Polská krev e-program by National theatre Brno

Osoby a obsazení

polská krev

Opereta o třech dějstvích Libreto Leo Stein, Český překlad: Ivo Osolsobě, úprava: Patricie Částková, Tomáš Pilař Hudební nastudování Dirigent Režie Scéna a kostýmy Choreografie Sbormistr Sbormistr dětského sboru

Jakub Klecker Jakub Klecker, Ondrej Olos Tomáš Pilař Aleš Valášek Hana Litterová Pavel Koňárek Valeria Maťašová

Asistent režie Barbora Hamalová Odborný poradce pro prózu Irena Rozsypalová Dramaturgie Pavel Petráněk Inspicient Ivana Císařová Vedoucí hudebního nastudování Daša Briškárová Hudební příprava Daša Briškárová, Milada Březinová, Galina Aleshkevich, Martina Kirová Nápověda Marie Bělíková, Irina Choupenitch, Jana Iskrová Vedoucí komparsu Vladimír Mrkvička Vedoucí scénického provozu JD Martin Břečka Mistr jeviště Milan Dadák Mistr osvětlení Petr Kozumplík Mistr zvuku Tomáš Křížka Rekvizity Jitka Holasová, Renata Řípová Vedoucí garderoby Jarmila Kubová Vedoucí vlásenkárny Hana Klečková Šéf výpravy Jaroslav Peterka Dekorace, kostýmy, vlásenky a rekvizity vyrobily dílny NDB vedené M. Janíčkem, M. Savovovou, A. Rubešovou, R. Úradníkovou, M. Dolívkovou, J. Klocovou a dalšími.

Premiéra 28. března 2014 v Janáčkově divadle

Jan Zaremba, statkář Helena, jeho dcera Hrabě Boleslav Baraňski Bronio z Popielů, jeho přítel Wanda Kwasiňská, tanečnice varšavské opery Jadwiga, její matka Mirski, šlechtic Gorski, šlechtic Wolenski, šlechtic Senovič, šlechtic Baronka Drygalská Komtesa Napolská Wlastek, sluha u Baraňského

Ladislav Mlejnek / Jan Šťáva Daniela Straková-Šedrlová / Pavla Vykopalová Jaroslav Březina / Marian Vojtko Tomáš Kořínek / Petr Levíček

polská krev

oskar nedbal (1874–1930)

Tereza Merklová Kyzlinková / Andrea Široká Jitka Zerhauová / Jana Iskrová Milan Řihák / Milan Rudolecký Ivo Musil / Martin Pavlíček Jiří Klecker / Serhij Derda Štěpán Harasim / Robert Musialek Alena Sobolová / Hana Procházková Jitka Klečanská / Zuzana Kantorová Martin Klusáček / Martin Novotný

Sbor a orchestr Janáčkovy opery balet Taneční konzervatoře Brno Dětský sbor Brno Přestávka 25 min. po 1. dějství a 2. dějství

Prosíme návštěvníky, aby respektovali zákaz pořizování jakýchkoliv obrazových a zvukových záznamů během představení. Das Publikum wird gebeten, keine Bild- und Tonaufnahmen während der Vorstellung zu erstellen. Photographing, video recording and sound recording during the performance are prohibited.

o s k a r

n e d b a l

Oskar Nedbal je bezpochyby jedním z nejslavnějších českých operetních skladatelů. Narodil se 26. března 1874 v Táboře jako předposlední ze sedmi dětí. V Táboře také začal studovat gymnázium, 3. listopadu 1889 zde poprvé veřejně vystoupil jako houslista v rámci koncertu Hudebního spolku – představil se po boku své sestry Elsy u klavíru a violoncellisty p. Bayera (profesora táborského gymnázia) v Hellerově Serenádě. Tábor se ke svému rodákovi hrdě hlásí, najdeme zde např. Divadla Oskara Nedbala, ZUŠ Oskara Nedbala, Nedbalovu ulici nebo Mezinárodní společnost Oskara Nedbala. V jedenácti letech odešel Nedbal do Prahy studovat konzervatoř, nejprve začal trubkou, teprve po dvou letech se dostal do houslového oddělení a začal studovat hru na violu. Od ledna 1891 byl žákem Antonína Dvořáka v kompozici. Vedle Josefa Suka a Vítězslava Nováka patří Nedbal k nejvýznamnějším Dvořákovým žákům. Studium skladby zakončil houslovým koncertem. Na konzervatoři vzniklo na popud Nedbala a jeho spolužáka Josefa Suka smyčcové kvarteto, které poprvé vystoupilo 12. listopadu 1891 a od následujícího roku neslo název České kvarteto, v němž zasedli Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal a Otto Berger. České kvarteto bylo prvním stálým profesionálním komorním souborem u nás a brzy se stalo respektovaným souborem po celé Evropě. Oskar Nedbal v kvartetu působil 14 let nejen jako violista ale také jako (dnešní terminologií) manažer. Kvarteto Oskar Nedbal opustil v roce 1906 poté, co odešel do Vídně. Paralelně s působením v kvartetu se rozvíjela Nedbalova dirigentská činnost. 24. listopadu 1896 poprvé stanul za pultem České filharmonie, ke které se pravidelně dalších deset let vracel. Po smrti Nedbalovy manželky Josefiny (1903) a dalších rodinných utrpeních nastává roku 1906 ve violistově a dirigentově (tehdy ještě ne tak skladatelově) životě obrat – nečekaně odešel s manželkou primária kvarteta Karla Hoffmanna Marií

o s k a r

polská krev

polská krev 6

oskar nedbal

n e d b a l

Jako skladatel se Oskar Nedbal přihlásil ke svému učitel hned svým opusem č. 1, kterým jsou klavírní Variace na thema Antonína Dvořáka. Následovaly písňové cykly, drobné orchestrální kusy, komorní díla a skladby pro klavír. První velkou skladbou, ihned velmi úspěšnou a živou až do druhé poloviny 20. století, se stal balet Pohádka o Honzovi. Premiéru měl balet v roce 1902 v Národním divadle. Od té chvíle skládal Oskar Nedbal až na drobné výjimky pouze pro divadlo. Základem Nedbalovy skladatelské tvorby jsou tedy jevištní díla, mezi kterými vynikají další balety Z pohádky do pohádky (Národní divadlo, 1907), Princezna Hyacinta (Národní divadlo, 1910), Čertova babička (vídeňská Dvorní opera, 1912) a řada operet. První operetu – Cudnou Barboru – složil Nedbal v roce 1910, premiéra se konala ve Vinohradském divadle, ačkoliv ji zadal k uvedení vídeňskému Raimundovu divadlu. Hned druhá opereta se ale světové premiéry ve Vídni již dočkala. Byla to Polská krev v Carltheater. Ve vídeňských divadlech měly premiéru rovněž další Nedbalovy operety: Vinobraní (Theater an der Wien, 1916), Krásná Saskia (Carltheater, 1917), Eriwan (Komödienhaus, 1918), Mamselle Napoleon (Die Hölle, 1919) a Donna Gloria (Carltheater, 1925). Říká se, že Nedbala původně nenapadlo operety psát, že mu je „naordinovala jeho rezolutní a peněz lačná choť, neboť operety se ‘nosily’ a vynášely tvůrcům doslova jmění.“ A byly to právě operety, které zajistily Nedbalovi nesmrtelnost. Především Polská krev a Vinobraní. Polskou krev komponoval v letech 1910–1912 během svého působení ve Vídni. Traduje se, že na námět upozornila Nedbala jeho druhá žena Marie během jejich společné cesty do Ruska, kdy si četla německý překlad Puškinových povídek

o s k a r

polská krev

polská krev 8

do Vídně, kde se usadili, a Nedbal hledal dirigentské uplatnění. Přestože ve Vídni existovala již řada zavedených symfonických těles, podařilo se Nedbalovi založit nový symfonický orchestr – Wiener Tonkünstlerorchester – jehož první koncert se uskutečnil 10. října 1907 ve velkém sále Musikvereinu, a stát se jeho dirigentem. Po zkušenosti s organizováním činnosti a zájezdů s Českým kvartetem uplatnil své znalosti i zde a orchestr se záhy včlenil do hudebního života nejen Vídně ale i dalších měst po celé Evropě, kam vyjížděl hostovat. K tomu se Nedbal na krátko stal dirigentem vídeňské Lidové opery. Ve Vídni se Nedbal také mnohem více začal věnovat komponování. Po skončení I. světové války se Nedbal s manželkou Marií rozhodli vrátit do Československa, ale naráží, stejně jako mnoho lidí v té době, na paradoxní situaci: ve Vídni je považován za Čecha a v Praze za Rakušana. Jeho záměr usadit se v Praze, stát se dirigentem České filharmonie, se brzy rozplynul. Zklamaný Nedbal přijal v roce 1923 nabídku na místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a po prvních úspěších dokonce post ředitele celého divadla i s ekonomickou odpovědností. Ale mezilidské vztahy a obrovské finanční problémy v divadle Nedbala velmi vyčerpávaly jak po stránce psychické tak ekonomické. V prosinci 1930 odjel do Záhřebu dirigovat tamní filharmonii a premiéru svého baletu Pohádka o Honzovi. Divadelní intriky v Bratislavě, zhoršený zdravotní stav a nově zpráva o zamítnutí žádosti o finanční pomoc na úhradu dluhů, vedly Nedbala k rozhodnutí ukončit svůj život. Na Štědrý den v roce 1930 vyskočil z okna divadla. Oskar Nedbal byl pochován na záhřebském hřbitově. V roce 2006 byly tělesné ostatky skladatele exhumovány, převezeny do Čech a uloženy na vyšehradském Slavíně.

n e d b a l

Velké oblibě se v Brně těšily také Nedbalovy balety. První z nich byl uveden v roce 1916: Pohádka o Honzovi. Tento balet byl poté znovu nastudován ještě čtyřikrát. Nejčastěji hraným baletem se stalo dílo Z pohádky do pohádky, které bylo uvedeno v Brně v osmi inscenacích; dvakrát byla uvedena Princezna Hyacinta. Brněnské divadlo se zapsalo do historie Nedbalových jevištních děl uvedením jeho jediné opery Sedlák Jakub ve světové premiéře 13. října 1922. Současná inscenace Polské krve je připravena u příležitosti 140. výročí Nedbalova narození a v rámci Roku české hudby.

polská krev

a objevila v něm Slečnu-selku. Puškin napsal soubor povídek Výstřel, Metelice, Majitel pohřebního ústavu, Staniční dozorce, Slečna-selka pod souhrnným názvem Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina v roce 1830 (sbírku vydal Puškin pod pseudonymem Ivan Petrovič Bělkin). Libreto Nedbalovi napsal známý vídeňský libretista Leo Stein – autor operetních textů pro Johanna Strausse (Vídeňská krev), Franze Lehára (Veselá vdova) či Emmericha Kálmána (Čardášová princezna). Premiéra se konala 25. října 1913 ve vídeňském divadle Carltheater pod Nedbalovou taktovkou. Úspěch byl obrovský. Deník Fremdenblatt srovnával premiéru dokonce s premiérou Pucciniho opery Děvče ze zlatého západu, která se konala den před premiérou Polské krve ve Dvorní opeře. Srovnání vyznělo jednoznačně ve prospěch Polské krve. Polská krev se stala nejúspěšnější operetní novinkou sezóny a do konce roku 1915 dosáhla počtu 250 repríz. Okamžitě po premiéře se začala pravidelně objevovat na repertoáru divadel po celé Evropě. Zájem byl samozřejmě také v Čechách. Poprvé byla uvedena 26. prosince 1913 (tedy dva měsíce po vídeňské premiéře) v Plzni, v Praze se poprvé objevila 25. ledna 1914 v Městském divadle na Královských Vinohradech. Dnes je Polská krev nejhranější českou operetou, existuje v různých adaptacích (např. se zcela novým libretem Hermanna Hermecka pod názvem Die Erntebraut), či ve filmovém zpracování v české i německé verzi. * Národní divadlo Brno uvedlo poprvé dílo Oskara Nedbala v roce 1911 – v Divadle na Veveří zazněla opereta Cudná Barbora. V lednu 1914 se hrála v brněnském Divadle na Veveří poprvé Polská krev. Tato opereta byla nejhranějším Nedbalovým dílem v Brně, další inscenace se uskutečnily v roce 1919, 1924, 1930, 1933, 1940, 1945, 1949, 1952, 1959, 1971, 1984 a 1995. Opereta Vinobraní zazněla v letech 1916 a 1979; v roce 1926 byla uvedena opereta Donna Gloria.

