NdB diva září - říjen

Magazín Národního divadla Brno září–říjen 2014

10

Ománský deník Vladimíra Morávka

32

Rozhovor s uměleckým šéfem baletu NdB Máriem Radačovským

premiéry

sezona 2014 / 2015

úvodník Vážení čtenáři, milí diváci Národního divadla Brno!

Držíte v rukou první vydání nových novin Národního divadla v Brně pro sezonu 2014/15. Od konce srpna pro vás připravují inscenační týmy nové premiéry, kterými se začne pozvolna naplňovat program nového uměleckého vedení NdB. Pakliže jsem v prvních dvou větách třikrát použil přídavné jméno „nový“, neměl by to být důkaz mé nedostatečné slovní zásoby, ale toho, že se NdB od podzimu vydává na cestu výrazně jiným směrem, než kráčelo doposud! Vyráží vám hrdě a sebevědomě naproti, chce vám nabídnout pohled na svět, kterým žije živé, současné divadlo.

Protože smysl této cesty se naplní pouze tehdy, pokud po ní budeme s radostí a vášní kráčet společně, uvědomujeme si, že je důležité poskytnout vám maximální množství informací o tom, co a proč pro vás chystáme. Tomu odpovídá i nová podoba všech tiskových materiálů NdB. Divadlo je nejprchavější a nejpomíjivější ze všech uměleckých žánrů, i proto místo stávajícího časopisu přinášíme lépe odpovídající novinový formát. Chceme vás informovat o všem, co se v divadle stalo, i o tom, co se právě chystá.

S potěšením vás pozveme na výlet do divadelní exotiky prostřednictvím cestovního deníku režiséra Vladimíra Morávka. Se svou inscenací Rusalky slavil s celým týmem velký úspěch až v předale-

kém Ománu. Všem skuhralům nad bezvýznamností a provinčností brněnské divadelní scény tak nabízíme pohled vpravdě z druhého konce světa.

Se zkušenostmi z nejlepších světových tanečních souborů se do Brna po letech jako nový umělecký šéf baletu vrací Mário Radačovský. Se svými uměleckými „štacemi“, zážitky a plány se svěří v obsáhlém rozhovoru.

Na profilování NdB se bude významně podílet posila činoherního souboru – Hana Briešťanská, kterou můžete vidět nejen v činoherní novince Hostina dravců, ale i v pohostinském představení Žítkovské bohyně, které pro vás přivezeme ze Zlína.

Divadlo, to je práce obrovského množství lidí, jejichž jména a tváře se na plakátech nikdy neoctnou. I proto se hvězdami podzimní kampaně našeho divadla stali ti, které na jevišti nespatříte. Berte to jako další signál, že Národní divadlo Brno je tu pro vás!

Na setkávání v hledištích našich divadel se těší Martin Glaser ředitel NdB

Foto na obálce: Barbora Lakotová

↵ Lysistrata / Aiás Aristofanés / Sofoklés Režie: Martin Čičvák

Magazín Národního divadla Brno

obsah 4 premiéra

činohra

Ladislav Mňačko: Jak chutná moc

Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

Vedoucí redakce: Petra Kovářová, kovarova@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

6 zprávy

Obchodní informace

14 historie

Kráse stánek – múzám domov ... aneb Jak to viděl pan D.

17 historie

Rekonstrukce Mahenova divadla

Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po, čt 8.30 – 19.00 / út, st, pá 8.30 – 19.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 po – pá 10.00 – 14.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Prodej vstupenek na fakturu Miroslava Rošková, koordinátor obchodu / dankova@ndbrno.cz / 542 158 286 Lenka Benešová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247 Kateřina Pazourková / pazourkova@ndbrno.cz / 542 158 236

Další Divy vycházejí 1. 11., 8. 11. (Janáček speciál), 10. 1., 7. 3. a 16. 5.

8 nová tvář NdB

S Hanou Tomáš Briešťanskou o divadle i o životě 10 zájezd

Ománský deník ...aneb O Rusalce, sultánovi a delfínech

Fasáda i interiér 18 premiéra

činohra

20 festival

Vahé Katcha, Julien Sibre: Hostina dravců

Janáček Brno 2014

22 premiéra

opera

24 panorama

Leoš Janáček: Věc Makropulos

Game Over

26 divadelní zákulisí krejčovské dílny Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije nit

Rozhovor s vedoucí krejčoven NdB Michaelou Savovovou 30 premiéra

balet

32 rozhovor

Normální tatranská bouřka

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček

Rozhovor s uměleckým šéfem baletu NdB Máriem Radačovským 36 galerie 38 festival

Nový vizuální styl NdB Redfest 2014

40 klub mecenášů 46 program Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Občas trošku krve ukápnout... nechrápat

Mecenášem může být každý!

září–říjen 2014

2–3

Ladislav Řezáč: noční hlídač v Janáčkově divadle f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Jak chutná moc Česká premiéra 2. října 2014 v Divadle Reduta

Ladislav Mňačko režie: Ondřej Elbel V románu Jak chutná moc vypráví autor Ladislav Mňačko příběh jednoho státníka. Životní cestu, jíž prošel, rekapituluje v den slavnostního pohřbu jeho přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: co způsobilo, že se tenhle „velký mrtvý“ dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a zapáleného bojovníka v nezúčastněného sklerotického funkcionáře posedlého už jen sebou samým, svou pozicí a svou mocí?

Vášnivě napsaná kniha zkoumá, jak moc otravuje duši a mění člověka s ideály v odpudivou charakterovou trosku. Ladislav Mňačko, jedna z největších osobností moderní slovenské literatury, napsal Jak chutná moc v roce 1967. Přesto je i dnes, ba právě dnes, tento strhující – téměř orwellovský – příběh, který uvádíme v úpravě dramatika Tomáše Vůjtka, až děsivě aktuální. Mňačko se zde sice velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v padesátých letech (ke kterým paradoxně patřil i on sám), ale nezdá se, že by dnes dílo něco ztratilo na své naléhavosti – stačí se jen rozhlédnout kolem sebe…

Divadelní adaptace Dramaturgie Scéna Kostýmy Dramaturgická spolupráce Hudební spolupráce

Tomáš Vůjtek Ilona Smejkalová Jan Štěpánek Zuzana Přidalová Helena Michková Tomáš Vtípil

Osoby a obsazení: Ceremoniář Kameraman Redaktorka Tajemník Fotograf Státník / Martin Frank Blondýna Margita / Judita Tajný Pohřební kapela

Václav Vašák j. h.

Roman Blumaier Jana Štvrtecká Michal Bumbálek Josef Polášek j. h.

Petr Jarčevský j. h.

Michal Dalecký Eva Novotná Nataša Gáčová j. h.

Martin Veselý studenti konzervatoře

Já ty komedie píšu dál, jen jsou, pravda, trošku tragičtější...

Tomáš Vůjtek, dramatik soustavně zkoumající bílá místa naší historie, se narodil roku 1967 ve Frýdku-Místku a na ostravské pedagogické fakultě vystudoval kombinaci český jazyk– dějepis. Krátce působil jako dramaturg v Divadle Petra Bezruče, od sezony 2007/8 pracuje na plný úvazek jako dramaturg v Komorní scéně Aréna.

Od roku 1991 učí na Janáčkově konzervatoři, kde v současnosti vyučuje kulturní dějiny. Mezi jeho nejznámější a nejvíce ceněné inscenované hry patří např.: Výmlat (Divadelní společnost Petra Bezruče, 2002), Brenpartija (Komorní scéna Aréna, 2009), Pestré vrstvy (Divadelní společnost Petra Bezruče, 2011), S nadějí, i bez ní (Komorní scéna Aréna, 2012).

Je dvojnásobným laureátem dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka (za texty S nadějí, i bez ní a Slyšení). Za hru S nadějí, i bez ní mu Nadační fond Alfréda Radoka udělil Cenu hvězd na vrbě za rok 2012.

→ Čím vás zaujal Mňačkův román?

Próza Jak chutná moc byla na konci šedesátých let přijata s velkým nadšením

Otázka aktuální i dnes

a pro mnohé se stala téměř kultovní knihou. Mechanismus destrukce osobnosti, k němuž dochází v rámci politického boje o udržení mocenských pozic, byl dáván do spojitosti s praktikami minulého režimu, ale dnes můžeme obdobné osobnostní propady sledovat i na (nejen) naší politické scéně. Na tom, že moc politikům mnohdy opravdu „chutná“ a že jsou pro ni schopni udělat cokoli, se tedy až tak mnoho nezměnilo. Tato reflexe by měla být východiskem dramatizace, falešně pompézní pohřební obřad může být groteskním rámcem pro srovnávání minulého se současným. Bude jistě zajímavé zjistit, kam až jsme se posunuli, případně jak málo jsme se změnili…

Takže nejde o dramatizaci, ale spíše o variaci na původní román?

Ano, tato výsledná konfrontace bude spíše dramatickou variací na původní prozaický text. Dá se tedy říci, že je to dramatizace velmi volná.

4 –5

Psal jste o holocaustu, odsunech Němců, padesátých letech… Není to příliš frustrující, zabývat se stále temnými místy naší historie, případně odpudivými stránkami lidské povahy? Nebo jde snad o jakousi svého druhu terapii?

To všechno jsou témata, která se dnešní společnost snaží ze svého života vytěsnit.

Případně je politicky zneužít (jako při prezidentské volbě, kdy se „zasvěceně“ debatovalo o Benešových dekretech). Proto o nich píšu tak, jak píšu. Politicky nekorektně, se sarkasmem a černým humorem. To mě baví.

Bořit tyhle idylické představy, které o sobě máme. My Češi s holubičí náturou.

Jak dlouho se už vlastně věnujete psaní her?

První hru (kratičkou jednoaktovku) jsem napsal na vojně v roce 1991. Od té doby si tak píšu.

Pomáhá Vám nějak výrazně při psaní profese dramaturga? Anebo je to naopak částečně schizofrenní situace?

Já se to snažím oddělit, ale někdy mi ta dramaturgická korekce jako autorovi přijde vhod.

Tomáši, vy jste se kdysi věnoval psaní komedií, proč jste od nich vlastně momentálně upustil?

Ale já ty komedie píšu dál, jen jsou, pravda, trošku tragičtější. × / ptala se Ilona Smejkalová /

f o t o : Jan Cága

zprávy Antonín Dvořák: Requiem Mše za zemřelé

jelikož mne brzy čeká mé první vystoupení v roli lazebníka Figara na italské scéně – v proslulém divadle San Carlo v Neapoli,“ prozradil barytonista. × 3. října 2014 v Mahenově divadle

f o t o : archiv NdB

Koncert české hudby Česká píseň za hubičku Tvorba Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, oba patří k nejvýznamnějším českým skladatelům a zároveň jsou hlavními reprezentanty letošního Roku české hudby, bude na programu Koncertu české hudby. Z díla Bedřicha Smetany si vychutnáme předehru k opeře Hubička a kantátu Česká píseň pro smíšený sbor a orchestr, ve které se představí také sbor Janáčkovy opery pod vedením Pavla Koňárka.

Z díla Antonína Dvořáka uslyšíme Mazurek pro housle a orchestr v podání koncertního mistra Lenky Koplové a druhou větu z Dvořákova violoncellového koncertu v podání koncertního mistra Josefa Klíče. Následovat bude oblíbená Dvořákova Symfonie č. 7 d moll. Exkluzivní symfonický koncert v podání orchestru Janáčkovy opery uvedeme pod taktovkou šéfdirigenta Jakuba Kleckera. × 26. září 2014 v Janáčkově divadle

Pavla Vykopalová vání této mše za zemřelé. Letos, v Roce české hudby, padla volba na skladbu Antonína Dvořáka.

Hluboce věřící Dvořák složil Requiem pro sóla, sbor a orchestr na text latinské smuteční mše ve svých devětačtyřiceti letech a vytvořil silné a jímavé dílo.

K mimořádnému dílu patří samozřejmě i mimořádná interpretace. Sólových partů se ujali naši nejlepší pěvci: sopranistka Pavla Vykopalová, altistka Veronika Hajnová, tenorista Peter Berger a basista Jiří Sulženko; sbormistrem bude Josef Pančík.

Orchestr Janáčkovy opery bude řídit Jaroslav Kyzlink. × 30. října 2014 v Janáčkově divadle

Opera Europa – podzim 2014 – Rok české hudby Konference organizace

Brněnský debut Figaro sem, Figaro tam

f o t o : archiv NdB

Přestože ještě mladý, je Filip Bandžak již zkušený světoběžník a držitel mnoha ocenění. Na prknech Mahenova divadla vystoupí poprvé 3. října, kdy uslyšíme v jeho podání roli Figara v Lazebníkovi sevillském. „K tomuto dílu mám zcela zvláštní vztah,

Jsme velice poctěni, že organizace Opera Europa, sdružující 150 divadel a hudebních festivalů z 38 zemí, vybrala jako hlavního pořadatele Národní divadlo Brno a jako spolupořadatele této prestižní mezinárodní konference Národní divadlo moravskoslezské. Konference se uskuteční již tento podzim, a to ve dnech 20. až 23. listopadu 2014. Tématem je Rok české hudby. Kromě hlavního tématu se program zaměří také na rozvoj současných praktických zájmů hudebních divadel a festivalů. Hosté konference

Nicholas Payn se zúčastní také slavnostního zahájení mezinárodního festivalu Janáček Brno 2014, na němž zazní opera Leoše Janáčka Věc Makropulos v režii Davida Radoka a pod taktovkou Marka Ivanoviće. Více informací a rozhovor s Nicholasem Paynem, ředitelem Opery Europa, naleznete na našich stránkách www.ndbrno.cz ×

Lektorské úvody Vidět, slyšet, dozvědět se Od nové sezony zavádí Národní divadlo Brno tzv. lektorské úvody k vybraným činoherním, operním a baletním představením.

Nejde o žádné strohé akademické přednášky, ale o poutavé a neotřelé dramaturgické úvody k vybraným představením.

Lektorské úvody nabízíme jako třešničku na dortu, kterou předkládáme svému publiku – jako pozornost, která má zpříjemnit i zatraktivnit návštěvu všech scén Národního divadla Brno. A věříme, že řadě diváků poskytnou nejen zábavný vhled, ale také klíč k porozumění výsledné inscenaci. Nejde jen o bonus pro naše nejvěrnější

Tančím, tančíš, tančíme...

Noví členové baletu Baletní soubor NdB je druhým největším a nejprestižnějším baletním ansámblem v České republice. Není proto divu, že o angažmá v Brně je velký zájem. Přestože po ekonomické stránce nemůže NdB nabídnout podmínky srovnatelné se zahraničními divadly, láká na zajímavý repertoár, který je atraktivní zvláště pro mladé tanečníky odkudkoliv z Evropy i ze světa. Získat místo v Baletu NdB není jednoduché. Noví členové jsou vybíráni výhradně na základě každoročního konkurzu. Na konkurz pro sezonu 2014–2015 se přihlásilo přes 900 zájemců z více než 30 zemí světa, pozváno bylo 187 uchazečů, z toho 116 žen a 71 mužů.

Kvality tanečníků posuzovala f o t o : Radim Kafka

Po loňském mimořádném úspěchu uvedení Verdiho Requiem v podzimním období, kdy si připomínáme památku zesnulých, jsme se rozhodli zařadit do našeho programu další slavné zpraco-

předplatitele, na lektorské úvody jsou samozřejmě zváni všichni diváci, kteří přijdou ten večer do Národního divadla.

Lektorskou půlhodinkou budou provázet dramaturgové zvolených inscenací, někdy i samotní režiséři.

Vybrané tituly jsou v programu označeny písmenem „L“.

