ŽIVOT V HORÁCH
1. DÍL
PLAMÍNEK NADĚJE
Ashley, Marek a Tom přijeli na ranč. Byl to neskutečný pohled. Po chvíli se na ranči objevili i Ashleyini rodiče s Elizabeth. Stáli tam v šoku a bezmocní.
Jejich domov ničili zuřivé plameny. Hasiči už byli taky na místě a snažili se oheň dostat pod kontrolu. Bylo to ale obtížné. Byl už velký a všude bylo plno hořlavého materiálu, včetně suché trávy. Matka příroda ukázala svou sílu a letní suché počasí vydrželo i na podzim. Ashley vrhla pohled směrem ke stájím a zaslechla odtamtud ržání.
Diablo! Ihned vyrazila tím směrem. Nikdo se ji nesnažil zastavit. Tom s Markem vyběhli za ní. Našli tam Diabla, jak se snaží zachránit Belindu, jejich klisnu. Ta už byla nadýchaná kouřem a ležela zesláblá na zemi ve svém boxu. Diablo do ní strkal hlavou a snažil se ji přinutit vstát.
Otec Ashley mezitím řekl hasičům, aby stříkali na stáje.
Na místo už přijel velitel i strážník Smith. Rychle zjistili situaci. Strážník Smith si všiml muže, který mířil do stájí se sekyrou v ruce. Ihned ho napadlo, že to bude Jack Paul.
Sdělil to veliteli a oba vyrazili za ním, aby zabránili ještě většímu neštěstí. Mezitím se ve stáji snažili odvézt Diabla ven, aby mohli vysvobodit Belindu, ten ale nechtěl za žádnou cenu odejít. Ashley ho objala kolem krku a začala
k němu klidně promlouvat. Jako by chápal, co říká.
Nakonec odešel do jednoho z otevřených boxů a čekal.
Všichni tři se snažili odnést Belindu z hořící stáje a zachránit ji, ale nemohli s ní pohnout. Ale to už tam byl
Jack Paul. Stál s mírně rozkročenýma nohama uprostřed stáje a měl šílený úsměv psychopata. V ruce stále třímal sekyru.
„Ahoj Tome, dlouho jsme se neviděli.“ řekl Jack.
„Nazdar Jacku, já věděl, že jsi to ty. odvětil mu Tom.
„Konečně můžu dokonat své dílo, které jsem započal před lety.“
„Myslíš tím, jak si zabil svého otce?“ zeptal se Tom, a přitom se snažil držet za sebou Marka s Ashley.
„Ale tohle mi přece nikdo nedokázal, Tome.“ odpověděl Jack.
„Je to jen otázka času, ale tenhle čin, už ti dokážou,“ usmál se Tom.
„Myslíš?“ zeptal se Jack.
„Zabiji vás jednoho po druhém a oheň vás spálí na uhel. Důkaz žádný nebude.“
„Proč?“ zeptal se Tom.
„Protože opustil mou matku, a protože tě měl radši než mě. Bál jsem se, že všechen majetek dostaneš ty nebo někdo ze svazu a chovu koní. Tohle jsem nemohl dopustit. Musel jsem ho zabít.“
„Mýlíš se Jacku, tvůj otec tě moc miloval. Pořád mluvil jen o tobě a byl nešťastný z toho, že ho nenávidíš.
Nevěděl, jak ti má dokázat, že tě má rád. Nepustil si ho k sobě. Nemohl ti vysvětlit, proč tvou matku opustil.“ Jack se viditelně trochu zklidnil.
„Ty víš, proč ji opustil?“ zeptal se ho.
„To bohužel nevím. Řekl, že to řekne pouze tobě.
Bál se ale s tebou mluvit, když ses tak choval. Tak to dlouho odkládal. Teď už se to nikdy nedozvíš.“
Jack byl jako vyměněný. Už se tak šíleně neusmíval. Spíše vypadal dost překvapeně. V obličeji se mu razil veliký smutek a bolest. Tomovu mu ho bylo najednou líto. Vůbec si neuvědomil, jak se jako kluk musel cítit, když se jeho rodiče rozešli. Nic to ale nemění na tom, že zabil svého otce.
„Řekni mi ještě něco Jacku, proč jsi zakládal ty ohně?“ zeptal se Tom.
