Letní číslo

2. ČÍSLO 2. ROČNÍK KVĚTEN 2016

Studentský multioborový časopis vydávaný pod záštitou PdF a FF UHK

OBSAH Úvodník

1

Stalo se

2

Karel IV. - Střípky pověstí a záhad

7

Plamínek české filosofie za Karla IV.

10

Císařská korunovace

11

Příčiny bitvy u Sadové

17

Nejkrásnější pevnost monarchie

19

Důsledky prusko-rakouské války

22

Jak připomenout dětem slavná výročí?

24

Rozhovor s děkanem Vackem

25

Rozhovor s nově zvoleným děkanem Vaníčkem

29

Do Evropy

33

Baron Bálint Balassa de Gyarmath et Kékkeö

36

Konference v Ústí nad Labem

39

Recenze

40

Pedagogické dny

41

Pojedeme do Norska

44

Role ideologie v 21. století

45

Krize demokracie či krize občanství?

47

Strach z kolektivní viny

49

Archeopark Všestary

50

Chystané konference katedry archeologie

52

Poslanecká sněmovna na“fildě“

53

Masifikace školského vzdělání

55

Kvíz

60

Kandidát do národního akreditačního ústavu

62

Medailonky našich redaktorů

63

ÚVODNÍK Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vás přivítala u závěrečného čísla našeho časopisu v tomto akademickém roce. Rozhodli jsme se, že ho zakončíme trochu slavnostněji a připomeneme si v něm velká a slavná výročí naší země.

Můžete si přečíst články týkající se výročí 150 let od bitvy u Hradce Králové nebo 700 let od narození Karla IV. Mimo jiné se můžete těšit i na příspěvky v našich pravidelných rubrikách, kde se tentokrát dočtete, co vše se událo na Pedagogických dnech, kdo se stal novým děkanem Fakulty informatiky a managementu nebo co zajímavého se událo na naší milé univerzitě v uplynulém měsíci.

Důležitou a velmi zajímavou součástí tohoto čísla jsou i medailonky našich členů redakční rady, protože bychom byli rádi, abyste vy, naši čtenáři, věděli, kdo pro vás časopis tvoří. Zároveň chceme ukázat opravdovou členitost našich zájmů a povah a nalákat vás tak do našeho týmu. Protože od září budeme velice rádi, pokud ve svých řadách budeme moci přivítat nové tváře s novými a svěžími nápady.

Pro toto číslo jsme získali i dva zajímavé rozhovory a to se stávajícím děkanem Pedagogické fakulty doc. PhDr. Pavlem Vackem, Ph. D. a jeho nástupcem doc. PhDr. MgA. Františkem Vaníčkem, Ph. D. Věřím, že se bude jednat o velmi čtené články, protože se v rozhovorech můžete dočíst nejednu zajímavost o čelních představitelích naší Pedagogické fakulty.

Věřím, že se vám i toto číslo našeho studentského multioborového časopisu bude líbit, že bude minimálně stejně úspěšné jako čísla předchozí a že vám zpříjemní vaše prázdninové dny.

Nyní již přeji příjemné čtení a budeme se na vás odpočatí a plní nové energie těšit zase po prázdninách.

Za redakční radu Bc. Simona Šilhánová

1

STALO SE Na následujících pěti stranách se můžete krátce seznámit s některými událostmi, které proběhly na naší univerzitě od vydání našeho posledního čísla. Věříme, že Vás tímto přehledem zároveň nalákáme, abyste se i Vy zúčastnili některé z dalších připravovaných přednášek, besed či workshopů naší milé univerzity.

Zpět ke knihám…

Na přelomu dubna a května se uskutečnila řada workshopů, které pro žáky druhého stupně základních škol uspořádali studenti katedry Českého jazyka a literatury z oboru Učitelství pro 2. stupeň ZŠ ve spolupráci s Městskou knihovnou Hradec Králové. Cílem akce je podpořit čtenářství u dětí a ukázat jim knihovnu jako místo, kde mohou v klidu tvořit, číst a odpočívat.

Každá z akcí byla určena pro jeden ročník 2. stupně a žáci měli možnost seznámit se s novinkami na trhu v oblasti literatury pro děti a mládež, s detektivkou, nebo si prostřednictvím knih připomenout výročí narození Karla IV. Hip hop a politika V úterý 19. dubna navštívila Filozofickou fakultu profesorka Paola Attolino z italské univerzity v Salermu. Přednáška na téma Hip hop a politika byla velice zajímavá a studenti byli moc nadšení.

2

STALO SE

Michal Viewegh na UHK

Beseda na téma mentální anorexie

Ve středu 20. dubna měla naše Pedagogická fakulta tu čest přivítat na své půdě nejznámějšího současného českého spisovatele Michala Viewegha. O jeho oblibě jistě své napoví i velmi hojná účast, aula naší univerzity byla zaplněna do posledního místa. Moderátorského postu se zdatně ujala Mgr. et Mgr. Petra Kalibová.

Dne 13. 4. se uskutečnila na Objektu společné výuky beseda na téma mentální anorexie, kterou zorganizovala Bc. Anna Bergerová ve spolupráci se svými kolegy. Velmi vzácným a váženým hostem na této besedě byla Eva Steppanová, která s mentální anorexií zápasila a byla ochotná na dané téma přednášet a odpovídat na případné dotazy.

Celá akce začala autorským čte-ním z nejnovějšího románu Biomanžel, kterou si Michal Viewegh veškeré obecenstvo získal na svou stranu. Následovala beseda a diskuze s autorem. Závěrečnou tečkou byla autogramiáda, která jen potvrdila autorovu skromnost a blízkost lidem. Celá akce byla velmi povedená a těšíme se, která další zajímavá osobnost mezi nás zavítá.

Akce se zúčastnilo přes 50 lidí, což překročilo veškerá očekávání a na všechny velmi zapůsobila. A tak bychom chtěli Evče poděkovat za ochotu podělit se s námi o svůj těžký životní příběh a popřát jí hodně síly a motivace do dalších dnů.

3

STALO SE Přednášky Politologického klubu Během dubna pořádal Politologický klub dvě setkání.

Na pozvání klubu přijel Štefan Füle, který v letech 2010 – 2014 zastával post eurokomisaře pro rozšiřování EU. Přednáška se týkala vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem.

Ve středu 20. dubna zavítal na pozvání politologického klubu sociolog Jan Herzmann, bývalý ředitel společnosti Factum, která zpracovává předvolební průzkumy. Během diskuze nám byl představen projekt Český volič, což je kompilát průzkumů a diskutovali jsme o sociálních sítích a jejich vlivu na volební kampaně. Nakonec se dostalo také na téma příští prezidentská Studentská konference Ve středu 23. března se konal již 2. ročník studentské konference, kterou zaštiťoval Politologický klub FF UHK ve spolupráci s Eurocentrem Hradce Králové. Všechny příspěvky se vztahovaly k tématu Energetické bezpečnosti a politiky Evropské unie.

Kromě studentů politologie FF UHK a jejich vyučujících přijali pozvání i studenti z Plzně, Prahy a Olomouce.

4

V prvním panelu vystoupil Mgr. Daniel Měsíc z Úřadu vlády ČR a představil posluchačům obecně Energetickou unii. Ostatní panely byly již v režii studentů.

Přednáška Mgr. Beránka Ve čtvrtek 10. března 2016 proběhla dvoupřednáška archeologa Mgr. Michala Beránka na téma „Poklady Chebska“ a „Archeologie města Chebu“. Přes velice zajímavé povídání o specifickém regionu a archeologickém zkoumání nejen v ulicích města a místním kostele, dorazilo na přednášku jen velice malé množství studentů.

STALO SE Konference mladých historiků Ve dnech 30. a 31. března proběhl na naší Filozofické fakultě již 11. ročník mezinárodní konference mladých historiků nesoucí název České, slovenské a československé dějiny 20. století. Stejně jako v předchozím, jubilejním roce, byla účast velice hojná. V průběhu dvou dnů mohli posluchači vyslechnout na šest desítek zajímavých příspěvků z různých oblastí historie. Již nyní se můžeme těšit na další ročník, který jistě bude neméně úspěšný.

5

STALO SE Workshopy k 700. výročí narození Karla IV. V rozmezí od 4. do 15. dubna navštívili studenti prvního navazující -ho magisterského ročníku učitelství dějepisu různé ZŠ a SŠ po celém Hradci Králové, aby na jejich půdě realizovali workshopy připravené k oslavám 700. výročí od narození Karla IV.. Všechny prezentované workshopy se setkaly s pozitivními ohlasy.

Přednáška SHK UHK Dne 13. 4. proběhla poslední z letošní série přednášek organizovaných Studentským historickým klubem UHK. Přednášejícím byl kolega Bc. Miroslav Beneš, který velmi zaujatě a odborně pohovořil na téma William Cecil a jeho vize jednotné Británie. Přednáška byla skvělým zakončením této sezóny a budeme se těšit na další příspěvky v novém akademickém roce.

Bc. Simona Šilhánová Bc. Ivana Havlová Bc. Klára Burianová Anežka Pařízková Bc. Jakub Sofka Jakub Tomek

6

TÉMA

Karel IV. střípky pověstí a záhad Při zmínce o Karlu IV. se nám pravděpodobně vybaví různé asociace – Karlův most postavený z vajíček, Karlštejn, na který byl zakázán vstup ženám, možná si představíme váženého muže, který měl čtyři manželky a přes 10 dětí. Troufám si každopádně tvrdit, že asi stěží bude existovat Čech, který by tohoto velikána, nejen českého krále a císaře Svaté říše římské, neznal.

Ke každé velké osobnosti našich dějin se váží nějaká tajemství, pověsti či báchorky a Karel IV. samozřejmě není výjimkou. Byla by škoda si tyto zajímavosti 700 let po jeho narození nepřipomenout.

Pojďme se spolu ponořit do trošky tajemna.

Jak například vznikly Karlovy Vary? Karel IV. prý při svém pobytu na hradě Lokti chodíval lovit do lesů královské obory a při jednom takovém lovu spadl jeden z jeho psů do tůně, z níž tryskala teplá voda. Karel IV. Vodu využil k léčbě nemocné nohy a v místě pak dal založit město, které nazval Teplé lázně u Lokte. Nakonec byly lázně Karla IV. z úcty ke králi pojmenovány Karlovy Vary.

Známou báchorkou je také ta o stavbě Karlova mostu pomocí syrových vajíček a mléka. Vejce se měla dovážet na králův příkaz ze všech měst království, zedníci je poté rozdrtili a vmíchali do malty.

O zábavu v Praze se potom postaraly Velvary, které příkaz trochu nepochopily, a na stavbu poslaly vejce natvrdo. Před pár lety ale vědci z Vysoké školy chemickotechnologické v Pra-ze přišli na to, že most z vajíček stavěn nebyl, objevily se však stopy po mléku a víně. Karel IV. navíc položil základ-ní kámen přesně v čas, který stanovili dvorní hvězdáři a který byl vyjádřen číselnou řadou 1-3-5-7-9-7-5-31, tedy roku 1357 9. července v pět hodin a 31 minut.

7

TÉMA Další pověst spojená s Karlovým mostem vypráví o tom, jak z něj byl shozen Jan Nepomucký, který spadl na jeden z mostních oblouků. Vražda pak byla potrestána tak, že kdykoliv se na mostě něco nového postavilo, přes noc se práce sesula. Jednoho dne pak stavitel uzavřel dohodu s ďáblem a za pomoc mu přislíbil první duši, která přes most přejde. Aby nikomu ne-ublížil, chtěl ďábla obelstít – na most vypustil kohouta, na což mu ale ďábel neskočil. Za trest vylákal na most stavitelovu těhotnou ženu. Ta po přechodu přes most zemřela a od té doby se nad mostem vznášela duše neviňátka a kýchala. Až jednou na kýchnutí je-den venkovan odpověděl „pozdrav pánbůh“ a dušička byla vysvobozena.

8

Jiná pověst zase vypráví o tom, jak Karel IV. umístil do kaple svatého Václava po jejím zbudování tři lampy, ve kterých nesměl nikdy vyhasnout oheň, o což se staral sakristián Podiven. Po králově smrti přidal arcibiskup Očko z Vlašimi další dvě lampy, z nichž jedna zde byla umístěna za spásu Karlovy duše a druhá za český lid. Podiven se o ně vždy staral, až mu však jednoho dne onemocněla žena a on na lampy zapomněl. Když ale ráno přišel do kaple a zjistil, že lampy září, sdělil to Podiven s podivem klíčníkovi, který tam pak zůstal přes noc a o půlnoci spatřil postavu Karla IV., jak se snáší z oblohy a nalévá olej do všech lamp, kromě té své. Stejně jako pověst o stavbě Karlova mostu také povídačka, že na Karlštejn nesměly vstoupit ženy, není tak úplně pravdivá,

TÉMA přestože již v 16. století o tom píše Václav Hájek z Libočan ve své kronice. Ženy do hradu zákaz vstupu neměly, ale mužům bylo zapovězeno s nimi lehávat na věži Karlštejna.

Karlštejn je spojen i s velmi známými, tajemnými legendami, neboť byl stavěn jako předobraz mystického hradu Grálu, na což poukazuje například rakouský filosof Rudolf Steiner nebo německý literární historik Friedrich von Schlegel. O Karlu IV. se také říká, že byl jedním ze zasvěcených templářů a za svého pobytu ve Francii se dostal k artušovským legendám. Zároveň to byl také velký sběratel relikvií, tedy ostatků svatých, mezi které patří mimo jiné také Svatý grál.

