9. 4. Velikonoční neděle máme za sebou skvělý víkend. Kamarádka nám nabídla na víkend apartmán v Harrachově. Byteček velikostně ideál, útulný a hned jsem věděla, že tam prožijeme krásné chvíle. První den jsme hned vyrazili do místní restaurace u Dvou koček na oběd. Já jsem si dala kachní prso na grilu s pečenými jablky. To bylo něco. Nebe v papuľke. Po obídku jsme zajeli do Polska na nákupy. Potřebovali jsme si udělat zásobu jídla na víkend.
Odpoledne už jsem převážně relaxovala. Sedla jsem si v obýváku k velkému oknu, sluníčko svítilo přímo do pokoje a já padla do houpacího křesla a přepisovala tyhle řádky. Líbilo se mi, jak si dokážu užít relax a sluníčko mě skvěle dobíjelo.
Druhý den
noc byla klidná a hlavně to ticho všude. Ráno jsem zjistila, že jsem zapomněla doma celou kosmetickou tašku i s make-upem. No nevadí, něco málo si koupím v Polsku. Celé dopoledne jsme strávili v termálních lázních a opět relaxovali. Já odpoledne spala asi dvě hodiny. Takový odpočinek jsem neměla hodně dlouho. Pocit bezpečí v té posteli byl maximální. Jsem vděčná za to, že se nám naskytla tato příležitost a můžeme tady být celý víkend. Teď bychom to v hotelu finančně nezvládli. Děkuji.
Podvečer jsme se vraceli z malé procházky po okolí a já měla v plánu udělat rituál malinké dušičce. Vešli jsme do lesa, šla jsem dál a hledala vhodný strom. Stál přede mnou, velký a statný strom, neviděla jsem ani jeho špičku. Přiblížila jsem se k němu, byl obrostlý měchem, mohutné kořeny vyrůstali ze země a vypadaly jako obrovská ruka, která má roztažené prsty od sebe a ty mezery vypadaly jako malé okénka. Zázračné okénka pro lesní bytosti. Tady se miláčku budeš cítit v bezpečí, pomyslela jsem si. Z kapsy jsem vyn-
dala modrý kamínek, malovaný mnou. Mám ho už hodně dlouho a překvapivě jsem ho nikdy neposunula dál, to bylo znamení. Teď přišel jeho čas. Naposled jsem ho pořádně zmáčkla v ruce a políbila. Na modrém podkladě byl bílý anděl s hnědými vlásky. Zasunula jsem kamínek do okénka, úplně až dovnitř, aby mu bylo teplo. Pomodlila jsem se, rozloučila a řekla: „mrzí mě, že jsem tvoji malinkou dušičku nechala tak dlouho čekat. Miluji tě a vždy tě milovat budu. Jsi moje láska jako Agneska. Můžeš odejít.“
Bylo to pro mě velmi dojemné. No dcerka mi nedovolila moc truchlit. Chytla mě za ruku a řekla: „ahoj, mám tě ráda,“
Vůbec nechápala proč to dělám, no vysvětlila jsem ji, že ji jednou řeknu co se stalo a ona byla spokojená.
Poslední den před odjezdem jsme se vydali na výlet k vodopádu. Počasí nic moc a tak bych radši seděla v houpacím křesílku a psala knihu. Manžel nás ale vytáhl ven a nakonec jsem mu byla vděčná. Les nás okamžitě pohltil a vnímali jsme jeho vůni a klid. Další relax co mě baví a naplňuje. Ušli jsme 7km, hladoví a šťastný jsme se vrátili do bytu a užívali poslední hodiny našeho pobytu. Večer jsme měla skvělý nápad. Nemohla jsem ani dospat, velmi jsem se těšila jak budu ložnici předělávat, nebo vlastně doplňovat a zůtulnit.