NdB diva listopad - prosinec 2014

Magazín Národního divadla Brno listopad–prosinec 2014

8

10

Martin Siničák, Brňák se srdcem Valacha

„Za zrcadlem“ s primabalerínou Janou Přibylovou

Svetr je těsný, kalhoty nesednou v pase, boty jsou o číslo větší, košile škrtí u krku, lyže ukradnou…

Nechejte věci lidem bez fantazie a věnujte zážitek.

Rozšířená nabídka Vánočního předplatného 2015 Dárek Aida A pak už tam nezbyl ani jeden Bůh masakru Čarokraj Labutí jezero Král Oidipús Hostina dravců Louskáček Tosca Saturnin

Vánoční rodinné předplatné Sněhurka a sedm trpaslíků Ostrov pokladů Brněnské pověsti

Vánoční činohra Alžběta a Salomena Černá labuť Bůh masakru Hostina dravců

Vánoční opera Prodaná nevěsta Čarokraj Nabucco Madama Butterfly

Vánoční tanečně-hudební Labutí jezero Čarokraj Game over Tanec a média

Vánoční kombinované Alžběta a Salomena Čarokraj Game over Hostina dravců

Ceny od 465 Kč

úvodník Vlajkové lodě vyplouvají!

V listopadu a v prosinci tvoří zásadní část programu NdB zcela nové inscenace, ze kterých si diváci budou moci udělat již velmi konkrétní představu, jakým směrem vyrazí v příštích měsících příď divadelní lodi s kapitánem v čele i celou odhodlanou posádkou. Premiéra nového nastudování Louskáčka byla přijata s nadšením, a proto si dovolím předpokládat, že tam, kam míříme, se s námi diváci vypraví rádi. Čajkovského vánoční balet v novém opulentním výtvarném kabátě se vrací na jeviště v prosincovém bloku.

Nastudování Janáčkovy opery Věc Makropulos pod taktovkou příštího šéfdirigenta Marka Ivanoviće a v interpretaci mistra divadelní režie Davida Radoka bude jistě událostí podzimní operní sezony i důstojným zahájením dalšího ročníku janáčkovského festivalu. Spolupráce se špičkovými sólisty, koprodukce a první uvedení nové kritické edice partitury rozhodně dávají tušit, že se dočkáme mimořádného opusu. Věřím, že tamtamy ohlašující tuto premiéru budou znít tak naléhavě, že nepropásnete příležitost zhlédnout některé z pouhých pěti listopadových a prosincových představení. Inscenace vzniká v koprodukci s prestižním švédským operním domem v Götteborgu, takže se hned po vánočních svátcích vydá na dalekou cestu na sever.

Obsáhlý materiál věnovaný tomuto představení naleznete v mimořádném festivalovém vydání Divy, které vychází už 8. listopadu.

S velkým očekáváním upírá kulturní veřejnost zrak k premiéře Sofoklova Oidipa. Jedno ze stěžejních děl světové dramatické tvor-

by nastuduje nový šéf činohry Martin Františák, který se představí v obsáhlém rozhovoru. Posila činoherního souboru Martin Siničák se objevil na jevišti Mahenova divadla už v první letošní premiéře – v Hostině dravců. Jaký by mohl být jeho thébský král snad napoví i jeho portrét.

Všechny premiéry, které spatří světla ramp do konce roku, vznikají nejen s velkým nasazením všech tvůrců, ale i v odpovídajících finančních podmínkách, které umožnilo navýšení rozpočtu NdB počátkem podzimu. Tento projev důvěry je pro nás velkým závazkem. Úchvatný Louskáček by neměl být jen pověstnou bílou vránou, která po letech půstu dá na chvíli zapomenout na všechnu divadelní bídu.

Tímto představením snad čitelně ukazujeme, jak si představujeme standard moderního evropského divadla. A výkony všech zúčastněných dokazují, že naše loď pluje a inscenační týmy jsou kreativní a schopné takové divadlo v Brně dělat. Divadlo může být lodí snů nebo domem kouzel. Čarovat ale bohužel opravdu neumíme. Bez dostatečného finančního zajištění každé jednotlivé produkce a všech, kteří na nich intenzivně pracují, může loď uvíznout na mělčině. Věřím, že výsledky naší práce přesvědčí diváky i vedení města, že podporovat Národní divadlo se nám všem vyplatí. Šťastnou plavbu!

Martin Glaser ředitel NdB Foto na obálce: Ctibor Bachratý

↵ Louskáček

Petr Iljič Čajkovskij Choreografie: Fernand Nault

obsah 4 premiéra

Magazín Národního divadla Brno

činohra

Zuzana Lapčíková, Hana Litterová:

Alžběta a Salomena režie: Hana Litterová 6 zprávy

Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

Vedoucí redakce: Petra Kovářová, kovarova@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Prodej vstupenek na fakturu Miroslava Rošková, koordinátor obchodu / dankova@ndbrno.cz / 542 158 286 Lenka Benešová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247

8 nová tvář NdB 10 rozhovor

Brňák se srdcem Valacha Martin Siničák

Na burčáku s vílou Rozhovor s Janou Přibylovou

14 historie

130 let divadla na Veveří 6. 12. 1884

16 historie

Předlouhá cesta k Janáčkovu divadlu 1902–1965

18 rozhovor

První šéfka opery v historii NdB Rozhovor s Evou Blahovou

20 premiéra

činohra

Karl Schönherr: Ďáblice

úprava a režie: Martin Františák 22 fotoreport

balet

24 panorama

Jak chutná moc

Petr Iljič Čajkovskij, Fernand Nault: Louskáček

26 divadelní zákulisí výroba dekorací Všecko, co je na jevišti, hraje divadlo Rozhovor s vedoucím výroby dekorací NdB Jaroslavem Peterkou 30 premiéra

činohra

Sofoklés: Král Oidipús režie: Martin Františák

32 rozhovor

Lotos přece kvete ze dna

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry NdB Martinem Františákem 36 ohlasy

Divadlo je o lidech a pro lidi

K plakátové kampani na premiéry NdB Další Divy vycházejí 8. 11. (Janáček speciál), 10. 1., 7. 3. a 16. 5.

Najdete je v divadlech a v předprodeji NdB.

38 profil

Mapuji lidskou existenci

40 klub mecenášů

Ivan Pinkava

Mecenášem může být každý!

42 reflexe NdB Brněnský Othello americkýma očima úryvek z reportáže Marvina Carlsona 46 program Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

listopad–prosinec 2014

2–3

Barbora Bielkovﾃ｡: ﾄ考enka baletnﾃｭho sboru NdB f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Bílá a černá, nebe a peklo, oheň a led

Alžběta a Salomena Zuzana Lapčíková, Hana Litterová režie: Hana Litterová Alžběta a Salomena, dvě sestry z významného a bohatého českého rodu, by nemohly být odlišnější. Kontrast krásy a ošklivosti je u nich stejně výrazný jako rozdíl mezi inteligencí a oduševnělostí jedné a povrchností i hloupostí druhé. Spojují je pouze vysoké ambice a vědomí, že jakožto dcery svých rodičů mají právo na značný majetek. Když vyjde najevo, že si matkou zavrhovaná, navíc tělesně znetvořená Alžběta nedostatek citu v rodině vynahrazuje tajným poměrem s kovářem, matka se Salomenou získají vynikající záminku pro to, aby Alžbětu na dlouhých dvanáct let uvrhly do vězení. Dědičkou rodového majetku se má stát Salomena a dopomoci jí k tomu má také výhodný sňatek s mocným Michalem Slavatou. Jenže toto manželství se brzy ukáže být jen prázdnou schránkou. Ani jeden z manželů o toho druhého vlastně nestojí, a naděje na potomka se tak vytrácí s každou další nocí, kdy je Slavata opět mimo domov… Matčiny plány na vydědění nemilované dcery berou nakonec za své, když se o ruku Alžběty začne ucházet Ota z Vartemberka, kterému určitě nejde o nic jiného než o majetek prastarého rodu Smiřických…

Premiéry 4. a 5. prosince 2014 v divadle Reduta

...aneb Zkáza rodu Smiřických Námět a scénář Režie a scénář Dramaturgie Hudba Choreografie Scéna Kostýmy Projekce a animace Asistent choreografie

Zuzana Lapčíková Hana Litterová Helena Michková, Martin Kubran Zuzana Lapčíková Hana Litterová Pavel Knolle Agnieszka Pátá Oldak Jan Šulák Pavel Plšek

Strhující komorní příběh se odehrává na pozadí skutečných dějinných událostí, ke kterým došlo těsně před bitvou na Bílé hoře.

Na sklonku roku 2014 se v divadle Reduta uskuteční jedinečný tanečně-činoherní projekt, jehož duchovní matkou je přední moravská cimbalistka, zpěvačka, folkloristka a hudební skladatelka Zuzana Lapčíková.

Tato zlínská rodačka vystudovala hru na cimbál u Milady Vlasákové a později také etnografii. Díky svému znělému, čistému hlasu a vrozené muzikálnosti se záhy stala naší nejpopulárnější folklórní cimbalistkou a zpěvačkou. Od roku 1980 působí v souboru Včelaran, kde se věnuje také tanci, a je autorkou několika divadelních scénářů.

Vystupuje například s Brněnským souborem lidových nástrojů, Filharmonií Brno, Pražskou komorní filharmonií či se souborem Virtuosi di Praga. Sbírá moravské lidové písně.

Už v roce 2005 vznikla z její spolupráce s choreografkou a režisérkou Hanou Litterovou baletní inscenace Balady, kterou diváci ocenili jako nejoblíbenější baletní titul sezony. Nyní, s odstupem téměř deseti let, se tyto dvě umělkyně v NdB setkávají zno-

vu, nad inscenací, která spojí do jednoho harmonického celku tanec, hudbu i činoherní umění. Projekt vzniká pod patronátem Mahenovy činohry a v hlavních rolích diváci uvidí mnohé z nejlepších členů činoherního souboru: Hanu Briešťanskou (Alžběta), Marii Durnovou (Matka), Petra Bláhu (Albrecht Jan Smiřický), Michala Bumbálka (Regent) a další. V tanečních rolích vystoupí členové baletu NdB Klaudia Bitererová / Markéta Habalová (Alžběta), Petra Říhová / Emilia Vuoria (Salomena), Adam Sojka / Martin Svobodník (Michal Slavata) a další. „Už když jsme s Hanou Litterovou chystaly inscenaci Balady, fascinovaly nás archetypální mezilidské vztahy, na které člověk narazí na ploše baladických příběhů,“ říká Zuzana Lapčíková. „Historická předloha, skutečné životy Alžběty a Salomeny, byla v minulosti často příliš zjednodušovaná, Stroupežnický dokonce napsal na toto téma

4 –5

velmi oblíbenou kramářskou píseň. Ten příběh je ale ve skutečnosti mnohem hlubší a zajímavější, nastoluje otázky, se kterými lze vizuálně – pohybově – polemizovat.“ Láska a nenávist, zrada a sobectví – to jsou nadčasová témata, která budou existovat, dokud budou existovat lidé. Právě proto zůstává příběh dvou sester a jejich boje o majetek tak živý – ukazuje nám totiž, jak daleko je člověk ve své pýše schopen zajít.

Tanečně-činoherní inscenaci doprovodí bohatá videoprojekce, kterou speciálně pro tuto příležitost připravuje mladý tvůrce Jan Šulák. Právě ta umožní přirozené prolínání časových i prostorových rovin, a především souběžné účinkování činoherců a tanečníků na jednom jevišti. Alžběta a Salomena tak budou usilovat o to, aby zaujaly nejen pravidelné návštěvníky Reduty a další milovníky činoherních dramat, ale také zájemce o kvalitní baletní zážitek. × / Helena Michková /

zprávy Mládí vpřed Choreografický ateliér

Papageno

Reduta Divad. sál

26. 12.

10.00

pro děti

Ostrov pokladů

Mahenovo divadlo

26. 12.

17.00

pro děti

Nabucco

Janáčkovo divadlo

27. 12.

17.00

Králova řeč

Mahenovo divadlo

27. 12.

19.00

Louskáček

Janáčkovo divadlo

28. 12.

14.00

pro děti

Louskáček

Janáčkovo divadlo

28. 12.

18.00

pro děti

Carmen

Janáčkovo divadlo

29. 12.

17.00

Rusalka

Janáčkovo divadlo

30. 12.

17.00

pro děti

Polská krev

Janáčkovo divadlo

31. 12.

17.00

Silvestr v NdB

Bůh masakru

Mahenovo divadlo

31. 12.

17.00

Silvestr v NdB

Víte že?

až do pravé půlnoci pak jeviště Mahenova divadla ožije čtením úryvků z díla Jiřího Mahena. Číst texty autora, po němž se jejich divadlo nazývá, budou vybraní členové činohry. Přijďte pobýt, zažijte netradiční večer plný kulturních zážitků! ×

Víte, že vytiskneme za rok kolem 50 kilometrů vstupenek?

To jsme na půli cesty do Boršic u Blatnice, odkud pochází náš nový vinař Zlomek a Vávra, jehož víno koupíte u nás v bufetech.

Do divadla i na dobré víno. ×

Bojíte se létat? Nevadí! „Metka“ přiletí za vámi

Trpíte nespavostí?

Jste neradi sami doma potmě?

Přijďte strávit noc do Mahenky

Opět pro vás máme připraven cyklus přenosů newyorské Metropolitní opery. Pobavte se s Lazebníkem sevillským nebo s Veselou vdovou, zažijte fantastické Hoffmannovy povídky...

Jako bonus vyslechnete před promítáním naživo zasvěcené lektorské úvody. Podrobnosti najdete na našem webu. ×

V sobotu 15. 11. 2014 čeká návštěvníky Mahenova divadla pestrý program. V rámci mezinárodní Noci divadel, která se v Brně uskuteční podruhé, uvidíte dobrodružné představení pro celou rodinu Ostrov pokladů. Ti zájemci, kteří si včas zajistí rezervaci, si budou moci zblízka prohlédnout kulif o t o : Ivan Pinkava

Ve víru tance Dance Life Expo

sy a kostýmy přímo na jevišti.

Povíme vám o tom, jak vzniká inscenace, a setkáte se s vybranými herci Mahenovy činohry. O půl šesté večer pak něco uslyšíte! Všichni jste zváni na neopakovatelný koncert jedinečného souboru Ústaf Voiceband pod vedením Zdeňka R. Šturmy. A od večerních osmi

Již potřetí se Balet NdB představí na tanečním veletrhu Dance Life Expo, jehož filozofií je prezentovat tanec a jeho krásu co nejširší veřejnosti, v tom nejrůznějším možném pojetí a šířce, napříč všemi známými tanečními směry.

Balet NdB se letos, kromě tradiční prezentace formou výstavního stánku a účasti v tanečním programu a workshopech, uvede také ve společném vystoupení téměř všech baletních souborů kamenných divadel České republiky, kterým program baletní části vyvrcholí. Přijďte se nechat unést tancem ve všech jeho podobách! × 7.–9. 11. 2014 na Výstavišti.

Balet NdB znovu vzkřísil myšlenku dílen pro začínající choreografy a po roční přestávce přichází s novým elánem a novou choreografickou „krví“. Vedle zkušenějších kolegů, kteří již měli možnost se prezentovat v minulých ročnících, se svými miniaturami poprvé uvedou také noví členové baletního souboru, nebo prostě jen ti, kdo si chtějí vyzkoušet či ověřit své choreografické schopnosti. Přijďte podpořit mladé tvůrce 22. listopadu do divadla Reduta! ×

IKEA Family partnerem NdB Dvě silné značky se spojily a pro členy IKEA Family připravily na každý měsíc nabídku: představení za speciální ceny.

Program a podmínky akce hledejte na webu NdB. ×

Silvestrovský masakr Na Silvestra a za kulturou? Proč ne! Pro ty, kteří nechtějí jen tak zbůhdarma čekat, až odbije půlnoc, chystáme v Mahenově divadle komedii Bůh masakru a v Janáčkově divadle oblíbenou operetu Polská krev. Začátky obou představení v 17.00. ×

Chcete vidět betlémskou hvězdu už o adventu?