Hrad Karlštejn se podobá evropským templářským stavbám a na několika malbách hradu se zobrazuje templářský kříž. Už jen název Karlštejn, neboli v němčině Karlstein, tedy Karlův kámen, nás odkazuje ke kameni mudrců, pomocí kterého chtěli alchymisté měnit bezcenné kovy ve zlato a získávat nesmrtelnost. Zároveň se právě kámen mudrců často ztotožňuje se Svatým grálem.

Mystické okolnosti vzniků staveb, které Karel IV. naplánoval, jsou poměrně zajímavé. Například Nové Město pražské bylo stavěno podle obrysu Jeruzaléma, jako nový střed Evropy a zároveň také střed světa. V souvislosti se stavbou Karlova mostu můžeme hovořit také o tzv. geomantii, což je nauka, jejíž jméno vzniklo ze spojení slov země a věštění a která předpokládá vlivy přírodních sil na lidské tělo a duši. Podle této nauky prochází Prahou, stejně jako i jiný-mi městy a místy, různé linie, které bychom mohli připodobnit cévám v lidském těle. Jedna z těchto linií prochází právě východní věží Karlova mostu, který byl prý zpočátku navržen v trochu jiném směru, Karel IV. ho ale posunul tak, aby se brána do-stala před tuto linii, což mostu po-skytlo sílu bránit se před všemožnými útočníky.

Můžeme říci, že když budeme chvíli se zájmem pátrat, dozvíme se o Karlu IV. nejrůznější zajímavosti, o kterých jsme možná neměli ani tušení, nebo jsme o nich slyšeli jen povrchně. Ale o tom také oslavy výročí slavných osobností jsou – abychom si je připomněli ze všech stran a zajímali se o ně trochu více.

Bc. Tereza Kuncová

9

TÉMA Plamínek české filosofie 14. století se dá pokládat za jedno z nejvíce zlomových období v dějinách lidstva. Je to období konce scholastiky a počátku renesance. Období duchovního obratu od středověku k novověku.

Po temném středověku se začínají na evropské scéně objevovat světélka v podobě jmen myslitelů, kteří přinesli první známky již zmíněného duchovního obratu.

Mezi tato jména patří například Villiam Ockham (1287 – 1347).

Tento anglický františkánský mnich se zasloužil o obnovení nominalismu, což lze pokládat za největší útok proti základům scholastiky, a tak zároveň i za signál pro příchod nové doby. Stěžejní je jeho názor, že Boha lze poznat pouze z jeho Zjevení a nikoli rozumovými prostředky, čímž připravil oddělení filosofie od teologie i názory pozdější reformace.

Pro naši českou kotlinu je 14. století z pohledu filosofie velmi významné, jelikož do tohoto období se datují počátky české filosofie, které nejsou spjaty s ničím jiným, než se založením Karlovy univerzity v Praze (1348) Karlem IV. Při založení měla univerzita 4 fakulty. Fakultu teologickou, právnickou, lékařskou a svobodných umění, tedy dnešní filosofickou fakultu.

Díky Karlově univerzitě se sta-la Praha jedním z ohnisek evropské vzdělanosti a byla výživnou půdou pro semínko reformace, které zde zasela jedna z našich největších osobností, Jan Hus, a jenž vyrostlo až v české husitské hnutí.

Bc. Ivana Havlová

10

TÉMA Císařská korunovace Aktem císařské korunovace se označuje proces, při kterém je králi Svaté říše římské položena na hlavu císařská korunu z rukou papeže. Zajímavostí je, že pro tento akt musel římsko-německý král vykonat korunovací cestu do Římu k papeži, nikoliv tedy, že by papež přijel za králem. „Léta páně 1355 ve svátek Zjevení Páně [6. ledna] byl pan Karel, římský a český král, v městě Miláně v klášteře svaté-ho Ambrože s velikou slávou korunován panem arcibiskupem milánským železnou korunou, jíž bývají obvykle korunováni italští králové.” Těmito slovy vylíčil Beneš Krabice z Weitmile, jeden z kronikářů lucemburské éry, slavnostní akt přijetí starobylé lombardské železné koruny římským a českým králem Kar-lem IV. Stalo se tak přesně čtyřicet čtyři let od korunovace Karlova děda, císaře Jindřicha VII. Přijetí italské koruny však předznamenávalo obřad mnohem významnější. O čtyři měsíce později, na začátku dubna 1355 stanul Karel IV., jeho manželka Anna Svídnická a mnozí další členové královské suity před branami Věčného města, kde měl Karel přijmout nejvyšší světský úřad západního křesťanstva, titul římského císaře. Měl se stát již šestnáctým císařem od roku 962, kdy byl ve svatopetrské bazilice ozdoben císařským diadémem východofrancký král Ota I. Ten však navázal na tradici, sahající až do roku 800. Tehdy na Vánoce vložil papež Lev III. na hlavu franckého krále

Karla, kterého dějiny budou znát jako Karla Velikého, císařskou korunu a došlo tak k obnovení západního císařství pod vládou franckých Karlovců. A ačkoliv v pozdějších letech došlo k úpadku této dynastie, idea císařství na západě s posledním Karlovcem nezhynula a od druhé poloviny 10. století bylo cílem většiny římskoněmeckých králů dosáhnout tohoto nejvyššího důstojenství.

11

TÉMA Od roku 962 až téměř do poloviny 13. století byl pouze jeden říšský král, který se nestal císařem a to byl v první polovině dvanáctého století Štauf Konrád III. Později se různými vlivy linie korunovaných císařů přerušila a znovu si císařskou korunu posadil na hlavu až Karlův děd Jindřich VII. Karel IV., jenž byl od roku 1346 římským a českým králem, se rozhodl k výpravě za Alpy ve druhé půli roku 1354. Tzv. římskou jízdu oficiálně za-hájil ve svátek patrona českých zemí sv. Václava, tedy 28. září v Sulzbachu. Nečekal přitom na souhlas papeže, který získal až během cesty již na italské půdě.

Politická situace v Itálii se zdála být pro Karla příhodná, jelikož jeho velký odpůrce, milánský arcibiskup Giovanni Visconti nedávno zemřel. 6. ledna tedy, jak již bylo řečeno v úvodu, mohl být v milánském dómu novým arcibiskupem pomazán na italského krále.

K branám Říma dorazil Karel 2. dubna 1355. Ačkoliv musel papeži slíbit, že se v hradbách města zdrží pouze v den korunovace, absolvoval Karel soukromou pouť po nejvýznamnějších římských památkách a především neodolal shlédnout nejposvátnější relikvie, povětšinou spojené s utrpením Ježíše Krista. Zavítal také do basiliky sv. Jana na Lateránu a do dalších význačných římských

12

svatostánků. Po prohlídce města se vrátil za městské hradby, odkud se ráno 5. dubna vydal v doprovodu městské reprezentace a velkého množství dalších osob před baziliku sv. Petra, místa, kde měla slavnostní korunovace proběhnout. Cestu do chrámu lemovalo zvědavé obyvatelstvo Říma, dychtící spatřit budoucího císaře.

14. století se neslo ve znamení tzv. „avignonského zajetí“ papežů. Svatý otec sídlil od roku 1309 ve francouzském městě Avignonu pod kuratelou francouzských králů.

Také korunovace Karla IV. se musela obejít bez nejvyššího představitele západní církve. Inocenc VI. odmítl do Říma dorazit osob-ně, jmenoval však tři kardinály, kteří měli korunovaci provést. Z nich se jí nakonec ujal pouze jeden, ohijský kardinál – biskup Pierre de Colombieres. Ten přivítal Karla před bazilikou sv. Petra objetím a polibkem.

TÉMA Samotná korunovace sestávala z několika částí, během nichž byl Karel pomazán posvátným olejem, a za neutuchajících modliteb vyvrcholila vložením císařského diadému na hlavu krále, předáním jablka a žezla. Na tomto mís-tě se lze ve stručnosti zmínit o koruně, která symbolizovala nejvyšší světský úřad. Jednalo se o raně středověký kle-not z 10. století, oktogonálního tvaru, zdobený drahokamy a starozákonní-mi postavami. Koruna byla s největší pravděpodobností použita poprvé při císařské korunovaci Oty I. v roce 962. Od té doby byla několikrát upravena a doplněna. Dnes je uložena v císařské pokladnici ve Vídni. Při korunovaci byla na hlavu budoucího císaře nejprve vložena mitra a až poté samotná koruna. Společně s Karlem byla korunována i jeho třetí žena Anna Svídnická, jejíž korunovace, následovala o něco pompéznější obřad jejího chotě.

Po skončení hlavního obřadu se nový císař s císařovnou vydali v průvodu do Lateránu, kde se následně konala slavnostní hostina. Přesně dle slibu, daného papeži však záhy Karel město opustil a ubytoval se až za městskými hradbami. Císařská korunovace v Římě představovala vrchol Karlovy politické dráhy, nebyla ale posledním takovým-to slavnostním aktem jeho života. O deset let později, na jaře roku 1365 byl Karel korunován ještě na arelatského krále.

Do Věčného města Karel zavítal u příležitosti korunovace ještě jednou, v roce 1368, kdy zde byla korunována jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská. Na rozdíl od Karla jí však tentokrát vložil korunu na hlavu sám papež Urban V.

13

TÉMA

Řím sloužil jako místo korunovací římských císařů až do počátku 16. století. Poslední panovník, který přijal císařskou korunu z rukou papeže a na italské půdě, byl v roce 1530 Karel V. Habsburský, ne však již v Římě, ale v Bologni. I přesto, že tradice římských korunovačních jízd upadla v novověku v zapomnění, Svatá říše římská jako ta-ková vydržela až do roku 1806.

Mgr. Jan Malý

14

TÉMA Kvíz o Karlu IV. Karel IV. pocházel z rodu Lucemburků, je nazýván Otcem vlasti, byl čtyřikrát ženatý, uměl několik cizích jazyků a nechal postavit Karlštejn, Karlům most, Svatovítský chrám apod. Věděli byste však, jak se jmenovaly všechny jeho manželky, jakými funkcemi prošel nebo jakou nominální hodnotu má bankovka s jeho portrétem? Vyzkoušejte si Vaše znalosti! Řešení najdete na následující straně po vyplnění kvízu.

1. Jak se jmenovali rodiče Karla IV.?

4. A která byla pověstná tím, že „trhala pancíře a lámala meče“?

a) Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna a)

b) Jindřich Korutanský a Anna b) Přemyslovna c) c) Rudolf Habsburský a Eliška Rejčka

2. Kolika jazyky Karel IV. plynně hovořil? a)

čtyřmi

b)

pěti

c)

šesti

Markéta Brabantská Alžběta Pomořanská Johana Bavorská

5. Karel IV. nikdy nebyl…? a)

moravský markrabě

b)

lombardský král

c)

uherský král

3. Která manželka mu porodila následníka trůnu Václava IV.?

6. Dne 9. 7. v 5 h a 31 min roku 1357 došlo k položení základního kamene jedné významné stavby. Které?

a)

Blanka z Valois

a)

Karlova mostu

b)

Anna Falcká

b)

hradu Karlštejn

c)

Anna Svídnická

c)

Svatovítského chrámu

15

TÉMA 7. Roku 1348 založil Karel IV. Karlo- 11. Který český herec nikdy nevu univerzitu. Kolik fakult tehdy číta- ztvárnil postavu Karla IV.? la? a) Jaromír Hanzlík a) 3 b) Miloš Kopecký b) 4 c) Vlastimil Brodský c) 6 8. Největším náměstím v Praze je 12. Jakou nominální hodnotu má právě Karlovo náměstí. Věděli byste bankovka s portrétem Karla IV.? však jeho dřívější název? a) 100 Kč a) Koňský trh b) 200 Kč b) Dobytčí trh c) 500 Kč c) Masný trh 9. Díky Karlu IV. bylo roku 1344 po- 13. Která nemoc trápila Karla IV. ve výšeno české biskupství na arcibis- vyšším věku a byla jednou z příčin kupství. Kdo byl první arcibiskupem? smrti? a)

Arnošt Z Pardubic

a)

cholera

b)

Jan Očko z Vlašimi

b)

tuberkulóza

c)

Jan Rokycana

c)

dna

10. Karel IV. byl rovněž literárně čin- 15. Kolik „klíčníků“ je potřeba k otený. Jak se nazývá dílo, které je jeho vření dveří kaple svatého Václava, vlastním životopisem? kde jsou uloženy korunovační klenoty? a) Bulla aurea a) 6 b) Maiestas Carolina b) 7 c) Vita Caroli c) 5 Správné odpovědi zasílejte na email: skrz.naskrz@seznam.cz Hodně štěstí přeje Bc. Tomáš Rell

16

TÉMA Příčiny bitvy u Hradce Králové Příčiny konfliktu mezi Rakouským císařstvím a Pruským královstvím, jež byl rozhodnut na počátku července roku 1866 v bitvě u Hradce Králové nelze hledat pouze v době bezprostředně předcházející konfliktu...

I když se bitva u Hradce Králové, jakožto součást pruskorakouské války, odehrála v roce 1866, příčiny tohoto konfliktu je nutné hledat již v roce 1815. Toho času definitivně skončily Napoleonské války (bitvou u Waterloo) a proběhl Vídeňský kongres, jehož závěry měly vliv na uspořádání Evropy prakticky až do první světové války.

