Ndb DIVA LEDEN/ÚNOR

Magazín Národního divadla Brno leden–únor 2016

6

20

Adès interprety nešetří Rozhovor s dirigenty Marko Ivanovićem a Pavlem Šnajdrem

Jiří Kylián poprvé na repertoáru NdB

Letos vám přinášíme opravdovou revoluci v předplatném.

Poskládáte si FLEXI ABO kompletně podle vlastních představ!

FLEXI ABO Vyberte si termíny, které vám vyhovují. Vyberte si inscenace, které máte rádi. Vyberte si sedadla, která se vám líbí. Udělejte to, kdy se vám to hodí. Vyřiďte to způsobem, který preferujete: online nebo osobně.

Spouštíme to již za chvíli.

Všechno záleží jen na vás!

Nemusíte se ale bát – klasické abonentní skupiny nerušíme! Národní divadlo Brno je v této chvíli v hlavní fázi příprav abonmá 2016/17.

Tři soubory NdB chystají na příští sezonu mnoho krásných premiérových inscenací a nespočet repríz jak nových, tak stávajících titulů.

Na výběr budete mít z více jak patnácti druhů abonentních skupin. Zvolit si můžete mezi víkendem či všedním dnem. Rozhodnout se budete moct jak pro různé kombinace opery, baletu a činohry, tak třeba jen pro jeden žánr.

Nezapomněli jsme ani na nejmenší diváky a starší generaci, která jistě uvítá abonmá se začátky od 17 h.

Pro stávající i nové předplatitele navíc připravujeme po zakoupení nového abonmá dárek a další bonusy v průběhu sezony.

úvodník Vpřed a vzhůru!

Ohlédnout se, zamyslet se a pak vyrazit vpřed a vzhůru. Začátek každého nového roku je impulsem ke zhodnocení stávající cesty. A byť se ve skutečnosti nestane o nic víc, než že otočíme list v kalendáři, většinou překvapivě pocítíme nový zdroj energie, který nám dává sílu vykročit vstříc novým cílům a výzvám.

Na sklonku roku 2015, kdy píšu tyto řádky, bych vám ze všeho nejraději hned prozradil, co všechno jsme pro vás na rok, který právě začíná, připravili. Ale nemůžu, protože pečlivě připravená strategie marketingu a PR říká, kdy přesně smíme naše plány odtajnit a předložit vám výsledky našeho snažení. Právě teď bych se chtěl s vámi podělit o radost ze skvělého programu příštího ročníku festivalu Janáček Brno. Díky mimořádné podpoře města Brna vás čekají mimořádně silné zážitky. Program ale zveřejníme až první únorový den. Chtěl bych vám však každopádně říct, že úspěch loňského ročníku festivalu Divadelní svět Brno byl pro nás zavazující a nesmírně si vážíme toho, že jste do našich divadel přišli v tak hojném počtu. A právě váš zájem byl naším hnacím motorem při sestavování programu ročníku 2016, který ale nezveřejníme dřív než na konci února.

Protože už mám před sebou plány na sezonu 2016/17, opravdu rád bych vám prozradil, jaké úžasné nové tituly pro vás chystáme.

Jenže musím vydržet až do jara, kdy sezonu představíme i se zcela novým modelem abonmá. Ale hlavně bych vám chtěl poděkovat za důvěru, kterou jste projevili novému programu NdB v roce 2015 – a tomu naštěstí nebrání nic. Říká se, že diváci hlasují nohama a peněženkou. Jsme rádi, že jste přišli! Bylo vás o více než dva tisíce

víc než loni, a to nepočítám ty tisíce diváků festivalových. A při nákupu vstupenek jste potvrdili, že víte, že naše práce má svou cenu.

Tržby Národního divadla na domácích scénách atakovaly koncem prosince metu 56 milionů a představovaly více než 17% nárůst proti předchozímu roku. Věřím, že to je pádný argument pro ty, kteří tak rádi tvrdí, že „na tu kulturu přece nikdo nechodí“ – my vás, našich více než 232 tisíc diváků, rozhodně za „nikoho“ nepovažujeme.

Hrdě vám ale na následujících stránkách můžeme představit, co nového vás čeká v prvních měsících roku 2016. Nejvíce místa pochopitelně věnujeme čtyřem novým premiérám, které rozšíří repertoár ve všech budovách. Mimo jiné je spojuje právě onen motiv ohlédnutí do minulosti, který inspiroval tvůrce ke vzniku nových dramatických textů (Podezřelá krajina s anděly a Petrolejové lampy) a operních skladeb (Powder Her Face). Naši snahu o živé současné divadlo potvrdí i večer moderních choreografií, díky kterému konečně repertoár našeho baletu ozdobí šperk klasika tanečního umění Jiřího Kyliána Petit Mort.

A pokud vám v předvánočním shonu unikly naše prosincové novinky – operní Hubička v Janáčkově divadle a výjimečná adaptace Dostojevského Běsů v Redutě, připomeneme vám je sérií výmluvných fotografií.

Přeji vám na cestě rokem 2016 hodně zdraví a štěstí. A věřím, že Národní divadlo Brno bude místem, kam vás vaše kroky zavedou co nejčastěji!

Martin Glaser ředitel NdB

obsah Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Vít Vaněk, vanek@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Zákaznické centrum Jan Bernášek, vedoucí / bernasek@ndb.cz Lenka Benešová, předplatné / abo@ndb.cz / 542 158 247

Další Divy vycházejí 5. 3. a 7. 5. 2016 Najdete ji v divadlech a v předprodeji NdB.

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

↵

Foto na obálce: Marek Olbrzymek

Hubička Bedřich Smetana

4 premiéra opera Thomas Adès: Powder Her Face 6 rozhovor opera Adès interprety nešetří rozhovor s dirigenty Marko Ivanovićem a Pavlem Šnajdrem 10 zprávy 12 fotoreport opera Bedřich Smetana: Hubička 14 rozhovor Zaspílat Brnu! s Martinem Františákem o cyklu Spílání Brnu 16 anotace činohra V Mahenově divadle zazáří Petrolejové lampy Své běsy se pokouším udržovat v přiměřené formě rozhovor s Hanou Tomáš Briešťanskou 18 premiéra balet Petite Mort choreografie: Jiří Kylián, Mário Radačovský, Lukáš Timulák 20 profil Jiří Kylián poprvé na repertoáru NdB 22 rozhovor Elke Schepers 24 panorama Běsi 26 post scriptum Běsi Slovo Romana Sikory 28 divadelní zákulisí fotograf Jít do divadla s bleskem, je jako přijít k soudu se zbraní rozhovor s Jakubem Jírou 32 fotoreport Otevřený dům 50 let otevření budovy Janáčkova divadla 34 seriál Migrování hosté básník Charif Bahbouh a filmař a překladatel Moris Issa 36 historie Legenda Marie Pavlíková 38 reportáž Silvestr s Baletem NdB 39 koncerty Paris Combo; Emir Kusturica and The No smoking Orchestra; Preview koncert k sezoně 2016/17 40 fotostory Menstyle L’Homme Fatal 42 návštěva Zahraniční hosté v NdB 43 klub mecenášů Mecenášem může být každý!

44 fotoreportáž Emoce pod vánočním stromečkem?

46 program leden–únor 2016

2–3

Pavla Kunderová, garderobiérka JD f o t o: Ivan Pinkava

Ten příběh a ta osobnost v sobě koncentrují a sugestivně vystihují paradoxy našeho vnímání hodnot, úspěchu, morálky, krásy… Ta opera ve své podstatě obnažuje princip krize naší evropské civilizace. Pojďme se tedy společně kouknout paní Evropě pod sukni. / Tomáš Studený

premiéra opera Thomas Adès Libreto: Philip Hensher Dirigent: Marko Ivanović Režie: Tomáš Studený

Opera o dvou jednáních Premiéra 29. ledna 2016 v 19.00 v Mozartově sále, divadlo Reduta

Scéna a kostýmy Vévodkyně Ředitel hotelu / Vévoda / Pracovník prádelny / Další host Elektrikář / Lev salónů / Číšník / Kněz / Poslíček Komorná / Důvěrnice / Číšnice / Milenka / Novinářka

Powder Her Face Zuzana Přidalová Lucie Hájková, Hana Škarková Adam Leftwich, Josef Škarka Tomáš Kořínek, Marek Olbrzymek Martina Masaryková, Marta Reichelová Soubor Janáčkovy opery NdB

Skandál v životě i na jevišti Společenské skandály jsou kořením života, to je pravda stará jako lidstvo samo. A pokud se mají stát inspirací pro umělecké dílo, pak právě opera musí být tou volbou. Protože každý skandál, a ty milostné především, v sobě skrývá mnohem více vrstev, než dokážou zachytit stránky bulvárních plátků. Ale opera, ta přece díky spojení hudby a textu umí rozkrýt nečekané věci.

Takové je právě dílo předního současného britského skladatele Thomase Adèse (1971) Powder Her Face, které skladatel napsal v pouhých dvaceti čtyřech letech na objednávku Almeida Opera pro Cheltenham Music Festival jako svou první operu. Komorní dílo díky oslnivě rozmanité a vyzrálé partituře, v níž můžeme najít vlivy od kabaretu a jazzu až po Kurta Weilla, Igora Stravinského, Benjamina Brittena a Albana Berga, odstartovalo skladatelovu mezinárodní kariéru a dodnes patří k jeho nejčastěji uváděným opusům po celém světě.

Opera v barvitých epizodách představuje fascinující vzestup a pád nechvalně proslulé krásky Margaret Whighamové, dcery skotského milionáře. Debutantka roku 1930 u královského dvora se provdala za amerického amatérského golfistu Charlese Sweenyho. Po rozvodu prvního manželství a několika romantických eskapádách se Margaret v roce 1951 provdala za Iana Douglase Campbella, jedenáctého vévodu z Argyllu.

Byla jsem bohatá a krásná. Jako mladá žena jsem byla neustále fotografována, psali

o mně, lichotili mi, obdivovali mě, včetně seznamu Deseti nejlépe oblékaných žen světa a Cole Porter mě zmínil v textu svého hitu You’re the Top. Na vrcholu bylo místo, kde jsem měla být. Stala jsem se vévodkyní a paní historického hradu. Moje dcera se provdala za vévodu. Život byl evidentně plný růží.

Margaret Campbellová Manželství skončilo v roce 1963 a Margaretin sexuální apetit a skandální rozvod byly ve Velké Británii středem společenského dění. V rámci rozvodového řízení byly předloženy jako důkaz nevěry polaroidové fotografie nahé vévodkyně pouze s třemi řadami perel na krku a list osmdesáti osmi mužů, které vévoda označil za její milence. Seznam obsahoval mimo jiné jména dvou ministrů vlády a tří členů královské rodiny. Ideální námět pro operu!

Přestože opera byla při premiéře přijata velmi kladně, stala se pověstnou také díky svému jednoznačnému vyjadřování a detailům

4 –5

z vévodkynina sexuálního života. Britské rádio Classic FM dokonce zvažovalo vhodnost vysílání opery, protože je v ní hudebně znázorněn orální sex. Dnes je Powder Her Face s více než 200 reprízami považováno za moderní klasiku.

Režisérem této černé komedie ze života vyšších společenských vrstev bude Tomáš Studený, což slibuje odhalení zajímavých vrstev příběhu v působivém prostředí symbolicky rudého Mozartova sálu. × / Patricie Částková /

Čaj o páté neformální setkání s inscenátory 23. 1. 2016 v 17 hodin v divadle Reduta

Krok za oponu s Powder Her Face 13. 2. 2016 v 15 hodin v divadle Reduta

Při přípravě opery Thomase Adèse se sešli dva dirigenti, kteří se intenzivně věnují současné hudbě a její propagaci – šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović a umělecký vedoucí Brno Contemporary Orchestra a dirigent NdB Pavel Šnajdr.

Dirigent opery NdB Pavel Šnajdr f o t o: Jan Prokopius

rozhovor

Nápad uvést Adèsovu první operu přišel od tebe. Co tě k němu přivedlo?

M. I.: O Thomasi Adèsovi se mezi českými skladateli naší generace mluvilo už několik let, především v souvislosti s jeho výjimečným talentem, neortodoxním a liberálním přístupem k hudbě (který je mi jako skladateli velice blízký) a taky zcela ojedinělým statusem britské mediální celebrity, což je pozice, do které se v dnešní době skladatel vážné hudby dostane skutečně jenom výjimečně. Považoval jsem za velkou chybu českých dramaturgů, že tohoto ojedinělého hudebníka dlouhodobě opomíjejí, a tak když jsme se s Jiřím Heřmanem začali rozhlížet po nějakém moderním titulu pro stávající sezonu, mé první pátrání vedlo k Adèsovi.

Jeho operní prvotina nám oběma připadala dramaticky působivá, hudebně krásná a zajímavá a obsazením uskutečnitelná v našich provozních podmínkách.

Jak byste přiblížili publiku hudbu Powder Her Face?

M. I.: V opeře je spousta odkazů na předválečnou kabaretní hudbu, takže se posluchač dočká valčíku, tanga, dokonce i starosvětského šlágru. To vše je ovšem zabaleno do velmi zajímavé, ale naprosto soudobé harmonizace a instrumentace s využitím tradičních i zcela netradičních hudebních nástrojů. Celkově je hudba Powder Her Face tedy velmi pestrá, někdy disonantní, někdy konsonantní, ale v každém okamžiku působivá.

P. Š.: Já bych ji ani moc nepřibližoval. Přijďte a uvidíte, uslyšíte. Je to místy taneční, místy snové, místy úderné, ale hlavně hodně divadelní až fantaskní. V každém případě je to hudba barevná a možná by se dalo říci dekadentní… Myslím, že se nudit nebudete. Čeští fanoušci současné opery měli zatím možnost vidět z Adèsových děl pouze Bouři v přímém přenosu z MET.

Ti, co ji viděli, vědí, že pěvecké party jsou velmi náročné, například Ariel, který se rozsahem pohybuje v téměř stratosférických výškách. Jaký je pro zpěváky Powder Her Face?

M. I.: Thomas Adès ve svých dílech interprety nešetří, ať už se jedná o instrumentalisty nebo zpěváky. A je tomu tak i v námi studované opeře. Některé pěvecké party se vyznačují tak prudkými melodickými zlomy, že jsme měli skutečně problém najít sólistu ochotného a schopného se s takovými obtížemi vypořádat. Navíc nemalá délka celé opery (110 minut čistého času) představuje i velkou zátěž na hudební paměť. V našem obsazení máme ovšem štěstí na velmi zkušené a bystré zpěváky, se kterými je na zkušebně radost pracovat.

Moderní skladatelé rádi využívají netradiční nástroje v orchestru.

Na co se můžeme těšit v této opeře?

