SLOVO
Lukáš 2:8–10
NEBOJ SE! text PETR GELDNER ilustrace BRÁNA
P
oprvé anděl takto oslovil Zachar jáše v chrámu, aby mu oznámil, že i když už je v pokročilém věku, stejně jako jeho manželka, tak se jim narodí syn. Podruhé takto anděl oslovil Marii, aby i jí oznámil, že se jí narodí syn, který dostane jméno Ježíš. A potřetí slova „Nebojte se!“ slyší od anděla pastýři, kteří pásli své ovce poblíž Betléma. Možná by slova „Neboj se!“ rád slyšel každý z nás. Navíc od někoho, kdo má velkou autoritu.
řekne: „Pojď, půjdu s tebou!“ Vezme ho za ruku, jdou spolu a dětský strach je rázem pryč. Tak nějak podobně zaznívá ono andělské: „Neboj se!“ Zaznívá pro ty, které právě strach v nějaké své podobě ohrožuje. „Neboj se!“ Je tu někdo, kdo je ve tvém strachu s tebou.
Strach z leknutí
Všichni čelíme strachu Asi není člověka, který by se něčeho nebál. Všichni musíme v určité míře čelit strachu. V této „covidové“ době vyhlížíme nejistou budoucnost s otázkou: Co bude? Jak to bude? Někteří možná mají strach, že při jdou o práci. Že i na jejich firmu dolehnou důsledky této krize. Strach, že nebudou mít z čeho uživit sebe ani rodinu. Někdo jiný má strach o své blízké, snad o děti či naopak o rodiče. Možná někdo z nich pod niká cestu (ať už doslova, nebo obrazně), která se nám jeví jako dost nebezpečná. Dokonce i na scéně vánočních udá lostí se objevuje smrt, když Herodes vysílá vojsko s příkazem k povraždění malých chlapců v Betlémě. Také smrt v nás vyvo lává nepříjemné pocity strachu. Strach nás v menší či větší míře pro vází každým dnem našeho života. Strach o zdraví; strach z úrazu nebo z nemohouc nosti; strach o lásku nebo harmonii ve vztazích; strach z odmítnutí, z posměchu. Asi nikdo se ho nedokáže úplně zbavit.
4
prosinec 2021
„A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: ‚Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.‘“
O to víc nás těší a povzbuzuje, máme-li po ruce někoho, kdo nás uklidní. Jde-li dítě do sklepa pro kompot nebo marmeládu, jde možná se strachem, zda tam nečeká nějaké strašidlo nebo zda na něho za rohem něco nevybafne. Jak je však v dané chvíli šťastné, když tatínek
Je třeba si ovšem přiznat, že strach těch lidí, které anděl přímo pozdravil slovy „Neboj se!“, byl ještě trochu jiné povahy. A to ze dvou důvodů: Tím prvním bylo leknutí. Andělé totiž neklepají a nechodí dveřmi. Dokážou se prostě objevit přesně tam, kde chtějí být, a nepotřebují k tomu lidské cesty. Nepotřebují dveře, zvonky, brány. Vždyť hned v tom prvním případě ani velmi silná zeď chrámu nebyla pro anděla překážkou. Ve všech těchto přípa dech se však andělé chovají typicky anděl sky, tedy že jdou přímo na věc. Žádné kle pání, žádné dlouhé příchody. Tak trochu vyplaší ty, za kterými jdou s důležitým a radostným poselstvím. Myslím, že na jejich místě by se polekal kdokoliv z nás. Mám za to, že druhý důvod je současně ten nejpodstatnější. Bezprostředně souvisí s tím, kdo v tu chvíli před nimi stojí a mluví s nimi. Anděl. V případě Marie dokonce archanděl Gabriel. Ve staré židovské lite ratuře je popisován jako jakýsi „generál“ mezi všemi ostatními. Jako přímý poboč ník samotného Pána Boha, jeho mluvčí či pravá ruka. A jelikož anděl po většinu času pobývá v Boží blízkosti, potom při setkání s člověkem odráží Jeho slávu.
