Skrz naskrz - Vánoční speciál by Skrz naskrz

OBSAH

Vánoční speciál ROČNÍK 1. PROSINEC 2015

Studentský multioborový časopis vydávaný pod záštitou PdF a FF UHK

OBSAH Úvodník

Stalo se

KČJL k tématu

KPOL k tématu

Vánoční příměří

Jakub Jan Ryba

Vánoční zvyky a tradice

Tradice vánočních setkání

Prožít nebo přežít?

Netradiční rozhovor o pohádkách

Recepty

A náš názor na Vánoce?

Z kultury

Představení oboru- JLK

Do Evropy

Cizinci u nás

Z politologie

Ohlédnutí za minulým číslem

Co si Evropa nadělila pod stromeček?

S. O. S.

Kvíz

ÚVODNÍK Vážené čtenářky, vážení čtenáři, srdečně vás vítám u dalšího čísla našeho multioborového časopisu. V minulém čísle jste měli možnost přečíst si o migraci z pohledu různých oborů. Tentokrát vás seznámím s naším speciálním číslem, které se věnuje trochu odlehčenému tématu nadcházejícím Vánocům. Jistě vás od předvánočního a zápočtového stresu odreagují články o vánočních pohádkách či zvycích, snad vás zaujme pohled na Vánoce za první světové války, třeba si doma ukuchtíte dobrý pokrm nebo nápoj dle vánočních receptů. Zároveň se ale můžete také těšit na pravidelný vhled do aktuálních kulturních akcí, zábavný kvíz a mnoho dalšího. Udělejte si tedy pohodlí, ať už sedíte ve škole, nebo čtete náš časopis u počítače. Prolistujte si ho hezky „skrz naskrz“, doufám, že vás na Vánoce příjemně naladí a že si u něj odpočinete. Pokud máte nějaké připomínky nebo podněty

k našemu časopisu, budeme velmi rádi, když nám je pošlete na naši emailovou adresu: skrz.naskrz@seznam.cz. Naše milé čtenářky, naši milí čtenáři, přejeme Vám klidné prožití vánočních svátků i silvestrovských oslav nového roku v kruhu rodinném i přátelském. Za redakční radu Bc. Tereza Kuncová

STALO SE Stalo se Pojďme se i tentokrát společně ohlédnout za událostmi tohoto měsíce, které se na naší univerzitě případně ve městě odehrály. Exkurze na Hrádek u Nechanic V pátek 4. 12. 2015 proběhla exkurze Studentského historického klubu na státním zámku Hrádek u Nechanic, kde se účastníci zájezdu blíže seznámili s vánočními zvyky a výzdobou v zámeckém prostředí. Krásně vánočně vyzdobené zámecké interiéry se tak staly kouzelným prostředkem k posílení vánoční nálady a chuti na cukroví. Díky zpřístupnění zámecké kuchyně byla i tato tužba naplněna a korunována dokonce ochutnávkou vánočního punče.

Tradiční pasování prváků aneb Beánie 2015 I letos se již tradičně odehrály Beánie, které se konaly 9. 12. v Country klubu Lucie. Účast byla velmi hojná, program bohatý a atmosféra uvolněná.

Akce samozřejmě neopomenula tradiční pasování studentů prvních ročníků do cechu historiků, vyhlášení neoblíbenějšího vyučujícího historického ústavu, kterým se letos stal doc. Ondřej Felcman, CSc., ani předání pomyslné štafety v pořádání Beánií pro další rok. Tuto funkci na sebe letos vzali Bc. Monika Kabešová a Bc. Jiří Ducháček.

STALO SE Přednáška Sabiny Slonkové pořádaná politologickým klubem Politologický klub pořádal 10. 12. besedu s investigativní novinářkou Sabinou Slonkovou. V úvodu zmínila Opoziční smlouvu, která podle ní ovlivňuje naše životy dodnes. Zmínila také mapování ruského vlivu v České republice, na kterém se v poslední době podílí. V průběhu besedy došlo i na dotazy týkající se povolování či zakazování internetových diskusí pod články, i na její krátké působení coby šéfredaktorky MF Dnes, poté co vydavatelství MAFRA koupil Andrej Babiš.

Výstava o Vánocích v Evropě pořádaná Městskou knihovnou Hradec Králové

Městská knihovna v Hradci Králové uskutečnila výstavu, která pojednává o vánočních svátcích v různých zemích světa. Děti ze základních škol vytvořily vlastnoručně ozdoby na vánoční stromečky, které do knihovny zaslaly společně s informacemi o tom, jak se v jejich zemi slaví Vánoce. Ozdoby jsou k vidění na dvou ozdobených stromcích, výstava dále obsahuje několik panelů s fotografiemi a texty, které děti zaslaly. Výstava je k vidění do 7. ledna 2016 v 1. patře Městské knihovny na Wonkově ulici.

STALO SE Přednáška Jiřího věta

Pade-

Jsou dny, kdy se na naši alma mater těšíte více a dny, kdy naopak méně. Pojďme si připomenout ten pozitivnější počin, který se u nás udál. 25. listopadu nás poctil svou návštěvou významný nakladatel a knižní spisovatel, pan Jiří Padevět. Přijal pozvání sociologického klubu a myslím, že přispěl svými postřehy a znalostmi k rozšíření obzorů všech, kteří jsme se rozhodli středeční podvečer strávit na přednášce a nikoli třeba na pivu. V přednášce se dotkl všech zajímavostí a dostal se i k současným otázkám terorismu, kdy upozornil, že teroristé jsou v očích nás masovými vrahy, ale pro jiné „božími bojovníky“. Jinými slovy ani svět není černobílý a výzvy, které nás čekají, jsou v mnohém jen velice těžko řešitelné. Poznatků padlo nesčetně, stejně tak jako zvídavých dotazů, nejen na situaci v Sýrii, která je dle Padevěta řešitelná jen určitou

kooperací mezi USA a Ruskem a dalšími spojenci. K otázce šíření demokracie byl nás host skeptický. Šíření demokracie v mnohém stojí a padá s tvrzením že „demokracie spolu neválčí“, které je dle Padevěta pravdivé, leč šíření demokracie nesmí být násilnou cestou. Upozornil jsem ho, že i my jako Evropané jsme udělali řadu chyb, například v Africe jsme kolonizací a dekolonizací doslova „za každou cenu“ vytvořili řadu problematických a také nestabilních států. Podle soudu Padevěta, ale není důvod být přehnaně sebekritický. Otázek a odpovědí bylo mnoho. Některé je třeba si klást neustále a především si na ně sami odpovídat. Advent a vánoční čas je tu, je to příležitost k rozjímání a přemýšlení. Přednáška přinesla mnoho podnětů. Děkuji za účast i za věcné dotazy, děkuji i panu Padevětovi a těším se snad na další setkání v příštím roce.

TÉMA Čas na odpočinek aneb Dickensova Vánoční koleda Vánoční čas je pro mě obdobím, kdy si ráda sednu a odpočinu u voňavé svíčky a čaje, při jemné záři vánočních světýlek, otevřu si knihu a pořádně se začtu. Mezi takové kouzelné chvíle by se dala počítat má nedávná cesta vlakem. Měla jsem krásný výhled na zasněženou krajinu za okny a v klíně mi ležela otevřená Vánoční koleda od Charlese Dickense. Od tohoto anglického spisovatele 19. století známe hlavně Olivera Twista, Kroniku Pickwickova klubu nebo Davida Copperfielda. Na střední škole nás učili, že odrážel stav anglické společnosti s jejími pracujícími dětmi a sirotky. Tato vánoční pohádka je ale od jeho klasik trochu odlišná. Tak zaprvé – objevují se zde duchové. Na začátku knihy nás Dickens poučuje, že „Vodral byl nebožtík. O tom nelze vůbec pochybovat – ani v nejmenším.“ Jenže právě tento nebožtík Vodral se jako duch zjeví na Štědrý večer hlavní

postavě, bezcitnému, lakomému mrzoutovi Ebenezeru Vydřigrošovi, a chce ho jako jeho bývalý obchodní partner a hlavně přítel pomoci od posmrtného trápení, ke kterému Ebenezer svým životním postojem směřuje. Ebenezeru se postupně zjeví tři duchové duch minulých, přítomných a budoucích Vánoc, ukazují mu výjevy z života obyčejných lidí i jeho známých, připomínají mu veselé časy z mládí, na které již dávno zapomněl a varují ho hrozivými vidinami budoucnosti. Právě duch budoucích Vánoc na Ebenezera zapůsobí nejvíce. Jistě nemusím psát, že nakonec se hlavní postava poučí a polepší, ale jak toho duchové dosáhnou, to si přečtěte sami. Vánoční koleda se již ve své současnosti stala velmi oblíbenou a kritikami chválenou knihou. Dickens se v ní snaží zejména poukázat na nešvary skrblíků. Ukazuje, co vše může člověk časem ztratit, pokud

