FL ASHBACK
Zlatá dvacátá U Polenků D vacátým létům minulého století se dostalo již záhy přívlastku „zlatá“ a – jak byla přesvědčena valná část současníků – jistě právem. Byla to éra kontrastující s tím, co tomuto desetiletí předcházelo, tedy s bídnými roky první světové války, ale také s velkou hospodářskou krizí a nástupem nacismu, které přišly potom.
V nově vzniknuvším Československu došlo k obnově hospodářství, ke snížení nezaměstnanosti i zlepšení životní úrovně a k všeobecnému rozvoji. Právě tento rozvoj ekonomiky a chuť se bavit měly vliv na rozkvět společenského života, což se promítlo i do života tehdejších hostinských zařízení. A ani v Brně, druhém největším velkoměstě nového státu, tomu nebylo jinak. Připomeňme, že právě tehdy se moravská metropole značně rozšířila připojením předměstí, převážně českých, což samo o sobě výrazně ovlivnilo zdejší atmosféru i duchovní klima.
Útočiště umělců a studentů I na České ulici se v té době navazovalo na bohatou tradici krčemného podnikání v ryze českých a nadto vlasteneckých rukou. Vzmáhající se a bohatnoucí česká honorace získala zhruba od začátku osmdesátých let 19. století v samém středu Brna k dispozici plzeňskou pivnici U Zlaté Prahy. Nacházela se na horním konci a přezdívalo se jí také Na Kopečku, protože přístup do podniku byl tehdy poněkud strmější, než je tomu dnes. Budova pivnice totiž stále stojí, dokonce se v ní i nadále provozuje pohostinství, a přestože se tu hostinští dosti střídali, nejvíce je dodnes známá pod jménem U Polenků. Také v této pivnici se od samého počátku scházeli četní kmenoví hosté, štamgasti, kteří si mohli dovolit pravidelné posezení v honosném zařízení s neodmyslitelným pivem z plzeňského Měšťanského pivovaru. Patřili k nim i herci nedalekého českého Národního divadla a také brněnští spisovatelé a žurnalisté, tedy místní celebrity, které sem lákaly další, zatím poněkud méně etablované osoby, zejména studenty. Jeden z nich – pozdější spisovatel Otýn Břeněk – na častý pobyt v těchto prostorách vzpomínal ještě po čtyřiceti letech: „Bývali jsme tak nablízku svých oblíbených hrdinů z jeviště, z divadla, tam jsme horlivě chodívali přes zákazy disciplinárních řádů či snad právě proto horlivěji, že nám byly divadelní hry úzkostlivě dávány na in32
U Formana K Formanovi na České, jak se hostinec jmenoval od 70. let 20. století, alespoň jednou za čas zavítal téměř každý. Na výbornou plzeň sem chodívaly celé zástupy bohémů, dělníků, umělců, ale i různých postaviček… Namátkou uveďme exhibicionistického básníka s přezdívkou Homér nebo bábu Cilku, která se nevybíravými výrazy dožadovala vašeho piva, protože na své neměla.
