TECHNOLOGIE / LEPENKA
Univerzální vlnitá lepenka neexistuje Vlnitá lepenka patří při výrobě obalů k nejvíce využívaným substrátům. O obecných výhodách tohoto svým způsobem naprosto geniálního materiálu by se dalo napsat opravdu hodně, přesto při nesprávném výběru materiálu, nedostatečně znalé konstrukci či špatném skladování, svou základní funkci – tedy ochranu produktu, úplně plnit na 100 % nemusí. TEXT A FOTO: JANA ŽIŽKOVÁ
N
ení žádným tajemstvím, že i dnes existují dodavatelé obalů, kteří nabízejí obaly s vědomím zvýšeného rizika selhání, ale za nižší prodejní cenu, na druhé straně jsou pak naopak výrobci nabízející obaly se zvýšenou mírou bezpečnosti (díky kvalitnějším materiálům) a samozřejmě i tomu odpovídající vyšší cenou. Vlnitou lepenku totiž jednoznačně klasifikovat v podstatě nejde. U materiálu existuje celá řada parametrů, které ovlivňují její vlastnosti a na konci její kvalitu. Kromě toho, že záleží na velikosti vlny (A, C, B, E, F atd.), která udává typ vlnité lepenky, sleduje se také tvar jednotlivých vln. Právě ten totiž může do značné míry ovlivnit pevnost struktury lepenky. Vlastní geometrie se rozlišuje podle rozteče vzdálenosti vrcholů vlny (určují počet vln na jeden metr) výškou vlny a tvarem vlny. Velkou roli dále hraje materiál, ze kterého je vlnitá lepenka vyrobena. A aby to opravdu nebylo jednoduché, při konstrukci je potřeba dát pozor i na směr vlny, aby nedocházelo u krabice k prolomení. Obecně jsou na zvlňovacích stolech vyráběny lepenky 2, 3, 5 a 7vrstvé. Jiný typ vrstev vzniká kašírováním. Pevnost materiálu určuje i typ papíru Vlnitá lepenka se vyrábí z papírů, které mají zpravidla vyšší podíl recyklovaného vlákna. Jak se v tom orientovat? Pevnost papíru obecně závisí na kvalitě vláken (primární vlákno má 20
PAC K AG I N G 5 / 2 0 2 2
obvykle vyšší kvalitativní standardy než sekundární) a plošné hmotnosti. Např. u krycí vrstvy má Kraft liner vyšší podíl primárních vláken než Testliner, je tedy obecně kvalitnější, ale zároveň dražší, a navíc ne vždy je ho nutné použít, závisí to jak na baleném produktu, tak i na dalších aspektech, např. stohování, skladování atd. Při výrobě vlnité lepenky lze využít i další typy materiálu, např. méně kvalitní Šedák, papír vyrobený ze směsi netříděného sběrového papíru, z odpadů z tiskáren, odřezů knihařských lepenek, lepenkových dutinek apod. Důležitou roli hrají i papíry, ze kterých se na zvlňovacím stroji vyrábí zvlněná vrstva. S výbornou odolností proti plošnému zborcení a pevností na hranu tlaku, které jsou hlavními ukazateli tlumicích schopností vlnité lepenky a tím i její kvality, disponuje Fluting, ale často je dostatečný i Wellenstoff, vyrobený převážně z tříděného sbě-
rového papíru. Pochopitelně i každý (a mnohý další materiál) se ještě i v rámci svého druhu kvalitativně odlišuje. Fluting se vyrábí v druzích B-1, B-2, B-3, B-4 a jednotlivé druhy se liší mechanickými vlastnostmi podle druhu surovin, ze kterých jsou vyrobeny a obdobně se odlišují i papíry na krycí vrstvy. Důležitým parametrem je i plošná hmotnost papíru. Kvalitativní parametry jakosti K nejčastějším standardům, podle kterých je materiál vlnité lepenky klasifikován, ev. následně jsou i klasifikovány obecné standardy konstrukcí, je norma FEFCO (ev. i německá norma DIN). Vyráběné lepenky se podle FEFCO (Evropské sdružení výrobců vlnité lepenky) dělí podle kvalitativních parametrů (pevnost v průtlaku, průrazu a odolnost v tlaku na hranu) do třech jakostních tříd. Lepenky v prvé třídě splňují základní
