DIVA podzim 2013

Magazín Národního divadla Brno Vydavatel: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno, primátor Roman Onderka.

Adresa: Dvořákova 11, 657 70 Brno

VÁŽENÍ A MILÍ ČTENÁŘI, VÁŽENÍ A MILÍ DIVÁCI,

Vedoucí redakce: Petra Kovářová

někteří lidé tvrdí, že změna je život.

I my v Národním divadle Brno jsme přistoupili k určité proměně, co se týká našeho magazínu. Trochu jsme jej zmenšili a v duchu současného, již delší dobu trvajícího, pojetí krásy nechali lehce zeštíhlet. Ovšem při zachování počtu stran. Taky se nám vybarvil. Ale jinak zůstává stejný. Stále vám jeho prostřednictvím chceme přinášet zprávy z různých zákoutí divadla, z jednotlivých scén a z jednotlivých souborů.

Nevynecháme samozřejmě naše hosty.

Chtěli bychom vám přinášet pohodu a klid a taky našimi představeními určitou katarzi, souznění, pohled na mezilidské vztahy z jiných úhlů. Nic není barvitějšího než vztah člověka k člověku, člověka k lidem, ke společnosti, společnosti k jednotlivci. Dramatikové a spisovatelé o tom píší již staletí a stále je co probírat a o čem přemýšlet.

Divadlo je právě o tom. Na divákovi pak je najít si inscenaci, která souvisí s jeho momentálním náhledem na svět, má-li právě „chutˇ“ na něco klasického anebo se touží podívat na něco neotřelého, nového.

Změna je život. Záleží na tom, jaká změna. Doufáme, že ta naše v rámci časopisu Diva bude v této chvíli ta pravá.

Editorka: Šárka Motalová DTP, grafika: Petr Havíř Redakce: Balet: Karel Littera, Lucie Skřičková Mahenova činohra: Helena Michková Divadlo Reduta: Lenka Gregorová, Zuzana Hanušková Janáčkova opera: Pavel Petráněk, Jitka Beránková Inzerce: NDB, Petra Kovářová, tel.: +420 542 158 272, GSM: +420 724 575 465, e-mail: kovarova@ndbrno.cz Sezona 2013/2014, podzim 2013 MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vychází čtvrtletně.

Další vydání 15. 12. 2013 Fotografie na obálce: Richard Haan, představitel Holanďana ve Wagnerově opeře Bludný Holanďan Foto: Mgr. Tamara Černá

Vaše redakce

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

3

NA ÚVOD ........................................................................................ 3 OBSAH ............................................................................................ 4 U NÁS .............................................................................................. 5 CHVILKA S MARIÍ DURNOVOU ........................................................ 8 MAHENOVA ČINOHRA ROZHOVOR SE ZDEŇKEM MARYŠKOU ........................................... 12 UDÁLOST ....................................................................................... 14 ZPRÁVY .......................................................................................... 15 DIVADLO REDUTA ROZHOVOR SE ŠÉFEM A DRAMATURGEM .................................... 16 UDÁLOST ....................................................................................... 18 ZPRÁVY .......................................................................................... 19 BALET NDB ROZHOVOR S VÝTVARNÍKEM JOSEFEM JELÍNKEM ........................ 20 UDÁLOST ....................................................................................... 22 ZPRÁVY .......................................................................................... 23 JANÁČKOVA OPERA ROZHOVOR S JUBILANTY ............................................................... 24 UDÁLOST ....................................................................................... 26 ZPRÁVY .......................................................................................... 27 MEZINÁRODNÍ FESTIVAL JANÁČEK BRNO ..................................... 31 FOTOREPORTÁŽ ............................................................................ 32 NDB DĚTEM ................................................................................... 35 TIP NDB ......................................................................................... 36 KOMIKS ......................................................................................... 38

BUDOVY NÁRODNÍHO DIVADLA BRNO LZE PRONAJMOUT! PROSTORY LZE VYUŽÍT NAPŘÍKLAD NA FIREMNÍ VEČÍRKY, AKCE, KONFERENCE, KLIENTSKÁ PŘEDSTAVENÍ NEBO MŮŽETE ZAŽÍT VÝJIMEČNOU SVATBU V DIVADLE. VÍCE INFORMACÍ: NDB, JANA ŽÁKOVÁ, TEL.: 542 158 132, ZAKOVA@NDBRNO.CZ, WWW.NDBRNO.CZ 4

VESELKA V PODÁNÍ BŘETISLAVA RYCHLÍKA Režisér Břetislav Rychlík (viz foto vpravo) tráví momentálně všechen svůj čas s herci Mahenovy činohry. Společně připravují první činoherní premiéru této sezony s názvem Veselka. V roce 1901 ji napsal Stanisław Wyspiański (1869-1907), polský dramatik, básník, ale také malíř, grafik, jevištní výtvarník, architekt… Základem hry je svatba krakovského intelektuála a venkovské dívky. Autor zde nechává prolínat realitu s fantasknem a grotesknem. Podtitul inscenace zní - Svatba, na které se odehraje všechno.

„Velikost – zločin; Malost – špína.

Co si my dnes vyberem?! Čarovný kruh obepíná naši zem.“ „Wyspiańskieho Veselka je hra veselá až k hořkému pláči, k těm nejstrašnějším a nejubožejším koncům. Svatební noc, lidová veselice plná magie, ve které z hrobů lezou staré sračky a mindráky, neschopnost činu. Kocovina národa ze špatně provedených revolucí a revoluce v kocovině. Premiéra byla společenským skandálem. Je s podivem, že byla napsaná v roce 1901, není s podivem, že v českém divadle jí byl uhranut fenomén Petr Lébl, který ji inscenoval dvakrát. Je to strhující a fascinující text.

Poprvé v Brně:

Na Veselku! Jenom směle! Vždycky v čele!!!“ Břetislav Rychlík Premiéra 18. 10. 2013, Mahenovo divadlo. (Další informace v rozhovoru na str. 10) Text: Šárka Motalová, foto: Jana Hallová 5

BRNĚNSKÉ NÁRODNÍ NA CESTÁCH Zhruba třicet zájezdů absolvovaly soubory Národního divadla Brno od začátku ledna do konce srpna 2013. Nejednalo se o umělecké zájezdy „pouze“ po naší vlasti (Trutnov, Praha, Olomouc, Rychnov nad Kněžnou, Ostrava, Hradec Králové, Litomyšl a další), ale i za blízké hranice (Bratislava, Zvolen…) a také o vycestování do zahraničí. Balet s Janáčkovou operou slavily na jaře úspěchy s inscenací Haydnova oratoria Stvoření v německém Bonnu, kde opakovaně sklízely ovace ve stoje. Janáčkova opera pak v červnu odjela do Turecka, kde v historickém amfiteátru její sólisté, sbor a také brněnský balet uvedli inscenaci Verdiho opery Aida v rámci festivalu opery a baletu. Červen byl vůbec velmi náročným měsícem. Po Smetanově Litomyšli, kde Janáčkova opera nabídla divákům hned tři inscenace (Papageno hraje na kouzelnou flétnu, Sicilské nešpory a Don Giovanni), operní sbor s orchestrem odjeli do Štrasburku, aby uzavřeli prestižní festival slavnostním koncertem Verdi Gala. Sál zaplněný do posledního místa všem účinkujícím a orchestru aplaudoval ve stoje. A hned na to začátkem července pak opera zahájila další významný festival, tentokráte v Německu, v Řezně Thurn und Taxis Schlossfestpiele dvěma představeními La traviaty. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vše završilo Divadlo Reduta v rakouském Salzburku, kde pětkrát uvedlo hru Nenápadný půvab buržoazie. Diváci mimo scény Národního divadla Brno – Janáčkovo a Mahenovo divadlo a Divadlo Reduta, tak mohli vidět, například operu La Dafne, činohru Sedmou pečeť, Romea a Julii, Korespondenci V+W, balet Lucidor a Arabella a další inscenace, jež nabízí Národní divadlo Brno i v letošní sezoně. V nejbližší době čeká Janáčkovu operu umělecký zájezd do Rakouska a Španělska (říjen, listopad) a Mahenovu činohru na Slovensko.

S

Ze zkoušky v Turecku Foto: Luděk Mrkos

Z BRNA DO AUSTRÁLIE A ZPĚT Nejdále domů, za rodiči a nejbližšími, to s největší pravděpodobností z Národního divadla Brno má tanečnice, členka brněnského baletu Camille Erskine. Bydlí totiž v Austrálii, a tak se ke svým nejbližším dostane skutečně málo. Podobné to měl emeritní sólista Janáčkovy opery, držitel Ceny Thálie, Jurij Gorbunov, který takto dojížděl z Brna na Sibiř. Camille Erskine dojíždí domů v době divadelních prázdnin.

“Letos v létě jsem byla s manželem za rodinou a kamarády v Sydney. V Austrálii je v červenci zimní roční období, ale naštěstí bylo relativní teplo – okolo 20˚C a hodně sluníčka. Se sestrou jsme jeli na týden na pobřeží 200 km na sever od Sydney, kde jsme plavali v moři, rybařili a jezdili na motorovém člunu. Taky jsme si vyjeli do vinařské oblasti Hunter Valley, kde jsme ochutnávali vína různých pěstitelů a něco i nakoupili.

Pro mě je nejlepším odpočinkem čas strávený s rodinou a malými neteřemi,” říká Camille Erskine. A co baletní trénink? „Kdo mě zná, moc dobře ví, že nikdy neodpočívám! Takže jsem každé ráno doma cvičila pilates, kondiční a posilovací cviky, abych byla ve formě. Nicméně jsem nedělala žádné baletní tréninky.

Je totiž velmi důležité dát tělu i mozku pauzu od každodenní rutiny.” Nyní už je baletka opět v Brně, kde se věnuje tréninkům i zkouškám a diváci ji mohou vidět na jevištích NDB (např. jako Madam de Volanges v Nebezpečných známostech, Královnu v Sněhurce a sedmi trpaslících atd.).

Texty: Šárka Motalová 6

MARTIN GLASER – NOVÝ ŘEDITEL NDB Režiséra a uměleckého šéfa činohry Jihočeského divadla vybrala jako prvního kandidáta na pozici ředitele Národního divadla Brno odborná komise Magistrátu města Brno. Ve středu 25. září 2013 pak Rada města Brna tohoto kandidáta do funkce potvrdila.

MgA. Martin Glaser (1974) působí v činohře v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích od roku 1998. Nejprve jako kmenový režisér, posledních osm let jako umělecký šéf. Od listopadu 2013 bude působit v NDB na částečný úvazek, vzhledem ke svým dosavadním závazkům, a plně do funkce ředitele nastoupí v březnu 2014.

Za svou práci sklidil Martin Glaser mnohá ocenění, např. cenu Josefa Balvína Pražského divadelního festivalu německého jazyka za nejlepší českou inscenaci německy psané hry – Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga. Jeho inscenace Nebezpečné vztahy byla vyhlášena nejpozoruhodnějším uměleckým počinem přehlídky České divadlo v roce 2008. Nadace Alfréda Radoka ocenila jeho provedení Zelenkova Očištění jako nejlepší uvedenou novou českou hru…

Rozhovor s Martinem Glaserem přineseme v prosincovém vydání magazínu NDB DIVA.

ZÁSTUPKYNĚ NDB JAKO JEDINÁ V ČR V MEZINÁRODNÍM KURZU Evropská organizace Opera Europa sdružující 134 divadel z 35 zemí společně s maďarským Armel festivalem letos poprvé uspořádaly „First Opera Management Course“. Kurz byl určen pro mladé divadelní manažery (do 32 let). Počet účastníků byl limitován, z toho důvodů byli účastníci vybíráni na základě požadovaných profesních parametrů. Celkem se kurzu zúčastnilo 26 posluchačů z 16 zemí. Za Českou republiku to byla Kristýna Štěpánková z Národního divadla Brno. „Věnovalo se nám 14 přednášejících a lektorů,“ řekla po příjezdu Kristýna Štěpánková, „kteří patří mezi evropské divadelní manažerské špičky, jako např. Philipe Agid, Karen Stone a další. Hlavní důraz kladli na řešení celoevropského trendu – snižování veřejných dotací na kulturu.“ (Bližší informace o akci na www.ndbrno.cz).

