Skrz naskrz listopad 2016

STUDE ENTSKÝ MULTIOBOROVÝ ČASOPIS VYDÁV VANÝ POD ZÁŠTITOU PDF A FF UHK

Obsah Úvodník Stalo se Téma: Americké prezidentské volby Harmonogram voleb Hillary Clintonová Donald Trump Gary Johnson Jill Stein Rozhovor o amerických prezidentských volbách Americké politické strany a jejich voličstvo Kdo je kdo, co je co Řeč a gesta amerických kandidátů V čele USA? A co na to děti? Česká stopa v americkém kongresu Různé Rozhovor s děkankou FF Mezinárodní den archeologie Historická část časopisu...

S.O.S. Do Evropy Otázky pro...

Nakladatelství Portál Zábava Zdroje Medailonky Redakční rada

{1} {2} {5} {6} {10} {12} {14} {15} {16} {18} {20} {21} {24} {26} {27} {29} {29} {32} {34} {36} {38} {41} {44} {47} {50} {56} {57}

Skrz naskrz (studentský multioborový časopis) Ročník II., 2016, číslo 3. Šéfredaktor: Bc. Jakub Sofka Zástupce šéfredaktora: Bc. Tomáš Rell Redakční rada: Bc. Simona Šilhánová, Bc. Tereza Kuncová, Bc. Ivana Havlová, Bc. Klára Burianová, Bc. Miroslav Beneš, Bc. Matyáš Strnad, Mgr. Václav Víška, Ph.D. Redaktoři: Iveta Babjaková Korektury: Bc. Petra Josková, Lucie Fialová, Bc. Simona Šilhánová, Bc. Tereza Kuncová, Bc. Ivana Havlová, Bc. Radek Hybšman, Bc. Tomáš Rell Grafická úprava: Petr Burian Odborní poradci: Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová, PhDr. Nella Mlsová, Ph.D. Vydává Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové a Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.

Vychází čtyřikrát ročně.

Toto číslo vyšlo v listopadu 2016

Vážené čtenářky, vážení čtenáři.

Jménem všech tvůrců studentského multioborového časopisu Skrz naskrz bych Vás rád přivítal v novém akademickém roce. Náš časopis doznal několika změn, a to především v grafické úpravě. Další významnou změnou je jeho rozšíření na celouniverzitní úroveň. Pevně věříme, že si časopis získá své čtenáře napříč všemi fakultami UHK. Zatímco v předchozích číslech si přišli na své zejména milovníci pedagogiky a historie, tentokrát potěšíme především politology a zájemce o dění za Atlantským oceánem. Hlavním tématem jsou totiž prezidentské volby v USA. Volby, ve kterých již nemůže kandidovat současný prezident Barack Obama, a ve kterých Američané téměř jistě zvolí buď historicky první ženu (Hillary Clintonová), nebo historicky prvního kandidáta, který pochází ze sféry byznysu a v žádné politické funkci nikdy nebyl (Donald Trump). Těšit se můžete na zajímavé rozhovory, podrobné analýzy, historické zajímavosti, alternativní pohledy nebo na praktický slovníček s harmonogramem.

Volební fenomén ovšem neúřaduje pouze na západní polokouli, nýbrž dorazil také na UHK. V minulých číslech jste měli možnost přečíst si rozhovor s odcházejícím a nastupujícím rektorem, respektive s odcházejícím a nastupujícím děkanem Pedagogické fakulty. V tomto čísle pro změnu najdete rozhovor se znovu zvolenou děkankou Filozofické fakulty.

V neposlední řadě bych rád upozornil na zábavnou sekci, která rovněž prošla svým vývojem a určitě stojí za to do ní nahlédnout. Pomyslným bonbónkem na závěr je pak zbrusu nová rubrika Otázky pro…, ve které najdete rozhovory s významnými osobnostmi. První osobností bude paradoxně člověk, jehož profesí je otázky klást. Václav Moravec.

Věřím, že akademický rok 2016/2017 bude pro Vás rokem úspěšným a také zábavným!

Za redakční radu Bc. Tomáš Rell

Stalo se na UHK… Nový akademický rok teprve začal a semestr je již v plném proudu. Toho, co se na naší milé univerzitě za necelé dva měsíce událo, je mnoho. Zde jsme pro vás připravili výběr toho nejdůležitějšího a nejzajímavějšího.

14. června 2016

{2}

První studentská archeologická konference nazvaná Výjimečnost v každodennosti se uskutečnila 14. června 2016. Organizátory byly posluchači doktorského a magisterského studia archeologie FF UHK a zúčastnilo se jí celkem 16 studentů z několika vysokých škol. Široké téma obsáhlo značnou část lidských dějin od pravěku po současnost.

Organizátoři slibují, že konferenci čeká příští rok pokračování.

29. srpna 2016

úspěšná a novým studentům nejen Pedagogické fakulty přejeme do studia mnoho štěstí a zdaru.

23. – 24. září 2016 V těchto dvou dnech proběhl na budově Objektu společné výuky UHK XIII. ročník mezinárodní vědecká konference Hradecké dny sociální práce, který organizovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ve spolupráci s Ústavem sociální práce naší univerzity.

Tento ročník byl zaměřen na téma Podpora člověka v jeho přirozeném prostředí.

29. září 2016

Ještě před začátkem nového akademického roku proběhla již tradiční akce, která měla za úkol přivítat na Pedagogické fakultě UHK nové tváře prvních ročníků. Nově se měl po přednášce možnost prezentovat i náš studentský časopis Skrz naskrz. Studenti měli možnost nahlédnout do vydaných čísel časopisu, rovněž byly rozdávány letáčky, kde mohli mimo jiné najít i odkaz na elektronickou verzi. Akce byla jistě

Ve čtvrtek proběhla debata, kterou uspořádal Politologický klub FF UHK. Hostem byl ředitel Zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky PaedDr. Hynek Kmoníček.

30. září 2016

5. října 2016 Ve středu se uskutečnil historicky I. ročník Knižního veletrhu, na kterém byly prezentovány některá nakladatelství a vydavatelství České republiky. Součástí veletrhu byla i výstava originálních knižních vazeb, přednášky, projekce a komentované prohlídky knihovny UHK.

Poslední zářijový pátek byl ve znamení Bezpečnosti, která byla stěžejním tématem letošní Noci vědců, která se konala mimo jiné i na Objektu společné výuky naší univerzity. Akce zaznamenala obrovský úspěch a hojnou návštěvnost, byl zaznamenán rekordní počet návštěvníků. Program pro veřejnost byl připraven všemi fakultami UHK a to jak ze strany akademiků, tak i ze strany studentů a probíhal od 18:00 přibližně do půlnoci. Návštěvníci měli možnost jít si poslechnout některou ze zajímavých přednášek, vyzkoušet si připravené workshopy a pro děti byla připravena celá řada naučných her.

30. září a 3. – 4. října 2016 Celkem tři dny mohli členové akademické obce Univerzity Hradec Králové volit své zástupce do Akademického senátu univerzity. V tyto dny se rozhodovalo o kompletní podobě nového senátu, kde jsou zastoupeni akademici a studenti v poměru 1:1. Novými zástupci jsou i tři členové naší redakce, kterým tímto k jejich úspěchu gratulujeme.

Středeční večer pak patřil tradiční slavnostní mši k zahájení nového akademického roku v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

6. října 2016 I letos k nám zavítala již tradiční ISIC TOUR, která se uskutečnila před Objektem společného výuky. Na držitele platného průkazu ISIC opět čekala dárková taška, ve které studenti mohli najít řadu produktů a letáčků od sponzorů akce.

10. října 2016 V pondělí proběhla také vernisáž výstavy studentů Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby s názvem OUTSIDERS v Galerii T na budově Objektu společné výuky. Výstava je zaměřena na poukázání na možnosti a limity komunikace ve veřejném prostoru.

10. – 13. října 2016 Budoucí učitelé dějepisu dostali v letošním roce jedinečnou příležitost.

Spolu s vedoucí didaktičkou mohli ve

{3}

dnech 10. až 13. 10. navštívit českorakouské gymnázium ve Vídni. Zde absolvovali sérii náslechů v hodinách dějepisu, českého jazyka a v řadě dalších předmětů. Program výjezdu byl doplněn i o návštěvu historického centra Vídně, kde studenti navštívili řadu významných památek a zajímavých míst.

{4}

Všem za redakční radu přejeme do jejich funkcí mnoho úspěchů.

12. října 2016 18. října 2016

Pedagogická fakulta měla v tento den možnost přivítat návštěvu z čínské univerzity Zhejiang Wanli University. Účelem této návštěvy bylo dohodnutí rozšíření studentských výměn mezi oběma univerzitami.

I v letošním akademickém roce SHK UHK opět pořádá sérii studentských přednášek a doprovodných akcí. O symbolické odstartování již zmíněných události se v letošním roce postaral host z Ústavu světových dějin FF UK v Praze Mgr. Jan Malý, který se studentům, příznivcům historie a široké veřejnosti pokusil představit různé aspekty anglické nástupnické politiky v období vlády krále Richarda Lvi srdce.

25. října. 2016 13. října 2016 Ve čtvrtek se v aule Objektu společné výuky UHK uskutečnila slavnostní inaugurace nového rektora naší univerzity prof. Ing. Kamila Kuči, Ph. D., děkanky Filozofické fakulty Mgr. et Mgr. Pavlíny Springerové, Ph. D. a nových děkanů, doc. PhDr. MgA. Františka Vaníčka, Ph.D. v případě Pedagogické fakulty a prof. RNDr. Josefa Hynka, MBA, Ph.D. pro Fakultu informatiky a managementu.

Dnes proběhla v pořadí již druhá studentská přednáška pořádaná SHK UHK. Tentokrát se jí ujal student UHK Bc. Jakub Sofka, který přednášel na téma česko-polských vztahů v rozmezí let 1918–1938. Cílem přednášky bylo především představení československé zahraniční politiky ve vztahu k sousednímu Polsku.

Bc. Miroslav Beneš Bc. Klára Burianová Bc. Simona Šilhánová

Harmonogram voleb

{6}

1. Stranické primárky (únor – červen 2016)

včetně tzv. superdelegátů, které deleguje sama strana a nejsou tak vázáni rozhodnutím voličů v jednotlivých státech), Bernie Sanders jich získal 1881; Clintonová byla úspěšnější na celkový počet voličů, delegátů i superdelegátů

Demokraté •

•

•

do primárních voleb v rámci Demokratické strany se přihlásili celkem 3 kandidáti; Hillary Clintonová (bývalá první dáma, exministryně zahraničí či bývalá senátorka za New York), Bernie Sanders (senátor za Vermont) a Martin O´Malley (guvernér Marylandu) hned po 1. kole primárních voleb odstoupil Martin O´Malley (1. února) a podpořil Hillary Clintonovou souboj Hillary Clintonové s Bernie Sandersem byl dlouho nečekaně vyrovnaný; Clintonové se nakonec povedlo získat hlasy 2800 delegátů

Republikáni •

do primárních voleb v rámci Republikánské strany se přihlásilo hned 12 kandidátů; Donald Trump (realitní magnát a předseda The Trump Organization), John Kasich (guvernér Ohia), Ted Cruz (senátor za Texas), Marco Rubio (senátor za Floridu), Ben Carson (ředitel dětské neurochirurgie v John Hopkins Hospital v Baltimore),

•

•

•

•

•

Jeb Busch (bývalý guvernér Floridy), Jim Gilmore (bývalý guvernér Virginie), Carly Fiorinová (bývalá společnosti výkonná ředitelka Hewlett-Packard), Chris Christie (guvernér New Jersey), Rick Santorum (bývalý senátor za Pensylvánii), Rand Paul (senátor za Kentucky) a Mike Huckabee (bývalý guvernér Arkansasu) hned po 1. Kole primárních voleb se pole zúžilo o 3 uchazeče, po neúspěchu v Iowě odstoupili Mike Huckabee, Rand Paul a Rick Santorum (1. 2. – 3. 2.) po druhém kole, které se odehrálo v New Hampshire, odstoupila další trojice uchazečů, Chris Christie, Carly Florianová a Jim Gilmore (10. 2. – 12. 2.) po třetím kole odstoupil z kampaně Jeb Busch (21. 2.), následovali ho Ben Carson (5. 3.) a po neúspěchu na domácí půdě také Marco Rubio (15. 3.)

Ted Cruz a John Kasich se marně pokoušeli zastavit stíhací jízdu Donalda Trumpa, nepomohla jim ani vzájemná spolupráce (domluvili se, že nebudou současně kandidovat proti Trumpovi ve všech státech, aby netříštili hlasy), a tak první z nich odstoupil 3. 5. a druhý o den později Donald Trump se stal vítězem republikánských primárek, získal 1542 delegátů; druhý Cruz jich měl 559, Kasich 161, ostatní kandidáti jich nasbírali ještě méně

Libertariáni •

vítězem libertariánských primárek se stal Gary Johnson

Zelení •

vítězkou primárek Strany zelených se stala Jill Steinová

2. Stranické konventy (květen-srpen 2016) Demokraté (25. – 28. 7.)

•

konvent Demokratické strany potvrdil coby prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou, kandidátem na post viceprezidenta se stal senátor za Virginii Tim Kaine

Republikáni (18. – 21. 7.)

