NdB diva kveten 2015

Magazín Národního divadla Brno květen–červen 2015

10

34

Devadesát rolí bez motta a rituálů Zdeněk Dvořák, tvář NdB

Lidé dokážou být směšní kdekoliv... rozhovor s Tomášem Svobodou

Jaro v divadle!

Při koupi 3 vstupenek na 3 různá představení NdB zaplatíte jen 999,– Kč

Letní prohlídky divadel Zveme vás na prohlídky divadel NdB Mahenova divadla a divadla Reduta, které proběhnou v termínu od 27. 7. do 8. 8. 2015, vždy od pondělí do soboty od 13 do 18 hodin (poslední prohlídka v 17 hod).

Prodej vstupenek: Pokladna divadla Reduta po–pá 10.00–12.00 a 13.00–17.00 nebo přímo u průvodců Cena prohlídky: 80 Kč dospělí / 40 Kč děti

úvodník Vážení čtenáři, milí diváci, držíte v ruce poslední vydání Divy v této sezoně. Věřím, že náš nový magazín se pro vás stal užitečným zdrojem informací o dění v NdB. V době, kdy Diva opustí rotačky tiskárny, budou mít svůj premiérový křest ohněm za sebou dvě nové inscenace. Činoherní soubor připravuje pro Redutu v české premiéře thriller Veroničin pokoj od hvězdného autora Iry Levina. Operní ansámbl hledá novou podobu stálice našich jevišť Toscu. Kromě informací o novém nastudování vás určitě zaujme i pohled do historie inscenování tohoto titulu.

I dubnová činoherní premiéra v Mahenově divadle, Kleistův Rozbitý džbán, má u nás zajímavou inscenační tradici, jak dokládá text nové posily našeho divadla, dramaturga Martina Sládečka. Ten připravil i profil představitele hlavní role této komedie Zdeňka Dvořáka, který patří k dlouholetým oporám činoherního souboru.

Hektický závěr sezony se nese ve znamení řady plánovaných i neplánovaných změn. V červnu místo slibovaného Saturnina uvedeme současnou a tak trochu nekorektní verzi komedie Figarova svatba od úspěšného anglického dramatika Daniela C. Jacksona.

Bude ji režírovat Tomáš Svoboda, který svůj talent pro tento žánr osvědčil již mnohokrát, naposledy ve svém filmovém debutu Hodinový manžel. O Saturnina ale nepřijdete, věříme, že vás v režii Jakuba Nvoty skvěle pobaví v předvánočním čase. Milovníci baletu se ale

bohužel nedočkají představení Tanec a média. Přestože do NdB jen během prvních čtyř měsíců přišlo o téměř 4 500 diváků více než loni a přestože nové vedení města Brna se intenzivně snaží řešit dlouhé roky odkládaný problém podfinancované kultury, nemáme v současné chvíli na realizaci slíbeného večera moderních choreografií dostatek prostředků. Pokles kurzu české koruny vůči americkému dolaru zvyšuje náklady také na podzimní vlajkovou loď baletu Made in USA, a my proto musíme poprvé přikročit k omezení produkce. Věříme a přejeme si spolu s vámi, že dramaturgické plány takto razantně redukujeme naposled.

Abych nekončil tak pesimisticky, rád bych vás upozornil i na jednu změnu příjemnou. Od května si můžete předplatné do našeho divadla zakoupit online z pohodlí svých domovů či kanceláří. Kmenoví diváci vědí, že abonmá je nejvýhodnější způsob pravidelné návštěvy NdB, který přináší kromě skvělých cen vstupenek i řadu dalších výhod. Budeme rádi, pokud řady našich stálých diváků rozšíříte.

Přeji vám i všem tvůrcům krásný závěr sezony a báječné léto, ať už ho budete trávit kdekoliv.

Martin Glaser ředitel NdB

Foto na obálce: Ctibor Bachratý

↵ Black and White Petr Iljič Čajkovskij Choreografie a režie: Mário Radačovský

obsah 4 premiéra

Magazín Národního divadla Brno

opera

Giacomo Puccini: Tosca

dirigent: Jakub Klecker, režie: Jiří Heřman 6 zprávy

Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Petra Kovářová, kovarova@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Prodej vstupenek na fakturu Miroslava Rošková, koordinátor obchodu / dankova@ndbrno.cz / 542 158 286 Lenka Benešová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247 Další Diva vychází 12. 9.

Najdete ji v divadlech a v předprodeji NdB.

9 hosté 10 tvář NdB

Devadesát rolí bez motta a rituálů

Rozhovor s hercem Zdeňkem Dvořákem 14 NdB pomáhá 16 historie

Tosca

18 historie

V roli Toscy

20 rozhovor

Váš part není, jen když zpíváte...

Rozhovor s Jiřím Sulženkem 22 festival 24 panorama

Divadelní svět Brno 2015 – pošesté a jinak Havel v zemi čeledínů

26 divadelní zákulisí výroba rekvizit Kombinovat nekombinovatelné neboli Vystřihni to z karimatky!

Rozhovor s Miroslavou Dolívkovou 30 premiéra

činohra

Daniel C. Jackson: Figarova svatba

režie: Tomáš Svoboda 34 rozhovor

Lidé dokážou být směšní kdekoli...

Rozhovor s Tomášem Svobodou 36 premiéra

činohra

42 na repertoáru 46 program Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Umění a radost uzdravují

Ira Levin: Veroničin pokoj režie: Dodo Gombár

Tak jsme rozbili Džbán! Potřetí.

květen–červen 2015

2–3

Maria Callasová – Tereza Merklová Kyzlinková Vila Tugendhat f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera

Dva osudy, jeden příběh…

Tosca Giacomo Puccini dirigent: Jakub Klecker režie: Jiří Heřman

Scéna Kostýmy Světelný design

Pavel Svoboda Alexandra Grusková Daniel Tesař

Tosca Cavaradossi

Maida Hundeling, Iveta Jiříková Rafeal Alvarez, Mickael Spadaccini, Ivan Choupenitch Gustav Beláček, Jiří Sulženko Igor Loškár, David Nykl Ladislav Mlejnek, Richard Novák Zoltán Korda, Petr Levíček

Scarpia Angelotti Kostelník Spoletta

Umění i lásce obětovala vše a nakonec zůstala jen prázdnota a smrt…

Tosca – slavná pěvkyně, ale také žena a milenka, která během jediné noci ztratí vše. Maria Callasová – jedna z nejslavnějších operních zpěvaček světa, ale také žena a milenka, která se pro umění odřekla všeho, aby se nakonec vzdala umění kvůli nikdy nenaplněné lásce.

Dva osudy, které se prolnou v jednom okamžiku…

Tosca je dílo od počátku určené velkým umělkyním. Původní divadelní předlohu La Tosca napsal francouzský dramatik Victorien Sardou (1831–1908) pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou a tragická postava operní zpěvačky Florie Toscy se stala její nejúspěšnější rolí. Představení La Toscy o několik let později navštívil italský skladatel Giacomo Puccini (1858–1924), a přestože nerozuměl francouzsky, hra jej natolik zaujala, že se rozhodl ji zhudebnit. Opera nevznikala snadno, tvůrci mnohokrát pochybovali, zda zvolit námět s komplikovaným politickým pozadím z napoleonských válek bylo šťastné, ale premiéra v římském Teatro Costanzi v lednu roku 1900 dala za pravdu dramatickému instinktu skladatele. Publikum, ač zpočátku šokováno realističností a brutalitou některých scén, tuto operu s nádhernou a emotivní hudbou přijalo za svou.

Tosca se rychle zařadila mezi nejhranější opery světa a stejně jako její divadelní předloha byla vždy spjata s velkými pěveckými jmény, ať už to byla Ema Destinová či Maria Jeritza. Za nejlepší interpretku této náročné role je však dodnes považována sopranistka Maria Callasová.

Jiří Heřman o nové inscenaci Hlavním tématem je pro mne obětování sebe sama. Jak daleko v tomto obětování člověk může zajít. Je obětování z lásky vysvobozující? Pokud je smyslem života člověka láska, dokáže žít i bez ní? To jsou otázky, které si budeme při novém nastudování klást. Velkou

inspirací mi budou stále živé vzpomínky na studijní pobyt v Římě a umění a život Marie Callasové.

V hlavních rolích se v nové brněnské inscenaci Toscy představí dva významní zahraniční pěvci Maida Hundeling a Mickael Spadaccini.

Sopranistka Maida Hundeling spolupracuje s řadou evropských divadel (např. Státní divadlo v Norimberku, milánská La Scala, vídeňská Volksoper) a působí rovněž pravidelně v pražském Národním divadle.

Z operních rolí má na repertoáru např.

Leonoru (Verdi: Trubadúr), Dvořákovu Rusalku, Martu v D’Albertově opeře Nížina, Ariadnu (R. Strauss: Ariadna na Naxu), Agathu (Weber: Čarostřelec), Verdiho Aidu, Wagnerovu Alžbětu (Tannhäuser), Sentu (Bludný Holaďan), Sieglindu (Valkýra) a Elsu (Lohengrin) nebo Cileovu Adrianu Lecouvreur.

Tenorista Mickael Spadaccini pochází z Belgie. Je pravidelným hostem v řadě evropských operních domů, např. v Parmě, Cremoně, Modeně, Paříži, Saarsbrückenu, Talinnu a Amsterdamu. Je vyhledávaným interpretem rolí, jako jsou don José (Carmen), Pinkerton (Madama Butterfly), Alfredo (La traviata), Turiddu (Sedlák kavalír), Vévoda (Rigoletto), Hoffmann (Hoffmannovy povídky) a další. × / Patricie Částková /

4 –5

Premiéra 15. května 2015 v Janáčkově divadle Další představení 17. 5., 23. 5., 2. 6. a 17. 6. 2015

Doprovodné akce Čaj o páté 9. 5. 2015 v 17 h, restaurace Bohéma, součást Evropských dnů opery Neformální setkání s inscenátory a umělci před premiérou opery Tosca nad šálkem dobrého dobrého čaje a zajímavými informacemi „z tvůrčí kuchyně“. A protože jsme vás chtěli zavést do slunné Itálie, setkání mělo podobu pikniku na terase u Janáčkova divadla.

Interaktivní setkání s Pucciniho slavnou operou 17. 5. 2015 v 16 hodin na jevišti Janáčkova divadla Nahlédněte také do zákulisí inscenace přímo na jevišti Janáčkova divadla.

Pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera a uměleckého šéfa a režiséra Jiřího Heřmana se můžete zábavnou formou detailně seznámit s historií vzniku Toscy, inscenací a také s pěvkyní Marií Callasovou, jejíž jméno je s rolí Toscy nerozlučně spjato a která se stala inspirací i pro naši inscenaci.

f o t o : Jakub Jíra

zprávy Příhody lišky Bystroušky Leoš Janáček

Janáčkova opera na zájezdu Soubor Janáčkovy opery nehraje jen pro brněnské publikum. Účast na významných festivalech, ať v ČR nebo v zahraničí, je pravidelnou součástí jeho práce.

V červnu operní soubor čekají hned dva výjezdy. Ten první jej zavede na Bartokplusz Operafesztivál v maďarském Miskolci, kde se představí s inscenací Pucciniho Turandot. Konec června bude již tradičně patřit Smetanově Litomyšli, kam brněnská opera přiveze Pucciniho Toscu a Verdiho Nabucca. ×

Jiskří humorem, laskavým a trošku rozmarně pichlavým zároveň a zaujme zvláštním pojetím prolínání světa lidí a zvířat, zemitostí, laskavou životní filozofií až mystičností. Taková je naše Liška Bystrouška, Janáčkova nejlyričtější opera spjatá s Brnem jako žádná jiná. V hlavních rolích Tereza Merklová Kyzlinková jako sličná Bystrouška, Jana Hrochová Wallingerová coby galantní lišák Zlatohřbítek a poprvé Jiří Sulženko v roli Revírníka.

Evropský den opery Opera naživo a online

19. 6., 19.00, 22. a 23. 6., od 10.00, Janáčkovo divadlo

Hry o Marii Mimořádné představení!

Velkolepé sbory, středověké mystérium i lidové pastorále, niterná výpověď o vnitřním boji mezi zlem a dobrem… trest a odpuštění…

Pro velký zájem přidáváme představení opery Bohuslava Martinů Hry o Marii. Nepromeškejte jedinečnou příležitost. × 27. 5., 19.00, Janáčkovo divadlo f o t o : Marek Olbrzymek

Mezinárodní organizace Opera Europa, jejímž členem je i Národní divadlo Brno, pořádá každoročně začátkem května Evropské operní dny. Během nich se operní scény po celé Evropě otevírají široké veřejnosti, nabízejí divákům netradiční setkání a představují operu jako živé a atraktivní umění. Letošní téma je Opera naživo a online.

Brněnský soubor připravil program na oba víkendové dny.

V sobotu 9. 5. se v 17 hodin na terase u Janáčkova divadla konal Čaj o páté, tentokrát jako piknik s inscenátory připravované premiéry Pucciniho opery Tosca. V neděli 10. 5. od 16 hodin se v prostoru fontán odehrál hudební program, na němž se se podíleli nejen členové operního souboru, ale i hudební uskupení, která se věnují i jiné než klasické hudbě. Tématem dne byl Leoš Janáček! Akci doprovodil minimarket výtvarníků, kteří nabídli umělecké artefakty inspirované operní tematikou. Úkolem návštěvníků bylo dostat akci online prostřednictvím našeho Facebooku a Twitteru. ×

Hry o Marii

Martin Františák přebírá vítěznou Divu za Krále Oidipa

Činoherní Ceny DIVA 2014 Ve středu 11. března byly na slavnostním Galavečeru DIVA předány divácké Ceny DIVA. Za činohru si pro ocenění v kategorii Nejlepší herečka došla již pošesté všestranná Eva Novotná, na druhém místě se umístily rovnou tři její kolegyně – Klára Apolenářová, Jana Štvrtecká a Magdaléna Tkačíková – a pomyslné třetí místo zaujala Lucie Schneiderová, věnující se toho času roli mateřské.

V mužské kategorii obsadil první příčku dlouhodobý miláček publika Bedřich Výtisk, na druhém místě skončil Jakub Šafrá-

nek, o kterém možná není tolik známo, že kromě herectví také vytváří divadelní audiospoty a je autorem pohádky Brněnské pověsti, a bronzovou příčku zaujal jeden z nejmladších členů souboru Martin Veselý.

A které inscenace vás nejvíce zaujaly? Zvítězila antická tragédie Král Oidipús v režii Martina Františáka, za kterou se s výrazným odstupem shodně umístily dva redutní tituly: činoherně-taneční melodram Alžběta a Salomena (režie Hana Litterová) a pohádkové Brněnské pověsti (režie Roman Groszmann). Moderně zpracovaní Schillerovi Loupežníci (režie Thomas Zielinski) obsadili třetí místo. ×

f o t o : Arthur Abram

zprávy Duchovní smrt v Benátkách a Divadelní Brno

Divoká růže Szidi Tobias vykvetla na jevišti Mahenova divadla

V dramatické mortalitě o zániku maskulinity sledujeme příběh neodolatelně extravagantního Baroneta, který v životě žádá jen to, co ještě neměl, ale jelikož už měl všechno, dobrovolně se hlásí o poslední zážitek – duchovní smrt. Tu mu s osobitou nadsázkou zprostředkuje ředitel Brněnského národního divadla bří Mrštíků. Duchovní smrt v Benátkách je hravou provokací i originálním existenciálním zážitkem.

