NdB diva leden - únor 2015

Magazín Národního divadla Brno leden–únor 2015

10

Marta Reichelová nová tvář opery Národního divadla Brno

30

Havel v zemi čeledínů Rozhovor s Martinem Glaserem

Galavečer udělování cen Diva

Roztančená Diva 11. 3. 19.00 Mahenovo divadlo

Goran Bregović

Wedding and Funeral Band

8. 2. 20.30 Janáčkovo divadlo

vstupenky od 890 Kč

Letošní večer Cena Diva, vyhlášení divácké ankety o nejúspěšnější umělce a inscenace souborů NdB, představí divákům jednu podstatnou novinku.

Od tohoto ročníku budou mít slavnostní galavečery na starost vždy jednotlivá umělecká tělesa. Jako první se pořadatelské role ujme Balet NdB se svými hosty, můžeme se tedy těšit na roztančený večer s úryvky z repertoáru baletního souboru, ale i s ukázkami různých tanečních žánrů a stylů od folklóru po twerk. Nebudou chybět ani originální choreografie vytvořené speciálně pro tuto příležitost.

Diváci samozřejmě nepřijdou o přítomnost svých oblíbených umělců oceněných ve všech kategoriích.

úvodník Vážení čtenáři, milí diváci!

Rok 2014 jsme v Národním divadle Brno zakončili premiérou jedné z nejstarších divadelních her naší civilizace – Sofoklovým Králem Oidipem. Úctyhodný pokus vyrovnat se s tímto monumentem evropské kultury zasazujeme do kontextu našeho divadla. Jaká antická dramata nebo komedie se v našem divadle hrály a kdy upřesníme rozsáhlým pohledem do divadelního archivu. Vědomí tradice je důležité stejně jako nutnost věnovat patřičný prostor původní tvorbě.

Začátek nového roku 2015 tak bude velmi symbolicky patřit hrám nejaktuálnějším. Šéf činohry Martin Františák napsal hru Havel v zemi čeledínů přímo pro náš divadelní dům. Původní rodinná operní expedice Čarokraj Marka Ivanoviće sice vznikla pro pražské Národní divadlo, ale věříme, že inscenace bratří Formanů stejně silně zaujme i brněnské publikum. Rozhovor s jejím autorem a novým šéfdirigentem současně nastíní, jak přemýšlí ten, kdo se právě ujímá vedení Janáčkovy opery. Spolu s ním nastoupil od 1. ledna do čela operního ansámblu umělecký šéf Jiří Heřman. Tím je obměna uměleckého vedení NdB završena.

Metodou řízené kolektivní improvizace bude pod vedením režiséra Braňa Holička vznikat inscenace inspirovaná knihou Černá labuť Nassima Taleba o následcích vysoce nepravděpodobných událostí, která je mnohými považována za klíčový text pro porozumění ekonomické i společenské krizi uplynulých let. V improvizaci jsme prý jako národ poměrně zdatní. Jak umění improvizace ovládají

členové činoherního souboru a jejich hosté se můžete přesvědčit v novém projektu Reduty Improvozovna, který vám představujeme v samostatném materiálu.

Divácky nejúspěšnější ročník janáčkovského festivalu a velmi příznivé ohlasy zahraničních hostů konference Opera Europa nám dávají přesně tu správnou dávku energie nutnou k přípravě dalšího ročníku v roce 2016. Stejně tak jsou i velkou inspirací pro festival Divadelní svět, který bude nově organizovat NdB a uskuteční se na podzim letošního roku.

Díky pochopení minulého vedení města, které Národnímu divadlu podstatně zvýšilo příspěvek na činnost, jsme mohli v první polovině sezony bez větších kompromisů přesvědčit brněnské publikum o tom, kam chceme NdB vést a směřovat. Inscenace Louskáčka, Věci Makropulos, Hostiny dravců i Oidipa zaujaly široké publikum i odbornou veřejnost. Zdá se, že i ti, které jste do čela města zvolili, chápou zásadní význam kultury pro rozvoj našeho města a budou pro smysluplné fungování Národního divadla vytvářet potřebné podmínky.

Věřím, že nový rok 2015 bude pro nás všechny rokem dobrým!

A to je také to, co především vám všem přeji!

Martin Glaser ředitel NdB Foto na obálce: Jakub Jíra

↵ Král Oidipús Sofoklés režie: Martin Františák

obsah 4 premiéra

Magazín Národního divadla Brno

opera

9 premiéry činohry

Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

Vedoucí redakce: Petra Kovářová, kovarova@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

10 nová tvář NdB

Obchodní informace

18 premiéra

Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Prodej vstupenek na fakturu Miroslava Rošková, koordinátor obchodu / dankova@ndbrno.cz / 542 158 286 Lenka Benešová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247

Marko Ivanović: Čarokraj režie: Petr Forman

6 zprávy

12 premiéra

Viděli jsme…

Wanda, Zerlina i Penelopka Marta Reichelová

balet

Black and White

choreografie a režie: Mário Radačovský 14 historie

Antika v NdB činohra

20 fotoreport 22 premiéra

balet

Improvozovna!

Choreografický ateliér

činohra

Nassim Nicholas Taleb, Braňo Holiček,

Ilona Smejkalová: Černá labuť režie: Braňo Holiček 24 panorama

Čarokraj

26 divadelní zákulisí inspektorka hlediště Jsem „na place“ první a odcházím jako poslední

Rozhovor s Janou Šrubařovou, inspektorkou hlediště Janáčkova divadla 30 rozhovor

Máme odpor k hrdinům?

Rozhovor s Martinem Glaserem, ředitelem divadla a režisérem 34 ohlédnutí

Nechť nám vzkvétá

Divácky nejúspěšnější ročník festivalu Janáček Brno 2014 Další Divy vycházejí 7. 3. a 16. 5.

Najdete je v divadlech a v předprodeji NdB.

Mezinárodní konference Opera Europa Brno/Ostrava 36 rozhovor

Zbývá už jen hluk? Rozhovor s Markem Ivanovićem

38 reflexe NdB 46 program Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Lysistrata

leden–únor 2015

2–3

Hotel Barceló Brno Palace Marek Pobuda — Papouš f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera

Čarokraj je místem, kde je možné cokoliv

Čarokraj Marko Ivanović režie: Petr Forman

Rodinná operní expedice.

Čarokraj je kouzelná říše plná bájných bytostí, jejíž existence je do­ložena už řadu let. Poprvé o ní pojednal před téměř čtyřiceti lety brit­ský cestovatel, přírodovědec a spisovatel Gerald Durrell (1925–1995) ve své knize Mluvící balík. Vylíčil v ní cestu do země, kde žijí prazvláštní tvorové i netvorové, zvířata i zvířátka, kde rostou prapodivné stromy a květiny neuvěřitelných tvarů a barev a kde také panují speciální přírodní zákony, které vynalezl – či poupravil – kouzelník Hengist Hannibal Velebobule. Tajný vchod do této úžasné říše tehdy objevil v řeckých horách, kde podle dávného bájesloví tyto fascinující bytosti kdysi žily.

V roce 2009 vznikl nezávislý tým průzkumníků a ba­datelů, který pod vedením mytologů Marka Ivanoviće a bratrů Petra a Matěje Formanových hledal do Čarokraje vstup.

S velkou slávou ho tehdy našli v podzemí „Zlaté kapličky“ v Praze. A nám teď cosi napoví­dá, že možná ještě fantastičtější svět bude objeven v Brně…

„Mytologie aneb Čarokraj se řídí zvláštními, operními zákony: neustále odněkud zní monumentální symfonická hudba, všichni tvorové se tu dorozumívají neobvyklým způsobem, zpěvem, každou chvíli se jakoby zastaví čas a zazní písnička nebo árie. Čarokrajem je totiž pro mne Svět opery – je místem, kde je možné cokoliv,“ říká skladatel Marko Ivanović.

První výprava: 6. února 2015 v Janáčkově divadle Další výpravy: 7. 2. ve 14.00 a 18.00, 15. 2. ve 14.00 a 17.00, 7. 3. ve 14.00 a 17.00, 15. 3. ve 14.00 a 17.00, 10. 4. v 18.00, 11. 4. ve 14.00 a 18.00

Dirigent Režie Scéna Kostýmy Choreografie Sbormistr

Marko Ivanović Petr Forman Matěj Forman, Andrea Sodomková Andrea Sodomková Veronika Švábová Pavel Koňárek

Soubor Janáčkovy opery NdB

Osoby a obsazení: Penelopka Papouš Žabák Kniha / Mořská panna 1 Velebobule / Hlavní bazilišek Mořská panna 2 Mořská panna 3 Hlavní vlkodlak

Badatelský tým doporučuje, aby se diváci dostavili několik minut před začátkem představení ke služebnímu vchodu, odkud se po menších skupinách vypraví do budovy divadla. Tam se jim naskytne unikátní příležitost nahlédnout i vstoupit do dosud neveřejných prostor, které byly odhaleny teprve při nedávném průzkumu. Vrcholem netradičního představení pak bude slavnost, která se odehraje na jevišti. Čarokraj je podle režiséra Petra Formana pestrý a podivuhodný svět, který začne existovat až ve chvíli, kdy na něj budou lidé věřit. „Objevili jsme čarosvět, který se podobá mytologii, protože se v něm pohybují bájné bytosti – fénixové, kentauři, bazilišci… postavy, které lidé znají z bájí a pověstí,“

4 –5

Marta Reichelová, Lucie Silkenová Roman Janál, Marek Pobuda Vladimír Javorský, Petr Stach Tereza Merklová, Dana Straková-Šedrlová Ladislav Mlejnek, David Nykl, Jan Šťáva Jitka Klečanská, Martina Králíková Jana Wallingerová, Jitka Zerhauová Petr Levíček, Zoltán Korda

říká Petr Forman. A navíc dodává: „Jak už popsal ve své knize Durrell, mytologie se dělí na dvě části. Je to proto, že některá zvířata sice nejsou zlá, ale mohou být pro své okolí nebezpečná. Bazilišek třeba chrlí oheň, proto se v jeho blízkosti nemůže octnout nic, co by mohlo shořet.

Jsou místa, která jsou temná a stísněná, kde květiny a rostliny zkrátka nemohou žít a růst, protože by je mohutná zvířata s obrovskými tlapami podupala… V té druhé části naopak žijí zvířata v klidu a ve shodě. Diváci vstoupí nejprve do říše té první mytologie a pak se přesunou do druhé.

Všechno se tedy neodehrává pouze na jevišti, ale divadelní svět se rozrostl a vstoupil do více prostorů, jeviště by pro něj bylo malé…“ × / Pavel Petráněk /

f o t o : archiv Jaromíra Nohavici

zprávy Nejlepší selfie

Duchovní smrt v Benátkách a Bratislava v plameňoch Noc českých a slovenských autorů Formou scénických črt se v nastudování režisérů Barbary Herz a Braňa Holička za přispění herců Divadla v Dlouhé a Národního divadla Brno představí nejzajímavější finálové texty soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2013: vítězná hra autora S. D. Ch. Duchovní smrt v Benátkách, dílko svrchované fantazie a jazykové virtuozity, s nečekaným rozuzlením, a provokativní, akčními scénami prošpikovaný text Josefa Jenča Bratislava v plameňoch. Součástí projektu bude netradiční prezentace dalších oceněných děl. × 1. 2. 2015, 19.00 divadlo Reduta

Velká valentýnská soutěž v opeře!

Pokud chcete své drahé polovičce nadělit na Valentýna opravdu netradiční a originální dárek, sledujte v lednu pozorně naše internetové stránky! Vyhlásíme totiž velkou valentýnskou soutěž, ve které můžete vyhrát romantickou večeři za doprovodu hudby přímo na jevišti Janáčkova divadla a další exkluzivní dárky! ×

Jarek Nohavica

Fotograf Ivan Pinkava je jasnovidec!

Když v loňské sezoně prestižní český fotograf Ivan Pinkava vybíral v řadách zaměstnanců Národního divadla Brno zajímavé osobnosti, které by mohl představit v plakátové kampani k novým premiérám, nikdo netušil, že jedna z fotografovaných žen si nakonec ve „své“ inscenaci skutečně zahraje. Kvůli zranění jedné z tanečnic baletu NdB byla nakonec Barbora Bielková, štíhlá dívka shlížející na Brňany z plakátů k Alžbětě a Salomeně, obsazena do role Salomeny. Je to náhoda, nebo má Ivan Pinkava jasnovidecké schopnosti? Přijďte se přesvědčit do divadla Reduta! ×

Hvězdný Goran Bregović míří do Brna

Klasika, muzikál i osudové lásky

Nejvýznamnější balkánský hudebník a skladatel, autor hudby k filmovým hitům Emira Kusturici a vůdčí osobnost současné world music Goran Bregović vystoupí 8. února od 20.30 hodin v brněnském

Jarek Nohavica v Mahenově divadle!

Všem příznivcům ostravského písničkáře, textaře a básníka Jarka Nohavici jsme nadělili opožděný vánoční dárek.

Ve dvou dnech, 20. a 21. února 2015, tento zpěvák se svými největšími hity i čerstvými

Janáčkově divadle i se svým orchestrem The Wedding and Funeral Band. Chaotické spojení historie, současnosti, snění, tance a nejrůznějších emocí dodává Bregovićově hudbě jedinečnost a nenapodobitelný styl, který jistě uhrane i vás.

Vstupenky na brněnský koncert v ceně od 890 Kč jsou k dostání na webu www.ndbrno.cz ×

novinkami vystoupí v historickém sále Mahenova divadla.

Bližší informace se dozvíte na webu NdB a v předprodeji divadla. ×

Žijte baletem

f o t o : Nebojsa Babić

Soutěžíme o nejlepší selfie zachycené v našich divadlech.

Výherce obdrží dvě vstupenky na premiéru inscenace Černá labuť v Redutě 19. 2. Své záběry posílejte do 10. února na adresu: kovarova@ndb.cz.

Nejlepší fotografie umístíme na divadelní facebook a tu vítěznou z nich vybere komise složená z našich umělců. ×

Goran Bregović

V měsíci lednu a únoru nabízí baletní soubor tři lákavé baletní bloky. Poprvé v sezoně nasazujeme Labutí jezero, které si jistě nenechají ujít milovníci baletní klasiky ani ti, kdo se právě rozhodnou zajít na balet poprvé. V bloku tanečního muzikálu Edith, vrabčák z předměstí nabízíme kromě osvědčeného titulu především excelentní výkon zpěvačky Radky Fišarové v titulní roli. V posledním bloku, Osudových láskách, které nabízejí tři různé pohledy na vztahy mužů a žen, chceme oslovit především ty, kteří milují neoklasický a současnější taneční výraz. ×

Konkurz Tak jako každý rok touto dobou, i letos se dveře baletních sálů pro účastníky konkurzu do Baletu NdB otevřou dokořán. Ze stovek přihlášených tanečníků budou stejně jako loni na základě pečlivého výběru pozváni jen ti nejlepší, ti, kteří splňují ta nejpřísnější umělecká, technická a estetická kritéria. Loni se do konkurzu přihlásilo na 900 zájemců o angažmá z více než 30 zemí světa a pozváno jich bylo téměř 200. Na základě tohoto konkurzu bylo přijato 9 nových členů, kteří spolu s námi od srpna tvoří umělecký kolektiv Baletu NdB. Zájemci o přihlášení sledujte naše webové stránky! ×

Vítězné obrázky 2. ročníku soutěže vytvořili Marie Váchová (Brno, Ibsenka) a Tomáš Hirsch (Hustopeče)

Malování bez hranic Foyer Mahenova divadla hostilo v říjnu a v listopadu výstavu vítězných děl 2. ročníku výtvarné soutěže pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Organizátorem projektu Malujeme bez hranic, kterého se zúčastnily školy Jihomoravského kraje a partnerské školy ze Stuttgartu, byla MŠ speciální, ZŠ speciální a Praktická škola, Brno, Ibsenova 1. Výstava vznikla ve spolupráci organizátora projektu a NdB. ×

f o t o : Jakub Klimo pro Madam Eva

zprávy Lektorské úvody Od září letošního roku jsme před vybranými inscenacemi začali divákům nabízet tzv. lektorské úvody, které jim poskytují zajímavý vhled do uváděného představení.

Co je to lektorský úvod?

