2017/18 DIVA Září

Magazín Národního divadla Brno

Sezona 2017/2018 18 premiér

sezona

září–říjen 2017

koncepce a foto: Ivan Pinkava

2–3 3

design: Robert V. Novák

Generální partner kampaně

úvodník Milí diváci, nové číslo Divy je rozkročeno mezi sezonou minulou a tou, která s končícím létem právě začíná. Ta minulá se povedla. Možná to zní neskromně, ale výčet cen, festivalových pozvání, skvělých výsledků z hlediska prodeje vstupenek by bez problémů zabral celý úvodník.

Věřím, že se podobně vydaří i sezona příští, která se do historie našeho divadla zapíše jako jedna z nejnáročnějších. Zcela symbolicky jsme v poslední školní den předali klíče od Janáčkova divadla stavitelům a dlouho očekávaná rekonstrukce započala. V příštích dvanácti měsících se tak budeme muset obejít bez největšího operního jeviště v naší zemi. Všechny soubory však připravily takové množství nových lákavých projektů, že nám ten čas určitě uteče jako voda!

Sezonu zahájíme velmi sympaticky současnou dramatickou i hudební tvorbou. V Redutě se odehraje jedna světová a jedna česká premiéra. Na jeviště se totiž dostane první ze skladeb objednaných přímo pro náš operní soubor. Její název Pravidla slušného chování v moderní společnosti hovoří za vše a slibný je i inscenační tým. Stejně slibný, byť poněkud hrozivý, je název činoherní novinky Teror, která se po svém uvedení v Německu stala nejen tamním hitem. Ostatně jak často můžete vy diváci rozhodnout o osudu divadelních postav? V Redutě rozhodnete dokonce o vině a nevině v nejednoznačné kauze. Do konce října uvedeme i dvě premiéry v Mahenově divadle. Kromě Nápoje lásky, tedy operní klasiky, pro vás chystáme i současnou irskou hru U kočičí bažiny, která jistě

znovu potvrdí, jak je naše mentalita blízká té irské. Abychom to vše stihli, vracely se naše soubory z prázdnin už začátkem srpna. Protože současně s těmito premiérami už se připravujeme na brněnské výstaviště. První zprávy o chystaných projektech najdete na následujících stránkách.

Připravujeme toho samozřejmě mnohem víc. V lužáneckém parku vyroste cirkusové šapitó a v něm od března kromě Rozmarného léta vypukne i několikaměsíční festival nového cirkusu. V listopadu vám představíme program mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 a věřte, že se máte opravdu na co těšit, protože v Brně si příští rok dají schůzky hvězdy současného operního inscenování.

Ale to není zdaleka vše, protože velkou mezinárodní taneční přehlídku připravujeme na červen příštího roku jako součást velkorysých městských oslav stoletého výročí naší státnosti. A čeká nás i spousta cestování. Na podzim se baletní i operní soubory chystají na festival do čínské Šanghaje, přičemž soubor baletní bude odtamtud pokračovat ještě do Chang-čou a dalších měst. Rozjedeme se i po vlastech českých, ale bez mučení přiznáváme, že nejraději hrajeme pro vás tady doma. Těšíme se na vás a věříme, že si společně sezonu 2017/2018 užijeme!

Martin Glaser ředitel NdB

↵

Na obálce foto z divácké kampaně k sezoně 2017/18. Foto: Ivan Pinkava

Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Externí spolupráce: Tereza Turzíková Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Martin Koplík, vedoucí / koplik@ndbrno.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

obsah 2 premiéry Sezona 2017/2018 5 zprávy 8 premiéra opera Michal Nejtek – Pravidla slušného chování v moderní společnosti 12 premiéra činohra Marina Carr – U Kočičí bažiny 14 rozhovor Tereza Groszmannová: Brno je srdeční záležitost 16 premiéra činohra Ferdinand von Schirach – Teror 18 činohra Ferdinand von Schirach – Zarytý zastánce humanity 19 činohra Obléct obhájce 20 premiéra opera Gaetano Donizetti – Nápoj lásky 22 rozhovor Daria Klimentová: Kdo umí, učí...

24 panorama William Shakespeare – Něco za něco 26 na obzoru činohra Homér – Odyssea 28 na obzoru... balet West Side Story – Work in progress 30 na obzoru... opera Charles Gounod – Faust a Markéta 32 profil Big6(7) – vedení NdB 34 opera/činohra/balet Ohlédnutí za sezonou 2016/2017 38 festival Koncertní předvoj mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 40 činohra Září, měsíc nových tváří – Činohra NdB představuje posily svého souboru!

41 pavilon P Hrajeme na výstavišti!

42 historie Život foyeru 44 mecenáši Přijďte k nám a vyměňte kancelářskou šeď a rutinu za lesk a radost z divadla!

46 program září – říjen 2017

zprávy

Babí léto na Špilberku Užijte si poslední letní večery v romantickém prostředí hradu Špilberk s velkými operními díly. Než sezona v divadelních budovách vypukne naplno, připravil operní soubor ještě čtyři představení na hradním nádvoří.

Závěr srpna bude patřit dvěma nejslavnějším italským operám, první bude Pucciniho Tosca s Maidou Hundeling v titulní roli spolu s italským tenoristou Lucianem Mastrem jako Cavaradossim a Jiřím Sulženkem v roli Scarpia. Po úspěšném představení v loňském roce se na Špilberk vrací Verdiho ikonická opera Nabucco, kde v titulní roli vystoupí vynikající španělský barytonista Louis Cansino spolu s Andou-Louisou Bogzou jako Abigail a Gustavem Beláčkem v roli Zachariáše. První zářijovou sobotu se na Špilberku poprvé odehraje velká italská opera – Ponchielliho La Gioconda, která měla úspěšnou premiéru letos v únoru v Janáčkově divadle s Ivetou Jiříkovou jako Giocondou, Lucianem Mastrem v roli Enza a Svatoplukem Semem jako padouchem Barnabou. Neděle

Powder Her Face – Lucie Hájková (Vévodkyně)

na operním jevišti představí jeden z největších českých pěveckých talentů poslední doby Petr Nekoranec spolu s Kateřinou Kněžíkovou v roli Adély, Václavou Krejčí Houskovou jako Isolierem, Romanem Hozou coby Oryho kumpánem Raimbaudem a Borisem Prýglem v roli Vychovatele. ×

bude patřit nespoutané cikánce Carmen v podání Václavy Krejčí Houskové, jejímiž partnery budou Luciano Mastro jako José a Svatopluk Sem v roli Escamilla.

Open air série se uzavře další slavnou operou Giuseppe Verdiho La traviata v Janou Šrejma Kačírkovou v hlavní roli.

29. 8. Tosca 31. 8. Nabucco 2. 9. La Gioconda 3. 9. Carmen 16. 9. La traviata ×

Krok za oponu Operní soubor i v této sezoně pokračuje v úspěšném pořadu Krok za oponu, který nabízí možnost seznámit se blíže s vybranými operními díly a jejich inscenacemi pod vedením dirigentů, režisérů a spolu se sólisty a orchestrem Janáčkovy opery NdB. Tentokrát se s námi můžete vydat za oponu například do Káti Kabanové, Její pastorkyně, Čerta a Káči, Fausta, Příhod lišky Bystroušky, Carmen nebo

Opera tentokrát v Mahenově divadle Naše domovská scéna Janáčkovo divadlo je sice tuto sezonu v rekonstrukci, ale operní soubor přenesl pestrou nabídku vybraných inscenací do Mahenova divadla. K Verdiho La traviatě a Mozartovu Donu Giovannimu se nově v Mahenově divadle připojí Smetanova Hubička (v listopadovém bloku 9. a 11. 11.), Verdiho Nabucco (4. a 6. 11. a na závěr roku 29. 12.). Od prosince se můžete těšit i na Bizetovu Carmen. ×

Così fan tutte. Pořad se nebude odehrávat jen v našem divadle, ale chystáme se vyjet i do škol a za diváky mimo Brno. Aktuální informace najdete na našich webových stránkách. ×

Zápisky z cest: Činohra NdB v závěrečných měsících sezony 2016/2017 opět najela do putovního režimu, neboť její inscenace si do svých programových kolekcí vyžádaly festivaly v německých Brémách (Strach jíst duši), slovinské Lublani (Paní z moře), Zlíně a Poličce (Otvírání Studánek Alfréda Radoka) a Hradci Králové (opět Paní z Moře). Dvakrát pod hvězdy se svou partou rovněž vycestoval i swingový sluha Saturnin, a to do slovenského Zvolena a na (takřka domácí) Biskupský dvůr. Buď sláva na kolejích rose! ×

f o t o : Eva Kašpárková

Společenské skandály jsou kořením života, to je pravda stará jako lidstvo samo. Pokud se mají stát inspirací pro umělecké dílo, pak je tou správnou volbou právě opera. Protože každý skandál, a ty milostné především, v sobě skrývá mnohem více vrstev, než dokážou zachytit stránky bulvárních plátků. Opera Powder Her Face slavného britského skladatele Thomase Adése, jejímž námětem se stal rozvod proslulé krásky Margaret Campbell, je toho jednoznačným důkazem.

Dílo patří k nejhranějším soudobým operám a za svůj úspěch nevděčí jen skandálu spojenému s námětem a faktu, že je prvním operním dílem zachycujícím v árii orální sex. Po úspěšné brněnské premiéře v roce 2016 se Powder Her Face znovu vrací na náš repertoár v podzimním bloku 2. a 5. 11. 2017 s Lucií Hájkovou v roli Vévodkyně. ×

f o t o : Marek Olbrzymek

Kultovní britská opera se vrací

Hrabě Ory míří do Prahy!

Janáčkova opera NdB vždy byla pravidelným hostem bienále Festival hudebního divadla OPERA a bude tomu tak i v rámci ročníku 2017. Na přehlídku inscenací všech českých a moravských profesionálních operních souborů se vydáme 2. září do Stavovského divadla v Praze představit naši nejnovější inscenaci, Rossiniho operu Hrabě Ory. V titulní roli se v Praze poprvé

Chlapci a Polička: Jakub Šafránek, Štěpán Kaminský, Bedřich Výtisk a Pavel Doucek

4 –5

→

V sobotu 18. 11. 2017 se uskuteční již pátý ročník oblíbené Noci divadel, tentokrát s podtitulem Forever young.

V Mahenově divadle pro vás budou přichystány dvě reprízy inscenace Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka a na ně přímo navazující prohlídky zákulisí s kočkou Marunou a jejími kamarády. Program v divadle Reduta pak zahrne mimo jiné přímý přenos z Metropolitní opery. Diváci, kterým se zalíbil v minulém roce startující festival Prostřená Reduta, nechť netruchlí, akce se uskuteční mimo Noc divadel, a sice v termínu, jenž bude upřesněn. ×

Tajemství skrytá pod šapitó Svých rysů pevnějších v těchto dnech nabývá i program určený pro cirkusový stan, jenž se v roce 2018 stane jednou z alternativních scén NdB. Kromě již avizované scénické adaptace Vančurova Rozmarného léta, jež poeticky naváže na úspěšného Saturnina, se můžete těšit na to nejlepší z Nového cirkusu, divadelní kusy kabaretní i vážné a spoustu hudby. Plátěný umění chrám bude samozřejmě komplexně zajištěn proti nejrůznějším rozmarům počasí. Už se těšíte? ×

Takhle velké to bude! Náhled šapitó, které bude od února stát v parku Lužánky.

Koncertní šňůra NdB v nové sezoně Hlásíme, že jsme pro vás kromě zajímavých divadelních zážitků připravili i nadupanou koncertní sezonu 2017/2018 – ladíme volume a těšíme se na: 8. 10. 2017 Marie Rottrová 7. 12. 2017 Aneta Langerová 10. 1. 2018 Kamelot (výroční koncert 35 let) Od února pro vás máme v zásobě další kvalitní hudební zážitky, jakmile budeme mít na 100 % potvrzeny hosty a termíny, dozvíte se je s dostatečným předstihem na našich webových stránkách.

Tak a máme hotovo!

Nové a lepší Zákaznické centrum Přes prázdniny jsme poctivě dřeli, abychom na začátku nové sezony mohli otevřít zbrusu nové Zákaznické centrum a předprodej vstupenek NdB na Dvořákově ulici, kde si budete moci s daleko větším komfortem vybrat to nejlepší představení pro vás. Pro návrh nového interiéru jsme oslovili brněnského architekta Martina Hrdinu, který se rozhodl, že Zákaznické centrum pojme jako vstup do zákulisí divadelního světa. Přijďte se za námi podívat a objevovat #ndbrno. ×

In vino veritas – mocný nápoj lásky

232 415

230 286

44,230

54,450

230 027

Nová krev Baletu NdB Jak je u baletu obvyklé, došlo i letos s novou sezonou k obměně souboru. Do našich řad se začlenilo šest tanečníků vybraných na základě jarního konkurzu a individuálních předtančení. Jsou to, stejně jako v předchozích letech, především internacionální posily, ale mezi nově příchozími je k naší radosti i odchovanec brněnské taneční konzervatoře Daniel Sýkora. Kdo a odkud jsou tedy naši noví kolegové? Gerda Guti a Valér Somai z Maďarska, Demi Carol Trezona a Dillon William Perry z USA a Momona Sakakibara z Japonska. Přejeme hodně štěstí v novém angažmá! ×

60,936

59,911

U příležitosti startu nové sezony 2017/2018 jsme si pro vás prostřednictvím skvělé spolupráce s renomovaným vinařstvím Zlomek a Vávra připravili již druhou edici oficiálního vína Národního divadla Brno. Můžete se těšit Cuvée, které bylo namícháno z Rulandského bílého – výběr z hroznů ročník 2016 (60 %) a dalšího špičkového rulandského bílého polosuchého ročníku 2015 (40 %). Oficiální křest proběhne tematicky na premiéře opery Nápoj lásky, a to 20. 10. 2017 v Mahenově divadle. Ochutnejte a zamilujete se na první doušek. ×

f o t o : archiv NdB

Už pomalu chvátá divadel Noc pátá!

234 822

227 624

46,038

tržby (v mil. Kč)

2012/13

2013/14

2014/15

2015/16

2016/17

Jaká byla sezona 2016/2017 v číslech?

Touto sezonou jsme překročili rekordní hranici šedesátimilionových tržeb. I přesto, že jsme uzavřeli z důvodu rekonstrukce naši největší scénu (Janáčkovo divadlo), přišlo na představení NdB téměř 228 000 diváků. Děkujeme! Tyto krásné výsledky nás samozřejmě těší a zároveň nás zavazují a motivují: více a lépe! Už teď se těšíme na sezonu 2017/2018. ×

počet diváků

sezona

f o t o : Michal Siroň

zprávy Spící krasavice se zahraničními hosty i slavnostně V zářijovém bloku baletu Spící krasavice budou dvě představení zcela výjimečná. 14. září uvedeme na naše jeviště hosty − mladé talenty z Royal Balletu v Londýně. V hlavních rolích princezny Aurory a prince Désiré vystoupí Anna Rose O’Sullivan a Tomas Mock. Přijďte se podívat na budoucí generaci hvězd baletního umění a velké naděje Royal Balletu. Také vás srdečně zveme na představení 24. září, které bude slavnostně věnováno nedožitým 100. narozeninám výjimečné české a brněnské baletní osobnosti Miry Figarové. Nenechte si ujít zářijový blok naší jarní klasické premiéry! ×

Dekkadancers na jihu – Balet Jihočeského divadla České Budějovice

Balet NdB Open Air Biskupský dvůr

Turné Baletu NdB do Číny V rámci projektu čínského ministerstva kultury China-CEEC Cultural Season 2017 pro vybrané soubory a divadla se uskuteční od 17. do 30. října 2017 historicky první umělecké turné Baletu NdB v Číně. S představením Black and White, které si vybrali čínští pořadatelé, se představíme v divadlech a kulturních domech v Šanghaji, ČchungČchingu, Chang-čou a Fulingu.