•

konvent Republikánské strany potvrdil coby prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, kandidátem na post viceprezidenta se stal guvernér Indiany Mike Pence

Libertariáni (26. – 30. 5.)

•

konvent libertaiánů potvrdil jako prezidentského kandidáta Garyho Johnsona, kandidátem na post viceprezidenta se stal William Weld

Strana zelených (4. – 7. 8.)

•

konvent Strany zelených potvrdil jako prezidentskou kandidátku Jill Steinovou, kandidátem na post viceprezidenta se stal Ajamu Baraka

{7}

3. Předvolební debaty (září – říjen 2016) 26. 9. (Hillary Clintonová vá x Donald Trump) • první oficiální předvo ř volební debata je rozdělena do 6 ččástí stí po 15 minutách; na úvod každéé části č položí moderátor otázku, na kterou má každý kandidát 2 minuty; mi potom mohou kandidáti deba batovat i mezi sebou

{8}

4. 10. (Tim Kaine x Mike Pen ence) •

tato debata patří vicepr prezidentským kandidátům; je rozděle ělena na 9 částí; na úvod každé ččásti ti opět položí otázku moderátor

19. 10. (Hillary Clin intonová x Donald Trump) •

Pozn. Podle většiny zdrojů z byly letošní prezidentské debaty nejt ejtvrdší v historii. Na první debatu se dívalo lo historicky nejvíce lidí (až 100 milionů). ů . Podle P většiny průzkumů si celkově v debatách de vedla lépe Hillary Clintonová, na druhou d stranu, viceprezidentskou debatu vvyhrál pro změnu poměrně přesvědčivěě na základě údajů ze stejných zdrojů Mike Pe Pence.

4. Volební den (8. 11.. 2016) 2

9. 10. (Hillary Clintonová vá x Donald Trump)

•

druhá prezidentská deb ebata se svými pravidly a typologiíí pponěkud liší; v první polovině deb debaty kladou otázky kandidátům div iváci v sále; ve druhé polovině je klad ade moderátor, přičemž zdrojem dan daných otázek jsou dotazy ze sociální lních sítí a podobných zdrojů

•

•

třetí prezidentská ská debata má úplně stejný průběh jak jako první debata

•

podle zákona je volebním dnem vždy 1. úterý po 1. listopadu občané hlasujíí v každém státě o tom, kdo se sta stane vítězem prezidentských voleb v jednotlivých stá státech platí pravidlo „vítěz bere vše“ e“ – tedy, první na pásce získá všech chny volitele daného státu; nejvíce jich jic nabízí Kalifornie (55), dále Texa xas (38), Florida či New York (29), ), vviz mapa

•

•

•

• •

výjimku tvoří Nebraska a Maine (zde získá vítěz 2 volitele a vítěz místního speciálního volebního obvodu do Sněmovny reprezentantů 1 volitele; obvykle je ale v obou případech vítěz stejný) není tedy nejdůležitější získat celoplošně nejvíce hlasů, ani vyhrát v nejvíce státech; důležité je vyhrát v těch státech, které nabízejí nejvíce volitelů a také v těch, které nejsou svým založením ani ryze demokratické, ani ryze republikánské (Florida, Ohio, Pensylvánie, Wisconsin, Minnesota, Michigan či New Hampshire) celkově je ve hře 538 volitelů (představují 435 členů Sněmovny reprezentantů, 100 senátorů a tři speciální volitele, kteří jsou garantování federálním Districtem of Columbia) k vítězství je zapotřebí alespoň 270 volitelů v případě, že žádný kandidát nezíská většinu, hlasuje o novém prezidentovi Sněmovna reprezentantů a o novém viceprezidentovi Senát (teoreticky tak může být zvolen např. republikánský prezident a demokratický viceprezident)

5. Hlasování volitelů (19. 12. 2016) •

1. pondělí po 2. prosincové středě se scházejí volitelé, aby formálně odevzdali své hlasy; prezident USA tedy není z formálního hlediska volen přímo, ale nepřímo; volitelé se ovšem řídí rozhodnutím občanů, i když je k tomu v některých státech zákon nezavazuje

6. Sčítání hlasů volitelů (6. 1. 2017) •

6. 1. se hlasy veřejně sčítají; vítěz je formálně zvolen prezidentem USA

7. Inaugurace (20. 1. 2017) •

zvolený prezident a viceprezident skládají přísahu do rukou předsedy Nejvyššího soudu Bc. Tomáš Rell

{9}

Hillary Clintonová domovský stát – New York spolukandidát – Tim Kaine politická strana – demokratická „Berte kritiku vážně, ale ne osobně. Ať už je to pravda, či ne, snažte se z ní poučit. V opačném případě vás to zavalí.“

{10}

„V zemi, která čelí problémům s nezaměstnaností, bohatí neplatí spravedlivě, a to jak v individuální, podnikatelské nebo jakékoliv jiné daňové sféře.“ „Řekli nám, že to musíme mít hotové včas, protože vychází nový Harry Potter a v regálech by pro nás nezbylo žádné místo.(o své knize)

Jestli někdo představuje establishment USA posledních 25 let, je to právě Hillary Clintonová. Ať už jako první dáma (19932001), senátorka za New York (20012009), ministryně zahraničí (2009-2013) či jako prezidentská kandidátka (neúspěšně 2008 a 2016). Když v létě letošního roku zvítězila v primárních volbách demokratické strany, stala se vůbec první ženou, která na post hlavy státu USA bude kandidovat.

Zajímavé je, že pochází z republikánského předměstí Chicaga. Otec vlastnil textilní továrnu a velkoobchod, matka byla ženou v domácnosti a paradoxně zastávala demokratické názory. I na střední škole vystupovala Clintonová nejprve jako republikánka, teprve poté začala své přesvědčení měnit.

V roce 1973 absolvovala právnickou fakultu Yaleovy univerzity, v roce 1974 pracovala pro Sněmovnu reprezentantů v rámci prošetřování aféry Watergate, která stála místo republikánského prezidenta Richarda Nixona. V roce 1975 se provdala za Billa Clintona, který se krátce na to stal guvernérem Arkansasu (1979-1981 a 19831992). Spolu mají dceru Chelsea. Od roku 1978 začala pracovat jako advokátka v právnické firmě Rose Law Firm, rovněž začala podnikat na burze V letech 1986-1992 figurovala v představenstvu koncernu Wal-Mart. Zasedala rovněž ve správních radách dalších korporací. V roce 1997 pak založila nadaci

vnímá jako protivníka (na rozdíl od Donalda Trumpa, který Vladimíra Putina označil za přítele).

Poměrně liberální je v otázce ilegální imigrace, k podobnému přesvědčení se propracovala také v tématech LGBT komunity. Zatímco v kampani z roku 2008 nepodporovala sňatky osob stejného pohlaví, nyní zastává přesně opačný názor.

V ekonomické politice zastává sociálněliberální názory. Veřejně podporuje např.

Obamovu zdravotnickou reformu, která zavádí mj. povinné pojištění pro všechny občany USA. Její názory padají na úrodnou půdu zejména u černošské a hispánské menšiny.

The Clinton Foundation (později Bill, Hillary and Chelsea Clinton Foundation).

Majetek manželů Clintonových se odhaduje zhruba na 110 milionů dolarů, Hillary patří zhruba třetina.

Což se projevilo už v primárních volbách.

Nesmírně populární je rovněž u žen. Pokud se jí v těchto voličských skupinách podaří udržet aktuální náskok, je velmi reálné, že se skutečně stane první prezidentkou USA.

V minulosti Clintonová podporovala letecké útoky NATO v Jugoslávii (1999), stejně tak byla pro uznání Kosova nebo pro intervenci v Iráku (2003). Ve vztahu vůči Rusku je velmi kritická, východní velmoc

Pomáhat jí bude spolukandidát Tim Kaine.

Americký senátor za Virginii a také harmonikář s duší jezuity.

Bc. Tomáš Rell

{11}

Donald Trump domovský stát – New York spolukandidát – Mike Pence politická strana – Republikánská strana

„I actually don't have a bad hairline.“ (Ve skutečnosti nemám špatnou vlasovou linii.)

Muž, jehož bohatství Forbes odhaduje na nějakých 3,7 miliard dolarů (což je mimochodem o 800 miliónů méně než předešlý rok), rozhodnutý navrátit USA jejich bývalou slávu, známý svým výstředním vystupováním a kontroverzními výroky, má již

{12}

„Money was never a big motivation for me, except as a way to keep score. The real excitement is playing the game.“ (Peníze pro mě nikdy nebyly velkou motivací, leda jako prostředek zapisování skóre. Pravým vzrušením je hrát tu hru.) „I have made the tough decisions, always with an eye toward the bottom line. Perhaps it's time America was run like a business.“ (Udělal jsem těžká rozhodnutí a vždy se u toho soustředil na to nejdůležitější. Možná je čas, aby byla Amerika řízena jako firma.) „My whole life is about winning. I don't lose often. I almost never lose.“ (Celý můj život je o vyhrávání. Moc často neprohrávám. Skoro nikdy neprohrávám.)

od června letošního roku, kdy vyhrál republikánské „primárky“, reálnou šanci stát se čtyřicátým pátým prezidentem USA. Sedmdesátiletý prezidentský kandidát pochází z bohaté rodiny Trumpů. Donald má po otci německé a po matce skotské kořeny, rodinná firma Elizabeth Trump & Sons (později The Trump Organization) se soustředila především na výstavbu a obchod s nemovitostmi v New Yorku. První ženou Donalda Trumpa, s níž má dceru Ivanku, se kterou se často objevuje na veřejnosti, byla původem česká modelka, podnikatelka a celebrita Ivana Trump, rozená Zelníčková. Tento úspěšný podnikatel (i když to je přinejmenším na pováženou) se zviditelnil v průběhu primárních voleb především svou radikální rétorikou, pro mnohé lidi často až hraničící s extrémismem.

Donaldovi Trumpovi se podařilo vybudovat si image také skrze populární televizní program The Apprentice, v němž šlo ve zkratce o výběr vrcholného manažera jednoho z mnoha Trumpových podniků.

Trump si také zahrál v několika Hollywoodských filmech jako například Malí uličníci nebo Sám doma 2: Ztracen v New Yorku. Za svůj příspěvek televiznímu průmyslu dostal hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

V průběhu let Donald Trump několikrát měnil svou politickou příslušnost. Původně podporoval v úřadu Ronalda Reagana, v roce 1999 však na tři roky přešel k Reformní straně, kterou v letech 2001 až 2008 vystřídala Demokratická strana. Po té se stal členem Republikánů, u kterých (s krátkou několikaměsíční pauzou, při níž se přidal k Americké nezávislé straně) zůstává dodnes. Donald Trump nemá žádnou předchozí zkušenost s voleným politickým

postem, avšak jeho ambice stát se prezidentským kandidátem byly zřejmé již v roce 1999, když se pokoušel kandidovat za již zmíněnou Reformní stranu.

Spolukandidát, tedy kandidát na post viceprezidenta, Donalda Trumpa je současný guvernér státu Indiana, ultrakonzervativní politik Mike Pence. Hlavními tématy jejich kampaně jsou nelegální imigrace, offshoring amerických podniků, terorismus a národní dluh. Trump sám o sobě prohlašuje, že není politikem, což považuje za svou přednost.

Analýza skupiny vědců z Huffington post polling database a dalších výzkumných středisek odhaduje, že Donald Trump má v momentálně 11% šanci na výhru nadcházejících volbách. Již teď je ovšem jasné, že tyto volby budou znamenat zásadní předěl pro směřování americké zahraniční politiky.

Bc. Matyáš Strnad

{13}

Gary Johnson domovský stát – Nové Mexiko ko spolukandidát – William Feld politická strana – libertariáni

{14}

„Six major newspapers havee now n endorsed Gary Johnson for President. t. Additionally, numerous respected leaders ar are calling on the Commission on Presidentia tial Debates to #LetGaryDebate.“ (Citát naráží na Johnsonovuu oblibu, dává ji do kontextu s nepozváním do d televizních debat.)

Hillary Clintonová, Donald T Trump a dál?

Ano, celoplošně nekandiduje je pouze výše uvedená dvojice. Američanéé si s krom kandidátů demokratické a republ blikánské strany mohou vybrat také kandidá dátku zelených či právě kandidáta libertari ariánů Garyho Johnsona.

Pikantní je, že Johnson byl yl v minulosti guvernérem Nového Mexika ka za republikánskou stranu (1995-2003). ). Libertariáni ostatně dosud patří k význ znamné frakci uvnitř republikánské strany. Ne N všichni

ovšem toužili zůstat uv uvnitř heterogenního celku, jakým republiká kánská strana bezesporu je, a vydali se radě ději vlastní cestou.

Jeho názory spadají meezi libertariánství a fiskální konzervatismus. us. Je pro nízké daně, vyrovnaný rozpočet, om omezování byrokracie, omezení sociálníchh programů financovaných z veřejných zdr drojů či dekriminalizaci marihuany.

V zahraniční politice je proti intervencím, odsoudil např. intervenc enci do Iráku (2003) či Libye (2011). K migr igraci má naopak poměrně liberální přístup. p. Obecně se dá říci, že je pro velkou míruu svobody s v osobní i ekonomické rovině a současně so proti vměšování se do cizích zále áležitostí a proti rozhazovačné či naopak příliš pří restriktivní rozpočtové politice.

