NdB DIVA - Březen 2017

Magazín Národního divadla Brno březen–duben 2017

18

26

Láska na dálku v prostoru a čase

Sezona 2017/18 balet, opera, činohra

Předplatné – jediná jistota vstupenek na vyprodaná představení

Jak možná již víte, v sezoně 2017/2018 bude kvůli rekonstrukci zcela uzavřeno Janáčkovo divadlo.

Možnost spatřit vybrané představení se tedy v této výjimečné sezoně významně sníží. Předpokládáme, že zájem bude obrovský. Nejen z tohoto důvodu se více než kdy jindy vyplatí být předplatitelem a mít tak svá sedadla jistá.

Vaše výhody...

– výrazná úspora oproti nákupu jednotlivých vstupenek (až 60 %) – sleva 50 % na všechny divadelní programy – další vstupenka z naší speciální nabídky navíc pro vás za hubičku – za pouhých 100 Kč – a slevy na další mimořádné akce – předplatného se netýká navýšení cen během sezony – a především máte své místo vždy jisté!

Pro nováčky...

Nechce se vám investovat moc peněz, přesto toužíte zjistit, zda představení NdB jsou pro vás to pravé?

Zkuste naši specialitu: Předplatné na zkoušku. Navštívíte cenově výhodná představení, která hrajeme od září do prosince. Na výběr máte ze dvou variant. Opera + balet a činohra.

Zeptejte se...

Potřebujete radu nebo doporučení? Nebo jste jen zvědaví? Stačí si otevřít naše nové webové stránky www.ndbrno.cz a zde se dozvíte nejvíce informací. Upřednostňujete raději osobní návštěvu? Zveme vás k nám do Zákaznického centra na Dvořákovu 11 nebo můžete volat na informační linku 542 158 120. Otvírací doba po–pá 8.30–18.00

Těšíme se na vás! Prodej předplatného startuje 1. dubna!

úvodník Milí příznivci NdB, své úvodníky jsem psal už na různých místech a v různých situacích, ale asi nikdy jsem nebyl tak daleko jako tentokrát. Právě totiž píšu v deset dopoledne (čili ve tři ráno našeho času) v hotelovém pokoji v Hongkongu, kde se náš operní soubor probudil do mlžného rána po prvním − nadšeně přijatém − představení Janáčkovy Věci Makropulos na zdejším prestižním uměleckém festivalu.

Geografické rozkročení jako by předznamenalo i široký tematický rozsah tohoto čísla naší Divy. Jarní premiéry všech tří souborů jsou mimořádně lákavé. Soudobá opera Láska na dálku naše divadlo znovu zařadí mezi přední světové operní domy, které mají toto dílo na svém repertoáru. Bude to na dlouhou dobu poslední premiéra v Janáčkově divadle. Baletní Spící krasavice završí trojlístek klasických baletů Petra Iljiče Čajkovského a bude klenotem našeho repertoáru v Mahenově divadle. Její reprízy jsou už téměř vyprodány a stejně tak se plní i reprízy velmi očekávané inscenace Želary podle próz Květy Legátové. Kdo má chuť na trochu divadelní divočiny, ten si jistě přijde na své v Redutě − tedy pokud nebude mít Strach jíst duši…

Představujeme vám ale i plány do budoucna. Ještě dříve, než vyjde speciální vydání Divy k festivalu Divadelní svět Brno, nabízíme ochutnávku z bohatého programu, a v březnu navíc i výhodnější cenu

při včasném nákupu vstupenek. Dramaturgové opery, baletu i činohry odhalí tajemství plánů na příští sezonu − věřím, že se máte skutečně na co těšit! A my slibujeme, že ani v náročném období rekonstrukce neslevíme z nároků na maximální kvalitu všech nových produkcí, ani neuhneme pohledem před podstatnými tématy, která hýbou naší společností.

To vše se nám totiž víc než „vyplácí“, což dokazují nejen plná divadla, pozvání na domácí i zahraniční festivaly, ale i nominace na prestižní divadelní ceny. Po loňské pánské jízdě, ovládly letos Ceny Thálie brněnské dámy. K naší velké radosti má po jedné nominaci každý z našich tří souborů. A právě v Hongkongu jsme se radovali z nominací na Ceny divadelní kritiky, které navazují na dřívější Ceny Alfréda Radoka. NdB patří s pražským divadlem Letí ke skokanům roku a nejúspěšnějším divadlům vůbec. Držte nám palce, protože ve hře je nejen cena za nejlepší ženský herecký výkon nebo za nejlepší inscenaci, ale i ocenění za nejlepší divadlo roku! Umění sice nejsou závody, ale přiznám se upřímně, že se všichni těšíme na 20. a 26. března. Pevně věříme, že těch nominací proměníme co nejvíc!

Martin Glaser ředitel NdB

Foto na obálce: Ivan Pinkava

↵ Láska na dálku Kaija Saariaho / Amin Maalouf Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Externí spolupráce: Květa Oakland, Barbora Rosochová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Jan Bernášek, vedoucí / bernasek@ndb.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndb.cz / 542 158 247

obsah 4 6 7 8 12 14 16 18 22 24 26 28 30 32 34 36 38 41 45

zprávy slovo patrona Chci na plakát v #ndbrno divadelní zápisník Malé divadelní zápisky premiéra činohra Kudy do Želar? / Divadelní cestopis… premiéra činohra Rainer Werner Fassbinder – Strach jíst duši premiéra balet P. I. Čajkovskij – Spící krasavice fotoreport Začínáme! / Spící krasavice premiéra opera Láska na dálku v prostoru a čase den s... Nemluvím řečí tvého kmene panorama Henrik Ibsen – Paní z moře sezona 2017/18 Balet sezona 2017/18 Opera sezona 2017/18 Činohra nominace na ceny Thálie Dámská jízda napříč soubory NdB historie NdB v době společností festival Divadelní svět Brno 2017 rekonstrukce Rekonstruujeme Janáčkárnu operní bloky Přidáváme operní představení! program březen–duben 2017

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

2–3

zprávy

Balet nikdy nespí

tradicí, že slavíme Mezinárodní den tance spolu se všemi, kteří mají chuť a zájem. Proto opět pořádáme baletní trénink, při němž se zájemci jakéhokoli stupně pokročilosti mohou postavit k baletní tyči společně s profesionály. Nebude chybět ani krátký program a vystoupení baletního mládí z Taneční konzervatoře Brno nebo Baletní školy I. V. Psoty. Oslavte 29. dubna Mezinárodní den tance spolu s Baletem NdB! ×

lování Louskáčka. Výtvory byly ohodnoceny odbornou porotou a na výherce již čekají zajímavé ceny. Slavnostní vyhlášení proběhne 1. dubna v rámci baletu Sněhurka a sedm trpaslíků. Dále se uskutečnily dva speciální dětské lektorské úvody s baletkou Martinou Vlachovou, která děti naučila i některé prvky tanců z Království cukrovinek. ×

Louskáčkův dětský doprovodný program Balet Louskáček nabídl v letošní sezoně divákům vedle krásného zážitku také již tradiční doprovodný program pro ty nejmenší.

Děti si mohly v přestávce namalovat, co je v baletu zaujalo, a zúčastnit se tak soutěže Ma-

Mezinárodní den tance 2016

Balet přidává v květnu představení v Janáčkově divadle!

18. a 19. 5. v 19.00 30. 5. v 19.00

H. Górecki, J. Pavlica / Petr Zuska: Chvění P. I. Čajkovskij: Labutí jezero

Ceny Diva 2016 Hlasujte pro svoji hvězdu!

Máte oblíbenou inscenaci, zpěváka, tanečníka či herce? Dejte jim hlas v anketě ceny Diva 2016!

Hlasovací lístky můžete odevzdávat až do 31. března 2017 a jak vaši favorité dopadli, se dozvíte na slavnostním vyhlášení v rámci Galavečera 12. dubna 2017 od 19 hodin v Janáčkově

Malování Louskáčka

f o t o : Jakub Jíra

Každoroční událostí je v Baletu NdB večer s názvem Balet Gala.

Pořádáme jej tradičně v rámci projektu Festival Ruská kultura v České republice. Letos již pošestnácté! A opět jako vyvrcholení oslav Mezinárodního dne tance. V rámci představení Spící krasavice se jako každý rok představí ruské baletní hvězdy.

Tentokrát jsme pozvali sólisty Mariinského a Michajlovského divadla v Petěrburgu, Jelenu Jevsejevu a Leonida Sarafanova, kteří se ujmou hlavních rolí baletu jako princezna Aurora a princ Désirée. Večernímu představení ale bude předcházet program na piazzettě před Janáčkovým divadlem. Stalo se již pěknou

V rytmu swingu buší srdce mé

f o t o : Barbora Rosochová

Do Janáčkova divadla se řítí prvotřídní událost: pražské Národní divadlo zde 3. dubna uvede exkluzivní reprízu inscenace V rytmu swingu buší srdce mé v režii žánrového specialisty Ondřeje Havelky a se živou hudbou oblíbených Melody Makers. Předlohou orgií swingu jsou memoáry pianisty, skladatele, textaře, aranžéra a „posledního mohykána“ swingu Jiřího Traxlera. Hrají mj. Igor Orozovič, Filip Kaňkovský či Pavla Beretová. Těšíte se? Tak vzhůru pro vstupenky! ×

f o t o : Pavel Nesvadba

Swingaři, zbystřete!

Písňový recitál sólistů Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková a David Nykl jsou nejen skvělými interprety operních rolí, jejich doménou je i jedna z nejkrásnějších hudebních forem – písně.

Po úspěšném recitálu Jany Hrochové jsme proto na 19. března 2017 ve foyer Janáčkova divadla připravili recitál i těchto dvou vynikajících pěvců. Tématem večera je česká a ruská tvorba.

S klavírním doprovodem Zdeňka Klaudy zazní v první polovině koncertu písně Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Luboše Sluky, druhá část je věnována písňovému dílu M. P. Musorgského a Sergeje Rachmaninova. ×

divadle. Protože vyhlášení cen připadlo do velikonočního týdne, bude celý večer ve znamení Her o Marii, ze kterých zazní hudební ukázky v podání tří sborů – Sboru Janáčkovy opery NdB, Pěveckého sboru Masarykovy univerzity a Dětského sboru Brno – sólistů a orchestru Janáčkovy opery NdB pod taktovkou Jakuba Kleckera. Galavečerem bude provázet Dan Bambas. ×

Jazz i punk v Mahenově divadle!

Do konce letošní sezony nás čekají poslední tři koncerty a všechny v krásných prostorách Mahenova divadla! Využijte

f o t o : archiv DSB

možnosti zažít netradiční spojení komorního divadelního prostoru a „party extrovertních introvertů“ skupiny Wohnout, která zde v sobotu 18. března zahraje nevšedně akusticky.

V pondělí 3. dubna se Mahenovo divadlo naplní pravým americkým jazzem a podmanivým hlasem zpěvačky, pianistky a textařky Patricie Barber. Jazz se společně se swingem vrátí na prkna Mahenova divadla 30. dubna, a to v podání Melody Makers Ondřeje Havelky. ×

Divadelní svět Brno – Fanny a Alexander

Co má probůh divadlo společného s barem? Divili byste se.

My divadelníci jsme totiž tak trochu barmani… Proto jsme se v rámci festivalu Divadelní svět Brno 2017 rozhodli navázat spolupráci s proslulým Barem, který neexistuje a namíchali pro vás originální koktejly inspirované postavami, které můžete v současné době vidět na brněnských jevištích. Až do léta si připíjejte smyslnou Carmen, hravým Louskáčkem nebo rozmarným Figarem! Samotný festival si pak vychutnáte od 12. do 17. května 2017. ×

Pohlednice z Hongkongu Operní soubor se v únoru vydal do dálek, konkrétně až na daleký Hong Kong Arts Festival, kde prezentuje naše divadlo s krásnou inscenací Janáčkovy Věci Makropulos v hudebním nastudování šéfdirigenta Marko Ivanoviće a v režii Davida Radoka. Tuto operní produkci doplnily i dva koncerty v podání sboru a orchestru Janáčkovy opery NdB. Jako ochutnávku vám nabízíme pár snímků a v květnové Divě se těšte na obsáhlý fotoreport! ×

Hong Kong Arts Festival je ve městě vidět na každém kroku a s ním i naše dvě operní představení a dva koncerty.

Dar Národnímu divadlu Brno od společnosti Indigo Infra CZ a. s.

Rádi bychom se s vámi dělili o co nejvíce dobrých zpráv, proto bychom chtěli touto cestou moc poděkovat společnosti Indigo Infra CZ a. s., která nás podpořila velkorysým darem.

Velmi si vážíme všech, kteří nám pomáhají. Umožňují nám tím vytvářet v našem třísouborovém divadle na třech scénách výjimečné umělecké zážitky a přinášet tak divákům špičkové umělce, přední režiséry a významné choreografy. ×

Dobří, možná i nejlepší...

NdB má tři nominace na Ceny divadelní kritiky 2016.

V kategorii Nejlepší inscenace roku figuruje Modrovousův hrad / Očekávání v režii Davida Radoka v hudebním nastudování Marka Ivanoviće.

V kategorii Ženský herecký výkon je nominovaná Hana Tomáš Briešťanská za roli Štěpky v inscenaci Petrolejové lampy v režii Martina Glasera.

Třetí nominaci má Janáčkova opera NdB, a to v kategorii Divadlo roku. ×

f o t o : Patricie Částková

Jak chutná Divadelní svět?

f o t o : Patricie Částková

Divadelní sál hongkongského Kulturního centra, kde jsme hráli Janáčkovu Věc Makropulos před téměř vyprodaným hledištěm.

4 –5

×

slovo patrona Patronka inscenace Želary Anna Ďuriníková, 27 let, PhD. studentka LF MU

Anička je doktorandkou na Lékařské fakultě MU. Bílý plášť ráda vymění za večerní róbu, divadlo pro ni totiž představuje místo, kde nachází krásu – ať už ji vnímá zrakem, sluchem anebo je ta krása v myšlence či pocitu. Inscenačnímu týmu by ráda popřála, ať s(ní), vše ostatní poté přijde.

Těší se, až Hanu uvidí přesně tak, jak si ji představuje.

Želary

„Som veľmi vďačná, že žijem v meste, kde si môžem dopriať kvalitní zážitok z divadla.“

činohra 31. března 2017 v Mahenově divadle

str.

Patronka inscenace Spící krasavice Andrea Novotková, 12 let, žákyně základní školy

Strach jíst duši

12

„Přeji inscenačnímu týmu, ať je baví tréninky a ať se jim představení podaří!“ K tanci a pohybu přiměje Andrejku i hudba z rádia, která ji zrovna zaujme. Věnuje se baletu, gymnastice, pěstuje jazz dance a street dance. Balet Spící krasavice pozná podle hudby, na kterou shodou okolností před focením divácké kampaně tančila v Janáčkově divadle na závěrečné akademii ZUŠ. Takže slogan „mám chuť tančit v NdBrno“ se pro Andrejku již stal skutečností.

činohra 13. dubna 2017 v divadle Reduta

Patronka inscenace Strach jíst duši Ivana Wieverková, finanční a realitní poradkyně

str.

Patron inscenace Láska na dálku Tomáš Kořínek, 23 let, konzultant

Pro třiadvacetiletého Tomáše byl celý divácký casting a focení neuvěřitelným zážitkem, moc rád vzpomíná na spolupráci s fotografem Ivanem Pinkavou. Jako první opera ho uhranula Rusalka a těší se až svoji „operní sbírku“ obohatí o zážitek z premiérového večera Lásky na dálku. Hledání mu je v životě blízké, tak jako snad každému člověku. A co aktuálně Tomáš hledá?