Zájezd se uskuteční za podpory Ministerstva kultury České republiky. ×

Brno ve „Švanďáku“ – „Švanďák“ v Brně

Měsíc říjen přivede na scénu Mahenova divadla a Reduty dva hostující baletní soubory.

Prvním bude Balet Split, který se představí s inscenací Derviš a smrt 24. října. V rámci spolupráce mezi naším souborem a Baletem Split se pak uskuteční v červnu 2018 zájezd Baletu NdB do Splitu s představením Black and White. 30. října do Brna poprvé zavítá Balet Jihočeského divadla České Budějovice s titulem Dekkadancers na jihu. Také v tomto případě bude Balet NdB hostovat v Jihočeském divadle v rámci reciprocity s titulem Kontrasty v únoru 2018. ×

Tato krásná výměna proběhne hned zkraje sezony. Švandovo divadlo na Smíchově navštívíme 27. září, kde uvedeme naši inscenaci Kmeny. Na oplátku přivítáme Švandovo divadlo o pár dní později, a to 2. 10. v divadle Reduta. Můžete se těšit na Hamleta v hlavní roli s Patrikem Děrgelem a v režii uměleckého šéfa činohry ND Daniela Špinara ×

Pozor křehké!

Stěhujeme Janáčka…

Od prosince roku 2016 do června 2017 jsme se připravovali na vystěhování Janáčkova divadla. Provozní úsek divadla čekal náročný úkol – najít náhradní

prostory, připravit smlouvy, vyhlásit výběrová řízení, soutěžit a poté přistoupit k samotné realizaci. Čekalo nás vystěhování archivů, kostýmů, pianin a křídel, dekorací, techniky zvukařů, techniky osvětlovačů, materiál správy budov, rekvizity, materiál jevištní techniky, kanceláře, šatny opery, šatny baletu, šatny orchestru, garderobu živých inscenací, materiál maskérek a vlásenkářek a mnoho dalších věcí důležitých pro fungování divadla. Materiál z „Janáčkárny“ je přestěhován na šest míst v Brně o ploše 6000 m2, zde si dle předpokladů chvíli pobude a „domů“ se by se vše mělo vrátit na podzim roku 2018. ×

f o t o : Vít Vaněk

Chcete si prodloužit prázdninovou pohodu na sklonku léta?

Neváhejte a přijďte navštívit představení Letní baletní koktejl 2017 na Biskupském dvoře od 1.–5. 9. Ukázky z repertoáru v choreografiích George Balanchina, Mária Radačovského, Olivera Weverse, Markéty Habalové a dalších, na hudbu skladatelů Gershwina, Čajkovského, Mozarta, Beethovena nebo Bernsteina. Pohoda s Baletem NdB na Biskupském dvoře! ×

Hostující baletní soubory v říjnu

Stěhování Janáčkova divadla před rekonstrukcí

6–7

×

f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera premiéra: 15. září 2017 v divadle Reduta

Michal Nejtek

Pravidla slušného chování v moderní společnosti libreto: Jiří Adámek hudební nastudování: Pavel Šnajdr dirigent: Pavel Šnajdr text: Tereza Turzíková foto: Marek Olbrzymek

režie: scéna: kostýmy: pohybová spolupráce:

Jiří Adámek Ivana Kanhäuser Adriana Černá Zuzana Sýkorová

V září uvede Národní divadlo Brno v prostorách divadla Reduta současnou českou operu, která vznikla přímo pro soubor Janáčkovy opery. Skladatel a úspěšný klavírista Michal Nejtek má za sebou spolupráci s mnoha významnými divadelníky, věnuje se scénickým projektům a hudebním improvizacím. Můžeme ho znát jako skladatele hudby vážné i populární a jako jazzového hudebníka. Jeho hudba však na prknech NdB zazní poprvé. Skladatel Michal Nejtek na opeře podle francouzské předlohy spolupracoval s Jiřím Adámkem, který se ujal i režie.

Den s… Pravidly slušného chování Reportáž ze zkoušek opery Pravidla slušného chování v moderní společnosti Zkušebna v Janáčkově divadle simulovala jeviště Reduty. Barevné lepicí pásky vyznačovaly forbínu a boční hranice scény. Na pomyslném jevišti stálo několik černou látkou pokrytých panelů a v pozadí další malé jeviště zakryté černým závěsem. Při nahlédnutí do scénografických návrhů (jejichž autorkou je Ivana Kanhäuserová) se provizorní kulisy staly elegantním funkcionalistickým pokojem bohaté buržoazní rodiny. Minimalistické místnosti ve světlých barvách dominoval prosklený balkon, který zpola zakrýval luxusní bílý závěs. Nábytek upomínal na vybavení brněnské vily Tugendhat. Na dalším návrhu se ovšem objevila změna – výhled z balkonku již nebyl na moderní město plné mrakodrapů, ale ošklivý polorozbořený dvorek, jemuž dominují dvě oprýskané plastové židle a popelnice. Nad harampádím a špínou se ve vzduchu jako oblaka vznáší čtyři bílé balonky.

Ve zkušebně nebyl nikdo kromě režiséra Jiřího Adámka, korepetitorky a basisty Josefa Škarky. Debatovali nad výhodami a nevýhodami zkoušené opery. Adámek konstatoval, že v libretu skutečně nejsou žádné dramatické situace, ale zato se celá opera nese v náladě groteskní absurdnosti. Jedním z jejích inspiračních zdrojů byl totiž film Luise Buñuela Nenápadný půvab buržoazie z roku 1972. Španělský režisér na začátku své kariéry spolupracoval se surrealistickým malířem Salvadorem Dalím a v duchu surrealismu se nese i zmíněný film, který je zároveň kritikou snobství. „Je to o skupince nóbl měšťáků a celý smysl toho filmu je, že se ti lidi nikdy nenajedí,“ vyprávěl zaníceně režisér. A stejně tak je opera jednou dlouhou slavnostní hostinou, na které se nejí, nepije ani neslaví. Libreto je založeno na textu francouzského autora Jeana-Luca Lagracea Pravidla správného chování v moderní společnosti, v němž hlavní představitelka líčí

8–9

→

Při zkoušení moderní opery je přitomnost dirigenta (Pavel Šnajdr) téměř nezbytná.

Kromě čtyř zpěváků se v opeře setkáme i s činoherním hercem Petrem Vančurou.

obecenstvu pravidla, kterými bychom se všichni měli řídit – od narození po smrt. Život tedy vlastně není žádná radost, ale jenom dlouhý seznam věcí, co zařídit, komu zavolat, aby vše bylo, jak se sluší a patří. Absurdita a komičnost z původního textu přímo čiší.

V operním libretu není postava jedna, ale je jich pět. Dvě sopranistky, jedna mezzosopranistka, basista a činoherec. Čtvrteční dopoledne patřilo basistovi Josefu Škarkovi. Za klavírního doprovodu se s režisérem prokousávali jednou z jeho pasáží. Škarka měl zadáno svůj zpěv doprovázet výmluvnými gesty a potom obejít celou plochu jeviště. Jeho pohyby byly teatrální, chůze až obřadná. Postupně se celý jeho výraz proměnil, režisér jej navedl k civilnějšímu a přirozenějšímu projevu, který ale stále zůstal dostatečně důstojný. Musí mít na paměti, že jeho postava stále dodržuje protokol. Nemá být roztomilým šaškem, ale vážným gentlemanem.

Přes nejrůznější problémy, jako je dikce a výslovnost nebo způsob, jak svlékat a držet v ruce kabát, se brzy dostali k pasáži, která

již na první poslech z celé opery vyčnívá. Předmanželská poradna!

Manželská poradna! Výchova dětí! Bankety! Bankéři! Branná služba!

Makléři! Klenotníci! Závozníci! Automobilové závody! Rodinné zájezdy!

Motoresty! Tresty a odměny! Směny! Celníci! Dlužníci! Dlužní úpisy!

Tiskopisy! Dálnopisy! Formuláře! Kalendáře! Vlna asociací zvukových i významových deklamována Škarkovým znělým basem působila jako krupobití. S naprostou vážností hraničící s agresivitou budoucím divákům sděloval, co všechno se váže k řádnému životu – zavalí nás povinnostmi a starostmi slušného života v moderní společnosti.

S režisérem se snažil přijít na způsob, jak efektně zrychlovat a zpomalovat tempo, aby na začátku zněl jako chrlič na kašně a na konci monotónně jako hlas robota.

Po hodině a půl intenzivní práce se Škarka odporoučel a jeho místo zabrala Daniela Straková Šedrlová, ze které přímo čišela chuť tvořit. Nasadila si bílé rukavičky a klobouk, jediné dvě rekvizity, jež bude při své herecké akci používat. Straková Šedrlová prokazovala

premiéra opera Vše je velmi jednoduché a přesně podle pravidel, takto celý stůl, celý život má se řídit přesně podle pravidel, promyšlených pravidel, přesně daných pravidel, nesklouznout ke špatnostem, od toho tady jsem, od toho tady jsme, od toho tady jsem. eleganci při každém pohybu a stejně jako Škarka nešetřila opulentností při gestikulaci. I ji vedl režisér k civilnosti a umírněnosti pohybů.

Vysvětloval jí, jakým způsobem si má rukavičku sundávat. Elegantně, uvolněně, ale zároveň trošku staccato! Netrvalo dlouho a rukavičku si sám nasadil, aby mohl kýžený pohyb demonstrovat. Zavzpomínal u toho na film, kterým by se Straková Šedrlová měla inspirovat – Loni v Marienbadu, francouzský film z roku 1961. „Odehrává se to v aristokratickém prostředí, vlastně takovém malém Versailles. Je tam cítit ta nadýchaná časopisová mondénnost! Strašně divný, absurdní film příbuzný tomu, co tady děláme my…“ Klobouk a rukavičky jsou součástí kostýmu všech tří dam v opeře. Z návrhů se zdá, že se kostýmní výtvarnice Adriana Černá inspirovala elegancí prvorepublikové módy. Jednoduché pouzdrové šaty, lodičky a kabátky podtrhnou noblesu postav. Jediným otazníkem po probírání se návrhy zůstává, jakou úlohu zde sehraje činoherec Petr Vančura v rozmanitých kostýmech – jednou je to kovboj jako vystřižený z filmu Limonádový Joe, pak zase smutný pierot commedie del’arte, kněz či postava pracovně nazvaná „Fotr ve spodničce“.

Režisér a autor libreta Jiří Adámek o něm mluvil jako o demiurgovi a postavě, která všemi ostatními manipuluje a tahá za nitky.

Druhý den, tedy v pátek, vypadala zkouška zcela jinak. U dirigentského pultu stál rozesmátý Pavel Šnajdr, osoba, která předchozí den při zkoušení hudebně náročnějších pasáží citelně chyběla. Jak u jednoho ariosa komentoval Josef Škarka, soustředit se na hereckou akci, výraz, slova a do toho si hlídat nástupy a celou dobu si počítat, je nadlidský výkon. Kromě dirigenta se ve zkušebně rozcvičovaly Marta Reichlová, Daniela Straková Šedrlová a Jitka Klečanská. Hlavním cílem bylo nazkoušet závěr první části, při kterém dámy stojí u forbíny a za zpěvu gestikulují – jedna krčí rameny, jiná zvedá ukazovák.

Režisér Jiří Adámek jim připomínal vážnost, se kterou musí k pasáži přistupovat. „Představte si, že jsou tu všichni ti lidé, kterým musíte sdělit, že se s tím životem musí nějak prorvat. Musíte více hrát na publikum,“ připomínal od svého režisérského stolku. Celá pasáž se poté ještě projížděla několikrát, dámy pilovaly své úlohy a pracovaly na detailech. Následovalo poznamenání změn do klavírního výtahu, aby se na nic nezapomnělo. Na zkoušce vládla uvolněná atmosféra, zkoušelo se v přátelském, neustále vtipkujícím kolektivu.

Smysl pro humor a improvizaci se projevil při zkoušení další části, ve které dámy sedí vedle sebe a každá se otáčí k publiku se svou frází. Postava Jitky Klečanské působí poněkud méně vážně než ostatní, je malinko neobratná a nešikovná. Herečky–pěvkyně tedy napadlo si s touto vlastností pohrát a přidat do scény moment, kdy se Klečanská nakloní přes Strakovou Šedrlovou příliš prudce, a ta jí musí s otráveným výrazem uhýbat. Celá akce přesto proběhne ve vší serióznosti, nedělá se z opery komedie. Zkusilo se to s hudbou – a fungovalo to skvěle…

Neuvěřitelná energie dámského ansámblu se projevila při zkoušení scény, ve které nejdříve dámy stojí vzadu u balkonku a začínají

Režisér Jiří Adámek se často přesouval na jeviště, aby své pokyny lépe vysvětlil.

Celý pěvecký ansámbl během zkoušení prokázal smysl pro humor a vlastní kreativitu.

šeptat Společní přátelé, společní přátelé, společní přátelé… Přidává se hudba, dámy začínají pomalým krokem pochodovat kupředu k forbíně a jejich slova jsou stále hlasitější a rychlejší, až nakonec přejdou ve zpěv. Dirigent se scénou nebyl zcela spokojený a snažil se interpretkám pomoci připodobněním scény ke startu letadla. Turbíny začínají tiše a krok po kroku nabývají velké síly. Kdo chtěl, start letadla v dalším opakování už skutečně mohl slyšet.

Nazkoušet operu není snadné. Nazkoušet současnou moderní operu s absurdním námětem a náročným libretem je ovšem skutečně oříšek. Jak se popral se svízelemi souvisejícími s uváděním současných českých děl soubor Janáčkovy opery, se můžete přijít přesvědčit do divadla Reduta 17. září 2017.

10–11

×

f o t o: Ivan Pinkava

Irská Médea

premiéra činohra premiéra: 22. září 2017 v Mahenově divadle

Marina Carr

U Kočičí bažiny překlad: Šárka Císařová, Olga Bártová režie: Martin Františák

text: Martin Kubran

„Tragédie je často následek fatální neznalosti sebe sama.

Marina Carr toto pravidlo mění. Její postavy umírají, protože znají samy sebe až příliš dobře. Pravda je zabíjí.

A přitom celou tu dobu vědí, že to tak dopadne.“ (Frank McGuinness, z úvodu esejů Oslňující tma: nové irské hry, 1996)

Marina Carr v rozhovorech O duších Myslíte si, že jsou kolem nás duchové zemřelých?

Myslím, že je má kolem sebe každý.

Víte, co jsou zač?

Někdy ano, někdy nemám tušení.

A ti duchové, které znáte?

Kdokoli, počínaje duchem mé matky, přes někoho, o kom se mi zdálo, až po duchy postav, o kterých píši. Můžete se s nimi pohádat nebo utkat, bojovat s nimi.

Jak by to probíhalo? Je to stav při vědomí?

Je to stav mezi spánkem a bděním. Jednou jsem duchovi dala pěstí. V určité fázi života vás mohou navštívit duchové, a to, jak to probíhá, záleží na tom, v jakém jste stavu. Já nevím, v jakém jsem tehdy byla stavu, ale jednu noc jsem se pohádala a utkala s duchem, pohltilo mě to. Snažila jsem se ze všech sil dostat se ke světlu a rozsvítit, ale trvalo to věky. Nakonec se mi to podařilo a duch zmizel…

O krajině Marina Carr tvrdí, že bažiny jsou fascinující místa. Přestože už dlouho žije ve městech a má je velmi ráda, nadále zůstává venkovankou. Bažina Boora Bog, vzdálená jen několik kilometrů od jejího rodiště, prý byla skvělé hřiště. „Když se procházíte bažinou, z níž zrovna vytěžili rašelinu, klidně byste mohli být na Měsíci. Je to neuvěřitelné místo,

především v noci.“ Krajina představuje další postavu – tedy pokud se vám to povede. Musí být přítomná, mít svébytnost. Když to s ní ale přeženete, bude příliš symbolická a chtěná. Když se vám to podaří, dostanete do hry další jemnou rovinu.