Vám stačí už jen jediné – vytipovat si konkrétní termín a přijít do foyer půl hodiny před začátkem představení. ×

Na konkurz se přihlásilo přes 900 zájemců z více než 30 zemí světa, pozváno bylo 187 uchazečů, z toho 116 žen a 71 mužů.

ních partnerů, ale i uměleckých šéfů a choreografů. Večer bude koncipován jako baletní koncert, ve kterém vystoupí sólisté a členové Baletu NdB, ale i hosté z ND Praha a dalších divadel.

Večer bude moderovat současný umělecký šéf baletu Mário Radačovský. Pokud jste obdivovatelé Jany Přibylové, připojte se k Baletu NdB a udělejme společně „révérence“! × 14. září 2014 v Janáčkově divadle

f o t o : NdB / plakát na představení

devítičlenná konkurzní komise v čele s uměleckým šéfem Máriem Radačovským. Úspěšně prošlo konkurzem devět tanečníků, kteří se k souboru připojí v polovině srpna, kdy začíná nová umělecká sezona. Kromě dvou tanečníků z České republiky rozšíří řady cizinců ve službách brněnské Terpsichoré nováčci z Itálie, Španělska, Rumunska, Belgie a Jihoafrické republiky. V novém angažmá přejeme: Zlomte vaz! ×

f o t o : archiv NdB

zprávy

K jeho krásnému výročí mu přijďte popřát 29. října na představení Verdiho Aidy, kde vystoupí v roli velekněze Ramfise. × 29. října 2014 v Janáčkově divadle

Ensemble Opera Diversa

/ partner NdB / Koncerty a opery EOD v Redutě září–říjen 2014 Koncert Recitál Richarda Nováka

Projít životem po špičkách…

Révérence Janě Přibylové Balet NdB uvede 14. září večer věnovaný brněnské primabaleríně a jedné z nejvýznamnějších českých baletních osobností své generace Janě Přibylové. Výjimečně úspěšnou kariéru, kterou až na jednu sezonu věnovala pouze rodnému Brnu, zakončí Jana Přibylová představením Révérence, které je jakousi symbolickou poklonou jejímu tanečnímu umění. Poklonou věrných obdivovatelů a diváků, bývalých i současných kolegů a jevišt-

Už šedesát let si jen tak zpívám Richard Novák oslaví desítky let umělecké činnosti Stále neuvěřitelně plný energie a usměvavý, takový je Richard Novák, který patří k legendám české opery. Až se nikomu z nás nechce věřit, že je tomu již 60 let, co se na mistrovské úrovni aktivně věnuje umělecké činnosti – interpretaci velkých rolí českého a světového repertoáru, písňových cyklů i oratorních děl. V roce 2001 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Pěvecký recitál fenomenálního basisty Richarda Nováka se koná u příležitosti jeho šedesátého výročí pěvecké kariéry.

V roce české hudby je program věnován písňovým cyklům českých autorů z repertoáru Richarda Nováka. Za doprovodu klavíristky Alice Rajnohové zazní vedle děl Vítězslava Nováka a Jaroslava Křičky také skladby brněnských autorů, které Richard Novák premiéroval: Horati carmina (1959) Jana Nováka a Písně nového Werthera (1963) Josefa Berga. × 18. září 2014, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Opera Minioperní miny Výběr obzvláště explozivních minioper Ondřeje Kyase a Pavla Drábka v atriu Reduty: Loupež-

6–7

nická nevěsta, Zpívající ženich, Listonoš aneb krytí plemenné kočky, Metařka listí a další Čas mladého vína a bujarých minioper, nastražených v prostorách Reduty, v nichž se obvykle nehrává. Ensemble Opera Diversa v režii Tomáše Studeného připravuje program pro atrium a přilehlá zákoutí, jež rozezní v rozverném tónu anekdotické operní miniatury. Jako sólisté se představí Aleš Janiga, Jakub Tuček, Hana Škarková a další. × 24. září 2014, 19.00, Mozartův sál, Reduta

Opera Dýňový démon ve vegetariánské restauraci Gastronomický gesamtkunstwerk Ondřeje Kyase a Pavla Drábka na pomezí Halloweenu a Dušiček Úspěšná gastronomická férie Dýňový démon ve vegetariánské restauraci sytí nejen smysly. Stala se rituálem, jímž se už pravidelně loučíme s létem a smiřujeme s podzimem. Režisér a šéfkuchař v jedné osobě přímo na jevišti připravuje výtečný pokrm z dýně a sekunduje mu při tom zpívající pár majitelů restaurace, démon čerstvě zaříznuté dýně, pinkl, sbor kuchyňského personálu a sedmičlenný orchestr. Na závěr se k nim připojí i obecenstvo a představení plynule přejde v neformální raut. Ústřední zápletkou děje je manželský trojúhelník. Mezi pár procházející partnerskou krizí vstupuje dýňový démon v podobě pohledné dívky z venkova a postupně ovládne celou restauraci. Dýně je však nakonec přemožena – uvařena.

V hlavních rolích se představí Lucie Kašpárková, Hana Škarková, Jan Šťáva a Jakub Tuček. Režisér Tomáš Studený, dirigentka Gabriela Tardonová. × 16. října 2014, 19.00, Divadelní sál, Reduta

Občas trošku krve ukápnout... nechrápat

nová tvář NdB

↱↱

V hlavní roli Žítkovských bohyní, dramatu o ženách, které „bohovaly“, pod režií Dodo Gombára exceluje nová posila hereckého souboru činohry NdB Hana Tomáš Briešťanská.

15. září 18.00 Mahenovo divadlo

S Hanou Tomáš Briešťanskou o divadle i o životě text: Ilona Smejkalová foto: Zdeněk Němec a archiv

Hanku Briešťanskou jsem poznala v září roku 1997, kdy jsem ji (coby její pedagožka teoretických předmětů) poprvé viděla na předváděčkách prvního ročníku herecké „vošky“. Tehdejší Hanička se od té dnešní Hany v mnohém lišila – jinou barvou a délkou vlasů i pár kily navíc… Nicméně už tenkrát z ní kromě nesporného talentu vyzařovalo zvláštní kouzlo i jistá umanutost, stálost a pevnost. A také smysl pro humor a nadhled, absolutní absence hysterie, prvoplánové koketerie a teatrálnosti – tím vším se odlišovala od ostatních dychtivých adeptek herectví…

Pocházela z Hodonína a k herectví nebyla nikterak speciálně vedená, rozhodnutí stát se herečkou vyplynulo vlastně ze souhry náhod. Hanka byla prý vždycky živé dítě, odmalička zpívala v cimbálovce, chodila do „zušky“ na piano a zpěv, později na „dramaťák“.

Po zdolání obchodní akademie se rozhodla zkusit herectví. Odešla do Prahy na „vošku“ – jejími pedagogy byli herečka Nina Divíšková a režisér Pavel Pecháček. Absolvovala mj. rolí Marji Alexandrovny v inscenaci Strýčkův sen – a právě díky ní si Hanku vyhlídli v Horáckém divadle v Jihlavě (HDJ), kam nastoupila hned po absolutoriu se svými dvěma spolužáky Standou Jiránkem a Honzou Bernáškem (ano, skutečně jde o současného produkčního Divadla Reduta!).

Podle statistiky Horáckého divadla odehrála Hana Briešťanská na jihlavské scéně 1560 představení, v nichž ztvárnila 52 rolí. Byť se už krátce po svém nástupu stala Hanka místní hvězdou a v divácké anketě Horác v kategorii „Nejoblíbenější herečka“ získala pětkrát první a jednou druhé místo, svoji lokální slávu či úspěchy už tenkrát nepřeceňovala: „Jistota? To slovo jsem v dosavadním profesním životě nepoznala. Čím jsem starší, cítím naopak stále větší pocit zodpovědnosti a nejistoty. Snažím se s ní bojovat, pracovat na sobě.

Hodně koukat kolem sebe, občas trošku krve ukápnout… nechrápat.“ Téměř přesně po osmi letech soubor HDJ Hanka opustila a přijala angažmá v Městském divadle v Brně. „Samozřejmě se mi neodchází snadno,“ říkala tenkrát, „cítím, že mám v Jihlavě výborné divadelní i divácké zázemí, ale chci dokázat i sama sobě, že se mohu dále rozvíjet, učit se od nových kolegů.“ Nabídka od vedení brněnského divadla přišla před prázdninami, a rozhodnutí tedy muselo být rychlé. Jen vedlejší roli prý v něm sehrála skutečnost, že se díky brněnskému angažmá posunula o sto kilometrů blíže své rodině v Hodoníně.

U „Mrštíků“ vydržela Hanka pouhý rok a vydala se na sever, do Opavy. Ani její opavské působení netrvalo víc než jednu sezonu, a tak se po roce stala členkou uměleckého souboru Městského divadla Zlín. Dnes s oblibou říká, že její herecká kariéra lemuje dálnici D1 – Hodonín, studium v Praze, Horácké divadlo, Městské divadlo v Brně, Opava (kam zrovna protáhli D1 až do Ostravy) a pak Zlín, ano, opět nový úsek D1…

Se zlínským angažmá přišel tak trochu profesní restart i nový začátek, za čtyři roky si tu zahrála opět spoustu velkých, výjimeč-

ných rolí, spolupracovala s Českým rozhlasem a některými moravskými rádii, moderovala, dabovala.

Svůj nadhled (a pro herečku tak netypickou racionalitu) ani s postupem času neztratila. Před pár lety v rozhovoru pro Divadelní noviny odpověděla na otázku, jestli se setkává s popularitou: „Být hvězdou je pro mě příliš relativní, jinak řečeno, necítím se tak… Nedávno jsem šla do své oblíbené vinotéky pro merlot. Nějaký pán se mnou začal laškovat, pravda, byl už trochu v náladě, a na to mu paní šéfová řekla: ,Vždyť je to přece hvězda Horáckého divadla.‘ A pán suverénně pravil: ,Prosím vás, já tady do divadla chodím deset let, a vás jsem tam v životě neviděl.‘“ Myslím, že nějak podobně by na otázku popularity odpověděla i dnes, kdy má za sebou poslední, mimořádně úspěšnou zlínskou sezonu a její Doře Idesové, hlavní postavě Žítkovských bohyní, tleská sedmisethlavé vyprodané hlediště.

Celých sedmnáct let, co Hanku znám, jsem si říkala, že je škoda, že se naše pracovní cesty míjejí. A taky jsem si celých sedmnáct let říkala, že kdybych měla tu možnost, chtěla bych ji mít ve „svém“ divadle.

A tak mám obrovskou radost, že se od 1. září 2014 stává Hanka mojí novou kolegyní. ×

Hana Briešťanská (1979) vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Po absolutoriu se jejím prvním angažmá stalo Horácké divadlo v Jihlavě. Zahrála si tu množství rolí, mj. Sally v Kabaretu, Polly v Žebrácké opeře, Rosalindu v Jak se vám líbí, Marketu v Marketě Lazarově či Charlottu ve Višňovém sadu. Poté strávila rok v Městském divadle Brno (role – Jill v Equovi a Margareta v Kočce na rozpálené plechové střeše), „proletěla“ Slezským divadlem v Opavě a nakonec zakotvila v Městském divadle ve Zlíně, kde ji diváci mohli vidět např. v Kráse na scéně, Juanovi, Broukovi v hlavě, Souborném díle Williama Shakespeara ve 120 minutách atd... Se zlínským divadlem se letos rozloučila dvěma mimořádnými úlohami – Dorou Idesovou v Gombárově adaptaci Žítkovských bohyní a titulní rolí v inscenaci Martina Františáka Ďáblice. Od září 2014 je novou členkou Mahenovy činohry.

8–9

Ománský deník Slavnou árii Rusalky zazpívala dokonale sopranistka Anna Wierzbicka, jejíž hlas zněl melodicky a čistě jako paprsky měsíce, kdyby je mohlo být slyšet.

Když se dirigent Jakub Klecker přišel děkovat na pódium, publikum vstalo k bouřlivým ovacím.

Dr. Patricia Groves, Times of Oman 15. 5. 2014

zájezd

...aneb O Rusalce, sultánovi a delfínech text: Vladimír Morávek foto: Martin Glaser, Hana Procházková a archiv Vladimíra Morávka

Neděle 5. května 2014 Sto osmdesát účastníků zájezdu jsem ještě nezažil. Od Janáčkova divadla jelo se pěti busy. A možná, že jich bylo i šest. Ženy dostavily se povětšinou v dlouhých róbách – věděly, že se jede na Arabský poloostrov – a tam se s těmito věcmi nemazlí. Ale protože byla zima, přidaly k těm dlouhým šatům

tu a tam i sportovní bundu – vypadaly jako sraz princezen před vstupem do politiky.

V autobuse – alespoň v tom našem – panovala povznesená nálada. Všichni se těšili.

Než se vyjelo, zeptala se paní průvodkyně, jestli jsme všichni – a protože nikdo neřekl nic, tak se jelo.

↳

↵

Royal Opera House Muscat – divadlo jako ze sna. Hodně výstředního sna.

Každý divák tam má k dispozici své vlastní titulkovací zařízení – zabudované do opěradla křesílka patřícího divákovi, který sedí před ním.

Pondělí 6. května Letěli jsme sedm hodin. Dvěma letadly z Vídně. Servírky byly umanutě hladivé, pořád něco nabízely a trvaly na tom, že si jeden musí každou hodinu otřít ruce předehřátým ručníčkem a sníst k tomu kus čokolády. Všechno to byly Evropanky a ve vlasech měly na znamení toho, kam se letí, klůcek závoje a orchidej.

Když jsme vystoupili z letadla, dýchlo na nás hrozivé vedro. Asi tak devětatřicet stupňů Celsia. Načež nám paní průvodkyně řekla, že máme štěstí – takto sychravo v Ománu nebylo už dlouho – a ať si to užijeme. Na letišti musel každý říct, jak se jmenuje – dostal vízum a šlo se na autobus.

Jeden nejmenovaný člen operního sboru dostal vízum hned dvakrát.

Hotel svítil luxusem. Když jsme přijeli, šlo se spát – dohnat probdělou noc – já ale nešel – vystoupal jsem až na střechu a koupal se tam v bazénu – jeden se odtamtud

mohl dívat na všecky strany světa. Zjistil jsem tak, že hotel stojí uprostřed výstřední krajiny – všude samé skály a skaliska – a mezi nimi čněly neuvěřitelné stavby, samé zlato a alabastr, věže do výše vyklenuté a brány jako do OSN. Po dálnici v osmi pruzích plul nekonečný zástup automobilů – každý sedmý byl taxík – a troubil na všechny, které míjel – jestli by třeba někdo někam nechtěl svézt. Kromě toho se tam všude

10–11

vzpínalo moře drátěných zábran a různá strážná stanoviště se tyčila na horizontu.

Respekt to budilo převeliký.

Odpoledne jsme poprvé vstoupili do divadla a mně sklapla čelist zas. Něco tak vznosného jsem v životě ještě neviděl – alespoň co se architektury divadelních prostor týče. Zvenku to vypadalo jako Bílý dům, zevnitř jak Divadlo Globe ve snu luxusního miliardáře. Samety a dřevořezby

→

...ta naše Rusalka se tady zaskví s mamutí silou...

a ty nejušlechtilejší tvary, jaké si jen umíte představit. Do toho stěny, které se rozestupují – kdykoli se jednomu zachce, posunou se rovnou o několik metrů dál. Zavýskl jsem a řekl si, že tady nejspíš budu šťastný jak hrášek v lusku – ta naše Rusalka se tady zaskví s mamutí silou – že mám takové tušení. Management opery najatý napříč Evropou se usmál – a já byl rád a nemohl pak dospat rána.

Úterý a středa 7. a 8. května Pracovali jsme od nevidím do nevidím – jak mourovatí.

Čtvrtek 9. května

↵

Vladimír Morávek na výletě k moři. Fotila a skvělou průvodkyní mu ten den byla paní profesorka Eva Bláhová.