V prezidentských volb olbách nekandiduje poprvé, zúčastnil se již iž voleb v roce 2012.

Původně chtěl projít síte ítem republikánských primárek, nakonec si al ale vybral libertariány.

Pomáhat mu bude Will illiam Feld, někdejší guvernér Massachusetts. ts.

Bc. Tomáš Rell

Jill Stein domovský stát – Massachusetts spolukandidát – Ajamu Baraka politická strana - zelení „There is no such thing as a survivable or local nuclear war.

(Nic takového jako přežitelná nebo lokální nukleární válka neexistuje.) „We cannot simultaneously fight terrorism, we and our allies, while with the other hand we fund terrorism, arm terrorism and train terrorism.“ (My a naši spojenci nemůžeme současně bojovat proti terorismu a na druhé straně jej financovat, ozbrojovat a trénovat.) „I think it would be a disaster if Donald Trump is elected. It will also be a disaster if Hillary Clinton is elected.“ (Myslím, že by byla pohroma, kdyby byl zvolen Donald Trump. A pohroma to bude také, když bude zvolena Hillary Clinton.)

Kandidátka Strany zelených pro americké prezidentské volby se v posledních letech ztotožňuje především s rolí aktivistky za rovnost lidských práv, environmentální politiku a mír. Profesí lékařka a učitelka medicíny na Harvard Medical School, kde zároveň medicínu i vystudovala, se vzdala praktiky i učení, aby dle vlastních slov „vyléčila politiku“.nJill Stein pochází z rusko-židovské rodiny, avšak nyní se identifikuje jako agnostik. Žije se svým manželem a dvěma syny v Lexingtonu v Massachusetts, kde byla v letech 20052011 členkou městského shromáždění (což je v podstatě orgán lokální legislativní moci).

Jill Stein svou proaktivní politiku ukazuje zejména v participaci na nejrůznějších environmentálních projektech a komisích, prosazováním „zelené“ legislativy, účastí na anti-establishmentových demonstracích (zúčastnila se mimo mnoho jiných akcí i Occupy Wall Street. Šestašedesátiletá kandidátka na post americké prezidentky usilovala mimo jiné také o massachusettský guvernérský post (v roce 2010). Svého voleného místa v Lexingtonském městském shromáždění se vzdala kvůli prezidentské kampani v roce 2012.

Její spolukandidát na místo viceprezidenta v nadcházejících volbách je (občas kontroverzní) lidskoprávní aktivista Ajamu Baraka. V Severní Dakotě byl na něj i na Jill Stein (která již byla i několikrát zatčena za různé přestupky na demonstracích) v září vydán zatykač za vandalismus.

Bc. Matyáš Strnad

{15}

Rozhovor o amerických prezidentských volbách Rozhovor poskytl člen katedry politologie FF UHK, Mgr. Stanislav Myšička Ph.D.

{16}

Pane doktore, mohl byste nám krátce popsat způsob, podle kterého se volí americký prezident?

Podle americké ústavy je prezident přímo volen sborem volitelů. Každý stát USA má určený počet volitelů a tito volitelé odevzdávají své hlasy pro prezidentské kandidáty podle toho, který kandidát získal v tom či onom státě většinu v lidovém hlasování (i když teoreticky mohou hlasovat pro jiného kandidáta, což je stále alespoň „na papíře“ možné v 21 státech). Volitelů je celkem 538, vítězný kandidát tedy musí získat hlasy alespoň 270 z nich. Největší volební klání se odehrává ve státech Unie s velkým počtem obyvatel a tudíž největším počtem volitelů (např. Kalifornie, Texas, Florida apod.) a tzv. swing states, kde ani jedna ze dvou velkých stran nemá historicky převažující podporu (např. opět Florida, Pensylvánie, S. Karolína, Ohio, Colorado nebo Virginie). Samotné volbě

amerického prezidenta předcházejí tzv. primárky, tedy vnitrostranické volby, které organizují největší politické strany proto, aby byl vybrán hlavní kandidát do souboje o prezidentské křeslo.

Spousta prominentních politologů a politických komentátorů považovala kandidaturu Donalda Trumpa ze začátku za vtip. Jak jste se k jeho kampani stavěl tehdy vy? Jak se k ní stavíte teď?

Asi jako mnoho jiných pozorovatelů amerického politického dění jsem se stavěl k jeho případnému úspěchu skepticky.

Nicméně za poměrně krátkou dobu prokázal jednak schopnost zcela vymazat své soupeře v republikánských primárkách a následně, i přes svoji mnohdy kontroverzní rétoriku, si několika dobře mířenými hesly naklonit poměrně významnou část amerického elektorátu. I když si nemyslím, že by Trump byl dobrým prezidentem, jeho částečný úspěch bez ohledu na to, jestli volby vyhraje, či ne, poukazuje na určité štěpící linie v americké společnosti, které předcházející administrativy nebyly schopny adekvátně reflektovat.

Sám jste strávil nějaký čas v USA, konaly se v tu dobu nějaké volby? Jaká je obecně atmosféra kolem voleb?

Volby jako takové jsem nezažil, ale pamatuji si spuštění tzv. Obamacare, kolem které panovaly velké kontroverze a společnost byla dosti rozdělená v názoru na tento krok Obamovy administrativy. V televizi bylo hodně agitace jak ze strany politických stran, tak i různých spolků občanské společnosti, think-tanků apod. Na rozdíl např. od politického prostředí v ČR, tak v USA

je řada lidí mnohem aktivněji zapojena do politického procesu, přípravy kampaní, podpory kandidátů apod.

Některé průzkumy tvrdí, že s Hillary Clintonovou není spokojených 70 % voličů, přesto ji nejspíše budou volit, neboť je to „menší zlo“. Jak se stavíte k této situaci, v níž voliči čím dál častěji volí spíše proti někomu, než pro někoho?

Nevím, jestli se jedná až o tak nový jev.

V případě současných voleb je třeba mít na paměti, že nejen republikáni, ale i Demokratická strana byla v primárkách dosti rozpolcena, a řada členů a sympatizantů těchto stran nakonec nepřijde volit kandidáta, který nakonec primárky vyhrál. Protože je tento trend silnější u republikánů (než v případě výběru Clintonová/Sanders), domnívám se, že to nakonec Clintonové vynese prezidentské křeslo.

Americký volební systém je tradičně bipartijní, přesto se postupně více a více ozývají hlasy, které volají po reformně a zpřístupnění politiky pro další strany i na federální úrovni. Myslíte si, že by byla případná změna na místě? A jakým způsobem by to ovlivnilo utváření americké politiky ve smyslu „policy“?

Nedokáži si osobně představit, jakým způsobem by se to mohlo stát. Na to by ostatní strany, vyjma dvou hlavních, musely získat daleko větší podporu, pro což existuje řada překážek. Pokud bych si dovolil postulovat nějaký trend do budoucna, tak spíše větší volatilitu elektorátu, než jako pozorujeme dnes, ale nikoliv posilování jiných politických subjektů.

Donald Trump si vybudoval část své image vystupováním v televizních pořadech a prohlašuje o sobě, že není politikem. Obecně stále více sledujeme trend „nepolitických“ politiků. Souhlasíte s tímto tvrzením, a pokud ano, mohl byste se pokusit identifikovat příčinu tohoto trendu?

S tvrzením určitě souhlasím. Souvisí to s dlouhodobým poklesem důvěry v soutěž tradičních politických stran ve vyspělých demokraciích. Řada lidí se začala domnívat, že politické elity začaly být příliš odtržené od života obyčejných občanů, a proto hledají podporu v někom, o kom se mohou více domnívat, že je jedním z nich.

V americkém politickém systému se ještě jedná o fakt, že část Republikánské strany je tradičně velice kritická k federální vládě a politickým elitám ve Washingtonu, což se také odrazilo na řadě výroků pronesených Donaldem Trumpem během volební kampaně.

A nakonec povinná otázka. Kdo myslíte, že volby nakonec vyhraje? A proč?

Už jsem se k tomu částečně vyjádřil, myslím si, že nakonec vyhraje Hillary Clintonová, hlavně díky menšímu celkovému odporu vůči její osobě, než v případě jejího protikandidáta.

Děkujeme Vám za Váš čas.

Bc. Matyáš Strnad

{17}

Americké Americké politické politické strany strany a jejich voličstvo

{18}

Již v listopadu čeká Američany zásadní rozhodnutí nejen o budoucnosti jejich státu, ale i celého světa. Pojďme si tedy v krátkosti představit hlavní voličské základny jednotlivých politických stran.

Na úvod je nutné vysvětlit rozdílnost “našich” a amerických politických stran.

USA zabírá obrovské území a je tedy jasné, že v každém z celkových 50 států má politická strana jiný program, přístup či oblíbenost. Stejně tak platí, že je strana jednotná pouze při prezidentských volbách, ve zbytku období se o centrální organizaci nedá mluvit.

Jako první se zaměříme na Demokratickou stranu. Ta má podstatně větší podporu u sociálně slabšího obyvatelstva a to především proto, že chce snižovat daně.

Nicméně snižování daní by nemělo být rovné (na korporace a bohatší vrstvy obyvatelstva se toto snižování nevztahuje).

Dalším důvodem je také lepší sociální politika. Právě proto jsou silnou voličskou skupinou menšiny, a to jak náboženské, tak etnické. Tato strana je také liberálnější, proto má vyšší podporu LGBTI komunity a velké části intelektuálů.

Druhou hlavní stranou je Republikánská strana. Tato strana, stejně jako Demokraté, podporuje snižování daní, nicméně prosazuje rovné snižování pro všechny. Na základě toho jsou jejich voliči bohatší a představují spíše majoritní tj. bílé vysokoškolsky obyvatelstvo (často vzdělané). Stranu také volí podnikatelé, protože preferují spíše menší zásahy státu

{19}

do ekonomiky. Republikánsk nská strana je konzervativnější, z tohoto dů důvodu ji volí lidé na venkově a starší manže želské páry.

Na závěr je důležité říci, že se v některých státech rozdíly mezi stranamii stírají. Např. na jihu je Demokratická strana s svým programem téměř totožná to s Republikánskou stranou. Celk lkově je nutné podotknout, že rozdíly me mezi stranami obecně nejsou nijak výraznéé a podpora se tudíž rok od roku vyrovnává.

Pokud jde o nadcházejíc jící volby, má podle amerických politický kých komentátorů aktuálně navrch Demo mokratická strana v čele s Hillary Clinton.. Takové T situace si je vědom i republikánský ký kandidát Donald Trump. Ten se nechall v médiích slyšet, že pokud volby prohraje je, jejich výsledek nemusí uznat.

Iveta Babjáková

Kdo je kdo, co je co

{20}

Legislativa (zákonodárná moc) •

• •

Kongres – zákonodárný sbor; je složen ze dvou komor (Sněmovna reprezentantů a Senát) Sněmovna reprezentantů – 435 poslanců; 2leté funkční období Senát – 100 senátorů; 6leté funkční období; každé 2 roky se obměňuje zhruba 1/3 členů

Exekutiva (výkonná moc) •

•

prezident – hlava státu a současně předseda vlády; 4leté funkční období; od roku 1951 nesmí být nikdo zvolen na více než 2 funkční období viceprezident – druhý nejvyšší představitel USA; náleží mu funkce předsedy Senátu; kandiduje ve volbách společně s prezidentským kandidátem; v pořadí nástupnictví na úřad prezidenta je první, kdo by v případě, že stávající prezident není schopen vykonávat své pravomoci, nastoupil na jeho místo

•

vláda – je složena z ministrů; předsedá jí prezident, potvrzuje ji Senát (symbolicky)

Justice (soudní moc) •

Nejvyšší soud – nejvyšší orgán soudní moci; čítá 9 členů (předsedu a 8 místopředsedů); soudce jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu; bývá zvykem, že jsou soudci ve své funkci doživotně

Američanům musí být 18 let, aby mohli jít k volbám. Vedle voleb prezidentských a parlamentních (do Sněmovny reprezentantů a do Senátu), probíhají rovněž volby guvernérské (každý z 50 států má ve svém čele guvernéra) a komunální (starostové měst a obcí).

V současné době je prezidentem spojených států kandidát Demokratické strany Barack Obama, viceprezidentem je pak jeho stranický kolega Joe Biden. Poměr křesel ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu ovšem vyznívá lépe pro republikány. Stejně jako celkový počet guvernérů.

Bc. Tomáš Rell

Řeč a gesta amerických Řeč a gesta amerických kandidátů kandidátů

{21}

Pro článek z pohledu češtinářky se u tématu amerických voleb prezidenta hodí analýza řeči a gest kandidátů v debatách. Bez ohledu na to, kdo debaty vyhrál, jsem se rozhodla Donalda Trumpa a Hillary Clintonovou prozkoumat z hlediska jejich projevů, jelikož televizní debaty jsou v Americe pro takové volby velmi důležité.

A protože o obsahu jejich sdělení se již tak hodně píše, chci zaměřit svou pozornost spíše na rétorický projev.

Je poměrně zajímavé pozorovat tyto dva kandidáty proti sobě. Jsou to totiž výrazné protipóly, kontrasty. Republikán Trump se často mračí, jeho obočí je stále svraštěné a rty jsou pevně sevřeny, takže působí, jako by ho stále něco trápilo nebo jakoby někoho káral. Demokratka Clintonová má obočí uvolněné nebo zdvižené, občas se usmívá – a velmi často je tento její úsměv ironický

nebo posměšný vůči jejímu protikandidátovi. Oba dva stojí či sedí vzpřímeně, jsou narovnaní, u Clintonové působí její hlava zdvižená vzhůru, jako by chtěla dohnat výškový rozdíl oproti Trumpovi.