Hosté Slovenské národní divadlo Leni Valeria Schulczová, Roman Olekšák Byla obdarována výjimečným talentem, o její taneční a herecké umění měl zájem dokonce i Hollywood. Zůstala však v Německu a stala se režisérkou velkolepých propagandistických filmů Třetí říše…

Původní slovenská hra ukazuje fiktivní setkání dvou skutečných lidí – Leni Riefenstahl a moderátora Johnyho Carsona, jehož talkshow byla po 30 let nejsledovanějším debatním pořadem Ameriky. Píše se rok 1974 a Leni v USA představuje svůj první poválečný projekt. Diváky ale více než umění zajímá její minulost… Nakolik je umělec zodpovědný za své dílo? A jak dlouho může člověka pronásledovat vlastní minulost?

Hra byla napsána přímo pro Zdenu Studenkovou, která za tuto roli získala prestižní cenu DOSKA. × 9. ledna 2015, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Městské divadlo Zlín Žítkovské bohyně Kateřina Tučková, Dodo Gombár

Pro obrovský úspěch v Brně již podruhé!

Region Moravské Kopanice na pomezí Česka a Slovenska má svá dramatická tajemství.

Doposud si v něm lidé uchovávají osobitý životní styl, který

se vůbec nepodobá městskému. Román Kateřiny Tučkové probudil o tuto zapomenutou oblast nezvyklý zájem a upozornil na pozoruhodné ženy, o nichž se hovořilo snad už jen mezi pamětníky a historiky – na ženy schopné léčit, ale i uřknout a proklít, spjaté co nejtěsněji s přírodou a pozoruhodnou magií, která má své kořeny v hlubokém dávnověku.

V dramatickém příběhu se do odhalování minulosti žen, kterým se říkalo bohyně, vrhá s největší posedlostí neteř jedné z nich Dora Idesová. Čím více se dozvídá o minulosti těchto žen, tím více jako by se dozvídala o sobě samé. × 18. ledna 2015, 18.00, Mahenovo divadlo

Národní divadlo Praha Tartuffe Impromptu!

Molière, Jan Nebeský Místo klasického uvedení Molièrova textu se můžete těšit na scénické, herecké a hudební variace vycházející z nesmrtelné předlohy. Klasická komedie se tak otevírá nečekanému divadelnímu konci, uniká veškerým klišé, hraje (si), neustále hledá ten pravý výraz.

Jedinečné dílo režiséra Jana Nebeského s Karlem Dobrým v titulní roli, Orgonem Davidem Prachařem, Elmírou Kateřinou Winterovou, Valérem Radúzem Máchou a dalšími hvězdami pražského Národního divadla.

O hudbu se postaral jazzman Milan Svoboda. × 4. února 2015, 19.00, Mahenovo divadlo

V průběhu prvních měsíců jsme se zeptali diváků na jejich názor: Proč navštěvujete lektorské úvody? Líbí se vám, že je NdB začalo pořádat? „Mně se to velmi líbí, protože žiju v Německu a tam je to úplný standard, hlavně při premiérách. Oceňuju to, protože člověk se dozví věci, které by se jinak nedozvěděl.“ Alice Kochová, Louskáček, premiéra 10. 10. 2014

„Myslím, že to je dobrý nápad, doufám, že nás to uvede do děje, do doby, do postav, snad nám to osvětlí některá fakta, na která ta hra může navazovat a my bychom si je úplně nemuseli uvědomit.“ Robin Roček, Králova řeč, 4. 11. 2014 „Přišli jsme dnes na balet a chceme o něm vědět něco víc. Myslím, že lektorské úvody nám pomůžou lépe pochopit tvůrce, dramaturgy inscenace.“ Julia Krigovská, Giselle, 12. 11. 2014 / ptala se Pavla Spurná /

×

f o t o : archiv NdB

Leni – Zdena Studenková

Krátké, zajímavé, neotřelé povídání dramaturga či režiséra, týkající se konkrétní inscenace. Během čtvrt hodiny se dozvíte poutavé informace o autorovi a tvůrcích, dramaturgicko-režijní koncepci, průběhu zkoušení apod. Tyto znalosti vám umožní lépe pochopit inscenaci, a tím pádem si připravit i větší divadelní zážitek.

„Určitě je to zajímavé, […] já jsem členem Klubu přátel Mahenovy činohry skoro 40 let a tady vždycky bývaly takové besedy s herci a s režiséry o hře, diskutovalo se a bylo to vždy zajímavé a poučné. Člověk, když šel na tu hru, tak se na ni díval z jiného úhlu pohledu.

Soustředil se třeba na to, co tam ten režisér vyzvedl, jaké měli problémy při zkoušení…

Samozřejmě, tohle je poučné pro všechny.“ Ludmila Krejčí, Ostře sledované vlaky, 29. 10. 2014

Lektorský úvod baletu, foyer Janáčkova divadla

6–7

→

f o t o : David Konečný

zprávy Ensemble Opera Diversa / partner NdB / leden–březen 2015

Operní podobenství Ondřeje Kyase a Pavla Drábka věnované městu a jeho řekám, zejména těm proudům pod zem ukrytým. Život města je vepsán do příběhů řek pohřbívaných pod zem, utlačovaných a umlčovaných.

Jednou za čas se ale i tyhle řeky vzedmou a vyvalí s sebou leccos na povrch. Téma zamlčované minulosti, moci a manipulace se však v Ponavě neotvírá na pozadí konkrétních reálií.

Celý příběh má spíš metaforický charakter. Sugestivní dojem opery umocňuje hudba, imaginativní scénografie a detailní práce s pohybem, prostorem, světlem i hereckým výrazem.

Ponava se dotýká nepohodlných věcí a otázek hluboko ukrytých v podzemí i v nás samotných.

V hlavních rolích Lucie Kašpárková, Aleš Janiga, David Vonšík.

Dirigentka Gabriela Tardonová, režie Tomáš Studený, scénografie Sylva Marková. × 5. února 2015, 19.00, Divadelní sál, Reduta

Koncert Hlas Ameriky V roce 2015 připomíná orchestrální dramaturgie Ensemble Opera Diversa výročí konce druhé světové války, a to programy věnovanými jednotlivým spojeneckým zemím. Koncertní dění tak na počátku března otevírá program z děl amerických autorů. Koncert s názvem Překvapivá nejistota zahrnuje skladby slavných (Aaron Copland, Samuel Barber, George Antheil) i méně známých autorů (Arthur Berger, David Diamond), vzniklé ve čtyřicátých letech 20. století. Toto u nás dramaturgicky neobvyklé spojení nabízí program překvapivě posluchačsky velmi přívětivý, řada skladeb zazní v české premiéře.

Ponava (Zmizelé řeky)

George Antheil: Serenade No. 1 pro smyčce (1948); Samuel Barber: Capricorn concerto pro smyčce, trubku, hoboj a flétnu (1944); David Diamond: Rounds pro smyčce (1944); Arthur Berger: Prelude, Aria and Waltz pro smyčce (1945); Aaron Copland: Quiet City pro trubku, anglický roh a smyčce (1941).

Smyčcový orchestr EOD, dirigentka Gabriela Tardonová Vilém Veverka (anglický roh/ hoboj), Josef Zimka (trubka), Iveta Kundrátová (flétna) × 2. března 2015, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Divadlo Jozefa Gregora Tajovského, Zvolen Prekliaty básnik Libreto: Marek Maďarič Hudba: Henrich Leško Režie: Martin Kákoš Slovenský muzikál o středověkém básníkovi a věčném rebelovi.

François Villon – umělec, věčný student života. Muzikál o člověku, který i přes dary života byl stále nespokojen. Muzikál o silné touze a ještě silnějším vzdoru. Muzikál o beznaději a naději, o bídě a o blahobytu, vše ruku v ruce, jako dvě strany téže mince, jako rub a líc osudové lásky. Muzikál je benefičním představením.

Výtěžek poslouží nadaci Adam dětem pro malé děti, které přišly na svět s Hirschprungovou vrozenou vadou. Jedinečný zážitek z představení Vám přeje Anna Hille, předsedkyně správní rady.

26. 2. 2015, 18.00 hodin, Janáčkovo divadlo

Za peníze nekoupíš Radost, sranda, energie i nářez Po dva sobotní večery dostali účastníci koncertů v Mahence předčasné vánoční dárky.

f o t o : Filip Habrman

Opera

Nezdolná energie The Tap Tap zvedla diváky ze sedadel Mahenova divadla.

The Tap Tap, světově proslulé uskupení tělesně postižených studentů a absolventů škol Jedličkova ústavu, vedené Šimonem Ornestem, diváky zvedlo ze sametových křesel, postavilo do latě, přinutilo smát se i plakat, dlouhé minuty tleskat, a dokonce i svorně mávat. Pod heslem: „Děláme z příjemců sociálních dávek daňové poplatníky“ a za zpěvu Smetanova „Proč bychom se netěšili, když nám Pámbu zdraví dá“ plného ironie předvedli tito pěstitelé černého humoru a nezdolného optimismu, jak se porvat s handicapem. Myslí si ještě někdo, že opravdu řeší nějaké problémy?

Stejně, i když jinak, nadchly obecenstvo drive a excelentní muzika fenomenálního slovensko-amerického trumpetisty, skladatele a kapelníka s romskými kořeny Laca Decziho. Přijel s kapelou Celula, složenou z mladých, neokoukaných a čerstvých muzikantů a s exkluzivním hostem, „nejlepším hráčem na foukací harmoniku v New Yorku“, Chrisem DePino. A tihle chlápci „zmákli“ všechny zúčastněné tak, že „trsala“ i prezidentská lóže a „cédéčka“ ve foyer mizela v kapsách obleků i džín tempem přímo džezovým.

Děkujeme, přijeďte zas! ×

f o t o : Jakub Jíra

premiéry činohry

Viděli jsme…

V malé rekapitulaci nabízíme stručnou připomínku představení, která jste měli možnost vidět v podzimním nečase. Kdo nestihl podzim, snad zhlédne na jaře, které se naštěstí také zopakuje.

V románu Jak chutná moc vypráví autor Ladislav Mňačko příběh státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: co způsobilo, že se tenhle „velký mrtvý“ dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí?

Příběh, který uvádíme v úpravě dramatika Tomáše Vůjtka, je až děsivě aktuální.

Mňačko se zde sice velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v padesátých letech (ke kterým patřil i on sám), ale nezdá se, že by kniha svou apelativnost ztratila – stačí se jen rozhlédnout kolem sebe…

Hostina dravců

Hostina dravců

Francouzská černá komedie začíná setkáním sedmi přátel na narozeninové oslavě. I když se píše rok 1942, v pařížském bytě vládne skvělá nálada. Až do okamžiku, kdy jsou před domem zastřeleni dva němečtí důstojníci a do bytu vtrhne gestapo. Jako odvetu vybírají z každého bytu dva rukojmí, kteří půjdou s největší pravděpodobností na smrt. Major Kaubach nechává na rozjařené společnosti, aby si rukojmí ze svého středu vybrala sama.

Začíná „hostina dravců“, drama plné černého humoru. V patové situaci totiž jednotlivé postavy vymýšlejí neuvěřitelně směšné způsoby, jak se z pasti dostat pryč. f o t o : Jakub Jíra

f o t o : Jakub Jíra

Jak chutná moc

Jak chutná moc

Alžběta a Salomena

Je hmotné bohatství nutným předpokladem šťastného života? Může si žena zajistit, opatřit či dokonce vynutit lásku a sex? Kdysi? A dnes?… Příběh mateřské (ne)lásky a volby mezi vlastními dětmi. Sesterské drama šlechtičen z období těsně před třicetiletou válkou, inspirované dobovou populární písní Ladislava Stroupežnického. Alžběta, Salomena, Slavata a Valdštejn. Komorní osobní příběh na pozadí dějinných událostí, prezentovaný jako taneční výrazový projekt. Inscenace, která nastoluje otázky, s nimiž lze vizuálně i pohybově polemizovat. Autorský projekt Zuzany Lapčíkové.

Alžběta a Salomena

f o t o : Jakub Jíra

Král Oidipús

Mor vylidňuje Théby. Vládce Oidipús proto žádá o radu delfskou věštkyni, která mu vyjeví, že pohroma neskončí, dokud nebude nalezen a potrestán vrah předchozího krále. A Oidipús se sám ujme pátrání… Lidské překážky nedokážou zastavit boží plány, v nichž jsme jenom obyčejné loutky. Co s tímto příběhem dnes, kdy jsme si zvykli brát osud do svých rukou a donekonečna sami sebe ohlupujeme nadějí, že si ho i řídíme? Co s příběhem Oidipa, který opouští domnělé rodiče, aby se vyhnul svému osudu, a tak mu nevědomky vběhne přímo do náručí? Mýtus versus realita dneška – rozhodujeme se sami za sebe, nebo přece jen podléháme síle, která má v každé etapě dějin jiné jméno? × Král Oidipús

8–9

Wanda, Zerlina i Penelopka

Od nové sezony se sólistický soubor opery rozrostl o mladou nadějnou sopranistku Martu Reichelovou.

Stále usměvavá nová sólistka Janáčkovy opery se snaží zpívat s nasazením a nezklamat publikum.

Povídali jsme si o jejím působení v NdB, o začátcích její kariéry nebo třeba i o zpívání u táboráku.

nová tvář NdB

Marta Reichelová text: Tomáš Cafourek foto: Jan Džačovský

Stala jste se novou sólistkou Janáčkovy opery Národního divadla Brno.

Jaké byly vaše bezprostřední pocity, když jste dostala tuto nabídku?

Překvapení, radost, pocit zodpovědnosti.

K Brnu, městu s velmi kvalitním kulturním zázemím, mám silné vazby, a i když v Janáčkově opeře od loňské sezony hostuji, být součástí souboru divadla je pro mě pocta a velký závazek. Takže po bezprostředních pocitech radosti je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější chopit se své práce s nejvyšším nasazením a nezklamat publikum.

V jakých rolích vás budeme moci vidět v této sezoně?

Diváci mě mohou vidět jako Wandu v Polské krvi, Zerlinu v Donu Giovannim, První žínku v Rusalce, Dafne ve stejnojmenné opeře Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka a jako Penelopku v opeře Čarokraj Marka Ivanoviće.

Kolik vám bylo let, když jste se rozhodla stát operní zpěvačkou? Nelákaly vás také jiné hudební žánry nebo nástroje?

Zpívala jsem od malička s rodiči i prarodiči, vyrůstala jsem na lidových i trampských písních a popu. Měla jsem také „svá období“ od Michaela Jacksona po Curta Cobaina.

Ke klasické hudbě a následně k opeře mě však přivedly housle. V pěti letech jsem začala navštěvovat ZUŠ Jeseník. Časem jsem se stala členkou Smyčcového orchestru Jeseník, se kterým jsme koncertovali po světě a bylo to období plné velkých zážitků. V orchestru jsem poznala různorodý repertoár a začala si tříbit svůj hudební žebříček. Paralelně jsem bez profesionálního vedení zpívala. Asi ve dvanácti letech, v období, kdy už jsem věděla, že nechci hrát na housle sólově, jsem měla jasno, že zpěv bude v mém životě na prvním místě. Přibrala jsem si tedy na ZUŠ ještě studium sólového zpěvu, začala jsem se zajímat o umělé písně, muzikál, operetu, operu… a přišla má první láska: Wolfgang Amadeus Mozart.

Myslím, že někdy v té době jsem se pevně rozhodla pro operu.

Studovala jste Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a následně Janáčkovu akademii v Brně. Nemůžeme si proto odpustit otázku, jaký je váš vztah k osobnosti a dílu právě Leoše Janáčka?

Leoš Janáček. Myslím, že jeho tvorba má k našim českým, moravským i slezským srdcím blíž, než by se někdy mohlo zdát. Jeho hudební vyjádření je pro mě sice někdy velmi přímé až ostré a musím chvíli vstřebávat emoce, které ve mně vzbuzuje. Ale jsou to emoce tak pravdivé, že nejde, aby vám hudba takové síly nepřirostla k srdci. Mezi svá nejmilejší díla řadím Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ a operu Příhody lišky Bystroušky.

Jak vypadá váš běžný pracovní den, a jak naopak den, kdy máte volno?

Na to je těžké odpovědět. Vedle divadla zpívám také koncertně, studuji doktorský program na JAMU, věnuji se pedagogické činnosti. V podstatě se dá říci, že každý den zachovávám několik pravidel, která příliš neměním. Denně cvičím tělo i hlas, startem každého dne je pro mě snídaně a středem oběd. To ostatní kolem je každý den trochu jiné. Studium nových rolí, které zabere velkou část dne, korepetice a zkoušky na různé projekty, vyučování, mé samostatné studium… V každém dnu si také najdu pro sebe chvilku s knížkou, nebo se jen tak procházím a čistím si hlavu.