Scénické čtení zábavného a netradičního textu dramatika S. d. Ch. jsme uvedli již v rámci únorové Noci autorů. Pro veliký úspěch nyní režisérka Barbara Herz připravila plnohodnotnou inscenaci. Účinkují: Dalibor Buš, Jan Grygar, Martin Veselý, Jiří Svoboda a Tereza Marečková.

Projekt bude zahájen netradičním lektorským úvodem, po premiéře bude navíc následovat autorův koncert, křest knihy Divadelní Brno a unikátní uvedení stejnojmenné hry v podobě scénického čtení (s překvapivými hereckými hosty) v kavárně Reduty. Přijďte se stylově rozloučit s uplynulou divadelní sezonou v Redutě! × 9. 6., 19.00, divadlo Reduta

Slovenská zpěvačka a herečka Szidi Tobias vystoupila 4. 5. vůbec poprvé na jevišti Mahenova divadla a představila své nové album Jolanka. Szidi miluje příběhy obyčejných lidí a to je z jejích písní cítit. Vybírá si texty, které působí velmi osobně, ale najdeme se v nich všichni.

Dokáže být něžná i provokující, bláznivá i pokorná, ze všeho nejvíc je však upřímná. Byl to neopakovatelný zážitek. ×

Činohra se s vámi v závěru letošní sezony rozloučí hned dvakrát. Kromě již výše zmíněného dvojbloku inscenací dramatika S. d. Ch. se s vámi rádi setkáme i 24. 6. na prostranství před Mahenovým divadlem.

Právě tady proběhne pestrý rozlučkový program, jehož hlavní hvězdou i moderátorem bude oblíbený herec činoherního souboru Michal Dalecký. ×

Kapelu Condurango založila už počátkem 80. let dnes populární herečka a zpěvačka Bára Hrzánová spolu s Pavlem Andělem. Momentálně má kapela šest členů a předvádí originální mix latinskoamerických rytmů, šansonu i české lidové tradice.

Jedinečnost jí dodávají svérázné texty Báry Hrzánové a zhudebněné verše básníků, jako jsou například Federico García Lorca, Christian Morgenstern, Otokar Březina nebo spisovatel J. R. R. Tolkien. × 1. 6., 19.00, Mahenovo divadlo

Tanec Brno 2015 3 české kvartety Letos zeštíhlený 22. ročník nabízí v Mahenově divadle tvorbu špičkového domácího nezávislého profesionálního souboru, Pražského komorního baletu. Ten představí 25. 6. svou podzimní premiéru uvedenou k Roku české hudby 2014 3 české kvartety.

Večer je složený z choreografií Hany Polanské (Černé zrcadlo), Mária Radačovského (Slovanský kvartet) a Pavla Šmoka (Z mého života). A nezapomínáme již tradičně ani na děti! V pátek 26. 6. bude Mahenovo divadlo patřit žákům Baletní školy I. V. Psoty a jejich hostům ve večeru Kdo tančí, nezlobí. × 25. 6. Pražský komorní balet 26. 6. Tanec Brno dětem – Kdo tančí, nezlobí

f o t o : archiv Condurango

Koncem to začíná

Bára Hrzánová to namixuje s Condurangem

Choreografický ateliér

Choreografický ateliér Žádný tanečník z nebe nespadl Balet NdB znovu navázal na přerušenou řadu Choreografických ateliérů, jejichž uvádění pokračuje v divadle Reduta. Tyto choreografické dílny jsou skvělou příležitostí objevovat a vychovávat novou generaci choreografických talentů. V zahraničí je tato praxe naprosto běžná a koneckonců kladné výsledky tvůrčích dílen jsou hmatatelné i v našem divadle. Vždyť tvůrci úspěšného titulu Game Over Adam Sojka a Marek Svobodník získávali své první zkušenosti právě v minulých ročnících ateliérů. Balet NdB uvede v jarním bloku čtyři představení Choreografických ateliérů s kreacemi mladých tanečníků souboru, kteří v sobě našli odvahu a ctižádost předvést svůj tvůrčí potenciál v krátkých choreografiích. Přijďte se podívat, podpoříte novou generaci mladých tvůrců! × 29., 30. 5. a 10., 11. 6. divadlo Reduta

Nová jména v hereckém souboru Herecký soubor činohry se od nové sezony dočká dalšího rozšíření. Pánskou šatnu posílí hned tři výrazní muži! Z hradeckého Draku přichází Dušan Hřebíček, oceňovaná herecká osobnost střední generace. Do souboru také nastupují dva letošní hosté – nedávný absolvent JAMU, dosud člen souboru HaDivadla Zbyšek Humpolec a na částečný úvazek i Tomáš Šulaj ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti. ×

Condurango a Bára Hrzánová

6–7

→

Roman Blumaier a Jiří Jelínek (Improvozovna)

Inscenace Lysistrata/Aiás nominována na Cenu Marka Ravenhilla Centrum současné dramatiky letos popáté udělilo cenu za nejlepší inscenaci nového dramatického textu. Za rok 2014 byla z více než osmdesáti premiér v českých divadlech nominována desítka inscenací, mezi nimi i titul NdB Lysistrata/Aiás (autor R. Sikora, režie M. Čičvák). Vítěz byl vyhlášen 14. května v pražském Divadle Disk. Předávání se opět zúčastnil britský dramatik Mark Ravenhill. ×

Změna termínu premiéry Z důvodu onemocnění jednoho z účinkujících jsme byli nuceni odložit plánovanou květnovou premiéru inscenace režiséra Doda Gombára Veroničin pokoj.

Ke změnám a přesunům došlo i v květnovém, červnovém a zářijovém programu činohry NdB, všechny změny a instrukce ohledně výměny vstupenek lze nalézt na našich webových stránkách. Premiéra napínavého thrilleru Iry Levina proběhne nově ve čtvrtek 10. září, pro velký zájem diváků jsme přidali i veřejnou generálku (4. září) a předpremiéru (5. září).

Změny ve vedení činohry Od nové sezony dochází ke změně ve vedení činohry NdB. Dramaturgyně a zástupkyně uměleckého šéfa Mahenovy činohry Ilona Smejkalová přechází do pražského Národního divadla.

Novými posilami dramaturgie jsou Lucie Němečková a Martin Sládeček, který byl již u zrodu inscenací Rozbitý džbán a Figarova svatba. Na nastupující kolegy se těšíme a přejeme jim hodně úspěchů! ×

Pro velký zájem přidáváme Improvozovnu!

Jste improvizací nepolíbení?

Nebo jste improfanatik? Je vám to jedno? Je to jedno! Všichni máte jedinečnou možnost – 18. června přidáváme další uvedení Improvozovny! A co pánové chystají v novém roce?

Přečtěte si rozhovor s Romanem Blumaierem a improzřete!

Rozhovor s Romanem Blumaierem / ptal se Jan Bernášek / Ahoj Romane, letos jste s kolegy Knihou, Jelínkem, Stankovem a Daleckým spustili nový improvizační seriál Improvozovna. Můžeš našim divákům vysvětlit, v čem je jiný než různé konkurenční improvizační počiny?

Pokud můžu mluvit za Brno a jeho blízké okolí, tak jsme jedni z mála, kdo se zabývá tzv. „long formami“ – improvizací na delší časové ploše.

Jak si vysvětluješ obrovský úspěch hned od prvního uvedení? Čekali jste to vůbec? Úspěch beru s rezervou. Přece jen, jsme impro-parta složená z herců, co se několik let pohybují v Brně, a Brno, při vší úctě, je malá kotlinka a všichni se tu známe. Když začala Improvozovna, spousta lidí (našich známých) byla zvědavá, co jsme to vymysleli, a tak se dorazili kouknout. Uvidíme, jestli se tento vysoký zájem udrží i potom, co to uvidí všichni naši kámoši. :) Pravděpodobně máte „kámoše“ i mimo Brno – nedávno přišla poptávka jedné nejmenované marketingové firmy, že by rádi Improvozovnu nabízeli svým klientům na firemní akce… Když už jsme to zmínili, bývá s takovým „firemním“ publikem více, nebo méně zábavy?

Záleží firmu od firmy. Jsou situace, kdy je představení skvostné a diváci i herci si to náramně užijeme. Diváci spolupracují, jsou podnětní, ale neruší. Nám hercům to pálí a nápady jen sršíme a ty nápady dopadají na ornou půdu divákova intelektu, a tak jsme všichni spokojeni. Proti tomu jsem už zažil i představení, kde seděli diváci zpruzení, protože to dostali příkazem!

Dobře jim tak! :) Zpátky k Improvozovně – je možné v příští sezoně očekávat nějaká vylepšení, rozšíření, novinky?

Překvapení pro diváky vymýšlíme například v podobě hostů z různých odvětví kultury. Mohli by se také objevit nejen herci, ale i herečky, kolegové z baletu, opery nebo jiných divadel.

Krásné by to bylo v telce! :) Přesah na televizní obrazovky je velmi lákavý, ale s televizí je to vždy na dlouhé lokte. Z „kreativního“ se už byli podívat, musí to vyhodnotit a pak se podívat a pak to znovu vyhodnotit, a pokud nebudeme ještě v důchodu, tak snad. Nechme se překvapit. ;) A na závěr mi dovol jednu osobní – kde tě najdou fanynky v létě? V Karibiku?

Neřáde!!! Ano, je to tak, v létě se chystáme s přítelkyní do Mexika, do Karibiku. Snad se nic nepokazí a vyjde to. ×

i l u s t r a c e : Natálie Pelcová

f o t o : Jakub Jíra

zprávy

Studio Hrdinů Praha

f o t o : Viktor Kronbauer

hosté

Katharina Schmitt

SAM Režisérka Kamila Polívková s Karlem Rodenem a Janem Dvořákem zkoumají podstatu popularity, která v lidech probouzí voyeurské sklony a i nejbanálnějším výrokům známé osobnosti dodává zdání vyšší hodnoty. Tradiční „nepsaná“ pravidla jsou jak v Samově performanci, tak v samotné inscenaci vtipně narušována a vyhrocena do absurdních situací.

SAM – Karel Roden

f o t o : Arathan Photography

7. června, 19.00, divadlo Reduta

Ensemble Opera Diversa

Ostrov uprostřed proudu Koncert smyčcového orchestru Ensemble Opera Diversa, připadající na 24. 6., představí britskou hudbu 20. století pod příznačným názvem Ostrov uprostřed proudu. Koncert se začleňuje do brněnského Roku smíření, na rozdíl od předchozích diversních programů americké hudby 40. let nebo děl z doby 2. světové války je tento koncert pro pozdní červnový čas záměrně vystavěn jako přehlídka elegantní a přívětivé britské hudby především 1. poloviny 20. století, v němž jako klenot zazní písňový cyklus Les Illuminationes Benjamina Brittena pro smyčce a soprán, jako sólistka se představí Hana Škarková, diriguje Gabriela Tardonová.

Smyčcový orchestr EOD

24. června, 19.00, divadlo Reduta

Divadelní spolek Nové operetní Studio

Brněnská opereta žije

Jára Beneš

Divadelní spolek Nové operetní Studio pod vedením Josefa Šabaky, Evy Šlapanské a Nadi Bláhové uvádí pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. M. Haška v divadle Reduta populární operetu Járy Beneše Na tý louce zelený s líbivými melodiemi a humorem. Režie se ujala Ludmila Slancová-Slavíková a Aranka Lapešová. Hudební nastudování Valéria Černohlávková-Maťašová s Františkem Jeřábkem.

Spolek navázal na dlouholetou a nezapomenutelnou tradici brněnské operety, která vždy představovala vítaný a divácky oblíbený žánr. Další inscenace operetního spolku bude Bratránek z Batávie v režii Jana Štycha mladšího.

21. června, 19.00, divadlo Reduta

f o t o : Milan Zástěra

Na tý louce zelený

Na tý louce zelený M. Maláčová v roli majitelky salonu Loly a J. Šabaka v roli Horowitze, sňatkového podvodníka

8–9

Devadesát rolí bez motta a rituálů

tvář NdB

Zdeněk Dvořák Když herec ve třiceti přijde k doktorovi a sestřička se ho zeptá, kde pracuje, měl by s herectvím seknout. Člověka, který se mnou nedávno takto žertoval, by se žádná brněnská sestřička nezeptala. Zdeněk Dvořák je už dlouho nejen tváří, ale především hereckou oporou činoherního souboru Národního divadla Brno.

V angažmá je od roku 1985 a na zdejších prknech tak letos hraje třicátým rokem. Postava soudce Adama v Kleistově Rozbitém džbánu, který měl premiéru 24. dubna 2015 v Mahenově divadle, byla jeho devadesátou rolí. Úctyhodná bilance, co říkáte? text: Martin Sládeček foto: Jakub Jíra a archiv

↳ V Tylově dramatické básni Dvě stě čtyřicet sedm dní – Jan Hus (1988) ztvárnil titulní postavu Jana Husa.

Zdeněk Dvořák se narodil 4. října 1949 v jihočeském Táboře, kde vystudoval strojní průmyslovku. Tatínek a maminka byli pragmatičtí lidé. Řekli: Je hezké, že recituješ, hraješ na trubku… Nejdřív ale potřebuješ něco pořádného, pak si dělej, co chceš. Slib dodrželi a Zdeněk se tak mohl po maturitě hlásit na DAMU. Nebyl přijat, ročník byl prý příliš silný. Přesto přijímací komise jeho talent nepřehlédla a doporučila jej pro dodatečné zkoušky na JAMU. V dopise, kterým mu to sdělovala, stálo: Dbejte zejména o to, aby Váš projev byl proměnlivější, organičtější, komediálnější, temperamentnější a odvážnější – tj., abyste odstranil ony závady, které bránily Vašemu přijetí v Praze. Překvapivá slova pro každého, kdo ho někdy viděl na jevišti. To, že se nám zdá být tato kritika nepochopitelná, je nepochybně výsledkem otevřenosti a pověstné herecké pracovitosti Zdeňka Dvořáka.

JAMU studoval v letech 1968–1972 u režiséra a herce Rudolfa Krátkého. Byly to krásné čtyři roky. Setkal jsem se s výbornými profesory i kolegy. Nepříjemné to bylo až později, když se to v politice urvalo a vrát-

ný – vrátný! – mé pedagožce a později kolegyni, velké herečce Vlastě Fialové oznámil, že už neučí, a nepustil ji do budovy. Lojza Hajda tehdy taky nesměl na JAMU. Za toho jsme stávkovali.

Ze školy šel přímo do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde debutoval rolí Franciho v Langerově Periferii. Následovala vojenská služba v Aši a v letech 1976–1978 angažmá v divadle v Chebu, kde se setkal s již tehdy slavným režisérem Janem Grossmanem. S panem Grossmanem, který tam byl takříkajíc „ve vyhnanství“, jsme spali v tělocvičně. Já spal u kozy a panu Grossmanovi tam dali dvoucentimetrovou překližku, aby měl soukromí… Pro něj to muselo být hrozné, pro nás to ale bylo krásné.