No přece lásku…

str.

18

Láska na dálku

„Jak bych se popsal? Jako hokejista, který se zamiloval do divadla…“

14

Spící krasavice

str.

8

balet 22. dubna 2017 v Mahenově divadle

opera 24. března 2017 v Janáčkově divadle

f o t o : Jakub Jíra

divadelní zápisník

Marcela Konečná – Patronka inscenace Čert a Káča

Malé divadelní zápisky text: Marcela Konečná

Jmenuji se Marcela Konečná, což je jméno, které nejspíš neznáte.

Ale možná, že jako diváci Národního divadla Brno znáte moji tvář, protože jsem se na vás díky divácké kampani NdB usmívala z plakátů inscenace Čert a Káča.

Někde jsem četla definici divadla jako instituce, která prodává iluze, ale všichni určitě víme, že je to mnohem víc. Je to jako svět sám o sobě, kde diváci společně sdílejí ty neuvěřitelné příběhy, smějí se nebo pláčou, a ačkoliv se jedná o skupinku lidí, která se zcela náhodně sešla na jednom místě a jednom představení, vytvářejí společnou energii a na oplátku ji dostávají zpět od umělců na jevišti. Musí v tom přece být špetka opravdového kouzla.

A proto jsem tu já, abych se mohla s troškou toho kouzla, se kterou odcházím z každého představení, podělit dál, v těchto malých divadelních zápiscích. Dvě z představení, která jsem navštívila a na která se v těchto jarních měsících můžete vydat také, jsou Carmen a Petrolejové lampy.

Carmen přesazením do 20. let 20. století získala nový oživující vzhled a během večera jsem z hlediště zaslechla několikeré tiché vzdychnutí „páni“, se kterým jsem nemohla než nadšeně souhlasit ve scénách, kdy se pracovalo s celým prostorem jeviště Janáčkova divadla, které je největší v České republice, a s působivým nasvícením vypadalo, jako by se táhlo až donekonečna. Atala Schöck jako Carmen byla nespoutaně divoká, svůdná, nikdy nelitovala a nikdy se neohlížela. Před smrtí se zachvěla, ale i jí se nakonec postavila s hlavou hrdě vztyčenou. Luciano Mastro coby nesmělý don José předvedl plynulou přeměnu z upjatého muže na něžně zamilovaného, ve své lásce postupně vášnivého, z vášně krutého a zlomeného a nakonec šíleného… zahrál tak věrohodný přerod emocí, že jsem si připadala, jako bych sledovala příběh uprostřed příběhu. Svatopluk Sem v roli Escamilla byl jako protiklad Josého hrdý a vášnivý, ale přece zcela pod vlivem Carmen, což mu dodávalo i jistou něžnost.

V inscenaci Petrolejové lampy jsem se vydala na výlet do časů, které si dnes romantizujeme, ale vrátit bychom se do nich nechtěli.

I v takových výletech ostatně leží síla divadla – ač jsem poklidně

seděla v bezpečí hlediště, připadalo mi, jako bych dýchala za hrdiny a všechno s nimi prožívala takovou silou, jakou může zprostředkovat jedině divadlo. Okamžitě jsem soucítila se Štěpkou, kterou ohromujícím způsobem hrála a prožívala Hana Tomáš Briešťanská, a tolik si přála, aby jí osud alespoň jednou dopřál trochu radosti. Děsila jsem se nevyzpytatelného třeštění Pavla v podání Martina Siničáka, který ho hrál neuvěřitelně přesvědčivě, a pociťovala sympatie k jeho bratrovi Janovi, kterého ztvárnil Martin Sláma, jen proto, abych se jím vzápětí cítila upřímně zrazena, což je jen důkaz jeho velkých hereckých kvalit. Ač se večerem pochmurně táhl motiv beznaděje, já jsem z divadla přesto odcházela s dobrým pocitem a odhodláním čelit všemu navzdory po vzoru Štěpky.

Vydejte se také na Carmen a Petrolejové lampy!

Carmen 11. 3., 14. 3. vždy od 19.00 v Janáčkově divadle

Petrolejové lampy 11. 3. od 17.00, 12. 4. od 19.00, 18. 5. od 20.00 v Mahenově divadle

To se mi líbí Zajímáte se o divadlo? Vedete si blog? Nebo vás prostě jen baví psát?

Kontaktujte nás na email: muzatkova@ndbrno.cz a váš příspěvek se může objevit již v příštím čísle Divy!

6–7

→

Květa Legátová

Želary adaptace a režie: Dodo Gombár

Premiéra: 31. března 2017 v Mahenově divadle f o t o: Ivan Pinkava

Želary, Želary, dvoře osamělý, sestry moje bílé, bílé ruce měly, ach, bílé ruce měly. (Želary, 2001)

premiéra činohra

Kudy do Želar?

Divadelní cestopis… Želary (srdce mé)

text: Martin Sládeček

Snad byly bílé, ty ruce, co vyňaly Želary z řeky času, osušily je a položily na česko-slovenskou hranici, někam do oblasti Moravských Kopanic. Pansky bílé však určitě nejsou ruce jejich obyvatel − kopaničářů, jejichž osudem je vytrvalým kopáním probouzet k životu tvrdou a neúrodnou zem.

Kopaničářské ruce jsou plné mozolů a chudé tak, že mohou rozdávat jen rány a pohlazení.

Prvního štědřeji.

Jisté je, že Želary tvoří jen několik málo chalup, dřevěných a nízkých, splývajících s okolím. A že o vesnici se dá hovořit pouze v okolí kostela a školy. Stojí tu i hostinec, řeznictví a krám, malá trafika s nejrozmanitějším zbožím a naproti kovárna. Vesnicí vede cesta, skoro silnice, která jedním koncem směřuje k pile, druhým k Šádově huti.

Právě hostinec starého Látala je středobodem Želar, kde chlapi s rachotem řeší spory, anebo jen tiše propíjejí vlastní chalupu, a kde je každou sobotu třeba opravit rozbité židle a umýt krev. Občas se tam zastaví dokonce i učitel Tkáč, zejména tehdy, když je rodičům, posílajícím děti v deseti letech do služby, potřeba připomenout, že školní docházka je povinná.

Protože lidé jsou zde odkázáni jeden na druhého, přirozeně se tu časem vytvořilo několik svépomocných klanů. Jediná osoba, která k žádnému z nich nepatří, a přece náleží ke všem, je bosorka Lucka Vojničová.

V kraji, v němž se dodnes věří na kouzla a čáry, představuje obávanou sílu. S nikým se nemaže, nikoho se nebojí a pro nadávku nejde daleko: Usoplenec, smrad, cuchta, nemehlo, cápek, huncút, flákač, rajda, špindíra, ožrala, kurevník nebo nejláskyplnější „blbec“,

Jsou místa, která na mapě nenajdete, a přesto víte, že existují. Viděli jste je na vlastní oči. A nejen to: procházeli jste jimi, potkávali tamní obyvatele, zváni i nezváni vstupovali jste do jejich domovů a stávali se tak tichými svědky cizích radostí i smutků. Znáte je důvěrně. Jejich krásu nahmatáte poslepu.

Jsou místa, která na mapě nenajdete, a přesto víte, že existují. Nechali jste tam totiž srdce. Jedním z takových míst jsou Želary. Tedy… alespoň pro mě.

pro každého v Želarech má jméno. Každému už někdy pomohla od bolesti nebo zachránila život, a tak má k tomu dávné, nikým nezpochybňované právo. Zvláštní pouto ji pojí s místním knězem, křehkým a hluboce věřícím člověkem, který neváhá za bouřlivých nocí šplhat do kopců, aby poskytl poslední útěchu umírajícímu. Potkávají se u lože porodního i úmrtního.

Lucka bydlí v horní chalupě tajemně vonící bylinkami. Jejími sousedy jsou zručná vegetariánka Blažena, jíž nikdo neřekne jinak než Žeňa, vlevo a o kousek níž pak zkrotlý záletník Pavel Juriga se svou druhou a věčně usměvavou ženou Juliškou (právě Lucka je kdysi dala dohromady) a ještě níž pak urostlý kovář Joza, který si do vyspravené chalupy po starém Mánkovi přivedl neznámou ženu z Brna. Jmenuje se Hanka a nikdo zatím neví, co si o ní myslet. Zahrady byste kolem těchto chalup hledali marně. V Želarech plot neznají. Lidem tam patří horizont.

Je toho ještě hodně, co si ze svých návštěv v Želarech pamatuji. Vůbec tam teď trávím hodně času. Není to idylické místo, ani zdaleka ne, „i tady se najdou špatní lidé“, říkává král tamních ochotníků Honza přezdí-

8–9

vaný Šašek, přesto tam bývám rád. Okolní příroda je krásná a podivně spravedlivá, lidé tam jsou přímí a rovní i ve zlu. Slzy přijímají jako očistný liják, který je tu a přejde. A když pak vyjde slunce, dokáží se z jeho svitu dětsky radovat. Žijí těžkým životem, který by většina z nich za nic nevyměnila. Občas se jim ani nedivím: Dokáží existovat tady a teď.

Nemohly to být jiné ruce než právě ty shora zmíněné, které nechaly Želary zmizet z mapy dřív, než se na ní kdy mohly objevit: řeka času, z níž je vytáhly, s druhou světovou válkou zdivočela, změnila směr a zaplavila je z té nejméně očekávané strany. Vesnicí se jako povodeň přehnaly dějiny.

Jsou místa, která na mapě nenajdete, a přesto víte, že existují… Pod režijním vedením Doda Gombára teď na Malinovského náměstí vesnici Želary staví skoro celý náš soubor. Uprostřed rozespěchaného Brna a ve spleti tramvajových vedení usilujeme vytvořit obraz každodenního hrdinství, jímž želarský život v přítomném okamžiku je, a snad také zase jednou varovat před krátkozrace vypočítavým, nekonečně hloupým „dějinným násilím“ ve formě války, které takový život dodnes ohrožuje. ×

→

→ f o t o : Petr Skala

Moravské Kopanice V Želarech bylo zakonzervováno něco, co jinde už bylo dávno ztraceno. Zde se nosily vysoké plstěné, vyšívané holínky, ručně šité kožichy a beranice, zde pracovaly vyšívačky, košíkáři, hrnčíři, krajem se potulovali dráteníci, kůžkaři, hadráři, sklenáři.

(Jozova Hanule, 2002) Svébytný národopisný region, rozkládající se na moravsko-slovenském pomezí v okolí Starého Hrozenkova, v podhůří Bílých Karpat. Starý Hrozenkov tvoří přirozené historické i správní centrum bývalých kopaničářských osad, dnes samostatných obcí – Vyškovce, Vápenic, Žítkové a Lopeníku. Odlehlost a sociální i ekonomická izolovanost zapříčinila, že se na Kopanicích zachovaly velmi staré kulturní jevy. ×

Práce na inscenacích nás často zavede na nečekaná místa.

Třeba právě na kotáry. Na fotce autor článku.

Bibliografie: Postavičky (1957, jako Věra Podhorná) Korda Dabrová (1961, jako Věra Podhorná)

Květa Legátová, želarská kronikářka

Želary (2001)

(3. 11. 1919 − 22. 12. 2012)

Pro každého nebe (rozhlasové hry, 2003)

Jozova Hanule (2002) Posedlá a jiné hry (rozhlasové hry, 2004)

Složitější kompozice byla mým záměrem. Chtěla jsem, aby jedna povídka částečně vyvracela a doplňovala druhou. Protože život v kontrastech spočívá. To, co přijímáme jako skutečnost, můžeme totiž zítra či pozítří vidět úplně jinak.

(Mladá fronta Dnes, 28. 1. 2002) Kdo to je, tahle Květa Legátová, a kde se vzala, ptala se česká kulturní veřejnost v roce 2001. Právě tehdy totiž nakladatelství Paseka vydalo pozoruhodnou, temně baladickou sbírku povídek s názvem Želary, stojící zcela mimo hlavní proud dobové literatury. Próza neznámé autorky vyvolala nesmírný ohlas, mnozí recenzenti mluvili o neobvykle vyzrálé prvotině. Netušili ještě, že Květa Legátová je pseudonym dvaaosmdesátileté Věry Hofmanové, rázné ženy nenápadně žijící v brněnské čtvrti Černá Pole, zkušené autorky, která už v šedesátých letech, tenkrát jako Věra Podhorná, patřila k takzvané „brněnské škole rozhlasové hry“ (vedle Ludvíka Kundery, Milana Uhdeho nebo Antonína Přidala).

Rodačka z Podolí u Brna a bývalá učitelka, postrkovaná minulým režimem po zapadlých venkovských štacích, v Želarech zúročila své celoživotní zkušenosti s rázovitým krajem moravsko-slovenského pohraničí a jeho „postavami“ a ovlivnila, jak se zdá, i řadu českých divadelních tvůrců. Třeba režisér a básník Jan Antonín Pitínský se mi během zkoušení inscenace Otvírání studánek Alfréda Radoka pochlubil, že ho učila, a líčil mi ji jako „vědkyni s vynikajícím analytickým mozkem“, umělecký šéf činohry NdB Martin Františák se zase na explikační poradě k Želarům svěřil, že ji pod dojmem z jejího díla spontánně navštívil. Nenápadnou legendu, která kariéru považovala „za bezcennou věc“. Na otázku v knižně vydaném rozhovoru s Dorou Kaprálovou, zda jí není líto, že „sláva“ přišla tak pozdě, autorka odpověděla: Ani trochu. Nemuselo to přijít vůbec, všechno mohlo skončit navždy v šuplíku. Dnes to ode mě možná vypadá jako z nouze ctnost, ale opravdu jsem nikdy neprahla po tom dělat kariéru.

Chtěla jsem psát a psala jsem.

Nikdo mi v tom nebránil a nikdy jsem se ničemu nemusela přizpůsobovat.

Nejsem ochotná dělat kompromisy a největší kariéra by mi za to nestála.

(Návraty do Želar, 2005)

Návraty do Želar (rozhovor, vedla D. Kaprálová, 2005) Nic není tak prosté (2006) Mušle a jiné odposlechy (2007) Mimo tento čas (rozhlasové hry, 2008)

Sláva se jí skutečně vyhýbala téměř celý život. Anebo se ona úspěšně vyhýbala slávě? Věra Hofmanová absolvovala dívčí reálné gymnázium v Brně (1938), v průběhu let tamtéž vystudovala češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1946) a matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole (1958). Během války, kdy byly vysoké školy zavřené, pracovala jako písařka na finančním úřadě ve Valašském Meziříčí, později učila němčinu na brněnské konzervatoři a nakonec byla totálně nasazena do jedné z brněnských zbrojních továren.

Již během studia na FF učila nejprve na gymnáziu v Uherském Brodě, později byla jako „politicky nespolehlivá“ překládána po venkovských školách. Od roku 1956 učila na Střední odborné škole knihovnické v Brně. V roce 1975 odešla do důchodu a věnovala se už „pouze“ psaní a ochraně zvířat, k nimž měla vždy velmi blízký vztah. Želary nepřestala psát vlastně nikdy. Od roku 1957, kdy se v almanachu Dokořán vydaném Krajským nakladatelstvím Brno, objevila krátká povídka O těžké krvi Zdeňka Tkáče, dokonce s podtitulem první kapitola románu Želary, až po jejich vydání na počátku nového tisíciletí se do této vesnice opakovaně vracela.

