NdB DIVA LISTOPAD/PROSINEC

Magazín Národního divadla Brno listopad–prosinec 2015

8

18

Umění je dialog Rozhovor se třemi operními režiséry nejmladší generace

Pavel Černoch Gala Myslel jsem si, že budu v opeře šéfovat, ne zpívat…

Už jste psali Ježíškovi?

Buďte originální a dopřejte si společné zážitky s rodinou a přáteli – přijďte do divadla! Rozšířená nabídka Vánočního předplatného 2016 Dárek

Vánoční opera

Carmen Hubička Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas Made in USA Edith, vrabčák z předměstí Rozbitý džbán Figarova svatba Petrolejové lampy Don Juan

Bludný Holanďan Hubička Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas Lazebník sevillský

Vánoční rodinné předplatné Sněhurka a sedm trpaslíků Čarokraj Brněnské pověsti Papageno

Vánoční činohra

Vánoční tanečně-hudební Black and White Hubička Made in USA Edith, vrabčák z předměstí

Vánoční kombinované Black and White Hubička Je třeba zabít Sekala Saturnin

Je třeba zabít Sekala Saturnin Hostina dravců Figarova svatba

Louskáček f o t o: Ctibor Bachratý

úvodník Na plný plyn!

Přestože máme za sebou z nové divadelní sezony pouhé dva měsíce, rozhodně se v NdB nenudíme. Rozšířili jsme repertoár už o čtyři premiéry! Všechny byly k naší radosti přijaty s velmi pozitivním ohlasem. Překvapili jsme vás zahajovacím koncertem v novém parku před Janáčkovým divadlem. Bez „ztráty desítky“ jsme absolvovali zájezd na mezinárodní divadelní festival do ruského Petrohradu.

S jistými provozními komplikacemi jsme zvládli opravu tahů v Janáčkově divadle, takže nyní se už na tuto část jevištní techniky zase můžeme plně spolehnout. Mahenovo divadlo se opět jednou navečer proměnilo v to nejkrásnější kino v Evropě. I díky právě instalované zvukové aparatuře jsme si mohli vychutnat novou verzi filmového Macbetha dříve než diváci jinde v Evropě nebo USA. A povedlo se vdechnout nový život a energii festivalu Divadelní svět Brno, který NdB od tohoto roku organizuje. Mnohé z těchto událostí vám na stránkách poslední Divy v tomto roce připomeneme.

Ani v listopadu a prosinci naše snaha přinášet vám silné a výrazné kulturní zážitky nepoleví. Do konce roku projdou premiérovým křtem další čtyři inscenace. V Redutě bude jistě výjimečným zážitkem adaptace románu Ladislava Fukse Vévodkyně a kuchařka, který neponechá v klidu ani vaše chuťové pohárky. Zneklidňující románová freska Běsi pak v Redutě promluví z jeviště v nové původní adaptaci dramatika Romana Sikory. Ale ještě předtím splatíme

dluh Bedřichu Smetanovi uvedením jeho opery Hubička. A podle toho, jak rychle mizí vstupenky na Saturnina, se zdá, že tento titul bude diváckou trefou do černého.

Předvánoční čas vám v našem divadle zpříjemní nejen návrat pohádkového Louskáčka a rodinné operní expedice Čarokraj, ale i řada mimořádných koncertů a akcí. Nenechte si ujít jediné letošní vystoupení tenoristy Pavla Černocha v České republice nebo se nechte svést k tanci v novém projektu Tančírna v prostorách divadla Reduta. A pokud byste chtěli protančit i Silvestra, zveme vás k nám do Janáčkova divadla. Kolegové z baletu připravují večer plný překvapení a vzácných hostů, s dobrým občerstvením i hudbou k tanci.

Zkrátka šanci prožít silvestrovské oslavy úplně jinak!

Užijte si listopad a prosinec s Národním divadlem Brno naplno!

Martin Glaser ředitel NdB

↵

Foto na obálce: Ctibor Bachratý

Made in USA Serenade

obsah

Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Vít Vaněk, vanek@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Zákaznické centrum Jan Bernášek, vedoucí / bernasek@ndb.cz Lenka Benešová, předplatné / abo@ndb.cz / 542 158 247

Další Divy vycházejí 9. 1., 5. 3. a 7. 5. 2016 Najdete ji v divadlech a v předprodeji NdB.

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

4 premiéra činohra Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin režie: Jakub Nvota 6 zprávy 8 režisérský trojrozhovor opera Umění je dialog rozhovor s Lindou Keprtovou, Tomášem Studeným a Tomášem Pilařem 14 premiéra opera Bedřich Smetana: Hubička Dirigent: Jakub Klecker, Režie: Linda Keprtová 12 historie Nejen Hubička Bedřicha Smetany 18 rozhovor Pavel Černoch Gala 20 fotoreport balet Made in USA Serenade, Sofa, Lunar Sea – Noire Blanc 22 festival ohlédnutí Divadelní svět Brno 2015 je za námi 24 panorama Je třeba zabít Sekala 26 divadelní zákulisí nápověda Jsem jako hokejový brankář, jistím ostatní ze zadních pozic Rozhovor s Irenou Chalupovou 30 premiéra činohra Viktorie Knotková na motivy románu Ladislava Fukse: Vévodkyně a kuchařka Režie: Kamila Polívková 32 tvář NdB Výtisku, vole, měl jsi štěstí Na slovíčko s hercem a dabérem Bedřichem Výtiskem 36 premiéra činohra Roman Sikora na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského: Běsi Režie: Martin Čičvák 38 zájezd činohra Figaro se oženil – v Rusku! hostování činohry NdB s Figarovou svatbou skotského dramatika D. C. Jacksona v Petrohradu 40 balet Benefice Black and White pro motýlí křídla 41 balet Silvestr s Baletem NdB Opojení tancem 42 klub mecenášů Mecenášem může být každý!

45 program listopad–prosinec 2015

2–3

Saturnin: Martin Siničák f o t o: Ivan Pinkava

Ona představa koblih svištících vzduchem láká Saturnina natolik, že je ochoten ji uskutečnit!

premiéra činohra text: Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka režie: Jakub Nvota

Dramaturgie Scéna Kostýmy Hudba

Martin Sládeček Szilárd Boráros Hana Knotková Mario Buzzi, Melody Gentlemen

Osoby a obsazení Leo Saturnin Kateřina Milouš Dědeček Barbora Dr. Vlach František

Dušan Hřebíček Martin Siničák Jana Štvrtecká Štěpán Kaminský Zdeněk Dvořák Annette Nesvadbová Roman Nevěčný Michal Bumbálek

Jak jsem si Saturnina zamiloval

Živě hraje známé swingové těleso Melody Gentlemen.

Omrzelo vás sedět doma, číst Třebízského, poslouchat Smetanu?

Zaklapněte knihu, vypněte rádio a nechte se pozvat do Mahenova divadla, kde vás už v listopadu poprvé obslouží geniální sluha Saturnin. V rytmu živě hraného swingu přinese chytrou zábavu pro celou rodinu, okouzlí svou fantazií – a jen tak mimochodem vám obrátí život naruby. Nevěříte?

Také jsem nevěřil. Vlastně jsem tento provařený Jirotkův humoristický román z roku 1943 nikdy neměl rád. Nezměnilo to ani jeho vítězství v národní čtenářské anketě s názvem Kniha mého srdce (2009).

Tehdy jsem nechápal, proč jsme si jako národ zvolili právě Saturnina – dílo svým mondénním charakterem i noblesním humorem tak nečeské, stojící mimo naši literární tradici a epigonské směrem k anglofonní literatuře, zejména k autorům Jeromovi K. Jeromemu a P. G. Woodehouseovi. A co hůř: Dílo postrádající vztah ke společenské realitě své či jakékoli jiné doby, ve kterém postavy za jakéhosi slunného (někdy i deštivého) bezčasí neřeší problém vážnější, než je výpadek elektřiny nebo dědictví. Napadlo vás někdy, jak a kdy si vydělávají na svou bonmotoidní existenci? Jistě, mají zrovna prázdniny, ale…?!

Co o nás vlastně vypovídá, že jsme v roce 2009 namnoze sáhli po „laskonce“ z Jirotkovy literární kavárny, která snad jednou za čas potěší, ale náročnějšího čtenáře jen stěží nasytí?

Premiéra 27. listopadu 2015 v Mahenově divadle

Chceme si snad lhát do vlastní kapsy a tvrdit, že v tomto díle spatřujeme sami sebe takové, jací opravdu jsme, anebo po vzoru saturninovských postav jen rádi utíkáme z problematické sociální reality někam na samotu, ničíce za sebou mosty?

Nebudete se mi proto divit, když se vám přiznám, že mě nijak zvlášť nepotěšilo, že už dlouho plánovaná adaptace Saturnina v sezoně 2015/2016 připadla jako dramaturgovi právě mně. Ještě jsem netušil, že během práce na ní si konečně pro sebe pojmenuji příčinu jeho všeobecné oblíbenosti, a už vůbec by mě v té chvíli nenapadlo, že si ho sám zamiluji. Četl jsem pak Saturnina poprvé a chtě nechtě se obdivoval noblese a laskavosti Jirotkova vypravěčského umění, jeho schopnosti zasazovat jemné pointy, spočívající často jen v jazykové nuanci. Situace nám důvěrně známé a všední, třeba obyčejnou návštěvu v nemocnici, líčí ústy vypravěče přesně a zároveň s osvobozujícím humorem, kterého se nám v nich často nedostává. Vtip kavárenského komentátora Jirotky netyje z výsměchu, jak tomu často bývá, jeho humor je povznesený a zároveň povznášející v tom smyslu, že čtenáře povznáší nad každodenní skutečnost a světí ji – dává mu ji spatřit jako prosvětlenou nedělní kavárnu. Četl jsem Saturnina podruhé a představoval si jednotlivé postavy v podání našich herců. Náhle mi začalo docházet, jak skvělým pozorovatelem Jirotka byl, a dramaturg ve mně mu děkoval. Nenechavého herce

v tomto případě stačí odkázat na tu či onu větu, líčící jeden jediný detail bezvadně charakterizující celou jeho postavu. Věřte mi, tolik pravdivého materiálu vlídně odpozorovaného životu se v české literatuře jen tak nevidí. Četl jsem Saturnina potřetí a nahlas jsem se smál. Toužil jsem být alespoň na chvíli součástí onoho míruplného světa, ve kterém elegantní lidé mluví s krásnou uměřeností a pro vše, co narušuje jejich přirozený klid (neboť jsou od přírody klidní!), mají po ruce ten správný bonmot.

A pak mi to došlo. (Anebo také ne.)

Obliba Saturnina u Čechů nemusí být dána ani naší slepou potřebou sebestylizace, ani touhou hromadně uniknout společenskému pnutí. Co když je tento Jirotkův román spíš milovaným a opečovávaným obrazem toho, kým bychom jednou chtěli být? Lidmi saturninovsky inteligentními, kultivovanými, klidnými, snášenlivými – a prázdninově šťastnými. Právě takovým lidem by se totiž jistě podařilo vytvořit ideální svět klidu, míru a nadhledu, ve kterém by se i cesta českým lesem k nejbližší chatě jevila být „pochodem hladu“. Vidíme-li v Jirotkově Saturninovi vzor našeho přístupu k životu, nelze proti jeho oblibě nic namítat.

A tak jsem si Saturnina zamiloval. Budu rád, když se na náš smělý pokus o jeho převod na jeviště přijdete do Mahenova divadla podívat. Svištících koblih se nebojte. To jediné, co by vás u nás mohlo zasáhnout, je kouzelná prvorepubliková atmosféra. × / Martin Sládeček /

4 –5

f o t o : Jakub Jíra

zprávy Tajemná říše Čarokraje se opět otevírá Nahlédněte s námi za oponu, do tajemného světa Mytologie, místa, kde můžete potkat bájného Fénixe, bazilišky nebo jednorožce. Tajný vchod do této úžasné říše se objevil v řeckých horách, kde podle dávného bájesloví tyto fascinující bytosti kdysi žily. Nezávislý tým průzkumníků a badatelů, pod vedením mytologů Marka Ivanoviće a bratrů Petra a Matěje Formanových, také hledal do Čarokraje vstup a jeden takový objevili právě v Brně.

Na krátký čas se otevře, a vy se můžete vydat na rodinnou operní expedici ve dnech × 15. a 27. prosince 2015 a 9. a 10. ledna 2016.

Hry o Marii se vrací Velkolepé sbory, středověké mystérium i lidové pastorále, niterná výpověď o vnitřním boji mezi zlem a dobrem… trest a odpuštění…

Janáčkovo divadlo se v listopadu a prosinci rozezvučí hudbou Bohuslava Martinů. V podání více než dvou set účinkujících – souboru Janáčkovy opery a spojených sil dalších dvou brněnských sborů – ožije na jevišti mimořádné operní dílo Hry o Marii. Velkolepá inscenace patří k největším úspěchům předešlé sezony! ×

Otevřený dům

rů. V této prestižní mezinárodní soutěži získal záznam opery Věc Makropulos, která měla premiéru 21. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno 2014 v režii Davida Radoka a hudebním nastudování Marka Ivanoviće, hned dvě ocenění: Český křišťál – kategorie 2 – Performing Arts (Záznamy opery, operety, muzikálu, tance, baletu, koncertů, atd.) za dokonalou televizní interpretaci fascinujícího jevištního představení, vnímavý a perfektní střih a práci kamery umocňují celkový operní zážitek. Díky propojení hudebních detailů s vynikajícím osvětlením a s novými fotografickými prvky se jedná o skutečně výjimečný prožitek pro všechny smysly.

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 za umělecky hodnotné zpracování opery světoznámého skladatele Leoše Janáčka, které je příkladem úspěšné mezinárodní koprodukce mezi brněnským Janáčkovým divadlem a Göteborskou operou. ×

Janáčkovo divadlo oslaví na podzim 50. výročí svého otevření.

Při této krásné příležitosti se pro vás otevře a rozezvučí a poskytne vám možnost vidět ho zcela novýma očima. Je připravena trasa z foyer přes nejtajnější kouty zákulisí, kde budou čekat hudební či divadelní překvapení, které připraví členové operního a baletního souboru.

Součástí akce je i výstava obrazové dokumentace o stavbě divadla. × 6. listopadu 2015 18.00–22.00 7. listopadu 2015 10.00–13.00

Záznam inscenace Věci Makropulos v provední souboru Janáčkovy opery NdB získal dvě ceny na MTF Zlatá Praha Zlatá Praha patří mezi jedinečné mezinárodní festivaly prezentující nejlepší televizní hudební a taneční pořady a filmy všech žánf o t o : Marek Olbrzymek

Představení: 3. a 4. 11., 29. 11., 19. 12. 2015 a 23. 3. 2016

Čarokraj

Hry o Marii

Host do domu – Bůh do domu!

Jak prohlásila teta Kateřina: „Host do domu – Bůh do domu!“ V tom jí dáváme za pravdu, i když samozřejmě to přísloví spolu se Saturninem známe také jinak. A proto vás v listopadu a prosinci zveme nejen na premiéry a reprízy našich inscenací, ale také na výjimečná pohostinská představení.

Hned zkraje měsíce, v neděli 1. listopadu, budeme v Mahenově činohře bohovat se Žítkovskými bohyněmi ze Zlína v režii Doda Gombára. O téhle divadelní podobě slavného románu Kateřiny Tučkové mluví celá Morava, Čechy i Slezsko!

Připomínáme také, že představitelka hlavní role Hana Tomáš Briešťanská se ocitla v širší nominaci na Cenu Thálie 2014.

Tahle inscenace vám prostě doslova učaruje!

Umělecký zážitek i zábavnou show přináší 9. listopadu do Reduty novocirkusové představení The Loser(s) vítězů prvního ročníku televizní soutěže Česko Slovensko má talent DaeMen a dalších performerů, v choreografii a režii světově uznávaného mladého českého choreografa Jarka Ceremka a za hudebního doprovodu beatboxera Ondřeje Havlíka – En.dru. I když se v tomto projektu na motiv básně Osudový stín Anny Marie Mlezivové herecky objevuje pouze polovina dua DaeMen, akrobat Petr Horníček, máte se rozhodně na co těšit!

A do třetice, opět v Redutě, upozorňujeme na Listování Lukáše Hejlíka, další díl z cyklu svérázných scénických čtení.