P. Š.: Když jsem v předchozí odpovědi mluvil o barevnosti, nebylo to náhodou. Vyplývá to také právě z nástrojového obsazení, které Adès používá. Orchestr je komorní a poněkud netradiční. Z dřevěných hudebních nástrojů střídá několik druhů klarinetů a saxofonů včetně velmi málo známého basového saxofonu. To bude úkol pro naše klarinetisty.

Jiná dřeva se v opeře nevyskytují. Ze žesťů se uplatní horna, trubka a trombón vždy po jednom hráči a také smyčcové kvinteto (dvoje housle, viola, violoncello a kontrabas).

Z akordických nástrojů se můžeme těšit na harfu, klavír a – pozor – akordeon. Velkou úlohu – a teď se dostávám k jádru otázky – zde hrají nástroje bicí, které nejsou svěřeny jen hráčům na bicí, ale tu a tam je mají předepsány v partu i jiné nástroje jako např. klavír nebo harfa. Uslyšíme tak tom tomy, conga, bonga, temple bloky a wood bloky,

6–7

f o t o : Marek Olbrzymek

text: Patricie Částková

Adès interprety nešetří

Šéfdirigent Janáčkovy opery NdB Marko Ivanović

tamburinu, samozřejmě činely, atd. Ale, jak říkáš, soudobí skladatelé rádi využívají nástroje netradiční, takže v partituře nalezneme například elektrický zvonek, valchu, vibraslap anebo také nástroje jako labutí hvízdání (swanee whistle) či lví řev (to je taková obdoba chodského fanfrnochu)…

Tato opera se stala známou i díky svému skandálnímu námětu, který na jevišti představí scény ze života Margaret Campbellové, vévodkyně z Argyllu, včetně jejího bouřlivého rozvodu. Studovali jste v rámci příprav na inscenaci historické pozadí opery?

M. I.: Je pro mě samozřejmé, že si ke studovanému dílu opatřím vždy co nejvíce informací. V případě našeho titulu jsem dospěl k názoru, že k životnímu příběhu Margarety

→

f o t o : Marek Olbrzymek f o t o : Marek Olbrzymek

rozhovor

Marko Ivanović

Pavel Šnajdr

Cambellové přistupují autoři s velikou licencí a berou ho spíš jako inspirační zdroj k vyjádření mnohem obecnějších myšlenek – o pomíjivosti hmotných věcí, o vrtkavosti názoru široké veřejnosti, o smyslu lidské existence, o naší smrtelnosti. Chápu, že opera může v Británii působit skandálně nejen pro ono slavné hudební ztvárnění orálního sexu z prvního jednání (to bychom za skandální mohli ovšem považovat i Šostakovičovu Lady Macbeth či s určitou licencí i 3. větu Janáčkovy Sinfonietty) ale i díky námětu, který odkazuje na donedávna žijící osobnosti se značnou faktografickou velkorysostí.

P. Š.: Nemyslím, že bych nějak detailně tuto tematiku studoval, ale samozřejmě jsem se seznámil s životopisem Margaret Campbellové v rozsahu běžného uživatele internetu.

Mnohé se mi tím objasnilo a mnohé mě snad ještě čeká…

Nová inscenace se bude hrát v Mozartově sále. Je to zajímavé prostředí a současná opera se do něj rozhodně hodí, ale postrádá tradiční útočiště orchestru – orchestřiště. Jak jste s režisérem Tomášem Studeným vyřešili posazení orchestru?

M. I.: Netradičně, stejně jako bude netradiční i umístění jeviště a diváků. Je to pro nás svým způsobem pokus. Orchestr je sice málo početný, takže nemáme příliš obavu o slyšitelnost zpěváků. Otázkou ovšem zůstává, zda námi vymyšlené posazení

umožní zároveň ideální kontakt mezi sólisty, orchestrem a dirigentem a zároveň nezkreslený akustický vjem pro diváky. Nejspíš si budeme muset počkat až na první orchestrální zkoušky a věnovat pak dostatečný čas i hledání optimálního akustického řešení, Skladatelé stále hledají nové formy a opera, která v sobě pojí hned několik druhů umění, je ideálním žánrem ke zkoumání. Vy oba se věnujete současné hudbě, Marko i jako skladatel, jak si myslíte, že bude opera vypadat za deset let?

M. I.: Asi tak, jak bude za deset let vypadat naše společnost. Takže nevím. Ovšem zkušenost posledních desetiletí ukázala, že opera

zdaleka není mrtvým či muzeálním žánrem, jak jí mnozí před časem prorokovali. Ostatně právě obě Adèsova operní díla mě v tomto smyslu naplňují velkým optimismem.

P. Š.: Já myslím, že se mnoho nezmění.

Pokud tu bude publikum, pro které se bude hrát, bude tu i opera. Za sebe bych snad jen vyjádřil přání, aby se více psala a hlavně uváděla soudobá opera, která se obrací k současnému divákovi, zpracovává současná témata a komunikuje tak, aby jí současný člověk rozuměl.

Na co se u Powder Her Face nejvíc těšíte?

M. I.: V tuto chvíli především na to, až to budou zpěváci celé opravdu umět. A také na první zkoušky s orchestrem, kde se konečně vyjeví promyšlenost a půvab Adèsovy instrumentace. No ale především pak na diváky, které snad s panem režisérem přesvědčíme o tom, že i současná hudba dovede být smysluplná a krásná.

P. Š.: Já mám rád výzvy. A tou tahle opera určitě je. Partitura je po technické stránce nesmírně náročná pro všechny. A já se těším, že se nám snad podaří dostát nejen všem těmto technickým požadavkům, ale že si snad společně s diváky užijeme i trošku té „dekadence“. ×

Šéfdirigent Janáčkovy opery NdB Marko Ivanović patří k předním dirigentům a všestranným hudebním osobnostem naší současné hudební i divadelní scény. Jako dirigent spolupracoval s různými českými a zahraničními orchestry: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Filharmonia Sudecka (Polsko), Toyama Academy Orchestra (Japonsko) ad. V letech 2009–2014 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice.

Vedle tradičního repertoáru se zajímá o současnou tvorbu a nejnovější tituly, které často uvádí v jejich premiérách. Jako skladatel se prosadil v mnoha zemích Evropy, zejména na významných festivalových pódiích. Je také autorem hudby k filmům a divadelním hrám. Je také vyhledávaným hudebním popularizátorem na koncertech koncipovaných speciálně pro děti a mládež (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonie Pardubice).

Pavel Šnajdr absolvoval na JAMU v Brně nejprve studium skladby a poté dirigování. Za své kompozice byl dvakrát oceněn ve skladatelské soutěži Generace.

Byl členem skladatelského sdružení Bezmocná hrstka. S brněnským souborem Ars incognita uvedl v premiéře na čtyři desítky skladeb soudobých autorů, z nichž některé nahrál na CD. V roce 2001 s tímto souborem vystoupil na Pražském jaru.

V letech 2001–2008 byl dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, v letech 2004–2007 byl angažován v NdB, kde v současnosti opět působí. V roce 2011 založil soubor BCO – Brno Contemporary Orchestra, s nímž se soustředí především na interpretaci soudobé hudby.

5. mezinárodní divadelní a hudební festival

5th International Theatre and Music Festival

7.– 18. 10.

JANÁČEK

Impaktní kráter Janáček se nachází na planetě Merkur, v oblasti nazvané Suisei Planitia.

Jeho průměr činí 47 kilometrů.

Ve středu plochého dna kráteru vystupuje skupinka centrálních vrcholků.

BRNO 2016 8–9

www.janacek-brno.cz

f o t o : Jakub Jíra

zprávy V únoru s baletem i muzikálem

Jarní prázdniny v Mahence

V únoru uvede Balet NdB poprvé v této sezoně dva úspěšné tituly ze svého repertoáru. Pro děti Sněhurku a sedm trpaslíků, která je po čtyři desetiletí stálicí na brněnském pohádkovém nebi a bez poklesu popularity naše dětské diváky stále baví. Druhou inscenací je Edith, vrabčák z předměstí, kde je v několika epizodách vykreslen život slavné francouzské šansoniérky Edith Piaf. V tanečním muzikálu v choreografii a režii Libora Vaculíka doslova září zpěvačka Radka Fišarová, známá svou vlastní koncertní činností i účinkováním v pražských muzikálových produkcích, která všechny šansony zpívá ve francouzském originále. ×

Milé, děti, Vážení/é studenti/tky, i na jarní prázdniny jsme pro vás připravili parádně pestrý program! Jsme tady pro všechny, které okolnosti nebo averze k zimním sportům nepustí za hranice města na lyže, brusle, prkno či boby. Ovšem vězte, že i v divadle se můžete dostat do vleku. Událostí, emocí, zábavy i strašidelnosti. Zažít parádní jízdu, divoká dobrodružství, nebo se dokonce zamilovat.

Princezny a prince všeho věku potěší Zlatovláska, pro raubíře a rošťandy uvádíme Ostrov Pokladů. Postarší studentstvo pak volný čas může naplnit návštěvou horrorového Veroničina pokoje, vtipného Saturnina, naslouchat Králově řeči, bez váhání podlehnout Běsům nebo se zahledět do čarovného světla Petrolejových lamp. Nenechte se přemlouvat a vzhůru do divadla, už se na vás moc těšíme! Vaše Mahenova činohra NdB ×

Thálie připlouvá na labuti!

nodušení čtenářovy orientace jsou příspěvky na webu řazeny do kvinteta základních žánrů, kterým byly v intencích „labutí“ poetiky webu propůjčeny adekvátní názvy.

Odborně-kritický web Thálie na labuti, zřízený Mahenovou činohrou Národního divadla Brno, vychází z přesvědčení, že přítomnost soustavné kritické reflexe je jedním ze základních předpokladů kvalitativního vzestupu umělecké produkce v prostoru a čase. Tento symbiotický vztah by však zároveň měl fungovat v obou směrech.

I proto je záměrem „labutího“ webu stát se jednou z platforem pro rozvoj divadelní kritiky (nejen) v Čechách. Nechte se svést a prosím, čtěte! ×

Vzhůru do Prahy, Oidipe!

V pondělí dne 15. 2. 2016 vyráží Mahenova činohra Národního divadla Brno do samotné Matky měst, aby zde na horké půdě Stavovského divadla uvedla inscenaci Král Oidipus, v režii uměleckého šéfa Martina Františáka. Příběh legendární Sofoklovy tragédie

zdobí výkony Martina Siničáka, Evy Novotné, Tomáše Šulaje, Martina Slámy, Vladimíra Krátkého a dalších, scéna a kostýmy Marka Cpina či choreografie Terezy Ondrové a Veroniky Kotlíkové.

Co s tímto příběhem dnes, v době, kdy na boží slovo dáme tak málo? Co s příběhem Oidipa, který opouští domnělé rodiče, aby se vyhnul svému osudu, a tak mu nevědomky vběhne do náručí? Získá-li člověk za odměnu trůn a ruku ovdovělé královny, může se považovat za dítě štěstěny, přitom však pije z kalichu hořkosti až do tragického dna. Mýtus versus realita dneška – rozhodujeme se sami za sebe, nebo přece jen podléháme síle, která má v každé etapě dějin jiné jméno?

Diváci, kteří Krále Oidipa na scéně domácí dosud nezastihli, případně by jej chtěli poctít opětovnou návštěvou, ale do Prahy je pro ně přece jen poněkud daleko, nemusí truchlit.

Mahenova činohra uvádí inscenaci až do června vždy jednou do měsíce, a to shodně 10., s lednovou výjimkou, kdy je Králi Oidipovi propůjčen termín 13. 1.

Nebojte se antiky a zavítejte! × f o t o : Jakub Jíra

Milci i milovnice umění divadelního, prosím pozor. Na vědomost se tímto dává, že Mahenova činohra Národního divadla Brno vypustila na rozbouřené vlny virtuální sítě novotou vonící odborně-kritický web. Adresa www.thalienalabuti.cz, jejíž poetický název je inspirován sousoším, jež se nachází přímo na Mahenově divadle, je postupně zabydlována texty, předmětem jejichž zájmu není nic jiného, než nekompromisní ohledávání aktuální činoherní produkce NdB. Publicisté začínající i renomovaní jsou redakčním týmem Thálie na labuti aktivně provokováni k opakovaným návštěvám Mahenovy činohry a následné pitvě místních inscenací. Pro zjed-

Běsi

Král Oidipus

Vykročte s námi do nového roku vyzbrojeni vědomostmi o opeře.

Pro zájemce o operu 20. století je připraven Krok za oponu s českou premiérou opery slavného britského skladatele Thomase Adèse Powder Her Face.

Příběh skandálního rozvodu v sobě skrývá mnohem více, než se může na první pohled zdát.

Režisér Tomáš Studený a šéfdirigent Marko Ivanović vás provedou všemi hudebními i divadelními zajímavostmi Adèsovy opery 13. února v 15 hodin v Mozartově sále divadla Reduta.

Carmen sice patří mezi hity na operní scéně, ale vždy je možné se dozvědět něco více.

S režisérem Tomášem Pilařem, choreografkou Ladislavou Košíkovou a šéfdirigentem Marko Ivanovićem se můžete vydat na jih Španělska 29. března v 19 h a 30. března v 11 h na jevišti Janáčkova divadla. ×

f o t o : Patrik Borecký

zprávy Černé plachty na obzoru Jen dvě představení slavné opery Bludný Holanďan čekají na milovníky Wagnerovy hudby v druhé polovině sezony.

S Holanďanovou prokletou posádkou můžete vyplout vstříc setkání se Sentou 20. února a 17. dubna 2016 s Richardem Haanem v titulní roli a Ivetou Jiříkovou jako Sentou. ×

Já duší celého města jsem!

Přijďte se přesvědčit, zda získá hrabě Almaviva s pomocí šibalského holiče Figara lásku půvabné Rosiny 28. února a 7. března 2016 do Mahenova divadla.

Vždyť Figaro, nejslavnější lazebník všech dob, vládne nejen břitvou, ale i skvělým vtipem. Láska, lsti a intriky, to jsou ingredience Rossiniho mistrovské komické opery Lazebník sevillský. ×

Láska, s níž pánbůh je spokojen

Preview koncert k sezoně 2016/17 Co zajímavého pro vás připravil soubor Janáčkovy opery v sezoně 2016/2017? To se můžete jako první dozvědět na únorovém koncertě. Nahlédněte spolu s šéfdirigentem Marko Ivanovićem, sólisty, sborem a orchestrem operního souboru pod pokličku připravované sezony, ať víte, jaká hudební překvapení vás čekají.

26. února 2016 v 19 h v Janáčkově divadle ×

DIVA k rytmu zrozená!

Možná přijde i Saturnin.

Ani letos nezapomeneme spolu s vámi ocenit to nejlepší, co se na jevištích Národního divadla Brno v předcházejícím roce urodilo a událo. A že je z čeho vybírat!

