Univerzální vlnitá lepenka neexistuje

Vlnitá lepenka patří při výrobě obalů k nejvíce využívaným substrátům. O obecných výhodách tohoto svým způsobem naprosto geniálního materiálu by se dalo napsat opravdu hodně, přesto při nesprávném výběru materiálu, nedostatečně znalé konstrukci či špatném skladování, svou základní funkci – tedy ochranu produktu, úplně plnit na 100 % nemusí.

TEXT A FOTO: JANA ŽIŽKOVÁ

Není žádným tajemstvím, že i dnes existují dodavatelé obalů, kteří nabízejí obaly s vědomím zvýšeného rizika selhání, ale za nižší prodejní cenu, na druhé straně jsou pak naopak výrobci nabízející obaly se zvýšenou mírou bezpečnosti (díky kvalitnějším materiálům) a samozřejmě i tomu odpovídající vyšší cenou. Vlnitou lepenku totiž jednoznačně klasifi kovat v podstatě nejde. U materiálu existuje celá řada parametrů, které ovlivňují její vlastnosti a na konci její kvalitu. Kromě toho, že záleží na velikosti vlny (A, C, B, E, F atd.), která udává typ vlnité lepenky, sleduje se také tvar jednotlivých vln. Právě ten totiž může do značné míry ovlivnit pevnost struktury lepenky. Vlastní geometrie se rozlišuje podle rozteče vzdálenosti vrcholů vlny (určují počet vln na jeden metr) výškou vlny a tvarem vlny. Velkou roli dále hraje materiál, ze kterého je vlnitá lepenka vyrobena. A aby to opravdu nebylo jednoduché, při konstrukci je potřeba dát pozor i na směr vlny, aby nedocházelo u krabice k prolomení. Obecně jsou na zvlňovacích stolech vyráběny lepenky 2, 3, 5 a 7vrstvé. Jiný typ vrstev vzniká kašírováním.

Pevnost materiálu určuje i typ papíru Vlnitá lepenka se vyrábí z papírů, které mají zpravidla vyšší podíl recyklovaného vlákna. Jak se v tom orientovat? Pevnost papíru obecně závisí na kvalitě vláken (primární vlákno má obvykle vyšší kvalitativní standardy než sekundární) a plošné hmotnosti. Např. u krycí vrstvy má Kraft liner vyšší podíl primárních vláken než Testliner, je tedy obecně kvalitnější, ale zároveň dražší, a navíc ne vždy je ho nutné použít, závisí to jak na baleném produktu, tak i na dalších aspektech, např. stohování, skladování atd. Při výrobě vlnité lepenky lze využít i další typy materiálu, např. méně kvalitní Šedák, papír vyrobený ze směsi netříděného sběrového papíru, z odpadů z tiskáren, odřezů knihařských lepenek, lepenkových dutinek apod. Důležitou roli hrají i papíry, ze kterých se na zvlňovacím stroji vyrábí zvlněná vrstva. S výbornou odolností proti plošnému zborcení a pevností na hranu tlaku, které jsou hlavními ukazateli tlumicích schopností vlnité lepenky a tím i její kvality, disponuje Fluting, ale často je dostatečný i Wellenstoff , vyrobený převážně z tříděného sběrového papíru. Pochopitelně i každý (a mnohý další materiál) se ještě i v rámci svého druhu kvalitativně odlišuje. Fluting se vyrábí v druzích B-1, B-2, B-3, B-4 a jednotlivé druhy se liší mechanickými vlastnostmi podle druhu surovin, ze kterých jsou vyrobeny a obdobně se odlišují i papíry na krycí vrstvy. Důležitým parametrem je i plošná hmotnost papíru.

Kvalitativní parametry jakosti K nejčastějším standardům, podle kterých je materiál vlnité lepenky klasifi kován, ev. následně jsou i klasifi kovány obecné standardy konstrukcí, je norma FEFCO (ev. i německá norma DIN). Vyráběné lepenky se podle FEFCO (Evropské sdružení výrobců vlnité lepenky) dělí podle kvalitativních parametrů (pevnost v průtlaku, průrazu a odolnost v tlaku na hranu) do třech jakostních tříd. Lepenky v prvé třídě splňují základní

požadavky na odolnost krabic a beden při přepravě. Lepenky druhé třídy vydrží zvýšené namáhání obalů i při stohování ve skladech (odolnost proti stlačitelnosti). Lepenky třetí třídy splňují požadavky druhé třídy spolu se zvýšenou odolností proti rázům. Celková nosnost obalů z vlnité lepenky (určena BCT zkušební metodikou/ Box Compression Test), včetně schopnosti stohování, závisí na rozměrech, počtu vrstev lepenky, složení papírů jednotlivých vrstev a také vlhkosti. Složení papírů dává nejen mechanické vlastnosti, ale určuje i hydroskopičnost vlnité lepenky a tím i citlivost obalu na vlhkost v okolním prostředí.