Ve středu 4. listopadu bude opět jeden z nejoblíbenějších českých spisovatelů Michal Viewegh Zpátky ve hře! ×

Miminko, pápá…

Milí (pra)rodiče a děti od tří let, přijďte se v neděli 1. listopadu na Malou scénu rozloučit s Pohádkou o miminku, které umělo létat. Neuvěřitelné příběhy mimina s velkou hlavou mladé brněnské autorky Terezy Šedivé upravila pro divadlo Helena Michková. „Ve vesmíru, mezi mraky, tam se vznáší miminko a se svojí velkou hlavou usmívá se malinko. Máte-li ho rádi taky, potěšte ho…“ – Neváhejte, hraje se už naposledy! ×

zprávy Koncerty v Mahence nás furt baví

Nejen tanečnice z Lúčnice

Do Mahenova divadla zavítají během svých podzimních turné Ondřej Brzobohatý a Xindl X. Ondřej Brzobohatý se ve svém Symphonicum Tour 2015 představí jako milovník vážné hudby. Vystoupí se stálou kapelou a třicetičlenným symfonickým orchestrem Epoque Orchestra. Můžete se těšit také na hosty!

Rovněž Xindl X představí své hosty. Na Retrotour přizval slovenskou zpěvačku Mirku Miškechovou, s níž nazpíval duet Cudzinkou v tvojej zemi, a českého písničkáře Petra Lüftnera. Takže: Co děláte 15. a 22. listopadu večer?

Swingovou lahůdku vám pak v duchu Saturnina naservírujeme 19. prosince. Bude se podávat zbrusu nový, výroční koncertní program Ondřeje Havelky (mimochodem jednoho z dramatizátorů Jirotkova humoristického románu, který uvádíme od listopadu) a jeho Melody Makers s názvem Nás to tady furt baví. Jsme přesvědčeni, že tenhle koncert vás bude zaručeně bavit taky! ×

Folklórní legenda, která reprezentuje kulturu Slovenska po celém světě, bude hostem Baletu NdB. Choreografie a režie: Prof. Štefan Nosáľ / Hudba: Svetozár Stračina, Tibor Andrašovan, Miroslav Šmíd, Juraj Farkaš / Návrhy kostýmů: Šarlota Kissová, Dagmar Roháčová / Účinkuje taneční soubor, orchestr a pěvecká skupina Uměleckého souboru Lúčnica.

Slovenské lidové písně, hudba, tanec, kroje jsou velmi rozmanité, odlišné v každém regionu, mají v sobě poezii i výbušný temperament. Reprezentantem tohoto bohatství je umělecký soubor Lúčnica, který svým mistrovstvím a fantazií, inspirovanými lidovou tradicí, vytváří scénické obrazy s vysokým uměleckým nábojem a originalitou tanců.

Celá pětašedesátiletá historie souboru je úzce spjata s osobností uměleckého vedoucího a choreografa profesora Štefana Nosáľa, jehož umělecká genialita, osobitá invence a vitalita vytvarovala z Lúčnice

špičkové těleso. Co vše vám předvede legendární slovenský soubor? Dramaturgie večera je propracovaná tak, že zachycuje rozmanité umělecké projevy bohaté lidové tradice v tanci, v hudbě a kroji, od jemných ženských tanců přes ty hravé a vtipné až po temperamentní párové a virtuózní mužské tance. Uvidíte originální program s výrazným uměleckým nábojem, interpretovaný mladými tanečníky zářícími skvělou technikou hraničící se špičkovým sportovním výkonem, spontánním projevem a obrovským nasazením. Lúčnica svým uměním, krásou, mládím, poezií a temperamentem okouzlila diváky nejen doma, ale i ve více než šedesáti státech Evropy, Asie, Afriky, Ameriky a Austrálie. × 8. listopadu 2015 v Janáčkově divadle

Advent s Betlémskou hvězdou, Silvestr se Saturninem Všem lidem dobré vůle zvěstujeme, že v čase adventním objeví se už potřetí nad Brnem Betlémská hvězda, lidové vánoč-

Zahájení sezony 2015/16

Lúčnica

ní evangelium od Jana Kopeckého. Inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové s hudbou Petra Ulrycha přináší laskavou starou moudrost našich předků, pro které křesťanské svátky představovaly příležitost k pokojnému nahlédnutí do vlastní duše a připomenutí si radostných i nadějných chvil. První uvedení 29. listopadu bude provázet slavnostní rozsvícení Vánočního stromu před NdB. Následují tři exkluzivní nedělní uvedení, 6., 13. a 20. prosince. Přijďte pobejt!

P. S. A protože advent a svátky vánoční utečou jak voda, je třeba už pomyslet na to, co s načatým silvestrovským večerem? Jeden zaručený tip bychom pro vás měli: jmenuje se Saturnin. Začínáme v pět! ×

f o t o : Robert V. Novák

Nově upravené prostranství před Janáčkovým divadlem praskalo ve švech.

Všechny účastníky slavnostního zahájení sezony zveme do pohodlných sedadel! Přijďte, do našich divadel se krásně vejdete, postávat vás určitě nenecháme! Host do domu, divák do domu!

Betlémská hvězda

6–7

f o t o : Pavel Křivánek

↳ Xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx

Umění je dialog ↴ N. Rimskij-Korsakov: Mozart a Salieri (Divadlo J. K. Tyla, režie Tomáš Pilař)

režisérský trojrozhovor opera Tři premiéry letošní sezony budou dílem mladé režisérské generace, která vzešla právě z brněnské JAMU. Linda Keprtová, Tomáš Studený a Tomáš Pilař patří mezi úspěšné režiséry a dva z nich již dostali možnost umělecky profilovat vlastní soubor – Tomáš Pilař je již více než rok šéfem operního souboru v Plzni a Tomáš Studený nastoupil v říjnu na šéfovský post v souboru opery v Českých Budějovicích. Využili jsme jejich návratu do Brna ke krátkému bilancování a vzpomínání.

text: Patricie Částková

Pocházíte z různých koutů České republiky, z jižních Čech, východních Čech a z Prahy? Co vás přivedlo ke studiu právě v Brně?

LK: Brněnská akademie múzických umění pro mne po střední škole představovala nejlepší alternativu mého dalšího vzdělávání, kdy mým hlavním oborem v těchto sladkých letech bylo sbormistrovství. Až poté jsem začala studovat operní režii… a z Brna se tak těžko odchází!

TS: Pokud si dobře pamatuju, tak v roce, kdy jsem se na operní režii hlásil, ji v Praze zrovna neotvírali, tím pádem to bylo snadné rozhodování. Vůbec toho ale nelituju. Teď to možná bude vypadat, jako že tu chci dělat reklamu, ale musím říct, že i teď bych každému, kdo má zájem o operní režii a rozhoduje se kam, radil jednoznačně Brno. Není v tom ale žádný lokálpatriotismus, je to čistě proto, jaké jsou v našem oboru na JAMU možnosti. Ono mezi jamáky je sice takový folklór si z toho našeho vzdělávacího ústavu furt trochu utahovat, ale tím se nesmí nechat člověk zmást… Já když jsem přišel na JAMU poprvé na konzultaci a pak i na talentovky, byl to docela zvláštní pocit – připadalo mi, že tam skoro tak nějak patřím. I když zpětně vzato, byl to docela životní řez, když jsem se pak na tu režii opravdu dostal, nechal jsem doma všeho, i zaměstnání v divadle, a sháněl nějakou práci tady… byly to kroky úplně do neznáma.

TP: Spoustu lidí to překvapí, ale v celé Evropě se dá studovat operní režie jen na osmi místech a z toho dvě jsou v Česku. A v době, kdy jsem se o studium ucházel, z toho Brno

vycházelo v celoevropském měřítku velmi, velmi dobře, dokonce lépe než Praha. V první řadě to bylo proto, že brněnští absolventi operní režie byli na profesionálních scénách zastoupeni výrazně častěji než ti pražští, a následně se mi moc líbila koncepce Komorní opery, což je instituce, kde operu připravují výhradně studenti – a to napříč všemi složkami, od produkce přes techniku až po umělce. A to je v Evropě opravdový unikát – nebo byl – teď už takový přehled nemám. Ale i přesto jsem se nerozhodoval snadno. Bylo mi devatenáct, žil jsem v Praze, kde jsem měl rodinu, všechny přátele a věděl jsem, že se kvůli povinnostem domů první půlrok skoro nedostanu. Ale jsem rád, že jsem se nakonec odhodlal a odjel studovat právě sem.

Jako děti si představujeme svoje budoucí povolání různě, ale operní režisér asi zrovna nepatří mezi ty nejobvyklejší. Vzpomenete si na ten moment, kdy jste si řekli, že se budete po zbytek života věnovat opeře, a proč?

LK: Nejsem si jistá, zda-li moment, kdy si řeknu, že se chci věnovat opeře po zbytek svého života, u mne už nastal. Každopádně rozhodnutí, že své úsilí a svou budoucnost nacílím směrem k režijní profesi, přišlo až ve chvíli, kdy už jsem operní režii začala studovat a kdy mi zachutnal ten pocit, že vaše myšlenka se může hýbat, naklánět

8–9

se a uhýbat podle vašeho dechu, kdy tisknete své sny a představy a ony získávají konkrétní tvar, kdy polapíte a uhňácáte pár vteřin, které vám vystačí na několik hodin blaženého pocitu. Kdy se otočíte na stoličce od piana a uvědomíte si, že si musíte zrežírovat především svůj vlastní život.

TS: Takové dvě vlny to byly… první přišla v dětství, kdy jsem se díky náklonnosti ke klasické hudbě, kterou už asi nevystopuju, zamiloval do hlasu Petera Dvorského na gramodeskách a propadl touze naučit se zpívat taky tak. Od toho se odvinul ten první impulz zájmu o operu jako hudbu, respektive zpěv. Druhá vlna, ta co mě nasměrovala k režii, přišla o dost později, a sice když jsem zjistil, že zpívat jsem se sice na té konzervě plus minus naučil, jenomže do toho Dvorského mám furt ještě secsakra daleko, ale přitom mě najednou daleko víc láká, zajímá a přitahuje opera jako celek, divadlo jako gesamtkunstwerk, ačkoli obsah toho pojmu jsem tenkrát vnímal celkem mlhavě.

TP: Já se tomu dnes až musím smát, ale o operní režii jsem snil od svých čtyř let.

Skutečně. Můj táta byl po čtyřicet let koncertním mistrem pražské Státní opery, a v divadle jsem proto mohl trávit spoustu času. A vždycky mě lákalo mít tu možnost scénické tvorby – od počátku jsem to totiž chápal hodně komplexně – bavilo mě spojení příběhu, obrazu, hudby, rytmu, barvy, světla, prostoru, atmosféry, a on vlastně jiný žánr kromě opery takhle široké možnosti nenabízí.

→

f o t o : Martin Popelář

↳ G. Puccini: Bohéma (NDM, režie Tomáš Studený)

Z té doby si pamatuju na setkávání s režisérem Ladislavem Štrosem, pro kterého muselo být úsměvné odpovídat na otázky o režii šestiletému klukovi, ale od něj jsem si odnesl přesvědčení, že pro práci operního režiséra je nezbytný co nejširší rozhled, co nejrozsáhlejší vzdělání, díky němu jsem šel (raději než na konzervatoř) na klasické osmileté gymnázium, studoval skladbu, naučil se latinsky, vzdělával se v psychologii, viděl každou pražskou operní premiéru, navštívil každou výstavu … a jsem mu za to obrovsky vděčný.

Na Janáčkově akademii múzických umění jste strávili pět let. Co vám za tu dobu Brno a jeho kulturní scéna daly zajímavého?

LK: Díky tomu, že jsem studovala na Janáčkově akademii dva obory, strávila jsem zde o pár let více. Samozřejmě už jen seznámení a následné putování akademickým světem je samo o sobě dobrodružstvím, které nesmazatelně ovlivní vaše postoje, váš pohled, vaše stanoviska, soudy, vaše teorie, které se tolikrát pouze míjejí s realitou, vaše poznání i přání, kudy se ve svém profesním i osobním životě ubírat. Pro mne osobně byla nejcennější setkání s konkrétními osobnostmi, ať už trvala léta nebo jen krátce na chodbě mezi katedrami.

TS: No, já ve skutečnosti trávím na JAMU od roku 2003 s cca dvouletou pauzou už zhruba jedenáctý rok. Momentálně jako učitel – tedy odborný asistent, abych byl přesný, a zároveň ještě i dlužník disertační práce, kterážto „drobnůstka“ mě stále ještě dělí od ukončení doktorského studia. A co

mi za tu dobu dalo Brno? To je těžký, to už je kus života… Určitě to vnímám tak, že mě všemožné zkušenosti, setkání a události hrozně moc otevřely obzory, ale nějak konkrétněji to nejsem teď schopen… to by bylo asi hrozně dlouhý. Z těch zajímavých kulturních zážitků bych zmínil určitě Pountneyho Řecké pašije tuším ze závěru Roku české hudby 2004 a samosebou řadu dalších festivalových produkcí. Stálo za to objevovat i všechna možná brněnská divadla, scéna je tu pestrá, dokonce si myslím, že pořád ještě co objevovat je. Za pár silných zážitků vděčím i filharmonickému sboru, kde jsem během studia pracoval, a měl tak možnost zažít při práci spoustu vynikajících umělců a těles. Já jsem byl od konzervatoře zvyklý vysedávat na zkouškách a třeba jenom okukovat, jak se to dělá, i když zrovna nebyla řada na mně. Z toho se dá načerpat strašně moc.

TP: Díky Brnu jsem pro sebe objevil Janáčka.

Do té doby jsem ho respektoval, ale až pobyt v Brně mi umožnil si ho zamilovat. Špatně se mi to popisuje, ale v jeho vypjatosti a dramatičnosti vnímám něco úplně přirozeného a prostého, což s jižní Moravou a jejími lidmi dokonale rezonuje. Já byl odchován manýristickou Prahou, kde Janáček zní zkrátka jinak. Shodou okolností, když jsem nastoupil na JAMU, mojí první povinností bylo asistovat Lindě Keprtové při uvedení verze 1904 Její pastorkyně. Těch pět let je ale dlouhá doba. Prožil jsem zde první lásku, první úspěchy, potkal mnoho inspirativních lidí, viděl spoustu představení … a užíval si, že je to odsud kousek do Vídně.

Na co z doby studií nejraději vzpomínáte?

LK: Snad na projekty, které nám umožňovaly osahat si teorii v praxi, snad na možnost vyrazit na zahraniční stáž, snad na to, že byť studia skončila, s mnoha spolužáky se setkáváme dál při společné práci.

TS: Je toho tak strašně moc, že nevím co vybrat. Asi na ty první inscenace, na společné chvíle vypětí i radosti… To jak se člověku začaly otevírat možnosti. Je krásný pocit, když zjistíte, že to, co si vymyslíte, ať už je to třeba taková šílenost jako animovaná opera, je možné zrealizovat, když se do toho člověk zakousne. Že ty cesty tu je možné najít. Není to snadný, ale jde to a to je obrovská vzpruha.

TP: Jednoznačně na ten status studenta umění. To si můžete dovolit spoustu věcí, aniž byste na to potom nějak profesně dopláceli. Můžete poprosit zpěváky, aby vám pomohli natřít kulisy barvou. Můžete Taťáně v poslední scéně vyholit hlavu a místo jejího agenta a právníka vám dělá problémy nanejvýš katedra zpěvu. Můžete se na týden zavřít do studia a hrát si s reflektory, aniž byste někomu museli vysvětlovat, proč vám to svícení tak dlouho trvá.

Mám pocit, že v té době byla i moje tvorba spontánnější a jaksi přirozenější, i když jsem vlastně ještě neuměl vůbec nic.

Již řadu let se diskutuje o opeře jako o uměleckém žánru, jeho směřování do budoucna a vůbec jeho právu na existenci. Jakou má podle vás opera budoucnost a proč si myslíte, že by měla být dál podporována?

režisérský trojrozhovor opera Umělec svým divergentním myšlením a citlivostí zprostředkovává subjektivní vjemy, které jsou za hranicí běžně poznávané skutečnosti, a tím nás obohacuje. Už tím, že se musíme učit vnímat, naladit se, chtít přijímat. Dokázat se smířit i s tím, že s něčím nesouhlasíme a nelíbí se nám to. I konfrontací s komplikovaným nebo vyhraněným viděním získáváme něco podstatného. Umění tu není, abychom vypnuli, ale aby nás stimulovalo! Je to komunikace na mnoha vrstvách zároveň.