Ráno mě vzala paní šéfová na výlet – odměnou za ty dva horečnaté dny a taky proto, abych měl konečně nějaký zážitek. Sultánův palác vypadal jako surrealistův sen a v hotelu Excelsior byly lustry tři a čtyři a pět metrů vysoké. Na tržišti viděl jsem nejvíce zlata v životě a koupil si dvě pohlednice a kabelku pro manželku. Gustav Beláček mi ukázal, jak se smlouvá – naučil mě, jak se odchází, aby se pak jeden zase vrátil, dostal vše za půlku, a někdy i za míň. Pak jsem si vzal černý oblek a bílou košili a šel na premiéru.

Ochranka všeho druhu rojila se divadlem v množství pro mě zcela nevídaném – Evropané zdravili se s výkvěty země a sultán vzkázal, že nedorazí – že si to nicméně v noci pustí na videu – ať vše zaznamenáme.

Všichni se všem představovali a já políbil ruku princezně, která se permanentně usmívala, jako by účinkovala v nějaké reklamě – řekla mi, že četla libreto a pánové Dvořák a Kvapil že jsou podle ní velcí evropští autoři a všechno podstatné je teprve čeká.

Nu a pak se stal ten zázrak: všichni podali skvělý výkon, Anička W. zazpívala Rusalku jako nikdy dosud a hlediště zíralo a poslouchalo a fascinované bylo a napjaté k prasknutí. Když vše skončilo, byly ovace jak barák – křičelo se a paní šéfová Bláhová řekla, že je šťastná. Jedinou potíž, která se stala – nesjela kulisa v árii Proč volal jsi mě v náruč svou – zapříčinila místní technika a ten pán, co za to mohl, dostal ještě tu noc bezpodmínečnou výpověď. Princezna plakala a pozvala mě i s Aničkou W. na oběd a já to chtěl oslavit – i vydal jsem se hledat nějaký podnik, kde by se dal sehnat alkohol – našel jsem však toliko zmrzlinářství – jsouť alkoholické nápoje v Ománu tuze vzácným zbožím, chodí se na ně jen do přísně vybraných hotelů. Tak jsme se alespoň přejedli mandarinkovou zmrzlinou na znamení triumfu – a šli spát.

Pátek 10. května

↵

Surrealistův sen.

Luxus, skvělá technika a ušlechtilá krása, ze které tu a tam trochu zebe.

↳

Rusalka tam na tom jevišti vypadala jako nějaké zásadní představení slavného evropského divadla.

Až dnes jsem zjistil, že je to vlastně turistický ráj – tento Omán. Je tu převelice mnoho ropy, nemnoho zatím turistů – čili se tu každý může veselit, jak se mu jen chce – státu to udělá za každých okolností radost. Sultán prý nejnověji chystá takovou reformu, že všichni bohatí budou se muset složiti na chudé, aby se tito stali střední třídou, začali víc utrácet a jezdit pak do těch hotelů, co jinak trochu teskně čekají na svou klientelu. Inu – země jak z pohádky, jak ze snu noci svatojanské. A taky zde údajně tu a tam ve dvojitých stropech přebývají ženy – levná pracovní síla z Pákistánu. Bydlí po čtyřech, po pěti i šesti – čekají, až jich bude zapotřebí – toto své

zájezd čekání si neprotiví – jsou vděčné, že dostaly šanci. Orchideje jsou tu velké jak kolo od vozu a muži mohou mít klidně i čtyři manželky – když si troufnou utáhnout to. Ve dvanáct přijel řidič, že se jede k princezně.

Princeznin dům vypadal jako nějaká vila Tugendhat – ale dvakrát třikrát větší – a v zahradě byl bazén, kde permanentně víří vlny, a to i za úplného bezvětří. Princezna byla neobyčejně pozornou hostitelkou a dala nám každému snítku jasmínu na uvítanou. Říkala krásné věci o Rusalce a že se bojí o situaci v Evropě. Měla přitom v očích jakýsi zvláštní smutek – jako nějaká Ljubov Raněvská z Višňového sadu. Pak byl oběd – ryba a salát a oříšky – a princezna nám vyprávěla o Ománu, že ještě v roce 1971 v něm bylo 21 km silnic a celý ten zázrak – všechny ty paláce vystavěné na odiv, ty parky zavlažované kilometry a kilometry hadic, ty hotely s doširoka otevřenou náručí každému, kdo nakoukne – že jsou dílem jediné generace ománských šikulů – nový sultán že svého času vzal tatínka do Londýna a řekl mu: tatínku, nezlob se, teď si to všecko beru na starost já, ty tu zůstaň a užívej si Londýna. A dokázal pak tento div, z kterého se jednomu tají dech. Pak Anička W. obdržela nádherný prsten a ještě hezčí náušnice a jeli jsme do města. Šofér dostal za úkol, aby nás provezl, kde je ještě co hezkého k vidění, ukázal nám paláce a zlato a dalších sedm hotelů a dálniční mosty a KFC a molo u moře.

V moři pluly ryby všelikých barev a tu a tam želva veliká jako dospělý muž. Na tržišti mohli jsme propadnout nákupní horečce, spousta usměvavých Pákistánců nám pořád cosi nutila – byli u toho vynalézaví a neodbytní tak, že až to unavovalo, a Gustav Beláček si koupil burku a já nakonec rovněž tak – i zatoužil jsem zčistajasna uvidět delfíny.

↵

V. M. oblečený v burce se Soňou K. a s Růženou S. těsně před tím, než zatoužil uvidět delfíny.

↵ Největší zdejší mešita. Mužové a ženy se tam modlí zásadně odděleně.

Alabastrový chrám meditace.

Sobota 11. května

Neděle 12. května

Vyjelo se druhý den ráno, cestou jsme se stavili v největší zdejší mešitě – cizinci tam mohou vždycky jen do půl desáté zrána, pak už nikoliv – alespoň to tak tvrdil Michal Bumbálek. Ženy mají speciální modlitebnu u vchodu – ne velkou – jen asi jako fotbalové hřiště. Muži pak mají sál jako halu Rondo, lustr v té modlitebně ční jak nějaká kosmická loď – když se rozsvítí, člověk okamžitě musí pomyslet na Boha. Tak jsme i mysleli – a do toho muezíni vedli si tu svou a Soňa K. s Růženou S. zahalené, že jim koukaly toliko oči, dívaly se vlaze – bylo to celé takové jakoby posvátné. A pak už se jelo na ty delfíny.

A bylo to zas o kus výstřednější než minule – dostavilo se hodně rodin s dětmi, přičemž tyto děti během opery vesele přizvukovaly, tleskaly a bály se. A soubor Národního divadla Brno zas podal překrásný výkon a na konci se zas houfně stálo. Pak jsme všichni dostali stříbrné dárky a vyfotili se. A kdo jen chtěl, mohl se zapsat do pamětní knihy. Pak Anička W. sehnala alkohol – láhev lahodného vína za velké peníze. Pili jsme ho jak nějaký posvátný mok a paní profesorka Bláhová měla řeč o tom, že Janáčkova opera má podle ní vel-

↳ Pak jsme všichni dostali stříbrné dárky...

V. M. s ředitelkou Royal Opera House Muscat, Christinou Scheppelmannovou.

Plulo se asi hodinu lodí a pořád tam žádný nebyl a jednoho víc a víc napadalo – co když žádní delfíni neexistují, co když je to jen takový nějaký výmysl cestovních kanceláří, jen opium lidstva – ale pak najednou byli všude, kam ses podíval – skotačiví delfíní výrostci a koketní delfíní slečny – vynořovali se a zas mizeli – nádherná stvoření, která se umí podívat s takovou láskou, že vás píchne u srdce. A já při tom píchnutí u srdce pomyslel na pana profesora Srbu – že bude mít v pondělí pohřeb, a tak jsem se za něho modlil uprostřed těch nejněžnějších zvířat a Soňa K. byla u toho a teskno bylo a hezky. Večer pak druhá Rusalka.

12–13

kou šanci stát se evropským čelným pracovištěm – no byla to nádhera. Odlet pak byl v devět. Na letišti byl zase malér s odbavením – kdosi měl zase vízum někoho jiného – ale zvládlo se to i tentokrát. Nakonec se letělo jen s cca desetiminutovým zpožděním. Všichni se na všecky usmívali a já myslel na onu princeznu, co si nešťastná zakazuje odjet tam, kde to nejspíš miluje, na srocení pákistánských žen na půdě a na úsměv delfínů. Když jsem jim řekl, že nejsem si tím zcela jist, zda to všechno vůbec dává nějaký smysl – zachechtali se a jeden na mě zřetelně mrkl. Krásný výlet to byl! ×

Kráse stánek aneb Jak to viděl pan D. text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Pan D.

se narodil v roce 1853 v dobře situované brněnské německé rodině. Jsa dítětem, navštěvoval za doprovodu rodičů vybraná operní představení v Redutě a jako sedmnáctiletý byl svědkem jejího zničujícího požáru. Nyní sám pravidelně navštěvuje představení divadla Interimstheater a pečlivě sleduje stavbu nového městského divadla, které dle návrhů vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera vyrůstá na okraji Krapfengasse.

Den co den cestou z úřadu navštěvuje a obhlíží staveniště, divadlo jako by mu rostlo před očima. Ještě to není ani rok a půl, kdy městská rada zadala kanceláři Fellner & Helmer vypracovat projekt, a už zde stojí zvenčí téměř dokončená budova.

Pozorně pročítá denní tisk a hledá zprávy o technických vymoženostech, kterými bude divadlo vybaveno. Mnoho již četl o nových vynálezech, uplatnitelných v divadelních provozech, o moderních jevištních propadlech a nových technologiích jevištních tahů, o částečně elektrifikovaném divadle Savoy Theatre v Londýně a také o mnohých požárech nedávno způsobených plynovým osvětlením. Byl nadšen, když v novinách objevil zprávu, že městská rada v čele se starostou Gustavem Winterhollerem rozhodla o plné elektrifikaci nového divadla a obrátila se na pařížskou Société électrique Edison, aby vypracovala projekt a celou záležitost realizovala. Odmítá skepticismus svého otce, který dosud neprově-

historie

→ múzám domov

Dnešní Mahenovo divadlo dominuje prostranství, od roku 1946 zvanému Malinovského náměstí, již od počátku 80. let 19. století. Bylo vystavěno v letech 1881–1882 a od roku 1958 je zapsáno v seznamu kulturních památek. Jak jeho budování a otevření vnímal jeden z jeho prvních návštěvníků?

↰ Dnešní Mahenovo divadlo před dokončením na podzim 1882.

↰

Pohled na budovu zezadu (1882).

řenému zdroji světla nedůvěřuje, a jako řada jeho vrstevníků je i on odvážným stoupencem plné elektrifikace.

Otevření divadla je ohlášeno na 5. listopadu. Rodina pana D. je v brněnských německých kruzích vysoce vážená, a je zvána na slavnostní zahajovací představení.

Mladý muž neskrývá své nadšení a touhu vstoupit do konečně reprezentativního a moderně vybaveného divadelního domu, jehož idea byla vtisknuta do regulačního plánu města Brna v době jeho dětských let, ale jejíž dřívější realizaci nepřály okolnosti.

Avšak pátý listopad roku 1882 se nestal tím slavným dnem, kdy doprovázen světlem obloukových lamp, osvěcujících prostranství před hlavním vchodem, vstoupil do vesti-

bulu. Při hektických dokončovacích pracích a současné přípravě zahajovacího představení nebylo dle ing. Rosse, odpovídajícího za bezpečnost elektřiny v divadle, možné náležitě zkontrolovat všechny rozvody a pojistky, a otevření divadla veřejnosti bylo nutné odložit.

Teprve 14. listopadu bude moci pan D. do nového divadla, nesoucího název Stadttheater Brünn, vstoupit.

Ateliér Fellner & Helmer se na stavbu divadelních budov specializuje. Profesionální přístup, přijatelné ceny, rychlé řešení zakázek a důraz na bezpečnost jsou významnými argumenty pro investory staveb a spolu-

14 –15

práce ateliéru s ověřenými sochaři, malíři a dekoratéry zaručuje kvalitní provedení umělecké výzdoby. Pan D. po několik posledních měsíců sledoval práce na exteriéru.

Zná každý detail neorenesanční fasády.

Nesčetněkrát si prohlížel ve sgrafitu provedené figurální alegorie s putty Adolfa Rotha mezi okny třetího pořadí, kuželkovou balustrádu, na průčelních nárožích dvojici amoretů, držících štíty se zlatými nápisy: Kráse stánek – múzám domov, a především průčelí, do něhož je soustředěna sochařská výzdoba Theodora Friedla: trojúhelný štít, v jehož středu na voze taženém lvy a pantery, obklopen okřídlenými postavami géniů,

→

↴

↰ Jeden z původních návrhů – půdorys parteru.

Hlediště divadla v době otevření.

↴

ujíždí bůh Dionýsos, figurální alegorie tragédie a komedie nad bočními okny a sousoší Thálie na labuti, jejíž slávu vytrubují dva pozounéři na vrcholu průčelí.

Nyní má konečně možnost prohlédnout si také interiér, nesený na rozdíl od neorenesančního exteriéru v duchu neobarokním.

Za vstupními prostorami se mu otevírá široké schodiště, jehož ramena vedou až na podestu k lóžím prvního pořadí a foyeru.

Po stranách schodiště vidí čtyři pozlacená sousoší, v každém dvě dětské postavy, zápasící o to, kdo se zmocní kytice ze svítících žárovek a bude světlonošem. Friedlova dramaticky podaná oslava elektřiny, doplněná velkým křišťálovým lustrem, visícím uprostřed schodištní haly, jej naplňuje hrdostí.

Ve společenských prostorách jsou instalovány stovky Edisonových žárovek. V jejich světle skvěle vyniká téměř souvislá ornamentální výzdoba stěn a stropů a zlatnická práce Johanna Schonthalera z Vídně.

Portálem tvořeným zrcadlově obrácenými identickými sochami žen (v rozrušení si nestačí všimnout jediného rozdílu, spon na opascích) pan D. vchází k lóžím a nalézá své místo. Červená, zlatá a smetanově bílá barva dominující interiéru jej obklopuje i v hledišti. Čela lóží zdobí hlavy satyrů, spojené souvislým girlandovým pásem, doplněným loutnami a syrinx, ve druhém patře pak ženská torza s roztaženými křídly a rostlinnými ornamenty. Pilastry lóží v parteru jsou ozdobeny hlavami satyrů, jež mají v ústech piniové větve se šiškami. Lóže prvního pořadí od sebe dělí karyatidy, svým pojetím podobné ženským postavám na vstupním portálu do hlediště.

Pan D. obrací svůj zrak ke kruhovému stropu, jejž dekoruje šest lunet v půlkruhových, bohatě zlacených a plasticky profilovaných bordurách. Alegorie zpěvu, lyriky, komedie, hudby, tance a tragédie, zřejmě temperové malby na plátně, jsou dílem malířů Julia Schmidta a Olgy Fialkové. Hlediště je osvětlováno 140 žárovkami, z nich 56 je umístěno ve středovém lustru. Celkem je v divadle instalováno 1920 žárovek, napájených čtyřmi Edisonovými dynamy z nedaleké

Stadttheater Brünn na pohlednici z roku 1899.

parní elektrárny. Obloukové lampy před divadlem a na jevišti, jakož i motor odsavače par na půdě nad hledištěm, napájejí tři Grammova dynama. Pan D. lituje, že nebude mít možnost elektrárnu navštívit. Princip fungování parních kotlů a parního stroje je mu znám, ale velmi rád by na vlastní oči viděl stroje a dynama při práci. Elektrárna je přece jen v Brně dosud nevídaná, město nemá centrální stanici na výrobu elektřiny a parní elektrárna na Offermanngasse byla zbudována výhradně po potřeby městského divadla.