A pokud mám zcela volno, trávím ho nejraději u své rodiny na horách, s přáteli, ale i sama. Ráda cestuji a poznávám jiné země, jejich kulturu, prostředí a především lidi. Velký smysl vidím také v pomoci druhým, proto se o to ve svém volnu aktivně snažím.

Máte před vystoupením nějaké rituály, bez kterých se neobejdete?

Nemám, pouze dělám intuitivně to, co cítím.

Někdy potřebuji klid, tak před vystoupením chvíli zrelaxuji, někdy se naopak musím zaktivizovat, a tak cvičím. Za rituál se dají

10–11

označit snad jen mentolové žvýkačky před každým koncertem a představením. Myslím si, že je důležité mít spíše každodenní rituály, aby byly úspěšné celé dny a nejen jednotlivá vystoupení. Zkrátka drobnosti, jako třeba pustit si každé ráno některý ze skvělých hitů Raye Charlese.

Na vašem kontě je již pěkná řada ocenění z nejrůznějších hudebních soutěží. Jaký přínos pro svoji profesi v nich spatřujete?

Díky soutěžím jsem nasbírala spoustu zkušeností, které mě v mnohém poučily. Někdy je těžké odhadnout správnou volbu repertoáru a sestavit si ho tak, aby člověk v každé skladbě předvedl své maximum, zvláště je-li soutěž několikakolová. Dalším přínosem, i když nevyhrajete, nebo dokonce ani nezískáte žádnou cenu, je možnost pěvecky zaujmout někoho z porotců nebo přísedícího v publiku. Opravdu nikdy nevíte, kdo v něm sedí, manažeři, hudební ředitelé, tito lidé nemusí být vždy přítomni až ve finále. I mě díky takovým „náhodám“ oslovili například na zahraniční předzpívání. Doba je velmi skromná na příležitosti, a soutěž může být možností, jak se dostat do povědomí. Soutěže jsou podle mě dobrou přípravou na předzpívání v divadlech, forma prezentace je často velmi podobná. Ale zároveň neznamená, že pokud za sebou nemá člověk soutěže, nebude zpívat. Je taková spousta skvělých pěvců s úžasnou kariérou, za kterými žádný velký úspěch v soutěži nestojí. Musím říct, že každá soutěž mě především posunula dál.

Máte před sebou cíl, rozšiřujete si repertoár o skladby, se kterými se na jevišti nesetkáte, písně, koncertní árie… A také mě naučily analyzovat své výkony a to, že úspěchy jsou dílem připravenosti, správného načasování a štěstí.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů! ×

Jarmila Kubová: vedoucí garderobiérka Janáčkova divadla f o t o: Ivan Pinkava

premiéra balet

Bílá ani černá nejsou tím, čím se zdají být…

Black and White

Premiéra 20. března 2015 v Mahenově divadle

Petr Iljič Čajkovskij choreografie a režie: Mário Radačovský V jarní premiéře se jako autor–choreograf představí umělecký šéf Baletu NdB Mário Radačovský. Titul Black and White patří mezi jeho choreografická díla, která s úspěchem uvedl v zámoří, tento konkrétně v Grand Rapids Ballet v USA.

Scéna: Kostýmy: Projekce:

Marek Hollý Patricia Barker Michael Auer

Někdy stačí jediná vteřina…

Pomyšlení, že někdo přetvoří klasický balet do současné podoby, může být pro někoho nepřijatelné a nestravitelné. Je to možná trochu kontroverzní, určitě odvážné, pro mnohé snad až rouhačství – vždyť on si dovolil sáhnout na nejzářivější drahokam baletní klenotnice! Ale vlastně proč ne?

Black and White je v podstatě moderně zpracovaná verze nejznámějšího z Čajkovského baletů a snad nejhranějšího baletního titulu vůbec – Labutího jezera. Podoba, v jaké balet uvidíte, vychází z jiného úhlu pohledu jak na Čajkovského partituru, tak i na veškeré tradice spojené s Labutím jezerem, ať již hovoříme o pohybovém materiálu, vizuální stránce inscenace nebo dramaturgii. V klasickém zpracování baletu jsou dominantní postavy balerín (hlavní dvojrole Odetta–Odílie), jde tedy hlavně o výpověď ženského elementu.

V naší verzi nabízíme pohled skrze hlavní postavu, prince Siegfrieda, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění. Příběh hlavní postavy je inspirován přímo osobní zkušeností Mária Radačovského, který o ní hovoří takto: „Inspirace vznikla v době mého dlouhodobého pobytu v nemocnici v Holandsku, kde mi diagnostikovali a léčili rakovinu. Z pokoje jsem měl výhled přímo na malé jezírko v areálu nemocnice, kde plavaly labutě. Tehdy jsem si uvědomil, jak relativní je naše svoboda a jak je moje realita vedle volnosti svobodných a krásných labutí diametrálně odlišná. To byl moment, jsem si řekl, že chci vytvořit vlastní verzi Labutího jezera.

Někdy stačí pouhá sekunda, jedna zlá zpráva – a život se převrátí naruby. Siegfried hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je Labuť. Stejně jako princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před volbou. Bílá a černá…“ Právě barvy černá a bílá, které daly dílu i název, mají svůj zvláštní a z pohledu tvůrce vlastní význam. Je bílá barva opravdu tak nevinná, nebo je daleko nebezpečnější než černá? Některé kultury považují černou za mnohem méně komplikovanou než bílou… „Černá symbolizuje boj, něco, čeho se bojíme, já si ale myslím, že bílá je daleko nebezpečnější. Po své zkušenosti chápu barvy jinak, minimálně černou jsem si velmi oblíbil, je předvídatelná. Bílá zdaleka

nemusí zobrazovat jen něco čistého a neposkvrněného. Černá je spojována se smrtí a bílá s něčím krásným a čistým. U mě ale vyvolává pocit jakési bezprizornosti, jako když na něco nemáte žádný názor. Na rozdíl od toho je pro mě černá jasná a přesně definuje emoce. Bílá je čistota… ale je tomu opravdu tak? Není to jen klam?

Ve mně totiž vyvolává jiné emoce, dost možná z velké části proto, že si ji spojuji s nemocničním prostředím… Jistě, jde o to, jak věci vidíme: možná paradoxně právě to černé nám mnohem víc pomáhá uvědomit si naše směřování.“ Hudebně balet vychází z Čajkovského partitury, která je redukována pouze škrty v prvním a třetím dějství, muzikálně kompletní zůstávají pouze tzv. „bílé akty“. Scéna i kostýmy ladí s duchem inscenace, scénografie Marka Hollého je v podstatě velmi prostá, využívá zrcadel a jemného neonového osvětlení. Kostýmy Patricie Barker jsou jednoduché, funkční a esteticky podtrhující pohybový styl. Choreograf rezignoval na využití špičkové baletní obuvi právě pro možnosti, jaké mu tato volba dává. Takzvané špičkovky mohou být pro současnější choreografický slovník někdy svazující a jejich použití pak určuje pohybovou estetiku. A jak se Mário Radačovský dívá na smysl a cíl vytváření nových, současných verzí klasických baletů? „Má to určitě význam! Jsem přesvědčený, že je potřebné vytvářet nové verze již úspěšných titulů. Nejsem první ani poslední, vzpomeňme jen Matse Eka s jeho Giselle i Labutím jezerem. Myslím, že je třeba posouvat estetiku i u již existujících skvělých a komerčně úspěšných titulů. Diváky srdečně zvu, přijďte a nechejte se překvapit! Budu se těšit na vaše reakce. Budeme Black and White hrát vždy v bloku blízko uvedení klasické verze Labutího jezera. Budete moci porovnat mou vizi s tou klasickou. Jen prosím diváky, aby se na tyto inscenace snažili dívat jako na díla reprezentující konkrétní časo-prostor a ideál doby. Moje „Labutí“ je určitý pohled na život jako takový, myslím s pozitivním koncem.“ ×

12–13

/ Karel Littera /

Střípky z divadelního archivu

Antika v NdB

Národní divadlo Brno má v současné době na repertoáru dvě inscenace vycházející z antické dramatiky – v minulé sezoně premiérovanou Lysistrata / Aiás a tu, která měla premiéru krátce před Vánocemi, Král Oidipús. Jak to bylo s inscenováním antických dramat na scénách NdB v minulosti? Po stopách antiky v NdB jsme se vypravili do divadelního archivu. text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

↰

↰

↰

Cedule k inscenacím Hippolytos (1921), Antické komedie (1928) a Oresteia (1929)

Ačkoli Národní divadlo Brno zahájilo svoji činnost již na počátku 80. let 19. století, první antické drama se na jeho scéně objevilo až v roce 1921. K nejstarším antickým inscenacím se však v divadelním archivu dochovalo jen málo dokumentů, protože archiv při bombardování Brna na konci druhé světové války vyhořel a velká část materiálu byla zničena. K první antické inscenaci, Euripidově tragédii Hippolytos (prem. 6. 5. 1921), se tak dochovala pouze divadelní cedule, z níž můžeme vyčíst obsazení jednotlivých rolí a informace o inscenátorech. Stejné artefakty nalézáme také k dalším inscenacím antiky

ve 20. letech 20. století – Antickým komediím (prem. 7. 2. 1928) a Oresteie (prem. 11. 5. 1929). K Trilogii o Oidipovi (prem. 9. 1. 1926), která slučovala Sofoklovy tragédie Král Oidipus, Oidipus na Kolóně a Antigona, se bohužel nedochovala ani divadelní cedule. Všechny inscenace antických látek ve 20. letech nastudoval režisér Rudolf Walter, jehož režijní tvorba se zaměřovala především na sociální témata a na témata lidské psychiky a prožitků.

Ve svých antických inscenacích dbal na klasický odkaz řeckého a římského dramatu a zdůrazňoval jeho nadčasový morální obsah. ×

historie

↰ ↰

Cedule k inscenaci Žáby (1936)

Pátrání po antických inscenacích 30. let 20. století – s výjimkou první z nich, Aristofanovy komedie Mír (prem. 1. 4. 1933, režie Aleš Podhorský) – přineslo více materiálu.

K oběma inscenacím režiséra Josefa Skřivana již jsou vedle divadelních cedulí dostup-

Žáby (1936), scéna Eduard Milén

né i fotografie. Skřivanovy inscenace Aristofanových Žab (prem. 6. 6. 1936) a zejména Sofoklova Krále Oidipa s Vladimírem Lerausem v titulní roli (prem. 14. 1. 1937) patřily k vrcholným inscenacím NdB druhé poloviny 30. let.

Před druhou světovou válkou se v NdB objevil ještě jeden antický text, a to Plautova komedie Kupec, již režisér Josef Bezdíček, v překladu a úpravě Ferdinanda Stiebitze, zařadil do pásma komedií Smích dvou tisíc let (prem. 3. 2. 1940).

↰

Nejčastěji uváděným antickým autorem v NdB byl Sofoklés, z dramat Antigona a Oidipús (častěji psáno Oidipus).

Cedule k inscenaci Smích dvou tisíc let (1940)

↰

Výjev z inscenace Král Oidipus (1937), scéna Zdeněk Rossmann

Nejvíce antických titulů nastudoval režisér Rudolf Walter.

14 –15

→

↰

Po druhé světové válce, jednadvacet let po premiéře Waltrovy inscenace, nastudoval Sofoklovu Antigonu režisér Karel Novák (prem. 24. 5. 1947). Antigonu v této inscenaci hrála Vlasta Chramostová, její sestru Ismenu Miroslava Jandeková, v dalších rolích vystoupili například Jaroslav Lokša (Kreon), Miroslava Urbánková (Eurydika) a Hugo Domes (Haimon). Dvě antické inscenace byly uvedeny také v 50. letech 20. století – Plautův Lišák Pseudolus (prem. 13. 11. 1954, režie Rudolf Kulhánek) a Euripidova Medeia (prem. 21. 3. 1958, režie Miroslav Seemann).

Výjev z inscenace Antigona (1947), scéna František Malý

↰ ↰

Medeia (1958), v popředí Miloš Hájek – Aigeus a Zdeňka Zeithamlová – Medeia

Lišák Pseudolus (1954), Rudolf Höger – Kallifo a František Šolc – Simo

Nejčastěji byli antičtí autoři uváděni v překladu Ferdinanda Stiebitze.

↰ Výjev z inscenace Oresteia (1962), scéna Zdeněk Pavel

V roce 1962 nastudoval režisér a tehdejší umělecký šéf činohry Miloš Hynšt Aischylovu Oresteiu (prem. 29. 4. 1962).

Vedle nadčasového tématu boje proti válce a tyranii poskytla látka inscenátorům prostor k vytvoření jevištního tvaru odlišného od tradičně uplatňovaného iluzivního zobrazování. Využitím masek a dalších atributů antického divadla a principu epického divadla zvýšil režisér účin inscenace a razanci, kterou promlouvala k divákovi.

↰

Také dvě antické inscenace režiséra Zdeňka Kaloče se zřetelně vyjadřovaly k sociálním a politickým otázkám.

Inscenace Ženský sněm–Jezdci (prem.

13. 10.1967) spojila obě původně samostatné komedie do jednoho celku v ironizující pohled na vládu žen, ad absurdum dovedené společné vlastnictví a jeho důsledky. Politicky nejaktuálnější rozměr však v souvislosti s událostmi roku 1968 nabylo Kaločovo nastudování Euripidových–Sartrových Trójanek (prem. 22. 11. 1968). Pohled na řeckou expanzivní válku očima poražených, střet pomsty, mocenských zájmů, násilí a lsti a pravdy, odpovědnosti a morální síly dotvořil Kaloč na působivé scéně Bohumíra Matala a s dramaticky účinnou hudbou Zdeňka Pololáníka ve velké scénické oratorium.

↰

historie

↰

Ženský sněm–Jezdci (1967), na žebříku Helena Trýbová – Praxagora Trójanky (1968), Rudolf Krátký – Menelaos a Vlasta Fialová – Helena

↰

Oidipus (1984), Marek Vašut – Oidipus

Znovu se antické drama na scénu NdB vrátilo až v 80. letech 20. století, a to inscenacemi Oidipus a Antigona (prem. 25. 5. 1984).

Režisér Alois Hajda a spoluautor úpravy Ludvík Kundera na základě rodové souvislosti a brechtovské myšlenky, že osudem člověka je člověk, skloubili obě hry v dvoudílný celek postihující ságu Oidipova rodu a předestřeli podobenství, v němž na jedné straně stál fatální zápas mimořádné osobnosti a racionálního ducha a na straně druhé demagogie, zneužití moci a provinění proti lidskosti.

Pod hlavičkou NdB (tehdy Státního divadla v Brně) uvedlo Sofoklovu Antigonu (prem. 26. 2. 1989) také Divadlo na provázku, které bylo provozně spojeno se SDB v letech 1978–1991. Inscenaci nastudovala režisérka Eva Tálská a v titulní roli se střídaly Alena Ambrová a Ivana Hloužková.

Antigona (1984), Jaroslav Dufek – Kreon a Nataša Kalousová – Antigona

Nejvyššího počtu repríz dosáhla inscenace Euripidových–Sartrových Trójanek, přestože v lednu 1970 musela být jako politicky nevhodná stažena z repertoáru.

↰

Antigona (2007), Vratislav Běčák – Polyneikes a Eva Novotná – Antigona

Na cestě po stopách antiky divadelním archivem zbývá poslední inscenace, která byla v nedávné minulosti na repertoáru NdB. Dynamickou a razantní inscenaci Sofoklovy Antigony vytvořil před osmi lety režisér Martin Čičvák (prem. 27. 4. 2007). Zásadním krácením a aktualizací námětu vyzdvihli režisér a překladatel Ľubomír Feldek téma jedince na obou stranách nesvobodného totalitního prostředí a postavili proti sobě Kreonta jako sílu a hybatele zaslepeně způsobujícího nesvobodu a Antigonu jako morální výkřik proti svévoli a vynucovanému právu. ×

16–17

Impro… impro…

Improvozovna!

premiéra činohra Po prologu „Kafka, pusu na Zámek“ pokračuje improvizační seriál, ve kterém hrají herci Národního divadla Brno a jejich kolegové ze širokého divadelního okolí, dalším dílem s názvem Improvozovna.