Hlavními myšlenkami Vídeňské-ho kongresu byla restaurace (která měla v určitých zemích vrátit na trůn ty panovnické rody, které daným zemím vládly v době před Velkou francouzskou revolucí), zásada kvietismu a nastolení statusu quo (což lze jinými slovy vykládat jako snahu zachovat v Evropě za každou cenu klid a ubránit se tak jakýmkoliv revolucím).

Nejvýznamnějším architektem tohoto projektu byl rakouský kancléř Klemens Wenzel von Metternich. Právě Rakousko mělo společně s Pruskem a Ruskem v rámci projektu Svatá aliance zaručit dodržování výše zmíněných stanovisek.

18

Mělo se tak dít ve jménu křesťanské solidarity, což bylo relativně paradoxní, neboť Rakousko bylo převážně katolické, zatímco Prusko protestantské a Rusko pravoslavné.

Navzdory této skutečnosti klid v Evropě rozhodně nebyl. Národně osvobozenecké boje zasáhly Španělsko, Francii, Itálii, země dnešního Beneluxu, Rusko, střední Evropu i Balkánský polo-ostrov. O územních změnách a revolučním roku 1848 ani nemluvě.

Druhá polovina 19. století pak patřila dvěma jiným významným válkám. Prusko-rakouské a pruskofrancouzské válce. Zatímco výsledek druhého konfliktu znamenal vznik Německého císařství (díky pruskému vítězství), důsledkem první války byl tzv. dualismus Rakouska do podoby Rakouska-Uherska.

Nejvýznamnější bitvou této války pak byla právě bitva u Hradce Králové, známá též jako bitva na Chlumu nebo bitva u Sadové.

Bc. Tomáš Rell

TÉMA

Nejkrásnější pevnost monarchie V letošním roce oslaví město Hradec Králové hned několik významných výročí. Plánované oslavy, plesy, konference, workshopy a další události se budou soustředit především na výročí 150. let od Bitvy u Hradce Králové, ke které došlo 3. července roku 1866. Hradec Králové však v roce 2016 čeká ještě jedno výročí, a to oslava 250. let od výstavby královéhradecké pevnosti, která byla často označována za nejkrásnější pevnost habsburské monarchie.

Město Hradec Králové má velmi dlouhou historii, neboť první zmínky o osídlení těchto míst pocházejí již z 1. tisíciletí př. n. l. Na místě dřívějších pravěkých sídlišť postupem času vyrostlo středověké město, které roku 1225 založil král Přemysl Otakar I. Význam tohoto města nadále rostl, na což

poukázal i švédský zájem o jeho dobytí v období třicetileté války.

Město bylo během staletí několikrát dobyto, ale důvody k posílení jeho obranyschopnosti byly vnímány jako malé. Situace se změnila po smrti Karla VI., po němž na trůn usedla jeho dcera Marie Terezie. Období její vlády bylo poznamenáno řadou vojenských

19

TÉMA

střetnutí s Pruskem, které ukázaly, že se Hradec Králové dostává do centra dění.

20

Hradec Králové byl Prusy několikrát dobyt, a proto bylo rozhodnuto, že musí být náležitě opevněn, aby sloužilo jako opěrný bod pro habsburská vojska. V roce 1766 se tak rozběhla výstavba pevnosti bastionového typu, která měla zamezit dalším pruským vpádům ze Slezska. Přípravou projektu a jeho následnou realizací byl pověřen generálmajor ing. Jakub Robert Spallart a podplukovník Václav Pavlovský z Rosenfeldu.

Pro vytvoření dostatečného prostoru k výstavbě pevnosti byla zbořena hradecká předměstí a upravena koryta řek Labe a Orlice, aby je v budoucnu bylo možné využívat k řízenému zaplavení pevnostních příkopů.

Zemina z kopců v okolí Hradce Králové byla využita k vytvoření pevnostních náspů, čímž se odstranily vyvýšené body vhodné pro stanoviště nepřátelského dělostřelectva.

Královéhradecká pevnost byla během let nadále zdokonalována a modernizována. Byly v ní vystavěny budovy zajišťující potřebné zázemí – tzn. kasárna pro pěchotu i pro jízdní jednotky, nemocnice, zbrojnice, skladiště atd. V čase míru pevnost disponovala posádkou čítající 3600 mužů a 240 děly.

Po celou dobu existence této pevnosti byl několikrát vyhlášen stav obležení, ale ve skutečnosti pevnost nikdy obléhána nebyla. K obléhání nedošlo ani po 3. červenci 1866, kdy

TÉMA pruská vojska zvítězila v nedaleké bitvě. Díky vývoji pruskorakouské války v roce 1866 bylo patrné, že královéhradecká pevnost neplní svou roli, protože nebrání nepříteli v postupu do nitra Čech. Pevnost proto již nebyla nadále modernizována a roku 1884 bylo rozhodnuto o jejím zrušení.

Pověstné bourání královéhradeckých hradeb se odehrávalo od roku 1884 až do 20. let 20. století. Navzdory těmto událostem se v Hradci Králové dodnes dají objevit zbytky pevnostního opevnění. Zachovaly se především kasárenské budovy, budovy dřívějšího ženijního velitelství, dům určený k ubytování zdejších důstojníků a další stavby připomínající vojenskou minulost města Hradec Králové.

Bc. Miroslav Beneš

Zdroje: Vladimír KUPKA, Pevnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002 Jiří SLAVÍK, Královéhradecká pevnost, Hradec Králové 2015.

21

TÉMA Důsledky Prusko-rakouské války Ne nadarmo se o bitvě, jež se udála 3. července 1866 nedaleko východočeského města Königgratz, dnešního Hradce Králové, říká bitva, která změnila Evropu. Ta totiž nedlouho po skončení této bitvy, respektive po skončení celé Prusko-rakouské války, která byla ukončena podepsáním Pražského míru, doznala obrovských změn.

Již několik let před touto válkou bylo zjevné, že se v prostoru střední Evropy střetává stávající hegemon, tedy Rakouské císařství, s novým, dravým a sílícím státem, Pruským královstvím. Válka proběhnuvší v roce 1866 znamenala v prvé řadě rozpad Německého spolku, ve kterém hrálo prim Rakouské císařství v čele s Františkem Josefem I. Na místo toho vznikl Severoněmecký spolek, což bylo volné spojení severoněmeckých zemí, ve kterém mělo

22

hlavní slovo Pruské království, v čele s králem Vilémem I. Postupné sílení Pruska v druhé polovině 60. let 19. století, které nabralo na rychlosti po vyhrané bitvě u Hradce Králové, vyústilo v roce 1870 další válkou, tentokráte s Francií, ve které vládl Napoleon III. Po vítězství v této válce, kde po boku Severoněmeckého spolku stála řada jihoněmeckých spojenců, proběhl slavnostní akt v zrcadlovém sále v Pařížském zámku Versailles, kde pruský král Vilém I. vyhlašuje Německé císařství, čímž byl

TÉMA dokončen akt sjednocení Německa. Můžeme tedy říci, že sjednocení Německa, byť se definitivně odehrává až v roce 1871, je přímým důsledkem války z roku 1866.

V samotném Rakouském císařství dochází po prohrané válce k otřesům. Ty byly výsledkem kumulace nespokojenosti s řadou neúspěchů v zahraniční politice, počínaje ztrátami území v severní Itálii a konče právě porážkou u Hradce Králové a následnou ztrátou vlivu v německé oblasti.

Nejvíce se v této kritice vlády angažovala uherská šlechta, jež velmi záhy dosáhla svého. A již počátkem roku následujícího, tedy počátkem roku 1867 došlo k rakousko-uherskému vyrovnání, respektive ke jmenování uherské vlády, jež schválila články vyrovnání. Samotné rakousko-uherské vyrovnání začalo úředně platit od 12. června 1867.

Podíváme-li se na politické aspekty nového státního útvaru, obě části soustátí měly několik společných bodů. Předně společným pro obě části monarchie byl panovník, v podobě císaře rakouského a krále uherského Františka Josefa I. Dále pak byla společná tři ministerstva, a to ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo války a říšské ministerstvo financí, ostatní resorty byly čistě v kompetenci jednotlivých vlád.

V krátkosti byly nastíněny nejvýraznější důsledky Pruskorakouské války, jež se odehrála v roce 1866. Důsledků byla pochopitelně celá řada, ale vybral jsem samozřejmě jen ty nejvýraznější. Odrazy výsledku mnou zmíněné války můžeme vidět ještě v roce 1914 a dokonce i při rozpoutání druhé světové války v roce 1939, respektive již v letech před ní.

Bc. Jakub Sofka

23

TÉMA Jak připomenout slavná výročí dětem V roce 2016 slaví náš český národ hned několik významných výročí, mezi nimi právě i 150 let od bitvy u Hradce Králové, nebo 700 let od narození Karla IV. Jedná se sice o události historické, ale rozhodně není nutné, aby se zmiňovaly jen v hodinách dějepisu.

Proto se město Hradec Králové ve spolupráci s naší univerzitou rozhodlo, že uspořádá speciální akci pro základní i střední školy v Královéhradeckém kraji. Žáci a studenti v Hradci Králové si budou formou speciálních workshopů připomínat událost, která se stala za humny a přesto o ní velké procento třeba nikdy ani neslyšelo. Prostřednictvím pracovních listů a hravé formy se děti doví, o co vlastně v tomto konfliktu šlo, čím vším byla bitva zajíma-

24

vá, kdo a s kým v ní bojoval a jak to vlastně celé dopadlo.

Věříme, že děti budou z připravované akce minimálně stejně nadšené jako její organizátoři, nachystaný pro-gram si užijí a budou odcházet s pocitem, že se lze učit zábavně, a že je fajn, dozvědět se něco nového.

Za tým organizátorů bych celé akci popřála zdárný průběh a budeme se těšit nashledanou v roce 1866.

Bc. Simona Šilhánová

ROZHOVORY Rozhovor s panem děkanem Vackem Čím jste chtěl být jako malý chlapec?

Ve svých chlapeckých přáních jsem se nelišil od svých vrstevníků. Přirozeně mě lákala akční a dobrodružná povolání jako hasič, detektiv apod. V pubertě jednak proto, že mě bavil dějepis a vůbec příběhy lidí, jsem se začal zajímat amatérsky o psychologii, o lidské osudy.

Proč jste se tedy rozhodl pro studium pedagogiky?

Odpověď je již částečně obsažena v předchozím textu.

Kombinace psychologie s pedagogikou je mi blízká, neboť obě disciplíny se doplňují. Psychologie umožňuje se v lidech vyznat a pedagogika zase napomáhá nebo by měla napomáhat v jejich pozitivním rozvoji. Nadřazenou moti-

vací pro mě vždy bylo a doposud je víra, že kvalitní výchova a vzdělávání mají sice nikoliv neomezenou moc, ale značný potenciál ovlivňovat lidi k lepšímu.

Co vám toto pedagogické zaměření přináší a co naopak bere?

Obecně vzato mě stále i po tolika letech baví učit a překvapivě mě nikdy nepostihlo ani dočasně profesní vy-hoření. Je to samozřejmě také dáno tím, že jsem si dobře vybral obory, kterými se celý profesní život zabývám. I proto nemám pocit, že by mě moje pedagogicko-psychologické zaměření něco bralo. Spíše naopak.

S jakou vizí jste před čtyřmi roky usedal do děkanského křesla naší fakulty?

S vizí velmi realistickou. Byl jsem si vědom, že nás čeká trvalý úbytek studentů a tedy i významný úbytek

25

ROZHOVORY financí. V období 2012 až 2016 se snížil po-čet profinancovaných studentů takřka o jednu třetinu (cca ze 4200 na 2900). To bylo přirozeně spojeno se značnou finanční ztrátou, kterou jsme vykryli vyššími příjmy z kurzů z celoživotního vzdělávání a výrazným posílením ukazatele K, který je – mimo jiné a přede-vším - vyjádřen získanými body za vědecké publikace (RIV). Zde se podařilo zaktivizovat většinu našich akademiků, což vedlo k významnému nárůstu tzv. rivovských bodovaných výstupů. Zvýšení počtu bodů o cca 1 000 nás mezi devíti pedagogickými fakultami řadí na velmi pěkné třetí místo. Před námi jsou pouze dvě daleko větší pedagogické fakulty s úplně jinými výzkumnými možnostmi: Pedagogická fakulta UK v Praze a Pedagogická fakulta MU v Brně. V rámci bodů RUV (registr uměleckých výstupů) jsme mezi ostatními PdF suverénně na 1. místě.

Byla tato vize naplněna Vzhledem k finanční situaci jsme vlastně pracovali jako krizový management. Celé období jsme se snažili chovat velmi úsporně. Vedlo to mimo jiné i k redukci počtu pracovníků, zvyšování výukových úvazků atd. I přesto jsme byli úspěšní. Chtěli jsme zvýšit kvalitu práce na pedagogické fakultě v obou základních

26

oblastech. Zkvalitnění vědeckovýzkumné činnosti se - vedle zmiňovaného nárůstu odborné publikační činnosti—odrazilo v úspěšné akreditaci dvou nových studijních doktorských programů (Hudební teorie a pedagogika a Teorie a dějiny české literatury) a reakreditací jednoho stávajícího (ICT ve vzdělávání). V pedagogické oblasti jsme - měřeno studentským hodnocením- v souhrnu let 2012 – 2015 v celostátní anketě Fakulta roku obsadili mezi srovnatelnými fakultami 1. až 2. místo.

