Stíny v prachu
Petra Němečková Kramsová
KAPITOLA 1.
Nový začátek
Po staré prašné cestě, která se táhla nekonečnými prériemi, jež ve slunečním svitu zářily jako ze zlata, pomalu postupoval starý dřevěný vůz tažený čtyřmi statnými koňmi. Vůz byl natřen tmavě hnědou barvou, která už místy vybledla a místy byla odřená, což mu dodávalo rustikální vzhled. V korbě vozu byly naloženy různé bedny a balíky, svědčící o dlouhém cestování. Na místě kočího seděl starý muž, jehož vrásčitá tvář byla opálená sluncem a z pod širokého klobouku se mu draly prameny šedivých vlasů. Pevně svíral opratě a očima sledoval nekonečnou cestu.
Vedle něj seděla Kate. Byla to velmi pohledná dívka, měla krásný obličej, srdcovitého tvaru, a kromě nádherně modrých očí jí na půvabu přidávaly její malý nos a krásné plné rty. Její tělo se dalo popsat jako souměrné a dokonalé štíhlé s pevnými ňadry, úzkými boky a dlouhýma nohama. Byla oblečená do modrých šatů s třásněmi a hlavu jí zakrýval kožený klobouk, z něhož jí vykukovaly dva dlouhé hnědé copy, končící někde pod pasem. Na nohou měla pevné kožené boty a na zádech měla přehozenou starou koženou bundu. V náručí svírala starou knihu, která měla nejlepší léta za sebou a mezi jejími stránkami uvízl poslední dopis od rodičů. Za nimi, přímo v korbě vozu, se mezi několika oprýskanými kufry a starým koženým sedlem vrtěl malý chlapec, Tommy. Hnědovlasý klučina s hnědýma očima, jenž se ničím nelišil od ostatních chlapců jeho věku. Na sobě měl vybledlou košili a krátké kalhoty s třásněmi. Na hlavě měl klobouk příliš velký pro jeho hlavu, který mu neustále padal do očí. V ruce
svíral dřevěného koníka, jehož hříva byla vyrobená z kousků matčiny šály. Nahlas si prozpěvoval starou píseň, kterou ho naučila Kate. Za vozem se po prašné cestě plazila šedá mula, jejíž hříva se v lehkém vánku třpytila jako stříbro. Škrtání kol o kameny, cvakání opratí a vzdálené krákání havranů doprovázelo cestu Kate a Tommyho. Kate se na chvíli odtrhla od knihy a pohlédla na starého muže, který řídil vůz.
„Proč jste se vlastně rozhodla vydat tak daleko?“ zeptal se tiše, jako by se bál, že ji vyruší.
Kate se lehce usmála. „Můj bratr a já jsme zůstali sami, když nás rodiče opustili. Vychovával nás strýc, ale ten… ten nebyl zrovna nejlaskavější.“ zmlkla a chvíli se dívala před sebe. „Když rodiče zemřeli, zůstala nám jejich stará farma. Do té doby jsme s bratrem neměli kam jít, a proto jsem se rozhodla, že dědictví příjmu a začneme nový život.“
Starý muž přikývl. „A kde je tvůj bratr teď?“ zeptal se.
„Tommy je tady se mnou,“ ukázala na chlapce, který se stále vrtěl v korbě vozu.
„Od malička se o něj starám jako o vlastní dítě.“
Starý muž pohlédl na chlapce a jeho oči se zaleskly smutkem. „Chudák dítě,“ zamumlal. „Copak ti tvůj strýc taky ubližoval?“
Kate se zachvěla. „Ano, často nás bil. Neměli jsme žádné dětství, jen práci na farmě. Ale to už je za námi. Teď máme šanci na nový začátek.“
„To je dobře, slečinko,“ řekl muž a položil jí ruku na rameno. „Věřím, že si v Maison City najdete štěstí.“
Tommy se mezitím ozval: „Kdy už tam budeme, Kate? Chci si koupit toho koníka!“
Kate se usmála a pohladila chlapce po vlasech. „Už brzy, Tommy. Už brzy.“
Starý muž pohlédl na chlapce a potřásl hlavou. „Je to statečný chlapec,“ řekl. „A ty jsi statečná žena, Kate. Věřím, že si se svým bratrem poradíte.“
Kate se na chvíli ponořila do svých myšlenek. Vzpomínala na to, jak se jako osmiletá dostala do péče strýce poté, co ji rodiče u něj odložili a bez dalších slov odjeli. Pár let na to viděla rodiče znovu, tentokrát přivezli malé, sotva dvouměsíční miminko, Tommyho a Kate se stala sestrou a zároveň i matkou, protože toho dne viděla své rodiče naposledy. Až nedávno se dozvěděla o jejich smrti. Nenáviděla je za to, že ji i Tommyho opustily a nechali v péči toho opilce a tyrana strýce. Doufala, že se dozví, proč rodiče zemřeli a proč se rozhodli ji i bratra opustit. Proto se také vydala sem, na rodnou farmu, utéct od tyrana a začít nový život. Zabalila pár zavazadel, vzala si posledních pár set dolarů, které měla a spolu s bratrem opustila starý život.