Pana D. z myšlenek vyruší začátek programu. Čtyřicetičlenný orchestr hraje předehru Weihe des Hauses Ludwiga van Beethovena, následuje slavnostní alegorie ve verších Bei Frau Bruna, kterou pro tuto příležitost sepsal ředitel divadla Adolf Franckel. V jejím závěru nechává bohyně města Brna, paní Bruna, prostřednictvím skryté žárovky rozsvítit kytici, již drží v rukou. Alegorie oslavující vznik nového divadelního domu a zásluhy starosty Gustava Winterhollera vyvolává u diváků nadšení a bouřlivé ovace.

Před začátkem hlavní části slavnostního programu má pan D. příležitost prohlédnout si ještě oponu Franze Leflera s náročnou figurální kompozicí. Kromě ní je Stadttheater Brünn vybaven též protipožární železnou oponou, která v případě požáru neprodyšně oddělí jeviště od hlediště,

a zamezí šíření ohně. Pan D. si uvědomuje, že vedle elektrifikace a zvýšeného počtu únikových východů je protipožární opona jedním z důmyslných prostředků k ochraně diváctva.

Hlavní částí večera je provedení Goethovy tragédie Egmont. Velkolepé osvětlení scény (na jevišti je celkem 960 žárovek a 2 obloukové lampy) a kvalitní provedení inscenace přispělo k povznášejícímu a důstojnému zahájení divadelního provozu v nové divadelní budově. Pan D. je velmi spokojen. Interimstheater je uzavřen a s ním i kapitola provizorního německého divadla v Brně. Stadttheater Brünn je již kapitolou novou. ×

↳

Budova dnešního Mahenova divadla sloužila výhradně německému divadlu do konce 1. světové války. Po vzniku samostatného Československa ji do užívání získalo brněnské Národní divadlo, a to ji s krátkou přetržkou v době 2. světové války užívá stále.

Název Mahenovo divadlo nese budova od roku 1965.

historie

→

↰ Hlediště bylo na rekonstrukci pečlivě připraveno a sedadla v přízemí dočasně vystřídalo masivní lešení.

text: Jitka Nováková foto: Jana Hallová, Vlastimil Fabišík

Rekonstrukce Mahenova divadla Fasáda i interiér

Restaurování stropních lunet – po očištění a sejmutí laků byla opravena poškozená místa maleb a malby zafixovány závěrečným lakem.

↴

↴

Až do počátku 70. let 20. století nebyla budova dnešního Mahenova divadla komplexně rekonstruována. V průběhu uplynulých devadesáti let stálého užívání byla udržována a obnovována pouze v nejnutnější míře a inovace se zaměřovaly převážně na modernizaci jevištního zařízení.

Zásadní rekonstrukce jevištních technologií proběhla již v roce 1937. Třicátá léta 20. století byla na rekonstrukce divadelních budov bohatá, neboť vybavení reprezentativních divadelních domů, vybudovaných koncem 19. a počátkem 20. století, již zastaralo a nové technické možnosti a potřeby moderního scénování volaly po radikálních obnovách. Rekonstrukce v roce 1937 nezahrnula společenské prostory (i zde však byly vyměněny všechny elektrické rozvody), ale jeviště obsáhla velmi komplexně. Byla např. instalována nová technologie osvětlení, ruční provaziště s ocelovým roštem a pevně zabudovaným systémem vyvažovaných tahů, instalován pohyblivý technologický portál, modernizována zvuková aparatura a zvuková kabina a instalací variabilních prvků, jako točna a jevištní stoly, zcela inovován podlahový systém. Hlavním dodavatelem scénické strojní technologie, jejíž část je v provozu dodnes, byla Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s.

Rekonstrukci si v 70. letech 20. století vyžádal především havarijní stav elektroinstalace, avšak po radikální obnově volala již celá budova. Kromě přirozeného opotřebení byla v minulosti odstraněna řada původních prvků a jedním ze záměrů sedmileté rekonstrukce (proběhla v letech 1971–1978) bylo vedle restaurování plastické a malířské výzdoby též doplnění chybějících prvků. Repliky původních prvků a prvky nové, které v souladu s koncepcí budovy doplnily interiér, navrhl brněnský architekt Jindřich Kumpošt ml. Nově byla pořízena atypická svítidla, bufetový pult, sedačky, kryty radiátorů, mramorová dlažba ve vestibulu či korunový lustr v hledišti. Ve shodě s původní stylovou podobou byly obměněny koberce, čalounění, závěsy i tapety v lóžích – s autentickým vzorem, avšak původní papír byl nahrazen brokátem. Současně s restaurací umělecké výzdoby a funkčních prvků ve společenských prostorách bylo rekonstruováno technické zázemí budovy a modernizovány jevištní technologie. V rámci rekonstrukce byla vybourána a betonovým skeletem nahrazena dřevěná podlaha hlediště, pod níž později vznikla komorní studiová scéna,

Poněkud neobvyklý pohled na korunový lustr.

Spuštění lustru k podlaze umožnilo jeho čištění a obnovu.

vytvořeny nosné betonové konstrukce lóží a vyzděny další zchátralé části původně dřevěných konstrukcí.

Snaha navrátit budově původní styl se promítla i do exteriéru.

Sondáž v omítce odkryla několik různě barevných vrstev, pod šedozelenou barvou poválečných let byl objeven terakotový odstín z let třicátých a přírodní barva, již budova s největší pravděpodobností měla v době vzniku. Této barvě byl přizpůsoben nový nátěr fasády.

K obnově průčelní fasády došlo pak na počátku nového tisíciletí obdobnou barvou.

Během posledního desetiletí byla znovu modernizována jevištní technologie a započata systematická obnova umělecké a dekorativní výzdoby interiéru. Dosud proběhly odborné řemeslné a restaurátorské práce ve společenských prostorách budovy, zejména ve vestibulu – očištění všech povrchů od prachových depozitů, opravy poruch maleb, štukového a sádrového dekoru, zlacení a dřevěných prvků. Čištění, injektáž dutin, tmelení prasklin, lokální zpevňování omítek, retuše a konzervace se v brzké době dotkne výzdoby dalších prostor – např. hlediště, jak ukazují záběry z prázdninové rekonstrukce. ×

16–17

Blanka Taušová: umělecká malířka dekorací NdB f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra

Hostina dravců Vahé Katcha, Julien Sibre režie: Ivan Krejčí Bujará oslava narozenin v útulném pařížském bytě. Píše se rok 1942, čerstvá třicátnice Sophie, její manžel Victor i pozvaní hosté mají báječnou náladu a důvod užívat si příjemný večer. Pak se z ulice ozvou výstřely. Na chodníku leží dva zastřelení němečtí důstojníci a gestapo v čele s majorem Kaubachem obchází jednotlivé byty, aby z každé domácnosti odvedlo dva rukojmí. Major Kaubach je však Victorův zákazník, a tak shromážděné společnosti poskytne „výhodu“ – odsouzence k téměř jisté smrti si mohou oslavenci ze svého středu vybrat sami. Mají na to dvě hodiny. Začíná skutečná „hostina dravců“, při které muži i ženy postupně odhalují své pravé charaktery a v zoufalé snaze vyhnout se zatčení vymýšlejí ty nejbizarnější plány na útěk. Z kultivovaných, vzdělaných a přátelských lidí se rázem stávají dravci, jejichž kořistí se může stát kdokoliv. Jak toto drama skončí? O tom musí rozhodnout major Kaubach…

...aneb Člověk člověku vlkem Premiéra 31. října 2014 v Mahenově divadle

Dramaturgie Překlad Scéna Kostýmy

Olga Šubrtová Alexandr Jerie Milan David Marta Roszkopfová

Osoby a obsazení: Victor Pélissier Sophie, jeho žena Doktor Jean-Paul Pagnon Pierre Vincent André Lequedec Françoise Major Kaubach

Martin Sláma Magdaléna Tkačíková Roman Nevěčný Martin Siničák Pavel Doucek Petr Halberstadt Hana Briešťanská Petr Kubes, j. h.

Skvěle napsaná černá komedie je plná nečekaného humoru a absurdity. Předlohu vytvořil v roce 1960 francouzský spisovatel Vahé Katcha (1928–2003), hru podle ní napsal Julien Sibre (nar. 1974). Hostina dravců sklízí nebývalé úspěchy nejen ve Francii, ale i v zahraničí. U nás titul poprvé uvedlo Jihočeské divadlo České Budějovice (2012), letos v únoru následovalo MěD Mladá Boleslav.

Mahenova činohra NdB tak pod vedením režiséra Ivana Krejčího připraví teprve třetí tuzemské nastudování. V rolích „zajatců“ uvidíme Martina Slámu, Magdalénu Tkačíkovou či nové členy souboru Martina Siničáka, Romana Nevěčného a Hanu Briešťanskou.

O tom, nakolik je příběh aktuální pro dnešního člověka i proč se těší do Brna, promluvil režisér inscenace Ivan Krejčí: Kdesi jste v rozhovoru zmínil, že je pro vás při tvorbě inscenace nejdůležitější kontext a doba a místo. Není tedy hra odehrávající se ve Francii během druhé světové války pro dnešního diváka „passé“? Co vnímáte jako aktuální téma(ta)?

Právě to téma. Když si odmyslíme kulisy doby, pak je to hra o mezní situaci, jakýsi očistec, kde se ukáže, kdo je kdo. Je to dobře napsané, má to humor a ironii. A pak jsou tam krásné herecké příležitosti a to mám rád.

Před časem jste vstoupil do politiky a politickým tématům se věnujete také coby režisér. Řeší Hostina dravců politiku také?

Rád bych to upřesnil. Nevěnujeme se politickým tématům, ale také se jim nevyhýbáme.

Politika je jen jeden z kontextů, ve kterém se člověk pohybuje, a nedá se ignorovat.

Zajímá nás ale především to, jak v dané

situaci a kontextu člověk jedná. Někde je politický kontext klíčový, jako třeba v Naději, i bez ní, která pojednává o 50. letech.

V Hostině dravců pak fakt okupace Paříže vytváří základní mezní situaci.

Do Brna přicházíte režírovat poprvé.

Jaká máte očekávání?

Teď jste mě zaskočila, jako mimobrněnský této otázce úplně nerozumím. Brno je super město s bohatým divadelním životem a moc se těším, mimo jiné i proto, že leccos uvidím. A pak, brněnské národní je v zajímavé situaci. Je zde nové vedení, noví lidé a nepochybně jsou velká očekávání. Je to výzva a já výzvy miluji. Přeji divadlu, aby nalezlo svou tvář a bylo úspěšné, při vědomí toho, že si dobře uvědomuji, jak je obtížné toho v těchto velkých domech a několikasouborových divadlech dosáhnout.

18–19

Jste uměleckým šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě, která v letošním roce získala první místo v kategorii Divadlo roku prestižních Cen Alfréda Radoka. Čím si toto uznání Aréna vysloužila?

To snad není ani otázka na mě, protože nemohu znát důvody, proč nám cenu udělili.

Pořád se domnívám, že je to téměř zázrak a skoro se mi to ani nechce analyzovat, tedy určitě ne veřejně. Ale určitě je za tím dlouhodobá práce a to, že víme, jaké divadlo chceme dělat. Určitě je to tím, že nám dozrál soubor ke krásné souhře, kterou vytrvale pěstujeme. A nepochybně se o to zasloužilo celé ostravské divadelní dění, jehož suma je vždy hojně reflektována na festivalu Ostravar. A pak určitě štěstí, že to tentokrát padlo na nás. × / ptala se Helena Michková /

f o t o : Hana Smejkalová

4. ročník mezinárodního divadelního a hudebního festivalu

Janáček Brno 2014 f o t o : Werner Kmetitsch

↵

Národní divadlo (Praha) Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky Dirigent: Robert Jindra Režie: Ondřej Havelka

↵

Opera Graz Leoš Janáček: Její pastorkyňa Dirigent: Dirk Kaftan Režie: Peter Konwitschny

↵

Kronos Quartet David Harrington, John Sherba (housle), Hank Dutt (viola), Sunny Yang (violoncello) f o t o : archiv Kronos Quartet

festival

Na začátku prázdnin jsme si připomněli 160. výročí narození Leoše Janáčka. Národní divadlo Brno jako hlavní pořadatel v listopadu popřeje slavnému skladateli 4. ročníkem mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno.

Festival Janáček Brno patří mezi nově etablované kulturní akce, jež se snaží zaplnit bílá místa v tuzemské festivalové nabídce. Základní myšlenkou je zviditelnit Brno na mapě Evropy podobným způsobem, jako je tomu například ve spojení Mozart–Salcburk, popřípadě Wagner–Bayreuth, a využít tak potenciálu, který spojení Janáček–Brno přináší. Těžiště dramaturgie spočívá v uvedení díla Leoše Janáčka s důrazem na jevištní tvorbu. Program představí velké operní inscenace ze zahraniční a domácí produkce, orchestrální a komorní koncerty, originální řadu matiné, alternativní a studentské projekty.

Základní myšlenkou je uctít Janáčka dárkem v podobě uvedení některých jeho zamilovaných děl.

Takto bude uveden například Bartókův první klavírní koncert, o němž Janáček s jeho tvůrcem dlouze diskutoval. Další vrstva festivalu bude zaměřena na dětské posluchače a jejich rodiče: budou uvedena Janáčkova Říkadla s filmovou projekcí, z pražského Národního divadla přijede inscenace Příhody lišky Bystroušky v režii Ondřeje Havelky a k této opeře bude připravena i výstava, neboť v roce

Narozeniny věčně mladého tvůrce chceme oslavit vesele a neokázale.

2014 uběhne od její světové premiéry právě 90 let. Přijedou i gratulanti jako např.

Kronos Quartet s programem, v němž zazní mimo jiné i dílo vynikajícího minimalisty Steava Reicha, který se Janáčkovou hudbou inspiroval. Na symfonickém koncertě bude provedena kompozice Variace na Janáčkovo téma významného francouzského skladatele Marca-André Dalbavie.

Dvě desítky operních představení a koncertů, workshopy, lektorské úvody, výstavy či konference budou během devíti festivalových dní jistě krásnou gratulací skladateli, který proslavil naše město po celém světě.

Festival slavnostně zahájí nová inscenace Janáčkovy opery Věc Makropulos v hudebním nastudování designovaného šéfdirigenta Janáčkovy opery Marka Ivanoviće a v režii Davida Radoka. Jedná se o nastudování díla z historicky prvního kritického vydání partitury této opery, kterou připravil Jiří Zahrádka. Inscenaci chystáme v koprodukci se švédskou Operou Göteborg. Hlavní roli Emilie Marty ztvární švédská sopranistka působící v Dánsku – Gitta-Maria Sjöberg. ×

Výběr z programu festivalu Janáček Brno 2014 21. 11. 19.00

L. Janáček: Věc Makropulos – Národní divadlo Brno

22. 11. 11.00

Matiné – Koncert pedagogů a posluchačů HF JAMU, obor klavír

22. 11. 16.00

Sborový koncert – Dětský sbor Brno, Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno

22. 11. 19.00

L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Brně

22. 11. 19.00

Kronos Quartet

23. 11. 10.00 a 12.00

Slavnostní zahájení festivalu

Matiné – Janáček Ensemble

23. 11. 15.00

I. Medek, M. Dvořáková: Alice in bed – Národní divadlo Brno

23. 11. 18.00

L. Janáček: Její pastorkyňa – Opera Graz

24. 11. 20.00

Alessandro Bosetti – Skladby ke 160. výročí narození L. Janáčka

25. 11. 19.00

L. Janáček: Výlety páně Broučkovy – Národní divadlo moravskoslezské (Ostrava)

26. 11. 19.00

L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Národní divadlo (Praha)

27. 11. 19.00

Orchestrální koncert – Filharmonie Brno

28. 11. 19.00

L. Janáček: Její pastorkyňa – Chorvatské národní divadlo (Zagreb)

29. 11. 11.00

Matiné – Graffovo kvarteto

29. 11. 15.00

Vážně nevážná hudební expozice – studenti HF JAMU

29. 11. 19.00

L. Janáček: Glagolská mše – Národní divadlo Brno

Kompletní program festivalu naleznete na

www.janacek-brno.cz

20–21

Slavnostní závěr festivalu

Jana Šrubařová: inspektorka hlediště Janáčkova divadla f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera

„...omrzí být dobrý, omrzí být špatný, omrzí nebe, omrzí země a člověk pozná, že v něm umřela duše.“

Věc Makropulos Leoš Janáček dirigent: Marko Ivanović režie: David Radok

Scéna Kostýmy Světelný design

Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková Zuzana Ježková Torkel Blomkvist

Osoby a obsazení:

Premiéra 21. listopadu 2014 v Janáčkově divadle

Věc Makropulos je Janáčkova předposlední opera, kterou komponoval v letech 1923–1925 na text podle divadelní hry Karla Čapka. Premiéra opery Věc Makropulos se uskutečnila 18. prosince 1926 v brněnském Divadle Na hradbách za Janáčkovy účasti. Od té doby byla Věc Makropulos v Brně nastudovaná šestkrát, naposledy v roce 2001.