Z BALETNÍCH KULOÁRŮ Sólistka Baletu NDB, držitelka Ceny Thálie Ivona Jeličová dne 26. 7. tohoto roku v brněnském hotelu Myslivna řekla ano Viktoru Gutovi. Ztvrdili tak své devítileté partnerství. „Poznali jsme se v plzeňském divadle,“ zavzpomínala pro magazín DIVA Ivona Jeličová. „Viktor tančil v Národním divadle (Praha) a po pěti letech přešel do Plzně. Tam jsme spolu tančili pět let, půl roku jsme si vykali, než jsme si dali první pusu, shodou okolností to bylo na Valentýna.“ Po svatbě pak odjeli, jak se sluší a patří, na svatební cestu na Rhodos. „Byla to skutečně dokonalá dovolená, všechno naprosto vyšlo,“ libovala si Ilona Jeličová, která již opět rozdává krásu pohybu z jeviště (např. role Lucie/Lucidor, Markýza de Merteuil - viz foto, Královna vloček, Swanilda, Edith Piaf tanečnice, Myrtha královna víl, Odetta-Odilie a další). Druhou novinkou z brněnského baletu je narození malé Lilly. Její maminkou je Morgane Collangettes a tatínkem Adam Sojka, tanečníci Baletu NDB. Jak je vidět, v brněnském baletu to stále žije. :-)

NOC DIVADEL POPRVÉ V ČR Národní divadlo Brno se účastní společně s dalšími divadly v ČR Noci divadel. Naše republika se do mezinárodní akce zapojuje vůbec poprvé. Tato malá oslava divadelnictví se v Evropě koná již od roku 2008. Pomyslně propojuje všechny, kteří divadlo mají rádi – realizátory i diváky - v jeden den, jeden večer na různých místech Evropy různými způsoby.

Noc divadel se koná vždy třetí listopadovou sobotu, což v tomto roce připadá na 16. listopad. Jednotlivé soubory NDB připravují pro zájemce zajímavé akce (viz stránky souborů/Zprávy). Protože jsou přípravy v plném proudu, zpřesněné informace se budete dozvídat v nabídce www.ndbrno.cz pod odkazem Program/ Projekty.

7

Nebezpečné známosti Foto Jana Hallová

DIVADELNÍ POUŤ MARIE DURNOVÉ taková nevýrazná, nikdo si mě moc nevšímal. Ale měla jsem to tam strašně ráda, protože Eda byl úžasný vedoucí. Asi po třech letech měl Eda na letním soustředění ještě jednoho vedoucího - Mirka Suchého, který studoval JAMU. Ten si mě jednou vzal stranou a povídá mi, pojď, uděláme spolu nějaký program k táboráku. A nacvičil se mnou Jak si pejsek s kočičkou vařili k svátku dort. Od té doby jsem začala dostávat i velké role (smích).

Z recenzí: MATKA KURÁŽ/MČ NDB/2006/Režie Jan Kačer Všemu vévodí Marie Durnová v hlavní roli… Obešla prázdný patos, vlezle švejkovské mudrování své figury a možnou vyčpělost své hrdinky...

Durnová je Kuráží v nejženštějším slova smyslu.

Je krásná, ale i citlivá, je komandující, ale nechá problesknout svému mateřskému strachu. Dokáže nenásilně udělat vtip. A ve svém hereckém úsilí ani na chvíli nepoleví…

(MF Dnes 12. 5. 2006, L. Mareček)

Z recenzí: KRVAVÁ SVATBA/MČ NDB/ROK 2007/Režie Jan Mikulášek Výborná je Marie Durnová jako zevnitř vyschlá opatrná matka, nikdy nezapomínající na rodovou křivdu.

(DN 6. 3. 2007, L. Mareček) Co bylo dál?

Po maturitě se mě Eda Muroň zeptal, na kterou vysokou školu jsem si podala přihlášku. Odpověděla jsem: na práva a na filologii. A proč ne na JAMU, zeptal se Eda. Ale mě to vůbec nenapadlo. Tak to musíš změnit, rozhodl. Dala jsem si tedy přihlášku na JAMU, ale nevzali mne. Kvůli vadě očí. Kamarád Luboš Petřík mi přinesl výstřižek, že v pražském Divadle Jiřího Wolkera hledají herečku-elévku, ať to prý zkusím. Myslela jsem si, to nemá smysl, nevzali mě na JAMU… U Wolkerů bylo u konkurzu 98 holek a uspěly jsme dvě.

Narodila jste se v Brně v době protektorátu.

Jaká je vaše úplně první vzpomínka?

Moje první vzpomínka? Nevím… Narodila jsem se v Králově Poli. Často jsme se stěhovali, bydleli jsme na Palackého třídě, pak v Bulharské ulici, na Mojmírově náměstí… První matné vzpomínky mám z Palackého třídy, to mi byly asi tak dva roky, ale jsou to jen útržky: s tatínkem na dvorku nebo jak stojím v postýlce a něčeho se dožaduju. Takové matné rozpomínání. První ostrou vzpomínku mám o něco mladší. To bylo chvíli po válce. Na zemi je bílé prostěradlo a babička mi vyčesává z vlasů takové malé černé pohyblivé puntíky.

Za dva roky jste se vrátila k Divadlu bratří Mrštíků zpět do Brna… … a po dvou letech jsem odjela z rodinných důvodů do Liberce. Od té doby jsem byla v Čechách, kde jsem působila, než jsem přišla zpět do Brna (v roce 2006). V Liberci jsem nastoupila do Divadla F. X. Šaldy a pak jsem strávila osmnáct let v Ypsilonce.

Kde se objevila vaše láska k divadlu?

Z naší rodiny u divadla nikdo nebyl. Tatínek byl inženýr projektant přes přehrady a přes silnice.

Maminka mzdová účetní. Ale babička z tatínkovy strany hrála ochotnické divadlo. Já jsem nebyla příliš hezké dítě. Od dvou a půl let jsem nosila brýle a byla jsem taková zakřiknutá. Nikam jsem se nehrnula, což mi ostatně zůstalo. Vůbec mě nenapadlo, že bych někdy mohla být herečka. Když mi bylo jedenáct, začala jsem chodit do dramatického kroužku k Edovi Muroňovi. I tam jsem byla

Z recenzí: KRVAVÁ SVATBA/MČ NDB/ROK 2007/ Režie Jan Mikulášek Krvavá svatba je dramatem, které líčí střet tradice a jejího fatalismu s poddáním se touhám a vášním na příkladu generačního sporu ženských hrdinek. První princip reprezentuje především Matka ženicha v brilantním podání Marie Durnové. Zahořklá stařena žijící v minulosti chce 8

A hlavně, je neocenitelný korepetitor. Byl schopen nás naučit všechno. V inscenaci Michelangelo jsme zpívali renesanční madrigaly, těžké, napsány byly pro více hlasů a každý hlas měl být obsazen třeba třemi zpěváky. Ale my jsme na to byli každý sám! Jen soprány byly dva, jako vedoucí hlasy.

Mirek nám madrigaly zahrál a my jsme mu řekli, to nikdy nezazpíváme. To nemůžeme zazpívat! Jak nemůžete. Tvrdil on. Vždyť je to lehké. A my jsme nakonec zpívali. A to dokonce tak, že když jsme inscenaci natočili pro televizi, než byla odvysílána, musela být odsouhlasena: paní Balášová, která měla náš posudek na starosti, nebyla s inscenací vůbec spokojena a pak rozhořčeně připsala: … a ještě mají tu drzost do titulků si napsat - hrají a zpívají, když je jasné, že písně nemohli zvládnout sami. Tohle s námi Kořínek dokázal.

uchránit svého jediného syna osudu jeho zavražděného otce a bratra.

(Deník Rovnost, 3. 2. 2007, Jan Šmikmátor) Kdy jste do Ypsilonky přišla?

Ypsilonka původně vznikla jako amatérské sdružení při Naivním divadle v Liberci, což bylo loutkové divadlo. Honza Schmid tam byl výtvarníkem.

Na vojně se seznámil s Mirkem Kořínkem, muzikantem, a při Naivním divadle založil amatérské sdružení s lidmi z loutkového divadla. Když jsem tam přišla já, Ypsilonka už byla druhý profesionální soubor Naivního divadla.

Ypsilonka má pořád velké renomé. Je vnímána jako velmi nápadité divadlo, tvůrčí, kde jsou skuteční všeumělci, hrozně prima lidé. Bylo to tak?

Bylo to úžasné. Obzvláště ještě v Liberci, kde jsem strávila pět sezon. Liberec je krásné město, kde tramvají dojedete na Ještěd a na druhou stranu do Jizerských hor. Když jsem nastoupila, byla tam neuvěřitelná společnost, která se sdružovala kolem divadla: architekti, výtvarníci, lékaři… Přestože je to malé město, mělo velkoměstský šmrnc. Všichni jsme bydleli v ubytovnách nad divadlem, každý měl jeden pokojíček, takže jsme byli pořád spolu.

O víkendech jsme chodili na výlety, vždycky někdo něco uvařil a všichni jsme se u něj sešli…

A pak jste odešla do Ústí nad Labem…

Do Činoherního studia, což bylo na začátku 90. roku. Tehdy vyšel plakát s Václavem Havlem, ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a já odešla do Ústí. Potřebovala jsem změnu přímo revoluční.

To byla dost velká odvaha.

To byla. Ale zahrála jsem si tam krásné role. Např. s Vladimírem Dlouhým jako Macbethem jsem hrála lady Macbeth, hrála jsem Zitu v Milencích a vrazích a Otýlii ve Frankovi Pátém… Byly to krásné tři sezony. Kvůli rodině jsem ale potřebovala do Prahy. Petr Poledňák, který vedl činohru, mi řekl, Marie, nemůžeš si to rozmyslet a zůstat s námi?

– Jenomže ono si nebylo co rozmýšlet. Musela jsem. Za týden na to přišel znovu a řekl, Marie a kdybychom šli do Prahy celé divadlo? Zůstaneš?

Dostal totiž nabídku působit s celým souborem v Divadle Rokoko. Odešla jsem do Prahy podruhé.

A pak už následovalo Divadlo ABC a odtud zpět do Brna.

A pak v Praze?

Tam už jsme se rozprchli. Po sídlištích, všichni najednou měli spoustu další práce – v dabingu, v televizi, v rádiu… Bylo to prima, ale v Liberci to bylo prostě úžasné.

Z recenzí: NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY/MČ NDB/2007/ Režie Zdeněk Kaloč V roli Claire Zachanassianové exceluje Marie Durnová do té míry, že její kreace převyšuje všechny ostatní role (v brněnském angažmá)…

Durnová pomstychtivou miliardářku neprofiluje jednostranně jako nějakou železnou femme fatale, nýbrž jako zralou a panovačnou mondénu, která byť jen výjimečně, dává průchod i svým otupělým citům a nostalgickým ohlédnutím do minulosti. …

(HN, 17. 9. 2007, Vladimír Čech)

A čemu se mimo divadla věnujete teď?

Občas něco v Praze točím, na Vysočině mám chalupu, kde si odpočívám fyzickou prací a hlavně – konečně jsem babička vnoučka, kterému teď byl rok. Je sice daleko až za Prahou, ale jak můžu, jedu za ním a moc si to babičkovství užívám.

Musím se vám omluvit, vy ale nepůsobíte tak, jak si běžně člověk představuje herečky. Nevypadáte nijak dominantně, extenzivně…

Však také pan Josef Nesvadba, známý psychiatr a spisovatel, po hodinovém rozhovoru se mnou řekl – já nerozumím jenom jediné věci, paní Marie, jak vy s vaší povahou můžete být u divadla.

Text: Šárka Motalová, foto: Jana Hallová

V Ypsilonce se nejen hraje, ale i zpívá a herci se sami doprovázejí na hudební nástroje… Měli jste nějakou odbornou průpravu?

To bylo na každém z nás. Někdo chodil do zpěvu, jiný ne. Mirek Kořínek je nejen úžasný skladatel, ale také výborně zpracovává různé koláže z oper.

9

ŽIVOT V KRUHU ZDEŇKA MARYŠKY Všestranného herce a dabéra Zdeňka Maryšku leckterý divák v hledišti Mahenova divadla pozná na první pohled, ačkoliv se tento umělec do Brna vrací po dlouhých jednatřiceti letech.

Po studiu na JAMU a krátkém pobytu v Plzni prostřídal Zdeněk Maryška soubory Divadla na provázku, Divadla bratří Mrštíků i Mahenova divadla (zde hrál v letech 1975–1982).

zfilmoval Andrzej Wajda, u nás byla za minulého režimu údajně zakázaná. Břéťa Rychlík, náš režisér, má na hru svůj vlastní jasný názor a ví, co chce na jevišti vytvořit, takže by se to mohlo povést. Uvidíme, jak budou reagovat diváci, ale myslím, že dnešní doba je opět tak zvláštní, že by se tady Veselka mohla chytit. Pokud bude mít naše inscenace jasnou výpověď, a já věřím, že ano, bude vlastně dost aktuální.

Drama Veselka vzniklo v době, kdy byli Poláci jako národ utlačováni a žili v nesvobodě. Vy sám máte, jako bezpočet dalších Čechů, podobnou zkušenost. Proč jste se v roce 1982 rozhodl pro emigraci?