Z myšlenek Kate vytrhlo vzdálené volání indiánů, kteří pronásledovali stádo bizonů. Kate se lekla a na chvíli se přitiskla ke kočímu. Ten se usmál a s laskavým úsměvem ji uklidňoval: „Nebojte se, slečinko, indiáni nejsou nebezpeční, nezaútočí, pokud jim nedáte důvod.“ Poté ji muž vypráví o svých setkání s místními indiány a o tom, jak jako malý kluk jezdil s karavanou a kupoval od indiánů cenné kožešiny.
Slunce se začalo pomalu sklánět k obzoru, barvíc oblohu do ohnivých tónů. Kate, Tommy a starý kočí si stále vyprávěli příběhy. Kate poslouchala s otevřenými ústy starcovy historky o indiánech, jejich zvycích a moudrosti. Malý Tommy byl však netrpělivý. Jeho pozornost neustále odváděl pestrý motýl, který poletoval kolem vozu.
„Podívej, Kate! Jaký krásný motýl!“ vykřikl Tommy a snažil se ho chytit. V náklonu však ztratil rovnováhu a málem vypadl z vozu. Kate se rychle chytla jeho ruky a vytáhla ho zpět do bezpečí. „Tommy, buď opatrný!“ vyčinila mu s úlevou v hlase.
„Můžeš se zranit!“
„Promiň, Kate,“ omlouval se zahanbeně Tommy, zatímco si otíral odřené koleno.
Starý kočí se usmál. „Děti prostě musí trochu řádit,“ řekl.
„Ale pozor na ty motýly, mohou být rychlejší, než se zdá.“
V tu chvíli se zpoza kopce vynořilo stádo bizonů. Zvířata se pomalu blížila k cestě, jejich mohutné rohy se leskly ve slunci. Tommy vykulil oči úžasem. „Podívej, Kate! Bizon!“ vykřikl. Kate se také otočila a pozorovala majestátní zvířata.
„To je úžasné,“ zašeptala. „Jako živé obrazy.“
Starý kočí se usmál. „Bizon je posvátné zvíře pro Indiány,“ řekl. „Symbolizuje sílu a vytrvalost.“ Jak se stádo přibližovalo, vůz se zastavil. Kočí zvedl ruku a ukázal směrem k bizonům.
„Lepší bude, když počkáme, až přejdou,“ řekl.
Kate a Tommy bedlivě sledovali zvířata, jak se pomalu pohybují přes cestu. Když poslední bizon zmizel za horizontem, kočí znovu pobídl koně, aby pokračovali v cestě.
„To bylo dobrodružství,“ zasmála se Kate.
„Já chci být jako bizon,“ prohlásil Tommy. „Silný a velký.“
„Každý z nás má svou sílu, Tommy,“ řekla Kate a pohladila ho po vlasech. „A ty jsi silný v tom, že jsi tak odvážný a zvědavý.“
Starý kočí se usmál a přikývl. „Má pravdu, chlapče. Každý z nás má své vlastní dobrodružství před sebou.“
Byla už téměř tma, když povoz konečně dorazil na farmu. Kate a Tommy vykulili oči v úžasu. To, co spatřili, se nedalo srovnat s žádným z jejich očekávání. Dům, který si Kate představovala jako útulné místo plné vzpomínek, byl spíše troskou.
Střecha se propadla v několika místech, okna byla vyražena a zeď u komína byla zčernalá od ohně. Stáje a chlévy vypadaly, jako by je zničilo tornádo.
„Tohle... tohle přece nemůže být pravda,“ vydechla Kate s knedlíkem v krku. I když byla připravena na to, že farma nebude v ideálním stavu, tato zkáza ji zasáhla jako facka.
Starý kočí, který Kate pozoroval, nevěřícně kroutil hlavou. „Je mi to moc líto, slečinko,“ řekl tiše. „Nevím, co se tady stalo. Odvezu vás s bratrem do Maison city. Tam najdete hotel, kde se o vás postarají.“
Kate však byla odhodlaná. „Ne, děkuji,“ odpověděla pevně. „Zůstanu tady. To je moje farma a já ji neopustím.“ S pomocí kočího začala vykládat své věci z vozu.
Tommy, zvědavý jako vždy, prozkoumával zříceninu domu a obcházel spálené trámy. Kočí, který viděl Katino odhodlání, se rozhodl jí pomoci. Nabídl jí část svého nákladu – pytel mouky a několik druhů zeleniny. „Ať máte alespoň něco na začátek,“ řekl.