Naplnili jsme naše představy o několikanásobném zvýšení výměnných zahraničních pobytů studentů i akademiků, akreditovali nově studijní programy v anglickém jazyce, velmi jsme pokročili v propagaci naší fakulty směrem k pedagogickému terénu (např. vzrůstající obliba a prestiž Pedagogických dnů), ale i k městu a regionu. Výčet by mohl pokračovat.

ROZHOVORY Samozřejmě, že by se také našly dílčí neúspěchy a nedotaženosti (např. neúspěch v získávání projektů GAČR). Ano, vize - posunout ve všech klíčových oblastech fakultu o kus dále - byla na-vzdory nepříznivým vnějším okolnos-tem naplněna. Na tomto místě bych velmi rád poděkoval svým nejbližším spolupracovníkům ve vedení fakulty. Domnívám se, že se rychle zorientovali ve svých agendách a počínali si vesměs velmi kompetentně. Takže ještě jednou velký dík!

Měli dokonce celostátní odezvu, je možno za nejvýznamnější událost považovat udělení čestného doktorátu panu Zdeňku Svěrákovi. Nikdy předtím a pravděpodobně už nikdy v budoucnu nezavítá na ceremoniál udělení titulu honoris causa tolik předních reprezentantů akademického a veřejného života jako v tomto případě. Ostatně i letos se nám podařilo pozvat během Pedagogických dnů výrazné osobnosti, které naplnily aulu 3. budovy do posledního místa.

Uvedené platí jak o V. Čáslavské, tak i o prof. M

Co považujete za Váš největší úspěch během vašeho čtyřletého období ve funkci děkana PdF? Nedá se hovořit o mém soukromém osobním úspěchu, ale o úspěchu celku, na němž má vedení PdF svůj určitý po-díl. Ona úspěšnost je také a vždy bude zásluhou všech/většiny pedagogických i nepedagogických pracovníků. A nelze zapomínat ani na studenty, na jejich aktivní pomoc při různých fakultních akcích (např. při Dni otevřených dveří atd.). Dále sem lze zařadit jejich podíl při propagaci fakulty a při její reprezentaci na různých uměleckých a sportovních soutěžích. Ostatně studenti jsou plnohodnotnými členy akademické obce a mám pokaždé velkou radost, když se aktivně do činností fakulty zapojují.

Z jednorázových akcí, které

O některých úspěších už byla řeč v předchozích odpovědích. Rád bych zdůraznil přeci jen něco, v čem je naše fakulta výjimečná v kontextu celé ČR. Podařilo se nám jako jediné PdF akreditovat díky našemu opakovanému úsilí nedělené magisterské studium Učitelství pro 2. stupeň ZŠ.

Tento unikát nám závidí nejen v Česku, ale i kolegové na Slovensku.

27

ROZHOVORY Jste garantem oboru Etická výchova. Proč je podle Vás v dnešní době tento obor tak důležitý?

Jsme u další výjimečnosti studijní nabídky naší PdF. Jako jediní v ČR nabízíme studium etické výchovy ve formě aprobačního předmětu. Motivací k otevření tohoto oboru byl tlak ze strany pedagogického terénu. Tedy volání učitelů něco s mravy současných dětí dělat. Další inspirací byly slovenské zkušenosti, kde se etická výchova vedle náboženství - standardně vyučuje a kvalifikaci k této výuce lze získat na pěti pedagogických fakultách.

Obecnější důvod k tomu „dostat“ mravní výchovu do škol pak vnímáme asi všichni. Až takřka hmatatelné jsou celospolečenské posuny k stále větší dominanci hrubosti, k rozostření schopnosti rozlišit dobré od zlého, k relativizaci „všeho“ atd. A netýká se to jen dětí. Nicméně oni jsou v našem současném eticky nepřehledném světě nejzranitelnější. I proto pro mě osobně je psychologie morálního vývoje a po-tažmo etická výchova celoživotním a stále vzrušujícím tématem.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Funkce děkana člověka časově velmi vytěžuje. Takže se může zdát, že budu mít po skončení svého funkčního období spoustu volna

28

Nebudu. Mám co dohánět a také plánů na několik životů. Především chci dokončit několik odborných a již rozpracovaných textů. Dále je potřeba pevně ukotvit studium etické výchovy (stále jsme na začátku). Mám také řadu výzkumných a projektových nápadů… Na druhé straně jsem realista a vzhledem k věku vím, že musím pečlivě vážit to, čemu věnovat síly a co naopak už mi tzv. „nestojí za to“.

Co byste popřál svému nástupci?

Ani nové vedení fakulty nebude mít lehkou úlohu. V následujícím období čeká PdF stěhování, náročná dislokace, adaptace na nový VŠ zákon a zejména nové ne zcela jasné způsoby akreditace, dále stále zvyšující se tlak na ukazatel K při parametrech, které jsou pro pedagogické fakulty velmi nepříznivé a také pokračující pokles počtu studentů atd., atd. Tedy nesnadné.

Samozřejmě, že přeji celé fakultě, s kterou jsem spjat od roku 1982, to nejlepší a nastupujícímu managementu pak možnost hodnotit své čtyřleté působení obdobně pozitivně, jako si to můžeme dovolit my v roce 2016.

Velice děkujeme za milé odpovědi a přejeme do dalších nejen profesních let jen samé úspěchy.

Bc. Simona Šilhánová Bc. Ivana Havlová

ROZHOVORY Rozhovor s nově zvoleným děkanem PdF

Dobrý den, pane docente. Nejprve dovolte, abych Vám pogratuloval ke zvolení do funkce nového děkana Pedagogické fakulty. Úvodem bych se Vás zeptal, jaké jste měl pocity bezprostředně po svém zvolení a jak jste celkově vnímal průběh volby?

Velice Vám děkuji za blahopřání. Ptáte-li se na pocity bezprostředně po zvolení, je těžké odpovědět. Byly to totiž smíšené pocity.

Na jedné straně radost, na druhé straně závazek a velký pocit zodpovědnosti. Nechci své voliče, kteří do mne vkládají poměrně velké naděje na uskutečnění potřebných změn, zklamat.

Samotné volby proběhly regulérně. Samozřejmě, byl to

„souboj“ se všemi věcmi, které tato klání provázejí. Ale dle mého soudu bylo vše ve správných mezích, které dovolují, aby obě strany spolu mohly spolupracovat i po volbách, a to je, myslím, v zájmu celé fakulty a univerzity.

Zvítězil jste s programem, jehož ústředním heslem bylo „Aby byl svět na PdF ve správném rytmu!“ Co konkrétně byste chtěl v následujícím funkčním období dělat jinak, kde vidíte největší rezervy v rámci fakulty?

Heslo, které jsem použil pro svůj program, souvisí s mojí hudební specializací a pojí se s představou fakulty jako živého organismu, který je možné přirovnat k orchestru. Kvalita produkce pak samozřejmě závisí nejenom na jednotlivcích, ale zejména na souladu, který se dirigentovi podaří navodit.

Chci pochopitelně navázat na vše dobré a nosné, čím naše fakulta disponuje. Chci, aby PdF UHK byla i nadále jednou z nejlepších vysokých škol, která vzdělává budoucí učitele v naší zemi V některých oblastech vnímám naopak potřebu změny. Kvalitní práce si žádá odpovídající podmínky.

Rád bych, aby fakulta dobře fungovala nejenom pro studenty, ale také z pohledu zaměstnanců, jejichž spokojenost je neméně důležitá. V této souvislosti vidím jako klíčové nadále usilovat o změnu způsobu financování

29

ROZHOVORY učitelského vzdělávání ze strany státu, které je aktuálně zcela nedůstojné a nedostatečné.

Moje funkční období začíná 10. června. S novým týmem proděkanů bude třeba převzít chod fakulty tak, aby vše dobře fungovalo. To jistě zabere několik měsíců. Od druhé poloviny letošní-ho roku budeme hledat konkrétní cesty k uskutečňování některých změn. Jejich společným jmenovatelem bude zvyšování kvality profesní přípravy a zlepšování pracovních podmínek našich pedagogů.

To nejpodstatnější je ovšem pokusit se změnit financování fakult, které vzdělávají budoucí učitele. Teď je pro tuto změnu dle mého soudu ten nejvhodnější okamžik, proto si jej bere jako hlavní prioritu.

Pedagogické profese nedopadají v žebříčcích důležitosti povolání vůbec špatně, na druhou stranu, málokdo je v podobných anketách vnímá jako prestižní, a to nejen z platových důvodů. Jakým způsobem chcete dosáhnout zvýšení prestiže pedagogických profesí?

Profese učitele byla a podle mého názoru stále je prestižní a společensky významnou profesí.

Je třeba, aby se pedagogické fakulty více hlásily o důstojné finanční ohodnocení. Jedině tak bude možné udržet a dále rozvíjet

30

kvalitu naší práce. Prestiže nelze v dlouhodobé perspektivě dosahovat ničím jiným nežli kvalitní prací.

V polovině dubna jste na zasedání Akademického senátu představil kompletní složení nového vedení Pedagogické fakulty. Jaká kritéria byla pro Vás při výběru nových proděkanů nejdůležitější?

Ač lze práci současného vedení v mnoha směrech ocenit, volbou svého týmu proděkanů jsem se snažil především obklopit lidmi s vizí změny, elánem a schopností týmové spolupráce. Dalším kritériem výběru bylo, aby jejich složení maximálně zastupovalo celé spektrum kateder naší fakulty.

V únoru zvolila Univerzita Hradec Králové nového rektora. Jak si před-stavujete fungování spolupráce mezi Pedagogickou fakultou a rektorátem?

V jedné z předešlých otázek jste zmínil můj volební program. Jedním z jeho klíčových bodů byla právě spolupráce s rektorátem. Je třeba směrem k rektorátu jasněji sdělovat svoje potřeby. Na druhou stranu si ale plně uvědomuji, že je třeba i více naslouchat a hlavně táhnout s rektorátem a s ostatními fakultami tzv. za jeden provaz.

S budoucím rektorem prof. K. Kučou si velmi rozumím. Již jsem v několika rozhovorech uvedl, že jsme podobné krevní skupiny. Na tuto spolupráci se těším a pevně věřím, že společně potřebné změny dosáhneme.

ROZHOVORY Klíčovou skupinou každé univerzity, respektive fakulty, jsou samozřejmě studenti. Jakým způsobem chcete zajistit, aby se studenti více zapojovali do fungování akademické obce? Jak by podle Vás měly vypadat evaluační a rozhodovací procesy? Jsou dostatečná současná prostorová zázemí?

Studenti jsou plnohodnotnou a potřebnou součástí akademické obce. Chci být takovým děkanem, aby studenti tento postoj cítili. Snad je i toto povede k větší angažovanosti ve věcech akademické obce. Budu moc rád, když se všech jednání kolegia bude účastnit zástupce SK AS PdF. Se studenty se chci prostřednictvím SK pravidelně setkávat a naslouchat jejich názorům a potřebám. Chystám se nabídnout studentům, pedagogům i ostatním zaměstnancům možnost přijít k děkanovi i bez objednání, takové odpoledne otevřených dveří.

Studenti by samozřejmě měli mít možnost zasahovat i do rozhodovacích procesů. Již tuto možnost sice mají díky AS PdF, ale nevidím problém, aby mohli o věcech spolurozhodovat i v širším kontextu. Stejně tak musí být názor studentů součástí evaluačních procesů. Již se tak ve STAGu nakonec děje. Jen chci dodat, že se nesmí evaluační proces zúžit

pouze na studentský dotazník, to je pouze jedna část.

Váš poslední dotaz směřoval k prostorovému zázemí. To je další věc, kterou vidím jako prioritní. Současný stav, kdy jsou jednotlivá pracoviště PdF doslova rozeseta po celém Hradci Králové, nepovažuji za šťastný. Je zatěžující i pro naše studenty.

Jste znám jako úspěšný varhaník, na fakultě působíte mimo jiné jako vedoucí Oddělení chrámové hudby, sbormistrovství a sólové interpretace. Zajímalo by mě však, zda posloucháte populární hudbu, případně jaký je váš oblíbený interpret? Řada lidí má představu, že když je někdo hudebník z oblasti vážné hudby, neposlouchá, nebo snad i odmítá, hudbu populární. Není tomu tak. Osobně odmítám klasické dělení na artificiální a nonartificiální hudbu.

V hudbě dělím především na kvalitní a nekvalitní.

31

ROZHOVORY Samozřejmě, že většinu dne poslouchám hudbu varhanní, pak si ucho a hlavně má psychika žádá spíše nějaký čas klidu. Tak se občas stává, že k nelibosti ostatních členů rodiny, např. v autě, vypínám rádio a hledám klid.

Nicméně, poslouchám rád i hudbu populární. Nakonec řadu let jsem v minulosti účinkoval na společných koncertech s Lucií Bílou a pořádám hudební festival, kde kladu důraz na pronikání žánrů. Rád si poslechnu folk, nebo třeba i jazz.

Závěrem dovolte tradiční otázku. Co se Vám v současnosti vybaví, když se řekne Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové?