Pochyby a různé průšvihy začaly v našem případě tím, že nám režim zakázal uvést adaptaci románu Přelet nad kukaččím hnízdem, který s námi v tehdejším Státním divadle Brno režíroval Honza Kačer. Tehdy jsem hrál hlavní postavu McMurphyho, alternoval jsem se s panem Dufkem, pro kterého to byla poslední „mladá“ role. Premiéra měla být v lednu 1979 – a tři dny před ní přišel zákaz z krajského výboru KSČ. Tehdy jsem začal přemýšlet jinak.

Má v sobě role Pána domu něco z těchto vašich zkušeností?

Ve Veselce se jedná o trochu jiné problémy, i když s nedávnou českou minulostí související. Postavy neustále mluví o revoluci, kterou vyvolají, ale ta se nakonec stejně neuskuteční... Národ chce konečně „něco“ udělat, ale ono se to stejně nepovede... Zrovna tak Pán domu: pod vlivem alkoholu se odhodlá k činu, ale pak na to zapomene a zase je všechno jinak.

Díky filmům (Obsluhoval jsem anglického krále, Bathory, Pramen života aj.) i televizním seriálům (Detektiv Martin Tomsa, Zdivočelá země, Kriminálka Staré Město, Expozitura, Vyprávěj aj.) je dnes známý po celé republice. Přesto se však jeho životní zkušenosti ani zdaleka neomezují pouze na zkušebny, studia a kamery. V roce 1982 emigroval do Spojených států amerických, kde se postupně vypracoval z místa číšníka až na prkna slavné newyorské divadelní scény Actors’ Studio a stal se mimo jiné i redaktorem a hlasatelem rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Jak se cítíte, když se po tak dlouhé době vracíte do Mahenova divadla?

Cítím, jako že se kruh uzavírá. Do souboru jsem nastoupil v roce 1975, před jednatřiceti lety jsme to tady opustili a od té doby jsem vlastně neměl stálé angažmá, i když jsem na volné noze pracoval u nás i v zahraničí. Toulám se dnes víceméně mezi třemi divadly. Má to totiž také něco do sebe, když člověk po divadlech jen hostuje.

Rád poznávám nové lidi.

Po jednatřiceti letech se vracíte do Mahenova divadla, kde v inscenaci hry Veselka Stanisława Wyspiańského ztvárníte postavu Pána domu.

V čem je podle vás tato hra jedinečná?

Samotná hra je velmi zajímavá, ale přitom i dost náročná, protože jde o politický text, který se navíc rozvíjí ve verších. I když ji v Polsku velkolepě

Vám se ve Spojených státech podařilo něco téměř neuvěřitelného, dostal jste se do newyorského divadla Actors’ Studio…

12

sólisty, pracuje na smlouvy o dílo. Občas jsem tedy divadlo hrával, ale kromě toho jsem se živil i dalšími věcmi, protože jinak to nešlo. Jestliže někdo tvrdí, že se v Americe živí hraním v divadlech, tak lže. Jen v New Yorku je zaregistrováno čtyřicet tisíc profesionálních herců! Dovedete si tudíž představit, jaké je štěstí, když vás někdo obsadí. Mně se například podařilo získat roli v Goodman Theatre v Chicagu, kam dělalo konkurz sedm set lidí. Když jsem potom zjistil, že jsem uspěl, myslel jsem, že se zblázním radostí, a tak jsem běžel po Páté avenue až do Central parku. A za dva dny jsem už letěl do Chicaga.

Hru, ve které jsem takto účinkoval, napsal Michael Weller, který pomáhal Miloši Formanovi se scénářem Ragtime a Hair. Jmenovala se Ghost on Fire, což by se dalo přeložit jako Neklid v duši, a my jsme s ní v Chicagu v tamním obrovském diva-

Ještě stále jsem jeho členem, protože v případě Actors’ Studia člověk přijímá doživotní členství.

Je těžké se tam dostat, ale přesto má Actors’ Studio po celém světě šest tisíc členů, mimochodem i včetně Gérarda Depardieua. Ve skutečnosti se tam moc nehraje, ale každé úterý a pátek probíhají „acting lessons“, herecká výuka, kam nás z New Yorku pravidelně chodilo asi padesát nebo šedesát. Cílem bylo zkoušet si různé nové věci se známými lidmi a tak podobně, nikdy to nebylo pro veřejnost. Nikdy se také neplatilo vstupné, ale člověk zároveň nikdy neobdržel žádnou finanční odměnu – šlo prostě o prestižní záležitost. Vždyť dlouho, až do března 1995, byl naším ředitelem Paul Newman.

Každý pátek byly takzvané PD Units, semináře o nových dramaticích. Tam jsme tenkrát představovali Havla a díky tomu jsem se do Actors’ Studia dostal. Hráli jsme celý Protest, který trval hodinu, což diváci vydrželi, ačkoliv obvykle se tam hrají jen krátké skeče. Funguje to takto: Zahrajete výseč z nějaké hry a potom vás přítomné publikum rozebere do nejmenšího detailu, rozcupuje vás na kousky.

Sedí tam herci, nejrůznější agenti, režiséři a podobně.

Je to docela o nervy, ale stojí to za to. Elia Kazan a Lee Strasberg, kteří v roce 1947 Actors Studio založili, vychovali například i Marylin Monroe… Členství je tedy velmi prestižní a coby člen tam můžete kdykoliv přijet. Plánuju, že se tam v prosinci znovu podívám, respektive nikoliv do New Yorku, ale do malého divadélka v Los Angeles, které pod nás spadá. Je tam jen devadesát židlí a opět se tam zkouší jen pro herce, režiséry a agenty.

dle pro dva tisíce diváků tři měsíce hostovali. Pak jsme se vrátili do New Yorku a už jsme se znovu nesetkali. Po návratu z takové prestižní práce jste v Americe zase nula a sháníte dobrého agenta, protože bez něj to nejde.

Takový úspěch ale znamená, že jste musel umět velmi dobře anglicky. Jak se vám podařilo překonat jazykovou bariéru, která bývá pro herce často překážkou v kariéře?

Možná byla ve mně ta emigrace nějak zakletá, protože jsem se anglicky trochu učil už v Československu. Navíc jsme v Německu rok čekali na vystěhování, takže jsme měli další možnost studovat, a potom jsme intenzivně nasávali jazyk v samotném New Yorku. V divadle se toho člověk naučí hodně, možná víc než kdekoliv jinde.

Text: Helena Michková, foto: Pavol Juráš

V roce 1995 jste se natrvalo vrátil do České republiky a jako jeden z mála obyvatel naší země máte přímé srovnání mezi americkou a českou společností i kulturou. V čem se vlastně liší česká a americká kultura, přístup k ní?

O tom by se dalo mluvit velmi do široka. V Americe například neexistuje, a nikdy neexistovalo, ministerstvo kultury, protože je tam nikdy nikdo nepotřeboval. Klasické divadelní soubory tam totiž většinou nenajdete. Zpravidla se, snad jen s výjimkou Metropolitní opery, která má stálé 13

LIDOVÉ VÁNOČNÍ EVANGELIUM PRO DĚTI I DOSPĚLÉ Kopeckého úprava vychází ze hry Venceslava Metelky z Pasek u Vysokého nad Jizerou, datované rokem 1839. Zachovává všechny přednosti lidových textů: vtipnost se zde neobejde bez přirozeného duchovního přesahu, určitá naivita v předvádění dobra i zla baví děti i dospělé a narození Ježíška se pro všechny přítomné nakonec stává důvodem k obrovské radosti. Samozřejmostí je provázání rýmovaných mluvených pasáží s oblíbenými lidovými koledami.

Pro předvánoční premiéru složí hudbu významný zpěvák, skladatel a textař Petr Ulrych, jehož melodie jsou prosyceny folklorními prvky a poetičností.

Dramaturgie Mahenovy činohry volbou tohoto titulu nepřímo navazuje na jednu z nejslavnějších brněnských inscenací vůbec, Kopeckého zpracování lidových pašijových her s výmluvným – a na tehdejší dobu velmi provokativním – názvem KOMEDIE O UMUČENÍ A SLAVNÉM VZKŘÍŠENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA, kterou v roce 1965 v premiéře uvedli Evžen Sokolovský (režie) a Bořivoj Srba (dramaturgie). Také BETLÉMSKÁ HVĚZDA má ambice přinést na divadelní prkna a před naše zraky laskavou moudrost našich předků, pro které křesťanské svátky představovaly příležitost k pokojnému nahlédnutí do vlastní duše a připomenutí si radostných i nadějných chvil.

Režie inscenace se chopí Janka Ryšánek Schmiedtová (nar. 1983), která již nastudovala řadu úspěšných titulů ve Studiu Marta (Hedda Gabler aneb Hra s mrtvou myší, Eva, Eva! aj.), Divadle Šumperk (Lakomá Barka), Městském divadle Zlín (Fridy Kahlo, Čučudejské pohádky, Černá komedie), Loutkovém divadle Radost (Jak morčata pekla bábovku, Dlouhý, široký a bystrozraký), Hadivadle (Modelka XXL) a v Národním divadle moravskoslezském (Kuřačky). Ve spolupráci s choreografkou Hanou Halberstadt a dramaturgem Janem Gogolou vznikla úprava, která bude blízká současnému publiku a podtrhne význam Adventu. Pro děti bude inscenace také vítanou příležitostí, jak si zkrátit čekání na Ježíška, a začátkem prosince možná na jedno z představení zavítá i Mikuláš.

Tituly premiér pro sezonu 2013/2014 jsme vám sice představili již před zahájením letních prázdnin, dnes vás ale můžeme s radostí informovat o tom, že se nám podařilo rozšířit jejich počet o inscenaci BETLÉMSKÁ HVĚZDA, kterou uvedeme v premiéře 30. listopadu 2013. Text pochází z pera teatrologa a spisovatele Jana Kopeckého (1919–1992), výrazně se však odkazuje ke starým lidovým hrám, jejichž autory byli zejména v osmnáctém a devatenáctém století takzvaní písmáci.

Tyto jednoduché scénáře vznikaly mezi vesničany a pro jejich vlastní potřebu, neboť vánoční a velikonoční sousedská divadelní představení znamenala pro prosté věřící nejen příležitost k upřímnému, i když neumělému uměleckému vyjádření, ale zejména možnost svobodně se projevit, vložit do biblických vyprávění vlastní životní zkušenosti, s nadhledem a notnou dávkou humoru se povznést nad denní starosti a zároveň hluboce prožít to, co i tito lidé s nepatrným vzděláním vnímali jako klíčové poselství svátků – v případě BETLÉMSKÉ HVĚZDY zcela určitě radost z Božího milosrdenství i ze samotného daru života, naději ve vítězství dobra a spravedlnosti nad zlem a útiskem, víru ve smysluplnost lidského života.

Text: Helena Michková Foto: návrh scény (výřez) Kataríny Kováčikové 14

zkušený představitel mnoha rolí v brněnských divadlech Michal Bumbálek. Trojice se pospolu představí hned v prvním premiérovém titulu sezony, kterým je VESELKA v režii Břetislava Rychlíka.

ČINOHERNÍ LIŠKA BYSTROUŠKA V OHLASECH KRITIKŮ Poslední premiéra uplynulé sezony, kterou se do Mahenova divadla vrátila u nás i v zahraničí uznávaná režisérská dvojice SKUTR, uzavřela sezonu skutečně se ctí. Jak napovídají četné recenze, diváci oceňují originalitu jevištního zpracování i samotné textové úpravy stejně jako vynikající výkony účinkujících. „Do závratných výšin nesou hudební plán Petra Kalába fatranské halekačky, huculské chorovody a popěvky z Lašska i Polska, zvládané hlavně Lucií Schneiderovou a Zuzanou Ščerbovou. Kompatibilnost s celkem a originální invenci prokazují Jakub Kopecký (scéna) a Linda Boráros (kostýmy),“ píše J. P. Kříž (Právo). „Režisérská dvojice spolu s choreografkou Adélou Stodolovou Laškovkovou dobře technicky nasměrovala herecký soubor, dokázala u nich probudit hravost, s níž herci pracují po celou dobu představení. Inscenační tým dal možnost každému z herců vyniknout, buď pohybem, zpěvem, nebo kostýmem. I když titulní postavou je liška Bystrouška, ostatní postavy nejsou upozaďovány a mají dostatečný prostor. Zdařilé výkony celého hereckého souboru potvrdily, že neúspěšnost předešlých inscenací tkvěla spíše ve špatném režijním vedení a koncepci, než v hereckém souboru,“ píše Zuzana Rodová (Česká televize).

ŽIVOTNÍ JUBILEUM HERCE BEDŘICHA VÝTISKA Jeden z nejoblíbenějších herců současné Mahenovy činohry a představitel úctyhodného počtu zejména komediálních rolí Bedřich Výtisk oslaví 22. října šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší mu diváci spolu s námi mohou popřát po představení detektivní hry A pak už tam nezbyl ani jeden aneb DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ (viz výřez fotografie J. Hallové) 26. října. Bedřich Výtisk začínal jako jevištní technik v Mostě a herecké zkušenosti postupně sbíral v Mostě, Opavě, Ostravě, Uherském Hradišti a v Liberci, než se poprvé objevil v Brně v inscenacích MNOHO POVYKU PRO NIC a LUCERNA. V roce 1998 zde přijal nabídku angažmá. Mimochodem, již v červenci oslavila sedmdesátiny významná herečka našeho divadla Marie Durnová. Rozhovor s ní naleznete na stránkách tohoto čísla Divy. Divadlo jí věnovalo reprízu úspěšné komedie Veselé paničky windsorské 3. října.