(Z rozhovoru s Marinou Carr, Irish Times, 4. 5. 2000)

O poselství Zdá se, že ústřední myšlenka ve vašich hrách je permanentní usvědčování lidstva a lidí z upadání do stále stejných vzorců (sebe)destruktivního chování, a to i přesto, že se vlastně pokouší o opak.

Ano, to si myslím. Zdá se, že se stále dokola musíme učit na stejných chybách. Takže je nám souzeno ty chyby opakovat.

Jde vám ve vašich hrách o nějaké poselství?

Nevím, jestli něco sděluji. Myslím, že prací spisovatele je psát. Pak přijdou čtenáři a mohou hledat třeba i poselství. Jestli tam nějaké je, je mezi řádky. Já obecně preferuji větší otevřenost. Nepotřebujeme znát odpovědi na všechno. Věci přece nejsou zakleté do jednoznačných významů. Moje hry jsou o lidech, o tom, jak se chovají, co dělají, jak a proč. O tom, jak to ovlivňuje jejich život, jak s tím žijí anebo nežijí. Jsme více bytosti z masa a kostí než bytosti rozumu, nejprve cítíme a teprve pak přemýšlíme.

(Z rozhovoru s Marinou Carr, Irish Times, 6. 12. 2016) ×

12–13

→

Brno je srdeční záležitost

text: Petr KlariN Klár foto: Eva Kašpárková

Profilový rozhovor s Terezou Groszmannovou je přátelskou rozpravou o cestách k herectví a za zkušenostmi, odvaze ke změně života i uzavírání kruhů. Nadechnutí před vstupem do vnitřního světa jedné z nejobtížnějších postav její herecké kariéry. Pohodlně se usaďte, začínáme: Jaké byly tvé divadelní začátky?

Hrála jsem divadlo v podstatě od malička, se svými rodiči a skoro celou svojí rodinou, dokonce jsme se účastnili i nejrůznějších přehlídek a festivalů, v čele s legendárním Jiráskovým Hronovem. Když jsem končila základní školu, byla tedy konzervatoř dalším logickým krokem, hlásila jsem se do Brna, ale hned napoprvé mě nevzali. Skončila jsem sice druhá za Terezou Chudobovou a před Petrem Gazdíkem (smích), nicméně jsem byla odsunuta na nepostupové místo, protože naši byli nepohodlní tehdejšímu režimu. Čili jsem byla umístěna na odborné učiliště do Hradce Králové. Tam jsem vydržela rok, přišla Sametová revoluce a já úspěšně složila přijímačky a Jaroušek Kuneš si mě vybral do svého ročníku.

Jak tehdy na holku z venkova působila moravská metropole?

Já jsem se v Brně vždycky cítila velmi dobře, a to už i tenkrát, kdy jsem byla vlastně ještě skoro dítě.

Nicméně po dvou letech studia jsi přesídlila do Prahy. Proč a jak?

Protože jsem se zamilovala. Sice tady a do kolegy z konzervatoře, jenomže on se dostal na DAMU, a rozhodli jsme se, že půjdu do Prahy s ním. To rozhodnutí částečně usnadnilo i moji rodinnou situaci, protože v té době jsem bydlela u babičky na Dobříši. Takže druhou polovinu studia konzervatoře jsem strávila v Matce měst. Tady mě učili Jaroslav Satoranský, Jana Preissová a Ladislav Mrkvička.

Takže nastala divoká léta devadesátá?

Náš ročník byl hodně divokej, studovala jsem například s Lindou Rybovou, Kateřinou Winterovou, nebo „Honzama“ Zadražilem a Teplým. Rozhodně jsme si užili, i když já jsem byla možná ten nejnudnější jedinec z týmu, protože jsem se zase tak moc všech těch jejich alotrií a pitek neúčastnila. A po dvou letech jsem okamžitě požádala o angažmá tady v Mahence, v Praze jsem vůbec nehledala, ta mi totiž nijak zvlášť k srdci nikdy nepřirostla. Na rozdíl od Brna.

Tereza Groszmannová

rozhovor

Tedy razantní návrat na „Maliňák“? Úplně! Bez jedinýho stínu pochybnosti jsem se jednoho dne sebrala, dojela jsem do Brna a tady jsem zašla za tehdejší tajemnicí Věrou Dvořákovou a zeptala jsem se, jestli do souboru nepotřebují mladou holku. A paní Věra mi sdělila, že zrovna teď je František Derfler (tehdejší umělecký šéf činohry) v Praze v Žižkovském divadle a vybírá si nějakou mladou žábu. Dostalo se mi tedy tradičního ujištění: „Pokud si nevybere, my se vám ozveme.“ Takže jsem se otočila na podpatku a vrátila se zpátky do Prahy, načež mi za dva dny skutečně volali, že pan Derfler si nikoho nevybral. Přijela jsem s Honzou Zadražilem a dělali jsme dialogy. Kmenoví režiséři a dramaturgové seděli v hledišti a já jsem celý den skákala po jevišti. Tenkrát tam byli Zdeněk Kaloč, Zbyněk Srba, Miroslav Plešák, Václav Cejpek a František Derfler.

Tvoje profesní turbulence tím ale neskončily, že?

Ne. Během prvního roku svého angažmá jsem se totiž úplně náhodou zúčastnila obřího castingu, který v té době probíhal v celé východní Evropě, a po několika měsících nejrůznějších konkurzů a kamerových zkoušek jsem dostala hlavní roli v italském filmu Vesna va veloce italského režiséra Carla Mazzacuratiho. František Derfler mě pustil a na rok mě vyvázal ze smlouvy. Jenže během doby co jsem byla pryč, bylo umělecké vedení činohry předáno Zbyňku Srbovi. A tady už jsme poněkud narazili, protože potom, co jsem točila v Praze, mi Zbyněk Srba sdělil, že žádné natáčení tolerovat nebude, a že mám podat výpověď. Což jsem posléze učinila.

A jak bylo v Itálii?

V Itálii jsem jenom točila, divadlu jsem se nevěnovala. Tehdy tam byli herci mnohem víc specializovaní než u nás. Zkrátka někdo jen točil, někdo se věnoval divadlu a další zase především dabingu. Když jsem někde řekla, že u nás se herci a herečky často střídavě věnují různým disciplínám, jen nedůvěřivě vrtěli hlavami. Podle mě herecká specializace sice může mít své výhody, ale pokud herec ztratí kontakt s jevištěm, tak to ve finále není dobrý ani pro práci před kamerou.

Během lovu svých zahraničních zkušeností jsi spolupracovala s řadou slavných osobností. Na koho ráda vzpomínáš?

V první řadě musím zmínit bohužel již nežijícího režiséra filmu Vesna va veloce Carla Mazzacuratiho, při práci na seriálu Il Bello delle donne jsem se setkala například se slavnou herečkou Sandrou Sandrelli a samo-

zřejmě nesmím zapomenout na Terence Hilla, s nímž jsem měla tu čest účinkovat v komediálně-detektivním seriálu Don Matteo, a Tobiase Morettiho (jeden z hereckých partnerů komisaře Rexe). Na stranu druhou jsem tehdy byla dost mladá, takže slávu svých kolegů jsem příliš neprožívala.

Kdy ses vrátila do domoviny a proč?

Vrátila jsem se v roce 2000. Pracovních nabídek jsem sice měla dost, ale trpěla jsem depresemi ze samoty. Pokud jsem nebyla „na place“, byla jsem zavřená v bytě a nešťastná. Zkrátka asi nejsem emigrant. Vrátila jsem se, kam jinam než na Moravu. Znovu jsem radikálně změnila způsob života – čekala jsem prvního syna a žila na vesnici.

Věnovala jsem se synovi a vedle toho jsem ještě na filozofické fakultě začala studovat italistiku. V podstatě z nudy. A do toho přišla spolupráce s Martinem Čičvákem, kterou začala nová série hostovaček v Národním divadle Brno. Po nástupu Miloslava Mejzlíka do funkce uměleckého šéfa činohry NdB jsem pak přijala jeho nabídku a vrátila se do angažmá.

Máš, ať už jako herečka nebo coby divačka typ rolí, který preferuješ?

Když jsem byla mladší, byla jsem takřka výhradně obsazována do rolí komických. S kolegyní Evičkou Novotnou se dneska smějeme tomu, že zatímco Eva na jevišti trpěla, tak já jsem hrála komedie. Tenkrát mi to přišlo fajn, kdybych si mohla vybrat teď, budu volit spíš vážnější repertoár. Protože komedií už jsem si užila dost. Neznamená to, že bych na ně zanevřela nebo je nechtěla dělat, ale momentálně se prostě chci jevištně trochu víc „trápit“. A coby divačku? Mně už rozesměje máloco. Ráda se ale nechávám překvapovat.

Třeba nečekanou, originální, dramaturgicko-režijní koncepcí.

Jak se těšíš na tvůrčí setkání s dramatem Mariny Carr, respektive na práci na postavě Hester Swanové v inscenaci U Kočičí bažiny (rozhovor vznikl před začátkem zkušebního procesu)?

Těším se moc, inscenaci té hry jsem už kdysi viděla, a vím, že jde o náročný, emocionálně vyčerpávající titul, o němž se rozhodně nedá říct, že by šel divákům takzvaně „na ruku“.

Je to krásný text, jehož dobrá inscenace může vzniknout jedině z intenzivní lásky, spousty krve, potu a obrovský námahy ce-

14 –15

lého týmu. Nádherná výzva, k níž je nutno postavit se čelem. Pevně věřím, že diváci naše snahy ocení.

Jak ze sebe setřásáš temnotu zkoušených věcí?

Ne nadarmo se říká, že divadlo je arteterapie.

Když jsem U Kočičí bažiny viděla před třinácti lety v Olomouci, tak mě to „vyšťavilo“, že jsem si myslela, tak tohle bych nikdy hrát nemohla! Pro herečku v mém věku je to naopak splněný sen. Je to očista duše. Pokud má člověk nějaký problém, je možné ho na jevišti odhodit a jít pak domů s lehčím srdcem.

V inscenaci U Kočičí bažiny ti zásadní jevištní partnerkou bude sedmiletá dívka. Zažila jsi už někdy podobnou situaci?

Podobnou situaci jsem dosud nezažila, ale jako matka tří dětí doufám, že dokážu svou intuicí vycítit problém a v rámci možností zasáhnout, poradit, pomoci. Samozřejmě pokud režisér Martin Františák dovolí (tajemný úsměv). Holčičky to budou mít asi nejtěžší, ale zcela určitě to zvládnou.

Od dětí na jevišti se přesuneme k dětem ve škole. V rámci uzavírání kruhů, jsi se i Ty vrátila na konzervatoř, tentokrát jako pedagožka…

Ano, po třiadvaceti letech od maturity jsem v minulém roce zastoupila odcházející paní profesorku Štěpitovou. V současné době mám za sebou první školní rok a mohu k tomu říct jedno: Naštěstí netrpím nenávistí k mladým a krásným budoucím kolegyním, naopak, mám je velmi ráda a doufám, že ony mě také. Kruh se opravdu uzavřel: je zvláštní chodit do sborovny jako pedagog, když si ji člověk ještě pamatuje za diametrálně odlišných situací (spiklenecky pomrkává).

Kruh se ovšem uzavřel i ze strany druhé, protože tví někdejší pedagogové Jaroslav Kuneš a Vladimír Krátký se ti stali kolegy v hereckém souboru…

Klukům jsem vděčná za mnohé, protože mi od začátku angažmá moc pomáhali. Když jsem něco nevěděla, tak jsem šla bez obav za nimi a oni mi vždycky ochotně poradili.

Pro své studenty, s nimiž tu hraju (v současné době Martin Mihál a Michal Moravec), teď stejnou službu dělám já.

Příště se sejdeme u Kočičí bažiny?

To nepochybně.

×

f o t o: Ivan Pinkava

„Schirachománie“ se šíří Brnem, v Redutě vypukne Teror

premiéra činohra premiéra: 13. října 2017 v divadle Reduta

Ferdinand von Schirach

Teror text: Lucie Němečková

překlad: Ondřej Šebesta režie: Martin Glaser dramaturgie: scéna: kostýmy: světelný design:

Lucie Němečková Pavel Borák Markéta Oslzlá-Sládečková Martin Špetlík

V Redutě od 13. října zavládne Teror. Světový divadelní hit, za nímž stojí současná hvězda německé literatury, třiapadesátiletý právník a spisovatel Ferdinand von Schirach, dobývá české divadlo a „schirachománie“ jako první zasáhla činohru NdB. Strhující proces s armádním pilotem obviněným z hromadné vraždy poté, co sestřelil civilní letadlo, s nímž terorista zamýšlel narazit do zaplněného fotbalového stadionu, nastudoval režisér Martin Glaser.

O vině či nevině majora Larse Kocha můžete rozhodnout svým hlasováním i vy! Interaktivní soudní drama do češtiny přeložil Ondřej Šebesta za přispění grantu Goethe Institutu. U příležitosti české premiéry jsem překladateli položila několik otázek.

Jak jste objevil autora Ferdinanda von Schiracha a čím především vám jeho hra Teror tak imponuje, že jste se rozhodl ji přeložit do češtiny?

Poprvé jsem se setkal se jménem Ferdinanda von Schiracha díky svému známému v Německu, který mě upozornil na velmi zajímavé sloupky, které von Schirachovi občas vycházejí v časopise Spiegel. Napsal kromě jiného nádherný nekrolog za bývalého kancléře Helmuta Schmidta. Ve stejném časopise vyšel také úryvek z mimořádně úspěšného dramatu Teror, který obsahoval prakticky celou závěrečnou řeč státní zástupkyně, která podle mého vyjadřuje názor autora na řešení této kauzy. Tato řeč mě natolik nadchla, že jsem si obratem obstaral text celé hry. Pochopil jsem, proč se ze hry nejen v Německu stal takový fenomén – hraje se zároveň téměř ve všech větších městech a „schirachománie“ se šíří dál za hranice Německa. Jsem toho názoru, že by Česká republika neměla zůstat mimo, a proto jsem hru, stejně jako autorovy další čtyři knihy, přeložil do češtiny. Čím se podle vás stal z Teroru mezinárodní fenomén?

Důvodem je nesmírná aktuálnost a také určitá interaktivita, která závěrečným hlasováním vtahuje diváky přímo do rozhodovacího procesu senátu. Vzpomněl jsem si přitom na kinoautomat, který už bohužel neexistuje.

Nicméně nejcennějším přínosem této hry je

samozřejmě diskuse, kterou vzbuzuje. Nikoho nenechá lhostejným. Sám jsem to vyzkoušel na několika večírcích, kde se moji přátelé v následné debatě téměř poprali.

Jak se jako překladatel vyrovnáváte se specifickým lexikem či reáliemi von Schirachovy hry a jeho knih vůbec?

Von Schirachovy detektivky vycházejí z jeho praxe obhájce ve věcech trestních, ať už se jedná o romány (Případ Collini, Tabu) nebo soubory povídek (Vina, Zločin).

Jeho jazyk je zcela mimořádný. Na první pohled nezaujatý, ne nepodobný strohé právnické řeči protokolů, a přesto obsahuje řádnou dávku emocí. Teror byl pro mě prvním překladem dramatu, a protože nejsem vzděláním právník, požádal jsem známého pražského advokáta JUDr. Petra Tomana, aby se podíval na odborné termíny. Není to úplně snadné, protože právní řády obou zemí se odlišují, ale uvědomili jsme si, že se drama odehrává v Německu, a nelze ho tedy úplně převést do praxe našeho soudního systému. Potěšilo mě, že překlad, který použila Česká televize pro uvedení adaptace ARD, byl takřka shodný s mým. Bohužel hlasování se u nás nekonalo, takže hra byla dohrána podle výsledků hlasování v německy mluvících zemích.