Vánoční strom se rozzáří v neděli V neděli 30. listopadu v 17 hodin (po skončení představení Betlémská hvězda) zazáří před Mahenovým divadlem opět po roce vánoční strom a prostor ožije zpěvem koled.

Zveme nejen diváky odpoledního představení, ale všechny, kteří budou mít chuť zpříjemnit si první adventní neděli přítomností herců NdB a Cimbálovou muzikou ZUŠ Smetanova.

Přivítejte s námi advent! ×

Betlémská hvězda Vánoční evangelium podle starých lidových her.

f o t o : archiv NdB

↳

Po roce Vánoce, Vánoce…

Udělejte o Vánocích radost dětem i sobě a přijďte do divadla. Speciální nadílka NdB:

Když New York, tak i Londýn I v Brně máme Scalu

V prosinci oslaví 70. narozeniny Natalia Romanová.

Zajímá vás, jak hrají divadlo v Londýně? Žádný problém.

Navštivte brněnskou Scalu a uvidíte přenosy Londýnského národního živě. Bližší info na webu kina. ×

Od roku 1977 působí v angažmá Národního divadla v Brně, kde nastudovala 60 rolí. Nedocenitelné jsou také její schopnosti jako pedagožky. Gratulujeme! ×

zprávy

f o t o : archiv NdB

Na začátku prosince vystoupí v našich inscenacích exkluzivně

York. Jako exkluzivní host doplní kapelu na foukací harmoniku Chris DePino.

Více informací o obou koncertech a možnosti zakoupení vstupenek najdete na webových stránkách NdB a také v předprodeji. ×

Nezapomeňte na balet…

Štefan Kocán tři hvězdní basisté. Představení Dona Giovanniho 3. prosince ozvláštní sólista Státní opery v Berlíně Jan Martiník v roli Komtura. O den později přivítáme v roli Ramfise ve Verdiho Aidě pravidelného hosta newyorské Metropolitní opery Štefana Kocána. Jako Wagnerův Bludný Holanďan se 9. prosince představí uznávaný wagnerovský pěvec Johannes von Duisburg. ×

To jste ještě neslyšeli...

The Tap Tap a Laco Deczi v Brně!

I letos udržuje Mahenova činohra tradici a pořádá v překrásném prostředí historického sálu Mahenova divadla několik mimořádných hudebních koncertů. V pondělí 8. prosince k nám zavítá unikátní rytmický soubor The Tap Tap, složený z tělesně postižených studentů a absolventů škol pražského Jedličkova ústavu. Neuvěřitelné muzikální výkony a přímo hmatatelná radost a energie dovedly toto uskupení pod vedením kapelníka Šimona Ornesta na řadu tuzemských i zahraničních festivalů, a dokonce až na Letní olympijské hry v Londýně. V sobotu 13. prosince pak v Mahenově divadle vystoupí světoznámý slovensko-americký trumpetista, skladatel a kapelník Laco Deczi se svou kapelou Celula New

V listopadovém baletním bloku uvedeme na scéně Mahenova divadla romantický balet Giselle 2., 6. a 12. 11. Prosinec pak bude zcela patřit kouzelnému dětskému baletu P. I. Čajkovského – Louskáčkovi. Nové nastudování montrealské inscenace dýchající vánoční atmosférou, které jsme premiérově uvedli s obrovským ohlasem v říjnu, je tu pro vás připraveno hned ve dvanácti reprízách, takže vhodný termín si jistě najde úplně každý! Oslavte Vánoce s Baletem NdB! ×

Krojů oheň, písní náruživost aneb Květy nejen do herbáře V režii Břetislava Rychlíka budete mít 3. prosince v Mahenově divadle unikátní příležitost vidět v Brně to podstatné z úspěšných folkloristických pořadů ve Strážnici a ve Velké nad Veličkou, věnovaných vztahu, inspiraci a zaujetí Leoše Janáčka lidovou písní. Vystoupí muziky a sólisti z Horňácka, Valašska, Lašska, Strání… ×

Činohra Slovenského národního divadla Valeria Schulczová, Roman Olekšák: Leni Původní hra o kontroverzní režisérce Hitlerových propagandistických filmů Leni Riefenstahl a o tom, do jaké míry je umělec zodpovědný za své dílo. Píše se rok 1974 a Leni Riefenstahl se v televizní talkshow setkává s populárním moderátorem Johnym Carsonem. Diváky více než její poválečná práce zajímá minulost… Hra byla napsána přímo pro Zdenu Studenkovou, která za tuto roli získala prestižní cenu DOSKA. × 9. 1. 2015 Mozartův sál, Reduta

Goran Bregovič v Brně Současný balkánský skladatel, producent a sběratel nahrávek world music, autor filmové hudby filmů Emira Kusturici. × 8. 2. 2015, 19.00, Janáčkovo divadlo

Ensemble Opera Diversa

ta pro hoboj a klavír Pavla Haase v úpravě pro hoboj a smyčce, vytvořené pro tuto příležitost Ondřejem Kyasem. Protipólem úpravy Haasovy Suity je transkripce původně smyčcového tria Gideona Kleina. Zatímco Odarum concentus je již čtvrtou skladbou Jana Nováka, kterou Ensemble Opera Diversa v roce 2014 uvedl, dílo Zdeňka Pololáníka prezentuje ansámbl vůbec poprvé, 4. symfonií z roku 1963. × 18. listopadu 2014, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Leviatan & Everyman čili Kdokoli Dvě hry o životě, cestě, touze a smrti Dokážeme se vyrovnat s vlastní smrtelností? Everyman čili Kdokoli je původní hra s písněmi, inspirovaná slavnou středověkou anglickou moralitou.

V premiéře zazní Leviatan – prazvláštně hořký příběh touhy korálkáře Nissena Piczenika. × 8. prosince 2014, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Black and White, začínáme!

Host Patricia Barker

Město jako hudba (Haas, Klein, Novák, Pololáník, Štochl) Osou programu jsou dvě premiéry – zcela nové skladby Ondřeje Štochla, napsané pro Ensemble Opera Diversa a vynikajícího hobojistu Viléma Veverku – a Suif o t o : archiv NdB

Velmistři basů

V druhé polovině listopadu přijede významná baletní osobnost z USA, umělecká ředitelka Grand Rapids Ballet Patricia Barker, která s naším souborem nastuduje jarní premiéru Black and White Mária Radačovského. Při této příležitosti se zároveň ujme jako hostující pedagog vedení baletních tréninků, což je pro tanečníky našeho souboru nejen vítané zpestření, ale vzhledem k významu tréninku v životě tanečníka také důležitá součást jejich profesního růstu. ×

Jaké rubriky byste v příští Divě rádi našli?

Zajímají vás třeba kulinářské zkušenosti vybraných „šéfkuchařů“ z řad našich baletek, herců, hudebníků či kulisáků? Pište na adresu: kovarova@ndb.cz ×

6–7

Brล รกk se srdcem Valacha

↱

↱

nová tvář NdB

Martin Siničák v roli Franze Moora (Loupežníci, režie: Thomas Zielinski).

6. listopadu 19.00 divadlo Reduta

Martin Siničák text: Helena Michková foto: Vladimír Kiva Novotný

Jednou z nových posil souboru činohry Národního divadla Brno je sympatický talentovaný herec Martin Siničák. Že je vám jeho jméno povědomé? Není divu, v minulé sezoně se totiž objevilo v obsazení dvou ze tří premiér divadla Reduta – v detektivce Provaz si Martin Siničák zahrál Ruperta Cadella a v moderně pojaté německé klasice Loupežníci podle Friedricha Schillera ztvárnil „ďábelského“ bratra Franze Moora. Před Vánocemi se divákům Mahenova divadla představí v náročné titulní roli v tragédii Král Oidipús, kterou v těchto dnech připravuje spolu s režisérem Martinem Františákem.

Martin Siničák se narodil 18. 5. 1980 v tehdejším Gottwaldově (jak sám tvrdí, je tedy rodákem z neexistujícího města).

Ještě v raném dětství se však spolu s rodiči přestěhoval do Brna a s moravskou metropolí je prozatím pevně provázána celá jeho herecká kariéra. Rád o sobě tvrdí, že je Brňák se srdcem Valacha, a jeho přímost, energičnost a zemitost mu dávají za pravdu.

Po maturitě ho sice přijali ke studiu činoherního herectví na brněnskou JAMU, ale o několik let později ho ze školy vyloučili, protože nesložil „státní zkoušku z dějin divadla“. Konečně se tedy mohl začít naplno věnovat profesionálnímu divadlu. Údajně se dokonce na zkoušku nenaučil záměrně, toužil totiž hlavně hrát, hrát a hrát…

Okamžitě se stal jednou z hvězd generačního Divadla v 7 a půl, které vedl charismatický Matěj T. Růžička. Právě tento režisér svěřil Martinu Siničákovi první velké role. Mladý začínající herec účinkoval například v inscenacích Na cestě, Nejvýhodnější je užívat si ve dvou, Jarin a Pipin, Stepní vlk, Psí hřbitov, Nora, Dědictví, Cenci aneb Hra na Artauda, Stalker Walker, V Lisabonu je taky hezky, Jeden den Ivana Děnisoviče či Palach (zde se poprvé pracovně setkal s Martinem Františákem). Zároveň sbíral cenné zkušenosti v Divadle Polárka (Revizor, Klub sebevrahů, Šušušu, Jánošík).

V roce 2009 nastoupil do angažmá v HaDivadle, kde zůstal pět sezon. Účinkoval v řadě nejrůznějších inscenací: Pan Kolpert, Pařeniště, Jsem kraftwerk!, Česká měna, Gagarin, Doma u Hitlerů, Divočina, Holubi, Marx Bros., Porucha, Svět v ohrožení, Ucho, Věc Makropulos, Bohnice aneb Člověče, nezlob se, Perplex, Tajná zpráva z planety matek / Mamma Guerilla, Maryša… Jednou ze životních příležitostí se mu stala role Michaila Platonova v inscenaci Sežereš sám sebe (Platonov) podle A. P. Čechova, kterou režíroval umělecký šéf HaDivadla Marián Amsler. A možná že právě tento výkon přinesl Martinu Siničákovi v březnu 2014 Cenu Thálie pro mladého umělce do třiatřiceti let, kterou mu udělilo prezidium Herecké asociace téměř jako dárek ke 34. narozeninám. „Je to příjemný pocit, nebýt bezcenný,“ glosoval šťastný herec, který zřejmě právě touto cenou konečně přesvědčil své bývalé sportovní trenéry, že udělal dobře, když se vzdal kariéry profesionálního lyžaře. Závodně se totiž lyžování věnoval po celé dětství, dokud u něj na celé čáře nezvítězilo divadlo.

Martin Siničák se nikdy neuzavíral do jediného hereckého či uměleckého „stylu“. V době, kdy byl členem souboru HaDivadla, hostoval například v Divadle U stolu (Po zkoušce, režie Ondřej Elbel), v Divadle Husa na provázku či v ostravském Divadle Petra Bezruče.

A mimochodem, i na jevišti Mahenova divadla stanul poprvé mnohem dříve, než definitivně přijal nabídku do zdejšího angažmá – už v roce 2000 si v inscenaci Sen noci svatojánské, kterou režíroval Martin Čičvák, zahrál malou roli elfa! ×

Čas od času je změna angažmá zdravá věc.

Jaký impuls vás loni přiměl k přijetí nabídky na dvojí hostování v divadle Reduta (inscenace Provaz a Loupežníci)? Uvažoval jste už tehdy o angažmá v činohře NdB? Angažmá v divadlech se řeší opravdu hodně dopředu, takže jsem nabídku do Mahenovy činohry obdržel a kývl na ni někdy před Vánocemi. Z čehož logicky rezultovala obě hostování.

Vnímáte své nové zaměstnání jako kariérní postup, nebo „jen“ jako změnu adresy?

Domnívám se, že čas od času je změna angažmá zdravá věc. Noví kolegové a noví režiséři jsou určitě potenciálním zdrojem profesního růstu, tak snad toho využiju.

S režisérem Martinem Františákem nyní připravujete tragédii Král Oidipús, zkoušel jste s ním ale již v Ostravě. Patří k tvůrcům, se kterými na sebe vzájemně „slyšíte“?

S Martinem jsme se nejprve potkali na dvou inscenacích v Brně. A už tehdy jsem měl dojem, že dělá syrové divadlo, poctivě se zabývající daným tématem do značné hloubky, ba ještě kousek dál. Což mi vyhovuje. Navíc jsme oba Valaši.

V dramatu Loupežníci ztvárňujete „zlého“ bratra Franze Moora. Baví vás

8–9

hrát záporné postavy? Jak se bráníte tomu, aby se z jednoznačně „zlé“ postavy nestala postava nezajímavá?

Já mám záporné postavy raději než kladné, protože je třeba je v rámci věrohodnosti obhajovat. Myslím, že zlo v lidech je jen přetavená křivda, smutek, neštěstí nebo pouhá hloupost. To mě baví hledat.

Prý rád vaříte. Co vás nejrychleji a nejspolehlivěji postaví na nohy po náročné premiéře?

Rozhodně maso, nejlépe hovězí, připravené low and slow. ×

Rozhovor s Janou Přibylovou

Na burčáku s vílou

rozhovor Primabalerína Jana Přibylová se 14. září večerem Révérence rozloučila s kariérou ve velkém stylu. Janáčkovo divadlo dlouho nezažilo tolik pozitivní energie proudící oběma směry. Musel jsem pár dní počkat, než hladina emocí opadne, abych si mohl s Janou popovídat u burčáku.

Trochu se ohlédnout, ale zadívat se také vpřed… Chtěli jsme Janu představit (v Divě) ne jako divu, ale jako člověka z masa a kostí a nahlédnout možná i trošku „za zrcadlo“. text: Karel Littera foto: Luděk Svítil, z představení Révérence

Jano, máš ráda burčák?

Jistě, je moc dobrej a zdravej. Ale nezapomeň, nečuchá se k němu!

Co nohy?

Jako po tom burčáku (smích)? Nevím, jestli myslíš po tom mém posledním Révérence nebo po představení takového kalibru, jako jsou třeba Raymonda, Don Quijote nebo Labutí? Jo, nohy bolí, a nejen nohy. Třeba i záda a vůbec celé tělo. Často úplně unavená usnu, ale po pár hodinách se probudím a všechno se mi v hlavě znova přehrává.

Promítnu si každý krok, co mi vyšlo pěkně

↴

Spartakus, partner Michal Štípa.

a co jsem pokazila, na co si musím dát příště pozor a tak. No, a když se nevyspíš, tak druhý den je to ještě horší. Ta představení ve mně dlouho doznívala, dělalo mi problémy hned druhý den zkoušet jinou roli, přecvaknout, přehodit výhybku na jiné kroky, jiný příběh. Ale konkrétně po Révérence nohy nebolely. Ještě nazítří jsem plula na vlně nadšení, byla jsem nesmírně šťastná, že to dobře dopadlo, a užila jsem si fakt každou minutu. Krásně jsem si zatančila. Všem přítomným dodatečně moc děkuju za krásnou odezvu! Až ten další den na mě padla únava, fyzická i psychická.

↴

Proto člověk ale také potřebuje někdy vypnout, relaxovat. Jak to máš ty?

Relax je pro mě příroda, stačí malá procházka, zadívat se do nebe… a těšit se na to, co má člověk rád. U mě se to postupem doby trochu měnilo. Ze začátku kariéry, když jsem bydlela u rodičů, jsem přišla po dopolední zkoušce domů, ohřála si oběd, který mi maminka nachystala, umyla nádobí a na půl třičtvrtě hoďky si zdřímla. Pak jsem vyrazila na večerní zkoušku. Po zkoušce třeba na dvojku do Bohémy a pak domů spát. Když byl člověk mladý, nestaral se o domácnost, o rodinu, no, nepřipadá mi fér používat slovo

Romeo a Julie, partner Michal Štípa.

10–11

→

↳

Reakce na Révérence z facebookového profilu baletu NdB: Jana Sedláková: Bylo to nádherné, milé, dojemné, nezapomenutelné, díky všem a především „člověčí“ paní Janě. Přeji jí i celému baletu mnoho zdaru a nadšených diváků.