PdF UHK je pevně ukotvena v systému českých vysokých škol, spolupracuje se zahraničím a patří k nejlepším ve svém oboru v ČR. V hodnoceních PdF v ČR je naše PdF hned za historicky nejstaršími a největšími PdF na UK v Praze a na MU v Brně. Ale stále je samozřejmě co zlepšovat. Svým umístěním ve středu ČR a hlavně obsahem svých studijních oborů jsme opravdu jedineční. Budu rád, když si svoji jedinečnost uchováme a pokusíme se věci dále rozvíjet a zlepšovat.

Děkuji Vám za rozhovor.

Bc. Tomáš Rell

32

DO EVROPY Do Evropy Vítejte v pravidelné rubrice s názvem Do Evropy. V tomto čísle Vám představíme tři země, které vstoupili do Evropské unie v 80. letech 20. století.

Tedy Řecko, Španělsko, a Portugalsko.

Řecko

Kolébka evropské civilizace se stala řádným členem Evropské unie roku 1981. Jedná se o parlamentní re-publiku, ležící na jihu balkánského poloostrova. Rozkládá se jak na pevnině, tak na četných ostrovech a ostrůvcích v Egejském, Thráckém, Jónském, Krétském a Středozemním moři. Hlavou státu je prezident Prokopis Pavlopulos.

Administrativně se člení na 13 krajů, které se ještě dále dělí na 74 regionálních jednotek a na jeden autonomní stát. Nejvýznamnějšími městy jsou Soluň, Pireus, Larisa a samozřejmě metropole Athény.

V souvislosti s dějinami zaplesá srdce nejen milovníkům literatury a divadla (Homér, Sapfó, Aischylos, Sofokles, Euripides), ale také filozofie (Sokrates, Platon, Aristoteles), historie (řecko-perské války, kolébka demokracie), sportu (olympijské hry) či gastronomie (medový zákusek baklava, gyros). Navzdory skutečnosti, že se země v současné době musí vyrovnat s dluhovou a migrační krizí, zůstává nadále obrovským turistickým lákadlem. Mezi nejatraktivnější destinace patří ostrovy Kos, Rhodos, Zakynthos či Korfu. Na pobřeží pak vede Leptokaria.

33

DO EVROPY Španělsko

Španělské království najdeme na Pyrenejském poloostrově.

Tato země si prošla v letech 19361939 občanskou válkou a následnou diktaturou fašistického generála Francisca Franca. Teprve roku 1982 mohla vstoupit do NATO a o čtyři roku později i do EU. Celková historie je samozřejmě mnohem plodnější. V době starověkého Říma expandovalo na Pyrenejský poloostrov Kartágo s vůdcem Hannibalem, které ovšem bylo poraženo Římskou říší. Po jejím rozpadu a následném stěhování národů se této oblasti zmocnili Arabové. Znovudobytí poloostrova křesťany proběhlo v 15. století, poté zde vládli Habsburkové. Ale na začátku 18. století jejich španělská větev vymřela a vítězem válek o dědictví španělské se stali

34

zde s několika přestáv-kami (Napoleonské války, dvě repub-liky, občanská válka, Francův režim) vládnou dodnes. Současným králem je Filip VI. Administrativně se dělí na 17 autonomních společenství a dvě autonom-ní města. Významnou roli zde hraje regionalismus (hlavně v Katalánsku a Baskicku). K nejdůležitějším městům patří Barcelona, Valencia, Sevilla, Zaragoza, Malaga a metropole Madrid. Španělé jsou obzvláště hrdí na svou kulturu (býčí zápasy, tance bolero a flamenco, malíři Pablo Picasso a Salvador Dalí nebo spisovatelé Lope de Vega a Miguel de Cevantes y Saavedra). Významným svátkem je rovněž fotbalové El Clásico, ve kterém proti sobě hrají Real Madrid a FC Barcelona.

DO EVROPY Portugalsko Portugalská republika se nachází v západní části Pyrenejského poloostrova. Patří k ní také Azorské ostrovy a Madeira (rodiště jednoho z nejslavnějších fotbalistů všech dob – Cristiana Ronalda). Hlavou státu je prezident Marcelo Rebelo de Sousa. Administrativně se člení do 18 distriktů a dvou autonomních regionů. Nejdůležitější-mi městy jsou Porto, Braga, Coimbra, Setubal a metropole Lisabon. V minulosti šlo o významnou koloniální říši, portugalsky se dodnes mluví např. v Brazílii. Další územní vývoj je úzce spojen s historií Španělska. S touto zemí je ostatně dodnes ekonomicky velmi propojeno.

Nejznámějším vývozním artiklem je korkovým dub a také fotbal.

Zápasy mezi týmy z Lisabonu (Benfica, Spor-ting) a Porta (FC Porto, Boavista) mají velký zvuk. Český fanoušek pak určitě rád vzpomíná na tamní Mistrovství Evropy z roku 2004, kde podle odborníků hrál náš národní tým vůbec nejatraktivnější fotbal a získal bronzové medaile.

V současné době se o Portugalsku mluví spíše v souvislosti s dluhovou krizí a nezaměstnaností, jako ostatně se všemi jihoevropskými státy.

Na druhou stranu, turisticky země za poslední dobu rozkvetla. A pozor, pokud byste se zde chtěli podívat, možná budete mít štěstí a uvidíte chameleona. Ti tady totiž žijí.

Bc. Tomáš Rell

35

BÁNSKÁ BYSTRICA Baron Bálint Balassa de Gyarmath et Kékkeö Poznanie života a účinkovania histo-ricky významných rodov na území Slovenska je spojené s poznaním rôznych iných tém v oblasti sociológie, politiky, hospodárstva, etnológie či architektúry. Je to súbor významných prameňov vedomostí o histórií nášho bližšieho okolia, z ktorého pochádzame i my samy.

Ušľachtilý a rozvetvený rod Balassa tvoril históriu Uhorska a ovplyvnil kultúrny vývoj našej krajiny, ale hlavne regiónu Novohrad. Členovia tohto rodu zastávali významné posty v blízkosti panovníkov, boli výbornými bojovníkmi a niektorí z nich zanechali stopu i vo vede či literatúre.

Významným predstavteľom rodu v období renesancie bol Valentín (po maď. Bálint) Balassa.

Bol autorom renesančnej poézie

36

v Uhorsku a hrdina protitureckých bojov. Narodil sa 20. októbra 1554 vo Zvolene ako syn Jána Balassu (1510– 1577), hlavného zvolenského župana, kapitána stredoslovenských banských miest, a Anny Sulyokovej.

Svoje detstvo prežil na Zvolenskom zámku, ale i na hradoch v Liptovskom Hrádku, Modrom Kameni, Divíne či Vígľaši. Vychovával ho dvorný kazateľ a reformátor Peter Bornemisa. Učil ho najmä viere a vlastenectvu, a taktiež rozvíjal jeho lásku k poézií. Bolo mu poskytnuté kvalitné vzdelanie. Ovládal až osem jazykov.

Už v roku 1565 ako 11-ročný odišiel študovať do Nemecka a neskôr do Talianska. Rovnako študoval i na vojenskej škole v Jágri. Jeho otec bol v roku 1565 obvinený zo sprisahania voči cisárovi Maximiliánovi II. a celú rodinu preto poslali do vyhnanstva v Poľsku. Valentín tam tiež strávil dva roky svojho života, počas ktorých sa aktívne venoval písaniu. Mal rád ľudové piesne a v duchu dobovej reformácie písal náboženské básne.

Keď sa jeho otcovi vo Viedni dostalo omilostenia v roku 1572, Valentín mesiac pred svojimi 18. narodeninami získal funkciu kráľovského po-

BÁNSKÁ BYSTRICA hárnika. Jeho služba vypršala v lete roku 1575. Od toho času pôsobil v Sedmohradsku, kam ho poslal otec ako pomoc kráľovi.

Bol účastníkom bojov proti vojskám sedmohradského vojvodu Štefana Bátoriho, kde Valentína zranili a zajali. V zajatí pobýval na kniežatskom dvore, stretával sa so vzdelancami a stretol tu i Juditu Kerečéniovú, ktorá sa na krátky čas stala jeho básnickou múzou. Bola ženou jeho bratranca Františka Dobá. Po dobití hradu Modrý Kameň Turkami ho chcel paša Mehmed vydať, no knieža Bátori to odmietol. Keď Františka Bátoriho vyhlásili za poľského kráľa, Valentín ho sprevádzal do Krakova na korunováciu a v roku 1577 sa zúčastnil bojov pri Gdansku proti cisárskej armáde. Poľský kráľ sa zameral aj na Uhorsko, kde chcel bojovať proti Habsburgovcom. Valentín sa už s jeho plánmi nestotožňoval, nechcel byť vlastizradcom, a preto sa v roku 1576 vrátil naspäť do Uhorska. Asi rok žil v pevnosti v Nových Zámkoch, kde v roku 1577 umrel jeho otec Ján.

Po prerozdelení rodinných majetkov sa Valentín usídlil na hrade v Liptovskom Hrádku. Počas svojho pôsobenia na Liptove sa dostával do rôznych sporov so svojimi príbuznými. Obchodoval s krčmami, choval chrty, sokoly či

kone a interpretoval svoj búrlivý život do básní. Zážitky z ciest a bojov ho inšpirovali aj k poézií o hrdinoch pohraničných hradov a okolitej prírode.

Rovnako aj jeho ľúbostný život bol v tomto období veľmi pestrý. V roku 1578 sa zoznámil s Annou Losonczyovou, ktorá sa stala jeho osudovou láskou, múzou a mnohokrát vystupuje aj v jeho básňach. Anna bola manželkou jágerského kapitána Krištofa Ungáda. Kvôli nej Valentín presídlil do Jágru, kde v rokoch 1579-1582 pôsobil ako dôstojník v posádke Jágerského hradu a bol veliteľom malého vojska.

V roku 1584 odišiel do juhovýchodného Uhorska, kde si zobral za manželku sestru svojho bratranca, Františka Dobá, Kristínu. Plodom manželského zväzku bol syn Ján, ktorý ako 16-ročný v poľskom Vroclave zomrel roku 1601. Manželstvo Valentína a Kristíny nebolo veľmi šťastné, keďže Valentín bol povestný záletník. Stála proti nim aj cirkev, čo bolo dôvodom toho, že v roku 1586 manželský pár prestúpil z protestantizmu na katolívku vieru. Manželstvu to ale veľmi nepomohlo a vyhlásili ho za neplatné.

Valentín dlho nesmútil. Po smrti manžela Anny Losonczyovej jej začal opäť dvoriť, ale keďže odmietala, zaplietol sa s Luciou Zandeggerovou, manželkou hradného kapitána v pevnosti Nové Zámky, kde slúžil od roku 1588.

Keď sa Valentín dopočul o Anninej druhej svadbe, v žiali roku 1589

37

BÁNSKÁ BYSTRICA odišiel do Sedmohradska a odtiaľ do Poľska. Poliaci v roku 1590 podpísali s Turkami mier a Valentínova misia stratila zmysel.

Uchýlil sa do jezuitského kolégia.

Z tohto obdobia sa zachovali aj dve básne na motívy poľsko– slovenských ľudových piesní, a taktiež duchovné básne. Začal tiež obchodovať s vínom.

V roku 1593 Valentín navštívil Bratislavu, kde sa chystal protiturecký útok. Stretol sa tu

s Evou, dcérou Ladislava Popela Lobkovica, a vášnivo sa do nej zamiloval.

Napísal o nej minimálne päť básni, kde ju nazýval „Fulvia“. Jeho ľúbostná lyrika bola „petrarkovsky“ ladená a v období prísnych mravov aj dosť odvážna. Valentín sa zapojil aj do bojov proti Osmanom, na strane cisárskeho vojska, a rovnako tak v oslobodzujúcom vojsku Mikuláša Pálfiho. Zúčastnil sa dobytia hradov Divín a Modrý Kameň aj bitky pri Ostrihome v roku 1594, ktorá sa mu stala osudnou. Bojoval so svojou zástavou a heslom: „Vita, quae fato debetur, patriae saluti solvatur.“Po viac než desať dňovom ostreľovaní mesta sa podarilo prestreliť časť hradieb a cez tento prielom sa dňa 19. mája neúspešne pokúsili preniknúť.

V tomto útoku bol aj Valentín Balassa. Bol ťažko ranený, olovená guľka mu prestrelila obe nohy, no nezranila kosti ani kĺby. Keďže olovo patrí k ťažkým kovom, dostal otravu krvi. Ako správny kapitán odmietol amputáciu a o jedenásť dní zomrel.

Jeho telesné pozostatky preniesli do liptovskej obce Hybe, kde sú v miestnom kostole pochovaní i jeho najbližší. Osobnosť Valentína Balassu ostala živá skrz jeho poéziu. Písal stance a dal meno jednému ich druhu, tzv. Balassova stanca. Je pokladaný za zakladateľa modernej maďarskej lyriky a prvého autora maďarskej erotickej poézie.

Michaela Strelníková

38

HISTORIE Setkání studentských historických spolků v Ústí nad Labem

Ve dnech 19. – 20. března 2016 se uskutečnilo v pořadí již třetí setkání studentských historických spolků České republiky a Slovenské republiky. Po předchozích střetnutích, jež se uskutečnila v Praze a Bánské Bystrici, jsme se tentokráte setkali na Filozofické fakultě v Ústí nad Labem.