Jejím posledním návratem do Želar byla povídka Jozova Hanule, publikovaná v roce 2002. Zatímco soubor Želary zobrazoval meziválečné dění v titulní vesnici takříkajíc „zevnitř“, výše zmíněná próza ji zachytila v období druhé světové války očima cizince z města – brněnské lékařky Elišky skrývající se před gestapem. Touto povídkou Legátová osud Želar krutě pointovala.

Později na Oscara nominovaný film, který podle ní režisér Ondřej Trojan v roce 2003 natočil, si do názvu vetkl jméno vesnice a postaral se tím o drobné zmatení diváků neznalých autorčina díla. Čtenáři však měli jasno.

Věra Hofmanová zemřela těsně před Vánoci roku 2012 stejně tiše jako žila. Úplně ale neodešla. I nadále ji můžete potkat v Želarech. Ač není jednou z postav, je přítomna v každém jejich gestu, chodí mezi chalupami, nahlíží do světnic a obchází pole. Stejně jako bosorka Lucka Vojničová, „zná všechny žaly, které tu tlukou o skály, které se zmítají jako vítr a zebou jako voda dravé řeky“. ×

premiéra činohra

f o t o : Jakub Jíra

Tři otázky pro Doda Gombára, průvodce divadelními Želary

Kdy jste se s dílem Květy Legátové setkal poprvé?

Myslím, že poprvé to bylo zrovna na začátku mého brněnského života, kdy vyšla knížka povídek Želary. Snažím se, alespoň v rámci možností, zachytit současnou českou nebo slovenskou literaturu. Takto jsem narazil na víc autorů, ke kterým jsem se pak vracel.

V čem se inscenace Želary (srdce mé) bude lišit od známého filmu Ondřeje Trojana?

No, tady je s podivem, že jsem ten film nikdy neviděl celý. Jeho éra v kině mě minula a v televizi jsem na něj neměl štěstí. Ale myslím a doufám, že to může být ve skutečnosti i drobnou výhodou. Snažil jsem se vycházet opravdu z literatury, která má na mě až uhrančivý účinek, hlavně těch osm povídek v Želarech, na které Jozova Hanule s lehkostí a zároveň naléhavou intenzitou navazuje.

Dodo Gombár

Režiséra a dramatika Doda Gombára (1973), současného šéfa Švandova divadla na Smíchově, není třeba brněnskému publiku představovat. Jeho poslední prací u nás byla redutní inscenace thrilleru Iry Levina Veroničin pokoj v minulé sezoně. A kdo na Zelňák nedošel, mohl vidět třeba jeho Žítkovské bohyně z Městského divadla Zlín, které opakovaně hostovaly v Mahenově divadle. Jsou (shodou okolností?) rovněž situovány do oblasti Moravských Kopanic.

Proč podtitul „srdce mé“?

Protože ono to o srdci a srdcích je. Jsem součástí doby, která jako by mazala nebo rafinovaně skrývala citlivost. I když já osobně si myslím, že je jen potřeba ji neustále a vytrvale objevovat. Tak jak ji objevují postavy v naší adaptaci. Titul „srdce mé“ má ještě i lehce napovědět, že se nesnažíme o kopii už hotového filmového díla, ale že hledáme nové souvislosti, rozvíjíme svébytné motivy. ×

Herečka Magdaléna Tkačíková (1988) je členkou souboru činohry NdB od roku 2010. V této sezoně ji budete moci vidět například v inscenaci Kmeny režiséra Braňa Holička anebo třeba právě v Želarech jako Elišku − chytrou, ironickou a někdy snad trochu chladnou lékařku z Brna, která své srdce najde na tom nejméně očekávatelném místě.

Znala jsi povídky Květy Legátové ještě před začátkem zkoušení?

V červenci mi Dodo Gombár volal a nenápadně mě upozornil, že bych si je měla přečíst.

Naznačil, že budu mít v Želarech docela důležitou roli. Vůbec by mě ale nenapadlo, že právě tuhle. Když jsem si pak na divadelní nástěnce přečetla obsazení, zalapala jsem po dechu.

Jak se ti literární Želary líbily?

Moc. Trvalo mi asi padesát stránek, než jsem si zvykla na ten zvláštní způsob vyprávění, pak jsem jim ale úplně propadla a přečetla je jedním dechem. Je úžasné, jak povídku za povídkou získáváte další střípek z mozaiky téhle vesnice a poznáváte jednotlivé postavy a situace z nových a jiných úhlů pohledu…

Zmínila jsi, že jsi netušila, jakou roli budeš hrát… Která postava tě na první přečtení zaujala?

Jednoznačně Zuzanka Gorčíková. S ní a s je-

f o t o : Jakub Jíra

A pět pro Magdalénu Tkačíkovou, nově příchozí do Želar

Magdaléna Tkačíková

jím příběhem o „muži z mlhy“ jsem se ztotožnila téměř okamžitě. Tu u nás hraje Klárka Apolenářová. Moc se mi líbila i postava Ženi.

A co teprve Vratislav Lipka! Ten má úžasný vnitřní svět.

Orlických hor, a tamní krajinu si tak nějak nesu v sobě. Moravské Kopanice znám jen málo, doufám ale, že ze svého vztahu k přírodě, a zvláště k horám, budu moci na jevišti čerpat.

Naše inscenace má v závorce podtitul „srdce mé“. Jak ho vnímáš ve vztahu k sobě?

Srdce mé… to jsou moje vzpomínky na místa, kde jsem vyrůstala. Jsem z Jablonného nad Orlicí, asi třítisícového města na úpatí

Takže jsi s nadsázkou taky tak trochu „kopaničářka“?

Vidíš… tak právě takhle jsem se nechtěla tvářit. Nejsem žádná kopaničářka, ani žítkovská bosorka. Možná… Možná už jsem přece jen spíš Brňačka. Jako Eliška. ×

10–11

×

Rainer Werner Fassbinder

Strach jíst duši překlad: Martin Sládeček režie: Jan Frič scénická úprava: Jan Frič, Petr KlariN Klár Premiéra: 13. dubna 2017 v divadle Reduta f o t o: Ivan Pinkava

Když jsem poprvé v životě točil filmovou scénu, bylo to daleko silnější než ten největší orgasmus, jaký jsem kdy zažil.

Rainer Werner Fassbinder

premiéra činohra

Zvíře i génius: Všechno, co chcete vědět o Fassbinderovi, a báli jste se zeptat!

text: Petr KlariN Klár

Až budete v nejbližší době stát na Zelném trhu, přivřete na chvíli oči a možná zahlédnete jeho stín. Do Reduty totiž vstupuje legenda, jež se vyrovná Mozartovi.

Enfant terrible Nové vlny německého filmu, workoholik, insomniak, provokatér, rebel, homosexuální prostitut, lidská kreatura i estetická veličina. Dámy a pánové, milé děti, do činohry Národního divadla Brno se inscenací textu Strach jíst duši po dlouhé době symbolicky vrací Rainer Werner Fassbinder.

Dětství je pekelná krajina Kořeny jeho tvorby lze jasně spatřovat ve vlastním, intenzivně nešťastném dětství. Coby dítě zrozené v závěrečných titulcích 2. světové války byl brzy po narození odložen do péče příbuzných. Po rozvodu rodičů následně v šesti letech putoval do ústavní péče. Citová plochost rodičů se stala jednou z příčin jeho celoživotní psychické deprivace, tělesná konstituce zdrojem mindráků. Sebelítostí však netrpěl.

Prožité duševní útrapy ho postupně přetavily v nekompromisního neomalence, bytost zcela postrádající pud sebezáchovy. Podstatou jeho bytí se stala spalující vášeň. Poprvé zahoří láskou, jež mu vydrží na celý život. Své srdce zasvětí filmu. Gymnázium nedokončí, maturitu si dodělá večerně, na žádnou filmovou školu ho nikdy nepřijmou.

televize: je totiž stvořitelem jednoho z nejdůležitějších seriálů všech dob, opulentní adaptace Döblinovy románové fresky Berlin, Alexanderplatz (1980).

Sexuální život pestřejší než paleta malířova

Byl totálně politicky nekorektní, nestranil nikomu. Levičákům ani pravici, žádné straně, skupině, hnutí ani uměleckému směru. Naprosto odmítal tezi o řemesle jako základu umění, záměrně se pohyboval zcela mimo obvyklé kategorie formátu i žánru. Umění je pro Fassbindera především způsobem komunikace, vynikajícím prostředkem k vyjádření emocí.

Velmi záhy, již ve čtrnácti letech, během oběda oznámí matce, že je homosexuál. Se vší vážností pronesená informace, jíž Liselotte Ederová nikdy neuvěří, je nicméně nepřesná, Fassbinder se totiž po celý život chová jako (intenzivně promiskuitní) bisexuál. Své sexuální partnery si často vybíral v imigrantských kruzích. V případě mužů inklinoval k submisivním osobám, u žen pak hledal stabilitu a motivaci ke zbožňování, v evidentní touze nahradit necitlivou matku. Jeho největší uměleckou múzou pak byla herečka Hanna Schygullová.

Devět řemesel…

Fassbinderova profesní kariéra, předcházející umělecké dráze, je velmi pestrá. Postupně se totiž etabloval v řadě prestižních povolání, z jejichž atraktivních prostředí ve své tvorbě často čerpal. Pracoval například jako výběrčí dluhů, pronajímal pokojíky imigrantům i vlastní tělo konzumentům rozkoše.

Tvorba je bytost se špičatými rohy Fassbinderovo tvůrčí tempo bylo vskutku ďábelské: kromě toho, že během pouhých sedmnácti let svého uměleckého vzestupu režíroval 44 celovečerních filmů, se rovněž čile věnoval divadlu, byl hercem, producentem, režisérem i dramatikem. Otřásl rovněž i dějinami

Prudič profesionál, kritiků král Jízlivě provokoval nejen explicitní vizualizací homosexuálních vztahů, ale rovněž tematickou preferencí tabuizovaných témat z nacistické minulosti německého národa i otevřenou, nemilosrdnou sociální kritikou tzv. německého hospodářského zázraku. Vzdělaní maloměšťáci se při vyslovení jeho jména dodnes třesou odporem.

Volnomyšlenkář a anarchista

Purple haze: Smrt podle Hendrixe Jak žil, tak rovněž zemřel. Příčina jeho úmrtí v pouhých sedmatřiceti letech je skutečně stejná jako u legendárního levorukého kytaristy: kombinace alkoholu, kokainu silného tak, že zabil další dva lidi, tabletek Vesparaxu a života, jenž neznal slovo kompromis. Rainer Werner Fassbinder zemřel v noci na 10. června 1982. Pohřben byl s psacími potřebami i oblíbeným kloboukem.

13. dubna 2017 bude v Redutě na premiéře inscenace Strach jíst duši bezpochyby přítomen. Jako dobrý duch, strážce i idea. Těší se i na vás.

12–13

×

hudba: P. I. Čajkovskij

Spící krasavice choreografie: Bachram Juldašev podle M. Petipy

dirigent: Pavel Šnajdr scéna: Peter Čanecký kostýmy: Ľudmila Várossová

f o t o: Ivan Pinkava

Premiéra 22. dubna 2017 v Mahenově divadle

premiéra balet

Baletní Šípková Růženka s ruskou emocionalitou a francouzskou elegancí

text: Karel Littera

Nejobtížnější, nejstylovější, nejnáročnější, nejrafinovanější, nejelegantnější, nejvýpravnější, nejdokonalejší, hudebně nejhodnotnější z klasických baletů.

Nejeden ambiciózní baletní soubor se o růžové trny baletní pohádky o Šípkové Růžence již zle popíchal. Všechna ta nej za sebou totiž skrývají horu předpokladů a nemalých potřeb. Od těch duchovně nejnižších, neviditelných prvoplánově, ale přesto nejpotřebnějších, jako jsou například finance, až po ty hodnotově nejvyšší − špičková umělecká a kreativní kvalita, originalita, profesionalita. Nejvybroušenější briliant mezi balety si žádá brilantní provedení na všech úrovních. Excelentní výkon choreografa a tanečníků od prvního sólisty po posledního sboristu, výtvarníků a uměleckých dílen, které zhmotňují jejich výtvarné vize, dirigenta a jím vedeného orchestru. Kritéria hodnocení tohoto baletu jsou všude stejně tvrdá, nemilosrdná. Každá chybička je okamžitě viditelná jako smítko prachu na lesklém povrchu drahého kamene. To je Čajkovského Spící krasavice.

Nutno druhým dechem dodat, že pokud se vše zdaří a inscenace je na světě, pak patří vždy mezi poklady každého divadla. S takovou ambicí připravuje svou Spící krasavici i Balet NdB. Ředitel carských divadel Ivan Vsevoložskij po premiéře Labutího jezera Čajkovského léta přemlouval k napsání dalšího baletu a předkládal mu různé náměty. Volba padla na námět pohádky Charlese Perraulta o spící krasavici, podle kterého napsal Vsevoložskij s Mariusem Petipou, hlavním baletním mistrem a choreografem, scénář k baletu. Petipa, zvaný s nadsázkou též „car ruského baletu“, to pro svůj zásadní význam pro ruské baletní umění 2. poloviny 19. století, úzce spolupracoval s Čajkovským na tvorbě hudební partitury. Jeho scénář byl natolik precizně vypracován, že z dnešního pohledu by se mohl jevit pro hudebního skladatele téměř jako diktát. Podrobně vykresloval skladateli charaktery postav a požadoval pro ně určitý charakter hudby, tempo a délku tance, dokonce často i hudební nástroj, jenž by měl danou postavu a její tanec charakterizovat. Čajkovského mistrovská partitura ale nejen vyhověla Petipovu funkčnímu diktátu, stala se zhudebnělou pohádkou plnou nepřeberného bohatství melodií. Svou hudbu naplnil citovou vřelostí i dramatičností, dokázal dobru dát jas

a radost v protikladu k tragičnosti a bolesti vyvolané zlem. Lyrický ráz Čajkovského hudby pak charakterizuje jeho samotného jako tvůrce citlivého a jemného duchem. Také Petipa ve Spící krasavici dosáhl svého tvůrčího vrcholu. Premiéra v lednu 1890 v Mariinském divadle v Sankt Petěrburgu nezaznamenala zpočátku takový úspěch, jaký tvůrci očekávali. Carova známá slova po premiéře: „velmi pěkné“ rozhodně Čajkovského zklamala. V krátké době ale dosáhla inscenace ohromného ohlasu a zde byl položen základ k jejímu úspěšnému šíření po baletních scénách celého světa. Moskva, Miláno, Londýn, Paříž a… stopětadvacet let vítězného tažení baletním světem. Na brněnskou scénu přivedl v roce 1952 Spící krasavici náš legendární tanečník, choreograf a baletní mistr Ivo Váňa Psota. Od té doby se na naší scéně uváděla Spící krasavice ještě dvakrát. V roce 1964 v Psotově choreografii a v roce 1984 ji společnými silami inscenovali Olga Skálová a Luboš Ogoun.

Naše nová inscenace ruského baletního mistra a choreografa Bachrama Juldaševa se hlásí k choreografii Mária Petipy, ale i k ruské tradici dalších uvedení, konkrétně k choreografické koncepci Konstantina Sergejeva, uváděné v Mariinském divadle v Sankt Petěrburgu. Výtvarnou stránku inscenace, tak důležitou pro balet tohoto typu, s jeho okázalostí a pompézností, vytvořila zvučná jména slovenského scénického výtvarnictví. Kostýmy navrhla Ľudmila Várossová, autorem scénografie baletu je Peter Čanecký.

Spící krasavice je baletem pro dětského diváka i pro dospělé.