o s k a r

n e d b a l

V průběhu práce na jakékoliv inscenaci si do režijní knihy zaznamenávám své myšlenky a postřehy. Místo klasického slova režiséra tedy v tomto případě zveřejňuji osm vybraných poznámek, které jsem si za uplynulé měsíce zaznamenal. Po dnešní zkoušce můžu říct, že opereta je to divadelnicky nejtěžší, s čím jsem se kdy jako režisér setkal. Vše musí být zcela čisté, vypracované a čitelné, skoro jako bych hrál Mozartův koncert, ve kterém je okamžitě slyšet sebemenší přehmat a melodie je tak nahá. Absence pointy hned křičí, špatné aranžmá je hned vidět, jednání, které zavání ne-pravdou je směšné, a rytmus…. Ten rytmus! Stačí půlsekundové zpoždění v akci a hned je rozsypaná celá scéna…

polská krev

z poznámek režiséra

V jednu chvíli je na jevišti až sto dvacet osob… Nadhledové hlediště Janáčkova divadla je v tomto případě asi výhodou, ale i tak to nebude snadné aranžmá. V témže roce, kdy psal Nedbal Polskou krev, začala vznikat i Muchova Slovanská epopej. Při kompozici mise-en-scène bych se tedy mohl inspirovat kompozicí jeho pláten – postavy jsou zde také zobrazeny z nadhledu, akorát se pohybují na obrovsky strukturovaném terénu, který si na jevišti nemůžeme vždy dovolit. Postavy na rovné ploše jsou typické pro davové kompozice z téhož roku od Joži Uprky… Tak tedy na ploše to bude Uprka a na terénu Mucha. :-) Mám pocit, že opereta příběh vypráví i nevypráví. Sice nám předkládá určitou zápletku, postavy v ní jednají, rozprávějí a přemýšlejí, ale ve finále je spíš mozaikou situací, než nějakým vyvíjejícím se dějem. Navíc ta nejvýraznější hudební čísla stojí prakticky osamocená mimo jeho rámec. Nejsem si jistý, jestli je v případě operety příběh skutečně tím základním stavebním kamenem inscenace. Inscenace operet vídeňského typu na mě vždycky působily jako krajky – dekorativní, vypravěčsky ornamentální a vrstvící na sebe rozmanité dramatické prostředky.

o s k a r

n e d b a l

polská krev

Chtěl bych, aby si naše inscenace zachovala co největší čistotu a úspornost, aby se z krajky stala porta, aby se řada různorodých situací redukovala na koncentrované minimum, aby se vizuál oprostil od nadbytečných prvků a z ornamentu se stala linie. Tak i ve slovníku se píše, že opereta je zábavný žánr. V tomto případě je nezbytné, aby se moje inscenace nesla v duchu milém a poetickém, asi bych se měl vyhnout přílišné expresi, měl bych důkladně dbát na výtvarnou atraktivitu, čitelnost, dramatickou efektivitu i efektnost… a snažit se nepřekročit tenoučkou hranici konformnosti a kýče. Měl bych se více odpoutat od reality. Sen a imaginace do hry! Dnes jsem zjistil, že čím více rozpracováváme motivaci a plastičnost psychologie postav, tím hůře se to pojí s hudbou. Naopak čím jednodušší charaktery tvoříme, tím více to funguje. Polská krev tedy bude pohádkou pro dospělé. Proč ne. Svícení bílé scény je peklo. Nefalšované.

Tomáš Pilař

1. dějství Během zábavy na plese ve Varšavě se svěřuje Bronio Popiel svému příteli, známému bonvivánovi hraběti Boleslavu Baraňskému (Bolovi), že je zamilován do primabaleríny Wandy Kwasiňské. Ona je prý ta pravá a jediná, která ho skutečně miluje. Ale ve chvíli, kdy Wanda spatří Bola, okamžitě jí Bolo padne do oka. Na ples přichází statkář Zaremba se svou dcerou Helenou, kterou chce provdat za Bola. Dá jí takové věno, které může zachránit Bolovy krachující statky. Bolo ale lehkomyslně prohlásí, že se raději ožení s nějakou hospodyní. Helena se rozhodne pomstít a osnuje plán, že se bude vydávat za hospodyni.

polská krev

obsah

2. dějství Bolo na svém statku s přáteli zvesela hraje karty a popíjí. Nenechají se vyrušit ani Zarembou, který skoupil jeho směnky a přišel mu zabavit majetek. Na statek přichází Helena převlečená za hospodyni a energicky se chystá zachránit Bolovo hospodářství. Začne tím, že vykáže pryč Bolovy přátele-příživníky. Bolovi se zprvu její radikální postoje nezamlouvají, ale brzy k ní začne cítit náklonnost. 3. dějství O půl roku později se na statku koná dožínková slavnost. BolovI přátelé se podivují, jak statek prosperuje. Popiel, zamilovaný tentokrát do Heleny, se těší na Heleninu pomstu, která by vyvrcholila tím, že Helena odejde společně s Popielem. Helena se ale svěřuje otci, že se do Bola zamilovala. Bolo žádá Helenu, aby zůstala na statku, ale již ne jako hospodyně, ale jako jeho žena. Zhrzená Wanda všem prozradí, co před chvílí zjistila: hospodyně je ve skutečnosti Helena. Ta přede všemi přizná, že vše mělo být jenom pomstou Bolovi. Nyní je z něj ale zcela jiný člověk, a tak nic nebrání svatbě.

o s k a r

n e d b a l

1. Akt Auf einem Ball in Warschau erzählt Bronio Popiel seinem Freund, dem berühmten Bonvivant Graf Boleslaw Baraňski (Bolo), dass er in die Primaballerina Wanda Kwasinskaja verliebt ist. Sie sei die einzig Wahre, die ihn wirklich liebe. Als Wanda jedoch Bolo begegnet, findet sie schnell Gefallen an ihm. Zum Ball kommen der Gutsbesitzer Zaremba und seine Tochter Helena, die er mit Bolo vermählen möchte. Er ist bereit, ihr eine großzügige Mitgift mitzugeben, um Bolos heruntergewirtschaftete Güter zu retten. Bolo erklärt aber leichtfertig, er würde lieber eine Wirtschafterin heiraten. Helena will sich dafür an ihm rächen und schmiedet den Plan, sich mit Popiels Hilfe für eine Wirtschafterin auszugeben.

polská krev

inhalt

2. Akt Bolo zecht in seinem Gutshof mit seinen Freunden. Sie lassen sich auch von Zaremba nicht stören, welcher Bolos Schuldwechsel aufgekauft hat und dessen Vermögen beschlagnahmen möchte. Auf den Gutshof kommt Helena, als Wirtschafterin verkleidet, und arbeitet emsig an der Rettung von Bolos Gütern. Sie beginnt damit, dass sie Bolos schmarotzende Freunde fortschickt. Bolo ist von ihren radikalen Einstellungen anfangs gar nicht begeistert, langsam gewinnt sie aber seine Sympathie. 3. Akt Ein halbes Jahr später wird im Gutshof Erntedankfest gefeiert. Bolos Freunde wundern sich, wie sein Gut nun aufblüht. Popiel, der inzwischen in Helena verliebt ist, freut sich auf ihre Rache, die darin gipfeln sollte, dass Helena mit Popiel fortzieht. Helena vertraut allerdings ihrem Vater an, dass sie Bolo liebt. Bolo bittet Helena, auf dem Gutshof zu bleiben, nicht mehr jedoch als Wirtschafterin, sondern als seine Frau. Die verschmähte Wanda verrät allen, was sie kürzlich erfahren hat: die Wirtschafterin sei in Wirklichkeit Helena. Diese gesteht vor allen Leuten, dass alles nur als Rache an Bolo gedacht war. Nun sei er aber ein ganz anderer Mensch, und nichts stehe ihrer Hochzeit mehr im Wege.

o s k a r

n e d b a l

Act 1 Amidst full entertainment at a ball in Warsaw, Bronio Popiel confides in his friend, renowned bonvivant Earl Boleslav Baraňski (aka Bolo) to be in love with ballerina Wanda Kwasiňskaja. He says she is the right one and the only one who really loves him. But when Wanda sees Bolo, she falls for him at once. Farmer Zaremba comes to the ball with his daughter Helena; he wants her to marry Bolo. He intends to give her such dowry that can save failing Bolo’s property. Bolo declares light-heartedly, however, that he would rather marry some housekeeper. Helena decides to take revenge and plots a plan to pretend she is a housekeeper.

polská krev

synopsis

Act 2 Bolo with friends are cheerfully playing cards and drinking in his farmhouse. They will not even be distracted by Zaremba, who bought Bolo’s bills and came in to confiscate his property. Helena comes to the farmhouse disguised as a housekeeper and prepares vigorously to defend Bolo’s property. She starts by expelling Bolo’s parasite friends. Bolo at first does not like her radical positions, but soon he begins to feel attracted to her. Act 3 Six months later, a harvest festival takes place at the farm. Bolo’s friends are amazed at how the farm is prospering. Popiel, this time in love with Helena, is looking forward to Helena’s revenge, which should culminate in Helena’s departure along with Popiel. Helena, however, confides in her father that she fell in love with Bolo. Bolo asks Helena to stay on the farm, but no longer as a housekeeper, but as his wife. Betrayed Wanda tells everyone what she has just found out about: the housekeeper is in fact Helena, who in turn confesses in front of everyone that it was all meant merely as a revenge to Bolo. But now he has become a completely different man and nothing remains to prevent their wedding.

o s k a r

n e d b a l

Jakub Klecker Absolvoval HF AMU ve třídě Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka. S NDB spolupracuje již od roku 2004, od roku 2007 zde působí jako dirigent (Marta, Její pastorkyňa, Rigoletto, Idomeneo, Nabucco, Juliette, Příhody lišky Bystroušky, Aida, Prodaná nevěsta, Turandot, Osud ad.). Od sezony 2013/14 je šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Od roku 2003 působil jako hlavní sbormistr Kantilény a v roce 2006 převzal po I. Sedláčkovi funkci uměleckého vedoucího sboru. Pravidelně spolupracuje s předními evropskými orchestry a renomovanými umělci (Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Zlín, Janáčkova filharmonie Ostrava, Státní filharmonie Košice, Český filharmonický sbor Brno, Czech Virtuosi, Václav Hudeček, Ivo Kahánek, András Adorjan, František Novotný, Sergej Babajan, Eva Urbanová ad.) a festivaly (MHF Petra Dvorského, Velikonoční festival duchovní hudby, MHF Špilberk, Janáček Brno ad.). V roce 2007 a v roce 2009 se zúčastnil koncertních turné po Japonsku s Filharmonií Brno, pro MHF Moravský podzim 2009 připravil komorní operu Ženitba B. Martinů. Téhož roku také úspěšně debutoval na Pražském jaru. V roce 2010 nastudoval operu Ariadna (Martinů) a Šárka (Janáček) v NDM v Ostravě, absolvoval koncertní turné po Itálii v rámci festivalu Carniarmonia, na Moravském podzimu řídil Honeggerovo oratorium Jana z Arku na hranici. V roce 2011 byl pozván do Itálie a Litvy, kde vystoupil s houslistkou Sophií Jaff é, účinkoval na významných festivalech Smetanova Litomyšl, Thurn-Taxis Schlossfestspiele, Rheingau Musik Festival. V roce 2012 nastudoval v NDM Stravinského operu Život prostopášníka a na slavnostním zahájení festivalu Janáček Brno 2012 premiéroval novou edici Janáčkovy opery Osud. Rok 2013 zahájil s Janáčkovou filharmonií Ostrava Smetanovou Mou vlastí a v lednu debutoval s Verdiho Aidou v německém Staatstheater Nürnberg.

o s k a r

polská krev

polská krev 26

slovo o inscenátorech

n e d b a l

Aleš Valášek Absolvoval na DAMU v Praze na katedře Scénografie v oboru Kostým a maska pod vedením Jany Zbořilové. V roce 2008 studoval v rámci zahraniční stáže na London College of Fashion v Londýně, ve Velké Británii. V roce 2007 absolvoval postgraduálnímu studium scénografie na prestižním Motley Theatre Design Course v Londýně vedeném scénografkou Alison Chitty. V roce 2009 se stal absolutním vítězem scénografického bienále Linbury Prize For Stage Design pořádaného londýnským Národním divadlem. Tato cena mu byla udělena nejvýraznějšími osobnostmi světové scénografie (B. Crowley, N. Ormerod, K. Lindsey). Londýnská premiéra vítězného projektu Going Dark se odehrála v roce 2012 v divadle Young Vic (r. M. Espiner, D. Jones). Během studií získal praxi v zahraničí na velkých muzikálových projektech (např. Showboat: Royal Albert Hall, Londýn, nebo Rebecca: Raimund Theater, Vídeň, r. F. Zambello). Aleš spolupracuje s různými divadly v ČR a v zahraničí. Je autorem scénických a kostýmních výprav k několika desítkám inscenací. Za scénu a kostýmy k inscenaci muzikálu Kvítek z horroru (MDB, r. P. Gazdík) a za scénu k muzikálu Zorro (MDB, r. P. Gazdík) byl dvakrát nominovaný v divácké anketě Křídla na cenu za nejlepší umělecký počin sezony. Kvítek z horroru byl oceněn na přehlídce České divadlo Cenou za počin roku 2012. Komedie Sluha dvou pánů (MD Olomouc, r. N. Penev) získala cenu diváků na Grand festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2014. Mezi jeho poslední projekty patří Voják a tanečnice (B. Martinů, DJTK Plzeň, scéna) a Verdiho Síla osudu (scéna a kostýmy, DFXŠ Liberec) v režii Tomáše Pilaře. Jako druhý scénograf na světě v roce 2010 vytvořil původní scénickou a kostýmní výpravu ke světové premiéře nové verze muzikálu Marguerite od autorů legendárních Les Misérables s hudbou Michela Legranda pro NDM v Ostravě. V současnosti dokončuje studium architektury na FUA TUL v ateliéru Jiřího Suchomela.