Již tradiční slavnostní udílení diváckých cen DIVA proběhne 21. března 2016 od 19 hodin v Mahenově divadle a bude tak trochu... rozhoupané. Ponese f o t o : Patrik Borecký

Marnotratný a nestálý Števa, prudký a přece v jádru laskavý Laca, a především neúprosná Kostelnička, kterou snaha zachovat si postavení a respekt ve vesnické komunitě přivede k vraždě dítěte její schovanky Jenůfy v opeře Leoše Janáčka, který jednotlivé charaktery předvádí v mistrné dramatické zkratce, jež až mrazí, a zároveň v nás vzbouzí soucit a pochopení.

Po úspěšné podzimní premiéře se Její pastorkyňa znovu vrací na jeviště opery 12. a 21. února a 20. dubna 2016 ×

Bludný Holanďan

Její pastorkyňa

se totiž v duchu prvorepublikového swingu. Během saturninovsky laděného galavečera, plného noblesy a humoru, nejenže vyhlásíme výsledky divácké ankety o nejúspěšnější umělkyně, umělce a inscenace za rok 2015, kterou NdB pořádá ve spolupráci s Klubem přátel Mahenovy činohry a Klubem přátel opery a baletu, ale především vás za zvuku živé hudby pobavíme. Na pomoc režisérovi celého večera Jakubu Nvotovi a členům našich tří souborů přiswingují hosté vpravdě exkluzivní. A možná přijde i Saturnin! Zhoupněte se s DIVOU v kolenou. Vždyť každý dávno ví, že... It don’t mean a thing, if you ain’t got that swing! ×

už téměř ve věku důchodovém, zpívá a tančí mu to jako zamlada.

A také má skvělé sekundanty, kromě vybraných muzikantů i nositele rodinné tradice – syn i dcera jdou v jeho šlépějích a daří se jim to.

Ideální zážitek, s nímž se člověk naladil na přicházející svátky. Noblesa, jemný humor, virtuózní hráči na kdeco, písničkový archiv, ale ne second hand.

Opět se potvrdilo, že ke koncertům kohokoliv, kdo umí, je Mahenka jako stvořená.

Ten prostor, jindy vyplněný tichým plyšem, se umí i rozezpívat a rozeznít, zpěvem i potleskem. Stejně jako loni v tomto čase Tap tap nebo Laco Deczi, rozzářili i Melody Makers oči a tváře. ×

Melody Makers v Mahence Melody Makers – MM – jsou něco jako Marilyn Monroe v Někdo to rád horké. Jsou skvělí: swingoví, sexy, svůdní, stoprocentní…

Při pohledu na „psí dečky“, lesklé účesy z čela, žakety a podkůvky elegantně a se šarmem vyťukávající rytmus se člověk okamžitě a rád nechá unést tím espritem jazzového věku a dívkou v rytmu zrozenou. Ani náhodou se nechce věřit, že strůjce toho všeho, Ondřej Havelka, je

10–11

Ondřej Havelka & Melody Makers

Klavírní generálka je v přípravě inscenace ta chvíle, kdy se poprvé všechno sejde na jevišti – kulisy, kostýmy, světla – a opera náhle získá zcela nové obrysy. Je potřeba ještě hodně práce, než Lukáš dostane od Vendulky vytouženou hubičku, ale toto je chvíle, kdy všichni v divadle cítí, že se premiéra nezadržitelně blíží.

text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

↵ Petr Levíček (Lukáš) a Ladislava Košíková (pohybová spolupráce)

↵

Sbor Janáčkovy opery zaujatě poslouchá připomínky režisérky Lindy Keprtové

↵

Hubička

Rekvizitářka Jana Hallová rozsvěcuje svíčky, v této inscenaci jich hraje 130

fotoreport ↵ František Balog a Vojtěch Baláž, naši nejmladší účinkující, kteří již s Lindou Keprtovou spolupracovali na uvedení dětské opery Brundibár.

↵ Linda Keprtová (režie) a Jiří Heřman (umělecký šéf opery)

↵ Ladislava Košíková (pohybová spolupráce), Josef Pančík (sbormistr) a Linda Keprtová (režie)

↵ Tomáš Morávek (světelný design) a Eva Jiřikovská (scénograf)

↵ Nejkrásnějším momentem celého procesu je děkovačka po úspěšné premiéře.

12–13

×

ZaspĂ­lat Brnu!

rozhovor

Ptáme se dramatika, režiséra a uměleckého šéfa Mahenovy činohry Martina Františáka na okolnosti vzniku pilotní inscenace cyklu Spílání Brnu, Podezřelá krajina s anděly. text: Petr KlariN Klár foto: Ivan Pinkava

Po stopách Zdeňka Rotrekla a Brna!

Jaká byla geneze projektu Spílání Brnu?

Mahenovo divadlo obestírá chiméra tajemného ducha domu. Prvotní směr hledání vedl právě ke kořenům tohoto genia loci. Tam kdesi byl ukryt příběh smutného osudu německých herců, kteří tento dům nedobrovolně opouštěli a zanechali v paměti místa mýtickou stopu. Osobně mi však scházel jeden výrazný příběh s přesahem a také s nadějí.

Ten je myslím v případě německých herců nedohledaný. Prozatím.

Ve chvíli, kdy jsme řešili kudy a kam, se mi vybavilo osobní setkání s Brnem a básníkem Zdeňkem Rotreklem. Strávil jsem s ním několik vzácných chvil na místě jeho dětství, v sadu nad Obilným trhem.

No a tak jsme s Petrem Maškou postupně pronikali do příběhu básníkova života a díla, které nás uchvátilo.

Tedy hřivny jiných brněnských témat zůstaly zakopány a my s velikým potěšením a vděkem začali kopat právě tuto. Pro ty ostatní, dosud nevykopané, vznikl cyklus Spílání.

Projekt nezapře inspiraci slavnou divadelní hrou Petra Handkeho, nakolik Spílání publiku ovlivnilo budoucí inscenační projekt Spílání Brnu?

Nemáme myslím v Čechách a na Moravě ve zvyku projevovat bolest nářkem, někdy ani vztek neokomentujeme ranou. A tak myslím je spílání tím pravým, protože rozhodně by nemělo být takovým tím nadáváním. Na konci spílání se může cosi dostavit.

Smíření, anebo i souboj. Každopádně spílání vyzývá k proměně.

Jak dlouho bude cyklus Spílání Brnu trvat?

Dokud bude studnice témat z poloviny plná. Abychom nenarušili rovnováhu a zvyky pramene.

Spíláte, Martine, někdy sám sobě?

Pokud ano, tak za co?

Ano, v podstatě každý večer. Především za to, když se nežádoucím způsobem odkloním.

Především od životní pravdy a vlastní identity.

Je to o nastavování výhybek.

Jaké inscenace jaké tvůrce zahrne, podle jakého klíče byli vybíráni?

Takové, kteří cítí potřebu živě spílat, pomodlit se, zakřičet, konstatovat, hledat, kopat, objevovat. Hledat bych rád zdůraznil. Propojit neznámé s přítomným. Navázat či provázat cosi zmizelého s tím dnešním.

Pro jakého diváka je Spílání Brnu určeno?

Rád bych, aby celý cyklus oslovil všechny diváky a především diváky brněnské. Čemu nebo komu právě osobně nejvíc spílá Martin Františák a proč?

Těm, kteří nám opět dávají ze strachu pytel na hlavu. Všem těm ohebným maloměstským manýrám měnícím názor podle barometru zisku… Těm, kteří z nás činí cizince vůči sobě samým. Těm bych spílal a spílal.

Co by Martin Františák popřál divákům NdB do Nového roku 2016?

Aby se co nejvíce obraceli ke Světlu a byli připraveni užívat si všech svátečních chvil, mezi něž divadlo rozhodně patří. Rovněž zdraví, lásku, pohodu a klid. ×

14 –15

I v páté premiéře sezony 2015/2016 zůstává Mahenova činohra Národního divadla Brno věrná odkazu literatury dnes již klasické. V roli základního inspiračního zdroje však ruskou prózu protentokrát střídá domácí poezie, nadčasové podobenství Dostojevského Běsů následuje konkrétní brněnská vazba autorské tvorby jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů proudu katolické literatury ve středoevropském kontextu, básníka, spisovatele, esejisty, kritika, publicisty, literárního historika, scenáristy a celoživotního brněnského patriota, Zdeňka Rotrekla.

Ani příběh, ani řeč, ani jazyk, to všechno samo o sobě, izolované, nevypovídá o ničem důležitém. Dokážeme-li však události a fakta chápat jako projev záhadného systému, pak jsme vykročili z temnot.

Procházky melancholické i diabolické. Barokní mystérium města několika kostelů a jedné maschienenfabrik.

Místopis nehybnosti a zapomnění.

Vězeňské pastorále.

Inscenace inspirovaná románem Zdeňka Rotrekla Světlo přichází potmě, osobností jeho autora a skrytými dějinami města unaveného vlastní pitoreskností.

Tato inscenace je zároveň prvním dílem volného cyklu Spílání Brnu, v němž má být vyspíláno, rozumějte vysloveno to, o čem se dlouho mlčelo a dodnes mlčí. A aby po spílání přišel smír.

Světová premiéra inscenace Podezřelá krajina s anděly se uskuteční 18. února 2016 v divadle Reduta, v tradičním čase, od 19 hodin.

V Mahenově divadle zazáří

↰ Petrolejové lampy, Pavel Borák – návrh scény

anotace činohra

Petrolejové lampy Velká část letošní sezony je v Mahenově činohře zasvěcena divadelním oslavám původně nedramatických děl. Nejinak tomu bude i v další únorové premiéře, kdy na jeviště Mahenova divadla slavnostně vstoupí scénická adaptace legendárního románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy. Nekorunovaný král domácí psychologické prózy zde otevírá plánovaný literární cyklus, jenž nebyl nikdy dokončen a dochoval se z něj dále jen posmrtně vydaný fragment románu Vlčí kůže, odvozená novela Synáček, román Poslední rok a poznámky k románu Vylomené dveře, který měl celý cyklus uzavřít. Petrolejové lampy, které poprvé vyšly v roce 1935 pod vnuceným kýčovitým titulem Vyprahlé touhy, byly posléze Havlíčkem zásadním způsobem upraveny, autor se však druhého vydání svého nejslavnějšího románu nedožil. Dne 17. dubna roku 1943 umírá na následky zápalu mozkových blan, Petrolejové lampy podruhé vycházejí o rok později.

Proslulost románu definitivně resuscituje jeho vynikající filmová adaptace z roku 1971, režírovaná Jurajem Herzem, v níž se v ústředních partech Štěpky Kiliánové a Pavla Maliny představili Iva Janžurová a Petr Čepek. S příchodem nového století navíc

Havlíčkův opus magnum objevili i divadelníci. V roce 2006 pro Klicperovo divadlo dramatizují Petrolejové lampy úspěšně Martin Velíšek a Ivan Rajmont, jejichž adaptace se postupně stává předobrazem i pro inscenace v Českých Budějovicích či Ostravě, kde ji v Divadle Petra Bezruče režíroval současný umělecký šéf Mahenovy činohry Martin Františák. K tématu se prostřednictvím inscenace vzniklé na zakázku Divadla Na Jezerce vrací i Juraj Herz, výrazná adaptace vzniká i v pražském Komorním divadle Komedie v inscenačním týmu Davida Jařaba.

Petrolejové lampy jsou příběhem o fatálním střetu mučivé touhy a odzbrojujícího strachu. O sňatku mezi příbuznými i o tom, že největším lidským hrdinstvím je umět přijmout svůj osud. Základní devizou inscenace, jež premiérově vstoupí dne 26. 2. 2016 na jeviště Mahenova divadla, bude nejen nová scénická adaptace, vzešlá z pera sehraného tvůrčího tandemu ředitele Národního divadla Brno a režiséra inscenace Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové, ale především sugestivní herecké výkony Hany Tomáš Briešťanské (Štěpka Kiliánová) a Martina Siničáka (Pavel Malina).

Své běsy se pokouším udržovat v přiměřené formě

Do finále se blíží zkušební proces inscenace Běsi, co je tvůj osobní největší běs?

Své běsy se pokouším udržovat v přiměřené formě = uhrát to s nimi aspoň na remízu…

Rozhovor s Hanou Tomáš Briešťanskou Máš za sebou první sezonu v angažmá Mahenovy činohry Národního divadla Brno. Co ti dal a naopak vzal?

Myslím si, že po jedné sezoně je hodně předčasné bilancovat. Snažím se přidávat ruku ke společnému dílu a to mě moc baví. Snad je to na mně i znát.

Jak bys definovala základní rozdíl mezi angažmá v NdB a ostatními divadly, kde jsi působila dříve?

Každý divadelní provoz má svá specifika, některá jsou vám bližší, jiná méně. Základní rozdíl? To je chyták??? Ahaaá! Tím, že je nejlepší, že ano?

Jaké jsou tvoje divácké (divadelní a filmové) a čtenářské preference? Změnily se zásadním způsobem během procesu dospívání, nebo se stále s oblibou vracíš k někdejším vlastním kultům?

Všechno se mění, měním se též, to je přirozený jev. A kulty jsou kulty, ty se jen tak změnit nedají, jinak by to nebyly kulty. Hm, když tak nad tím přemýšlím, zas až tak moc se mé preference nezměnily. Nebo že bych pořád ještě dospívala?

text: Petr KlariN Klár

Vystupuješ rovněž v hlavní úloze Dory Idesové v jevištní adaptaci románu Kateřiny Tučkové Žitkovské bohyně, jaký je tvůj vztah k současné domácí literatuře?

Ano. Žítkovské bohyně se drží na repertoáru Městského divadla Zlín už třetí sezonu a divácký zájem o tuto inscenaci, zdá se, nemizí.

Mám z toho radost, protože myslím, že si pozornost zaslouží. Nemalou zásluhu přičítám právě Katce Tučkové, jejíž poutavá literární předloha se stala záhy (a zaslouženě) knižním bestsellerem. Můj vztah k současné domácí literatuře? Upřímně – moc ji nevyhledávám. Poslední dobou vůbec málo čtu. Ale o to víc zahrádkařím!

Dostojevský, Čechov, Tolstoj, Lermontov, Puškin, Bulgakov nebo Nabokov? A proč?

Ruská literatura mě bavila vždycky. Pořadí bych přehodila asi takto: Puškin, Lermontov, Čechov, Bulgakov, Dostojevský, Nabokov, Tolstoj.

16–17

V nejbližší době tě čeká zkoušení postavy Štěpky Kiliánové, ústředního ženského charakteru Havlíčkových Petrolejových lamp. Kým pro tebe Štěpka je? Jak se na roli připravuješ? Má Štěpka ve tvých očích něco společného s Dorou nebo Jelizavetou z Běsů?