Zažít Grossmana, to bylo štěstí.

V roce 1978 nastoupil do Divadla pracujících v Gottwaldově, dnešního Městského divadla Zlín. Tam spolupracoval s režiséry Aloisem Hajdou, Milošem Slavíkem a Jiřím Holečkem a pozoruhodně ztvárnil celou řadu

10–11

→

↳ Zdeněk Dvořák ve své nejnovější roli prolhaného soudce Adama v Kleistově Rozbitém džbánu (2015).

↳

Nic z toho, co jsem na jevišti říkal, co jsem z jeviště kázal, jsem v životě nepoužil.

výrazných postav. Zaujal jako Václav IV. v Tylově Janu Husovi nebo jako Chlestakov v Gogolově Revizorovi. Zároveň ve Zlíně založil rodinu.

Roku 1985 přešel do Státního divadla Brno. Poprvé se publiku představil v roli Kor-

↳ Zdeněk Dvořák v roli Kněze, rodinného přítele, v inscenaci Havel v zemi čeledínů (2015).

neta Pletněva v Komedii o šlechetném husarovi a sličné herečce. Ve druhém nebo třetím ročníku na JAMU jsem tu hostoval u svého profesora Rudolfa Krátkého v inscenaci Než kohout zazpívá. Hráli tam Jurda, Vykypěl, prostě plejáda. Navíc ta monumentální bu-

dova, to zlato... Nikdy jsem pak netoužil být nikde jinde než tady. Ale nejdřív jsem se musel vyhrát – a tak jsem to sem vzal dlouhou a krásnou oklikou.

Na jevišti našeho divadla hrál ty největší role českého a světového dramatického repertoáru. Role však herci nehrají jen na jevišti, ale také v zákulisí, v onom složitém divadelním organismu. Současná role Zdeňka Dvořáka v Národním divadle Brno je přitom jasná „hauptka“: opora činohry a nositel její kontinuity, spojovací článek mezi její minulostí a přítomností. Jaké to vlastně je, být považován za oporu činohry? Je to jako sedět na vrcholku hory. Je tam na člověka hodně vidět, fest tam fouká, je tam málo místa a všichni by tam chtěli. Je to příjemné, ale je to zároveň velká zodpovědnost.

Herectví Zdeňka Dvořáka po celý život nejen živí a baví, ale také vnitřně obohacuje.

Kdo by si ovšem myslel, že herec zkušenostmi svých postav zmoudří, je na omylu: Nic z toho, co jsem na jevišti říkal, co jsem z jeviště kázal, jsem v životě nepoužil. Dělám stejné chyby jako Arnolf, na některé věci se dívám stejně blbě jako Harpagon… V životě

tvář NdB

mi nenaskočí: Hergot, to jsem už jednou říkal, vždyť to pak končí takhle…! Jsem nepoučitelný. Život herce samozřejmě není jen řada veselých historek ze zákulisí, jeho odvrácenou tváří je dřina s nejistým výsledkem, která je nezřídka provázena pochybami o sobě samém. Litoval Zdeněk Dvořák někdy svého rozhodnutí stát se hercem?

Ano. Každá profese má propady, kdy člověk pochybuje. Ale kdybych nepochyboval, nehledal, netrápil se a byl si jistý… Člověk si nesmí být jistý, to je důležitá věc v cestě herectví. Nic není jisté. Nic není hotové.

A vždycky začínáte od začátku. Čistý stůl, nová hra – a jinak!

Ze slov Zdeňka Dvořáka je cítit generaci velkých režisérů, která ho „vycepovala“.

Kdo z nich jej ovlivnil nejvíc? Těžko říct.

Ovlivnili mě všichni. Každý měl jinou metodu, každý něco uměl. Hajda, Hynšt, Holeček...

Nejvíc řemesla do mě nalil Zdeněk Kaloč.

Ten mě naučil vypracovávat si tu takzvanou levou stránku scénáře, která běží vedle té pravé s textem. Jedna věc totiž je, co říká pusa, ale druhá věc je to, co si u toho postava myslí a co dělá tělo. Právě od režiséra Kaloče dostal Zdeněk Dvořák po generální zkoušce inscenace Zločin a trest, ve které nezapomenutelným způsobem ztvárnil roli vyšetřovatele Porfirije, onu již legendární připomínku: Zdeňku, k první půlce nemám nic, ke druhé ti gratuluji.

Poctivá příprava, pracovitost a sebekázeň jsou leitmotivy jeho myšlení o herecké profesi. Stačí ho poslouchat: Seděli jsme u piva s vynikajícím hercem Luborem Tokošem, už jsme měli dost upito, byl jsem unavený a chystal jsem se jít domů, když se mě zeptá – tehdy mi ještě onikal: „Kam jdou?“ „Domů, chrnět.“ „Jo chrnět jdou! A vědí, co jdu dělat já? Já si jdu číst. Teď si vezmu knížku a budu si nahlas číst, hodinu nebo aspoň deset minut.“ Tokoš! Potřeboval to?

Mohl přijít na zkoušku nepřipravený a rozcuchaný, nikdy to ale neudělal. Dodnes to mám v hlavě. Protože jsem lenivý – a často na Tokoše zapomínám.

U herce tak dbajícího na pracovní kázeň člověka napadne, zda má nějaké pracovní motto nebo nějaké rituály, které před představením dodržuje. Motto? Rituály? Hrával jsem tolik, že na motta a rituály nebyl čas.

Většinou sem přiletím, podívám se, jaký je tu kostým, a jdu. Všechno je to v podstatě obyčejné. Ta profese je obyčejná. Anebo přece ne? Přes postavy se ale člověk dotkne

↳ Zdeněk Dvořák s Terezou Slámovou v nejnovější činoherní inscenaci Rozbitý džbán (2015).

↳

Herec se musí naučit sedět, vstávat, mluvit, zpívat, na to je škola. Po celý život pak musí do svého hereckého pytle střádat materiál. Třeba koukat, jak si kdo zapaluje cigaretu… A pokora, ta dělá dobrého herce.

věcí, o kterých by za normálních okolností nikdy neuvažoval.

Zdeněk Dvořák patří dlouhodobě k nejoceňovanějším brněnským hercům. Postava Kreonta v Čičvákově inscenaci Antigona z roku 2007 mu dokonce málem vynesla Cenu Thálie. Není proto snad nemístné zeptat se právě jeho na onu otázku otázek. Jak se pozná dobrý herec? Jak se pozná dobrý řidič? Tak, že vás veze a vy si ani nevšimnete, že řadí. A ještě si s vámi povídá. Někdo jede, dá tam dvojku a vám už se dvakrát navalilo. Dobrý herec… hraje. Normálně. Ani si nevšimnu, že hraje. A co dělá dobrého herce? Z devadesáti procent řemeslo. Herec se musí naučit sedět, vstávat, mluvit, zpívat, na to je škola. Po celý život pak musí do svého hereckého pytle střádat materiál.

12–13

Třeba koukat, jak si kdo zapaluje cigaretu…

A pokora, ta dělá dobrého herce.

A co dělá dobrého diváka? Dobrým divákem je člověk, který nás potřebuje a který kvůli tomu přijde do divadla. Od chvíle, kdy vstoupí do sálu, je to ale na nás. Není pak nic krásnějšího, než když se po skončení představení rozezní upřímný potlesk. Když cítíte to souznění, ono vzájemné „to jsme si to užili“, zapomenete na všechno.

Oprávněného potlesku se Zdeněk Dvořák v poslední době dočkal třeba v roli Kněze v původní Františákově hře Havel v zemi čeledínů. Velkou příležitostí a další životní výzvou je pro něj pak role suverénně prolhaného mocipána Adama v Kleistově komedii Rozbitý džbán. I té se zhostil bez motta, bez rituálů – a s poctivostí sobě vlastní. ×

Balet NdB přináší radost

Umění a radost uzdravují

↰

↰

text: Karel Littera foto: Arthur Abram

Taky máte někdy pocit, že na vás všechno padá a problémy a trápení se na vás hrnou jako lavina? Věřte, že vždycky je na světě spousta lidských bytostí, které jsou na tom objektivně mnohem hůř než vy. A taky vás potěší, když ve své těžké chvilce ucítíte od bližního podporu a někdo vás rozveselí a předá vám kousek pozitivní energie? Jistě ano! A je vám jasné, že dávat je ještě radostnější a víc povznášející než brát?

S tímto vědomím a pocity začal Balet NdB spolupracovat s organizacemi, které pomáhají dětem v tísni, ať už zdravotní nebo existenční. V malém fotosetu můžete vidět dokumentaci ze setkání tanečníků Baletu NdB a dětí z FOD Klokánek a především onkologicky nemocných dětí a jejich rodičů ze sdružení ONKA. Hlavně setkání malých pacientů na oddělení 23 a JIP 31 Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno s pohádkovými postavami z baletu Louskáček, chytilo všechny přítomné za srdce a bylo plné nadšení i dojetí.

Doufáme, že společně objevíme cesty a formy, jak nemocným a ohroženým dětem dělat život radostnější a veselejší. Spolupráci s pracovišti a organizacemi zabývajícími se onkologickými onemocněními inicioval šéf Baletu NdB Mário Radačovský, sám bývalý onkologický pacient. Není proto náhodou, že na podzim chystá baletní soubor velkolepý baletní galavečer s podtitulem Proti rakovině. ×

↰

Sdružení ONKA s členy baletu při návštěvě zákulisí po představeních Louskáček a Sněhurka a sedm trpaslíků.

Děti z Klokánku na představení Edith, vrabčák z předměstí.

NdB pomáhá

↰ Tanečníci Baletu NdB na návštěvě Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno

14 –15

Tosca

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

V roce 1889 uchvátila Giacoma Pucciniho Sarah Bernhardtová v titulní roli milánské inscenace Sardouova dramatu Tosca.

Okouzlen herečkou i celým dílem začal usilovat o získání práv pro zhudebnění dramatu. O sedm let později měl v ruce libreto prvního dějství a 14. ledna 1900 v Teatro Costanzi v Římě proběhla premiéra opery.

Návštěvníci Národního divadla v Brně měli možnost Pucciniho Toscu poprvé zhlédnout 11. září 1911 v divadle na Veveří. Inscenaci nastudovali dirigent Rudolf Pavlata a režisér Josef Malý, v hlavních rolích vystoupili Leopoldina Svobodová-Hanusová (Tosca), Alois Fiala (Cavaradossi) a Karel Král (Scarpia). Recenze, která vyšla v Lidových novinách dva dny po premiéře, neprojevila nadšení z díla samotného, jeho jevištní provedení však hodnotila jako velmi dobré.

Podobně kritika reagovala i v případě druhé premiéry Toscy v NdB (20. června 1923). Neskonale krvavý a surový příběh Toscy dráždil brněnské recenzenty už od uvedení Sardouova dramatu v divadle na Veveří v roce 1904, diváci si jej však zejména v jeho operní podobě oblíbili. Inscenace Toscy z roku 1923 (dirigent František Neumann, režisér Ota Zítek) byla v repertoáru až do února 1929 a byla odehrána celkem sedmadvacetkrát. Z dostupných pramenů víme, že Toscu zpívala Alba Sehnalová, Cavaradossiho Karel Zavřel a Scarpiu Bohdan Černík nebo hostující Pavel Ježek.

Bez Toscy zůstal repertoár opery NdB jen dva a čtvrt roku – další inscenaci nastudovali dirigent Antonín Balatka a režisér Vilém Skoch a uvedli ji v premiéře v divadle Na hradbách 10. června 1931. Úlohu Florie Toscy svěřili Marii Minářové-Štrosové (v příští sezoně roli převzala Marja Žaludová a později v ní pohostinsky vystupovala i Máša Kolárová), Cavaradossiho Gustavu Talmanovi a alternujícímu Juraji Hančeviči a Scarpiu Nikolu Cvejiči.

1931

1923

↰ Cedule k inscenacím Toscy

1938

historie V roce 70. výročí prvního provedení Pucciniho Toscu znovu uvedl na scénu NdB hostující slovenský režisér Branislav Kriška, hudebně ji nastudoval dirigent Václav Nosek (premiéra 5. března 1970). S premiérovým (Tosca Gita Abrahamová, Cavaradossi Vladimír Krejčík, Scarpia Jaroslav Souček) i reprízovým obsazením byla inscenace velmi zdařilá. Pravidelně nebo jako zvláštní hosté vystupovali vedle již jmenovaných v rolích Toscy Kveta Belanová, Magdalena Blahušiaková, Hana Svobodová-Janků, Hana Málková, Cavaradossiho Jiří Olejníček, Gaetano Bardini, Scarpii René Tuček, Franco Piva a další. Ke zdaru inscenace přispěla také stylizovaná scéna Josefa Adolfa Šálka, který vypravil i předchozí inscenaci.

↰ Tosca (1941), Marja Žaludová – Tosca

↰ Trojice hlavních představitelů Žaludová–Talman–Cvejič byla zvolena i pro nové nastudování pod taktovkou Milana Sachse a v režii Branka Gavelly (premiéra 1. září 1938). Ve spolupráci s výtvarníkem Vladimírem I. Žedrinským vytvořili Sachs a Gavella emocionálně silné představení, jehož těžištěm byl celkový jevištní výraz.

Před uzavřením Národního, tehdy Zemského, divadla v Brně nastudovali Toscu ještě dirigent Quido Arnoldi a režisér Karel Jernek – premiéra 6. května 1941 (Tosca Marja Žaludová, Cavaradossi Štěpán Ivelja, Scarpia Miloš Linka). Inscenace neměla mnoho času prokázat svou životaschopnost, neboť v listopadu 1941 zemský úřad na popud gestapa zakázal divadlu pokračovat v jakékoli činnosti a na jaře 1942 je úředně zrušil.

Tosca (1970), Kveta Belanová – Tosca a René Tuček – Scarpia

Třináct let setrvala v repertoáru opery NdB dosud poslední inscenace Toscy, nastudovaná dirigentem Janem Zbavitelem a režisérem Miroslavem Fischerem (premiéra 15. března 1996). Do hlavních rolí byli obsazeni Takhira Menaždina a Dina Petkova (Tosca), Ivan Choupenitch a Valerij Popov (Cavaradossi), Jurij Gorbunov, Richard Haan a Pavel Kamas (Scarpia). Inscenace zapůsobila především po hudební stránce, recenzenti se vzácně shodli v kladném hodnocení orchestru a pěveckých výkonů všech účinkujících. Jako host v této inscenaci v roli Toscy vystoupila také Eva Urbanová.

↰ Tosca (1958), závěr opery, scéna Josef Adolf Šálek

↰ Tosca (1996), Dina Petkova – Tosca a Richard Haan – Scarpia

Na novou inscenaci si diváci museli počkat až do roku 1958, kdy ji na scénu těsně před prázdninami (premiéra 11. července) uvedli dirigent Jiří Pinkas a režisér Václav Věžník. Oproštění od vnějších efektů, důraz na psychologické herectví a vynikající pěvecké výkony vynesly této inscenaci za pět let, po které byla v repertoáru, jednačtyřicet repríz. Premiérové recenze velmi pochvalně psaly zejména o výkonech Kvety Belanové (Tosca) a Vladimíra Bauera (Scarpia); alternovali Marie Steinerová a Eduard Hrubeš nebo František Roesler, Cavaradossiho ztvárnil tehdy nový člen souboru Imrich Jakubek.