Improvozovna je improvizační představení, které je rozděleno na třetiny, přibližně dvacetiminutové, ve kterých budou herci rozvíjet témata, vyrovnávat se s omezeními, překonávat překážky, a to vše v komunikaci s publikem, které (to publikum) bude mít možnost výše zmíněné oblasti ovlivňovat. Představení je syntézou vyskočilovsko-duškovského směru, s důrazem na těžbu humoru v intelektuálně ušlechtilých, ale i lidových sférách. Divák se bude těšit mimo jiné z přehlídky nejroztodivnějších hereckých přístupů, z nekorektní až prostořeké legrace, nikdy však oplzlé a jízlivé. Věříme, že dojde k silnému a pevnému propojení jeviště s hledištěm. text: Roman Blumaier foto: Ivan Pinkava

Improvizátoři o sobě Jirka Jelínek

Alexandr Stankov

Michal Dalecký

Jirka Kniha

Improvizovat jsem nikdy neuměl. (Neprošel jsem ani konkurzem do Komediomatu, v impro-klání „Kniha hledá partnera“ mě vyhodili ve třetím kole.)

Příliš si razím svou a nedávám prostor ostatním.

Navíc málokdy pochopím narážky kolegů, drobné nuance mi unikají úplně.

Navrch propadám panice, a to znamená, že místo toho, abych mlčel, nepřestávám mluvit.

Přesto přese všecko, vidět improvizovat Jirku, Michala, Romana a Sašu je tak osvobozující a uvolňující, že se nedá s nimi nebýt na jevišti. Přijďte se kouknout a dáte mi za pravdu.

K improvizaci se dostal v Divadle Husa na provázku, kde musel zaujmout diváky v inscenaci Putování za Rusalkou Petra Formana nebo v rámci improvizačního cyklu „Jiří Kniha hledá partnera“. Právě na Provázku potkal Jiřího Knihu, se kterým udělal improvizační představení 2+1, a Jiřího Jelínka, se kterým v rámci divadla DNO vytvořil mnoho improvizačních představení, například Svět podle Fagi. Vystupuje i v inscenaci Komediomat, kde potkal Romana Blumaiera a Sašu Stankova.

Snad stačí.

Roman Blumaier

K improvizaci a divadlu vůbec jsem se dostal přes impro-uskupení Útulek. Tam jsem potkal i svého největšího impro-parťáka Sašu Stankova. Naše partneřina trvá dobrých jedenáct let.

Na Útulek a JAMU, kterou jsem absolvoval taky se Stankovem, navázal projekt Jukebox (improvizace na přání) a o dva roky později Komediomat. Paralelně s improvizací jsem se naplno profesně věnoval, samo sebou, činohře a fixním tvarům.

Poslední čtyři sezony v Městském divadle Zlín. Výsledkem je mé obnovené členství v uměleckém souboru činohry Národního divadla Brno.

Narodil se v Praze, napůl Bulhar žijící v Brně. Vystudoval obor klaunská scénická a filmová tvorba u profesora Ctibora Turby na JAMU. Po absolutoriu založil se spolužáky divadelní spolek Služebníci lorda Alfréda (2007). Hostoval v HaDivadle, spolupracoval s divadlem Neslyším a je zdravotní klaun. Již více jak deset let se věnuje různým formám improvizačního divadla. Začínal s Romanem Blumaierem v divadle Útulek. Společně vytváří Jukebox – krátké improvizační skeče na přání. V rámci projektu Komediomat se věnuje improvizačním hrám. Dlouhé formy improvizace prozkoumává nejen v rámci workshopů se Simonou Babčákovou.

Má psa Atoma – je to základ vesmíru.

Pouze a jen Kniha nedodal v potřebném čase potřebné materiály.

Kniha neposlal vůbec nic! Jeho kolega Blumaier navrhoval Knihu spálit, ale nakonec posečkal, až se Mistr Book uráčí… Tak tedy, Jiří Kniha. Spoluzakladatel a herec divadla DNO. Po angažmá v Divadle Husa na provázku odchází do Prahy, kde hostuje v Divadle Na zábradlí, Studiu Hrdinů, divadle D’Epog, divadle Minor, Národním divadle Praha. Krom činohry se věnuje improvizaci – v Divadle Husa na provázku, divadle Reduta, Komediomatu.

Dosavadní zkušenosti: činohra, improvizace, sociální divadlo, site specific, loutky, fyzické a nonverbální divadlo… a teď se učí žonglovat… trochu… ×

18–19

f o t o : Arthur Abram

↰

Shakti

Karikatura

Choreografický ateliér

Tvůrčí dílna Baletu NdB přinesla své plody v divadle Reduta. Mladí členové souboru se představili jako autoři, choreografové i tanečníci.

Deset talentů, deset tvůrců, deset inspirací, deset autorských nápadů a choreografií. Kreativní projekt členů baletu NdB v choreografiích Allessia Ciaccia, Jana Fouska, Alessandra Giovineho, Gregora Giselbrechta, Markéty Habalové, Caroliny Isach, Uladzimira Ivanoua, Aki Nishio, Adama Sojky a Emilie Vuorio.

Hrajeme 15. a 16. 01., 10. a 11. 06. 2015 v Divadle Reduta.

f o t o : Arthur Abram

↰

Choreografický

↰

f o t o : Luděk Mrkos

fotoreport balet

f o t o : Luděk Mrkos

Nobody Dies

↰ ↰

Shakti

f o t o : Luděk Mrkos

Lidice

↰

ateliér f o t o : Luděk Mrkos

Mezi světy

Desítka mladých tvůrců vyjádřila svůj názor na svět a má našlápnuto k dalším zajímavým choreografickým projektům.

Ivana Kloubková, tanecniaktuality.cz

20–21

×

Martin Pavlíček: člen pěveckého sboru Janáčkovy opery f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Ani labutě nejsou tím, čím se zdají být…

Černá labuť Nassim Nicholas Taleb, Braňo Holiček, Ilona Smejkalová režie: Braňo Holiček Bestseller Nassima Taleba, libanonsko-amerického esejisty a odborníka v oblasti pravděpodobnosti, analyzuje fenomén takzvaných „černých labutí“, nepředvídatelných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti. Takovou „černou labutí“ byl například teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize.

Autor věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení, důvěra ve statistiku a zbytečné hledání logiky. Kniha vyzývající k tomu, abychom přehodnotili svůj ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, byla deníkem Times označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let. Je plná zábavných příběhů a provokativních úvah, jejichž společným tématem je náhoda! Díky autorovu smyslu pro humor je i velkým čtenářským zážitkem.

Zážitkem bude i stejnojmenná inscenace Braňa Holička, režiséra tvořícího formou kolektivní improvizace a tvůrce, který s principem

Česká premiéra 19. února 2015 v divadle Reduta

Překlad Dramaturgie Výprava

Jan Hořínek Ilona Smejkalová Nikola Tempír

Účinkují

Magdaléna Tkačíková Roman Blumaier Michal Bumbálek Jakub Šafránek Martin Veselý

náhody nejen pracuje, ale rovnou počítá. Jeden z nejoriginálnějších a nejzajímavějších mladých režisérů vyniká způsobem, jakým pracuje, ale i tématy, která si vybírá. Jeho inscenace nejsou jen univerzálním obrazem dnešního světa, upřímně se snaží rozklíčovat příčiny a důsledky naší přetechnizované současnosti. Držitel „Radoka“ za „Talent roku“.

Jestli se to povede, bude to pěkná náhoda… /rozhovor s režisérem Braněm Holičkem/ Braňo, jako herec účinkuješ v seriálech, divadelní hry, které režíruješ, jsou naopak určeny silně vyprofilovanému publiku, názvy některých titulů hovoří samy za sebe: LSDown, Přísně tajné: Hrubá nemravnost, Seber si to hovno, Googling and Fucking…

Nevyhýbám se tématům, o kterých obvykle nechceme nic slyšet, jako jsou smrt, válečné konflikty. Mám rád, když to je na hraně.

Nikdy jsem si však zpětně neříkal, že jsem to přepískl.

Tvůj nejkontroverznější divadelní kus?

Absolventská inscenace s názvem Masakr v Paříži. Bylo to o vraždění mezi francouzskými katolíky a protestanty v 16. století.

Tenkrát jsem si přál, aby si kdokoli, kdo by se rozhodl, že udělá hodně krvavou inscenaci, po chvilce uvažování řekl: To nemá smysl,

vždyť už přece udělali Masakr v Paříži… Přitom divák věděl, že to není myšleno vážně, že to je provokace vysmívající se televizním zprávám a umělým tématům, která tam vytvářejí. Takový Quentin Tarantino na divadelní scéně…

Do Ypsilonky jsi přišel v třiadvaceti, jak tě angažmá v tomto souboru ovlivnilo?

Při práci se snažím stále navazovat na způsob práce, jakým pracuje Ypsilonka, a zároveň do ní chci vnášet i něco vlastního.

Dělám hlavně autorské inscenace, metodou řízené improvizace, taky se tomu říká neinterpretační divadlo. Při mém způsobu práce to nelze dělat ve velkém obsazení, ideálně čtyři pět lidí, inklinuju k hrám, které si mohu přetransformovat do svého.

22–23

Takže – proč Černá labuť?

Divadlu teď chybí velké téma. Naše generace trpí tím, čemu říkám komplex 1989. Tehdy mi byly čtyři roky, revoluci dělala generace před námi, něco pro společnost dokázala, my moc nemáme proti čemu se vyhraňovat, musíme i hledat nepřítele. Snažím se tedy nacházet kontroverzní témata a co nejvíc experimentovat s formou.

Tematická šíře knihy Černá labuť umožňuje nesčetné množství divadelních pohledů a nápadů. Jedno však zůstává, téma náhody. Je možné jít po příbězích zaznamenaných v knize, nebo dokonce vytvářet příběhy vlastní a aplikovat na ně teorii černých labutí. Jestli se to povede, bude to pěkná náhoda. Pěkná Černá labuť. × / ptala se Ilona Smejkalová /

panorama

Čarokraj Marko Ivanović režie: Petr Forman

foto: Irena Vodáková

Žabák: Penelopé, ach Penelopé, po srdci mi smutek dupe.

Válí se mi po duši, a nikdo to netuší, že jsem tak sám, jsem tak sám, komu jen své srdce dám?

Než tě vlci sežerou, vyjev mi jen lásku svou, Penelopé… ach Penelopé…

24 –25

Jsem „na place“

první

a odcházím jako

poslední

divadelní zákulisí inspektorka hlediště Pravidelní návštěvníci Janáčkova divadla jistě znají vitální dámu starající se o hladký chod představení a spokojenost diváků. Jana Šrubařová, někdejší dlouholetá členka baletu Slovenského národního divadla, nám přiblíží profesi, kterou zastává již jedenáctou sezonu. text: Lenka Gregorová foto: Robert V. Novák

Jaký je váš běžný pracovní den?

Přicházím už tři hodiny před představením, abych vše připravila. Divadlo pro diváky otvíráme vždy hodinu před představením, a to již musí být prostory nachystané a zkontrolované. Doplňuji propagační materiály, letáky, musím zkontrolovat toalety, rozsvítit světla, zapojit fontánky… Zkrátka uvést vše do takového stavu, aby diváci měli veškerý komfort a aby bylo vše v pořádku. Poté ve své kanceláři připravím programy k dané inscenaci a musím se také upravit, abych zde nestrašila. Hodinu a půl před začátkem představení přicházejí děvčata, uvaděčky, ty se také upraví a přeberou si klíče. Čtvrt hodiny před otevřením divadla máme vždy pracovní schůzku, kdy si upřesníme aktuální informace k danému představení – jaké je abonmá, jak je představení prodané – a určíme, která z děvčat bude stát u jakých dveří, řekneme si, co nás čeká, jaké by mohly eventuálně nastat problémy, a jdeme ke svým místům. No a to je už pět minut před šestou, takže musím odemknout budovu a rozsvítit zbývající světla. Rovněž

↵

Můžete nám přiblížit pozici inspektora hlediště? Co má na starosti?

Velmi jednoduše řečeno jsem takový provozní tady těchto prostor. Zkrátka zabezpečuji všechno od technických věcí přes údržbu až k šatnářkám a uvaděčkám. Také velmi úzce spolupracuji s obchodním oddělením, s propagací, s jevištěm a jevištní technikou a nakonec i s inspicientem, který představení vede. Ten je během představení vlastně takovým mým nadřízeným. Takže když mám problém, který nedokážu vyřešit, jdu za ním. Také vedu sklad programů, starám se o jejich evidenci, přípravu k prodeji a vyúčtování, zajišťuji květiny pro účinkující.

V neposlední řadě také samozřejmě odemykám a rozsvěcím, zamykám a zhasínám divadlo. Jsem „na place“ první a odcházím jako poslední, což je i časově obzvlášť náročné.

↵

si v této době předáváme programy, v současnosti je pro diváky připravená novinka, protože programy již neprodáváme pouze dole ve foyer, ale u každých dveří do sálu, což je samozřejmě komfortnější pro diváky, ale náročnější na důslednost při předávání i při následném vyúčtování. Průběžně také neustále komunikuji se šatnářkami, ostrahou, lékařem a hasičskou službou.

A je nutné, abyste byla v divadle přítomna i na zkoušky?

To ne, na všechny zkoušky chodit nemusím, ale samozřejmě je nezbytné, abych viděla nové představení před premiérou. Chodím proto na tzv. generálky se všemi obsazeními, protože poté již nemám nikdy šanci zhlédnout představení vcelku. U běžného

26–27

Co může mít společného logistika zimního oblečení při dopoledním představení pro školy a distribuce programů na představení.

představení již po druhé přestávce odcházím do kanceláře, kde počítáme programy a chystáme květiny. Proto musím například také vědět, jak vypadá děkovačka.

Kolik zaměstnanců máte pod svým dohledem?

Dohromady je nás třicet. Ale jednotlivé úseky mají nad sebou ještě svoji vedoucí, například vedoucí uvaděček, která jim plánuje směny. Uvaděček je dohromady dvacet jedna, na představení jich využíváme deset – devět stojí u vchodů do sálu a jedna se stará ve foyer o programy. Většinou jsou to studentky. Naopak paní šatnářky jsou trvalky, pracují zde dlouhodobě a je jich osm.

Kolik jich večer bude, rozhodneme podle informací z obchodního oddělení. Reagujeme

→

↳

Ještě nás musíte vyfotit spolu, to je má pravá ruka (Jana Šrubařová s Janou Filovou)...

↰

↳

...při závěrečných tónech ozývajících se vzdáleně ze sálu se ale paní Šrubařová podívá na hodinky a vše se dává do pohybu... ...představení bude končit, ještě rychle pro kytici na závěrečnou děkovačku... ...a otevřít dveře do mrazivého zimního Brna.

Jaké vlastnosti potřebuje ideální inspektor hlediště?

Pevné nervy, to určitě, organizační schopnosti, důslednost. Zodpovědnost je na této pozici nejen organizační, ale samozřejmě také hmotná. Dále musí být komunikativní a empatický. Máme například i některé stálé diváky, kteří chodí pravidelně, s těmi se již znám a těším se na ně, říkají mi i osobní věci, jsou milí a rádi se na mne obracejí.

A samozřejmě rovněž odolnost vůči stresu.

Už před jedenácti lety jsem řekla, že adrenalinové sporty pěstovat nemusím, že toho zde mám dost, a to stále platí.

na aktuální situaci, důležité je také roční období. Dříve se o šatnářky a uvaděčky starala externí firma, ale od května jsme všichni opět zaměstnanci divadla. A jsem za to ráda, mám za zády skvělý kolektiv a tým.

Zmínila jste, že většina uvaděček jsou studentky. Znamená to, že jakmile dostudují, tak ve své pozici končí?

Jak často se jejich tým obměňuje?

Některé zůstávají i po studiích. Momentálně mám dvě, které již pracují, ale divadlo by jim zřejmě chybělo natolik, že zde zůstaly. Chyběl by jim kontakt s lidmi. Někdy se naopak rozloučíme po jedné sezoně, ve vzácných případech i dříve. Přestože se to může jevit opačně, nejde o lehkou pozici. Ony jsou opravdu první nárazníková zóna a někdy je mi jich až líto, protože já jsem sice až ta druhá na řadě, ale vím, jak náročné je někdy si poradit.

Mívají uvaděčky například někdy trému?

No určitě, především premiéry mívají zvláštní vypjatou atmosféru. Ale napětí je vlastně znatelné skoro vždy. Některá děvčata již

slouží delší dobu, proto si už zvykly, ale když jdou předávat květiny na jeviště začátečnice, je nervozita cítit velice. Pravda je, že když vstoupíte na jeviště, je první dojem ohromující. Já sama si pamatuji, jak mě to

↳

Takže řešíte občas i nějaké konflikty?

