ZVORNIK

Přepis válečného deníku Josefa Šťastného z Víckovic z doby 1. světové války, jedenáctý díl příště: Odpočinek

Je zase neděle 23. srpna 1914 a my mašírujeme přes městečko Zvornik, které leží skoro na srbských hranicích. Na jedné stráni za Zvornikem vaříme kávu. I já své kuchařské umění zkouším a vařím plnou šálku kávy pro sebe, neb bratra Víška nemohu uvidět, kde vaří. Dám kafekonservu do vody a na dřevo navléknu přes oheň a za malou chvilku se mi to vaří. A tentokrát se mi nerozleje nic. A já nesu plnou šálku na břeh ku své torně, kde mám od noci kousek chleba. A tu vidím bratra Víška jít z městečka a nést cukr. Ihned ho volám a on dává cukr do kávy a já přelévám cvibach do ní a potom společně snídáme. Chutná nám znamenitě. Já si pak ještě ohřál masovou konservu, a tak jsem opět díky Pánu nasycen.

Děkuji Pánu a prosím, by mne On i na dále provázel a béřu Bibli a čtu první epištolu Jana 5. kap. a ten verš je mi ku požehnání. Toť je to vítězství, které přemáhá svět, víra naše. Ano, jen víry mi, Pane, dej a pak budu vítězem. Ó, co nám opět přinese dnešní den? Budem asi zas brzo v ohni.

Je nyní 9 hod. ráno a my dosud odpočíváme. Je odtud pěkný rozhled po těch stráních, ale ta únavná cesta po nich. Ach, jak rád bych si odpo činul. Vzpomínám na tu svoji drahou domácnost, na ty krásné neděle, ach na všecičko. Ale musím ty myšlénky své přemáhat, neb není to nic platno. Válka je válka. Pane, dej brzký mír.

Tak jsme se zdrželi ve Zvorniku do dvou hodin odpoledne. Dostali jsme cvibach, chleba, ale moc plesnivý, a dost nám to přitížilo. Šli jsme zase nazpět na to samé místo, odkud jsme včera večer odešli. Šlo se to pěkně, neboť byl celou cestu chládek. Přišli jsme nazpět v 5 hodin navečer a byli jsme rádi, že jsme to měli od včera připraveno, a tak jsme si postavili celty, uvařili kávu a šli spát. Noc jsme měli pokojnou, o páté hodině jsme šli s bratrem Víškem vařit kávu a pak jsme ještě spali do osmi hodin. Potom jsme čistili pušky a již je 11 hodin a my si zas půjdeme pro oběd.

Jdu pod celtu a čtu Bibli u Přísloví 22. kap. 23. kap. Aby bylo v Hospodinu doufání tvé 19. verš, já vidím, že žádný jiný není nyní ku pomoci uteče, jen Pán, a proto chci v něj důvěřovat. Čtu dále a přicházím až k těm veršům, týkajícím se sirotků. Vzpomínám na ty mé drahé sirotky doma a Pán mi praví: Silnýť jest zajisté ochránce jejich. Ano, jste v rukou Božích, miláčci moji, a proto se nebojte. I když vám tatíček váš nepřijde, nebojte se. Neboj se, drahá Stázičko, neboj ty má Salomenko, a neboj se ani ty, Jeníčku, pýcho má a poklade můj. Pán Ježíš je s Vámi až do hrobu. On ponese vás i vysvobodí. Jemu věřte.

Dnes je mi tak nevolno, vše mne bolí, ó jak bych rád domů a odpočinul si.

Dnes je to první den, co si můžeme koupiti, co potřebujeme. Dost drahé, ale co platno? Za půl litru černé kávy nesladké 40 korun, 1 kg mouky 1 K 20 haléřů, 1 kg cukru 1 K 60 hal., 1 kg chleba 1 K, 1 vejce až 12 hal.

Dnes je neděle odpočinku, neb snad nikam už nepůjdeme. Vzpomínky mé jsou stále doma a slzy se mi derou do očí. Přemáhám se velmi, abych do hlasita nezaplakal. Co dělají mé drahé děti? Co drahá má žena? Ach, jak rád bych domů. Bude již poledne a moji drazí doma budou již obědvat. I já si nyní půjdu pro oběd. Sedíme pod jednou zdí a máme nad sebou celtu, neb pomalu prší. Ale zima není. Je příjemný chládek a turecké děti nám přinášejí všelijaké věci, 2 jablka za 1 K, bonbon, čokoládu, vejcové placky, kukuřičný chléb, tabák, kávu. Je slyšet, že je osmidenní příměří. Kéž by to Pán urovnal. Jak bych byl rád.

Tak dnes jsem dostal první zprávy z domova. Jak mne potěšily ty dva lístky, to nedovedu na papír vylíčit. Vzpomínám na slovo Boží, kde napsáno je: Jako voda studená duši ustálé, jsou noviny dobré z země daleké. Ano, Pane, já vím, že jsou v rukou Tvých drazí moji a že jim pomáháš. Tvá svátá vůle dobrá je a já se jí cele poddávám. Je už 6 hod. odpoledne a my jsme dosud zde.

Po vypití kávy jdu hned spát. Ale noc mám nepokojnou, jsem ve snu doma a opět se loučím a musím odejít. Drahá Stázička pláče a prosí, ale já musím odejít. Potom se mi opět zdá, že jsme přepadeni nepřítelem a my utíkáme. Ach, ta mysl rozbouřená a neupokojená. Jinak noc byla klidná, až ráno ve 4 hodiny jsem vzbuzen a poslán na stráž. Stojím opřen jsa o stromy a vzpomínám. Je mi tak smutno.

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu

Tajenku zašlete do 18. 1. 2023 na adresu krizovka@cb.cz.

Vylosovaný výherce získává knihu Davida Murraye Reset od vydavatele – Sboru CB v Opavě.

Tajenka z čísla 12/2022: Jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná. Knihu Baterka vyhrává Pravdomil Gebauer, Opava. Připravil Dušan Karkuš.