Trump se při projevech občas podívá do kamery na diváky sedící u televizních obrazovek nebo se kouká často do jednoho místa mimo kameru. Clintonová se také střídavě dívá do kamery a pozoruje diváky v publiku.

Co se týče mluvy, tady jsou také určité rozdíly. Trump mluví někdy rychleji než jeho protikandidátka, její verbální projev působí klidněji a vyrovnaněji. I přestože Trump mluví také srozumitelně, často začne zrychlovat svůj projev a zvyšovat na hlasitosti, pokud Clintonové něco vyčítá nebo na ni útočí. Clintonová většinou výšku ani tempo řeči nemění. Její protikandidát jí také často skáče do řeči.

{22}

Co se týče gestikulace, hojně používají oba dlaně. Stojí ale za zmínku, že každý trochu jinak. Donald Trump většinu času střídá dvě polohy své dlaně – hýbe rukou v lokti nahoru a dolů ke zdůraznění každého svého slova buď se spojeným ukazováčkem a palcem, nebo se zdviženým ukazováčkem, čímž chce pravděpodobně umocnit svá tvrzení a argumenty a klade na ně tím důraz.

Střídá také otevřenou dlaň s uzavřenou. Převážně používá pravou ruku, tou druhou drží mikrofon, nebo se drží pultíku. Levou ruku také používá k ukazování na svou protikandidátku po levé straně. Občas využije i obě své ruce najednou.

Hillary Clintonová používá více obě ruce, které střídá. Gestikuluje zavřenými i otevřenými dlaněmi, a to většinou na úrovni břicha až hrudi, tedy níže než Trump – ten často hýbe rukou na úrovni hrudi až ramen.

Oproti republikánovi se také její dlaně pohybují blíže ke středu těla, Trump ukazuje rukou spíše vedle těla. Gestikulace Clintonové je pomalejší, ne tak výrazná, působí klidněji. Trumpova gestikulace je ráznější.

Oba dva kandidáti dávají na svůj projev a své argumenty důraz a snaží se gesty zvýšit jejich důležitost. Každý to ale dělá svým vlastním způsobem. Trump je více vidět – mračí se, zvedá výše ruku, jeho projev je ráznější, rychlejší a někdy hlasitější. Clintonová působí klidněji – kromě občasného úsměvu a zvednutí obočí mimiku příliš nepoužívá, gestikuluje blíže k tělu a v nižší úrovni, mluví o něco pomaleji a snaží se působit vyrovnaně, rozvážně.

zadlužování studentů. ů. Aplikace Word Cloud, pomocí které by byla autorem článku provedena analýza, ukáz ázala, že Clintonová používá nejčastěji slova va lidé, potřebovat, teď, práce, jít, dělat, vědě ědět atd.

Nakonec chci také pojednatt o obsahu projevů, ale jen zlehka. Podle serveru ser politickymarketing.com se Hillary ry Clintonová orientuje spíše na fakta nežž na emoce, i když na ty se samozřejměě snaží s působit také. Je to ale méně přímočar čaré než u Donalda Trumpa, jehož projev je emoční jak po obsahové, tak po rétori orické stránce.

Clintonová se snaží být poziti itivní. Často se věnuje tématům rasové rov rovnoprávnosti, kritice farmaceutického průmy ů yslu nebo

Hned nato se článek na stránce politickymarketing.com věnuje ě uje také Donaldu Trumpovi, jehož vyjadř adřování v debatách charakterizují jako „seb sebevědomé, vzteklé, emocionální, jednoduché ché a přímočaré“.[1] Působí hodně na emooce – zejména na strach a vztek – a snaž aží se pod něcovat posluchače k boji proti oti vnějším nepřátelům. Také na rozdíl ood Clintonové více vtipkuje, přičemž jehoo vvtipy jsou arogantní. Jeho tématy jsou často ča poražení ISIS, vyhoštění muslimů z Ameriky, A boj proti nelegálním přistěhovalců alcům, postavení zdi na hranici s Mexikem aatd. Podle analýzy provedené ve Word C Cloudu se na této stránce mimo jiné dozv zvíme, že Trumpova „nejoblíbenější“ slova jjsou: jít, vědět, velmi, dívat se, skvělý, lidé, é, chtít apod.

B Tereza Kuncová Bc.

{23}

Kdo, kolikrát a jak si vedl V čele USA? V čele USA?

{24}

Vznik USA se datuje k roku 1776, kdy byla vyhlášena Deklarace nezávislosti. Od tohoto roku se ve funkci prezidenta vystřídalo 43 osob. Zde se dostáváme k prvnímu paradoxu, spojeného s tímto úřadem, a sice že současný prezident Barack Obama je v pořadí 44. prezident. Tato nesrovnalost má jednoduché vysvětlení. Prezident Grover Cleveland byl totiž zvolen ve dvou po sobě nenavazujících obdobích, a proto je ve výčtu prezidentů jmenován a tedy i počítán dvakrát.

H. Harrisona, Z. Taylora, W. G. Hardinga a F. D. Roosvelta. Čtyři pak zemřeli na následky atentátu, jednalo se o A. Lincolna, J. A. Garfielda (na fotografii níže), W. McKinleyho a J. F. Kennedyho. Pouze jeden prezident v dějinách USA abdikoval na svou funkci, šlo o R. Nixona, který odstoupil z důvodu aféry Watergate.

Hovořil-li jsem o vzniku USA v roce 1776, tak musím upřesnit, že první prezident této země, George Washington, byl do funkce inaugurován až v roce 1789.

Z výčtu 43 osob stojících v čele USA zemřeli čtyři prezidenti při svém funkčním období přirozenou smrtí, jednalo se o W.

Ve výčtu zmíněných osobností můžeme vidět jméno prezidenta, který vykonával svůj úřad nejkratší dobu a také jméno prezidenta, který svůj post vykonával naopak nejdéle. Jedná se o Williama Henry Harrisona, který byl ve svém úřadu pouhých 31 dnů, a o Franklina Delano Roosevelta, který byl do funkce prezidenta zvolen hned čtyřikrát a stál v čele USA od roku 1933 do roku 1945, když na počátku svého čtvrtého volebního období zemřel. F. D. Roosevelt již pravděpodobně v délce svého mandátu nebude překonán, jelikož v roce 1951 byl ratifikován 22. dodatek Ústavy, který nedovoluje, aby někdo stanul v čele USA více než dvakrát.

V čele USA se vystřídali také prezidenti, kteří byli v příbuzenském stavu otec a syn.

Jednalo se o Johna Quincy Adamse a jeho otce Johna Adamse, kteří drží nelichotivé prvenství také v tom, že v prvních 50 letech existence USA byli jedinými prezidenty, kteří svůj post neobhájili. Druhou rodinou, která měla v čele USA dva zástupce, je rodina Bushů. První z nich, George Herbert Walker Bush (na fotografii níže), byl prezidentem v letech 1989-1993, jeho syn George Walker Bush pak dosáhl nejvyššího postu v USA v letech 20012009.

{25}

V průběhu dějin se v čele státu vystřídali prezidenti z šesti politických stran či hnutí.

Největší zastoupení mají republikáni (18) a demokraté (16).

V roce 1837 nastoupil do úřadu první prezident, který se již narodil jako občan USA, byl jím Martin Van Buren. Vůbec nejmladším zvoleným prezidentem byl Theodore Roosevelt, jenž byl zvolen ve 41 letech. Naopak v nejvyšším věku byl zvolen Ronald Reagan, a to v 69 letech. A konečně asi nejznámější prvenství v čele USA, Barack Obama jako první Afroameričan ve funkci prezidenta republiky.

Nakonec krátce k dějinám sídla prezidenta.

Dnes nám naskočí, že prezident USA sídlí ve Washingtonu v Bílém domě a úřaduje v Oválné pracovně. Nebylo tomu tak vždy.

V roce 1789 byl sídelním městem New York, v mezidobí 1790 – 1800 se prezident uchýlil do Philadelphie a až od roku 1800 je domovem prezidenta USA zmíněný Washington D. C. Bc. Jakub Sofka

A co na to děti ?

{26}

V tomto čísle se můžeme dočíst velice mnoho zajímavých názorů a informací ohledně tématu voleb. Aktuálně nejbližší a nejatraktivnější jsou prezidentské volby v USA. Já jsem se proto rozhodla, že se zeptám na názor i našich nejmenších občanů, dětí. Otázka byla úplně jednoduchá.

Kdo je prezident? Odpovědi už si můžete přečíst a posoudit sami.

Veronika, 9 let: „Prezident je také starosta celé České zemi.“ Fanda, 9 let: „Velí Čechám.“ Víťa, 10 let: „Prezident dělá, že se stará o Čechy.“ Lucie, 9 let: „Miloš Zeman rozhoduje.“ Marie, 9 let: „Prezident je hlava státu.

Stará se o Českou republiku. Sídlí na Pražském hradě. Jmenuje se Miloš Zeman.“ Pepa, 9 let: „Řídí stát, je mocný.“ Matěj, 10 let: „Prezident prezidentuje.“ Lucie, 9 let: „Náš prezident říká, co by bylo vhodné a co ne.“ Jan, 9 let: „Miloš Zeman rozhoduje o všem.“ Dominik, 9 let: „Prezident je politik, kterej vede naši zem.“ Tomáš, 9 let: „Havel.“

Anička, 5 let: „Že je to pan velitel města.“ Lukášek, 6 let: „Že je to starosta města.“ Ondra, 5 let: „Že je to ten, kdo nám říká, co můžeme dělat.“ Bára, 5 let: „Pan prezident Spojených států, nemůžu si už vzpomenout, jak se jmenuje.“ (na doplňující otázku „A my máme prezidenta, Baru?“ Odpověděla: „Ne, my ne.“)

Lara, 10 let: „Prezident je vlastně hlava státu. Asi každé 4 roky jsou volby a vybírá se zase jiný prezident. Teď máme Miloše Zemana, ale příště to může být i jiný prezident.“ U dětí je krásné a pozoruhodné, že nám řeknou opravdu to, co si myslí. Jejich odpovědi ovšem často nepochází pouze z jejich hlavy, avšak odráží nám názory jejich rodičů, učitelů, ale i médií a celé společnosti. Zde se jedná o pouze velmi malý vzorek dotazovaných dětí, ale jsem mile překvapena, že se u žádného z dětí neobjevila naprosto zamítavá až vulgární reakce.

Bc. Simona Šilhánová

Česká Česká stopa stopa vv americkém americkém Kongresu

{27}

Václav Havel – prezident, spisovatel, dramatik a zastánce mravních ideálů, se bezpochyby zapsal do všech srdcí jako jedna z největších osobností naší země. Málokdo ale ví, že jeho popularita sahá mnohem dále a nesmazatelné stopy zanechal také za oceánem, ve Spojených státech amerických. Snad největší pomyslnou stopou je Havlův projev v Kongresu USA. Proč se stal právě tento projev tak významným a nezapomenutelným? To vám osvětlí následující řádky.

Tento významný projev se odehrál 21. února 1990 ve Washingtonu, tedy čtyři měsíce ode dne, kdy byl Václav Havel zvolen československým prezidentem. V tu dobu americká veřejnost i celý západní svět sledovali dramatické události ve východní Evropě velmi pozorně, a tak pro ně dané vystoupení představovalo určitý symbolický okamžik.

V projevu se objevilo mnoho významných myšlenek. Mezi nimi vynikla zejména ta, že se v poslední době velmi rychle mění tvář celého světa, což se dotýká osudu všech lidí. Touto proměnou byl myšlen rozpad východního bloku a s ním spojená cesta k demokracii v nově vzniklých státech. Právě v tomto ohledu se Havel obrací svými slovy k Američanům, přičemž jim jednak děkuje za vše, co pro náš stát v historii udělali, a zároveň je prosí o pomoc na této náročné cestě k demokracii a nezávislosti. [1] Velmi paradoxní a překvapivá byla ale Havlova odpověď na otázku, jak nám mohou Spojené státy nejvíce pomoci. Konkrétně zněla: „Nejvíce nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii. Je to cesta daleko komplikovanější, než jakou mohou jít jeho bývalí evropští satelité.“ Mohu jen říci, že

čím dřív, rychleji a pokojněji se Sovětský svaz začne ubírat po cestě skutečné politické plurality, respektu k právům národů na svébytnost a k fungující, tedy tržní ekonomice, tím lépe bude nejen pro Čechy a Slováky, ale pro celý svět.“ [2]

{28}

Václav Havel si ale všechny získal nejen svými myšlenkami, vizemi a filosofickými úvahami, ale také svým originálním jiskrným humorem a brilantním jazykem. Není tak divu, že projev tehdy zákonodárci třiadvacetkrát přerušili bouřlivým potleskem.

Wallenbergovi a Lájosi Kossuthovi.