Tak jako každoročně, jednotlivé historické spolky představily svou činnost za uplynulý rok a představily své plány na nejbližší měsíce. Na závěr každé prezentace proběhla diskuze, ve kte-

ré se jednotliví členové setkání ptali na podporu ze strany vedení či na peripetie spojené s organizováním různých akcí.

Druhý den byl ve znamení stanovení dalšího místa setkání a diskuzí nad další spolupráci. Během diskuze bylo domluveno, že místem dalšího střetnutí bude slovenská Nitra. Co se týká další spolupráce, bylo dohodnuto, že se rozšíří zejména v rámci možných exkurzí do jednotlivých univerzitních měst a možnost spolupodílení se na vzniku časopisů na jednotlivých fakultách.

39

RECENZE Martin Hollý O duši a sexu

brož., 248 s., 329 Kč

Tato novinka nakladatelství Portál je zajímavým čtením pro poměrně široký záběr čtenářů, a to od psychologů, pedagogů či sociálních pracovníků až po laickou veřejnost, které není lhostejné dění ve společnosti.

Kniha je psána formou rozhovoru mezi šéfredaktorkou časopisu Informatorium Mgr. Marií Těthalovou a psychiatrem a sexuologem MUDr. Martinem Hollým, MBA. Právě zaměření doktora Hollého je klíčové pro pochopení knihy, která je velmi osobitou výpovědí o stavu psychiatrie u nás a na praktických příkladech nám představuje jednotlivé psychické nemoci.

Cílem je dle mého názoru přiblížit tuto problematiku široké veřejnosti a ukázat ji ve světlejším světle, než v jakém ji lidé často stále vnímají.

Knihu bych doporučila jistě nejen odborníkům ale každému z nás, protože je ideální formou, jak ve společnosti odbourat nesmyslné mýty a fámy o duševních nemocech a sexualitě.

Bc. Simona Šilhánová

40

RECENZE Éliette Abécassis Tajemství doktora Freuda Tajemství doktora Freuda je krátká novela spisovatelky a historičky Éliette Abécassisové líčící poslední období života tohoto zbožňovaného i ironizovaného otce psychoanalýzy.

Příběh se odehrává ve Vídni ve třicátých letech dvacátého století. Tedy v období, kdy propuká druhá světová válka a celé Rakousko je obsazeno nacisty, jenž se snaží „zbavit“ všech obyvatel židovského původu, mezi které patří i Sigmund Freud. Ten má možnost z nebezpečného Rakouska odjet, ale trápí ho dopisy, které psal svému příteli, a které chce získat zpět dříve, než padnou do rukou nacistům. V těchto dopisech se totiž objevují jak jeho intimní problémy, tak i základy celé psychoanalýzy, jež chtějí Nacisté zlikvidovat.

Během děje se seznamujeme s osobností Sigmunda Freuda, prostředím, ve kterém pobýval, jeho přáteli i nepřáteli a také s jeho vědeckými teoriemi, konkrétně pak se základy psychoanalýzy. Přesto, že se děj odehrává ve válečném prostředí, neobjevuje se v něm příliš napínavá atmosféra a neobsahuje žádné dramatické zvraty.

A tak bych toho dílo doporučila zejména těm čtenářům, které zajímá osobnost doktora Freuda a mají chuť ponořit se do tajů jeho života i psychoanalýzy.

Bc. Ivana Havlová

41

PED. DNY Pedagogické dny z pohledu účastníka V rámci letošních Pedagogických dnů, které se již tradičně na naší Pedagogické fakultě na jaře konaly, jsme měli možnost spolu s kolegy z oboru Učitelství pro základní školy - Výchova k občanství zorganizovat workshop s názvem „Oni si tam jen hrají…“, který se konal hned první den v pondělí 21. března 2016.

V rámci letošních Pedagogických dnů, které se již tradičně na naší Pedagogické fakultě na jaře konaly, jsme měli možnost spolu s kolegy z oboru Učitelství pro základní školy - Výchova k občanství zorganizovat workshop s názvem „Oni si tam jen hrají…“, který se konal hned první den v pondělí 21. března 2016.

Tento workshop měl za úkol ukázat formu výuky dnešní Výchovy k občanství a vyvrátit tak chybné ponětí, které ve společnosti panuje.

Pro žáky druhého stupně byla nachystána 4 stanoviště, kde si žáci vyzkoušeli aktivity zaměřené na tematické okruhy Člověk jako jedinec a Člověk ve společnosti a dále na průřezové téma

42

Osobnostní a sociální výchova. Konkrétně byly aktivity zaměřené na mezilidskou komunikaci, lidské hodnoty, obranu před manipulací či kladný vztah ke své vlastní osobě i k druhým. Žáci, kteří se workshopů účastnili, projevovali velmi pozitivní reakce a bylo vidět, že čím dál větší množství učitelů učí Výchovu k občanství moderně a efektivně.

Pedagogické dny byly ideální možností, kde světu předvést kvality nově vzdělávaných studentů – učitelů a ukázat veřejnosti, že učitelská profese by ve společnosti zasloužila jistě lepší postavení, než má nyní.

Bc. Simona Šilhánová

43

POLITOLOGIE JEDEME DO NORSKA! V zimním semestru jsme coby aktivní studenti projevili zájem o projekt vytvoření studentského klubu v Hradci Králové pod záštitou nevládní organizace Transparency International. Po úvodním setkání se zástupci TI, jsme se rozhodli projektu aktivně zúčastnit za účelem rozšíření našich obzorů a poznání něčeho nového. Korupce a problematika peněz je vždy velmi ožehavé a aktuální téma. Skýtá nepřeberné množství okruhů a otázek spojených s transparentností, kterých bude bohužel vždy o mnoho více, než jasných odpovědí na ně.

Přesto, nebo právě proto jsme se do projektu pustili a po určitém rozmýšlení si zvolili problematiku sportovního financování, respektive dotací do sportu v jednotlivých větších městech. Konkrétně jsme se zaměřili z počátku na Hradec Králové, k němuž se později přidala i další města, a to Pardubice, Liberec a Trutnov.

Naše čtveřice Lucie Májeková, Filip Maťha, Martin Šefr a Jakub Tomek pak prezentovala naše bádání u kulatého stolu se zástupci města Hradce Králové, kteří si naše závěry nejen bedlivě vyslechli, nýbrž i přislíbili určité kroky vedoucí k nápravě popsaných zádrhelů v dotačních pravidlech královského města. Hlavní motivací pro práci jednotlivých studentských klubů byla vidina účasti na studijním pobytu v Norsku. Finálový večer, kde se o udělení hlavní ceny rozhodovalo, nastal 5. dubna a i přes tvrdou konkurenci z řad pražského a libereckého klubu jsme nakonec, k našemu velkému překvapení a potěšení, byli odbornou porotou složenou mimo jiné z předsedy Transparency International, vybráni jako vítězný tým.

Proto poletíme na konci semestru Osla, kde navštívíme různé státní instituce a také norskou pobočku Transparency. Naše poznatky ze studijní cesty vám nabídneme v příštím čísle.

Jakub Tomek Filip Maťha

44

POLITOLOGIE Role ideologie v 21. století Ideologie měla vždy nezastupitelnou roli při vytváření politických stran. Řada lidí ovšem špatně pochopila, v čem spočívá ona nezastupitelná role a proč i v dnešní době je nutné, aby politická strana disponovala nějakou ideologií. Ideologie představuje propracovaný systém hodnot. Tento systém hodnot pak slouží jako základ politického programu a představuje jaký si princip podle, kterého jsou utvářeny názory a politiky na konkrétní problémy ať se jedná o dopravu, sociální služby či zahraniční politiku. Ideologie pak slouží k vytvoření jakési utopie či ideálního stavu, ke kterému vedou konkrétní politiky. Další funkce politické ideologie souvisí s organizací politické strany. Politická strana je sdružení lidí vyznávající přibližně stejné hodnoty a tyto hodnoty se snaží prosadit. Takto by se dala definovat politická strana. Ideologie tak hraje ústřední roli. Pokud politická strana nedisponuje ideologii, tak co sdružuje dané lidi a jaké názory touží prosazovat? Řada lidí se domnívá, že ideologie a hodnoty nejsou v současné době nutné, protože nepřilákají voliče. Toto pojetí ideologie odráží naprosté nepochopení tohoto konceptu. Voliči de facto ideologii nepotřebují a není předmětem jejich

zájmu. Informovaní voliči si přečtou politický program strany a zajímá je jaké konkrétní kroky daná politická strana má v plánu. Takoví voliči přirozeně pochopí, jakou ideologii daná strana vyznává. Neinformovaní voliči se nezajímají o program, tak proč by se měli zajímat o program a ideologii?

Samotná ideologie dokáže přilákat jen určitý počet voličů, ale takovýchto voličů řídící se pouze ideologií je velmi málo.

Pokud nějaká politická strana je zvolena a vytvoří vládu, pak se prokazatelně pozná, zda má nějakou ideologii a jak moc je dané ideologii věrná. Pokud strana má ideologii a bude podle ní postupovat má pak vysokou šanci na znovuzvolení, protože dělá kroky, ke kterým se ve svém programu zavázal. Tím vysílá vzkaz voličům, že se jedná o politickou stranu věrnou svým zásadám, programu a voličům.

Takováto strana pak je schopná přežít déle než 2 volební období a je schopná i vytvářet různé sub organizace např. mládežnické organizace.

45

POLITOLOGIE Politická strana, která má určitou ideologie, ale rezignuje na jejím dodržování je odsouzená k zániku. Taková strana je pokrytecká, nestabilní a těžce se jí daří získat či udržet důvěru občanů. Pokud nějaká strana tvrdí, že obhajuje svobodu a je to liberální strana a během vlády vytvoří tisíce regulací omezující jak osobní svobodu tak je jasné, že takovéto straně nikdo už nebude věřit.

V podobné situaci se nachází politická strana, která nemá žádnou ideologii. Takováto strana je pak vytvořena kolem jedné významné osobnosti a členové takovéto strany mají pouze jeden zájem a to udržet se u moci tak dlouho jak jen to bude možné.

46

Takováto strana není schopná provádět dlouhodobou politiku. I když na parlamentní úrovni taková strana může být stabilní tak na regionální úrovni je pak takováto strana silně nestabilní a vnitřně rozpolcená. Další nevýhodou takovéto strany je neschopnost určit jakou politiku vlastně hodlá provádět.

Volba takové-to strany je sázka na nejistotu, protože může provádět de facto cokoliv a tvrdit že to není proti jejímu programu. Popřípadě si jednotlivé programové body mohou odporovat.

Daniel Petříček

POLITOLOGIE Krize demokracie či krize občanství?

Ve spojení s nedávnými úspěchy extremistických stran a populistů se často hovoří o krizi demokracie. Je to ovšem správné označení tohoto trendu? Lidé co označují současné úspěchy extremistických stran a populistů za krizi demokracie plně nepochopili význam a úděl demokracie.

Demokracie neboli vláda lidu je pouhá instituce zajišťující, že se na vládě budou podílet všichni občané daného státu a to buď přímo jako ve starověkých Athénách či skrze volené zástupce jako v dnešních zastupitelských demokraciích. Pokud se podíváme na poslední volby tak zjistíme, že demokracie funguje přesně a téměř bez-chybně. V národních parlamentech jsou přesně ti zástupci, které si občané zvolili. Demokracie není nějaký automatický filtr, co odstraňuje ty „špatné“ od těch „dobrých“. Demokracie pouze za-

jistí, že lidé si zvolí svou vládu a svou reprezentaci.

Ti, kteří za „krizi demokracie“ považují vzestup extremistických politických stran a populistů si myslí, že chyba je v parlamentu a v současných stranách a politických elitách. Tito lidé poukazují na skutečnost, jak politické elity/strany zrazují své voliče, političtí lídři jsou zkorumpovaní, neschopní, nezodpovědní, popřípadě budují vlastní kulty osobnosti atd. Což může být v řadě případech pravda. Pokud se ovšem zaměříme na příčiny tohoto jednání, tak objevíme zcela jednoduchou příčinu, která zní: Chovají se tak protože jim to občané dovolí. Proč by si měla dávat politická strana/elita pozor na to co dělá, když jí občané při dalších volbách opět zvolí? Proč by měli být odpovědné za své jednání, když o jejich zodpovědnost nikdo nestojí? Proč by někdo měl dodržovat svůj program, když jeho zrada znamená maximálně pár let v opozici? V takovéto situaci se nikdo nemůže divit, že politické strany/elity se chovají tak jak se chovají.

Občané si neuvědomují, jakou moc mají ve svých rukách. Příkladem jsou poslední volby v České republice, kdy z téměř neznámého hnutí se

47

POLITOLOGIE se stala za pár měsíců 2. nejsilnější politická strana a do té doby jedna z nejsilnějších stran se propadla na své historické minimum.

Pokud se zaměříme na výsledky extremistických politických stran a populistů je ironií, že právě tito lidé pochopili moc občanů a správně odhadli, jak demokracie funguje, zatím co tradiční strany jisté svou pozicí zapomněli, že občané určují, kdo bude v parlamentu a kdo tam nebude. Pokud občané touží po zodpovědných politicích tak se nemusí vytvářet různá pseudoopatření jako jsou odvolatelnost politiků, přímá volba politiků či volební povinnost atd. Stačí pokud občané ve volbách použijí moc, jež mají a zvolí stranu,

48

o které jsou přesvědčeni, že je nezradí a pokud je daná strana zradí měli by mít dost síly aby jí znovu nevolily do té doby dokud si nebudou jistí, že se daná strana změnila dostatečně, aby se jí dalo důvěřovat.