Erika Bukovská: Byla jsem tam taky. Atmosféra přímo úžasná.

Simona Elsnerová: Včerejší zážitek ve mně doznívá ještě teď... Je krásné vidět a uvědomit si, co všechno dokáže vytvořit osobnost, která svou dlouholetou vášeň přetavila do soustředěné práce. Tisícihlavé obecenstvo, tisíc růží, tisíc emocí... Révérence Janě Přibylové… a díky za možnost být u toho!

Gábina Páralová: Jsem dojatá... ×

starosti v souvislosti s rodinou, když přináší i radosti. A když se narodil Honza, tak se všechno otočilo, zpřeházelo a podřídilo miminku. A říká se: čím větší dítě, tím větší starosti… a zase ty starosti, blbost! Tím relaxem se stal právě ten človíček, protože mě neskutečně nabíjel. Musela jsem se naučit soustředit se v práci jen na práci a doma být zase stoprocentní maminkou.

Ale soustřeďte se na práci, když je dítě doma nemocné, a naopak, hrajte si s ním doma, když vás čeká těžká zkouška, a vy si musíte opakovat roli. Je fakt, že jsem si občas připadala jako Anna z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku – nakoupíš, odtáhneš domů tašky, zkontroluješ děcku úkoly a letíš zpátky do divadla unavená a nohy tě bolí už před představením. Zajímavé je, že často, když je člověk unavený a tahá to tzv. „z paty“, je jeho výkon ještě lepší, protože je to tak nějak opravdovější. Neumím to vysvětlit.

Spousta tanečníků má před představením sadu rituálů, co ty?

Já jsem asi žádné rituály nedodržovala. Kolikrát jsem si v šatně něco zapomněla a vrátila se tam – a víš, že když se vydáš na jeviště,

↴

Poslední tanec s jevištními partnery kariéry, s Igorem Vejsadou.

už se prý nemáš vracet… Spíš jsem časem vypozorovala, což byly samozřejmě jen náhody… i když vlastně nic není jenom náhoda, že třeba mám štěstí, když jsem si cestou do divadla všimla nějakého zvířátka, psa nebo ptáčka. Anebo když jsem viděla žluté auto, řekla jsem si, žlutý anděl je se mnou, to je dobré znamení. Pověrčivá asi trochu budu.

Cestou do divadla jsem často šlapala na všechny kanály, na které jsem narazila. Kdysi na škole v Praze mi jeden spolužák vysvětlil, že když stoupneš na kanál, nosí to smůlu. No a my jsme si tenkrát řekli, že stoupnout na kanál nosí štěstí. Ale ty rituály! Pro mě bylo vždycky nejdůležitější se dobře rozcvičit, osprchovat se, sundat šperky a vlézt do čistého kostýmu. Je to rituál?

Tvoje píle a vůle jsou legendární. Co tě pohání?

Co mě pohánělo, já nevím… Je toho víc: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Chtěl bych, není nic, chci, dělá divy… Jinak: když tančím, tak jsem šťastná, jsem taky ctižádostivá a mám své vzory – Sylvia Guillem a mnoho dalších. A hudba! Slyšíš tu krásnou hudbu a poddáš se jí, ztvárňuješ ji, vyjadřuješ pohybem, tělem… Vždyť je to paráda!

↴

Přerušit trénink, byť jen na pár týdnů, je pro tanečníka nepříjemná věc. Byly pro tebe těžké návraty po úraze nebo mateřství?

Už jsem to někde zmínila, narodila jsem se na šťastné planetě. Těhotenství bez komplikací, porod normální, na mateřské jsem byla půl roku. Tobě jsem řekla, že Honza je moje štěstí, a to je pravda. Pomáhaly mi s ním obě babičky, vracela jsem se do krásných rolí jako Šeherezáda, Giselle a čekala mě premiéra Romea a Julie, co víc si přát? Ale měla jsem štěstí i v kariéře, po operacích kolene na mě poprvé počkal Zdeněk Prokeš s Veselou vdovou a podruhé, při zájezdu do Španělska, jste mi dovolili upravit si Giselle tak, abych na operované noze co nejmíň skákala. V Labutím jsem pak nemusela točit dvaatřicet fouetté a Jana Ruggieri pro mě stvořila náhradní verze choreografie, abych koleno šetřila.

Baletky se často trápí dietami, co ty, jídlo a pití?

To asi chceš slyšet, že mám ráda to pivo, že jo? Mám ho ráda po výkonu, ta hořká chuť skvěle zažene žízeň a doplní béčka.

Jinak vyloženě oblíbené jídlo nemám, mění se to s věkem. Jako malá jsem třeba nesnášela mléko a jogurty a jedla jsem slaninu s hořčicí. Teď to mám naopak, mám ráda mléčné výrobky a tučné maso vůbec nemusím. Ale vždycky si pochutnám na maminčiných ovocných knedlících nebo bramborových šiškách s mákem. Mňam!

A jsi dobrá kuchařka?

To by měli asi posoudit manžel a syn. Starám se, aby měl Honza aspoň jedno teplé jídlo denně. Ale když mám čas, vařím docela ráda. Nechám se inspirovat nějakým receptem, pak to upravím podle sebe a vzniknou z toho třeba špagety „a la Kokoska“

Diva v zajetí mužských postav z baletů svého bohatého repertoáru.

f o t o : Robert V. Novák

rozhovor (Kokoska je Janina přezdívka vzniklá z rodného příjmení Kosíková). Jinak kluci jsou velice shovívaví a vždycky mě odmění zažitou frázičkou: „Děkuji za oběd, bylo to moc dobré!“ Máš nějaké neřesti, co by nás zvědavé potěšily?

Nevím, od které neřesti začít. Tak třeba ujíždím na čokoládě, ráda mlsám, a pak si to vyčítám. Jsem nerozhodná, někdy hrozně líná. No, ono by se toho našlo… Ale nejhorší je asi prokrastinace, všechno odkládám na poslední chvíli, tedy všechno, do čeho se mi nechce.

A jiné koníčky?

Třeba zahrádka. Ale neříkej to Petrovi, on tam dře, já jen tak občas něco zastřihnu, okopu, vypleju. Ráda bych měla víc času na čtení, na povídání si s rodiči, co oni prožívali, když byli mladí. Najednou si uvědomuju, že o nich vím strašně málo. Miluju romantické filmy, všechny díly Angeliky můžu vidět zas a znova. Ale to je spíš asi taky jedna

↴

S uměleckým šéfem Máriem Radačovským.

↴

Tanečnice často moc nesportují, máš nějaké záliby blízké pohybu?

Pokud se sportováním dá nazvat týden na kolech – lednicko-valtický areál, rovinka, to je balada. Ale kdybys viděl, jakou cestičkou jsme letos tlačili kola na Bezděz! Jinak kánoe, pádlování, řeka… dívat se z lodě na břeh je něco úplně jiného. A když vyjde počasí a máš kolem sebe prima lidi – značka ideál. A taky ráda plavu. To neznamená, že jsem nějak zdatný plavec, ale pohyb ve vodě miluju. V zimě si ráda zabruslím.

Autogramiáda po představení v originálním modelu od návrhářky Gábiny Páralové.

z mých neřestí. A Tři oříšky pro Popelku taky a Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny….

Co ty a internet, sociální sítě?

Tak to nic moc. Známí vědí, že je lepší poslat mi SMS než e-mail… Na Facebooku nejsem a než sedět u počítače, to radši usnu u knížky.

Nový začátek, nová výzva, co ty – baletní mistr?

Musím přiznat, že v tomto směru se ještě hledám. Pořád se cítím být víc tanečnicí než pedagogem. Nechci být jako moje první šéfka, která mě dokázala před celým souborem tak vystresovat, že jsem brečela, až jsem přes slzy neviděla, a bála se tak, že jsem nebyla už vůbec schopná udělat požadované kroky. Ale taky vidím, že bez přísnosti to

↴

nejde. Člověk je od přírody asi líný a každý tanečník není poctivec. Co ošidíte na tréninku a zkoušce, to se pak ukáže na jevišti.

Láska k profesi se naučit nedá… Po tom všem, co mám za sebou, si jen někdy říkám, kdyby ti lidi věděli… jak to rychle uteče a jak nikdy nevíš, jestli to není tvoje poslední představení nebo trénink…

Litovalas ve své kariéře někdy něčeho?

Ne, opravdu nelitovala. Pravda, někdy jsem si říkala takové to kdyby… kdybych neodmítla tohle… kdybych udělala tamto… Ale ono platí, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Věřím v nekonečný vesmír, v matku přírodu, ve strážné anděly, ve vyšší moc, v lásku…

Vážit si toho, co mám, a nehnat se za nedosažitelným… Ty, ale tohle asi vynech, začínám plácat… A díky, burčák byl výbornej, ale už mi dej pokoj :-)! ×

Poslední révérence aplaudujícímu publiku.

12–13

130 let divadla → Šestý prosinec 1884 je v brněnské historii, zvláště pak v historii brněnského Národního divadla, důležitý den. Toho dne na rohu Radvítova (dnes Žerotínova) náměstí a ulice Veveří zahájilo provoz Prozatímní Národní divadlo v Brně.

↰

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Při rekonstrukci v roce 1894 byla budova zvýšena (fotografie z roku 1934).

↰ Foyer divadla (1934).

↰ Divadelní sál (1934).

Otevření divadla na Veveří (Prozatímního Národního, později jen Národního divadla v Brně) bylo významným milníkem ve vývoji brněnského českého divadla. I když bylo v Brně české divadlo pravidelně provozováno v Besedním domě již od října 1874, byly podmínky jeho existence stále provizorní a nejisté. Ustavení Družstva českého Národního divadla v Brně (1881) a otevření divadla na Veveří (1884) položilo základ budování instituce, která dnes nese název Národní divadlo Brno.

Hlavními úkoly Družstva českého Národního divadla v Brně bylo zajistit pořádání důstojných divadelních představení a vybudovat a provozovat v Brně samostatné české divadlo. Situace v letech 1882–1883 byla napjatá, neboť české divadlo již nesmělo hrát v Besedním domě (představení byla zakázána v prosinci 1881 pro nevyhovující bezpečnostní stav domu) a brněnské německé divadlo právě získalo zbrusu novou repre-

zentativní divadelní budovu (dnešní Mahenovo divadlo). Vedení Družstva se pod tlakem, ale po zralé úvaze, rozhodlo koupit dům na rohu Radvítova náměstí a ulice Veveří. Dům Marovského (U Marovských) dával možnost rychle zahájit soustavné provozování českých her, zadaptují-li se stávající prostory pro divadelní účely. Zároveň se parcela, na níž dům stál, zdála být vhodným místem pro stavbu budoucího nového reprezentativního českého divadla.

Vzhledem k tomu, že Družstvo disponovalo omezenými prostředky, byla adaptace zaměřena jen na to nejnutnější a pro divadelní provoz nezbytné. Bezprostředně po úvodní adaptaci (dílčí úpravy provázely budovu po celou dobu její existence) zahrnovaly provozní prostory pouze po dvou šatnách pro sólisty a sbor, rekvizitárnu, sklad nábytku, dekorací, textilií, hudebních nástrojů, krejčovskou dílnu, zkušebnu, archiv a kancelář Družstva. V hledišti bylo

historie

↰

↰

na Veveří

Divadlo na Veveří v době otevření.

Plakát k zahajovacímu představení 6. prosince 1884 – Magelona Josefa Jiřího Kolára s Otýlií Sklenářovou-Malou v titulní roli.

šest lóží pro platící diváky a dvě lóže pro hodnostáře, parter s mírnou elevací podlahy a galerie. Dle výměru městské rady bylo divadlo určeno pro 771 osob. Při rekonstrukci v roce 1894 byla budova nastavena o jedno patro a zvýšilo se hlediště, čímž vznikl prostor pro balkon a novou galerii.

Jeviště, navržené stavitelem Eduardem Svobodou, mělo rozměry 11,5 × 7,5 m a bylo vybaveno železnou protipožární oponou, technickou oponou a malovanou oponou s motivem Apollóna a Múz na Akropoli od Jana Václava Kautského. Až do roku 1900 se v divadle svítilo výhradně plynovými hořáky, elektrické osvětlení bylo instalováno nejprve na jevišti (1900–1902), celá budova byla postupně elektrifikována mezi lety 1907–1916.

Přes všechna provizoria a nedostatky bylo divadlo na Veveří středem pozornosti brněnských Čechů, jeho otevření vzbuzovalo silné emoce a stalo se velkou vlasteneckou

událostí. Slavnostního zahajovacího představení se v sobotu 6. prosince zúčastnily významné osobnosti kulturního života z Brna i z Prahy, pozvání přijali František Ladislav Rieger, moravský místodržitel hrabě Schönborn či zemský hejtman Vetter.

V podání Pištěkovy společnosti se hrála Kolárova Magelona s Otýlií Sklenářovou-Malou v titulní roli a nadšené projevy obecenstva mnohokrát přerušily hru potleskem při otevřené scéně. Ve slavnostním duchu se nesla i představení v následujících dnech: v neděli 7. prosince odpoledne Šamberkův Divadelní vlak a večer Smetanova Prodaná nevěsta, v pondělí 8. prosince Sardouova Fedora (opět s Otýlií Sklenářovou-Malou v titulní roli) a v úterý 9. prosince Gaskoněc Franze von Suppé.

Ač považována za krátkodobé provizorium na dobu, než se podaří získat

14 –15

dostatečné prostředky na stavbu nové reprezentativní budovy, sloužila budova divadla na Veveří, herci a Brňany zvaná též Bouda a Staré divadlo, uměleckému provozu Národního, později Zemského a Státního divadla v Brně až do roku 1952. Jako věrný přítel byla neustále vylepšována, rozšiřována a opravována, ale hrubé škody, jež utrpěla za druhé světové války, nebylo možné zcela odstranit. Technický referát někdejšího ÚNV v Brně vydal 12. června 1952 výměr o okamžitém zákazu pořádání divadelních představení, a protože nebylo možné provést hospodárnou a účelnou rekonstrukci, jíž výměr podmiňoval další existenci budovy, musela být ještě v témže roce její velká část stržena. Zachovalé části pak do definitivního zbourání objektu v prosinci 1973 užívalo Státní divadlo v Brně jako zkušebnu, ubytovnu a ateliéry. ×

→

Předlouhá cesta

k Janáčkovu divadlu

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Bílý dům na Žerotínově náměstí a Janáčkovo divadlo na Rooseveltově ulici? Všechno mohlo být jinak.

1

2

1 / Studie Českého Národního divadla v Lužánkách (1907, Emil Králík).

2 / Vítězný návrh z veřejné ideové soutěže (1910, Josef Mařík, Karel Šidlík).

3 / Návrh z veřejné ideové soutěže (1910, Otakar Novotný).

4 / Návrh z veřejné ideové soutěže (1910, Emil Králík).

3

Provozování divadla na Veveří bylo nákladné, a tak se v prvních letech po jeho otevření Družstvo českého Národního divadla v Brně soustředilo především na získávání finančních prostředků k jeho udržení. Myšlenka vybudovat reprezentativní divadelní stánek však nebyla zapomenuta a od roku 1899 začal výbor jednat o staveništi. Prostředky na stavbu nové divadelní budovy byly shromažďovány formou sbírek, prostřednictvím bazarů i věcných loterií. V roce 1904 vydala Národní banka ve prospěch stavby Národního divadla v Brně kolek a v roce 1905 byl založen Stavební fond Družstva.