Kate poděkovala a odvedla mulu Edu do toho, co zbylo ze stáje. Zatímco ji připravovala na noc, rozloučila se se starým kočím. „Děkuji vám za všechno,“ řekla.
„Nikdy na vás nezapomenu.“
Kočí se usmál a položil jí ruku na rameno. „Opatruj se, slečinko. Pokud budeš cokoliv potřebovat, jezdím touhle cestou pravidelně každý měsíc, neboj se mě kdykoliv požádat o pomoc.“ S těmito slovy nastoupil do vozu a odjel. Kate se otočila a dívala se na odjíždějící povoz. Zhluboka se nadechla a vstoupila do svého nového domova – domu, který měl před sebou dlouhou cestu k obnovení. Když slunce zapadlo a tma obalila farmu, Kate a Tommy se uchýlili do nejzachovalejší části domu. Rozdělali oheň v kamnech, aby se zahřáli, a připravili si jednoduchou večeři ze zeleniny a trochou vody. Seděli na zemi, opřeni o zeď, a pozorovali plameny.
„Myslíš, že to zvládneme, Kate?“ zeptal se Tommy tichým hlasem, zatímco si otíral odřené koleno.
Kate ho pohladila po vlasech. „Zvládneme to, Tommy,“ odpověděla rozhodně.
„Společně to dáme. Máme jeden druhého, Edu a hodně odvahy.“ A pak dodala záhadně: „A víš, Tommy, budu tě po-
třebovat víc, než si myslíš. Hned zítra pro tebe budu mít velmi důležitý úkol, který dokážeš splnit jen ty.“
Tommy zvedl obočí. „Opravdu? A co to bude za úkol?“ zeptal se zvědavě. Kate se usmála a přikryla je dekou.
„To ti teď ještě nepovím. Ale slibuji ti, že budeš hrdina.“
A aby Tommyho uklidnila a navodila příjemnou atmosféru, začala mu vyprávět pohádku o statečném rytíři, který musel překonat mnoho překážek, aby zachránil krásnou princeznu.
Tommy poslouchal s otevřenýma očima a představoval si, jak se prohání na koni a bojuje s draky. Když Kate dovyprávěla, byl už úplně rozespalý. „Můžu být taky rytíř, Kate?“ zeptal se ještě předtím, než usnul.
„Samozřejmě, že můžeš,“ odpověděla Kate a políbila ho na čelo. „Každý z nás může být hrdinou.“
Ráno se Kate a Tommy probudili do nového dne. Slunce už bylo vysoko na obloze a osvětlovalo zříceninu farmy. Kate se podívala na Tommyho, který se natahoval a zíval.
„Tak co, rytíři, jste připraveni na svůj první úkol?“ zeptala se Kate s úsměvem, zatímco se natahovala pro starou truhlici.
Tommy se rozzářil očima. „Jasně, Kate! Co mám dělat?“ vyhrkl netrpělivě.
„Budeš pro nás velmi užitečný průzkumník,“ odpověděla
Kate. „Prohledej pořádně všechny budovy, co zbyly. Hledáme všechno, co by se nám mohlo hodit – nářadí na opravu, nádobí na vaření, třeba i nějaké staré oblečení. A co nenajdeš užitečného, to prosím snes na jednu hromadu. Uděláme z toho pořádek.“ Tommy s nadšením přikývl. „Budu jako opravdový dobrodruh!“ vykřikl a popadl starý klobouk, který našel v jedné z truhlic. S tímto improvizovaným kloboukem vypadal jako opravdový cowboy. Kate se zasmála a začala vybalovat své věci. Zatímco se věnovala kufrů, Tommy se vydal na průzkum. Prolézal rozpadlými stájemi, hledal v sutinách domů a prohraboval se starými bednami. Občas se ozval
jeho hlasitý výkřik, když našel něco zajímavého – staré kladivo, rezavý hrnec nebo hromádku starých knih. Kate mezitím vyklízela oprýskané bedny, které zůstaly v domě. Opatrně je otevřela a prohledávala jejich obsah, zatímco vyhazovala moly prožrané oblečení nebo staré nepoužitelné předměty. Mimo harampádí, které skončilo na hromadě odpadu, kam aktivně přispíval i její bráška, našla v jedné z beden staré fotografie, dopisy, náušnice a další drobnosti, které patřily její rodině. Některé věci byly poškozené, ale jiné byly překvapivě zachovalé. Mezi nimi našla i starou knihu, jejíž stránky byly zapsány krásným, kaligrafickým písmem. „Tommy, pojď sem, podívej se na to!“ zavolala na svého bratra.