Nejhorší věcí co občané mohou udělat a čímž posilují „krizi demokracie“, jenž je ve skutečnosti krizí občanství, je nejít k volbám. Tito občané si neuvědomují fakt, že to že nejdou volit, je stejné jako by volil všechny strany a politiky. Pro každého politika není nejhorší pasivita občanů. Noční můrou každého politika je že občané budou volit opozici a pokud bude vědět, že občanům záleží pouze na tom, jak daný politiky plní sliby bude se snažit své voliče nezradit.

Daniel Petříček

POLITOLOGIE Strach z kolektivní viny

Strach má velké oči, to nám říká známé pořekadlo. O této negativní emoci se toho lze mnohé dovědět už jen z Wikipedie, především z její anglické verze. Autora nejvíce zaujal jeden druh strachu, nikoliv náhodou. Bylo možné ho sledovat ve vzrůstající míře již v minulém roce. Nový rok v tomto ohledu nepřinesl zásadní změnu k lepšímu. Naopak, v různé intenzitě se rozprostírá v českém prostoru, a prý především ve společnosti těch tzv. „obyčejných lidí“. Strach z neznámého, který pramení z příchodu lidí, jenž patrně utekli ze strachu. Není možné to ale zjistit, proč přicházejí, když je neznáme, nemluvili jsme s nimi a ani jsme je neviděli.

Strach je součástí života, je

lidskou emocí, kterou chápeme jak u ostatních, tak sebe samých. Je tedy legitimní. Není snadné ho překonat, potlačit ho skrze rychlá a jednoduchá řešení. Taková řešení, jež odsoudí všechny členy skupiny. Historie je plná situací, kdy byl uplatněn princip kolektivní viny i na slušné a „obyčejné lidé“, kteří pak nesli odpovědnost za činy jiných. Tento princip je nutné odmítnout už jen z čistě sobeckého hlediska, člověk si totiž pak nikdy nemůže být jistý, že neponese odpovědnost za hnědou barvu svých očí či za něco jiného, co bude zdůvodňovat jeho ortel.

Nelze nijak relevantně dokázat, že všichni uprchlíci jsou slušní lidé, ovšem stejně tak nelze ani prokázat, že do Evropy přicházejí teroristé.

Jan Brychta

49

ARCHEOLOGIE Archeopark ve Všestarech

Archeopark má za sebou již skoro dvacetiletou historii. Na kopci mezi poli nad současným místním hřbitovem začala již v roce 1997 vznikat pravěká vesnička, kterou postupně vybudovali pracovníci Centra experimentální archeologie, tvořené částečně pracovníky tehdejší Vysoké školy pedagogické Univerzity Hradec Králové. Celý projekt od začátku vede současný vedoucí Katedry archeologie Filozofické fakulty této univerzity doc. PhDr. Radomír Tichý, PhD. S cílem vyzkoušení si různých teorií za pomoci experimentů v areálu vyrostlo bě-

50

hem následujících let několik budov a dalších objektů. Některé jsou k vidění dodnes. Areál pak sloužil a stále slouží k dalším experimentům, nyní především již mnohem menšího typu. Od roku 2000 je všestarský archeopark přístupný školním exkurzím. Od léta 2011 do podzimu 2012 prošel areál kompletní přestavbou a byla zde vybudována hlavní budova. 15. 1. 2013 byl archeopark slavnostně otevřen.

Během návštěvy archeoparku se můžete seznámit se životem pravěkých lidí nejen na našem území. Hlavní budova má tři patra, kde se nacházejí především stálé expozice. V přízemí hned za recepcí návštěvník projde

ARCHEOLOGIE projde kolem modelu archeologického výzkumu a vkročí do jeskyní s malbami, dále pokračuje kolem vodní nádrže do těžebních jam na pazourek a své putování podsvětím zakončí v megalitické hrobce. Po schodech pak lze vystoupat do prvního patra týkajícího se denního života pravěkých lidí. Tomuto patru vévodí velký model s ukázkou různých činností a staveb z jednotlivých období.

Po stěnách jsou pak tematické obrazy s replikami na-lezených artefaktů. V prvním patře se také nachází dílna, kde se děti mohou věnovat různých tematickým činnostem, a výstavní sál. Následně je možné navštívit další patro, „nebe“, ze kterého je možné nahlédnout na model krajiny z ptačí perspektivy. Stěny tohoto patra jsou lemovány obrazy a replikami předmětů dle chronologického vývoje pra-věku. Z prvního a druhé patra je vidět venkovní areál, který je také možné navštívit.

Nacházejí se zde konstrukcí pravěkých budov z doby kamenné, bronzové a železné; stavbám vévodí velký kruhový rondel.

Archeopark je možné navštívit během celého roku. Školní exkurze se mohou objednávat během školního roku na všední den, široká veřejnost se objednávat nemusí a do archeoparku může přijít mimo letní prázdniny vždy o víkendu a o letních prázdninách od úterý do neděle vždy mezi 9 a 17 hod (více viz web archeoparku).

Každý měsíc, přibližně o druhém či třetím víkendu, archeopark ožívá za pomoci studentů archeologie z Filozofické fakulty UHK a dalších archeologických nadšenců, kteří mají v celém areálu svá stanoviště a ukazují či předvádějí různé aktivity. Takový víkend má vždy své téma a několikrát denně je připravena speciální přednáška. Součástí oživených dnů je i dětská dílna, kde si děti mohou vyrobit tematický předmět. Nejbližší víkendová akce se bude konat 11. – 12.

6. 2016 a jejím tématem jsou Lovci mamutů.

Prohlídka trvá přibližně 2 – 3 hodiny, kdo chce, může samozřejmě v areálu pobýt delší dobu. A kdo by měl zájem dozvědět se po pravěku také o něčem „méně starém“, může zajet do nedalekého Chlumu a navštívit zde památník a muzeum bitvy u Hradce Králové, ke které došlo v roce 1866.

Bc. Klára Burianová

Zdroj: http://archeoparkvsestary.cz/ archeopark.html

51

ARCHEOLOGIE Chystané konference Katedry archeologie FF UHK Archeologická studentská konference 2016 První konference studentů Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové se uskuteční 14. června 2016 v Objektu společné výuky Univerzity Hradec Králové. Téma konference je široké, jistě zde bude mnoho zajímavých příspěvků.

Přijít se může podívat kdokoli, jen musí včas napsat, že se konference zúčastní jako pasivní posluchač.

Hradecké klasické rozhovory 2016 (Col-loquia classica Reginaehradecensia 2016) Konference katedry archeologie se uskuteční 26. června 2016 v Objektu společné výuky Univerzity Hradec Králové. Tématem jsou výrobní technologie v antickém období s přihlédnutím na oblast antického Středomoří a přilehlých oblastí.

Bc. Klára Burianová

52

POLITOLOGIE Na hradecké „fildě“ zasedala poslanecká sněmovna Zkušební kolo projektu Simulace jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uspořádal na půdě Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové v pátek 18. března 2016 Politologický klub FF UHK .

Jedenáctka studentů katedry politologie si vyzkoušela, jak probíhá legislativní proces a jak je důležité obhájit své myšlenky a nápady před lidmi s různými názory. Akci zahájil dr. Jan Outlý z Katedry politologie FF UHK, který pohovořil o principech parlamentní demokracie a zmínil některé „prohřešky“ českých politiků.

Po jeho projevu následovalo povolební vyjednávání a sestavování vládní koalice. Během hlasování o důvěře nové koalice se strhla první roztržka, a to když si jednotliví poslanci brali přestávky

na jednání svého klubu, a snažili se tak zvrátit hlasování o nově vzniklé koalici. Důvěru studentské sněmovny nakonec získaly strany ANO, ODS a TOP 09.

Po krátké přestávce došlo na schvalování programu schůze. Poslanci si odhlasovali, že jako první bod budou projednávat zákon, který budí rozporuplné reakce i v reálu, tedy zákon o zákazu kouření.

Během rozpravy došlo na slovní napadání, na které jsme zvyklí při sledování jednání skutečné sněmovny, i tradiční „ohánění se“ grafy a tabulkami. Avšak nakonec sněmovna návrh přijala silnou většinou

53

POLITOLOGIE a poslanci přešli na druhý bod, kterým byl návrh zákona z pera poslance za hnutí Úsvit, který představil zákon o přímé odvolatelnosti zastupitelů a starostů. Po rozporuplné rozpravě sněmovna návrh zákona zamítla hned v prvním čtení.

principy parlamentní demokracie studentům. Proto se Politologický klub FF UHK bude snažit v dalších letech uspořádat tuto akci pro žáky středních škol. Středoškoláci tak budou mít možnost vyzkoušet si práci poslance a zjistit, jestli je parlament opravdu jenom „žvanírna“, jak je nám v dnešní době od některých politiků prezentováno, nebo jestli je parlamentní diskuze důležitá.

Jménem organizátorů akce chci poděkovat všem „soutěžícím“ a všem, kteří při realizaci přidali ruku k dílu.

Srdečný dík patří i vedení filozofické fakulty za podporu při přípravě tohoto projektu.

Za Politologický klub FF UHK

Jakub Tomek

Organizační tým, který se skládal ze studentů politologie, hodnotil široké spektrum okruhů. Od věcné diskuze po vznesení pozměňovacích návrhů.

Hodnotící tým nakonec dospěl k názoru, že zkušební simulaci vyhrála opoziční strana ČSSD, která vznesla několik pozměňovacích návrhů k zákonům a byla aktivní v rozpravě.

Cílem tohoto projektu je do budoucna představit politiku a

54

SOCIOLOGIE Masifikace vysokoškolského vzdělání Rád bych se vrátil k minulému číslu, kde jsme se dotkli tématu souvisejícího se školstvím a zamyslel se nad ním z trochu odlišného pohledu. Problematika vzdělání je u nás každopádně poměrně často probíranou záležitostí. Ať již v médiích, mezi občany, nebo mezi aktuálně studujícími i absolventy. Dlouhá cesta za dosažením co nejvyššího vzdělání pro nás všechny začíná tím základním, tedy již na základních školách. Bohužel už od tohoto prvotního kroku nejsou úplně všechny rysy českého školství ideální. Dle mého soudu je velký kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými základními školami (toto platí i pro střední a vysoké školy), v jedné třídě se učí často příliš mnoho dětí, relativně často se vyskytuje šikana či alespoň pohrdání a posměšky vůči talentovanějším dětem. Obecný rys naší společnosti je takový, že ti méně úspěšní či schopní se snaží nějakým způsobem „podkopnout, srazit“ ty, kteří jsou více úspěšní. To je samozřejmě velký problém, který je jen obtížně řešitelný. Dalším negativním jevem je zaměření se našeho školství na všeobecné vzdělání, bez spojení s praxí a s reálným životním fungováním každého z nás. Absence praxe se projevuje

především na mnohých středních školách, ale bohužel také na vysokých školách. Důraz je kladen spíše na učení se věcí nazpaměť, než na praktické užití získaných vědomostí v řešení konkrétních situací. Dále dle mého chybí výuka základní ekonomické gramotnosti, a oproti Asii a tamnímu školství je také kladen daleko větší důraz na individuální prosazení se, na úkor kolektivní práci a kooperaci v týmu, tak, aby i nejslabší „článek“ skupiny měl šanci se zlepšit a dosáhnout díky týmové spolu-práci lepších a efektivnějších výsledků. Podobný důraz na osobní prospěch a dosažení co největšího úspěchu jednotlivce je kladen například i ve Spojených státech amerických (či ve státech západní Evropy), jen s tím rozdílem, že v USA či v Anglii a v Německu je dáván mnohem větší akcent právě na praktické dovednosti a stáže ve firmách, kde si budoucí potenciální zaměstnavatelé mohou ověřovat schopnosti daného studenta jednat a myslet samostatně a inovativně. Toto v České republice spíše chybí, ač se to nepatrně zlepšuje a tyto západní trendy nás nepochybně budou i nadále více a více ovlivňovat.