16–17

Jaký je váš názor na klíčovou otázku dramatu: Je možné obětovat určitou skupinu lidí, aby tím byla zachráněna jiná skupina?

Pokud se jedná o řešení neřešitelného problému, zda je možné jít cestou menšího zla, rád bych uvedl několik postřehů. Oproti reálné situaci autor ve své hře záměrně nenechal vyklidit stadion, protože jinak by nebylo o čem rozhodovat a o čem hrát. Ve skutečnosti by se to zcela jistě stalo. Autorův názor je, jak jsem již zmínil, zřejmě obsažen v závěrečné řeči státní zástupkyně. Dovolím si spekulovat, že jeho neochvějná humanita je kromě jiného ovlivněna také tím, že jeho strýc Baldur von Schirach byl jedním z čelných představitelů třetí říše. V Norimberském procesu byl odsouzen ke dvaceti letům vězení. Nebyl popraven jen proto, že mu nebyla prokázána žádná účast na vyhlazovacích akcích − byl ministrem pro mládež. Celý trest si odseděl ve spojenecké věznici Spandau, odkud vyšel poloslepý a zlomený v roce 1966. To byly Ferdinandovi dva roky, ale zkuste s tím příjmením žít!

Přiznám, že v případě nevyklizení stadionu bych dal pokyn ke střelbě. Ústava SRN to neumožňuje, ale i ona byla psána pod dojmem hrůz, které národ Goethův a Schillerův světu způsobil. Například v USA by to z hlediska ústavnosti nebyl žádný problém. ×

→

Zarytý zastánce humanity text: Ondřej Šebesta, Lucie Němečková

Ferdinand von Schirach − autor Teroru

Stíny minulosti Pokud se starším či historicky zdatnějším čtenářům bude zdát jméno von Schirach známé, tak se nemýlí. Ferdinandův strýc Baldur von Schirach byl jedním z čelných představitelů třetí říše. Baldurův syn Richard popisuje rodinný příběh v knize Stín mého otce. Když Baldur opustil v roce 1966 věznici ve Spandau, byly jeho synovci Ferdinandovi dva roky. Možná právě proto se stal ve svém díle tak zarytým zastáncem humanity!

Mistr detektivek Ferdinand von Schirach, německý advokát a spisovatel, rodák z Mnichova, prodal již více než 2,5 milionu knih. Své náměty čerpá z bohaté praxe obhájce ve věcech trestních. Důvěrná znalost soudního systému, ale také psychologie pachatelů dodávají postavám jeho děl důvěryhodnosti. Vydal dvě knihy povídek (Zločin,Vina), které se okamžitě staly bestsellery a umístily se na předních místech žebříčku časopisu Spiegel. Na malém prostoru několika stránek rozehrává ve svých povídkách příběhy obyčejných lidí, kteří byli často už prostředím, ve kterém vyrůstali, předurčeni k tomu, aby skončili u soudu. Jakoby nezúčastněně a zároveň věrohodně popisuje kořeny jejich činů, takže čtenář přes jejich obludnost pochopí, proč se to takhle stát muselo.

Německá televize ZDF úspěšně zfilmovala již dvanáct povídek z těchto souborů, které rovněž zaznamenaly velký ohlas diváků.

Autor vydal též dva romány (Případ Collini, Tabu), které sice skrývají také kriminální zápletku, ale nejsou ryzími detektivkami. Von Schirach se v nich na daleko větším prostoru věnuje svým hrdinům a jejich motivům.

Morální dilema Daleko největší proslulost však přineslo Ferdinandovi von Schirachovi jeho drama Teror zfilmované televizním kanálem ARD pod názvem The Verdict.

Obžalovaným je major luftwaffe, který neuposlechl rozkazu a sestřelil unesené letadlo Lufthansy na lince Berlín−Mnichov, se kterým měl terorista v úmyslu narazit do fotbalového stadionu, kde v tom okamžiku sedělo 70 000 diváků. Diváci v roli porotců musí rozhodnout, zda je možné omluvit smrt 164 nevinných cestujících letadla záchranou podstatně většího množství diváků na stadionu.

Postupně si vyslechnou argumenty obou stran a utvářejí si názor, který se stále mění. Je to morální dilema, na které jsou lidské zákony krátké.

Drama ze soudní síně, ve kterém se diváci sami stávají porotou a na závěr hlasují, zda má být obžalovaný odsouzen, či osvobozen.

Předseda senátu pak přečte jeden, či druhý verdikt, podle výsledku hlasování.

Hlasování diváků/porotců je dlouhodobě zveřejňováno na webu http://terror.theater a je zajímavé sledovat, jak odlišné může být v jednotlivých městech a zemích.

Z Teroru se stal divadelní hit, který vidělo již 150 000 diváků a v současné době se hraje nejen v Evropě na více než třiceti renomovaných scénách a další premiéry jsou ohlášeny na sezonu 2017/2018.

Tajemství přitažlivosti Přitažlivost von Schirachovy tvorby spočívá v neobvyklém stylu vyprávění a velmi zvláštním jazyce, který se na první pohled zdá velice strohý, nezúčastněný, samé krátké věty bez květnatých přívlastků.

Líčí své příběhy někdy až brutálně realisticky, jakoby bez emocí a bez účasti, ale ve svém výsledku docílí pochopení čtenářů, a dokonce se můžete někdy přistihnout, že pachatele nejen chápete, ale že mu dokonce svým způsobem fandíte.

Jeho hrdiny jsou imigranti, ztroskotanci, feťáci a jejich dealeři, ale také typičtí příslušníci střední i vyšší vrstvy či studenti internátní školy a jejich učitelka. Ti všichni mají společného jmenovatele. Nakonec jsou nuceni vyhledat pomoc obhájce, který se pro ně snaží udělat maximum možného. V mezích zákona a někdy možná i trochu na hraně.

V té situaci je jejich jedinou nadějí, jediným přítelem a sám přitom musí řešit morální dilema: má dát všechny své schopnosti a zkušenosti do služeb pachatelů těch nejzávažnějších zločinů? Ano, protože už od dob starých Římanů existuje právo na obhajobu. Nejlépe to dokládá rozhovor mladého advokáta se zkušeným kolegou, když váhá nad převzetím obhajoby muže, který zastřelil jeho dobrého známého: „V příštím řízení vám vražda třeba připomene tragický okamžik z vašeho dětství. A u dalšího budete muset neustále myslet na to, že jste měl přítelkyni, která byla také znásilněna. Pak se vám nebude líbit nos vašeho klienta nebo budete pokládat drogy, se kterými obchodoval, za největší zlo lidstva. Chcete-li být advokátem, musíte se jako advokát chovat! Převzal jste obhajobu toho muže. Dobře, možná to byla chyba. Ale byla to vaše chyba, nikoliv jeho. Teď jste za toho muže odpovědný. Jste vším, čím je on. Musíte mu říci o svém vztahu k mrtvému a zeptat se ho, jestli chce i nadále, abyste ho hájil. Pokud to bude chtít – a pouze na tom záleží – musíte se o něj postarat, snažit se ze všech sil a vaši práci udělat pořádně. Tohle je případ vraždy, ne seminář na univerzitě!“ (úryvek z knihy Případ Collini) ×

premiéra činohra

Obléct obhájce

text: Martina Mužátková, Markéta Oslzlá-Sládečková foto: Vít Vaněk

Martin Siničák, prvotřídní advokát v prvotřídním obleku od Le Premier.

Martin Siničák bude hrát v Teroru skutečně špičkového advokáta a této roli musí odpovídat i kostým. Proto jsme se právě s Martinem Siničákem, kostýmní výtvarnicí Markétou Oslzlou-Sládečkovou a autorem scény Pavlem Borákem vydali do salonu Le Premier, se kterým jsme navázali milou spolupráci a po téměř dvouhodinovém zkoušení a profesionální individuální asistenci jsme vybrali to nejlepší. Těšíte se na výsledek? Přijďte na Teror!

Do obleku...

Materiál na oblek bylo možné vybrat hned z několika obsáhlých vzorníků. Hledali jsme takový, který by barevně odpovídal návrhu, ale zároveň co nejlépe ladil s tváří a barvou očí Martina Siničáka. Stejně tak materiál musel korespondovat s odstínem kostýmů dalších postav inscenace.

Do košile...

Ani perfektně ušitý oblek nestačí, je třeba mít tu správnou košili! Poté, co jsme zvolili materiál, vybírali jsme z různých střihů, látek, límečků, manžetových knoflíků, přičemž si Martin Siničák mohl jednotlivé detaily vyzkoušet na sobě.

Do posledního detailu...

Knoflíky, kravaty, barva nitě, kterou je obšita knoflíková dírka, barva nitě, kterou je přišit knoflík, iniciály na obleku, iniciály na košili – na detailech záleží, proto jsme pečlivě vybírali a kombinovali.

18–19

×

f o t o: Ivan Pinkava

nevím, kdy bude premiérová fotografie

premiéra opera premiéra 20. října 2017 v Mahenově divadle

Gaetano Donizetti

Nápoj lásky hudební nastudování: Ondrej Olos režie: Magdalena Švecová

text: Patricie Částková

scéna: kostýmy:

Andrej Ďurík Eva Jiřikovská

V hlavních rolích: Nemorino Adina Belcore Dulcamara

Ondřej Koplík, José Manuel Kateřina Kněžíková, Andrea Široká Roman Hoza, Igor Loškár David Nykl, Jiří Sulženko

Pro krutou Isoldu krásný Tristan plál, bez stébla naděje neměl získat ji jednoho dne. A tak se odebral za moudrým čarodějem, který v kelímku mu dal nápoj lásky, tak aby krásná Isolda od něj už více neutekla. Nápoje tak dokonalé, tak vzácné kvality, kdybys znal recept, kdybys věděl, kdo ti ho udělá!

Mít tak nápoj lásky, život by mohl být hned jednodušší… Ale asi je dobře, že ho nemáme, přece není možné přičarovat lásku, kde žádná není. A tam kde je, byť jen teprve opatrně klíčí, stačí najít odvahu to tomu druhému říct… a třeba to dopadne dobře. Nakonec většina příběhů zahrnujících použití kouzelného nápoje lásky nekončí hollywoodským happyendem. Až na ten náš!

Když se řekne italské bel canto, první, co se všem vybaví, jsou krásné melodie klenoucí se v širokých obloucích a jména tří skladatelů, kteří na přelomu 19. století ovládli operní jeviště – Rossini, Donizetti a Bellini. Zatímco Rossiniho kariéra měla od počátku závratný start, Donizetti musel napsat více než třicet oper, než světlo světa spatřila ta první, která mu zajistila nesmrtelnou slávu. Hořkosladký příběh plachého Nemorina, který se zamiluje do bohaté Adiny a snaží se získat její náklonnost prostřednictvím „nápoje lásky“ podvodníka Dulcamary vznikl během několika málo týdnů a zápletka s kouzelným nápojem není právě původní. Co ale odlišuje L’elisir d’amore (Nápoj lásky) od ostatních italských komických oper je výborné libreto Felice Romaniho a především Donizettiho hudba. Z jeviště tu zní jeden hudební hit za druhým, ale to nejdůležitější je, že Donizetti překročil hranice komického žánru a přidal svým postavám opravdové a hluboké lidské city. Momenty, kdy Nemorino zjistí, že jej Adina miluje, i její váhavé přiznání, kdy Nemorinovi vrací jeho úpis do armády a další, nejsou jen půvabnými melodiemi, ale zkoumavým pohledem do zamilovaných lidských srdcí. Možná Donizettimu pomohla i jeho vlastní životní zkušenost, kdy ho před nástupem do služby v rakouské armádě zachránila bohatá dáma.

Jaká bude naše nová inscenace, nám prozradila režisérka Magdalena Švecová: Ačkoliv nejsem příznivcem přesazování oper do jiného prostředí, v případě brněnského uvedení Donizettiho Nápoje lásky jsem se spolu s výtvarníky Andrejem Ďurikem a Evou Jiříkovskou rozhodla udělat malou výjimku.

Náš příběh se odehraje v Itálii, v nepříliš sofistikovaném filmovém studiu čtyřicátých let minulého století. Adina je filmová hvězda, všemi obdivovaná a rozmarná, Nemorino nesmělý člen filmového štábu, Dulcamara temperamentní herec a režisér v jednom a celý tým připravuje natáčení lehounké sentimentální komedie. Vztahové nitky se začnou zamotávat, když na místo činu přijede slavný zahraniční herec Belcore, sebevědomý lamač dívčích srdcí.

Zákulisní příběh se proto začne prolínat s natáčeným. Ten je zasazen do sluncem zalité toskánské krajiny a vychází z originálu opery. Zde je totiž Adina skutečně statkářkou a Belcore vojákem.

Dulcamara jako zázračný mastičkář do vesnice přilétá dokonce v aeroplánu…

Atraktivní prostředí proměnlivého ateliéru dává všem hlavním postavám ostřejší kontury, prohlubuje jejich charaktery. Nabízí velký prostor nejen pro komické situace a gagy, ale také pro intimní scény a projevy jemných záchvěvů Nemorinovy duše. Klíčová je pak proměna jeho osobnosti, díky které nakonec získá svou vytouženou lásku.

20–21

×

Kdo umí, učí... text: Karel Littera foto: Vít Vaněk

Rozhovor s baletní hvězdou Dariou Klimentovou o její nové roli

Kde získávají tanečníci kondici a kde a s kým pilují svou klasickou techniku? Všichni víme, že sportovci mají své trenéry. Tanečníci jsou na tom podobně. Jen se jim říká jinak, taneční pedagog, někde baletní mistr. Často bývá tato funkce spojena. Je to velmi zodpovědná práce, při které jste každé ráno v kontaktu s tanečníky a provádíte s nimi tu nejméně oblíbenou činnost, baletní trénink.

Během sezony Baletu NdB se kromě stálých pedagogů souboru objeví na několik dní či týdnů i hostující zahraniční pedagogové, vesměs bývalí první sólisté, mnohdy světově zvučných souborů. Tanečníci hostování oceňují, pomáhá jim nesklouznout do cvičební rutiny a osvěžuje novými přístupy klasický trénink pověstný svým tvrdým drilem.

Před premiérou Spící krasavice jsme přivítali zvláště milého pedagogického hosta. Vlastně ani nevím, zda jej zařadit mezi domácí, nebo zahraniční, i když po našem rozhovoru jsem měl již úplně jasno. Tou osobností nebyl nikdo jiný než naše nejslavnější tanečnice s renomé mezinárodní baletní hvězdy, donedávna první sólistka světově proslulého English National Ballet Daria Klimentová. Drobná charismatická žena s pronikavým pohledem a podmanivým úsměvem na první pohled působí křehce, ale po pár větách hovoru cítíte, že stojíte před silnou a přirozeně sebevědomou osobností. Jako interpretka ukončila aktivní dráhu, do Brna přijela v nové roli baletní pedagožky. Bohužel strávila s našimi tanečníky pouze týden. I když bylo před premiérou a v tomto období jdou tanečníci takzvaně „do plných“, očividně si všichni cvičení s baletní hvězdou užívali, byli nadšení a nešetřili se.

Po posledním tréninku jsem se k Darie málem ani nedostal, všichni si s ní chtěli udělat „selfíčko“ a ona byla velmi vstřícná a milá.

rozhovor V Brně už jsi kdysi byla…

Mám vzpomínky na Brno, tančila jsem s vámi na zájezdě s Labutím jezerem v Německu, tančila jsem tady v Brně Bajadéru s Dmitrijem Gruzdijevem, taky jsem tančila na Balet Gala Čajkovského pas de deux a duet z Romea a Julie… Ale ještě moje úplně první vzpomínka je na baletní soutěž, tuším 6. celostátní baletní soutěž, kde jsem získala druhou cenu! A pak jsem hned plánovala, že další rok dostanu první cenu, ale zvrtla jsem si kotník, takže z toho nic nebylo (smích).

