SLOVO
Žalm 36, 8–9
KÁZÁNÍ O TUKU text FRANTIŠEK DUDA
ilustrace BRÁNA
N
a kazatelnu si většinou beru Bibli své manželky. Má ji v pěkném textilním obalu, takže vypadá reprezentativněji. Když ji otevřu v knize Žalmů, hned mi vyskočí zeleně vybarvený Žalm 23 plný Hospodinovy péče na travnatých nivách. Pokud bych ale měl Bibli svou, našli byste zatržený jiný žalm. Je to třicátý šestý: „Jak vzácný skvost, je tvé milosrdenství, Bože. Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu.“ Propojení Božího milosrdenství s tučným osvěžujícím soustem je něco, co hluboce rezonuje se založením mé osobnosti. V mých očích to hned činí Boží milosrdenstvím něčím žádoucím, lákavým a představitelným. K mému potěšení není Žalm 36 v tomto směru zdaleka jediný. V Žalmu 63 se žalmistova „duše sytí nejtučnější stravou“. V 11. kapitole přísloví se můžete dočíst, že „duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven“. A i v Novém zákoně otec marnotratného syna nechá porazit tučné tele. Mým osobním favoritem je pak 25. kapitola Izajáše: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.“
4
leden 2022
Jak vzácný skvost, je tvé milosrdenství, Bože. Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu.
Slavný den, kdy Hospodin odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, slavný Den s velkým D bude dle proroka Izajáše provázen tučnou, masitou grilovačkou. Možná je to jen alegorický obraz, nevím, ale přinejmenším obraz mimořádně lákavý. Když jsem se vám svěřil se svojí
oblibou tučných míst v Bibli, musím přiznat, že nejsou jediná. Společně přeskočíme místa z knihy Leviticus zabývající se tím, které části tuku je nejlépe obrátit v obětní dým. Pak se sice dostaneme k místům tučným, ale o mnoho znepokojivějším. Žalmista popisuje v 17. žalmu svévolníky a píše: „Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.“ Obdobně v Žalmu 119: „Opovážlivci mají bezcitné tučné srdce.“ Nebál bych se to obrátit a říci: Tučné srdce je bezcitné. Když Jóbův přítel Elífaz popisuje svévolníky, shrnuje to takto: „Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách.“ A když Mojžíš těsně před smrtí promlouvá k Izraeli svou písní, kárá Izrael za jeho nespoléhání se na Hospodina. Neváhá jim napsat: „Ješurún (tím myslí Izraelce) ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy.“ Takže zde máme úplně jinou perspektivu: tučná sousta nám mohou způsobit ztučnění, zesádelnatění nebo dokonce obezitu. Co tím myslím? Když budeme číst posledně citovaný verš v kontextu veršů předchozích, dočteme se zajímavou věc. Důkladná strava, hojnost a dostatek, nepochybný projev Boží přízně, vedl Izraelce nikoliv k vděčnosti a důvěře Bohu, ale od Boha je vzdálil. Ať už po večerech lačně ukrajujete špek, nebo dáváte přednost naklíčeným mungo fazolkám, máte problém. To, že od Boha zažíváme dostatek, je příjemné, ale i vysoce