Pohádkový příběh v té nejčistší klasické baletní formě vás jistě naplní nadšením nad uměním našich tanečníků, ale také pocity, které v dnešní době zažíváme stále méně často. Radostí a satisfakcí, které přináší vítězství dobra nad zlem.

14 –15

×

Začínáme!

Spící krasavice

text: Karel Littera foto: Luděk Mrkos, Vít Vaněk

Přípravy nové premiéry NdB jsou vždy ve znamení horečné aktivity všech zainteresovaných složek divadla.

Nejinak je tomu i v případě výpravného Čajkovského baletu Spící krasavice. Jako každá krasavice patří totiž k těm nejnáročnějším po všech stránkách a vyžaduje vzhledem k požadovanému výsledku a svému významu mimořádnou péči a úsilí. Pojďte s námi nahlédnout do míst, kde se rodí nová inscenace!

Choreograf Bachram Juldašev

Na baletním sále se tanečníci se Spící krasavicí potýkají již od poloviny ledna. Ruský choreograf Bachram Juldašev bedlivě střeží baletní odkaz původní koncepce Mariuse Petipy. Čistota, forma a styl. To jsou a budou nejfrekventovanější pojmy každé zkoušky až do data premiéry.

fotoreport Hudební příprava premiéry začíná, pro mnohé překvapivě, ještě dříve, než hudebníci poprvé zasednou ve zkušebně orchestru za své pulty.

Nepočítáme-li dirigentovo studium partitury, pak nesmíme zapomenout na důležitou práci hudebního archívu, který pro jednotlivé nástrojové skupiny a hráče připravuje hudební party.

Dirigent Pavel Šnajdr

Autoři kostýmní a scénické výpravy, Ľudmila Várossová a Peter Čanecký, hledali pro své návrhy analogii a inspiraci v době vzniku baletu, tedy na přelomu 19. a 20. století, kdy se v Evropě prosazovala v architektuře a designu secese a styl art deco. Ale nehledali jen zde, ale také tam, kde divák Spící krasavice podvědomě výtvarnou podobu očekává, tedy v době Ludvíka XIV., v rokoku. Vytváří tak výpravu v harmonickém spojení dvou výrazných historických stylů.

16–17

×

Avšak to, co žádám, je mi odepřeno, to mi dal do vínku můj kmotr, že miluji a nejsem milován…

Roman Hoza (Jaufré) a Markéta Cukrová (Poutník)

premiéra opera Česká premiéra: 24. března 2017 v Janáčkově divadle

Láska na dálku

v prostoru a čase

Žena, po které toužím, je tak daleko, tak daleko, že mé ruce se nikdy kolem ní neovinou. Krásná bez domýšlivosti krásy, vznešená bez domýšlivosti vznešenosti, zbožná bez domýšlivosti zbožnosti…

text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Fin’amor – dokonalá láska k nedosažitelné bytosti. Absolutní odevzdání se lásce, která povznáší nad nás samotné. Utrpení, jež nás zdokonaluje. Kolik existuje definic o umění trubadúrů a přece žádná nedává konečnou odpověď. Co bylo naplněním − konkrétní žena, nebo samo milostné toužení po nedostupném objektu lásky? Tolik vrstev a možných výkladů se skrývá v každém verši… A právě to činí z písní dávno mrtvých trubadúrů umění, které k nám stále promlouvá, a každá doba v něm hledá vlastní odpovědi a inspiraci.

Láska na dálku je opera, jejíž autoři našli inspiraci v historické postavě trubadúra Jaufrého Rudela. Víme o něm velmi málo, žil v první polovině 12. století a byl pánem hradu v Blaye, tyčícím se na skále nad mořem v zálivu nedaleko Toulonu. Vydal se na křížovou výpravu a nikdy se nevrátil. Do dnešních dnů se dochovalo jen několik krásných písní opěvujících nedosažitelnou lásku v dáli a jeho touhu ji spatřit. Legenda vypráví, že jí byla hraběnka v Tripolisu a Rudel doplul za moře, aby se s ní setkal. Na cestě onemocněl a zemřel v jejím náručí. Ona pak strávila zbytek svých dní v klášteře.

Když finská skladatelka Kaija Saariaho spatřila v pařížské knihovně středověký zpěvník s Rudelovou písní, rozhodla se ji znovu zhudebnit a vznikla skladba Lohn. Od ní byl jen krůček k celé opeře, téma velké lásky a smrti ji vždy lákalo. Hledání vhodného autora libreta nebylo snadné a nakonec padla volba na libanonského spisovatele Amina Maaloufa, který žije v emigraci ve Francii.

On sám na vznik opery vzpomíná: Všechno začalo téměř před dvaceti lety. Hudební skladatelka Kaija Saariaho byla tehdy v rakouském Salzburku. Zabývala se námětem na operu. Setkala se s Gérardem Mortierem, ředitelem Salcburského festivalu, a s Peterem Sellarsem, který zde v tu dobu připravoval Messiaenova Sv. Františka z Assisi. Tito tři se tedy sešli, probírali její představy o té opeře a přemýšleli, kdo by mohl napsat libreto. Myslím, že to byl Peter Sellars, který navrhl, abych to byl já. Dozvěděl jsem se to až o několik týdnů později, když jsem dostal dopis ze Salcburského festivalu, podepsaný Gérardem Mortierem, který se tázal, zda se cítím na to napsat libreto pro operu, které by zhudebnila mladá finská skladatelka. Krátce mi ji představil, poslal mi i pár jejích skladeb a knihu o ní.

Vše začíná klavírním výtahem opery...

Obratem jsem mu odpověděl, že jsem v životě nepsal operní libreto.

Na to bych nikdy nepomyslel. Avšak ta myšlenka se mi zalíbila, a tak jsem se rozhodl říci ano.

Je to právě téma vztahu Západu a Východu, které vystihuje můj vnitřní svět a které jasně zdůvodňuje i můj výběr v tomto případě.

V ústředním tématu Jaufrého Rudela mluvím o skutečném Jaufrém Rudelovi, jednom z velkých trubadúrů středověku, žijícím v jižní Francii, a o jeho konceptu vzdálené lásky. Jde o představu lásky k idealizované postavě. V tom lze jistě vidět obraz kurtoazní lásky. Současně zde můžeme spatřit určitý vztah s dnešním světem, kde často dochází k záměně mezi skutečným a virtuálním, kde již nerozlišujeme časové vzdálenosti. Myšlenka srovnání skutečné bytosti s bytostí imaginární či lásky ke vzdálené osobě nebo představě jsou dnes velmi aktuální. Proto bych řekl, že tu jde svým způsobem o operu, která mluví o středověku, ale současně také o dnešním světě.

18–19

→

Láska na dálku v prostoru a čase

Režisér Jiří Heřman a Roman Hoza (Jaufré)

Šéfdirigent Marko Ivanović

Amin Maalouf napsal libreto stejně krásné a mnohoznačné jako písně trubadúrů, a nabídl tak budoucím inscenátorům mnoho cest, kterými se mohou vydat.

Jaká je cesta režiséra Jiřího Heřmana?

↑

Kaija Saariaho je skladatelka nezaměnitelného hudebního jazyka a vnáší do příběhu další odstíny a barvy. Její hudbu a operu krásně charakterizoval šéfdirigent Marko Ivanović, který je autorem hudebního nastudování naší inscenace:

Je to příběh odevzdání se vyššímu principu lásky, který nás činí lepšími a milujícími. Klade nám otázku, zda takový stav lidské duše je v našem světě možný a zda jsme schopni ho dosáhnout. Trubadúr Jaufré Rudel následuje svoji představu lásky s absolutním odevzdáním, to mu dává možnost zemřít v blaženosti. Postava Clémence je pro mne příkladem ženy, která své srdce otevírá postupně, stav blaženosti zažívá pouze krátce, ztrácí ho stejně jako Jaufré při prvním setkání s Poutníkem. Clémence není dostatečně připravena přijmout tento okamžik, aby v něm mohla setrvat věčně.

v temnotě pochyb o svém bytí, pochyby o všem, co činím, jsou jedem pro lidské srdce. V těch nejtěžších chvílích přichází mnohdy jiskra naděje, světlo. Stejně tak idea fin’amor je přetavena do světla. Kaija Saariaho je autorkou hudby, která pro mne vystihuje duševní stavy člověka. Jaufré Rudel je osvícen představou bezpodmínečné lásky. Výtvarná podoba naší inscenace nerozlišuje dvě kultury, je to pro mne především svět mužský a ženský, který se v průběhu děje postupně prostupuje a prosvětluje.

Co je základním východiskem koncepce inscenace? Ovlivnilo nějak výtvarnou stránku to, že se opera odehrává ve dvou světech, dvou různých kulturách?

Hlavní východisko hledám v hudbě. Každý člověk se ve svém životě může ocitnout

Opera má jen tři postavy.

Je některá z nich tou hlavní?

Je to postava Poutníka, který je v mé představě spíše andělem seslaným na tuto zem, aby propojil dvě lidské duše v naději na návrat k počátku vztahu muže a ženy, Adama a Evy. Je to cesta k počátku. ×

Poutník: Tyto věci jsou známy, ano. Nevím, z jakých úst, ale jsou známy, ano. Já, který cestuji po mořích a královstvích, pokaždé když přináším zprávu do nějakého města, někdo ji tam už přinesl přede mnou. Někteří tvrdí, že lidská tajemství roznáší do všech stran šepot andělů…

↑

Ačkoliv jméno Kaiji Saariaho nebude asi běžnému opernímu divákovi příliš povědomé, v okruhu milovníků soudobé hudby je tato finsko-francouzská skladatelka už spoustu let vnímána jako jedna z nejvýznamnějších současných osobností. Její hudební jazyk já osobně vnímám jako „post-impresionistický“.

Je výrazně založený na barvě, modálních melodiích a přesvědčivé niternosti. A všechny tyto charakteristiky nalezneme také v opeře Láska na dálku. V podstatě komorní příběh nenaplněného vztahu rozehrává autorka pomocí sboru, elektroniky a velkého orchestru do mohutného mnohovrstevnatého podobenství, ve kterém každá myšlenka dostává prostor k vyznění i k následné kontemplaci ze strany posluchače. Nejedná se ale pouze o dílo symbolické či meditativní. Veškeré dialogy či sborové vstupy jsou zpracovány velmi živě a přirozeně a rytmus slov zcela samozřejmě vyplývá z mluvené francouzštiny.

Výsledná podoba je tak v mnohém podobná původnímu baroknímu opernímu „stile recitativo“, což zároveň nám, jako interpretům, dává značnou svobodu v celkovém hudebním uchopení a pojetí. A zároveň dává i posluchačům pocítit palčivou aktuálnost celého starobylého, ale stále krásného příběhu. ×

premiéra opera

hoto ideálu a seznámit se s ním jako se skutečným člověkem.“ „Vysněné ideály nejsou pro mne. Já mám raději lidi takové, jací opravdu jsou. Když si někoho vysníte, nikdy ho neznáte natolik, abyste ho mohli doopravdy milovat, neboť obdivujete pouhou iluzi. Člověka musíte skutečně poznat, včetně všech jeho kazů, abyste k němu mohli cítit opravdovou lásku.

A překračovat jakékoliv hranice za honbou po iluzi? Zbytečné.“

Sbormistr Michal Vajda a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity

Láska na dálku má jen tři postavy, ale velmi důležitou roli zde hraje sbor. Ke spolupráci byl přizván vynikající Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Michala Vajdy. Členů sboru jsme se na začátku zkoušek zeptali, co si oni myslí o otázkách, které náš příběh přináší, a zde jsou jejich odpovědi:

↑

Věříte, že může existovat láska na dálku? „Existovat láska na dálku samozřejmě může.

Dva lidé se do sebe zamilují nehledě na vzdálenost. Otázkou je spíše, zda láska na dálku může fungovat. A tady si myslím, že láska naráží na své hranice. Aby láska kvetla, potřebují se lidé setkat, popovídat si, dotknout se. Bez toho jednoduše zvadne.“ „Láska je jenom jedna. Ta pravá. Jestli ji dva lidé sdílejí na dálku nebo na blízko, na lásce samotné nic nemění. Se vzdáleností se ale mění to, jak ji prožíváme. To, jak je intenzivní. To, jak je naplněná, prožitá. To, jestli je všední, či vzácná. A zda je plná stesku nebo vděku za to, že je nám naše milovaná osoba blíž. To je ten rozdíl.“ „Může. Pokud se ale nestane láskou na blízko, zhyne.“ „Pokud ‚láska na dálku‘ vyústí v lásku na blízko, potom věřím, že je to první fáze lásky, která má dynamiku a vývoj. Podle mě to platí nejen o milostné lásce mezi mužem a ženou, ale také o lásce k bližním a o lásce k Bohu.“ „Láska na dálku je opravdovým uměním!

Ve smyslu opery bez pochyb, ale řeč je hlavně o milostném vztahu, který překračuje fyzické hranice a vydává se vstříc neznámému… ano, je to hodnota, kterou nedokáže udržet a pěstovat každý, o to je vzácnější − a já věřím, že existuje!“

„Láska na dálku určitě existuje, ať už se jedná o dálku fyzickou či psychickou. Fyzická vzdálenost je v dnešní době malý problém, ale taková láska se jen málokdy obejde bez určité psychické propasti. Nejde si moc dobře představit naprosté psychické souznění bez jakéhokoli kontaktu. Stejně tak nelze nazvat láskou čistě tělesný vztah bez duševního porozumění. To se ovšem týká pouze lásky naplněné. I přes to, že není překonána ani jedna ‚dálka‘, může být člověk zcela poblázněn láskou.“ „Určitě věřím. Myslím, že člověk je přirozeně tvor, který vždy touží po tom, co nemá, a naopak si neváží toho, co má.“ „Věřím, že láska na dálku existuje, často je to však spíše výsledek projekce nějakého vlastního ideálu do vzdálené osoby.“ Zamilovali jste se někdy do vysněného ideálu? Chtěli byste v tom případě překročit hranice lásky na dálku a setkat se s ním? „Do vysněného ideálu jsem se nikdy nezamiloval. Pokud by se tak stalo (což si nemyslím), určitě bych hranice lásky na dálku překročit chtěl. Poznat ho blíž a zjistit, jaký je ve skutečnosti. Oprostit ho a sebe od to-

20–21

„Do vysněného ideálu jsem se nezamilovala, dokonce pochybuji, že nějaký vysněný ideál mám. S překonáváním hranic je těžko říct, zda ano, nebo ne. Když člověk nic neudělá, bude toho litovat, a pokud do toho jde po hlavě, tak může být zklamaný. Já osobně bych do toho asi šla, protože by mi pak nedalo spát vědomí toho, co mohlo být.“ „Do ideálu se zamilovává snadno, nevidíme jeho chyby. Dokud v dálce žádná láska není, vládne rozum a žádnou cestu nepřipouští.