Jezdila jsi k nám jako interpretka, teď v nové roli jako pedagožka. Jaké to je, ten přerod z tanečnice na pedagoga, jsou to srovnatelné stresy tančit a učit? Jak moc si stres připouštíš?

Asi každého potkávají během života stresující situace. No víš, já vlastně léta učím a organizuji svoje vlastní baletní masterclasses v Praze, takže každé léto posledních patnáct let vyučuju, rozhodně to pro mě není nějaká novinka. Ale tím, že jsem nastoupila do královské baletní školy, Royal Ballet School v Londýně, kde již učím třetím rokem, tak jsem si na to zvykla. Jistě, ze začátku to byl šok, stát před lidmi. Vždycky jsem byla vlastně jednou z nich, někde jsem si v tichosti u tyče sama cvičila a najednou musíš mluvit. Tanečníci nejsou zvyklí mluvit, nejsou zvyklí vést slovně celý trénink. Najednou už to nebylo o mně, ale o někom jiném. Ty jako pedagog vlastně dáváš. Už jenom nebereš, ale musíš dávat. Takže první rok to byl velký stres, ale rychle jsem si zvykla. A třeba teď, když jsem přijela do Brna, cítím se doma.

Není to sice můj domov, ale je to vlastně můj domov. Je to furt Česká republika, znám tu spoustu lidí, takže jsem úplně v pohodě.

Vracíš se často domů, cítíš se být po těch dlouhých letech v cizině stále Češkou, nebo jsi už Angličanka?

Cítím se jako Čech, samozřejmě budu vždycky Češka. Sice mám poslední dobou problém si rychle vzpomenout na nějaká slovíčka, ale když jsem tady týden, tak se rozpovídám. Ale mám šestnáctiletou dceru, ta umí perfektně česky a mám často pocit, že umí daleko lépe než já.

Myslíš, že je v budoucnu možné, že se vrátíš do Čech a budeš tu žít?

Samozřejmě jsem o tom přemýšlela, žiji za hranicemi již přes dvacet let, půlku svého života.

A v Londýně je docela hektický život. Myslím, že je to život pro mladý lidi. A tím, jak jsem starší, samozřejmě jsem ještě mladá (smích), tak přemýšlím, že bych se vrátila do Prahy, kde je ten život klidnější. Sice si zatím neumím představit, co bych dělala, spíš tak na důchod, ale mám v Horních Počernicích baráček, zahradu a je to tam klidný. Když chci, tak si

dojdu do lesa, můžu jezdit na kole, pěstovat kytičky… to mě docela láká. A potom, já mám strach, Londýn je metropole a bezpečnostní situace díky teroristům mě stresuje. Jedu metrem a jsem v napětí a říkám si, můžu já takhle vůbec žít? Takže samozřejmě tam je ten otazník, jestli se vrátím nebo ne a kdy.

A dcera, myslím, že už by se do Česka nepřestěhovala, cítí se jako Angličanka. Říkáš kolo, květiny… ale tvým známým koníčkem je focení, je to stále koníček, nebo už i částečně obživa?

Ne, není to obživa, je to stále můj koníček, samozřejmě jsem měla krásné nabídky, ale nechci to dělat profesionálně, nemám na to čas. Cítím se doma v baletu, ne ve focení, ale jinak bych chtěla fotit pořád. Teď mám v plánu jeden projekt, fotografickou knihu s Vadimem Muntagirovem, je to partner, s kterým jsem tančila posledních šest let, než jsem „umřela“ jako baletka (smích). Mám s ním velkou kolekci fotografií, takže bych to chtěla jednou použít a udělat jako knihu, protože je každým dnem slavnější a slavnější, aktuálně tančí v Royal Ballet a předtím tančil se mnou.

Dokázala bys jmenovat nějakou zásadní osobnost své kariéry, která tě ovlivnila? Existuje někdo takový?

Je tady velká spousta lidí, od kterých jsem se učila a kteří mě ovlivnili, ať už mi říkali, jak bych něco mohla dělat, nebo co bych naopak dělat neměla. Ale myslím, že první a jedna z takových velkých osobností byl Jiří Kylián. Měla jsem pod ním možnost tančit, když jsem nastoupila do ND Praha, dělali jsme tam Návraty do neznámé země a on tam obsadil mě, nic jsem tehdy nevěděla, ze školy jsem přišla úplně nová a nikdy nezapomenu, jakým způsobem vedl zkoušky.

Už jenom jeho osobnost! Když otevřel dveře a vstoupil do sálu, hned všichni ztichli. Byl úžasný i jako člověk. Na tyhle momenty nezapomenu.

A jak se ti líbilo u nás v Brně?

Máte tady asi polovinu zahraničních tanečníků, je to víceméně mezinárodní soubor, což je docela super…

No, my bychom ho tak mezinárodní nedělali, kdybychom mohli mít více vlastních kvalitních tanečníků. Je to hodně otázka českých škol.

Ono je strašně důležitý mít „svoje“ lidi, ale já myslím, že vy je tady máte – máte to tady půl na půl. Je důležité podporovat Čechy, ale jsme malá republika a tak široký výběr prostě není. A když se tady kvalitní tanečník objeví, tak jste ho chytli a máte ho!

22–23

Jaký je v Anglii vůbec zájem o balet mezi mladými lidmi, mezi rodiči?

Co já pozoruji, tak dříve mnohé malé holčičky chodily na balet, ale dnes nevím, co se stalo, už to tak není. Představ si, že kluci jsou v Anglii lepší než holky.

Opravdu?

Učím 7. ročník a mám ve třídě 16 holek a 17 kluků a kluci jsou mnohem talentovanější než holky, nevím, co se děje, nějak se to celé obrací. Ale obecně velký zájem samozřejmě je – Royal Ballet School je jedna z nejlepších škol na světě, spousta sponzorů, každý chce do Londýna.

Kolik třeba přijde zájemců na konkurz do školy?

Asi tak přes 200 dětí, není to jenom o konkurzech, ale buďto my nebo pan ředitel jezdíme po soutěžích jako třeba v Lausanne, a pokud nás někdo zaujme, tak nabídneme stipendium, protože sponzoři zde jsou, to strašně pomáhá, není to státní škola. A pokud je to talentovaný tanečník, tak může přijít. Díky tomu, že se jedná o Londýn, díky tomu, že se to jmenuje Royal Ballet School, tak to tanečníky prostě láká.

To bychom takhle taky potřebovali.

Tak my potom ty tvoje žáky vezmeme do angažmá (smích…)

Tak pro vás je to potom zase větší výzva, když to nejde tak jednoduše, je to vzrušující…

Myslím, že by to školy raději braly bez vzrušení. Odpočala sis u nás trochu? Škoda že to byly v podstatě jenom čtyři dny, bohužel více času nemám, jedu za rodinou do Prahy. Ale odpočinula jsem si, normálně jsem hodiny a hodiny ve škole, tady to nebylo až tak intenzivní. Ale všichni pracovali opravdu skvěle, všichni se snažili, potili se, byli nadšení a i přesto, že soubor měl před premiérou Spící krasavice, všichni na trénink přišli a vytrvali. Byli super.

Daria Klimentová (nar. 1971 v Praze) je česká taneční pedagožka, donedávna aktivní světová baletní hvězda, fotografka. Po absolutoriu na Taneční konzervatoři v Praze byla tři roky sólistkou baletu Národního divadla. Mezinárodní dráhu primabaleríny započala v jihoafrickém Kapském městě (1991) a od roku 1993 působila ve Skotském Baletu v Glasgowě.

V roce 1996 přijala angažmá v Anglickém národním baletu v Londýně, kde prožila vrchol své bohaté interpretační kariéry. V roce 2014 zde ukončila své působení a začala vyučovat klasický balet na Royal Ballet School v Londýně.

×

panorama

Něco za něco William Shakespeare režie: Martin Glaser foto: Patrik Borecký

24 –25

Tři brněnští Martinové: dramaturg Martin Sládeček, umělecký šéf činohry NdB Martin Františák a ředitel NdB Martin Glaser.

Scénografka För Künkel

Z divadelního slovníku Explikační porada = První setkání tvůrčího týmu inscenace s důležitými složkami provozu divadla, jako jsou dílny, obchodní oddělení apod.

V průběhu explikace tým představí sebe i svou vizi (ideu, scénu, kostýmy, obsazení…) a otevře diskuzi nad její praktickou realizovatelností.

Režisérka Julia Wissert

na obzoru činohra premiéra: 24. listopadu 2017 v Mahenově divadle

Evropský mýtus, který žijeme.

Odyssea režie: Julia Wissert

text: Martin Sládeček foto: Eva Kašpárková

Rád bych se tě však zeptal, můj rozmilý, na toho hosta: odkudpak přišel ten muž? A z kteréže pochází země?

Kdepak má asi svůj rod a kdepak má otcovskou půdu?

(Odysseia − Zpěv první, překlad Rudolf Mertlík)

O režisérce Julii Wissert Režisérku Julii Wissert jsem poznal ještě jako studentku salcburského Mozartea. Společně jsme tehdy pracovali na inscenaci-neinscenaci Salzburger Totentanz (Salcburský tanec smrti), která později získala cenu Preis der Stadt Salzburg.

O co šlo? Na základě obsáhlých rešerší jsme objevili, že téma smrti je v barokním Salcburku přítomnější než v jiných evropských městech, ba co víc: že určuje nejen jeho architektonické tvarosloví a sochařskou výzdobu, ale i život v něm. Všem těm poukazům k nebi a k peklu, k smrtkám, lebkám a pietám nebylo lze uniknout. Mrtvolná vůně kadidla patřila ke každodennosti tohoto bělostného „mementa mori“. Skutečnost, že právě Salcburk tehdy hlásil nejvyšší četnost sebevražd v celém Rakousku, naši domněnku o všudypřítomnosti smrti – utvářenou i pohledem do literárních děl tamních rodáků Georga Trakla a Thomase Bernharda – definitivně potvrdila.

Měli jsme zprvu v úmyslu vytvořit „klasickou inscenaci“, pak jsem se ale neprozřetelně zmínil o tradičním spojení motivu smrti a tance − smrti, která zve, přinejmenším od středověku, člověka k tanci… Letmá zmínka tehdy v Julii spustila lavinu představ a nápadů, na jejímž konci stál místo inscenace překrásný „taneční večer“, v němž nebylo herců ani diváků. Během jednotlivých „volenek“ přicházeli lidé zdraví do kontaktu s lidmi umírajícími, a to povětšinou v situaci jeden na jednoho. Za zvuku hudby si vyměňovali své zkušenosti se smrtí („má první mrtvola…“), mluvili o svých obavách („fyzická bolest…“) i touhách („ideální pohřeb…“). Večer, který Julia uspořádala, byl neobyčejně silným a zároveň naprosto nesentimentálním zážitkem pro všechny zúčastněné.

Uplynulo několik let a setkáváme se znovu, tentokrát v Brně.

(Kdo by to čekal!) Julia je nyní etablovanou berlínskou režisérkou, spolupracující s Maxim Gorki Theater, s Theater Trier či Staatstheater Oldenburg, a nositelkou ocenění tak prestižních, jako je třeba Karl-Hübner-Preis 2014. Ani jako taková však neztratila chuť přemýšlet mimo zažitý kontext „interpretačního divadla“. Znovu to dokázala na explikační poradě k brněnské inscenaci Homérovy Odyssey.

Složitou cestu krále Odyssea z trojské války tam vyložila jako příběh vyrovnávání se s vlastní vinou, na jehož konci stojí možnost návratu k nevinnosti. Návratu do rodného domu, odkud před mnoha lety se svými druhy vyplul. Oznámila také, že hodlá tohoto „mytického rozervance“ rozervat skutečně důsledně, a to hned na sedm částí − na sedm Odysseů hledajících za pomoci různých strategií shodu i domov: na Odyssea básníka, tlučhubu, svůdníka i vraha…

Bloudit budou její Odysseové ve vizuálně úchvatném světě vytvořeném mladou německou scénografkou För Künkel: v magickém prostoru plném par a mlh, zrcadlení a chvění pod vodní hladinou. Právě voda, o které se v Odyssey mluví vlastně neustále, ať už ve formě děsivého oceánu nebo očistných slz, bude základem scénického řešení naší inscenace.

Vydejte se s námi do rozbouřených vod evropského divadla.

Vyplouváme již 24. listopadu 2017, a to z přístavu Mahenova divadla.

Bude to událost!

26–27

×

WEST SIDE STORY work in progress text: Karel Littera návrhy scény: Marek Hollý

V minulém čísle Divy jsme psali o přípravách projektu West Side Story chystaného jako podzimní baletní premiéru v pavilonu P brněnského výstaviště. Čas se již pohnul směrem kupředu a od plánů jsme přešli k fázi konkrétních příprav. Balet od června pilně zkouší s choreografem na baletních sálech a z rozpálených zkušeben na Dvořákově ulici se otevřenými okny rozléhá nádherná Bernsteinova hudba až na Malinovského náměstí. Krátké ukázky jsou již k vidění v rámci baletního Open Air − Letního baletního koktejlu na Biskupském dvoře a jako součást Koncertu NdB k zahájení sezony 2017/20 18 na Zelném trhu. A také výroba kostýmů a scénografie se už pomalu rozbíhá. Přípravy jsou zkrátka v plném proudu.

Autory výtvarné stránky představení jsou slovenští tvůrci Alexandra Grusková, která vytvořila návrhy kostýmů, a Marek Hollý, ten je autorem scénografie. Obě tyto složky inscenace jsou v tuto chvíli již ve výrobě. Nesmíme ale zapomenout ani na další důležité části výtvarné koncepce, a tou jsou světelný design Tomáše Morávka a pro-

jekce Martina Svobodníka. Ty budou vznikat průběžně až v poslední fázi příprav inscenace. Využili jsme toho, že návrhy scény a kostýmů jsou už hotovy, a abychom vás mohli nalákat, požádali jsme oba výtvarníky, aby nám svoji koncepci představili.

Alexandra Grusková Slovenská kostýmní výtvarnice. Vystudovala Divadelní fakultu VŠMU v Bratislavě v oboru scénografie a kostýmní návrhářství, od roku 2000 zde působí jako pedagožka a od roku 2008 jako docentka. Spolupracuje s předními divadelními domy a režiséry v Čechách a na Slovensku, věnuje se operní, taneční i činoherní tvorbě. Jako architektka a kostýmní návrhářka spolupracuje také s filmem a televizí. Několikrát byla nominována na slovenskou divadelní cenu DOSKY, kterou dvakrát získala. V roce 2004 jí byla udělena Cena Tatrabanky za umění.

Kostýmní výprava k show West Side Story vychází z módy přelomu 50. a 60. let 20. století, ale zároveň pracuje s nadčasovými principy, siluetou a detaily, které můžeme vidět i v oblečení dnešních mladých lidí. Důraz je kladen na vizuální a stylové rozlišení dvou ne-

na obzoru... balet

Marek Hollý Vystudoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě (1998), obor scénické a kostýmní výtvarnictví. Během studia absolvoval odborné stáže v Holandsku a Velké Británii. Představení, na kterých spolupracoval jako výtvarník, byla prezentována s úspěchem na mnoha mezinárodních přehlídkách a festivalech. Po ukončení studia spolupracoval s profesionálními soubory na Slovensku, v Čechách, Rumunsku, Litvě a USA. Vytvořil scénické a kostýmní výpravy pro tři desítky představení – činohru, operu, balet a muzikál. Významnou část jeho práce tvoří design pro televizní programy a studia. Pro televize vytvořil více než sto projektů.