Ale vlastně i ten zápas o svobodu ducha je tu přítomen prakticky stále, takže je to všechno asi v pořádku…

TP: Nechci moc teoretizovat, ale myslím si, že opera bude mít takovou budoucnost, jakou bude mít samo lidstvo. Tím, jak je opera komplexní a nade všechny syntetický

↳

žánr, je odolná vůči nějakým krátkodobým módním výkyvům a je opravdu hlubokou sondou do duše doby, což pro ni jako pro žánr může být zároveň i ohrožující. Doba spěje do stavu, kdy si budeme moci plně zvolit, jaké informace přijmeme, a eliminovat ty, které nechceme, které nás ohrožují, nebo se kterými nesouhlasíme. Při cestě za větším a větším luxusem nebudeme muset nic obhajovat, o ničem diskutovat, a tím vlastně začne zanikat schopnost naší reflexe. A tento okamžik by mohl být pro operu smrtelný, stejně jako pro mnoho dalších žánrů. Protože umění nediskutuje, ale nastavuje zrcadlo.

Umění v sobě skrývá jak uspokojení, tak znepokojení. Se zrychlujícím se tempem života bude daleko těžší si na operu vymezit čas a bude těžší se zklidnit a vnímat ji.

f o t o : Ludvík Grym

LK: Otázka je to dozajisté potřebná, mnohovrstevnatá, spouštějící diskusi u kulatého stolu. Jistě že má opera právo na existenci.

Každý umělecký počin má právo na existenci.

Protože je však opera žánrem financovaným z veřejných zdrojů, ptáme se, zdali je její současné bytí udržitelné v nynější podobě, a to jak umělecké, tak provozní. Já osobně vnímám jako největší bolest české opery fakt, že tvůrci i diváci rezignovali na operu jakožto na divadelní žánr, že se hudební divadlo přelilo na jiná jeviště, než jsou ta operní, a samotná podstata divadla jako nezpochybnitelného fenoménu se na prknech operního divadla neřeší na prvním místě. To vše samozřejmě souvisí i s nesnázemi provozními, čtenář snad promine, že hned nepředkládám konkrétní řešení. Ano, ano. Opera by měla býti podporována, měla by býti daleko více dotována! Mělo by se však také mluvit o tom, proč je opera tolik vzdálená obecenstvu, které v sobě potenciál s tímto žánrem se sblížit má.

TS: Mně by spíš přišlo podezřelé něco, o čem se vůbec nediskutuje a nepochybuje. Považuju to naopak právě za příznak vitality opery jako žánru, že je stále předmětem polemik, namnoze nemálo vášnivých. Pravda, někdy by prospělo zklidnit emoce a vést debatu věcněji. I když v umění se asi vždycky budeme potýkat s osobními preferencemi, to ani jinak nejde. Je ale hlavně třeba zbavit se normativních předsudků, jak má umění „správně“ vypadat, to je úplný mor. Ono totiž nejde zdaleka jen o operu. Dnešní člověk-konzument si zvykl, že chce za své peníze svou dávku emocí, krásna, zábavy, nebo intelektuálna, nebo čeho si vzpomene. Jenže umění musí být něčím daleko více než zbožím.

Když si zaplatíte dovolenou a za vaše peníze to neplní očekávání, to by jednoho otrávilo.

Právem, dovolená je produkt, v katalogu je obrázek, a vy to chcete mít nemlich takový.

S uměním je to jinak. To nemá jenom bavit nebo být jenom na okrasu nebo pro poučení nebo jako únik od reality všedního dne.

Umění je dialog, v němž obohacuje jeden člověk svým velice osobním vnímáním a vyjadřováním ty ostatní. Dělí se o kus sebe. Člověk, který je nadán nějakou schopností a velkým tvůrčím nasazením, sdílí nějakou niternou nebo i obecnou hodnotu. Estetickou, duchovní, příběh, morální problém…

Umění je dialog, v němž obohacuje jeden člověk svým velice osobním vnímáním a vyjadřováním ty ostatní. Dělí se o kus sebe. Člověk, který je nadán nějakou schopností a velkým tvůrčím nasazením, sdílí nějakou niternou nebo i obecnou hodnotu. Estetickou, duchovní, příběh, morální problém…

J. B. Foerster: Eva (režie Linda Keprtová, Divadlo F. X. Šaldy Liberec)

10–11

→

f o t o : Archív JAMU

↳

Podporu si proto zaslouží jakékoliv živé umění a skrze něj samotné lidstvo, které se začíná stávat rezistentní vůči reflexi.

Dovolte nám nahlédnout alespoň letmo do režisérské kuchyně. Čím začínáte, když připravujete novou inscenaci, a co je pro vás nejdůležitějším východiskem?

LK: Snad nejdůležitějším momentem poté, co začnu s danou látkou koketovat, je chvíle zamilování se. Okamžik, kdy začnu postavám fandit, snažím se jim porozumět, dotýkat se jejich motivací a ran, kdy mi začnou být odporní, kdy mi neustále sedí za krkem a já se, někdy intuitivně, někdy pragmaticky, rozhoduji, který z oněch příběhů, co kolem mne poskakují, mě láká a fascinuje nejvíce. A poté vybírám chutě, vůně, esence, konkrétní uchopení… Někdy se mi však také všechny možné ingredience smíchají dohromady, stejně jako pejskovi a kočičce, a potom je z toho to známé bolení.

TS: Nejdůležitější je, aby se mě kus, který budu připravovat, nějak osobně dotkl. Aby se tam otevřelo téma nebo konflikt nebo postava, co mě osobně zaujme tak, abych měl důvod sebrat všechny svoje síly a dát je do té inscenace, aby byl důvod to hrát, aby to mělo smysl, že na tom spousta lidí nechá kus života a potažmo spousta lidí jde kvůli tomu do divadla… Většinou se tenhle dráp zasekne, ale jsou i případy oper nebo produkcí, které bych asi režírovat úplně netoužil. V tomhle mám výhodu, že na režii nejsem existenčně závislý, a můžu dělat jen takové projekty, v nichž vidím nějaký smysl. Přiznám se, že čím je člověk starší, tím více rozmýšlí, do čeho investovat energii. To si musí ale každý osahat na vlastní kůži a zakusit i nezdary. I když to není příjemné, je to nutné, aby člověk zůstal nohama na zemi. Nejdůležitější jako východisko je asi dramaturgický záměr, tedy pro koho se hraje a proč se hraje zrovna tohle, nebo jak vyslovit to, co mě tak intenzivně zaujalo, co nejjasněji. Postup už si vynucuje každé konkrétní dílo samo, ale vždy to začíná tím, že je třeba co nejhlouběji pro-

Pavel Drábek a Ondřej Kyas: Na dno (režie Tomáš Studený, Divadlo na Orlí)

niknout do všech možných kontextů a nasát do sebe co nejvíce, aby bylo na čem vlastní tvorbu založit.

TP: V tomhle ohledu souzním s krásným Einsteinovým výrokem: „Kdybych měl k dispozici hodinu na zvládnutí problému, na kterém by závisel můj život, strávil bych čtyřicet minut jeho studiem, patnáct minut jeho analýzou a pět minut jeho řešením.“ I pro mě je nejdůležitější a nejinspirativnější studium všeho toho, co s chystanou inscenací souvisí. Během hodin v knihovnách, archivech a muzeích se mi také nejvíce plní režisérský notes poznámkami a nápady. Pravidelně cestuji na místa spojená s dějem a snažím se co nejvíce porozumět dílu v jeho dobovém a regionálním kontextu. Hledám souvislosti díla s životy tvůrců a dohledávám další díla, kterými byli

Nejdůležitější jako východisko je asi dramaturgický záměr, tedy pro koho se hraje a proč se hraje zrovna tohle, nebo jak vyslovit to, co mě tak intenzivně zaujalo, co nejjasněji. autoři obklopeni. Poté přichází analýza. Jsem v tomhle ohledu puntičkář, a nedám si pokoj, dokud neodhalím, proč je dílo vystavěno právě tak, jak je autor vyslal do světa, a hledám smysl v každém slově a každém taktu.

Snažím se proniknout do myslí postav a sžít se s jejich příběhy. A v poslední fázi tvořím estetiku, která by přemostila to vše, co jsem vypátral, s tím, co chci o díle vypovídat já, a s tím, co by mohlo být v jednadvacátém století výmluvné pro diváky.

Máte nějaké režisérské vzory, případně vzorové inscenace?

LK: Některé inscenace mi přijdou úžasné!

Mnoha režisérům závidím jejich moudrost a nadhled. Některých režisérů si vážím pro tolik věcí. Z některých představení mám pocit, že už to snad ani lépe nejde… ale upřímně musím přiznat, že konkrétní "vzorovou" režisérskou osobnost, ke které bych se po večerech tulila, nemám…

TS: Mými nedostižnými vzory jsou asi divadelní antropologové jako Brook, Grotowski, Barba… Hrozně mi imponuje divadlo postavené na hereckých výrazových prostředcích, na lidském faktoru. Osobně mám rád, když je vidět, že všichni jsou naprosto posedlí tím, co dělají, a dělají to na sto procent. Když je vedle profesionality vidět i zápal, je jasné, že protagonisté nesou, jak se říká, kůži na trh a zároveň se to kloubí s tím, že něco doopravdy umějí. Dneska se občas stává, že se prodává jen značka, a tenhle trend se nevyhýbá ani opeře. Neimponují mi příliš opulentní scény a produkce, kde se okázale utrácí hodně peněz, ale jinak se nic mimořádného vlastně neděje. Na druhou stranu opera je a bude oproti jiným žánrům vždycky relativně nákladná, to je třeba mít na paměti. S režisérskými vzory je to těžké, režisér je osobnost, a tu je třeba víc poznat. Když se mi líbí nějaká inscenace, nevím ještě mnoho o jejím režisérovi… Například David Radok, jehož jsem měl možnost poznat i osobně, je pro mě velkým vzorem v nekompromisnosti k sobě samému, to považuju za obdivuhodné a zároveň cenné. Svého času pro mě byly svým způsobem vzorové inscenace Ponnella. Člověk sbírá v životě nejrůznější střípky, ale skládá z nich vlastní obrázky.

TP: Vzory v tom tradičním slova smyslu nemám, protože je mi proti srsti něco napodobovat nebo někoho dohánět. Spíš bych řekl, že mě někteří lidé inspirují a nejsou to zdaleka jen režiséři. Dokonce si říkám, že více než režiséři mě inspirují osobnosti zcela mimo scénický rank. Jen tak namátkou sáhnu po antropologovi Claudu Lévi-Straussovi, tatérovi Lukáši Musilovi, streetartovém umělci Banksym, skladateli Janu Jiráskovi, psychiatrovi Radkinu Honzákovi a derou se mi na mysl desítky dalších. Koukám, že to je pestrá směs!

Pro Janáčkovo divadlo připravujete tři z jeho premiér v sezoně 2015/16.

Jaké to jsou a na co se mohou diváci těšit?

LK: Pokud je mi dána tato možnost diváky osobně pozvat, bude to na Smetanovu Hubičku, kterou připravuji, a to již teď v prosinci.

TS: Já jsem dostal za úkol režírovat operu současného anglického skladatele Thomase

režisérský trojrozhovor opera Adèse Powder Her Face a jsem za tuto volbu moc rád, i když přiznám se, že ze začátku, po povrchním pročtení základních informací, jsem na chvíli znejistěl. Trochu zarážející pro mě byla asi mediální bublina kolem téhle opery (je slavná tím, že obsahuje zhudebněnou pasáž s orálním sexem). Po bližším seznámení s libretem i hudbou jsem ale brzo pochopil, že zrovna tohle nebude asi vůbec to podstatné, ale že to je taková spíš mediální třpytka. Naproti tomu libreto Philipa Henshera je velice kvalitní a tahle komorní opera má velký divadelní potenciál. I hudba je pochopitelně vynikající. Hrají a zpívají tu za doprovodu zhruba patnáctičlenného orchestru čtyři protagonisté, kteří na sebe berou různé identity. Velice rozporuplná hlavní hrdinka tu stojí tváří v tvář svému konci a prochází v několika vzpomínkových epizodách svým turbulentním životem. Opera vznikla na základě skandalózního životního příběhu

Carmen jaksi velmi plynule vyvěrá z koloritu a že je naprosto neoddělitelně svázán s antropologií andaluského města (Bizet vidí Carmen v Seville, zatímco Merimée v Cordobě). V jeho textu přecházejí dějové pasáže zcela plynule do dlouhých popisů toho, jak se dívky koupou v řece, co mají za pultem v cukrárně, tance, při němž Carmen tančí a hází přitom sladké pečivo na zdi, a vlastně ani na okamžik ta povídka nepřestane být zajímavá a napínavá, i když se třeba zrovna nic dramatického neděje. Stejně tak naše Carmen bude propojovat pečlivě vystavěné drama s koloritem, který ovšem nebude jen jakýmsi kraječkovým doplňkem děje, ale měl by být jeho přímou součástí. A na závěr se svěřím s jednou svou libůstkou, na kterou se obzvláště těším: bude to dobovka a já zase budu trávit desítky hodin v úžasných brněnských dílnách sledováním kostýmních zkoušek. ×

f o t o : Jana Hallová

f o t o : Jan Dvořák

vévodkyně z Argyllu, nicméně nejedná se o nějaký druh operního dokumentu. Ten příběh a ta osobnost v sobě koncentrují a sugestivně vystihují paradoxy našeho vnímání hodnot, úspěchu, morálky, krásy… Ta opera ve své podstatě obnažuje princip krize naší evropské civilizace. Pojďme se tedy společně kouknout paní Evropě pod sukni.

TP: Připravuju Bizetovu Carmen pro březnovou premiéru v Janáčkově divadle. Je to opera, kterou jsme všichni viděli mnohokrát, její hudební čísla znají i lidé, kteří v opeře nikdy nebyli, a když se zeptáte náhodného kolemjdoucího, s jistotou vám řekne, že Carmen je „vášnivá a nespoutaná“. Ona je to ale daleko plastičtější látka, než se může zdát.

Kromě velmi propracovaných a věrohodných postav jsou její základní příběhové linie až neoperně civilní. Krásná povídka Prospera Meriméa, která sloužila Bizetovi jako předloha, mě navedla na myšlenku, že příběh

Linda Keprtová

Linda Keprtová, absolventka JAMU obor dirigování sboru a operní režie.

Již během studia jí byla udělena Cena Nadace Leoše Janáčka za režii představení Její pastorkyňa v rámci festivalu Janáček Brno 2008. Režijně pracovala na představeních v Národním divadle v Praze, v Národním divadle moravskoslezském, ve Štátnom divadle v Košicích, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Divadle J. K. Tyla v Plzni či ve Slezském divadle v Opavě. K jejím nejvýznamnějším inscenacím patří např. Dialogy karmelitánek ve Štátnom divadle Košice, za kterou v roce 2013 obdržela nejvýznamnější divadelní cenu na Slovensku, DOSKY, za režii opery nebo Eva J. B. Foerstera, která byla oceněna Cenou kritiků za nejlepší inscenaci na festivalu Opera 2015. f o t o : Radovan Janouschek

Tomáš Studený

Tomáš Studený, absolvent JAMU, obor operní režie. Jeden z vůdčích členů Ensemblu Opera Diversa, kde od roku 2009 režíroval prakticky všechny operní produkce. Působí jako pedagog na Konzervatoři Brno a JAMU. Jako režisér spolupracoval např. s Janáčkovou operou NdB (Lékárník 2010, Perikola 2012) a operou NDM v Ostravě (Bohéma 2011). Na Bydhošťském operním festivalu režíroval premiérové uvedení komorní opery Przemyslawa Zycha Poiesis 2013. Od října 2015 je uměleckým šéfem opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

Tomáš Pilař, absolvent JAMU, obor operní režie. V roce 2009 byl vybrán do finále Linbury Prize v Londýně jako vůbec první český režisér. Od září 2014 je uměleckým šéfem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Z jeho nejnovějších uměleckých počinů jmenujme např. inscenace oper Libuše (Plzeň 2015), Aida (Plzeň 2014), Tosca (San Remo 2015), Polská krev (NdB 2014).