Když se ale v dálce láska objeví, není to rozum, kdo vládne.“ „Jako snad každý člověk i já byl několikrát platonicky zamilován, a protože jsem snílek, je mi mnohdy příjemnější opájet se sladkými představami, než zakoušet zklamání a krutou pravdu reality.“ „Já myslím, že každý už se alespoň jednou v životě zamiloval do vysněného ideálu. Je to záludná otázka, zda se s ním setkat, můžeme prožít zklamání, ale myslím, že je ještě horší žít s pocitem, že jsme nic neudělali pro to, abychom se setkali, a pak si to celý život vyčítat a přemýšlet, jaké by to asi bylo.“ „Zamiloval a zatím jsem nepoznal horší pocit než ten, když něco miluješ, a přitom to nemůžeš mít. Člověk potom dělá ty nejzoufalejší činy jen proto, aby dosáhl, čeho chce.“ „Ano, setkání je jediný možný způsob, jak zjistit, jestli vůbec nějaká pravá zamilovanost existuje. Ideály se mnohdy jeví v přítomnosti a tváří v tvář naprosto jinak.“ „Na vysněném ideálu je nejhezčí právě to, že je takzvaně ‚nedotknutelný‘. Kdybych takový ideál měla, tak bych se s ním rozhodně setkat nechtěla. Už jen proto, že když ho nikdy nepotkám naživo, zůstane v mých snech navždy dokonalý.“

×

Nemluvím řečí tvého kmene text: Květa Oakland foto: Jakub Jíra

Reportáž ze zkoušky inscenace Kmeny v divadle Reduta jsem si vybrala cíleně. Knížka Kmeny mě před pár lety velmi zaujala a byla jsem zvědavá, jak si s tímto fascinujícím rozborem společnosti na základě barev, oblečení a specifických rituálů poradí divadlo.

Braňo Holiček, režisér inscenace

Zvědavě otvírám těžké dveře divadla Reduta na Zelném trhu v Brně a vstupuji do tichého foyer. Míjím panely s plakáty na právě probíhající i připravované inscenace. Neomylně zamířím rovnou k nim a okamžitě si ho všimnu. Vousáč v kovbojském klobouku s plackou na mě upírá uhrančivé tmavé oči. Na oplátku ho provrtám těmi svými. Přemýšlím, co se mu asi honí hlavou. Pak se usměju – za chvíli to zjistím. Obrátím se k šatnám a rozhlédnu se po tichém prostoru. Ještě nikdy jsem tu nebyla v deset ráno, opuštěné tiché divadlo je zvláštní. Fascinující. Mám pocit, jako by tady na mě čekalo nějaké tajemství. Těžké dveře se za mými zády se zaskřípěním otevřou a já se bleskově otočím. Dovnitř vpluje drobná dívka s obrovskou taškou, skoro bez povšimnutí mě mine a zmizí za rohem. Vypadá velmi mladě. Znovu se zadívám na vousatého kov-

boje, mrknu na něj: tak se ukaž, fešáku, a vydám se ke schodům do prvního patra.

Od tajemnice divadla Reduta Markéty Žiškové Vítkové se dozvídám, čím je inscenace Kmeny výjimečná. Režisér Braňo Holiček pracuje netradičním způsobem. Vychází z dynamiky skupiny, takže je zásadní, aby se herci velmi dobře znali. S téměř stejným týmem nastudoval již inscenaci Černá labuť a zkoušejí velmi intenzivně. Navíc spolu tráví spoustu času i mimo zkoušky, mají dokonce svou interní facebookovou skupinu, kde sdílejí, na čem momentálně doma pracují a co je zrovna napadá. Předem daný scénář neexistuje, vzniká za pochodu, scény i příběhy vytvářejí společně na zkouškách. Zakládají se především na osobních zkušenostech herců.

Vcházím spolu s tajemnicí divadla do hlavního sálu Reduty. Proskleným stropem

Spravné hip-hop gesto? Naučí vás Magdalena Tkačíková

den s ...

sem proniká jasné denní světlo. Zatím jsme tu samy. „Ahoj holky, dáte si štrúdl?“ ozve se vedle nás. Lákavou nabídku pronáší mladý tmavovlasý muž a se širokým úsměvem nám nabízí krabičku s několika dílky tvarohového štrúdlu. Atmosféra je nenucená. Muž si ležérně povídá s tajemnicí a já sleduji, jak se pod jevištěm shromažďují herci, režisér a zbytek týmu. Je mezi nimi i ona drobná dívka, která mě minula ve foyer. Ve skupině ostatních už mi ale nepřipadá tak mladá.

Celý tým srší mladistvou energií. Začínám být opravdu zvědavá. „Tak jo. Štěpán si vytáhne z baťůžku herectví a můžeme začít,“ volá režisér Braňo Holiček, zatímco hledá v telefonu tu pravou muziku. Za mikrofon se s milým úsměvem postaví Štěpán Kaminský. Když se všichni připraví, začne vyprávět svůj příběh. Od malička tančil klasické tance, na tréninku makal a ve škole byl pořád trochu mimo, protože si neměl se spolužáky o čem povídat. Pro scénu je klíčová hudba – zatímco ostatní ujíždějí na SKA, metalu, hiphopu a HC, Štěpán mezi nimi tančí klasické tance. Scéna dokonale vystihuje kontrast jedinec versus stádnost.

Na první pohled je sice ten kontrast vtipný, ale po chvíli mě přepadne jakási úzkost. Štěpánův příběh je příběhem o touze začlenit se a o tom, jak můžeme být díky ní osamělí.

Na scénu přichází Milada Vyhnálková.

Táhne s sebou hromadu všemožných věcí a skoro stydlivě se podívá do hlediště. „Jmenuji se Milada Vyhnálková a je mi čtrnáct let,“ uvede se. V pozadí hraje skladba Riders On The Storm od kapely The Doors, a zatímco Milada vypráví o svých dvou sestrách, dredech, šití a umění, pobrukuje si slova písně. Postupně na sebe navléká kousky, které si před lety vyrobila. Za chvíli na jevišti stojí pestrobarevná slečna v sukni ze starých triček, vlasy do drdolu a v kytičkových martenskách. Vyzařuje z ní touha odlišit se.

Hlavně neujíždět na komerci, hlavně nepatřit ke stádu. „Je přece důležitější, jak se chováš, než jak se oblékáš,“ pronese sebevědomě své krédo.

Opouštím sál a po cestě do foyer mi hlavou běží obrazy toho, co jsem zrovna viděla. Osobní příběhy mladých herců mě vtáhly na dobrodružnou cestu do nitra společnosti. Cestu tam a zase zpátky. Cestu od výlučnosti ke komunitě a od komunity k výlučnosti. To všechno v rytmu a doprovodu skvělé muziky a doladěno mladistvým humorem. Ve foyer se znovu střetnu pohledem s vousáčem v klobouku a kývnu na něj: paráda, fešáku. Pak otevřu těžké vstupní dveře a vyjdu do rušného světa kmenů.

Rumba? Cha-cha? Paso doble? Štěpán Kaminský tančí tělem a duší.

Jeden proti deseti – Roman Blumaier

22–23

×

panorama

Paní z moře Henrik Ibsen režie: Martin Františák foto: Jakub Jíra

24 –25

balet

sezona 2017/18

West Side Story Choreografie: Mário Radačovský

Gnawa / Falling Angels / Sarabande Choreografie: Nacho Duato, Jiří Kylián, Lukáš Timulák

Amadeus MozArt Choreografie: Carolina Isach Cogollos, Dan Datcu, Uladzimir Ivanou

Nová baletní sezona s velkými jmény a v netradičních prostorách

text: Karel Littera foto: Jakub Jíra

Výzvy osudu nepřijímají pouze jedinci z masa a kostí, ale i instituce. Příští sezona bez jeviště Janáčkova divadla jistě takovou výzvou pro naše divadlo je. Balet NdB sice omezí v tradičních prostorových možnostech hraní, přinese ale, jak to tak bývá, i nové alternativy.

Většinu stávajících titulů přeneseme do Mahenova divadla, ale do repertoáru přibudou i další mistrovská díla světových tvůrců. Přinesou novou, vyšší kvalitu.

Osobně se na novou sezonu velmi těším, bude se v ní pro tanečníky i celý tým uměleckého šéfa Mária Radačovského mísit tradiční a známé s něčím dosud nepoznaným a pro náš soubor netradičním a nezvyklým. Vyvinuli totiž tak enormní aktivitu v hledání možností, jak nahradit dočasnou ztrátu hlediště Janáčkova divadla, že se ta nadcházející sezona v tuto chvíli jeví snad ještě více nabitá než ty předešlé. Ale po pořádku, začněme od premiér v Mahenově divadle a Redutě. Vrcholem sezony bude jistě pro diváky i tanečníky premiéra, která tematicky pokračuje v nastoleném trendu dramaturgie baletu přinášet mistrovské choreografie špičkových světových tvůrců.

Na jeviště Mahenova divadla uvedeme v březnu 2018 premiéru, která náš repertoár obohatí o další dvě mimořádné kreace Jiřího Kyliána − Falling Angels a Sarabande. Nutno podotknout, že jsme si tuto čest získat další licenci vydobyli úspěšným uvedením mistrovy kreace Petite Mort. V tanečně dokonalých kompozicích jednotlivých premiérových titulů stojí proti sobě, a zároveň dostává prostor pro realizaci, mužský a ženský svět. Falling Angels zobrazuje ženy, tanečnice, jejich touhu po dokonalosti a jejich podléhání ženské psyché v různých životních situacích. Naproti tomu Sarabande je čistě mužskou záležitostí. Choreograf podle svých slov v jistém ohledu šovinisticky nahlíží na mužskou agresivitu, zranitelnou citlivost i zdvořilost, zkoumá mužskou sexualitu, pocity důležitosti i zbytečnosti a… naprosté idiocie.

Stojí tu proti sobě také dvě hudební veličiny, Johann Sebastian Bach a Steve Reich, jejichž hudbu Kylián využívá ve svých choreografiích s muzikální lehkostí svého citlivého génia. Večer bude ale výjimečný i dalším jménem, které poprvé uvedeme do našeho repertoáru. Choreografa světového renomé Nacha Duata jsme získali díky přátelství s Máriem Radačovským z dob jejich společného působení v Kyliánově NDT. Duato byl skvělým tanečníkem a v současnosti patří dle našeho názoru mezi pětici nejvýznamnějších choreografů dneška.

Jeho Gnawa je strhující podívanou podbarvenou hudebním projevem typickým pro severoafrickou oblast Maghrebu a přilehlého Středomo-

ří. Prostřednictvím pohybu a tance choreograf vyjadřuje smyslnost země a naturel jejích obyvatel. Spolu se sugestivní hudební partiturou, sestávající z palety španělských a severoafrických zvuků, si Gnawa podmaňuje diváky svou univerzální silou a smyslnou elegancí, spočívající ve sloučení spirituality a organického rytmu Středomoří.

Poslední částí večera bude originální kreace Lukáše Timuláka, kterou vytvoří pro náš soubor. Po úspěšném Masculine / Feminine, které jsme uvedli v rámci titulu Petite Mort, se můžeme opět těšit na choreografův typický plastický styl.

V druhé premiéře sezony představíme tvorbu mladých choreografů na mozartovské téma a dáme jim doslova v plen všechny prostory divadla Reduta. V titulu Amadeus MozArt se uvedou Carolina Isach Cogollos, Dan Datcu a Uladzimir Ivanou. Pro mladé choreografy bude genius loci divadla, osoba skladatele Mozarta i jeho dílo velkou inspirací a tématem.

No a nyní k netradičním projektům mimo budovy NdB. Ten první chystáme v nádherném prostředí Biskupského dvora pod Petrovem, kde uvedeme počátkem září šňůru baletních Open Air večerů.

Největší výzvou a premiérovým projektem zároveň bude ale uvedení světově proslulé West Side Story na brněnském Výstavišti.

Věříme, že si Brňané a naši věrní diváci přijdou do netradičních prostor Pavilonu P tanečně pojatý slavný muzikál Leonarda Bernsteina s jeho nesmrtelným příběhem na motivy shakespearovského dramatu Romeo a Julie vychutnat. Netradiční prostory si žádají netradiční přístup, a tak před Máriem Radačovským, který bude autorem choreografie a režie, a jeho inscenačním týmem stojí velká výzva.

Těšíme se a chystáme pro vás velkolepou show, kterou bychom v kamenné divadelní budově nikdy uskutečnit nemohli. Bude to pecka, nenechte si ji ujít.

Věříme, že spolu s vámi proplujeme neznámými vodami nové baletní sezony s kyliánovsko-duatovskou elegancí. Případným mělčinám se vyhneme s Timulákovou plasticitou a mrštností. S grácií Mozartovy hudby a optimismem a pozitivním nábojem Mária Radačovského zvládneme i divokou vodu kolem brněnského Výstaviště.

Pojďte do toho s námi, chceme vám dokázat, že s vaší podporou pro vás objevíme nové a nečekané taneční zážitky.

26–27

×

opera

sezona 2017/18

Michal Nejtek

Pravidla slušného chování v moderní společnosti Gaetano Donizetti

Nápoj lásky Charles Gounod

Faust a Markéta Petr Iljič Čajkovskij

Piková dáma Jiří Teml

Kocour v botách Wolfgang Amadeus Mozart

Così fan tutte

Nebezpečné vztahy aneb rekonstrukcí s úsměvem

text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Tématem nadcházející operní sezony jsou mezilidské vztahy! Vášnivé, něžné, složité, nebezpečné – jsou součástí našeho života, přestože nám ho mnohdy komplikují, nemůžeme bez nich být. Děláme chyby a hledáme cestu, jak na ně. Tak proč se nepoučit od operních hrdinů? Vždyť leckterá opera by mohla posloužit jako základ psychologické studie.

Jak se nejlépe vrhnout do nebezpečného světa mezilidských vztahů než světovou premiérou o pravidlech slušného chování, neboť vztahům odjakživa vládnou pravidla! Myslíte, že je nepotřebujete znát?

Zdá se to snadné, na začátku se narodíme a na konci zemřeme, ale co mezi tím… Můžete přečíst všechny ty tlusté knihy plné nekonečného množství položek o tom, jak se chovat v základních životních situacích, nebo si raději vyjít do opery. Protože autorská dvojice, skladatel Michal Nejtek a libretista a režisér Jiří Adámek, pro náš soubor napsala operu Pravidla slušného chování v moderní společnosti podle stejnojmenné hry francouzského dramatika Jeana-Luca Lagarcea, ve které vás chór čtyř pěvců – odvěkých strážců tradic a noblesy − provede životem skrze pravidla společenského chování, jakkoliv absurdní mohou být!

Mít tak nápoj lásky, život by byl mnohem jednodušší. Nebo ne?

Co když se ti dva už vlastně dávno milují, jen nedokážou najít způsob, jak si to říct? I o tom může být opera, protože co nelze vyjádřit slovy, nejlépe zazpívá hrdina árií. Právě třeba ta slavná Nemorinova Una furtiva lacrima z Donizettiho Nápoje lásky ukrývá všechny city hned v několika prvních taktech. A to není v této opeře jediná, Donizettiho díla získala svou slávu právě díky skladatelově bohaté melodické invenci a skvěle napsaným pěveckým partům. V případě Nápoje lásky se přidal i humorný příběh o nesmělém Nemorinovi, který miluje pohlednou a ráznou Adinu. Není ale sám, v cestě mu stojí nafoukaný oficír Belcore, a tak se rozhodne hledat pomoc v „kouzelném nápoji“ doktora Dulcamary. Alkohol pravda obecně vztahům nesvědčí, ale že v této opeře jde o výjimku potvrzující pravidlo, vám předvedeme v režii Magdaleny Švecové, pro kterou to bude první spolupráce se souborem brněnské opery.

Náš domov, Janáčkovo divadlo, bude v sezoně 2017/2018 uzavřen, aby mohla proběhnout tolik potřebná rekonstrukce a my vás mohli na podzim 2018 uvítat v novotou zářící opravené budově.