Texty: Helena Michková

ROMEO A JULIE NA ZÁJEZDECH Loňská premiérová inscenace Mahenovy činohry ROMEO A JULIE v režii Zdeňka Černína stihla během letních prázdnin úspěšně reprezentovat svou domovskou scénu hned na dvou neobvyklých místech. Ve středu 3. července se s inscenací mohli seznámit návštěvníci festivalu Poláčkovo léto v Rychnově nad Kněžnou, kde Mahenova činohra odehrála představení na prvním nádvoří Kolowratského zámku a dočkala se zaslouženého uznání. V sobotu 31. srpna se Shakespearovy verše rozezněly nádvořím zámku ve Slavkově u Brna, kam byl soubor pozván. I zde inscenace sklidila nadšené ovace a potvrdila tak svoje vítězství v anketě DIVA 2012 jako nejoblíbenější činohra uplynulé sezony.

MAHENOVA ČINOHRA ZÍSKALA TŘI HERECKÉ POSILY Od nové sezony se členy hereckého souboru Mahenovy činohry stali dva čerství absolventi oboru činoherní herectví na Divadelní fakultě JAMU Miroslav Novotný a Martin Veselý a také 15

REDUTA? PROTIVÁHA KE KLASICE ve kterých jsme jej prozatím nemohli vidět v rámci běžného repertoáru. To považuji za velmi důležité a zároveň jsem přesvědčen, že Reduta by neměla být pouze činoherní záležitostí, ale měla by nabízet možnosti i pro komornější počiny souborů opery a baletu.

Martin Kubran: Ano, tato vize stála za původním záměrem vzniku Reduty, který se ovšem tak úplně nenaplnil. A je přirozené a známe to z velkých činoherních divadel v blízkém zahraničí, že činoherní soubor hraje na dvou jevištích.

O pár slov týkajících se nové sezony, dramaturgického plánu i chystané inscenace Nora v režii Rastislava Balleka, jsme poprosili Petra Halberstadta pověřeného vedením činoherního souboru Národního divadla Brno a předního herce tohoto souboru. Diváci si jej mohou pamatovat například jako Cyrana z Bergeraku, Richarda III., stejně tak z televizních obrazovek. Na otázky odpovídal rovněž Martin Kubran, dramaturg činohry NDB a dlouholetý člen dramaturgického týmu Slovenského národního divadla.

A jaké jsou cíle?

Petr Halberstadt: Naší snahou bude maximálně využít herecký potenciál souboru Mahenovy činohry. Jednak se tedy pokoušet objevovat i nové, zatím neobjevené, vlohy členů hereckého souboru a zároveň tímto způsobem jasně prezentovat a potvrzovat možnosti a směřování hereckého souboru jako celku. A rovněž vítám i to, že se v souboru nejedná o takovou tu neurčitou šedou zónu kolektivní odpovědnosti, ale přichází na řadu individuální zodpovědnost každého umělce, každého herce, sám za sebe a možnost svým přístupem a umem ovlivnit právě i kolektivní vnímání.

Martin Kubran: Rádi bychom také pokračovali v tom, co nastolil Petr Štědroň s Dorou Viceníkovou, čili v navazování vazeb s divadly s podobnou poetikou a podobným výrazem. Do budoucna počítáme s užší spoluprací a s hostováními Divadla Na zábradlí, mimo jiné Divadlo Na zábradlí bude i vícenásobným hostem letošního ročníku festivalu Redfest.

Petr Halberstadt: A samozřejmě naší ambicí je, pokud nám možnosti a čas dovolí, rozšiřovat síťování spoluprací i za hranice České republiky.

Se začátkem sezony vždy přicházejí i nová předsevzetí a úkoly. Co čeká Divadlo Reduta v sezoně 2013/2014?

Martin Kubran: V nové sezoně bude naší snahou udržet kvalitní značku Reduty a taktéž udržet i specifika, která nastavilo předcházející vedení.

Tedy pokračovat v tom dobrém podobným způsobem a současně vytvořit prostor pro to, aby umělecký soubor činohry Národního divadla Brno měl prostor pracovat na dvou různých scénách. Na jedné klasické, velké, se zlatými portály a na druhé, redutní, která je poněkud modernější a která si může dovolit i jiný typ dramaturgie, stylizace a autorštější přístup k divadlu. Takže navázat na to dobré a pokusit se situaci využít pro činohru NDB. Petr Halberstadt: Jako obrovské pozitivum vnímáme to, že dochází k úplně prapůvodnímu záměru s Redutou, tedy, že vznikne jakási jedinečná protiváha ke klasickému repertoáru, kterým se činohra zatím prezentovala v Mahenově divadle. A je to obrovská šance a samozřejmě výzva pro herecký soubor předvést se i v polohách,

Na jaké premiéry se mohou diváci v sezoně 2013/2014 v Divadle Reduta těšit?

Martin Kubran: Přes léto se nám podařilo v šibeničním termínu oslovit tři inscenační týmy, které budou pracovat v Redutě tuto sezonu. Jsem rád, že se podařilo oslovit kvalitní týmy a režiséry, jejichž rukopis je velmi výrazný, řekl bych vhodný k tomu, aby byl prezentovaný právě v Redutě i vzhledem k poetice, kterou nastavilo předcházející vedení s Janem Mikuláškem. Jako první 16

inscenaci uvedeme Ibsenovu Noru, kterou bude režírovat Rastislav Ballek, o scénografii se postará Stefan Milkov. Poté připraví Ondřej Elbel se svým týmem hru Patricka Hamiltona nazvanou Rope, Provaz, z níž vychází kultovní film Alfréda Hitchcocka, který je známý i našim divákům. Inscenace ještě nebyla v naší republice uvedena, půjde tedy o českou premiéru. Necháme se překvapit a postrašit. A třetí věc této sezony bude v Redutě režírovat Thomas Zielinski, výrazný režisér fungující na pomezí německé a české divadelní scény, který uvede Schillerovy Loupežníky v punkrockovém provedení. Máme se tedy na co těšit a jak znám Thomase Zielinského, bude to „nářez“. Jsem přesvědčen, že všechny tři zmíněné inscenace se do Reduty velmi hodí a pokud jsem měl možnost mluvit s fandy Reduty, tak se velmi těší.

ka nadbytečné, odstranit a oprostit tak dramatický text na ty nejpodstatnější momenty. A právě pro tyto momenty hledá Ballek divadelní výraz.

Proto věřím, že operace, kterou provedl s Norou, kdy se soustředí pouze na hlavní konflikt a pouze na dvě postavy, Torvalda a Noru Helmerovi, bude pro diváka velice zajímavá a zároveň překvapivá. Zmíněný konflikt je vnitřního charakteru, jde o nedorozumění zásadní a fatální, o to, že lidé, kteří si myslí, že žijí v jednom světě, plánují si jednu společnou budoucnost, žijí v jedné domácnosti a mají společnou rodinu, ve skutečnosti žijí ve dvou různých, paralelních světech. A jsem rovněž přesvědčen, že Rastislav Ballek se svým týmem hledá výraz, který bude dostatečně divadelně zajímavý, úderný a expresivní a který velmi dobře koresponduje s poetikou, jež zde byla nastavena předcházející dramaturgií.

První zářijový týden začal tým, v čele s Rastislavem Ballekem, Evou Novotnou a Petrem Halberstadtem, zkoušet první redutní inscenaci v nové sezoně. Ibsenova Nora má premiéru již 1. listopadu 2013. Můžeme divákům přiblížit něco z režijního pojetí Nory?

Martin Kubran: Režisérský styl a výrazný rukopis Rastislava Balleka je známý a charakteristický, neboť Ballek tíhne k jevištnímu minimalizmu a pokouší se vše, co je v textu redundantní, ornamentální nebo z dnešního významového hledis-

A jak se Petr Halberstadt těší na přípravu nové inscenace Nora?

Petr Halberstadt: Samozřejmě se velmi těším.

Zároveň je to pro mne ale i zvláštní situace.

Zvláštní v tom, že jde zrovna o Ibsenovo drama, protože jsem si vždycky, když jsem dával sám sobě nějakou připomínku nebo když jsem viděl nějakého kolegu, říkal: „Nedělej z toho Ibsena“.

A teď se v něm ocitám a pevně věřím a přeji si, abychom z toho udělali Ibsena.

Text: Lenka Gregorová, foto: Jana Hallová

Inscenace Tisíc a jedna noc, u které se na scénáři podílel Martin Kubran. Na fotografii Martin Sláma

17

REDFEST PLNÝ SUKCESŮ Festival REDFEST probíhá 1. – 7. listopadu 2013 Sedmý ročník festivalu Redfest, týdenního programu nabitého činoherními produkcemi, otevře již tradičně premiéra domácí scény. Tentokrát jí bude uvedení Ibsenova dramatu Nora v režii Rastislava Balleka v intimní úpravě pro Evu Novotnou a Petra Halberstadta. Na redutní premiéru tematicky naváže hostující inscenace Divadla v Dlouhé, které brněnskému publiku rovněž představí text Henrika Ibsena. Jednu z jeho posledních her rozvíjející trauma jedné rodiny s názvem Eyolfek režíroval v Dlouhé Jan Nebeský. Ke spolupráci si vybral překladatele Františka Fröhlicha, jehož převody odhalují moderní jádro Ibsenových her a souzní se zcela současným inscenačním pojetím, a výtvarnici Janu Prekovou. Divadelní noviny označili inscenaci Eyolfek za sukces měsíce: „Nebeský se svými spolupracovníky dokázal až autisticky do sebe uzavřený komorní příběh uchopit soudobými inscenačními prostředky, kdy nejen herecké akce a prostředí, ve kterém se odehrávají, ale i jejich odlesky a skrytá dění vynáší na povrch jevištního dění a vytváří z nich působivé a téma zesilující divadelní obrazy.“ Vícenásobným hostem bude pražské Divadlo Na zábradlí, které v rámci Redfestu představí hned tři své počiny.

Autorská inscenace Dory Viceníkové a režiséra Jana Mikuláška Šedá sedmdesátá prizmatem osobních svědectví, dobových zpráv a literatury vytvoří svůj vlastní obraz atmosféry sedmdesátých let. Diváci budou mít možnost zhlédnout tento fokus vůbec poprvé mimo scénu Divadla Na zábradlí, neboť jeho pražské premiéry jsou plánovány na 1. a 2. listopadu 2013. Jako další

přivezeme z Anenského náměstí inscenaci, kterou kritika definovala jako „muzikál o architektuře jako vrcholně zábavném a hluboce uměleckém díle“, Divadlo Gočár. Pod autorstvím je podepsán Miloš Orson Štědroň, jenž za ni byl oceněn Cenou Alfréda Radoka 2012 za nejlepší hudbu. Divadlo Gočár v nevšedním propojení mluveného slova a hudby zobrazuje tři jedinečné architekty Josefa Gočára, Pavla Janáka a Jožeho Plečnika ve fiktivním sporu o to, kdo vystaví moderní kostel, který se s využitím mnoha autentických citátů přenese do groteskní sféry. Kritička Jana Machalická (LN) napsala: „Divadlo Gočár je přesně takový autorský projekt, který česká jeviště potřebují jako nic jiného. To jsou záležitosti, při kterých se rodí něco nového a kreativního a které vracejí víru v kreativitu domácích umělců i českého divadla vůbec.“ Svou festivalovou účast uzavře Divadlo Na zábradlí adaptací slavné klasiky – Čechovovým Višňovým sadem. „Pod vedením režiséra Jana Friče se Na zábradlí rozhodli podtrhnout groteskní rovinu Čechovovy hry. Typové až karikaturní figury rozehrávají v podstatě izolované gagy, jež mají odlišnou stylizaci a atmosféru.

Přímočará a vyhraněná nadsázka rozvíjí komický potenciál situací směrem k cynickému výsměchu“, napsal pro server kulturissimo.cz Vojtěch Poláček. Nabitý program zakončí pražské Divadlo Hrdinů, které přiveze satiru Vladimira Sorokina Den opričníka. V režijním pojetí Kamily Polívkové exceluje Karel Dobrý, jehož herecká exhibice vynesla inscenaci označení Sukces měsíce v Divadelních novinách: „Brilantní Sorokinova satira se dočkala mimořádně vnímavé divadelní interpretace, kterou režisérka postavila na herecké magii titulního představitele. Sorokinův text sžíravě reflektuje budoucnost putinovského samoděržaví a Karel Dobrý této mrazivé grotesce nepropůjčil, ale odevzdal vše: tělo i jazyk ruského nadčlověka, z něhož jde děs a hrůza, ale též katarze totálního odhalení.