Kostýmní návrhy Alexandry Gruskové k postavám Američanky a Bernarda.

slučitelných světů, domácích − amerických Tryskáčů a jejich rivalů, přistěhovalců z Portorika. Styl Američanů představuje móda denimu a sportovních prvků, ve společenském oblečení doplněná o retro saka, ležérní letní obleky a v dámské siluetě pouzdrové šaty a la Jackie Kennedyová. Portorikánci jsou stylově konzervativnější, barevně tmavší, respektující své kořeny, kulturu a tradice. Pánové jsou elegantnější, střídmější v detailech, dámy naopak velmi ženské, sexy v souladu se svým temperamentem a tanečním projevem.

Scénografické koncepce k brněnskému provedení West Side Story show je především postavena na prostoru, ve kterém se bude hrát. Tím je pavilon P brněnského výstaviště. Navíc jde o baletní představení, což samo o sobě zadává jisté parametry prostoru. Mým záměrem bylo vytvořit řešení, které vychází z tématu muzikálu a zároveň využívá nedivadelní prostor. Posazení diváků je arénově rozdělené hrací plochou, na níž se odehrávají vzájemná zápolení dvou znepřátelených skupin místních výrostků. Diváci nahlížejí na děj přes velkoplošné průhledné projekce. Samotné scénické stavby vycházejí z místopisného tvarosloví a odvolávají se na New York, respektive USA, v ne přesně časově definovaném, ale sociálně jasně určeném prostoru. V celku hraje podstatnou roli projekce, charakter svícení a samotné uspořádání prostoru, tvořené mobilními prvky charakterizujícími jednotlivé situace.

Nosným tématem inscenace na první pohled patrným i ve výtvarné koncepci je dělení, ploty, bariéry. Střety dvou světů a kultur, které stojí proti sobě, vnímáme zpočátku jen jako vzájemné pubertální souboje, bohužel v závěru, vlivem eskalace iracionálních kroků, nemožnosti vybočit ze stereotypů a nepříjemných náhod, končí tragicky, vyhasl život mladého chlapce, který se rozhodl vzepřít zaběhanému proudu životních peripetií v místní komunitě. Tak jako pubertální vzájemná zápolení kopírují nastavení většinové společnosti, je snad naděje, že i tragický osud a vývoj událostí v malé komunitě mohou zase opačně ovlivnit celek.

28–29

×

První pohled na to, jaká bude nová inscenace. Zde Jiří Heřman a Pavel Svoboda představili speciální verzi Fausta připravenou pro pavilon P na brněnském výstavišti.

Máme nesmrtelnou duši? Kdož ví, ale ať tak či tak, někteří lidé byli vždy ochotni ji dát v sázku ve spolku s ďáblem. Například dr. Faust – jeho příběh je tu s námi po staletí v mnoha podobách. Od středověké pověsti po filozofickou verzi Johanna Wolfganga von Goetha. Ale i hudebních zpracování je bezpočet a jedním z nejslavnějších je Gounodova opera Faust a Markéta.

Možná je to proto, že Gounod odložil filozofii stranou a dal ve svém díle prostor prostému příběhu o nevinné dívce Markétce a tragických následcích jejího milostného vzplanutí. A protože jeho verze lidství v sobě nese nesmírnou sílu a víru, skrze které je Markétka spasena. Říká se, že nejlepší melodie ve Faustovi Gounod napsal pro Mefistofela. Ďábel vždy hledal nové cesty pokušení lidstva, a tak by mu jistě nebylo proti mysli, že brněnská premiéra inscenace Jiřího Heřmana a šéfdirigenta Marko Ivanoviće bude hledat nové výrazové cesty v prostoru operou dosud nevyzkoušeném. Je jím pavilon P na brněnském výstavišti, který se pyšní hned několika „nej“ – je to nejnovější, největší a nejmodernější multifunkční pavilon o rozměrech 200×80 metrů s pohodlným zázemím pro diváky u účinkující.

na obzoru... opera premiéra 16. prosince 2017, výstaviště – Brno, pavilon P reprízy: 17., 18., 19. 12. 2017, 26. a 27. 5. 2018

Charles Gounod

Faust a Markéta hudební nastudování: Marko Ivanović režie: Jiří Heřman

text: Patricie Částková foto: Juraj Gerbery

Zlaté tele je vítězem nad bohy; ve své slávě směšné Jeho čelo odporné uráží nebesa!

Pozoruje, ó zuřivosti podivná!

K jeho nohám lidský rod se vrhá, železo v ruce, V krvi a v blátě Kde září planoucí kov!…

A Satan řídí bál!

Jak jsou připraveny pekelné síly, jsme se zeptali našich dvou představitelů Mefistofela Jana Šťávy a Davida Nykla.

Jakou cenu má dnes lidská duše?

J. Š.: Lidská duše má pořád ještě docela slušnou cenu. Pokud by neměla, tak se nebudu celý jeden Faustův život dřít s tím, abych mu přinášel stále nové zážitky a nová potěšení. Nemluvě o tom množství francouzských slov, která přitom musím použít.

D. N.: Každá lidská duše je jedinečná, má nejrůznější zákoutí a tajné chodby, její tajemství se těžko odhaluje. Takže bych řekl, že je celkem zajímavý produkt, zvlášť v dnešní „zážitkové“ době. Těžko říct, za kolik, ale rozhodně se vyplatí prodat!

Co za ni peklo nabízí?

J. Š.: Naše firma je schopna uspokojit veškeré požadavky, když jde o duši. V tomto případě nabízíme tři hodiny úžasné hudby, jeden z nejkrásnějších příběhů v celé literární historii a pekelně vysoké nasazení.

D. N.: To pozná ten, kdo se nebojí a půjde do toho.

Čím to, že pro vás napsal Gounod nejlepší melodie?

J. Š.: Charles Gounod byl velký skladatel, který zkrátka věděl, co je dobré, a že naštvat temné síly průměrnými melodiemi by se mu nemuselo vyplatit. Svěřovat nejhezčí melodie basistům je jedině rozumné a Puccini, který je tvrdošíjně psal pro tenory a soprány, to u nás dole nakonec sám rád uznal.

D. N.: Faust a Markéta je krásná opera od začátku do konce, netroufal bych si hodnotit, která role má nejhezčí melodie. Spíš bych řekl, že Mefistova hudba má obrovskou sílu a napětí, která celému dílu dodává zvláštní temný nádech. Musím ze své zkušenosti říct, že díky tomu napětí se snadno stane, že role plyne tak samozřejmě, až člověk zapomene, že je tak pěvecky náročná, a to je podle mě zároveň klíč k úspěchu. Jsou role, se kterými má člověk velikou práci a pořád to tak nějak není ono, a naopak jsou role, které vám vynaloženou energii stokrát vrátí zpět, a to je případ Mefista. Když se daří na jevišti, to

30–31

pak má člověk i husí kůži, a když ji má zpěvák, mají ji i diváci, a to člověk na jevišti cítí.

Taková rezonance je v opeře to nejkrásnější, co se může stát. Mám před touto rolí veliký respekt a zároveň jsem rád, že jsem po čtyřech letech dostal opět šanci se s ní utkat.

Vašim novým působištěm bude pavilon P na BVV. Jsou na to pekelné síly připraveny?

J. Š.: Tak tohle ví v tuto chvíli jen nejvyšší šéf. Ačkoli se obecně příliš neshodneme v náhledu na lidi a naše filozofie se většinou poněkud rozcházejí, tak věřím, že tentokrát najdeme společnou řeč a nejen diváci, ale i my zažijeme v pavilonu P pravou nirvánu místo věčného utrpení.

D. N.: Myslím, že díky novému, pro nás neznámému, prostoru by opera mohla mít jedinečnou atmosféru. Těším se na to. Pekelné síly si poradí s jakýmkoliv prostorem, momentální náladou, počasím, rýmičkou i dirigentem.

×

Big6(7) text: Martina Mužátková foto: Jakub Jíra

Nenechte se zmást, na fotografii vidíte osob sedm – po boku ředitele NdB Martina Glasera totiž stojí (a to nejen symbolicky) dalších šest osob – na rozhodování a vedení není tedy tak úplně sám. Společně s ním u pomyslného „jednoho“ stolu zasedají lidé, kteří mají zodpovědnost za jednotlivé úseky NdB. Pojďme si dát krátký „brífink“ a představme si je. Takže 6, 5, 4, 3, 2, 1…

Martin Glaser, ředitel NdB

Režie NdB: Martin Glaser Mário Radačovský, umělecký šéf baletu NdB

Tatranská bouře hřmí nad baletním světem. V Brně.

Nad baletním souborem drží pevnou a ochrannou ruku od roku 2013. Věčně usměvavý, ale také přísný šéf s těmi nejvyššími nároky. Na 100 % využívá vysoký potenciál souboru, který je pod jeho vedením v té nejlepší kondici a díky svým mnohaletým baletním zkušenostem po celém světě se neostýchá do Brna zvát ty nejlepší z nejlepších. Razí heslo, že Národní divadlo nesmí být muzeem, proto do repertoáru zařazuje vedle kusů klasických kusy moderní. Příkladem je připravovaná multižánrová baletní show West Side Story, autorem choreografie není nikdo jiný než Mário Radačovský!

Jiří Heřman, umělecký šéf opery NdB

Operní jízda pod taktovou Jiřího Heřmana Jeden z nejvýraznější operních režisérů u nás, který se vyznačuje precizní a systematickou prací – to je Jiří Heřman. Šéfuje největšímu opernímu domu u nás a buduje kvalitní operní soubor, který si opera nesoucí Janáčkovo jméno rozhodně zaslouží. Většinou na něj narazíte pro něj s tak typickými kšandami, motýlkem či anglickou bekovkou, zkrátka elegán s duší umělce.

Mário Radačovský

Lucie Tousecká, obchodní ředitelka NdB

Lenka Tesáčková, provozní ředitelka NdB

Lvice v aréně marketingových klání

Přišla, viděla, a stále vítězí…

Vidět a být viděn – o to se Lucie Tousecká stará ze své pozice obchodní ředitelky. Dokáže totiž pomyslný reflektor nastavit přesně tam, kde je třeba. Stojí si za svými rozhodnutími a plány a chce, aby NdB bylo v rozsáhlé oblasti marketingu na prvních příčkách. Vidí dopředu a realizuje. Takže až narazíte na nejnovější vizuál v ulicích, nebo uslyšíte audio spot v rádiích, přečtete novinový článek, vezmete do ruky program či jinou informační brožuru, stojí za tím tato žena a její tým.

Jiří Heřman

Co více dodat, další femme fatale – žena, která má hlavní slovo v rámci technického úseku NdB, takže zde přestává veškerá legrace!

Fakticky i formálně totiž zajišťuje provoz a fungování všech našich budov a stejně tak i našich produkcí. Má na povel stovky zaměstnanců z řad techniků, osvětlovačů, zvukařů, autodopravy. Občas ji najdete, jak neúprosně buší do kopírky a občas ji vidíte, jak pozorně zkoumá návrh scény pohádky pro nejmenší.

Lucie Tousecká

Martin Glaser

Lenka Tesáčková

Martin Františák

Martin Gerych

Martin Františák, umělecký šéf činohry

Martin Gerych, finanční ředitel NdB

Punk, Valašsko a poezie v činohře NdB

Vlk z Wall NdB Street

Nikdo mu neřekne jinak než „Francin“, je tělem i duší člověkem krajiny. Tak, jak miluje a ctí nevyzpytatelnou přírodu, miluje také divadlo, které, jak víme, může být vrtkavé úplně stejně. Pod jeho vedením se plní a formuje cíl směřovaní činohry jako sebevědomého a progresivního souboru, který chce nastavovat zrcadlo společnosti a akcentovat aktuální situaci nejen u nás, ale i ve světě.

Čísla, procenta, halíře, bez DPH, včetně DPH, uzávěrky, limity, audity, výběrka, počty, odečty, dotace, transakce – to je jeho hřiště a Martin Gerych v tom umí chodit! Ví, kde jsou naše mantinely, kde můžeme mít větší tah na branku, či kde bychom měli více brzdit. Koriguje velkorysé účty, drží nás nohama stále na zemi a vidí každý možný pramen finančního toku NdB.

32–33

×

f o t o : Marek Olbrzymek

Ohlédnutí f o t o : Marek Olbrzymek

Minulá sezona patřila k těm, kde se jen těžko volí jednoznačný vrchol mezi novými produkcemi, z nichž každá měla vysokou uměleckou úroveň, a ohlasy diváků i odborná ocenění hned několika inscenací to jen potvrzují. Pojďte se s námi podívat na to nejlepší ze sezony 2016/2017!

Káťa Kabanová

Z šesti operních premiér sezony 2016/2017 tyto tři patří nesporně do kategorie „the best of“. První dvě inscenace vznikly v rámci úspěšného mezinárodního festivalu Janáček Brno 2016, který ve dvanácti dnech a dvanácti brněnských sálech přinesl sedmadvacet špičkových produkcí.

Káťa Kabanová, Modrovousův hrad/Očekávání Káťa Kabanová v režii světoznámého Roberta Carsena a dvojvečer Modrovousův hrad / Očekávání režiséra Davida Radoka. Fakt, že brněnský operní soubor je prvním v ČR, který získal do svého repertoáru jednu z vynikajících janáčkovských inscenací Roberta Carsena svědčí o tom, jaký skok za poslední dvě sezony udělal. Oceněním vynikajících pěveckých výkonů je i Cena Thálie pro Pavlu Vykopalovou za titulní roli Káti. Modrovousův hrad / Očekávání bylo pokračováním spolupráce s göteborskou operou a Davidem Radokem, které začalo v roce 2014 vynikající inscenací Věci Makropulos, a nejen brněnské publikum mělo možnost vidět jedno z velmi sugestivních děl předního českého režiséra.

ohlédnutí opera / balet / činohra

za sezonou 2016/2017

f o t o : Marek Olbrzymek

Láska na dálku

Láska na dálku Jednoznačným vrcholem druhé poloviny sezony byla česká premiéra opery Láska na dálku. Dílo světově uznávané finské skladatelky Kaaiji Saariaho v poetické režii Jiřího Heřmana a hudebním nastudování Marko Ivanoviće bylo jedinečným zážitkem, který vyvrcholil návštěvou autorky opery na jedné z repríz. / Patricie Částková /

Hong Kong Arts Festival

Modrovousův hrad/Očekávání

V únoru se opernímu souboru podařila velká věc – vydal se totiž do dálek, konkrétně až na daleký Hong Kong Arts Festival, trvající více než měsíc, kde se každým rokem prezentují špičkové umělecké soubory a orchestry z celého světa, letos slavil svůj 45. ročník a pro nás byly vyhrazeny hned čtyři večery. Operní soubor zde prezentoval naše divadlo s krásnou inscenací Janáčkovy Věci Makropolus v hudebním nastudování šéfdirigenta Marko Ivanoviće a v režii Davida Radoka. Tuto operní produkci doplnily i dva koncerty v podání sboru a orchestru Janáčkovy opery NdB.

34 –35

→

f o t o : Ctibor Bachratý

Chvění

Chvění Petra Zusky Chvění je poslední baletní premiérový titul v Janáčkově divadle před rekonstrukcí. Původní inscenace vytvořená pro Balet NdB je dílem choreografa Petra Zusky, který stejně jako představitelka hlavní ženské role Ivona Jeličová, obdržel za Chvění Výroční cenu internetového portálu Opera Plus. Inscenace Chvění získala ohromný ohlas a je ceněna odbornou kritikou i diváky.

a je příslibem pro budoucí uvádění jako páteřního titulu kmenového repertoáru Baletu NdB. Ozdobou tohoto premiérového bloku bylo představení konané 29. dubna v rámci tradičního projektu Balet Gala v rámci festivalu Ruská kultura v ČR 2017. V hlavních rolích vystoupily hvězdy Velkého divadla v Moskvě a Mariinského divadla v Petrohradu Anastasia Staškevič a Timur Askerov.