Samozřejmě, většinou jde o divácké spory v hledišti – o jednotlivá sedadla a místa, to se již stalo mnohokrát. A pak také neshody, když přijdou diváci pozdě, již po začátku představení. Občas se stane, že opozdilci přijdou, když už hraje předehra, a nechápou, že i předehra patří k představení.

Jakmile zazní potlesk pro dirigenta, hraje se a jakýkoliv hluk ruší publikum i celou inscenaci. V těchto případech se snažíme vyjít divákům vstříc a pouštíme je alespoň

Především premiéry mívají zvláštní vypjatou atmosféru.

na jevišti omráčilo, když jsem vystupovala ještě jako dítě. Napoprvé je pohled z jeviště do hlediště šokující. Nezávidím jim. Občas může být předání květin i poněkud složité, především u baletních představení – když na jevišti stojí dvacet úplně stejných labutí, tak je v tom spěchu velice těžké se zorientovat a najít tu správnou…

Jak vy osobně prožíváte premiéry?

Už teď jsem nervózní před další premiérou.

Před premiérou Věci Makropulos jsem měla stažený žaludek tři týdny dopředu, čekala se velká sláva a byl to začátek operního festivalu Janáček Brno, což je samozřejmě zavazující.

na balkon, přestože všude upozorňujeme, že po začátku představení není dovolen přístup do hlediště. Ne vždy však uspějeme s pochopením.

Zažíváte i nějaké kuriózní až vtipné situace?

Občas se něco stává. Například jednou přišla paní, která si odmítala svléct kabát, a prosila nás, zda by v něm mohla zůstat i v hledišti. Přirozeně jsme ji přemlouvali, že z bezpečnostních důvodů ani kvůli jejímu pohodlí to rozhodně není ideální. Jenže ona poodhalila kabát a ukázalo se, že má na sobě jen kombiné… A svěřila se nám, že přijeli z velké dálky a manžel na ni při

divadelní zákulisí inspektorka hlediště

↳ Balet v sále skončil, začíná „balet“ v rozsáhlém foyer Janáčkova divadla.

Po dopoledním představení Louskáčka pro školy.

odjezdu tak hartusil, že si zapomněla obléknout sukni. Takže nakonec opravdu usedla v kabátě… V kožichu jsme usadili i návštěvnici z Rakouska, která se jej zdráhala odložit.

V hledišti seděla v první řadě. Během představení jí přirozeně začalo být velmi teplo, kožich si tedy sundala a přehodila si jej přes zábradlí – jenže pod ním byl již dirigent, takže mu jej málem hodila na hlavu. Jindy zřejmě někdo zapomněl zamknout výtah a až do horního patra budovy vyjela skupinka rakouských turistů hledajících cestu na Špilberk. Zažíváme zde opravdu různé situace.

a těch je kolem sto padesáti. Takže z dalších vlastností je určitě potřeba i fyzická zdatnost.

Víte, kolik naběháte za večer kilometrů či kolik kroků nebo schodů musíte zdolat?

Smích… Zatím jsem to přesně nepočítala, já jen vnímám schody nahoru a dolů, no

A co orientační smysl? Budova Janáčkova divadla je opravdu rozlehlá.

To se za ta léta naučíte. Horší bylo, když jsem začínala a dostala krabici klíčů, musela jsem se v nich zorientovat. Když jsem je

↳

Máme například i některé stálé diváky, kteří chodí pravidelně, s těmi se již znám a těším se na ně, říkají mi i osobní věci, jsou milí a rádi se na mne obracejí.

↵ Klíče od království Janáčkovo divadlo.

28–29

přebírala, říkala jsem si – to nezapomeneš, ale samozřejmě jsem vše zapomněla, takže jsem pak zoufale hledala klíč po klíči k jednotlivým zámkům.

A víte, kolik klíčů máte nyní? Musíte mít klíče od každé místnosti…

No, mám osm svazků a na každém desítky klíčů, takže opravdu mnoho. ×

Máme odpor k hrdinům?

Rozhovor s Martinem Glaserem, ředitelem divadla a režisérem

Havel v zemi čeledínů

rozhovor

Proč se vysmíváme „pravdoláskařům“, proč jsou nejčastějšími dramatickými hrdiny současnosti „chcípáci“, o setkání s Václavem Havlem a přípravě světové premiéry nové hry Martina Františáka s režisérem Martinem Glaserem.

text: Olga Šubrtová foto: Ivan Pinkava, Petr Hasal, Petr Neubert

Havel v zemi čeledínů je původní hra napsaná přímo pro Národní divadlo Brno. Jak se zrodil tento nápad?

Ono to asi začalo ještě dřív, než jsme s Martinem Františákem zamířili do Brna. Pracoval tehdy na Adventu pro Jihočeské divadlo, kde jsem šéfoval činohernímu souboru. A při různých hovorech se nám pořád vracela potřeba hry, která by nějak reflektovala naši porevoluční minulost. A naši neschopnost srovnat se s jakýmkoliv hrdinstvím. Respektive se neustále vracela otázka, jestli je dnes a v českém dramatu vůbec myslitelný nějaký hrdina.

Jak to myslíš?

Obávám se, že máme instinktivní odpor k hrdinům a hrdinství. Tedy jako národ, což se pak projevuje i v kultuře. Literární nebo filmoví hrdinové současnosti jsou nejčastěji „chcípáci“. Takže pak logicky dramatická tvorba stagnuje, protože se bez hrdiny prostě neobejde. Nevěřím totiž, že by diváky dlouhodobě bavila formální stylistická cvičení bez hrdinů a bez příběhů. O nějakém hlubším než privátním sdělení ani nemluvě…

A tak jste se dostali k Václavu Havlovi?

Ano. Položili jsme si prostou otázku, jestli nás napadá někdo, kdo by dnes měl hrdinský potenciál. Možná jsme na začátku mysleli spíš společenský typ než konkrétního člověka. Ale jméno Václava Havla zaznělo záhy a už jsme se ho nemohli zbavit.

↳ Václav Havel po premiéře hry Odcházení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v režii Martina Glasera, prosinec 2008.

Jakou roli tedy hraje osoba Václava Havla ve hře?

Nakonec poměrně značnou. Ale dost se to měnilo. Než byla hra na papíře, tak jsme mluvili o tom, že by se havlovský étos reflektoval skrz drama nějakých obyčejných lidí. Těch českých čeledínů. V první verzi pak Havel nečekaně pronikl do jedné vypjatě dramatické scény. V poslední verzi, kterou budeme zkoušet, už je z něj jedna z hlavních postav.

Podle čeho jste vybírali jeho představitele? Hledali jste fyzickou podobu?

Spíš mentální. Ve hře ani v inscenaci nejde o nějaké realistické zpodobnění bývalého

30–31

prezidenta. Dramatická situace postavy, která se jmenuje Václav Havel, vyplývá z toho, že přináší svým čeledínům nějaké myšlenky, konkrétní etické východisko pro každodenní jednání. Které oni ovšem většinově nejsou schopni vzít za své, protože to dá dost práce. Což je ovšem samozřejmě hodně smutné, protože nejde o nic menšího než o život v pravdě a lásce.

Proč tedy právě Michal Dalecký?

Všimněte si, s jakou lehkostí se vysmíváme „pravdoláskařům“. Jako kdyby na slovech pravda a láska bylo něco k smíchu. Náš postoj je tedy spíš k pláči. Chtěl jsem, aby představitel Havla měl v sobě pořád ještě mladickou křehkost, ale zároveň už odžitý

→

↰

↳

Martin Glaser a V. H. po premiéře Odcházení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

i nějaký smutek, který se odráží v prvních vráskách na tváři. Aby sám sebou nesl naději i zklamání z toho, kam to vedeme.

A aby byl zároveň schopen velkého nadhledu nad sebou i nad postavou. Protože náš Havel není jen klasická postava ze hry, ale zároveň její úhelný kámen, její průvodce a glosátor.

Jaký máš ty osobně vztah k Václavu Havlovi a jeho tvorbě?

Jsem si opravdu jistý, že naše kultura ve dvacátém století neměla, pokud jde o dramatickou literaturu, talentů, které by obstály i mimo hranice naší kotlinky, zrovna na rozdávání. A Havel byl rozhodně jeden z nich.

Které Havlovy hry jsi inscenoval?

Jako závěrečné klauzurní cvičení před absolventským představením na DAMU jsem režíroval průřez Ztíženou možností soustředění.

Dost jsem to tenkrát nesnášel, protože jsme si po večerech zkoušeli Topolovu Hodinu lásky. A havlovský společenský mechanismus nám přišel proti topolovské poezii neuvěřitelně plochý. Taky jsem se pak do pana prezidenta, který se na to představení přišel podívat, dost navážel při následující besedě. Byl jsem mladý a pitomý a věděl nejlíp, jak dělat divadlo. Zpětně viděno to muselo být dost směšné. Nicméně si pamatuju, že právě při zkoušení téhle věci jsem najednou

nějak celým tělem pochopil, co to je divadelní rytmus. Dokud nebyl, tak to nefungovalo.

Pak jsme ten stroj vyladili, a najednou to získalo neuvěřitelný švih a humor.

A v profesionálním divadle?

Inscenovali jsme v Budějovicích jeho poslední hru Odcházení. Myslím, že se mu to představení líbilo, protože setrval v klubu po premiéře do velmi pozdních nočních hodin. A přijel pak za námi ještě jednou na reprízu na plzeňský festival, byť mu už tenkrát nebylo moc dobře. Bral jsem to jako velké vyznamenání.

Lákalo by tě nějakou jeho hru režírovat ještě dnes?

Rozhodně. Mám pro jeho hry slabost.

A některé jsou překvapivě velmi současné.

V Brně jsem se setkal s nádherným termínem „jednací jazyk“. Což je (aspoň myslím) způsob, jakým se oficiálně komunikuje s městským politickým a úřednickým aparátem. Myslím, že hru Vyrozumění, která pojednává o souboji úředníků prostřednictvím absurdního umělého jazyka „ptydepe“, bych teď mohl inscenovat s velkým porozuměním.

O čem myslíš, že by Václav Havel psal teď, kdyby žil?

Určitě by viděl velký dramatický potenciál v situaci, kdy se k moci dostala generace

Náš Havel není jen klasická postava ze hry, ale zároveň její úhelný kámen, její průvodce a glosátor.

mladých lidí, kteří se coby nezávislí razantně vymezovali proti politickému establishmentu. Představa, co udělá s charakterem soukolí rozhodovací pravomoci a úřednického aparátu, by pro něj mohla být velmi vzrušující. Navíc v době, kdy se mění díky moderním technologiím velmi razantně způsoby komunikace mezi lidmi. Možná by se jeho hra mohla odehrávat v Brně.

Spolupráce s autorem, navíc s autorem, který je ti tak blízko jako Martin Františák, to je v divadle asi vzácná a dost neobvyklá situace.

Má samé klady, nebo i nějaká úskalí?

Je to skvělé v tom, že vidíte fáze, které pak už nevidí nikdo jiný. Vyžaduje to vzájemnou důvěru a úctu, protože na začátku je autor v nedbalkách, dílo nehotové, celá ta situace je velmi intimní. Můžete svým komentářem pomoct i zranit. Velká výhoda je v tom, že se jako režisér snáze dostanu do autorovy hlavy. Jsem konzervativní v tom, že si dramatika a jeho práce vážím. A svůj díl divadelní stavby dělám na tom, co vybudoval on. Nikoliv na troskách toho, co zbyde, když jeho text rozmetám napadrť. Byť ta moje stavba mu nakonec vůbec nemusí jít po srsti. Scénické poznámky jako režisér dost nesnáším. A Martin jich má na začátku hry docela dost.

A ta úskalí?

Já jsem byl vždycky řádný hoch. Mám rád, když si můžu o své práci dlouho přemýšlet, vše si hýčkat, promýšlet varianty. Martin napínal mou trpělivost na skřipec, protože čekání na první i další verze pro mne bylo k nepřečkání. Ale když přinesl ten definitivní tvar, tak jsem to přečetl jedním dechem a hned mu volal, že mu to trápení odpouštím. Byť jsem věděl, že to není příliš „výchovné“.

rozhovor

↳ Odcházení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

Zasahovali jste do hry v průběhu jejího vzniku?

Ptali jsme se, zpochybňovali, žadonili i vyžadovali. A zároveň jsme se radovali a byli kolikrát velmi překvapení. Příjemně!

rozdáváme karty a já jako režisér už tímhle krokem výrazně interpretuji text. A ještě více scénografickou koncepcí. Takže tu viděl Martin až na explikační poradě. Protože to už byla práce má a jevištního výtvarníka.

Spolupracoval jsi s autorem i na obsazení nebo výtvarné koncepci inscenace?

O obsazení jsme samozřejmě diskutovali. Protože Martinovi k roli autora přibyla i role šéfa souboru. Třeba role matky už ale od začátku vznikala s představou Marie Durnové. Že by Havla měl hrát Michal Dalecký, mě napadlo až při čtení předposlední verze. Měnily se i představy o dalších postavách. Obsazením

Sám také píšeš. Přemýšlíš do budoucna o obrácení rolí – ty jako autor a Martin Františák jako režisér hry?

Bylo by to určitě zajímavé. Myslím, že máme podobná východiska k přemýšlení o divadle, ale náturou jsme každý jiný. Chtěl bych vidět, co by Martin provedl s jistou brutální groteskností, kterou tepou moje hry. A jak se tato má potřeba potká s jeho dramatickým poetismem. Věřím, že to bude rezono-

Martin Glaser pochází ze západočeského Sokolova, kde se v roce 1974 narodil a opustil ho po maturitě na místním gymnáziu, aby začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Odtud po dvou letech zběhl na DAMU, kde absolvoval obor činoherní režie a dramaturgie.

Ještě během studií získal angažmá v činohře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kterou pak od roku 2006 vedl jako umělecký šéf. Od své první inscenace věnoval největší pozornost uvádění současné dramatiky (Zelenka: Očištění, Havel: Odcházení, Schwab: Prezidentky, LaBute: Tlustý prase a V pravé poledne, McDonagh: Osiřelý západ a Mrzák inishmaanský, Slobodzianek: Prorok Ilja, Letts: Zabiják Joe, Crimp: Misantrop nebo Belbel: Mobil). Nevyhýbal se ani velkým klasickým titulům (Shakespeare: Macbeth, Něco za něco, Čechov: Tři sestry, Corneille:

32–33

vat. Každopádně vidět vlastní text čtený očima někoho jiného je zážitek, po kterém hodně toužím.

Havel v zemi čeledínů je tvá první režie v Národním divadle Brno. Na co se při této práci těšíš nejvíc?

Těším se právě na tu práci. Beru jako samozřejmé, že se na profilování NdB budu podílet nejen jako manažer, ale i jako tvůrce. Takže se těším na každý den zkoušení.

Na nové herecké kolegy a pak na setkání s nádhernou budovou Mahenova divadla. A samozřejmě na publikum. To nejlíp poznám právě tak, že se společně s ním budu dívat na svou inscenaci. ×

Polyeuktos). S velkým diváckým ohlasem se setkaly všechny jeho inscenace před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, ke kterým napsal původní scénáře spolu s dramaturgyní Olgou Šubrtovou (Tři mušketýři, Robin Hood, Ženy Jindřicha VIII. a nejnovější Dekameron). Jejich adaptace novely Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester se hraje před vyprodaným hledištěm už desátým rokem.

S Jihočeským divadlem se rozloučil původní hrou Blackout.

Pravidelně hostoval v divadlech po celé České republice – v Praze, Hradci Králové, Ostravě, Liberci, Pardubicích a v Plzni.

Za režii Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga v olomouckém divadle získal Cenu Josefa Balvína. Budějovická inscenace Nebezpečných vztahů byla oceněna jako nejlepší představení přehlídky České divadlo 2008.

Divácky nejúspěšnější ročník festivalu

Janáček Brno 2014

Nechť nám vzkvétá text: Pavel Lojda, Petra Kovářová foto: Patrik Borecký, Tomáš Brabec

Bienále, které jako jediné na světě prezentuje Leoše Janáčka přímo v místech, kde působil, žil a tvořil více než padesát let. Základem festivalu jsou inscenace domácích i zahraničních operních scén, symfonické a komorní koncerty z tvorby Leoše Janáčka.

K diváckému úspěchu festivalu přispěl vedle programové skladby značnou měrou rovněž fakt, že poprvé připravovalo marketingovou kampaň festivalu místo externí PR agentury přímo Národní divadlo Brno. NdB po úspěšné žádosti obdrželo na propagační kampaň dotační podporu z programu EU ROP Jihovýchod ve výši 857 905 Kč na inovaci marketingové kampaně festivalu. Tato podpora výrazně zvýšila marketingové možnosti NdB, propagace akce tohoto významu vyžaduje samozřejmě odpovídající finanční krytí.