TÉMA začne lpět více na penězích a hmotných věcech, než na svém srdci a duši. Navádí k zamyšlení, zda snad také my sami občas nezapomínáme na lásku a přátelství. Právě k tomu se také nejvíce hodí čas vánoční, ve kterém si lidé mohou připomenout, jak je krásné sejít se jako rodina, obdarovat se – nejen dárky – a užít si tu kouzelnou atmosféru Vánoc. Pokud se vás Dickens na začátku knihy chytí, už se vás nepustí. Snaží se být čtenáři stále na blízku, vztah mezi spisovatelem a čtenářem bere vážně, důvěrně, o čemž svědčí i jeho věta:„… octl se tváří v tvář nepozemskému návštěvníkovi, který je rozhrnul (pozn. redakce – záclony) – v takové blízkosti, jak blízko mám tuhle chvíli já k vám, a já vám v duchu stojím těsně po boku.“ Zčásti děsivou pohádku s humornými prvky vypráví poutavě, z každé stránky dýchá tajemno, snad také proto je Vánoční koleda tak kouzelná. Podle knižní předlohy existují také různá filmová či divadelní zpracování. Nádherná je stejnojmenná animovaná pohádka natočená

roku 2009, kde se za kreslenými tvářemi skrývají takové herecké hvězdy jako Jim Carrey, Gary Oldman nebo Colin Firth. Ujít byste si neměli nechat také muzikál Vánoční koleda ve Studiu DVA, kde září Karel Roden, Ivana Chýlková, David Koller a další. Osobně toto představení doporučuji, letos jsou lístky již bohužel vyprodané, a tak pokud se bude hra hrát i příští rok, určitě si kupte lístky dopředu, čeká vás skvělý zážitek. Jestli máte stejně jako já rádi vánoční chvilky, kdy si sednete a odpočinete si u knihy, určitě si ten čas udělejte a nechte se unést kouzlem Vánoční koledy. Bc. Tereza Kuncová 1

www.pbs.cz

TÉMA Pravopis, jenž nám nedá pokoj ani o Vánocích. Blíží se čas Vánoc a s ním také posílání nejrůznějších přáníček našim blízkým a přátelům. Ačkoli již několik let neposíláme klasické dopisy, ale píšeme smsky nebo e-maily, ani v nich bychom se neměli dopouštět gramatických chyb. Proto dovolte, abychom si na následujících řádcích krapet ujasnili oblasti, ve kterých se při přání krásných Vánoc nejvíce chybuje. Už od základní školy je pro velké množství lidí strašákem psaní velkých a malých písmen. I přesto, že mnozí z nás třeba věří na vánoční zázraky, tak na oblast gramatiky zjevně moc nefungují a nedá se nic dělat, základní pravidla si musíme zkrátka pamatovat. Jak to tedy je? U názvů významných dnů a svátků, jako jsou například i blížící se Vánoce, Štědrý den, Boží hod, Tři králové nebo dále Velikonoce, se píše velké písmeno. Pokud budeme psát slovní spojení šťastné prožití vá-

nočních svátků, tak zde už se píše písmeno malé.2 Chytákem se nám může zdát dvojice Nový rok a nový rok, kdy se v jednom případě píše malé n- a ve druhém velké N-. Pokud se ale nad celou věcí trochu zamyslíme, tak je naprosto logická. Nový rok, který bychom napsali s velkým N-, je pouze jedním dnem v roce, 1. ledna. Pokud tedy někomu pošleme přání, ve kterém mu budeme přát Krásné Vánoce a šťastný Nový rok, tak mu vlastně přejeme, aby měl šťastný jeden jediný den. Pokud tedy chceme, aby člověk měl šťastný celý následující rok, musíme ho napsat s malým n-.3 No a mně nyní nezbývá nic jiného, než i vám popřát příjemné prožití vánočních svátků, klidný Štědrý den plný okouzlujících pohádek, na Nový rok ať vám není po Silvestru příliš špatně a do nového roku spoustu zdraví, lásky, pohody, úspěchu a splněných přání. Bc. Simona Šilhánová 2

http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=v %C3%A1noce#bref3 3 Tamtéž.

TÉMA Období klidného adventu nebo doba „Black Friday bitek“? Začátek prosince je období zimy, adventu, ranního zpívání rorátů v kostele, doba klidu, čekání na světlo Vánoc a dlouhých nocí. Takhle nějak by nejspíš tuto dobu popsali naši předkové. Nám z toho ale zbyla jen ta zima. Dlouhé noci zaháníme hodinami před obrazovkou televize nebo počítače, chození do kostela necháváme jen na Štědrý den, čekáme spíše na dárky než na světlo, a klid, ten je to poslední, co bychom mohli chtít. Když odhlédneme od supermarketového běhu a „Black Friday bitek“, se nám studentům vybaví hlavně konec semestru, zápočtový týden a začátek zkouškového období. Také se tak těšíte? Dohánění seminárních prací, probdělé noci a nepříjemná rána: „Dnes se na to vykašlu, ta /censored/ přeci není tak důležitá! Musím dodělat tu češtinu!“ Nemluvě o dokončování pedagogických praxí: „Vážená kolegyně, děkuji za Vaši přípravu, tenhle text (co jste na něm

strávila přibližně 1,5 h svého času) se mi nelíbí, pokud se podíváte na internet (kde jste jej půl hodiny hledala) jistě něco najdete.“ Máme my to ale těžké. Co se týče samotných Vánoc, jsem před pár lety s hrůzou zjistila, že je to opravdu svátek pro děti. Nikdo jiný není tak nadšený ze stále stejných písniček, nočních tažení za cukrovím, prolustrovávání máminých skříní („Opravdu tam Ježíšek něco neschoval předem?“) a ze samotného kouzelného večera. Smutná skutečnost, že už to nikdy nebude, jaké to bývalo, na mě doléhá, čím dál víc. Ale proč vlastně? Nic už nikdy nebude, jaké to bylo, zato to bude jiné a lepší. Je hezké vzpomínat, ale je k ničemu litovat. Takže Vám přejeme milé prožití vánočních svátků, málo bojů v ochodech, protože Vánoce přece nejsou zdaleka jenom o dárcích, debetních kartách a stresu, ale jsou o sdílení, o zastavení se v tomto rušném světě a o naději. Bc. Dagmar Čížková

TÉMA Do they know it´s Chtistmas-time at all? Vědí, že jsou Vánoce? Známý to název písničky, která už několikrát měla pomoc v získávání financí na podporu Africe (v roce 1984 pro Etiopii trpící hladomorem, 2014 na boj proti ebole). Song má poukázat na problémy, které černý kontinent trápí a nelze jim bez pomoci zabránit. Jak to ale doopravdy je s Vánoci, skutečně je tam neznají? Tento obrovský kontinent (rozloha 30 221 532 km2) se nedá paušalizovat, ale s jistotou můžeme říct, že Vánoce slaví. Nachází se zde početná skupina křesťanů, takže lze najít několik společných prvků s naším Štědrým dnem. Abychom pouze neinterpretovali články, které si každý sám může vygooglit, zeptali jsme se pár afrických přátel, aby nám tento svátek popsali sami. Vstříc nám vyšli Kellz Kelly a Nancy Waceke z Keni. V Keni se shodují, že vánoční čas je pro všechny něco velmi speciálního. Je to především období strávené s rodinou. Lidé se z větších měst vracejí do svých rod-

ných vesnic, aby se potkali se všemi nejbližšími. Díky každoročním cestám stoupá cena dopravních prostředků. Vánoční čas tráví odlišně jednotlivé sociální vrstvy. Neliší se například jídlem, jak bychom si dokázali my představit, ale způsobem využití volna. Ti bohatší cestují s rodinnými příslušníky a kamarády (pokud si to můžou dovolit) na místa jako je Mombasa, MasaiMara, Amboseli, atd. Takže podobně jako Češi, kteří si přes svátky zajedou na chatu zalyžovat, Keňan si zajede do přírody na safari. Část obyvatelstva – „necestovatelů“ chodí večer 24. do kostela, kde zpívají koledy, modlí se a k tomu tančí. Čekají přes noc na 25., aby mohli přivítat Krista. Věří, že v tento den se Ježíš narodil, tak mu tímto vzdávají hold. Po kostele se šťastni odebírají domů na jídlo. Mezi typické pokrmy patří chapatis (obdoba palačinek), maso, rýže a kuře. Spoustu lidí si takové jídlo denně dovolit nemůže, tak se snaží aspoň na Vánoce si dopřát, protože to pro ně hodně znamená.