Studio Hrdinů má na kontě inscenaci, s níž může dobývat zahraniční festivaly.“ Text: Lenka Gregorová Foto: Inscenace Eyolfek Autor: Bohdan Holomíček

na postavení ženy v manželství, v rodině, ve společnosti. Přitom však příběh o fatálním nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří tvoří společnou rodinu, projektují společnou budoucnost a obývají společnou domácnost, aniž by si všimli, že žijí ve vlastních rozdílných světech, neztratil nic ze své původní dráždivosti. Stále dokáže jako blesk nečekaně udeřit na publikum v hledišti, čekající spolu s protagonisty na zázrak naplnění rodinného štěstí, lásky a vzájemného porozumění.

První redutní inscenaci v nové sezoně zamýšlíme jako intimní, leč intenzivní koncert dvou předních herců činohry NDB Evy Novotné a Petra Halberstadta pod výraznou režijní taktovkou Rastislava Balleka. Premiéra již 1. listopadu 2013.

CYKLUS SCÉNICKÉHO ČTENÍ V DIVADLE REDUTA I v nové sezoně 2013/2014 hostuje v Redutě projekt LiStOVáNí, cyklus scénického čtení, které každý měsíc představuje vybrané knihy, jež se objevují nově na trhu, stejně jako stálice z knihkupeckých pultů. Zvolení autoři či konkrétní tituly jsou před diváky interpretováni v podobě scénického čtení plného rekvizit, kostýmů a hudby.

V Divadle Reduta uvádíme 23. října Listování románem německého spisovatele Timura Vermese nazvaným Už je tu zas! Autor na turné rovnou pokřtí české vydání svého románu.

NOC DIVADEL V DUCHU V+W V rámci Noci divadel, akce, která je společná deseti evropským státům, otevřeme 16. listopadu divákům budovu Divadla Reduta do jejích nejtajnějších zákoutí. Společným potleskem odstartujeme představení Korespondence V+W a během nočního programu nabídneme divákům konfrontaci jevištního a filmového pojetí světa Voskovce a Wericha.

ÚSPĚCH V SALCBURKU

Lukáš Hejlík a jeho LiStOVáNí, foto archiv LiStOVáNí

Divadlo Reduta bylo v srpnu hostem na prestižním festivalu Salzburger Festspiele 2013. Celkem pětkrát jsme odehráli inscenaci Nenápadný půvab buržoazie a všechna představení měla obrovský úspěch a vyprodané hlediště Divadla ARGEkultur. Celé zázemí festivalu i divadla bylo naprosto úžasné a profesionální a my jsme tak měli možnost užít si konec prázdnin v jednom z nejhezčích měst Rakouska. DĚKUJEME. Text a foto Zuzana Hanušková

NORA V REŽII BALLEKA Ibsenovo drama bylo v českém jazyce poprvé uvedeno hereckou společností Pavla Švandy ze Semčic v Prozatímním divadle v Brně v roce 1887, a to pod názvem Vánoce. Od té doby prošlo mnohými interpretačními peripetiemi podle toho, jak se zásadním způsobem měnil pohled

Úspěšný tým ze Salcburku

19

JOSEF JELÍNEK: BALET POVAŽUJI ZA NEJVELKOLEPĚJŠÍ ŽÁNR Josef Jelínek je jedním z nejvýznačnějších a nejznámějších kostýmních výtvarníků v naší zemi. Diváci a celý baletní svět má jeho jméno spjaté se sympatickým, spolehlivým a kreativním mužem, který vtisknul baletnímu kostýmu logiku a šarm. Oblečení má neobyčejně výmluvnou hodnotu o člověku, vysílá signály o jedinci a prostředí…

Jaký je tvůj vlastní přístup k tvorbě kostýmu a jak se sžíváš s inscenací, s požadavky spolutvůrců, připomínkami interpretů a nakonec s ohlasem diváků?

Začínám vlastní vizí – „hraju si“! Každé zadání po první schůzce s choreografem (režisérem) mě pochopitelně musí zaujmout a z dalších debat nebo explikací se začnou nořit představy. Je to fáze, která mě hrozně baví. Nějak „automaticky“ vám naskočí na pozadí znalostí, zkušeností a vyslovených instrukcí nápady, které si máte chuť hned načrtnout a pak je třídit, upravovat… a doslova se těšíte na další schůzky, na nichž se začíná pomalu odvíjet a pojit všechno předivo myšlenek, nápadů a návrhů. Pak pochopitelně přichází zadání dílnám, výroba, zkoušky… toto období nazývám „inkubační dobou“, kterou je zapotřebí maximálně využít k tomu, aby se vše domyslelo, dotáhlo… spojilo! Často vzpomínám na režiséra Petra Weigla, který dokázal skvěle navigovat, měl velké výtvarné cítění a uměl svoje vize realizovat se zvláštním znakem, který charakterizoval jeho tvorbu. Měl jsem štěstí, že jsem se ještě za studií (u Františka Tröstera a Ladislava Vychodila) a hned po nich mohl podílet na inscenacích generace, která v té době znamenala, dnes bychom mohli říci „legendární značku“ klasických představení v „kamenných“ divadlech uváděných v Bratislavě, v Praze, Ostravě. Krátce na to a právě tím, jsem se pak dále dostal k Pavlu Šmokovi a k dalším (Luboš Ogoun, Daniel Wiesner, Zdeněk Prokeš, Jiří Kyselák…), což mi dalo příležitost si osvojit další pohled na inscenování. Pestrý život, plný různých zadání, požadavků, starých i nových setkání s různými generacemi a přizpůsobování se různým typům představení a uvažování o jednotlivých inscenacích a lidech, kteří je utvářeli nebo předváděli – to tvořilo podstatu utváření zase mých zkušeností a pohledů na estetiku, divadlo, tanec…

Při tom všem a vzhledem k tomu, že sám jsem se v dětství tanci věnoval, považuji právě balet za nejvelkolepější „žánr“. Přestože každé živé umění (divadlo) je jedinečné svým pokaždé originálním projevem, má balet zvláště neopakovatelný a strhující účinek, zjevně díky dominantní pohybové úloze, založené na neopakovatelné „obnažené“ kondici každého těla – jeho rovnováhy, dynamiky,

Oblékání považuji za mimikry – v jistém slova smyslu přece znamená „ochranné nebo strategické zbarvení“. Pro člověka znamená oblečení „tady jsem“. Zapadnu, ale nesplynu. Tak, jak se „ustrojím“ vyjadřuji stav svojí mysli a rozpoložení, svůj názor a smysl pro vkus, sociální postavení a také impulz ke komunikaci. Můžeme si vybavit nespočet typických příkladů, které jednoznačně vypovídají o tom, kdo a čím je (nebo chce být) jako nositel toho kterého oblečení… samozřejmě, oblečením lze také poměrně úspěšně mást, lákat, odpuzovat, manipulovat (v neverbální mezilidské komunikaci je oblékání součástí strategie vystupování). Někdy se tedy může zdát, že naše oblečení je jistým způsobem naším kostýmem…

Jaký vizuální význam a poselství tedy má divadelní kostým jako jedna z nejdůležitějších výtvarných složek inscenace?

Především, v divadle musí kostým sloužit autorskému záměru nebo námětu, dále pak režijní (choreografické) koncepci a vedle toho přináší kostýmní výtvarník svou interpretaci a vizi.

Je třeba mít na mysli, že kostým je součástí širšího obrazového celku a vzhledu jednotlivých postav. Myslím, že kostým má ovšem splňovat nejen „požadavky“ inscenace, ale přispívat ke zvláštní divadelní komunikaci právě s divákem. Divák chce být oslněn, vtažen do prostředí dramatických situací zjevem, který „předvádí“ postavy právě publiku. Mimikry přece musí mít logiku, nikoliv diktát. V kostýmu se musí snoubit požadavky, které má na inscenaci dramatik, režisér a výtvarník v kontextu s hrou, kterou všichni tvůrci svojí koncepcí ztělesňují a přes interprety předvádějí divákovi. Obě strany ctí logiku „času a místa“, ale také dávku stylizace, která je v umění mocným nástrojem jeho projevu. S kostýmem se musí ovšem také výborně sžít interpret… a kostým ho nesmí nevhodně omezovat.

20

virtuozity, dramatického náboje… Kostým pro balet si žádá zvláštní přemýšlení o převtělení tanečníka do jeho výkonu a role – zkrátka tance, který prioritně představuje. Je radostí, když se povede vytvořit krásný kostým s pestrými, zapracovanými vlivy a nápady, které se snoubí s myšlenkami, zakotvenými v koncepci celého baletu a každého jednotlivého výkonu.

Je zapotřebí si uvědomit, že celkový dojem z tanečníkovy tělesné dovednosti, jeho výrazu, póz, gest a často také extrémních pozic tvoří choreografickou kompozici (a všechno dohromady pak výjimečný divácký zážitek).

Tato „sloučenina“ musí být „oblečena“ do odpovídajících linií střihu, barev, vlastností látky a ostatního materiálu nebo doplňků… a to vše musí být rovněž dobře nasvícené!

Mám za to, že když se všechno dobře promyslí, propojí a důmyslně „ustrojí“, bývá celá vizuální stránka baletu ohromující – dokáže diváky vtáhnout a okouzlit. Myslím, že si dokážu „užít“ příjemný pocit z toho, že představení a tedy všechno to úsilí od prvního nákresu až po premiéru vyšlo, ale otázku úspěchneúspěch považuji za intimní…

Kritiku nepřeceňuji, vážím si hodnot, které dobrý kumšt provází a zvažuji úsilí a cíl, které jsem se snažil při realizaci inscenace naplnit. Pocity a zážitky nasbírané během přípravy a premiérové přijetí publika zůstává tím, co kritika neovlivní…

Myslím, že divadlo a jeho činnost, stejně jako ohlas na umělecké působení či různá tvůrčí období se neustále mění a proměňují a je to tak dobře. Je to generační záležitost. Divadlo považuji za živý a citlivý organizmus.

Nestárnoucí, ale s chutí se neustále omlazovat.

Je totiž součástí dnešního světa, který nás obklopuje (přestože se s ním nemusím ztotožňovat), ale vím a vnímám nové jevy, trendy, vlivy, způsoby, pojetí… a samozřejmě lidi – osobnosti. To vše mě povzbuzuje i příjemně „tlačí“ rozvíjet schopnost transformovat svoje nápady a slaďovat svoje představy s jinými přístupy, hledat a nacházet další inspiraci…!

Na scéně NDB je znovu uvedena poslední verze Bajadéry, která měla premiéru před několika lety, doznala od tebe nějaké výraznější redakce?

Remake tohoto představení nepředstavuje naléhavou nutnost větších kostýmních úprav. Jaroslavu Slavickému se v této inscenaci podařilo sladit dekorativní charakter tohoto baletu, v němž se pojí starší orientální tématika s klasickou choreografií a živou režijní stavbou.

Text: Václav Janeček Foto: Jana Hallová

JOSEF JELÍNEK Scénograf a výtvarník kostýmů. Patří mezi představitele naší současné scénografie především kvalitou a četností své tvorby.

V roce 1968 absolvoval v Praze střední uměleckoprůmyslovou školu a v roce 1974 ukončil studium kostýmního výtvarnictví na VŠMU v Bratislavě u prof. Ladislava Vychodila. Do dnešních dnů realizoval na 800 kostýmních – někdy i scénických – výprav téměř ve všech českých divadlech, na Slovensku, ve Velké Británii, Německu, Norsku, Španělsku, Polsku, Argentině, Monte Carlu, Spojených státech amerických a bývalé Jugoslávii. Je nositelem různých domácích i zahraničních ocenění (mj. Cena mladého výtvarníka – 1977, Cena MK SR – 1978, Zlaté medaile z trienále v Novém Sadu 1981 a z Pražského quadrienále 1983, Český lev 2002 za kostýmy k filmu Andělská tvář, Cena Thálie - zvláštní cena kolegia 2011).

21

LUDWIG MINKUS BAJADÉRA Choreografie a režie: Jaroslav Slavický podle Mariuse Petipy Dirigent: Pavel Šnajdr Kostýmy: Josef Jelínek Scéna: Ivo Žídek Obnovená premiéra 25. října 2013 v Janáčkově divadle „Nelíbí-li se vám Bajadéra, nemáte rádi balet“.