Jak jsi sám naznačil, náš rozhovor probíhá zhruba v polovině zkoušení inscenace Běsi, text „našich“ Petrolejových lamp dosud ještě ani nevyjel z tiskárny. Jako většina populace v této zemi jsem viděla Herzův skvělý film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem, pokaždé u něj pláču. Četla jsem román, viděla několik divadelních zpracování. Těším se moc, držte nám pěsti!

A co má v mých očích společného Štěpánka, Lizaveta a Dorka? Všechny vnímám jako velmi vášnivé, nekonfekční bytosti s bohatým vnitřním životem. S takovými je vždycky čest se popasovat.

Tvůj oblíbený relax?

Spánek. Ten nikdy neomrzí.

×

Martina Vlachovรก a Gregor Giselbrecht f o t o: Ivan Pinkava

premiéra balet

Beethoven Hudba: Ludwig van Beethoven Choreografie: Mário Radačovský Kostýmy: Patricia Barker

Spolu Hudba: Franz Schubert Choreografie: Mário Radačovský Kostýmy: Linda Tublerová

Choreografie: Jiří Kylián, Mário Radačovský, Lukáš Timulák

Masculine/Feminine Hudba: Herbie Flowers & Barry Morgan, Masakazu Ito Choreografie: Lukáš Timulák Scéna: Peter Biľak Kostýmy: Joke Visser Světelný design: Tom Visser

Petite Mort Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart Choreografie: Jiří Kylián Scéna: Jiří Kylián Kostýmy: Joke Visser Nastudování: Elke Schepers

Petite Mort V této sezoně se Balet NdB zaměřil na rozšíření repertoáru v oblasti neoklasických a současných choreografických kreací. Po podzimní premiéře, kdy byl na repertoár poprvé uveden George Balanchine, přijde další velký mezník v historii brněnského baletu. Čeká nás další velké poprvé. Tentokrát budeme v našem repertoáru pyšní na první choreografii Jiřího Kyliána, nejvýznamnějšího světového choreografa současnosti. Jeho mistrovská choreografie Petite Mort, která dala celému baletnímu večeru jméno, patří k jeho dnes vůbec nejžádanějším dílům.

A obě jména, Balanchine a Kylián, přinášejí prestiž nejen našemu baletu, ale i celému divadlu. Řadíme se tak do vybrané společnosti padesáti souborů světa, které mají tato dvě jména ve svém repertoáru. A tento fakt je o to cennější, že nejsme souborem specializujícím se pouze na neoklasický a současný repertoár, ale uvádíme také velké klasické tituly jako Čajkovského Labutí jezero, Louskáčka nebo Minkusovu Bajadéru. Takto široce rozkročený repertoár klade samozřejmě na interprety-tanečníky daleko vyšší nároky týkající se jejich technické úrovně a připravenosti, způsobu interpretace, formy, stylu. Je ale jistě také daleko složitější a náročnější produkčně, provozně i ekonomicky.

V premiérovém večeru se po boku Jiřího Kyliána představí i choreografové, pro které je Jiří Kylián velkým vzorem a které spojuje zkušenost s působením v Nederlands Dans Theater pod jeho uměleckým vedením.

Premiéru otevře dvojicí svých choreografií umělecký šéf baletu NdB Mário Radačovský. Letos na jaře uvedl v premiéře v severoamerickém Grand Rapids Ballet původní balet Beethoven, jehož část bude jistě efektním úvodem večera. Vtipná miniatura na hudbu 1. věty 5. symfonie Osudové Ludwiga van Beethovena je roztančeným symfonickým orchestrem bez dirigenta. Druhou Radačovského choreografií bude Spolu na hudbu Franze Schuberta, autora slavného opusu Smrt a dívka. Spolu je mikropříběhem člověka a jeho cesty životem, se všemi vrcholy a pády, hledáním, nacházením a ztrá-

cením, radostmi i zklamáním, neustálými pokusy postavit se na vlastní nohy. Na cestě životem jdeme často spolu s někým nebo vedle někoho, společníky získáváme i ztrácíme, důležité je ale nikdy nezůstat sám. I to je poselství Spolu.

Lukáš Timulák je mladý slovenský choreograf, který má za sebou skvělou kariéru tanečníka v souborech Les Ballets de Monte Carlo a Nederlands Dans Theater. Choreograficky tvořit začal již od svého příchodu do NDT v choreografických workshopech, později i pro soubor NDT 2 a soubory ve Švýcarsku, Švédsku nebo Slovensku. Masculine/ Feminine vytvořil pro NDT 2 v roce 2011.

Vtipně v něm zkoumá některé z největších

18–19

Premiéra 21. ledna 2016 v Janáčkově divadle

záhad našeho každodenního života, rozdíly mezi mužským a ženským světem nevyhnutelně dané biologickou předurčeností.

Vrchol večera představuje Petite Mort Jiřího Kyliána. Tento balet vytvořil speciálně pro Salcburský festival k příležitosti dvoustého výročí úmrtí W. A. Mozarta. Pro svou choreografii si vybral pomalé části z dvou nejkrásnějších a nejoblíbenějších Mozartových klavírních koncertů.

Choreografii tančí šest mužů, šest žen a šest šermířských kordů. Nedivte se, kordy jsou zde skutečnými tanečními partnery, a občas se dokonce zdá, že jsou méně ukáznění a tvrdohlavější, než bývá partner z masa a krve. Vizualizace mají symboliku, která zosobňuje víc než jen příběh. Agrese, sexualita, energie, klid, kultivované nesmyslnosti a zranitelnost – to vše hraje podstatnou roli. Petite mort v doslovném překladu označuje „malou smrt“, ve francouzštině a arabštině se tak přeneseně nazývá orgasmus. I to lze chápat symbolicky. Jde totiž o ten okamžik, o pocit, kdy člověk dosáhl vrcholu svého snažení a ví, že dál už žádná cesta nevede. × / Karel Littera /

Jiří Kylián poprvé na repertoáru NdB

text: Karel Littera foto: Serge Ligtenberg

„Chci, aby se tanec zbavil punce elitního umění, ze kterého mají něco jenom zasvěcenci.

Chci, aby mu rozuměli i ti, kdo nejsou školení jako tanečníci, choreografové nebo kritici.“

profil Jeho jméno vzbuzuje obdiv a hlubokou úctu, kamkoliv přijde.

Není divu, jde o nejvýznamnějšího světového choreografa současnosti. Příznivci tanečního umění ale mají důvod k povzdechu. I když jde o osobnost takového formátu a významu, obecné povědomí o fenomenálním Jiřím Kyliánovi není v Čechách příliš velké. A přitom oborů lidské činnosti, ve kterých by náš krajan tak významně uspěl a stal se jedním z nejuznávanějších umělců na světě, bychom asi mnoho nenašli.

A tady cítíme až jakýsi uctivý ostych. Proč psát o člověku, který je skutečný velikán ve svém oboru a přesvědčovat ostatní o jeho velikosti? Jakými vzletnými slovy, když v rámci reklamy a marketingu má každá domnělá celebrita na svém jménu přilepeno tolik přívlastků začínajících předponou nej? Především si přejeme, abyste vy, milí diváci, věděli, že se taneční umění posunulo do nové dimenze právě díky této světové osobnosti českého původu. Rádi bychom vás také nakazili hrdostí, úctou a obdivem, který sdílíme s celým tanečním světem.

Máme jistě spoustu slavných a významných lidí, kteří vynikli ve svém oboru a sklízejí uznání nejen u nás, ale i v Evropě nebo na celém světě. Nejčastěji jsou to sportovci nebo výkonní umělci, hudebníci, zpě-

váci, tanečníci, ti všichni mají ohromnou popularitu. Tak trochu v jejich stínu pak stojí tvůrci, kteří, ruku na srdce, nesklízejí takový obdiv davů, jejich práce však bývá často daleko významnější. A nejedná se jen o oblast umění, ale o jakoukoliv lidskou tvůrčí činnost. Aniž bychom chtěli v dnešní době tolik orientované na výkon snižovat jeho význam, je nám bližší kategorie lidí tvůrčích, možná právě proto, že většina z nás tento dar nemá a dobře si uvědomuje, jak těžké je vytvořit doslova cokoliv. Co teprve mistrovská díla… A do této kategorie kreativců výsostně patří také Jiří Kylián, český choreograf, jehož umělecká tvorba posouvá hranice choreografie i taneční interpretace za stále nové obzory již více než čtyřicet let. ×

Jiří Kylián (*1947 v Praze) začal svoji taneční kariéru jako devítiletý v baletní přípravce Baletu Národního divadla v Praze. V roce 1962 byl přijat ke studiu na pražské konzervatoři. Prahu opustil v roce 1967, kdy získal stipendium na Royal Ballet School v Londýně. Definitivně z Československa odešel po sovětské okupaci v roce 1968. Získal angažmá v souboru Stuttgart Ballet pod vedením Johna Cranka, zde debutoval jako choreograf s dílem Paradox pro Noverre Gesellschaft. Poté, co vytvořil tři choreografie pro Nederlands Dans Theater (Viewers, Stoolgame a La Cathédrale Engloutie), se stal v roce 1975 jeho uměleckým ředitelem. V roce 1978 dostal NDT do povědomí mezinárodní scény choreografií Sinfonietta. V témže roce společne s Carlem Birniem založil NDT 2, které mělo sloužit jako most mezi školou a profesionální dráhou tanečníka. Mělo dát mladým tanečníkům možnost rozvíjet své dovednosti a schopnosti a sloužit jako živná půda pro mladé talenty. V roce 1991 založil také NDT 3, soubor pro tanečníky starší čtyřiceti let, jak sám s nadsázkou říká, mezi čtyřicítkou a smrtí. Tato trojrozměrná struktura NDT byla ve světě tance unikátní a každá z jeho částí měla výrazně individuální repertoár. Mimo to založil jedinečnou tradici choreografických workshopů, nové zkušební platformy pro mladé talenty. Právě zde vytvořili své první práce mnozí choreografové, umělečtí ředitelé a pedagogové působící dnes po celém světě. V roce 1999 předal Jiří Kylián vedení souboru mladší generaci, zůstal však nadále v NDT jako choreograf až do prosince 2009. Jiří Kylián vytvořil na sto choreografií, z nichž je mnoho uváděno po celém světě. Své práce nevytvářel pouze pro NDT, ale také pro Stuttgarter Ballett, Ballet de l’Opéra de Paris, Bayerische Staatsballet v Mnichově, švédskou televizi nebo Tokyo Ballet. Kylián pracoval se spoustou kreativních osobností mezinárodního významu – se skladateli: Arne Nordheimem, Toru Takemitsu, návrháři: Walterem Nobbem, Billem Katzem, Johnem Macfarlanem, Michaelem Simonem, Atsushi Kitagawarou, Susumu Shingu, Yoshiki Hishinumou a s mnoha dalšími. S režisérem Borisem Pavalem Conenem se podílel na tvorbě filmů CAR-MEN a Between Entrance and Exit, s Janem Malířem produkoval krátký film Schwarzfahrer.

Během své kariéry obdržel řadu významných mezinárodních ocenění a titulů, mimo jiné: Rytíř nizozemského královského Řádu Oranje-Nassau, Rytíř francouzského Řádu čestné legie pro umění a literaturu, Zlatý lev za celoživotní dílo, Benátky 1998, čestný doktorát − Julliard School New York a AMU Praha, třikrát Nijinsky Awards − Monte Carlo (nejlepší choreograf, soubor a dílo), Benois de la Dance – Moskva a Berlín, Medaile Za zásluhy prezidenta ČR a řada dalších.

20–21

Elke Schepers text: Karel Littera, Markéta Švecová foto: Arthur Abram

Měla jsem prostě velké štěstí, říká jedna z múz Jiřího Kyliána Jiří Kylián… Můžete říct v několika slovech, co pro vás znamená?

Hodně. Z velké části vlastně ovlivnil můj život. Začala jsem tancovat v NDT, ještě mi nebylo ani devatenáct, neměla jsem hotovou školu. Trénovala jsem s NDT 2, kde jsme získávali zkušenosti s prostorem, s publikem, a on mě odtud vzal a dal mi práci. Takže jsem vlastně začala ještě před dokončením školy.

Studovala jste v Holandsku, Amsterdamu, bylo tedy pro vás NDT jasným cílem?

Ne, to ne. Tedy, já jsem si přála pracovat v NDT, ale nikdy jsem si nemyslela, že by to mohlo vyjít. Upřímně, myslela jsem si, že budu tančit v nějakém malém souboru na jihu, v té nejmenší vesničce. Nikdy by mě

Při studiu choreografií nových premiér se v poslední době v Baletu NdB vystřídalo několik skvělých osobností. Choreografů, pedagogů i baletních mistrů. Ne vždy totiž může choreograf nastudovat své dílo sám. Ti žijící jsou zpravidla velmi vytížení a bývá často nemožné probojovat se do jejich kalendáře, ti nejslavnější by pak pro svou žádanost nestačili uvést ani zlomek svých prací. K tomu mají své nejbližší spolupracovníky, tanečníky bývalé i ty stále činné, baletní mistry.

Získání licence je proces poměrně složitý, ale velmi zajímavý. Choreografii totiž nelze získat prostě jen tak, že na ni máte peníze. Licenci dostanete jen v případě, že choreograf nebo správce jeho práv uznají, že jste dostatečně erudovaný, abyste dokázal dílo kvalitně interpretovat. Pokud ano, dostanete soubor ihned mezi určitou elitu. Balet NdB v letošním roce okusil snad všechny možné způsoby nastudování. Sofa nastudoval choreograf Olivier Wevers osobně. Moses Pendleton vyslal dva asistenty souboru Momix a ti Lunar Sea inscenovali za něj. Slavnou Serenádu George Balanchina přenesla Patricia Barker vyslaná Balanchine Trustem, který po smrti tohoto velikána spravuje veškerá práva spojená s jeho jménem. V nadcházející premiéře poprvé uvedeme dílo Jiřího Kyliána, nejžádanějšího choreografa současnosti. Jeho Petite Mort studuje s naším baletem Elke Schepers, výjimečná tanečnice, která celou svou kariéru spojila s Kyliánovým Nederlands Dans Theater, jedna z jeho múz.

nenapadlo, že to dopadne takto. Myslím si, že jsem byla v pravý čas na pravém místě, k tomu porozumění si s Jiřím. Byl to zázrak.

V podstatě vše, co vím o tanci, jsem se naučila od Jiřího. Samozřejmě také od dalších skvělých osobností jako Ohad Naharin, Mats Ek, William Forsythe, Hans van Manen, kteří také pracovali s naším souborem. Jiří všechny tyto osobnosti zval, aby pracovaly vedle něj. Bylo to pro mě velmi inspirativní období.

Měla jsem prostě velké štěstí.

Můžete srovnat práci s Jiřím a s ostatními choreografy?