K tomuto aktu se vyjádřil mimo jiné i předseda české Sněmovny Jan Hamáček, a to slovy: „Havel dokázal, že ten, kdo chrání svobodu a pravdu, není slabý. Jestliže jsou USA majákem svobody, pak Havel byl tím, kdo toto světlo viděl. Vážím si toho, že Havel zajistil ČR ve světě uznání za obranu lidských práv.“ [3]

Na závěr připomenutí této události lze dodat snad už jen to, že můžeme být na takové lidi, jako byl Václav Havel, pyšní a snažit se nepřestat věřit, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Důkazem, že se tento okamžik stal jedním z nejsilnějších té doby, dokazuje také to, že v roce 2014 byla v budově amerického kongresu odhalena busta Václava Havla.

Této cti se dostalo pouze dalším třem Evropanům - Winstonu Churchillovi, Raoulu

Bc. Ivana Havlová

Rozhovor se znovu zvolenou děkankou Mgr. et Mgr. Pavlínou Springerovou, Ph.D.

Dobrý den, jste děkanka, politoložka, matka, zastupitelka či sportovkyně. S jakou rolí se nejvíce identifikujete?

Každá role má v mém životě své místo.

Nedá se ale říci, že bych se s nějakou identifikovala více či méně. Záleží na situaci.

V podstatě především dennodenně prožívám období intenzivní pracovní náplně, poté pro změnu přichází čas, kdy se věnujivíce rodině či sportu a zajedeme si třeba na hory.

V Olomouci jste vystudovala politologii se zaměřením na Evropská studia. Vaše disertační práce byla zaměřená na regionální politiku v České republice. Co Vás nakonec přitáhlo k Latinské Americe?

Máte pravdu, psala jsem svou magisterskou i doktorskou práci o moravistické politice. Nicméně si myslím, že toto téma je již pro dnešní společnost pasé a nemá ani volební potenciál.

K Latinské Americe mě přivedla vcelku náhodná cesta v roce 1999, kdy jsme vyrazili s dalšími dvěma kamarády jako baťůžkáři do Bolívie, Peru a Chile. Během pobytu mi bylo jasné, že se sem rozhodně musím vrátit, protože zdejší

{29} atmosféra má specifické kouzlo. Tento pocit mi určitě může potvrdit každý, kdo v Latinské Americe byl. Po návratu jsem si jen říkala, že se musím naučit pořádně španělsky, abych se mohla lépe dorozumět s tamějšími lidmi a mohla tak zachytiti celkový kontext jejich života.

No a obecně mi latinskoamerická politika přijde mnohovrstevnatější, atraktivnější a komplexnější, než např. politika evropská, proto mi taky připadá více sexy.

Jako odbornice na regionální politiku určitě máte co říci k nedávno proběhlým krajským volbám. Co je podle Vás hlavním důvodem, proč si občané České republiky stále nenašli cestu k tomuto typu voleb a myslíte si, že by řešením mohla být změna krajského uspořádání, např. k zemskému typu?

Jak jsem již uvedla dříve,moravistická politika prosazující mj. zemské uspořádání,skutečně již nemá příliš velký potenciál a v dnešní době v podstatě neexistuje žádný relevantní subjekt prosazující tento způsob uspořádání, tudíž mi nepřijde jakkoli realistické očekávat

návrat k historickým zemím, ačkoli svou logiku tento koncept má.

V 90. letech se k tomuto tématu sice hojně vyjadřovaly i mainstreamové strany, ale tato doba je dávno pryč. Stejně tak bych se nevracela ke krajskému uspořádání z dob komunistické éry, kdy hranice jednotlivých krajů nerespektovaly historické hranice.

{30}

To se,po hříchu, děje i v rámci současného uspořádání, kdy hranice mezi Moravou a Čechami opět nejsou respektovány a vznikají nové umělé celky, nicméně současné uspořádání bych nějak revolučně znovu neměnila.

Myslím, že spousta lidí má problém kraj vůbec geograficky vymezit a hlavně jim zůstává utajena kompetence krajů. Přitom kompetence vůbec nejsou malé. Kraje mají vliv na školství, zdravotnictví, dopravu atd. Tuto chybu lze dávat za vinu zejména politické reprezentaci, která občanům smysl krajů příliš nevysvětlila a navíc zrušila okresní úřady, které občanům smysl dávaly a byly jim blízké.

Donedávna jste byla jedinou ženou na postu děkanky filozofické fakulty v České republice. Jak vnímáte tento nepoměr a jak se stavíte celkově k problematice participace žen ve veřejných funkcích?

Svého času jsem skutečně byla jedinou děkankou filozofické fakulty v rámci České republiky. Dnes tomu tak naštěstí není. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy má ve svém čele ženu a také na UJEP v Ústí nad Labem je čerstvě děkanka. Je samozřejmě škoda, že není obecně ve veřejných funkcích více žen.

Na druhou stranu, nejsem zastáncem názoru, že je potřeba se k tomu stavu

propracovat skrze kvóty. Ideální je stav, kdy je kolektiv, ve kterém člověk pracuje, vyvážený a zejména maximálně funkční.

Na začátku druhého mandátu ve Vaší funkci je zcela jistě prostor pro reflexi toho prvního. Mohla byste jej kriticky zhodnotit? Co se povedlo, co se nepovedlo, v čem chcete pokračovat a existuje naopak něco, co už pro Vás není rentabilní?

Myslím si, že se povedla řada věcí.

Zejména jsme výrazně pokročili s internacionalizací naší fakulty. Když si vezmeme čísla z naší fakulty a porovnáme je s čísly z jiných filozofických či obdobně zaměřených fakult na našem území, zjistíme, že si minimálně v relativních číslech stojíme velmi dobře či spíše nadprůměrně.

Druhou prioritou byla samozřejmě věda a vědecká činnost. Tam jsme se snažili posunout od kvantity směrem k excelenci, abychom měli vyšší kvalitu. To se nám také relativně dařilo, nicméně zde jsou ještě rezervy. Je třeba též dodat, že za uplynulou dobu se změnila řada nastavení, metodik či pravidel, které úplně nemůžeme ovlivnit, ale musíme se jim přizpůsobit.

Zatímco původní metodika hodnocení vědy více upřednostňovala kvantitu, v současné době musíme směřovat více ke kvalitě našich výstupů. A právě v tomto ohledu se ještě musíme zlepšit.

Posledním hlavním bodem je větší zviditelnění univerzity směrem k veřejnosti, zejména větší vrůstání fakulty do města a královéhradeckého regionu.Proto pořádáme řadu aktivit a otevíráme dveře nejrůznějším popularizačním akcím či spolupracujeme s

místními spolky a organizacemi (např. s Masarykovou společností). To vše nám pomáhá budovat tolik potřebnou identitu.

Nedávno proběhla Noc vědců. Považujete tento typ akce za pomyslný most mezi univerzitou a veřejností?

Klíčovou skupinou vysokoškolského života jsou studenti. Jak hodnotíte činnost jednotlivých studentských klubů v rámci FF UHK a na který studentský projekt jste za svého působení nejvíce hrdá?

Určitě ano. Noc vědců je celoevropskou akcí a jde o velice úspěšný projekt. Účast je vždy velmi vysoká, tudíž se nám velmi dobře daří seznámit i neodbornou veřejnost s naší činností a projekty.

Jsem ráda, že úplně všechny katedry mají klub.

Výjimku sice tvoří svůj archeologové, ale i ti mají bohatý vnitřní život. Když jsem nastupovala, byly zde snad jen dva studentské spolky, takže v tomto směru vidím jednoznačný posun směrem k obecné podpoře studentského fakultního života.Velmi si vážím toho, že máme spoustu aktivních studentů, kteří se chtějí podílet na různých akcích, protože to dnes nelze brát jako nějakou samozřejmost.

Pokud jde o úspěchy jednotlivých klubů, archeologové nedávno pořádali vlastní studentskou konferenci, politologové představili simulaci Poslanecké sněmovny, časté jsou rovněž zajímavé přednášky filozofů a sociologů.

Celorepublikově aktivní jsou archiváři a zapomenout nesmím ani na historiky, kteří v červnu pořádali workshopy pro základní a střední školy na téma Bitva u Hradce Králové 1866.

Velmi též vítám projekty jako je Váš časopis, který nezůstává pouze na úrovni katederní nebo fakultní, ale právě jeho mezifakultnost mu dodává na kráse.

Každý takový projekt pak pomáhá rozvíjet celou univerzitu.

V loňském akademickém roce proběhla rovněž rektorská volba. Jak hodnotíte její výsledek a jak si představuje spolupráci FF UHK a rektorátu?

Rektorská volba byla hodně soutěživá a že dopadla jsem přesvědčená, pro univerzitu dobře. I za těch pár měsíců je vidět, že má univerzita našlápnuto dobrým směrem. Pevně věřím, že spolupráce mezi FF UHK a rektorátem bude nadále na vysoké a profesionální úrovni.

Co se Vám nyní jako první vybaví, když se řekne FF UHK? Určitě zelená barva a moře práce. Poté se mi vybaví spousta věcí, které má člověk v hlavě a musí je řešit a v neposlední řadě je to tým lidí, který dle mého názoru funguje skvěle a pomáhá fakultu posouvat dál.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Bc. Matyáš Strnad Bc. Tomáš Rell

{31}

Mezinárodní den archeologie

{32} Po celé naší republice se v sobotu 15. října 2016 uskutečnily různé akce v rámci pořádání Mezinárodního dne archeologie.

Hlavním tématem bylo seznámit širokou veřejnost s prací archeologa v různých podobách.

Mezinárodní den archeologie je celkem mladým „svátkem“ všech archeologů a jejich příznivců. Klade si za cíl ukázat práci archeologů veřejnosti. Nápad vznikl a byl uskutečněn poprvé v roce 2011 a byl pojmenován jako Národní den archeologie. Od té doby ho každoročně vyhlašuje Archaeological Institute of America zpravidla na třetí říjnovou sobotu.

Prvního ročníku se zúčastnily především instituce ve Spojených státech amerických (39 států), Kanadě (4 provincie) a Velké Británii. O rok později se ve Spojených státech amerických zapojilo již 49 států a v Kanadě 8 provincií. Ke stávajícím se navíc připojily i Austrálie, Egypt, Francie, Irsko, Německo či Spojené arabské emiráty, aj.1 Rok od roku se pak připojovaly další a další archeologické instituce po celém světě a letos jsme

oslavili již třetí výročí, kdy se do této celosvětové akce zapojili i čeští archeologové.

Každý rok se akce účastní větší množství institucí. Letos se do Mezinárodního dne archeologie jen v České republice zapojilo více než sto archeologů z více než padesáti institucí. Tento počet by naši zemi měl z hlediska aktivity zařadit na druhé místo za Spojené státy americké.

Prezentace archeologie se ujaly velká i malá muzea, ústavy archeologické památkové péče, katedry archeologie a další různá archeologická sdružení (např. archeoparky).

Na programu byly nejrůznější přednášky, komentované prohlídky, ukázky řemesel, workshopy, dílny a někteří zvolili i vycházky na

lokality, kde právě probíhají terénní výzkumy2.

Mezinárodní den archeologie byl hojně propagován na sociálních sítích a byla mu věnována i pozornost ve sdělovacích prostředcích. Pořadu České televize Pravěk v nás v cyklu Historie.cs se zúčastnili zástupci z řad odborníků doc.

PhDr. Miroslav Popelka, CSc. (ředitel Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK), doc. PhDr. Tichý Radomír, Ph.D. (vedoucí Katedry archeologie FF UHK, Archeopark pravěku Všestary), Mgr. Veronika Mikešová (Ústav archeologické památkové péče středních Čech) a Bc. David Maršálek (náčelník sdružení Bacrie, o. p. s., pravěká osada Křivolík)3.

Snad se i příští ročník vyvede stejně dobře a zapojí se ještě více institucí. Aktuality lze sledovat na webových stránkách Dne archeologie4.

Bc. Klára Burianová

{33}

{34}

Historická část časopisu…

Studentský historický klub UHK a Noc vědců 2016

Slavnostní odhalení pamětní pplk. Jaromíra Brože

V pátek 30. září se na půdě UHK uskutečnil další ročník tzv. Noci vědců.

Součástí této akce určené pro širokou veřejnost byly i workshopy, připravené členy Studentského historického klubu UHK. Ti zde prezentovali vývoj pevnostní architektury a historii zabezpečení obytných budov.

desky

Aktuální zimní semestr začal pro členy Studentského historického klubu UHK v dosti živém tempu. Již koncem září se jeden z členů klubu, Bc. Miroslav Beneš, zapojil do organizace akce, jejímž cílem bylo slavnostní odhalení pamětní desky pilota 311. československé bombardovací perutě RAF pplk. Jaromíra Brože.

Při zmíněných aktivitách byl kladen důraz na regionální historii, proto byly zmiňovány pevnosti na území Královéhradeckého kraje, obzvláště samotná královéhradecká pevnost, která v letošním roce oslavila dvousté výročí od svého založení.

Studenti učitelství dějepisu se zúčastnili studijního výjezdu do Vídně

K samotnému odhalení pamětní desky pplk. Jaromíra Brože došlo na půdě Gymnázia a SOŠPg v Nové Pace. U této příležitosti byla na půdě zmíněného gymnázia zpřístupněna putovní výstava, jejímž autorem byl právě Bc. Miroslav Beneš. Výstava měla všem návštěvníkům a studentům představit životní osudy československého pilota pplk. Jaromíra Brože a jeho spolubojovníků z ostatních československých perutí RAF.

Budoucí učitelé dějepisu dostali v letošním roce jedinečnou příležitost.