Umělecký zájezd Tampere

Spící krasavice Skvělá premiéra inscenace výpravného klasického baletu P. I. Čajkovského v Mahenově divadle v choreografii Bachrama Juldaševa podle koncepce Máriuse Petipy, s nádhernou kostýmní a scénickou výpravou výtvarníků Ludmily Várossové a Petera Čaneckého. Zcela vyprodaný premiérový blok představení svědčí o vřelém přijetí publikem

Historicky první hostování Baletu NdB ve Skandinávii v prestižním divadelním domě Tampere Hall. Soubor baletu zde vystoupil s pěti představeními baletu Louskáček P. I. Čajkovského v choreografii Fernanda Naulta. Kanadská verze baletu, který s ohromným úspěchem uvádí Balet NdB od roku 2014 v Janáčkově divadle, slavila triumf i na mezinárodním poli a otevřela dveře k pozvání do Finska v roce 2018.

f o t o : Ctibor Bachratý

/ Karel Littera /

Spící krasavice

f o t o : Jakub Jíra

ohlédnutí opera / činohra / balet Kmeny Na úspěšnou Černou labuť navázal v únoru se svým realizačním týmem, jenž kromě dramaturgyně Ilony Smejkalové čítá i scénického výtvarníka Nikolu Tempíra, v Redutě režisér Braňo Holiček. Prvním inspiračním zdrojem kolektivně vznikající inscenace se tentokrát stala slavná publikace Kmeny Vladimira 518 a Karla Veselého, druhým pak vlastní osudy hereckých představitelů. Inscenace, jíž se okamžitě dostalo intenzivní divácké obliby, stylisticky čerpá zejména z konečně i v Čechách razantně se prosazujícího fenoménu stand-up comedy.

Kmeny, to jsou subkultury představené s nadhledem i v poetickém režijním gestu.

Paní z moře Premiérou, jíž činohra NdB skvostně vplula do kalendářního roku 2017, se stala Ibsenova Paní z moře v režii Martina Františáka. Suverénní královnou inscenace je Eva Novotná, které v rolích jejích nevlastních dcer velmi dobře sekundují Anna Stropnická a Michaela Rykrová a coby muži milující, selhávající i zrazující Petr Halberstadt, Tomáš Šulaj, Martin Siničák, Roman Nevěčný a Václav Veselý. Skandinávský klasik optikou moderního divadla, jež vládne emocemi i nevšední vizuální krásou. / Petr KlariN Klár /

Kmeny

f o t o : Jakub Jíra

Strach jíst duši V Redutě se poprvé představil enfant terrible současné divadelní režie, nespoutanou imaginací kypící tvůrce Jan Frič, českou premiérou divadelní adaptace filmového scénáře R. W. Fassbindera Strach jíst duši v překladu Martina Sládečka, úpravě Petra KlariNa Klára a fascinující scénografii Jana Štěpánka. „Romantická kabaretní komedie s pohádkovými rysy“ posléze úspěšně reprezentovala činohru NdB na festivalu v německých Brémách. Úspěch inscenace, jíž herecky vládnou mj. Ivana Hloužková, Roman Blumaier, Izabela Bencová-Smečková a Petr Bláha, korunovalo i ocenění Sukces měsíce v anketě divadelních novin a dokonce Balvínova cena, za nejlepší inscenaci německojazyčného textu, uvedeného na českých jevištích v sezoně 2016/17.

Paní z moře

f o t o : Jakub Jíra

Divadelní svět Brno 2017

Strach jíst duši

Letošní ročník festivalu Divadelní svět Brno byl vskutku rekordní.

Během osmi krásných květnových dní navštívilo festival 7 327 diváků a k vidění bylo více než 30 produkcí. Vybrali jsme pro vás to nejlepší z české divadelní scény a také samozřejmě zajímavé hosty ze zahraničí.

A jelikož už známe termín DSB 2018, vytáhněte si své diáře a pište si: 24.–28. 5. 2018. / Martina Mužátková /

36–37

×

Koncertní předvoj mezinárodního festivalu

Výroční rok 2018, ve kterém si připomeneme 100 let vzniku naší novodobé státnosti, přinese dva významné momenty i divadelním návštěvníkům. V listopadu bude po náročné rekonstrukci otevřena budova Janáčkova divadla a zároveň se zde uskuteční 6. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018. Přehlídka, která dnes patří k nejvýznamnějším festivalovým akcím ve střední Evropě, je v hledáčku milovníků Janáčkovy tvorby z celého světa.

festival text: Jiří Zahrádka

f o t o : Jan Prokopius

Bennewitzovo kvarteto

hru na housle, ale na frontě mu střela vážně poranila pravou ruku.

Hollmann se nevzdal a po válce studoval klavírní hru a skladbu. Neuspokojovaly jej však upravené skladby původně určené pro dvouruční hru, a obracel se proto na skladatele, aby mu napsali původní skladbu pro levou ruku.

Divertimento (Concertino) pro klavír levou rukou a komorní orchestr napsal Bohuslav Martinů v roce 1926, tedy ve stejné době, kdy také Janáček zkomponoval pro Hollmanna své Capriccio. Martinů skladbu napsal v Paříži na počátku roku 1926. Skladba nese rysy jeho zkušeností z Paříže, především s hudbou Stravinského, a už její název odkazuje na hudební neoklasicismus. Leoš Janáček zprvu na výzvu zkomponovat skladbu pro jednorukého hráče zareagoval po janáčkovsku ostře a nevybíravě: „Dětinské – co chcete hrát jednou rukou? Těžko tančit tomu, co má jen jednu nohu.“ Když však klavíristu slyšel hrát, pravil, že o tom ještě bude přemýšlet. Ačkoliv Hollmann v úspěch příliš nevěřil, v Janáčkovi zrála v pravdě geniální skladba, Capriccio pro klavír levou rukou a dechové nástroje.

Druhé téma koncertu je problematika komorního ansámblu.

Dvacátá léta minulého století znamenala skutečný boom komorního obsazení orchestru, a to v roztodivných kombinacích. Na počátku tohoto zájmu stál Igor Stravinskij a jeho skladba Příběh vojáka, ruský lidový příběh o zběhlém vojákovi, kterého ďábel pokouší a nakonec jej zbaví duše. Zde uplatnil zcela nový zvuk orchestru složeného z klarinetu, fagotu, kornetu, trombonu, sólových houslí a kontrabasu.

Výraznou složkou je velká baterie bicích nástrojů. Partituru skladby Příběh vojáka vlastnil i Janáček a zcela určitě mu otevřela nové obzory právě v možnostech komorního seskupení, které mu bylo bytostně blízké (Říkadla, Mládí, Concertino či Capriccio). f o t o : Jan Houda

f o t o : Kamil Ghais

Koncertní řada letošního podzimu připomene výročí vzniku Československa. Rok 1918 byl pro Evropu i evropskou kulturu zcela zásadní, deziluze z děsivého válečného konfliktu i nadšení a naděje z nové, spravedlivěji uspořádané Evropy. Tento pocit naplňoval nejenom Leoše Janáčka, ale celou generaci tvůrců. Trojice koncertů tyto události reflektuje.

První pozvánka patří vynikajícímu Bennewitzovu kvartetu ve vile Tugendhat 30. 10. 2017. V prostorách ikony moderní architektury zazní dvě významná díla patřící k tomu nejcennějšímu, co česká komorní tvorba světu darovala. Jsou to Smyčcový kvartet č. 1 e moll

Brno Contemporary Orchestra

Z mého života Bedřicha Smetany a Kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello Listy důvěrné Leoše Janáčka. Ač byl Janáček ke Smetanově dílu poměrně kritický, právě tyto dva opusy oba skladatele spojují. Jde o velmi emočně vypjaté kompozice vyprávějící životní osudy svých tvůrců. Smetanův první kvartet vznikl roku 1876, právě tehdy vyšlo najevo, že jeho hluchota je trvalá a nevratná. Smetana se tomuto děsivému osudu postavil neúnavnou prací a kvartet je hudebním životopisem od šťastnějších chvil až po osudové ohluchnutí.

Podobný motiv vedl Janáčka ke zkomponování druhého kvartetu, ač jeho vyprávění obsahuje sdělení jiného druhu. Svou intimitou, emoční stránkou a vypjatostí však sleduje linii, kterou do české kvartetní tvorby přinesl právě Smetana. Janáček zkomponoval kvartet v v roce 1928 a Listy důvěrné jsou hudebním vyznáním Janáčkově múze, o sedmatřicet let mladší Kamile Stösslové.

Druhý koncert 13. 11. 2017, na němž vystoupí vynikající Brno Contemporary Orchestra a špičkoví klavíristé Jan Jiraský a Daniel Wiesner, přináší tři pozoruhodná díla 1. poloviny 20. století. Koncert je zaměřen na dvě témata, která Janáčka silně zasáhla. Prvním je děsivý válečný konflikt, během něhož Janáček přišel o řadu svých žáků a přátel. Válka zabíjela, ale také mrzačila. To byl i případ mladého klavíristy Otakara Hollmana, který před válkou studoval

Simona Houda-Šaturová

Třetí koncert 8. 12. 2017 je věnován recitálu vynikající pěvkyně Simony Houda-Šaturové za klavírního doprovodu Martina Kasíka.

Výjimečnost večera doplní prostor Löw-Beerovy vily a také program s kompozicemi tří autorů, které jsou úzce spojeny s Brnem a získaly světový věhlas. Zazní zde výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, jedné z nejpozoruhodnějších kompozic skladatelova folkloristického období. Dalším autorem je Vítězslava Kaprálová, výjimečně nadaná skladatelka a dirigentka, jíž osud bohužel nadělil pouhých pětadvacet let života. I tak zanechala několik kompozic, které jasně prokazují její talent. Jednou z nich je i píseň Sbohem a šáteček z roku 1937. Třetím autorem je patrně nejnadanější Janáčkův žák Pavel Haas. Jeho zřídka provozovaný cyklus Sedm písní v lidovém tónu z let 1939−1940 vznikal v době pro Haase velmi tíživé. Aby uchránil manželku a dcerku před důsledky norimberských zákonů, rozhodl se pro rozvod a odchod od rodiny. Jistě i tato situace vedla Haase k návratu k lidové moravské písni a svému učiteli Leoši Janáčkovi.

38–39

×

činohra

Září, měsíc nových tváří Činohra NdB představuje posily svého souboru!

I na začátku nové sezony musíme s potěšením konstatovat, že budeme rozhojněni o vynikající umělkyně a umělce, co stanou se potěchou stovkám párů diváckých očí. Do divokých ostravských vln sice odplouvá naše dlouholetá plavčice Magdaléna Tkačíková, nahradí ji ovšem hned dvě divadelní námořnice, jež do tria nováčků na činoherním škuneru doplní jeden mořský vlk. Dámy a pánové, posviťme si na ně:

text: Petr KlariN Klár foto: Eva Kašpárková, Jakub Jíra

Annu Stropnickou

již račte znáti. Sympatická dívka se totiž na jevišti Mahenova divadla opakovaně představila pohostinsky, a sice v inscenacích Paní z moře (Boletta) a Želary, kde vdechla život Julišce. Coby členka souboru bude debutovat rolí Caroliny Cassidyové v první premiéře sezony U Kočičí bažiny (v alternaci s Annette Nesvadbovou) a zároveň převezme roli Anežky v inscenaci Je třeba zabít Sekala. Absolventka pražské VOŠH herecké své dosavadní herecké zkušenosti sbírala mimo jiné coby host v Městském divadle Mladá Boleslav či prostřednictvím angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou a Moravském divadle Olomouc. Příležitost rovněž dostala v seriálu Ordinace v růžové zahradě, televizní mini sérii Pět mrtvých psů či ve filmovém muzikálu F. A. Brabce V peřině.

Anna Stropnická

Isabela Smečková-Bencová

, která v současné době v mnoha rolích okouzlujícím způsobem řádí v inscenaci Strach jíst duši, je absolventkou činoherního herectví na brněnské JAMU, v ateliéru Josefa Karlíka, coby herečka se ovšem úspěšně profilovala i před studiem, například v karlovarském divadle Dagmar, Západočeském divadle Cheb či Malém divadle v Českých Budějovicích.

Po studiích pak na tři roky zakotvila v brněnské Polárce, aby posléze poslechla volání hradeckého Klicperáku, kde se vedle mnoha krásných rolí stala i jednou ze zpěvaček respektovaného hudebního tělesa Mastix. Jednou z nejzásadnějších hereckých příležitostí se jí stala Blanche ve Williamsově Tramvaji do stanice touha v divadle Tramtarie (později Buranteatr) v režii Romana Groszmanna, neminuly ji ovšem ani role filmové: proslula zejména ve snímcích Jedna ruka netleská režiséra Davida Ondříčka a Zatracení Dana Svátka. První Isabelinou rolí se po nástupu do NdB stane klíčový part Hanky v inscenaci Želary.

Tomáš David

Tomáš David je sympatický mladý muž, jehož studijní léta jsou rovněž spjata s brněnskou JAMU. Rodák ze Šumperka má ve svém uměleckém portfoliu zkušenosti z Husy na provázku, olomoucké Tramtárie, a především pak z Městského divadla Zlín, kde se za několik minulých let postupně vypracoval v jednu z největších opor místního souboru a právem byl nominován na cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Malované na skle. Tomáš je rovněž vynikajícím hudebníkem a temperamentním zpěvákem, jenž svůj talent zúročil ve skupinách Gentle Irony a Golden Delicious. Na prkna Mahenova divadla premiérově vstoupí coby Cartago Killbride v inscenaci U Kočičí bažiny.

Isabela Smečková-Bencová

×

pavilon P

Hrajeme na výstavišti!

Jaké to bude? Co čeká vás? Co čeká nás?

Od listopadu nás budete moci pravidelně vídat na brněnském výstavišti v pavilonu P. Jak již bylo zmíněno, tak v tomto jedinečném prostoru můžete zažít premiérové inscenace baletu West Side Story a opery Faust a Markéta, dále také krásné opery Toscu a Turandot, které již z našeho repertoáru znáte. V tomto přehledu vám zodpovíme nejčastější dotazy, které vás, naše diváky, nejčastěji zajímají. Začínáme!

Jaká je nejlepší cesta na výstaviště do pavilonu P? Osobně jsme pro vás vyzkoušeli více variant přístupových cest a tady máte ty nejlepší: pro cestu automobilem využijte bránu č. 9, ulice Bauerova, zaparkovat můžete bezplatně, a to přímo u pavilonu P. Pokud zvolíte veřejnou dopravu, nasedněte do autobusu č. 84 z Mendlova náměstí, který vás zaveze na zastávku Riviéra (jízda z Mendlova náměstí trvá cca 4 min.) Až vystoupíte, vydejte se směrem brána č. 7 pro pěší. Pavilon P poté již nepřehlédnete. Co se týče zpáteční cesty, nasedněte opět ze zastávky Riviéra do autobusu č. 44, ten vás zaveze do centra města.

Mohu využít i další vstupy do areálu výstaviště? Žádný jiný vstup (bránu) nelze pro přístup do areálu výstaviště a do pavilonu P na představení využít. Věřte, že výše popsané varianty jsou jediné možné, a jelikož jsme je otestovali na vlastní kůži, doporučujeme je i sami za sebe.

Jak to bude vypadat uvnitř?

Co šatny, toalety nebo občerstvení?

Máme pro vás připravenou dostatečně velkou kapacitu šaten, občerstvení i toalet, takže se nemusíte bát o svoje pohodlí.

Je předepsaný dress code? Žádný dress code předepsán není, po celou dobu představení bude v pavilonu P pokojová teplota 22 °C, oblékněte se tak, aby vám bylo příjemně.