Dvě desítky koncertů a inscenací v několika dnech Festival v Janáčkově divadle 21. listopadu slavnostně zahájila opera, koho jiného než Leoše Janáčka – Věc Makropulos. Pod novou inscenací NdB jsou podepsáni režisér David Radok a dirigent Marko Ivanović. Všechna tři festivalová uvedení této inscenace sklidila velký divácký ohlas. Hned druhý festivalový den nabídl čtyři produkce, jejichž uvedení bohužel nestačilo uspokojit nebývalý zájem publika (klavírní matiné v Aule HF JAMU, sborový koncert ve foyer Janáčkova divadla, komorní verze opery Příhody lišky Bystroušky v Divadle na Orlí a koncert Kronos Quartet v Sono music clubu).

V následujících dnech představil festival nový interpretační pohled na Janáčkovu Její pastorkyňu v inscenaci Petera Konwitschného v podání opery ze Štýrského Hradce. Ve středu 26. 11. vyprodané Janáčkovo divadlo dlouze aplaudovalo inscenaci Příhody lišky

↳

V listopadu loňského roku proběhl čtvrtý ročník Mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno (21.–29. 11. 2014), jenž se zapíše do historie jako divácky zatím nejúspěšnější. Festival si za svou poměrně krátkou existenci dokázal vydobýt takové renomé, že pozvání přijímají špičkoví interpreti nejen z ČR, jen namátkově jmenujme alespoň pěvkyni Magdalenu Koženou či režiséra Davida Radoka, ale také zahraniční operní soubory s inscenacemi, pod nimiž jsou podepsáni známí a cenění umělci jako například Peter Konwitschny nebo soubory typu Kronos Quartet.

4. mezinárodní festival Janáček Brno navštívilo 7 285 diváků. Průměrná návštěvnost činila přes 79 procent. Rekordní byly rovněž tržby za festivalové vstupenky, které překročily 2 200 000 Kč (v předchozím ročníku 2012 činily 996 563 Kč).

Bystroušky režiséra Ondřeje Havelky, kterou přivezla opera Národního divadla z Prahy. Ovace vestoje sklidil při orchestrálním koncertu také klavírista Denis Kožuchin, kterého pod taktovkou Aleksandara Markoviće doprovodila Filharmonie Brno.

Hlavní festivalový program nabídl 21 koncertů a inscenací.

Za všechny jmenujme ještě alespoň slavnostní zakončení festivalu v Kulturním centru Stadion v Brně. Janáčkova monumentální Glagolská mše v místě původní premiéry byla uvedena pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka s orchestrem a sborem Janáčkovy opery Národního divadla Brno a Brněnským filharmonickým sborem Beseda brněnská, tedy soubory, které interpretovaly skladbu při původní světové premiéře. Dramaturgická jedinečnost uvedení díla (navíc hraného na původní varhany, na kterých byla odehrána světová premiéra skladby) ve spojení s výbornou interpretací umělcům zajistila nekončící potlesk vestoje a všem divákům přítomným v sále jedinečný zážitek.

Festival s přibližně čtrnáctimilionovým rozpočtem svým 4. ročníkem jednoznačně ukázal, že se jedná o etablovanou kulturní akci, která budí zájem návštěvníků jak z České republiky, tak ze zahraničí.

Dokáže na sebe přitáhnout stejnou pozornost jako Janáčkova hudba nejen v České republice, ale v celém světě.

Pochvalně se o festivalu vyjádřil rovněž ředitel prestižní organizace Opera Europa Nicholas Payne: „Krása tohoto bienále spočívá v mezinárodním charakteru jeho obsahu a účastníků.“ ×

ohlédnutí

Mezinárodní konference Opera Europa Brno/Ostrava Název pořádané konference: Mezinárodní konference Opera Europa Brno/Ostrava – podzim 2014 Téma konference: Rok české hudby Místo konání: Brno, Ostrava, Hukvaldy Termín konání konference: 20.–23. 11. 2014 Vybrané přednášky lze zhlédnout na: www.janacek-brno.cz/opera-eu­ropa/ Národní divadlo Brno hostilo ve dnech 20.–23. listopadu mezinárodní konferenci Opera Europa (dále jen OE), na kterou se sjelo 230 delegátů z řad různých divadelních profesí, ale i vydavatelů, správců autorských práv, televizních společností a dalších odborníků z 25 zemí světa.

Pestrý program První den konference se nesl v duchu hlavního tématu – Roku české hudby. Po úvodních proslovech náměstkyně Ministerstva kultury ČR Kateřiny Kalistové a vedení obou hostitelských divadel, proběhl na jevišti divadla Reduta zajímavý round-table, na kterém vystoupili režiséři Robert Carsen, David Poutney a David Radok zaměřený především na jevištní zpracování opery Věc Makropulos. Tuto operu v režii Davida Radoka a pod taktovkou Marka Ivanoviće zhlédli delegáti konference v pátek 21. listopadu při slavnostním zahájení festivalu Janáček Brno 2014. Čtvrteční večer se nesl v lidovém duchu. V Mahenově divadle delegáty čekal koncert Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, který si připravil pásmo písní, jimiž byl Leoš Janáček na svých cestách moravským krajem inspirován, v druhé části si podmanila publikum Iva Bittová. Po představení měli delegáti možnost prohlédnout si brněnský labyrint a následně ochutnat plejádu nejlepších moravských vín ze všech čtyř moravských vinařských podoblastí.

Páteční program se věnoval paralelně tématům vztahujícím se k české hudbě a Leoši Janáčkovi, ale také tématům, které operní domy řeší při svém každodenním provozu, jako jsou: fundraising, autorská práva, personální politika, transformace finančních modelů a mnoho dalšího.

V sobotu dopoledne vedení OE představilo iniciativu podpořenou programem Kreativní Evropa – Evropský operní digitální projekt.

Poté část delegátů odcestovala do Národního divadla moravskoslezského, kde měla možnost zhlédnout operu Čertova stěna od Bedřicha Smetany. V neděli, na závěr svého pobytu, navštívili hosté rodiště Leoše Janáčka – Hukvaldy.

Spolupráce s JAMU a přímý přenos vybraných přednášek Díky spolupráci s Janáčkovou akademií múzických umění v Brně bylo možné poprvé v historii konferencí OE sledovat vybrané přednášky konference online. Záznamy můžete zhlédnout také vy na webových stránkách festivalu Janáček Brno: www.janacek-brno. cz/opera-europa/. Studenti oborů hudební manažerství a produkce Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění byli zapojeni do programu nejen jako koordinátoři akce, ale i jako posluchači vybraných témat předestřených předními odborníky na danou oblast.

Pestrý program, který byl pro zahraniční hosty připraven oběma divadly, byl velice pozitivně hodnocen vedením organizace Opera Europa, samotnými hosty konference, ale i odbornou veřejností.

Na závěr bych ráda poděkovala všem partnerům konference, kteří se významně podíleli na její báječné atmosféře. × / Kristýna Štěpánková, Project Manager Conference Opera Europa Brno/Ostrava /

34 –35

Zbývá

už jen

hluk?

Rozhovor s Markem Ivanovićem, šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno

rozhovor Od ledna má Janáčkova opera Národního divadla Brno nové vedení. Uměleckým šéfem se stal režisér Jiří Heřman, šéfdirigentem Marko Ivanović, který je zároveň autorem napjatě očekávané premiéry rodinné opery Čarokraj. text: Pavel Petráněk foto: archiv Marka Ivanoviće

Co vás vedlo k rozhodnutí věnovat se hudbě?

Důvody to byly vcelku prozaické. Prostě jsem v patnácti zjistil, že mě hudba baví a že mi jde skládání a hra na klavír. A taky zde byla lákavá představa odchodu z malého jugoslávského městečka na konzervatoř do vysněné Prahy.

Stejnou měrou se věnujete dirigování i komponování. Jak jedna oblast ovlivňuje druhou? Je pro dirigenta důležitá zkušenost skladatele a obráceně?

Obě povolání se krásně doplňují: jako skládající dirigent jsem zvyklý vcelku rychle proniknout do tektoniky studované skladby, naopak jako dirigující skladatel si umím představit interpretační problémy právě vznikající skladby a předjímat tak trochu reakci publika.

Kam podle vás bude soudobá hudba v budoucnu směřovat?

Americký publicista Axel Rose tvrdí, že „zbývá už jen hluk“ – vše ostatní už bylo objeveno a napsáno. Nemyslím si, že je to tak úplně pravda. Žijeme v esteticky velice svobodném období, kdy si skutečně každý může psát, jak chce, a nikdo mu nebude tvrdit, že „takhle se dnes přece nepíše“.

Takováto situace tu ještě nikdy v dějinách nebyla. Jako skladatel jste dnes sám sobě Bohem a můžete si vymyslet své vlastní Desatero. Stejně je také velmi pravděpodobné, že najdete publikum, které vám bude rozumět – hudebních hledačů je i dnes docela dost. Problémem dnešní doby je ale PR a komerce, které hýbou vším, včetně vážné hudby. Prestižní festivaly a instituce jsou našimi chlebodárci, a pokud se chce skladatel ve světovém měřítku prosadit, nejjednodušší je trefit se do jejich vkusu, který je stylově často velmi vyhraněný. Existuje tak celá řada tvůrců, kteří ke psaní tzv. vážné hudby přistupují jako k hudbě komerční – podle zákona nabídky a poptávky. Řada z nich upřímně nenávidí hudbu, kterou píše.

Ty nejzajímavější hudební počiny naopak často zůstávají uzavřeny v přítmí alternativních scén, pokud si jich náhodou nevšimne nějaký šikovný reklamní agent a nevyrobí z nich módní a navoněný prodejní artikl.

a pro divadlo. Předlohou nám byla fantasy knížka Angličana Geralda Durrella Mluvící balík a jedná se o pohádkový příběh, stejně tak humorný jako napínavý a v konečném vyznění i moudrý.

Úspěšně se zabýváte edukativními pořady. Co vás vedlo k myšlence seznamovat nepoučené publikum s vážnou hudbou?

Pud sebezáchovy. Tradiční artificiální hudba je leckdy příliš vzdálená soudobému estetickému vnímání a bez patřičného vysvětlení zůstane z velké části nepochopena. A konkrétně mládež si v dnešní estetické a morální džungli bude k hudební klasice hledat cestu jen velmi obtížně. Existuje zcela reálné nebezpečí, že bez edukativních programů provozování vážné hudby, jak ho známe dnes, během několika desetiletí zanikne.

Čarokraj sklidil v pražském Národním divadle obrovský ohlas a lze bez nadsázky říct, že to je nejuváděnější současná opera u nás. V čem podle vás tkví její úspěch?

Nejspíš v tom, že se jedná v pravém slova smyslu o Gesamtkunstwerk – zcela vyvážený hudebně-dramatický tvar, kde hudba, drama a výtvarné pojetí jsou naprosto propojené a vzájemně se ovlivňují. Tvorbě Čarokraje jsme věnovali tři roky: rok jsme hledali odpovídající námět, rok jsme psali libreto a další rok jsem pak skládal hudbu a paralelně už vznikaly první výtvarné a režijní návrhy. Myslím, že se tato dlouhodobá spolupráce nakonec rozhodně vyplatila.

Jaký je podle vás dítě posluchač?

Co od vážné hudby očekává?

Nic. A v tom je právě jeho síla.

Co si posluchači z vašich pořadů odnášejí?

To byste se měl zeptat jich. Pokud lze soudit z e-mailů a bezprostředních reakcí, přinejmenším pozitivní vztah k velkým dílům vážné hudby a snad i schopnost hlubšího citového prožitku při jejich poslechu.

Dětskému publiku jste věnoval také svou operu Čarokraj, která bude mít v únoru premiéru v Národním divadle Brno. O čem je?

To je omyl, nejedná se primárně o operu pro děti. Je to rodinná opera, která je stejně tak zábavná pro tradiční operní publikum jako pro rodiny s dětmi nebo i posluchače operně zcela nepoučené. Velký podíl na tom má i osobitá estetika Divadla bratří Formanů, se kterým dlouhodobě spolupracuji a se kterým sdílím podobný smysl pro humor

36–37

Je těžké skládat pro dětského diváka?

Nevím. Já pro dětského diváka nepíšu. Píšu vždy jen pro posluchače bez předsudků.

Faktem ale je, že dětský divák vám nic neodpustí a pokud neporozumí vaší hudební řeči, jste ztracen. V případě Čarokraje jsem tedy stále myslel i na potřebu srozumitelnosti. Ale nikoliv na líbivost.

Od nového roku jste šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Co bude vaším cílem?

Využít naplno kvalitativní potenciál orchestru, sboru i sólového ansámblu, kterými v současnosti Janáčkova opera disponuje.

Rádi bychom s uměleckým šéfem Jiřím Heřmanem rozšířili repertoár divadla, a to jak směrem k hudbě 20. a 21. století, tak směrem k hudbě klasicistní a barokní. No a samozřejmě je prioritou vytvořit smysluplnou edukativní koncepci, a to nejen směrem k dětem, ale i k dospělému publiku. ×

„…že nevrznou si, dokud válku neskončí“

Lysistrata text: Markéta Polochová foto: Barbora Lakotová

Lysistrata/Aiás na prknech NdB

Poslední premiérou loňské sezony byla inscenace Lysistrata/Aiás v režii slovenského režiséra Martina Čičváka. Uzavřela se jí jedna éra brněnského Národního divadla, neboť do další sezony vstupuje divadlo již pod novým uměleckým vedením.

Výrazný dramaturgický počin Lysistrata je především výrazným dramaturgickým počinem, který jednoznačně vybočuje z linie několika posledních sezon a v tomto směru úzce souvisí také s předposledním titulem té uplynulé: s Othellem režiséra Rastislava Balleka. Dramaturgicky je pod oběma podepsán Martin Kubran a na první pohled mají tyto dvě inscenace několik výrazných styčných bodů: inscenován je tu klasický, kanonický text (Shakespearův Othello, Aristofanova Lysistrata), výklad je však netradiční a výrazný; na to, že se pohybujeme na prknech Národního divadla, je v obou případech režijní gesto progresivní, novátorské a – nutno podotknout – s konzervativním divákem si valně hlavu neláme; určujícím prostředkem jevištního ztvárnění je tu navíc aktualizace a nevšední, neotřelá interpretace, která však věrně vychází z textu. V případě Lysistraty vzniklo na motivy původní Aristofanovy hry dokonce nové původní české drama.

Dalším styčným bodem obou inscenací je důraz kladený na tělesnost a fyzickou přítomnost herce na jevišti: právě fyzis herce tu hraje prim. V Othellovi nejenže většinu času zůstávají všichni herci přítomní na jevišti, ale sám Robert Roth působí tak, jako by svou postavu na jevišti spíše zpřítomňoval, než že by ji uměle formoval v rámci předepsané role. Jeho fyzické projevy jsou divákovi až nepříjemné. V Lysistratě potom všechny ženské hrdinky odehrají cca dvě třetiny inscenace do půl těla nahé, přičemž prsa mají pouze přetřená barevnými nápisy. I ony tak využívají toho nejpřirozenějšího, s čím může herec na jevišti pracovat: materiálu vlastního těla.

Komedie, nebo tragédie?

Lysistrata/Aiás měla premiéru 20. června 2014 v Mahenově divadle. V celém českém kontextu uvádění antických her je spojení Aristofanovy komedie a Sofoklovy tragédie de facto nevídané. Autorem textu hry, který adaptuje a tematicky propojuje obě antická díla, je dramatik Roman Sikora, jehož jedním z výrazných debutů byla další adaptace antického dramatu Smetení Antigony.

Právě propojení komedie a tragédie je na celé inscenaci patrně nejproblematičtější. Sám Sikora k tomu v programu k inscenaci řekl: „Musím přiznat, že mě nápad na propojení těchto dvou her nejdřív trochu zaskočil. Spojit antickou tragédii s komedií není úplně obvyklé a doteď si v podstatě myslím, že je to nápad trochu vyšinutý. Ale pak mi Martin Čičvák načrtl jádro svého záměru a já si řekl, že je to zajímavá výzva a že nic není nemožné.“ Inscenace začíná výstupem z Aianta, aniž by byl divák výrazněji uveden do kontextu. Aiás sedí na forbíně v tratolišti krve, v rukou zvířecí lebku, a postavy kolem něj vyprávějí patrně nejznámější scénu této hry – pomatený Aiás, oblouzený bohyní Athénou namísto nepřátel povraždí stádo dobytka.