Zatímco Pucciniho Tosca si cestu na jeviště NdB našla osmkrát (a letos bude uvedena po deváté), Sardouova Tosca byla nastudována pouze jednou, a to v již zmiňovaném roce 1904 (premiéra 8. ledna).

Kritika velmi chválila výkon Hany Vojtové-Jelínkové v titulní roli, avšak celou inscenaci viděla jako těžkopádnou a nevýraznou, navíc úpravou Vendelína Budila ne zcela vhodně odchýlenou od původního textu. ×

16–17

→

V roli Toscy

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Leopoldina Svobodová-Hanusová, první

Marie Minářová-Štrosová byla Toscou v roce 1931. Ačkoli v brněnském divadle působila krátce v letech 1929–1931, vytvořila na jeho scéně řadu vynikajících postav.

Interpretací Toscy zaujala již ve svém předchozím angažmá v bratislavském divadle.

Sytý hlas, impozantní zjev a porozumění pro dramatičnost postavy skvěle využila také v brněnském nastudování opery. Na snímku v roli Libuše (Bratislava, 1923).

Hana Vojtová-Jelínková byla jedinou brněnskou představitelkou Sardouovy Toscy (1904). Pocházela ze slavných hereckých rodů Krämerů a Jelínků, jejími sestrami byly Marie Spurná, Terezie Brzková a Otýlie Beníšková. V NdB působila se společnostmi Františka Laciny, Aloise Staňka-Doubravského, Antoše Frýdy a Antonína Fencla s krátkými přetržkami v letech 1902–1914. Na snímku v titulní roli Komtesy Kukuč (1911).

1931 / 1938 / 1941

1931

představitelka Pucciniho Toscy v NdB, byla členkou brněnské opery v letech 1898–1902 a 1903–1913. Byla také první Kostelničkou v původní premiéře opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa (1904).

Marja Žaludová vytvořila Toscu hned ve třech inscenacích (premiéry 1931, 1938 a 1941). V brněnském divadle působila v letech 1931–1935 a 1937–1956. Vynikající pěvkyně s temperamentním hereckým projevem se uplatnila zejména ve wagnerovském repertoáru, skvělé byly i její kreace v českých operách.

Alba Sehnalová nastudovala Toscu v roce 1923. Členkou NdB byla v letech 1922–1925 a k jejím výjimečným kreacím patřila např.

Eva (J. B. Foerster: Eva), Kostelnička (L. Janáček: Její pastorkyňa), Marina (M. P. Musorgskij: Boris Godunov) či Káča (A. Dvořák: Čert a Káča). V roce 1925 odešla z Brna do olomouckého divadla.

1958

1904

1911

1923

Roli zpěvačky Florie Toscy v Pucciniho opeře ztvárnila na scénách NdB řada vynikajících pěvkyň. Ať ji nastudovaly k premiérám nebo do inscenací vstoupily později, vryly se ve svých dobách do paměti diváků a jako sólistky opery NdB spoluutvářely i jeho další repertoár.

Jim (a samozřejmě i představitelce činoherní Toscy) je věnována tato dvoustrana.

Marie Steinerová, dcera Marie Minářové-Štrosové, vytvořila Toscu v roce 1958.

Za třiatřicet let svého působení v brněnské opeře (1948–1981) nezapomenutelně ztvárnila mnoho rolí českého i světového operního repertoáru; k jejím oblíbeným patřily zejména postavy v Janáčkových operách – Kostelnička, Kabanicha, Emilia Marty a další. Na snímku v roli Kostelničky v Její pastorkyni (1961).

1970

historie

Hana Svobodová-Janků, Tosca z roku

1970 (1985)

Magdalena Blahušiaková roli Toscy nastudovala v roce 1976 (premiéra inscenace 1970). Během patnácti let (1969–1984) vytvořila v brněnském divadle řadu působivých postav – např. v operách G. Verdiho (Desdemona, Aida, Violetta) či B. Smetany (Blaženka, Krasava, Barče, Hedvika, Milada).

Na snímku v roli Toscy (1976).

Tosca: Žila jsem uměním, žila jsem láskou, živé duši jsem nikdy neublížila! Tajně, když jsem poznala utrpení, vždy jsem pomohla…

1996

1970, do brněnského divadla nastoupila v prosinci 1959. V roce 1967 získala smlouvu na vystoupení v roli Turandot v milánské La Scale a úspěch jí otevřel dveře na další přední zahraniční scény, kde byla jevištní partnerkou F. Corelliho, P. Dominga a J. Carrerase a dalších. V Brně pravidelně vystupovala do roku 1970, angažmá bylo ukončeno v roce 1973. Na jeviště NdB se vrátila Galakoncertem v listopadu 1990.

Na snímku v roli Toscy (1970).

1970 (1976)

ztvárnila Toscu v inscenacích z let 1958 a 1970. Do brněnského divadla ji v roce 1949 angažoval dirigent Zdeněk Chalabala a sólistkou opery byla až do roku 1985. Zářivý hlas, dokonalá pěvecká technika a nadání pro lyrický i dramatický obor byly skvělé předpoklady pro úspěšnou kariéru, jíž v Brně dosáhla. Na snímku v roli Toscy (1970).

Takhira Menaždina nastudovala Toscu v roce 1996. Rodačka z Moskvy ztvárnila v NdB, jehož byla členkou v letech 1996–1997, především postavy v operách Giuseppa Verdiho (Aida, Abigail v Nabuccovi, Donna Leonora di Vargas v Síle osudu a Leonora v Trubadúru), v roce 2001 pohostinsky nastudovala Emilii Marty v Janáčkově Věci Makropulos (na snímku v této roli).

Hana Málková nastudovala Toscu již ve svém olomouckém angažmá, znovu ji pak ztvárňovala v ostravském divadle a do třetice v divadle brněnském, a to v inscenaci z roku 1970 (od roku 1985). Jako Tosca v Brně vystupovala i s hostujícími pěvci G. Bardinim a D. Damjanovem, pohostinsky v této roli vystoupila také v Národním divadle v Praze a v divadle v Poznani. K jejím nezapomenutelným kreacím patřily také postavy v operách G. Verdiho (Abigail, Lady Macbeth, Desdemona), L. Janáčka (Jenůfa, Emilia Marty), A. Dvořáka (Rusalka, Julie), B. Smetany (Mařenka, Ludiše, Milada) a řada dalších.

Na snímku v roli Abigail (Nabucco, 1985).

18–19

1996

Kveta Belanová, původem Bratislavanka,

1970

1958 / 1970

Gita Abrahamová byla sólistkou opery NdB v letech 1969–1989 a Tosca (1970) byla jednou z prvních rolí, které na této scéně vytvořila. Přízeň diváků si získala příjemným hlasem a citlivým hereckým projevem, byla vynikající Libuší, Šárkou, Jenůfou i Kostelničkou v Její pastorkyni, Káťou v Kátě Kabanové, Aidou i Cizí kněžnou v Rusalce. Na snímku v roli Toscy (1970).

Dina Petkova, bulharská pěvkyně, sólistka opery NdB v letech 1993–2000, vytvořila Toscu v roce 1996. Těžiště její tvorby v NdB bylo v italské opeře, vedle Toscy nastudovala Pucciniho Turandot a řadu stěžejních postav ve Verdiho operách. Na snímku v roli Toscy (1996). ×

Váš part není, jen když zpíváte…

rozhovor S Jiřím Sulženkem se již řadu let pravidelně potkáváme na brněnském operním jevišti, ať již jako s hostem nebo nyní členem souboru.

Závěrečné měsíce sezony mu přinesly hned dvě role, které v Brně ztvární poprvé – Revírníka v Příhodách lišky Bystroušky a Scarpiu v nově připravované inscenaci Pucciniho Toscy. text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Kdy jste se poprvé setkal s rolí Revírníka z Příhod lišky Bystroušky?

S rolí Revírníka jsem se poprvé setkal v roce 1988. Bylo to v divadle v Olomouci, kde jsem dostal své první sólové angažmá. Jak se ukázalo o rok později, setkání právě s touto rolí mělo velký význam pro vývoj mé další kariéry. Když mě pozvali na konkurz do brněnské opery (tehdy bylo podmínkou, myslím, že velice dobrou, absolvovat tři konkurzní představení v rozdílných rolích), byl právě Revírník jednou ze dvou rolí, ve kterých jsem se o angažmá ucházel. Bylo to velice napínavé – dělat konkurz na jevišti Janáčkova divadla s jednou z nejzajímavějších basbarytonových rolí Janáčkových oper.

Změnil se během let váš pohled na postavu Revírníka a jak?

Samozřejmě že změnil. Připomenu jednu svoji hudební zkušenost s Liškou Bystrouškou.

V letech, kdy jsem po studiu na konzervatoři byl angažován v orchestru Národního divadla v Praze jako kontrabasista, byla na repertoáru Liška. Jako nový člen orchestru jsem operu nestudoval a nastoupil jsem až v době x-té reprízy. Samozřejmě jsem se připravoval, part studoval, konzultoval s vedoucím kontrabasové skupiny a myslel jsem, že jdu na představení v rámci možností dobře připraven. No a ejhle, při představení mi šla hlava kolem a přiznávám, že některá místa jsem hrál jen ‚nad strunou‘, protože jsem se bál, že to zahraju vedle. Janáček není jen o tom, že se zahrají notičky, musíte chápat temporytmus a také hudební fráze jako celek.

A tady jsem byl zcela nezkušený nováček, a tak jsem plaval. Neutopil jsem se, ale raději jsem s kolegy měnil Lišku za Mistry pěvce Norimberské – ti ovšem byli skoro třikrát tak delší. Takže to je jeden aspekt – pochopit

Janáčka hudebně. V tom jsem měl už jako sólista velké štěstí na vynikající korepetitory. V Olomouci to byl profesor Sochor, v Brně Evžen Holiš, skutečný expert na Janáčka.

Ale zpátky k otázce. S rolí Revírníka jsem se průběžně setkával mnohokrát, možná ve čtyř pěti nastudováních, ale vždycky to byla tak trochu nová role. Názor a pohled na roli se změnil po již zmíněných zkušenostech jak v hudebním chápání, tak především v přístupu k této roli. V přístupu člověka s životními zkušenostmi. Jsou to přesně ty věci, které jako třicátník sice znáte z literatury, rodiny, filmů a podobně, ale nemáte je prostě prožité. Vlastní zkušenost je v jistých případech nenahraditelná jakoukoli zkušeností sdělenou. A to je, aspoň pro mne, na této roli to nejzajímavější. S proměnou životních priorit, hodnot a zkušeností snad dokážu sdělit víc, než jsem byl schopen říct před lety.

Scarpia je bezpochyby jeden z největších padouchů veristické opery. Setkáváte se s touto rolí poprvé?

Scarpiu mám na repertoáru už čtrnáct let.

Vybral si mě do ní dirigent ve Státní opeře v Praze, který nakonec operu z jistých důvodů již nedělal. Já jsem ale v obsazení zůstal a do Opery tehdy nastoupil do funkce hudebního ředitele Bohumil Gregor. Ten obsazení potvrdil s podmínkou, že se mnou roli sám nastuduje a vstoupím do ní, až bude čas, nebude to jen tak běžný vstup – ansámblová zkouška, režijní a orchestrální zkouška a šup na jeviště. To bylo docela štěstí, protože i Scarpia myslím patří mezi ty role, se kterými se musíte hudebně zcela

20–21

sžít. Váš part totiž není, jen když zpíváte, ale i v pauzách, v návaznostech na další motivy, které znějí v orchestru, a samozřejmě, jak jinak ve veristické opeře, i v obrovském emočním náboji. Věnovali jsme se roli víc než detailně, hovořili o textu, možné interpretaci, výkladu situací, byla to pěkná práce. Později jsem zpíval Scarpiu v pražském ND v Morávkově inscenaci a také pohostinsky ve SND, tehdy poprvé s Peterem Dvorským.

V původní Sardouově hře je Scarpia postava, kterou k jeho činům vede i řada vnějších okolností a motivací.

Toto u Pucciniho padlo za oběť nutnosti zjednodušit děj. Vnímáte Scarpiu jako prvoplánového zlosyna, nebo v něm vidíte i někoho jiného?

Přestože neznám text původní hry, ze které libreto k Tosce vychází, nechápu Scarpiu tak zcela ploše jako prvoplánového zloducha.

Myslím, že se v něm potkávají rysy a vlastnosti, které jsou nadčasové. Nejsou pouze produktem doby, i když v jistých dobách a souvislostech mohou určité charakterové vlastnosti více vyniknout. Je to jistě touha po moci, možnost ovládat, manipulovat. Ale také loajalita – snaha být dobrým, spolehlivým úředníkem, který je schopen pro ‚úřad‘ čehokoli. Ale také úředníkem, který své postavení zneužívá. Pak také člověkem velice vášnivým, možná v jistých chvílích jsou jeho vášně zvrácené, ale jsou lidské. A takových lidí je kolem dost a dost. Možná právě tato nadčasovost vyplývající z lidské povahy jako takové přitahuje diváky tak silně i dnes. A co fascinuje samozřejmě nejvíc, bez ohledu na čas, je Pucciniho hudba. ×

POŠESTÉ A JINAK

Slovácké divadlo: Cena facky aneb Gottwaldovy boty / režie: Břetislav Rychlík

Laterna Magika: Human Locomotion / režie: SKUTR

Mezinárodní festival Divadelní svět Brno vstupuje v nadcházejícím šestém ročníku do nové etapy své existence. Organizace se ujímá Národní divadlo Brno, které se rozhodlo pozměnit především jeho dramaturgické směřování. Od původní idey věnovat každý ročník významné divadelní či kulturní osobnosti se letos svou dramaturgií odklání směrem k vytvoření reprezentativního festivalu zaměřeného na progresivní inscenace nejen českých, ale především zahraničních divadelních souborů. Proměňuje se rovněž termín konání festivalu, který se z června přesouvá na říjen, tedy na dobu, kdy se Brno po prázdninových měsících začne opět zaplňovat studenty a návštěva divadla se stane příjemným zpestřením nadcházejících podzimních večerů.

V letošním roce bude festival slavnostně otevřen představením Bavorského státního baletu II, jenž pro Divadelní svět připravil jedinečný večer s choreografiemi významných světových tvůrců – Georgese Balanchina, Nacha Duata, Hanse van Manena a dalších.

Dále se můžete těšit třeba na klasické shakespearovské drama Macbeth v nezapomenutelné režijní úpravě polského divadla Teatr Biuro Podróży – tragický příběh vzestupu a pádu skotského krále v neobvykle podmanivé výpravě, za řevu motorek a ve světle ohňů pod otevřeným nočním nebem. Z české produkce se již tradičně

představí Divadlo bratří Formanů s inscenací Aladin, která vznikla v rámci projektu Marseille – město kultury 2013 a je výsledkem spolupráce francouzského divadla Théâtre du Jeu de Paume a autorského týmu českých výtvarníků, loutkoherců a tanečníků soustředěných kolem režiséra a spolutvůrce scény Matěje Formana. Vizuálně poutavou podívanou přiveze Laterna Magika, která ve své inscenaci Human Locomotion ztvárňuje životní příběh Eadwearda Muybridge, světově známého fotografa a průkopníka filmu, který vynalezl chronofotografii, rychlou závěrku a zoopraxiskop. V hlavní roli Eadwearda Muybridge se představí Marek Daniel. Divadelním zážitkem bude nepochybně rovněž inscenace Noční motýl. Příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince, nastudoval se souborem Městského divadla Kladno na motivy známého českého filmu Daniel Špinar, režisér razantního scénického gesta.