Operní soubor proto bude hrát nejen v Redutě a Mahenově divadle,

ale najdete nás i na netradičních místech. Jedním z nich je brněnské výstaviště, kde pro vás v prosinci 2017 v pavilonu P chystáme premiéru slavné francouzské opery, Gounodova Fausta a Markétu v režii Jiřího Heřmana. Kdo by neznal pověst o doktoru Faustovi, jenž zaprodá duši ďáblu ve snaze najít naplnění svého života. S Mefistovou pomocí se vrhá z jednoho vztahu do druhého, dokud mu láska k nevinné Markétě a tragické následky jejich vzplanutí neotevřou oči. Je to ale Markéta, kdo dojde spasení, protože Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří. Tato opera byla Gounodovým prvním velkým úspěchem a není divu, protože co hudební číslo, to dodnes jeden z hitů operního žánru.

Po Novém roce se přesuneme od vztahů milostných k těm destruktivním. Touha po penězích a postavení, které se neštítí zneužít ani milovanou osobu, skončí až naprostým sebezničením hlavního hrdiny. Čajkovského slavná opera Piková dáma se vrací na jeviště Mahenova divadla po více než padesáti letech, tentokrát v režii Martina Glasera.

Březnová premiéra v divadle Reduta bude patřit dětem! Co si počít s kocourem, který má negativní vztah k chytání myší, ale učí se francouzsky? Nejlépe pořídit mu pořádné boty a poslat ho na cestu do Francie. Velké dobrodružství čeká na malé diváky i kocoura v opeře Jiřího Temla Kocour v botách, protože na cestách potkají nejen obra, ale musí vysvobodit i princeznu. Pomáhat jim při tom bude Dětský sbor Brno, a to vše pod dohledem mladého režiséra Marka Mokoše.

Na první pohled humorná historka o zkoušce věrnosti přítelkyň v sobě ale může skrývat mnohem víc. V lidských vztazích ani v operách není nikdy nic černobílé a pro Mozartovo Così fan tutte to platí obzvlášť. Co začne jako na první pohled nevinná a předem vyhraná sázka, může snadno špatně skončit zjištěním, že vlastně milujeme někoho jiného. Květnový výlet do slunné Itálie s Mozartem a v režii talentované Anny Petrželkové, pro kterou to je první setkání s operou.

Sezona 2017/2018 bude trochu netradiční. Rekonstrukce určitě přinese řadu výzev a zkoušku vztahů i v naší divadelní rodině, ale co je důležité: opera z Brna nezmizí. Nové prostory jsou skvělou inspirací, jak dělat operu zase trochu jinak a kromě šesti premiér pro vás chystáme i koncerty a open air představení na hradě Špilberk. Takže s úsměvem vstříc nebezpečným vztahům i rekonstrukci Janáčkova divadla!

28–29

×

činohra

sezona 2017/18

Marina Carr

U Kočičí bažiny Ferdinand von Schirach

Teror Homér

Odyssea J. A. Pitínský, J. Nebeský, J. Jelínek, J. Frič, M. Františák

Hoří v sadě rodném květ Vladislav Vančura

Rozmarné léto Simona Petrů

Věra Sébastien Thiéry

Kdo je pan Schmitt?

Milan Uhde

Zázrak v černém domě Friedrich Schiller

Marie Stuartovna

Můj činoherní kalendář na sezonu 2017/2018

text: Martin Kubran foto: Jakub Jíra

Vždy dvakrát do roka si dělám do kalendáře modré vykřičníky. Na rozdíl od vykřičníků červených, kterými si označuji pracovní termíny, těmi modrými označuji data kulturních událostí, které rozhodně nechci propásnout. Proč dvakrát do roka? Protože se dlouhodobá dramaturgie našich divadel a mnohých kulturních institucí plánuje a cyklí do sezon. Divadla koncipují své sezony jako více či méně uzavřené celky o deseti měsících, od září do června. Proto.

V prosinci − Hoří v sadě rodném květ!

Divadelní sezona se tedy v mém diáři stává jakousi kulturní alternativou astronomického roku. A jelikož jsem také dramaturgem činohry, některé z modrých vykřičníků v mém kalendáři tvoří s těmi červenými jakousi kompozici. To pak pro mě znamená dvojí svátek, poněvadž označují premiéru inscenace, na které se podílím jako spolutvůrce – tedy završení dlouhé a intenzívní práce a současně – pro naše diváky – zrod, odhalení něčeho nového, zážitek a překvapení.

S některými očekávanými událostmi naší nadcházející sezony bych se s vámi rád podělil.

V září − U kočičí bažiny!

Autorka této hry, skvělá irská dramatička Marina Carr, je krom jiného také znalkyní řecké tragédie a mytologie. V jejích hrách se často objevují motivy a postavy z onoho „starého světa“. Hra U kočičí bažiny je současně baladou i morytátem. Básnicky obrazivá, magická esence a zároveň zvláštní silný příběh vášně, lásky a smrti, koncentrovaný do jednoho dne. Režisér Martin Františák tyto příběhy rád čte, sám ostatně takové i píše, v obou případech jim dokáže vtisknout působivou divadelní podobu.

Premiéra 22. 9. 2017 v Mahenově divadle.

V listopadu − Odyssea!

Mladé německé režisérce Julii Wissert se v německy mluvícím divadelním světě dostalo několika významných ocenění. Jako východisko pro svůj divadelní projekt si spolu s Martinem Františákem a Martinem Sládečkem zvolili jeden ze základních evropských eposů – Homérovu Odysseu. Patrně nepůjde jen o dobrodružné peripetie Odysseova návratu z trojského tažení na domovskou Ithaku, ale též o neméně vzrušující otázky: Odkud, Kam a Kdo se vlastně vrací? Možná půjde o pátrání po samotné vlastní identitě Evropana. Tvořivá práce talentované zahraniční režisérky s našimi herci je příslibem neotřelé divadelní formy a inspirativního diváckého zážitku.

Premiéra 24. 11. 2017 v Mahenově divadle.

Provázat dohromady kratší autorské divadelní tvary v tom nejlepším slova smyslu – v Kabaretu české státnosti − na to si troufnou jen skuteční mistři. V našem případě režiséři s výsostně originálním divadelním rukopisem: Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský, Jiří Jelínek, Martin Františák a Jan Frič. To bude montáž atrakcí a pravý divadelní nářez!

Premiéra 14. 12. 2017 v Redutě.

V dubnu − Zázrak v černém domě.

Zas po čase se bude spílat Brnu!

Náš dlouhodobý dramaturgický cyklus pokračuje částečně autobiografickou hrou brněnského rodáka Milana Uhdeho. Režisér Břetislav Rychlík si hru vybral jistě i proto, že je jakousi rodinnou anamnézou českého dvacátého století. Posuďte sami: Rodinný dům, postavený v duchu funkcionalistické architektury 30. let, nese stopy půlstoletého užívání. Je plný stop po deštích, bouřích a událostech prosáknuvších střechou. Rodina Pompeových v něm prožila stěžejní okamžiky prvorepublikových, protektorátních, poválečných, socialistických dějin až do událostí současných, které se podepsaly i na vztazích mezi jejími členy. To se tak někdy přihodí, že má taková rodinná sešlost mnohdy překvapivý průběh. Namísto toho, aby se vzpomínalo, bilancovalo nebo rozumně rozhodlo, co s domem dál, otevírají se skříně s kostlivci a bolestivě se práší staré koberce. Autor naštěstí obdařil rodinu vzácnou genetickou výbavou – uštěpačnou ironií a smyslem pro sarkasmus a černý humor. Jinak by totiž onen „černý dům“ pod tlakem všech okolností dávno explodoval.

Premiéra 26. 4. 2018 v Redutě.

30–31

×

Dámská jízda napříč soubory NdB

Pavla Vykopalová za ztvárnění hlavní ženské postavy v opeře Káťa Kabanová Celý večer byl vlastně přehlídkou věcí střídavě skvělých, vydařených a parádních. Přesto považuji dva momenty za úplně nejdůležitější. Jedním z nich je nedostižný výkon Pavly Vykopalové v titulní roli. (…) Nesázel bych však nikdy na to, že jeden z prvních opravdu vzorových janáčkovských výkonů vzejde právě z českého prostředí, a navíc z Brna. Vykopalová dokázala s překvapivou lehkostí a bez zjednodušování partu ovládnout zrádnou rytmiku i těkavou nápěvkovou melodiku a k tomu osvědčit i výjimečný hudebně-dramatický talent. Její hlasový projev přitom není bůhvíjak masivní a nemůže poutat pozornost okázalými „silovými“ efekty.

Hledat, kdo je ten úplně nejlepší, je vždycky dětinské. I tak lze tvrdit, že žádnou výrazně lepší Káťu, než jak ji ztvárnila Vykopalová, svět nepoznal.

Jan Špaček, Město hudby, 9. říjen 2016 Brněnská inscenace soustřeďuje opravdu silný soubor zpěváků s hereckými charakterizačními schopnostmi. Titulní roli ztělesňuje Pavla Vykopalová s mimořádným nasazením a vnitřním prožitkem. Naplňuje velmi tvárně režisérovu představu postavy, za pozornost stojí například i práce s napětím těla, tenze a uvolnění, které provází emocionální pochody, jsou mimořádně přesvědčivé. V partu jí více vyhovují místa

f o t o : Marek Olbrzymek

Období, v němž se pravidelně ohlašují výsledky nejrůznějších anket, soutěží i profesních ocenění, je tady.

Narůstá nervozita nominovaných, tep sázkařů atakuje rizikové hodnoty a fanouškům trnou dlaně, jak usilovně drží palce. NdB s hrdostí oznamuje, že má svá želízka v ohni. Ve hře jsou tentokrát prestižní ceny Herecké asociace Thálie. Z radostí vám oznamujeme, že v užší nominaci za rok 2016 jsou naše milé:

Káťa Kabanová – Pavla Vykopalová

lyričtější a snílkovského charakteru, již pro lyričtější hlasový fundus. (…) Vykopalové hlas, ač nevyniká mimořádně krásným témbrem, je nástrojem veskrze prožitě lidským, a její Káťa byla ozdobou večera.

David Chaloupka, Opera Plus, 8. října 2016 Pavla Vykopalová sa s postavou Káti nestretá prvýkrát. Tvorí ju ako osobnosť, ktorá sa napĺňa v láske a v prírode, ale je ničená a zničená pokryteckou a spiatočníckou spoločnosťou, predstavovanou Kabanichou a Dikým. Pavla Vykopalová pridáva do svojej kreácie o trochu viac rebelky než krehkej

lyrickej bytosti, v konečnom vyznení však jej postava vyznieva žensky a súcitne. Hlasovo je pre rolu výborne disponovaná, jej soprán je vo výškach znelý, vždy s jasne zreteľnou dikciou, dokonca aj v tak na zrozumiteľnosť textu chúlostivej scéne, ako je výstup s Varvarou. Popri Míle a Jenůfe je to Vykopalovej ďalšia výborná janáčkovská rola z radu tých, pre ktoré je hlasovo (v súčasnosti) stavaná.

Vladimíra Kmečová, Opera Slovakia, 8. října 2016

Hrajeme: 13. 5. a 20. 5. vždy od 19.00 v Janáčkově divadle

f o t o : Jakub Jíra

f o t o : Ctibor Bachratý

nominace na ceny Thálie

Chvění – Ivona Jeličová

Ivona Jeličová za ztvárnění hlavní ženské postavy v baletu Chvění Celé představení je propojeno tancem dvou hlavních aktérů: ON – Arthur Abram a ONA – Ivona Jeličová. Ti dva nesou vlastní intimní příběh evokující nejvíce matku se synem. V nádherné pohybové kantiléně souzní s hudbou. Sólový pár však může symbolizovat i muže a ženu nebo Marii a Ježíše, který opouští svůj domov, bezpečí a odchází do života, smrti, sám a zanechává zoufalou plačící bytost jejímu osudu.

Téma cesty lidí pochybujících a váhajících, kteří touží po objetí, aktuálně rezonuje se současnou situací migrujících národů.

Na pomoc si choreograf a režisér bere jednoduchou rekvizitu – kufr jako symbol toho nejdůležitějšího, co si člověk bere s sebou, co pro něj znamená domov, vlastní identitu a vzpomínky…

Zcela mimořádná je ale Ilona Jeličová, zkušená tanečnice, vyzrálá, plná něhy, utrpení a lásky. Její pohyb je tak samozřejmý, naplněný a prožitý, že nemůže nechat nikoho chladným. Brněnský balet dokázal touto premiérou, že pokračuje úspěšně ve své cestě za kvalitou inscenační i interpretační.

Ivana Kloubková, Chvění – Když tanec sevře srdce, tanecniaktuality.cz, 16. 11. 2016 Centrální a jedinečný pár i v interpretaci vynikající Ivony Jeličové a Arthura Abrama se poněkolikáté v inscenaci navrací k mottu Holanovy nádherné básně Poslední… Obraz dvou, partnerů, milenců, manželů, sedících na svých kufrech a opakujících jednoduchá pohybová sdělení. Sdělení beze slov nasycena marností a hledáním východiska a cesty…

Petrolejové lampy – Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák

Po opětném setkání i novém odcházení hlavní dvojice, kde vévodí sólový srdceryvný výstup Ivony Jeličové − Ženy, se nenásilně a přece kompozičně jasně tvůrci opět vracejí k začátku nekonečného, smutného pochodu.

Opět si nesou své kufry jako možná jediné svědectví svých životů…

Marcela Benoniová, Chvění nejen v Brně.

Nová choreografie Petra Zusky, Opera Plus, 12. 11. 2016

Hrajeme: 27. 3., 6. a 7. 4., 18. a 19. 5. 2017 vždy od 19.00 v Janáčkově divadle.

Hana Tomáš Briešťanská za ztvárnění hlavní ženské postavy v inscenaci Petrolejové lampy Hana Tomáš Briešťanská se do samotného finále probojovala jedinečným ztvárněním ústředního hereckého partu Štěpky Kiliánové v divadelní adaptaci stěžejního prozaického díla Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy, kterou v Mahenově divadle režíroval ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Publikem i odbornou kritikou nadšeně aplaudovaný divadelní artefakt je úspěšný nejen umělecky, ale i komerčně: i přes náročnost

32–33

tématu patří k nejnavštěvovanějším položkám repertoáru činohry NdB, jistě i díky herecké brilanci naší nominantky. Štěpka Kiliánová coby hlavní postava Havlíčkovy plánované, žel nikdy nedokončené, románové trilogie patří k nejsilnějším ženským hrdinkám v dějinách středoevropské prózy 20. století. Jako taková se logicky postupem času dostala do středu pozornosti nejrůznějších adaptátorů, Hana Tomáš Briešťanská se tak svou interpretací zařadila do skutečně excelentní společnosti, kterou kromě ní tvoří například Iva Janžurová, která dceru zednického mistra Kiliána ztvárnila ve slavném filmu Juraje Herze, Bára Hrzánová (Divadlo na Jezerce), Pavla Tomicová (Klicperovo divadlo), Silvie Krupanská (Divadlo Petra Bezruče Ostrava) či Ivana Uhlířová (Divadlo Komedie). / Petr KlariN Klár / „Když její herectví porovnáme s filmovou Štěpou Ivy Janžurové, najednou zjistíme, že jednak svým fyzičnem, ale také výrazovým herectvím je ta brněnská Štěpánka věrohodnější. V jejím jednání se mísí fyzická síla s duševní bezradností. Energie a smutek.

Vrozené vůdcovství a plachost. Je to nádherně komponovaná postava, promyšleně realizovaná.“ Peter Stoličný, i-divadlo.cz Zbývá jen jedno: Popřát Haně Tomáš Briešťanské hodně štěstí ve velké konkurenci.

Jeď, Štěpko, jeď!