o s k a r

polská krev

polská krev 28

Tomáš Pilař Pražský rodák (1988) je nejmladším českým operním režisérem. Po absolutoriu osmiletého gymnázia a soukromého studia kompozice vystudoval operní režii na JAMU. V roce 2009 byl vybrán do finále Linbury prize v Londýně jako vůbec první český režisér a v témže roce se umístil na třetím místě v mezinárodní režisérské soutěži vyhlášené Janáčkovou operou. Mimo to je nositelem Stipendia Bayreuther Festspiele 2011. Mezi jeho posledními inscenacemi uspěla například Verdiho Síla osudu v Liberecké opeře, Martinů Voják a tanečnice v Plzni, Tosca v Ústí nad Labem, Ištvanova Kráska a Zvíře v Divadle na Orlí nebo Papageno hraje na kouzelnou flétnu v Redutě. Mimo inscenací v operních domech je vyhledávaným režisérem komerčních a společenských akcí, jako jsou například Plesy v opeře, komponovaných večerů a působí též jako divadelní výtvarník. Mimo operu se zápalem sportuje a čte.

n e d b a l

polská krev 30

Hana Litterová Po absolvování Taneční konzervatoře v Brně působila v letech 1988–2008 jako sólistka baletu Národního divadla Brno a po ukončení studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně obor taneční pedagog nyní vyučuje na Taneční konzervatoři v Brně klasický, scénický a moderní tanec. Externě působí jako taneční pedagog i na muzikálovém oboru DIFA JAMU v Brně. V roce 2002 získala Cenu Thálie za roli Anastázie v baletu Ivan Hrozný. Choreografii se věnuje od roku 2001, kdy na soutěžní choreografické přehlídce v Plzni získala I. cenu a cenu pro nejlepšího účastníka soutěže. Vytvořila dvě baletní inscenace pro ND Brno – Symfonické fantazie a Balady (Cena Sazky a Divadelních novin, Cena za autorské představení), opět Balady pro baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, taneční drama pro pražský Bohemia balet, choreografie do muzikálových představení pro studenty JAMU, choreografie k činoherním a operním představením pro Národní divadlo Brno, Divadlo U stolu, pražské Studio Dva a Divadlo v Řeznické a choreografie pro divadla v Olomouci a Opavě i pro prestižní Ples v Opeře v Mahenově divadle v Brně. Jako choreograf spolupracovala také s Městským divadlem v Brně (Ej hora…, Divá Bára), s brněnskou Komorní operou i se Znojemským hudebním festivalem.

Daniela Straková-Šedrlová – Helena Sopranistka Daniela Strakova-Šedrlová se věnovala studiu zpěvu na konzervatoři v Brně pod vedením profesorky Anny Hanusové. V roce 1988 získala pěvkyně druhou cenu na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech. Po ukončeni konzervatoře a krátkém působení v operním studiu při Národním divadle v Praze byla vyslána na dvouletý pobyt do Itálie, který se díky jejímu úspěšnému studiu prodloužil ještě o další rok. Hlas pěvkyně získal díky školení v zemi bel canta lyrické rozklenutí a nezaměnitelnou kantilénu. Od roku 1992 je sopranistka sólistkou opery Národního divadla Brno, kde nastudovala řadu rolí – Mařenku (Prodaná nevěsta), Blaženku (Tajemství), Vendulku (Hubička), Violettu (La traviata), Norinu (Don Pasquale), Mimi (Bohéma), Fiordiligi (Così fan tutte), Rusalku, Elisabeth (Don Carlos), Markétku (Mefistofele), Rosalindu (Netopýr), Clorindu (Popelka), Hospodyni (Výlet pana Broučka do Měsíce), Hraběnku (Figarova svatba), Liu (Turandot), Cizí kněžnu (Rusalka) ad. Je nominovaná na Cenu Thálie 2013 za roli Donny Elvíry.

o s k a r

polská krev

polská krev 32

v hlavních rolích

n e d b a l

Jaroslav Březina – Hrabě Boleslav Baraňski Pražskou konzervatoř absolvoval u profesora Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru, na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii (provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater v Římě a Pise), Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, sirem Charlesem Mackerrasem, Oliverem Dohnányim, Sergem Baudem, Gerdem Albrechtem, Tomášem Netopilem aj. Od roku 1993 je sólistou Opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru, kam patří mj. Don Ottavio (Don Giovanni), Tito (La clemenza di Tito), Tamino (Kouzelná flétna), Ferrando (Così fan tutte), Pedrillo (Únos ze serailu), Hrabě Almaviva (Lazebník sevillský), Benvolio (Romeo a Julie), Fenton (Falstaff), Beppe (Komedianti), Vašek a Jeník (Prodaná nevěsta), Jirka (Čert a Káča), Jiří (Jakobín), Janakos a Panait (Řecké pašije), Maškaron (Hry o Marii), Kudrjáš (Káťa Kabanová), Nemorino (Nápoj lásky), Alfredo (La traviata) aj. V Národním divadle Brno ztvárnil např. role Gabriel von Eisenstein (Netopýr), Hrabě Almaviva (Lazebník sevillský), Matěj Brouček (Výlet pana Broučka do Měsíce), Michel (Juliette), Tamino (Kouzelná flétna). Podílel se na nahrávce Rybovy České mše vánoční (Deutsche Gramophon), Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002, Janáčkovy opery Šárka a Dvořákovy opery Tvrdé palice (všechny tři Supraphon). Zápisník zmizelého Leoše Janáčka provedl např. v Teatro Real v Madridu, na festivalech Moravský podzim a Janáčkovy Hukvaldy, v rámci koncertní sezony České filharmonie a v letech 1998–2001 pravidelně v rámci představení tohoto cyklu v Národním divadle v Praze. Spolupracuje také s Českou televizí (např. inscenace opery Bohuslava Martinů Hlas lesa).

o s k a r

polská krev

polská krev 34

Pavla Vykopalová – Helena Absolvovala Státní konzervatoř v Praze. Již během studií spolupracovala s Operou Mozart. Následovalo angažmá v plzeňské opeře, kde ztvárnila mimo jiné i titulní roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas. Pěvecky se dále zdokonalovala u Jiřího Kotouče v oboru mezzosoprán. V roce 2006 plynule přešla na sopránový obor a pokračuje v soukromých hodinách u Marie Urbanové. Od roku 1999 je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde se představila téměř ve všech stěžejních rolích Mozartových oper, např: Zerlina, Donna Elvira, Pamina, Fiordiligi, Vitellia, Cherubín, Hraběnka. Dále vystoupila jako Mařenka (Prodaná nevěsta), Paskalina (Hry o Marii), Antonia (Homannovy povídky). V roce 2003 úspěšně debutovala jako Karolka (Její pastorkyňa) v pařížském Théâtre du Châtelet. V letech 2005–09 byla sólistkou Státní opery Praha, kde vystupuje jako Rosina (Lazebník sevillský), Pamina (Kouzelná ﬂétna), Rusalka a Mimi (La bohème). Od ledna 2009 je členkou Národního divadla Brno. Zde vystupuje jako Mařenka v Havelkově inscenaci Prodané nevěsty. Tato role jí vynesla nominaci na prestižní Cenu Thálie za rok 2006. K dalším rolím patří Lauretta (Gianni Schicchi), Nedda (Komedianti), Julietta (Martinů: Julietta), Rosina (Lazebník sevillský) a Rosalinda (Netopýr). Na podzim 2011 nastudovala s velkým úspěchem roli Jenůfy v koprodukční inscenaci tří francouzských divadel (Rennes, Limoges, Reims). Její repertoár sahá od barokní k romantické opeře, zahrnuje oratorní, kantátovou i písňovou tvorbu napříč slohy až k hudbě 20. století. V Händelových operách koncertně zpívala Ruggiera (Alcina), Bertarida (Rodelinda) a Rinalda (Rinaldo).

n e d b a l

Ladislav Mlejnek – Jan Zaremba Přestože studoval na univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem učitelský obor, soukromě se u prof. Jitky Švábové věnoval studiu zpěvu. V Severočeském divadle Ústí nad Labem také debutoval na operním jevišti rolí Collina (Puccini: Bohéma), později zde zpíval Smetanova Matouše (Hubička), Kecala (Prodaná nevěsta) i Mumlala (Dvě vdovy) v klasickém českém repertoáru a Sparafucila (Verdi: Rigoletto) či Dona Basilia (Rossini: Lazebník sevillský) v repertoáru italském, a také Valesmanniho v československé premiéře (1990) opery Pohjalaisia finského skladatele Leeviho Madetoji. Na mezinárodní scéně debutoval již během studií, kdy vystoupil koncertně v holandském Haagu. Zpíval také na dánských a belgických scénách, ve Vídni, v italské Maceratě, Bad Hersfeldu, v Helsinkách i v Japonsku. Ladislav Mlejnek je sólistou Národního divadla Brno, kde v současné době vystupuje např. jako Král (Verdi: Aida), Velekněz (Verdi: Nabucco), Don Basilio (Rossini: Lazebník sevillský), Frank (Strauss: Netopýr), Timur (Puccini: Turandot). Ladislav Mlejnek byl do roku 2011 paralelně sólistou Státní opery Praha, kde nastudoval řadu rolí, např. Ferranda (Verdi: Trubadúr) a Ramfise (Verdi: Aida), Mustafu (Rossini: Italka v Alžíru), Dulcamaru (Donizetti: Nápoj lásky), Zunigu (Bizet: Carmen), Timura (Puccini: Turandot) a další. Od ledna 2012 je sólistou Opery Národního divadla.

o s k a r

polská krev

polská krev 36

Marian Vojtko – Hrabě Boleslav Baraňski Vystudoval operní zpěv na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě u prof. Evy Blahové. V letech 2000–2010 působil jako host v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v Mozartových operách Così fan tutte (Ondra), Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Don Ottavio) a Kouzelná flétna (Tamino) ad. Ve Státní opeře Praha ztvárnil roli Víta v Mertově opeře La Roulette. Pravidelně vystupuje rovněž v operetách jako Baraňski (Polská krev), Edwin (Čardášová princezna), Fernand de Champlatreux (Mam‘zelle Nitouche) v Hudebním divadle Karlín. V současnosti je Marian Vojtko jedním z nejvyhledávanějších muzikálových zpěváků. Zpíval titulní role Draculy a hraběte Monte Crista v muzikálech Karla Svobody. V divadlech Broadway a Hybernia vystupoval v muzikálech Kleopatra (Caesar a Marcus Antonius), Tři mušketýři (Kardinál Richelieu, Athos), Angelika (Joffrey de Peyrac), Mona Lisa (Leonardo da Vinci). V posledním muzikálu Karla Svobody Golem si zahrál roli Štěpána Skotnici. V roce 2010 nastudoval v Divadle Hybernia titulní roli v muzikálu Zdeňka Bartáka Baron Prášil, za kterou získal Cenu Thálie 2010. Úspěch mu přinesla rovněž hlavní dvojrole v broadwayském muzikálu Jekyll & Hyde od skladatele Franka Wildhorna, uváděném v Hudebním divadle Karlín. Samotný autor označil Mariana Vojtka jako jednoho z nejlepších představitelů této dvojrole na světě. V současné době účinkuje v roli Radama v muzikálu Aida v Hudebním divadle Karlín. V Divadle Hybernia ho můžeme vidět jako kněze Frolla v muzikálu Quasimodo. V Divadle Broadway vystupuje jako Král upírů Kelo v muzikálu Klíč králů a hrabě Valdštejn v muzikálu Casanova. V Goja Music Hall ztvárňuje hlavní roli Jeana Valjeana v muzikálu Les Misérables – Bídníci. V listopadu 2010 vyšlo Marianovo první sólové CD, na kterém spojuje populární písně, operní i muzikálové hity.

n e d b a l

Tomáš Kořínek – Bronio z Popielů Zpěv absolvoval na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění. Již při svých studiích působil jako stálý host opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde je od roku 2004 ve stálém angažmá. Je držitelem ocenění ze soutěží doma i v zahraničí a již v roce 2004 se objevil v širší nominaci na Cenu Thálie za ztvárnění role Pedrilla v Divadle J. K. Tyla v Mozartově Únosu ze serailu. Pravidelně vystupuje v Národním divadle Brno v rolích Dona Ottavia (Don Giovanni), Tamina (Kouzelná flétna), Hraběte Almavivy (Lazebník sevillský), Dona Ramira (Popelka), Uriela (Stvoření). V pražském Národním divadle nastudoval roli Janka (Věc Makropulos) a Pedrilla (Únos ze serailu), na scéně Státní opery vystupuje např. jako Hrabě Almaviva (Lazebník sevillský), Pang (Turandot). Mezi další zajímavé spolupráce patří například nastudování role Ferranda v Mozartově opeře Così fan tutte s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, debut s Janáčkovým písňovým cyklem Zápisník zmizelého v pařížské Opéra Bastille, koncertní provedení Mozartovy Kouzelné flétny se Státní filharmonií Brno (dirigent Caspar Richter), koncertní provedení Beethovenova Fidelia se Severočeskou filharmonií Teplice (dirigent Pavel Šnajdr) a účinkování v rámci Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2007 v poloscénickém provedení kantáty Bohuslava Martinů Kytice. Tomáš Kořínek patří také mezi vyhledávané interprety barokní hudby (spolupráce se soubory Musica Florea, Collegium 1704) a v jeho repertoáru nechybí ani velká díla J. S. Bacha či G. F. Händela. Od roku 1993 působí též v cimbálovém souboru Lipka, interpretujícím moravskou lidovou hudbu.