Národní divadlo Brno připravuje novou inscenaci v rámci Roku české hudby a festivalu Janáček Brno. Ke spolupráci byl vyzván jeden z nejvýznamnějších českých režisérů současnosti David Radok, který bude v brněnském Národním divadle režírovat poprvé.

Pro Davida Radoka bude režie této mimořádné Janáčkovy opery také premiérou. Hudebního nastudování se ujme designovaný šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović.

Poprvé zazní Věc Makropulos z nové kritické edice partitury, jejímž autorem je přední janáčkovský specialista Jiří Zahrádka, který se s námi podělil o svůj vztah k této opeře: „Opera Věc Makropulos mi vždy připadala v Janáčkově tvorbě něčím výjimečná. Je to dáno dovedením principu propojení slova a hudby na samou hranici možností a také určitou exkluzivitou prostředí a moderní dobou, kterou současně prožíval i Janáček. Tím vším mě Makropulos přitahovala. Navíc je to v podstatě detektivka, která se odehrává v mých oblíbených ‚poirotovských‘ dvacátých letech a která navíc nepostrádá nezbytný Janáčkův filozofický přesah. Když jsem byl mladší, nebylo mi zcela jasné, jak mohl Janáček napsat Věc Makropulos bezprostředně po opeře Příhody lišky Bystroušky. Lyrickou, ale i úsměvnou, v lecčems rustikální lišku Bystroušku, vypovídající o nejprostších každodenních věcech a starostech, vystřídala Věc Makropulos se svým moderním prostředím, telefonem, automobilem, právnickými problémy, ‚nóbl‘ společností

Emilia Marty Albert Gregor Solicitátor Vítek Kristina Jaroslav Prus Janek Advokát dr. Kolenatý Strojník Poklízečka Hauk-Šendorf Komorná

Gitta-Maria Sjöberg Aleš Briscein Petr Levíček Eva Štěrbová Svatopluk Sem Peter Račko František Ďuriač Jiří Klecker Jitka Zerhauová Josef Škrobánek Jana Wallingerová

a elixírem věčného života. Dnes už se mi zdá, že bez Lišky Bystroušky by nemohla být Věc Makropulos. Obě zdánlivě tak odlišné opery se totiž vlastně zaobírají podobnou myšlenkou – otázkou lidského bytí, smyslem a naplněním lidského života. V Lišce Bystroušce je vše dáno vyšším zákonem přírody; člověk se narodí, naplní svůj osud, umírá, a to se po generace opakuje. Tato vyšší spravedlnost je ve Věci Makropulos uměle narušena. Jedinci je tu umožněno žít věčně, ale v jeho životě všechno postupně přestává mít jakýkoliv smysl.

Prostě ‚omrzí být dobrý, omrzí být špatný, omrzí nebe, omrzí země a člověk pozná, že v něm umřela duše‘. Nesmrtelnost se tak stává pro jedince nesnesitelnou. Kromě toho ani tři sta let trvající život nemusí být naplněn obsahem, který se někdy paradoxně vejde třeba jen do dvaceti let bytí. To vše mě na Věci Makropulos vždy zajímalo a přitahovalo, a přitahuje dodnes. Snad proto mám Příhody lišky Bystroušky a Věc Makropulos, tyto dvě tak vzdálené i blízké opery, z Janáčkovy hudebně dramatické tvorby asi nejraději. A samozřejmě také pro nádhernou, ‚pravdivou‘ Janáčkovu hudbu.“ Nová kritická edice opery Věc Makropulos představuje podobu díla co nejbližší Janáčkově představě. Při přípravě edice byla zohledněna celá řada pramenů – Janáčkův autograf, dobové opisy partitury, party, verze libret, korespondence. Výsledkem je Věc Makropulos ve skutečně původní instrumentaci, dynamikou i tempovým rozvržením dirigenta prvního nastudování Františka Neumanna, se kterým Janáček úzce spolupracoval. Obnoven byl původní instrumentář včetně dětských bubínků či violy d’amore. ×

22–23

panorama

Game Over Catch 27 / Palindrom

Choreografie Marek Svobodník, Adam Sojka, Martin Svobodník

Moderní přístup společně s vynikajícím řemeslem přináší silný zážitek.

Game Over je originálním počinem, který dokáže do divadla přitáhnout i diváky, kterým se klasický balet příčí.

Tereza Turzíková / topzine.cz Brněnský soubor přesvědčil, že je schopen dostát nárokům současné choreografie a zaujmout své publikum nápady, myšlenkami a neotřelým pohybovým slovníkem mladých členů – současných i bývalých. A to, že tito mladí choreografové dostali příležitost pracovat se „svým“ souborem, který dobře znají, je velmi záslužná práce vedení i dramaturgie baletu.

Ivana Kloubková / tanecniaktuality.cz foto: Petr Slavík

24 –25

Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije nit

divadelní zákulisí krejčovské dílny Tajemství jednoho ze zákulisních koutů Národního divadla Brno odhalila vedoucí krejčoven Michaela Savovová. V rozhovoru prozradí, jak to chodí v divadelních krejčovských dílnách a co všechno předchází vzniku kostýmu. text: Hana Rubišarová foto: Ivan Pinkava a archiv

Prozraďte nám, v čem spočívá náplň vaší práce?

Jako vedoucí krejčovny jsem první, kdo přijímá návrhy od výtvarníka, který u nás hostuje. Výtvarník mi předá své požadavky, vysvětlí, v jaké době se příběh inscenace odehrává, a tlumočí svůj přesný záměr, jak by měly kostýmy vypadat. Já se podle těchto návrhů snažím vytvořit co nejlépe odpovídající rozpočet. Vycházím při tom ze zkušeností, kde a co nejlépe sehnat. Snažíme se ušetřit, aby si výtvarník mohl dovolit třeba i nějaký výstřelek a využít ušetřený zbytek rozpočtu například ke koupi něčeho nákladnějšího.

Pokud nějakou inscenaci „kupujeme“, jsem ten, kdo se jede na kostýmy podívat, odhadne, co se s nimi musí udělat, jak je případně upravit… Zpracovávám i podklady ke smlouvám pro soubor, který bude mít inscenaci na repertoáru. Posoudím, kolik prostředků bude potřeba získat pro další nutné nákupy, například konkrétních bot.

Komunikuji se všemi možnými výtvarníky a složkami, takže jsem stále na telefonu a snažím se veškeré informace z krejčoven nebo od dotyčného výtvarníka předávat těm, kdo na inscenaci pracují, v co nejkratší době, aby se všechno stihlo včas. Také s výtvarníkem vybírám materiály a v neposlední řadě hlídám rozpočet.

Jak se člověk dostane k práci divadelní krejčové?

Jsem absolventkou střední textilní průmyslové školy v oboru modelářství a návrhářství oděvů. Nebyla směřovaná čistě pouze na šití, ale naučili nás i vytvářet střihy a umět zpracovat vlastní nápad. To je umění, které u nás díky studiu ovládají mnohé dámy. Některé vystudovaly i nástavbu nebo bakalářské studium či vyšší odbornou školu.

Kromě nich jsou zde samozřejmě i profesionální švadleny, které se na učňovské škole učily šít přímo pro divadlo. Bohužel těchto

↳ Pánské kostýmy jsou kolegyně schopné vyzkoušet během jedné zkoušky. Pokud nejde o oděv náročnější na výrobu. A u dam, kde je přece jen obtížnější tvarování, se zkouší až třikrát.

škol je už dnes naprosté minimum, pokud vůbec ještě existují. Pro tento specifický obor dnes chybějí vyučující, ba ani konfekční krejčovství se již mnoho neučí.

něco vytáhnout z kapsy, je potřeba ji co nejvhodněji umístit, aby nenarušovala siluetu kostýmu. Musí rozlišit, zda je třeba kostým zpracovávat filmově, nebo divadelně.

Co všechno musí krejčová vlastně umět?

V ideálním případě by každá švadlenka měla umět stříhat. Měla by mít představu o tvarech těla ve střihu, umět si správně změřit a prohlédnout tělo člověka, na kterého kostým nebo oděv vytváří, vědět, co šije a jak sešívat různými druhy švů. Též by měla umět přizpůsobit danému tělu již ušitý kostým.

Musí mít cit pro to, jak zohlednit potřeby postavy, kterou bude kostým charakterizovat. Například pokud musí postava na jevišti

Jaký je rozdíl mezi divadelním a filmovým šitím?

Divadelní kostým je ten, který může být ochuzen o malé detaily, protože na scéně je většinou viděn z určité vzdálenosti a nejsou to zrovna tři metry. Samozřejmě by měl z této vzdálenosti budit dojem dokonalosti a toho, že ony detaily jsou na něm přítomné i v „palbě“ scénického osvětlení.

Filmový kostým naopak kamera snímá z minimální vzdálenosti, a většinou by měl působit jako dokonalá replika dobového

26–27

→

↵ Divadelní kostým má určitá svá specifika, jako třeba baletní kostým, k němuž se běžná konfekční krejčová nedostane.

stane. Samozřejmě jsou i šikulky, které brzy dokážou samy vymyslet střih tak, aby oděv tanečním požadavkům vyhovoval.

Můžete při tvoření kostýmu uplatnit i vlastní nápady a fantazii?

To je otázka komunikace s výtvarníkem. On třeba řekne, že mu záleží jenom na siluetě, a nastříhání už je potom naše věc. Ale jsou i výtvarníci, kteří opravdu bazírují na tom, aby kostým přesně odpovídal jejich představě. Například přinesou vzorek nějakého historického korzetu a žádají, abychom okopírovaly originál.

odívání, se všemi detaily, šperky, prádlem, doplňky, správnými materiály a prošíváním.

Má divadlo nějakou vlastní „zásobárnu kostýmů“?

Divadlo operuje i svým kostýmním fundusem, tzv. mrtvým skladem, kde může výtvarník najít některé kusy nebo třeba celé kostýmy odpovídající jeho záměru v inscenaci zcela hotové. Tyto kostýmy se potom přešívají přímo na konkrétní osobu. Buď se tedy opravují, nebo šijí nové, z materiálů, které vybere a zakoupí výtvarník, nebo pokud mi dá důvěru, udělám to sama. Potom už nakoupené látky směřují do střižny a nastříhané svršky putují do dílny ke švadlenkám.

Máte nějaké stálé firmy, které vám dodávají materiál?

S některými spolupracujeme už dlouhou dobu. Snažíme se vždycky o dohodu výhodnou pro obě strany, o to se stará nákupčí.

Ve většině případů se snažím nákupčího

zaměstnávat, jenom když je potřeba kvantum metráže, kterou je on schopen sehnat výhodněji. Někdy tuto činnost provádím já, někdy on, podle situace. Každá divadelní

↳

A herci do šití mohou mluvit?

Samozřejmě řeší hlavně to, jestli je kostým pohodlný. Například operní pěvci potřebují při zpěvu správně dýchat a dobře slyšet orchestr a své kolegy na jevišti, takže neradi oblékají kostýmy, které je tímto způsobem mohou limitovat. Nebo baletní kostým musí být naprosto přizpůsoben tanečnímu pohybu. Někteří výtvarníci si tyto limity neuvědomují. Potom musíme vstoupit do děje my a pokusit se vytvořit kompromis mezi všemi účastníky. Někdy je potřeba být velmi diplomatický. Jestliže herce nepřemluvíme my, musí zasáhnout režisér. Někteří herci mají více požadavků, jiní méně, ale i na to musejí krejčové slyšet.

Potom už to frčí, výběr, nákup, stříhání, zkoušení, „oblíkaná zkouška“, kde si herci poprvé vyzkoušejí, jak jim kostým sedí a jestli „hraje a dýchá“ s nimi.

složka má své přesahy do jiné, takže vzniká vzájemný propletenec, a nedá se tedy přímo určit, komu co přináleží dělat.

Jak dlouho se v divadelní krejčovně zaučuje úplný nováček? Žádný učený z nebe nespadl, to víte, že to chvíli trvá. Divadelní kostým má určitá svá specifika, jako třeba baletní kostým, k němuž se běžná konfekční krejčová nedo-

Kolikrát se musí kostým zkoušet?

Záleží na tom, jde-li o dámský, nebo pánský kostým. Pánské kostýmy jsou kolegyně schopné vyzkoušet během jedné zkoušky.

Pokud nejde o oděv náročnější na výrobu.

A u dam, kde je přece jen obtížnější tvarování, se zkouší až třikrát. Záleží opět na tom, jak je kostým náročný, a na tom, šije-li se kostým na operní zpěvačku nebo na baletku.

divadelní zákulisí krejčovské dílny

↳ V ideálním případě by každá švadlenka měla umět stříhat. Měla by mít představu o tvarech těla ve střihu, umět si správně změřit a prohlédnout tělo člověka, na kterého kostým nebo oděv vytváří, vědět, co šije a jak sešívat různými druhy švů.

A kolik vytvoříte průměrně kostýmů za sezonu?

To je také dost různé. Vezmeme-li například, že za sezonu hrajeme tři opery, musíme počítat s devíti sólisty a třemi alternacemi plus musíme přičíst tak šedesát členů sboru. Vyjde nám nějakých dvě stě šedesát kostýmů, a to nepočítám převleky. A ještě samozřejmě činohra. Ta má svůj soubor řekněme o dvaceti členech a několik inscenací za sezonu. Takže to jsou už velké počty, těch kostýmů jsou rozhodně stovky. Neřeknu vám přesně kolik, některé inscenace jsou komorní, jiné se postavami jen hemží, těžko určit přesná čísla.

A každá alternace musí mít svůj kostým?

Ano, tak je to ideální, pokud nejde třeba o něja­ký velký plášť, do kterého se vejdou herci s různými proporcemi. V takových případech se samozřejmě snažíme jen o nějaké malé úpravy, abychom ušetřili, jelikož je to nákladné.

Jak se pohybují výdaje u kostýmů náročných inscenací?

To je také dost různé. Záleží opět na tom, s jakým dodavatelem se domluvíme. Někdy dostaneme množstevní slevy, ale také je potřeba materiál na nějaký speciální kostým, který kupujeme pro jednoho nebo dva her-

↵ Divadelní kostým je ten, který může být ochuzen o malé detaily, protože na scéně je většinou viděn z určité vzdálenosti a nejsou to zrovna tři metry.

28–29

ce, to už je dražší. Když to zkusím vyloženě od oka spočítat, může to vyjít klidně i na třiadvacet tisíc jen za materiál, a to nepočítám samozřejmě výdaje za práci. Nejde jen o samotný kostým, musíme započítat i boty, šperky, nějaké doplňky.

Tak si to jenom pro pořádek ještě jednou shrneme Vše začíná navržením termínu explikace.