TÉMA Zároveň se oblečou do nejlepších šatů a chodí v nich ven na procházky s přáteli. Venku se vyfotí, aby si uchovali památku věčně. Během svátku se také dostane na větší akce nejen v kruhu rodinném. Například se lidé vydají na festivaly, kde společně oslavují kulturní hodnoty.

I když v každé rodině se najdou různé zvyky, na smyslu Vánoc se shodují všichni stejně. I bohatí, i chudí, pro všechny je nejdůležitější být společně s rodinou a zažít příjemně strávené chvíle plné pohody. A tak by tomu mělo být všude na světě. Šťastné a veselé! Anežka Pařízková Vojta Šmolík

www.mestohudby.cz

TÉMA Navidad en América Latina Latinská Amerika je křesťanský region, polovina světového počtu katolíků žije v Jižní Americe. Tento trend se pomalu mění – z podílu 90% katolíků v populaci se stal 69% podíl. Nejen, že přibývá protestantů, zvětšuje se také počet ateistů.5 Jaký má tento trend efekt na Vánoce se ale nedozvíme, neboť latinoameričané jako milovníci oslav všeho druhu si tuto křesťanskou tradici jen tak neodpustí. Protože křesťanské náboženství bylo do Latinské Ameriky importováno Španěly, existují mezi nimi ve způsobech slavení Vánoc jisté podobnosti. Skoro všechny národy vyrábějí betlémy, i když jim mohou říkat různě, např. v Kostarice zdobí portal orchidejemi, cypřišovými větvičkami a červenými kávovými bobulemi, v Ekvádoru nosí k pesebre dárky v podobě ovoce a žádají o požehnání, Více viz PewResearch Center, Listopad 13, 2014. Religion in Latin America: WidespreadChange in a HistoricallyCatholic Region.

v Guatemale je nacimiento součástí náboženských procesí posadas, při nichž je rekonstruována biblická cesta Josefa a Marie za přístřeším. MisadelGallo pak spojuje téměř každý latinskoamerický stát s dalšími hispanofonními zeměmi. U nás známe tuto tradici jako půlnoční mši. Španělské děti ve Štědrý den na rozdíl od našich žádné dárky nedostávají, snědí turróna jdou spát. Zcela ochuzeny ale nejsou, žádný strach, 6. ledna jim Los Tres Reyes Magos (Tři králové)6 na své pouti za novorozeným Ježíškem nechávají dárky za slámu, mrkve a ječmen pro jejich dopravní prostředky – koně a osla, na kterém jezdí Baltazar, etiopský král. V Latinské Americe děti často dostávají dárky podobně jako u nás, tedy čím dál více je moderně nosí Santa Klaus, i když mu například v Chile říkají Viejo Pascueroa protože mají úzké komíny, musí Santa lézt oknem.

Podobnou tradici udržují i například v Bolívii, Mexiku nebo Nikaragui. 6

TÉMA „Náš“ Ježíšek dárky nosí třeba v Kolumbii nebo Guatemale. Díky naklonění Země se ve většině jihoamerických zemí střídají roční období opačně než u nás. Tedy pokud chcete uniknout zimě ale ne Vánocům, Latinská Amerika je pro vás ideální destinace. Zdroj: ChristmasTraditions in Spain and Latin America. Ompersonal [online]. Buenos Aires, Argentina: Ompersonalmultimediaenglish, 1999, na [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.ompersonal.com. ar/omchristmas2/christmas.h tm. Bc. Matyáš Strnad

Připomínáme si… 16. prosince 2014 zemřel významný politolog prof. Maurice Duverger, Dr.h.c. mult.. Je autorem vědeckého pojmu poloprezidentský režim azformuloval tři hypotézy, které se týkají vztahu stranických a volebních systémů, které známe jako tzv. „Duvergerovy zákony“. Díky nim se stal předmětem kritiky dalších významných politologů, například od Arenda Lijpharta a Giovanniho Sartoriho. V letech 1989 – 1994 se stal poslancem Evropského parlamentu za Stranu evropských socialistů. Duverger celý svůj život preferoval a hájil politické systémy se silným prezidentským prvkem, který vygeneruje jasné dělení pravice – levice. Jakub Tomek

www.huffingtonpost.fr

TÉMA Vánoční příměří Psal se prosinec roku 1914, Evropa již pět měsíců válčí. Avšak také v době války se můžou dít vánoční zázraky a jeden takový se na Vánoce tohoto válečného roku stal. Na začátku této neobvyklé situace stál jeden jediný voják, který si sám pro sebe začal zpívat koledu Tichá noc. Netrvalo dlouho a k dočasnému příměří, které trvalo po dobu vánočních svátků, byli vyzváni také britští vojáci.8 Obě znesvářené strany se tedy na příměří dohodly a co více, vojáci začali slavit vánoční svátky společně. Vylezli ze zákopů do prostoru nikoho, kde spolu hovořili, měnili mezi sebou cigarety, čokoládu či jen zpívali koledy. Před zákopy se objevily nápisy Veselé Vánoce v mnoha jazycích.

JÜRGS, Michael. Malý mír ve velké válce: západní fronta 1914 : když Němci, Francouzi a Britové společně slavili Vánoce. Praha: SD, 2006, 271 s. ISBN 8086421-96-1. 8

Na druhý den, tedy na Boží hod vánoční, obě strany pohřbily své padlé spolubojovníky a následně se na některých místech sloužila mše svatá. V průběhu dne se vojáci opětovně potkávali v prostoru nikoho a na některých místech se obě strany dohodly na sehrání fotbalového utkání. Takto hovoří o nebývalém zážitku Kurt Zehmische, důstojník saského pluku německé armády: „Na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Můj saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojín Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách Německý voják zapaluje cigaretu britskému, převzato z www. idnes.cz 9

TÉMA dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce.“ 10 Taktéž druhá strana vypovídá o tomto svátečním aktu, „Dali jsme se do rozhovoru s Němci, kteří se ze všech sil snažili o dojednání příměří na celé Vánoce. Průzkumník F. Murker byl vyslán dopředu, narazil na německou hlídku, dostal sklenici whisky a několik doutníků a do týlu pak byla odeslána zpráva, že když nebudeme střílet my po nich, nebudou střílet na nás.“11 Nutno říci, že po skončení vánočních svátků se boje opětovně obnovily a vojáci, kteří ještě před několika hodinami spolu hovořili, či hráli fotbal, na sebe nyní hleděli skrze zaměřovače kulometů. Je také jasné, že tato spontánní příměří se pochopitelně nelíbila velení jednotlivých armád a proto

Vánoční příměří. První světová válka: Vzdělávací portál o 1. světové válce [online]. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, Červenec 2013 [cit. 201512-09]. Dostupné z: http://hucak.osu.cz/ww1/?p=245 11 Tamtéž. 10

také některé vojáky čekal trest. Je důležité také připomenout, že toto příměří nebylo na celé západní frontě, ale pouze na několika místech, na ostatních často boje pokračovaly. A také je důležité pohlédnout na tuto akci trochu skeptickýma očima, neboť pochopitelně během družení vojáku často došlo k vyzvědění obranných pozic nepřítele, což se následně projevilo. I přes negativní poslední řádky si oslava Vánoc na západní frontě - takový akt lidskosti a rozumu - zaslouží náš velký obdiv. Proto jsem rád, že i v současnosti si někteří tuto událost připomínají. Mimo jiné, při stém výročí Vánočního zázraku na západní frontě byla provedena menší rekonstrukce této události také na našem královéhradeckém Velkém náměstí. A obdobně tomu bylo také na náměstích po celé Evropě. Na závěr mi dovolte, abych Vám jménem svým popřál Šťastné, veselé a požehnané Vánoce a mnoho dobrého do nového roku. Bc. Jakub Sofka