V pozadí nehnutě stojí Lysistrata. Ta je zde, aby bylo propojení obou dramat obhajitelné, Aiantovou manželkou, což je snad až příliš zkratkovité a účelné spojení. Úvodní aristofanovská scéna pouze předesílá hlavní děj – příběh Lysistraty a dalších žen, které se spojí, aby své muže donutily ukončit válku, a odmítnou s nimi spát. Až ve chvíli, kdy

se inscenace překlopí do komické roviny – což je přibližně po úvodních třiceti minutách – dostává jasnější kontury i výklad, který do jisté míry zpětně ozřejmuje i úvodní sekvence. Jako spojnici a zároveň symbol válečného konfliktu zvolil Sikora pro kontextový podklad děje Trojskou válku, a síly v boji proti mužskému válčení tak nespojí do jakési pospolité (ženské) jednoty pouze Řekyně, ale také Trójanky.

Klíčovým aspektem inscenace je aktualizace, respektive adaptace, kterou lze vypozorovat ve všech jevištních složkách: textové, herecké, jevištní i režijní. Adaptace tu však neprobíhá na rovině příběhu/fabule, tkví ve způsobu jeho vyprávění. Sikora předkládá zbrusu nový text, jehož distinktivním rysem a devízou je vedle plurality diskutovaných témat zejména jazyk. Autor totiž umně propojuje archaizující tok mluvy a výrazů s moderním jazykem, což je princip vystupující zřetelně zejména v monologických pasážích.

Právě kombinace archaické mluvy s moderními výrazovými prostředky i užitými vulgaritami podkresluje aktualizaci stále živého tématu a v neposlední řadě je zdrojem (slovní roviny) komiky, kterou inscenace nabízí. Zatímco tedy jedna z Trójanek v dlouhém veršovaném monologu zeširoka popisuje problémy matky v domácnosti, vysvětlí Lysistrata ostatním ženám svůj plán lakonicky: „Nebudeme šoustat.“

Pocta ženskému elementu Celkově je pro Sikorův text charakteristické jedno: je značně proženský, de facto feministický (v nepejorativním smyslu slova).

Muži zastávají na všech úrovních mírně podřadnou úlohu, jsou více ovládáni touhou a při vzájemné konfrontaci vždy o něco naivnější než ženy, které po celou dobu hrají prim – jsou to však zároveň ony, které nastolenou hrou trpí stejně jako jejich protějšky. S trochou nadsázky lze Sikorovo drama chápat jako výraznou poctu ženskému elementu a přiznání vládnoucí úlohy ženy, které bude muž vždy z přirozenosti svého stavu a potřeb podřízen.

reflexe NdB

Pocta ženskému elementu?

Zároveň je taková interpretace podstatná i pro sdělení hry, v níž je jedním z témat také homoerotická rovina: u mužů tento prvek zastupuje společné setkání v chladivé řece, kde si zástupci obou válčících stran frustrovaně chladí svá přirození, aby v jednu chvíli přešli od snění o ženách k popisu lesknoucího se bojujícího svalnatého mužského těla a jakémusi simulovanému hromadnému koitu. Ženskou stránku věci pak zastupuje Lysistrata, u níž je od samého začátku patrné jedno: je lesbička. To dokresluje ambivalentnost i zdánlivou absurditu celého genderového souboje: do boje proti mužskému chtíči vede ostatní ženy (ve výsledku téměř dychtivější než jejich mužské protějšky) žena, které muži jistě chybět nebudou. Celou hru v podobě jakéhosi nadstavbového prologu navíc uzavírá Lysistratin monolog, v němž postava (snad až příliš mravokárně) upozorňuje nejen na rovnost obou pohlaví, ale především na nepodstatnost mužského elementu v případě, že si ženy vystačí samy (před závěrečným setměním se Lysistrata dlouze políbí s bohyní Athénou).

V duchu původní Aristofanovy komedie vévodí jevištnímu sdělení humor pramenící v tom nejpřízemnějším a zároveň nejpřirozenějším lidském pudu: v tělesné, erotické touze a sexuálním puzení.

K vrcholům patří výstup, v němž se všechny ženy postupně pokoušejí opustit svatyni – místo svého protestu – a alespoň na chvíli se dostat zpět k mužům. U(spo)kojení pak nacházejí alespoň v zelenině, která je pro svůj falický tvar nejpříhodnější: mrkev a okurka. Přestože je v průběhu představení na mnohých divácích patrné (mírné) pohoršení, nezachází tu režisér ani autor textu nikam za hranice antické komedie, naopak: je to právě „obhroublý“ a velmi tělesný humor, kterým jsou původní aristofanovská dramata pověstná a který se do inscenace podařilo zručně přenést.

Také herecké složce dominuje adaptační princip: především šestice žen v čele s Lysistratou (Tereza Groszmannová, dále Jana Štvrtecká, Klára Apolenářová, Magdaléna Tkačíková, Eva Novotná a Lucie Schneiderová) hladce přechází od zcela civilního herectví k stylizovanému, záměrně přepjatému a exaltovaného hereckému projevu a zpět. Když ve druhé půlce frustrované protestující ženy postrádají své mužské protějšky, rehabilitují se Písní samotářky (z muzikálu Bídníci). Všechny zasněně (a zcela čistě) zpívají jímavý text o ženské samotě, přičemž ho zároveň drobnou doprovodnou hereckou akcí jemně ironizují.

Kráčet po nevyšlapaných cestách Nelze popřít, že je nabízená inscenace na mnoha úrovních kontroverzní: na scéně Národního divadla ožívá „problematické“ téma lidské sexuality, touhy a vášně, a to v přímočarém, nemetaforickém jevištním provedení (jsou to ale nakonec právě muži, kdo se publiku ukáže v celé své nahotě). Za svého druhu kontroverzní lze označit také Sikorovu adaptaci: provokativní text, který otevírá mnohá zapovězená témata (mužské a ženské otázky, válečný konflikt a také politická a společensko-kritická témata) a otevřeně se k nim vyjadřuje. To, že autor k mnoha diskutovaným otázkám zaujímá jasný

a neskrývaný postoj, je z textu zřetelně patrné. Právě chytrost, zručnost a otevřenost Sikorova textu však dává režisérovi a představitelům (popravdě: především představitelkám) možnost tato témata dle potřeby akcentovat, zveličit a/nebo ironizovat. Také moderní elementy Čičvákovy režie, jako by se na první pohled pro stánek tradičního divadla tak úplně nehodily: tratoliště přiznaně umělé krve, v níž se vyválí Lysistrata a jíž je zbrocen Aiás; moderní scéna (Tom Ciller), jíž dominuje pouze papírem polepená stěna z plexiskla, z níž se v aiantovském epilogu pomalu a neslyšně odlupuje a na zem snáší bílý papír, ve druhé části hry potom zeď simuluje zdi kláštera, v němž se ženy schovávají, na něž – polonahé – je však průhlednou scénou pro jejich muže až k nesnesení dobře vidět. Hra je plná otevřených a explicitních sexuálních narážek (slovních i situačních).

V neposlední řadě není na jevišti Národního divadla zcela obvyklá nahota ani homoerotické téma, které nejenže inscenací prostupuje, ale je ve výsledku povýšeno na jedno z hlavních sdělení.

Přesto – lépe řečeno právě proto – je Lysistrata nejen nezvyklým, odvážným počinem odbočujícím z jasně vyšlapané cesty. Je to především pozoruhodná inscenace na všech úrovních, o nichž tu byla řeč, a jako bonus navíc je tu humor. V kontextu brněnského divadla (a to nejen toho Národního) je Lysistrata důkazem odvážného (a zdařilého) inscenačního počinu. ×

Text uvádíme ve zkrácené verzi. Kompletní studii si můžete přečíst na www.ndbrno.cz.

Markéta Polochová

vystudovala Katedru germanistiky FF a Katedru anglistiky a amerikanistiky FF MU, na níž absolvovala diplomovou prací Antonín Fencl’s Theory and Practice of Translating Shakespeare.

V současné době studuje doktorský program Katedry divadelních studií FF MU a její disertační výzkum je zaměřen na působení anglických cestujících hereckých skupin v 17. století na kontinentu. Vedle raně novověké epochy se věnuje také teorii divadla, do češtiny převedla knihy Eriky Fischer-Lichte Estetika performativity. Překládá dramatické texty související s tematikou disertace (Tragédie. Potrestaná bratrovražda aneb Princ Hamlet z Dánska, Andrease Gryphia Absurda Comica aneb Pan Peter Squentz) i současné dramatiky (např. Roland Schimmelpfennig).

38–39

6 7 8 9 6 7 8 9 6 7 8 9

Co vše nabízíme Moje předplatné

Sestavte si své předplatné sami!

Je určeno pro diváky, kteří se nechtějí vázat danými inscenacemi a pevnými termíny.

moje předplatné

Jak zakoupit Předplatné se skládá z šesti kuponů, které si zakoupíte na pokladnách divadla a v předprodeji NdB. Máte možnost zakoupit kupony na opery a balety nebo kupony na činohry. V předprodeji nebo při příchodu do divadla si na pokladně vyměníte kupon za vstupenku, neplatíte už žádný další doplatek. Pokud máte zájem o více vstupenek, vyměníte si větší počet kuponů.

mého předplatného

Do si můžete vybrat představení z repertoáru Národního divadla Brno, neplatí na premiéry, hostující soubory, pronájmy a vybraná představení.

Kupony platí vždy pro danou sezonu a nejsou převoditelné do dalších sezon.

mého předplatného

Cena Sleva oproti vstupenkám je až 33 % na činohru: 1 500 Kč na operu a balet: 2 100 Kč

Obchodní podmínky Změna programu vyhrazena. moje předplatné negarantuje stálá místa tak jako běžné předplatné. Čerpání vstupenek je podmíněno volnou kapacitou hlediště na dané představení. moje předplatné ani vstupenky nelze vrátit ani vyměnit.

Online prodej

Slevy

Sleva 10 % držitelé rodinného pasu držitelé SHPERE card Sleva 20 % s Citi platební kartou Sleva 30 % senioři invalidní důchodci Sleva 50 % děti do 15 let studenti učitelé držitelé průkazu ZTP a ZTP/P (průvodce zdarma)

Speciální nabídka pro studenty vysokých škol

vstupné 50 Kč pro studenty do 26 let 30 minut před začátkem představení na večerní pokladně do III. pořadí v Mahenově divadle, na balkony v Divadle Reduta a v Janáčkově divadle vstupné 99 Kč pro studenty do 26 let 30 minut před začátkem představení na večerní pokladně do přízemí v Divadle Reduta vstupné 120 Kč pro studenty do 26 let 30 minut před začátkem představení na večerní pokladně do přízemí v Janáčkově a Mahenově divadle

Rodinné vstupné

Rodinná lóže (Mahenovo divadlo) platí pouze dospělí + 2 děti zdarma Sedadla v řadě (všechny scény NdB) 2 dospělí + 1 dítě zdarma + každé další dítě sleva 50 %

Chůvička

Chcete jít do Národního divadla Brno a nemá vám kdo pohlídat děti?

Nevadí, máme pro vás připravenu Divadelní chůvičku! hlídání v klidu vašeho domova 70 Kč na hodinu za každé další dítě příplatek 10 Kč nabídka platí i pro mimobrněnské diváky Podmínkou je abonmá NdB, nebo vstupenka do Mahenova divadla, Janáčkova divadla nebo divadla Reduta Více informaci na http://www.ndbrno.cz/program/projekty-ndb, + 420 607 653 443

servis

divákům?

Prohlídky divadel

Prohlídky lze uskutečnit po individuální domluvě s ohledem na provoz jednotlivých budov.

Prohlídka v Mahenově divadle a divadle Reduta dle individuální domluvy Prohlídka v Janáčkově divadle: každý všední den od 14 do 16 hodin dopolední hodiny dle individuální domluvy Cena prohlídek: dospělí / senioři 80 Kč | děti / studenti 40 Kč

Karta věrného diváka

Karta věrného diváka je služba NdB, která zvýhodňuje pravidelné diváky.

Už při prvním zakoupení vstupenek má divák nárok na slevu. Čím častěji zákazník navštěvuje naše divadlo, tím větší slevy jsou mu poskytovány – až do výše 60 %.

Karta je přenosná, může se darovat či půjčit.

Dárkové poukazy

Nejlepší dárek je ten, který si vybere váš blízký sám.

V hodnotě: 100 Kč, 200 Kč a 500 Kč

Handicapovaní

Všechna divadla NdB nejsou bezbariérová, ale jsme připraveni zajistit handicapovanému divákovi přístup.

Shop

V předprodeji NdB i na dobírku si můžete objednat programy, dárkové předměty, publikace…

Lektorské úvody

Nejde o strohé akade­mické přednášky, ale o poutavé a neotřelé dramaturgické úvody k uváděným titulům. Řadě diváků poskytnou nejen zábavný vhled, ale také klíč k porozumění výsledné inscenaci.

Stačí jediné – vybrat si termín a přijít do foyer půl hodiny před představením.

Lektorské úvody nabízíme i před přenosy Metropolitní opery.

IKEA Family

NdB poskytuje členům IKEA Family speciální nabídku ve formě 30% slevy na vybraná představení, která najdete na webu divadla.

Parkování

K nejpohodlnějšímu parkování můžete využít podzemní parkovací dům s kapacitou 400 míst u Janáčkova divadla.

Baletní škola

Baletní škola I. V. Psoty při Národním divadle v Brně nabízí zájmové kurzy klasického baletu pro děti (v nabídce i výuka s angličtinou) i dospělé.

Půjčovna kostýmů

Frak a cylindr na svatbu ve stylu třicátých let, vesta zbrojnoše na středověký jarmark, uniforma policisty na hody, královský plášť pro pasování prvňáků či kombinéza medvěda do masopustního průvodu. Právě tyto netradiční doplňky oděvů vyhledávají často Brňané ve veřejné půjčovně kostýmů v podzemí Janáčkova divadla.

Půjčovnu využívající fundus NdB mohou zájemci navštívit dva dny v týdnu, vždy ve čtvrtek a v pátek. Půjčené kostýmy se poté vracejí v pondělí a v úterý. „Zájem je sice po celý rok, ale prudce stoupá v souvislosti s různými sezonními akcemi. Takže na jaře půjčujeme kostýmy na masopust, na podzim na vinobraní, hody nebo Halloween, před Vánocemi zase na firemní večírky a oslavy Silvestra. Často k nám chodí i ochotníci,“ upřesňuje Yvona Křejčířová, která v divadelním skladu kostýmů pracuje už třináct let. Ve fundusu se nachází až dvacet tisíc kostýmů. Oděvy, které tam putují po stažení inscenací z repertoáru, NdB dál využívá ve své veřejné půjčovně.

NdB má vlastní výrobu kostýmů, na které se podílí kolem dvaceti lidí, zhruba polovina v pánské a polovina v dámské krejčovně. Z netradičních materiálů, které nyní využívají, je například neopren či tkanina na výrobu žíněnek. „Špatně se s ní pracuje, ale například na límce je výborná. A neopren, tedy druh nepropustné pěny, jsme využili na šaty z opery Turandot a vypadalo to skvěle.

Cena jednoho oděvu se pohybuje v rozpětí od dvou do dvaceti tisíc korun. Horní hranice je ojedinělá, naprostá většina kostýmů stojí do pěti tisíc korun.“ říká Míša Savovová, vedoucí výroby kostýmů a rekvizit. ×

40– 41

Staňte se Staňte se mecenášem NdB NdB mecenášem se společností e-Finance Již několik let je koncern e-Finance, a. s. mecenášem Národního divaJiž let je koncern e-Finance, a.s. mecenášem Národního dlaněkolik Brno a nejen finanční cestou podporuje brněnský kulturnídivadla život.

Brno finančníve spolupráci cestou podporuje brněnskýdivadlem kulturní život.

Nyní se Nyní asenejen e-Finance s Národním v Brně roze-Finance ve spolupráci s Národním v Brně a umožnit rozhodla přivést hodla přivést tuto podporu na zceladivadlem novou úroveň Vám, tuto podporu na zcela úroveň a umožnit Vám,Národního přátelům divadla, přátelům divadla, státnovou se členy Klubu mecenášů divadla stát se členy Klubu mecenášů Národního v Brněpojištění, pouhým vyuuzav Brně pouhým uzavřením v dnešní dobědivadla nezbytného vřením v dnešní době nezbytného pojištění, využitím realitní žitím služeb realitní kanceláře e-Finance Reality neboslužeb investováním kanceláře e-Finance Reality nebo investováním do investičních produktů do investičních produktů e-Finance – dluhopisů pro občany, spojee-Finance – dluhopisů pro občany, spojených s konkrétními investicemi ných s konkrétními investicemi do nemovitostí. do nemovitostí.