Explikace je schůzka, na níž se setkají všichni včetně vedení souboru, dílen a vůbec všech účastníků a debatují o svých představách. Někdy vytváří výtvarník kostýmy i scénu, jindy jsou to profesionálové dva. Padne návrh rozpočtu a vytvoří se plán, co uděláme takzvaně doma a co musíme objednat na zakázku. Potom už to frčí, výběr, nákup, stříhání, zkoušení, „oblíkaná zkouška“, kde si herci poprvé vyzkoušejí, jak jim kostým sedí a jestli „hraje a dýchá“ s nimi. Je to de facto taková první zatěžkávací zkouška na scéně. Shromáždí se režisér, scénograf, modistka, která dělá klobouky, rekvizitářky, které mají na starost doplňky a věci potřebné k jednotlivým scénám.

Jsme u toho samozřejmě i my z krejčovny a vyslechneme ode všech aktérů jejich připomínky. Potom se kostýmy upravují a vracejí se až v generálkovém týdnu, kdy už musí všechno „zařezávat“. Povoleny jsou pouze drobné opravy. A všechno už směřuje k premiéře, která celý ten proces zakončí.

A v ideálním případě s aplausem! ×

Roman Hoch: člen orchestru Janáčkovy opery – tuby f o t o: Ivan Pinkava

premiéra balet

Baletní premiéra z Montrealu

Louskáček Petr Iljič Čajkovskij choreografie a režie: Fernand Nault

Jako první premiéru nadcházející sezony uvede Balet NdB pod vedením Mária Radačovského nové nastudování Čajkovského baletu Louskáček. Ani tentokrát nepůjde o inscenaci domácích tvůrců – pod poslední inscenací z roku 2002 byl podepsán ruský choreograf Vasilij Medveděv – nynější verze je přenesena z kanadské baletní scény Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Brněnský balet bude teprve druhým souborem v Evropě, pyšnícím se touto kouzelnou zámořskou produkcí. Choreografická verze Fernanda Naulta ožívá rok co rok již více než půl století na montrealské scéně, kde stejně jako v celé Severní Americe stovky jiných produkcí tohoto baletu způsobuje vánoční „louskáčkovské šílenství“. K přednostem Naultovy inscenace patří svěží rytmus, plynulý sled jednotlivých scén a obrazů, ale zejména velkolepá scénická a kostýmní výprava, která diváky doslova oslní svou bohatostí a barevností. Premiéra vánočního titulu proběhne netradičně již v říjnu kvůli listopadovému Festivalu Janáček Brno. Louskáček z kanadské produkce je natolik náročným představením, že by jej nebylo možno nastudovat souběžně s festivalem.

Balet NdB se na premiéru připravuje již od počátku měsíce června, kdy za přítomnosti hostujícího kanadského repetitora Andrého Laprise započaly zkoušky sólistů i sboru baletu. Kromě zkoušek v divadle probíhají také intenzivní zkoušky na Taneční konzervatoři v Brně.

Představení je totiž založeno na množství dětských rolí a roliček, na které se uskutečnil konkurz na taneční konzervatoři i v Baletní škole I. V. Psoty při NdB. A právě s velkou účastí dětí na představení získává tato choreografická verze ohromné kouzlo působící na diváky i malé účinkující.

Balet Louskáček patří k nejoblíbenějším dětským baletům. Dá se dokonce říci, že jeho obliba po více než sto letech od původní premiéry stále vzrůstá. Co tedy přitahuje diváka, ať už toho dospělého nebo dětského, na tomto stoletém kusu dnes, v době efektních televizních a filmových pohádek a fantastických počítačových her?

Kromě mistrné Čajkovského hudby, tak dokonale ilustrující dětský svět fantazie, je to především kouzlo Vánoc. Vánoční svátky si všichni spojujeme s atmosférou pohody, přítomností svých blízkých a teplem domova. Příběh malé Klárky, který se odehrává na Štědrý večer, nás zavede nejdříve do reálného světa bohaté oslavy Vánoc a posléze do říše Klárčiných snů. Tam ožívají hračky, svádějí urputné boje myši a vojáčci, tam se utká Myší král s malým Louskáčkem, ze kterého se po vítězném boji stane krásný princ. S ním potom Klárka putuje do jeho kouzelného království.

Dirigent Scéna Kostýmy Nastudování

Premiéra 10. října 2014 v Janáčkově divadle

Pavel Šnajdr Peter Horne Ludmila Várossová André Laprise, Mário Radačovský

Původní libreto napsal baletní mistr a choreograf Mariinského divadla v Petrohradě Marius Petipa podle pohádky E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král (přepracované A. Dumasem starším). Na jeho podrobný scénář, který dokonce určoval přesný počet taktů jednotlivých scén, vytvořil Čajkovskij jednu z nejkrásnějších baletních partitur plnou poetiky, lyrické melodičnosti, ale i dramatických, někde až bolestných tónů. Spolu s dalšími dvěma Čajkovského balety – Labutím jezerem a Spící krasavicí – patří Louskáček k pozdně romantickému dědictví klasického baletu, bez kterého si jen stěží dovedeme představit repertoár baletních souborů kdekoliv na světě.

Louskáček byl komponován současně s operou Jolanta, s níž měl i společnou premiéru 6. prosince 1892 v Mariinském divadle v Petrohradě. Choreografem představení byl Lev Ivanov, který balet nastudoval za těžce nemocného Petipu. Úspěch u publika byl velký, ale ohlasy odborné kritiky byly spíše negativní. Tento postoj se ale během následujících let proměňoval a Louskáček se udržel na repertoáru divadla dlouhých jedenatřicet let. Za hranicemi Ruska se Louskáček prosazoval velmi pomalu. Dá se říci, že k jeho celosvětovému rozšíření došlo až v polovině minulého století. Můžeme být tedy pyšní, že naše divadlo uvedlo své první nastudování již v roce 1922 v choreografii Jaroslava Hladíka a řadí se tak k první vlně Louskáčků uvedených za hranicemi Ruska. Další inscenace byly díly Miroslava Kůry (1971), Jiřího Kyseláka (1989) a Vasilije Medveděva (2001).

Nové uvedení baletu Louskáček bude nastudováno v choreografii Fernanda Naulta, ve scénografii Petera Horna a kostýmech Ludmily Várossové. Hudební nastudování se uskuteční pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Tančí sólisté a sbor baletu NdB, žáci Taneční konzervatoře v Brně a Baletní školy I. V. Psoty. Nastudování je vedeno André Laprisem, oficiálním repetitorem a správcem nadace Fonds choréographique Fernand Nault. ×

30–31

Rozhovor s uměleckým šéfem baletu NdB

Normální tatranská bouřka

rozhovor Charizmatický tmavovlasý muž s okouzlujícím úsměvem, pronikavým pohledem a nakažlivým smíchem, ale umí být i nesmlouvavý, burácivý a temperamentně výbušný jako tatranská bouřka. To je Slovák Mário Radačovský, nový umělecký šéf brněnského baletu. text: Karel Littera foto: archiv Mária Radačovského, Jana Hallová, Ctibor Bachratý

Souhlasíš s touto charakteristikou?

No, nevím, jestli jsem tatranská bouře, nebo lijavec z Partizánského (smích), odtud totiž pocházím. Každopádně tvrdohlavý i usměvavý jsem, hlavně ale doufám, že jsem „normálně obyčejný“.

Vraťme se v čase. Brno bylo pro tebe vlastně jakýmsi posledním odrazovým divadelním prknem před skokem do ciziny. Nyní je vlastně i takovým pomyslným, prozatím posledním doskočištěm…

Ano, to je pravda, Brno bylo poslední zastávkou před mým odchodem do Holandska. Mám na ně skvělé vzpomínky, které mi zůstanou navždy. Ani se mi nechce věřit, že je to už dvaadvacet let… uteklo to tak rychle. Šéf baletu Zdeněk Prokeš mi nabídl místo a já jsem dodnes rád, že jsem přijal. Tancoval jsem s tehdejší generací sólistů – Simonou Fišerovou-Lepoldovou, Soničkou Zejdovou, ta bohužel již není mezi námi, také Ivan Příkaský stál se mnou na jevišti. I tebe si, Karle, dobře pamatuji. Brno mělo vždy dobré mužské tanečníky, aspoň v minulosti určitě.

No a také báječná Jana Přibylová, tehdy Kosíková, Petr Přibyl a další. Skvělá zkušenost! Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že tu budu jednou v pozici šéfa souboru. Brno má v mé profesionální kariéře své místo, bylo vždy její součástí a evidentně nějaký čas ještě zůstane!

Máš za sebou pro mnohého tanečníka kariéru snů…

Ano, kariéru jsem měl skvělou, to je pravda, ale těžko se mi o tom samotnému mluví.

Profesionálně jsem tancoval čtyřiadvacet let, od roku 1989 do května 2013. Už podruhé se teď ohlížím zpět, jak ten čas letí, všechno se zjevně zrychluje… Začínal jsem v Bratislavě v SND, potom vzpomínané Brno, Nederlands Dans Theater (NDT),

↵ Mário Radačovský, Unsung José Limona (Nederlands Dans Theater)

↳ Mário Radačovský a Klaudia Bittererová, Un Ballo Jiřího Kyliána (SND Bratislava)

Les Grands Ballets Canadiens, jako host pak v Royal Winnipeg Ballet, Vancouveru… není třeba všechno vyjmenovávat. Zkrátka mnoho krásných vzpomínek na skvělé lidi, balety, jeviště… No a po patnácti letech skok zpět na Slovensko. Měl jsem prostě v profesním životě velké štěstí a to ze mě nemluví přehnaná skromnost. Byl jsem totiž ve správný čas na správném místě.

Kde jsi byl nejraději?

Zvlášť rád vzpomínám na období v NDT, v 90. letech byl soubor myslím skutečně na vrcholu a pracovat s Kyliánem, Nahari-

32–33

nem, Forsythem, van Manenem, Duatem, Ekem nebo Lightfootem bylo pro nás každodenní samozřejmostí. Byli jsme neskutečně rozmazlení! Ta doba je neopakovatelná, dnes je bohužel všechno jinak. Nechci vypadat jako člověk, co žije minulostí, jen mám trochu obavu, co bude dál, kdo nahradí ta velká jména? Co bude za dalších třicet let, jak bude vnímat společnost divadlo? No, každopádně je to už všechno pryč a já jsem šťastný, že mi bylo vyšší mocí dovoleno to prožít. Skutečně si myslím, že něco jako Bůh existuje, bylo mi dopřáno, ale teď musím jít dál. Každý máme svou cestu a ta moje mě

→

↵ Mário Radačovský a Anik Bissonnette v Petite Mort Jiřího Kyliána (Montreal)

teď přivedla zpět do Brna. Je vzrušující být součástí historie brněnského baletu a společně se svým souborem vytvářet novou kapitolu. Doufám, že to bude něco výjimečného, a za tu možnost děkuji řediteli Martinu Glaserovi, který mě ke spolupráci oslovil.

Po návratu jsi působil na rodném Slovensku…

Na Slovensku jsem již tančil před odchodem do Brna. SND byl můj úplný začátek po absolutoriu na Taneční konzervatoři u paní profesorky Pilzové. Hned v osmnácti letech jsem dostal první velkou roli Albrechta v Giselle, pro mne nejkrásnějším klasickém baletu. Vybral si mě kubánský baletní mistr Joaquín Banegas, který v Bratislavě inscenoval choreografickou verzi Alicie Alonso z Kubánského národního baletu. Dodnes na toho pána myslím, byl to neuvěřitelný člověk, profesionál. Pak přišly další balety a role, Labutí jezero, Romeo a Julie, Dáma s kaméliemi, Carmen. Potom patnáct sezon za hranicemi a šok.

Myslíš tu nabídku SND? Zkontaktovala mě nová ředitelka SND Silvia Hroncová, někdo jí o mně asi pověděl a zřejmě mluvil kladně, ona mu uvěřila a udělala ze mě uměleckého ředitele baletu SND. Za to jí děkuji a myslím, že jsem ji nezklamal. Byla skvělý „generál“, tak já říkám svým přímým nadřízeným, mezi námi panovala důvěra. Zažili jsme společně i historické okamžiky, třeba otevření Nové budovy SND. Byla po dlouhé době ředitelem fandícím baletu, který má vždy v kamenných divadlech roli jakési Popelky. Umožnila souboru pod mým vedením takový rozlet, jaký dlouho předtím nebyl možný. Na čas také skončilo

to nešťastné dělení v divadlech tak rozšířené, a to že opera je to první a nej a ostatní věci jsou sice „pěkné“, ale druhořadé.

Co jste vlastně uváděli?

Vybudovali jsme postupně skvělý repertoár postavený nejen na klasice, ale poprvé jsme uvedli na slovenskou scénu díla choreografů, jako byli Jiří Kylián, Paul Lightfoot, George Balanchine, Fernand Nault, James Kudelka a rozpracovány jsme měli další spolupráce. Vědělo se o nás ve Vídni, začali jsme spolupracovat s Brnem, Prahou nebo Budapeští a na Slovensku s Nitrou a Piešťanami. Vyjeli jsme poprvé do Kanady, byli jsme v Číně, Německu, Rumunsku a dalších zemích… Přišel ale šok, tentokrát negativní. Nesmyslné změny ve vedení, které jsou v našich končinách bohužel dost časté, byly příčinou mého odvolání, chce se mi říct

přímo vyhození, den před naší evropskou premiérou Kudelkova Čtvera ročních dob.

Téměř pět let bojů a skvělých výsledků bylo v momentu pryč, opět zůstaly jen vzpomínky. Naštěstí člověk, který tohle všechno způsobil, už zřejmě navěky zůstane mimo veškeré kulturní dění, aspoň co se týká vedoucí pozice.

Zlomilo tě to, nebo naopak „nakoplo“?

Nezlomilo, ale křivda vždy velmi bolí… A tak jsem s velkou motivací založil Balet Bratislava, chtěl jsem dál pokračovat ve směru, který jsem vytýčil už v SND. Kdybych ale věděl, co nás jedenáct statečných, kteří jsme odešli z divadla, čeká, asi bych si to rozmyslel. Všichni ti věrní mají v mém srdci výjimečné místo, riskovali a bojovali za ideu, která se v praxi sice rozvinula, ale ukázala

↳ Nově, kvalitně, blokově

Nový systém blokového hraní od sezony 2014/2015 Balet Národního divadla Brno přechází jako jediný soubor ve svazku NdB na nový systém hraní, tzv. blokový systém. V čem tato inovace spočívá a jaké přinese výhody? Předem je nutné poznamenat, že jde o zcela běžný hrací model fungující v zahraničí ve většině velikostně srovnatelných renomovaných divadel našeho typu. V Baletu NdB bude uplatněn v jakémsi řetězení minibloků, což znamená, že vybraná představení až na výjimky nebudete moci zhlédnout průběžně během celé sezony, tak jak jste byli doposud zvyklí, ale budete mít možnost navštívit je pouze v kratším časovém období. Co přinese tento systém pro vás, diváky? Kromě malého nepohodlí, spočívajícího v pozorném prostudování hracího plánu, již jen výhody. Systém nám dovolí klást daleko větší důraz na uměleckou kvalitu a výkon, ne jen na počet odehraných představení. Soustředěním sil na detail pak vznikne nová kvalita, kterou naše publikum jistě ocení. Sledujte prosím pozorně náš nový hrací program, nápomocny vám budou také tiskové materiály i webové stránky divadla. ×

rozhovor se v současnosti na Slovensku jako neživotná. V duchu děkuji všem tanečníkům za to, jak statečně jsme společně bojovali, ale nenašli jsme u nás podmínky k tomu, aby se čistě profesionální nezávislý taneční soubor uživil. I když jsme během dvou let hostovali několikrát v Praze, Brně, Bukurešti, Finsku a působili jsme na Nové Scéně, přesto nakonec vše skončilo zrušením. Opět velmi bolavé… Ale nelituji ničeho, byla to skutečná vysoká škola, moc jsem se naučil. A děkuji ještě jednou těm svým bláznům za společný heroický výkon!