TÉMA Osvícenský kantor Jakub Jan Ryba a Vánoce aneb nejen o „Rybovce“ Hej, mistře, vstaň bystře! Vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost! Krásu uhlídáš v tento noční čas! Domnívám se, že se nezmýlím, pokud budu tvrdit, že každý alespoň jednou slyšel Českou mši vánoční12 (Hej, mistře) od Jakuba Jana Ryby, nebo jsou mu alespoň známy či povědomy úvodní verše a tóny jednoho ze symbolů českých Vánoc. Tento článek by chtěl připomenout Jakuba Jana Rybu, kantora z Rožmitálu, v době, která je tomu příhodná. Většina lidí si tuto významnou osobnost na poli hudby i pedagogiky spojuje právě pro nesmírně populární „Rybovku“, jak se také jeho České mši vánoční říká, Originální titul je MissasolemnisFestisNativitatis D. J. Ch. accomodata in linguambohemicummusicam – queredacta per Jac. Joa. Rybaetc. Srov. Jan NĚMEČEK, Jakub Jan Ryba: život a dílo, Praha 1963, s. 191. 12

zejména s Vánocemi. V letošním roce si též připomínáme dvousetleté výročí od Rybovy tragické smrti. Pro kantorovu připomínku máme tedy dvojí důvod. Nicméně ač je Ryba možná znám více jako hudební skladatel, po stručném vylíčení jeho osobnosti se v následujících řádcích zaměřím spíše na Rybovu osvícenskou pedagogickou činnost ve vztahu k Vánocům. Jakub Jan Ryba byl českým venkovským učitelem, hudebníkem, hudebním skladatelem a spisovatelem. Narodil se 26. října 1765 v Přešticích. V roce 1788 se stal kantorem v Rožmitálu, kde působil až do své smrti. Byl učitelem josefínským a zároveň i vlastencem. Svoji pedagogickou činnost vykonával v duchu osvícenství, horlivě zastával tehdejší školské reformy. Byl to člověk zásadový, velice pracovitý a milující řád. Ve vzdělávání spatřoval velký význam. Snažil se povznést úroveň školství, prosadit povinnou školní docházku. Kladl důraz na četbu zejména českých knih a podporoval v dětech zájem o čtení.

TÉMA Jeho moderní a průkopnické postupy a názory se však nesetkávaly s pochopením některých z nadřízených i rodičů dětí. Ryba jako hudební skladatel napsal kolem 1500 skladeb, zejména duchovních, ale také světských. Známa je především jeho tvorba s vánoční tematikou, jako různé vánoční písně, pastorely nebo zejména mše.13 Životní pouť Jakuba Jana Ryby byla spojena s mnohými těžkostmi. Ve zhoršujícím se psychickém i fyzickém stavu, nepochopen okolím, unaven spory s nadřízenými, hmotnou nouzí, zraněn úmrtími svých dětí, uštván hrozbami ředitele panství, pod vlivem stoické filozofie Senekovy dne 8. dubna 1815 dobrovolně odešel z tohoto světa.14 Jakub Jan Ryba byl zastáncem osvícenství a jako osvícenský kantor chtěl Libuše PODLAHOVÁ a kol., 100 + 1 osobností pedagogiky a školství v českých zemích, Olomouc 2001, s. 174–175. 14 Srov. Václav SPĚVÁČEK (ed.), Jakub Jan Ryba: vychovatel našeho lidu, Praha 1984, s. 58–59. 13

převychovat a vzdělat „zaostalý, neuvědomělý a pověrčivý lid“15. Zejména se muselo začít s převýchovou dětí jakožto budoucích dědiců národa. Učitel měl podle Ryby být hlavně vychovatelem.16 Ryba velice odsuzoval pověru17, kterou jmenoval „stohlavá saň s jedem“, které už rozum srazil mnoho hlav, ale které stále zůstávalo hodně „šťáv“. Vyvrací existenci hastrmanů, divých mužů, strašidel, Meluzíny nebo čarodějnic atp.Říká, že je to jen „zděděná nevědomost aneb šálení od lstivých šíbalů a šeredných mamičů“ a „babské povídačky“.18 19

Jan NĚMEČEK, Z didaktických prací Jakuba Jana Ryby, Dějiny pedagogiky 4, 1958, s. 468–478, zde s. 470. 16 Tamtéž. 17 Ryba tu také vycházel z různých nařízení a školních oběžníků pro potírání pověr. Srov. Tamtéž, s. 472. 18 Tamtéž, s. 472–3. 19 levaprava.cz 15

TÉMA O škodlivosti pověr Ryba vykládá v Kancionálku pro českou školní mládež20 a také v knížečce Radovánky nevinných dítek o Vánocích.21 Zaměřuje se hlavně proti adventním či vánočním pověrám a zvykům – Mikuláš s čerty, Lucky nebo i klasické štědrovečerní obyčeje. Argumentuje tím, že Mikuláš s čerty, někdy i se smrtí, nebo Lucky při svých obchůzkách mohou způsobit mnoho špatného.22Radovánky jsou psány formou rozhovoru mladších sourozenců se starším bratrem.23 Děti si zde vyprávějí, že se moc těší na Vánoce. Jedno z nich však praví, že se mu Advent „tak tuze nelíbí, ani mě velikou radost nedělá, Jakub Jan RYBA, Kancionálek pro českou školní mládež, obsahující nábožná, mravná a rozličná dobrá a užitečná naučení mládeži podávající zpěvy od J. J. Ryby, Praha 1808. 21 Jan Jakub RYBA, Radovánky nevinných dítek o Vánocích, Praha 1934. V Kancionálku se vánoční době věnuje v oddíle Známky. Srov. Jan NĚMEČEK, Jakub Jan Ryba, c. d., s. 45. 22 Jan NĚMEČEK, Z didaktických prací, c. d., s.472. 23 Tamtéž. 20

[...] protože chodí Mikuláš a Lucie“. Jiné odpovídá: „U nás přestává mikulášství a luciášství. Můj tatínek říkává: Kdo chce ze svých dítek mrzáků a báznivců nadělati, ten ať přivádí na ně Mikuláše a jiné hastrochy. Já ale chci ze svých dětí zdravé a srdnaté děti mít, aby Bohu, vlasti, obci a člověčenství platně sloužiti mohly.“24 Ryba vypráví příklad, kdy jednu děvečku znenadání začal mrskat čert. Ona ho celého leknutím opařila vařící vodou z hrnce, který zrovna držela. Jinoch-čert pak po dvou týdnech v hrozných bolestech zemřel a dívka byla stižena padoucnicí (epilepsie).25 Ryba jednotlivé štědrovečerní zvyky a pověry nevyjmenovává. Nechce, aby kalily a hyzdily čistou radost z narození Ježíška. Říká, že pověra je „porušitelka pravé nábožnosti, lásky k Bohu a bližnímu, mořitelkyně srdce a mysli, záhubkyně ctnosti,

Citováno podle Václava SPĚVÁČKA (ed.), Jakub Jan Ryba: vychovatel, c. d.,s. 137. 25 Jan NĚMEČEK, Z didaktických prací, c. d., s.472. 24

TÉMA tyranka rozumu, dračice čisté radosti a spokojenosti a loupežnice zdraví a věku.“26Také kritizuje různou nevázanost a mravní zpustlost ve vánoční době, což vedlo úřady k tomu, aby půlnoční mše byla přeložena na jitřní dobu.27 S tím odsuzuje i vánoční koledování dětí28, přičemž vychází i z úředního zákazu.29 V jeho školních denících30 nacházíme něko26

Tamtéž. Jan NĚMEČEK, Jakub Jan Ryba, c. d., s. 45. 28 Mezi třemi významy slova koleda Ryba uvádí: „Radovánky dětí, které druhý svátek vánoční sem tam po domech chodíce rozličnými zpěvy v mateřském jazyku vánočního dárku, což i koledou nazýváme, hledají.“ Srov. Václav SPĚVÁČEK (ed.), Jakub Jan Ryba: vychovatel, c. d., s. 135. 29 Oběžníkem z 28. 2. 1789 bylo zakázáno dětem mj. „svévolné klouzání na ledě“, „chodit o Mikuláši a Třech králích v oblečení koledou.“ Též bylo zakázáno podle guberniálního nařízení z 12. 2. t. r. koledovat iučitelům. Novoročné měl kantor dostávat od obce hromadně, neměl je vybírat osobně. SrovJan NĚMEČEK, Jakub Jan Ryba, c. d., s. 242, pozn. č. 9. 30 Tyto deníky vedl Ryba podle státního nařízení, je to obdoba 27

lik záznamů o zákazu koledování. „23/XII. [1791] Školním dětem bylo co nejpřísněji zakázáno koledovat o vánočních svátcích. [...] 28/XII. Po vyučování bylo obžalováno několik dětí, že koledovaly. Těm, které přestoupily zákaz, uložen přiměřený a spravedlivý trest, což pobouřilo mnohé nerozumné rodiče, chápající křesťanskou nauku mechanicky. [...].“31Další zápis je z roku 1793: „24/XII. Školním dětem zakázáno koledování, spojené často s výtržnostmi.“32 Ryba tak zapovídá koledu i z příčiny povrchního, mechanického vnímání křesťanství, které je podle něj redukováno na zvyky, a také z prozaického důvodu, totiž že při koledování docházelo k neplechám. Ryba naproti tomu podporoval obyčeje ryze křesťanské, např. stavění jesliček. dnešních třídních knih. Vydal je Jan NĚMEČEK (ed.), Školní deníky Jakuba Jana Ryby, Praha 1957. 31 Jan NĚMEČEK (ed.), Školní deníky, c. d., s. 103. 32 Tamtéž, s. 124.