Clive Alexander Barnes Přesto, že klasický balet Bajadéra (La Bayadére) měl svou premiéru v choreografii známého tvůrce Mariuse Petipy v petrohradském Mariinském divadle již v roce 1877, je pro svůj orientální pohádkový námět a brilantní taneční techniku často uváděn na nejproslulejších světových scénách dodnes – Mariinské divadlo v Sankt Petěrburgu, Velké divadlo v Moskvě, Bayerische Staatsballett, Semperoper Dresden, Royal Ballet Londýn, American Ballet Theatre, Houston Ballet. Děj se odehrává ve staré Indii. Láska chrámové tanečnice (bajadéry) Nikie a vojevůdce Solora vyvolá hněv mocných nepřátel – Velikého brahmína, Mahárádži a jeho dcery Gamzatti, nevěsty Solora. Nikia umírá uprostřed náboženské slavnosti – je uštknuta zmijí schovanou v darovaném košíku květů. Již pouze ve světě snů se Solor setkává se stínem milované Nikie… A tak je balet příběhem nenaplněné lásky s tragickým koncem, kde se nadpozemské bytosti nereálného světa střetávají se světem skutečným.

Je neuvěřitelné, že přes nesporné kvality choreografické, dramaturgické

a hudební, čekala Bajadéra plných 136 let na své první uvedení na české scéně. Bylo to právě u nás v roce 2003 v české premiéře a v choreografii Jaroslava Slavického, scéně Ivo Žídka a kostýmech Josefa Jelínka. Bajadéra je výjimečný balet, který je možné inscenovat pouze ve velkých kamenných divadlech. K jeho uvádění je potřeba nejen skvěle technicky připravený a dostatečně velký baletní soubor, ale pro náročnost a velkolepost kostýmní a scénické výpravy i silné provozní a ekonomické zázemí.

Text: Karel Littera Foto: Pavel Hejný, Ilaria Ghironi

BALET VE VILE TUGENDHAT Hned na začátku nové sezony se Baletu NDB podařilo navázat spolupráci se samostatným oddělením Muzea města Brna - Vilou Tugendhat, která je jedinou památkou moderní architektury v České republice zapsanou na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V rámci této spolupráce vznikly exkluzivní fotografie renomovaného fotografa Pavla Hejného s našimi baletními sólisty v prostorách celé vily. Část fotografií budete mít možnost vidět v říjnovém magazínu Esprit Lidových novin a celou fotografickou kolekci pak také na výstavě v Janáčkově divadle a ve vile Tugendhat. Vybraní sólisté zatančí v rámci doprovodného programu výstavy Wilhelma Lehmbrucka v Domě umění 8. 10. a v prostorách vily před proslulou onyxovou stěnou 21. 10. 2013.

NOVÍ TANEČNÍCI SOUBORU V letošním roce se o místa v baletním souboru NDB hlásilo přes 700 tanečníků (o třetinu více než v loňském roce) z více než 30 zemí světa, z toho bylo na konkurz pozváno 80 uchazečů.

Kvalita tanečníků byla letos velmi vysoká, a proto bylo velmi těžké vybrat 5 dívek a 4 muže. Opět se jedná o zahraniční tanečníky z Velké Británie, Francie, Portugalska, Švédska, Kypru, Kanady a Lucemburska. Výjimku tvoří pouze Hana Švábenská, rodačka z Brna, která se vrací ze Slovenského národního divadla. Velkou uměleckou posilou je také sólista Martin Svobodník, který přichází do Brna z Opery v Lipsku.

JAPONSKÉ POHÁDKY PRO NEJMENŠÍ / TENGU A NINJA

TANEČNÍ MOST / TANZBRÜCKE Mezinárodní baletní galavečer Ballett Dortmund Česko-německá kulturní výměna s názvem Taneční most / Tanzbrücke probíhá od roku 2004, kdy v Brně poprvé hostoval essenský Aalto Ballett Theater s produkcí Maria Schrödera „The Wall“. Od té doby se do projektu zapojilo mnoho renomovaných tanečních scén na české i na německé straně hranice. Letošní ročník vzniká ve spolupráci s Baletem Dortmund, který se bude podílet na galakoncertu jako první částí večera a po přestávce již opanuje jeviště Janáčkova divadla zcela. Přiveze novou premiéru baletu Kantáta v Brně již uvedeného choreografa Maria Bigonzettiho, který představil svou choreografii Rossini cards v 7. ročníku Tanečního mostu v roce 2011.

9. ročník festivalu se uskuteční 13. 10. v Janáčkově divadle.

Text: Lucie Skřičková Foto: Jana Hallová

Balet NDB ani v nové sezoně nezapomněl na děti a připravil pro ně projekt s názvem Japonské pohádky, který bude mít své první uvedení 22. 11. 2013 v Divadle Reduta. Na projektu se setkali dva tvůrci japonského původu, Nori Sawa – významný loutkář, performer a režisér, známý svými projekty pro děti, které uvádí po celém světě, a Aki Nishio – tanečnice souboru Baletu NDB, která mimo jiné již třetí rok vede baletní přípravku s angličtinou pro nejmenší a s choreo– grafií má zkušenosti z tvůrčích dílen uváděných Baletem NDB pod názvem Debut – Choreografický ateliér. Nori Sawa využil při tvorbě rekvizit a loutek tradiční japonské materiály. Inspirace Japonskem se projevují i v technice vedení loutek vycházející z divadelní formy BUNRAKU a také JUDA. Pohádka Tengu od Aki Nishio je inspirována japonskými bajkami.

Pro děti ve věku od 5 do 10 let.

23

ZVUK SBORU MĚ VŽDY FASCINOVAL Již řadu let se sbor brněnské Janáčkovy opery těší mimořádné pověsti zásluhou muže, jenž stojí už celých 48 let v jeho čele. Sbormistr Josef Pančík patří ve svém oboru k evropské špičce. Během své kariéry pracoval s řadou dalších vynikajících sborových těles a své zkušenosti rovněž předává mladé generaci sbormistrů na JAMU. Třebaže letos na podzim oslavil 75. narozeniny, zastihli jsme ho v plné práci na přípravách nové operní premiéry – Wagnerova Bludného Holanďana.

vším oratorní a kantátové literatury. A to všechno při náročné práci v opeře, věřte, že to byl často velký zátah, ale nelituji ani minuty, stálo to za to, procestoval jsem velký kus světa, poznal významné dirigenty, nahrál několik CD atd. Do opery jsem se dostal vlastně náhodou, v roce 1965 se uvolnilo místo sbormistra a to byl osudový okamžik mého života. Nastoupil jsem do naprosto neznámého prostředí, opera mě nesmírně zaujala a velmi brzy jsem tomuto fenoménu propadl.

Jaká jsou specifika práce s operním sborem, který musí mimo zpěv zvládnout na jevišti i řadu hereckých akcí?

Je to dost specifická práce. Základem je dokonalé zvládnutí pěveckého partu zpaměti. Sbor musí nejen dobře zpívat, ale také plnit scénické úkoly, a to je někdy dost složité. Sbormistr bývá často v rozporu s režiséry, kteří nerespektují akustické prostředí divadla. Je nutno najít kompromis, který složitost problému vyřeší k vzájemné spokojenosti.

A to bývá někdy obtížné. Velmi nám pomáhá také koncertní činnost, kdy se sbor koncentruje pouze na hudební stránku díla.

Na konzervatoři jste studoval hru na varhany. Jak jste se od varhan dostal ke sborovému dirigování?

Zvuk sboru mě od malička fascinoval. Můj tatínek byl venkovský varhaník a samozřejmě vedl také kostelní sbor. Pro studium varhan na konzervatoři jsem se rozhodl proto, že dává široké všeobecné hudební vzdělání, na kterém je možno stavět.

A tam jsem také poznal prof. Veselku, u kterého jsem později dirigování na JAMU studoval.

Sbor Janáčkovy opery má pověst nejlepšího operního sboru v České republice, kterou získal právě pod vaším vedením. Jak se buduje takový sbor?

Pověst je věc ošidná, ale domnívám se, že sbor úroveň má, i když udržet ji je náročné. A jak se buduje? Je to dlouhodobý proces. Začíná angažováním vhodných zpěváků, výchovou intonační, zvukovou atd. Měl jsem štěstí, že jsem hodně pracoval s koncertními sbory, a tak se snažím náročnost a capellového zpívání do jisté míry přenést i na sbor operní, který často ohrožuje rutina v intonaci, rytmu a zvukové a barevné oblasti. Práce nikdy nekončí, obsazení sboru se mění, je stále nutné udržovat a vylepšovat celkový zvuk a jeho barevnost.

Během studia jste pracoval s pěveckým sborem Moravan, později jste řadu let vedl komorní sbor Brněnští madrigalisté a Pražský komorní sbor. Co vás přivedlo k práci v opeře?

Práce s Moravanem, to byla moje velká škola. Prof.

Veselka umožňoval studentům v praxi ověřovat si teorii u sboru, byl to jedinečný způsob studia.

Brněnští madrigalisté - to bylo už moje dítě, moje velká srdeční záležitost. Založili jsme je v roce 1965, uskutečnili jsme na 500 koncertů doma, v Evropě a USA, natočili neuvěřitelné množství sborových skladeb, získali řadu cen na soutěžích a festivalech, bylo to nádherné období mého hudebního života, které skončilo v roce 1992, kdy Brněnští madregalisté ukončili činnost. Téhož roku jsem se stal šéfsbormistrem Pražského komorního sboru, kde jsem působil do roku 2005. To byla další bohatá etapa mojí práce, hodně cestování a poznávání přede-

Za 48 let působení v Janáčkově opeře jste nastudoval nespočet inscenací. Byla mezi nimi taková, která vám obzvláště přirostla k srdci a proč?

Rozhodně není jenom jedna. Prvním mým operním sborovým zážitkem a snad i úspěchem byl Dvořákův Dimitrij, pak velká řada oper – Boris Godunov, Tannhäuser, Mefistofeles, Turandot a mnoho dalších, nejvíc asi vzpomínám na scénické provedení Honnegerovy Jany z Arku v roce 1969 – také pro politickou atmosféru po hrdinském činu Jana Palacha.

Text: Patricie Částková, foto: Jana Hallová 24

DIVADLO JE SPOLEČNÉ DÍLO V září se dožívá významného životního jubilea Petr Levíček, sólista Janáčkovy opery. Patří k těm pěvcům, o kterých bez nadsázky můžeme říct, že svou postavou na jevišti žijí, k hudební stránce se u něj vždy pojí působivé herecké ztvárnění.

Na jevišti Janáčkova divadla jste ztvárnil řadu velmi rozmanitých rolí - od komického milovníka Alfréda v Netopýrovi až po křehkou spirituální postavu Jurodivého v Borisi Godunovovi. Jak přistupujete k vytváření tak různorodých rolí?

Vytvořit roli je delší proces. Samozřejmě záleží na velikosti role. Nejprve se seznámím s hudební stránkou a na roli začnu pracovat pěveckou technikou a nazpívávat si ji. O postavě, kterou ztvárňuji, přemýšlím a snažím se, aby výraz, nálady a všechny ostatní polohy, kterými postava hovoří, byly věrohodné a pravdivé. Myslím, že takový přístup k roli může posléze diváka zaujmout. Vzpomínám, jak mě kamarád po představení Její pastorkyně nevěřil, že jsem si nedal před představením skleničku. Věřil, že je Števa opilý. To byla pro mne odměna. Důležitým prvkem k vytvoření postavy je také představa dirigenta, režiséra a inscenačního týmu.

Divadlo je společné dílo a při zachování sebe sama vyžaduje vzájemný respekt a toleranci.

Co vás přivedlo k dráze operního zpěváka?

K hudbě a divadlu jsem měl vztah od dětství. Maminka byla vášnivou členkou ochotnického divadla, kde uváděli činohry i operety, a já jsem dostal jako malé dítě příležitosti hrát dětské role. Také musím vzpomenout na místního duchovního otce, který měl veliký vztah k vážné hudbě. Nacvičoval s námi různá hudební díla, která jsme hráli v kostele. Mimo jiné rád vzpomínám na školní zájezdy do brněnské opery. Zhlédl jsem velké množství představení a opera mě stále více přitahovala. Možná i pro propojení zpěvu s herectvím, tancem a pohybem. Divadlo nebylo statické, a to se mi líbilo. Navíc jsem věděl, že jsem obdarovaný potřebným talentem a hlasovými dispozicemi k tomuto povolání, což mi bohužel nebylo umožněno rozvíjet při studiu na konzervatoři. Přestože jsem splnil všechny předpoklady pro přijetí, nebyl jsem v dané politické době žádoucí a dostal jsem od místní komunistické organizace do osobního spisu hodnocení „není vyrovnán s náboženskou otázkou“.

Ani takto zamítavé stanovisko mě však neodradilo od lásky k divadlu a zpěvu. Po maturitě na polygrafické průmyslovce jsem nastoupil na krátkou dobu jako mistr provozu tiskárny v Brně, ale stále jsem směřoval cíleně k opeře. Během celé této doby jsem soukromě studoval zpěv, např. u národního umělce V. Přibyla, prof. Šeffla, prof. Plevové a později u docenta JAMU a sólisty opery P. Kamase. Také jsem zpíval v pěveckém sboru Moravan, v Brněnských madrigalistech a komorní skupině Madrigal quintet pod vedením předních osobností, jako byl prof. Řezníček, doc. Pančík a dirigent R. Válek.