Není vlna jako vlna Jak již bylo konstatováno výše, existuje celá škála vln, které rovněž svou charakteristikou určují vlastnosti vlnité lepenky. Řada z nich je standardizovaná v katalogu FEFCO. Potřeba trhu, včetně marketingového tlaku, vyvolala potřebu i dalších typů vln, které normalizované podle tohoto nejznámějšího standardu nejsou. Vývoj nestandardizovaných vln šel v podstatě třemi směry. Ten první (méně častý) byla snaha vytvářet hrubší vlny, než je nejvyšší standardizovaná vlna typu A. Na trhu se objevily ultra hrubé vlny typu K, D, které jsou spíše vhodnější pro těžší transportní aplikace. Asi nejnovějším počinem v tomto směru je cArtù® (Grifal), která je ještě mnohem hrubší. Výrobce se ji ale nesnažil nazvat písmenem, jak tomu bylo do té doby obvyklé, protože tento typ vlny je jak z hlediska její charakteristiky, tak z hlediska výroby lepenky poněkud odlišný. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že každá vlna je ohraničena hlubokým záhybem, který zároveň slouží jako výztužné žebro. Toho je dosaženo novým průmyslovým procesem, který produkuje vlny s obloukovitým parabolickým profi lem namísto sinusových profi lů. Díky výztužné funkci je rovněž možné dělat vlny podstatně vyšší, než jsou i ty nejhrubší vlnité lepenky (u cArtù® není problém výška 15 či 20 mm). Druhý směr vývoje nových vln je přesně obrácený. Výrobci dodávají na trh naopak nižší a nižší typy vln. Hlavním důvodem je vylepšení potiskovatelnosti (obvykle kvalita konvenčního potisku s výškou vlny klesá). Vlny typu O či G, jejíž průměrná výška je 0,3, ev. 0,5 mm lze dokonce i přímo potisknout ofsetem, který se jinak u vlnité lepenky (přímo nejčastěji potiskované fl exotiskem) používá kvůli přidané hodnotě, jen při kašírování (papír z role či arch je předtištěn ofsetem a následně nakašírován na vlnu, čímž se sníží nežádoucí „valchový“ efekt). Poslední trend se objevil před pár lety a hlavní důvod je spíše marketingový. Jedná se o výrobu vln, které velikostně zapadají mezi typ B a E, primárně jsou tyto vlnité lepenky určeny pro oblast SRP (Shelf Ready Packaging) obalů. Hlavní myšlenka je, že tyto vlny jsou na tyto obaly ještě dostatečně nosné, ale přitom jsou zároveň i velmi dobře a kvalitně potiskovatelné v rámci post press produkce (tzn. přímo na hotový materiál při zpracovatelské výrobě) fl exotiskem. Patří sem např. vlny S (Smurfi t Kappa), T (THIMM), R (DS SMITH), M (Logson) atd.

Problematika vícevrstvých lepenek U vícevrstvých (především pětivrstvých lepenek) se používají materiály v kombinaci s různými i stejnými typy vln. Oboje má své opodstatnění. Například pětivrstvá vlnitá lepenka typu AC, má zvoleny rozdílné typy nejenom kvůli nosnosti, ale aby vlny nebyly nasměrovány proti sobě a tím v některých místech obalu nedocházelo k jeho prolomení. Vlnité lepenky jsou totiž náchylné ke zlomení ve směru jednotlivých vln. Na eliminaci tohoto problému se v současnosti používají převážně dvě řešení. Jedním z nich je varianta, kdy jsou zvlněné vrstvy proti sobě pootočeny o 90°. Taková vícevrstvá lepenka se sice vyznačuje velmi dobrou pevností v obou směrech, její nevýhodou je však skutečnost, že ji není možné kontinuálně vyrábět. Takováto lepenka je totiž zpracovávána pouze v arších, což je pochopitelně mnohem pomalejší než běžná výroba z rolí. Druhou variantou, jak docílit podobných parametrů vlnité lepenky v obou směrech, je použití nerovných vln. Vlny u tohoto materiálu jsou samy tvořeny vlnovkou, čehož je dosahováno pomocí klikatých vyfrézovaných zářezů na válcích zvlňovacího stroje. Technologickou změnou výroby se vydala i společnost Prowell, když začala vyrábět lepenky typu Nextboard (v ČR dodává Solpap). Proti původním kvalitám se u nových kombinací vln častěji potkají, tato místa dále posilují oporu uvnitř lepenky. Výsledkem jsou nejenom stejné nebo dokonce lepší pevnostní parametry lepenky i obalu, ale zejména u hrubších vln i lepší potiskovatelnost. K výrobě lze navíc využívat papíry se sníženými plošnými hmotnostmi. Kvůli zachování nosnosti, ale zároveň i zlepšení kvality potisku, nabízejí mnozí výrobci místo třívrstvé lepenky s hrubším typem vlny, lepenku pětivrstvou s jemnějšími totožnými typy vln, které dosahují stejné výšky jako původní tisku méně příznivá lepenka třívrstvá. Takto je například schopna společnost THIMM nahradit třívrstvou B lepenku, pětivrstvou EE lepenkou. Výsledkem je lépe potiskovatelná pětivrstvá EE lepenka se srovnatelnou cenou i ECT.

Zvlňovací válce