Tomáš Pilař

12–13

Vendulka: Pavla Vykopalová f o t o: Ivan Pinkava

Takové bránění, vzpouzení, celou ves raději pozdvihne, než by povolila ženichovi…

premiéra opera Scéna: Eva Jiřikovská Kostýmy: Marie Blažková

Bedřich Smetana Dirigent: Jakub Klecker Režie: Linda Keprtová

Vendulka Lukáš Paloucký Tomeš Martinka Barče a další

Daniela Straková-Šedrlová, Pavla Vykopalová Petr Levíček, Aleš Briscein Jiří Sulženko, Jan Šťáva Jakub Tolaš, Svatopluk Sem Jana Hrochová, Jitka Zerhauová Marta Reichelová, Andrea Široká

Soubor Janáčkovy opery NdB

Hubička Premiéra 4. prosince 2015 v Janáčkově divadle.

Co se stane, když se do sebe zamilují dva stejně tvrdohlaví a neústupní lidé? Pravda, dnes nám může hádka o předmanželský polibek připadat jako pravé operní klišé, ale ruku na srdce, nehádáme se ledaskdy o ještě větší hlouposti? Snad proto má Smetanova Hubička pro všechny velké kouzlo už od doby svého vzniku v roce 1876 a patří po Prodané nevěstě k jeho nejhranějším operám.

Čaj o páté setkání s inscenátory v kavárničce na zkušebním jevišti Janáčkovy opery 28. 11. 2015

Krok za oponu s Hubičkou se uskuteční 6. 1. 2016 v 11 h na jevišti Janáčkova divadla.

Jde opravdu jen o hubičku?

Libreto napsala významná česká básnířka Eliška Krásnohorská podle stejnojmenné povídky – humoresky Karolíny Světlé a prý se tento příběh skutečně stal v jedné vesničce v Podještědí. Smetana zpočátku s kompozicí váhal a pochyboval o dramatických možnostech námětu, ale nakonec se nechal přesvědčit.

Co má rozumný člověk na to říci? Co si o Vendulce pomyslit? Takové bránění, vzpouzení, celou ves raději pozdvihne, než by povolila ženichovi, s nímž má před oddavkami, jedinou hubičku, uteče od něho mezi pašíře a najednou z největšího hněvu a na něj si naříkání, když se jí o nic neprosí, dá mu ji sama! Inu ženská, kteréžpak se nestalo, že pustila srdce z hrsti, když se toho sama nejméně nadála? Bůh suď, čím to je, dost jsem si již kvůli tomu hlavu nasužovala, ale dosud jsem na to nepřišla…

Karolína Světlá Teprve verše k duetu Lukáše a Vendulky „Jsme svoji“ ho přesvědčily a právě jim patří snad nejněžnější melodie z celé opery. Bedřich Smetana nakonec tvrdil, že roztomilé verše Elišky Krásnohorské se zhudebňují samy, neboť už samy o sobě jsou vlastně hudbou. Není divu, že mnozí spekulovali, jestli není možné, že skladatel je zaujat více než roztomilými verši sličnou libretistkou. Přestože Smeta-

14 –15

na byl již v době kompozice opery hluchý a prožíval tragické okamžiky svého života, vytvořil v Hubičce další poetický obraz českého venkova plný poutavých melodií. Premiéra v pražském Prozatímním divadle roku 1876 slavila velký úspěch a opera se záhy rozletěla po celé zemi. A stále neztratila nic ze svého půvabu a pravdivosti. Vždyť jak často si dokážeme zkomplikovat život jen kvůli maličkostem. Nebo tu šlo o víc než jen o hubičku?

Režie této půvabné opery se ujme žena, Linda Keprtová, a tak můžeme určitě očekávat zajímavý pohled na celou tu hubičkovou problematiku. „Teď snad již nadobro umlknou jalové řeči o českých operách prostonárodních, že mohou jen na základě, tj. napodobením lidových písní býti skládány. Napsal jsem již dvě zcela různé opery takové, ale v žádné z nich nenajdete nikdo ani stopy nějakého napodobování motivů národních. Ano, k vůli demonstraci nechávám za sebou zpívati jednu skutečně národní píseň uspávací a hned za ní ukolébavku umělou. Doufám, že se bude časem každé české duši právě tak zamlouvati jako ukolébavka národní a přece v ní není jediný takt vypůjčen z národních písní, neřku-li celý motiv, což by se příčilo původní tvořivosti pravého umělce.“ Bedřich Smetana / Patricie Částková /

×

Nejen

Hubička ↰ Hubička (1940), Štěpánka Jelínková v roli Vendulky na titulní straně Divadelního listu

V prosinci uvede Janáčkova opera premiéru nového nastudování Hubičky Bedřicha Smetany. Bude to již po sto šedesáté osmé, kdy tvůrci a diváci NdB zažijí vzrušení ze smetanovské operní premiéry.

Hubička to od roku 1884 bude dvacátá sedmá. text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

↰

Díla Bedřicha Smetany jsou v repertoáru NdB od zahájení provozu Prozatímního Národního divadla v Brně na Veveří ulici téměř nepřetržitě a neuplynulo desetiletí, v němž by nebyla nastudována alespoň jedna nová smetanovská premiéra.

Jako první byla uvedena oblíbená Prodaná nevěsta, jejíž představení bylo již součástí zahajovacích slavností a prvním operním představením v divadle na Veveří (7. 12. 1884). Předcházelo jí jen odpolední představení Šamberkova Divadelního vlaku a den před tím slavná Kolárova Magelona s Otýlií Sklenářovou-Malou v titulní roli.

Oblibu Prodané nevěsty dokládá jednačtyřicet nových nastudování, která byla za sto třicet jedna let na scénách NdB uvedena. Hned druhou smetanovskou premiérou v divadle na Veveří byla Hubička (13. 12. 1884), za dobu trvání NdB nastudovaná dosud šestadvacetkrát, následovaly Dvě vdovy (první uvedení v NdB 12. 10. 1887), Dalibor (16. 1. 1888), Braniboři v Čechách (16. 10. 1889), Tajemství (7. 10. 1890), Libuše (16. 12. 1899), Čertova stěna (13. 10. 1900) a nedokončená Viola (8. 3. 1964), která byla uvedena v rámci soubor-

Titul programu k inscenaci Prodaná nevěsta (1939)

historie

Bedřicha Smetany

↰ Hubička (1975), dirigent Jan Štych, režie Václav Věžník, scéna Ladislav Vychodil

↰ Prodaná nevěsta (1967), dirigent František Jílek, režie Václav Věžník, scéna Vojtěch Štolfa

↰ Dvě vdovy (1962), dirigent Václav Nosek, režie Václav Věžník, scéna Vojtěch Štolfa

ného provedení oper Bedřicha Smetany u příležitosti 140. výročí jeho narození a 80. výročí úmrtí. Kromě fragmentu Violy se všechny opery dočkaly vícerého nastudování, vedle Prodané nevěsty a Hubičky se velké oblibě těšil především Dalibor, který byl uveden jednatřicetkrát, dále Tajemství (jednadvacetkrát) a Dvě vdovy (osmnáctkrát), méně často byli uváděni Braniboři v Čechách (jedenáctkrát), Libuše (desetkrát) a Čertova stěna (osmkrát).

Ze statistiky smetanovských inscenací vyplývá, že nejvíce premiér se odehrálo v prvních pětadvaceti letech trvání NdB (více než 42 % ze všech premiér Smetanových oper) a ve 30. a 40. letech 20. století (téměř 23 %). Vysoká čísla těchto období ovlivnila mimo jiné i zvýšená potřeba českého repertoáru v době souběžné existence českého a německého divadla v Brně a národního ohrožení a dobová praxe, která přinášela na repertoár více nových nastudování s nižším počtem repríz. V té souvislosti se také na předních místech objevují jména dirigentů a režisérů, kteří inscenace nastudovali v těchto obdobích, zejména Cyrila Metoděje Hrazdiry a Josefa Malého,

ve 40. letech pak Miloše Wasserbauera, který v tomto desetiletí režíroval čtrnáct z dvaceti smetanovských inscenací. Se zvýšením reprízovanosti a snížením počtu premiér v sezoně klesá od 50. let 20. století také počet premiér oper Bedřicha Smetany. V poválečném období je nejčastěji připravovali dirigent František Jílek (12 inscenací v letech 1949–74) a režiséři Oskar Linhart (11 inscenací v letech 1952–84) a Václav Věžník (11 inscenací v letech 1962–98).

Opery Bedřicha Smetany byly často uváděny při slavnostních nebo výjimečných událostech. K nim patřila také návštěva prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v brněnském Národním divadle 16. 9. 1921. V hledišti dnešního Mahenova divadla zhlédl představení Prodané nevěsty. ×

16–17

f o t o : Lucia Eggenhoffer

12. prosince 2015 v Janáčkově divadle

Do Janáčkovy opery se vrací jeden z nejvyhledávanějších umělců své generace, brněnský rodák a přední český tenorista Pavel Černoch. text: Patricie Částková

Pavel Černoch Gala

první větší nabídku na Alfreda v Traviatě.

Po této zkušenosti jsem to začal brát vážněji a postupně se zpěv stal mým hlavním životním plánem. Já potřebuji být úspěšný, a proto nebazíruji na té či oné věci, když se úspěch nedostavuje, ale hledám pořád nové a další možnosti realizace v životě.

Myslel jsem si, že budu v opeře šéfovat, ne zpívat…

Narodil ses a vyrůstal v Brně.

Jaká je tvoje nejhezčí vzpomínka na rodné město?

Těch je spousta. Tady jsem poprvé v životě zažíval všechny ty krásné věci, co život nabízí a s přibývajícím věkem se už pořád jen opakují. První lásky, konflikty, prohry, ale i úspěchy. Mám tu rodiče, bráchu, kamarády. Měl jsem tu svůj první vztah a ten trval 12 let. První byt, ve kterém jsem bydlel sám, svou první práci, první roli na jevišti: na to všechno pořád rád vzpomínám. Brno mám moc rád.

Kdy a kde vlastně začala tvoje touha stát se operním pěvcem?

Vlastně to vůbec nevím. Ono se to stalo.

Chtěl jsem být číšníkem a učitelem a později hercem. Já jsem na počátku v opeře vůbec úspěšný nebyl, a proto jsem bral zpěv dlouhou dobu spíše jako koníčka a věnoval se raději byznysu, ve kterém se mi dařilo.

Kamarádi chodili na golf a já zpívat. Nicméně mě to fascinovalo a tak jako ve všem, v životě i ve zpěvu, jsem chtěl poznat pravdu, a proto jsem pořád studoval dál. Zlomilo se to asi před deseti lety, když jsem dostal

Působíš především v zahraničí.

Neustálý život na cestách musí být náročný.

Svým způsobem ano. Ale dnes je to pro mě jiné než na začátku. Já už se často vracím do stále stejných divadel, do stejných hotelů a bytů a zpívám často se stejnými kolegy a dirigenty. Postupně se vytvoří taková veliká rodina a není to tak „strašné“. A co se osobního života týče, jsem přesvědčený o tom, že když si najdete toho pravého partnera, tak i tento způsob života se dá zvládnout. Možná to partnerství naopak může i prospět.

Zbývá ti čas i na odpočinek a zábavu?

Jasně že ano. Jinak se přece nedá žít!? Já mám moc rád fitness, mám v Praze skvělého trenéra. Rád chodím v létě do přírody, večer na pivo nebo víno s kamarády, to všechno funguje. No a největší zábava je moje práce, já zpěv miluju, mám rád i ten proces, když se rodí nová role, rád studuju, posouvám se dál, to všechno je pořád v kategorii zábava, to je přece skvělé, ne?

Jak se českému pěvci zkouší česká opera v zahraničí? Pomáháš kolegům s výslovností?

To je hodně choulostivé, já zásadně pomáhám a rád pomáhám jen těm, kteří mě o to požádají. Nikdy nikomu neradím ani nesděluji své pocity a nehodnotím, myslím si, že to se mezi kolegy nemá dělat. Sám nesnáším, když ke mně přijde kolega a začne mně dávat nějaké rady, aniž o to stojím. Dnes už jsem na to celkem vysazený a dokážu být potom hodně nepříjemný. Mám své poradce, kterým věřím, a to je nejdůležitější. A navíc má každá produkce svého oficiálního jazykového kouče, tak to většinou zvládá on.

Letošní léto jsi strávil v Glyndebourne, kde jsi nastudoval roli dona José v Carmen, ve slavné inscenaci režiséra Davida McVicara. Jaké jsou tvé dojmy z operního léta uprostřed anglického venkova?

Glyndebourne je skvělé a velmi specifické místo. Ideální na nastudování nové role, jelikož jste zcela odtrženi od reálného světa.

Je to panství, které by se dalo přirovnat k zámku Lednice, obklopené přírodou, lesy a pastvinami a široko daleko nic jiného. Já tam byl už potřetí. Pronajímám si vždycky ten stejný dům se zahradou a tam trávím tři měsíce. Letos tam byla se mnou i moje máma a přijelo i pár kamarádek a kamarádů.

No a co se samotné produkce Carmen týče, tak to bylo jedno z těch nejkrásnějších představení, které jsem doposud dělal. Skvělá režie a báječní kolegové, skvělý Jakub Hrůša za dirigentským pultem. V takové atmosféře nám ani nevadila ta slavná pikniková pauza během představení. Glyndebournský festival je velmi nákladná záležitost, vstupenky stojí dvě stě liber na všechna místa, všech patnáct představení Carmen bylo zcela vyprodáno. Hosté přijíždějí již odpoledne a tráví čas v zámeckých zahradách, kde se oddávají starému anglickému zvyku – pikniku. A to se vším všudy. Hodně jídla a šampaňského.

Hlavní část pikniku potom probíhá o druhé pauze, devadesát minut. A umělci sedí v šatně a čekají, až se panstvo občerství, aby se mohlo pokračovat.

Máš vysněnou roli, kterou bys rád nastudoval, nebo už ta chvíle přišla?

Hodně těch vysněných už jsem zpíval, patří mezi ně Princ v Rusalce a Don Carlos, kterého zrovna studuji v Hamburku – premiéra je 18. října a čekají mě s ním další produkce v Paříži, Mnichově, Kolíně atd. Celkem mám dnes šestnáct velkých rolí, které jsem nastudoval a zpíval po celém světě a každá z nich má něco do sebe. Mám je rád všechny. Hlavní roli hrají Verdi, Puccini, Janáček, Dvořák a Čajkovskij, letos se přidali Bizet a Berlioz.

f o t o : archiv Pavla Černocha

rozhovor

↰ Pavel Černoch s maminkou na jevišti pařížské opery před premiérou Rusalky v režii Roberta Carsena

Svůj jevištní debut jsi absolvoval právě v brněnském divadle.

S jakými pocity se sem vracíš?

Je to vzrušující. Zpívat doma, před kamarády a všemi těmi, co vás znají od malička je vždycky největší zážitek a adrenalin. No, vlastně nevím, jestli všichni přijdou, ale bylo by to pěkné. Já jsem tu začínal jako dítě ve sboru Kantiléna a potom jsem tu měl první malé role. Tady jsem viděl poprvé operního zpěváka naživo. A moc se mi to líbilo.

Miloval jsem Natalii Romanovou, Richarda Nováka a spoustu dalších, ale pamatuji si, že když jsem jezdíval ze zkoušek z Kantilény večer domů a čekal na ten páchnoucí kloubový autobus č. 70 u Janáčkovy opery, vždycky jsem si představoval, že budu jednou jejím šéfem, a nikdy, že zde budu zpívat.

Gala koncert v Janáčkově divadle je tvůj jediný letošní velký koncert v ČR. Na co se mohou posluchači těšit?

No, doufám, že na krásnou hudbu. Bude průřez právě tím repertoárem, co jsem už na je-

višti zpíval, ale doplním to i o pár nových věcí, na které se chystám v budoucnu. Budu je tu zpívat poprvé. Těšit se mohou i na mé hosty a na mého kamaráda Jaroslava Kyzlinka, se kterým se taky znám z Brna, z dětského sboru Kantiléna, a který mě provází mou kariérou až dodnes.

Co tě ještě čeká v této sezoně?

V Hamburku Don Carlos, potom koncerty v Curychu s Gardinerem Glagolská mše a v Petrohradě s Temirkanovem Iolanta. Příští rok Laca a Hoffmann ve Stuttgartu, Gregor v Makropulos v Mnichově, světová premiéra opery Hamlet na Bregenz Festspiele a po létě znovu Carlos v Kolíně nad Rýnem.