V roce 1987 jsem úspěšně vykonal konkurz do sboru opery ND v Praze a také do sboru brněnské opery. Rozhodl jsem se pro Brno a zůstávám mu věrný.

V angažmá jsem již 26. sezonu.

Která z vašich operních postav je vám nejbližší a čím?

V každé postavě můžete najít něco zajímavého, takže si nevybírám. Pokud si ale mohu vybrat, tak mám rád postavy se širokým spektrem různých nálad, kde je třeba nejen zpívat, ale i hrát divadlo. Hodně mám rád díla Martinů, Dvořáka, Pucciniho, Musorgského, Janáčka. V jejich operách je velice široká škála vztahů, citů, jako je bolest, zlost, malomyslnost, radost, naděje. Pro interpreta se otvírá prostor pro herecko-pěvecké ztvárnění. Myslím, že tento náboj mají v sobě např. postavy jako je Števa, Jurodivý, Kočkarjev, Kudrjáš.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste v budoucnu rád ztvárnil?

Abych pravdu řekl, tak jsem spíše realista než snílek. Proto se snažím poctivě pracovat na každém díle. Ale musím přiznat, že v poslední době si s velkou chutí zpívám Borise z Janáčkovy Káti Kabanové.

Tak asi Borise.

Text: Patricie Částková Foto: Jana Hallová 25

OPERA V NOVÉ SEZONĚ Soubor Janáčkovy opery vstupuje do nové sezony s ambiciózními plány. Již při pohledu na dramaturgický plán je evidentní, že diváky čeká sezona bohatá na události, zajímavosti a neotřelé tituly.

Viva Verdi!

V roce 2013 slavíme hned několik významných výročí světoznámých skladatelů. Mezi ně patří i Giuseppe Verdi, jehož dvousetleté výročí narození již soubor Janáčkovy opery připomněl uvedením Sicilských nešporů. Další projekt věnovaný tomuto mimořádnému skladateli bude z oblasti hudby duchovní. Verdiho hudebně nesmírně působivé Requiem vzniklo v roce 1874 na památku Alessandra Manzoniho, italského básníka a spisovatele, kterého skladatel obdivoval.

V díle, jež bývá již od dob svého vzniku uváděno jako koncert, nikoliv jako součást liturgického obřadu, skladatel nezapřel velkého divadelníka a dramatika. Koncert je součástí Verdiho týdne – přehlídky všech Verdiho oper, které má soubor Janáčkovy opery NDB momentálně na repertoáru. V rámci Verdiho týdne se představí jak sólisté Janáčkovy opery, tak řada pěveckých hvězd ze zahraničí – Španěl Luis Cansino, sólistka Slovinského národního divadla Martina Zadro, Iľja Silčukov z Běloruska.

Sezonu společně zahájilo v září uvedení nové inscenace Bludného Holanďana, kterého Janáčkova opera připravila k letošnímu dvoustému výročí narození Richarda Wagnera.

Inscenace a koncert v rámci Verdiho týdne:

Pod hudebním nastudováním je podepsaný dirigent NDB Jakub Klecker. Naopak režie se poprvé v Janáčkově opeře ujal Roman Polák.

V jeho inscenacích se spojuje intelektuální přístup s emocionálním: zájem o propojení biologického, psychologického a společenského pohledu na člověka vede až k šokujícímu odkrývání tajemného a temného nitra postav.

V titulní roli se představili Frank Blees a Richard Haan. V roli Senty se na naše jeviště vrací Szilvia Rálik, kterou jsme mohli v Brně zažít jako úchvatnou Turandot. Alternantkou je náš stálý host Iveta Jiříková. V dalších rolích se mohou diváci těšit na výkony Jiřího Sulženka, Jevhena Šokala (Daland) a Ivana Choupenitche a Nikolaje Višňakova (Erik). Slavnostní premiéru 27. září Janáčkova opera NDB věnovala dirigentovi a šéfovi brněnské opery Františku Jílkovi, jehož 100. výroční narození a 20. výročí úmrtí si letos připomínáme.

09. 11. Aida 12. 11. La traviata 13. 11. Nabucco 15. 11. Requiem 17. 11. Sicilské nešpory Všechna š představení se odehrají na pódiu Janáčkova divadla.

Lahůdka – Maria di Rohan V závěru ledna vám JO představí dramaturgickou lahůdku – méně známou operu Gaetana Donizettiho s názvem Maria di Rohan. Donizettiho opery jsou typické zpěvnými bel cantovými melodiemi, úchvatnou dramatickou hudbou a především vysokými nároky na pěvce. Obtížných partů se pod taktovkou Ondreje Olose zhostí řada prvotřídních umělců – v titulní roli se představí Ľubica Vargicová, fenomenální světová koloraturní sopranistka u nás vystoupí vůbec poprvé. Alternovat ji bude nadějná Mariana Hochelová. Maria di Rohan se na našem území objevila poprvé v roce 1848, a to nejprve v Brně v německém překladu. Teprve poté byla nastudovaná v Praze. Na brněnské jeviště se opera vrací téměř po 140 letech! Není bez zajímavosti, že režisérka brněnské inscenace Barbara Klimo je dcerou prvotřídní představitelky Donizettiho heroin Edity Gruberové.

Foto: Jana Hallová 26

Dopolední hudebně teoretická konference přiblíží v řadě příspěvků životní a tvůrčí aktivity umělce. Na ni naváže pietní akt u hrobu Františka Jílka na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Odpoledne bude pro odbornou (ale nejen tu) hudbymilovnou veřejnost uskutečněn workshop dirigenta doc. Jana Zbavitele, který bude analyzovat janáčkovskou interpretaci Františka Jílka. Vzpomínková akce vygraduje slavnostním večerním koncertem v Besedním domě, kde v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava, sólisty Milana Al-Ashhaba (housle) a dirigentů prof.

Rostislava Hališky a doc. Jana Zbavitele (oba jsou přímými žáky F. Jílka) zazní program výrazně orientovaný na osobnost Františka Jílka.

SLAVNOSTNÍ ODHALENÍ BUST BRNĚNSKÝCH PĚVCŮ V pondělí 9. září proběhl ve foyer Mahenova divadla slavnostní akt odhalení bust dvou významných osobností operního světa, jejichž umělecký život je spojen s Brnem – tenoristy Leo Slezáka a sopranistky Marie Jeritzy. Busty, jejichž autorem je výtvarník Roman Boreček, veřejnosti poprvé představila šéfka Janáčkovy opery prof. Eva Blahová spolu s emeritním režisérem a autorem publikace Zpívali v Brně Václavem Věžníkem.

Profesor Věžník připravil v rámci slavnostního ceremoniálu i odbornou přednášku, která byla doprovázena unikátními nahrávkami obou pěvců.

NOC DIVADEL Národní divadlo Brno se zapojí do akce Noc divadel, která je naplánována na 16. listopadu 2013.

Komponovaný večer European Theatre Night prezentuje divadlo tvořivým způsobem v netradiční formě vždy třetí listopadovou sobotu již od roku 2008. Noc otevřených divadel a výjimečných zážitků proběhne tento rok v deseti evropských státech. Letos poprvé otevřou své prostory také česká divadla a během večerních a nočních hodin připraví pro diváky různorodý program. Janáčkova opera chystá spolu se souborem Baletu NDB doopravdy hrůzostrašnou noční prohlídku budovou Janáčkova divadla s názvem Bojíme se v divadle aneb expedice do strašidelného snu.

Startovat se bude v 10-ti minutových intervalech ve foyer Janáčkova divadla a rozhodně je na co se těšit!

DVOJITÉ VÝROČÍ DIRIGENTA FRANTIŠKA JÍLKA Františku Jílkovi, významnému českému opernímu a symfonickému dirigentu, vynikajícímu interpretu Janáčkova díla a v letech 1952-1978 uměleckému šéfu opery NDB, připadla v letošním roce dvě výročí – v květnu 100. výročí narození a v září 20. výročí úmrtí. Národní divadlo Brno spolu s Janáčkovou akademií múzických umění pořádají několik akcí, jejichž prostřednictvím chtějí osobnost a výjimečnou práci tohoto dirigenta připomenout.

První z nich je výstava mapující život Františka Jílka a jeho uměleckou práci zejména na jevišti Národního divadla Brno. Panely jsou instalovány od 18. září do 22. října v 1. pořadí foyer Janáčkova divadla, výstava je přístupná vždy o pauzách během představení a hodinu před jeho začátkem. Výročí významného dirigenta věnovala Janáčkova opera i premiéru opery Bludný Holanďan dne 27. září 2013.

Hudební fakulta JAMU pořádá 16. října 2013 vzpomínkovou akci s názvem František Jílek (1913-1993) Osobnost dirigenta, na níž bude umělec připomenut hned v několika rovinách.

DIVERSNÍ OSVĚŽENÍ Od nové sezony zahajuje Janáčkova opera spolupráci se souborem Opera Diversa, který bude působit v Divadle Reduta. Soubor se představí brněnskou premiérou hry Pavla Drábka s písněmi Ondřeje Kyase Everyman čili Kdokoli a reprízou svérázné komorní opery z dílny nestora brněnské avantgardy Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec. Jedenáctého listopadu je naplánováno uvedení úspěšné gastronomické feérie Dýňový démon ve vegetariánské restauraci s Lucií Kašpárkovou a Janem Šťávou v hlavních rolích, o němž blogger Respektu Roman Zelenák napsal: „Dlouho jsem nekřičel takto nadšeně bravo na čemkoli a dlouho jsem neviděl tak nabitý sál na současnou „vážnou hudbu.“ Text: Jitka Beránková, foto: Jana Hallová 27

WWW.NCKRPOLE.CZ FACEBOOK.COM/NCKRPOLE

OČNÍ OPTIKA Registrovaná optometristka RNDr. Renata Giacintová Vám ochotně a bez čekání přeměří oči v oční ordinaci.

Termín prohlídky si můžete domluvit na tel. 603 100 105 nebo 542 24 74 20.

Profesionální přístup a moderní prostředí Vás příjemně překvapí.

Brno, Česká 1, výtahem do 5. patra.

www.giacintov.cz

www.kia.com

Nová Kia cee’d GT Zažijte víc...

Modelová řada cee’d je kompletní! Od 249 980 Kč*.

Praktický pětidveřový cee’d, prostorné kombi cee’d SW a přitažlivý 3dveřový pro_cee’d teď doplnila první sportovní Kia cee’d GT. Přesvědčte se o jejích přednostech sami…

• Dynamický sportovní vzhled • Výkonný turbomotor o síle 204 koní • Sportovní brzdy a sedadla Recaro Nová Kia cee‘d GT pro ty, kteří chtějí zažít mnohem víc!

PEMM Brno, s. r. o. • Jihlavská 27 • 625 00 Brno-Bohunice 547 423 064-66 • pemmbrno.prodej@pemm.cz • www.pemm.cz

LET

LET

LET

ZÁRUKA

ASISTENCE

PROHLÍDKY

*Cena platí pro cee´d Active 1,4 CVVT. Pro bližší informace o financování navštivte http://www.kia.cz/Content/Financovani-Kia/O-financovani/.

Pro detailní informace o Programu 777 kontaktujte vašeho prodejce KIA. Kombinovaná spotřeba 3,7 – 7,4 l/100 km.

Emise CO2 97 – 174 g/km. Vyobrazení vozů je pouze ilustrativní.

ŠKODA Vás připraví na zimu

Profesionální zimní péče autorizovaných servisních partnerů ŠKODA Víte, že jednotlivá kola Vašeho vozu se silnice dotýkají plochou velikou pouze jako lidská dlaň?

Věnujte proto pozornost stavu i stáří pneumatik! Navštivte některého z našich autorizovaných servisních partnerů, kde právě nyní za výhodné ceny naleznete kompletní zimní kola včetně pneugarance na 3 roky. S námi také jednoduše vyřešíte přezutí na zimní kola a uskladnění těch letních.