Jiří měl ve svých choreografiích různá období. Když jsem v roce 1985 přišla do NDT, končila jeho romantická etapa a začínalo jeho tzv. černobílé období. To byla moje generace,

celá ta jeho černobílá fáze. Tančila jsem v originálních obsazeních jeho děl té doby.

Ale tančila jsem i starší, romantické kusy, až po ty nejnovější, než jsem v roce 2000 skončila. Byla to bohatá doba a já musím říct, že jsem přirozeně Kyliánova tanečnice víc než kohokoli jiného. To byl asi možná důvod, proč jsem nikdy neopustila NDT. Mohla jsem jít jinam, do jiných souborů za skvělými choreografy, ale v NDT byl Kylián, moje láska, pak až byli ti další. On je perfektní. To srovnání je těžké, i ti ostatní byli ale skvělí.

Jaký je Kylián při práci?

Je mimořádný. Jeho číslem jedna je hudba, v té hledá první inspiraci, pak přijde na řadu nápad. Když přijdete na sál zkoušet novou choreografii, nejprve vám dá poslechnout

f o t o : Luděk Mrkos

rozhovor

V jednom článku vás nazvali Kyliánovou múzou…

Každý choreograf potřebuje kolem sebe úzký tým lidí, se kterým spolupracuje nejintenzivněji. A já jsem šťastná, že jsem mohla být jednou z nich. Ale Kylián měl během let spoustu múz, není to tak, že jsem to byla pouze já. Byla jsem jednou z nich. Bylo to pro mě štěstí.

Tančila jste první obsazení ve spoustě premiér v NDT. Které dílo je vaše nejoblíbenější?

To je strašně těžké takhle říct. Spousta.

Bella Figura, ale i Petite Mort. Petite Mort byla velmi zajímavá práce, která ale pro mě nebyla vůbec jednoduchá v rámci příprav, ale vyšlo z toho něco nádherného. Je příznačné, že někdy je ten proces vzniku tak náročný a složitý, ale pak z toho vzejde něco opravdu nádherného. To je pro mne Petite Mort. Tančila jsem tam to nejkrásnější pas de deux.

Když se pak připravovala Bella Figura, byla jsem už zralejší, silnější jako osobnost, na to moc ráda vzpomínám. Když půjdu ještě trošku zpátky, Sweet Dreams byla moje první choreografie s Jiřím. Byla jsem v té době nejmladší v souboru. Všechno pro mě bylo úžasné, nové, byla jsem obsazovaná!

Vzpomenete si na poslední balet, který jste tančila?

Poslední balet Click – Pause – Silence, pro mě vytvořil Jiří takzvaně na rozloučenou, já a tři tanečníci. Bylo to velmi emotivní, to vědomí, že je to opravdu naposledy. Při studiu jen pořád nebylo jasné, jak celý ten kus ukončit. Hudbou nebo odchodem, chyběly poslední dvě tři minuty. A tak se Jiří jeden den rozhodl pro improvizaci. A bylo to přesně ono, byl to jakýsi zázrak. Mám z toho představení záznam, a když skončí hudba, je jasné, že je to opravdový konec… Je to nádherné.

Bylo těžké rozhodnout se, že ukončíte profesionální kariéru?

Ne, nebylo. Přišlo to ze dne na den. S jednou premiérou. Bylo mi třicet šest, neměla jsem zdravotní problémy, tančila jsem ve skvělém souboru. Ale prostě to přišlo. Jiří Kylián přestal být uměleckým šéfem rok před tím, což NDT také trošku změnilo. Bylo to opravdu z momentu na moment, jeden den ta myšlenka přišla a do tří dnů jsem oznámila, že končím. Ale samozřejmě jsem ještě nějakou dobu zůstala, abych dokončila své projekty,

ale rozhodnutí bylo velmi jasné. Potom to bylo trošku náročnější, ale nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. V Holandsku existuje státní podpora, fond, do kterého během kariéry přispíváte a který vám po jejím ukončení financuje třeba studium nebo rekvalifikaci, zkrátka nový začátek. To je opravdu skvělé.

I díky tomu jsem mohla dělat to, co jsem v té době dělat chtěla.

Jaký byl váš přechod z kariéry tanečníka na dráhu baletního mistra?

Já jsem asi šest let poté, co jsem ukončila kariéru, dělala něco úplně jiného. Prostě jsem ze dne na den s tancem definitivně skončila. Studovala jsem psychologii, výrobu šperků, jógu. Ta studia trvala nějakých pět let a znamenala pro mě zkoušení nových věcí. Pak jsem začala učit jógu. A během té doby se mě někdo z asistentů, nebo možná sám Jiří, zeptal, jestli bych jim občas nepomohla. Já řekla, že ne, že jsem příliš stydlivá a není to nic pro mě, že chci dělat jiné věci. A po pěti letech se mě zeptal Jiří znovu, jestli bych nemohla asistovat u své rozlučkové choreografie – Click – Pause – Silence. A protože to je velmi intimní a krátká věc, řekla jsem, že to jednou zkusím. To bylo v NDT. A od té doby učím. Ale nemyslím si, že bych to mohla udělat hned po svém odchodu ze scény, ukončit profesionální taneční kariéru a hned se stát baletním mistrem.

Potřebovala jsem prostě dělat něco jiného.

A postupně dozrát k bodu, abych se mohla tanci znovu začít věnovat.

Jak byste popsala choreografii Petite Mort v pár slovech?

To je vždycky těžké. Tancovala jsem tento kus dlouho a dlouho ho i předávám dál. Není tam příběh, je to v podstatě o vzájemném působení lidí. Jak muži ovlivňují ženy a na-

↰

hudbu a pak si povídáte o myšlence. Nic jiného. Nemá připravené kroky. Ty se vytvářejí společně. Máte myšlenku a jdete, improvizujete. Většina jeho choreografií je velmi ovlivněna samotnými tanečníky. Je to krásné.

Zkouška Petite Mort na baletním sále.

Ilaria Ghironi a Peter Lerant.

opak, je to hodně smyslné i lyrické. Je tam nádherná Mozartova hudba. Jiří Kylián je nejmuzikálnější ze všech choreografů, které znám. Možná jsem trošku zaujatá, ale opravdu si myslím, že je v tom brilantní. Petite Mort je založen na týmové práci, ne na sólistech. Jde o naslouchání, vnímání, je to silné.

Takové mužské.

Jak se s touto choreografií „perou“ naši tanečníci?

Všichni strašně chtějí, což je nejdůležitější.

Jsou po tom hladoví, v tom jsou skvělí. A tak jako všude, vždycky je vidět odlišný vývoj jedinců v daném souboru. Víte, hodně záleží na tom, kde se zrovna nacházejí ve svých životech, jestli tomu porozumí, nebo ne.

Děkujeme za rozhovor

×

Elke Schepers se narodila v Amsterdamu, kde studovala balet na Scapino Dance Academy pod vedením osobností, jako byli například Anne Marie Tannenbaum, Ivan Kramar a Benjamin Harkavy. Svoji taneční kariéru začala v roce 1985, kdy nastoupila do Nederlands Dans Theater II, v té době pod názvem Junior Group of Nederlands Dans Theater. V témže roce získala cenu Dansersfonds Encouragement. V roce 1987 postoupila do hlavního souboru, Nederlands Dans Theater 1, kde se rychle stala jednou z múz Jiřího Kyliána (který v té době působil jako umělecký šéf souboru). Po šestnácti letech skvělé kariéry v NDT, kdy pracovala s mnoha celosvětově známými choreografy, např. s Hansem van Manenem, Williamem Forsythem, Ohadem Naharinem a Matsem Ekem, opustila Elke Schepers soubor. V roce 1997 obdržela Silver Theatre Dance prize za hlavní roli v díle A Sort Of Matse Eka. V současné době se věnuje uvádění děl Jiřího Kyliána po celém světě. Kromě toho vyučuje jógu a podílí se na různých malých tanečních projektech.

22–23

panorama

Běsi

Roman Sikora na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského režie: Martin Čičvák foto: Jakub Jíra

24 –25

post scriptum

Běsi

Roman Sikora na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského režie: Martin Čičvák foto: Jakub Jíra

„Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl Bohem stvořen.“ To by podepsal i ďábel.

Slovo Romana Sikory: „Mým záměrem při dramatizaci Běsů je především polemika s tradičním chápáním tohoto Dostojevského románu jako obrazu zvrhlého revolucionářství mladých zběsilců, kteří stojí proti citově autentickému, i když v mnoha případech rozervanému, světu aristokracie.

Běsi jsou podle mě především obrazem revoluční situace, k níž nám Dostojevskij zručně zamlčuje důvody. Hovoří o duši Ruska, o absenci boha, o myšlenkách pronikajících ze Západu, snažících se rozvrátit staletý řád ruské společnosti, ale už stejnou silou nepromlouvá o útlaku, nespravedlnosti a bezpráví, které se dějí mimo Dostojevského zorné pole.

V divadle Reduta od 17. prosince 2015

Zatímco postavy aristokracie, s nimiž se měšťanský divák v jeho díle tak rád ztotožňuje, jsou zde ve svých osobních neštěstích vykresleny velmi plasticky, postavy revolucionářů jsou většinou pouhými karikaturami a jejich vůdce Petr Verchovenskij je už jen čirá lidská zrůda. Tak to ale v životě nechodí. Vše má svou odvrácenou stranu a svůj důvod. A v Dostojevského románu jsou všichni spoluviníky toho, co se v něm stane. Našimi hlavními hrdiny tedy nebudou noblesní velkostatkáři, kteří svůj blahobyt a moc vystavěli na hřbetech nevolníků a lokajů, ale mladí lidé, kteří se stávající pořádky snaží změnit anebo zničit. A míra destrukce i sebedestrukce jejich činů je úměrná míře brutality a licoměrnosti společenského řádu, jemuž Dostojevskij svými Běsy – jakožto revolučního pamfletu – podlézá.“

27. — 31. 5.

Divadelní svět Brno 2016

Festival progresivního divadla Podrobnější informace o chystaném programu a předprodeji vstupenek můžete průběžně sledovat na webových stránkách www.divadelnisvet.cz nebo na našem facebooku (facebook.com/divadelnisvet).

Vážení diváci, po velkém úspěchu loňského ročníku mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno 2015 si vás již nyní dovolujeme pozvat na ročník nadcházející.

Od 27. do 31. května budete mít příležitost zhlédnout v deseti brněnských divadlech opět to nejlepší nejen z české produkce, ale především jedinečná zahraniční představení renomovaných evropských souborů.

Ačkoliv se festival primárně zaměřuje na inscenace činoherní, zkrátka nepřijdou ani milovníci tance a hudby. Rovněž rodiny s dětmi se mohou těšit na pestrý program určený právě jim. Festival doplní i bohatý doprovodný program, který bude zahrnovat představení nezávislých brněnských divadel, hudební koncerty, rozmanité workshopy, ale i tematické přednášky pro odbornou veřejnost.

26–27

Jít do divadla s bleskem,

je jako přijít k soudu se zbraní

divadelní zákulisí fotograf

Obor divadelní fotografie, její zvláštnosti a nároky na divadelního fotografa, nám přiblížil externí spolupracovník NdB Jakub Jíra.

text: Lenka Gregorová foto: Jakub Jíra

Jak se konkrétně jmenuje pozice, kterou v NdB zastáváte? A jaká je ve zkratce její náplň?

Povolání se jmenuje divadelní fotograf, obor je divadelní fotografie a co se týče konkrétního názvu profese v rámci NdB, tak je to asi externí spolupracovník na pozici divadelního fotografa. Fotím převážně činohru, to znamená v Mahence a v divadle Reduta. Co se týče souboru baletu, tak s tím spolupracuji také, spíše na eventech a premiérách.

Pro Janáčkovu operu zase natáčím trailery k premiérám. A pak ještě obecně pro divadlo fotím různé divadelní akce.

Jak dlouho již spolupracujete s NdB? Od začátku sezony 2014/2015. Teď jsem tedy v NdB druhou sezonu.

Za tu dobu jste již nafotil mnoho rozličných inscenací, jakým dáváte profesně přednost? Jsou to spíše velké výpravné kusy s náročnou scénou, nebo minimalističtější inscenace?

Moje odpověď bude mít dvě roviny – jednak se obecně lépe fotí věci, které jsou intenzivně a pro objektiv patřičně nasvícené, zkrátka ty, ve kterých je dominantní lightdesign.

No a z druhé strany, a to mě možná i zajímá více, jsou ta představení, která jsou zajímavě vystavěná, ve kterých je správně uchopený děj a skvěle odvedená režijní práce. Když herci, jeden vedle druhého, moc dobře vědí, každou minutu a každou vteřinu, co na jevišti dělají, proč tam jsou, všechno sedí a šlape a je to ucelený tvar… Herci jsou samozřejmě stěžejní a způsob, jakým se na jevišti projevují, je zase vizitka režiséra. Takže ze zkušenosti to, že jsou v pohodě herci, většinou i znamená, že představení bude povedené, že bude úspěšné, že je na něm kvalitně odvedená práce. A tím pádem se i dobře fotí, protože je radost tam být a fotit ho.

Takže i atmosféra přípravy inscenace je poznat z fotek?

Určitě, jak ta světelná, tak hlavně atmosféra, která panuje na zkouškách.

Hodně jste mluvil o pohodě při focení, jak je to ale například s kostýmy, jsou pro vás důležité a určující? Zajímá mne, zda se snáze fotí například klasické kostýmy či ty civilní?

To už je poměrně technický dotaz. Vezmu to obecně. Velice záleží na tom, jaká je scénografie a jaké je nasvícení, protože stane-li se, že některá postava má černý kostým a je za ní černá scéna, a ta je ještě špatně nasvícená, tak jsou pak fotky úplně k ničemu. Takže vždy záleží na okolnostech. Když je kostým dobře zasazený do kontextu, fotí se stejně dobře ten klasický jako ten moderně pojatý.

Vždy je důležité, aby inscenace fungovala jako celek a dávala smysl. A co se týče absence kostýmů – skvělé fotky mohou vzniknout, i když jsou herci nazí, tedy hlavně herečky.

28–29

Můžete nějak ve zkratce popsat specifika divadelní fotografie a fotografa?

Ano. Samozřejmě se tím pouštím do rizika, že se mnou spousta kolegů nebude souhlasit, ale pokusím se. Samotná fotografie je rozdělená na spoustu oborů a divadelní je jeden z nich. Napadá mě jen to, o čem jsme již mluvili, že divadelní fotograf se neustále musí něčemu přizpůsobovat a nemůže předem ovlivnit nic z toho, co bude fotit. Může se ale připravit dopředu, což znamená, že se může přijít podívat například na dvě zkoušky před focením, udělat si nějaké poznámky, nafotit si zkušební snímky a potom už konkrétně na hlavní focené zkoušce ví, co se na něj chystá. Divadelní fotograf je částečně dokumentarista, ten, který je submisivní, který rád kouká, odposlouchává, je pozorný, nenechá si nic ujít, všechno zaregistruje, a převládá u něj extrémní všímavost, až takový sherlockoholmesovský smysl pro detail.