Ačkoli byla původně pro stavbu plánována parcela na rohu Radvítova (Žerotínova) náměstí a ulice Veveří, zakoupilo Družstvo

4

již v roce 1902 pozemek na Haberlerově (dnešní Smetanově) ulici. Během několika let se však pro stavební záměry města stalo místo pro stavbu divadla nevyhovující a bylo prodáno. K dalším uvažovaným místům patřil pozemek v lužáneckém parku (architektonickou studii připravil Emil Králík v roce 1907), k jeho koupi však nedošlo a Družstvo se vrátilo k původní myšlence a vykoupilo pozemky a budovy kolem stávajícího divadla na ulici Veveří. Na konci roku 1910 byla již plocha pro stavbu nového divadla zajištěná, ale vyklizení její části bylo podmíněno dostavěním a zprovozněním nového ústavu slepců. K tomu došlo na počátku první světové války a kupní smlouva byla podepsána až 20. prosince 1915. Smluvní podmínka,

že dané pozemky smí být využity pouze pro stavbu divadelní budovy, zabránila včasnému investování prostředků a další finanční závazky znemožnily Družstvu hledat náhradní parcelu. Výbor Družstva však nezahálel a přes potíže s pozemky hledal a ujasňoval si podobu nového divadla. Bylo vypsáno několik architektonických anket (první dvě již v roce 1903) a v letech 1910 a 1913 vyhlášeny soutěže o architektonický návrh nového divadla.

První světová válka přípravné práce zastavila. Úsilí o divadelní budovu a sbírky na doplnění Stavebního fondu byly obnoveny až v roce 1918. Ke starostem Družstva však po vzniku samostatného Československa přibylo provozování někdejšího německého

historie

↰ Konečný model nového divadla, vystavený před započetím stavby ve foyeru dnešního Mahenova divadla. Prostranství za divadlem, v různých variantách počítající s kolonádou a parkovacími místy, nebylo realizováno.

5 / Mimosoutěžní návrh (1936, Bohuslav Fuchs).

6 / Model vítězného návrhu z užší soutěže (1937, Jan Víšek).

7 / Návrh z užší soutěže (1956, Lubor Lacina).

8 / Návrh z užší soutěže (1956, Vladimír Palla, Viktor Rudiš).

5

7

Městského divadla, a protože nemělo dostatečný provozní kapitál, muselo ze Stavebního fondu uvolnit prostředky na pořízení divadelního fundusu a další rekonstrukci divadla na Veveří. Snahy vybudovat nové divadlo tak znovu nabyly konkrétních rozměrů až ve druhé polovině 30. let 20. století. V roce 1936 vypsalo Družstvo veřejnou architektonickou soutěž a o rok později užší soutěž pro autory návrhů oceněných v předcházejícím kole.

Vítěz Jan Víšek v příštích letech svůj návrh ještě upravoval a vypracovával prováděcí plány. Vůle vystavět novou divadelní budovu byla na konci 30. let veliká, ale druhá světová válka stavbu opět znemožnila. V roce 1941 bylo navíc Národnímu (tehdy zvanému Zemské) divadlu v Brně zakázáno provozo-

6

8

vat veškerá představení a zkoušky a několik měsíců nato bylo Družstvo rozpuštěno a veškerý jeho majetek zabaven.

Idea vystavět novou reprezentativní divadelní budovu však žila stále, i když počáteční vlastenecké důvody nahradily potřeby provozní. Podmínky se značně změnily po roce 1948, kdy Národní divadlo v Brně přešlo do správy státu. V roce 1956 byla vypsána nová architektonická soutěž – z ní vzešel vítězně návrh kolektivu architektů Jana Víška, Viléma Zavřela a Libuše Žákové-Pokorové. Návrh zvítězil i ve druhém kole soutěže a v roce 1960 konečně započala stavba nového divadla.

16–17

Téměř osmdesát let příprav, shromažďování prostředků a hledání vhodných parcel uzavřela pětiletá stavba ve své době technicky dobře vybaveného a moderního divadla – nikoli však na parcelách na rohu Žerotínova náměstí a Veveří ulice, o kterých se léta uvažovalo, ale v prostoru parku na Kolišti. Nové divadlo, určené zejména pro uvádění velkých operních a baletních inscenací, bylo slavnostně otevřeno 2. října 1965 představením Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a jako sídlo operního souboru Národního, tehdy Státního divadla v Brně převzalo do svého názvu jméno Janáčkovo. ×

První šéfka opery v historii NdB Na konci roku končí po třech sezonách na pozici umělecké šéfky Janáčkovy opery profesorka Eva Blahová.

text: Pavel Petráněk foto: Jana Hallová a archiv NdB

Měla jste při nástupu do funkce nějaké předsevzetí a podařilo se vám ho naplnit?

Myslím, že každý, kdo takto významný závazek přijme, musí mít určitou koncepci a předsevzetí. Měla jsem velkou výhodu v tom, že soubor Janáčkovy opery jsem znala, sledovala jsem jeho představení a vlastně jsem s operou nepřímo spolupracovala, protože mnoho mých absolventů v tomto divadle zpívalo, zpívá a doufám, že i v budoucnosti bude zpívat.

Mým cílem bylo naplnit divadlo – a k tomu bylo třeba doplnit soubor… A tak byli angažovaní výborní sólisté jako Anda-Louise Bogza (dnes jedna z nejlepších sopranistek v Evropě), mezzosopranistka Veronika Hajnová, tenorista Rafael Alvarez či basista Jiří Sulženko. O rok později přišel mladý talentovaný barytonista Igor Loškár a nyní koloraturní sopranistka Marta Reichelová.

Návštěvnost našich představení zvýšilo i hostování výjimečných zahraničních zpěváků.

Jací významní pěvci přijali vaše pozvání do Brna?

Získat pět sólistů z Metropolitní opery byla určitě také jedna z mých ambicí. Podařilo se mi Brnu představit Janice Baird jako Élektru, Kevina Shorta, který s námi zpíval

Holanďana v Litomyšli, tenoristu Lawrence Brownleeho, který měl s naším orchestrem koncerty v Praze a v Bratislavě. Za zmínku též stojí, že Štefan Kocán vystoupí 4. prosince v Aidě a Magdalenu Koženou si budeme moct poslechnout na Janáčkově festivalu. Určitě zážitkem a přínosem pro naše sólisty byl mistrovský kurz Gilda di Nunzia, kouče, který přes čtyřicet let pracuje v Metropolitní opeře v New Yorku a byl osobním klavíristou jednoho z nejlepších světových tenoristů Luciana Pavarottiho.

Brněnský soubor si po hudební stránce stále drží vysokou laťku…

Samozřejmě jsem se snažila posílit i orchestr. Konkurzu na koncertního mistra se zúčastnilo plno kvalitních hudebníků, ale zazářil Jiří Klecker, a proto tento post i získal.

Dirigentem se stal po odchodu Caspara Richtera Peter Feranec, kterého po ročním působení vystřídal na postu šéfdirigenta velmi schopný Jakub Klecker. Vedle nich získával nové zkušenosti i příležitosti mladý Ondrej Olos, jehož patronem se stal náš nejzkušenější domácí dirigent Jaroslav Kyzlink. Šanci dostali i mladí začínající dirigenti jako asistenti na nových vznikajících inscenacích – Zuzana Pirnerová (Sen noci svatoján-

ské) a Robert Kružík (Maria di Rohan, Věc Makropulos).

Janáčkova opera má mimořádně kvalitní sbor, který už dlouhé roky vede zkušený sbormistr Josef Pančík, a jejich výkony nemají chybu.

Zavzpomínáte na premiéry uskutečněné za vašeho období?

Samozřejmě mě vždy zajímala dramaturgie, i když jsem první rok v plánovaných titulech nic nezměnila. Problémy se ukázaly už při první premiéře, když onemocněla hlavní představitelka v Mertově Ruletě a bleskový záskok výborně zvládla sólistka z opavské opery Katarína Jorda-Kramolišová), anebo když režisérka a výtvarnice Rusalky nepřipravily v daném termínu koncepci a scénu, a bylo třeba najít narychlo další tým. Jsem velmi šťastná, že se této nelehké úlohy ujal skvělý režisér Vladimír Morávek, který nám doslova vykouzlil hlavně v zahraničí oceňovanou inscenaci. Že se nedá hrát Straussova Elektra bez excelentní hlavní hrdinky, vědí všichni odborníci a to, že jsme získali Janice Baird, byl malý zázrak.

V další sezoně jsem se snažila postavit tituly, které dobře zapadaly do našeho repertoáru. Velkou radost jsem měla z Korngoldovy Heliany (v koprodukci s divadlem

rozhovor

↰

↰

Eva Blahová s Peterem Bergerem (Princ) a Gustavem Beláčkem (Vodník) po uvedení „brněnské“ Rusalky v Royal Opera House Muscat v Ománu.

Gaetano Donizetti, Maria di Rohan, premiéra v Janáčkově divadle 2014.

↰ Antonín Dvořák, Rusalka, premiéra v Janáčkově divadle 2012.

v německém Kaiserslauternu), a ještě větší z Janáčkova Osudu, Verdiho Sicilských nešpor či Brittenovy opery Sen noci svatojánské. Poslední premiérou byla opera oper W. A. Mozarta Don Giovanni (v koprodukci s divadlem v italské Lucce), která byla o rok později vyhlášená jako nejlepší inscenace předešlé sezony a její dva sólisté dostali od našich diváků nejvíce hlasů (Andrea Široká a Roman Janál).

Třetí sezona přinesla Wagnerova Bludného Holanďana, Donizettiho Mariu di Rohan (momentálně ji nehraje žádné divadlo na světě) či operetu Oskara Nedbala Polská krev, můj dluh splacený mistrovi Nedbalovi, který angažoval mého otce doktora Janka Blaha do Slovenského národního divadla v Bratislavě jako prvního slovenského operního zpěváka. Poslední premiérou je novinka v operním světě, opera Iva Medka a Markéty Dvořákové Alice in bed.

Co ještě chystáte do konce roku?

Unikátním představením bude určitě uvedení Věci Makropulos v režii světoznámého Davida Radoka, která bude mít premiéru v rámci čtvrtého Janáčkova festivalu. Nesporně velkou výzvou je pro naše divadlo konference Opera Europa, která se právě v tomto období uskuteční a na které očekáváme návštěvu

nejvýznamnějších osobností operního světa.

Tuto možnost jsme získali díky velkému hudebnímu géniovi Leoši Janáčkovi, jehož jméno dnes rezonuje na všech velkých operních jevištích. Myslím, že se má Brno na co těšit.

V posledních letech se zúčastnil operní soubor řady zájezdů. Jaké byly ohlasy? Úroda našich zájezdů byla bohatá, hlavně za poslední dvě sezony. Všechno se nedá vyjmenovat, ale v Řezně, kde jsme účinkovali v letech 2011 a 2013, jsme podle majitelky zámku Glorie von Taxis vzbudili velký ohlas.

V rakouském Villachu, kde máme zapuštěné kořeny, jsme dostali možnost uvést Nabucca.

Nádherné bylo představení v tureckém Aspendosu, kde jsme hráli v historickém amfiteátru pro 7000 lidí Verdiho Aidu (výborné hodnocení jsme měli v prestižním časopisu Opernwelt). Ve Španělsku to byla úspěšná šňůra koncertů z děl Wagnera a Verdiho a koncertní provedení opery Bludný Holanďan. Na největším slovenském operním festivalu ve Zvolenu, který oslavil už 40. výročí, se Janáčkova opera poprvé prezentovala v roce 2013 s Traviatou a poté nečekaně

18–19

přišla nabídka i na letošek, kdy jsme úspěšně uvedli Donizettiho Mariu di Rohan. Mezinárodní festival interpretačního umění v Žilině – Allegretto otvíral tento rok náš orchestr s vynikajícími zahraničními umělci. Velmi rádi jsme se opět vrátili na smetanovský festival do Litomyšle, kde přítomní diváci ocenili ovacemi vestoje operní představení Don Giovanni (2013) a Bludný Holanďan (2014).

Na závěr bych ráda vzpomněla historický zájezd Janáčkovy opery do Ománu, který se mi podařilo zorganizovat, kde v Muscatu, v nové operní budově otevřené v roce 2011, poprvé na arabském poloostrovu zazněla Dvořákova Rusalka. To byl úspěch, který si naše inscenace právem zasloužila a přítomné publikum doslova uchvátila.. Výborná kritika nám vyšla i v anglických Timesech.

Naše zájezdy významnou měrou přispěly do rozpočtu divadla i po finanční stránce.

Pokud už rekapituluji své působení v brněnské opeře, nebylo by to úplné bez poděkování všem zaměstnancům Janáčkova divadla, kteří mě přijali a respektovali, za což si jich velmi vážím, a umožnili mi tak splnit předsevzetí, se kterými jsem do divadla nastoupila. Děkuji! ×

Střež si své hranice.

Pamatuj na své pasti.

premiéra činohra

Krásná, leč krutá groteska na půdorysu lidové balady

foto: archiv Městského divadla Zlín

Ďáblice Karl Schönherr úprava a režie: Martin Františák

Premiéra 22. prosince 2014 v divadle Reduta

Překlad Dramaturgie Scéna Kostýmy Hudba

Osoby a obsazení: Muž Jeho žena Mladý hraničář

Pašerák se svou ženou v rozpadající se chalupě v drsném pohraničí Tyrolských Alp počítají peníze utržené za kontraband a společně sní o domě na náměstí. Muž je nemocný, předčasně zestárlý, ale protřelý a stále nebezpečný. Žena je krásná a tajemná. Děti nemají, ale něco je k sobě přece jen poutá. Jako třetí do hry vstupuje mladý ambiciózní hraničář, který přichází se zodpovědným úkolem: přistihnout pašeráka s kontrabandem. Hranice tohoto trojúhelníku jsou plné nastražených pastí. Vzájemné svádění ženy a mladíka, předstírané aliance, domluvy a úskoky nakonec však přece jen přerostou ve skutečné vášně. Napjaté očekávání, kdo bude přichycen in flagranti, vrcholí v tragicko-groteskním finále…

Ďáblice

(Der Weibsteufel, 1914) patří vedle jiné Schönherrovy hry Víra a vlast (Glaube und Heimat) dodnes mezi nejhranější tituly v Rakousku. Uvádějí ji jak ochotnické spolky, tak i – s každou novou nastupující generací divadelníků – Burgtheater. Hra byla několikrát zfilmována, punc expresionistické balady ji provází od počátku.

Téměř ikonickou podobu dostala v němém filmu Thy Name is Woman (1924) s uhrančivou Barbarou La Marr v titulní roli. Nutno dodat, že dobově populární démonizace ženy je v Schönherrově dramatu (zcela) neutralizována silným emancipačním vyzněním hry, které jasně odkazuje na Ibsenovu moderní dramatiku.

Režisér Martin Františák sahá po Schönherrově Ďáblici v krátkém čase již podruhé. V minulé sezoně ji inscenoval ve studiovém prostoru Městského divadla Zlín. Pro divadlo Reduta připravuje se svým týmem inscenaci v nové vlastní úpravě a ve velkorysejší výpravě, k níž vybízejí možnosti našeho jeviště.

Vedle Hany Briešťanské a hostujícího Zdeňka Juliny se na jevišti Reduty do nebezpečné hry pustí i Zbyšek Humpolec, nepřehlédnutelný, ač čerstvý absolvent JAMU. ×

Karel Želenský Martin Kubran Jaroslav Čermák Marek Cpin Jiří Hájek

20–21

Zdeněk Julina j. h.

Hana Tomáš Briešťanská Zbyšek Humpolec j. h.

L

foto: Ctibor Bachratý

o

Konec roku se blíží, v Brně uvedli nového Louskáčka / Opera Plus, 12. 10. 2014 Barbara Brathová / … Scénický výtvarník Peter Horne využil všechny prostředky – barvu, světlo, lesk, ornament, které zaútočí na diváka jako smršť třpytivé nádhery balancující na ostré hraně výtvarné estetiky a kýče… … Kostýmy Ľudmily Várossové jsou k tomuto ohňostroji barevnosti, škále střihové stylizace, fenoménu elegance a zázračné imaginace lesklého třpytu více než nápomocny.