Hrajeme: 11. 3. od 17.00, 12. 4. od 19.00, 18. 5. od 20.00 v Mahenově divadle

×

Jan Pištěk, divadelní podnikatel a ředitel; jeho podnikatelské počátky jsou poznamenány řadou ekonomických i uměleckých propadů, ale pozdější systematická orientace na kvalitní operní repertoár přinesla jeho společnosti dobré jméno a zajistila významné stagiony. Působil v centrech tehdejšího divadelního života v Plzni a v Praze, několik sezon v divadle brněnském. V Praze také otevřel Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech.

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Pavel Švanda ze Semčic st. patřil k nejvýznamnějším divadelním ředitelům druhé poloviny 19. století. Jeho společnost úspěšně působila v Brně, v Praze a v Plzni a dosáhla rozsahu velkého divadelního podniku. I když správu jeho částí Švanda svěřoval uměleckým správcům, umělecký program formuloval vždy sám, popř. ve spolupráci se svou chotí. Jeho nástupce Pavel Švanda ze Semčic ml. otcovu úroveň (zejm. v činohře) nedokázal udržet.

František Lacina převzal divadelní společnost po svém tchánu, Václavu Svobodovi, a během krátké doby z malého, na činohru orientovaného souboru vytvořil velkou konkurence schopnou společnost, jejíž těžiště bylo v produkci hudebních představení. Brněnské divadlo k provozování poprvé získal v roce 1898, a i když jeho spory s Družstvem byly obrovské, stal se Lacina nejdéle působícím ředitelem brněnského divadla v době společností. V roce 1917 předal řízení společnosti svému zeti Václavu Jiřikovskému.

NdB v době

Když Družstvo českého Národního divadla v Brně v roce 1884 dokončovalo stavební práce v divadle na Veveří, rozhodlo se svěřit provozování divadla v budově některé ze zavedených divadelních společností.

Plakáty k představením Národního divadla v Brně v době společností uváděly v záhlaví jméno ředitele, jehož společnost právě divadlo provozovala. Magelonu uvedla společnost Jana Pištěka jako zahajovací představení v divadle na Veveří, Její pastorkyňa Leoše Janáčka v podání společnosti Aloise Staňka Doubravského byla původní premiérou opery.

Tato praxe nebyla neobvyklá a Družstvo s ní mělo zkušenosti již z dřívějšího působiště ve dvoraně Besedního domu, kde pod jeho hlavičkou v roce 1881 působila společnost Jana Pištěka. Vzhledem k tomu, že české divadlo v Brně bylo podle dekretu císaře Josefa II. z roku 1786 (tzv. divadelní privilegium brněnské) považováno za „přespolní“, muselo ve prospěch městem zřizovaného (tedy německého) divadla odvádět pěti a desetiprocentní části z tržeb (podle toho, zda představení proběhlo v divadelních nebo nedivadelních hodinách) a nemělo žádné vydatné subvence, patřila k základním výběrovým kritériím vedle umělecké úrovně a dostatečné velikosti společnosti i ekonomická soběstačnost ředitele. Po dlouhých jednáních se výbor Družstva rozhodl pro první sezonu zadat provozování divadla v budově na Veveří již vyzkoušenému Janu Pištěkovi.

V letech 1884–1919 (vyjma období 1891–1898, kdy Družstvo provozovalo divadlo ve vlastní režii v naději, že sníží provozní náklady) bylo divadlo zadáno osmi společnostem. Smlouvy byly obvykle sezonní a ředitel společnosti nesl plnou odpovědnost za ztráty způsobené provozem. Mezi řediteli a Družstvem docházelo k častým rozepřím, když Družstvo zasahovalo do repertoáru společnosti, korigovalo benefice a ceny vstupného či nedokázalo uspokojivě řešit technické nedostatky budovy. Dochované zápisy ze schůzí výboru Družstva jsou cenným zdrojem informací o denním provozu divadla, o jednáních s řediteli i o rozepřích, které v souvislosti s provozem vznikaly. Jan Pištěk jako samostatný podnikatel divadlo v budově Družstva provozoval jednu sezonu (v době provozování divadla ve vlastní režii Družstva byl ředitelem, avšak tehdy neměl pravomoci a povinnosti samostatného podnikatele). Pouze na jednu sezonu svěřilo Družstvo divadlo na Veveří také společnostem Františka Pokorného (1885/1886), Aloise Staňka Doubravského (1903/1904) a Antonína Fencla (1913/1914; Antonín Fencl však jako ředitel setrval i v další sezoně, kdy byl provoz udržován

historie

společností svépomocnou akcí členstva). Opakovaně a na delší období bylo podnikání svěřováno společnostem Pavla Švandy ze Semčic st. (1886–1891), Antoše J. Frýdy (1905–1909) a především společnosti ředitele Františka Laciny, který brněnské divadlo provozoval v letech 1898–1903, 1904–1905, 1909–1913 a 1915–1918. V sezoně 1917/1918 Lacinovu společnost již řídil jeho zeť Václav Jiřikovský, který se v následující sezoně stal oficiálně posledním soukromým podnikatelem v budově Družstva. Po vzniku samostatného Československa se systém provozování divadla změnil a ředitelem byl jmenován Václav Štech.

Na první pohled se období společností může jevit jako nestabilní a nekontinuální. Družstvo jako pronajímatel divadelní budovy a držitel licence k provozování her se však vždy v souladu se stanovami snažilo, co bylo v jeho silách, aby české divadlo v Brně bylo provozováno řádně, pravidelně a přiměřeně kvalitně. Při výběru společností, jimž svěřilo provozování divadla, bralo v potaz dosavadní (brněnské i mimobrněnské) výsledky jejich činnosti a kladlo ředitelům řadu podmínek, od umělecké úrovně, povinnosti převzít členstvo předchozí společnosti, přes povinnost počtu her a dobu trvání sezony až po zcela praktické povinnosti týkající se údržby propůjčených prostor a fundusu. Provozní a umělecké podmínky vyžadovaly na základě získaných zkušeností stále přesnější definice a byla-li úmluva s Janem Pištěkem ze září 1884 shrnuta v devíti bodech dvoustránkového rukopisu, už smlouva s Františkem Lacinou z dubna 1909 na sedmnácti stranách strojopisu přesně vymezovala povinnosti obou stran a přesný rozpis cen vstupného pro všechna místa a všechny žánry. Národní divadlo v Brně (zpočátku Prozatímní Národní divadlo v Brně) prvních pětatřicet let (s výjimkou uvedeného období provozování divadla ve vlastní režii Družstva) fungovalo jako stagiona, ale postupem let, neboť část členstva jedné společnosti vždy přecházela do společnosti druhé, se vytvořilo stálé jádro uměleckého souboru a tradice, na niž bylo možné navazovat.

34 –35

Divadelní společnost Antonína Fencla v době brněnského působení v sezoně 1913/1914.

×

12 .– 17. 5.

FESTIVAL DIVADELNÍ SVĚT Brno 2017 text: Martina Procházková foto: archiv DSB

Od 12. do 17. května budete mít možnost navštívit již 8. ročník mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno. Na více než deseti brněnských scénách se představí divadla ze všech koutů světa. Světově proslulý izraelský taneční soubor Kibbutz Contemporary Dance Company vás ohromí nevídanými choreografiemi, nad nimiž se bude tajit dech. Stále populárnější Theater Bremen, který se do Brna vrací opakovaně, uvede brechtovskou klasiku Dobrý člověk ze Sečuánu v nevšední a vizuálně poutavé úpravě režisérské kouzelnice Alize Zandwijk.

Mimořádná bude také inscenace mnichovského Residenztheater Král Oidipús, v níž starořečtí hrdinové vystoupí v kravatách a za sklem podivného „open space“. Z českých inscenací se můžete těšit na démonického Norberta Lichého v titulní roli inscenace Divadla Petra Bezruče Spalovač mrtvol.

Předprodej festivalových vstupenek byl zahájen 28. února, takže neváhejte a zajistěte si ta nejlepší místa na představení, která vás nadchnou svou jedinečností.

Podrobné informace o chystaném programu můžete průběžně sledovat na webových stránkách www.divadelnisvet.cz nebo na našem facebooku (facebook/divadelnisvet).

16. 5. 20.00

Reduta

Divadlo Petra Bezruče: Spalovač mrtvol

13. 5. 20.00

Mahenovo divadlo

Residenztheater: Král Oidipús

15. 5. 20.00

Mahenovo divadlo

Theater Bremen: Dobrý člověk ze Sečuánu

16. 5. 18.00

Janáčkovo divadlo

a

17. 5.

19.00 Janáčkovo divadlo

Kibbutz Contemporary Dance Company: Horses in the Sky

36–37

×

Rekonstruujeme Krátce po svých padesátých narozeninách dostává Janáčkovo divadlo do sezony 2017/2018 velký dárek – generální opravu, na kterou už nějaký ten rok toužebně čekalo. Naše největší divadelní budova byla od svého otevření v roce 1965 udržována spíše kosmeticky, a nyní si její zdravotní stav žádá výraznější zásah.

Zasedací místnost, krycí jméno: skleník

Nabídka filmařům: Natáčíte horor a nevíte si rady s lokacemi? Podzemí Janáčkova divadla je pro děsivé scény jako stvořené! Bonus: přirozený zvukový podkres syčící páry.

„Kdopak asi okousal to křeslo?“ „... s tím si nelámejte hlavu, pěkně se tu připravte na výstup – diváci očekávají výjimečný baletní výkon.“

rekonstrukce

Janáčkárnu text: Barbora Rosochová foto: Vít Vaněk

Budova již několik let nesplňuje normy, které se staly ve střední Evropě standardem. Pravidelnými revizemi prochází pouze díky odkládaným příslibům rekonstrukce. Dlouhé roky už není vyhovující ani zázemí pro účinkující, prostor pro skladování kulis a rekvizit nebo počet toalet (vskutku, ty fronty ve foyer jsou neúnosně dlouhé a zkuste si je vystát na vysokých podpatcích a bez chlebíčku). Celkový technický stav budovy, a to bohužel doslova od střechy až po sklep, odpovídá padesátiletému opotřebení. Ředitel NdB Martin Glaser se proto brzy po svém nástupu do funkce rozhodl iniciovat diskusi o generální rekonstrukci. Stávající vedení města Brna jeho volání naštěstí záhy po volbách vyslyšelo. Jedna z největších investičních akcí města si bohužel vyžádá uzavření Janáčkova divadla po celou příští sezonu.

Práce by měly začít podle výsledků výběrového řízení na dodavatele stavby. Předpokládáme, že se tak stane v červnu 2017. Generální oprava nezmění vnější vzhled budovy, foyer ani hlediště. Veškeré zásahy budou provedeny citlivě a s respektem k původní, památkově chráněné, podobě Janáčkova divadla. K největším změnám, které se projeví v půdorysu stavby, by mělo dojít v již zmiňovaných zákulisních prostorech pro umělce a personál, jde zvláště o logičtější rozvržení místností nebo zvětšení či lepší vybavení šaten. Dámy se ovšem v prvním patře dočkají nových, větších toalet. Náročnou opravou si projde také celá střecha divadla, veškeré sítě a rozvody.

Dle svých scénografických dispozic budou některá představení opery a baletu, která jsou uváděna v Janáčkově divadle, přesunuta do Mahenova divadla. Mahenka je domovskou scénou činohry a na jejích prknech se ročně odehrají téměř tři stovky představení. Jedná se tedy o velmi vytížený divadelní prostor, do kterého kromě činoherních postupně přibude pět operních premiér a dvě novinky baletní. Aby se provozu v Mahenově divadle přeci jen ulevilo, ale zároveň nebyli naši diváci ochuzeni o obvyklé množství kulturních zážitků, chystáme se dvě budoucí premiéry a jejich reprízy odehrát ve vyhřívaném cirkusovém šapitó, jež bude vystavěno v parku Lužánky. A protože Janáčkovo divadlo nabízí skutečně široký repertoár, budou velké opery a balety k vidění také na brněnském výstavišti v pavilonu P. Chystáme se na velmi náročnou divadelní sezonu, zejména po stránce provozní a organizační. Odehrát ji plnohodnotně bez našeho největšího divadelního domu je pro nás výzva a my věříme, že se s ní dokážeme vypořádat. Také doufáme, že rekonstrukce bude hotova v takovém termínu, abychom s „Janáčkárnou“ ve výborné kondici mohli hrdě vkročit do sezony 2018/2019 a také slavnostně zahájit šestý ročník Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018, který se uskuteční v termínu od 23. 11. – 8. 12. 2018.

O stavu rekonstrukce budeme diváky průběžně informovat na webových stránkách, sociálních sítích, v zákaznickém centru a v magazínu Diva.

Umyvadlo nebo korýtko?

Můžete si vybrat.

Ruku na srdce – mohlo by vás vůbec překvapit, kdyby se za vámi během líčení na představení vynořil Střihoruký Edvard?

38–39

→

rekonstrukce

Tento baletní sál i po jednapadesáti letech sní o éterických baletkách, silných tanečnících, krásných choreografiích... a také po novém obložení a odstranění plísní!

Vetešnictví u Janáčka!

Kdo hledá, ten najde!

Tyto stojany na noty pamatují ještě slavný koncert pod taktovkou W. A. Mozarta (dříve stávaly v Redutě).

Rozmístění operních a baletních inscenací Janáčkova divadla pro sezonu 2017/18 Soubor

Mahenovo divadlo *

Brno – Výstaviště

Špilberk **

Poslední šance před uzavřením ***

Opera

Carmen

Faust a Markéta

Carmen

Aida 10. 4.

Don Giovanni

Tosca

La Gioconda

Hry o Marii 13. 4.

Hubička

Turandot

La traviata

Láska na dálku 24. 3., 26. 3., 28.3., 30. 3., 31. 3. a 5. 4.

La Traviata

Nabucco

Káťa Kabanová 13. 5., 20. 5.

Nabucco

Tosca

Polská krev 19. 4.

Balet

Labutí jezero

West Side Story

Made in USA

Petite Mort

* přenesli jsme z Janáčkova divadla ** v rámci projektu Opera na Špilberku 2017 *** začátky vždy v 19.00

Chvění 27. 3., 6. 4., 7. 4., 18.5. a 19. 5.

Sněhurka a sedm trpaslíků 15. 3. v 18.00, 1. 4. ve 14.00 a 18.00

×

f o t o : Marek Olbrzymek

operní bloky

Káťa Kabanová

Přidáváme

operní představení! text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Zůstaneme v našem domovském Janáčkově divadle ještě o pár týdnů déle, a proto se můžete i vy těšit na další představení.

Polovina dubna je dobou velikonoční, časem zastavení a duchovního přemítání. Jaké lepší dílo pro tento čas vybrat než operu Bohuslava Martinů Hry o Marii, vyprávějící o lidských pochybeních, hříchu a odpuštění prostřednictvím příběhů inspirovaných středověkými mirákly, které jsou niternou výpovědí o nás samých.

S jednou ženou si záletný a rozmařilý Bolo Baraňski ví rady, ale co dělat, když jsou náhle dvě? Půvabná opereta Oskara Nedbala Polská krev 19. dubna s Danou Strakovou-Šedrlovou (Helena), Martou Reichelovou (Wanda), Mariánem Vojtkem (Bolo) a Janem Šťávou (Zaremba) v hlavních rolích.

Na dvě mimořádná představení se vrací do Janáčkova divadla pohádka o kruté princezně Turandot a jejích hádankách. Strhující milostný příběh, velké sbory a nejslavnější tenorová árie „Nessun dorma“, to je poslední velké dílo Giacoma Pucciniho s Ivetou Jiříkovou jako Turandot a Michalem Lehotským v roli prince Calafa.