Těšíme se na vás na některém z následujících představení:

West Side Story Premiéra 25. listopadu 2017 26. 11. 2017 v 15.00 hodin 28. 11. 2017 v 19.00 hodin 29. 11. 2017 v 11.00 a v 19.00 hodin 30. 11. 2017 v 19.00 hodin 1. 12. 2017 v 19.00 hodin 2. 12. 2017 v 15.00 a v 19.00 hodin 3. 12. 2017 v 15.00 hodin 27. 1. 2018 v 19.00 hodin 28. 1. 2018 v 15.00 a 19.00 hodin 29. 1. 2018 v 19.00 hodin 30. 1. 2018 v 19.00 hodin

Faust a Markéta Premiéra 16. 12. 2017 17. 12. 2017 v 19.00 hodin 18. 12. 2017 v 19.00 hodin 19. 12. 2017 v 19.00 hodin 26. 5. 2018 v 19.00 hodin 27. 5. 2018 v 19.00 hodin

Tosca 24. 2. 2018 v 17.00 hodin 25. 2. 2018 v 17.00 hodin

Turandot 27. 2. 2018 v 19.00 hodin 28. 2. 2018 v 19.00 hodin

40– 41

×

Život foyeru text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Divadelní foyer – prostor, kde se setkávají diváci před představením nebo o přestávkách, prostor určený k oddechu, případně občerstvení. Foyer Mahenova divadla (dříve Městského divadla, též divadla Na hradbách a Stadttheater Brünn) tomuto účelu slouží již 136. sezonu. Ale čím žije, když v něm netráví čas návštěvníci představení?

Jednoduše řečeno všeličím. V minulosti i dnes je foyer využíván pro nejrůznější společenské aktivity a události, veřejné podniky, soukromé oslavy i mnohé provozní záležitosti, pro něž jinde není, ale ve foyeru je, dostatek prostoru či světla. Můžeme-li zrekonstruovat život jeviště podle knih zkoušek, představení a fermanů, život foyeru, nemyslíme-li pouze dnešní události, je zahalen větším tajemstvím.

Zdá se, že nejlépe o něm vypovídají archivní fotografie. Ponecháme-li stranou úklid, technickou údržbu a památkovou obnovu, což jsou činnosti provázející foyer každý všední den, víme, že: Foyer Mahenova divadla je oblíbené místo fotografů. Kouzlo prázdného foyeru se světlem, pronikajícím přes vysoké, na jihovýchod orientované balkonové dveře, pravidelně využíval například fotograf Adolf Rossi, který zde mimo jiné vytvořil kolekce stylizovaných kostýmovaných fotografií sólistů a členů NdB, především sólistů baletu.

Platí to i obráceně: foyer Mahenova divadla je oblíbené místo fotografovaných. Mezi léty 1919–1965, vyjma období druhé světové války, byla v tomto prostoru pořízena valná většina reprezentativních skupinových fotografií vedení a členstva NdB, členů Podpůrného spolku a fotografií z důležitých setkání. Reprezentativní vzhled prostoru pravděpodobně pro stejný účel využívali i představitelné brněnského německého divadla, avšak tyto fotografie si cestu do archivu NdB nenašly. Jako reprezentativní prostor městské budovy, jejíž provozování bylo střídavě svěřováno českému a německému divadlu, zažil foyer Mahenova divadla mnoho rozličných politických a společenských

Dana Matulíková ve foyeru Mahenova divadla na fotografii Adolfa Rossiho.

Ve 30. letech 20. století vznikla ve foyeru Mahenova divadla fotografie zachycující (zleva) dirigenta a uměleckého šéfa opery Milana Sachse, skladatele a dirigenta Otakara Ostrčila a ředitele Václava Jiřikovského. Fotografie není datována, pravděpodobně vznikla při příležitosti původní premiéry Ostrčilovy opery Honzovo království, kterou v NdB hudebně nastudoval a řídil Milan Sachs (premiéra v květnu 1934). V pozadí je vidět busta Františka Neumanna od Josefa Axmanna – do foyeru byla umístěna v roce 1930, za druhé světové války, když budovu užívalo převážně brněnské německé divadlo, byla odstraněna. V současné době je společně s bustou Jiřího Mahena od Františka Proseckého umístěna ve vestibulu Mahenova divadla.

historie

Dne 15. srpna 1928 se ve foyeru Mahenova divadla konal smuteční akt, při němž se významné osobnosti české kultury a politiky rozloučily se zesnulým Leošem Janáčkem. Rakev s tělesnými ostatky skladatele byla ve foyeru umístěna dopoledne toho dne, vlastní smuteční akt se konal od půl jedenácté. Krátce před polednem byla rakev vynesena před divadlo a smuteční obřad pokračoval na brněnském Ústředním hřbitově. (foto: MZM)

událostí, přípitků, projevů, rautů a shromáždění. První sláva jej však minula – hostina u příležitosti otevření budovy, tehdy zvané Stadttheater Brünn, se nekonala v budově samotné, ale v Redutě.

Divadelním fotografům se vedle výjimečných okamžiků a záběrů z organizovaných fotografování příležitostně podařilo zachytit i běžné pracovní dění. Proto víme, že foyer Mahenova divadla je vítaný alternativní prostor pro zkoušky jednotlivců i těles, především orchestru – nalezené fotografie dokládají, že orchestr NdB míval své zkoušky ve foyeru Mahenova divadla nejméně v dobách působení dirigentů Františka Neumanna a Zdeňka Chalabaly. Lze předpokládat, že sbírka fotografií orchestru, zkoušejícího ve foyeru Mahenova divadla, v archivu NdB se rozšíří, protože právě foyer Mahenova divadla se po dobu rekonstrukce Janáčkova divadla stane jedním z dočasných útočišť operního orchestru. Prostor je často využíván pro přípravu výstav, které divákům zpříjemňují oddechový čas, jsou zde pořádány vernisáže, tiskové konference a také svatby. Máte-li v úmyslu „praštit do toho“, můžete o foyeru Mahenova divadla uvažovat i vy (více informací na www.ndbrno.cz).

Členové výboru Podpůrného spolku členů Zemského divadla v Brně se ve foyeru Mahenova divadla nechali fotografovat v roce 1937.

Zkouška orchestru opery NdB ve foyeru Mahenova divadla pod vedením dirigenta a v té době též uměleckého šéfa opery Zdeňka Chalabaly (1951).

42– 43

×

mecenáši

Přijďte k nám a vyměňte kancelářskou šeď a rutinu za lesk a radost z divadla!

Rádi bychom přivítali všechny naše milé partnery v nové sezoně 2017/2018. Děkujeme jim za dosavadní spolupráci, která nás velmi těší a velmi si jí vážíme. Doufáme, že pro ně i sezona letošní bude plná radosti a neobyčejných zážitků v našich divadlech. Pro vás ostatní, co s námi ještě nejste, máme ochutnávku toho, jak je u nás dobře a jak si u nás užít originální a pohodové setkání s kolegy či obchodními partnery. text: Michaela Cvetlerová foto: Robert Vystrčil

Pro setkávání při neformálních akcích můžete využít krásné prostory divadla Reduta a Mahenova divadla. Janáčkovo divadlo se do tohoto výčtu připojí, jakmile bude slavnostně znovuotevřeno po rozsáhlé rekonstrukci.

Stvořeno pro zážitky Výstaviště Brno Plesy | Eventy | Společenské a firemní akce

PODPOŘTE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRÁ PODPORA Pro přátele NdB výhodné pojištění, osob, automobilů, domácností a další od společnosti e-Finance Ušetřete na pojistném a zároveň platbou za pojištění podpořte Národní divadlo Brno! více informací na www.chytra-podpora.cz

mediální partneři

partneři

MD Mahenovo divadlo DR divadlo Reduta TIC Radnická

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla (vstup zdarma)

září 2017 opera so

činohra

2. 9. 19.00 La Gioconda

| Špilberk |

st

6. 9.

st

6. 9. 19.00 Králova řeč

role Gioconda – Iveta Jiříková

ne

3. 9. 19.00 Carmen

| Špilberk |

čt

7. 9. 18.00 Předpremiérové kukátko – vstup volný

17.00

Koncert k zahájení sezony

9. 9. 18.00 Čert a Káča

| MD |

ne 10. 9. 19.00 Saturnin

| MD |

| TIC | po 11. 9. 19.00 Je třeba zabít Sekala

ZOB | MD |

role Ovčák Jirka – Petr Levíček

út 12. 9. 19.00 Hrabě Ory

| MD |

| Zelný trh |

Pravidla slušného chování v moderní společnosti

so

| Zelný trh |

7. 9. 19.00 Saturnin

čt

6. 9.

Koncert k zahájení sezony představení s anglickými titulky

role Carmen – Václava Krejčí Housková

st

17.00

út 12. 9. 20.00 Vévodkyně a kuchařka pá 15. 9. 19.00 Něco za něco

↗l

ZČ | MD | | DR |

↗l

AB | MD |

| MD | so 16. 9. 19.00 Paní z moře

role Hrabě Ory – Petr Nekoranec

↗l

Dárek | MD |

představení s anglickými titulky

pá 15. 9. 19.00 Pravidla slušného chování

v moderní společnosti

OB 1 | DR |

premiéra

so 16. 9. 17.00 La traviata

C 1, 2, J | Špilberk |

role Violetta – Jana Šrejma Kačírková

ne 17. 9. 14.00 Pravidla slušného chování

po 18. 9. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

út 19. 9. 19.00 Bůh masakru

| MD |

út 19. 9. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

OB 2 | DR | pá 22. 9. 19.00 U Kočičí bažiny

v moderní společnosti

premiéra

↗l

Č 1, 2 | MD |

představení s anglickými titulky

ne 17. 9. 17.00 Čert a Káča

DV | MD | so 23. 9. 19.00 U Kočičí bažiny

role Káča – Václava Krejčí Housková

↗l

D, PS | MD |

představení s anglickými titulky

pá 22. 9. 19.00 Pravidla slušného chování

OB 3 | DR |

v moderní společnosti

po 25. 9. 19.00 Kmeny

| DR |

balet

út 26. 9. 19.00 Černá labuť

| DR |

1. 9. 20.30 Letní baletní koktejl 2017

| Biskupský dvůr |

so

2. 9. 20.30 Letní baletní koktejl 2017

| Biskupský dvůr |

ne

3. 9. 20.30 Letní baletní koktejl 2017

| Biskupský dvůr |

po

4. 9. 20.30 Letní baletní koktejl 2017

| Biskupský dvůr |

út

5. 9. 20.30 Letní baletní koktejl 2017

| Biskupský dvůr |

st

6. 9.

17.00

Koncert k zahájení sezony

čt 14. 9. 19.00 Spící krasavice

pá 29. 9. 19.00 Želary

↗l

so 30. 9. 15.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi so 30. 9. 19.00 Želary

| Zelný trh | U 1, 2 | MD |

hosté z Royal Ballet London Anna Rose O’Sullivan a Tomáš Mock

ne 24. 9. 18.00 Spící krasavice

| MD |

představení věnováno 100. výročí narození Miry Figarové

st 27. 9. 19.00 Spící krasavice

| MD |

st 27. 9. 20.30 Listování Lukáše Hejlíka – Zvíře

| DR |

/ za účasti Torey Hayden

čt 28. 9. 19.00 Spící krasavice

↗l

KO | MD | | DR | Dárek | MD |

f o t o : Jakub Jíra

pá

F | MD | Kmeny

www.ndbrno.cz

f o t o : Marek Olbrzymek

program

říjen 2017 Hrabě Ory

opera ne

1. 10.

17.00

Hrabě Ory

↗l

| MD |

role Hrabě Ory – Petr Nekoranec st 11. 10. 18.00 Předpremiérové kukátko – vstup volný Nápoj lásky

st 11. 10. 10.00 Teror

1. veřejná generálka

| DR |

út 12. 10. 18.00 Teror

2. veřejná generálka

| DR |

pá 13. 10. 19.00 Teror

I. premiéra

Č 1 | DR |

so 14. 10. 19.00 Teror

II. premiéra

Č 2 | DR |

| TIC |

čt 12. 10. 19.00 Hrabě Ory role Hrabě Ory – György Hanzcár

KO | MD |

so 14. 10. 18.00 Čert a Káča role Káča – Václava Krejčí Housková

PS | MD |

pá 20. 10. 19.00 Nápoj lásky I. premiéra OB 1 | MD | role Adina – Kateřina Kněžíková / Andrea Široká

ne 15. 10. 19.00 Saturnin

ZČ | MD |

po 16. 10. 19.00 Teror

ČP | DR |

↗l

út 17. 10. 18.00 Teror

SPČ | DR |

pá 20. 10. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

so 21. 10. 17.00 Nápoj lásky II. premiéra OB 2, 3 | MD | role Nemorino – Ondřej Koplík / José Manuel

so 21. 10. 19.00 Teror

čt 26. 10. 19.00 Pravidla slušného chování

ne 22. 10. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

ne 22. 10. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

po 23. 10. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

út 24. 10. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

| DR |

st 25. 10. 19.00 Želary

| MD |

U 2 | DR |

v moderní společnosti pá 27. 10. 19.00 Nápoj lásky role Belcore – Roman Hoza / Igor Loškár

AB | MD |

so 28. 10. 19.00 Pravidla slušného chování

| DR |

v moderní společnosti ne 29. 10. 17.00 Nápoj lásky role Dulcamara – David Nykl / Jiří Sulženko

6. 10.

19.00

Spící krasavice

so

7. 10.

17.00

Spící krasavice

↗l

| MD | | MD |

út 10. 10. 19.00 Spící krasavice

↗l

| MD |

st 11. 10. 19.00 Spící krasavice

↗l

| MD |

17. – 31. 10.

1. 10.

15.00

čt 26. 10. 19.00 Králova řeč představení s anglickými titulky

| MD |

pá 27. 10. 19.00 Drazí v Chomutově!

| DR |

so 28. 10. 19.00 Petrolejové lampy představení s anglickými titulky

| MD |

ne 29. 10. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

út 31. 10. 19.00 Běsi

| DR |

hosté

Black and White – zájezd /Čína/ po

činohra ne

↗l

| MD |

balet pá

D | DR |

2. 10.

19.00

Hamlet

| DR |

Švandovo divadlo

Brněnské pověsti

| DR |

so

7. 10.

18.45

Norma

↗l

| DR |

přímý přenos z Metropolitní opery New York po

2. 10.

19.00

U Kočičí bažiny

↗l

ČP, S | MD | ne

představení s anglickými titulky

8. 10.

19.00

Marie Rottrová se skupinou Neřež

| MD |

koncert út

3. 10.

18.00

U Kočičí bažiny

↗l

SPČ | MD |

představení s anglickými titulky st

4. 10.

19.00

Improvozovna

| DR |

čt

5. 10.

19.00

Něco za něco

| MD |

pá

6. 10.

19.00

Kmeny

| DR |

ne

8. 10. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

po

9. 10.

19.00

Otvírání studánek Alfréda Radoka

út 10. 10. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

út 24. 10. 19.00 Derviš a smrt Balet Chorvatského národního divadla ve Splitu

| MD |

po 30. 10. 19.00 Dekkadancers na jihu Balet Jihočeského divadla České Budějovice

| DR |

po 30. 10. 19.00 Bennewitzovo kvarteto | Vila Tugendhat | Janáček – 2. smyčcový kvartet; Smetana – 1. smyčcový kvartet

| DR |

↗l

| MD | | DR |

46– 47

Kombinuazj žákovský průk

a In Kar tu! = až 55% sleva na jízdenku do školy

POZOR, AKCE V ZÁŘÍ!

S průkazem ISIC nyní In Karta s aplikací IN 25 na 3 roky o 100 Kč levněji!

www.cd.cz

ZZZ UHQJO F]