o s k a r

polská krev

polská krev 38

Jan Šťáva – Jan Zaremba Studoval zpěv pod vedením své matky – učitelky zpěvu a operní pěvkyně Z. Rybecké a absolvoval JAMU ve třídě Z. Šmukaře. V roce 2006 natočil své první CD – Biblické písně A. Dvořáka a černošské spirituály. V rámci studia v Komorní opeře JAMU nastudoval řadu rolí, jako např.: Figaro a Bartolo (Figarova svatba), Peachum (Žebrácká opera), Farář (Příhody lišky Bystroušky), Geronimo (Tajné manželství) aj. V roce 2007 se zúčastnil mistrovských pěveckých kurzů argentinského tenoristy José Cury ve francouzské Nancy, kde získal cenu Grand prix a možnost spolupráce s Opéra National de Lorraine v Nancy (Mozartův Idomeneo v roce 2009 a Pucciniho Vlaštovka v roce 2012). Od roku 2010 je sólistou Janáčkovy opery NDB, kde nastudoval mj. Krále (Aida), Alidora (Popelka), Bartola (Figarova svatba), Raffaela a Adama (Stvoření). Externě spolupracuje s Moravským divadlem Olomouc, od sezony 2010/2011 také s Moravskoslezským divadlem Ostrava, kde se představil jako Kecal (Prodaná nevěsta). Dále spolupracuje s Ensemble opera Diversa a je zakládajícím členem sdružení wopera-sérija. Jako sólista koncertně vystoupil s několika orchestrálními tělesy, jako např. Czech Virtuosi, Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Slovenská filharmonie aj. V květnu 2011 debutoval v pražském Národním divadle jako Osmin (Únosu ze serailu) v inscenaci šéfdirigenta Tomáše Netopila a režiséra Joëla Lauwerse. Dále zde účinkuje jako Mozartův Figaro a Leporello, v Čarokraji Marka Ivanoviće jako Velebobule a Hlavní bazilišek.

n e d b a l

polská krev 40

Petr Levíček – Bronio z Popielů Je sólistou Janáčkovy opery NDB. Pěvecké základy získal u pěvce Viléma Přibyla. Později pod vedením sólisty Janáčkovy opery a pedagoga JAMU doc. Pavla Kamase vytvořil řadu rolí českého a světového repertoáru, např. Kudrjáš (Káťa Kabanová), Števa (Její pastorkyňa), Junoš (Braniboři v Čechách), Kuragin (Vojna a mír), Otokar (Cikánský baron), Lyonel (Marta), Rinuccio (Gianni Schicchi), Beppe (Komedianti), Jurodivý a Misail (Boris Godunov), Mozart (Mozart a Salieri), Komisař/Lesní hlídač/Úředník (Juliette), Rechtor/Komár (Příhody lišky Bystroušky), Kočkarjov (Ženitba), Alfréd (Netopýr), Sempronio (Lékárník), Pong (Turandot), Goro (Madama Butterfly). S Janáčkovou operou se také zúčastnil řady zahraničních turné po Evropě a Japonsku. Na koncertní půdě je pravidelným hostem mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl a Svatováclavského festivalu v Ostravě. V září 2009 se mu dostalo cti přednést Janáčkovo Ave Maria a Panis Angelicus Césara Francka při návštěvě papeže Benedikta XVI. v Brně.

Oskar Nedbal (1874–1930) Polská krev

polská krev

libreto

Opereta o třech dějstvích Libreto: Leo Stein Český překlad: Ivo Osolsobě, úprava: Patricie Částková, Tomáš Pilař Jan Zaremba, statkář Helena, jeho dcera Hrabě Boleslav Baraňski Bronio z Popielů, jeho přítel Wanda Kwasiňská, tanečnice varšavské opery Jadwiga, její matka Mirski, šlechtic Gorski, šlechtic Wolenski, šlechtic Senovič, šlechtic Baronka Drygalská Komtesa Napolská Wlastek, sluha u Baraňského

bas soprán tenor tenor soprán soprán bas tenor tenor bas soprán soprán baryton

Hosté na plese, šlechtici, sedláci, děvečky, muzikanti, exekuční komise, lokajové

o s k a r

n e d b a l

polská krev 46

PRVNÍ DĚJSTVÍ (Ples ve Varšavě) INTRODUKCE Mirski (Pozoruje tanec.) Zpropadený Bolo. Nikdo se mu v tanci nevyrovná. Drygalská Pane Popieli, začal mazur. Nepůjdete tančit? Popiel Ne, děkuji, čekám někoho. Drygalská Zde si vezměte příklad. Mirski Aha, teď rozumím, nová láska, Popieli. Kolikátá letos? Popiel Nesmějte se, tentokrát je to vážné! Mirski Jako vždycky. Podívej se na Bola, ten má rád všechny a dohromady žádnou. Popiel Však ono na něj taky dojde. Mirski A bylo by na čase. Pole samý plevel, bankrot přede dveřmi, zachránit ho může jen bohatá nevěsta. Ale on nechce, hlupák! Nemyslí-li na sebe, má se alespoň postarat o mě a své přátele. Bolo Proč nejdeš tančit, co s tebou je? Chybí ti něco tu nebo zde? Už zas tě lásky zasáhly šípy? Popiel Prosím tě, Bolo, zanech trapné vtipy. Bolo Už tě zas láká ta vidina zrádná, už zas a znova „ta nebo žádná.“

Ach, kéž bys věděl. Ach, kéž bys věděl. Stále ta píseň, vždy stejná tíseň, vždy stejné slasti, vždy tytéž strasti, s tebou je hochu marná práce. Jdi pryč! To umí každý smát se! Aspoň mluv, kdo je a zda ji znám? To ne, to ne, ty chtěl bys ji pak sám. Což možno ji líčit. Pak pomoct musím, popsat sám tvou krásku zkusím. To dívka je rozkošná, líbezná, sladká, má postavu ženy a tvář neviňátka, má úsměv rtíků pohrdavých, vášeň má v pohledu očí žhavých, jen ji zříš vzrušením, tep se ti mění, jen náhodný dotek a krev se ti pění, že šílíš milostnou extází, no řekni, zda popis souhlasí? Vždyť to je ona, ty určitě ji znáš. Ne, to je každá, již právě v lásce máš. Důvody najdeš vždy pádné, rychle vzplanout k té nebo žádné, jen ji bys na věky svou chtěl zvát, pro ni rád i život chceš v sázku dát, však s jinou když svede tě náhody proud, tak hned poznáváš, jaký jsi bloud.

Rázem vášně bývalé chladnou, a přísaháš zas tu nebo žádnou, tak to je tvá náklonost zrádná, řekneš o každé „ta nebo žádná.“ Bolo Tak povídej, jak se jmenuje? Popiel To tak, ty bys mi ji zase vyfouknul. Bolo Takže ona je z těch, které se dají lehce vyfouknout. Popiel Právě naopak! Pro ni existuje jen jeden muž a tím jsem já! Bolo A co když jako obyčejně pohoříš? Popiel (Vytahuje revolver a přikládá si ho ke spánku.) Pak... Bolo Schovej tu atrapu, buď tak laskav. Popiel Ona je... topas... apatit... korund... diamant! Bolo Stupnice tvrdosti. Popiel Abych nezapomněl, Mirski má pro tebe dopis z domova a říkal něco o bankrotu. Bolo Chceš to nenápadně zamluvit. Tak kdo je ten diamant? Popiel To je ona. Omluv mě! (Odchází.) (Ze sálu přichází dámy Drygalská a Napolská.) Drygalská Hrabě Baraňski! Krakowiak! Napolská Opatrně, pan hrabě si dnes musí šetřit síly. Bolo Šetřit síly? Já? Napolská Já o tom vím své. Dnes se vám představí vaše nevěsta... Bolo Nesmysl! Napolská Znám dokonce i jméno té záviděníhodné. Helena Zarembová. Bolo Neznám. Napolská A právě proto ji přivede pan Zaremba až sem, protože je potřeba se aspoň vidět, když se zasnubujeme, „z lásky“, pochopitelně...

o s k a r

polská krev

polská krev 48

Popiel Bolo Popiel Bolo Popiel Bolo Popiel Bolo

n e d b a l

polská krev 50

Bolo Žádné zásnuby nebudou! Ani dnes ani jindy! (Odchází s dámami.) TERCET Popiel Jak rozkošná dnes Wanda je! Jadwiga A já? Popiel Vy též. Wanda Prý slepý je, kdo miluje. Popiel Já ne! Wanda Vy též. Jadwiga My, zdá se, jdeme pozdě dnes. Wanda Ó ne. Popiel A jak! Wanda Nejlepší bývá nakonec to přec známá věc. Popiel Já v duchu stále viděl vás. Jadwiga A mne? Popiel Vás též. A čekal váš, kdy zazní hlas. Jadwiga I můj? Popiel Váš též. Ta chvíle věčností se zdála, tak líně ploužil se ten čas. Jadwiga Tím větší mi teď patří chvála, když obě přivedla jsem nás. Popiel Wando, zda doufat mám?

Wanda On a já. Popiel Ta krása. Wanda My dva, ta krása. Popiel, Wanda Až srdce jásá. Jadwiga A mamá... Popiel ...ráda má... Wanda ...své děti. Jadwiga Ta dostaví se ve zdraví vždy jako třetí. Popiel, Wanda, Jadwiga Ta dostaví se ve zdraví vždy jako třetí. Jadwiga Broňo, to jsem tak ráda, že vás vidím. Wanda celý den mluví jen o vás. Však se také děti k sobě náramně hodíte, vším, postavou, povahou, prostě vším. A já mezi vámi, to je ta nejdokonalejší harmonie. Efektní trio! Popiel Mamá, kvarteto, vy přeci vydáte za dva. Jadwiga Jak je milý! Popiel Wando, přijměte prosím malou pozornost. (Wanda se tváří odmítavě, Jadwiga se natáhne po etuji.) Jadwiga Krásný prsten! Ale chybí tu kámen... Popiel Chybí? Ten jsem jistě někde... (Prohledává kapsy.) Jadwiga Ale ne. Myslím, že by se tam dobře vyjímal ještě jeden. Popiel Ach tak – tak ho doplníme. Jadwiga Jak sladké! Pojďme tančit! (Otočí se k odchodu, vstoupí Bolo ve společnosti Napolské a Drygalské.) Bolo Dámy, nechte mě chvíli vydechnout! (Zahlédne Wandu.)

o s k a r

polská krev

polská krev 52

Jadwiga Jak můžete tak ptát se? Popiel Já znovu okřívám. Jadwiga Proč naděje rovnou vzdát se, když vidím nás tři spolu, tak pěkně spolu jít, jsme trojúhelník nejdokonalejší, co může vůbec být! Popiel Vy a já. Wanda On a já. Popiel Toť krása. Wanda My dva, ta krása. Popiel, Wanda Až srdce jásá. Jadwiga A mamá... Popiel ...ráda má... Wanda ...své děti. Jadwiga A dostaví se ve zdraví vždy jako třetí. Popiel, Wanda, Jadwiga A dostaví se ve zdraví vždy jako třetí. Popiel Drahá Wando, sladká Wando, drahá máti, sladká máti! Ach Wando, sladká moje Wando, tys okouzlila duši mou! Wanda Jenom ne tak zprudka. Jadwiga Jenom ne tak zprudka. Wanda, Jadwiga Jen mírněte touhu svou. Popiel Já vášní plám, že sotva sám se ovládám. Vy a já.

n e d b a l

Wanda (Přichází.) Kde jste, pane Popieli, mamá po vás touží. Popiel (k Bolovi) Tak sleduj! Wando, dovolte, abych vám představil svého přítele hraběte Boleslawa Baraňského. Slečna Kwasinská, naše... Bolo ...okouzlující primabalerína, pro jejíž kouzelné nožky už tolik mužů ztratilo hlavu. Wanda Ale ta vaše, vidím, sedí pevně. Bolo Zatím. Wanda Pěkně řečeno, ale na to já nedám. Popiel Vidíš, nedá! Nechám vás o samotě a ty předveď, co umíš. Bolo Neprovokuj! Popiel Omluvte mě – čeká mne mamá! (Odchází.) Bolo Jsem šťasten, že jsem... Wanda (Vpadne mu do řeči) Ale pane hrabě, od vás jsem očekávala něco originálnějšího! (Sedá si na sofa.) Není to zvláštní? Žijeme v jednom městě a vůbec se neznáme! Bolo Často jsem vás obdivoval, ale bohužel jen z dálky. Wanda O důvod víc, proč mě dnes obdivovat zblízka. (Bolo si přisedne.) Nic neslyším, žádný výbuch nadšení, vy nezdvořáku? Bolo Při pohledu na vás jsem oněměl. Wanda Plané výmluvy. Bolo Ne výmluvy, ale ohledy. Wanda A ke komu, ke mně snad? Bolo Ohledy k Popielovi. Přítelkyně mých přátel jsou pro mě svaté. Wanda Pak bych doporučila změnu ve formulaci: přítelkyně mých přátel jsou i mými přítelkyněmi! Bolo Opravdu? Valčík! Půjdeme tančit? Wanda A nemohli bychom zůstat raději tady, sami dva?