A podařila se konečně i spolupráce s Českou filharmonií, měl bych s nimi a Jiřím Bělohlávkem zahajovat sezonu 2016 Mahlerovou Písní o zemi a zazpívám i na Novoročním koncertě 2017 s mojí kamarádkou Olgou Peretyatko, na to se nesmírně těším. A potom to pokračuje s projekty až do roku 2019, je to skvělé. ×

Pavel Černoch je absolventem brněnské Janáčkovy akademie múzických umění. Operní zpěv studoval soukromě ve Florencii u italského mistra Paola De Napoli, který je jeho mentorem dodnes. Od roku 2010 je stálým hostem předních operních domů jako např. milánské La Scaly, Státní opery Berlín, Bavorské státní opery v Mnichově a Hamburku, Velkého divadla v Moskvě nebo Pařížské národní opery. Vytvořil mnohé role světového i českého repertoáru – např. Alfredo (La traviata), Gabriele Adorno (Simon Boccanegra), Pinkerton (Madama Butterfly), Faust, Lenskij (Evžen Oněgin), Števa (Její pastorkyňa), Jeník (Prodaná nevěsta), Don José (Carmen). Je pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne, vystupuje s Boston Symphony Orchestra a dirigenty, jako jsou například Daniel Barenboim, Jiří Bělohlávek, Jakub Hrůša a mnoho dalších.

18–19

Made in USA

Serenade George Balanchine Sofa Olivier Wevers Lunar Sea – Noir Blanc Moses Pendleton

Lunar Sea – Noir Blanc

Sofa text: Karel Littera foto: Ctibor Bachratý

fotoreport Od krystalické baletní neoklasiky až po strhující vizuální pohybové divadlo.

Serenade

Klaudia Radačovská

Eriko Wakizono, Aki Nishio, Martin Svobodník

Originální receptura premiérového večera Made in USA je složena z ingrediencí vonících Amerikou. Připravili jsme pro vás kultovní neoklasický šperk, současnou baletní tvorbu i kontrastní magické pohybové černé divadlo.

Historickou událostí se stalo uvedení choreografie nejvýznamnější baletní osobnosti 20. století tvořící v USA – George Balanchina. Balet NdB se stal součástí vybrané společnosti souborů a divadel, která mají tu čest uvádět v repertoáru dílo tohoto velikána.

Styl, elegance, lehkost, přesnost, pohybová brilance a dokonalé souznění s hudební partiturou. To je Balanchinova Serenade.

Sofa je typický Wevers. Elegantní a sofistikovaný, chytrý a vtipný. Sofa si hraje s napětím mezi konvencí a individualitou, škádlivě se dotýká genderových složitostí, lstivě odkazuje na jiné balety a ukazuje skvělý partnerský tanec v komické i dojemné poloze.

Pokud jste někdy chtěli vidět, jak by mohl vypadat tanec na měsíci, Lunar Sea – Noir Blanc vás tam zavede. Moses Pendleton zahrnuje v mimozemské fantazii použití specifických kostýmů, geniálních efektů černého divadla a doslovné popření gravitace. Výsledkem je magické dílo, které vás uvede v nadšený úžas. ×

Ivona Jeličová, Uladzimir Ivanou

20–21

Nápověda je vždy schovaná tam, kde jí to umožňuje scénografie konkrétních představení.

Florent Operto, Barbora Bielková

DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2015 JE Během pěti divadlem nabitých dnů se na deseti brněnských scénách představilo třicet pět představení, některá dokonce hned ve dvou reprízách. Festivalu se zúčastnilo dvacet osm souborů, z toho dvanáct zahraničních (Velká Británie, Německo, Rakousko, Francie, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko) a šestnáct českých.

text: Martina Procházková foto: Robert Vystrčil

Theater Bremen (Německo):

VIŠŇOVÝ SAD

ZA NÁMI

Divácky nejúspěšnější byla představení pro rodiny s dětmi.

U Aladina bylo možné trošku se bát, Líná babička dokázala vykouzlit úsměv i dospělým, při Posledním triku Georgese Mélièse se u některých scénických kouzel tajil dech.

Otrlejší diváci zajisté ocenili neobyčejnou moderní úpravu Shakespearova Macbetha, jehož příběh se v režii polského Teatr Biuro Podróży odehrál pod širým nebem na Brněnském výstavišti. Komu nestačili drsní polští motorkáři, mohl si přijít na své u maďarského Julia Caesara, v němž krev i voda stříkaly až do prvních řad.

Poetičtější duše se mohly kochat tanečním umem Bavorského státního baletu II, s nímž do Brna osobně přijel i Ivan Liška, baletní osobnost světového formátu.

K nejsilnějším diváckým zážitkům přispělo německé divadlo Theater Bremen, které v rámci festivalu hostovalo hned se třemi žánrovně naprosto rozrůzněnými tituly. Velká činohra byla zastoupena Višňovým sadem, jehož inscenace byla ozvláštněna nejen vizuálně poutavou scénografií (kolikrát jste viděli herce koupat se přímo na jevišti v opravdovém bazénu?), ale i skvělým živým hudebním doprovodem v podání slavné holandské muzikantky Maartje Teussink. Komornějším představením byla syrová dramatizace oceňovaného románu Velký sešit. Pohlazením po duši hudbymilovného diváka pak bylo závěrečné koncertní vystoupení I’m Your Man, jež bylo poctou kanadskému písničkáři Leonardu Cohenovi. Potlesk vestoje svědčil o tom, že Brémané zkrátka umí.

Jak již bylo řečeno, mezinárodní festival Divadelní svět Brno 2015 je za námi. Přes sedm tisíc spokojených diváků je nám silným hnacím motorem pro přípravu dalšího ročníku.

Nezastavujeme, jedeme dál. V květnu přijďte znovu. ×

festival ohlédnutí Vígszínház (Maďarsko):

JULIUS CAESAR

Theater Bremen (Německo):

I’M YOUR MAN Théâtre de la Massue, Compagnie Ezéquiel Garcia-Romeu (Francie):

BANQUET SHAKESPEARE Teatr Biuro Podróży (Polsko):

MACBETH

DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2016:

27.–31. KVĚTNA 2016!

22–23

panorama

Je třeba zabít Sekala Jiří Křižan režie a adaptace: Martin Františák foto: Jakub Jíra í

24 –25

Jsem jako hokejový brankář,

jistím ostatní ze zadních pozic nápověda, nápovědka, našeptávačka, šepkárka, suflérka, představení sleduje…

divadelní zákulisí nápověda Již šestnáctou divadelní sezonu napovídá texty členům hereckého souboru Mahenovy činohry Irena Chalupová.

O tom, jak probíhá její spolupráce s herci od začátku zkušebního období po představení před diváky, jsme si s ní povídali v průběhu zkoušení inscenace Je třeba zabít Sekala, která měla premiéru 9. října 2015.

text: Lenka Gregorová foto: Jakub Jíra

Jak se vlastně oficiálně jmenuje vaše pozice? V žargonu se jí říká různě – nápověda, nápovědka, našeptávačka…

A jakému názvu dáváte přednost Vy? Oficiální název je nápověda. Ale například v programech k inscenacím je uvedeno: text sleduje a jméno. Obojí je správně, protože při zkouškách opravdu napovídám a u představení spíše sleduji text. No a našeptávačka, to už je v podstatě šepkárka, což je slovensky. Dříve se také ještě říkalo suflérka.

Sama jste mi teď i odpověděla na mou další otázku. Zajímalo mne, jestli tuto profesi zastávají i muži. Je to běžné?

Jak je vidět, tak ano, nápovědu dělají i mužští kolegové. Ale mnohem častěji jsou vidět dámské nápovědy a kolegyně.

Jaká je organizace vaší práce?

Předpokládám, že chodíte na představení i na zkoušky?

Ano, samozřejmě, na zkoušky musím, tam jsem každý den. Chodím na čtené zkoušky, protože někdy se dělá úprava textu už u stolu. Jindy se také stane, že je některý z herců

↵

Kolik vás zde v Mahenově divadle tuto pozici zastává?

Dříve jsme tady byly vždycky dvě a střídaly jsme se, to bývalo stejně jako například letos šest premiér, tudíž jsme dělaly každá jednu na střídačku. Vycházely na mne tedy vesměs tři inscenace za rok. Kdežto teď mám pouze jednoho kolegu na půl úvazku, ten je zde první sezonu a dělá jenom představení, která nejsou moje, ta, která dělávala kolegyně.

Zároveň samozřejmě zkoušíme, takže je toho opravdu hodně.

Nápověda je vždy schovaná tam, kde jí to umožňuje scénografie konkrétních představení.

ze zkoušky omluven, tak za něj musím jeho části role a dialogy přečíst. A pak začínají takzvané „aranžovačky“ v prostoru. Tam je potřeba nahlas říkat všechno, protože herci ještě neumějí dokonale text a s pohybem na jevišti je všechno jinak než u stolu.

si zalézt dozadu, tam, kde bývají hasiči. Problém byl v tom, že jsem neviděla na forbínu, a samozřejmě bylo zrovna potřeba napovědět, a já nic nenapovídala. A to člověka pak mrzí. Takže se opravdu snažím, protože když já udělám chybu, je to hned hrozně vidět.

Takže vy jste první člověk, který zná celý text nazpaměť?

To víte, že ho neznám, já text samozřejmě čtu. Ale orientovat se musím. Samozřejmě že se mi také povede nějaká chybka nebo herečtí kolegové někam ve scénáři skočí a já nevím, kde zrovna jsou. Například nedávno se mi stalo při „oprašovačce“, že jsem musela být v portálu (ta dřívější budka, která bývala na jevišti, měla něco do sebe), dokonce ne přímo v portálu, protože v něm byla umístěna ještě světla, ale musela jsem

Vy tedy býváte schovaná v portále, nebo si hledáte místo podle inscenací a podle scény? Často jsem v portálu, ale když je například scéna stavěna tak, že to není možné, bývám schovaná v první technické lóži.

26–27

Jak se připravujete na zkoušení nové inscenace? A trénujete například nějak svou paměť?

Na začátku zkušebního období si vždycky jeden scénář beru domů a ten úsek scénáře,

→

↳ Irena Chalupová nezapře, že je z divadelní rodiny, oba její rodiče byli herci u Mrštíků.

Sama vystudovala konzervatoř a byla v angažmá v divadle v Olomouci, v Chebu a ve Večerním Brně.

který je v plánu zkoušet druhý den, si přečtu nahlas. To je velmi důležité, protože dokud to nepřečtu alespoň jednou nahlas, tak si nejsem jistá. Když se pak některé části během zkoušek škrtají, nebo naopak připisují, na což není ve scénáři místo a změny pak mohou být nepřehledné, tak vše eviduji.

Musím mít scénář naprosto v pořádku. Takže vlastně na konci zkušebního období s dramaturgem většinou dáme dohromady text, který je konečný, protože během zkoušení vždy vzniknou nějaké změny. Pokud je úprav hodně, tak dramaturg nechá v divadelním archivu vytisknout další scénáře, abychom měli všichni k dispozici zrevidovaný text. Ale je to individuální, protože někteří kolegové již mají ve svém výtisku tolik poznámek, že jej nechtějí dát z ruky za nic na světě. A jak trénuji paměť? Přirozeně v práci, pak hodně čtu nebo luštím sudoku.

Nedávno začala nová sezona, připravujete se i na „oprašovačky“?

Na inscenace, které se hrály v předchozí sezoně, se speciálně nepřipravuji, protože vím, že mám scénář už připravený. Ale u nových představení, která se zkoušejí poprvé, je práce mnohem víc.

Mají na vás například někteří herci zvláštní požadavky, jak si přejí napovídat? Dávají vám nějaké signály?

To ano, dávají mi signály. Třeba na zkouškách, když už herci nechtějí, abych napovídala, tak na mne kouknou nebo lusknou prsty.

Jaké jsou potřeba vlastnosti na tuto pozici?

Dobrý řečový projev, pevné nervy, systematičnost. Lidé si často myslí, že je to jednoduché povolání, ale kdo má tento názor, tak by si měl napovídání zkusit. Protože pak by teprve poznal, jak je to těžké. Jednou mi kolega herec řekl, že nápověda je jako hokejový brankář. Jistí ostatní ze zadních pozic.

↳

Na jevišti je jiná akustika než na zkušebně, takže na něm stačí napovídat šeptem. A také záleží na fázi zkoušení, protože zpočátku, když herec přijde poprvé na jeviště, na první zkoušku v prostoru a má se v něm pohybovat, tak vše potřebuje dobře slyšet.

divadelní zákulisí nápověda ↳ Teď si představte, že bych se chtěla jako laik stát vaší kolegyní, nápovědou.

Co byste mi doporučila, abych se naučila, na co bych se měla zaměřit?

Nejdřív bych vás vzala na představení a na zkoušku, abyste viděla, co se po vás bude chtít. Abyste věděla, že zkrátka musíte mluvit, mluvit, mluvit… No a pak bychom zkoušely intenzitu hlasu, abyste znala míru, jak moc hlasitě napovídat. Na jevišti je jiná akustika než na zkušebně, takže na něm stačí napovídat šeptem. A také záleží na fázi zkoušení, protože zpočátku, když herec přijde poprvé na jeviště, na první zkoušku v prostoru a má se v něm pohybovat, tak vše potřebuje dobře slyšet.

Jak jste se vlastně dostala k práci v divadle, bylo to vaše vysněné povolání?

Já jsem z divadelní rodiny, oba moji rodiče byli herci u Mrštíků. Sama jsem vystudovala konzervatoř a byla jsem v angažmá v divadle v Olomouci, v Chebu a pak ve Večerním Brně. Po třech sezonách ve Večerním Brně jsem šla na mateřskou, jenže mi neprodloužili termínovanou smlouvu. Takže jsem měla jedno dítě, za dva roky další a poté bylo

Dokud to nepřečtu alespoň jednou nahlas, tak si nejsem jistá.

potřeba jít do práce, ale neměla jsem se kam vrátit. Takže jsem byla třináct let od divadla, dělala jsem něco úplně jiného. No a poté mě někdo ze známých upozornil, že slyšel v rádiu, že hledají loutkoherce, tenkrát ještě do divadla Jitřenka. Šla jsem tam, přijali mě a v Jitřence jsem působila asi čtyři roky, poté se název změnil na Polárku, Divadlo Polárka, které tak funguje dodnes.

V něm jsem byla ještě rok. Jenže v něm panovaly poměrně složité podmínky, bylo nás asi šest sedm herců a dělali jsme všechno – hráli jsme, uklízeli, kluci dělali scénu, vyráběli ji a tak podobně, zkrátka to bylo náročné a taky nebylo jisté, jestli budeme dál pokračovat. V té době jsem náhodou přišla na představení sem, do Mahenova divadla, a oslovila mě bývalá kolegyně Olinka Bártíková, že zde hledají nápovědu a zda bych to nechtěla zkusit. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem šla na konkurz, na kterém tehdy bylo asi pětadvacet lidí, tam jsem uspěla a od té doby tady pracuji.

Jak vlastně vypadá konkurz na pozici nápovědy?

Mohu soudit pouze podle toho, jak probíhal konkurz, kterým jsem prošla já. Byla na něm

28–29

komise, dali nám přečíst text nahlas, potom přečíst text, který byl upravený, s již udělanými škrty, zda bychom se v něm zorientovali a uměli jej přečíst, poté jsem zdálky musela šeptat, aby poznali, zda je mi rozumět, a nakonec, to tady ještě tehdy byla paní Jana Hlaváčková, jsem jí napovídala a ona opakovala po mně.

Lákalo by vás se ještě vrátit na jeviště?

Přiznám se, že lákalo, ale už mi to přijde hrozně dávno, kdy jsem na něm stála naposledy.

Jaká je vaše oblíbená inscenace z repertoáru Mahenovy činohry?

A je to stejná inscenace z pracovního a diváckého pohledu?

Přijde na to. Divácky mám velice ráda A pak už tam nezbyl ani jeden aneb Deset malých černoušků, to je výborně udělaná inscenace, ale pracovně se u ní mírně klepu, protože je v ní velmi mnoho osob a je náročné u ní napovídat. Takže mám ji ráda, ale je pro mne opravdu náročná. A profesně mám oblíbenou například Mandragoru. ×

Vévodkyně: Vladimír Javorský f o t o: Ivan Pinkava

Zda vlastně i já nechci vzlétávat?

Zda vlastně i já nežiji v kleci?

premiéra činohra

Dramaturgie Scéna Kostýmy Hudba Odborná spolupráce

Viktorie Knotková na motivy románu Ladislava Fukse Režie: Kamila Polívková

Večerní degustační menu připravuje pro naše diváky restaurace KOISHI. Manažerka gastronomické části inscenace Kuchař Supervize a koncepce menu

Simona Elsnerová Martin Směřička Petr Fučík

Osoby a obsazení Vévodkyně Justina Zpěvačka Harfenistka

Vladimír Javorský j. h.