→

Napadne vás ještě nějaká podobná zásada, kterou by měl fotograf dodržovat?

Tak například to, že fotograf nesmí fotit divadlo s bleskem, to je základ, jakmile přijde někdo do divadla s bleskem, je to podobné, jako když přijdete k soudu se zbraní. A také to, že fotograf musí o divadle něco vědět, já

si například nechávám i posílat scénáře, pokud je to možné. Takže příprava, preprodukce, celého focení je velmi důležitá a možná častěji je i důležitější než postprodukce.

Protože co člověk neudělá přímo na daném představení, tak to už v počítači nedožene.

f o t o : Jakub Jíra

Jak moc si necháte do práce mluvit?

Například inscenačními týmy či kolegy z marketingu?

No, to záleží… Nikdy se mi ale nestalo, že bych dostal objednávku přímo „na klíč“, nebo že by mi někdo řekl, jak mám co udělat.

Vlastně každý z inscenačního týmu vkládá do tvorby určitou svou uměleckou představu a vizi, kousek sebe, a já se o to snažím také, protože takto se v divadle pracuje, tak je to i myšleno. Když se ale kupříkladu připravují bulletiny nebo programy, tak existují určitá pravidla oboru, a ty dodržuji. Tak například když se fotí dejme tomu hlavní postava v polodetailu, tak nikdy nesmí být uprostřed, protože by na dvojstránce byl herec zlomený v obličeji, a podobně. To jsou základy, které fotograf musí ctít, ale jinak bych řekl, že omezovat se není nutné.

Někteří fotografové upřednostňují černobílou fotografii před barevnou.

Jak je tomu u Vás? Záleží třeba i na zadání?

To rozhoduji já, zadání by nemělo být tak určující, protože to už je pak omezení práce, která by měla být svobodná. Především to záleží na typu představení nebo akce. Vlastně obstrouhání a vypuštění barev násobí efekt, který by ta fotka měla mít – je prostě čistší, není tam tolik rušivých prvků a člověk se zaměří jen na to důležité. A v případě, že se vedl dialog, jestli dělat černobílou fotku z představení či ne, tak to velice záleží na kostýmech a svícení, protože kdyby někdo nějakou barevnou inscenaci, například Rozbitý džbán, nafotil černobíle, tak jí ukradne padesát procent na výrazu. Ale třeba u těch představení, která nemají důraz kladený na výtvarno, ale jsou to surové, naturalistické věci, tak ty si, myslím, o černobílou

Divadelní fotograf je částečně dokumentarista, ten, který je submisivní, který rád kouká, odposlouchává, je pozorný, nenechá si nic ujít, všechno zaregistruje, a převládá u něj extrémní všímavost, až takový sherlockoholmesovský smysl pro detail.

fotografii trochu i říkají. Tam, kde se nehraje tolik na estetiku prostředí, může jít například o vybydlené jeviště jen bez scény, naprostý rustikál s hercem, který má jen kalhoty a nic víc, tak pak to může být třeba i žádoucí.

Máte oblíbenou některou divadelní budovu, ve které se vám, vzhledem k jejím dispozicím, fotí nejlépe?

Nebo spíše záleží na konkrétním představení?

Každá divadelní budova má nějaké svoje dispozice, někde jsou velké výškové rozdíly mezi elevací a jevištěm, což je třeba v Mahenově divadle, tam je rozdíl určitě přes metr.

Naopak v HaDivadle nebo v Huse na provázku je rozdíl nula, což znamená, že fotograf může opravdu jít až na jeviště a být v přímém kontaktu s hercem, což je pro práci (když nepočítám čištění zaprskaných objektivů) velmi příjemné. V Janáčkově divadle se zase fotí vše na dálku, protože je

divadelní zákulisí fotograf

Kolikrát fotíte jednotlivé představení, jaký je harmonogram vaší práce?

Je to tak, že vždycky je nutné nafotit ověřovací zkoušku kvůli tomu, aby mohly odejít

fotky do programu. Ověřovací zkouška, to je ten stav, kdy už je inscenace téměř hotová, sice ještě ne úplně, ale už se může projet celé představení. Po první hlavní zkoušce následuje generálkový týden, během kterého ještě jednu zkoušku nafotím, pokud je to možné. Poté jdu na premiéru s tím, že už nefotím představení jako takové, ale její průběh a děkovačku.

Specializujete se na focení činohry.

Z jakých důvodů? Je to proto, že je vám osobně nejblíže, nebo pro nějaká profesní specifika?

Určitě je to ta první varianta. Samozřejmě, že bych zvládl nafotit i baletní nebo operní představení. I když balet a tanec celkově už má svá vlastní specifika, to už člověk musí být opravdu pokročilý a zároveň by měl být

30–31

↳

tam orchestřiště a přes něj se člověk těžko dostává. Tamní jeviště je tak obrovské, že když si dovolíte vyjít až na něj, tak musíte úplně přesně vědět, co bude následovat za dvě minuty, přesně každou vteřinu, protože jen dostat se zpátky do elevace, trvá minutu. Například v Redutě se mi fotí dobře.

Není tam ani příliš velký výškový rozdíl mezi jevištěm a hledištěm, takže jde i na jeviště v případě nouze vyskočit a zase seskočit.

No, ale asi úplně nejlépe se mi fotí „Na provázku“ a to z toho důvodu, že ta budova má úplně gigantického genia loci, tam stačí přijít a už je člověk na dovolené, je tam celkem dobrá parta a kolektiv a za třetí je tam nulový rozdíl mezi elevací a jevištěm a člověk se může klidně zamotat do divadla.

Fotografie z divadelního zákulisí pro publikaci Předplatné Národního divadla Brno na sezonu 2015/16, na které „se nedostalo“.

znalý daného typu tance, v případě klasického baletu by měl fotograf nutně znát baletní prvky a musí vědět, kdy je například dokončená pozice. K baletu nemám sice úplně daleko, ale důvod, proč fotím činohru, je takový, že mně sedí nejvíce, těší mě práce ve zmíněných kolektivech, zároveň mě baví koukat pod pokličku, když se vaří představení, a divadelní budovy mám odmalička rád. Nemám důvod se zatím zabývat jiným druhem divadelního focení než právě činohrou. ×

Otevřený dům text: Patricie Částková foto: Vít Vaněk

Nejen lidé, ale i budovy mají svá výročí. Naše Janáčkovo divadlo letos slaví padesátku a při té příležitosti na dva dny otevřelo své dveře, aby i diváci mohli vidět, jak vypadá zákulisí divadla, když se zkouší a hraje. Trasa vedla z foyer přes tunel i temná místa v propadlišti, na zkušebny a na jeviště a všude čekala překvapení připravená soubory opery a baletu. Přišlo téměř 1500 návštěvníků a jejich zájem nás velmi potěšil.

1

2

3

50 let otevření budovy Janáčkova divadla

fotoreport

4

5

6 8

7

1 / Prospektový výtah 2 / Ukázky v provedení členů

baletního souboru NdB na zkušebním jevišti 3 / Výstava kostýmů

6 / Na jevišti čekala návštěvníky

scéna z Její pastorkyně a orchestr operního souboru, který jim spolu s dirigentem Pavlem Šnajdrem prozradil mnoho zajímavého o této Janáčkově opeře

v malém baletním sále 7 / Výprava za tajemstvím 4 / Jak zkouší operní sbor

zákulisí Janáčkova divadla vyráží

5 / V Otevřeném domě se

našlo spoustu zábavy i pro malé návštěvníky

32–33

8 / Miloslav Ištvan Quartett

text: Lucie Němečková foto: Eva Kašpárková

Migrování

Všichni jsme odněkud, všichni jsme příchozí... Takové je východisko Migrování − třídílného setkávání v Redutě nad fenoménem „migrace“ − jehož úvodní část se uskutečnila 11. prosince 2015.

Mezi hosty prvního večera byli také dva čeští Syřané: nakladatel, pedagog, překladatel a básník Charif Bahbouh a filmař a překladatel Moris Issa. U příležitosti jejich vystoupení v poetické kavárně Zelená lampa poezie a v debatě o Sýrii a životě příchozích do České republiky, jsme se jich mj. zeptali:

↰

Čím jsou si podle vás blízké česká a syrská kultura, mentalita, lidé, společnost?

Martin Siničák, Charif Bahbouch a Moris Issa pod zelenou lampou poezie

Moris Issa: Z obecného pohledu se prvky blízkosti české a syrské kultury, mentality a společnosti velmi těžko hledají. Současný charakter těchto fenoménů v obou zemích vyrůstá z úplně jiných kořenů a má za sebou naprosto odlišný historický vývoj. Úmyslně jsem však vynechal slovo „lidé“, protože u tohoto fenoménu si onu blízkost silně uvědomuji, i když si ji neumím racionálně vysvětlit. Moje dlouhodobá zkušenost říká, že Syřané se ze všech příslušníků arabských zemí dokázali nejlépe a ve všech ohledech sžít s českým prostředím. Dokládají to, mimo jiné, i šťastná smíšená manželství Syřanů usazených v Čechách.

Ale platí to i opačně. Mám na mysli Češky, které se provdaly do Sýrie a staly se z nich spokojené Syřanky, včetně udivující znalosti syrského dialektu. Navíc znám řadu českých rodin, které žily a pracovaly v Sýrii dostatečně dlouho, aby poznaly její obyvatele zblízka a v každodenním styku. Všichni z těchto rodin bez ohledu na věk dodnes vzpomínají na svou „syrskou“ životní etapu s dojemnou nostalgií a něhou. Jeden z nich se mi upřímně přiznal, že by hned vyměnil své dnešní sousedy v Čechách za ty syrské. Tento paradox, myslím lidskou blízkost Čechů a Syřanů navzdory civilizačním rozdílům, si sám vysvětluji tím, že lidé v obou zemích jsou ve své podstatě většinou přátelští a mírní, takže jim stačí překonat prvotní logickou ostražitost, aby si našli k sobě cestu.

Jak staré jsou česko-syrské, potažmo arabské vztahy? Je na co navazovat?

Charif Bahbouh: Již na konci 7. století píše syrský básník al-Achtal o kráse Slovanek. Na začátku 10. století se Arabové zmiňují o zemi Bohemii. V arabských i českých rukopisech se lze dopátrat více zmínek o zemi, v té době již české. Z arabských rukopisů se dozvídáme, že zakladatel Káhiry byl Slovan. Znalosti o Sýrii pomohli šířit u nás Cyril a Metoděj, protože jeden z nich byl zřejmě vyslancem byzantské říše na Středním východě. Oba pravděpodobně navštívili Damašek a Bagdád. Karel IV. pozval v době své vlády odborníky ze Středního východu, aby vystavěli manufakturu na výrobu papíru na Zbraslavi.

Sám Karel IV. měl mnoho znalostí o Středním východu od lékaře svého otce, kterým byl as-Sajjid Afandi. Jan Hus měl zřejmě také znalosti o arabské literatuře. Napsal např. studii o arabsko-islámském filozofovi al-Ghazálím, který zemřel v roce 1111. Existují názory, že Jan Hus

Pouto mezi vámi a vaší rodnou zemí, českou a arabskou kulturou, arabštinou a češtinou spřádala poezie.

Jak se žije a tvoří mezi těmito dvěma světy, aniž by se člověk „ztratil v překladu“?

Moris Issa: Cestu k arabštině a později k češtině jsem si našel srdcem, tedy spontánně, nikoliv „vědeckým“ studiem. Proto také neumím specifika překládání z češtiny do arabštiny pojmenovat, ale mohu potvrdit, že je to dřina. Krátce poté, co Jaroslav Seifert obdržel Nobelovu cenu za literaturu, obrátilo se na mě damašské Nakladatelství arabských spisovatelů s nabídkou přeložit podle vlastní volby ucelený výběr z básníkovy tvorby. Tak jsem rok vysedával skoro denně nad nádhernou češtinou svého oblíbeného básníka a zažíval rozkoš i trápení z toho, jak ji přetlumočit arabskému čtenáři, aniž bych příliš ublížil její kráse. Samozřejmě, Seifert nebyl jediný, mám rád téměř všechny jeho současníky. Ale Seifertův patos a sentiment v tom nejlepším smyslu těchto pojmů, byl mi nejbližší, protože právě tyto dva básnické nástroje charakterizují arabskou poezii, na níž jsem vyrůstal. Ze stejných důvodů jsem si později zamiloval Jana Skácela.

A pokud jde o vztah Syřanů k poezii, mám pocit, že v době, kdy jsem v zemi vyrůstal a poezií doslova žil, tak ten vztah byl silný až vášnivý.

A to je jeden z mnoha důvodů, proč dnes na tu dobu a vůbec na tu zemi vzpomínám s takovou nostalgií a smutkem. ×

V Mozartově sále vystoupila ve hře Oh My Sweet Land íránská herečka Azadeh Mohammadi, o hudební doprovod se postaral Marwan Alsolaiman

↰

při označování některých souhlásek v českém pravopisu vycházel také z arabské abecedy. Za vlády Rudolfa II. byli v Praze přijímáni mnozí vyslanci ze zemí Středního východu. Málokdo ví, že T. G. Masaryk v době svých studií ve Vídni studoval také arabštinu. Později, v době své prezidentské funkce, založil spolu s orientalistou Bedřichem Hrozným Orientální ústav. Mnoho českých básníků a spisovatelů bylo ovlivněno arabskou literaturou. Navštívil jsem zámky v Čechách i na Moravě a všude jsem našel nějaké stopy arabského vlivu. Např. tzv. orientální salonky, většinou myšleno jako „arabské nebo turecké“.

Jeden z nejkrásnějších zámků na Moravě je zámek Lednice. V zámecké zahradě je vystavěn malý minaret. Není to jediná památka arabské východní architektury u nás. Stálo by za to tyto arabské stopy prozkoumat. Snad se najde někdo z další generace, kdo se toho ujme.

↰

seriál

Také skupina Soheila Shadloo jménem The Entropies sklidila u diváků úspěch

Další díly projektu Migrování se v Redutě uskuteční v lednu a dubnu 2016.