Zachovávají si míru umělecké kvality a povyšují jednotlivé figury na estetický skvost…

V dětských rolích je obsazeno celkem 130 dětí – posluchačů Taneční konzervatoře Brno, Baletní školy I. V. Psoty a Baletní školy Filiánek.

s

… Baletní Louskáček v Národním divadle Brno je imaginární dort z marcipánu. Ne každý jej má rád, ale vypadá dekorativně a třeba ho zkusit. Brněnský Louskáček není levná záležitost a je pozitivní, že je to i vidět… Louskáček je balanc mezi klasickým duchem rodinné poetiky s dodržovanými tradicemi a pozlátkovým komerčním vnímáním současného světa. Není jen baletní pohádkou ve dvou dějstvích o realitě a snu, ale i filozofií dneška se záměrnou snahou připomenutí klasického odkazu…

u V jednom představení účinkuje 65 dětí a 49 členů souboru Baletu NdB a externistů.

↳ Malování s Louskáčkem Během prosincových představení budou mít nejmenší diváci možnost uplatnit svou fantazii a kreslířský talent ve vánoční výtvarné soutěži pro děti. Vždy o přestávce a po představení budou mít malí diváci možnost nakreslit výjevy ze zhlédnutého baletu v dětském koutku ve foyeru divadla. Dětské kresby budou vyhodnoceny porotou Baletu NdB vedenou kostýmní návrhářkou Ľudmilou Várossovou a první tři místa budou odměněna zajímavými cenami.

fotoreport balet

č

k

á

Opulentní Louskáček / www.babocka.vram.cz, Vratislav Mlčoch /

Do inscenace bylo vyrobeno na 330 kostýmů z více než 3 000 metrů látky.

k

e

… A opona se zvedne a na jevišti je salon velké bohaté rodiny s velikým vánočním stromkem a už vás mají, protože takové Vánoce jste vždycky chtěli mít a nikdy na ně nebylo. Rozdávají se dárky, děti radostí lumpačí, dospělí si to užívají, a když se v druhém dějství dívenka s princem Louskáčkem ocitnou ve snovém zámku na plese, kde se tančí španělský, arabský, čínský, ruský tanec a ještě mnoho dalších, kde tančí bača s ovečkami a jezdí sobí spřežení se sáněmi, tak to už pomalu přestáváte i dýchat, jak se celý baletní soubor překonává…

A pak nešetříte dlaně a tanečníci se děkují a pak stojíte a pořád nešetříte dlaně a děkuje se i realizační tým a nakonec jdete domů a ta holčička, co celou dobu vedle vás ani nedutala, začne štěbetat... „A dědo, šli bychom na to ještě jednou?“ „Samozřejmě že půjdeme, mohli bychom před Vánocemi, co říkáš?“ a jí se očička radostí rozzáří a vy jste šťastný. Tak tomu se říká opravdová paráda, kterou vidět jen jednou nestačí.

22–23

panorama

Jak chutná moc Ladislav Mňačko, Tomáš Vůjtek Režie: Ondřej Elbel foto: Jakub Jíra

Tajemník: Zvláště nechutně se celé spiknutí projevilo krátce po válce, kdy jsem byl nespravedlivě obviněn z kolaborace. Mí nepřátelé mě napadali za to, že jsem byl v gardě. Ale copak já jsem byl jediný, kdo v ní byl? Vstoupil jsem do ní jen z existenčních důvodů. Stranická legitimace tenkrát byla něco jako pracovní knížka, bez ní se člověk nedostal k žádné pořádné práci.

A členem té jejich strany jsem byl v podstatě pouze na papíře.

Na členských příspěvcích jsem nezaplatil ani halíř a tím jsem tu jejich stranu ekonomicky ruinoval a pomáhal ji tak rozkládat zevnitř. Jako šéfredaktor jsem samozřejmě musel psát články oslavující režim, ale z rozboru mého stylu je patrné, že jsem psal schválně hloupě, vulgárně a nabubřele, abych odradil slušného čtenáře.

Napije se.

Celou tu dobu mě pomlouvali, že jsem prase, a já jsem se přitom k žádnému korytu ani nedostal. K němu totiž v gardě pouštěli jenom katolíky, a já jsem byl vždycky luterán. Až po válce jsem se stal komunistou, protože jsem pochopil, že soudruzi jsou víc než Ježíš.

Napije se.

(úryvek ze hry Tomáše Vůjtka Jak chutná moc)

24 –25

Všecko, co je na jevišti, hraje divadlo

divadelní zákulisí výroba dekorací Detaily přípravy inscenace, objem spotřebovaného materiálu i to, jak prožívají zaměstnanci výroby dny před premiérou, prozradil Jaroslav Peterka, vedoucí výroby dekorací NdB.

text: Lenka Gregorová foto: archiv NdB

Co všechno lze zahrnout pod pojem výroba dekorací?

Zjednodušeně lze říci, že zaměstnancům výroby dekorací projdou pod rukama všechny kulisy a rekvizity, které poté divák uvidí na jevišti. Všecko, co je na jevišti, hraje divadlo. A pokud to právě není z naší dílny, tak se jedná o objekty, které může divadlo koupit hotové, nebo jde o specifické věci, například o jevištní technologie, to samozřejmě my neděláme. Pod výrobu dekorací spadají části jako je tzv. stolárna, malírna, čalounická dílna, kašérská dílna, výroba nebo oprava nábytku. V dnešní době je po všech stránkách jednodušší, dokonce i finančně, zakoupit například imitaci dobového nábytku, než opravovat staré kusy, ale pokud je to v našich možnostech, snažíme se, aby scéna působila autenticky.

Zvládáte množství požadavků jednotlivých souborů?

Musíme. Samozřejmě se všechno navzájem prolíná a jednotlivé úseky si vypomáhají.

V různých obdobích divadelního harmonogramu a podle počtu premiér je i vytíženost různá, objem práce je ale neustále enormní.

Jen pro představu, za sezonu 2013/2014 jsme spotřebovali 7,5 t železa, 18 m3 řeziva, 600 m2 laťové překližky, 850 kg barev a 2000 m2 látek.

Kolik je v současné době ve výrobě dekorací zaměstnanců a v jakých profesích?

Momentálně v dílnách pracuje na různých pozicích dvaatřicet lidí. Kašéra (vytváří povrchy kulis a plastické prvky pozn. red.) máme sice v týmu jen jednoho, zato čalouníci jsou čtyři, o nábytek se starají tři lidé, stolařů je devět a zámečníků i malířů po pěti. Tito lidé se podílejí na vlastní výrobě dekorací, ale plní i požadavky, které má propagace divadla. Připravujeme třeba plakáty, reklamní štíty a částečně vypomáháme i při

↳ Louskáček Tříkolka v malířské dílně pro myšku „zdravotnici“.

technickém zajištění kancelářského provozu a chodu divadla. Do týmu patří i profese, které se bezprostředně nepodílejí na výrobě, například nákupčí.

Vypadá to, že jde hlavně o technické profese, máte ve svém týmu i ženy?

Samozřejmě a velmi je vítáme, jsou to naše růže mezi trním. Dámy se u nás objevují hlavně v profesi malířka, ty máme momentálně tři, a často také v čalounické dílně, tam teď pracují dvě. Ale kolegyni – techničku máme i v kanceláři.

s režiséry a s inscenačními týmy všechny plánované tituly. Především musím vědět, v jaké budově se bude kus uvádět, například pokud půjde o velkou inscenaci v Redutě, tak rozsahově bude stejně pravděpodobně menší, než tituly chystané v Mahenově divadle. Na základě toho mohu posoudit výrobní možnosti a dále rozvíjet plán přípravy inscenace. V této fázi přirozeně vycházím hlavně z odhadu a ze svých zkušeností, protože někdy třeba rozsáhlý titul nutně nemusí být výrobně náročný a naopak, vždy je to trochu s otazníkem.

Co hned a co potom? Jaký je postup vzniku inscenace z hlediska výroby?

Nejprve si vytvořím harmonogram celé sezony – jednotlivé soubory předjednají

A pak přichází na řadu scénograf?

S výtvarníkem dekorací se poprvé setkáváme na tzv. explikaci, na které by nám měl již předložit své návrhy, zatím samozřejmě

26–27

→

↵

↵

Věc Makropulos Maketa od výtvarníka Jiřího Nekvasila na zahajovací poradě.

První nastínění představ a požadavků na výrobu. — Surový nábytek, zatím ještě bez nátěru a patiny. — Podvozky s kolečky pro posun po jevišti k nimž budou připevněny 5,5 m vysoké stojny. — Porada nad půdorysem inscenace pro Janáčkovo divadlo.

menší, je technicky téměř nemožné. Zároveň se nám scházely i prostorově výrazné kulisy do Věci Makropulos. Ovšem jsou to nesmírně zajímavé tituly, na kterých je radost pracovat. Louskáček je hravý, barevný, to samozřejmě výrobu i malíře hodně baví. Věc Markopulos je na druhou stranu více technická a požadavky režiséra Radoka a výtvarníka Nekvasila jsou enormní, především v tom smyslu, že požadují dekorace tak dokonalé, jako by měly hrát ve filmu.

Abychom to splnili, spolupracujeme externě i s patinérem, který scénu zatónuje, aby získala patinu, tapetář ošetřil specifický geometrický tvar na scéně a externě byly vyrobeny například i kovové rámy.

pouze skici, aby bylo jasné, jaké požadavky na výrobu bude mít, a také abychom mohli určit, zda jsme schopni jeho představu realizovat z hlediska rozměrů, funkčnosti a rozpočtu, který samozřejmě musí všechny strany dodržet. Prostě se nějak dohodneme. Zhruba měsíc po schválení rozpočtu přijíždí inscenační tým s hotovými výkresy a finálními požadavky na předávací poradu, kde inscenaci přebíráme k výrobě. To už známe konkrétní materiály, hledáme nejvýhodnější cesty, přitom neustále hlídáme rozpočet a spolupracujeme podle možností se scénografem. Poté přichází pro nás nejdůležitější část, technická zkouška – hodina pravdy. Často jsme nuceni z technických či časových důvodů mírně improvizovat, takže na technické jdeme opravdu s kůží na trh.

Pokud jsou potřeba nějaké drobné úpravy, musíme je provést do „prověrky“, což je zkouška, na které jsou už i herci v kostýmech, takže všechno už musí být jako na premiéře. Je to živý proces.

Za jak dlouho inscenaci „vyrobíte“?

To záleží na velikosti inscenace. Malou inscenaci zvládneme při kalupu i za měsíc

a půl, běžně se ale technická zkouška plánuje u menších věcí za dva, u středních za tři čtyři měsíce a u těch velkých klidně i za půl roku po tzv. předávačce.

↳

Mají se tedy diváci opravdu na co těšit?

Mohu říci, že co se výpravy týče, tak určitě.

Z hlediska technického i uměleckého jde o inscenaci velmi profesionální a výstřední.

Například rekvizity, i ty scénické, jsou originály, třeba dobové psací stroje z minulého století. Vyrábíme i kompletní nábytek, potřebovali jsme šest starších stolů, jenže nebylo možné sehnat šest stejných kusů působících realisticky a dobově.

Poté přichází pro nás nejdůležitější část, technická zkouška – hodina pravdy.

Momentálně jste pracovali hned na dvou velkých inscenacích, Louskáček měl premiéru 10. října a Věc Makropulos zahájí 21. listopadu Festival Janáček Brno 2014. Premiéry navíc následují extrémně brzy za sebou. Jak jste to zvládli?

Obě inscenace jsou mimořádně náročné, pracovali jsme na nich více než sedm měsíců. Průběžně však ještě připravujeme dvě další menší premiéry, je proto náročné sladit práci nejen časově, ale také prostorově.

Například do Louskáčka jsme vyráběli horizonty, které mají řádově 10 × 17 m, což je obrovská plocha, která je sice v Janáčkově divadle odpovídající, ale namalovat je a položit v prostoru dílen, které jsou velikostně

A s jakým nejzvláštnějším požadavkem jste se za třináct let svého působení v NdB setkal?

Realizovali jsme na jevišti už různá scénická přání. Déšť z duralové trubky, obří lebku…

Občas máme pocit, že něco prostě vyrobit nedokážeme, nakonec se ale to, co vypadá velice složitě, podaří vyřešit elegantně a jednoduše. Nic není nerealizovatelné. Ale do každé inscenace dáme kousek duše, nějaké své kouzlo nebo vychytávku.

Jak řešíte bezpečnost při přípravě dekorací? Jde skloubit bezpečí a umělecké představy scénografa?

Bezpečnostní technik nad vším bdí, především hlídá efekty, jako je oheň nebo třeba

divadelní zákulisí výroba dekorací

↳ Louskáček První technická zkouška dekorací na jevišti.

Scénograf Peter Horne se s Louskáčkem utkal již popáté. Jeho scéna „hrála“ například ve Washingtonu nebo v Atlantě.

↳

Jak prožíváte dny před premiérou, máte také trému?

Já mám trému i teď, když spolu mluvíme.

Ale to předpremiérové pnutí mám nejen já, ale většina lidí, kteří kolem mě pracují.

A tréma bývá už před tou hlavní technickou testovací zkouškou.

Máte oblíbenou nějakou inscenaci?

Rád vzpomínám na starší balet Ivan Hrozný, ten si mě získal nejen umělecky, ale i scéna byla velmi náročná a s krásnými malbami.

A ze současných například Králova řeč nebo Ostře sledované vlaky, ty mě taky dostaly.

Z hlediska dekorací jsou samozřejmě vděčné opery, takže kupříkladu Turandot, tu jsem si užil. ×

↵ Hostina dravců Maketa – původní explikační návrh. Došlo k výrazným změnám. Byl zrušen průhled, který byl nahrazen vysokými dobovými okny.

↰

práci ve výškách. Vyhodnocujeme i míru rizika. Úkolem dílen je pak například zajistit herce neviditelným ochranným pásem nebo vyrobit ochranné zábradlí tak elegantně, aby inscenaci vizuálně nenarušilo.

Nic není nerealizovatelné. Do každé inscenace dáme kousek duše, nějaké své kouzlo nebo vychytávku.

28–29

Louskáček

Malba na tylu s motivem Petrova o rozměrech 9 × 16 m na podlaze malířské dílny.

Ondřej Špaček: člen pěveckého sboru Janáčkovy opery f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Antická detektivka

Král Oidipús Sofoklés režie: Martin Františák

Thébského krále Láia postihne prokletí: jeho právě narozený syn ho prý zabije a vezme si vlastní matku, královnu Iokastu. Mocný vládce uchopí osud do svých rukou a nařídí chlapce pohodit v lese. Jenže kdosi jeho příkaz nevykoná… Z chlapce se – řízením osudu – stane syn korintského krále Polyba. Aby se dozvěděl, kdo vlastně je, odejde do delfské věštírny, kde mu Pýthia prozradí to, co už thébský král dávno ví: že zavraždí svého otce a zplodí děti se svou matkou. Tak jako před věštbou chtěl utéci Láios, tak to udělá i Oidipús. A rozběhne se svému osudu přímo do náruče…

Existují dvě období světové dramatiky, k nimž se vracíme už po staletí, bez ohledu na různé „nevýznamné“ přestávky (trvající pár historicky marginálních desetiletí). Je to alžbětinské drama, ztělesněné Shakespearovými texty, a právě antika. Mezi nejprovokativnější (a také často inscenované) starořecké výzvy bezpochyby patří Sofoklův Král Oidipús. Poprvé byl uveden v roce 429 před naším letopočtem jako první část Sofoklovy thébské trilogie, následovaly hry Oidipús na Kolónu a Antigona. Trilogie získala na Dionýsiích jen druhou cenu, nicméně Aristotelés považoval Oidipa za nejlepší příklad toho, jak by skutečná tragédie měla vypadat.

První zmínky o Oidipově mýtu se objevily už v Homérově Odysseji (z konce 8. stol. př. n. l.): jeho titulní hrdina se v podsvětí setkává s Iokasté (zde pod jménem Epikasté). Homér stručně vypráví Oidipův příběh včetně incestu, otcovraždy a Iokastiny následné sebevraždy. U Homéra však Oidipús zůstává thébským králem a neodchází ani se neoslepí. Zákruty jeho původu mu zjeví bohové, nemusí je objevovat sám.

Další významný dramatik Sofoklovy éry Aischylos zvítězil při Dionýsiích v roce 467 před naším letopočtem s trilogií obsahující hry Láius, Oidipús a Sedm proti Thébám, přičemž se dochovala jen ta poslední. Už v jeho době byl v Athénách Oidipův mýtus dobře známý.

