ilustrovala
Tomy a prátelé kateřina s edláčková adéla radimeckákapitola sedmá
TŘI, DVA, JEDNA… PLAV!
„Žáci, dnes je na řadě rychloplavba, jedna z nejdůle -
žitějších dovedností,“ uslyšel z dálky Tomy, když se blížil k balvanu.
Připlaval dnes ráno pozdě a hrozně se styděl. Hrá-
li včera s mamkou lastury aspoň desetkrát, ale ani
jednou se mu ji nepodařilo porazit. Raději navrhnul, že si zahrají na hledání krabů. V tom měl navrch, mamka nikdy nedokázala všechny jeho kraby najít.
Tak se do té legrace zabrali, že úplně zapomněli, kolik je hodin. Doplaval do postýlky skoro v polospánku a ráno zaspal.
„Promiňte, moc se omlouvám, zaspal jsem,“ zaštěbetal provinile. „V pořádku, Tomy. To se zkrátka někdy stane,“ odpověděla konejšivě paní učitelka. „Jak jsem řekla, dnes si procvičíte rychloplavbu a tuto disciplínu vás nejlépe naučí náš pan učitel Mako.“ Rozhostilo se vzrušené ticho, ve kterém bylo cítit nadšení i kapka nejistoty. Všichni začali těkat očima kolem sebe, ale nikdo neviděl nikoho jiného než obrovskou kosatku.
„Prosím, a kdo je pan…,“ zeptala se Bodlinka, ale nestihla otázku ani doříct. Najednou se přiřítilo jakési torpédo takovou rychlostí, že vlna odhodila chudáky Dory a Bodlinku až do poslední řady.
„Dobrý den, děti,“ řeklo torpédo, „dnes si spolu zaplaveme. Jak jste mohly vidět, jsem nejrychlejší žralok, žralok Mako. Někteří mi říkají také žralok makrelový. Velmi mě těší. Pojďme se nejprve trochu protáhnout.“
Pan učitel pokynul ploutví a celá třída ho následovala. Po chvíli dopluli na krásnou chaluhovou louku, nerušenou skálami ani příkopy. Tomy si pomyslel, že je skoro tak malebná jako ta vedle jejich domu.
„Ukažte, co ve vás je,“ vyzval je pan učitel, „myslím, že tady Paty mě určitě předplave.“
„Ale vždyť jste říkal, že jste nejrychlejší ze všech,“ ozvala se překvapená Horinka.
„To rozhodně ne, říkal jsem, že jsem nejrychlejší mezi žraloky. Plachetníky nedostihne nikdo. Jsou to rekordmani.“
Při těch slovech Paty ožil. Věděl, že umí plavat rychleji než ostatní ryby, ale že je nejrychlejší rybou v oceánu? To by ho nikdy ani nenapadlo.
„Tak co, dáme závod? Poplaveme k támhle tomu kameni a zpět,“ řekl pan učitel nadšeně.
„Já vám to odstartuju!“ nabídla se Skvrnka. Paty a pan učitel připlavali na startovní čáru a Skvrnka začala odpočítávat „Tři, dva, jedna…plav!“
Oba závodníci vyrazili tak prudce, že to holky opět odhodilo. Ale jakmile se voda uklidnila, nebylo pochyb o tom, že Paty je prostě jednička. Ve chvíli, kdy
obeplouval kámen a nabíral rychlost na cestu zpět, pan učitel byl teprve v polovině cesty k němu. Všichni Patyho přivítali hurónským pokřikem a pan učitel
smekl pomyslný klobouk.
„Velmi dobře Paty, tebe už nic učit nemusím,“ zasmál se.
„Tak kdo dál, Baky a Tomy? “ Tomy sebou trhnul. Nechtěl závodit s Bakym. Vždyť i Ben říkal, že bude nejspíš rychlejší. Ale co měl dělat? Barakuďák už byl připravený na startovní čáře a záludně se na něj šklebil.
„Tři, dva, jedna… plav!“ zakřičela Skvrnka. Tomy vyrazil, jak nejrychleji uměl, ale stejně viděl, že se mu Baky vzdaluje. Sakra! Já prohraju! Baky už se blížil ke kameni, ale nezatáčel. Neobeplouval kámen, letěl jako střela pořád dál.
Co to dělá? říkal si Tomy zmateně. Vždyť se máme vrátit!
A v tom mu to došlo. Baky nabral takovou rychlost, že nezvládl zpomalit před zatáčkou. To byla Tomyho chvíle, zpomalil si před kamenem, těsně ho obeplul a napřel veškeré síly na cestu zpět. Cítil, že mu Baky visí na ocase, ale nemyslel na to. Nakonec ho opravdu o stéblo předstihnul. V cíli málem srazil Bena, ale tomu to vůbec nevadilo, protože měl obrovskou radost.
„Kámo, porazil jsi ho, skvělá práce!!!“ radoval se Ben a všichni ostatní ho plácali po zádech.
„Skvěle, Tomy. Gratuluji,“ ozval se pan učitel, „ukázal jsi nám, že i při rychlé plavbě nesmíme zapomínat na rozvahu.“ Baky mrsknul po panu učiteli naštvaným pohledem a připlaval k Tomymu. „Příště tě dostanu,“ zasyčel mu do ucha a odplaval.