TÉMA V Radovánkách vysvětluje, že „původcem jesliček – tohoto pro děti tak radostného návyku – měl býti sv. František [...]. Rozumí se tím [stavěním jesliček, pozn. aut.] pouhá dětská hříčka, stavení měst, dědin, rozličných živočichů atd. [...] Otec nebo učitel má zde dosti příležitosti dětského rozumu osvěcovati a srdce těchto nevinných k dobrému nakloňovati.“33 Osvětluje i starý křesťanský obyčej, podle kterého si křesťané „jako věrní bratři“ před svátky, zejména před narozením Páně, dávali dárky. Odtud pak pojmenování Štědrý den. „Jeť starobylý obyčej, že každý, i ten nejnuznější, na Štědrý den rybu míti musí. I žemlí spletenou děti a čeládku o Vánocích daříme.“ Tak i stavění jesliček má dítě vychovávat k dobru, obdarovávání bližních je symbolem křesťanské lásky. Ryba také poučuje o zvyku, kdy slouha o Štědrém večeru vytrubuje, což je prý pozůstatek časů, „když Slované v sprostosti své lépe života žili, nežli je-

jich potomci při všem svém prostopášném kvasování.“34 V tomto článku byl Ryba představen jako bojovník proti adventním a vánočním pověrám a zvykům, které nepřinášejí dobro, ale způsobují mnohé špatnosti. Avšak obyčeje křesťanské, které mohly dítko přivádět k dobru, podporoval. Vánoce pro něj znamenaly především radost z narozeného Mesiáše, jak vysvítá i z jeho hudební a básnické tvorby. Mgr. Martin Janda

Tamtéž. www.bux.cz.

34 35

Tamtéž, s. 136.

TÉMA Jakub Jan Ryba, Spi, spi, neviňátko (pastorela) Spi, spi neviňátko, v lůnu milé Matičky, spi, spi nemluvňátko, u rajské růžičky; mlčte ptáčkové, tiší buďte, aby moh´ Synáček spat, líbezně si podřímat. Kolíbejte andělovépotichounce přerozkošné neviňátko. Spi, spi neviňátko, v lůnu milé Matičky, podřímej si libě u rajské růžičky. Dej, ať my věčně s Tebou též odpočíváme, s Tebou v věčné slávě v útěše kocháme, v ní odpočíváme. Spi, spi neviňátko, spi, spi nemluvňátko, spi, spi pacholátko, spi utěšeně, hajej, nynej36

RYBA, Jakub, Jan. Spi, spi neviňátko. Pro prakt. potřebu upravil A. Straka, vydal Otakar Pokoj v brně, Dvorecká 11/4. 36

TÉMA Vánoční zvyky a tradice Vánoce jsou obdobím roku, které máme asi nejvíce spojené s dodržováním nejrůznějších zvyklostí. Jaké konkrétně a co vlastně znamenají, to se můžete dočíst právě na těchto stránkách. Prvním zvykem, který dodržuje snad každá domácnost, je zdobení vánočního stromečku. Tento zvyk k nám přišel z Německa. Původně se stromečky zdobily přírodními materiály, jako je sušené ovoce, ořechy nebo ozdoby ze slámy. Později se přidaly ozdoby složitějšího charakteru. V českém prostředí se s prvním vánočním stromkem setkáváme v roce 181237. Kromě vánočního stromku nechybí ve většině domácností ani adventní věnec. Ty dnešní se od těch původních liší především barevnost a zdobností. Původní adventní věnce byly prosté, zdobené pouze

čtyřmi svíčkami, které měly být bílé nebo fialové, pouze třetí z nich mohla mít růžovou barvu. Jinak byl věnec vytvořen pouze z jedlových větviček. Každou neděli před Vánocemi se večer zapaluje jedna svíčka, poslední neděli hoří všechny čtyři. Nyní se již dostáváme k tradičním českým vánočním zvykům, které dnes již ovšem nejsou tolik frekventované, dodržují se již spíše výjimečně, ale přesto je každý jistě dobře zná. Na svátek svaté Barbory svobodné dívky ráno za rozbřesku trhají větývku z třešně staré alespoň 10 let, kterou měly donést domů, dát do vody a čekat. Pokud větývka do Štědrého dne rozkvetla, značilo to, že se dívka do roka vdá.38 Dalším známým zvykem je rozkrajování jablka při štědrovečerní večeři. Každý ze stolujících měl vlastní jablko a po večeři ho měl rozkrojit, aby se dozvěděl, co ho v dalším roce čeká.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C 3%A1no%C4%8Dn%C3%AD_str omek

http://www.cesketradice.cz/tradice/zima/sv.barbora/kvetouci-barborky

TÉMA Hvězdička znamenala štěstí, červy znamenaly nemoc a křížek znamenal věštbu smrti.39 Věštění budoucnosti bývalo pro naše předky o Vánocích velmi důležité, a proto se k němu váží další tři zvyky. Prvním je lití olova, kdy se nad svíčkou rozehřál kousek olova, který se následně nalil do studené vody a po jeho zchladnutí se podle tvaru hádalo, co člověka v dalším roce potká. Druhým takovým zvykem je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Pokud lodička směřovala jiným směrem než ostatní lodičky, znamenalo to, že člen rodiny, jemuž lodička patřila, odejde z domova. Pokud se držely všechny při sobě, znamenalo to, že se i za rok sejdou všichni pohromadě. Třetím zvykem bylo házení střevíce. Tento zvyk dodržovala opět svobodná děvčata. Jejich úkolem bylo hodit střevíc za záda, pokud střevíc směřoval špičkou ke dveřím, zna-

menalo to, že se dívka do roka provdá, pokud směřoval špičkou do místnosti, tak zůstala i další rok bez ženicha.40

Těchto několik tradic je pouhým výčtem toho, co se dodržovalo a stále dodržuje. Zvyky se také mohou měnit podle regionů. Které zvyky dodržujete doma vy?

Bc. Simona Šilhánová Bc. Jakub Sofka

http://www.zbynekmlcoch.cz/infor mace/texty/ruzne/vanocni-tradicea-povery-liti-olova-krajeni-jablkapousteni-lodicek-talir-navic

Tamtéž. www.kafe.cz 42 www.mimiforum.cz 40 41

TÉMA Tradice vánočních setkání Následující článek je zamyšlením nad konáním vánočních besídek ve školách a komplexně nad tím, proč zrovna o vánocích přetrvává tendence setkávat se s blízkými. Jedná se vlastně o zvláštní druh tradice či zvyku, který je pro nás všechny samozřejmý, vykonáváme ho automaticky a potřeba vidět se ve vánočním čase s blízkými a kamarády v nás vyvstává bez rozmyšlení. Přesto se o tomto vánočním setkávání nemluví, nikde se o něm nedočteme, ani není zmiňováno v seznamech vánočních zvyků a tradic. Asi každý si vzpomene, že už od mateřské školky se vždy od začátku nového školního roku pomalinku nacvičovalo na vánoční besídku. Ta měla sloužit jako velká společenská událost, na kterou se všechny děti těší. A těší se na ni nejen děti, ale také jejich rodiče, prarodiče, tetičky a strýčkové. Všichni se rádi vidí, povídají si a chválí se navzájem. Často vlastně i opome-

nou pochválit děti, jak si besídku krásně nacvičily. Tato tendence přetrvává dále na základní a střední školu, pouze s tím rozdílem, že jsou do ní čím dál méně zapojováni rodiče a učitelé. Na základní škole se vánoční besídky zapojují do výuky, konají se většinou poslední vyučovací den před vánočními prázdninami. Děti koukají na pohádky, hrají hry, vzájemně ochutnávají cukroví, co doma s maminkou napekly a zapomínají na to, že se ještě minulý týden mezi sebou hádaly, zda se bude na besídce hrát tahle nebo jiná hra. Od střední školy je z vánočního setkávání většinou již vyškrtnut i učitel. Žáci si besídku zařizují sami a podle svého vkusu, nikoho tedy jistě nepřekvapí, že se koná v lepším případě doma, u některého ze žáků, nebo v tom méně přijatelném někde v restauračním zařízení.