Eva Novotná Vanda Šípová/Gabriela Kopperová Pavla Kopecká/Yi-Yun Loei

Obsluha

Vévodkyně a kuchařka Premiéra 5. listopadu 2015 v divadle Reduta – Mozartově sále

Ladislav Fuks byl prozaik vyhraněně osobitého stylu a svébytné umělecké metody, vyznačující se složitou metaforikou, symboličností a zvláštním způsobem organizace příběhu, který vyrůstá z rozpracování detailů a návratnosti motivů. Jeho kompoziční mistrovství nemá v současné české literatuře obdoby.

Své poslední rozsáhlé prozaické dílo Vévodkyně a kuchařka dopsal Fuks v roce 1983.

V příběhu podivné vídeňské šlechtičny, odehrávajícím se na konci 19. století, rozvíjí románovou metaforu ohlašujícího se zániku životního stylu, který i během soumraku své existence září třpytem nashromážděného bohatství tradic, kultivovanosti a krásy.

Jedná se zároveň o metaforu nevyhnutelné pomíjivosti a smrti, jíž propadá a jíž se podvědomě bojí každý jednotlivec i každá kulturní epocha. Současně je román i zvláštní autobiografickou travestií, ve které se autor „převléká“ do postavy vévodkyně a více či méně bizarní převleky propůjčuje také svým přátelům a souputníkům. Právě tento divadelní prvek vedl k adaptaci secesně přebujelé struktury románu do intimních rozhovorů mezi hlavní postavou a hosty/diváky, kteří jsou přítomni otevření zrcadlového sálu vévodkynina hotelu – tzv. Spectakula, symbolu snu o věčnosti a dokonalosti.

Martin Kubran Michal Pěchouček Zuzana Formánková Ivan Acher Michal Skočovský

Matěj Pohořálek, Jáchym Sůra, František Maňák, Pavel Šupina, Štěpán Princ, Viktor Harangi, Kristián Hochman, Karel Vondrášek, Klára Anna Satinská, Natalie Golovchenko, Barbora Bezáková, Petra Schovánková, Magdalena Straková (posluchači JAMU)

Divadelní režisérka a výtvarnice Kamila Polívková se svým tvůrčím týmem připravuje speciálně pro nádherný prostor Mozartova sálu divadelně-gastronomický večer na motivy románu Ladislava Fukse.

V inscenaci Vévodkyně a kuchařka se na brněnskou divadelní scénu vrací vynikající divadelní a filmový herec Vladimír Javorský, který zde ve svém prvním působišti v Divadle Husa na provázku ztvárnil mnoho nezapomenutelných rolí.

Režisérka inscenace Kamila Polívková se narodila v Brně, kde také studovala v letech 1998–2004 scénografii na Janáčkově akademii múzických umění.

Dodnes vytvořila kostýmní výpravy a scénografie k více než sedmdesáti inscenacím v divadlech v České republice i v zahraničí.

V letech 2004–2012 působila v Pražském komorním divadle v Praze (Divadlo Komedie) jako kostýmní výtvarnice, scénografka. Ve spolupráci s režiséry Davidem Jařabem a Dušanem D. Pařízkem se zde podílela na vzniku většiny odbornou i laickou veřejností vysoce ceněných inscenací, které reprezentovaly české divadlo na mezinárodních festivalech a předních evropských scénách. V roce 2009 připravila režijně v Divadle Komedie inscenaci Hrdinové

30–31

jako my (podle vlastní dramatizace románu Thomase Brussiga), o rok později inscenaci hry Ödöna von Horvátha Víra, láska, naděje, za niž byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku.

Po ukončení činnosti Pražského komorního divadla stála u zrodu další progresivní scény – pražského Studia Hrdinů, kde působí především jako režisérka. Její inscenace Den opričníka (vlastní adaptace románu Vladimira Sorokina) vzbudila velký ohlas, protagonista Karel Dobrý získal za herecký výkon Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka 2013 i nominaci na Cenu Thálie.

Od roku 2005 pravidelně spolupracuje s režisérem Dušanem Davidem Pařízkem jako výtvarnice v nejvýznamnějších divadelních domech německy mluvících zemí. V roce 2014 se podílela mimo jiné na Pařízkově inscenaci hry Wolframa Lotze Směšná temnota, uvedené na scéně Akademického divadla (Burgtheater) ve Vídni, které se dostalo mnoha ocenění, i toho nejvyššího v anketě časopisu Theater Heute. × / Martin Kubran /

Výtisku, vole, měl jsi štěstí S hercem a dabérem Bedřichem Výtiskem o srdci, držce a čtyřiceti letech u divadla

tvář NdB Bedřich Výtisk je u divadla šťastný. A to i přes to, že neklidný herecký život, kterému se upsal, si na něm letos v květnu během zkoušení inscenace Veroničin pokoj vybral svoji daň, „hříchy mládí“ ho dohnaly a na chvíli se mu zastavilo srdce.

Tento činorodý herec – nezmar, o kterém jeho kolegové se vší laskavostí říkají „co na srdci, to na jazyku“, se na několik týdnů nedobrovolně odmlčel. Úlohy pacienta se však zhostil stejně úspěšně jako rolí na jevišti a do nové sezony pak k údivu všech doslova „vlítl“: Se čtyřnásobným bypassem exceloval v posunuté redutní premiéře zmíněného Levinova hororu.

text: Martin Sládeček foto: Jakub Jíra a archiv

↳ Bedřich Výtisk s Ivanou Hloužkovou, Magdalénou Tkačíkovou a Jakubem Šafránkem ve Veroničině pokoji.

Dívá se na svůj život u divadla po této zkušenosti jinak? Jsem klidnější. Uvědomil jsem si, že divadlo není všechno. A hlavně to, jak mám život rád. Chci se teď co nejrychleji postavit na nohy a zůstat na nich co nejdýl. Tak abych mohl lidi, které jsem sral, srát ještě dlouho. To, že nejde pro jadrný výraz daleko, je o Bedřichu Výtiskovi známo, sám to hned v úvodu našeho setkání okomentoval slovy: No jo, vždycky budu držka.

O lékařích, kteří ho „dali dohromady“, ovšem mluví s neskrývanou úctou. Jednotka intenzivní péče brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie na Pekařské mi doslova vyrazila dech. Je to špičkové pracoviště s úžasným personálem, od sester až po pana docenta Němce, který mě operoval.

Rád bych jim všem touto cestou poděkoval.

Díky nim jsem se podruhé narodil.

Poprvé se Bedřich Výtisk narodil 22. října 1953 v severočeském Chomutově.

Jeho dospívání na úpatí Krušných hor prý bylo divoké a pro jeho rodiče občas věru krušné. Měli jsme partičku, která trávila čas po kavárnách, povalováním na Kamencáku (pozn. Kamencové jezero v Chomutově) nebo lyžováním na Klínovci. Každý Silvestr se jelo k někomu na chalupu, bez rodičů, kde se to trochu zdemolovalo. Takový „normální“ život tehdejších mladých lidí. Vyučil se pošťákem. Úřadovat začal na chomutovské poště.

Pošťácká uniforma měla být ale jen prvním z mnoha jeho budoucích kostýmů. Po dvou letech ho z ní svlékl jistý „dvacetitisícový průšvih“: Jako takzvaný druhý pokladník

32–33

jsem měl na starosti ceniny, takže známky a kolky. Přišla kontrola a zjistila, že mám dvacet tisíc manko. Chyběly mi prostě dva doklady, které jsem – já bordelář! – někam založil. Později se našly, ale poštmistr se ze mě už nestal.

V roce 1972 nastoupil jako jevištní technik do tehdejšího Divadla pracujících v Mostě a dva roky stavěl kulisy. Mezitím ho tamní herečka Emma Černá připravovala k přijímacím zkouškám na herectví. Neuspěl.

Nemám ani „dámu“, ani „jámu“. Do Prahy mě nevzali pro nedokončené středoškolské vzdělání, holt jsem neměl maturitu, a do Brna pro nedostatek talentu. Jen těžko uvěřit, že dnes jeden z technicky nejlépe

→

Se svým kamarádem a skvělým jevištním parťákem Zdeňkem Dvořákem v oblíbené inscenaci Zlatí chlapci.

vybavených herců v činoherním souboru NdB, který bez problémů „ušeptá Mahenku“, neprošel žádným školním hereckým vzděláním. Považuje to za výhodu, nebo nevýhodu? Dneska to vnímám jako velkou výhodu. Spadl jsem přímo do praxe. Na rozdíl od studentů herectví, kteří mají během studia jen jednoho nebo dva učitele, jsem se jako kandrdas učil od spousty svých kolegů s různým pohledem na věc. Nedostal jsem všechno na stříbrném podnosu a všeho, co jsem se naučil, jsem si o to víc vážil. Například dobře mluvit – odborně se tomu říká technika jevištní řeči – jsem se učil tak, že kolegyně na magnetofon nahrávala, jak čtu různé texty, a pak jsme to rozebírali. Dost dobrá metoda. Po nějakém čase jsem začal svůj hlas nemít rád.

Nebyl by to však paličák Bedřich Výtisk, kdyby to nevzal oknem, když ho nepustili dveřmi. Po neúspěchu na přijímacích zkouškách se ze severu Čech vydal na sever Moravy zkusit štěstí na konkurzu do Divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě. Tentokrát se zadařilo, a roku 1975 tam nastoupil jako elév. Tehdejší soubor mladíka láskyplně přijal a on na něj láskyplně vzpomíná dodnes. Čas her a malin nezralých. Sezonu 1977/78 pak strávil v ostravském Divadle Petra Bezruče, doma se tam ale necítil.

↳ Pověstné režijní připomínky Zdeňka Kaloče, tentokrát k inscenaci Hráč.

Následovalo angažmá v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci. I zde po něm zůstal výrazný umělecký otisk.. Velmi úspěšná byla inscenace populární komedie francouzského autora Reného Falleta Zelňačka, ve které ztvárnil Glóda. Na tuhle komedii se stály fronty. Hráli jsme ji moc rádi. A v Liberci se na ni vzpomíná dodnes.

V roce 1998 se Bedřich Výtisk stal členem souboru činohry Národního divadla Brno, jehož uměleckým šéfem byl v té době režisér Zbyněk Srba. Co ho vedlo k tomu, že v pětačtyřiceti letech opět změnil působiště a zamířil do Brna? Básnicky řečeno, táhlo mě to ke kořenům, po otci mám moravskou krev.

A Mahenka byla vrchol. To divadlo je vyšperkováno jmény velkých herců a režisérů, kteří tu zanechali nesmazatelnou stopu. Některé jsem ještě stihnul a stál s nimi na jevišti, paní Vlastu Fialovou, drahého „Badyho“ Dufka, pana Lakomého...

Během svého působení na brněnských prknech ztvárnil velmi různorodou galerii postav, což je dáno zejména jeho schopností

f o t o : archiv autora

↳

V roce 1978 přišel do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Tam tehdy působil z Brna vyhnaný vynikající režisér a divadelní pedagog Miloš Hynšt, který ho silně ovlivnil.

Další důležité profesní setkání pro něj bylo to s Přemyslem Rutem, v jehož politických kabaretech Bedřich Výtisk účinkoval. Do paměti tamního publika se zapsal rolí Starbucka v Nashově Obchodníkovi s deštěm, Balzamina v Ostrovského hře Svatba Balzaminova nebo třeba Scapina v Molièrových Scapinových šibalstvích. V té době už se ho nikdo neptal, zda má, nebo nemá školu. Na vavřínech ale neusnul, pod vedením režiséra Miloše Hynšta to ostatně ani nešlo. Když Hynšt z Hradiště odcházel do Zlína, na jednom z posledních „trestných střílení“ – tak jsme říkali jeho připomínkám, které trvaly i tři hodiny – pronesl pro mě památnou větu: „Pane Výskyte (zásadně mě tak oslovoval až do své smrti), dávejte si do budoucna pozor na to, aby vaše sebevědomí nepředběhlo váš talent.“ V okamžicích, kdy se mě zmocní pocit vlastní „dokonalosti“, si tahle slova honem připomenu.

f o t o : Jana Hallová

f o t o : Luděk Svítil

↳ V roli Klubka v Shakespearově Snu noci svatojánské.

tvář NdB

„Fyzickými předpoklady je Bedřich Výtisk typem spíš subtilním, avšak dynamickým a průrazným. Má ostrý tón hlasu, jehož základní linka není melodická a plynoucí, ale spíše disharmonická, členitá a vrstevnatá, se sklonem k dramatické nadsázce a ironickému odstupu. Proto jsou Výtiskovu hereckému naturelu blízké ty role, které umožňují bezprostřední kontakt s publikem.“

pohybovat se i „mimo svůj typ“. V Srbově Cirkusu Humberto si zahrál kapelníka Selnického, za zmínku stojí Matti, kterého hrál po boku Mariana Labudy v Porubjakově inscenaci Brechtova Pana Puntily a jeho služebníka Mattiho. Byl také výborným Klubkem v Čičvákově pozoruhodném Snu noci svatojánské Williama Shakespeara. Velkou příležitostí pro něj byla role Varravina v Kaločově inscenaci Tarelkinovy smrti Suchovo-Kobylina či postava de Griéra v Dostojevského Hráči téhož režiséra. Už patnáctou sezonu sklízí divácký úspěch jako doktor Cajus v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Vynikajícím způsobem se zhostil postavy Al Lewise ve hře Neila Simona Zlatí chlapci (...Vstupte!) v režii Emila Horvátha ml. Sugestivně ztvárnil i Drákulu v inscenaci Romana Groszmanna Nemrtvý podle Brama Stokera. Jeho zatím poslední rolí je Muž ve Veroničině pokoji autora Iry Levina.

Jak se po všech těch zkušenostech vlastně v NdB cítí dnes? Po těch sedmnácti

f o t o : Jana Hallová

f o t o : Jana Hallová

Dramaturg, divadelní teoretik, pedagog a překladatel Václav Cejpek o Bedřichu Výtiskovi v době jeho působení v Uherském Hradišti

↳

↳ Jako Drákula v adaptaci slavného Stokerova románu.

letech se s tímhle divadlem cítím být hodně spojený. V baráku sice nadávám, ale jakmile vyjdu ven, nedám na něj dopustit. Nad naším souborem se v minulosti lámala hůl, přitom je to ve své podstatě hrozně dobrý soubor, ve kterém je stále cítit vklad velkých a poctivých hereckých bardů. Jako mnoho lidí před ním, také on propadl magii zlata a zaprášeného červeného sametu Mahenova divadla. Párkrát se mi stalo, že jsem před zkouškou vyšel na prázdné jeviště, zadíval se do hlediště a řekl si: „Tak já tady vlastně hraju. Výtisku, vole, měl jsi štěstí.“ I na lidi.

Jestli dneska můžu říct, že jsem herec, tak je to jistě dáno talentem, který jaksi dostanete do vínku, ale taky lidmi, kteří vás hnětou a tvarují a ten talent dále rozvíjejí.

U mě to byli Miloš Hynšt a Zdeněk Kaloč.

Páni režiséři. V Mahence jsem se také potkal

34 –35

Jako učitel Zajíček v Jiráskově Lucerně, vpravo Jana Štvrtecká.

s jevištním partnerem, se kterým se cítím moc dobře. Vytvořilo se mezi námi cosi – já tomu říkám, že na sebe slyšíme, taková nějaká zvláštní chemie… Díky, Zdeňku Dvořáku!

Toho, že se dal k divadlu, Bedřich Výtisk každopádně dodnes nelituje. Heleďte, u divadla jsem už čtyřicet let a musím říct, že jsem šťastný. Podařilo se mi to, že své povolání miluju, že mě takříkajíc neobtěžuje.

Našel jsem v něm spoustu přátel, se kterými se stýkám, i když nežijeme ve stejném městě. A nenudím se.

Díky Bedřichu Výtiskovi se nenudíme ani my – jeho kolegové a diváci. Za to mu patří dík. ×

Dan Datcu: demisólista baletu Národního divadla Brno f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Roman Sikora na motivy románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Režie: Martin Čičvák

Běsi Premiéra 17. prosince 2015 v divadle Reduta

Dramaturgie Scéna Kostýmy Hudba

Martin Kubran Tom Ciller Nina Stillmark Ivan Acher

Osoby a obsazení Varvara Petrovna Stavroginová Štěpán Trofimovič Verchovenskij Nikolaj Vsevolodovič Stavrogin Petr Štěpánovič Verchovenskij

Helena Čermáková j. h.