o s k a r

polská krev

polská krev 54

Wanda (s pohledem na Bola) Broňo, kdo je to? Popiel Kdo? Ten? To je... úplná společenská nicka. Jadwiga Fešák! Popiel Pojďme do sálu! Wanda (směrem k Bolovi) Nezůstaneme tam dlouho. Popiel Naopak, zůstaneme tam velice dlouho a nevrátíme se už nikdy. (Wanda a Popiel odchází do sálu.) Bolo Ta má ale jiskru! Ubohý Broňo, zase ti ji musím přebrat. Mirski Nic nebude! Jsme na mizině a jediné, co tě může zachránit, je svatba s Helenou Zarembovou! Jinak je konec! Bolo Konec? V tom případě mám právo na poslední přání! Mirski Ale co bude se mnou? Bolo Ty pak zdědíš všechny mé dluhy! (Ze sálu přichází Popiel.) Bolo Broňo, proč mě nepředstavíš dámám? Nebo se bojíš? Popiel Já a bát se? K smíchu! Vezmeme se. Milujeme se platonicky, ale vášnivě. Mirski Nechte hloupostí! Bolo, vždyť jsi před bankrotem! Popiel Co potřebuješ? (Vytahuje šekovou knížku.) Bolo Málo, seznam mě s Wandou! Popiel Tvoje hospodářství potřebuje ženu! Mirski Správně, Zarembovu dceru Helenu! Popiel Kdo mluví o Heleně, já myslím moji hospodyni Marynu. Víš co, Bolo, já ti ji půjčím, ta když se do toho dá, za půl roku své hospodářství nepoznáš. Ale musíš začít co nejdříve, hned zítra. Bolo Aha, ty se mě chceš zbavit... Popiel Ne, ne, ne! Pojedu s tebou a přivezu ti svou hospodyni. Platí? Bolo Platí! Ale dnes si ještě užiju.

n e d b a l

polská krev

DUET

Bolo Slyšte jen, jak ten valčík zní, hned jásavě, hned zas tak tiše, v písni té se až srdce chví, jak sladce a důvěrně dýše. Wanda Vím, co tóny ty zpívají, co šeptají tajemně nám. Naslouchej hlasu, máš zítra dost času na strasti až budeš sám. Bolo A zatím ve dne vše k tanci se sbírá a hoch v pase dívku svírá, sedíme mlčky ve zraku zrak, to valčíku kouzlo nás vábí tak. Wanda Ač neříkám nic, čtete z mých očí. Bolo Ač netančím sám, svět se v tanci točí. Wanda Těm kouzlům žádný neodolá, když vábně svůdný valčík hrá! Wanda, Bolo Když vábně svůdný valčík hrá! Wanda Slyšte jen, jak ten valčík zní, hned jásavě, hned zas tak tiše, v písni té se až srdce chví, jak sladce a důvěrně dýše. Wanda, Bolo Vím, co tóny ty zpívají, co šeptají tajemně nám. Naslouchej hlasu, máš zítra dost času na strasti až budeš sám.

DUET Helena Jak protivný je mi tento bál, kde komtesy samé jen září, ty všechny by vzít měl ďábel sám s tou vznešenou nudou ve tváři, z těch modelů je úzko až, než ženská se do toho vsouká, zde nahoře bezedná dekoltáž a zespodu cáru kus kouká. Zaremba Helenko, udělej to kvůli mně. Helena Halka chce muže mít, s kterým by ve štěstí mohla být, jeho ctít, pochopit

a sním v lásce až do smrti žít. Můj oheň ať má a bouří ať zná, divoký musí být jak já. Ne slaboch vrtošivý, ne šlechtic rozmařilý a hlavně jestli dosud na cizí účet žil, s ním nechci sdílet osud, byť sebehezčí byl. Zaremba Halečko má, Halečko má, já smát se musím, on v celé svojí kráse, jak pravý Polák zdá se, je troufalý, je zchytralý, jej rádi všude vítají, on každé srdce dobýt znal, ten ženských srdcí král, ó Halko má, ó Halko má, vše dobré se mi zdá. Helena, Zaremba Halka chce muže mít, s kterým by ve štěstí mohla být, jeho ctít, pochopit a sním v lásce až do smrti žít. Můj oheň ať má a bouří ať zná,

polská krev

(Přichází Helena se Zarembou.) Helena Tati, tak tohle je naposled! Zaremba Helenko, co se ti nelíbí? Helena Šaty se mi nelíbí, tento bál se mi nelíbí, plesová společnost se mi také nelíbí a námluvy, ty už se mi vůbec nelíbí. Zaremba Holčičko, nerozčiluj se! Nebo mi zčervenáš a Bolo má rád takové ty bledé. Helena Neuvěřitelné, ještě mi budeš předepisovat barvu obličeje. Jsem jaká jsem! A ten tvůj Bolo je pěkný lump, který nedělá nic jiného než ostudu a dluhy. Zaremba Bolo je sice marnotratník, hráč a lump, ale zlatý chlapec! Jako jeho kmotr jsem ho držel nad křtitelnicí... Helena Že jsi ho tam raději nepustil! Zaremba Tak se na něho aspoň podívej, za to nic nedáš.

o s k a r

n e d b a l

Helena: Zdá se, že přicházíme pozdě! Zaremba: Jen počkej, teď si ho vypůjčím já a to bude tanec. (Odchází za Bolem.) Popiel: Pojďte, půjdeme do sálu. Helena: Ne, už toho lotra nechci nikdy vidět. Popiel: Jste anděl! (Oba odchází.) (Přichází Zaremba s Bolem.) Bolo: Říkám ti jednou provždy, že si ji nevezmu! Zaremba: Vždyť ji ani neznáš. Přemýšlej, nabízím ti záchranu – svou dceru a peníze. Bolo: Stačí peníze, k čemu ještě dceru. Zaremba: Helena rozumí hospodářství jako málokdo, to ona tě postaví na nohy. Bolo: Na těch už stojím. A mé hospodářství povede zdatná hospodyně. Zaremba: Takovou nenajdeš a k tobě by stejně žádná nešla! Bolo: Už jsem ji našel a Popiel mi ji zítra přivede. Než bych si vzal tvou dceru, to se raději ožením s tou hospodyní! (Odejde.) Zaremba: Jen se neraduj! Mám všechny tvoje směnky a zabavím ti dům i s tou tvou hospodyní. (Přichází Helena s Popielem.) Helena: Tati, jdeme domů! Zaremba: Máš pravdu! Víš, co mi řekl ten spratek? Že nás nepotřebuje a prý už má hospodyni. Popiel: Souhlasí. To je moje hospodyně Maryna, já osel mu ji slíbil. Zaremba: A než by si vzal tebe, to se prý raději ožení s tou hospodyní. Helena: To řekl? Na mou adresu? Zaremba: A jéje, to jsem neměl říkat...

o s k a r

polská krev

polská krev 60

divoký musí být jak já. Ne slaboch vrtošivý, ne šlechtic rozmařilý a hlavně jestli dosud na cizí účet žil, s ním nechci sdílet osud byť sebehezčí byl. (Vejde Popiel a dívá se do sálu, jak Bolo tančí s Wandou.) Popiel: Šeptají si, tančí, do očí si hledí, zase mi ji přebral! (Vytahuje revolver.) Zaremba: Nestřílet! To jste vy, Popieli? Popiel: Byl jsem! Helena: Nešťastná láska? Popiel: Jak to víte, slečno? Helena: Tak hloupý výraz může mít jen zamilovaný člověk! Zaremba: Pane Popieli – moje dcera Helena. Popiel: Velice mě těší. Helena: Jste oprávněn nosit střelnou zbraň? Platil byste pokutu, kdybyste se zastřelil bez zbrojního pasu. Popiel: To nevadí, já na to mám. Zaremba: (Dívá se do sálu a vidí Wandu s Bolem.) K čertu, to je Bolo! Ten větroplach! Popiel: Vidíte je, to je prakticky únos tancem! Helena: Tak to je Bolo Baraňski? Popiel: A jak ji hltá očima! Helena: Kdo je ta nádhera? Popiel: Primabalerína naší opery, Wanda Kwasinská! Zaremba: A jak tančí!

n e d b a l

polská krev

Helena: (k Popielovi) Pane Popieli, zná Baraňski tu vaši hospodyni? Popiel: Ne. Kdyby ji znal, tak by ji asi nechtěl. Helena: Tedy ji nikdy neviděl. Popiel: Nikdy. Helena: Broňo, mohu vás považovat za svého přítele? Popiel: Jak se můžete ptát! Helena: A prokážete mi přátelskou službu? Popiel: Vždy a všude! Helena: Děkuji vám. Teď hrabě Baraňski pozná, jak Zarembové splácejí urážky. (Odchází.) SCÉNICKÁ HUDBA FINÁLE Sbor Hej, hej, hej, hej, zgocy, hej, hej, hej, hej, zgocy. Každý Polák pravý, tancem život zdraví, když rytmus chytí, protančil by žití. Hej, hej, hej, hej, zgocy, hej, hej, hej, hej, zgocy.

PŘEDEHRA KARETNÍ SCÉNA Wolenski Já koupím. Gorski Já vstoupím! Senovič Mně třetí. Ať to letí a ještě jednu k tomu! Mirski Teď rychle malá domů. Wolenski A pozor, já teď táhnu. Mirski Mám smůlu, kam jen sáhnu. Bolo Dost? Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Dost! Dost! Bolo Kdo zaplatí tu maličkost? Čert to vem, zase trop. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Hra jediná je: Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet. A proto stále, hrajem dále! Kdo riskuje, ten vyhraje.

Hra jediná Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet. A proto stále, hrajem dále! Kdo riskuje, ten vyhraje! Bolo Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád měl každý z nás. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád měl každý z nás. Wlastek O jé, pane můj, už tady jsou. Bolo Kdo zas? Wlastek Exekutoři sem jdou. Bolo To je mi jedno, vyřiď to sám! Já rozdávám! Zaremba (Vejde.) Od slavného soudu zde zmocnění mám! (Všichni hrají dál a vůbec si ho nevšímají.) Gorski Já koupím. Wolenski Já vstoupím! Gorski Mně ještě jednu k tomu! Mirski Teď dostanu vše domů.

o s k a r

polská krev

DRUHÉ DĚJSTVÍ (Panství hraběte Baraňského)

n e d b a l

Zaremba Co s nimi, no počkej! Ten stůl zabavím. Do toho! Ven s ním. Gorski Já vstoupím! Mirski A ještě jednu k tomu! Zaremba Já radši půjdu domů. Už jdu, co zde. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Adieu, adieu! Bolo Že dávám slečnu pozdravovat! Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Hra jediná jen Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet. A proto stále, hrajem dále! Kdo riskuje, ten vyhraje. Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád by měl každý z nás. Mirski Už je venku! Bolo Konečně sami! Jsem tu po letech teprve druhý den, ale začíná se mi tu líbit. Mirski Když si pomyslím, že by ti stačilo natáhnout ruku... Bolo Nic se natahovat nebude... Protože moje srdce žádný soud nezabaví!

o s k a r

polská krev

polská krev 66

Zaremba Vím, nevítaný jsem tady host, však povinnost je povinnost. Bolo Hra jediná jen Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet, Jednadvacet. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor A proto stále, hrajem dále! Kdo riskuje, ten vyhraje. Zaremba A mě si nevšimnou; teď moje právo tady platí. Bolo Můj věřitel ten na mně tratí. Zaremba Těm pánům židle zabavit! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Vy nás chcete urazit. Bolo Chlapci, jen ať židle berou, to nespojí mne s jeho dcerou! Schválně ne, schválně ne, schválně ne! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Schválně ne! Bolo Kdo by ve hře rušit se dal? Jen hrejme dál! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád by měl každý z nás.

n e d b a l

polská krev 68

Mirski Však ani nemůže. Exekuční výměr už má v ruce krásná Wanda Kwasinská. A rád bych věděl, jak dlouho ti to vydrží! POCHOD SE SBOREM Bolo Já znám překrásnou paní, ó, jaké kouzlo, jaké kouzlo v sobě má. Tak sladký je pohled na ni a stále víc a stále víc mě zajímá. Má právě od všeho trošku, jen malou trošku, jak to žádá sexappeal! A to všechno dohromady, a to všechno dohromady je důvod, abys žil! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor To je to něco, to jisté něco, saperment, co rozpaluje vráz! Bolo To právě je to jisté něco... Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Co o rozum by připravilo nás. Bolo Bratři, jsem zamilován k zbláznění, ach ta láska, věru, případ zlý je! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Bratři, je zamilován k zbláznění, ach ta láska, věru, případ zlý je! Bolo Když u nás ženy takové, když u nás ženy takové,

Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Bratři, je zamilován k zbláznění, ach ta láska, věru, případ zlý je! Bolo Když u nás ženy takové, když u nás ženy takové, tu naše drahá vlast, tu naše drahá vlast, vlast drahá ještě žije. Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Když u nás ženy takové, když u nás ženy takové, tu naše drahá vlast, tu naše drahá vlast, vlast drahá ještě žije. (Přichází Popiel, Helena, Zaremba.) Popiel Tak jsem tady! Helena No maucta! Zaremba Židle jsem mu sebral, aby se trochu usadil. Helenko, dcerunko, rozmysli si to ještě jednou, ta hra může být nebezpečná! Helena Tati, znáš tuhle paličatou hlavu? Zaremba Mám to potěšení. Helena Tak vidíš. (k Popielovi) Jsem hospodyně Vaší milosti a vy mě tak představíte, dohodnuto? Popiel Bohužel. Zaremba Helenko, pověz mi jedno jediné, čeho chceš dosáhnout touto maškarádou?

o s k a r

polská krev

polská krev 70

tu naše drahá vlast, tu naše drahá vlast, vlast drahá ještě žije. Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Když u nás ženy takové, když u nás ženy takové, tu naše drahá vlast, tu naše drahá vlast, vlast drahá ještě žije. Bolo Já vzplál už často láskou, a ženy míval, ženy míval tolik rád a hrál si s mnohou kráskou a potom záhy jsem ji často nechal stát. Však nyní to není zdání, to velmi dlouho, velmi dlouho potrvá. Ale ptám-li se, čím je to, a ptám-li se, čím je to, tak důvod každý zná. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor To je to něco, to jisté něco, saperment, co rozpaluje vráz! Bolo To právě je to jisté něco... Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Co o rozum by připravilo nás. Bolo Bratři, jsem zamilován k zbláznění, ach ta láska, věru, případ zlý je!

n e d b a l

BUFFO TERCET Zaremba Jsem jeden z diplomatů, já vzorem zvát se smím. Helena, Popiel Je jeden z diplomatů a vzorem zvát se smí! Zaremba Já sloužím svému státu, nic mlčky nezkazím. Helena, Popiel On slouží svému státu, nic mlčky nezkazí. Helena Je dip... Popiel Je dip... Zaremba Jsem diplomat. Helena Je dip... Popiel Je dip...

Zaremba Jsem diplomat, jsem diplomat, jsem diplomat. Já zřím všechno a vím všechno a slyším ještě víc. Já sám všechno vždy znám, všechno, ale já neprozradím nic. Mně chválu nutno vzdát. Jsem pravý diplomat, jsem dip, jsem dip, jsem diplomat. Bych každému se líbil, já pro vše úsměv mám. Helena, Popiel By každému se líbil, on pro vše úsměv má. Zaremba A co jsem často slíbil, to zřídka vykonám. Helena, Popiel A to, co často slíbil, to zřídka vykoná. Helena Je dip... Popiel Je dip... Zaremba Jsem diplomat. Helena Je dip... Popiel Je dip... Zaremba Jsem diplomat, jsem diplomat, jsem diplomat. (Odejde.) Popiel Hloubka vašeho otce je bezedná! Helena Pst! Teď máte jediný úkol, hrát dobře svou roli.

o s k a r

polská krev

Helena Chci si tu kuriozitu prohlédnout a pěkně zblízka. A pak z něj udělám aspoň trochu pořádného člověka. Popiel A co když se do vás zakouká? Helena Pak mu vrátím jeho košík i s úroky. Zaremba Tenhle závěr se mi nelíbí. Ty ho vycepuješ a necháš ho jiné. Já bych ho nejraději viděl s tebou u oltáře. Popiel (Vytáhne revolver.) U oltáře? Helena Jen žádné krveprolití, to se nikdy nestane. Ty musíš, tati, hlavně slíbit, že nic neprozradíš. Zaremba Já? Já něco prozradit? Pravý diplomat nikdy nic neprozradí.

n e d b a l

DUET Popiel Je na mě znát, že nechci lhát, má přítomnost o tom svědčí. Vám proto rád chci radu dát, vás čeká nebezpečí. Helena Já nemyslím, že zalíbím se tomu svému pánu. Popiel Vy jemu? Vy že ne? A jak k vám zahoří v tu ránu! Helena Mě poklonu jste tím jen vzdal. Popiel Jen jiskra stačí, aby vzplál, s vámi si hrál. Helena Se mnou si hrál? No a co dál?

Popiel On zírat bude chvíli, tak, tak, ba právě tak, rty k vaší ruce schýlí, tak, tak, ba právě tak. Pak přijde obejmutí, tak, tak, ba právě tak, pak polibek vám vnutí, tak, tak, ba právě tak. Helena Však já se z místa nehnu ani, tak, právě tak, a vzdám se svého upejpání, tak, ba asi tak, no zkrátka pána pěkně změřím, tak, právě tak, a vypravím ho pryč ke dveřím, tak, ba právě tak. Takhle to u nás vždy dělá ta naše rodina celá! Helena, Popiel Táta i máma, jaký pak křik? To už je tak u nás venku zvyk! Helena No a jak byste na to šel vy? Popiel Já něžně bych tu seděl, tak, tak, ba právě tak, a zbožně na vás hleděl, tak, tak, ba právě tak, a k nohám bych vám klesl, tak, tak, ba právě tak,

polská krev

Popiel Stejně si vás neumím představit jako hospodyni na statku... ve stáji... Helena Proč? Jsem rodilá venkovanka. Vyrostla jsem u koní... Popiel U koní? Helena U volů. Popiel U volů? Helena Je-li třeba, jsem i hrubá! Popiel Vy? Tomu nevěřím! Helena Však uvidíte, co všechno dovedu. Popiel Jste úžasná! Ale Bolo je rozený Don Juan!

o s k a r

n e d b a l

polská krev 76

má lásko, něžně hlesl, tak, tak, ba právě tak. Helena Ten způsob ten je hrozně hloupý, ó, je, je, co za tohle si člověk koupí, ó, je, je, a dřív než lásku mou kdo zkusí, tak, právě tak, ten pevněji mě chopit musí, tak, tak, tak! Takhle to u nás vždy dělá ta naše rodina celá! Helena, Popiel Táta i máma, jaký pak křik? To už je tak u nás venku zvyk! (Přichází Zaremba s Bolem, Helena s Popielem poslouchají v pozadí.) Bolo Zbytečně se namáháš. Tvoje dcera nepřekročí práh mého domu. Zaremba Že nepřekročí? Když bude chtít, překročí a vůbec se tě nebude ptát. Bolo Co tím chceš říct? Zaremba Právě, že nic, protože ten, kdo říká to, co si myslí, není diplomat, zatímco já tak nečiním a proto jsem. Například moje dcera by nemusela přijít vůbec jako moje dcera, nýbrž jako dcera někoho jiného, aniž by jeho dcerou nicméně byla! Bolo Prosím? (Helena s Popielem zuřivě gestikulují na Zarembu.) Zaremba Diplomat ví, to co ví, i když vůbec nic neví. Buď zdráv, Bolo! (Odchází a říká si pro sebe.) Já a prozradit se!

Helena Spávat! To rozhodně nejde. Bolo Proč? Popiel Protože... ona nespí... celou noc pracuje! Helena Protože opatruji svou starou tetu. Musím u ní být vždycky přesně v devět. Bolo Broňo, Broňo! (Žertovně mu hrozí prstem.) Helena (k Popielovi) Teď půjde Vaše milost pěkně domů a já si prohlédnu hospodářství. Bolo A pozdravuj tetičku! (Popiel odchází.) Bolo Zdá se, že se o tebe Popiel zajímá? Helena Nezdá se mi. Bolo Máš hezké oči. Víš to? Helena Říkají. Bolo A pěknou postavu. Helena Taky jsem to už slyšela.

polská krev

polská krev 78

Bolo (za Zarembou) Apage Satanas! (Otočí se a uvidí Helenu s Popielem.) Helena Dobrý den, Vaše milosti! Bolo A ty jsi kdo? Popiel Moje hospodyně. Jak vidíš, držím slovo. Bolo Děkuji ti, Popieli. (s pohledem na Helenu) Safra! Prý je to tvoje zásluha, že Popiel tak zbohatnul. Jak jsi to dokázala? Helena (Klepe si na čelo.) Tímhle. Když to chybí pánovi, musí to mít aspoň sluha. Bolo (k Popielovi) Jak se jmenuje? Popiel He... Helena (Vpadne mu do řeči.) Maryna, Vaše milosti. Bolo A slouží u tebe dlouho? Helena Já nesloužím, jsem hospodyně. Dříve jsem vedla hospodářství svého otce, ale odešla jsem, protože mě nutil, abych se vdala za jednoho nafoukance. Bolo To znám. Helena Takže si budeme výborně rozumět. Bolo To si myslím. Helena Ale musím mít ve všem volnou ruku a moje nařízení bude nutno respektovat. U pana Popiela to mám taky tak. Bolo To snad trochu přeháníš, Maryno. Helena Je to pro vaše dobro. Bolo Měl jsi pravdu, Broňo, energická je a prostořeká. (k Heleně) Tvé podmínky přijímám. Helena Vaše slovo? (Podává mu ruku.) Bolo Čestné slovo! (Bere ji za ruku.) A mimochodem spávat budeš...

MELODRAM A DUET Bolo Začínám Popielovi rozumět. Helena Jsem slušné děvče a pan Popiel se mi ani trochu nelíbí. Bolo A já? Jak se ti líbím já? Helena No, ujde to. Trochu vyžilý. Měl byste být trošinku spořádanější. Bolo Když mi pomůžeš. Helena No, s mírným sebezapřením to snad dokážu... Bolo Když si člověk pokazí žaludek samými ústřicemi, nemáš zdání, jak dostane chuť na kousek bůčku!

o s k a r

n e d b a l

Bolo Všechen respekt, všechen respekt, jsi ze vsi jen, rozumná si však, to vím. Helena Pane vzácný, pane vzácný, snad dotčen nebyl jste tím! Helena, Popiel Jste/Jsem kavalír, to vím, já k vám se nehodím! Služka jsem/je, pouhá věc, divná by to byla věc! Se mnou si chcete hrát, já nechci toho dbát. Jen hledejte dál, jen hledejte dál, ta pravá se najde k vám. (Přichází Mirski a spol. a nesou si židle.) Mirski Ještě štěstí, že ti nezkonfiskovali i sál předků... Gorski Děti, vysychám! Wolenski Kapka vodky by nás zachránila! (Bolo zazvoní.) Helena Milostivý pán si přeje? Všichni Hm... Bolo Jaképak hm, to je moje nová hospodyně. Mirski Co tady nahospodaří? Snad zorat pole. Helena Ne, především vyházet hnůj. Důkladně. Bolo Maryno, ve skříni je pití. Podej nám ho. Helena Prosím, pane. (Zamkne a schová klíč.) A kde je klíč? Bolo Není tam?

o s k a r

polská krev

polská krev 80

Helena Tak ten bůček, z toho nic nebude. Pokažený žaludek se léčí jinak. A pak, mám své zásady. Však ten muž přijde snad, co mě mít bude rád, mladá jsem, nespěchám, na vdaní času mám. Bolo Nepřeber, naposled zůstaneš na ocet, takhle se neprovdáš, když i mě košem dáš. Helena Vám! Vám! Jste kavalír, to vím, že k vám se nehodím! Služka jsem pouhá přec, divná by to byla věc! Se mnou si chcete hrát, já nechci toho dbát. Jen hledejte dál, jen hledejte dál, ta pravá se najde k vám. Bolo Všechen respekt, všechen respekt, můj dík, můj dík, za tvoji radu ti vzdám. Helena Pane vzácný, pane vzácný, mám už ten zvyk, říkat, co na srdci mám.

n e d b a l

polská krev

polská krev 82

Helena Žádný tu nevidím. Vaše milost má asi klíč u sebe. Bolo Nesmysl! Nemám! Wolenski Nerozčiluj se, Bolo. Mám železnou zásobu nahoře v pokoji. Přinesu ji. Gorski Ale ne sám, mohla by cestou vyprchat! Senovič Nemůžeme tě nechat jít proti takové přesile samotného. (Všichni odchází.) Bolo Dej sem ten klíč! (Chytne ji za ruku.) Ty ho máš! Helena Au, to bolí. Bolo Dej mi ten klíček, Maryno! Helena Tenhle tón není o moc lepší. Bolo Otevři skříňku a dojdi pro mé hosty! Helena Neotevřu a nikam nepůjdu. Bolo Tak to už přestává všechno. Helena Naopak to teprve všechno začíná. Mám zde přece volnou ruku. Bolo No to je vrchol! Helena Já jdu, neobstál jste ani v té nejlehčí zkoušce. Bolo Nikam nepůjdeš, to ti poroučím! Helena Vy mi nemáte co poroučet. Jsem ve službě u pana Popiela. (Otočí se k odchodu.) Bolo Zůstaň, prosím... (Helena se zastaví, položí klíč na stůl.) Helena Musím do kuchyně připravit něco k večeři. Bolo Zpropadené děvče, bystrá, rezolutní a ví, co chce. A zdá se, že to na mě platí... Zvláštní! Zarembo, budeš se divit! A Helena ať si hledá štěstí jinde.

o s k a r

n e d b a l

Helena Osm hodin! Hrací hodiny... Jediná odchylka v tomto babylonu. Jak ty tu vydržely? Podzim – zima – jaro – léto. Můj cíl je zatím daleko... A teď jste na řadě vy, pánové! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád měl každý z nás. Mirski Kde je Bolo? Ať přijde rychle k nám. Helena V pokoji zůstal, chce být sám! Mirski Že chce být sám? Gorski Že chce být sám? Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Co? Chce být sám? Helena Šel brzy spát. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor On že šel spát? Helena A musí zítra časně vstát. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Že vstát? Helena Že vstát, do práce ráno chce se dát. Mirski Tenhleten vtip je trochu moc.