Koncern e-Finance, a.s. působí již 15 let v oblasti investování Koncern e-Finance, a.s. působí již 15České let v republiky, oblasti investování do do nemovitostí v atraktivních lokalitách revitalizace nemovitostí atraktivních lokalitách České republiky, a proa pronájmu vtěchto nemovitostí.

Od svého založenírevitalizace se koncern pod nájmu těchto nemovitostí. svého založenína poradenskou se koncern pod značkou značkou e-Finance RealityOdtaké zaměřuje a zproe-Finance Reality také zaměřuje na poradenskou a zprostředkovatelstředkovatelskou činnost v oblasti realit. Partnerská společnost skou činnost v oblasti Partnerská společnost e-Financepojištění, Makléři, e-Finance Makléři, s. r. realit. o. je jedním z největších sjednatelů s.r.o. je jedním z největších sjednatelů pojištění,zkušeností zastupujícíve všech většinu zastupující většinu pojišťoven.

Svých bohatých pojišťoven.

Svých bohatých zkušeností vea. všech těchto oblastech se těchto oblastech se koncern e-Finance, s. společně s jeho partkoncern e-Finance, a.s. společně sNárodního jeho partnery rozhodl využít k podpoře nery rozhodl využít k podpoře divadla v Brně prostřednicNárodního divadla v Brně prostřednictvím projektu podpora.cz, tvím projektu Chytrá podpora.cz, určeného Vám –Chytrá váženým přátelům určeného – váženým NárodníhoVám divadla v Brně.přátelům Národního divadla v Brně.

Pro přátele Národního divadla v Brně vyjednala e-Finance velmi Pro přátele Národního divadla v nemovitostí, Brně vyjednala e-Finance odpovelmi výhodná pojištění osob, domácností, automobilů, výhodná pojištění osob,lze domácností, nemovitostí, automobilů, odpovědnosti a další, která uzavřít prostřednictvím e-Finance u předvědnosti a další, která lze Aktualizujte uzavřít prostřednictvím e-Finance u předních ních českých pojistitelů. ve spolupráci s e-Finance svoje českých pojistitelů. ve spolupráci sa zároveň e-Finance svoje zastaralé zastaralé pojistky,Aktualizujte ušetřete na pojistném tím s každou pojistky, ušetřete na pojistném a zároveň tímVaše s každou platbou za pojištění platbou za pojištění pravidelně podpořte Národní divadlo v Brně pravidelně podpořte Národní nabídka divadlo vpojistných Brně a jehoproduktů umělce. Nová a jeho umělce.

Nová Vaše zvýhodněná je již zvýhodněnáa součástí nabídka pojistných je již k dispozici a součástí k dispozici projektu produktů Chytrá podpora.cz jsou i aktuálně projektu Chytrá podpora.cz jsou i Národní aktuálně divadlo vypsané v Brně dluhopisy pro obvypsané dluhopisy pro občany. podpoříte čany. Národní divadlo v Brně podpoříte i využitím služebReality. přední realitní i využitím služeb přední realitní kanceláře e-Finance kanceláře e-Financetohoto Reality.projektu www.chytrapodpora.cz naleznete Na stránkách stránkách tohotovýběr projektu www.chytrapodpora.cz naleznete další Na informace a široký zvýhodněných pojistných a investičdalší produktů. informace Informace, a široký výběr zvýhodněných pojistných a investičních ních pojištění či další produkty a služby v rámci produktů.Chytrá Informace, pojištěnímůžete či další produkty a služby v rámci projektu projektu podpora.cz také získat zavoláním na telefon Chytrá podpora.cz můžete také získat zavoláním na telefon 844 144 144....

844 144 144. podporu kultury kultury v našem v našem městě městě se se společnost společnost e-Finance Pro podporu e-Finance rozrozdávno. Připojte Připojte se se k ní k ní v tomto v tomto novém novém projektu projektu i Vy, i Vy, využijte využijte hodla již dávno. atraktivního spojení staňte se atraktivního spojení aa staňte setaké takémecenáši mecenášiNárodního Národníhodivadla divadlaBrno....

Brno.

Dluhopisy eFi Palace Dvouleté dluhopisy s ročním výnosem 4,5 % Investice od 30 000 Kč Společnost polečnost eFi Palace, s.r.o., která je součástí koncernu e-Finance, a.s., vydává pro velký úspěch další emisi dluhopisů areálu ubytovacího a hotelohotelo vého komplexu eFi Palace Hotel, nacházejícího se v centru Brna, jehož příjmy jsou generovány z pronájmů nemovitostí, a to ubytovacích jednotek, bytů a nebytových prostor. Tato emise je určena pro investory se zájmem o investování do produktu spojeného s konkrétní nemovitostí.

člen koncernu e-Finance, a.s.

Bratislavská 52, Brno

www.efipalace.cz tel.: 515 555 555 info@e-finance.eu

www.chytrapodpora.cz www.chytrapodpora.cz tel.:844 144 144 844 144 144 tel.:

PARKOVÁNÍ POD JANÁČKOVÝM DIVADLEM - LEVNÉ A POHODLNÉ - I PRO LPG A CNG - VJEZD Z MORAVSKÉHO NÁMĚSTÍ

„Umění je květ života celé společnosti.”

Lev Nikolajevič Tolstoj

Přejeme všem fanouškům Národního divadla Brno, co nejvíce rozkvetlých květů v nové divadelní sezóně.

www.kvetiny-brno.cz

Lesy města Brna, a.s.

da´r

POBYT V KORUNÁCH STROMŮ můžete zakoupit i jako

kov

y´ p

ouk

az

Informace pro zakoupení pobytu : www.lesymb.cz * 724 371 197 * 602 782 541 * neshybova@lesymb.cz * solni cka@lesymb.cz

WWW.GOKAMERA.CZ Soutěžte a vyhrajte ceny za 20 000 Kč!

KONGRESOVÉ CENTRUM BVV, BRNO

ZAŠLETE VAŠE FOTOGRAFIE, FILMY, KNIHY s cestovatelskou tématikou, UMĚLECKÁ ZTVÁRNĚNÍ SLONŮ

15.–18. 1. 2015

UZÁVĚRKA: 13. 1. 2015

ÚSTŘEDNÍ TÉMA: SRÍ LANKA Hvězdou festivalu bude horolezecká legenda

Vstupenka na festival

PETER HABELER

Vstupenka na veletrh

Spolu s R. Messnerem jako první zdolali Everest bez kyslíku.

DALŠÍ HOSTÉ: Radek Jaroš, Peter Hámor, Paľo Barabáš, Miloslav Stingl, Viliam Poltikovič, Jakub Vágner, Rasťo Hatiar, Vladimír Plešinger, slacklinerka Anna Kuchařová a desítky dalších!

JEDEN SVĚT: MALÁ OCHUTNÁVKA VELKÉHO FESTIVALU

ČTVRTEK 15. LEDNA

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech

18:00 20:00

Putinovy hry Debata s pozvanými hosty

Hledáte nové možnosti venkovní reklamy v Brně?

Využijte reklamních ploch na sloupech veřejného osvětlení a panelů světelné reklamy v centru Brna.

Kontakt: +420 545 215 205 | reklama@tsb.cz | www.tsb.cz

mediální partneři

partneři

SOBOTA 17. LEDNA 10:00 Vražedná pole na Srí Lance NEDĚLE 18. LEDNA 10:00 Na stupních vítězů

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗ L

leden 2015

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

od 10. 1.

opera

činohra

so 10. 1. 17.00 Turandot

| JD |

po 12. 1. 18.00 Na tý louce zelený

| DR |

role Calaf – Michal Lehotský

Nové operetní studio

ne 11. 1. 10.00 Zlatovláska

| MD |

ne 11. 1. 19.00 Mandragora

PS | MD |

ne 11. 1. 19.00 Ďáblice st 14. 1. 18.00 Nabucco – vyprodáno | JD |

út 13. 1. 18.00 Jak chutná moc role Abigail – Anda-Louise Bogza so 17. 1. 17.00 Polská krev

so 17. 1. 18.45 Veselá vdova

| JD |

role Helena – Pavla Vykopalová ↗ L

| DR |

Přímý přenos Metropolitní opery

ne 18. 1. 17.00 Sicilské nešpory

↗ L

role Elena – Adriana Kohútková

C | JD |

po 19. 1. 18.00 Na tý louce zelený

| DR |

| DR | SPČ 1 | DR |

út 13. 1. 19.00 Bůh masakru

| MD |

st 14. 1. 19.00 Lysistrata/Aiás

| MD |

čt 15. 1. 17.00 Lakomec

KO 1, 2 | MD |

pá 16. 1. 19.00 Králova řeč

| MD |

so 17. 1. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

↗ L

D1, 2 | MD |

pá 23. 1. 9.00 a 10.30 Co ani liška netušila | DR | ne 18. 1. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

Nové operetní studio

vzdělávací pořad pro děti

pá 23. 1. 19.00 Aida

role Amonasro – Martin Bárta

Dárek | JD |

so 24. 1. 15.00 Workshop k opeře Čarokraj

| JD |

pá 30. 1. 19.00 Rusalka

| JD |

rodinná expedice do světa tajemných bytostí

↗ L

role Vodník – Gustav Beláček

so 31. 1. 18.45 Hoffmannovy povídky

Přímý přenos Metropolitní opery

| DR |

balet so 10. 1. 19.00 Anna Karenina

/ host /

Divadlo J. K. Tyla v Plzni

| MD |

ne 11. 1. 13.30 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

ne 11. 1. 17.00 Sněhurka a sedm trpaslíků

VRP | JD |

čt 15. 1. 18.00 Choreografický ateliér

| DR |

pá 16. 1. 10.30 Choreografický ateliér

| DR |

čt 22. 1. 19.00 Labutí jezero

↗ L

VT | JD |

út 27. 1. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí so 31. 1. 14.00 + 19.00* Labutí jezero

* ↗ L

B | MD |

| JD |

so 17. 1. 19.00 Král Oidipús

ne 18. 1. 14.00 Listování Lukáše Hejlíka ne 18. 1. 18.00 Žítkovské bohyně

Městské divadlo Zlín

/ host /

ne 18. 1. 19.00 Loupežníci út 20. 1. 19.00 Hostina dravců

↗ L

| MD |

út 20. 1. 19.00 Valmont

| DR |

st 21. 1. 10.00 Ostrov pokladů

| MD |

st 21. 1. 19.00 Kabaret Kafka

| DR |

čt 22. 1. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden aneb

| MD |

pá 23. 1. 19.00 Králova řeč

| MD |

so 24. 1. 19.00 Loupežníci

| DR |

ne 25. 1. 16.30 Listování Lukáše Hejlíka

| DR |

deset malých černoušků

Gottland (Mariusz Szczygieł)

po 26. 1. 19.00 Improvozovna

premiéra

| DR |

út 27. 1. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

st 28. 1. 19.00 Romeo a Julie

| MD |

čt 29. 1. 10.00 Ostře sledované vlaky – vyprodáno

| MD |

pá 30. 1. 19.00 Ostře sledované vlaky

f o t o : Jakub Jíra

| MD | | DR |

čt 29. 1. 19.00 Alžběta a Salomena

f o t o : Irena Vodáková

so 31. 1. 17.00 Ostrov pokladů

Král Oidipús

| DR |

Bertík a čmuchadlo (Petra Soukupová)

Čarokraj

VČ, VK | DR |

| MD | F | MD |

program činohra

únor

2015

opera

ne

1. 2. 19.00 Noc autorů

po

2. 2. 19.00 Provaz

út

3. 2. 19.00 Ostře sledované vlaky

| MD |

st

4. 2. 19.00 Tartuffe Impromptu!

| MD |

| DR |

derniéra

S | DR |

/ host /

Národní divadlo, Praha

st

4. 2. 16.00 Beseda k premiéře opery Čarokraj

| JD |

čt

5. 2. 19.00 Králova řeč

| MD |

čt

5. 2. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

pá

6. 2. 19.00 Loupežníci

| DR |

pá

6. 2. 19.00 Čarokraj premiéra

JD prem 1, 2 | JD |

so

7. 2. 19.00 Alžběta a Salomena

ne

8. 2. 13.00 Brněnské pověsti

| DR |

role Žabák – Vladimír Javorský / Petr Stach

ne

8. 2. 20.30 Goran Bregović

| JD |

so

koncert

role Žabák – Vladimír Javorský / Petr Stach

so

7. 2. 14.00 Čarokraj

| JD |

7. 2. 18.00 Čarokraj

E | JD |

role Žabák – Vladimír Javorský / Petr Stach

út 10. 2. 19.00 Sicilské nešpory

| JD |

role Elena – Adriana Kohútková

čt 12. 2. 17.00 La traviata

| JD |

role Violetta – Jana Šrejma Kačírková

pá 13. 2. 19.00 Polská krev

| JD |

↗ L

| DR |

Přímý přenos Metropolitní opery

ne 15. 2. 14.00 Čarokraj

| JD | C, J | JD |

role Papouš – Roman Janál

út 17. 2. 19.00 Maria di Rohan

B | JD | F, RP | JD | | JD |

role Vodník – Gustáv Beláček

po 23. 2. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

st 25. 2. 19.00 Turandot

| JD |

role Turandot – Anda-Louise Bogza

pá 27. 2. 19.00 Bludný Holanďan

↗ L

| JD |

role Holanďan – Richard Haan

balet po

2. 2. 17.00 Edith, vrabčák z předměstí

KO 1, 2 | MD |

Edith, zpěvačka – Radka Fišarová; Vypravěč – Zbyněk Fric

st 11. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

st 11. 2. 19.00 Improvozovna

| DR |

čt 12. 2. 19.00 Ostře sledované vlaky

| MD | A | MD |

so 14. 2. 10.00 Kvak a Žbluňk

| DR |

so 14. 2. 19.00 Veselé paničky windsorské

W | MD |

út 17. 2. 18.00 Král Oidipús

| MD | SPČ 1, 2 | MD |

st 18. 2. 19.00 Hostina dravců

premiéra

| MD | MD prem 1 | DR |

pá 20. 2. 19.00 Jaromír Nohavica

| MD |

koncert

role Don Ottavio – Aleš Briscein

ne 22. 2. 17.00 Rusalka

| DR |

čt 19. 2. 19.00 Černá labuť

role Riccardo – José Manuel

so 21. 2. 17.00 Don Giovanni

út 10. 2. 19.00 Ďáblice

po 16. 2. 19.00 Lysistrata/Aiás

role Papouš – Roman Janál

ne 15. 2. 17.00 Čarokraj

D1 | DR |

pá 13. 2. 19.00 Scapinova šibalství

role Hrabě Baraňsky – Marián Vojtko

so 14. 2. 18.15 Jolanta / Modrovousův hrad

↗ L

T | MD |

Edith, zpěvačka – Radka Fišarová; Vypravěč – Zbyněk Fric

so 14. 2. 17.00 Osudové lásky

↗ L

| JD |

st 18. 2. 19.00 Osudové lásky

↗ L

SPO | JD |

pá 20. 2. 19.00 Černá labuť

↗ L

MD prem 2 | DR |

so 21. 2. 19.00 Jaromír Nohavica

| MD |

koncert

ne 22. 2. 10.00 Zlatovláska

| MD |

ne 22. 2. 17.00 Brněnské pověsti

VRP | DR |

ne 22. 2. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden

Dárek 1 | MD |

po 23. 2. 19.00 Bůh masakru

Dárek 2 | MD |

aneb deset malých černoušků

út 24. 2. 19.00 Jak je důležité míti Filipa

| MD |

út 24. 2. 19.00 Ďáblice

| DR |

↗ L

st 25. 2. 19.00 Ostře sledované vlaky

| MD |

čt 26. 2. 10.00 Havel v zemi čeledínů

veřejná generální zkouška

| MD |

čt 26. 2. 19.00 Mandragora

| MD |

pá 27. 2. 19.00 Havel v zemi čeledínů premiéra M D prem 1, 2 | MD | so 28. 2. 14.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

Edith, zpěvačka – Radka Fišarová; Vypravěč – Zbyněk Fric

so 28. 2. 15.00 Ostrov pokladů

| MD |

so 28. 2. 19.00 Osudové lásky

so 28. 2. 19.00 Černá labuť

čt 19. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

↗ L

www.ndbrno.cz

| MD | PS | JD |

46– 47

RED | DR |