Vladimír Krátký Zbyšek Humpolec j. h.

Petr Bláha

Lizaveta Nikolajevna Drozdovová Šatov

Hana Briešťanská Jan Lepšík j. h.

Marie Šatovová Marie Timofejevna Lebjadkinová

Eva Novotná Magdaléna Tkačíková

Lebjadkin Kirillov

Petr Halberstadt Martin Sláma

Julie Michajlovna

Tereza Groszmanová

Gubernátor Virginskij Virginská Liputin Fjodor Michajlovič Herec

Jan Grygar Ondřej Jiráček j. h.

Klára Apolenářová David Kaloč Pavel Doucek Roman Blumaier

Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl Bohem stvořen. To by podepsal i ďábel.

Román Fjodora Michajloviče Dostojevského z roku 1872 je autorovým předposledním a nejkrutějším dílem. Dozrává v něm k poznání temných pohnutek lidské duše a vyvolává otázku, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Sergejem Něčajevem, jenž jako zastánce bezbřehého teroru zavraždil svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z pokrytecké morálky a z přežitých norem společenského řádu svých rodičů váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem. Mezi rozvracečským násilím, pokornou vírou a bohapustým nihilismem. Tuto rozevírající se hodnotovou polaritu reprezentuje čtveřice mužských

protagonistů: bezstarostný dandy Stavrogin, mocichtivý pletichář Verchovenskij, depresivní radikál Kirillov a nerozhodný idealista Šatov, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky.

Divadelní adaptaci Dostojevského Běsů pro divadlo Reduta připravují dramatik Roman Sikora a režisér Martin Čičvák, kteří již pro NdB vytvořili originální inscenaci Lysistrata/Aiás.

Kromě členů souboru činohry NdB účinkuje v inscenaci v roli Varvary Petrovny Stavroginové skvělá Helena Čermáková, herečka Městského divadla Zlín, několikanásobná nominantka a držitelka divadelní ceny Thálie.

Slovo dramatika Romana Sikory Mým záměrem při dramatizaci Běsů je především polemika s tradičním chápáním tohoto románu jako obrazu zvrhlého revolucionářství mladých zběsilců, kteří stojí proti citově autentickému, i když v mnoha případech rozervanému, světu aristokracie.

Běsi jsou podle mě především obrazem revoluční situace, k níž nám Dostojevskij zručně zamlčuje důvody. Hovoří o duši Ruska, o absenci Boha, o myšlenkách pronikajících ze Západu, snažících se rozvrátit staletý řád ruské společnosti, ale už stejnou silou nepromlouvá o útlaku, nespravedlnosti a bezpráví, které se dějí mimo Dostojevského zorné pole.

Zatímco postavy aristokracie, s nimiž se měšťanský divák v jeho díle tak rád ztotožňuje, jsou zde ve svých osobních neštěstích

vykresleny velmi plasticky, postavy revolucionářů jsou většinou pouhými karikaturami a jejich vůdce Petr Verchovenskij je už jen čirá lidská zrůda. Tak to ale v životě nechodí.

Vše má svou odvrácenou stranu a svůj důvod. A v Dostojevského románu jsou všichni spoluviníky toho, co se v něm stane. Našimi hlavními hrdiny tedy nebudou noblesní velkostatkáři, kteří svůj blahobyt a moc vystavěli na hřbetech nevolníků a lokajů, ale mladí lidé, kteří se stávající pořádky snaží změnit anebo zničit. A míra ničivosti jejich činů je úměrná míře brutality a licoměrnosti společenského řádu.

Z hemžení démonických a groteskních figur Dostojevského Běsů občas vyhřezne jasnozřivá myšlenka: Jeden čas o nás ve městě říkali, že náš kroužek je semeništěm volnomyšlenkářství, prostopášnosti a bezbožnosti, a tato pověst stále rostla. A u nás se zatím jen nejnevinněji mile, čistě rusky, pro zábavičku, liberálně žvanilo. „Nejvyšší liberalismus“ a „nejvyšší liberál“, totiž liberál bez jakéhokoliv cíle, je možný jen na Rusi. Avšak „liberální Rusko“ může existovat leda tak v hlavě šílencově.

Několik jich mezi námi skutečně bylo…

Dostojevského román je pořád aktuální, i když dnes možná více v podobě ironické parafráze svého původního vyznění. × / Martin Kubran /

36–37

Figaro se oženil – v Rusku! text: Martin Sládeček foto: archiv účastníků zájezdu Že by jeho ruská vyvolená?

Ale kdepak! Jedinečná česká Eva Novotná.

Roman Blumaier v Rusku potkal sám sebe. Několikrát.

Koho by napadlo, že činohra Národního divadla Brno se ještě v sezoně 2015/2016 podívá tak daleko za hranice své země? Ve dnech 9. – 12. 9. jsme hostovali v nejseverněji položeném milionovém městě na světě – Petrohradu.

Na východ jsme přitom vezli komedii veskrze západního střihu – Figarovu svatbu mladého skotského dramatika D. C. Jacksona. Už v autobuse do Vídně se někteří z nás pomocí vodky pokoušeli urychlit aklimatizaci na ruské podmínky.

Do naší přestupní stanice Kyjeva jsme dorazili již „plně aklimatizováni“. A pak?

Vzhůru do obávaného Ruska!

Nezdolní pánové z jevištní techniky v akci. Stavěli, bourali, svítili, zvučili – a ještě se stihli bavit. Činohra na cestě do hlubin Petrohradu.

Divadlo Komedie N. P. Akimova jsme večer naplnili do posledního místa.

zájezd

Dostojevský, Lenin a poslední výhonky carské dynastie Romanovců – i taková byla naše návštěva v Rusku. Žádný div, že Figaro byl v závěru tak trochu... otřesen.

Někteří „svatebčané“ se při výstupu z letadla uklidňovali slovy posledního ruského cara Mikuláše II., který prý prohlásil: „Pamatujte, Petrohrad leží v Rusku – ale Rusko to není.“ Na to, že tak učinil chvíli před tím, než s rodinou roku 1918 padl za oběť Velké říjnové revoluci, odstartované „velmi rusky“ právě v Petrohradu, naštěstí zapomněli.

Jiní zase neúnavně citovali oblíbenou větu turistických průvodců: „Petrohrad je oknem do Evropy.“ Marně přitom na letištní ploše natahovali krk, aby ve tmě, která nás obklopila, alespoň kousek té Evropy zahlédli.

To, že jsme skutečně doletěli do Ruska, se potvrdilo už při vyzvedávání kufrů: jeden byl poničený, dva chyběly. Na otázku, proč nepřiletěly s námi, odpověděla úřednice za přepážkou zcela rutinně: „My lajdáci.“ Oběťmi ukrajinsko-ruského lajdáctví se stali činoherní diva Eva Novotná a doyen naší výpravy Vladimír Krátký a ihned se jali vyplňovat stoh formulářů, samozřejmě v azbuce.

Během hodinu a půl dlouhého čekání jsme měli i my ostatní možnost poznat po lajdáctví i další ruský národní rys: lásku k byrokracii.

Ty, kdo se po dlouhé cestě těšili na klidné a romantické bydlení poblíž slavného Něvského prospektu, který na počátku dvacátého století platil za jeden z nejvelkolepějších a zároveň nejtišších evropských bulvárů (neboť byl jako první na světě po stranách vyložen dřevěnými bloky, tlumícími hluk koňských povozů), mohlo po nočním příjezdu do hotelu zklamat, že tato třída je dnes hřmotnou dopravní žílou o šesti pruzích, lemovanou výspami globálního kapitalismu, různými mekdonaldy, stárbaksy, zarami apod.

Přesto nás Rusko už druhý den ráno míjelo na každém kroku: Krásné ženy měkkých rysů, vymalované jako velikonoční kraslice na podpatcích, uniformovaní muži, ale také chudí studenti, pouliční prodavači nebo opraváři bot, žebráci a náboženští fanatici, z nichž

každý mohl být skrytým svatým. Před námi byl den volna, a tak jsme se rozdělili do skupin podle cílů, které jsme sledovali: Našli se mezi námi uměnímilovní návštěvníci Ermitáže, labužníci hledající to nejlepší z ruské či gruzínské kuchyně, poutníci k hrobu Dostojevského i prachsprostí flákači, nasávající atmosféru města. Jedno nás spojovalo: I přes probdělou petrohradskou noc, ve které ti mravnější z nás, rozumějte technici, zodpovědně stavěli či bourali kulisy, zatímco ti méně mravní, tedy všichni ostatní, pili vodku za „carské ceny“, jsme si ráno do jednoho přivstali.

Tady je třeba učinit poznámku: Ne nadarmo se Petrohradu říká „Benátky severu“.

Všelijaké řeky a kanály tvoří desetinu celkové rozlohy tohoto více než čtyř a půl milionového města, rozkládajícího se na čtyřiceti ostrovech propojených zhruba třemi stovkami mostů. Více než vody je v Petrohradu už jen levné vodky. Jinak řečeno: Splňuje všechny podmínky k tomu, aby v něm naši skotačiví herci při první příležitosti zmizeli beze stopy. Je až s podivem, že se tak nestalo a my se dalšího dne na zkoušce před večerním představením šťastně sešli v Divadle Komedie N. P. Akimova. Píši šťastně?

Divadlo nesplňovalo většinu našich technických požadavků, což od techniků i herců vyžadovalo notnou dávku improvizace. Vzdát jsme se museli mikroportů, pohyblivých částí jeviště, projekce i několika metrů prostoru pro scénické akce. Vrcholem ale byla zpráva, že pana Krátkého v hluboko uloženém petrohradském metru docela brutálně okradli. Nejenže byl stále ještě bez kufru, teď byl i bez peněz a jediné, co mu tak zbylo, byl „pelíšek tučňáčího kostýmu“, ve kterém v jedné ze scén Figarovy svatby vystupuje.

Skoro nás dojalo, když pak během takzvané

38–39

projížděcí zkoušky smutně pronesl jindy běžnou repliku: „Vrátil byste mi tu hlavu, pane?“ Svůj úděl ovšem nesl statečně a s noblesou anglického gentlemana, čímž se pro nás stal druhým hrdinou zájezdu. (Tím prvním byla jeho elegantní vedoucí paní Macháčková.)

Skvělou náplastí na rány, které Petrohrad a jeho divadlo našemu týmu uštědřili, ovšem bylo to, že večerní představení Figarovy svatby, tlumočené návštěvníkům simultánně do sluchátek, bylo beznadějně vyprodáno. Hned na začátku představení nás přesto čekala další rána, a to doslova. Roman Blumaier, vybíhající v titulní roli na jeviště, se o kulisu udeřil do hlavy tak silně, až si rozsekl čelo. Když jsem z hlediště viděl, že má během úvodní scény zavázanou hlavu a pod ní krvavou ránu, zděsil jsem se. Ne, že bych se snad bál o jeho zdraví. Roman je známý šprýmař a má první myšlenka proto byla: Co to má znamenat? Chce vtipkovat, že se jako Figaro vrací z Donbasu, nebo co? Až když si během svých nadšených předsvatebních replik stíral z čela krev, tekoucí mu do očí, došlo mi, že je něco špatně. Příběh ovšem se ctí dohrál až do konce a s ním všichni kolem něj. Věřte mi to nebo ne, toto vůbec nejprostší a zřejmě i nejbolavější představení Figarovy svatby bylo to nejlepší, jaké jsem dosud viděl. Diváci tleskali, jako by humor neznal územních hranic, a my se definitivně rozhodli: odteď uvidíte a uslyšíte i vy v Brně mluvené pasáže Figarovy svatby už jedině bez mikroportů.

Další den došly před rusky opulentní „švédskou“ snídaní kufry do hotelu. Po ní jsme odjížděli. Příznačná tečka za naším hostováním, co říkáte? Petrohrad nás všechny naučil, že méně je někdy více, některé pak asi také to, že nemít nic, je hodně málo. Tak si vyberte. ×

Benefice Black and White pro motýlí křídla 10. listopadu 2015 v Mahenově divadle

text: Alice Brychtová, Karel Littera foto: Lucie Robinson

hudba: Petr Iljič Čajkovskij choreografie a režie: Mário Radačovský tančí sólisté a členové Baletu Národního divadla Brno

Balet NdB navazuje na své dřívější aktivity, kdy začal spolupracovat s organizacemi pomáhajícími potřebným, konkrétně s FOD Klokánek nebo se Sdružením rodičů onkologicky léčených dětí ONKA. Tentokrát se pro dobrou věc poprvé spojil s firmou HARTMANN – RICO, aby podpořil charitativní organizaci DEBRA ČR. Balet NdB ve spolupráci s firmou HARTMANN – RICO vás srdečně zvou na benefiční představení baletu Black and White pro motýlí křídla. Výtěžek představení bude věnován charitativní organizaci DEBRA ČR na podporu léčby dětí a dospělých s nemocí motýlích křídel. Podpořte s námi dobrou věc a přijďte znásobit krásný umělecký zážitek radostným pocitem z pomoci potřebným!

Proč právě Black and White? Příběh hlavní postavy moderně pojatého Labutího jezera je inspirovaný osobní zkušeností choreografa Mária Radačovského. V mnohém se velmi podobá osobním příběhům rodin, kterým se narodí dítě s nemocí motýlích křídel. Nemoc přichází bez pozvání, zasáhne životy všech a už se jich nikdy nepustí. Rodiče vždy očekávají narození krásného zdravého děťátka… V jedné vteřině je osud zaskočí. Dozvědí se krutou zprávu, že právě to jejich děťátko se bude potýkat se vzácnou a nevyléčitelnou nemocí motýlích křídel.

Od tohoto krutého okamžiku začíná boj s nemocí, která každý den přináší jen bolest, otázky a strach. Všechna očekávání, představy a sny jsou pryč. Touhy a přání se upírají jediným směrem… ke zdraví a naději. Nemoc motýlích křídel zasáhne celou rodinu, stane se její nedílnou součástí, klade na všechny zúčastněné maximální nároky a zcela změní jejich dosavadní fungování.

Charitativní organizace DEBRA ČR byla založena v roce 2004.

Zařadila se tak jako 32. organizace DEBRA do mezinárodního uskupení DEBRA INTERNATIONAL. Slovo DEBRA znamená Dystrophic epidermolysis bullosa Research Association. DEBRA organizace na celém světě podporují lidi trpící tímto vzácným onemocněním – v Česku je známé jako nemoc motýlích křídel.

Onemocnění Epidermolysis bullosa congenita – nemoc motýlích křídel je geneticky podmíněné, dědičné onemocnění. Jedná se o velice vzácné, dosud nevyléčitelné, vrozené puchýřnaté onemocnění, které se projevuje na kůži a sliznicích pacientů včetně vnitřních orgánů. Lidé s EB neznají den bez bolesti. Každý den podstupují i několikahodinovou ošetřovací proceduru. Děti s EB si nemohou hrát jako jejich zdraví vrstevníci. I nevhodná plyšová hračka, skluzavka, hra na pískovišti jim mohou ublížit. Odřená kolena znamenají pro děti s EB velmi dlouhodobou léčbu a veliké bolesti.

Pomozme charitativní organizaci DEBRA ČR uskutečňovat její cíl – aby lidé s nemocí motýlích křídel mohli prožít co nejvíce a trpět přitom co nejméně! Lidé s nemocí motýlích křídel mají sice kůži křehkou jako křídla motýla, avšak projevy mezilidské blízkosti jim neublíží.

Děti i dospělí s nemocí motýlích křídel a jejich rodiny prožívají šťastné a plnohodnotné životy, a to díky vám všem, kteří společně s námi pomáháte! DĚKUJEME! ×

balet

Silvestr

s Baletem NdB

text: Karel Littera foto: Jakub Jíra

Opojení tancem

Nevíte kam letos na Silvestra? Chcete s rodinou nebo přáteli strávit krásný poslední večer v roce kulturně a kultivovaně, ale uvolněně, s dobrou náladou, tancem, hudbou, zpěvem, humorem, dobrým pitím a jídlem? Balet NdB pro vás v Janáčkově divadle připravuje velkolepou silvestrovskou show, kde vystoupí kromě sólistů a členů souboru také taneční a hudební hosté a české pěvecké hvězdy. Na koho a na co se tedy můžete těšit?