Prodej vstupenek na festivalová představení byl zahájen 1. května 2015. Vstupenky si můžete zakoupit na pokladnách všech spolupořádajících divadel, tedy Národního divadla Brno, Městského divadla Brno, Centra experimentálního divadla a divadla Radost.

Do konce června je pro diváky připravena speciální sleva na festivalová představení, která bude možno zakoupit s 20% slevou.

Více informací a podrobný program na

22–23

panorama

Havel v zemi čeledínů Martin Františák režie: Martin Glaser foto: Jakub Jíra

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ / Václav Havel /

24 –25

Kombinovat nekombinovatelné neboli

Vystřihni to z karimatky!

divadelní zákulisí výroba rekvizit Tajemství výroby divadelních rekvizit a kostýmních doplňků, nápaditost při využívání nevšedních materiálů i kouzla a čáry při konkrétních postupech přípravy dekorací nám prozradila Miroslava Dolívková.

text: Lenka Gregorová foto: Petra Kovářová

Všechny rekvizity vyrábíte sami, nebo některé musíte i shánět a nakupovat?

Samozřejmě i sháníme a nakupujeme. Nákupčímu můžeme zadat pouze obecné požadavky, například formát a odstín papíru, ale jinak si musíme vše „ulovit“ sami, takže šmejdíme po bazarech, prolézáme antiky, dnes nám již pomáhá samozřejmě internet. Neustále vyhledáváme různé kuriozity, nakupujeme i přes inzeráty. V Brně už znají požadavky

↵ Hlavy na kašírování a modelování z hlíny.

↵

V Národním divadle Brno najdeme oddělení výroby rekvizit i samostatné rekvizitárny, je v těchto odděleních nějaký rozdíl? Co všechno pod výrobu rekvizit vlastně spadá?

Ano, lidé si to dost často pletou… Zaměňují krejčovnu a garderobu a stejně tak výrobu rekvizit se samotnou rekvizitárnou. Ale je to jednoduché, my jako výroba zkrátka rekvizity dodáváme, vyrábíme, sháníme, opravujeme, ale nejsme už bezprostředně u toho, když je herci používají, nepodáváme jim je do ruky, nesledujeme představení. Rekvizity připravíme a pak už se jen modlíme, aby se hned nerozbily a neponičily, protože víme, jak je pracné každou z nich vytvořit. Často jsou to věci, které divák vnímá jen jako dekoraci, všimne si, že je na scéně nějaká stará skříň a v té jakési papíry, ale netuší, jak je výroba náročná. Například teď jsme vytvářeli pergameny do chystané inscenace Rozbitý džbán – v první fázi jsme natiskli historizující texty, potom vše namočili do hypermanganu a v prázdné místnosti usušili na podlaze.

Listy se díky tomu hezky zvlní, vypadají starobyle a nabudou na objemu. Kolegyně pak ještě připravuje z izolačního materiálu výplně, aby svitky byly plné a herci je při používání nezmačkali. Ačkoliv se jmenujeme výroba rekvizit, děláme i kostýmní doplňky, vymýšlíme na kostýmy speciální efekty, masky, malujeme je nebo patinujeme, vytváříme různé odlitky z revultexu, které se tváří jako masivní výšivky, to všechno je také naše práce.

Torzo lemu z Aidy, koňská hlava z Don Quijota.

nás komediantů jako své boty, vědí, že pro nás například není problém, když je nějaká historizující věcička maličko poškozená, protože my stejně všechno ještě obrousíme a vyspravíme. Může se tedy stát, že kupříkladu litinové sošce přilepíme kousek polystyrenové ručičky, ale na jevišti to nikdo nepozná.

Není až takový problém sehnat hodně starou věc, horší je opatřit třeba do inscenace z osmdesátých a devadesátých let plno tehdy moderních plastových výrobků, které už ale dnes nejsou „in“, a lidé je vyhazují. A právě ta plastová doba nás docela trápí, protože kolikrát je opravdu těžší sehnat mobil z devadesátých let než secesní telefon. Navíc se to i hůře napodobuje, protože starožitnosti mnohdy byly na bázi dřevěné bedýnky a mosazného sluchátka, a to vše lehce dokážeme vyrobit, ale plastová televize by mohla vypadat jako špatná „kašírka“.

26–27

Můžete například odhadnout, jaký je poměr toho, co vyrobíte, a toho, co naopak nakoupíte?

Všechno záleží na typu inscenace, je to přímá úměra, u těch modernějších se spíše nakupuje, například teď připravujeme Toscu, která je zasazena do sedmdesátých let, budeme používat soudobé rekvizity. Znamená to tedy shánět po bazarech, jediné, co vyrobíme, jsou křídla. Scéna bude moderní – my tedy alespoň sedmdesátá léta považujeme za moderní dobu a z té rekvizity u nás v dílně nevyrábíme, ale pořizujeme je nebo nám je lidé nanosí. Naopak třeba opera Čarokraj byla celá ruční práce.

Jde jistě o velký objem práce, kolik vlastně pracuje ve výrobě rekvizit zaměstnanců?

Jsme čtyřčlenné oddělení. Tři holky a jeden mužský, který ková, letuje, svařuje, ale jinak

→

Miroslava Dolívková ve skladu rekvizit na Rooseveltově ulici.

děláme všichni všechno. Nejsme zaměření každý na jedno specifické řemeslo. Všichni jsme absolvovali nějakou školu, která zaručuje, že jsme výtvarně nadaní, zdatní a zruční, většinou je to střední škola uměleckých řemesel nebo textilka. Především je to ale kombinování nekombinovatelného, v divadle musí člověk zapomenout, co nám vtloukali do hlavy ve školách, například poučky o čistotě stylu, my se z toho potřebujeme naopak vylhat, do jisté míry jde stále o nějakou stylizaci. Například nám ve škole zakazovali obtahovat obrysy černou barvou, to ale samozřejmě v divadle děláme, copak by byl jinak vzor viditelný?

Jak jste se vlastně dostala k práci v divadle, bylo to vaše vysněné povolání?

No, já jsem vlastně odjakživa tvrdila, že chci k divadlu… Studovala jsem textilku a stejně jako všechny holky na škole jsem chtěla být návrhářkou, jenomže pak člověk zjistí, že Česká republika nikdy nebude v tomto oboru na špici. Bavilo mě stále něco vymýšlet a vyrábět, ale nikdy to nebylo tak konkrétní, že bych inklinovala jen k jednomu oboru.

Spíše tak od ničeho ke všemu, a to je přesně tento obor, fušujete do všech řemesel, a když vás jedno přestane bavit, tak děláte něco jiného – protože já osobně pracuji třeba na pěti projektech souběžně, nejsem typ,

co by si k věci sedl třeba na týden, takže mám vždy několik vrstev zakázek rozprostřených a tak jakoby spirálovitě se k nim vracím.

Všechny výrobní postupy vymýšlíte sami, jistě to klade velké nároky na představivost?

Samozřejmě – některé finty se sice předávají z generace na generaci, ale tím, že jsou na nás kladeny čím dál náročnější požadavky,

↳

↳

↳

Stará zavazadla nám nosí hodní lidé.

Husí nožička – podobná je použitá v Černé labuti a tváří se, že je z labutě.

Jaké další materiály často používáte?

Existuje materiál, který bychom u divadelních rekvizit nečekali?

Jednoduše řečeno, naším oblíbeným materiálem je všechno. Kromě zmíněné karimatky ještě velmi často netkaná textilie, takzvaná netkanka, ale také například husí krky pro elektrikáře, odlíváme z revultexu… Úžasné jsou i vánoční ozdoby, dá se z nich vykouzlit cokoliv, vždycky jsem nešťastná, když nám zadají nějakou inscenaci a trhovci už mají

Jsme čtyřčlenné oddělení. Tři holky a jeden mužský, který ková, letuje, svařuje, ale jinak děláme všichni všechno.

musíme sledovat stále nové a nové materiály, ze kterých lze modelovat nebo odlívat.

Pořád jsou to variace na daná témata, kterých je ale obrovské množství. Za ta léta samozřejmě zjistíte, jaké lepidlo použít na jaký materiál, aby to co nejlépe drželo. Ale třeba teď je doba karimatková, všechno, co lze, děláme střihem z karimatky. Třeba vyrobíme nádobí – střihem z karimatky, poté se okašíruje a tváří se jako keramika. Podobně vyrábíme i prostorové masky. Karimatka je velmi levná, lehká a nerozbitná, a to jsou všechno atributy, které v divadle potřebujeme.

vánoční zboží zabalené. Nebo třeba ozdoby na rakve, z nich jsme vyčarovali brnění pro Spartaka, pro balet. To je naprosto ideální – vypadá mohutně, ale je to vlastně lehoučký pozlacený papír jako bývá v bonboniérách.

Všechno vyrábíte ručně?

Většinou ano. A minimálně dva kolegy nám nahrazuje tavná pistole. Šijeme na klasickém šicím stroji, protože rekvizita může být i kapesníček, žebradlo nebo třeba povlečení s volánkem. Sofistikovanější přístroje využívá pouze kolega, který zpracovává kov. Vždycky

↳

divadelní zákulisí výroba rekvizit

Torzo rozbitého džbánu – polystyren + 10 vrstev papíru.

mne pobaví, když k nám kolegové přinesou něco k opravě se slovy „vy tady máte ty speciální stroje, přišijte mi to“ – speciální stroje – to jsou naše ruce, kleště a hotovo, protože my všechno přišíváme silnými obuvnickými nitěmi, všechno děláme manuálně, vytahujeme z různých prolepených materiálů kleštěmi, často si různě vypomáháme. Typickým příkladem spolupráce je černá labuť ze stejnojmenné inscenace v Redutě. Kašér nám vyrobil základ labutě z polystyrénu a my jsme zase pomocí karimatky a drátů natvarovali křídla a oblepovali jsme pírka. Vymodelovali jsme také zobák a pařátky jsme měli z opravdové husy, protože takové prvky velice zvyšují věrohodnost. A také jsme použili jeden náš fígl.

Pokud bychom na takovém objektu oblepovali pírko po pírku, trvalo by to věky a výsledek by nebyl úplně přesvědčivý, takže jsme použili černou kožešinu, kterou jsme se strojkem na holení psů mazaně přičesali, přimázli speciálním lepidlem a teprve pak se vkládala pírka.

Vše vypadlo velmi věrohodně, dokonce se diváci ptali, jestli to byla opravdová vycpaná labuť. To nás vždycky velice potěší.

↳

Máte nějakou oblíbenou inscenaci, u které jste se mohli doopravdy „vyřádit“?

Máme rádi inscenace pojaté ve starém duchu, to nás baví, je to kreativní činnost a rekvizity vypadají dobře, vypomůžeme si patinováním… Moderní inscenace jsou spíše založeny na nakupování, a to nám nedovolí vyřádit se jako tvůrci, protože většinou jsme vlastně výtvarníci a řemeslníci v jednom. Takže například už zmíněný Čarokraj byl pro nás smysluplný a inspirativní a podobné inscenace vítáme. Když přijdu do skladu a vidím ty letité, naivní rekvizity, tak mne občas trochu mrzí, že dnes je trendem spíše dělat z divadla film a výtvarníci mají z opravdového „divadelna“ trochu strach. A čekám, jestli přijde renesance staršího pojetí, že opět budeme sázet na tu zmíněnou naivitu a hrát si, podobně jako v Divadle Járy Cimrmana, kde mají všechno schválně tak „přiblble“ namalované, aby bylo na první pohled patrné, že kulisa je papírová a gumové kuře je opravdu gumové. ×

Vž Vždycky mne pobaví, když k nám kolegové přinesou něco k opravě ko se slovy „vy tady máte ty speciální stroje, přišijte mi to“ – speciální stroje – to jsou naše ruce, kleště a hotovo.

28–29

Zuzanka – Jitka Jackuliak j. h.

Figaro – Roman Blumaier Konica Minolta Brno f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Tak trochu nekorektní adaptace starého dobrého Beaumarchaise

Figarova svatba Daniel C. Jackson režie: Tomáš Svoboda

Česká premiéra 19. června 2015 v Mahenově divadle

Překlad Dramaturgie Scéna Kostýmy Slavnou Beaumarchaisovu předlohu převádí D. C. Jackson – autor oceňovaného Mého romantického příběhu – do současného Skotska a do bankovního prostředí. Figaro Ferguson a Suzanne Jamiesonová plánují svatbu a kromě toho i fúzi svého podniku s velkou bankou, kterou vedou Sir Randall Badyin a předsedkyně správní rady Rosine.

Stejně jako v předloze brání i zde štěstí mladých milenců několik intrik: Randall je sukničkář a má zálusk na Suzanne, Rosinina osobní asistentka Margery kdysi půjčila Figarovi základní kapitál a teď se domáhá neprozřetelně slíbeného sňatku, nechybí samozřejmě ani bláznivá láska Cherubína, tedy ukrajinského emigranta Pavla, k Rosine. Jackson se drží nejen původního rozdělení do aktů, ale i základních situací a prostředí. Jediné, co k původní zápletce přidává, jsou motivy kritické k finančnímu sektoru. Zatímco mladí hledají ve fúzi

Účinkují

Jakub Škorpil Ilona Smejkalová Martin Sládeček Nikola Tempír Tereza Kopecká Roman Blumaier Jitka Jackuliak j. h.

Milada Vyhnálková j. h.

Jan Grygar Klára Apolenářová Eva Novotná Vladimír Krátký a další

firem finanční záchranu, Sir Randall se chystá převést na jejich účet „toxická aktiva“ a udržet si tak dobrou pověst…

Režisérem naší inscenace je jeden z nejvtipnějších a nejhravějších současných divadelních i filmových tvůrců Tomáš Svoboda.

Usmrkanec z Ayrshiru, co píše oplzlý hry /životopis D. C. Jacksona/ Skotský dramatik Daniel C. Jackson se narodil v roce 1980. Žije v Glasgow.

Jeho první celovečerní hra Zeď (The Wall) měla premiéru v roce 2008 v glasgowském Tron Theatre a byla nominována na řadu ocenění. Na ni navazuje hra Kachňák (The Ducky, 2009) a trilogii uzavírá Chooky Brae z roku 2010. Jackson zde sleduje dospívání několika mladých lidí, kteří musejí v zapadlém skotském městečku nejen řešit své vlastní životy, ale také se vyrovnávat s generací svých rodičů, stárnoucích pohrobků „sladkých šedesátých“. Zajímavou položkou v Jacksonově dramatické tvorbě je hra Venku na křídle (Out on the Wing), ve které se Jackson, horlivý fot-

balový fanoušek, pozastavuje nad faktem, že i v jednadvacátém století mohou hrát fotbal jen otevřeně heterosexuální muži.