34 –35

Legenda ↳ Jako Estella v inscenaci Španělský slavíček (1927)

Narodila se před sto deseti lety, 23. ledna 1906 v Tišnově, a poslední roli, kterou byla Adelaida Bruknerová v Örkényho Kočičí hře, nastudovala ve svých devadesáti letech – velkorysá a noblesní dáma, legenda brněnského divadla, Marie Pavlíková. text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Ačkoli rodina jejímu záměru stát se herečkou nebyla nakloněna, začala Marie Pavlíková soukromě studovat zpěv a herectví u Marie Fialové, Emy Pechové a Antonie Košnerové a v roce 1927 získala angažmá v operetním souboru Národního divadla v Brně. I když více tíhla k činohře, byly pro ni tři roky, které strávila v operetě, přínosné. Zde začala její spolupráce s Oldřichem Novým a zde si také vytvořila pověst spolehlivé herečky schopné řady výrazových proměn. Divadlo milovala a později v rozhovorech říkávala, že ‚kdo nedal divadlu všechno, nedal mu vlastně nic‘. Ona sama, vedle celoživotního úsilí a zájmu, v počátcích své kariéry obětovala i úspory a gáži a leckdy musela oželet i oběd nebo večeři – jsouc dle smlouvy povinna opatřovat si jevištní garderobu na vlastní náklady, pořídila si během prvních let vysoké dluhy u modistů a v oděvních salonech, a i když ve vzpomínkách tato léta hodnotila s úsměvem a nadhledem, nelze říci, že by to byly lehké začátky. Také její přechod do činohry v roce 1930 nebyl zcela snadný, kritika jí často vyčítala, že příliš spoléhá na svůj líbivý vzhled a garderobu, místo aby skutečně hrála. Bohužel nejsou dostupné žádné audiovizuální záznamy, podle kterých bychom dnes mohli herectví paní Marie z roku 1930 hodnotit, její další činoherní kariéra však dokazuje, že byla nadmíru vnímavou herečkou, schopnou čerpat z různorodých podnětů a zúročit je a použít v pravou chvíli. Meziválečná tradice, z níž vycházela, se jí stala dobrým základem, současně však dokázala přijímat nové podněty a postupy, které její herectví přiváděly k moderním formám. Dokonalá jevištní mluva a cit pro gesto a mimiku se odrazily

v jejích velkých i rozsahem menších rolích – žádná role v podání Marie Pavlíkové nebyla přehlédnutelná, její charisma poutalo pozornost diváků i hereckých kolegů, kdykoli vstoupila na jeviště. Byla vynikající jako Lady Mary v Brucknerově Alžbětě Anglické (1932), Ofélie v Podhorského inscenaci Shakespearova Hamleta (1936), Kněžna ve Skřivanově inscenaci Jiráskovy Lucerny (1937), paní Warrenová v Shawově Živnosti paní Warrenové (1950), paní Vachová v Hrubínově Srpnové neděli (1958), Lady Sneerwellová v Sheridanově Škole pomluv (1955), Lady Bracknellová ve Wildeově Jak je důležité míti Filipa (1972) či paní Higginsová v Shawově Pygmalionu (1961) a Lernerově a Loeweově My Fair Lady (1965) i Runa v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1960).

Divadlo neopustila ani po svém odchodu do důchodu (1975). Pohostinsky vystupovala v Divadle na provázku a v letech 1985 a 1996 nastudovala v NdB role Stařeny a již zmíněné Adelaidy Bruknerové v inscenacích Zdeňka Kaloče a Zbyňka Srby V zajetí něžné chiméry (1985) a Kočičí hra (1996). Až do posledních dnů měla rezervováno místo v první řadě Mahenova divadla na činoherních premiérách a svůj koutek ve foyeru při společenských setkáních. Je nutno říci, že v něm nikdy neseděla opuštěná – vždycky kolem ní byla řada mladých herců, kteří stáli o její radu, a řada zkušených divadelníků, které zajímal její názor.

Marie Pavlíková byl velkolepá, neobyčejně kultivovaná a noblesní salonní herečka, živelná a velkorysá žena a dáma za všech okolností.

Zemřela 27. září 2003 ve věku 97 let. ×

historie

Marie Pavlíková ↳ Ve Wernerově hře Lidé na kře hrála MUDr. Pavlu Junkovou (1936)

↳

↳ V revui Pojďte k nám aneb Špilberku zelený ztvárnila postavy Soudobé kultury a Dámy z roku 1948 (1928)

Civilní snímek (1935)

↳ Jako Jenny s Oldřichem Novým (Macheath) v Burianově inscenaci Brechtovy Žebrácké opery (1930)

↳

↳ Jako Božena s Karlem Högrem (Antonín) ve Svobodových Směrech života (1939)

S Oldřichem Novým (Elwood P. Dowd) jako paní Chauvenetová v inscenaci Harvey a já (1966)

↳ V roli Adelaidy Bruknerové v Örkényho Kočičí hře (1996)

36–37

reportáž

Silvestr

Dokonalé opojení tancem a skvělou zábavou

2015 s Baletem NdB Historicky poprvé pořádal Balet NdB „svého“ Silvestra. Na pět set účastníků oslav posledního večera v roce, kteří se stávali postupně diváky, tanečníky, posluchači i zpěváky, bude na silvestrovskou zábavu v Janáčkově divadle jistě dlouho vzpomínat. O báječnou atmosféru se postarali kromě členů a sólistů Baletu NdB se svým programem i jejich výjimeční hosté. Kvartet tanečníků Break Break Dance, stepařské trio z tanečního studia No Feet, Pole Dance v podání Duo Art nebo bývalí tanečníci Nederlands Dans Theater Valentina Scaglia, Lukáš Timulák a Ema Yuasa. Ale nezářili jen taneční hosté. Pěveckými hvězdami večera byly Iva Bittová, která se sama excelentně doprovodila na housle, a Ilona Csáková, jež strhla k tanci na jevišti těsně před půlnocí snad celé hlediště. Půlnočnímu přípitku a losování tomboly nechyběla vlídná slova a pozitivní přání ředitele NdB Martina Glasera. V nově narozeném roce se hudební vlády nad jevištěm i hledištěm Janáčkova divadla ujal DJ Schafff, foyer se zase rozezvučel podmanivým klavírem Tomáše Küfhabera. Celým večerem provázel charismatický umělecký šéf Baletu NdB Mário Radačovský spolu se svým zástupcem Pavlem Plškem. Ostatně neopakovatelnou atmosféru Silvestra s Baletem NdB nasajete i z našeho fotoreportu. Tak napřesrok s námi zase naviděnou! Předáváme pomyslnou štafetu Janáčkově opeře. ×

text: Karel Littera foto: Jakub Jíra

1

2

4

5

3

1 / Taneční číslo, které „zbouralo“

hlediště. Slavný pas de quatre z Labutího jezera v mužském podání.

2 / Bouřlivý aplaus pro Ivu Bittovou,

v pozadí Pavel Plšek a Mário Radačovský.

4 / „Mexická vlna“ ,

netančilo se jen na jevišti.

6

3 / Skvělá Ilona Csáková roztančila

jeviště Janáčkova divadla.

Novoročního losování tomboly se ujal ředitel NdB Martin Glaser.

5, 6 /

koncerty

Vstupenky na koncerty jsou k dispozici již nyní – v předprodeji na Dvořákově 11 nebo online na webových stránkách NdB.

Divoký Emir Kusturica and The No Smoking Orchestra f o t o : Archiv NdB

f o t o : Jorge Fidel Alvarez

Podmanivé Paris Combo v Brně

V neděli 24. 1. 2016 vystoupí na prknech Mahenova divadla úspěšná francouzská hudební skupina Paris Combo (Francie).

Začátek koncertu je ve 20 hodin.

V Janáčkově divadle proběhne velkolepý koncert Emira Kusturici s kapelou The No Smoking Orchestra (Serbia). Vystoupení se uskuteční v pondělí 29. 2. 2016, začátek je ve 20 hodin.

Celkem pět studiových alb a dvě desetiletí koncertování křížem krážem po světě − z Paříže do Sao Paula, z Berlína až po Istanbul. Paris Combo zaujímá v hudebním světě jedinečné postavení. Skupina je v podstatě žánrově nezařaditelná, mísí se v ní tradiční francouzský šanson, americký jazz, swing, cikánská hudba, latino-americká hudba, severoafrická hudba − inspiraci vidí každý z členů kapely jinde.

Podmanivá a exotická vystoupení, doplněná skvostným vokálem francouzské zpěvačky Belle du Berry, si tak získala oblibu mnohých, a to i z řad hudebních kritiků. Členové kapely: Belle du Berry – zpěvačka; David Lewis – pianista a trumpetista; Potzi – kytarista; François Jeannin – bubeník; Emmanuel Chabbey – basista (od roku 2011, do té doby byl členem kapely Mano Razanajato).

Kapela vznikla již na počátku 90. let. Přízeň publika na sebe nenechala dlouho čekat, vystupovali na známých festivalech, vydali čtyři alba, ke kterým se pojila i velká koncertní turné. Toto hudební uskupení také získalo řadu ocenění. V roce 2006 dozráli její členové k období přestávky ve společné kariéře, která trvala několik let. Ovšem díky své velké oblibě, i „chemii“, pojící je jako jedinečný celek, se Paris Combo vrací po pěti letech na koncertní pódia zpět. Přichází jejich velký „comeback“.

Po dvaceti turné v USA je nyní Paris Combo na dalším turné po celém světě, při kterém představuje své nové album. Hudba nové kolekce písní je jemná, sofistikovaná, ale i provokativní a svůdná.

Album dostalo jednoduchý a zcela příznačný název „5“ – pět členů kapely, páté album, pět let trvající pauza v kariéře. ×

Emir Kusturica je známý hudebník a jeden z nejúspěšnějších evropských filmařů. Narodil se v Sarajevu, hlavním městě dnešní Bosny a Hercegoviny.

Na základě úspěšných amatérských filmů, natočených na střední škole, doporučila amatérská organizace Bosny a Hercegoviny Emira k přijetí na FAMU (kde studoval např. i Miloš Forman). Školu absolvoval v roce 1978. Na přelomu 80. a 90. let 20. století se přestěhoval do USA. Tam natočil film Arizona Dream, který vyhrál dvě ceny na berlínském filmovém festivalu. V roce 1995 natočil významný film Underground, jenž získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes – tímto dílem chtěl seznámit lidi ze západu s historií své země a tím, jak ji ovlivnila válka. Kusturica však později pracoval i na lehčím tématu a začal točit tzv. „happy endy“, jako např. Černá kočka, bílý kocour nebo Super 8 Stories.

Známá je i Kusturicova spolupráce s hudebním skladatelem Goranem Bregovićem, který složil hudbu k několika jeho filmům.

Emir Kusturica také hraje se svým synem Striborem v srbské kapele No Smoking Orchestra. Poslední ze jmenovaných děl, Super 8 Stories, rekapituluje dobrodružství na triumfálním turné této hudební skupiny. Dokument získal Stříbrnou Plaketu pro nejlepší dokument na Chicagském mezinárodním filmovém festivalu.

Kořeny No Smoking Orchestra sahají až do roku 1980. Tehdy kapela nesla název Zabranjeno Pušeňje a byla to velmi avantgardní záležitost. Emir Kusturica se ke kapele přidal v roce 1986. V roce 1994 bylo jméno skupiny přeloženo do angličtiny, čímž vznikl současný název The No Smoking Orchestra.

Jádro skupiny se však tehdy rozpadlo na několik částí. Jedna pokračovala pod stejným názvem v Sarajevu a úspěšně funguje dodnes.

Ta druhá se zformovala v roce 1996, pod vedením jednoho z lídrů − zpěváka a klávesisty Nenada Jankoviče. Mezi členy formace se objevil opět Emir Kusturica, který se postupně stal klíčovým členem kapely.

Jejich hudba doslova nabíjí energií, živelná vystoupení a temperamentní rytmy si získaly mnoho příznivců po celém světě. ×

38–39

Vaše blahorodí, dnes na programu máme kus, který se ještě nikdy a nikde nehrál a už se ani hrát nebude. Jedná se jak o premiéru, tak i derniéru zároveň. Proč? Vysoká spotřeba aktérů a další nemá kdo platit. Uvidíte příběh ze staré matičky Rusi. Kus z prostředí společnosti, která si říká vysoká. Starosvětský příběh o ženě, která zaslíbila život dvěma mužům. Přejeme hluboký umělecký zážitek. Un, deux, trois, začínáme...

Víte, jak vypadá tanec na hraně? Jste už moc daleko realitě, abyste se mohli vrátit. Ale není vůbec jisté, kam tahle cesta vede.

Co když jsou pravidla víc než zákon? Co když je život větším trestem než smrt? Co když je lidská mysl vězením, ze kterého není úniku? Co když je člověk sám sobě tím nejpřísnějším prokurátorem? Království nebeské se holt neotvírá všem. Mít možnost to teď skončit, tak to udělám. Ale autor ten děj napsal jinak. Musíme to dohrát...

Možná na tom něco je, že jediná šťastná manželství jsou ta z rozumu, když se obě strany stihly vybouřit. Jsou chvíle, kdy lidé milují zločin. Fandí hříchu. Ano, říkají, jak je to strašné. Odsuzují to. Ale všem se to líbí.

Ceníme si více povznášejícího klamu než tmy přízemních pravd. / Alexandr Sergejevič Puškin

L’Homme Fatal text: Jiří Hofbauer foto: Simona Smrčková

fotostory Menstyle

Jak vypadá láska? Co myslíte? Láska je jako kolo smrti. Jenže vy jste tím, kdo je jeho obětí a zároveň tím kolem otáčí. A i když to bolí, nepřestáváte točit. Točíte dál a dál. A vás samotné ta bolest láká.

Cítíte, jak vám rve srdce na kusy a teplá krev zaplavuje orgány, ale neumíte říct dost. Vzrušuje vás to a mučí současně.

Nechávám vám k dispozici můj dům. Služebnictva i vína je dost.

Máme bliny, smetanu a kaviár. V samovaru vře voda na čaj a v té stříbrné dóze najdete černé višně. V sekretáři je obálka se sto tisíci rubly. Dělejte s nimi, co chcete. Já už touhle dobou sedím ve vlaku do Čeremchova. Počkám tam na dopis. Od ní. Už brzy mi napíše. A pozve mě zase k sobě. Jeviště je vaše, panstvo...

Nemůžu žít, aniž bych věděl, co jsem a kdo jsem. Poprvé v životě už si nepřeju vůbec nic. Jen aby to všechno skončilo. Žádám jen jedno. Abyste mi odpustili. Přijímám vinu z marnivosti, opilství, kokainismu, pelešení, ale... Necítím se vinen z Jeho smrti. Zabili jsme Boha.

Jak? Zahubili jsme všechno to dobré v nás. Že se rouhám proti Bohu?

Zříkám se království nebeského a Boha. Jinak by tohle nedovolil. Už nečekám na jeho brány. Už nečekám vůbec nic. ×

Celou fotostory najdete na stránkách on-line magazínu www.menstyle.cz/lhomme-fatal.html Fotografie Produkce a styling Asistent fotografa Make-up/vlasy

Simona Smrčková / Sims Foto Jiří Hofbauer Kamil Saliba Hana Čihánková

Modelové

Jiří Zimovčák (Heriett Models) & Alexander Choupenitch Galina Abrahámová Jan Prchal Štěpán Molitor Jakub Matulík

Modelka Doprovodný text Realizace Supervize

Za možnost fotografování v prostorách Mahenova divadla děkujeme Vítu Vaňkovi a vedení Národního divadla Brno.