V taneční části večera vás obrazně i doslova roztančíme. Kromě sólistů a sboru Baletu NdB zatančí také exkluzivní hosté – Lukáš Timulák a Valentina Scaglia, kteří působili v NDT v Haagu pod uměleckým vedením světové osobnosti Jiřího Kyliána. Ale chystáme i další překvapení.

O hudební silvestrovské lahůdky se postará Piú presso smyčcový kvartet, který vám bude hrát originální repertoár k poslechu ve foyeru divadla, ale především hvězdy českého alternativního a popového hudebního nebe: Iva Bittová a Ilona Csáková, kterým bude patřit jeviště Janáčkova divadla. O hudební doprovod k zábavě a tanci se v čerstvě narozeném Novém roce postará DJ Schafff.

Nebude chybět ani losování tomboly s originálními silvestrovskými cenami. Hlavní cenou budou dvě letenky do libovolné destinace v Evropě!

Ještě váháte? Kromě kulturních lahůdek vám nabídneme také skvělé silvestrovské občerstvení – welcome drink, víno, pivo, nealko, v přestávkách programu kanapky a sladkosti, teplou večeři formou bufetu po hlavním programu. Společně si také připijeme na nový rok 2016 skleničkou sektu. To vše v ceně vstupného. Mimo cenu vstupenky pak můžete na baru, který bude pro vás otevřen po celou dobu oslav, uspokojit své případné ostřejší chutě.

Nechte se kulturně opít Baletem NdB!

40– 41

Přestože jméno Silvestr není u nás příliš rozšířené, nositelů tohoto jména je pouze něco málo přes 400, jeho svátek ctí, troufáme si tvrdit, miliony lidí! Jen málokdo nenazývá poslední den v roce, spojený s bujarými oslavami a vítáním roku nadcházejícího, právě Silvestr.

Mužské křestní jméno Silvestr (také Silvester) má svůj původ v latině. Vyvinulo se z latinského slova silva s významem les, případně přídavného jména silvestris s významem lesní.

Jméno se tak překládá jako lesní muž nebo muž z lesa. Balet NdB garantuje všem dámám, že tento slovní význam nikterak neovlivní ani nepoznamená chování ani vizáž jejich mužných protějšků při účasti na tomto stejnojmenném večeru v Janáčkově divadle. ×

klub mecenášů NdB

Mecenášem může být každý!

Je pro nás důležité, aby naši mecenáši měli přehled o tom, na co konkrétně přispěli. Jednotlivé dary jsou proto využity na konkrétní projekty, vybrané premiéry, takzvané „lahůdky sezony“, na které jsou potom naši mecenáši pozváni, aby zhlédli, na čem se spolu s námi podílejí. Během divadelní sezony budeme také v rámci mecenášského klubu pořádat pro naše členy speciální akce, aby měli možnost nahlédnout „za oponu“, do zákulisí divadla. Díky členství v klubu můžete být svému divadlu a oblíbenému souboru nablízku a stát se z diváka i spolutvůrcem a partnerem.

Mecenáš NdB

Jak se stát mecenášem Národního divadla Brno

finanční příspěvek od 5.000 do 20.000 Kč základní členský balíček: magazín Diva do schránky certifikát Mecenáše NdB členská karta Mecenáše přednostně dostává pravidelné informace o akcích NdB na email pravidelně obdrží pozvánky na speciální akce NdB

Pro více informací prosím kontaktujte: Michaela Cvetlerová sponzoring/fundraising tel.: +420 724 910 308, 542 158 266 email: cvetlerova@ndbrno.cz

Platinový Mecenáš NdB finanční příspěvek od 15.000 do 50.000 Kč základní členský balíček + soukromá prohlídka vybraného divadla přednostní rezervace vstupenek program na představení zdarma dárkový balíček NdB pravidelné pozvánky na společenská setkání pořádaná NdB

Diamantový Mecenáš NdB finanční příspěvek od 50.000 Kč a více veškerá předcházející nabídka + vstupenky na vybrané premiéry během sezony a pozvání na následná společenská setkání osobní asistence při výběru představení osobní asistence při návštěvě divadla

↳ 18. 10. 2015 Mahenovo divadlo, Láskavé bohyne/SND. Event společnosti VARS BRNO a. s.

Děkujeme za podporu a za krásný večer!

f o t o : Robert Vystrčil

Také už zase jako každý rok přemýšlíte, jaké dárky (a komu) nadělíte o Vánocích? Staňte se členem Klubu mecenášů Národního divadla Brno! Jako člen Klubu mecenášů můžete obdarovat hned dvakrát!

Podpoříte kulturní život ve svém regionu a zároveň obdarujete nejen sebe, ale i své nejbližší! Dobrým skutkem a krásnými dárky od Národního divadla Brno. Nadělte si pod stromeček tentokrát originální dárek a podpořte přitom Národní divadlo Brno!

la

Herci divad

LIPFINITY LONG LASTING LIPSTICK Proměňte svůj vzhled svůdně výraznými rty. Dopřejte si dlouhotrvající zářivý barevný efekt a hydrataci pro pocit hebkých, luxusně vyživených rtů. #MAKEGLAMOURHAPPEN

mediální partneři

NdB děkuje Českému rozhlasu Brno za celoroční spolupráci

partneři

Herečka NdB Marie Durnová...

v roli Hedviky z Házmburka

We bring you style We bring you emotions Sólistka baletu NdB Klaudia Radačovská...

v roli Odetty – Odílie

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗l

listopad 2015

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

od 7. 11.

opera so

7. 11. 10.00 Otevřený dům (k 50. výročí otevření JD)

so

7. 11.

17.00

Její pastorkyňa

| JD | C, J | JD |

činohra so

7. 11. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

so

7. 11. 19.00 Hostina dravců

| MD |

so

7. 11. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

ne

8. 11. 10.00 Zlatovláska

| MD |

ne

8. 11. 19.00 Romeo a Julie

| MD |

ne

8. 11. 19.00 Ďáblice

| DR |

út 10. 11. 19.00 Jak chutná moc

| DR |

st 11. 11. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

role Kostelnička – Veronika Hajnová-Fialová

MD prem 1 | DR |

čt 12. 11. 11.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

čt 12. 11. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

čt 12. 11. 19.00 Don Giovanni

| JD |

pá 13. 11. 10.00 Brněnské pověsti

↗l

MD prem 2 | DR | MD prem 3 | DR | | DR |

role Don Giovanni – Igor Loškár

pá 13. 11. 17.00 Havel v zemi čeledínů

pá 13. 11. 19.00 Rusalka

KO 1, 2 | MD |

ZOA | JD |

role Princ – Aleš Briscein

ne 15. 11. 17.00 Polská krev

ZK | JD |

so 14. 11. 10.00 Ostrov pokladů

| MD |

so 14. 11. 19.00 Scapinova šibalství

| MD |

Hrabě Baraňski – Jaroslav Březina

so 14. 11. 19.00 Vévodkyně a kuchařka út 17. 11. 19.00 Prodaná nevěsta

ne 15. 11. 10.00 Kvak a Žbluňk

role Kecal – Jiří Sulženko

so 21. 11. 15.00 Tosca

↗l

RP, F | JD |

role Kostelník – Richard Novák

čt 26. 11. 19.00 Aida

ne 15. 11. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| MD |

čt 19. 11. 14.00 Bůh masakru

| MD | | DR |

| DR |

čt 19. 11. 19.00 Černá labuť

so 28. 11. 17.00 Čaj o páté

| JD |

pá 20. 11. 19.00 Rozbitý džbán

Setkání s inscenátory k opeře Hubička

↗l

| JD |

role Ďábel – Svatopluk Sem

balet

↗l

út 10. 11. 19.00 Black and White Benefice

| DR |

po 23. 11. 19.00 Jak je důležité míti Filipa

| MD |

po 23. 11. 19.00 Nora

| DR |

↗l

| JD |

čt 26. 11. 20.00 Loupežníci

| MD |

pá 27. 11. 19.00 Saturnin

Pro motýlí křídla

derniéra

premiéra

↗l

S | MD |

pá 20. 11. 19.00 Made in USA

| JD |

po 30. 11. 10.00 Zlatovláska

út 24. 11. 18.00 Louskáček

| JD |

po 30. 11. 19.00 Saturnin

| JD |

po 30. 11. 19.00 Duchovní smrt v Benátkách

↗l

| MD |

Rozsvěcení vánočního stromu

ne 29. 11. 19.00 Veroničin pokoj

st 25. 11. 18.00 Louskáček

MD prem 1, 2, 3 | MD | D 1, 2, 3 | MD |

| JD |

↗l

MD |

| MD | ne 29. 11. 16.00 Betlémská hvězda

st 11. 11. 19.00 Black and White

ZČ

| DR |

so 28. 11. 19.00 Saturnin

st 11. 11. 11.00 Black and White

B | MD |

so 21. 11. 14.00 Brněnské pověsti

út 24. 11. 19.00 Figarova svatba

7. 11. 10.00 Otevřený dům (k 50. výročí otevření JD)

so 14. 11. 19.00 Made in USA

D 2 | DR |

st 18. 11. 19.00 Je třeba zabít Sekala

so 28. 11. 15.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

so

| DR |

SPO | JD |

role Aida – Anda-Louise Bogza

ne 29. 11. 17.00 Hry o Marii

D 1 | DR |

Dárek 1, 2 | JD |

44 – 45

↗l

RED | DR | | MD | ČP 1, 2, 3, 4 | MD | | DR |

→

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla (vstup zdarma)

→

↗l

hosté ne

8. 11. 19.00 Lúčnica

| JD |

prosinec 2015

Legendární slovenský folklórní soubor

po

9. 11. 19.00 Loser(s)

| DR |

Losers Cirque Company

po 16. 11. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

opera

Dýňový démon ve vegetariánské restauraci

út 17. 11. 19.00 Rošáda

| DR |

Divadelní spolek Frída

so 21. 11. 18.15 Lulu

↗l

| DR |

pá

4. 12. 19.00 Hubička

| DR |

premiéra

JD prem 1, 2 | JD |

| DR |

La Dafne

ne

6. 12.

út

8. 12. 19.00 Hubička

17.00

J | DR |

↗l

SPO | JD |

Vendulka – Pavla Vykopalová / Daniela Straková-Šedrlová

Nové operetní studio

ne 22. 11. 19.00 Xindl X

| JD |

role Lukáš – Petr Levíček/Aleš Briscein

Nové operetní studio

ne 22. 11. 17.00 Bratránek z Batávie

1. 12. 19.00 Don Giovanni role Leporello – Jiří Sulženko

přenos z Metropolitní opery New York

ne 22. 11. 14.00 Bratránek z Batávie

út

| MD |

st

9. 12. 18.00 Nabucco

| JD |

role Nabucco – Louis Cansino

Retro tour

so 12. 12. 19.00 Pavel Černoch Gala

| JD |

út 15. 12. 11.00 Čarokraj

| JD |

role Žabák – Petr Stach

út 15. 12. 18.00 Čarokraj

U 1, 2 | JD |

role Žabák – Petr Stach

st 16. 12. 11.00 Krok za oponu s operou Čarokraj st 16. 12. 17.00 Hubička

| JD | ZOA | JD |

role Tomeš – Svatopluk Sem

so 19. 12. 17.00 Hry o Marii

↗l

| JD |

role Vůdce hry – Daniel Bambas

ne 20. 12. 17.00 La Dafne

| DR |

po 21. 12. 11.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

út 22. 12. 18.00 Prodaná nevěsta

| JD |

role Jeník – Aleš Briscein

ne 27. 12. 14.00 a 18.00 Čarokraj

| JD |

role Žabák – Vladimír Javorský

po 28. 12. 17.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

út 29. 12. 18.00 Polská krev

| JD |

role Hrabě Baraňski – Josef Moravec

st 30. 12. 18.00 Tosca

| JD |

role Tosca – Iveta Jiříková

→ Čarokraj

www.ndbrno.cz

f o t o : Jakub Jíra

Tosca

f o t o : Marek Olbrzymek

→

program

Louskáček

f o t o : Ctibor Bachratý

balet so

5. 12.

17.00

Louskáček

DV | JD |

+ Mikuláš

po

7. 12. 18.00 Louskáček

↗l

ne 20. 12. 17.00 Betlémská hvězda

| MD |

út 22. 12. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

Spolu v Brně | JD | út 22. 12. 19.00 Rozbitý džbán

↗l

čt 17. 12. 11.00 a 18.00 Louskáček

út 22. 12. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

↗ l (18.00)

po 21. 12. 14.00 Louskáček

| JD |

↗l

st 23. 12. 19.00 Saturnin

| MD |

ne 27. 12. 17.00 Ostrov pokladů

| MD |

po 28.12. 19.00 Králova řeč

| MD |

út 29. 12. 19.00 Scapinova šibalství

| MD |

st 30. 12. 19.00 Bůh masakru

| MD |

čt 31. 12. 17.00 Saturnin

| MD |

Dárek 1, 2 | JD |

po 28. 12. 18.00 Louskáček

| JD |

čt 31. 12. 19.30 Silvestr s Baletem NdB – opojení tancem

| JD |

činohra 1. 12. 10.00 Zlatovláska

st

2. 12. 19.00 Saturnin

st

2. 12. 19.00 Veroničin pokoj

čt

3. 12. 19.00 Saturnin

ČP 1 | DR |

| JD | | JD |

út

UČ | MD |

| JD |

pá 18. 12. 18.00 Louskáček

po 21. 12. 19.00 Louskáček

| DR |

| JD |

ne 13. 12. 14.00 Louskáček ne 13. 12. 18.00 Louskáček

ne 20. 12. 14.00 Brněnské pověsti

hosté | MD | st

2. 12. 15.00 Malujeme bez hranic

Dárek 1 | MD |

| MD |

vernisáž výstavy

| DR |

čt

3. 12. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

Dárek 2 | MD |

ne

6. 12. 19.00 Vánoční koncert Václava Hybše

| JD |

Hlavní host: Jitka Zelenková

↗l

pá

4. 12. 19.00 Králova řeč

so

5. 12. 10.00 Kvak a Žbluňk

| DR |

ne

6. 12. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

ne 13. 12. 19.30 Divadlo Štúdio tanca Banská Bystrica

| DR |

ne

6. 12.

| MD |

pá 18. 12. 19.00 Píseň jsem šířil nejraději

| MD |

| MD | út

17.00

Betlémská hvězda

8. 12. 19.00 Rošáda

+ Mikuláš

Koncert k poctě Jaromíra Nečase (1921 – 2015)

po

7. 12. 19.00 Král Oidipús

ZČ | MD |

út

8. 12. 19.00 Bůh masakru

A | MD |

st

9. 12.

st

9. 12. 19.00 Hostina dravců

17.00

Jak chutná moc

čt 10. 12. 19.00 Ostře sledované vlaky

| MD |

↗l

| MD |

so 12. 12. 11.00 a 14.00 Kvak a Žbluňk so 12. 12. 19.00 Havel v zemi čeledínů

so 19. 12. 19.00 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

| MD |

| DR |

derniéra

ne 13. 12. 17.00 Betlémská hvězda út 15. 12. 19.00 Je třeba zabít Sekala

premiéra

pá 18. 12. 10.00 Ostře sledované vlaky pá 18. 12. 19.00 Běsi

| DR |

| MD | | MD |

čt 17. 12. 19.00 Běsi

pá 18. 12. 21.30 Tančírna

KO 1 | DR |

čt 10. 12. 10.00 Zlatovláska

pá 11. 12. 19.00 Figarova svatba

| DR |

Divadelní spolek Frída

PS | MD | | MD |

↗l

W 1 | MD | MD 1 | DR |

Vévodkyně a kuchařka

| MD | MD 2, 3 | DR |

46– 47

f o t o : Jakub Jíra

PODPOŘTE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRÁ PODPORA Pro přátele NdB výhodné pojištění, osob, automobilů, domácností a další od společnosti e-Finance Ušetřete na pojistném a zároveň platbou za pojištění podpořte Národní divadlo Brno! více informací na www.chytra-podpora.cz

Firemní prodejna a degustační bar R. JELÍNEK Brno

Exkluzivní vánoční dárky nejenom ze sortimentu R. JELÍNEK Dárkové etikety na přání Vánoční večírky s nevšedním programem Klidné posezení s přáteli

k na dosah e r á d í ln á in Orig ky na míru ír č e v í n č o n Vá

FREE ZONE

Najděte si nás na mapě...

Firemní prodejna a degustační bar Brno, Jezuitská 582/17, BRNO tel.: 702 292 547, e-mail: prodejnabrno@rjelinek.cz www.facebook.com/rjelinekbrno

www.rjelinek.cz