Spolu s vedoucí didaktičkou dějepisu Mgr. Irenou Kapustovou ve dnech 10. až česko-rakouské 13.

10. navštívili gymnázium ve Vídni. Zde každý student absolvoval pět a více hodin náslechů, které probíhaly v hodinách dějepisu, českého jazyka, ale i v řadě dalších předmětů.

Program zahraničního výjezdu byl vedle hospitací doplněn i o návštěvu řady významných vídeňských památek, které se nacházely převážně v centru města. jmenovat např. budovu Můžeme rakouského parlamentu, Hundertwasserův zámek Belvedér, katedrálu dům, Sv. Štěpána (orig. Stephansdom), zámek Schönbrunn, Hofburg a vídeňskou klenotnici (orig. Schatzkammer).

Po celou dobu pobytu naše studenty provázel učitel z česko-rakouského gymnázia Mojmír Stránský, který výpravy do historického centra Vídně doplnil o poutavý výklad, doporučení a řadu zajímavostí.

Studijní výjezd proběhl bez sebemenších problémů a všem účastníkům poskytl řadu podnětů pro budoucí praxi. Naši studenti tak v průběhu pobytu získali řadu poznatků o rakouském školství, učebnicích, metodách i o práci se studenty.

Studentské přednášky Studentského historického klubu UHK opět začínají V akademickém roce 2016/17 si Studentský historický klub UHK klade za cíl pořádání akcí, jejichž výsledkem bude propagace univerzity, historie a poznání.

Tyto cíle budou realizovány prostřednictvím série studentských přednášek, seminářů, workshopů, exkurzí a naučných procházek.

O symbolické zahájení již zmíněných aktivit se v úterý 18. října postaral host z Ústavu světových dějin FF UK v Praze Mgr. Jan Malý, který se studentům, příznivcům historie a široké veřejnosti pokusil představit různé aspekty anglické nástupnické politiky v období vlády krále Richarda Lví srdce. Geneze nástupnické politiky v anjouovské Anglii však byla pouze dílčím tématem, neboť cílem přednášky bylo též představení nelehkých osudů Arthura Bretaňského, synovce krále Richarda Lví srdce. Mgr. Jan Malý 90 minut posluchačům v průběhu představil velmi podrobný obraz dobové politické situace nejen na území Anglie, ale také ve Francii a zbytku Evropy. Do této spletité mozaiky vložil sérii intrik spřádaných králem Richardem, jeho bratrem Janem a právě mladičkým Arthurem Bretaňským.

Bc. Miroslav Beneš

{35}

S.O.S. I v letošním akademickém roce pro vás má náš časopis nachystaný praktický přehled nejdůležitějších informací, které by se vám mohly hodit při studiu na univerzitě. Jedná se o důležité termíny, úřední hodiny i jména těch nejvyšších, které na univerzitě a fakultách máme.

Věřím, že se vám tento rychlý přehled bude líbit a že ho využijete.

Harmonogram akademického roku 19. 9. – 16. 12. 2016 zimní semestr 19. 12. 2016 – 3. 2. 2017 zkouškové období

{36} Vedení univerzity a fakult Rektor UHK prof. Ing. Kamil Kuča, Ph.D. Děkan PdF doc. PhDr. MgA. František Vaníček, Ph.D. Děkanka FF Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. Děkan FIM prof. RNDr. Josef Hynek, MBA, Ph.D. Děkan PřF doc. RNDr. PaedDr. Pavel Trojovský, Ph.D. Ředitelka ÚSP Mgr. Zuzana Truhlářová, Ph.D.

Užitečné odkazy Univerzitní knihovna – přihlášení a katalog www.arl.uhk.cz Univerzitní pošta – přihlášení www.posta.uhk.cz Kurzy k jednotlivým předmětům – přihlášení www.kurzy.uhk.cz Změna hesla do systému UHK www.uhk.cz/heslo Systém UHK – přihlášení www.stag.uhk.cz

Úřední hodiny studijního oddělení PdF

ÚSP

pondělí 13:00 – 15:30

úterý 13:00 – 15:00

středa 13:00 – 15:30

středa 8:00 – 10:00

čtvrtek 8:00 – 9:30

pátek 7:30 – 10:30 + 13:00 – 14:00

FF

Otevírací doba Univerzitní knihovny na budově A

úterý 9:00 – 11:00 + 13:00 – 14:30

{37}

pondělí 8:00 – 18:00 středa 9:00 – 11:00 úterý 8:00 – 18:00 pátek 9:00 – 10:30 + 12:30 – 13:30 středa 8:00 – 18:00 FIM

čtvrtek 8:00 – 18:00 pátek 8:00 – 15:00

pondělí 8:00 – 10:00 sobota 9:00 – 12:00 úterý 13:00 – 15:00 Bc. Simona Šilhánová středa 8:00 – 10:00 čtvrtek 13:00 – 15:00

PřF pondělí 8:00 – 10:00 + 13:30 – 14:30 úterý 8:00 – 10:00 + 13:30 – 14:30 pátek 8:00 – 10:00 + 13:30 – 14:30

Do Evropy Vítejte opět u pravidelné rubriky s názvem Do Evropy. Dnešní číslo představí tři země, které vstoupily do Evropské unie v roce 1995 a rozšířily řady této organizace na 15 členských států.

Jmenovitě se jedná o Švédsko, Finsko a Rakousko.

Švédsko Švédské Švédské

{38}

království se nachází na Skandinávském poloostrově, patří k němu také ostrovy Gotland a Öland. Jedná se o konstituční monarchii s králem coby hlavou státu. V současné době jím je Karel XVI. Gustav. Hlavní slovo má ovšem vláda, která se formuje na základě výsledků parlamentních voleb. Ty se konají každé čtyři roky. Administrativně se země člení na 21 krajů a 290 samosprávných obcí. Mezi největší města patří Göteborg, Malmö, Uppsala, Örebro a samozřejmě metropole Stockholm.

Z geografického hlediska nelze opomenout jezera Vänern a Vättern nebo významná ložiska železné rudy v severní části země. Zajímavostí je rovněž fakt, že 15 % území leží za polárním kruhem.

Historie Švédska úzce souvisí s dějinami Norska a

Dánska. Svého času dokonce všechny jmenované státy tvořily jeden celek.

Bohatá je rovněž kulturní oblast. Kdo by neznal spisovatelku Astrid Lindgrenovou (Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha) nebo hudební skupiny ABBA, Roxette či Europe.

Pozadu nezůstává ani odvětví sportu. Švédové vynikají v ledním hokeji (vítězové zimních olympijských her z roku 2006, majitelé 45 medailí ze světových šampionátů), v lyžování, ale také v atletice (bývalý výškař Stefan Holm, trojskokan Christian Olsson) a v minulosti i v tenise (Björn Borg, Mats Wilander). Unikátní je rovněž fotbalová hvězda Zlatan Ibrahimovič. Neméně významné jsou obchodní značky IKEA, Husqvarna, Saab, Volvo či Sony Ericsson.

Ve Švédsku se rovněž každoročně uděluje Nobelova cena, na počest vynálezce Alfreda Nobela. Uděluje se v pěti kategoriích – fyzika, chemie, fyziologie a lékařství, literatura, ekonomie. Česká republika, respektive Československo, má dva laureáty Nobelovy ceny. Jaroslava Heyrovského za chemii (1959) a Jaroslava Seiferta za literaturu (1984).

Finsko Finská republika se rovněž nachází na Skandinávském poloostrově. Na východě sousedí s Ruskem, na západě se Švédskem. Jedná se o parlamentní demokracii s prezidentem coby hlavou státu. Aktuálně jím je Sauli Niinistö.

Administrativně se člení do několika stupňů. V nejnižším jsou obce (320), následují okresy (70), poté provincie (19) a nakonec dva oblastní správní úřady. města patří Mezi nejvýznamnější Tampere, Turku, Oulu, Jyväskylä a samozřejmě hlavní město Helsinky.

V zemi rovněž žije početná švédská menšina, díky ní je švédština druhým úředním jazykem. Zapomenout nesmíme ani na laponskou menšinu a také na skutečnost, že hned čtvrtina území leží za polárním kruhem. Finsko si díky obrovskému množství přírodních vodních ploch vysloužilo přezdívku země tisíce jezer.

Historie je relativně komplikovaná, a to především z hlediska finského boje za nezávislost. Dlouho bylo území pod nadvládou Švédska a Ruska. Teprve roku 1917 mohla být nezávislost vyhlášena. Ve druhé světové válce ovšem o ni znovu museli Finové bojovat, a to v rámci tzv.

Zimní a Pokračovací války (1939-1940 a 1941-1944). S výjimkou ztráty Karelské šíje (ve prospěch SSSR) si Finové

dokázali nezávislost uhájit a není náhoda, že do EU vstoupili přesně čtyři roky po rozpadu SSSR. Dokonce byli mezi prvními dvanácti zeměmi, které začaly místo své domácí měny platit eurem.

{39}

Z kulturního hlediska jde o velmi bohatou a rozmanitou zemi. Ať už v oblasti literatury (Mika Waltari, Tove Janssonová), hudby (národní hudební nástroj kantele, hudební skupiny Apocalyptica, Lordi), gastronomie (sobí, medvědí či losí maso) nebo životního stylu (sauny). Úspěchy jsou rovněž vidět na sportovním poli. Boduje zejména lední hokej (legendy Teemu Selänne či Saku Koivu), klasické lyžování a formule 1 (Kimi Räikkönen).

Rakousko

{40}

Rakouská republika se nachází ve střední Evropě, je naším jižním sousedem. Jedná se o parlamentní republiku s prezidentem coby hlavou státu. V současné době je ovšem prezidentských úřad neobsazen, jelikož předchozímu prezidentovi Heinzi Fischerovi již mandát vypršel a nového prezidenta se zatím zvolit nepodařilo. Ústavní soud totiž rozhodl o opakování druhého kola prezidentské volby mezi Norbertem Hoferem a Alexanderem van der Bellenem. Hlasování mělo proběhnut v říjnu, ale bylo odloženo na prosinec.

Administrativně se člení na 9 spolkových zemí (metropole Vídeň, Horní Rakousy, Dolní Rakousy, Salcbursko, Tyrolsko, Voralbersko, Štýrsko, Korutany a Burgenland). Mezi nejvýznamnější města patří již zmíněná Vídeň a dále Linec, Salzburg, Štýrský Hradec či Innsbruck (dějiště dvou zimních olympijských her v letech 1964 a 1976). Geograficky se jedná o hornatou zemi, nejvyšší hora Großglockner měří 3 798 metrů. Typická jsou rovněž jezera. Nejdelší řekou je Dunaj.

Historie se velmi úzce pojí s českými dějinami, aby ne, když rod Habsburků vládl na našem území nepřetržitě od roku 1526 do konce první světové války.

Rakouská kultura ovlivnila celou střední Evropu, a to nejen v oblasti klasické hudby (Wolfgang Amadeus Mozart, valčíky), ale třeba také v gastronomii (vídeňský řízek, vídeňská káva). Dodnes je Rakousko díky osobité kultuře a přírodním scenériím turisticky velmi lákavou zemí.

Sportovní úspěchy opět přicházejí hlavně se zimním počasím. Rakušané vynikají v alpském lyžování a ve skocích na lyžích.

Poslední dobou je rovněž na vzestupu fotbal. Zapomenout pak nesmíme ani na žijící legendu formule 1 Nikiho Laudu.

Bc. Tomáš Rell

Otázky pro...

V novém akademickém roce jsme pro vás v našem časopise přichystali řadu změn a novinek.

Jednou z nich je i rubrika, ve které se vám budou představovat velké osobnosti z různých oblastí české kultury.

V tomto čísle jsme se rozhodli oslovit a vyzpovídat asi nejvýraznější postavu české žurnalistiky současné doby, kterou je PhDr. Václav Moravec, Ph.D., jemuž tímto za poskytnutý rozhovor velmi děkujeme a věříme, že se vám, našim čtenářům, bude líbit stejně jako nám.

Vážený pane doktore, jste muž mnoha profesí - moderátor, publicista a také pedagog, proto nelze začít jinou otázkou než, které povolání bylo Vaším vysněným?

pořad Hvězdy na Evropě 2, v němž hosté popisovali svůj vztah k muzice a hráli své oblíbené hity.

Pohled na vysněné povolání se u mě proměňoval od studií na základní až po střední školu. Zatímco na základní škole jsem chtěl být učitelem přírodopisu a dějepisu či lékařem, na střední škole – po otištění prvních článků v okresních novinách – jsem neuvažoval o jiné profesi než té novinářské.

Kdy a proč jste se rozhodl, že se budete věnovat publicistice a zaměříte se především na politickou oblast?

Cesta k politické publicistice byla poměrně dlouhá. Už jako student českotřebovského gymnázia jsem spolupracoval se studiem Československého rozhlasu v Hradci Králové. Byly to revoluční a porevoluční časy let 1990 až 1991. Ve svých telefonátech a reportážích jsem se věnoval lokální politice. Po maturitě a nástupu na vysokou školu jsem pracoval jako redaktor hudebního rádia Evropa 2. Měl jsem každonedělní

Složení hostů bylo rozmanité – od muzikantů přes filmaře až po politiky.