V roce 2010 měl premiéru Můj romantický příběh (My Romantic History), který zazářil na Edinburském mezinárodním festivalu a následně se hrál před vyprodanými hledišti londýnského Bush Theatre. Neobyčejně úspěšný byl i v mezinárodním měřítku, po premiérách v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, Slovinsku, Švédsku, USA i Česku se připravují první uvedení ve Francii, Číně či Japonsku.

30–31

O dva roky později měla v edinburském Royal Lyceum Theatre premiéru jeho adaptace Figarovy svatby, kterou dramatik přemístil do prostředí současných bankéřů. Jackson o této zkušenosti prohlásil: „Miluju původní hru, která je méně známá než stejnojmenná opera. Pořád se ještě musím štípat, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá. Vždyť tohle je, kurva, Lyceum! A já jsem jen usmrkanec z Ayrshiru, co píše oplzlý hry.“ × / Ilona Smejkalová, Helena Michková /

Lidé dokážou být směšní kdekoliv... rozhovor s Tomášem Svobodou, režisérem inscenace Figarova svatba

rozhovor

f o t o : Viktor Chlad

Letos na podzim to bude přesně deset let, co jsem při „přezkušování“ inscenace Popcorn (příběhu dvojice mladých delikventů) v Divadle Petra Bezruče poznala režiséra (a posléze i svého dobrého a milého přítele) Tomáše Svobodu. Už tehdy jsem pochopila, že tomuto člověku není nic svaté – když jsem ho coby dramaturgyně a tisková mluvčí DPB vyslala do ostravského Dobrého rána propagovat obnovenou premiéru, s vážnou tváří před televizními kamerami tvrdil, že k přezkoušení titulu došlo proto, že byli během repríz všichni hlavní představitelé nešťastnou náhodou postříleni… Ostatně, v lehce podobném duchu se nese i tento rozhovor.

text: Ilona Smejkalová foto: Jakub Jíra

↳ Blonďatá bestie vrací úder, 2012

Tomáši, jaký máš vůbec vztah ke svatbám?

Vlastně nevím. Kromě své vlastní, která se vynořuje z temnoty vzpomínek velmi mlhavě, jsem se svateb moc neúčastnil. Pro mne je to takový divně kostýmovaný mejdan. Vnímal jsem intenzivně obřad v kostele, ale ta podivná lidovost potom, spojená s alkoholem a s infantilními zvyky, mě moc nebaví.

A k Figarově svatbě, tedy k té původní, Beaumarchaisově?

Když jsem pracoval v DJKT v Plzni jako kulisák, tak jsem stavěl operu Figarova svatba, ale to byla taková hodně klasická záležitost.

Moc mě to nebavilo a ty kulisy byly i dost těžký, z mýho pohledu úplně zbytečně …

Když jsem byl na škole, tak se stala hitem

inscenace Martina Čičváka v Divadelním studiu Marta. Taková divoká postmoderní show. Byl jsem tehdy jejím fanouškem a viděl ji asi pětkrát.

Asi bych se teď měla zeptat (což čtenáři asi očekávají) – Ty jsi pracoval jako kulisák?! – ale mě mnohem víc zaujal fakt, že jsi schopen něco zhlédnout pětkrát, to bych do tebe neřekla…

To není žádná dovednost, se kterou bych mohl vystupovat třeba v cirkuse… Tenkrát se mi ta inscenace fakt líbila a, pravda, líbila se mi i jedna holka, která tam hrála.

32–33

OK. Zpátky k tvým začátkům – jak a proč ses ocitl coby kulisák v plzeňském divadle? V nějakém tvém životopisu jsem dokonce četla, že jsi vyučený dřevomodelář, je to pravda, nebo nějaká zdařilá mystifikace? Nějak si tě u ponku nebo s hoblíkem neumím představit.

Je to tak. Po základce jsem se vyučil dřevomodelářem, pak jsem si udělal maturitu na strojní průmyslovce a byl jsem předurčen dělat kariéru v hutnictví ve Škodě Plzeň.

Jenomže jsem byl extrémně manuálně nešikovný. Dokázal jsem se vrtnout vrtačkou, ohoblovat si kousky prstů na hoblovce…

→

f o t o : Leoš Skokan

↳ Celebrity, Peter Quilter, 2015

↳ f o t o : Pavel Kolský

Jaromír Jágr, Kladeňák, 2009

↳

Lidé dokážou být směšní kdekoli. A právě prostředí, které se bere vážně, bývá humorem nejzranitelnější a o to nám jde.

Tak jsem se rozhodl ze Škodovky utéct, a protože jsem už tenkrát tíhl k divadlu, požádal jsem o práci tam a okamžitě ji (jako kulisák) i dostal.

Profese kulisáka tě asi příliš neuspokojila, když jsi po čase zběhl na divadelní vědu do Brna… Nebo to byl jen další zdařilý pokus vyhnout se manuální práci?

Já se mezitím pokoušel dostat na DAMU na „alternu“ a tam jsem byl první pod čarou, doporučili mi, abych jel na stáž do Polska dělat asistenta režie. Tak jsem to udělal. Pak jsem se někdy v lednu vrátil a Zdenek Říha mne vzal jako eléva loutkové scény do Malého divadla v Českých Budějovicích.

Připadá mi, že všechny tyto bizarní životní zkušenosti jsi dokázal dost dobře zúročit. Téma manuální šikovnosti či nešikovnosti se objevuje i v tvém filmovém debutu Hodinový manžel, v Polsku ses zase naučil polsky a dneska nejen překládáš z polštiny, ale také jsi v Polsku úspěšný jako režisér. Ostatně – kdy tě napadlo, že z profese herce přesedláš na režii? V Budějovicích? Při nějakém obzvlášť úmorném loutkovém dopoledním představení?

Velmi rychle. Můj herecký talent je něco, co prostě neexistuje. Jak to zjistili, tak už mi dávali jen role jako třeba holuby v Popelce, který jsem vytáhnul zpoza paravánu na drá-

tu, aby je Popelka nakrmila. To je dodneška můj strop. Tehdy mě bavilo si věci psát a sám jim dávat tvar. A taky jsem hlavně kreslil, ale režie mě bavila. Pak jsem ještě rok dělal jakéhosi režiséra v Chebu, kde jsme potom, co odešly Buchty a loutky do Prahy, založili soubor čtyř loutkářů a já tam psal pohádky a režíroval je a u toho už studoval DV na MÚ v Brně a jezdil mezi těma městama ve starý škodovce. A jednou jsme hostovali na Provázku a viděl to profesor Scherhaufer a na chodbě tam na mě řval, jak to, že to dělám bez školy, ať se koukám přihlásit na JAMU. Tak jsem se přihlásil.

A tak ses dostal do Brna, přímo k Peteru Scherhauferovi do ročníku.

Jaký byl jako pedagog? O jeho výukových metodách se vyprávějí legendy – těžko rozlišit, co je a co není pravda…

Byl jsem v jakési permanentní emocionální sauně. Buď nás studenty miloval způsobem, že jsem měl pocit, že jsme jeho nejbližší přátelé, anebo nás nenáviděl tak, že to vypadalo, že nás musí ještě do západu slunce zlikvidovat. Mezi tím nebylo nic. Žádnej prostor klidu. Přes toto emocionální vypětí nás dokázal i něco naučit. A nebylo toho málo.

Kromě tebe vychoval spoustu dalších skvělých režisérů, ostatně například Honza Mikulášek je tvůj spolužák…

V Mahenově činohře jsi režíroval hned

po škole, na Malé scéně, teď se vracíš rovnou na velké jeviště. Těšíš se?

Na co nejvíc?

Těším se, že to bude nezřízená legrace. Chtěl bych, aby se Figarova svatba stala takovou ztřeštěnou komedií, jako byla filmová Bláznivá střela. Prostě úlet, který nebude zatížen nějakým rozkrýváním hlubokých témat, kdy to, o čem to celé vlastně je, se dozvíte až z recenzí nebo ze seminářů divadelní vědy.

Což ostatně jako bývalý frekventant divadelní vědy musíš vědět!

Ty jsi poměrně nedávno jeden Jacksonův text režíroval, před rokem na Palmovce Můj romantický příběh.

Bylo i renomé autora rozhodujícím faktorem pro to, aby ses rozhodl nastudovat jeho úpravu Figarovy svatby?

Je pravda, že na inscenaci Můj romantický příběh moc s láskou nevzpomínám, protože mi během zkoušení selhaly ledviny. Tak teď to zkusím s manželčinou ledvinou a s jiným tématem, snad to bude lepší :-) Když už jsme u tématu – Jackson převedl Figarovu svatbu z hraběcího zámku do současné banky, hlavní postavy našeho příběhu nejsou šlechtici a jejich sluhové, ale bankéři a bankovní stážisti. Nevzpírá se suchý (a pro někoho možná i nudný) finanční svět žánru bláznivé komedie, o kterou se chceš pokusit?

f o t o : Leoš Skokan

rozhovor

↳ Můj romantický příběh, D. C. Jackson, 2014

Lidé dokážou být směšní kdekoli. A právě prostředí, které se bere vážně, bývá humorem nejzranitelnější a o to nám jde.

I když jde o činoherní titul, naše úprava počítá s využitím Mozartovy hudby, v inscenaci dostanou velký prostor i původně epizodní postavy.

Daniel C. Jackson avizoval, že by rád přijel na premiéru. Nebojíš se, že by mohl být naším přístupem kapánek rozladěn?

Byl už na mé pražské inscenaci a napsal mi moc hezký mail. Myslím, že NdB se nemá důvod bát. Naopak si myslím, že mu ukážeme jeho text v situacích, které jeho samotného ani nenapadly.

↳ Čtená zkouška inscenace Figarova svatba, 2015

f o t o : Jakub Jíra

Věřím a doufám. Takže – čekají Tě dva perné měsíce v Brně, myslíš, že to Tvá zbrusu nová ledvina vydrží?

Moje nová ledvina se má čile k světu a já se přeci jen chovám nyní dost zodpovědně. ×

f o t o : archiv Tomáše Svobody

↳

Můj herecký talent je něco, co prostě neexistuje.

Jak to zjistili, tak už mi dávali jen role jako třeba holuby v Popelce, který jsem vytáhnul zpoza paravánu na drátu, aby je Popelka nakrmila.

To je dodneška můj strop.

Tomáš Svoboda Narodil se v roce 1972 v Plzni, po ukončení střední školy prošel řadou profesí: od kulisáka v Divadle J. K. Tyla v Plzni přes vychovatele v diagnostickém ústavu, herce v loutkovém Malém divadle v Českých Budějovicích až po režiséra a uměleckého šéfa Loutkového studia Nítě při Západočeském divadle v Chebu. V roce 2002 absolvoval režii na brněnské JAMU. Režíroval na mnoha českých a moravských scénách i v Polsku.

Soustředí se převážně na autorské divadlo. V letech 2004 až 2006 byl uměleckým šéfem a režisérem pražského Divadla Rokoko. V letech 2010 až 2012 se stal umělec-

34 –35

kým šéfem Městského divadla Kladno, kde režíroval a spoluvytvořil hry Jaromír Jágr, Kladeňák a Příběhy obyčejného hovadství (obě s P. Kolečkem) či například Srnky.

Mimo jiné napsal hry Med a Srnky, s Petrem Kolečkem hry Game boy, Pornohvězdy, Kouzelník či Zlatý prsten Jana Třísky. Přeložil hru A. Saramonowicze Testosteron. Známým se stal jeho politický kabaret Blonďatá bestie I. a II. V současné době je kmenovým režisérem pražského Divadla pod Palmovkou, spolupracuje s Českou televizí, nedávno vstoupil i do kinematografie jako scenárista a režisér filmu Hodinový manžel.

nákladní výtah Mahenova divadla Magdaléna Tkačíková – Dívka f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Pro ty, co milují „vyvražďováky“

Veroničin pokoj Ira Levin režie: Dodo Gombár

Z důvodu vážných zdravotních komplikací jednoho z účinkujících jsme byli nuceni přesunout premiéru Veroničina pokoje ze 7. května na 10. září 2015. Informace ohledně výměny vstupenek najdete na webu NdB. Děkujeme za pochopení.

Překlad Dramaturgie Výprava Hudba Musím se vám k něčemu přiznat – odjakživa miluju horory a thrillery všeho druhu. Jakmile se v televizním programu objeví jakýkoliv béčkový (ve chvílích silné emocionální nouze i céčkový) horor, prostě neodolám. Ne, nevyhledávám příběhy o upírech, vlkodlacích či jiných monstrech; mezi mé nejoblíbenější patří tzv. vyvražďováky – skupina osob (většinou dost naivních a prostoduchých teenagerů) se ocitne na určitém místě (zpravidla někde, kde jako na potvoru není ani noha) a někdo ji pomalu, systematicky začne vraždit! Ano, upřímně se tady a teď doznávám, že jeden z nejromantičtějších večerů svého života jsem prožila tehdy, když jsme si s přítelem půjčili DVD všech tří dílů kultovního hororu Vřískot.

Takže teď už jistě chápete, že nasazení divadelní hry Iry Levina nebyla náhoda. Dokonce, jak by řekla jedna z postav tohoto hororu, „možná někdo řídil moje kroky“! Protože Veroničin pokoj je opravdu, jak jen to říci, zkrátka – děsuplný!

Posuďte sami: studentka Susan se ocitne se svým přítelem Larrym v honosné usedlosti Brabissantových. Přivedou je tam manželé Mackeyovi, správci domu, se kterými se mladý pár krátce předtím seznámil v restauraci. Mackeyovi tvrdí, že Susan je až nápadně podobná mrtvé dceři jejich zaměstnavatelů Veronice, která zemřela v padesátých letech. Zatímco nedůvěřivý Larry si myslí, že Mackeyovi mají něco za lubem, Susan je laskavější a chce starému páru skutečně pomoci. Zavrhne Larryho obavy a přijme podivný návrh – proměnit se na jedno odpoledne ve Veroniku, dávno mrtvou dceru majitelů domu. Veroničina sestra Cecílie totiž umírá na rakovinu, mentálně se vrací do dětství a věří, že Veronika stále žije. Jenže když se dveře, za kterými se Susan připravovala na svoji „roli“, posléze otevřou, všichni se k dívce chovají, jako by byla skutečně Veronikou. Vypadá to, že má v sobě cosi z minulosti, a mříže na oknech jejího pokoje nejsou pouhou dekorací. A navíc jí všichni tvrdí, že je rok 1957, ne rok 1995...

Mistr napětí, spisovatel Ira Levin, napsal příběh, u kterého není až do poslední chvíle jasné, co vlastně sledujeme. Fantazii o cestování v čase? Ďábelsky vykonstruovaný vtip? Temný psychologický thriller? A existuje vůbec Susan, či byla pouze výplodem představ nemocné Veroniky? Na rozdíl od mnoha jiných autorů žánru má totiž Levin jednu velkou přednost – až na výjimky nevytváří ono tajemno pomocí něčeho zvenčí, odjinud, vždy vychází jen a pouze z lidí. V jeho díle nenarazíme na strašidla či duchy. Vše je ukotveno ve všední realitě a původcem všeho dobra i zla je člověk.

Jitka Sloupová Ilona Smejkalová Eva Jiřikovská David Rotter

Osoby a obsazení Žena Muž Dívka Mladík

Ivana Hloužková j. h.