„Když jsem zabil otce, prodal jsem všechen majetek, změnil si jméno a přestěhoval se sem v domnění, že zapomenu. Ale když jsem tě uviděl, hned jsem tě poznal. A vše se vrátilo. Byla to jako ledová sprcha. Minulost mě dohnala a já měl tak šílený vztek a nevěděl jsem co dělat. Měl jsem strach, že mě poznáš a nahlásíš mě na policii. Tak jsem se tě musel zbavit. Zabavil jsem město těmi požáry. V tomhle suchu to nebylo až tak těžké. A jakmile se zjistilo, že jde o žhářství, a že se tam našli moje iniciály, zpanikařil jsem. Když jste se v tom začali šťourat, musel jsem zasáhnout. A teď to dokončím. Musím, jinak mě usvědčíte.“
„My ne, ale strážník Smith ano.“ usmál se Tom znova.
„Ten je mrtvý.“ řekl Jack.
„Ne není mrtvý. Jen byl omráčený.“
„Udělal si chybu, Jacku. Už nemáš na vybranou, Jacku. Vzdej se.“ Jack se lekl a otočil se za cizím hlasem za sebou.
Byl to hlas strážníka Smithe. Stál pár metrů od něj a mířil na něj svou služební zbraní. Velitel mu byl v patách.
„Vzdej se Jacku. Nenechej to zajít dál, než to je.“
„Nemůžu, jsem v tom až po uši. Nechte mě odejít a nikomu neublížím.“
„Nemůžu tě nechat odejít, Jacku.“ odpověděl mu strážník Smith.
Když Jack šel kolem boxu, ve kterém stál Diablo, na malou chvíli se zastavil. Ten v něm vycítil hrozící nebezpečí. Vzepjal se na zadních a Jacka pokopal. Ten ve velkém překvapení upustil sekyrku na zem. Strážník Smith neváhal a vyběhl přímo k Jackovi. Převalil ho na břicho, dal mu ruce na záda. Vytáhl pouta a dal je Jackovi na ruce. Bylo po všem. Tedy skoro po všem.
Pachatel byl chycen, usvědčen a odsouzen. Jack Paul se ke všemu přiznal. Dokonce i k vraždě svého otce.
Dostal doživotí. Všichni si mohli oddychnout. I když jen po této stránce. Čekalo je ještě plno práce. Ranč byl zničený. Naštěstí se všichni okolní rančeři rozhodli, že pomůžou tento ranč zachránit. Už jen z toho důvodu., že oni tak ochotně pomáhali jejich koním. Do zimy byl ranč skoro jako nový. Belinda se nakonec taky uzdravila a vypadalo velice spokojeně. Aby taky ne. Čekala hříbě. A otcem nebyl nikdo jiný než Diablo. Ochraňoval Belindu
celou dobu. Skoro nikoho k ní nepustil. Vzhledem k událostem pořadatelé rozhodli, že velké podzimní
závody posunou až na jaro. Tak měla Ashley dostatek času na další trénování.
A byl tu velký den. I když v poslední době zažila
Ashley hodně stresovou situaci, byla hodně nervózní. Na tréninzích byli s Diablem vždy stoprocentní. Přesto měla strach. Marek ji jako vždy uklidnil, že o nic nejde. Jsou to první velké závody a bude zázrak, kdyby s Diablem vyhráli. Byly na řadě. Seděla na jeho hřbetě vzpřímeně a čekala na signál. Diablo byl tak klidný a uvolněný. Hladila ho po šíji. A tiše k němu mluvila. Přišel jejich čas.
Přeskakovali jednu překážku za druhou klidně a vyrovnaně, bez zádrhelů, bez jediného zaváhaní. Splynuli v jedno. V jedno tělo, v jednu duši, v jednu mysl. Když opět bezchybně skočili i poslední překážku a zastavili se.
V závodišti byl naprostý klid, nehýbal se snad ani vzduch. Všichni byli u vytržení. Byli omámení tou dokonalostí a ladností. Ashley si vůbec neuvědomovala co se právě stalo. Když vydechla, došlo jí to. Projeli celou dráhu bez jediné chyby a v nejkratším čase. Dokonce rekordním čase. Celé závodiště vypuklo v jásot. Ashley s Diablem se
stali vítězi. Nemůže tomu uvěřit. Plakal štěstím a objímala Diabla, který radostně řehtal, jako by to věděl také. Její
rodiče byly pyšní a plakali spolu s Elizabeth. Stála pyšně na stupínku pro vítěze a nechala si hrdě dát přes hlavu medaili. Diablo obdržel krásnou lesklou stužku a plno pamlsků. Hned po závodech ustájili koně a uspořádali na ranči velkou oslavu a pozvali všechny v okolí. Elizabeth objala svou malou sestřičku se slovy: „jsem na tebe moc pyšná, sestřičko.“