Jaké plány máš s brněnským baletem?

Plány s brněnským baletem? Velmi jednoduché! Kvalita, kvalita, kvalita… Ano, jde mi a vždy šlo především o kvalitu. Podotýkám, že to vůbec neznamená, jak napsal nedávno jeden génius a odborník na všechno, že dosud nebylo v Brně nic kvalitního… Přeji si, abychom pracovali a tvořili v radosti a pohodě a trošku lepších finančních podmínkách.

Ale v první řadě nám přeci všem jde hlavně o tanec, divadlo a emoce, které předáváme lidem. Pro mě je umění stejně důležité jako zdraví, štěstí nebo vědomosti. A zase ta kvalita! Chci, abychom se jako soubor neustále učili a zdokonalovali a aby tanečníci na sobě tvrdě pracovali ne proto, že to řekl Radačovský, ale protože chtějí být lepší!

Přál bych si, abychom byli společně vyladěni na stejnou vlnovou délku, slyšeli jeden druhého a věřili v to, co děláme. Protože být tanečníkem není zaměstnání, je to povolání a poslání, něco nepopsatelného. Nejkratší, ale zároveň nejkrásnější kariéra, jaká může být. Reprezentujeme pohyb, tělo a vznešenost. Něco, co vzbuzuje nebo by mělo vzbuzovat obdiv.

Jakým způsobem jde ještě zvyšovat kvalita?

Abychom dosáhli toho, o čem tu hovořím, budeme hrát od nové sezony jinak, blokově.

Budeme se lépe soustředit na jednotlivá představení. Brno má pro mě velký potenciál a moc si přeji, abychom jej s mým týmem a tanečníky využili. Když budeme společně chtít, a doufám, že to nezní jako klišé, věřím, že budeme nejlepší. Cítím, že na to máme, nepůjde to ale bez obětí, otevřenosti, upřímnosti a pravdivosti vůči sobě navzájem. Doufám, že se mi podaří přesvědčit a namotivovat soubor, aby vše vnímal mýma očima a aby uvěřil, že společnými silami můžeme dosáhnout výjimečné věci.

V Bratislavě se mi to podařilo a jak v SND, tak hlavně v Baletu Bratislava nejen že uvěřili, ale dokázali věci, které jim nikdo nikdy nevezme. A na to jsem velmi hrdý!

↳ Mário Radačovský a Klaudia Bittererová Čtvero ročních dob (Podzim) Jamese Kudelky (SND Bratislava)

Jaký repertoár by sis přál pro svůj soubor?

Repertoár bude vyvážený. Miluji klasiku, samozřejmě dobře a kvalitně udělanou.

A to nejen po taneční stránce! Do kvalitní klasické inscenace je třeba investovat, aby scénická a kostýmní výprava vypadala tak, jak má. Konkrétní dlouhodobý dramaturgický plán zatím nevyzradím, i když je v přípravě.

Chystáme ale díla světových, evropských i domácích choreografů a také já si dovolím přispět svou tvorbou. Velmi se na to těším.

A na závěr, jako člověk, který zcestoval doslova celý svět, jak vnímáš právě Brno?

Brno je super a velmi zkrásnělo! A věřte, není to ode mě jen projev zdvořilosti. Opravdu zkrásnělo, a i když jsme tu s Klaudií (sólistka baletu Klaudia Bittererová) jen krátce, je nám tu dobře.

Přeji hodně úspěchů a radosti v brněnském angažmá! ×

Mário Radačovský (1971) Po dokončení studia na Taneční konzervatoři v Bratislavě nastoupil v roce 1989 do Baletu SND, kde se po krátkém čase stal sólistou. V roce 1992 dostal nabídku tancovat v Netherlands Dance Theatre Jiřího Kyliána v Haagu. V roce 1999 přijal další nabídku ze zahraničí a stal se prvním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 jako hostující sólista, od roku 2006 byl uměleckým šéfem. Je zakladatelem souboru Balet Bratislava, který vedl do jeho zrušení (2010–2013). Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem Baletu NdB. Choreograficky začal tvořit v roce 2002.

Jeho prvotinou byla miniatura The Letter. Mezi další choreografická díla patří Passage á l’eau trouble, Vals, Inspirace, Bolero, Shadows and Lights, Balansoire, Setkání s labutí, Souffle des oiseaux. Pro Balet SND vytvořil díla Změna …

Warhol, 68 a Everest. Dále v zahraničí Maria de Buenos Aires (Bukurešť), Romeo a Julie (Michigan, USA), Skříňka hraček (Montreal), Klavírní koncert Richarda Dubry (Riga). Pro Balet Bratislava vytvořil choreografie Romeo a Julie, 3 Duety, Monos a Queen. Pro Choreografický ateliér Baletu NdB vytvořil v roce 2009 duet Urlicht a balet Osudové lásky (2013).

34 –35

Nový vizuální styl „Je tedy třeba vytvořit silný a nezaměnitelný styl prezentace, který má šanci prosadit se ve městě, kde je tolik aktivních divadel, a zároveň pomocí takového vizuálního stylu zprostředkovat signál, že žijeme ve 21. století a divadlo na to nějakým, sobě vlastním, způsobem reaguje.“ „Je třeba řídit se především dobrým vkusem a společně s dodržováním typografických pravidel, která jsou obecně známá, vytvářet vizuální kulturu ve vztahu k uživatelům a návštěvníkům Národního divadla Brno.“

„...Proč tolik slov o běžné propagační tiskovině? Protože slibuje a prakticky začíná, doufejme, zásadní proměnu mentality brněnského divadla, které se sice stále jmenuje Národní, i když je významem i logikou prostě městské, ale přestává shlížet na diváky ze zastydle obrozenského piedestalu a přibližuje se k nim jako rovný k rovnému, jako současník k současníkovi roku 2014. Oslovuje kumštmilovné lidi, otevírá divadlo svému městu a jeho obyvatelům.

Je to prosté, ve světě samozřejmé, ale u nás nebývalé...“ Josef Herman v Divadelních novinách o prvním tištěném materiálu v nové grafické podobě (brožura Předplatné na sezonu 2014/15)

Robert V. Novák – z manuálu k novému vizuálnímu stylu Národního divadla Brno

design → Robert V. Novák

↵

Velkoplošný plakát k předplatnému na sezonu 2014/15.

galerie

↵

↱

↳

Velkoplošný plakát z podzimní kampaně na premiéry sezony

Hrnky s novým logem Národního divadla Brno a letáky anoncující zahájení předplatného na sezonu 2014/15.

Robert V. Novák (1962) Autor nového vizuálního stylu NdB se grafickou úpravou tiskovin začal zabývat po roce 1989.

Jako tvůrce vizuálního stylu nebo grafického řešení konkrétních projektů spolupracoval s řadou významných kulturních institucí, mimo jiné například se Západočeskou galerií v Plzni, Moravskou galerií v Brně, Galerií Rudolfinum v Praze, Galerií výtvarného umění v Ostravě, Národní galerií v Praze, Lang­

hans Galerií Praha, nakladatelstvími Torst, Kant, Arbor vitae a mnoha dalšími.

V letech 1992–2005 vytvářel grafickou tvář Divadla Archa v Praze. Byl autorem plakátů, programů a veškeré další grafiky divadla. V letech 2007 až 2014 graficky upravoval plakáty pro činohru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

V Brně připravil, mimo jiné, pro Moravskou galerii grafiku výstav ...a nezapomeňte

na květiny, Rytmy – pohyb – světlo, impulsy futurismu v českém umění, publikaci k výstavě Obrazy mysli, mysl v obrazech, pro Dům umění města Brna pak grafiku výstavy fotografa Joela-Petera Witkina. V roce 2012 byl členem mezinárodní poroty Bienále grafického designu Brno.

Jeho tvorba na poli grafického designu je pravidelně oceňována. Novákem graficky upravené knihy se od roku 1993 každoročně umísťují

v soutěži Nejkrásnější české knihy roku. Kniha Andy Warhol a Československo byla paralelně oceněna jako Najkrajšia kniha Slovenska 2011. V roce 1998 dostal cenu TypoDesignClubu. Je dvojnásobným držitelem ceny Czech Grand Design jako Grafický designér roku (2008 a 2010). Za plakáty a grafiku k filmu Alois Nebel obdržel cenu České filmové a televizní akademie „Český lev“ (2011). ×

↵

Anonce předplatitelských skupin připravená pro konkrétní plochy v podchodu k brněnskému hlavnímu nádraží.

36–37

Redfest 2014 The Republic of Kafka

Kafka jako téma!

Týden s Franzem K.!

Kafka jako hrdina!

Inscenace od Kafky!

Kafka jako autor!

O Kafkovi!

Kafkovské!

Kafka jako inspirace!

Kafka jako mýtus!

Kafka!!!

festival Oficiální program 1. 10. 19.00

Můj romantický příběh – Divadlo Petra Bezruče předskokan Redfestu

DR

3. 10. 19.00

Jak chutná moc – Národní divadlo Brno zahájení Redfestu

DR

4. 10. 20.00

Proměna – Švandovo divadlo, Praha

DR

5. 10. 19.00

Kauza Kafka – Jihočeské divadlo, České Budějovice

DR

6. 10. 19.00

Kabaret Kafka

DR

7. 10. 19.00

Pomocník Walser – Studio Hrdinů, Praha

DR

8. 10. 19.00

Zámek – HaDivadlo

9. 10. 19.00

Past – Divadlo Komedie, Praha

DR

10. 10. 19.00

Zámok – Divadlo Astorka Korzo ’90, Bratislava zakončení Redfestu

DR

HaDivadlo

Již poosmé přivítá Divadlo Reduta festival Redfest. Nabitý týdenní hvězdný program začíná ve středu 1. října speciálním předskokanem – oceňovanou inscenací „Můj romantický příběh“ v provedení Divadla Petra Bezruče. Oficiálně festival zahájí premiéra titulu NdB „Jak chutná moc“. Tématem letošního ročníku je sice dílo, život i osobnost Franze Kafky, do programu jsme ovšem zahrnuli i výjimečné projekty, které se ke kafkovskému mýtu (či kafkovskému pocitu) vztahují velmi volně nebo se jím nechávají pouze inspirovat. Součástí festivalu bude i off-program. Detailní přehled všech redfestových přidružených aktivit naleznete od 1. září na webových stránkách NdB (www.ndbrno.cz).

Tip z off-programu 8. 10. 20.30

Kafka pusu na ZÁMEK (R. Blumaier, M. Dalecký, J. Jelínek, J. Kniha a A. Stankov aneb Večer kafkovských improvizací v Redutě)

Tipy z programu f o t o : Tomáš Ruta

↵

D. C. Jackson: Můj romantický příběh Divadlo Petra Bezruče Singles groteska

↵

Začátek vztahu nemusí vždy zářit jasnými barvami… / Komedie mladého skotského dramatika D. C. Jacksona nabízí zábavný, a přesto nekompromisní pohled na hledání toho pravého partnera dnešními třicátníky. Pod slupkou zábavné hry se ukrývá originální vztahová tragikomedie, jejíž vtip je navíc umocněn hereckým obsazením – pětice hlavních představitelů ztvárňuje téměř šestnáct postav. režie: Daniel Špinar / dramaturgie: Ilona Smejkalová / výprava: Lucia Škandíková / v hlavních rolích: Tereza Vilišová a Ondřej Brett / dále hrají: Lukáš Melník nebo Albert Čuba, Sylvie Krupanská nebo Petra Kocmanová a Markéta Haroková / premiéra: 27. září 2013 Tereza Vilišová získala za ztvárnění hlavní role Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie, inscenace obdržela Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou inscenaci nového textu.

f o t o : Alena Hrbková

F. Kafka: Proměna – Švandovo divadlo, Praha režie: Dodo Gombár / dramatizace: Dodo Gombár, Lucie Kolouchová / hrají: Marek Pospíchal, Petr Vaněk, Kristýna Frejová, Martina Krátká, Andrea Buršová nebo Erika Stárková a další.

38–39

→

festival Redfest

Tipy z programu ↳ A. Egerházi: Kauza Kafka Jihočeské divadlo České Budějovice Dva světy Franze K.

f o t o : Michal Siroň

„Nezoufat si, ani nad tím, že si nezoufáš. Když se zdá, že všemu už je konec, přece jen se dostaví nové síly, to právě znamená, že ještě žiješ!“ / Jednoaktové baletní představení, které pojednává o osobnosti i díle Franze Kafky. Kafkův neobyčejný pohled na svět: jeho vztah ke společnosti či jeho názor na moc. To vše v originálním a netradičním baletním ztvárnění. choreografie, režie a dramaturgie: Attila Egerházi / scéna: Loes Schakenbos / kostýmy: Bregje Van Balen / v titulní roli: Viktor Svidró nebo Péter Rovó / premiéra: 22. listopadu 2013 Viktor Svidró byl za titulní roli nominován na Cenu Thálie.

f o t o : Lukáš Havlena

↳

L. Trmíková, G. Hofmann: Pomocník Walser Studio Hrdinů, Praha Umělec v mezní situaci

f o t o : Jozef Uhliarik

↳

F. Kafka: Zámok Divadlo Astorka Korzo ’90 Těžká noční můra

Je zima a hustě sněží. Zeměměřič K. nastupuje do nové práce ve vesnici, která spadá pod tajemný zámek tyčící se nad obcí. Dorazí v noci, všechny hotely jsou plné, a tak přenocuje v místním hostinci. Když se ale ráno probudí, všechno je jinak… / Návrat režiséra Romana Poláka k dílu Franze Kafky.

Režie: Roman Polák / dramatizace: Daniel Majling a Roman Polák / dramaturgie: Andrea Dömeová / scéna: Tom Ciller / kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová / hrají: Juraj Loj, Zita Furková, Rebeka Poláková, Anna Šišková, Ady Hajdu a další / premiéra: 21. června 2012 Roman Polák získal za mimořádnou režii této inscenace Výroční cenu Literárního fondu, za mimořádné herecké výkony získali Prémie Literárního fondu i Rebeka Poláková a Juraj Loj.

„Diváci uvidí něco ošklivého a něco krásného, a ta krása převládne!“ / Robert Walser byl geniální literární outsider. Jeho dílo je obrazem zmatené duše i svérázným pohledem na svět kolem něj.

Na první pohled nevzrušivý, jednoduchý a křehký příběh v sobě skrývá univerzální téma složitosti lidské existence, nemožnosti dosažení ideálu i zlo, které má kořeny v obyčejné hlouposti. Inscenace vychází jak z textů Roberta Walsera, tak z walserovských interpretací i novely Gerta Hoffmanna.

Režie: Jan Nebeský / dramaturgie: Jan Horák / výprava: Michal Pěchouček / hrají: Jiří Černý, David Prachař, Lucie Trmíková a Saša Rašilov / premiéra: 12. listopadu 2013 ×

„Jako pes!“ řekl, bylo to, jako by ten stud ho měl přežít.

Poslední věta Kafkova Procesu

nekrolog

Ondřej Mikulášek

Zcela nepřipravené nás v polovině léta zastihla nesmírně smutná zpráva: v sobotu 9. 8. 2014 nás náhle navždy opustil náš drahý kamarád a kolega, čestný člověk, vynikající herec a dlouholetá opora činoherního souboru Národního divadla Brno, pan Ondřej Mikulášek.