40– 41

návštěva

Zahraniční hosté v NdB

f o t o : Michaela Cvetlerová

Během prvního prosincového víkendu navštívili zahraniční novináři a touroperátoři z Německa, Rakouska a Velké Británie na poznávací cestě město Brno. Cílem projektu bylo seznámit je s nabídkou moravské metropole, představit novinky a vytvořit prostor pro navázání spolupráce zahraničních touroperátorů s Národním divadlem Brno.

Hlavním pořadatelem akce byla agentura Czech Tourism, která se stará o propagaci České republiky jako destinace cestovního ruchu.

NdB ve spolupráci se zahraničními kancelářemi v Rakousku, Německu a Velké Británii a za velké podpory Magistrátu města Brna uspořádalo čtyřdenní poznávací cestu s názvem „Brno – město funkcionalismu“.

Hosté byli ubytováni v hotelu Best Western Premier Hotel International Brno a kromě prohlídky centra města a jeho podzemí navštívili nejdůležitější funkcionalistické stavby v Brně – Vilu Tugendhat, kavárnu Savoy, kavárnu Era, restauraci Pavillon a zejména Janáčkovo divadlo. V této překrásné divadelní budově, která nedávno oslavila 50 let od svého otevření, se zúčastnili tiskové konference, na které se seznámili s repertoárem operních a baletních představení Národního divadla Brno. Samozřejmě měli i možnost zhlédnout představení.

První večer navštívili premiéru opery Hubička a následujícího dne představení, které neodmyslitelně patří k vánoční atmosféře, balet Louskáček. Návštěvy se zúčastnila také ředitelka České centrály cestovního ruchu ve Vídni, paní Yvette Polasek, se kterou NdB navázalo spolupráci již při přípravě posledního ročníku Mezinárodního festivalu Janáček Brno. Za NdB děkujeme všem zúčastněným pořadatelům a těšíme se na shledanou! We are looking forward to see you again!

Wir freuen uns, Sie zu sehen! ×

↵ Návštěva novinářů a touroperátorů z Německa, Rakouska a Velké Británie

klub mecenášů NdB

f o t o : Luděk Mrkos

Mecenášem může být každý!

Také jste si letos s koncem roku dali novoroční předsevzetí? Budete víc sportovat, uděláte si více času na svoje nejbližší nebo začnete kulturně žít? S tím posledním vám můžeme pomoci! Staňte se členem Klubu mecenášů Národního divadla Brno! Jako člen Klubu mecenášů se aktivněji zapojíte do kulturního života ve vašem městě či regionu a stanete se součástí klubu přátel a fanoušků Národního divadla Brno!

S námi své předsevzetí jistě neopustíte s posledním kouskem cukroví!

Vše dobré do roku 2016 a těšíme se na vás v našich divadlech!

Mecenáš NdB finanční příspěvek od 5.000 do 20.000 Kč základní členský balíček: magazín Diva do schránky certifikát Mecenáše NdB členská karta Mecenáše přednostně dostává pravidelné informace o akcích NdB na email pravidelně obdrží pozvánky na speciální akce NdB

Platinový Mecenáš NdB finanční příspěvek od 15.000 do 50.000 Kč základní členský balíček + soukromá prohlídka vybraného divadla přednostní rezervace vstupenek program na představení zdarma dárkový balíček NdB pravidelné pozvánky na společenská setkání pořádaná NdB

Diamantový Mecenáš NdB finanční příspěvek od 50.000 Kč a více veškerá předcházející nabídka + vstupenky na vybrané premiéry během sezony a pozvání na následná společenská setkání osobní asistence při výběru představení osobní asistence při návštěvě divadla

Pro více informací prosím kontaktujte: Michaela Cvetlerová sponzoring/fundraising tel.: +420 724 910 308, 542 158 266 email: cvetlerova@ndbrno.cz

↳

Jak se stát mecenášem Národního divadla Brno

Black and White / Benefice pro motýlí křídla Balet NdB a HARTMANN podporují DEBRA ČR Balet NdB se ve spolupráci s firmou HARTMANN-RICO podílel na krásném večeru v Mahenově divadle 10. listopadu 2015 – na benefičním představení Black and White pro motýlí křídla.

Výtěžek představení byl věnován charitativní organizaci DEBRA ČR na podporu léčby dětí a dospělých s nemocí motýlích křídel. Děkujeme všem, kteří se tohoto výjimečného večera účastnili, podpořili tak s námi dobrou věc a znásobili krásný umělecký zážitek radostným pocitem z pomoci potřebným!

42– 43

fotoreportáž

↴

Emoce pod vánočním stromečkem?

Tentokrát jste si je mohli nechat i zabalit!

Sólistka opery Jana Hrochová jako Archanděl Gabriel z inscence opery Hry o Marii B. Martinů

Národní divadlo Brno ve spolupráci s obchodním centrem Velký Špalíček připravilo pro své diváky překvapení v podobě prodejního stánku NdB. Od 10. do 13. prosince bylo možné po celý den v tomto stánku koupit vstupenky, dárkové poukazy nebo vánoční předplatné do NdB v dárkovém balení. Navíc každý den odpoledne se mohli diváci setkat se svými oblíbenými hvězdami NdB – herci, zpěváky či baletními umělci, se kterými mohli pohovořit, nechat se společně vyfotit profesionálním fotografem nebo si nechat podepsat divadelní program či plakát. foto: Vít Vaněk

↴ ↴

Saturnin v podání Martina Siničáka.

↴

Členka Baletu NdB Jelizaveta Shibaeva jako Arabská tanečnice a demisólista Uladzimir Ivanou jako Cukrový král v kouzelných kostýmech z baletu Louskáček.

Papouš a Žabák z inscenace Čarokraj měli úspěch u všech věkových kategorií.

Opera NdB představuje sezonu 2016/17 *

Preview koncert Nahlédněte spolu s šéfdirigentem Marko Ivanovićem, sólisty, sborem a orchestrem Janáčkovy opery, jaká hudební překvapení vás čekají.

26. února 2016 v 19 h Janáčkovo divadlo

Vstupné 200,– Kč

* Program bude odtajněn až v rámci večera!

mediální partneři

NdB děkuje Českému rozhlasu Brno za celoroční spolupráci

partneři

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗l

leden

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla (vstup zdarma)

2016 od 9. 1.

opera so

9. 1. 18.00 Čarokraj

DV, VRP, Spolu v Brně | JD |

role Žabák – Petr Stach

ne 10. 1. 18.00 Čarokraj

RP, F | JD |

role Žabák – Petr Stach

út 12. 1. 18.00 Rusalka

| JD |

role Princ – Richard Samek

st 13. 1. 18.00 Nabucco

| JD |

role Nabucco – Louis Cansino

so 16. 1. 17.00 Polská krev

C | JD |

role Helena – Pavla Vykopalová

ne 17. 1. 17.00 Don Giovanni

| JD |

role Don Ottavio – Aleš Briscein

út 19. 1. 19.00 Hubička

U 1, 2 | JD |

role Lukáš – Petr Levíček

so 23. 1. 17.00 Čaj o páté

| DR |

Setkání s inscenátory k opeře Powder Her Face

S | JD |

role Aida – Anda-Louise Bogza

1. prem.

JD prem 1 | DR |

role Duchess – Lucie Hájková/Hana Škarková

2. prem. ↗ l

JD prem 2 | DR |

role Maid – Marta Reichelová/Martina Masaryková

balet čt 21. 1. 19.00 Petite Mort

premiéra

JD prem 1, 2 | JD |

pá 22. 1. 19.00 Petite Mort

A, B | JD |

so 23. 1. 19.00 Petite Mort

↗l

E 1, 2 | JD |

so 30. 1. 17.00 Petite Mort

C | JD |

činohra so

9. 1 . 19.00 Rozbitý džbán

čt 21. 1.10.00 a 19.00 Romeo a Julie

↗l

PS | MD |

po 11. 1. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

út 12. 1. 19.00 Hostina dravců

S | MD |

st 13. 1. 19.00 Král Oidipús

| MD |

↗l

UČ | MD |

so 23. 1. 14.00 Kvak a Žbluňk

| DR |

so 23. 1. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

obnovená prem.

| DR |

út 26. 1. 19.00 Černá labuť

| DR |

st

27. 1. 10.00 Ostrov pokladů

| MD |

čt 28. 1. 19.00 Saturnin

| MD |

pá 29. 1. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

so 30. 1. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

derniéra

ne 31. 1. 19.00 Rozbitý džbán

| MD | Dárek | MD |

hosté ne 10. 1. 18.00 Žítkovské bohyně ne 10. 1. 20.30 Listování s Lukášem Hejlíkem

| DR |

po 11. 1. 18.00 Žítkovské bohyně

| MD |

Městské divadlo Zlín

so 16. 1. 18.45 Lovci perel

↗l

pá 22. 1. 19.00 Rošáda

| DR |

Divadelní spolek Frída

pá 22. 1. 21.30 Tančírna

| DR |

ne 24. 1. 20.00 Paris Combo

| MD |

Světoznámá francouzská hudební legenda

so 30. 1. 18.45 Turandot

↗l

Přímý přenos Metropolitní opery

| MD |

deset malých černoušků so 16. 1. 19.00 Mandragora

derniéra

ne 17. 1. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| MD | ČP 4 | DR |

po 18. 1. 10.00 Zlatovláska

| MD |

po 18. 1. 19.00 Jak je důležité míti Filipa

| MD |

út 19. 1. 18.00 Saturnin

↗l

SPČ 1, 2, 3, 4 | MD |

út 19. 1. 19.00 Improvozovna

| DR |

| DR |

Přímý přenos Metropolitní opery

VČ, VK | MD |

pá 15. 1. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden aneb

| MD |

Městské divadlo Zlín

W2 | MD |

čt 14. 1 . 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

ne 24. 1. 15.00 Brněnské pověsti

so 30. 1. 19.00 Lysistrata / Aiás

út 26. 1. 19.00 Aida

ne 31. 1. 19.00 Powder Her Face

RED | DR |

pá 22. 1. 19.00 Figarova svatba

↗l

pá 29. 1. 19.00 Powder Her Face

st 20. 1. 19.00 Běsi

www.ndbrno.cz

| DR |

program

únor

2016

opera út

2. 2. 18.00 La traviata

| JD |

so

6. 2. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

so

6. 2. 15.00 Brněnské pověsti

| DR |

so

6. 2. 19.00 Bůh masakru

| MD |

ne

7. 2. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne

7. 2. 14.00 Kvak a Žbluňk

| DR |

ne

7. 2. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

po

8. 2. 19.00 Rozbitý džbán

po

8. 2. 20.00 Černá labuť

| DR |

út

9. 2. 20.00 Loupežníci

| DR |

↗l

S | MD |

role Alfredo – Aleš Briscein

so

6. 2. 18.00 Turandot

| JD | pá 12. 2. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

U 2 | DR |

so 13. 2. 19.00 Králova řeč

| MD |

VO | MD |

ne 14. 2. 19.00 Saturnin

role Calaf – Alexandru Badea

ne

7. 2.

17.00

Powder Her Face

st 10. 2. 19.00 Lazebník sevillský

↗l

role Figaro – Svatopluk Sem

pá 12. 2. 19.00 Její pastorkyňa

A, B, UČ | JD |

role Laca – Peter Berger

17. 2. 19.00 Romeo a Julie

| MD |

čt 18. 2. 19.00 Podezřelá krajina s anděly prem. MD prem 1 | DR |

so 13. 2. 15.00 Krok za oponu s operou Powder Her Face so 13. 2. 19.00 Powder Her Face

C, J | JD |

role Paloucký – Jiří Sulženko

17. 2. 19.00 Aida

v rámci cyklu Spílání Brnu

| DR | E 1 | DR |

ne 14. 2. 17.00 Hubička st

st

VČ, VK | MD |

| JD |

pá 19. 2. 19.00 Podezřelá krajina s anděly so 20. 2. 10.00 Perníková chaloupka

| JD |

ne 21. 2. 10.00 Perníková chaloupka

st 24. 2. 19.00 Polská krev

ne 21. 2. 14.00 Brněnské pověsti

VRP | DR |

ne 21. 2. 18.00 Vévodkyně a kuchařka | JD |

čt 25. 2. 19.00 Don Giovanni

| JD |

út 23. 2. 18.00 Podezřelá krajina s anděly

| JD |

út 23. 2. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

ne 28. 2. 17.00 Lazebník sevillský

| MD |

st 24. 2. 19.00 Běsi

role Rosina – Andrea Široká

balet st

3. 2. 18.00 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

pá

5. 2. 19.00 Black and White

| MD |

út

9. 2.

Petite Mort

KO 1, 2 | JD |

↗l

↗l

SPČ 1, 3 | DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

pá 26. 2. 19.00 Koncert k sezoně 2016/2017

↗l

ČP 1, 3 | DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

role Donna Anna – Jana Šrejma Kačírková

↗l

SPČ 4 | DR |

po 22. 2. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

role Helena – Pavla Vykopalová

so 13. 2. 17.00 Petite Mort

| MD |

| JD |

role Kostelnička – Szilvia Rálik

17.00

D 1, 3 | DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

role Holanďan – Richard Haan

ne 21. 2. 17.00 Její pastorkyňa

| MD |

so 20. 2. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

role Aida – Anda-Louise Bogza

so 20. 2. 19.00 Bludný Holanďan

MD prem 2 | DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

RP, F | JD |

út 16. 2. 11.00 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

čt 18. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

Dárek | MD |

ne 21. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

VT | MD |

| MD |

↗l

W 2 | DR |

čt 25. 2. 19.00 Improvozovna

| DR |

pá 26. 2. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

pá 26. 2. 19.00 Petrolejové lampy

prem.

so 27. 2. 19.00 Petrolejové lampy ne 28. 2. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

MD prem 1, 2 | MD | D 1, 2, 3 | MD |

↗l

po 29. 2. 19.00 Petrolejové lampy

| DR | ČP 1, 2, 3, 4 | MD |

po 29. 2. 19.00 Veroničin pokoj

so 27. 2. 19.00 Petite Mort

↗l

T | JD |

| DR |

hosté pá

5. 2. 19.00 Rošáda

| DR |

Divadelní spolek Frída

činohra

so 27. 2. 14.00 a 18.00 Bratránek z Batávie

| DR |

Nové operetní Studio

út

2. 2. 10.00 Zlatovláska

| MD |

st

3. 2. 10.00 Zlatovláska

| MD |

st

3. 2. 19.00 Běsi

| DR |

čt

4. 2. 19.00 Saturnin

po 29. 2. 20.00 Emir Kusturica & The No Smoking Orchestra

↗l

| MD |

Koncert

46– 47

| JD |