Inscenace roku 2016 − Janáčkova Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena! Kdo nestihl podzimní blok, má jedinečnou příležitost 13. a 20. května, kdy jeviště Janáčkova divadla znovu zaplaví vody řeky Volhy, zrcadlící příběh nešťastné Káti Kabanové v podání Pavly Vykopalové, Magnuse Vigiliuse, Evy Urbanové, Jiřího Sulženka a dalších.

Začátek měsíce května bude patřit velké italské opeře. Verdiho Nabucco o vysvobození Židů z babylonského zajetí patří od doby svého vzniku ke kultovním dílům nejen díky slavnému sboru „Va pensiero sull‘ali dorate“. Verdi se ve své třetí opeře projevil jako zkušený dramatik a na pozadí biblického námětu vytvořil silný příběh o víře a lás-

ce. V kolébce opery Itálii zůstaneme i v posledním květnovém dnu.

Temné uličky zimních Benátek jsou kulisami pro tragický příběh o nevyslyšené lásce a oběti. Ponchielliho La Gioconda si ani v nejmenším svými kvalitami nezadá se slavnými operami Verdiho a Pucciniho, naopak jen málokteré dílo klade na své hlavní představitele takové nároky. V hlavních rolích se můžete těšit na Ivetu Jiříkovou (Gioconda), Veroniku Hajnovou-Fialovou (Laura), Luciana Mastra (Enzo), Pavola Remenára (Barnaba) a Jiřího Sulženka (Alvise).

Přidáváme v dubnu a květnu v Janáčkově divadle: 13. 4. v 19.00 19. 4. v 19.00 26. a 30. 4. v 19.00 7. 5. v 19.00 13. a 20. 5. v 19.00 31. 5. v 19.00

40– 41

Bohuslav Martinů: Hry o Marii Oskar Nedbal: Polská krev Giacomo Puccini: Turandot Giuseppe Verdi: Nabucco Leoš Janáček: Káťa Kabanová Amilcare Ponchielli: La Gioconda

×

/HV\ PÄŒVWD %UQD D V KříŞkovskĂŠho 247, KuĹ™im 664 34

t TMVäCZ W MFTOJDUWĂ“ t TUBWFCOĂ“ B USVIMĂˆÇ˛TLĂ? DzF[JWP t QBMJWPWĂ? B LSCPWĂ? EDzÓWĂ“ t TPVTUSVäFOĂ? EDzFWÇ”OĂ? QBMJTĂˆEZ

t TB[FOJDF MFTOĂ“DI B PLSBTOâDI EDzFWJO t [BISBEOĂ“ B QBSLPWâ OĂˆCZUFL t Ă?UÇ”QLB B NVMÇ?PWBDĂ“ LÇžSB t LPNFSÇ?OĂ“ NZTMJWPTU

Odborný lesní hospodåř lesního majetku statutårního města Brna

www.gotobrno.cz/folklornirok

NĂˆUF L OĂˆN CMĂ“[LP

28. 2. 2017

BRNÄšNSKĂ? FAĹ ANK

15. 6. 2017

BRNÄšNSKO TANÄŒĂ? A ZPĂ?VĂ

21. 6.—13. 7. 2017

F SCÉNA — 20 let

24.—27. 8. 2017

MEZINà RODN� FOLKLORN� FESTIVAL BRNO, JihomoravskÊ doŞínky

12.—16. 9. 2017

BABYLONFEST

LESYMB.CZ

KNIHY PĹ˜Ă?MO OD ZDROJE! 20% SLEVA NA E-SHOPU NAKLADATELSTVĂ? JOTA a fi e

b

io g r

be le

ti r i e

ro

z e ny

p

e n a u cn a

p op

rn ula

takĂŠ ve slovenĹĄtine

WWW.JOTA.CZ

Poukaz na slevu 10% na květiny

Květiny Jezuitskå 15, Brno a Kavårna tel: 601 234 587 nebo 601 234 588 https://cs-cz.facebook.com/defleursbrno1/

platnost poukazu do 30.6.2017

Hlasuj a vyhraj Cena Diva 2016

Hlasovací lístek

Nejoblíbenější pěvkyně Nejoblíbenější pěvec Nejoblíbenější tanečnice Nejoblíbenější tanečník Nejoblíbenější herečka Nejoblíbenější herec Nejlepší operní inscenace Nejlepší baletní/taneční inscenace Nejlepší činoherní inscenace Na anketním lístku není nutné vyplnit všechny kolonky. Pokud uvedete kontaktní údaje, budete zařazeni do slosování o atraktivní cenu.

jméno a příjmení adresa

Uvedením e-mailové adresy souhlasím se zasíláním pravidelného Bulletinu NdB:

telefon, mobil e-mail

Ano

Ne

Získejte výhody s věrnostním programem ČD Body! předplatné časopisu Jízd

enk

a

jízdenky a aplikace na In Kartu divadelní představení

e Zaregistrujte s do ČD Body dy. w w.cd.cz/cdbo St ačí navštívit w kup ná ne -li on každý Body získáte za ete ůž m oji odměnu si jízdenek ČD a sv sami vybrat.

zážitkové výlety a řadu dalších

www.cd.cz/cdbody

PODPOŘTE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRÁ PODPORA Pro přátele NdB výhodné pojištění, osob, automobilů, domácností a další od společnosti e-Finance Ušetřete na pojistném a zároveň platbou za pojištění podpořte Národní divadlo Brno! více informací na www.chytra-podpora.cz

mediální partneři

partneři

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗l

březen 2017

od 8. 3.

opera čt

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

balet

9. 3. 19.00 Carmen

| JD |

pá 10. 3. 19.00 Petite Mort

↗l

VT | JD |

role Carmen – Václava Krejčí Housková

so 11. 3. 19.00 Carmen

| JD |

ne 12. 3. 19.00 Edith Piaf, vrabčák z předměstí

| MD |

Edith – Radka Fišarová, Vypravěč – Zbyněk Fric

role Escamillo – Svatopluk Sem

po 13. 3. 17.00 Předpremiérové kukátko

| JD |

Vstup zdarma

k opeře Láska na dálku

út 14. 3. 19.00 Carmen

st 15. 3. 18.00 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

ne 19. 3. 19.00 Edith Piaf, vrabčák z předměstí

| MD |

Edith – Radka Fišarová, Vypravěč – Zbyněk Fric

| JD |

út 21. 3. 19.00 Petite Mort

role Don José – Luciano Mastro

pá 17. 3. 19.00 Tosca

| JD |

role Tosca – Iveta Jiříková

so 18. 3. 17.00 Tosca

| JD |

role Cararadossi – Luciano Mastro

ne 19. 3. 19.00 Recitál Jany Šrejmy Kačírkové

premiéra

| JD |

po 27. 3. 19.00 Chvění

| JD |

role Clémence – Lucie Hájková / Pavla Vykopalová

ne 26. 3. 19.00 Láska na dálku

↗l

E | JD |

↗l

činohra

| foyer JD |

JD prem | JD |

Dárek | JD |

so 25. 3. 19.00 Petite Mort

a Davida Nykla pá 24. 3. 19.00 Láska na dálku

↗l

Věnováno Jiřímu Kyliánovi k 70. narozeninám.

st

8. 3. 19.00 Kámen a bolest

čt

9. 3. 18.00 Kámen a bolest

čt

9. 3. 19.00 Paní z moře

↗l

MD2 | DR | | DR | AB | MD |

role Jaufré Rudel – Roman Hoza / Pavoľ Kubáň

út 28. 3. 19.00 Láska na dálku

↗l

U, S | JD |

role Le Pélerin – Markéta Cukrová / Veronika Hajnová

st 29. 3. 11.00 Krok za oponu

pá 10. 3. 10.00 Brněnské pověsti pá 10. 3. 17.00 Král Oidipús

| JD |

| DR |

derniéra

KO | MD |

so 11. 3. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

s operou Láska na dálku

čt 30. 3. 19.00 Láska na dálku

↗l

AB | JD |

↗l

F, ZČ | MD |

ne 12. 3. 15.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

role Clémence – Lucie Hájková / Pavla Vykopalová

pá 31. 3. 19.00 Láska na dálku

so 11. 3. 17.00 Petrolejové lampy

VO | JD |

po 13. 3. 19.00 Paní z moře

VRP | DR |

↗l

VČ | MD |

role Jaufré Rudel – Roman Hoza / Pavoľ Kubáň

po 13. 3. 19.00 Kámen a bolest

ČP, S | DR |

út 14. 3. 19.00 Bůh masakru

f o t o : Jakub Jíra

út 14. 3. 18.00 Kmeny

| MD |

↗l

SPČ | DR |

čt 16. 3. 19.00 Je třeba zabít Sekala čt 16. 3. 19.00 Kdyby, tak, a co pak

| MD |

derniéra

pá 17. 3. 17.00 Jak jsem se ztratil

| DR | | MD |

aneb Malá vánoční povídka so 18. 3. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

pro kluky a děvčátka od tří do tři sta let so 18. 3. 19.00 Kámen a bolest

↗l

D | DR |

→ Kámen a bolest

44 – 45

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla (vstup zdarma)

→

duben 2017 opera ne 19. 3. 10.00 Zlatovláska

| MD |

ne 19. 3. 17.00 Veroničin pokoj

ne

2. 4.

17.00

F | DR | út

po 20. 3. 19.00 Králova řeč

| MD |

po 20. 3. 19.00 Kouzelný vrch

| DR |

st 22. 3. 10.00 Romeo a Julie

| MD |

pá 24. 3.10.00 a 19.00

| DR |

C, J | MD |

4. 4. 18.00 Čert a Káča

| MD |

role Káča – Jana Hrochová

st

5. 4. 19.00 Láska na dálku

↗l

Dárek | JD |

role Clémence – Lucie Hájková

čt

Podezřelá krajina s anděly

Čert a Káča role Káča – Václava Krejčí Housková

6. 4. 19.00 Don Giovanni

| MD |

role Don Ottavio – Aleš Briscein

v rámci cyklu Spílání Brnu

pá so 25. 3. 14.00 Kvak a Žbluňk

7. 4. 19.00 Lazebník sevillský

| DR |

ne 26. 3. 19.00 Kámen a bolest

↗l

| DR |

↗l

so

8. 4.

17.00

La Gioconda

| MD |

út 28. 3. 19.00 Černá labuť

| DR |

po 10. 4. 19.00 Aida

↗l

| DR |

čt 30. 3. 19.00 Improvozovna pá 31. 3. 19.00 Želary

| DR |

premiéra

| JD |

role Gioconda – Csilla Boross

út 28. 3. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

st 29. 3. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| MD |

role Rosina – Andrea Široká

MD prem 1, 2 | MD |

| JD |

role Aida – Anda-Louise Bogza

st 12. 4. 19.00 Cena Diva – Galavečer hvězd

| JD |

Vyhlášení divácky nejúspěšnějších inscenací a hereckých výkonů NdB v roce 2016!

čt 13. 4. 19.00 Hry o Marii

| JD |

role Mariken – Andrea Široká

hosté st

8. 3. 19.00 Rychlé šípy

| MD |

Slovácké divadlo

so 11. 3. 18.45 La traviata

út 18. 4. 19.00 La Dafne

| DR |

st 19. 4. 19.00 Polská krev

| JD |

role Hrabě Baraňski – Jaroslav Březina

↗l

| DR |

ne 23. 4. 19.00 La Dafne

| DR |

st 26. 4. 19.00 Turandot

| JD |

Přímý přenos z Metropolitní opery New York

so 18. 3. 19.00 Wohnout akusticky

| MD |

role Turandot – Iveta Jiříková

koncert

čt 27. 4. 19.00 La traviata so 25. 3. 17.45 Idomeneo

↗l

| DR |

| MD |

role Violetta – Jana Šrejma Kačírková

Přímý přenos z Metropolitní opery New York

ne 30. 4. 19.00 Turandot po 27. 3. 19.00 Jako Thelma a Louise

| DR |

role Calaf – Michal Lehotský

f o t o : Ctibor Bachratý

Divadelní spolek Frída

Chvění

www.ndbrno.cz

| JD |

f o t o : Marek Olbrzymek

program

La Gioconda

balet so

1. 4.

čt

6. 4. 19.00 Chvění

↗l

| JD |

pá

7. 4. 19.00 Chvění

↗l

| JD |

14.00 a 18.00

Sněhurka a sedm trpaslíků

so 22. 4. 19.00 Spící krasavice

premiéra

ne 23. 4. 19.00 Spící krasavice

| JD |

JD prem | MD | E, PS | MD |

pá 28. 4. 19.00 Spící krasavice

↗l

AB, VT, VK | MD |

so 29. 4. 11.00 Spící krasavice

DV, VRP | MD |

so 29. 4. 19.00 Spící krasavice – Balet Gala

so 22. 4. 14.00 Všelijaká koukátka

ne 23. 4. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi po 24. 4. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

st 26. 4. 19.00 Králova řeč

| MD |

st 26. 4. 19.00 Improvozovna

| DR |

čt 27. 4. 10.00 Podezřelá krajina s anděly

1. 4. 10.00 Brněnské pověsti

so

1. 4. 19.00 Želary

ne

2. 4. 19.00 Veroničin pokoj

po

3. 4. 19.00 Kouzelný vrch

út

4. 4. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

st

5. 4. 10.00 Zlatovláska

| MD |

čt

6. 4. 18.00 Kmeny

| DR |

čt 27. 4. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

so

8. 4. 19.00 Paní z moře

| MD |

| DR |

↗l

so

| MD |

po 10. 4. 19.00 Je třeba zabít Sekala

F | MD |

1. 4. 19.00 Kolega Mela Gibsona

po

3. 4. 19.00 V rytmu swingu buší srdce mé – ND Praha

út 11. 4. 19.00 Saturnin

3. 4. 19.00 Patricia Barber

st 12. 4. 19.00 Petrolejové lampy

↗l

↗l

| JD |

| MD |

Světový americký jazz poprvé na prknech Mahenova divadla

st

5. 4. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

Česko-španělský koncert (Kyas, Janáček, Marco, Štědroň, Novák)

so 22. 4. 18.45 Eugene Onegin

↗l

ne 30. 4. 19.00 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

| DR | | MD |

út 11. 4. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

Hudební revue s orchestrem Melody Makers Ondřeje Havelky

koncert

↗l

| DR |

| DR |

Přímý přenos z Metropolitní opery New York

| MD |

po 10. 4. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

↗l

Divadelní spolek Frída

ČP, S | DR |

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka

| DR | | MD |

čt 13. 4. 19.00 Strach jíst duši

premiéra

MD prem 1 | DR |

st 19. 4. 19.00 Strach jíst duši

↗l

MD prem 2 | DR |

pá 21. 4. 19.00 Běsi

| DR |

hosté

D, PS | MD |

ne 9. 4. 10.00 Perníková chaloupka

čt 20. 4. 19.00 Kouzelný vrch

| DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

| DR |

po

17.00

↗l

v rámci cyklu Spílání Brnu

pá 28. 4. 10.00 Podezřelá krajina s anděly

so

9. 4.

ČP | DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

činohra

ne

| DR |

út 25. 4. 19.00 Kmeny

| MD |

V hlavních rolích Jelena Jevsejeva a Leonid Sarafanov.

| MD |

pro kluky a děvčátka od tří do tři sta let

VČ | DR | | DR |

46– 47

| MD |

Věří nám 1,3 milionu zákazníků v Česku a na Slovensku Užívejte si teplo domova výhodněji.

LI V Ý

EH POL

TELU A V N ODA PLY

S VÁŠ

D

ÍHO

N ZEM

Jsme spolehlivý dodavatel energií a kvalitní služby vám přinášíme již mnoho let.

Klikněte na web anebo zavolejte.

Zákaznická linka SPP 800 789 789