Svět se od té doby nespočetněkrát otočil, ale přístup divadla k této hře zůstává stále stejný: vzrušuje nás. Příběh chlapce „s opuchlýma nohama“ (to je význam jména Oidipús), kterého chce jeho otec nechat zabít, aby se vyhnul strašlivé věštbě – a my spolu s oním pohozeným dítětem, z něhož se časem stane mocný a respektovaný král, poznáváme, že osud si nás najde, že se mu vzepřít nelze – patří mezi „významově nejzatíženější“ příběhy světové literatury vůbec. Fascinoval a inspiroval nejen například Igora Stravinského nebo Piera Paola Pasoliniho. O Freudovi ani nemluvě…

Premiéra 19. prosince 2014 v Mahenově divadle

Překlad Režie Dramaturgie Scéna a kostýmy Hudba Dramaturgická spolupráce Choreografická spolupráce

Matyáš Havrda, Petr Borkovec Martin Františák Marta Ljubková Marek Cpin Nikos Engonidis Ilona Smejkalová Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková

Oidipús má u nás i ve světě obrovskou inscenační tradici, patří mezi páteřní texty, na nichž se vyjevuje poetika daného režiséra.

A zároveň ovšem na jevišti představuje nesmírný interpretační problém. Čtete-li Oidipa doma v křesle, omezeni a spoutáni pouze vlastní fantazií, uhrane vás. Čte se jako detektivka: fascinující zpráva o člověku hledajícím pravdu o sobě samém.

Ve chvíli, kdy chcete převést text do trojrozměrného světa konkrétní inscenace, opěvovaný Sofoklés na vás padne jako sloup z chrámu Pallas Athény. Mezi příběh a inscenátora se totiž najednou postaví zvláštní „věc“, s níž se čtenář potýkat nemusí: mýtus. Jak napsal filozof Jan Patočka: „To, co Sofoklés říká, je podle našeho názoru nanejvýš jednoduché, a v tom právě je jeho obtížnost.

Krom toho je ještě ta obtíž, že mytické myšlení či představování, v němž Sofoklés tkví, je určitá forma vztahování k světu, pro kterou většina z nás ztratila orgán, který je nutno nahrazovat jinými.“ Těmito slovy se Patočka sice dotýká Sofoklova jiného dramatu (Antigony), nicméně podstata je táž: antické hry vznikaly v době, v níž mytologie byla živá. Nadosobní řád a víra v něj, sjednocující antickou polis, nemá dnes žádný odpovídající ekvivalent a prostá „amputace“ nestačí.

Snažíme se tedy respektovat mytologické pozadí hry, ale zároveň z ní neudělat archiválii. Hledáme způsoby, jak onen mýtus nahradit výjimečným, nadosobním časem a prostorem divadla.

V našem Oidipovi nepůjde o zcivilnění, zrealističtění, o přenesení do světa současné politiky – pokusíme se najít pro archetypální příběh dnešní tvář tak, aby nás zaujal tady a teď stejně, jako zaujal „tehdy“ – mnohokrát v historii – divadla celého světa. „Kéž nikdy nepoznáš, kdo jsi,“ říká Iokasté Oidipovi, svému manželovi a zároveň synovi v okamžiku, kdy se vlákno jeho osudu začíná rozplétat.

Oidipús se v klíčovém okamžiku rozhodne poznat pravdu, byť to znamená zaplatit cenu nejvyšší. Kdyby v ničem jiném, tak v tomto motivu je mimořádná síla, která dává uvádění této hry neustále hluboký smysl. Nezavírat oči před tím, kým opravdu jsme. ×

30–31

/ Marta Ljubková /

S Martinem Františákem o divoké Ostravě i dlouhodobých cílech

Lotos přece kvete ze dna

rozhovor Po období poznávání Ostravy a půvabné divokosti, kterou prý Ostrava umožňuje, (znovu)poznává Brno. Sám říká, že jeho způsob práce někdy připomíná činnost partyzánské brigády Jana Žižky.

Od prvního srpna 2014 se stal novým uměleckým šéfem Mahenovy činohry. Režisér, dramatik, básník a valašský patriot. Martin Františák řečený Francin.

text: Ilona Smejkalová foto: Petr Hrubeš, Jan Bernášek, Zdeněk Němec

Ve všech časopiseckých rozhovorech a recenzích se objevuje zmínka o tvém sepětí s rodným Valašskem – jde o novináři neustále přebíranou a omílanou informaci, nebo je pro tebe valašský původ skutečně tak důležitý?

Je to více novinářská berlička. Když nemá novinář otázku, tak udeří na valašskou notu. Mám pochopitelně rád rodnou krajinu, ale to má většina z nás. Výrazný je valašský jazyk, způsob myšlení a také umělecké vzory. Pánové Vojtěch Jasný, Radoslav Brzobohatý, Jiří Křižan, František Pavlíček, František Hanus – ti všichni jsou z jednoho místa. Ale už je toho valašství nějak moc a mrzí mě, když se s ním obchoduje. To starodávné Valašsko pomalu a definitivně mizí… Bohužel.

Jak vlastně napadne zemitého valašského ogara jít studovat „dramku“? Promiň, ale vždycky se mi zdálo, že dramatická výchova je tak trochu holčičí obor?

Opravdu nejsme z Grónska… Valašské Meziříčí mělo genia loci. Vyrůstali jsme ve městě plném bigbítu a undergroundu. Staří disidenti byli naši duchovní vůdcové, půjčovali nám tajné časopisy a knížky… A k té tzv. „dramce“… Dramatická výchova mi umožnila studovat psychologii, sociologii, filosofii, kulturní antropologii… Věci, které mě bavily, a jsem vděčný, že před studiem režie jsem měl tuto praktickou možnost rozšířené orientace vědomí. No a taky mi umožnila pracovat s hereckým ročníkem – tedy hrát ve třech inscenacích na škole a poté v jedné inscenaci HaDivadla.

↳ Martin Františák na stylizované portrétní fotografii Petra Hrubeše, krátce po svém nástupu do funkce uměleckého šéfa DPB.

Následný přestup na režii byl momentální impuls, nebo šlo o rozhodnutí, které v Tobě uzrávalo delší dobu?

Arnošt Goldflam si mě vybral. Myslím, že věděl, co dělá. Doufám. Chtěl jsem ty věci a zkušenosti posunout jinam. Prakticky jinam. Proto režie. Tam potřebuješ vědět od všeho něco a rychle to aplikovat.

Pět let jsi byl šéfem komunitního, dětského Divadla Polárka, byla v tom nějaká návaznost právě na studia dramatické výchovy?

Nevím. Spíše jsem mohl využít věci, které mi předali učitelé. Aplikovat archetypy, jaké

32–33

mě učil skvělý a předčasně zesnulý Alexej Pernica, pracovat se stylizací a znakem podle rad z hodin pohybu a pantomimy u Zoji Mikotové... atd., atd. Učit se poznávat divadelní provoz od Jaroslava Tučka. Pracovat s progresivním souborem.

Krůček po krůčku ses vzdaloval z brněnských vod, až jsi zakotvil v Divadle Petra Bezruče. Jakých bylo těch necelých sedm let v Ostravě?

Silných. Najít své místo v Ostravě každý nedokáže. To víš sama. Někoho ta ostravská struska zavalí a už to město a lidi nechce vidět. Já mám Ostravu v krvi dodnes a navždy. Jako jizvu z chlapecké

→

↰

↳

Martin Františák, od 1. srpna 2014 umělecký šéf souboru činohry NdB.

rvačky. Jizvu, kterou ti můžu ukázat a říct – vidíš, to je Ostrava, a potom vyprávět a vyprávět…

V Polárce i u Bezručů jsi jako šéf vystřídal svého spolužáka Honzu Mikuláška, teď se ujímáš i Reduty, která je s Mikuláškovou tvorbou neoddiskutovatelně spjata. I když jste asi každý výrazně jinde, přece máte cosi společného. Dokonce máte s Honzou „společného“ scénografa…

Tohoto Marka Cpina známe i máme od dětství.

Dá se Tvůj umělecký program činohry NdB vtělit do pár vět (dnes je populární vytyčit si tzv. krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé cíle…)?

Krátkodobý cíl je stabilizovat tým dramaturgů. Ve výsledku jimi budou Ilona Smejkalová, Martin Kubran a velice nadějný žák profesora Cejpka Martin Sládeček. Tento tým pracuje na dramaturgii s výhledem tří následujících sezon.

Střednědobý cíl – doplnit soubor o výrazné herecké osobnosti. Přicházejí Hana Briešťanská, Martin Siničák a další… V horizontu plánů dramaturgie považuji za nutné představit brněnským divákům deset kvalitních osobností, vedených dobrými režiséry.

Dlouhodobý cíl mám jeden – dělat věci tak, aby člověk a lidé okolo něj neztráceli cit a víru v dobrou vůli hledat.

Novou sezonou v NdB se jako červená nit vine téma viny a trestu, moci a bezmoci. Proč je tvým vstupním titulem právě Sofoklův Král Oidipús?

Neznám hru, která by se člověka dotýkala tak osobně jako Král Oidipús. Pro mě je Král Oidipús absolutní. Plné drama.

Do titulní role sis obsadil Martina Siničáka, herce, se kterým se setkáváš poměrně pravidelně…

Jsem rád, že jsme spolu v jednom divadle.

Patříme své generaci. Nemusíme o věcech zbytečně mluvit… A oba víme, že zkoušení bude těžké. Ale chceme jít za vlastní hranice.

Dlouhodobý cíl mám jeden – dělat věci tak, aby člověk a lidé okolo něj neztráceli cit a víru v dobrou vůli hledat.

Říkáš, že máš rád autorské věci i konzervativní klasiku, silné příběhy a silné ženské hrdinky. Současné, třeba i experimentální drama tě neláká?

Ale já píšu současné drama! Vyrostl jsem v alternativě. Mě zajímá téma, prostředky by měly sloužit zpracování tématu. Nerozlišoval bych experimentální a neexperimentální.

Pravdou je, že současné divadlo je někdy přezíravé ke slovu a jazyku. A to je, myslím, v zemi géniů, jakými byli Vítězslav Nezval anebo Vladislav Vančura, veliká škoda.

S ženskými hrdinkami je to podobně jako se zmiňovaným valašstvím. Novinářské téma.

Zajímají mě všechny postavy. Nejvíce ve všech variantách potíží postav ve standardních životních situacích.

V této sezoně se brněnským divákům představíš i jako dramatik. Jak vznikají tvé hry? Kdysi jsi říkal, že sice figury dlouho hledáš, ale v první verzi píšeš rychle. Platí to stále?

Skicuju hru měsíce. Píšu týdny. Musím rozumět postavám. Musím je znát. Potom přichází hra. Postavy si hledají své místo, svůj jazyk, svůj příběh.

Po období čistě fabulačních textů jsi napsal „Průtrž“, která vychází z autentického materiálu. „Havel v zemi čeledínů“ bude pokračovat v této linii?

Průtrž a Havel v zemi čeledínů jsou příběhem mnou smyšlené rodiny Šveců. Příběh začíná v divokých devadesátých letech s odkazem na některé reálné situace. Poprvé jsem zažil obavy při psaní. Jeden novinář rozpoznal příběh jedné z postav. Ta postava

rozhovor

V pořadu „Divadlo žije!“ jsi před rokem řekl, že si už víc hlídáš psychoterapeutický styl své práce – do tvorby se prý úplně bezhlavě nenoříš, zdánlivě samozřejmé věci pro tebe

nabývají na hodnotě a banální situace všedního života ti dávají sílu do práce. Že „už nemusíš všechno prožít a protrpět a při zkoušení pak upadnout do naprostého šílenství“. Znamená to, že ostravská éra „divokého Francina“ je definitivně za tebou?

Pokud chceš tvořit, musíš být nějakým způsobem uhranutá a raněná. Já to tak mám. A je, myslím, normální, že se musíš spoustou věcí proboxovat. Lotos přece kvete ze dna! ×

Martin Františák, od této sezony nový umělecký šéf činohry Národního divadla Brno, se narodil roku 1974 ve Valašském Meziříčí, kde působil jako textař a performer v několika undergroundových uskupeních. Poté byl přijat na brněnskou JAMU, kde vystudoval dramatickou výchovu a činoherní režii (druhý z oborů v ateliéru Arnošta Goldflama).

V letech 2005 až 2007 působil jako umělecký šéf a režisér brněnského Divadla Polárka, poté byl šest a půl roku uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Mezi jeho nejúspěšnější ostravské počiny patřily zejména tituly Macbeth, Bezruč?!, Rodinná slavnost či Job – za ztvárnění titulní role v poslední ze jmenovaných inscenací získal Norbert Lichý Cenu Thálie. (V témže roce byla Thálií oceněna i herečka Petra Hřebíčková jako Maryša ve Františákově zlínské inscenaci.) Souběžně s ostravským působením spolupracoval i s dalšími českými a moravskými divadly, např. se Švandovým divadlem a Divadlem v Dlouhé v Praze,

34 –35

↳

objednávala vraždy novinářů a on se mě zeptal, jestli čekám něco podobného… Havel v zemi čeledínů se odehrává v situaci po prezidentské amnestii. Dotýká se současnosti a pracuje s vrstvami těch dvaceti let naší moravské demokracie a svobody.

Martin Františák při zkoušení hry Karla Schönherra Ďáblice, premiéra 22. prosince 2014 v divadle Reduta.

Klicperovým divadlem v Hradci Králové nebo se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti.

Kromě divadelní režie Martin Františák také točí televizní dokumenty, pro Českou televizi režíroval cyklus pořadů Česko jedna báseň.

Je mj. dramatikem, inspiruje se zejména krajinou a mentalitou rodného Valašska a jeho texty s „rurálním laděním“ bývají proto často označovány jako vesnická dramatika.

Svoji prvotinu Doma režíroval v amatérském Divadelním souboru Jana Honsy v Karolince, hru posléze uvedl soubor Činohry pražského Národního divadla, stejně jako další Františákův text (psaný původně pro Divadlo Petra Bezruče), hru Karla. Pro rozhlas napsal Martin Františák tři hry – Tvůj děda, Dva chlapi za město a Průtrž.

V Mahenově činohře se v této sezoně Martin Františák představí hned třikrát – dvakrát coby režisér (Král Oidipús a Rozbitý džbán) a jednou jako autor (Havel v zemi čeledínů v režii ředitele NdB Martina Glasera).

Divadlo je o lidech a pro lidi Kampaň k premiérám 2014/2015

ohlasy foto: Robert V. Novák, Jana Bartoňková

K nové plakátové kampani k premiérám NdB v sezoně 2014/2015 autorů Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka.

Nové vedení NdB vzalo výzvu ke změně vážně. Začalo od píky – změnou vizáže. Hvězdami nové reklamní kampaně jsou ti, bez nichž se divadelní provoz sice neobejde, ale pro běžného návštěvníka to mohou být hrdinové bez tváře. Zaměstnanci divadla – vrátný, hlídač, rekvizitářky, kulisáci. Ti, kteří by se „normálně“ nikdy na plakát nedostali, shlížejí z velkoformátových fotografií špičkového českého fotografa Ivana Pinkavy a příběhy vepsané do jejich tváří korespondují, nebo naopak ironicky kontrastují, s titulem inscenace. A upozorňují a lákají, předávají všem, kdo ho chtějí zaznamenat, důležitý vzkaz: divadlo je vaše, je tu pro vás – pro lidi. A dělají ho pro vás zase jen lidé. A všichni jsou pro zdar podniku stejně důležití, i když jejich jména v obsazení mnohdy nenajdete.

Kouřové signály, které tato kampaň vysílá, jsou jasně čitelné: v Brně je divadlo, divadlo je pro lidi, lidi, přijďte do divadla!

Stejně přesvědčivě a důrazně budou zvát na jednotlivé inscenace protagonisté – herci, tanečníci, zpěváci. Dávají všanc nejen své tváře a doufají, že vnímavý a pozorný divák pozvání přijme. Oběma stranám je jasné, že jedna bez druhé se neobejde.