Podle mého názoru je hlavním cílem většiny studentů (nebo alespoň jejich rodičů) dosáhnout vysokoškolského titulu a co největší „titulové úrovně“. Bohužel v souvislosti s masifikací vysokoškolského vzdělání je

55

SOCIOLOGIE

jednak příliš mnoho lidí s titulem z oborů, které nejsou v současnosti natolik atraktivní a naopak příliš málo technicky vzdělaných absolventů, z tohoto důvodu chybí firmám zejména schopní studenti z technicky zaměřených oborů. Jinými slovy, boom vysokoškolského vzdělání tu je, ale větší počet studentů si volí obory humanitně zaměřené, které jsou samozřejmě také nepostradatelné a pro společnost i zemi značně přínosné, na druhou stranu bohužel současný svět a ekonomika si žádá spíše ony technicky uvažující absolventy. Mnoho studentů také jde na vysokou školu s tím, že na ni větší či menší část z nich reálně nemá, nebo by mít alespoň neměla. To je problém, který způsobuje právě ona touha po vzdělání, kterou povzbudila jednak Sametová revoluce a přechod na de-

56

mokracii, což nepochybně umožnilo více studentům studovat obor, který jim nejvíce vyhovuje. Dříve totiž byla praxe taková, že pokud daný student neměl rodiče členy KSČ, dost často se dostal jen na „obory druhé kategorie“, a některé obory se před rokem 1989 neučily vůbec. Dalším faktorem, který podporuje masifikaci je existence příliš mnoha vysokých škol. Máme jich na počet obyvatel tuším dokonce nejvíce v celé Evropě. V tomto by bylo třeba se zamyslet a zrušit akreditace těm školám, které si ji objektivně nezaslouží, také soukromých vysokých škol je po mém soudu až příliš. Dále by určitě pomohlo zavedení školného na vysokých školách, což by omezilo studování jen na základě pragmatického uvažování a touze po tom mít statut studenta a nemuset tak platit zdravotní a sociální pojištění a užívat si i dalších výhod s tím spojených. Navíc by si studenti svého studia daleko více vážili

SOCIOLOGIE a peníze od nich by mohly významně posloužit k financování školství, které je u nás peněžně značně podhodnoceno a prostředky chybí k tomu, aby si školy mohly dovolit zaměstnávat více akademiků, nakupovat moderní vybavení, vydávat více odborných publikací a podobně. Samozřejmě, že sociálně slabší studenti by od školného nějakým způsobem měli být ochráněni, ale ostatní by dle mého soudu platit nějakou přiměřenou sumu měli. Je to ostatně běžné v mnoha zemích západní Evropy, ke kterým se tak moc chceme přiblížit a dohnat je, ale tak málo toho mnohdy k tomuto potenciálnímu „dohánění“ reálně činíme.

Na druhou stranu, masifikace vysokého školství samozřejmě není jen a pouze negativní, a navíc postihla mnohé země. Například v Japonsku velmi vzrostlo procento vysokoškolsky vzdělaných a po prohrané druhé světové válce, právě rozšíření vysokoškolsky vzdělaných občanů, velmi přispělo k ekonomické prosperitě, které se mnohdy přezdívá „japonský ekonomický zázrak“. “. Domnívám se, že pokud by tato masifikace vysokoškolského vzdělávání byla státem alespoň do určité míry korigována, tzn., že by mohl jen určitý počet studentů studovat ten který obor, mohl by

tento jev přispět k prosperitě naší země. Myslím si totiž, že ten, kdo má vystudovanou vysokou školu, by měl být alespoň potencionálně velkým přínosem pro svou zemi. Vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou obecně méně náchylní k možným manipulacím, k páchání trestných činů, jsou méně radikální ve svém chování a smýšlení, jednají více konzistentně, uvědomují si věci, které mnohým jiným lidem unikají a podobně. Na druhou stranu je nepochybně nutné zajistit, aby ti, jež vysokou školu studují, si své budoucí tituly opravdu zasloužili, aby byli nuceni aktivně studovat a věnovat se oborům, které si zvolili tak, aby z vysokých škol vycházeli skuteční odborníci a ne jen lidé s diplomy v ruce, ale jen s pramalými znalostmi v hlavách. To je velký problém a je obtížné zajistit, aby na všech vysokých školách v zemi panovaly obdobné „minimální“ podmínky, a aby studenti ze všech škol měli pokud možno podobné znalosti. Proto je nutné některé školy zrušit, nebo alespoň omezit škálu oborů jen na ty, na které má ta která vysoká škola skutečné kapacity a odborníky. V opačném případě totiž budeme mít, obávám se, „mnoho povolaných, ale málo vyvolených“. A nedovedu si před-stavit, že bez reálných znalostí bude stačit jen doklad o dosažení určitého stupně vzdělání.

Filip Maťha

57

PED. DNY Pedagogické dny na UHK byly tradičně velmi úspěšné Učitelé na celém světě slaví svůj svátek v březnu. Nejinak tomu je na PdF UHK, kde oslavy probíhají celý týden, a to v rámci tzv. Pedagogických dní.

Při těch letošních jsme byli svědky mnoha zajímavých akcí, koncertů, workshopů a přednášek.

Zajímavé akce byly návštěvníkům servírovány od prvního dne. Všem zůstane dlouho v srdcích beseda s Věrou Čáslavskou, která sršela energií a nešetřila dobrým slovem. Zajímavou akcí byl také D-DUR (Den dětí, učitelů a rodičů), kdy studenti učitelství pro první stupeň připravili zábavné odpoledne pro více než stovku dětí. Večer fakulta doslova duněla při koncertu skupiny Mastix, na který do kampusu přišlo přibližně pět set diváků.

Za hlavní den Pedagogických dní je vždy považována středa. Nejinak tomu bylo i letos.

58

Středeční dopoledne vyplnila tradiční konference KKNS, tentokrát zaměřená na evropské hranice. Odpoledním vrcholem však byla přednáška významného světového badatele prof. Martina Hilského, který svou celoživotní práci zasvětil Wiliamu Shakespearovi a jeho dílu. Vše vrcholilo večerním koncertem ve Filharmonii.

Pedagogické dny jsou také příležitostí jak poděkovat partnerům fakulty, což demonstruje každoroční veletrh partnerů a spolupracujících organizací.

Mgr. Václav Víška, Ph.D.

59

KVÍZ Předání knihy Na redakční radě 5. 4. byla vítězi předána kniha Kudy do pohody od Karla Nešpora, kterou do našeho kvízu věnovalo nakladatelství Portál.

Tímto mu děkujeme a přejeme vítězi Bc. Jakubu Sencimu příjemné počtení a zároveň hodně štěstí do dalších soutěží a celkově studijního i osobního života.

60

KVÍZ Odpovězte správně na 5 otázek a vyhrajte hodnotnou cenu. Správné odpovědi posílejte na adresu skrz.nasksrz@seznam.cz Losovat budeme vždy jednoho výherce.

A.

1848

4. Ve kterém městě se v březnu letošního roku konal sjezd studentů historie?

B.

1867

A.

v Brně

C.

1883

B.

v Nitře

C.

v Ústí nad Labem

1. Ve kterém roce došlo ke vzniku Rakouska - Uherska?

2. Která země je pověstná býčími zápasy, flamencem?

A.

Řecko

B.

Portugalsko

C.

Španělsko

3. Kolik Lucemburků vládlo na českém trůně?

A.

4

B.

5

C.

6

5. Který z těchto členů redakční rady nestuduje Politologii?

A.

Jakub Tomek

B.

Jakub Sofka

C.

Filip Maťha

Cenu do našeho kvízu darovalo nakladatelství Portál, za což děkujeme.

Všem zúčastněným přejeme hodně štěstí!!

Bc. Tomáš Rell

61

ZÁVĚREM Pavel Vacek kandidátem pedagogických fakult do Národního akreditačního úřadu V dubnu se konalo zasedání Asociace děkanů pedagogických fakult České a Slovenské republiky, které tentokrát hostila PdF Masarykovy univerzity v Brně. Naši pedagogickou fakultu reprezentoval Pavel Vacek, děkan fakulty se svým statutárním zástupcem Václavem Víškou. Vedle běžné agendy byla řešena aktuální té-mata, jako je inkluze, kariérní systém učitelů, financování vysokých škol a zejména pedagogických fakult, změna zákona o vysokých školách apod.

62

Důležitou částí jednání byla nominace docenta Pavla Vacka jako kandidáta do patnáctičlenného Národního akreditačního úřadu.

Nominovaný byl jednohlasně všemi pedagogickými fakultami v zemi. Docent Vacek by po svém zvolení spolurozhodoval o tzv. institucionálních akreditacích vysokých škol v České republice. Pro naši fakultu a pana děkana Vacka je to velká událost. Za nominací stojí devět silných fakult, které zabezpečují učitelské vzdělávání v zemi.

Mgr. Václav Víška, Ph.D.

MEDAILONKY Představujeme se ...

Na závěr tohoto čísla našeho časopisu jsme se rozhodli, že bychom vám rádi představili jednotlivé členy naší redakční rady.

Bc. Jakub Sofka Na filozofické fakultě naší univerzity studuji magisterský obor historie a na pedagogické fakultě učitelství pro střední školy obory dějepis a základy společenských věd Můj oblíbený citát je: „Historie ke mně bude laskavá, protože ji mám v úmyslu psát.“ Winston S. Churchill Mezi mé zájmy patří historie, politika, četba, detektivky, soutěže či filmy.

Mgr. Václav Víška, Ph.D. V současné době pracuji jako proděkan pro studijní záležitosti na PdF UHK, kde jsem také statutárním zástupcem děkana. Vystudoval jsem učitelství, obory český jazyk a občanská výchova pro 2. stupeň ZŠ.

Můj oblíbený citát je:

„Člověk buď nesní vůbec, anebo zajímavě. Musíme se naučit tak bdít buď vůbec anebo zajímavě.“ Friedrich Nietzsche Mezi mé zájmy patří sport, literatura, rodina či cestování.

63

MEDAILONKY Jakub Tomek Na filozofické fakultě naší univerzity studuji bakalářský stupeň oboru politologie.

Můj oblíbený citát je: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ Edmund Burke Mezi mé zájmy patří četba historické literatury, příroda a přátelé.

Bc Tomáš Rell Na pedagogické fakultě naší univerzity studuji učitelství pro SŠ ve dvojkombinaci český jazyk a literatura a základy společenských věd.

Můj oblíbený citát je: „Kdo zapomene svou minulost, bude nucen ji prožít znovu.“ George Santayana Mezi mé zájmy patří hokej, politologie, historie a četba.

64

MEDAILONKY Bc. Simona Šilhánová Již čtvrtým rokem studuji učitelství na PdF UHK a to konkrétně se zaměřením na český jazyk a literaturu a občanskou výchovu pro 2. stupeň ZŠ.

Můj oblíbený citát je: „Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“ William Shakespeare Mezi mé zájmy patří četba, vedení kroužků pro děti, české filmy, přátelé

Bc. Miroslav Beneš Od konce září loňského roku studuji navazující magisterské studium učitelství pro SŠ na naší pedagogické fakultě. Mými obory jsou český jazyk a literatura spolu s dějepisem.

Můj oblíbený citát je:

„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto.“ Antoine de Saint-Exupéry Mezi mé zájmy patří historie, literatura, turismus.

65

MEDAILONKY Bc. Ivana Havlová Občanská výchova spolu s českým jazykem a literaturou, to jsou obory, které studuji na PdF v programu učitelství pro 2. stupeň základních škol.

Můj oblíbený citát je: „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich Mezi mé zájmy patří lyžování, běh, výtvarné umění

Bc. Tereza Kuncová Na naší univerzitě a její PdF studuji učitelství pro 2. stupeň základních škol ve kombinaci Základy společenských věd a český jazyk a literatura.

Můj oblíbený citát je: „Teď, když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jediné. Naučit se žít na Zemi jako lidé.“ George Bernard Shaw Mezi mé zájmy patří četba, tanec a běh

66

MEDAILONKY Filip Maťha Na své Alma mater, kterou je naše filozofická fakulta studuji bakalářské stupně oborů sociologie a politologie.

Můj oblíbený citát je: „Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich Mezi mé zájmy patří četba, cestování, přátelé, tvorba časopisu a divadlo.

Odborní poradci

Další redaktoři

Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová (FF UHK)

Bc. Klára Burianová

Mgr. Václav Víška Ph.D. (PDF UHK)

Jan Malý Michaela Strelníková Anežka Pařízková

Redakční rada

Daniel Petříček

Šéfredaktor

Bc. Jakub Sofka

Český jazyk a literatura

Bc. Tereza Kuncová

Filozofie a spol. vědy

Bc. Ivana Havlová

Historie

Bc. Miroslav Beneš

Pedagogika a psychologie

Bc. Simona Šilhánová

Politologie

Jakub Tomek

Sociologie

Filip Maťha

Stálé rubriky

Bc. Tomáš Rell

67

Děkujeme Filozofické a Pedagogické fakultě UHK za podporu v uplynulém akademickém roce.

Zdroje obrázků: www.mystika.info - Titulní strana - Karel IV. www.ceskatelevize.cz - Titulní strana - František Josef I. www.zlataky.cz - Titulní strana - Vilém I. www.spektrumzdravi.cz - Stalo se - anorexie www.idnes.cz - Stalo se - Michal Beránek www.posters.cz - Téma - Karlův most www.naseprahacentrum.cz - Téma - Karolinum www.svaty.estranky.cz - Téma - Karel Veliký www.karel-Iv2.webnode.cz - Téma - Anna Svídnická www.cruxnow.com - Téma - papež Urban V. www.vatikan.svetadily.cz - Téma - Vatikán www.koniggratz1866.eu - Téma - Logo přes celou stranu, bitevní výjev www.novinky.cz - Rozhovory - foto profesor Kuča a docent Vaníček www.tema.novinky.cz - Do Evropy - Řecko, Španělsko www.interstudytours.com - Do Evropy - Portugalsko www.flickr.com - Bánská Bystrica - socha barona Balassa www.portal.cz - Recenze - logo, obaly knih www.penize.cz - Politologie - ideologie www.dailylife.cz - Politologie - ideologie www.primat.cz - Politologie - demokracie www.my-fantasydream.blog.cz - Politologie - strach

www.lidovky.cz - Sociologie - školství www.wikipedie.cz - Téma - Karlštejn, Avignon, Karel V., mapa Rakouska Uherska, mapa Německého císařství, Archeologie - archeopark Všestary www.s346.photobucket.com - pero www.hudba-veruska.blog.cz - křivka