Když v roce 1996 odcházela novinářka Zuzana Bubílková z Press klubu Frekvence 1, svěřil mi prezident rádií Evropa 2 a Frekvence 1 Michael Fleischmann tento pořad. Od té doby jsem pro většinu lidí v této zemi spojován s politickými rozhovory a diskusemi. A už mi to nikdo „neodpáře“.

Mohl byste čtenářům přiblížit, které vlastnosti jsou pro Vaši profesi klíčové?

{41}

{42}

Je jich mnoho. Od pečlivé přípravy přes schopnost naslouchat, ale zároveň nenechat se obalamutit až po odvahu jít proti proudu veřejného mínění. Přes všechna negativa, jež žurnalistika má, je to skvělé povolání. V žádné jiné profesi bych nepoznal takové množství zajímavých lidí, ale i prevítů, kterým veřejnost zprvu doslova visí na rtech, a vy jste pro diváky ten špatný. Když se v novinařině držíte faktů a kritického myšlení, přízně diváků a politiků se nedočkáte, na čemž si zakládám. (smích)

To je velmi těžká otázka. Její zodpovězení by bylo snazší pro mé studenty. Snažím se být kantorem vnímavým, přísným, ale spravedlivým.

Snažím se studenty motivovat k tomu, že povolání novináře, pokud se dělá poctivě, je tím nejlepším povoláním na světě. Předpokládá to však obrovský přehled a sečtělost, kterou se snažím u studentů podporovat. Čemu se při své výuce věnujete a používáte při ní i svůj pořad?

Bezesporu. Právě na svých chybách ukazuji studentům, jak být lepším novinářem. Řídím se mottem, že jen hlupák se učí z vlastních chyb, protože člověk moudrý se učí z chyb druhých.

Na přednáškách stojím před studenty jako někdo, kdo jim vypráví o vlastních zkušenostech a ty se snaží propojit s teorií žurnalistiky, jež rozhodně není nezajímavá.

Mnoho čtenářů bude jistě zajímat, zda jste se někdy dostal do situace, kdy jste tzv. neměl či nevěděl, co říct?

Který moment své kariéry považujete za nejdůležitější a kterého rozhovoru s významnou osobností si nejvíce vážíte?

Čas od času se to stává. Jde o okamžiky, kdy hosté ve studiu bezostyšně lžou a ani se nezastydí. A pak to byl okamžik, kdy se ve studiu Žižkovské televizní věže spustil požární poplach, a byl jsem nucen s hosty čtyři minuty překřikovat hlášení o evakuaci.

Bylo jich mnoho. Skvělou školou žurnalistiky pro mě byla práce v české redakci BBC v letech 2000 až 2006.

Z rozhovorů bych zmínil interview s psychologem Philipem Zimbardem, s někdejším generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem či prezidentem Václavem Havlem. Do paměti se mi vryly i opakované novinářské pobyty, resp. vysílání z Iráku či Afghánistánu.

Víme o Vás, že jste rovněž vysokoškolským pedagogem. Jak byste sám sebe jako pedagoga charakterizoval?

Nepřemýšlel jste někdy nad možností vlastního vstupu na politickou scénu?

Politiku považuji za svébytné povolání, které je pro rozvoj a udržení demokracie důležité. Proto mám rád eseje Maxe Webera, resp. jeden z nich Politika jako povolání. Pohled na politiky, stejně jako na novináře, ovlivňují pochybení nejpokleslejších příslušníků obou profesí. Švec se však má držet svého kopyta a žurnalistiku považuji za své celoživotní povolání, proto nemám v politice co pohledávat.

Když se navíc podívám na to, jaké kádry česká polistopadová žurnalistika dala tuzemské politice, tak je to varování. (smích)

Jaký byl Václav Moravec student?

Selektivní, protože se nejvíce věnoval předmětům, které jej bavily. Bojoval jsem s tělocviky a tělocvikáři, známka z tělocviku mi pravidelně kazila vysvědčení. Naopak nejoblíbenějšími hodinami byly ty o jazyce českém, dějepisu, přírodopisu, občanské nauce aj.

Víme, že pocházíte z východních Čech. Jaký vztah máte k této části České republiky?

Jsem lokálpatriot v nejlepším slova smyslu. Východní Čechy považuji za jedno z nejhezčích míst naší nádherné země. Tak jsem se do tohoto kraje narodil, tak v něm i zemřu.

Redakční rada

{43}

Nakladatelství portál Bruce D. Perry, Maia Szalavitz - Chlapec, kterého chovali jako psa

{44}

Tato kniha mě v první řadě zaujala již svým názvem, celý název zní: Chlapec, kterého chovali jako psa – Příběhy dětí, které překonaly trauma. Očekávala jsem, že kniha bude psána jako jednotlivé příběhy dětí, ale mé očekávání bylo předčeno. Kniha se velice dobře čte a to i přes nepěkné téma, které je vlastně její náplní. Jednotlivé kapitoly se věnují jednotlivým dětem, ale zároveň jsou vhodně provázány a doplňují se.

Na knize je patrné, že knihu napsal opravdu ten, kdo se případy dětí zabýval.

Je psána citlivě, odbornost je zde velice dobře vysvětlována na praktických ukázkách a kromě příběhů dětí se zde seznamujeme také s příběhem autora, který se nám otevírá a ukazuje nám své pocity, jež se v něm odehrávaly při jednotlivých případech. Velice často je to bezmoc a vztek, autor se však nevzdává a snaží se dětem pomoci, takže jsou tyto pocity střídány nadějí, vírou a radostí z úspěchu.

Knihu bych doporučila všem, kteří pracují s dětmi, lékařům, učitelům, vychovatelům, sociálním pracovníkům, ale i policistům, advokátům a soudcům, kteří často rozhodují o jejich osudech.

Karel Starý, Veronika Laufková a kol. - Formativní hodnocení ve výuce Kniha se již dle názvu věnuje jednomu ze způsobů hodnocení, které je dle autorů ve světě již velice rozšířené a které by se daleko více mělo uplatňovat i na našich základních i středních školách. Autory této knihy jsou učitelé, kteří sami ve školách působili a hodnocením žáků se zabývali. Úkolem této publikace určené učitelům je seznámit je se základními rysy formativního hodnocení. Já osobně bych knihu zařadila mezi učebnice či skripta.

Najdeme v ní teoretické poznatky doplněné o praktické příklady a ukázky, slovníček a praktické přílohy. Kniha je psána přehledně s jasnou strukturou.

Knihu by si podle mě měl přečíst každý student pedagogického oboru, pokud opravdu chce učit a dále bych ji doporučila i učitelům, kteří už mají několikaletou praxi, ale zdá se jim, že jejich žáci třeba nejsou motivovaní tolik, jak by si přáli. Tato kniha a především praktické pasáže v ní mohou být pro učitele minimálně inspirující.

Bc. Simona Šilhánová

{45}

Stefanie Demann - Sebekoučink: 86 nejlepších nástrojů pro osobnostvní rozvoj Pro svou recenzi jsem si vybral knihu Sebekoučink, 86 nejlepších nástrojů pro osobnostní rozvoj od německé obchodní koučky a trenérky komunikace Stefanie Demannové. Kniha vyšla v nakladatelství Portál a je poměrně útlá, má 190 stran.

{46}

I přesto, že je poměrně útlá, její obsah je poměrně široký a velice zajímavý.

Samotná kniha je rozdělena na čtyři kapitoly, které prakticky kopíruji čtyři fáze vašeho celoživotního koučinku. Tyto čtyři fáze nesou motta: Udělejte si jasno, Rozhodněte se, Pusťte se do toho a Vytrvejte.

Podíváme-li se na obsahové složení jednotlivých kapitol, nesoucích v názvech právě tato motta, dojdeme k následujícímu. V první kapitole, fázi vašeho sebekoučinku, se zaměříte sami na sebe. Protože aby se člověk mohl co nejlépe rozvíjet, koučovat, musíte nejdříve poznat sebe, uvědomit si, co je pro vás důležité, typické, jaký je váš potenciál. A přesně v uvědomění si tohoto vám pomůže první kapitola, a to v krocích, které obsahují řadu praktických cvičení.

Druhá fáze sebekoučinku je zaměřena na rozhodnutí, zhruba polovina kroků a cvičení je zaměřena na zhodnocení svého předchozího rozhodování. Druhá polovina je zaměřena na rozhodnutí, která jsou na řadě v blízké budoucnosti, a ve spojitosti s tím jsou zde přiblíženy správné otázky, které mohou napomoci správnému rozhodnutí.

Třetí fáze se zaobírá stanovením cílů, stanovením plánů, ale také tím, jak konstruktivně zvládat obavy, pochybnosti a tlak.

A konečně čtvrtá fáze se zaobírá udržením motivace, správným způsobem odměňování, ale také zdůrazňuje nutnost přestávek a odpočinku jako obraně proti stresu.

Celkově kniha ukazuje dvacet pět kroků které obsahují k sebekoučinku, dohromady 86 nástrojů či aktivit k jeho provozování. Kniha se čte díky snadné srozumitelnosti velice hezky a obrovskou výhodou knihy je, že se nemusí číst od první kapitoly po poslední, ale čtenář, tedy vy, si můžete vybrat fázi, či krok, který vás nejvíce zajímá, a do jeho tréninku se můžete pustit.

Přeji příjemné čtení…

Bc. Jakub Sofka

Zábava ,,Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm NESMÍME USTAT.“ (Jan Werich) A právě proto vznikla nově tato rubrika, jejímž cílem bude vždy odlehčit aktuální téma a vykouzlit úsměv na vaší tváři.

Je opravdu krásná shoda náhod, že se Zábava poprvé objevuje zrovna v čísle věnovaném volbám a politice obecně. Přesto, že toto téma je humorné i groteskní samo o sobě, vybrali jsme pro vás z této sféry pár uměleckých počinů.

Nejprve si objasníme, co je to politika, poté, proč se zajíci bojí ministerstva, a nakonec si vezmeme na paškál dvě postavičky, které v tomto čísle hrají hlavní role – Hillary a Donalda.

{47} Co je to politika Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. „Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlel otec. „Podívej se, to je jako u nás doma: já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi ty peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení.

Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťována. Ty sám jsi lid.

Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?“ Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím. Nechám si to přes noc projít hlavou.“ V noci se probudí zápachem, protože se jeho malý bratříček pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jen maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky, kde vidí tatínka, jak si se služebnou hezky užívá. Ani jeden si však malé postavičky nevšimne. Chlapeček se

smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.

Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je politika?“ A chlapec smutně odpoví: „Už to vím, ale trochu jinak, než jsi včera říkal.“ „A jak prosím tě?“ „No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách.“

Zajíc a ministerstvo Utíká zajíc a druhý se ho ptá proč. „Ministerstvo nařídilo uříznout všem zajícům třetí ucho!“ – „Ale vždyť my máme jen dvě uši.“ – „To vím taky, ale oni jako obvykle napřed řežou, a pak teprve počítají.“

{48} Hillary a Donald Prezidentští kandidáti Clintonová a Trump přijdou do pekárny. Hillary ukradne tři rohlíky, strčí si je do kapsy a říká Donaldovi: „Vidíš, jak jsem chytrá? Mám to, co chci, pekař nic neviděl a já ani nemusím lhát. Já vyhraju volby!!!“ Donald odpovídá: „Krádež a klam, typická nepoctivost, jakou předvádíš Americe stále. Ale já ti ukážu čestný způsob, jak se dostat ke stejnému výsledku.“ Pak požádá majitele pekárny o rohlík se slovy, že mu ukáže kouzlo. Sní jej a požádá o další a další. Když sní třetí rohlík a pekař se začne zajímat, v čem spočívá to kouzlo, tak Donald říká: „Podívej se Hillary do kapsy…“ Bc. Ivana Havlová

Soutěž Rodné příjmení první manželky kandidáta amerických prezidentských voleb, Donalda Trumpa, je? a) Kapustová

Který prezident USA vládl nejdelší dobu? a) A. G. Washington b) B. T. Roosevelt c) F. D. Roosevelt

b) Zelníčková c) Zeleninová

Jak může na diváky působit projev D. Trumpa v televizních debatách? a) klidně, vyrovnaně b) lhostejně, flegmaticky c) rázně, agresivně

Kolik volitelů potřebuje prezidentský kandidát získat, aby mohl být zvolen prezidentem USA? a) minimálně 138 b) minimálně 270 c) minimálně 538

Kdo je autorem knihy Chlapec, kterého chovali jako psa? a) učitel b) psychiatr c) pediatr

Cenu do soutěže poskytlo nakladatelství Portál. Své odpovědi zasílejte na email

skrz.naskrz@seznam.cz Tentokrát můžete získat knihu Stefanie Demannové Sebekoučink:86 nejlepších nástrojů pro osobní rozvoj.

{49}

Zdroje Citace a odkazy 2. Téma Harmonogram voleb: Článek vychází z: Žák, M. - Kropáček, J.: Maraton primárek skončil, o Bílý dům se utkají Trump s Clintonovou. Tak utekli ostatním. Aktuálně.cz (viz http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-americke-volbyprimarky/r~cde0ed08cfcc11e5aa720025900fea04/).

{50}

cs.wikipedia.org: Prezident Spojených států amerických (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch ). cs.wikipedia.org: Volba prezidenta Spojených států amerických (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C 3%BDch).

Reflex. cz: Volby prezidenta USA 2016 (viz http://www.reflex.cz/prezidentske-volby-v-usa2016?page=2).