Anketa: „Všimli jste si nové kampaně NdB? Jak se vám líbí?“ Dle mého názoru je netradiční, zajímavá, odvážná a vede k zamyšlení, co je to za herce? Znám ho? Vždy jsem si přečetl, co ten člověk vlastně dělá, i když jsem věděl, že se o herce nejedná. Proto si myslím, že zaujme.

Martin Uttner, ředitel divize Morava jih, MAFRA Kdo by si jí nevšiml. Oceňuji nápad, ale dobré nápady patří k dobrému divadlu, to je jaksi samo sebou. Akorát si představuji, jak těžké muselo být přemluvit některé z aktérů. A doufám, že vedení divadla půjde ještě dál. Tedy: herci a zpěváci v dílnách a na vrátnicích, režiséři v kotelně (koneckonců po pětadvaceti letech by to pro mnohé byla zajímavá připomínka) a obyčejní lidé ze zákulisí na jevišti.

Aspoň na jeden den. Na takové představení by jistě stály fronty.

Pokud k tomu dojde – rezervujte mi, prosím, lístek…

Jaromír Ostrý, ředitel Českého rozhlasu Brno a Zlín Plakátovou kampaň Národního divadla Brno jsem zaregistrovala a oslovila mě. Zaujal mě především nápad, který je nový, tudíž nepřehlédnutelný. Takového Louskáčka si určitě nenechám ujít!

Hana Orošová, mluvčí brněnského studia České televize Samozřejmě, zaregistroval – nejprve na Facebooku, pak v ulicích města. Taky jsem na ni hned reagoval – a stačilo mi jedno slovo: Úžasné!

Dnes svůj komentář trochu rozvedu. Je to ohromný nápad – nejprve to člověka trochu zaskočí („Bože, co to je?!?“), pak mu to dojde a dál si to může už jen vychutnávat. Působení těch plakátů má několik vrstev a pokaždé člověku dojde ještě něco dalšího. Je to vtipné, ironické, sarkastické, hloubavé, naivní, dramatické, laskavé i kruté zároveň, provokuje a zneklidňuje to člověka v tom nejlepším – kreativním – smyslu slova. Ale je to taky příslib – víte, co všechno si slibuji od inscenací, které jsou takto ohlašovány?

Václav Cejpek, prorektor JAMU

Nová kampaň mě zaujala především svojí originalitou. Symbolizuje pro mě nový vizuální styl Národního divadla Brno a naprosto neotřelým způsobem poutá pozornost. Jednoduše řečeno, kampaň prostřednictvím tváří jindy anonymních zaměstnanců divadla považuji za skvělý nápad.

Jan Souček, ředitel TS Brno, Česká televize Nová kampaň je zcela nepřehlédnutelná. Typograf Robert V. Novák a fotograf Ivan Pinkava představují ve svých oborech naprostou špičku a jejich práce vyniká v Brně tím více, že před plakáty NdB (i jiných kulturních institucí) byl člověk dosud spíš zvyklý uhýbat očima. Nejde však jen o profesionalitu výtvarného řešení, ale také o provokativní vzkaz, který kampaň obsahuje. Dovnitř sděluje, že divadlo je jeden organismus a na nočním hlídači nebo inspektorce jeviště záleží stejně jako na hercích a režisérech. A navenek, že hvězdou představení je každý bezejmenný návštěvník, protože divadlo se nehraje jen „pro něj“, ale především je „o něm“. Teď už jde „jen“ o to, aby NbB tak dokonale kombinovalo profesionalitu a nápady i v samotných inscenacích.

Miroslav Balaštík, šéfredaktor časopisu a nakladatelství Host

36–37

×

Mapuji lidskou existenci text: Olga Šubrtová foto: Ivan Pinkava, Petr Neubert

Ivan Pinkava ↳ Pohled do výstavy Ivana Pinkavy [Antropologie] ve Fait Gallery MEM v Brně, 2014

Nejsem si jist, že právě fotografie dokáže sdělovat tak komplexně jako například hudba.

Je to médium s mnoha limity.

Ivane, poslední dobou se víc než na lidské tváře zaměřuješ na hledání duše nejrůznějších předmětů. Co tě k tomu vede? A co musí mít člověk nebo věc, abys zatoužil je fotit?

Ne, nemyslím, že bych hledal nějakou duši předmětu. To by bylo nedorozumění.

Fotografované předměty mi pouze umožňují jiným způsobem pokračovat v tom, co vlastně dělám od začátku. Tedy nějak mapovat lidskou existenci, vizualizovat její stavy v nejobecnější rovině úvah, když to řeknu zjednodušeně. Je celkem jedno, zda k tomu využívám lidskou tvář, tělo nebo objekt. Proto se ani způsob výběru, koho či co chci v ateliéru fotografovat, moc neliší.

Jen některé věci či tváře mají to správné kouzlo, že umějí cosi vyjevovat či nás nějak zrcadlit. Proč tomu tak je, opravdu nevím, pracuji v tomto smyslu intuitivně. Něco mne prostě fascinuje, a něco naopak vůbec nezajímá.

Máš originální, naprosto svébytný vizuální jazyk. Budovals jej vědomě, nebo během let přirozeně vyplynul z hledání obsahu?

Samozřejmě že jsem odpovědný za svůj rukopis, ale kolik v tom je skutečné svobody, v tom bych byl hodně opatrný.

Domníváte se, jak přesně víte, co a proč děláte. Až časem si uvědomíte, že všechno je možná poněkud složitější. Tím chci říct, že určitá nastavení už máme v sobě daná a možná je ani nepřekročíme. Spíše jim potřebujeme porozumět než jim odporovat.

Jaká témata jsou ve tvé tvorbě stěžejní?

Nevnímám to jako téma, raději bych mluvil o myšlenkovém okruhu, který se někdy rozšiřuje a jindy naopak zužuje podle toho, jak si dovolím být obecnějším a jindy naopak subjektivnějším. Finalita, rozpad, úzkost, ale i jas, krása nebo naděje jsou obsesivně se

vyplavující obsahy. Prostě úzkosti i očistné mechanismy dnešního člověka.

Existuje stále něco, co bys skrze své fotografie rád vyslovil, a nedaří se to?

Otázkou je, nakolik celistvé sdělení lze vůbec fotografií předat. Nejsem si jist, že právě fotografie dokáže sdělovat tak komplexně jako například hudba. Je to médium s mnoha limity. Jsem k fotografii poněkud skeptický, ale usilování o určitou celistvost bude vždy mou skrytou ambicí.

Určitě člověk jinak vnímá fotografie při výstavě v Rudolfinu, v malé galerii nebo třeba na Pražském hradě.

Nakolik je pro tebe výstavní prostor důležitý? Svěřuješ někdy jeho výběr do cizích rukou?

Věci jsou složité a možnosti volby omezené.

Takže zákonitě dochází i na kompromisy.

Stále věřím, že dobrá věc by měla obstát

profil vždy, ale je skutečností, že některé prostory dokáží zničit vše a pak je lepší prchnout.

Dobře provedená instalace ve vhodném prostoru výstavu posouvá určujícím způsobem a často je pro diváka také interpretujícím klíčem.

Co dál připravuješ pro NdB? Teď hodně promýšlím koncepci řádných plakátů k jednotlivým představením, které budou vybavené veškerými textovými náležitostmi a které už budou postavené na tvářích skutečných sólových umělců.

Lákalo by tě někdy zkusit fotit divadelní představení? Nebo se vrátit ke své (zatím jediné) zkušenosti scénografa?

Asi lákalo, ale není možné dělat všechno a už vůbec ne se domnívat, že člověk všechno umí. Scénografie je svébytný, poměrně komplexní a náročný obor. Zcela výjimečně je možné do něj vstoupit zvenku, ale musí to mít pádný důvod či musí být nějaká konstelace, která takový vstup zdůvodní. Jinak to může skončit podobně smutně, jako když má dnes kdekdo pocit, že umí fotografovat.

Jaké jsou tvé nejbližší umělecké plány?

Mám teď takové lehce bilancující období a trochu si dopřávám od všeho odstup.

Příští rok mne ale čeká jedna větší výstava ve Francii a jsou pootevřené dveře i k nějakým projektům v Asii a v Americe, ale to je zatím ještě daleko. ×

↰

A teď zpátky ke spolupráci s divadlem. Jak probíhal výběr brněnských tváří?

Výběr pro kampaň nové sezony vznikl za vzájemné diskuze s Martinem Glaserem nad civilními fotografiemi zaměstnanců a nově uváděnými tituly. Hledali jsme takové spojení mezi tváří a titulem, které bude někdy nečekané, jindy vtipné, pak zase provokativní nebo nabourávající ustálené asociace k nejznámějším titulům.

Vyžadovalo to od zúčastněných určitou míru velkorysosti k vlastnímu egu i smysl pro sebeironii. Potěšilo mě, že do toho všichni, které jsme oslovili, šli. A měl jsem pocit, že je to i bavilo. To, že se jednalo právě o zaměstnance divadla, zřejmě pomohlo, že všichni dokázali porozumět tomu, že přestože reprezentují sami sebe, přijímají zde i konkrétní roli. Chci také zmínit, že spolupráce s některými byla opravdu naprosto překvapivá, jak dokázali jemně pracovat s emocí vlastní tváře a co všechno ze sebe při focení nabídli. Patří jim opravdu poděkování.

Scéna Ivana Pinkavy ke hře Larse von Triera Kdo je tady ředitel?, pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích.

Ivan Pinkava (1961) absolvoval FAMU, obor Umělecká fotografie (1986). Od té doby se věnuje volné fotografii. Od roku 1988 průběžně vystavuje např. v Německu, Francii, Itálii, Velké Británii, USA, Mexiku atd. Dosud nejrozsáhlejší výstavu uspořádal v roce 2004 v Galerii Rudolfinum v Praze. Jeho fotografie jsou zastoupeny v českých i světových soukromých a veřejných sbírkách a jsou publikovány v řadě knih a katalogů.

Ivan Pinkava je autorem výrazných portrétů zaměstnanců Národního divadla Brno, které právě teď obracejí pozornost Brňanů k premiérám nové sezony.

38–39

Za kulisami s králem Kamila Kolářová,

Martin Sláma,

věrná předplatitelka Mahenovy činohry

dlouholetý člen hereckého souboru Mahenovy činohry

klub mecenášů NdB

↳ Mecenášem foto: Vladimír KIVA Novotný a archiv NdB

může být každý

Podzimní novinky z Klubu mecenášů Národního divadla Brna Je nám ctí představit vám vizuální styl vytvořený přímo na míru klubu mecenášů Národního divadla Brno. V duchu motta našeho klubu „Mecenášem může být každý“ jsme zvolili podobu, kterou máte nyní před sebou. Reprezentuje setkání – setkání herce a jeho diváka. Setkávání je vlastně to, oč u nás v divadle běží. Setkání rodin, přátel, milenců, obchodních partnerů… To všechno jsou setkávání, která odpradávna divadlo spojují a spoluutvářejí. Návštěvníci se setkávají s herci, kteří předvádějí návštěvníky, kteří do divadla právě za tímto „zrcadlem“ přicházejí. To hovoříme o setkání jeviště s hledištěm, my vám však chceme nabídnout ještě něco jiného – setkávání v zákulisí - tam za kulisami, kde se divadlo tvoří doopravdy. Tam, kde ta setkání nebývají příliš na očích… První „příběh“ o setkání pro nás vytvořil umělecký fotograf Vladimír KIVA Novotný.

Herec – Martin Sláma, dlouholetý člen hereckého souboru Mahenovy činohry, který byl za svůj excelentní výkon v představení Králova řeč oceněn cenou diváků DIVA 2013.

Krásná divačka – Kamila Kolářová, věrná předplatitelka Mahenovy činohry.

Doufáme, že se vám náš „příběh setkání“ zalíbí, možná budete aktéry toho příštího! ×

Mecenáši Giselle, Giselle mecenášům Partneři NdB na baletním představení Na stránkách věnovaných Klubu mecenášů bychom vám rádi pravidelně přinášeli také reportáže z akcí, které pro přátele a partnery pořádáme. Zahájíme okénkem ještě z konce předcházející divadelní sezony. Na samém začátku léta připravilo Mahenovo divadlo speciálně pro naše nové partnery podmanivé baletní představení Giselle. Číší vína je přivítali ředitel Martin Glaser s uměleckým šéfem baletu Máriem Radačovským. Všechny přítomné lákali spojenými silami k návštěvě inscenací chystaných na sezonu 2014/2015 a představili novou uměleckou koncepci baletního souboru, na jejíž zdar si všichni společně připili. Děkujeme všem našim partnerům a přátelům za podporu, bez nich bychom nemohli dělat to, co děláme, v kvalitě, jakou si všichni přejeme! Těšíme se na všechna další setkání s vámi, na vaše podněty a připomínky! Vaše názory nás zajímají a pomáhají nám pokračovat v uměleckém zápolení! ×

↳

40– 41

Chcete se také stát mecenášem NdB? Kontaktujte prosím: Michaela Cvetlerová sponzoring/fundraising tel.: +420 724 910 308, 542 158 266 email: cvetlerova@ndbrno.cz

Brněnský

Othello americkýma očima

reflexe NdB

(úryvek z reportáže) text: Marvin Carlson foto: Vladimír Kiva Novotný

Národní divadlo Brno ve skutečnosti sestává ze tří divadel. Nejstarším z nich je Reduta, ale poté, co byla v roce 1870 po ničivém požáru uzavřena, postavilo město novou, větší budovu inspirovanou pražským Národním divadlem. Bylo to první divadlo na evropském kontinentu, které zavedlo elektrické osvětlení, jež navrhl samotný Edison.

Jmenuje se Mahenovo a je to centrum brněnské činohry. Zhlédl jsem tady pozoruhodného postmoderního Othella v režii slovenského režiséra Rastislava Balleka, žijícího v Bratislavě, jenž v Brně režíruje pravidelně, nedávno vysoce novátorskou Noru v divadle Reduta. Othello je jeho zatím poslední režií, premiéra proběhla zhruba měsíc předtím, než jsem představení v květnu 2014 navštívil.

Jedním z nejpřekvapivějších rysů této inscenace bylo používání jazyka. Do role Othella Ballek obsadil jednoho ze svých oblíbených herců – Roberta Rotha, jenž je považován za největšího herce současných slovenských divadelních scén. Stejně jako v případě některých předchozích ballekovsko-rothovských spoluprací, i zde se konkrétní podoba inscenace významně mění představení od představení. Ballek je autorem celkového pohybového schématu, ale své herce podporuje v improvizaci a experimentování, což vede k autentickému bezprostřednímu zážitku, ale mnohdy i k nebezpečným situacím. Stejným způsobem nakládá režisér i s replikami. Zejména těmi Rothovými. Představitel hlavní role v průběhu večera promlouvá česky, slovensky a příležitostně také anglicky, zcela se podřizuje síle okamžiku. Tím intenzivněji vnímáme labilitu a rozpolcenost postavy, kterou představuje. Roth je hubený a kostnatý, svého Othella nehraje tradičně s prostou vznešeností, ale od samého počátku jej líčí jako trýzněnou duši, podobně jako někteří herci ztvárňují Hamleta v jeho záchvatech šílenství. To vzbuzuje dojem, jako by navzdory tomu, že je manipulován Jagem, vytvářel Othello svůj osud sám, jako by mu nebyl podstrčen cizí rukou. Na scéně jej obklopují symboly černé Afriky, přestože sám Roth je běloch. Jeho kostým (navržený Katarínou Holkovou) sestává z úzkých černých kalhot, šperků, náušnic a černě nalakovaných nehtů, jež vyvolávají představu „černých“ rockových hvězd, jako byl například Michael Jackson. V průběhu večera se před zraky diváků při různých příležitostech mihne celá řada rituálních předmětů z Afriky nebo africké štíty. Na počátku relativně krátké druhé poloviny, která je zasvěcena především posledním chvílím Desdemony, je horní část proscénia skryta za plátnem, na němž se ve smyčce promítá záznam představami trýzněného Othella, který si pokrývá tvář černou barvou, ačkoliv živý herec na podlaze je stále ještě bílý. Desdemonina vražda je na jevišti ztvárněna jako jakýsi groteskní, primitivní rituál, při němž téměř nahý Othello, nyní už s tělem celým černým, svou ženu škrtí v jednom z nejexpresivnějších výjevů usmrcení, jaké jsem kdy v inscenacích této hry viděl. Po několik mučivých minut se Desdemona (Lucie Schneiderová) zmítá v křečovitých pohybech, než nakonec podlehne a už neprocitne.