Bedřich Výtisk Magdaléna Tkačíková Jakub Šafránek

Psychologický thriller od slavného autora Stepfordských paniček či hororové klasiky Rosemary má děťátko uvádíme v režii Doda Gombára, který se tak po několika letech opět vrací na prkna divadla Reduta. V hlavních (a jediných) rolích můžete vidět Magdalénu Tkačíkovou, Jakuba Šafránka, Bedřicha Výtiska a speciálního hosta – herečku Divadla Husa na provázku Ivanu Hloužkovou. × / Ilona Smejkalová /

Ira Levin (1929–2007), americký spisovatel a dramatik, se narodil v židovské rodině na Manhattanu. Jeho otec byl obchodníkem s hračkami a doufal, že syn nakonec úspěšnou živnost převezme. Dospívající Ira měl ale o svém životě zcela jiné představy a během studia na newyorské univerzitě se přihlásil do televizní scenáristické soutěže. Získal sice „jen“ druhé místo, ale za svou soutěžní práci dostal svůj první honorář 200 dolarů a díky nabídce na dlouhodobou spolupráci s televizní společností NBC se stal finančně nezávislým.

Svůj první román Polib mne a zemřeš napsal ve svých dvaadvaceti letech. Jeho největším divadelním úspěchem se stal komediální thriller Osidla smrti, což je dosud nejdéle uváděná hra na Broadwayi. V roce 1982 byl podle ní natočen film s Christopherem Reevem a Michaelem Cainem v hlavních rolích. Nejznámějším Levinovým románem je kniha Rosemary má děťátko, hororový příběh o satanismu. I tento příběh byl posléze zfilmován, stejně jako jeho další slavné romány, mj. Hoši z Brazílie, Stepfordské paničky či Někdo se dívá.

36–37

↳

Tak jsme rozbili Džbán!

Potřetí.

Tereza Groszmannová jako Marta Rullová v Rozbitém džbánu Martina Františáka (2015).

text: Martin Sládeček foto: Jakub Jíra a archiv

Tak jsme rozbili Džbán! 24. dubna 2015 ožila na jevišti Mahenova divadla veselohra německého romantického dramatika, prozaika, básníka a novináře Heinricha von Kleista (1777–1811). Tato více než dvě stě let stará dáma s pověstí komediální femme fatale v novém překladu Kateřiny Bohadlové a v režii uměleckého šéfa činohry NdB Martina Františáka dokázala, že má stále co říci: zdánlivá bezmoc vůči téměř absurdní aroganci politické moci a nenávist k ní, a zároveň chorobná potřeba nechat se jí vést, byť do záhuby – to jsou motivy velmi dnešní.

na repertoáru

↳ Článek ke Šlégrově premiéře v časopise Divadelní list, v jednom z předchůdců dnešní Divy.

↳

↳ Z Grossmanovy inscenace, zleva Helena Kružíková, Rudolf Chromek a Viola Zinková.

Z Grossmanovy inscenace, zleva Rudolf Chromek, Rudolf Jurda a Soběslav Sejk.

Můžeme tak mít pocit, že příběh suverénně prolhaného mocipána Adama, který nakonec vynese rozsudek sám nad sebou, psal Kleist s pohledem upřeným na nás. Z toho jako by ho koneckonců usvědčovala jeho vlastní slova: Ach, je to má vrozená vada, neumět nikdy uchopit okamžik a vždy žít na místě, na kterém nejsem, a v době, která je buď pryč, nebo ještě nenastala. (Z dopisu Kleista Adolphině von Werdeckové, 1801.) Pravdou ovšem je, že od jeho neúspěšné výmarské premiéry v roce 1808, režírované samotným Goethem, spatřuje v Kleistově Rozbitém džbánu výraz pro svou životní zkušenost snad každá generace divadelních tvůrců a pokouší se ho v tomto smyslu uchopit a podat divákům. A že ani na jevištích divadelní instituce, která dnes nese název Národní divadlo Brno, jsme nerozbíjeli Džbán poprvé.

Rozbitý džbán Martina Františáka je už „naším“ třetím pokusem o inscenaci tohoto brilantního, avšak z hlediska tvůrců nesnadného, Kleistova textu a řadí se tak za válečnou inscenaci Šlégrovu a inscenaci Grossmanovu z padesátých let.

Inscenace režiséra Františka Šlégra měla premiéru 23. dubna 1940 (tedy přesně o 75 let a den dříve než ta letošní!) na scéně Divadla na Veveří, spadajícího pod tehdejší Zemské divadlo v Brně. Uvedení této veselohry v neveselém období Protektorátu Čechy a Morava nepochybně umožnil její německý původ. Tvůrci použili překlad Ladislava Quise z roku 1910. V hlavní roli Adama vystoupil Jaroslav Lokša, jeho protihráče soudního radu Waltera ztvárnil Vladimír Leraus a Martu

Rullovou Jarmila Kurandová, mladý Oldřich Vykypěl pak zaujal v roli sedlákova syna Ruprechta. Hrálo se ve scéně malíře Karla Jílka, nad kterou visel nápis Fiat justicia (latinsky „Budiž spravedlnost“), a „na jednu zápřež“, rozumějte: bez přestávky. Můžeme-li věřit kritikovi, skrývajícímu se pod značkou lp., bylo provedení hry „pečlivé“. Šlégrova režie „sice nehledala osobité cesty, ale oddaně sloužila dílu, jež pojala v základu realisticky“. O Adamovi Jaroslava Lokši zmíněný kritik praví, že „vytvořil postavu mazaného a chlípného podlce, který zůstává i ve své špatnosti zcela lidským“, a dodává, že to nebyl „démon, ale špatný chlap“. Derniéra této inscenace proběhla 3. října téhož roku.

Režisérovi dalšího Rozbitého džbánu Janu Grossmanovi bylo v době premiéry 15. prosince 1952 na jevišti divadla Reduta, spadajícího pod tehdejší Státní divadlo Brno, pouhých sedmadvacet let. Byla to jedna z prvních režií tohoto později slavného dramaturga, režiséra a kritika, v 60. letech neodmyslitelně spjatého například s úspěšnou érou Divadla Na zábradlí. Jeho volba pochopitelně padla na zcela nový překlad Pavla Eisnera, vydaný v témže roce. Adama hrál Rudolf Chromek, soudního radu Waltera Stanislav Hejný a písaře Lichta Rudolf Jurda. Paní Martu Rullovou ztvárnila Jarmila Urbánková a její dceru Evu mladá Vlasta Fialová. V obsazení chyběl jen Josef Karlík, aby byl trojlístek Jurda – Karlík – Fialová, který

38–39

nejpozději od 60. let tvořil po dlouhou dobu páteř činoherního souboru, kompletní. Není také bez zajímavosti, že pomyslným mostem mezi touto a předchozí inscenací se stala herečka Helena Krtičková, která v našem divadle působila v letech 1920–1962 a, stejně jako u Šlégra, i u Grossmana spolehlivě ztvárnila roli „korunní svědkyně“ paní Brigity.

Prostředí soudní síně v holandské vesnici Huisum, nacházející se podle Kleista někde poblíž Utrechtu, vytvořil výtvarník Vojtěch Štolfa, hudbu složil a během představení řídil Jan Šrubař. Takto na Grossmanovu juvenilii ve své knize Noc a sen a modro později vzpomíná Ludvík Kundera: „Utkvěl mi pocit vypracované čistoty, žádná rozhulákanost, ale střídmá věcná stavba s humorem možná o něco jemnějším, než je norma. Libá oáza v době nelibého bujení socrealismu.“ Derniéra této inscenace proběhla 25. října 1953.

Martin Františák tedy staví svůj Rozbitý džbán vedle dvou dalších Džbánů, které jste u nás mohli v minulosti vidět. Ačkoli každá z těchto inscenací byla vytvářena a uváděna ve zcela jiném historickém kontextu a čerpala z odlišných estetických východisek, spojuje všechny tři snaha tvůrců účinně pojmenovat životní zkušenost svou i svých diváků.

Tato snaha by měla být smyslem každého divadla – a v budoucnu bude nepochybně i motivem pro další inscenace této Kleistovy veselohry na našich prknech. Kdo si troufne rozbít Džbán příště? ×

Galavečer Cena DIVA 2014

f o t o : Jakub Jíra

Máme za sebou vyhlášení divácké ankety o nejúspěšnější umělce a inscenace souborů Národního divadla Brno. Letošní ročník udílení cen DIVA se nesl v tanečním rytmu, přichystal ho pro vás soubor Baletu NdB s mnoha atraktivními hosty.

Zaplněné hlediště Mahenova divadla si vychutnalo roztančený večer s úryvky z repertoáru baletního souboru, který mimo jiné představil svou březnovou premiéru Black and White, ale i ukázky různých tanečních žánrů a stylů. Ceny umělcům NdB předaly osobnosti z řad našich významných partnerů a reprezentantů města Brna – Ing. Klára Liptáková, 1. náměstkyně primátora města Brna pro oblast majetku a školství, Veselin Vačkov PhD., ředitel redakce Lidových novin, Jan Souček, ředitel Televizního studia Brno České televize a další. Na Galavečeru měl svoje místo také stánek klubu mecenášů NdB, kde se hosté mohli dozvědět více informací a do klubu se zaregistrovat.

↳ O přestávce Galavečera DIVA měli diváci možnost zhlédnout unikátní tanečně výtvarný happening Ballet Graffiti.

↳

f o t o : Jakub Jíra

Veselin Vačkov, ředitel redakce Lidových novin vyhlašuje cenu za nejlepší baletní premiéru spolu s moderátory večera Bedřichem Výtiskem a Jakubem Šafránkem, herci činohry NdB.

↳

f o t o : Jakub Jíra

Ředitel společnosti Brixton – gastro pan Gregor Mareček předává Evě Novotné cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

f o t o : Luděk Mrkos

klub mecenášů NdB ↳

Balet v Barceló Brno Palace

f o t o : Luděk Mrkos

Mecenášem může být každý!

Jde to ještě snadněji!

f o t o : Luděk Mrkos

V rámci partnerství s hotelem Barceló Brno Palace jsme se účastnili eventu pro obchodní partnery portfolia společnosti Barceló Hotels & Resorts ČR. Hosté eventu mohli zhlédnout exkluzivní provedení fragmentů z repertoáru Baletu NdB, sestavené speciálně pro atrium hotelu Barceló Brno Palace.

Vystoupení bylo vybráno z klasického i moderního repertoáru Baletu NdB – projekt Baletu NdB Choreografický ateliér a klasický baletní titul Labutí jezero. Tančily se variace fragment Mezi světy, bílé adagio z Labutího jezera a valčík Labutí v choreografické úpravě Markéty Habalové. Večer zahajoval generální ředitel hotelu Barceló Brno Palace Gustavo Guidobono a ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Z vedení společnosti Barceló Hotels & Resorts se účastnili také obchodní a marketingový ředitel pro Střední Evropu Thiemo Hartwich a oblastní ředitelka obchodu pro ČR Markéta Habalová. Naši tanečníci sklidili bouřlivé ovace a hosté zažili krásný večer doplněný o nevšední zážitek.

Ředitel NdB Martin Glaser zahajuje večer spolu s mezinárodním vedením Barceló Hotels & Resorts

Od dubna máte nově možnost ve všech našich divadlech, v Mahenově a Janáčkově divadle, v divadle Reduta a na předprodeji NdB, zaregistrovat se do našeho mecenášského klubu přímo v průběhu divadelního představení či při koupi vstupenek. Ve všech našich divadelních budovách a v předprodeji na Dvořákově 11 budou ve stojanech mezi tiskovinami k dispozici „registrační formuláře“. Letáček s naší „mecenášskou dvojicí“, hercem činohry Martinem Slámou a mecenáškou NdB Kamilou Kolářovou, můžete vyplněný odevzdat uvaděčce, popřípadě zanechat na pokladnách NdB. Staňte se mecenášem Národního divadla Brno! ×

40– 41

.

NEJBOHATŠÍ NABÍDKA OPRAVDOVÉ EXOTIKY

ASIE AFRIKA AMERIKA AUSTRÁLIE ANTARKTIDA

WWW.LIVINGSTONE.CZ

HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO RÁJE JihoÏeské muzeum Îeské BudÝjovice www.sangri-la.cz

cestovatelský festival go kamera Brno

www.gokamera.cz

S Chytrou podporou od e-Finance ušetříte a zároveň podpoříte NdB Rozhovor s ředitelem koncernu e-Finance Radkem Jakubcem, MBA, o Brně, kultuře a její důležitosti pro město, o tom, proč je důležitá privátní podpora kultury, a o projektu „Chytrá podpora“.

Společnost eFinance úspěšně podniká v Brně již řadu let.

Mohl byste několika větami vylíčit, o co se snažíte?

Naše společnost investuje do realitních projektů v České republice a provozuje pojišťovací činnost. Momentálně je jedním z našich největších projektů úspěšné dokončení přestavby areálu eFi Palace na Bratislavské ulici v Brně, kde jsme z bývalé továrny vybudovali na přibližně 2800 m2 tříhvězdičkový hotel s kapacitou 120 lůžek, 40 bytů, stylovou restauraci, kanceláře, konferenční sál, fitness a wellness studia. Celý tento areál provozujeme ve vlastní režii a dosahujeme velmi dobré pětaosmdesátiprocentní obsazenosti hotelu a stoprocentní obsazenosti dlouhodobě pronajímaných bytů a prostor. Jsem rád, že se splnily naše předpoklady a že jsme přispěli ke zkulturnění oblasti, která se nachází v centru Brna, kde stojí nádherné, ale zanedbané domy vystavěné převážně v 19. století.

Bohužel tuto oblast v minulosti vedení města Brna opomíjelo, což se naštěstí v současnosti mění a důkazem jsou částečně opravené městské domy a začínající soukromé investice.

Má kultura vliv na to, jak se byznysu ve městě daří?

Kultura v každém městě prolíná téměř veškerým děním. Někde samozřejmě více, někde méně. Kupříkladu Vídeň je kulturním, architektonickým a historickým centrem Rakouska, evropským centrem kulturního a především hudebního života. To, že sem každoročně přijíždějí za kulturou a poznáním miliony turistů, má každopádně velmi pozitivní vliv na byznys ve Vídni, a tím i na vytváření bohatství tohoto města a jeho obyvatel. Mým snem je, aby toto platilo v přiměřeném měřítku i pro Brno. Myslím, že samotné Brno, obyvatelé, významné osobnosti, které se zde narodily nebo působily, by si to zasloužili.

Co kultura, a samozřejmě v první řadě divadlo, znamená pro úspěšného manažera?

Radši odpovím jako člověk než jako manažer, protože v tomto případě je jedno, čím člověk zrovna je. Myslím, že odpověď, když opomenu krajní situace, by byla vždy stejná. Kultura obecně zahrnuje literaturu, umění, vzdělávání, divadlo, chování člověka a další důležité věci – a pro mne znamená velmi mnoho. Divadlo mám rád téměř ve všech jeho podobách, za podmínky, že děj se odehrává na jevišti. Horší je, a s tím se také často setkávám, když někdo hraje divadlo mimo jeviště. Je pro mne velmi důležité setkávat se s lidmi a přáteli, takže také divadlo, které mi to umožňuje. Řekl bych, že dnešní role divadla je vedle uměleckých zážitků také umožnit setkávání lidí.