Hillary Clinton Článek vychází z: Citaty.cz, citáty Hillary Clintonová (viz http://citaty.net/autori/hillary-clintonova/?q=307213, http://citaty.net/autori/hillary-clintonova/?q=265561, http://citaty.net/autori/hillary-clintonova/?q=266366 cs.wikipedia.org: Hillary Clintonová (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Hillary_Clintonov%C3%A1) Fishel, J. More Hillary Clinton Emails Released, One Describes 'Weirdest Exchange Ever'. ABC News (viz http://abcnews.go.com/Politics/hillary-clinton-email-released-half-collection-nowpublic/story?id=34851466)

Trump Článek vychází z: Wang, J. 2016: Donald Trump's Fortune Falls $800 Million To $3.7 Billion. Forbes (viz http://www.forbes.com/sites/jenniferwang/2016/09/28/the-definitive-look-at-donald-trumps-wealthnew/#1c0ae8527e2d).

Scott, E. 2016: Primární volby jsou způsob, jakým se (například i v USA) nominují kandidáti do (nejen) prezidentských voleb. PRESIDENTIAL PRIMARIES. Election Projection (viz: http://www.electionprojection.com/presidential-primaries/).

Ehrenfreund, M. 2015: The real reason Donald Trump is so rich. Washington post (viz https://www.washingtonpost.com/news/wonk/wp/2015/09/03/if-donald-trump-followed-this-really-basicadvice-hed-be-a-lot-richer/.

Trump, D. J. 2000. „What I Saw at the Revolution“. The New York Times. (viz http://www.nytimes.com/2000/02/19/opinion/what-i-saw-at-the-revolution.html) Katz, J.. 2016. „Who will win?“. The New York Times. (viz: http://www.nytimes.com/interactive/2016/upshot/presidential-polls-forecast.html) Bowman, B. 2016. „Whether Trump wins or not, America’s Brexit moment is coming“. The Conversation (viz: https://goo.gl/oyTYBi).

Landry, W. 2016: Examples Of Donald Trump's Douchebaggery. The oddysey online (viz https://www.theodysseyonline.com/examples-of-donald-trumps-douchebaggery).

Pennacchia, R. 2016: Donald Trump SO MAD Colorado Fire Marshal Refused To Let Him Die In A Fire.

Wonkette (viz http://wonkette.com/605010/donald-trump-so-mad-colorado-fire-marshal-refused-to-lethim-die-in-a-fire).

Johnson Článek vychází z: cs.wikipedia.org: Gary Johnson (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Gary_Johnson).

Johnsonweld.com (viz https://www.johnsonweld.com/issues).

Stein Článek vychází z: McLean, D. 2012: Local support evident for third party candidates. The MetroWest Daily News (viz: http://www.metrowestdailynews.com/x1272750914/Local-support-evident-for-third-party-candidates).

Reilly, P. J. 2012. Who Is Jill Stein Anyway ? Green Party Candidate Discusses Her Background. Forbes (viz: http://www.forbes.com/sites/peterjreilly/2012/10/01/interview-with-green-party-candidate-jill-steinpart-one/#71ef80c35dec).

Occupy Wall Street. New York: The Occupy Solidarity Network, Inc., 2011. (viz http://occupywallst.org/).

Filipowicz, M. 2012. Noah Chomsky on How Progressives Should Approach Election 2012. Alternet (viz: http://www.alternet.org/election-2012/noam-chomsky-how-progressives-should-approach-election2012).

Collins, E. 2016: Arrest warrants issued for Jill Stein, running mate after N.D. protest. USA Today (viz http://www.usatoday.com/story/news/politics/onpolitics/2016/09/07/arrest-warrants-stein-greenparty/89965374/). en.wikipedia.org: Jill Stein (viz https://en.wikipedia.org/wiki/Jill_Stein).

Martinelli, A. 2016: U.S. Green Party Creates Animal Rights Committee. The Vegan Herald (viz https://theveganherald.com/2016/03/808/).

{51}

Řeč a gesta Kuka, P. 2016: Speechwriting: Volební projevy kandidátů amerických voleb 2016. Institut politického marketingu (viz http://politickymarketing.com/speechwriting-projevy-usa-volby-2016).

Zajímavosti z dějin USA Článek vychází z: cs.wikipedia.org Whitehouse.gov (viz www.whitehouse.gov)

Havel v Kongresu

{52}

::.Václav Havel.:: (viz http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=322_projevy.html&typ=html).

3. Různé Mezinárodní den archeologie 1. Archaeological Institute of America, About International Archaeology Day (viz https://www.archaeological.org/archaeologyday/about).

2. Mikešová, V. 2016: Dojmy, pojmy a čísla z Mezinárodního dne archeologie očima archeologů z ÚAPPSČ. Cesty archeologie (viz http://www.cestyarcheologie.cz/single-post/2016/10/19/Dojmypojmy-a-%C4%8D%C3%ADsla-z-Mezin%C3%A1rodn%C3%ADho-dne-archeologie-o%C4%8Dimaarcheolog%C5%AF-z-%C3%9AAPPS%C4%8C).

3. video ke shlédnutí viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historiecs/216452801400025/ 4. Denarcheologie.cz (viz denarcheologie.cz)

8. Zábava 1. vtip http://www.vtipy.club/politicke/8 2. vtip http://www.vtipy.club/politicke/7 3. vtip http://czvtipy.cz/clintonova-a-trump/

Zdroje obrázků Obrázky jsou brány dle pořadí v článku. Pokud není zdroje uveden, jedná se o autorskou fotografii.

Titulní strana Foto převzato z: http://www.newcanaannewsonline.com/news/politics/article/AP-FACT-CHECK-TrumpClinton-deny-their-own-9290431.php 1. Stalo se na UHK: 3. foto oficiální facebook Univerzita Hradec Králové 4. foto oficiální facebook Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové 5. foto oficiální facebook Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové 2. Téma - Americké prezidentské volby Úvodní strana Obr. 1 převzato z: http://jess3.com/politico-clinton-vs-trump/ Harmonogram voleb Obr. 1 převzato z: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/muz-se-pokusil-dostat-do-bileho-domu-uzpodruhe-zatkli-ho.html Obr. 2 převzato z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch #/media/File:Electoral_map_2012-2020.svg Obr. 3 převzato z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch Obr. 4 převzato z: http://www.reflex.cz/prezidentske-volby-v-usa-2016?page=2 Hillary Clinton Obr. 1 převzato z: http://www.dailymail.co.uk/news/article-3405181/Hillary-Clinton-faces-Twitterbacklash-saying-debate-no-individual-big-jail.html Obr. 2 převzato z: http://abcnews.go.com/Politics/hillary-clinton-email-released-half-collection-nowpublic/story?id=34851466 Donald Trump Obr. 1 převzato z: https://www.theodysseyonline.com/examples-of-donald-trumps-douchebaggery Obr. 2 převzato z: http://wonkette.com/605010/donald-trump-so-mad-colorado-fire-marshal-refused-tolet-him-die-in-a-fire Gary Johnson Obr. 1 převzato z: https://www.johnsonweld.com/issues Jill Stein Obr. 1 převzato z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jill_Stein#/media/File:Jill_Stein_by_Gage_Skidmore.jpg Obr. 2 převzato z: https://theveganherald.com/2016/03/808/ Americké politické strany a jejich voličstvo Obr. 1 převzato z: Obr. 2 převzato z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Demokratick%C3%A1_strana_(USA)

{53}

Obr. 3 převzato z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Republik%C3%A1nsk%C3%A1_strana_(USA) Kdo je kdo, co je co?

Obr. 1 převzato z: http://www.americkecentrum.cz/politicky-system Řeč a gesta amerických kandidátů Obr. 1 převzato z: http://midnightsunak.com/2016/10/16/midnight-sun-exclusive-new-poll-shows-trumpclinton-tied-alaska/ Obr. 2 převzato z: http://www.businessinsider.com/donald-trump-hillary-clinton-created-isis-obama2016-1 Obr. 3 převzato z: http://politickymarketing.com/speechwriting-projevy-usa-volby-2016 Obr. 4 převzato z: https://skepchick.org/2016/02/hillary-clinton-is-not-my-feminist-hero/ Obr. 5 převzato z: http://politickymarketing.com/speechwriting-projevy-usa-volby-2016

{54}

V čele USA? Obr. 1, 2 a 4 převzato z www.cs.wikipedia.org Obr. 3 převzato z www.whitehouse.gov A co na to děti?

Obr. 1 převzato z: http://www.seoskrz.cz/ Česká stopa v americkém Kongresu Obr .1 převzato z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-vaclav-havel/165359/havel-mistr-zkratky-pravda-alaska-i-blba-nalada.html Obr. 2 převzato z: http://www.martinhron.cz/karipageCELEBRIT.htm Obr. 3 převzato z: http://www.lidovky.cz/v-americkem-kongresu-byla-odhalena-busta-vaclava-havla-ppt/zpravy-svet.aspx?c=A141119_193239_ln_zahranici_ele 3. Různé Mezinárodní den archeologie Obr. 1 převzato z: denarcheologie.cz Obr. 2 převzato z:http://www.historieblog.cz/tag/mezinarodni-den-archeologie/ Obr. 3 převzato z: http://www.ff.cuni.cz/2014/10/mezinarodni-den-archeologie-oslavily-celetne-stovkyrodin-detmi/ Obr. 4 převzato z:http://www.avcr.cz/cs/pro-media/aktuality/Mezinarodni-den-archeologie-2016-00002/ 4. S.O.S. Obr. 1 převzato z: http://www.janhasek.com/insignie Obr. 2 převzato z: http://fim2.uhk.cz/kroky/cz/groupm/zivot-na-fimce/univerzitni-instituce 5. Do Evropy Obr. 1 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB#imgrc=clGc8sHQcQhfeM%3A

Obr. 2 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB&dpr=1#tbm=isch&q=%C5%A1v%C3%A9ds ko+hokej&imgrc=t6WR8T5C0uDL9M%3A Obr. 3 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB&dpr=1#tbm=isch&q=jane+ahonen+skok&img rc=o_V1_j7JWeewJM%3A Obr. 4 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB&dpr=1#tbm=isch&q=zem%C4%9B+tis%C3 %ADce+jezer&imgrc=NaLyZDY5IlXSqM%3A Obr. 5 převzato z: https://www.megaloto.cz/cz/lottery-news/article/2664/eurojackpot-putuje-dofinska.html Obr. 6 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB&dpr=1#tbm=isch&q=grossglockner&imgrc= mwpHXUhNHhGLCM%3A Obr. 7 převzato z: http://www.euroviden.cz/8.

Obr. 8 převzato z: https://www.google.cz/search?q=vanern&biw=1366&bih=659&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0a hUKEwjZ_aXK4_bPAhVHkRQKHcl4AWYQ_AUIBigB&dpr=1#tbm=isch&q=wolfgang+amadeus+mo zart&imgrc=yJahPdJV9whN9M%3 6. Otázky pro...

První dva obrázky převzaty z www.ceskatelevize.cz Obr. 3 převzato z: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Soubor:Vaclav_Moravec.jpg 7. Nakladatelství Portál Desky knih a logo převzaty z http://www.portal.cz/ 8. Zábava Obr. 1 převzato z: http://kreslenyvtip.cz/nick-anderson/3961 Obr. 2 převzato z: http://kreslenyvtip.cz/dave-granlund/3766 Obr. 3 převzato z: http://kreslenyvtip.cz/hillary-clintonova?page=2 Obr. 4 převzato z: http://kreslenyvtip.cz/glenn-mccoy

{55}

Medailonky Bc. Matyáš Strnad Navazující magisterský obor politologii latinskoamerická studia na FF UHK. Můj oblíbený citát je: „Každý posudek je celkové nebo částečné porovnání dvojího systému údajů - systému člověka posuzovaného a systému člověka posuzujícího.“

{56}

Boris Vian Zajímám se o politiku, informační technologie, lidská práva, sport, zdravou výživu, životní prostředí, patafyziku, poezii a o literaturu obecně.

Bc. Klára Burianová Navazující magisterský obor – Archeologie na FF UHK. Můj oblíbený citát je: „Ve skutečnosti nic nevíme, neboť pravda je skryta v hloubce.“ Démokritos Zajímám se o archeologii, historii, starověk, stará řemesla, ruční práce, literaturu, filmy, hudbu, deskové hry, sport.

Redakční rada Šéfredaktor Zástupce šéfredaktora Archeologie Český jazyk a literatura Filozofie a společenské vědy Historie Pedagogika a psychologie Politologie Odborná erudice Odborní poradci PdF UHK FF UHK

Bc. Jakub Sofka Bc. Tomáš Rell Bc. Klára Burianová Bc. Tereza Kuncová Bc. Ivana Havlová Bc. Miroslav Beneš Bc. Simona Šilhánová Bc. Matyáš Strnad Mgr. Václav Víška, Ph.D. PhDr. Nella Mlsová, Ph.D. Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová

V dalším čísle, které vyjde na začátku prosince bude hlavním tématem osobnost prvního polistopadového prezidenta naší vlasti, pana Václava Havla. Redaktoři se na osobnost prezidenta podívají z pohledu politika, spisovatele, disidenta apod. V dalším čísle se pochopitelně objeví články k našim stálým rubrikám, jako je Do Evropy, S.O.S., Otázky pro… aj.