TÉMA Zajímavé je, že tato tradice je dodržována v různých obměnách i v dospělosti. Majitelé firem pro své zaměstnance pořádají vánoční večírky, nejrůznější kluby od akvaristů až po zahrádkáře se scházejí, aby zhodnotily uplynulý rok, s vánočními besídkami se můžeme setkat dokonce i v nemocnicích či domovech důchodců. Také vás nikdy nenapadlo se nad tím zamyslet? Proč se vlastně scházíme zrovna před Vánoci? A proč se scházíme i s lidmi, kteří nám během celého roku vlastně třeba i šíleně lezou na nervy? Každý z nás, ačkoli si to ani neuvědomuje, od Vánoc očekává, že si odpočine, zapomene na stresy, které ho provází celý rok, zapomene na hádky a nesváry, které ho naštvaly a užije si pár dní pravé pohody a klidu. A aby nový rok nezačal na stejné vlně, chceme ten stávající ukončit mírovou cestou. Proto chodíme na vánoční setkání, na večírky s kolegy, na posezení s kamarády či spolužáky. Chceme využít toho, že se blíží Vánoce, využít chvíle,

kdy jsou všichni natěšení na volno a urovnat vše, co se za celý rok úplně nepovedlo. Je určitě dobré, že lidé tento zvyk dodržují, ale, bylo by ještě lepší, aby se snažili o tuto mírovou cestu i po zbytek roku a nespoléhali na to, že se to samo nějak vyřeší.

Bc. Simona Šilhánová Bc. Adéla Mašindová

www.mssynkova.cz

TÉMA Prožít nebo přežít? Vánoce. Slovo, které vyvolává rozporuplné reakce a asociace u každého z nás. Otázkou je, zda si lidé Vánoce užívají a těší se na ně, nebo je to pro ně jen období plné stresu, práce a napětí. A jelikož jsme nechtěly zůstat pouze u hypotéz, rozhodly jsme se oslovit malý okruh osob z řad přátel a rodiny a položily jsme jim otázku, zda jsou pro ně Vánoce svátky klidu a míru. Respondentů bylo celkem dvacet osm, což není číslo nijak závratné, ale výsledky jsou přesto zajímavé, jelikož nikdo z dotazovaných se nevyjádřil o Vánocích zcela negativně, nevnímají Vánoce jako svátky nadprůměrně stresující či frustrující, ale ani je nechápou jako klidné a pohodové. Takže pokud bychom náš malý vhled názorů na Vánoce generalizovaly, pohybovaly bychom se v neutrálním pojetí Vánoc. Jelikož dotazník pochopitelně nepřinesl žádné jasné a průhledné potvrzení našich hypotéz, udělaly jsme si malou úvahu samy.

Další otázky, které jsme si nemohly nepoložit, jsou: „Čím je tento stav způsoben?“, „Proč se lidé na období Vánoc většinou netěší a myslí prvně negativně a až po Vánocích si uvědomí, jak šťastné období to vlastně je?“, „Proč spousta lidí pozapomněla na opravdovou duchovní podstatu Vánoc?“ V tomto tázání bychom mohly plynule pokračovat dále. Ale řekněme si na rovinu, Vánoce budeme mít takové, jaké si je uděláme. Z toho důvodu si myslíme, že bychom se neměli soustředit primárně na to, že vídáme vánočně nazdobené stromky u supermarketů již v říjnu, že na nás ze všech stran útočí reklamy, které nám chtějí vnutit ty nejlepší a nepraktičtější dárky, které na trhu jsou k sehnání, že musíme sehnat kopy vánočních dárků, na které nemáme peníze, a proto hned do nového roku vejdeme s dalším dluhem. Pojďme na každoročních vánočních svátcích hledat pozitiva,

TÉMA vzpomeňme si na pohodu a klid, který prožíváme při sledování pohádek a pořadů, jak si pochutnáváme na vánočním cukroví a jiných pochutinách a jak se všichni společně scházíme. Rozhodly jsme se, že pro vás připravíme vánoční desatero, které bychom si každý rok před začátkem adventu měli přečíst a řídit se jím:

Užívej dne! Odpočívej! Trav chvíle s přáteli a rodinou! Nestresuj se! Měj nadhled! Raduj se! Miluj! Neutrácej! Neuklízej! Bav se! A nakonec se pojďme dohodnout, že letošní Vánoce prožijeme, nikoli PŘEŽIJEME. Hezký vánoční čas, mnoho splněných přání a krásný nový rok 2016 vám přejí redaktorky časopisu. Bc. Adéla Mašindová Bc. Simona Šilhánová

TÉMA Netradiční rozhovor o štědrovečerních pohádkách (Otázky i odpovědi si klade sám autor) Ahoj Tome, o Tobě je známo, že jsi pravidelným divákem štědrovečerních pohádek. Kdy u Tebe tato tradice vznikla? Také Tě zdravím. Je tomu skutečně tak. Od roku 1998 jsem štědrovečerní pohádku na České televizi nevynechal a musím říct, že nejvíce se mi líbila hned ta první. Lotrando a Zubejda. Chodil jsem tehdy posledním rokem do školky, kde jsme se následně s kamarády stylizovali do postav z této pohádky. Bavili nás také skoro všechny písničky, které v pohádce zazněly. Kterou postavu jsi měl z této pohádky nejraději a proč? Drvoštěpa. Já totiž již od dětství měl rád řezání dříví. A to jsem prosím pěkně jinak na manuální práce úplně „levý“. S pilou to ale

bylo něco jiného. Když byla příležitost něco řezat, hned jsem do toho šel. A taky musím říct, že mi Pavel Zedníček přirostl jako herec k srdci, což je tedy druhý důvod, proč jsem měl tuto postavu nejradši. Tato pohádka vznikla na motivy dvou pohádek Karla Čapka (Druhá loupežnická pohádka a Velká pohádka doktorská). Hlavním autorem scénáře byl Zdeněk Svěrák, režíroval Karel Smyczek, zahrála si v ní celá řada známých českých herců… přesto dlouhou dobu nepatřila vyloženě k oblíbeným. Proč? Je trochu netradiční. Nevyskytují se zde žádné magické předměty ani nadpřirozené schopnosti některé z postav. Může tedy na první pohled působit poněkud civilně. Někomu pro změnu nemusí sednout relativně velké množství písniček, kterými je pohádka v podstatě protkána. Jinému nemusí lahodit specifický Svěrákův humor, ale hlavně si myslím, že plno lidí tuto pohádku nemělo rádo proto, že se v ní tak trochu našlo.

TÉMA Pohádka je totiž dokonalým ztělesněním českého národa (což je mimochodem silná parketa zmíněného Svěráka). Již v úvodních větách zazní, že česká kotlina je země pěkná, že tady máme šikovné rolníky a řemeslníky, ale že tady jsou i loupežníci. A to je podle mě onen problém. Na druhou stranu, s odstupem času si myslím, že si pohádka v oblíbenosti začala vést mnohem lépe. Jednak si v ní dle mého názoru může najít každá generace to své, jednak člověku dojde, kolik hlášek se z ní do současné doby přeneslo (např. Volejte sláva a tři dny se radujte) a jednak je v porovnání s následujícími porevolučními pohádkami opravdu kvalitní. Jaké pohádky se vysílaly o Štědrém večeru v dalších letech? Ze známějších mohu jmenovat např. Krále sokolů, Princeznu ze mlejna II,Čert ví proč nebo Anděla Páně. Poslední snímek považuji rovněž za velmi zdařilý, podle mě jde o vůbec nejlepší českou pohádku po roce 2000. Mimochodem, Anděla

Páně točil Jiří Strach, který hrál v pohádce Lotrando a Zubejda hlavní roli.