Rozhodli jste se pomoci Národnímu divadlu Brno.

Proč vlastně?

Myslím, že bych opakoval odpovědi z předchozích otázek, takže stručně: chceme, aby se město Brno stalo důležitým kulturním centrem v Evropě.

Projekt Chytrá podpora představuje ale úplně jiný koncept privátní podpory kultury, než je v naší zemi obvyklé.

Co vás vedlo k tomu nejít vyzkoušenou cestou?

Nechodíme vyzkoušenými cestami a vždy jsem byl pro dobrovolnou kolektivní spolupráci, a tím projekt Chytrá podpora vlastně je. Nepomáháme vlastně jenom my, ale i naši klienti, stávající i budoucí.

Nabídka různých „chytrých“ řešení se na nás valí ze všech stran. Mohl byste vysvětlit, na jakém principu funguje Chytrá podpora NdB? A proč je tolik výhodná?

Chytrá podpora funguje na principu, že každý potřebuje nějaké pojištění, někteří lidé chtějí investovat, někteří chtějí prodat či koupit dům, někteří se chtějí někdy ubytovat v našem brněnském hotelu eFi Hotel. Proč toto vše nemít či nevyužít, pořídit to pokud možno výhodněji a s vědomím, že tím podpořím důležitou instituci brněnské kultury, čímž Národní divadlo Brno bezesporu je. Podpořit něco chytře znamená, že koupíte to, co stejně potřebujete, prostřednictvím projektu Chytrá podpora. Koupíte to za cenu stejnou nebo výhodnější než kdekoliv jinde, ale když to nekoupíte jinde, ale u nás, a tím se dostáváme k jádru věci, podpoříte Národní divadlo v Brně, jelikož část zisku z každého vašeho nákupu věnujeme divadlu.

Princip stabilní a dlouhodobé podpory je pro rozvoj Národního divadla životně důležitý. Jak by se mohla Chytrá podpora rozvíjet v dalších krocích?

Jsem přesvědčen, že dokážeme do projektu vtáhnout další naše firemní klienty a partnery a že brzy v projektu rozšíříme nabídku produktů a služeb. Důležitým faktorem také je, že pokud si takto pořídíte např. pojištění, tak nejenom z první vaší platby, ale z každé platby pojistného určitou částkou přispějete na Národní divadlo v Brně.

Každý, kdo se zapojí do programu Chytrá podpora, se stává mecenášem Národního divadla. Máme toto slovo bohužel spojené s dobami dávno minulými. Co podle vás znamená být dnes mecenášem?

Zde bych použil svoji předem připravenou odpověď a ocituji Wikipedii: Název Mecenáš vznikl podle jména starořímského diplomata a podporovatele družiny básníků G. C. Maecenata, jehož jméno se stalo synonymem bohatého ochránce umění – Mecenáše. Myslím, že tím je řečeno vše.

Všichni věříme, že projekt Chytrá podpora získá důvěru příznivců Národního divadla a bude brzy důležitým zdrojem prostředků pro rozvoj našeho divadla. Kdybyste se zasnil, jaké by mělo NdB za pár let, i díky tomuto programu, být?

Vzpomněl jsem si na poslední debatu s vámi, kdy jste se s panem Radačovským zasnili a viděli krásné a moderně zrekonstruované divadlo, které hraje neopakovatelná díla, které je zaplněno uměníchtivými moderními lidmi. Myslím, že se to začíná dařit. Když jsem se zasnil já, říkal jsem něco o milionu ročně z projektu Chytrá podpora po třech letech jeho působení. Toto prosím neberte jako veřejný příslib, ale jenom moje přání. ×

42– 43

MASTERPIECE GLAMOUR EXTENSIONS 3-IN-1 MASCARA Prodlouží, dodá objem a zintenzivní barvu. Speciální kartácˇek v mžiku zachytí a zvýrazní každou rˇasu, zatímco složení s obsahem prodlužujicích vláken vykouzlí dechberoucí délku. Okamžité zvýrazneˇní. Okamžitý výsledek.

Vytvorˇte si dramatický vzhled ocˇí s rˇasenkou Masterpiece Glamour Extensions #MAKEGLAMOURHAPPEN

Starobrno je nepasterizované proto je stejně živé jako my na Moravě.´

Ŕ8PÛQ­ MH NYÛW ľLYRWD FHO© VSROHÍQRVWL œ

Lev Nikolajevič Tolstoj

www.kvetiny-brno.cz

Přejeme všem fanouškům Národního divadla Brno, co nejvíce rozkvetlých květů v nové divadelní sezóně.

#.8 ăBEZ Active Tourer

www.renocar-bmw.cz

Radost z jĂ­zdy

BMW 2 ACTIVE TOURER. /&1-"ÄŒ5& ",0/5"$* " 6Ä›Â?7&+5& 4* &9,-6;*7/Â? /"#Â?%," '*/"/$07 /Â? ",ĂŒ/Â?)0 .0%&-6 130 137/Â?$) ,-*&/5Ä?

- BMW 2 Active Tourer 218i s paketem Renocar 4QMÂĄULB T OVMPWPV BLPOUBD­ $FMPFWSPQTLŠ IBWBSJKO­ QPKJĉUĂ™O­ ;ÂĄLPOOŠ QPKJĉUĂ™O­ 1PKJĉUĂ™O­ TLFM /BETUBOEBSEO­ QPKJĉUĂ™O­ ("1 "TJTUFOĂ?O­ TMVÄœCB #.8 (BSBOĂ?O­ QSPIM­ELZ QăFEFQTBOŠ W½SPCDFN

,Ă?

F D B U O P BL za 7.199, %1) NÙT­�OÙ

,Ă? CF[ %1) UK ,Ă? WĂ?FUOĂ™ %1) QăJ EPCĂ™ TQMÂĄDFO­ PQFSBUJWO­IP MFBTJOHV NĂ™T­DÄ‘ SPĂ?O­N OBKFU­ LN

Renocar Brno, Ă­QTLÂĄ $ #SOP 4MBUJOB % &9*5 UFM JOGP!SFOPDBS D[ 0UFWăFOP EO­ W U½EOV Renocar Praha, -JQPWÂĄ 1SBIB ĂŒFTUMJDF % &9*5 UFM JOGP!SFOPDBS D[ 0UFWăFOP EO­ W U½EOV ,PNCJOPWBOÂĄ TQPUăFCB QBMJWB B FNJTF $0 OPWŠIP #.8 ăBEZ "DUJWF 5PVSFS Ń­ M LN Ń­ H LN

www.ndbrno.cz

ChoreografickĂ˝ ateliĂŠr

projekt Baletu NdB v divadle Reduta 29. a 30. kvÄ›tna 19.00; 10. Ä?ervna 19.00 a 11. Ä?ervna 10.30

mediålní partneři

partneři

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

květen 2015 od 16. 5.

opera ne

17. 5.

16.00

balet

Tosca

| JD |

st

20. 5.

19.00

interaktivní setkání s operou

ne

17. 5.

19.00

19. 5.

19.00

Tosca

E | JD |

Bludný Holanďan

| MD |

Edith – Radka Fišarová, Vypravěč – Zbyněk Fric

čt

21. 5.

19.00

role Tosca – Iveta Jiříková

út

Edith, vrabčák z předměstí Edith, vrabčák z předměstí

| MD |

Edith – Radka Fišarová, Vypravěč – Zbyněk Fric

↗l

SPO | JD |

role Senta – Szilvia Rálik

pá 22. 5. 19.00 Aida

pá 29. 5. 19.00 Choreografický ateliér

JD prem 1 | DR |

so 30. 5. 19.00 Choreografický ateliér

JD prem 2 | DR |

| JD |

role Radames – Michal Lehotský

so

23. 5.

17.00

Tosca

↗l

činohra

C | JD |

role Cavaradossi – Michael Spadaccini

ne 24. 5. 17.00 Polská krev role Hrabě Baraňski – Marián Vojtko

út

26. 5.

19.00

La traviata

| JD |

role Violetta – Jana Šrejma Kačírková

st

27. 5.

19.00

Madama Butterfly

28. 5.

19.00

La Dafne

so 30. 5. 19.00 Carmen

16. 5.

10.00

Zlatovláska

so

16. 5.

17.00

Apartmá v hotelu Plaza

ne

17. 5.

14.00

Kvak a Žbluňk

| MD | F | MD | | DR |

po 18. 5. 17.00 Bůh masakru

| MD |

VO | JD | po 18. 5. 19.00 Alžběta a Salomena

role Sharpless – Svatopluk Sem

čt

so | JD |

derniéra

U | DR |

út

19. 5.

10.00

Ostrov pokladů

PS | JD |

út

19. 5.

17.00

Alžběta a Salomena

st

20. 5. 20.00 Loupežníci

čt

21. 5.

role Carmen – Jana Hrochová

ne 31. 5. 19.00 La Dafne

↗l

ČP 1 | DR | | MD |

↗l

KO 2 | DR | | DR |

| DR | 19.00

Nora

| DR |

pá 22. 5. 19.00 Havel v zemi čeledínů pá 22. 5. 19.00 Černá labuť so

23. 5.

10.00

Zlatovláska

so

23. 5.

19.00

Králova řeč

| MD |

↗ l s účastí režiséra B. Holička | DR | | MD |

↗l

UČ | MD |

ne 24. 5. 19.00 Ďáblice

| DR |

po 25. 5. 19.00 Hostina dravců út

26. 5.

18.00

Rozbitý džbán

VK | MD |

↗l

SPČ 1, 2 | MD |

pá 29. 5. 19.00 Bůh masakru

Tosca

VČ | MD |

so 30. 5. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

so 30. 5. 19.00 Romeo a Julie

| MD |

ne 31. 5. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

ne 31. 5. 19.00 Cyrano z Bergeraku

| MD |

f o t o : Marek Olbrzymek

host po 25. 5. 19.00 Ensemble Opera Diversa sólový recitál Lucie Hilscherové

www.ndbrno.cz

| DR |

program činohra

červen

2015

opera út

2. 6.

19.00

Tosca

↗l

S | JD |

role Tosca – Iveta Jiříková

st

3. 6.

19.00

Prodaná nevěsta

4. 6.

10.00

2. 6.

17.00

Bůh masakru

st

3. 6.

10.00

Brněnské pověsti

| DR |

čt

4. 6.

10.00

Brněnské pověsti

| DR |

čt

4. 6.

19.00

Alžběta a Salomena

pá

5. 6.

19.00

Král Oidipús

| MD |

pá

5. 6.

19.00

Improvozovna

| DR |

so

6. 6.

19.00

Mandragora

| MD |

so

6. 6.

19.00

Jak chutná moc

| DR |

po

8. 6.

10.00

Ostrov pokladů

| MD |

út

9. 6.

19.00

| JD |

role Mařenka – Pavla Vykopalová

čt

út

Prodaná nevěsta

| JD |

8. 6.

19.00

Polská krev

| JD |

role Baraňski – Jaroslav Březina

st

10. 6.

19.00

16. 6.

19.00

17. 6.

19.00

Don Giovanni

A | JD |

Tosca

pá 19. 6. 19.00 Příhody lišky Bystroušky

↗l

| JD |

role Bystrouška – Tereza Merklová Kyzlinková

so 20. 6. 19.00 Nabucco po 22. 6. 10.00 Příhody lišky Bystroušky

| JD |

role Revírník – Jiří Sulženko 10.00

13. 6.

17.00

Jak je důležité míti Filipa

Příhody lišky Bystroušky

| MD |

út

16. 6.

19.00

Cyrano z Bergeraku

st

17. 6.

19.00

Rozbitý džbán

čt

18. 6.

10.00 a 12.00

čt

18. 6.

19.00

čt

18. 6. 20.00 Improvozovna

derniéra

Brněnské pověsti

Králova řeč

↗l

| DR |

premiéra

| JD |

4. 6.

19.00

Black and white

út

9. 6.

19.00

Bajadéra

st

10. 6.

18.00

Choreografický ateliér

| DR |

čt

11. 6.

10.30

Choreografický ateliér

| DR |

út

23. 6.

19.00

Hostina dravců

st

24. 6.

19.00

Rozbitý džbán

so

27. 6.

19.00

Figarova svatba

RP | MD | | MD |

↗l

ČP 1, 2 | MD Dárek 1 | MD |

↗l

VČ | MD |

T | MD | D 1, 2 | MD |

B | JD |

↗l

| JD |

po 15. 6. 19.00 Tanec a média

| DR |

10.30

MD prem 1, 2 | MD | | DR |

so 20. 6. 17.00 Ostře sledované vlaky

čt

16. 6.

| DR | | MD |

pá 19. 6. 19.00 Figarova svatba

k Mezinárodnímu dni dětí

út

| MD | | MD |

po 22. 6. 19.00 Figarova svatba

Sněhurka a sedm trpaslíků

pá 12. 6. 19.00 Bajadéra

F | MD |

po 15. 6. 19.00 Romeo a Julie

so 20. 6. 14.00 Kvak a Žbluňk

balet 10.30

| MD |

| DR |

po 22. 6. 10.00 Zlatovláska

1. 6.

↗l

| JD |

role Bystrouška – Tereza Merklová Kyzlinková

po

| DR |

ne 14. 6. 19.00 Ďáblice

PS | JD |

role Nabucco – Richard Haan

23. 6.

↗l

U | JD |

role Cavaradossi – Mickael Spadaccini

út

RED, UČ | DR |

předpremiéra

| JD |

role Don Giovanni – Roman Janál

st

Duchovní smrt v Benátkách

pá 12. 6. 19.00 Figarova svatba so

Madama Butterfly role Cio-Cio-San – Jitka Burgetová

út

↗l

představení k ukončení sezony 2014/2015 v Redutě

role Jeník – Josef Moravec

po

KO 1, 2 | MD |

Tanec a média

↗l

| DR |

hosté po

1. 6.

19.00

Bára Hrzánová

| MD |

ne

7. 6.

19.00

SAM

| DR |

Studio Hrdinů, Praha

pá 12. 6. 9.00 a 10.30 Co ani liška netušila

| DR |

(vzdělávací pořad pro děti)

út

16. 6.

19.00

Tanec a média

čt

18. 6.

10.30

Sněhurka a sedm trpaslíků

VT | DR | ne 21. 6. 19.00 Na tý louce zelený | JD |

| DR |

Nové operetní studio

st

24. 6.

19.00

Ensemble Opera Diversa

| DR |

čt

25. 6.

19.00

Tanec Brno 15

| MD |

Pražský komorní balet

pá 26. 6. 18.00 Tanec Brno 15 Koncert Baletní školy I. V. Psoty

46– 47

| MD |

Jídlo

R E S TA U R A N T

jako zážitek Přijďte a zapojte všechny

Své smysly.

Tým zkušených profesionálů Jezuitská 6, Brno 602 00 Po - So: 11:00 - 23:00 Ne: 11:00 - 15:00 +420 541 213 497 +420 607 005 905

v čele s šéfkuchařem Janem Kaplanem, svým kuchařským uměním nenechá nikoho bez emocí.

jsme i na www.facebook.com/restaurant.pavillon.brno

www.restaurant-pavillon.cz

www.faitgallery.com/artikl