Ondra Ondřeje Mikuláška jsem znal od jeho narození. Naše rodiny byly v ne právě nejšťastnějších padesátých letech v blízkém kontaktu – máma spolupracovala coby výtvarnice s redakcí časopisu Host do domu, ve které působil jeho otec Oldřich spolu se svým básnickým souputníkem a kamarádem Janem Skácelem. Ondřej se narodil den před mými prvními narozeninami. Prožili jsme společné dětství – chodili jsme spolu do školky v Kotlářské ulici, s našimi rodiči jsme trávili společné prázdniny, oba jsme později působili v dětském rozhlasovém souboru Pirko.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Ondra vystudoval brněnskou dramatickou konzervatoř pod pedagogickým vedením Stanislava Zindulky. Po jejím absolvování účinkoval jednu sezonu v šumperském Severomoravském divadle, aby s krátkou „brněnskou“ přestávkou na dvacet let zakotvil ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), kde ztvárnil řadu významných charakterů. Tam také působila jeho první manželka, herečka a básnířka Marcela Večeřová († 2004).

Jejich syn Jan je dnes uznávaným divadelním režisérem. Roku 1992 se Ondřej vrátil do rodného Brna a až do svého skonu působil nepřetržitě v souboru Mahenovy činohry, kde přesvědčivě zahrál desítky charakterově odlišných postav. Vedle toho jsme ho mohli vidět také na scéně brněnské Reduty a v Divadle U stolu. Mnoho příležitostí jeho talentu poskytlo také brněnské studio České televize – nejvýrazněji se do paměti diváků zapsal rolí strážmistra Řepy v oblíbeném seriálu Četnické humoresky.

Výrazným rysem Ondrovy osobnosti byl jeho vytříbený, až svérázný smysl pro humor. Dodnes se traduje historka z jeho přijímacích zkoušek na Janáčkovu akademii múzických umění (kterou nakonec nestudoval). Měl za úkol rozehrát improvizovanou etudu na téma „uklidnění řvoucího dítěte“. V učebně bylo koncertní křídlo. Ondra k němu usedl a začal, zprvu velmi jemně, preludovat. Občas se otočil s utišujícím gestem k nedaleké prázdné židli, na které ono imaginární dítě „vyvádělo“. Gesta, stejně jako síla úhozů na klávesy, postupně gradovala, až situace vyústila v kýžený vrchol: Ondra vstal, zvedl víko klavíru, „vzal“ dítě, položil je do útrob křídla, víko přirazil a začal mocně bušit do kláves.

Měli jsme s Ondrou celoživotní zavedený zvyk – nikdy jsme nezapomněli vzájemně si vinšovat ke svým narozeninám, a pokud jsme byli oba v Brně, také si k nim připít. V letošním dubnu to tedy bohužel bylo naposled. Příliš brzy, Ondro.

(1953–2014) Rampa (Ondrovi)

Ze všech lamp jen jedna ještě svítí.

Mám rád toto kvítí hedvábných můr.

Nakonec i ona zhasla.

A její vlákna prasklá, ztrhané struny chmur – je němé, slepé vytí v tmu ponořených ramp.

(Oldřich Mikulášek, Sólo pro dva dechy, ČS Praha 1983)

Ondřej Mikulášek v roli Parida, syna Priamova, Troilus a Kressida, 1986.

Ondřej Mikulášek jako Ill, Návštěva staré dámy, 2001.

/ Lubor Fridrich /

„Nečekaný odchod člověka na vrcholu sil je vždy velmi bolestný.

V Ondřeji Mikuláškovi ztrácí Národní divadlo Brno výrazného herce, který bude chybět kolegům i divákům.“ / ředitel NdB Martin Glaser /

Ondřej Mikulášek jako Porotce č. 4, Dvanáct rozhněvaných mužů, 2006.

40– 41

klub mecenášů NdB

↳ Mecenášem

může být každý!

↵

Vedle dlouhé řady novinek, kterými je nová divadelní sezona 2014/2015 doslova našlapaná, jsme pro vás, diváky a příznivce Národního divadla Brno, připravili Klub mecenášů ve zbrusu novém hávu. Chceme vám naše divadlo otevřít, naslouchat vašim připomínkám a návrhům a v neposlední řadě vám dát také možnost se na tvorbě svého divadla konkrétně a hmatatelně podílet. Jako člen klubu mecenášů tuto možnost dostanete. Díky daru, jehož výše závisí jen na vás, obdržíte balíček výhod, překvapení a neobvyklých zážitků. V průběhu sezony budeme pro naše mecenáše pořádat speciální akce, setkání s uměleckým vedením, které vám představí „projekty sezony“, na čem aktuálně pracujeme, co pro vás připravujeme a také „perličky ze zákulisí“. Necháme vás nahlédnout za oponu! Tam, kde se připravují inscenace a „dělá“ divadlo. Díky členství v klubu můžete stanout svému divadlu a oblíbenému souboru na dosah ruky a kromě diváka být i aktivním činitelem a partnerem.

Pro mnoho lidí je pojem mecenáš velmi vzdálený, tento archaický výraz, který vznikl již ve starém Římě, evokuje aristokrata v sametovém kabátě, který shromažďuje umělecká díla. Dnes je to spíše obraz vysoce postaveného, bohatého muže, stojícího na samém vrcholu společenského žebříčku. Tento obraz ale není zcela přesný. Dávno i nyní, podíváme-li se pojmu mecenáš opravdu na zoubek, spatříme člověka, který se umí rozhlédnout, zajímá se o všechno, co ho obklopuje, je aktivní a snaží se ovlivňovat společnost, v níž žije, aby měla vkus, byla vzdělaná a v širokém slova smyslu opravdu kulturní. A je schopen pro to i něco udělat. Nejsme takoví náhodou vlastně (skoro) všichni? Proto Národní divadlo Brno přichází s mottem: „Mecenášem může být každý!“ Každý z vás, komu není lhostejná kulturní úroveň společnosti, ve které se denně pohybuje. Každý, komu záleží na kvalitě divadelního umění, které vzniká v jeho městě. Každý z vás může podpořit svoje divadlo, udělat něco „pro pocit jistoty“, být kulturní, stát se mecenášem! ×

Pro naše mecenáše máme přichystány nevšední zážitky. V tomto případě pro zástupce společnosti VARS překvapení v podobě prohlídky zákulisí a přípitku s herci přímo na jevišti Mahenova divadla!

Stát se donátorem nikdy nebylo tak snadné!

Chcete se stát donátorem a podpořit festival Janáček Brno 2014, který pro vás Národní divadlo Brno pořádá v termínu 21.–29. listopadu? Žádný problém. Přispějte a pomůžete tak udržet kvalitu jeho programu, o kterou nám jde především! Nová DONÁTORSKÁ APLIKACE nabízí velmi jednoduchý a atraktivní způsob podpory.

Můžete si vybrat ze čtyř různých dárcovských skupin (20, 50, 100 a 200 eur). Za každý svůj dar získáte jedinečný dárcovský balíček: vedle jmenovitého poděkování na webových stránkách festivalu také například festivalový katalog, přípitek s účinkujícími umělci o přestávce vybraného představení či možnost nahlédnout do zákulisí divadla. Dar můžete věnovat prostřednictvím služby PayPal. Jednoduše použijete kreditní kartu, i když u této služby nemáte zřízen účet.

Zaslání daru vám díky tomu zabere jen minimum času. Kompletní informace o možnostech podpory naleznete na stránkách janacek-brno.cz.

Děkujeme, že nás podpoříte!

SKIN LUMINIZER FOUNDATION

Obsahuje jemné cˇástecˇky, které plet’ nádherneˇ rozjasní a dodají jí zdravý vzhled. Bud’te okouzlující díky dokonalému základu lícˇení. #MAKEGLAMOURHAPPEN Odhalte svůj půvab na maxfactor.cz

ORIGINÁLNÍ NEPASTERIZOVANÝ SVĚTLÝ LEŽÁK 12 ZE STARÉHO BRNA

12991_STB_Drak_inz_204x140_v10.indd 1

15.8.14 15:41

INTERNET HLASOVÉ SLUŽBY SLUŽBY PRO ISP

NOVÉ VLASTNÍ UNIKÁTNÍ DATA CENTRUM

Nové BMW X4

KONEC KONVENCÍM.

www.renocar-bmw.cz

Radost z jízdy

POZNEJTE NEZNÁMÉ. NOVÉ BMW X4. #BMWSTORIES Renocar Brno, Řípská 5C, Brno - Slatina (D1, EXIT 201), tel.: 548 141 548, info@renocar.cz, Otevřeno 7 dní v týdnu Renocar Praha, Lipová 280, Praha - Čestlice (D1, EXIT 8), tel.: 261 393 600, info@renocar.cz, Otevřeno 7 dní v týdnu Kombinovaná spotřeba paliva a emise CO2 nového BMW X4: 5,2–8,3 l/100 km, 136–193 g/km.

mediální partneři

partneři

BMW FINANCIAL SERVICES

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR Divadlo Reduta

↗ L

lektorský úvod

září 2014 od 13. 9.

opera

činohra

13. 9. 19.00 Prodaná nevěsta

↗ L

sobota

18. 9. 19.00 Ensemble Opera Diversa čtvrtek Recitál Richarda Nováka

21. 9. 17.00 Osud neděle

| JD |

13. 9. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| DR |

13. 9. 17.00 Ostrov pokladů | MD | sobota 14. 9. 20.30 Listování s Lukášem Hejlíkem: | DR | neděle Roger Krowiak 15. 9. 18.00 Žítkovské bohyně host | MD |

↗ L F | JD |

24. 9. 19.00 Ensemble Opera Diversa

| DR |

26. 9. 19.00 Koncert české hudby

| JD |

středa Miniopery pátek

30. 9. 19.00 Maria di Rohan úterý

↗ L U, ZOA | JD |

sobota

pondělí

16. 9. 19.00 Romeo a Julie ZK, ZČ, W | MD |

úterý

17. 9. 19.00 Králova řeč

balet

čtvrtek pátek

16. 9. 17.00 Bajadéra

↗ L KO 1, 2 | JD |

sobota

19. 9. 19.00 Bajadéra

↗ L Dárek 1, 2 | JD |

neděle

pátek

27. 9. 17.00 Sněhurka a sedm trpaslíků sobota

| MD |

19. 9. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

14. 9. 19.00 Révérence Janě Přibylové | JD |

úterý

| MD |

středa

18. 9. 19.00 Scapinova šibalství

DV | JD |

| MD |

20. 9. 19.00 Nora

| DR |

21. 9. 15.00 Listování:

sobota

neděle Eliáš a babička z vajíčka

22. 9. 10.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

22. 9. 19.00 Ostře sledované vlaky pondělí

| DR | | MD | B | MD |

23. 9. 19.00 Cyrano z Bergeraku

| MD |

24. 9. 19.00 Králova řeč

| MD |

25. 9. 19.00 Jak je důležité míti Filipa

| MD |

26. 9. 19.00 Mandragora

| MD |

27. 9. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

27. 9. 19.00 Lysistrata

| MD |

úterý středa

čtvrtek pátek sobota

↗ L

sobota f o t o : Barbora Lakotová

A | MD |

20. 9. 14.00 Zlatovláska

pondělí

Lysistrata

| MD |

27. 9. 19.00 Loupežníci

| DR |

28. 9. 19.00 Othello

| MD |

sobota

neděle

↗ L

29. 9. 10.00 a 19.00 Lakomec S (19.00) | MD | pondělí

30. 9. 10.00 Ostrov pokladů | MD | úterý

Loupežníci

f o t o : Vladimír Kiva Novotný

Polská krev

f o t o : Patrik Borecký

program

6. 10. 19.00 Kabaret Kafka pondělí Redfest 2014

| DR |

7. 10. 19.00 Othello Dárek 1 | MD | úterý

říjen 2014 opera

7. 10. 19.00 Pomocník Walser – Studio Hrdinů, Praha

úterý Redfest 2014

8. 10. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza středa

ZČ | MD |

8. 10. 19.00 Zámek – HaDivadlo středa Redfest 2014

| DR |

| HaDivadlo |

9. 10. 18.00 Králova řeč vyprodáno

| MD |

3. 10. 19.00 Lazebník sevillský | MD |

9.10. 19.00 Past – Divadlo Komedie, Praha

| DR |

čtvrtek

pátek

čtvrtek Redfest 2014

4. 10. 19.00 Rusalka PS | JD | 10. 10. 19.00 Zámok – Divadlo Astorka Korzo ’90, Bratislava pátek Redfest 2014

sobota

5. 10. 17.00 Osud

| DR |

↗ L | JD |

11. 10. 10.00 Brněnské pověsti | DR |

11. 10. 18.45 Macbeth DR |

11. 10. 17.00 Ostrov pokladů | MD |

neděle

sobota Přímý přenos Metropolitní opery

sobota sobota

15. 10. 19.00 Carmen SPO | JD | 13. 10. 19.00 Mandragora | MD | středa

pondělí

16. 10. 19.00 Ensemble Opera Diversa čtvrtek Dýňový démon ve vegetariánské restauraci

| DR |

18. 10. 18.45 Figarova svatba | DR |

13. 10. 19.00 Jak chutná moc ČP 1 | DR | pondělí

16. 10. 19.00 Scapinova šibalství A | MD |

sobota Přímý přenos Metropolitní opery

čtvrtek

19. 10. 17.00 Polská krev F, RP | JD |

17. 10. 19.00 Bůh masakru | MD |

neděle

23. 10. 19.00 Prodaná nevěsta | JD | čtvrtek

pátek

17. 10. 19.00 Provaz | DR |

pátek

29. 10. 19.00 Aida U | JD | 18. 10. 14.00 Brněnské pověsti | DR |

středa

sobota

30. 10. 19.00 Requiem | JD |

19. 10. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

19. 10. 15.00 a 20.30 Listování s Lukášem Hejlíkem

| DR |

čtvrtek

balet

neděle

20. 10. 19.00 Jak chutná moc ČP 2 | DR | ↗ L JD prem 1, 2 | JD |

pondělí

↗ L E, UČ | JD |

úterý

10. 10. 19.00 Louskáček premiéra pátek

11. 10. 17.00 Louskáček sobota

neděle

17. 10. 10.30 Louskáček | JD | pátek

21. 10. 19.00 Lysistrata / Aiás | MD | 21. 10. 19.00 Loupežníci SPČ 1 | DR | úterý 23. 10. 19.00 Romeo a Julie B | MD |

25. 10. 17.00 Bajadéra

↗ L C, J | JD |

čtvrtek

27. 10. 19.00 Bajadéra

↗ L ZK, ZOK | JD |

pátek

sobota

pondělí

24. 10. 19.00 Králova řeč | MD | 24. 10. 19.00 Jules a Jim | DR | pátek

činohra

25. 10. 10.00 Zlatovláska | MD |

1. 10. 19.00 Bůh masakru | MD |

25. 10. 19.00 Jak chutná moc D 1 | DR |

1. 10. 19.00 Můj romantický příběh – Divadlo Petra Bezruče | DR | ↗ L středa předskokan Redfestu 2014

pondělí

2. 10. 19.00 Jak chutná moc premiéra MD prem 1 | DR |

28. 10. 19.00 Loupežníci SPČ 2 | DR |

3. 10. 19.00 Jak chutná moc pátek Redfest 2014

29. 10. 19.00 Ostře sledované vlaky

sobota

středa

čtvrtek

↗ L

MD prem 2 | DR |

4. 10. 14.00 Životní příběh mimina s velkou hlavou

| MD |

4. 10. 19.00 Veselé paničky windsorské

| MD |

4. 10. 20.00 Proměna – Švandovo divadlo, Praha

| DR |

sobota sobota

sobota Redfest 2014

sobota

27. 10. 19.00 Lakomec | MD |

úterý středa

30. 10. 19.00 Jak je důležité míti Filipa čtvrtek

30. 10. 19.00 Nora

čtvrtek

| MD | | MD |

↗ L | DR |

31. 10. 19.00 Hostina dravců premiéra MD prem 1, 2 | MD | pátek

5. 10. 19.00 Kauza Kafka – Jihočeské divadlo, České Budějovice | DR | neděle Redfest 2014

↗ L

46– 47