A z těch méně známých? Šmankote, babičko, čaruj; Královský slib, O svatební krajce, Království potoků, Tři životy, Kouzla králů, Láska rohatá, Peklo s princeznou, Micimutr, Dvanáct měsíčků, Duch nad zlato a Princezna a písař. Většina z nich dojela na příliš jednoduchý scénář a snadno odhadnutelnou pointu. Výjimkou je snad (podle mě) pohádka O svatební krajce. Je nenáročná a přitom vtipná, svižná a uvěřitelná. V povědomí diváků sice příliš není, ale pokud byste si chtěli pustit nějakou z těch pohádek, které skoro vůbec neznáte, mohu vám „Krajku“ doporučit.Jen pro doplnění, letošní štědrovečerní pohádka se jmenuje Korunní princ.

www.idnes.cz

TÉMA Krom nových pohádek se budou samozřejmě vysílat i ty klasické, máš nějakou oblíbenou?

Děkuji za rozhovor.

Určitě a bude jich víc. Z čertovských pohádek mám nejraději S čerty nejsou žerty, kde je podle mě naprosto fascinujícím způsobem natočeno peklo. Dále se těším na tzv. veršované pohádky (Princezna se zlatou hvězdou a Pyšná princezna), možná zhlédnu i Tři oříšky pro popelku, ale ze všeho nejraději mám pohádku Jak se budí princezny, což je v podstatě naše verze Šípkové Růženky. V pohádce excelují Vladimír Menšík (sluha Matěj), Jan Kraus (princ Jiří) a Karel Svoboda (hudba). A co Mrazík? (smích) Naposledy jsem ho viděl před pěti lety na hodině ruštiny. V originále. Tehdy jsem si definitivně uvědomil, jak moc zásadní je pro tuto pohádku český dabing (speciálně František Filipovský, který mluví Babu Yagu). V originále mi totiž pohádka vůbec nepřišla zajímavá a musím říct, že jsem ji od té doby neviděl.

Bc. Tomáš Rell

45 46

www.topzine.cz www.koukalek.cz

TÉMA Recepty Za okny padá sníh, advent je v plném proudu, z rádia hrají koledy, po pokoji září rozsvícené svíčky a na stolku leží pěkná knížka, ke které jste se pro všechny povinnosti za celý rok nedostaly. K idylickému večeru nám přesto stále něco schází. Chtělo by to něco tradičního k snědku a samozřejmě nesmí chybět pravý vánoční nápoj. Na následujících dvou stranách jsou pro vás proto připraveny dva recepty, které si můžete připravit, aby vaše vánoční chvíle měly k dokonalosti ještě blíž. Plněné ořechy Na toto tradiční vánoční cukroví budeme potřebovat těsto, náplň a formičky. Na těsto si nachystáme tyto suroviny: 160 gramů hery 200 gramů hladké mouky 80 gramů cukru 60 gramů strouhaných vlašských ořechů kakao na pečení (asi 3 kávové lžičky)

Postup na přípravu těsta je velmi jednoduchý. Všechny suroviny dáme do větší mísy a rukou z nich vypracujeme vláčné pevné těsto. To dáme na noc uležet do ledničky. Druhý den těsto naplníme do formiček a pečeme na 200°C, přibližně 10 minut. Po vyndání z trouby necháme formičky trochu zchladnout a následně hotové ořechy vyklepneme ven. Během chladnutí upečených ořechů si připravíme náplň. Na přípravu náplně budeme potřebovat: 150 gramů másla 110 gramů cukru 1 žloutek rum (asi 5 kávových lžiček) kakao na vaření (asi 2 kávové lžičky)

TÉMA Všechny ingredience opět dáme do misky a pomocí vidličky je propojíme.Posledním krokem je slepování ořechů náplní.

Postup Po zakoupení všech potřebných ingrediencí začneme s přípravou vánočního punče tak, že z citronu a pomeranče vymačkáme šťávu do předem připravené nádoby. Do stejné nádoby poté nalijeme vodu a vzniklou šťávu přivedeme k varu. Po dosažení varu přiléváme rum, bílé víno a přidáváme koření. Na závěr punč znovu zahříváme až k bodu varu, poté jej můžeme podávat.

Bc. Simona Šilhánová Vánoční punč47 Ingredience 140 g cukru krupice 2 ks celé skořice 500 ml vody 4 ks hřebíčku 500 ml bílého vína 130 ml rumu 1 ks citronu 1 ks badyánu 1 ks pomeranče

Dostupné online (http://recepty.vareni.cz/vanocnipunc/), [citováno k 10.12.2015]. 47

Bc. Miroslav Beneš

Dostupné online na www.alkohol.cz. [citováno k 12. 12. 2015] 48

TÉMA A náš názor na Vánoce? Vánoce pro mě vždy byly obdobím, které provázela kouzelná atmosféra. Víra v Ježíška, stromek ozdobený přes noc, světýlka v oknech, voňavé svíčky. Něco se vytratilo, něco zůstalo. V posledních letech si tuto atmosféru užiji hlavně těsně před Vánoci a po nich, kvůli zápočtům a nedostatku času, ale vždy to stojí za to. Bc. Tereza Kuncová Já mám Vánoce opravdu ráda. Jsou pro mě obdobím, kdy je vše neobyčejné, atmosféra je plná očekávání a jsme obklopeni vůněmi a tóny, které jsou nezaměnitelné. Je to období roku, kdy jsou i ti největší bručouni snesitelní, všude panuje úsměv, dobrá nálada a pohoda. Navíc je to období, kdy můžeme udělat radost druhým. Bc. Simona Šilhánová Vánoce pro mě znamenají čas strávený s rodinou, přáteli a blízkými lidmi a to celé doplněno o pohádky, pečení cukroví,

koledy a další tradice, které tvoří tu kouzelnou pohodu a atmosféru, kterou můžeme dýchat ve vzduchu pouze jedenkrát v roce. Bc. Radek Hybšman Vánoce jsou pro mě jedinými prázdninami, které se pojí s rodinou. Chtěla bych je prožívat za harmonicky strávený čas doma s rodiči a sourozenci nad pečením cukroví a zdobením stromečku. Místo toho je to stres, nucení do zpívání koled, do úklidu a závěrečná deprese ve vymrzlém kostele. Bc. Dagmar Čížková Nikdy dříve jsem Vánoce nijak neprožívala, ale čím jsem starší, tím více se na Vánoce těším, jelikož vím, že se zase potkám s příbuznými, strávíme společně krásné chvíle a nakonec si pochutnáme na spoustě dobrého jídla. Rozhodně to pro mě není svátek o dárcích, ale o odpočinku a klidu. Bc. Adéla Mašindová

TÉMA Vánoce jsou pro mě možností odpočinku a nabrání sil na přicházející zkouškové. Snažím se je brát jako svátky klidu a míru, bohužel však ve chvíli, kdy se lidé těsně před Vánoci a následně opět od 26. prosince mačkají a předhánějí v supermarketech, obchodních domech apod., Vánoce takto bohužel brát nemohu

noce trávit. Společně jsme byli v době vánočních svátků na horách, objeli různé kostely a zúčastnili se půlnočních mší, rozdávali dárky 25. prosince nebo jsme Štědrý den trávili tak, jak je v naší zemi zvykem. Pečení cukroví, zdobení stromečku, sledování všech vysílaných pohádek a čas strávený s rodinou – to jsou pro mě Vánoce!