Helena Prý pánům přeje dobrou noc, že ráno práci pilnou má. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Že práci má. Helena A že se pánům omlouvá. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor On zmotané to v hlavě má. Helena A zítra doma není zas. Gorski Hle, bratři, vyhazují nás! Helena A pozítří pak taky ne. Gorski Jak nestydaté. Mirski Hanebné. Gorski Však vtírat se, to ne. Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor To nikdy, nikdy ne! Helena Tak je to správné, pánové! Mirski Já už to mám, jak povídám, chce s novou služkou zůstat sám. Helena To, pane, ne. Toť hanebné. Gorski Nebudem rušit, ne, ne, ne! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor My půjdem teď, za krátký čas on zavolá, my přijdem zas! Gorski Má nad ním, zdá se, velkou moc! Helena Dobrou noc!

polská krev

FINÁLE

o s k a r

n e d b a l

Helena Ale ještě blíž to, pane, nejde již! Bolo Ač rušný byl můj život zdejší, prázdný mi uvnitř připadá. Však s tebou jsem hned upřímnější, pojď ke mně blíž, buď rozumná. Teď ocitám se na rozcestí, teď novou cestou chtěl bych jít. Snad dá mi osud trochu štěstí. Helena Co sám si svoje štěstí vzít? Bolo Mně sílu kdybys k tomu dala. Helena Co pak, tak řekněte, co pak? Bolo Tak změna by se se mnou stala. Helena Co pak, řekněte, co pak. Bolo Dobrá že víla tě posílá k nám, to dobře vím, to dobře znám. V tobě se navracet štěstí mi zdá. Chvíle ta jediná tak tichá. Dobrá že víla tě posílá k nám, to dobře vím, to dobře znám. Dívko ty milá, má dobrá jsi víla, ó zůstaň, zůstaň dál. Helena Je devět! Musím jít. Chci tady ráno zavčas být. Bolo Ty špatně jdou. Helena Ne, ne, ty správně jsou. Bolo Máš času dost. Helena Mě volá povinnost. Bolo Už musíš jít? Helena Na shledanou. Na shledanou.

polská krev

polská krev 86

Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Dobrou noc! Helena Dobrou noc! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Dobrou noc! Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Štěstí v hrách i v milování, to kdyby zůstalo nám do skonání, pak by i stáří se neslo snáz, a dál by hrál i rád měl každý z nás. Helena Tak to bychom měli! Bolo Tak zde jsem, chlapci. Jak? A kde jsou? Helena Pryč! Bolo Jak to mám chápat? Helena Pryč, pryč. Fuč. Je těžké dostat pány ven, však bohudík cíl dosažen. Já dala všem pěkně dobrou noc. Teď příživníků jste se zbyl, namáhat jste se nemusil. Ba, takhle to u nás vždy dělá ta naše rodina celá. Tak u nás na venku zvyk! Bolo No, ty jsi děvče kouzelné. Helena Je to tu náhle příjemné. Bolo Jak je to náhle příjemné. Pojď blíž, pojď blíž, sem ke mně blíž. Helena Sem k vám. Bolo Jen blíž, jen ke mně blíž.

o s k a r

n e d b a l

polská krev

TŘETÍ DĚJSTVÍ (Tamtéž o několik měsíců později) PŘEDEHRA SBOR A MODLITBA Helena Přijmi, pane, korunu tu prostou, ať jen klasy do zlatova rostou, Bůh ať svoje mocnou rukou chrání, aby setba vzešla v požehnání. Helena, Napolská, Drygalská, Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Přijmi, pane, korunu tu prostou, ať jen klasy do zlatova rostou, Bůh ať svoje mocnou rukou chrání, aby setba vzešla v požehnání. Bolo Měj dík, měj dík, ty vílo má. Ty mou jsi záštitou, to vše je, přiznávám to rád, to vše tvou zásluhou, vše výsledkem je práce tvé, tak vzácně shůry žehnané! Jen práce tvá je spásou nám, svůj dík, svůj dík ti vzdám. Helena Vám zdar a sílu přála jsem! Dětský sbor Bože, ty v nebesích nám sluchu přej, vzácných všech darů svých úrodu nám dej.

o s k a r

n e d b a l

Zaremba Jak to, on ještě nic neví? No to bude rána, až najednou odhalíš to své inkognito! Padne ti k nohám a řekne: Jak jsem mohl být tak slepý! Buď mou! Ty a žádná jiná! Helena Myslíš? Zaremba A mně potečou takovéhle slzy z radosti, že jste se s tím šibeničníkem konečně dostali! Helena Ale tati! Slib mi, že nic neprozradíš, dokud mu to sama neřeknu. Zaremba Slibuji! Helena A když se tě zeptá, proč jsi nepřijel s dcerou, řekni, že odcestovala! Zaremba Prosím tě, co bych to byl za diplomata, kdybych neměl po ruce deset podobných výmluv! Bolo (Přichází.) Konečně, Zarembo! A co že sám? Zaremba A koho jsi ještě čekal? Mou dceru? Po tom, jak ses k ní choval, tě nechce ani vidět! Navíc má teď jiného ctitele. A právě teď je u něho! Bolo To je dobře, protože moje srdce je už zadáno. Helena Pan Zaremba má jistě po cestě hlad. Bolo Pojď, příteli, napijeme se na zdraví tvého nastávajícího zetě. Zaremba To je výborný nápad! Měl bys ho poznat, skvělý chlapík, moc by se ti líbil. (Oba odejdou.) Popiel (Přichází.) Heleno, žně skončily. Bolo je tam, kde jsme ho chtěli mít. Teď tedy před něj předstoupíte a řeknete mu: Milý pane... však vy už víte, co říct. V očích vám blýskne zlověstný oheň, váš hlas se zlomí pohrdáním – a pak – pak uchopíte rámě náhodou tam přítomného vám sympatického gentlemana a hrdě se mnou odejdete středem. Tak... platí? Helena A musí to být zrovna dnes?

o s k a r

polská krev

polská krev 90

Pevnou buď záštitou nám před zkázou a zlem. Svým požehnáním chraň naši krásnou zem! Helena, Napolská, Drygalská, Bolo, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, dětský sbor, sbor Bože, ty v nebesích nám sluchu přej, vzácných všech darů svých úrodu nám dej. Pevnou buď záštitou nám před zkázou a zlem. Svým požehnáním chraň naši krásnou zem! Amen. Amen. Gorski Děti, vždyť já brečím, jak starý osel! Bolo Zázrak, že? Přišla dobrá víla a přinesla všem štěstí! Helena Abyste ze mě nakonec neudělal čarodějnici. Bolo Ale mě jsi zcela očarovala. Přátelé, dnes budeme tančit až do rána. A máme proč! Pokud naše hospodyňka dovolí? Helena Zcela výjimečně! Bolo Tak prosím, všichni do jídelny, jen se nestyďte. (Společnost odchází.) Bolo Čekám ještě dva čestné hosty. A vy mi nebudete věřit koho: starého Zarembu a jeho dceru. Helena Dokonce i dceru? Jsem na ni velice zvědava. Bolo Já ani ne. Tak hezká jako ty, Maryno, jistě není. (Obejme ji.) Helena Milostpán je na mne takový hodný.... Bolo Konečně sami! Popiel (Vběhne.) Pojď, Bolo, volají tě. (Odchází spolu.) Zaremba (Přichází.) Ta úroda na polích. Krása! Ten lotr! Helenko! Helena Pšt! Co kdyby tě někdo slyšel!

n e d b a l

DUET Popiel Heleno, ach Heleno, já hořím hned a vy jste jako led, Heleno, Heleno, zda mou chcete být a mne v lásce mít. Když se za mne vdáte, poznáte, co máte, zda-li někdo může skvělejšího muže chtít? Helena Váš nápad lze chápat, však háček v tom je. Popiel Háček v tom je. Helena Mě mučí, co učí nás historie. Popiel Historie. Helena Blondýnky že vnadné mají srdce chladné,

to při vašem žáru málo zdaru slibuje. Popiel Ne, ne, ne, ne, ne. Helena Ne, ne, ne. Popiel Blondýnky sladké, vy jste můj svět, když jste mi blízko, zahořím hned, srdce mi buší, sám nevím čím a jedním rázem zdivočím. Ty vaše oči jsou modravé a vaše rtíky tak lákavé, to nic dobrého věru nevěstí a jednou ďábel způsobí mi neštěstí. Heleno, Heleno, ty bereš mi klid, tak nelze žít, Heleno, Heleno, svůj schovejte chlad, když vás mám rád, nejsme případ sporný, párek budem vzorný, na celičkém světě nenajde se lepší snad. Helena Jak jen vám to říct mám, ach s vámi je kříž. Popiel To je potíž. Helena Co mužů své prsty si spálilo již. Popiel Spálilo již.

o s k a r

polská krev

Popiel Heleno! Helena Pst! Popiel Maryno! Vy jste moje první čistá láska. Budu tedy trpět do zítřka. Ale pak, pak... (Vytáhne revolver.) Helena Pak se zastřelíme oba. Ale napřed já vás.

n e d b a l

(Vstoupí Bolo a Jadwiga se k němu vrhne.) Popiel Pozor, líbá! Bolo Wando? Wanda To je překvapení! Popiel To máš radost, viď? Mamá, pojďte se občerstvit, tady bychom rušili. (Odchází s Jadwigou.) Bolo Trochu si mě překvapila, Wando. Wando Doufám, že příjemně? Bolo Mohla jsi napsat, že přijedeš. Wanda Proč? Myslela jsem, že mě rád uvidíš. Nebo ne? A polibek na přivítanou? (Bolo ji letmo políbí.) A to mělo být co? (Vášnivě ho líbá, když vejde Helena.) Helena Nebudu rušit! Bolo Nerušíš, Maryno! Zůstaň! Wanda Proč, přijela jsem bez zavazadel, nepotřebuji služku. Bolo Ona není služka, Maryna je moje hospodyně. Wanda Á tak tedy postoupila! Teplé místečko a jistě dobře placené. Helena Jen podle zásluh, slečno, za poctivou práci. Musí být přece nějaký rozdíl mezi sprostou děvečkou a vznešenou dámou. Bude se tančit, hospodáři, a čekáme jen na vás. Bolo Dobrá, zahájím tanec. Wanda Se mnou. Bolo Ne, s hospodyní, to je starý zvyk. (Odchází s Helenou.) Wanda Popiel měl pravdu! Tak tohle je nebezpečí!

o s k a r

polská krev

polská krev 94

Helena Blondýnky jsou vnadné, přitom často zrádné, tu jednou se splésti a své štěstí zahodíš. Popiel Ne, ne, ne, ne, ne. Helena, Popiel Blondýnky sladké, vy jste můj svět, když jste mi blízko, zahořím hned, srdce mi buší, sám nevím čím a jedním rázem zdivočím. Ty vaše oči jsou modravé a vaše rtíky tak lákavé, to nic dobrého věru nevěstí a jednou ďábel způsobí mi neštěstí. (Přichází Wanda a Jadwiga.) Jadwiga No prosím, žádný Baraňski, žádná slavobrána a žádný chléb se solí! To je přivítání! Wanda Klid, mamá! Bolo možná ani neví, že přijedeme, telegram posílal Popiel. Jadwiga Vidíš, ten tu také není! Věděla jsem, že je s rozumem na štíru, ale že je takový hlupák... Ale koho to vidím, to je náš drahý Popiel! Popiel Rukulíbám! Wanda Telegrafoval jste „hrozí nebezpečí“. Já jsem tady – kde je nebezpečí? Jadwiga Wando, což pak nerozumíš? Stýskalo se mu po tobě, hrozilo nebezpečí, že bez tebe zemře žalem, tak poslal telegram. Náš dobrý hoch je mi stokrát milejší než ten nafoukaný a protivný Bolo.