Váš autorizovaný servisní partner ŠKODA: Autosalon HORA CZ a.s. Štouračova 1a 635 00 Brno Tel.: 605 267 060

www.autosalonhora.cz

HAPPY BIRTHDAY LEOŠ Jako má v českých dějinách téměř symbolický význam letopočet zakončený osmičkou, tak v našich hudebních dějinách je takovým číslem čtyřka. V roce 1884 bylo otevřeno brněnské Národní divadlo, život zakladatele národní hudby Bedřicha Smetany je ohraničen lety 1824-1884, v roce 1904 zemřel Antonín Dvořák, Josef Suk se narodil v roce 1874 a mezi skladatele, jejichž život lemuje čtyřka, patří i Kryštof Harant z Polžic, František Václav Míča, Emil František Burian, Jan Rychlík, Karel Kryl či Jan Klusák. Smutné výročí se vztahuje k roku 1944, kdy kvůli nacistické zvůli zahynuli vynikající židovští skladatelé Pavel Haas, Viktor Ullmann či Hans Krása. Pro festival Janáček Brno 2014 je však nejvýznamnější 140. výročí narození Leoše Janáčka. Všechna důležitá hudební výročí jsou tradičně zastřešována pod Rok české hudby, který má vždy patřičně vážný a slavnostní charakter. Nadcházející festival Janáček Brno, jak již naznačuje podtitul Happy birthday Leoš, by se chtěl vydat jinou cestou; oslavit narozeniny věčně mladého tvůrce vesele a neokázale. Základní myšlenkou je poctít Janáčka dárkem v podobě uvedení některých jeho zamilovaných děl. Takto bude uvedena opera Luisa od Gustava Charpentiera, kterou měl skladatel z operní tvorby nejraději, nebo Bartókův první klavírní koncert, o němž Janáček s jeho tvůrcem dlouze diskutoval. Další vrstva festivalu bude zaměřena na dětské posluchače a jejich rodiče: budou uvedena Janáčkova Říkadla s filmovou projekcí, z pražského Národního divadla přijede inscenace Příhody lišky Bystroušky v režii Ondřeje Havelky, k této opeře bude připravena i výstava, neboť v roce 2014 uběhne od její světové premiéry právě 90 let. Přijedou i gratulanti, jako např. Kronos Quartet s programem, v němž zazní mimo jiné i dílo vynikajícího minimalisty Steava Reicha, který se Janáčkovou hudbou inspiroval. Na symfonickém koncertě bude provedena kompozice Variations orchestrales sur un theme de Janacek významného francouzského skladatele Marca-André Dalbavie.

A především zazní mnohá oslavencova díla. Národní divadlo Brno připravuje premiéru opery Věc Makropulos, Ostrava přispěje Výlety páně Broučkovými, pochopitelně přijedou i zahraniční operní soubory. Třešničkou na dortu bude jistě vystoupení Magdaleny Kožené a dalších pěveckých es. Přičteme-li k tomu workshopy, lektorské úvody, výstavy, dopolední matiné, komorní koncerty či konferenci, bude devět festivalových dní jistě krásnou gratulací skladateli, který proslavil naše město po celém světě.

Ač jsme více než rok před festivalem a program může doznat změn, čeká nás jistě výjimečný festivalový zážitek.

Text: Jiří Zahrádka, člen dramaturgické rady festivalu

31

JANÁČKOVA OPERA V ŘEZNU Stern.de ze dne 13. 07. 2013, Gerhard Heldt

KNÍŽECÍ OPERA LA TRAVIATA NA ZÁMKU THURNŮ A TAXISŮ …Inscenaci z roku 2001 uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno. Představení má takové kvality, že obstojí i po 12 letech. Zbyněk Srba (režisér, pozn. red.) pojal příběh kurtizány Violetty Valéry podle filmu Franca Zeffirelliho (1983), kdy postačí jen několik dekorací, a přesto přenesou na jeviště potřebnou atmosféru.

1

2

3

Tu pak doplňují nákladné kostýmy Jany Zbořilové… … Je nutné vyzdvihnout sbory, které ve svém často úzkostlivém výrazu předávaly přesně to, co Verdimu leželo obzvláště na srdci: verità, pravdivost ztvárnění. V tento večer nevystoupily pouze operní typy…, ale postavy s lidskými radostmi a strastmi… Hosté z Brna jsou vždy srdečně vítáni!

FOTO 1: Hlediště festivalu Thurn und Taxis v Řezně, autor: Antonín Škára FOTO 2: Zkouška inscenace La traviata. Roman Janál, představitel G. Germonta, a Zbyněk Srba, režisér, autor: Antonín Škára FOTO 3: Sólista Rafael Álvarez (A. Germont), autor: Antonín Škára 32

KRÁTKÉ LETNÍ OHLÉDNUTÍ Mittelbayerische Zeitung ze dne 13. 07. 2013

NÁDHERNÉ ÁRIE O RADOSTECH A STRASTECH … Gloria von Thurn und Taxis přichází na své místo pozdě. O několik okamžiků později je ale, stejně jako přibližně 3000 návštěvníků premiéry na 11. ročníku festivalu Thurn-und-TaxisSchlossfestspiele v Řezně, zcela pohlcena Verdiho operou La traviata. Sólisté a silný sbor s 50 zpěváky Národního divadla z českého Brna jsou

5

6

7 výborní a krátce před půlnocí je publikum i přes večerní chladno odmění několikaminutovým aplausem.

FOTO 4: Večerní představení La traviaty NDB, autor: Antonín Škára FOTO 5: Prostor pro orchestr v zámku Thurn und Taxis, autor: Luděk Svítil FOTO 6: Kněžna Gloria von Thurn und Taxis , patronka festivalu, autor: Antonín Škára FOTO 7: Šatny v zámku Thurn und Taxis, autor: Luděk Svítil

33

ABY DOMA NEBYL RACHOT NABÍZÍME DIVÁKŮM NDB

HLÍDÁNÍ DĚTÍ ZA CENU 70 KČ/HODINA

607 653 443 WWW.NDBRNO.CZ WWW.CHUVICKABRNO.CZ 34

Papageno s princeznou Paminou

Papageno a kouzelná flétna V hlubokém lese bydlí panáček Papageno. Chytá ptáčky, učí je zpívat… Jednou se z hloubi lesa vynořÍ princ Tamino. Pronásleduje ho strašlivý drak. Najednou se zableskne a drak padne k zemi mrtvý. Papageno to všechno vidí z křoví. To Královna noci zachránila Tamina a požádala jej o pomoc. Její dceru Paminu unesl čaroděj Monostatos. Tamino se vydává hledat Paminu a Papageno jej doprovází…

Pohádku podle operní předlohy W. A. Mozarta Papageno hraje na kouzelnou flétnu uvádí v tomto roce Divadlo Reduta 12. a 27. října, 28. a 29. listopadu, 17. a 26. prosince.

Foto: Jana Hallová

Papageno a drak

Čaroděj Monostatos

35

KUCHAŘ BY MĚL MÍT SVŮJ RUKOPIS Je o odpovědnosti, musíte nejen vařit, ale i tmelit tým. Za svými lidmi musíte umět stát, ale na druhou stranu jim musíte dát mantinely a měli byste pro ně být autoritou. Musíte najít kompromisy tak, aby byl spokojený návštěvník i vedení podniku.

I když ho nevidíte, setkáváte se s ním často.

Tedy pokud navštěvujete restauraci Bohému.

Po ukončení studia pracoval v pražském Hotelu Regina. Pak přestoupil do Hotelu Galant v Mikulově. Tady se vypracoval až na místo šéfkuchaře. Čímž jsem již prozradila jeho profesi. Poté si jej nová majitelka Bohémy vzala s sebou do Brna.

Jmenuje se Jakub Černý. Šéfuje kuchyni a, i když o něm nic nevíte a nevíte ani jak vypadá, ovlivňuje vaše pocity. Tedy ty gastronomické.

Jídlo v naší společnosti patří mezi nutnost i mezi požitky. Je vaše práce tvůrčí?

To každopádně. Kuchařina je velmi kreativní.

A jak je to tedy s dodržováním gramáže a podobných předepsaných zásad v praxi?

Nemám rád otrocké dodržování receptu. Ano, přečtu si postup, pokud nevím, ale málokdy vše dodržím absolutně polopaticky. Myslím si, že šéfkuchař by měl mít ve svých jídlech jakýsi rukopis. Jsou jídla, která by měla být pořád stejná, ale v uvozovkách. Třeba svíčková. Žádný kuchař vám neuvaří svíčkovou tak, jak vám ji dělala vaše maminka nebo babička. A to je přesně to, o čem mluvím. Někdo tam dá více mrkve, někdo celeru, ale příprava je i přes tu známost svíčkové variabilní. Ovšem, pořád to musí být ta naše pravá česká svíčková, tak, jak ji známe...

Do jaké míry ovlivňují vztahy s vedením práci šéfkuchaře?

Jediné, co by mělo kuchyň omezovat, jsou ekonomické podmínky. Šéfkuchař by měl mít do určité míry volnou ruku.

Jak se z člověka stane kuchař? Mně toto povolání evokuje ne právě příjemné prostředí, spoustu páry a syčení a horka… Byť na konci je z toho všeho skutečný požitek a prožitek....

Ta vaše představa je správná. Málokdy je to tak, že někdo jde do tohoto povolání s nadšením. Ve většině případů. Dost často se stává, protože první roky v praxi bývají dost krušné, že lidé tuto profesi opouští.

Vy jste vydržel. Anebo bylo vaření váš sen?

Právě že jsem taky šel na kuchaře jako většina.

Kuchařinu jsem začal mít rád až v Praze. Kam jsem přijel do malinkého rodinného hotelu, kde se práce dělala poctivě a kde to nebylo o chemii a náhražkách.

Už jste hovořil o vaření a chemii. Jak je to v Bohémě?

Tady nezakopnete o žádnou chemii, náhražky.

Na to abych smíchal prášek s vodou, jsem se nemusel vyučit kuchařem. U nás je vše absolutně poctivé. Doposud jsem se s takovou mírou poctivosti nesetkal. Až tady. Dost často na něčem „uletíte“ – nakoupené smíchané koření a tak podobně. V Bohémě nepoužíváme glutamáty a podobně věci, základní koření ano, směsky ne.

Pak jste to v mladém věku dotáhl až na šéfkuchaře. Přibližte nám vaši práci.

Dnes je spousta lidí na dietách. Ať už oprávněných nebo ne. Jak s tímto faktem počítáte?

36

Chodí k nám mnoho lidí, například s alergií na mléko, s bezlepkovou dietou. S tou počítáme v nabídce běžně. Vždycky se dá vyjít požadavkům vstříc. A pokud je to v našich silách, rádi vyhovíme.

Když hostu u vás chutná, za vámi do kuchyně nesmí, a pošle vám své poděkování přes obsluhu, předají vám vzkaz?

Ano. A já se také sám informuju, jak vše u daného stolu proběhlo. U nás ještě lidé nejsou tak zvyklí projevit díky. Ale vzkazy od návštěvníků mi kolegové předají.

Text: Šárka Motalová, foto: Jana Hallová

A co vegetariáni?

I ti si u nás vyberou, samozřejmě.

KUŘECÍ S MÁTOU

Brambory oloupeme a rozvaříme jako na bramborovou kaši ve slané vodě se snítkou libečku.

Z brambor připravíme kaši a necháme zchladnout. Mezitím oddělíme bílky od žloutků. Bílky vyšleháme do pevného sněhu, žloutky vmícháme do kaše. Postupně a velmi lehce vmícháme i samotný sníh. Noky tvarujeme pomocí dvou lžic a vkládáme do jemné strouhanky. Přihrneme strouhanku tak, aby byl nok zakryt a necháme zhruba 5 minut stát. Opatrně vyjmeme a ihned smažíme do zlatova. Kroketka se totiž musí ihned podávat.

500 g kuřecích prs, máta, sůl, pepř Kuřecí prsa osolíme, opepříme a posypeme nasekanou mátou. Zabalíme do freshfolie a utáhneme oba konce tak, aby se nám vytvořil rovnoměrný váleček. Naplněné válečky vložíme do páry na 90˚C asi na 15 minut v závislosti na tloušťce válečku.

MERUŇKOVÉ PYRÉ půl kilogramu meruněk, 100 g másla, drůbeží vývar, citronový tymián, máta Meruňky rozpůlíme a nakrájíme na menší kostky, orestujeme na másle a zakápneme drůbežím vývarem. Pak přidáme citronový tymián, mátu, rozvaříme a poté rozmixujeme do hladka.

BRAMBOROVÉ KROKETY 2 kg brambor, 0,3 l mléka, 5 vajec, strouhanka, libeček, tuk

Dobrou chuť s Jakubem Černým Č

Hned při vstupu z rušné ulice na vás restaurace Bohéma zapůsobí jako oáza klidu a pohody. Žádný chaos, řinčení příborů, kuchyňské výpary. Příjemný a ochotný personál, všude čisto a krásně prostřeno. Oběd tady se pak stává pro hosty malým obřadem a dobře upravené a chutné jídlo, k němu odborně doporučené víno plně uspokojilo naše chuťové buňky. Třešničkou na dortu byl výborný dezert na závěr. Mohu říci, že to bylo opravdové potěšení z oběda.

L. Vlachová

V Brně je dnes řada restaurací, v nichž se dobře vaří. Ale Bohéma je nenahraditelná: kromě výborného jídla nabízí vkusný interiér, elegantně prostřené kulaté stoly, u nichž se společnost cítí příjemně. A především: v Bohémě můžeme malou večeří zahájit návštěvu divadla a pozdě večer divadelní zážitek zapít skleničkou vína, odborně vybraného rukou paní Daniely Kundrové.

H. Librová 37

loading...

38