Zdejší Jago (Bedřich Výtisk) ve skutečnosti není padouch, ale spíše současný politický manipulátor, jehož podezření, že Othello projevuje zájem o jeho ženu Emilii (Eva Novotná), je jednoznačně opodstatněné, soudě podle jejich blízkého vztahu, který na jevišti pozorujeme. Je oděn do moderního šedivého luxusního obleku s růžovou kravatou, ze všech postav ve hře působí nejvíce současným dojmem a, což je trochu divné, až nepřirozeně připomíná nedávno zesnulého amerického herce Philipa Seymoura Hoffmanna, jenž podobného Jaga

Desdemonina vražda je na jevišti ztvárněna jako jakýsi groteskní, primitivní rituál, při němž téměř nahý Othello, nyní už s tělem celým černým, svou ženu škrtí v jednom z nejexpresivnějších výjevů usmrcení, jaké jsem kdy v inscenacích této hry viděl.

hrál v jedné ze svých posledních divadelních rolí. Neschopný benátský stát, vylíčený v této inscenaci, je tváří v tvář násilným událostem v závěrečných obrazech bezradný. Když Jago zastřelí svého smůlou doprovázeného druha Rodriga (Michal Dalecký) a poté i svou ženu, Dóže, oblečený do elegantního, plně renesančního kostýmu, i jeho černě odění druhové v hrůze uprchnou. Jago upustí zbraň doprostřed jeviště, přímo před zdrceného Othella, a nonšalantně odkráčí boční uličkou z jeviště i z divadla, nejspíš proto, aby svou destruktivní agendu přenesl i do našeho světa. Othello, jenž zůstal sám s mrtvolou své ženy, pronese dlouhou a téměř hysterickou pohřební řeč/ vyznání, během které zbraní výhrůžně mává do publika, nakonec ji namíří do svých úst, světla zhasnou a ozve se výstřel.

Osvětlení a scénografie, navržené Jozefem Cillerem, rozlehlé jeviště Národního divadla naplno otevírají zrakům diváků, a tím se vytváří obrovský černý prázdný prostor, kde se za běžných okolností postavy objevují v kuželech světla. Většina scén se odehrává v intimní zadní části jeviště, po celé scéně jsou ale vždy roztroušeni osvětlení jedinci nebo malé skupinky herců. Ti obvykle jen stojí, příležitostně ale pantomimicky doplňují akce, očividně – podle režijní koncepce – tak, jak ten který večer uznají za vhodné. V duchu se ztvárňovanou nevypočitatelností se Othello někdy jen tak prochází po jevišti, vchází do kuželů světla a znovu z nich mizí, zatímco ostatní postavy mají tendenci setrvávat na jednom místě. To samozřejmě podtrhuje Othellovu nevyzpytatelnost, nesenou Rothem, která mu na konci příběhu sice účinně, ale znepokojivě „radí“, aby dal průchod „divošské“ povaze svých afrických kořenů. × / Přeložila Helena Michková /

Marvin Carlson, uznávaný profesor teorie a dějin divadla v prestižním Graduate Center spadajícím pod City University of New York, je autorem mnoha článků zabývajících se divadelní teorií, evropskou divadelní historií a dramatickou literaturou.

V roce 1994 obdržel Cenu George Jeana Nathana za divadelní kritiku a v roce 1999 získal ocenění pro významné vědce Americké společnosti pro divadelní výzkum.

Jeho kniha The Haunted Stage: The Theatre as Memory Machine (Strašidelné jeviště: Divadlo jako stroj na vzpomínky), kterou roku 2001 vydal University of Michigan Press, získala Callawayovu cenu.

V roce 2005 obdržel čestný doktorát na Univerzitě v Athénách. Jeho nejnovější knihou, napsanou spolu s Khalidem Aminem (Palgrave 2012), je titul The Theatres of Morocco, Algeria and Tunisia (Divadla v Maroku, Alžírsku a Tunisku).

42– 43

MASTERPIECE TRANSFORM MASCARA Prˇedstavujeme inovativní kartácˇek pro okamžitou promeˇnu vašeho pohledu. Zachytí a zvýrazní každou rˇasu. #MAKEGLAMOURHAPPEN Doprˇejte si neprˇehlédnutelné rˇasy.

Odhalte svu˚j pu˚vab na maxfactor.cz

Národní divadlo Brno připravilo speciální cenové zvýhodnění pro celou rodinu.

Rodinné vstupné Ceny: Rodinná lóže (Mahenovo divadlo) – platí pouze dospělí + 2 děti zdarma Sedadla v řadě (všechny scény NDB) – 2 dospělí + 1 dítě zdarma + každé další dítě sleva 50 % Rodinné vstupné NdB platí na produkce Národního divadla Brno.

Celý výčet repertoáru je na www.ndbrno.cz

Chcete jít do Národního divadla Brno a nemá vám kdo pohlídat děti? Nevadí, máme pro vás připravenu

Divadelní chůvičku! hlídání v klidu vašeho domova 70 Kč na hodinu za každé další dítě příplatek 10 Kč nabídka platí i pro mimobrněnské diváky Podmínkou je buďto abonmá NdB anebo vstupenka do Mahenova divadla, Janáčkova divadla nebo divadla Reduta

Více informací na + 420 607 653 443

Ŕ8PÛQ­ MH NYÛW ľLYRWD FHO© VSROHÍQRVWL œ

Lev Nikolajevič Tolstoj

www.kvetiny-brno.cz

mediální partneři

partneři

Přejeme všem fanouškům Národního divadla Brno, co nejvíce rozkvetlých květů v nové divadelní sezóně.

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

listopad

↗l

2014

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla pro školy

opera so

1. 11.

17.45

Carmen

↗l

| DR |

Přímý přenos Metropolitní opery

po

3. 11.

9.00 a 10.30

Co ani liška netušila

činohra

| DR | po

3. 11. 19.00 Hostina dravců

A | JD |

út

4. 11. 19.00 Králova řeč

KO 1, 2 | JD |

st

5. 11. 19.00 Veselé paničky windsorské

| MD |

| JD |

čt

6. 11. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

| MD |

čt

6. 11. 19.00 Loupežníci

| DR |

čt 13. 11. 19.00 Polská krev

ZOK | JD |

pá

7. 11. 11.00 Brněnské pověsti

| DR |

pá 14. 11. 19.00 Alice in bed

| DR |

pá

7. 11. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza – vyprodáno

| MD |

so 15. 11. 15.00 Rusalka

| JD |

so

8. 11. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

út 18. 11. 20.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

so

8. 11. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

st 19. 11. 16.00 Beseda k premiéře Věc Makropulos

| JD |

so

8. 11. 19.00 Hostina dravců

| MD |

čt 20. 11. 19.00 Iva Bittová, BROLN

| MD |

ne

9. 11. 20.00 Jules a Jim

| DR |

Vzdělávací pořad pro děti

út

4. 11. 19.00 Maria di Rohan

st

5. 11.

17.00

Osud

so

8. 11.

17.00

Nabucco

ne

9. 11. 19.00 Lazebník sevillský

Noc divadel

pá 21. 11. 19.00 Věc Makropulos

premiéra

JD prem 1, 2 | JD |

so 22. 11. 16.00 Sborový koncert Dětský sbor Brno / Kantiléna, | JD | sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno

so 22. 11. 18.45 Lazebník sevillský

ČP 1, 2 | MD |

↗l

| MD |

út 11. 11. 18.00 Bůh masakru

| MD |

st 12. 11. 10.00 Zlatovláska

| MD |

čt 13. 11. 14.00 Apartmá v hotelu Plaza – vyprodáno

| MD |

pá 14. 11. 18.00 Králova řeč – vyprodáno

| MD |

| DR |

↗l

Přímý přenos Metropolitní opery

ne 23. 11. 15.00 Alice in bed

| DR |

so 15. 11. 15.00 Ostrov pokladů

ne 23. 11. 17.00 Vánoční koncert Václava Hybše

| MD |

ne 16.11. 16.00 Listování Lukáše Hejlíka

ne 23. 11. 18.00 Její pastorkyňa

/ host /

DV | MD | | DR |

O princi Čekankovi (Patrik Ouředník)

↗l

| JD | ne 16.11. 17.00 Listování Lukáše Hejlíka

Opera Graz

po 24. 11. 19.00 Věc Makropulos

Noc divadel

| DR |

Mé dětství v socialismu

↗l

S, SPO, ZOA | JD | ne 16. 11. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden

út 25. 11. 19.00 Výlety páně Broučkovy

/ host /

↗l

| MD |

Národní divadlo moravskoslezské

st 26. 11. 19.00 Příhody lišky Bystroušky

/ host /

ne 16. 11. 19.00 Kabaret Kafka

↗l

út 18. 11. 19.00 Othello

/ host /

| JD |

L. Janáček, B. Bartók, M. Dalbavie, A. Dvořák

pá 28. 11. 19.00 Její pastorkyňa

/ host /

↗l

E | JD |

balet ne

2. 11.

čt

6. 11. 19.00 Giselle

17.00

Giselle ↗l

po 10. 11. 10.30 Sněhurka a sedm trpaslíků

Dárek 2, W | MD |

st 19. 11. 19.00 Ostře sledované vlaky

ZČ, UČ | MD |

čt 20. 11. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

pá 21. 11. 19.00 Lysistrata/Aiás

| MD |

po 24. 11. 10.00 Zlatovláska

| MD |

po 24. 11. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

st 26. 11. 19.00 Jak chutná moc

↗l

F | MD |

so 29. 11. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

T | MD |

so 29. 11 . 19.00 Jak chutná moc

| JD |

ne 30. 11. 16.00 Betlémská hvězda

RED | DR | | MD | D2 | DR | | MD |

rozsvěcení vánočního stromu

út 11. 11. 10.30 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

st 12. 11. 19.00 Giselle

| MD |

↗l

↗l

| MD |

Chorvatské národní divadlo (Zagreb)

ne 30. 11. 19.00 Věc Makropulos

| DR |

| JD |

Národní divadlo (Praha)

čt 27. 11. 19.00 Filharmonie Brno

| MD |

aneb deset malých černoušků

út 18. 11. 18.00 Choreografický ateliér

| DR |

st 19. 11. 10.30 Choreografický ateliér

| DR |

st 26. 11. 19.00 Game over

| MD |

www.ndbrno.cz

prosinec 2014

program opera út

2. 12.

La Dafne

| DR |

st

3. 12. 11.00 La Dafne

| DR |

st

3. 12. 18.00 Don Giovanni

| JD |

17.00

činohra st

3. 12. 19.00 Krojů oheň, písní náruživost

role Donna Anna – Martina Zadro

čt

4. 12. 18.00 Aida * 6. 12.

17.00

4. 12. 19.00 Alžběta a Salomena

pá

5. 12. 10.00 Ostrov pokladů

pá

5. 12. 19.00 Alžběta a Salomena

| DR |

so

6. 12. 14.00 Zlatovláska

| MD |

Dárek 1, 2, ZOA | JD |

so

6. 12. 19.00 Králova řeč

PS | MD |

ne

7. 12. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

ne

7. 12. 16.00 Betlémská hvězda

| MD | | DR |

ZK, ZOK | JD |

Věc Makropulos

8. 12. 19.00 Ensemble Opera Diversa

út

9. 12. 19.00 Bludný Holanďan

MD prem 1 | DR | | MD |

C, J | JD |

role Emilia Marty – Gitta-Maria Sjöberg

po

| MD |

čt

↗l

role Ramfis – Štefan Kocán

so

/ host /

aneb Květy nejen do herbáře

role Holanďan – Johannes von Duisburg

čt 11. 12. 17.00 Lazebník sevillský

MD prem 2 | DR |

KO 1, 2 | MD |

role Figaro – Filip Bandžak

pá 12. 12. 10.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

ne

7. 12.

pá 12. 12. 17.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

po

8. 12. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

so 13. 12. 17.45 Mistři pěvci norimberští

| DR |

po

8. 12. 18.00 The Tap Tap

| MD |

↗l

17.00

Přímý přenos Metropolitní opery

út 16. 12. 18.00 Sicilské nešpory

koncert

| JD |

út

9. 12. 18.00 Jak chutná moc

út

9. 12. 19.00 Hostina dravců

role Guido di Montfort – Luis Cansino

st 17. 12. 10.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

čt 18. 12. 18.00 Turandot

| JD |

role Turandot – Szilvia Rálik

pá 19. 12. 19.00 Prodaná nevěsta

A | JD |

SPČ 2 | DR |

↗l

| MD |

st 10. 12. 10.00 Cyrano z Bergeraku

| MD |

st 10. 12. 19.00 Cyrano z Bergeraku

B | MD |

pá 12. 12. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden

| MD |

aneb deset malých černoušků

role Jeník – Aleš Briscein

so 20. 12. 17.00 Věc Makropulos

Anna Karenina

UČ | JD |

so 13. 12. 19.00 Laco Deczi & Celula New York 2014

role Emilia Marty – Gitta-Maria Sjöberg

| MD |

koncert

pá 26. 12. 10.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

ne 14. 12. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

so 27. 12. 17.00 Nabucco

| JD |

ne 14. 12. 15.00 Listování Lukáše Hejlíka

| DR |

role Abigail – Anda-Louise Bogza

po 29. 12. 17.00 Carmen

ne 14. 12. 16.00 Betlémská hvězda

DV | MD |

ne 14. 12. 18.00 Betlémská hvězda

| MD |

ne 14. 12. 20.30 Listování s Tomášem Sedláčkem:

| DR |

| JD |

role Carmen – Veronika Hajnová

út 30. 12. 17.00 Rusalka

| JD |

role Rusalka – Pavla Vykopalová

st 31. 12. 17.00 Polská krev **

Ekonomie dobra a zla (+ diskuze a autogramiáda)

| JD |

role Baraňski – Jaroslav Březina

balet út

2. 12. 10.30 Louskáček

| JD |

pá

5. 12. 10.30 Louskáček

| JD |

pá

5. 12.

Louskáček

| JD |

st 10. 12. 10.30 Louskáček

| JD |

po 15. 12. 19.00 Alžběta a Salomena

↗l

út 16. 12. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

st 17. 12. 19.00 Jak je důležité míti Filipa

| MD |

čt 18. 12. 19.00 Mandragora

| MD |

pá 19. 12. 19.00 Král Oidipús

premiéra

so 20. 12. 19.00 Hostina dravců 17.00

st 10. 12. 17.00 Louskáček

↗l

| JD |

so 13. 12. 17.00 Louskáček

↗l

RP | JD | | JD |

ne 21. 12. 14.00 Louskáček

| JD |

ne 21. 12. 18.00 Louskáček

↗l

| JD |

po 22. 12. 19.00 Louskáček

↗l

S | JD |

ne 28. 12. 14.00 Louskáček

DV | JD |

ne 28. 12. 18.00 Louskáček

| JD |

MD prem 1, 2 | MD | D 1, 2 | MD |

ne 21. 12. 16.00 Betlémská hvězda

| MD |

ne 21. 12. 18.00 Betlémská hvězda

| MD |

po 22. 12. 18.00 Ďáblice pá 19. 12. 10.30 Louskáček

ČP 2 | DR |

premiéra

↗l

| DR |

pá 26. 12. 17.00 Ostrov pokladů

| MD |

so 27. 12. 19.00 Králova řeč

| MD |

st 31. 12. 17.00 Bůh masakru

| MD |

* věnováno režisérovi prof. Václavu Věžníkovi k 60ti letům umělecké činnosti + autogramiáda jeho knihy Zpívali v Brně II (4. 12.) ** Jedinečná silvestrovská módní přehlídka dobových oděvů a mnohem více! (31. 12.)

46– 47