n e d b a l

polská krev

TERCET

Helena

J en hrajte, muzikanti, a hodně veselou. Aspoň dnes pán a sluha zde v tanci rovni jsou. Nechte své housle zpívat a čarokrásně znít, dnes svého pána k tanci má služka právo vzít. Wanda Jak s ním ta služka mává. Už dost! Teď vím, co vím! Teď žádná dávná práva, jsem host a prosit smím. Bolo Ač vím, kde mé je místo a s kým mám k tanci jít, o tanec náš to jisto budem se stále přít. Wanda Ty kavalír jsi můj, já k tobě náležím. Ty a já, my jsme dva, tak to vždycky býti má. Snad budeš se mi smát, že začala jsem se bát, že jak ty dny plynou, ty najdeš si jinou a druhou že máš už rád! Helena Jste kavalír, to vím, však pro dnes buďte mým! Pán a já, já a vy, tak to dnes jen býti smí. Snad chcete se mi smát,

to je zlé! Jednu šálíš, i když nechceš, ale dvě, to je zlé! Wanda Ta ženská vás všechny pobláznila a ty jsi mě zavolal jen proto, abych jí vyrvala Bola a aby pak ona zbyla pro tebe, protože ses do ní nakonec zbláznil. Popiel Já? Co tě to napadá – to spíš Bolo! Wanda Drží ji v objetí a hltá očima. Popiel Tentokrát je to horší než jindy, chce se s ní oženit. Wanda S obyčejnou hospodyní? Popiel To je právě to. Ona není obyčejná hospodyně! Wanda Co? Popiel (Lekne se.) Totiž, chtěl jsem říct – ona je neobyčejná hospodyně. Wanda Ach tak! Popiel Ano... ano... zcela neobyčejná! Wanda (pro sebe) Tady něco nehraje! (Oba odchází, vstoupí Zaremba s Helenou.) Zaremba Udělal jsem právě velké rozhodnutí. Dnes, hned teď ta komedie musí skončit. Helena Přece jsi mi slíbil... Zaremba Vzal jsem si Bola na paškál, diplomaticky jsem ho přitlačil ke zdi a naprosto nepochybně jsem zjistil, že jsi mu zcela lhostejná. Helena Ta zatracená Wanda! Zaremba Protože on je ti taky lhostejný, dočista lhostejný... A to jsem právě potřeboval vědět! Prosím – člověka s takovými schopnostmi neudělají ministrem! Helena Tati! (Obejme ho.)

o s k a r

polská krev

polská krev 98

že začala jsem se bát, a přání své skromné o tanec jen pro mne zda chcete mne vůbec znát! Bolo Jednu ženu snadno svésti, ale dvě, ale dvě, jednu sladko k tanci svésti, ale dvě! jednu ženu zvládneš lehce, ale dvě, to je zlé! Jednu šálíš i když nechceš, ale dvě, to je zlé! Wanda A teď jsi můj! Helena Ne, teď jste můj. Wanda Je můj Helena Je můj! Helena, Wanda Je můj! Helena, Wanda, Bolo Jednu ženu snadno svésti, ale dvě, ale dvě, jednu sladko k tanci svésti, ale dvě! Jednu ženu zvládneš lehce, ale dvě,

n e d b a l

FINÁLE Napolská, Drygalská, Mirski, Gorski, Wolenski, Senovič, sbor Radujme se, veselme se, velký svátek máme dnes, hodujme a napijme se, dnes ať tančí celá ves! Náš lán ať dlouho rodí, chleba dosti do sytosti, žít můžem bez starosti a hlavy nám nezbělí. Bolo Jak v práci rovni jsme si byli, tak v zábavě se sluší též, by dámy z města chlapce roztančily, s děvčící pán do kola zase běž! Ta radost, což? Tu se mnou z vás každý cítí! Já kdybych směl, s ní chtěl bych protančit snad celé žití. Tančit stále dál a dál já s tebou děvče bych si přál. No co, tak už to dopovím: Já pohrdám svým šlechtictvím. Maryna čest mi jen prokáže, když s mým svůj život navždy sváže!

o s k a r

polská krev

polská krev 100

(Přichází Wanda a vidí, jak Helena objímá Zarembu a pak odběhne.) Wanda Tak vida, pánské hosty má naše hospodyňka zřejmě raději. Zaremba Ještě snad mohu obejmout svou... Popiel Hm! Hm! Wanda (k Popielovi) A vy se na to klidně díváte? Žádný souboj na vidle? Popiel Přece nebudu žárlit na otce... Zaremba Hm! Hm! Wanda Na otce? Na jakého otce? Popiel No na otce – na otce dospělé dcery! Wanda Pánové, děláte si ze mne šašky. Nashledanou! (Předstírá, že odchází, ale schová se.) Zaremba Málem jste všechno prozradil! Popiel Já? Kdo líbal Helenu – já nebo vy? Wanda Helenu? Popiel Kdyby se to Bolo dozvěděl, Helena by nám to nikdy neodpustila. Zaremba Ale Bolo nic neviděl a tanečnice nic nepochopila. A komu za to můžeme děkovat? Popiel Mně! Helena (Vběhne na scénu.) K tanci, přátelé! Všichni do kola! Wanda Vy! Maryno! Helena Prosím? Wanda Právě přišel posel s nějakým naléhavým dopisem pro slečnu Helenu Zarembovou. Helena Dopis? Pro mne? (Zarazí se.) K čertu!

n e d b a l

101

Zaremba No, Bohu dík, to tedy ne! Helena Pro tento den byl celý plán ten vymyšlen. Vše pomsta jen. Popiel, sbor Že pomsta jen! Zaremba Že pomsta jen! Helena Vzpomínáte si, pane Baraňski, bylo to na varšavském plese. Nastrojené mladé děvče tam přišlo se svým otcem, jen aby získalo přízeň vzácného pana hraběte. Dobrák táta v tom viděl splnění svého životního snu. A jak se zachoval pan hrabě? Neměl jediný pohled pro to děvče. Nechtěl je vůbec vidět. Jeho oči a všechen jeho čas patřily tehdy docela jiné ženě. A to mladé hloupé děvče se trápilo v koutku zlostí a studem... A když zasáhl její otec, dostal od pana hraběte povýšenou odpověď: spíš se zamiluji do první děvečky, která se mi namane, než do tvé dcery. Ale ta dcera měla svou hrdost a chtěla se pomstít. A tak netrvalo dlouho a ta děvečka skutečně přišla. Bolo A hrabě se do ní zamiloval. Helena Zachránila pana Baraňského před úpadkem... Bolo A Bolo se do ní zamiloval. Helena Udělala z něho pracovitého člověka... Bolo A Bolo se zamiloval až po uši! Wanda Pohádka o princi a Popelce. Helena Pohádka končí a Helena Zarembová splnila svůj úkol a odchází. Bolo Heleno, to neuděláte! Všichni Všichni se spálí, kdo s láskou si hráli. Teď manželský čeká je ráj!

o s k a r

polská krev

polská krev 102

Wanda Tak ještě žádný nenaletěl. Ach, Bolo, slyš, jestli pak víš, kdo je ta dívka, již tak ctíš, ta prostá selská služka tvá? Vždyť je to dcera Zarembova. Bolo Zaremby dcera? Sbor Zaremby dcera? Bolo Ty jsi? Vy jste? Helena Helena Zarembová! Bolo, sbor Co to povídá? Že je to tak? Sbor Chudáčku Bolo, kam jsi dal zrak, kam jsi dal zrak? Zaremba Stačí vlídné slůvko jen a můj životní splníš sen. Popiel Stačí výsměch v tvář mu jen vmést a hned pomstěna vaše čest. Bolo Proč? Proč ten žert byl se mnou hrán! Wanda Ah, promyšlený byl to plán! Jak kořist vlákat do svých sítí a snadno manžela tak chytit. Teď úlovek už v síti má! Trik tedy vyšel, jak se zdá! Helena No, takto snad se na to dívá jen tanečnice vdavek chtivá, Zaremby dcera ale ne!

n e d b a l

103

Sbor opery Národního divadla Brno

1. housle Jiří Klecker (koncertní mistr), Lenka Koplová (koncertní mistr), Lukáš Mik, Marie Zajícová, Karel Mitáš, Ivana Frajtová, Kateřina Prudilová, Miloslav Prudil, Blanka Lau, Petra Malochová, Iva Muchová, Jiří Suchomel, Romana Novosádová, Lenka Šicnerová, Barbara Kozáková

1. soprán Markéta Drábková-Lamačová, Alena Feldmannová, Lenka Havlíková, Martina Králíková, Marcela Polášková, Marie Sedláčková, Alena Sobolová, Ivona Špičková, Yuliya Yefimchuk, Barbara Žižková

2. housle Jiří Víšek, Liga Kuzmane, Jana Procházková, Jindřich Machálek, Michal Klein, Barbora Marcaníková, Marek Filip, Ján Vindiš, Kateřina Maixnerová Violy Miloslav Vávra, Miloš Šmerda, Stanislav Vacek, Felix Kuchař, Ladislav Běluša, Lukáš Cybulski, Jakub Kamenskich Violoncella Libor Kučera (koncertní mistr), Josef Klíč (koncertní mistr), Vlasta Křiváková, Michal Terebieniec, Dušan Zemánek, Jan Jelínek, Stanislav Maloch, Štěpán Filípek Kontrabasy Josef Hanák, Michal Pokorný, Jiří Šícha, Petr Keller, David Jíra, Petr Surý, Petr Schuster Harfy Alžběta Horská, Pavla Kopecká Flétny Michal Vojáček, Kateřina Novotná, Iveta Hejlková, Iveta Kundrátová, Marcela Ondrejková Hoboje Martina Vávrová, Romana Mazáková, Jan Ondruš, Markéta Jašová, Nela Jelínková

2. soprán Olga Drápelová, Eva Friedbergová, Jitka Klečanská, Hana Koňárková, Lenka Malinková, Eva Nikolov, Iva Schlosserová, Jana Škárová

polská krev

Orchestr opery Národního divadla Brno

1. alt Marcela Arnoštová, Lucia Čížková, Zuzana Kantorová, Hana Kopřivová Šumpíková, Leona Kyzlinková, Hana Procházková, Barbora Šancová, Marie Urbánková 2. alt Vlasta Hultschová, Eva Novotná, Jana Sobotková, Stanislava Votápková 1. tenor Tomáš Krejčiřík, Radek Krul, Alois Minařík, Martin Pavlíček, Milan Rudolecký, Milan Řihák 2. tenor Štěpán Harasim, Jaromír Konvica, Ivo Musil, Josef Nyilas, Ladislav Simon, Ondřej Špaček, Jan Valušek 1. bas Vladimír Brázda, Sergej Derda, Filip Hlavinka, Petr Karas, Martin Kotulan, Josef Kovář, Robert Musialek, Vladimír Wernisch 2. bas Otto Čaluba, Vratislav Daněk, Mikalai Charnyshou, Jiří Klecker, Martin Klusáček, Martin Novotný, Ivo Šiler

Klarinety Jan Svoboda, Ivan Pohanka, Michal Kříž, Jiří Majer Fagoty Jiří Šedrla, Pavel Feldmann, Miroslav Černohlávek, Tomáš Vorálek Lesní rohy Martin Novák, Antonín Kolář, Alois Dupal, Tomáš Kopecký, Jan Veverka, Jaroslav Kalčík, Lada Hojačová Trubky Lukáš Soldán, Jozef Zimka, Miroslav Holub, Petr Arnošt, František Kříž Trombony František Jeřábek, Jan Pospíšil, Lubomír Duba, Ivo Navrátil, Dalibor Mašek Tuba Roman Hoch Bicí nástroje Tomáš Rolek, Vlastimil Cupák, Zdeněk Andrla, Gabriel Chila, Kristýna Štvrtňová, Manipulanti orchestru František Kuba, Jan Pospíšil

104

o s k a r

n e d b a l

105

14.10.2009 14:17

Stránka 1

polská krev

134x124

BMW řady 5

RADOST Z CENY ...

www.renocar.com

Radost z jízdy

BMW 5 za 999 000,- vč. DPH

Renocar BMW hrdý partner Národního divadla Brno. 106

o s k a r

n e d b a l

107

polskรก krev

polskรก krev 108

o s k a r

n e d b a l

109

Hudební rozhledy Rozhovory Události Festivaly Koncerty Horizont Opera Balet Muzikál Zahraničí Studie Komentáře Knihy Svět hudebních nástrojů Revue hudebních nosičů

polská krev

HudRoz_inzerce do NDB 2 6.1.14 22:00 Stránka 1

Adresa redakce: Radlická 99, 150 00 Praha 5 . tel.: 251 552 425, 251 550 208 . mobil: 773 554 672 e-mail: rozhledy@volny.cz . www.hudebnirozhledy.cz

110

o s k a r

n e d b a l

111

polská krev

manuál logotypu základní barevná varianta – subjekty NDB

Ředitel NDB: Martin Glaser Umělecká šéfka opery: prof. Eva Blahová Program připravil: Pavel Petráněk Foto: Patrik Borecký (foto z inscenace), Marek Olbrzymek (foto ze zákulisí), Radovan Janouschek (foto T. Pilaře), Petr Zbranek (foto A. Valáška), Jana Hallová (foto sólistů), archiv sólistů Grafická úprava: Pavel Brabec Sazba: Ivo Pecl Tisk: Ústecké tiskárny, s.r.o. Vydalo Národní divadlo Brno, 2014 Inscenace vznikla za finanční podpory Jihomoravského kraje. Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci www.ndbrno.cz obsahuje výběrová řízení pro dodávky zboží a služeb

112