REPORTÁŽ
K VÁNOČNÍ ATMOSFÉŘE STAČÍ PŘEKROČIT PRÁH text a foto PAVLA LIOLIASOVÁ
Podzemí pražské Betlémské kaple patří v posledních letech před Vánoci už tradičně výstavě betlémů. Je to vlastně dar jedné rodiny veřejnosti, skoro celou dobu ji organizuje Blahoslav Lukavec se svou manželkou, dětmi a dnes i vnoučaty. Výstava má čtyřicetiletou historii a minulý rok se kvůli pandemii koronaviru vůbec poprvé za tu dobu neuskutečnila. Letos si lidé mohli opět betlémy prohlédnout, od konce listopadu do začátku ledna.
J
e všední den odpoledne a já scházím po schodech do podzemní části Betlémské kaple. „Už ani nepočítám, pokolikáté sem jdu,“ říká přede mnou starší pán manželce. Po pár krocích prostorem zavoní – cítím to i přes roušku – čerstvé jehličí. Zaplatím vstupné a ocitám se ve velké místnosti, kde jsou po obvodu stěn rozestavěné betlémy. Hned po překročení prahu tady člověka zaplaví pocit, že Vánoce už jsou opravdu za chvíli. Prohlížím si betlémy všech různých velikostí, barev a z různých materiálů. V první chvíli nevím, kam se dívat dřív. Vedle sebe stojí figurky z látky, dřeva, provázků i perníku. „Většina autorů betlémů se živí něčím jiným, a přitom dělají tyto úžasné věci,“ popisuje autor výstavy Blahoslav Lukavec. Letos je tu celkem 212 exponátů od 206 vystavovatelů. A nejsou to jen jednotlivci. Když procházím celou výstavou, vidím díla od dětí z mateřské školky, klientů domova pro seniory i studentů střední školy. „Nejsme jen výstava betlémů, nejsme
20
leden 2022
etnografická výstava. Snažíme se všemožně ukázat kouzlo klasických českých lidových Vánoc,“ vysvětluje pan Lukavec.
Bez vás nejsou Vánoce Výstava má už tradičně téma. To letošní – Jak se co dělávalo – ukazuje historii řemesel. Vedle betlémů si návštěvníci mohou prohlédnout dílnu skláře, hrnčíře nebo třeba tkalcovský stav i s přízemi, které jsou obarvené přírodními barvivy. „Vidíš? Bříza. Tady poznáš, čím se ty látky barvily,“ ukazuje starší dáma svým dvěma vnukům na jedno klubko příze lehce zelené barvy. „Takhle se tkaly látky,“ dodává. „Já jsem tohle viděl, když to dělal nějaký stroj, a docela rychle,“ vrací nás jeden z hochů do reality současnosti. Řemeslníci, kteří by výrobu hrnečků nebo třeba košťat ukazovali, ale dnes chybí. „Sklář má covid, ten není očkovanej, ten se bojí,“ vysvětluje smutně pan Lukavec. A připomíná i to, že právě kvůli