Bc. Jakub Sofka Sára Maloušková Vánoce jsou pro mě nejkrásnějším obdobím roku. Miluji vánoční cukroví, dárky, atmosféru a samozřejmě rodinnou harmonii a pohodu. Jako dítě jsem si rovněž užíval sáňkování, s kamarády jsme si hráli na různé představitele zimních sportů. Bc. Tomáš Rell Vánoce jsou pro mě velice podstatnou součástí roku. Řekla bych, že rok od roku se na ně těším víc a víc. Vánoční čas má pro mě nezastupitelnou hodnotu především díky tradicím a klidu, který s sebou nese. V naší rodině jsme vyzkoušeli již několik stylů, jak Vá-

Vánoce jsou pro mě krásným obdobím. Miluji tu chvíli, kdy můžu vyndat výzdobu, kdy mi v okně blikají žárovičky a v pokoji hoří voňavé svíčky. Miluji tu chvíli, kdy si sednu ve voňavém obýváku s tácem cukroví a chlebíčků a užívám si tu pohodu u klasických pohádek. A těším se i na chvíli, kdy budu obhajovat svoje vítězství ve vánočním šipkovém turnaji. Bc. Michaela Marková

TÉMA Vánoce jsou pro mě významným křesťanským svátkem, při nichž oslavujeme narození KristaSpasitele. Měli by být i něčím hlubším, než jen povrchně prožívaným časem hojnosti. Vánoce pro mě také znamenají zpívání s chrámovým sborem na půlnoční a dalších vánočních mších nebo při vánočním koncertě. Též se u nás již tradicí stal živý betlém. Ať možná příprava na svátky bývá hektická, vánoční atmosféru mám rád. Vánoční atmosféra spojená s vánočními písněmi, jesličkami, „světýlky“, vůní františků a dobrou vůlí mezi lidmi má punc něčeho výjimečného, nezaměnitelného.

tem, posloucháme koledy ze stejné ohrané kazety jako v dětství a čekáme na zazvonění Ježíška, vědomím si, že mám vánoční svátky ráda. A moc. Proto je mi každoročně smutno, letos stejně jako třeba před pětadvaceti lety, i když z trochu jiných důvodů, když vánočním stromeček odstrojím a vím, že další Vánoce přijdou zase až za rok. Kéž by alespoň s těmi příštími přišel i sníh. Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová Vánoce chápu jako možnost sdílet několik dní s rodinou, zastavit se a vydechnout a nemyslet alespoň několik dní na pracovní záležitosti.

Mgr. Martin Janda Mgr. Václav Víška, Ph.D Vánoce pro mě znamenají z počátku především stres při vymýšlení dárků, shon při jejich nakupování v přeplněných obchodech, únavu při nočním pečení cukroví a pracovní vypětí před koncem roku. Když ale zabalíme dárky pro ty, které máme rádi, rodina se sejde, sníme spolu štědrovečerního kapra s bramborovým salá-

Z KULTURY Je libo hru s historickou tematikou? Východočeské divadlo Pardubice nabízí spoustu žánrové různých inscenací, na které se můžete přijít podívat. V tomto čísle se zaměříme na inscenace, které jsou divácky nejvíce navštěvovány. KRÁLOVA ŘEČ Jestliže dáváte přednost hrám s historickou tématikou, můžete VČD Pardubice navštívit úspěšnou inscenaci hry Králova řeč. Králova řeč je hra zachycující příběh z prostředí anglické královské rodiny, kde se princ Albert, někdy přezdívaný Bertie, musí po smrti otce a abdikaci svého staršího bratra Eduarda VIII. ujmout vlády. Princ Albert nejprve musí překonat osobní handicap, kterým je koktavost. S překonáním tohoto nedostatku tak princi začne pomáhat výstřední terapeut LionelLogue, ze kterého se časem stane Albertův dobrý přítel.

Ústředním mementem celé hry je ztvárnění boje proti vlastním nedostatkům a obavám z vlastního selhání. Britského krále Jindřicha VI. v této inscenaci hraje Martin Mejzlík a roli terapeuta Jiří Kalužný. I díky nim se tato hra stala divácky nejúspěšnější pro rok 2014. Bc. Monika Kabešová

PŘEDSTAVENÍ OBORU Jazyková a literární kultura Předmětem bližšího představení bude obor, který patří pod Katedru českého jazyka a literatury. Nejedná se o učitelský obor, ale o obor, který si stojí pěkně ve stínu, nese víceslovný název a mnozí si lámou hlavu, co si pod ním představit. Seznamte se! Mám tu čest říci pár slov, dokonce několik slov o tomto oboru. Jsem totiž absolvent tohoto oboru. Nejprve stručně se zmíním o formalitách. Jazyková a literární kultura se studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové pod Katedrou českého jazyka a literatury. Akreditaci má uloženou ve studijním programu Filologie. Co to je? Filologie zjednodušeně znamená „přátelství se slovem“. Pokud i vy patříte k vyznavačům definic, tak se jedná o nauku, která se zabývá (studuje) daný jazyk společně s literaturou společně s jejím kulturním a historickým kontextem. Mys-

lím si, že tato definice je zbytečně dlouhá. Být v přátelském vztahu s něčím lépe zní. Pro některé může být problémem víceslovný název, já na něm nic problematického nespatřuji, avšak dostával jsem otázky typu: „Cože to studuješ? Jazykovou co?“ Jiná zněla: „Studuješ tu literaturu s čím?“ Ano, uznávám, že mě občas unavovalo vysvětlovat, jak se jmenuje celý název oboru. Nechápu, proč si ho někteří nebyli schopní zapamatovat, přitom je to tak jasné a prosté. Jazyková a literární kultura. Copak tam lidé neslyší slova, jako jsou jazyk, literatura, kultura? Později jsem rezignoval a odpovídal jsem ve stylu: „Studuju češtinu.“ Zpět k formalitám. Délka studia činí tři roky, jedná se tedy o bakalářské studium. Jaké předměty na vás číhají? Myslím si, že jsou celkem rovnoměrně namíchané literární předměty i jazykové. Dostanete se na kloub ortoepii, lexikologii, morfologii či syntaxi.

PŘEDSTAVENÍ OBORU Z literárních zase projdete dějiny literatury od 19. století do současnosti a to vše při rozboru řady děl, která byla napsána představiteli z jednotlivých období. K tomu všemu projdete literární teorii a naučíte se pracovat s hlasem. Říkáte si, že „nějak“ mluvíte, tak o co jde? Jste na omylu. Hlasová průprava vám dá hodně. Sám jsem na sobě neviděl tolik chyb, které v mluvení činím, a tyto mluvní kurzy mě zdokonalily. Na začátku studia stojíte skutečně před literaturou a jazykem, jakmile se do nich ponoříte a putujete studiem více do hloubky, zjistíte, že vědomosti, které máte ze střední školy, jsou bezesporu skvělé, ale teprve tady poznáte věci, o kterých se vám ani nezdálo. A musím se zmínit o prakticky laděných bakalářských pracích, kdy si můžete vyzkoušet uspořádání velkolepého projektu. Sám jsem psal bakalářskou práci na výstavu o Bohumilu Hrabalovi, kterou jsem uspořádal, zpropagoval a po celý rok 2014 putovala po kulturních institucích (knihovnách) v Hradci Králové a okolí.

Je to jedinečná zkušenost, kterou doporučuji každému! Bez vztahu k českému jazyku to však nepůjde. Kam dál? Mínusem Jazykové a literární kultury je absence navazujícího studia. 1. Za navazujícím studiem musíte cestovat na ostatní vysoké školy v zemi (na obory bohemistiky, kulturního managementu, apod.). 2. Nemusíte cestovat nikam a zůstat zde na PdF a navazovat na učitelství. Zde musíte však počítat s doděláním Pedagogickopsychologického základu. Moje současná volba. 3. Můžete také jít do zaměstnání. Absolventi z tohoto oboru se hodí do kulturních institucí (knihovny, muzea, galerie), na pozice tiskových mluvčí, ale i novinářů. Osobně si myslím, že díky Jazykové a literární kultuře se dostanete na kloub českému jazyku, mateřskému jazyku, a to je krásné, nemyslíte? Bc. Radek Hybšman

DO EVROPY Do Evropy Vítejte v pravidelné rubrice s názvem Do Evropy. V tomto čísle Vám představíme zbylé tři státy, které se podílely na založení Evropského společenství uhlí a oceli. Tedy Francii, Itálii a Německo (toho času šlo pouze o tzv. Západní Německo, znovusjednocené Německo se stalo členem Evropské unie až v roce 1990). V příštím čísle se můžete těšit na země, které tvořily první vlnu rozšíření evropské integrace (Dánsko, Irsko a Spojené království). Francie Francouzská republika patří k evropským velmocem. Je členem EU, eurozóny, NATO, Rady bezpečnosti OSN, jednou z osmi uznaných jaderných mocností a také členem sdružení sedmi nejvyspělejších zemí světa (G7). Včele republiky stojí přímo volený prezident (Francois Hollande). Geograficky se dělí na 27 regionů, které jsou dále členěny do 101 departamentů (číslují se podle abecedy). Francii také patří

přilehlý ostrov Korsika. Bohatá je rovněž historie. Kdo by neznal Krále Slunce Ludvíka XIV., kardinála Richelieue, Napoleona Bonaparte či Charlese de Gaullea. Slavnéosobnosti můžeme najít také ve světě literatury (Victor Hugo, Jules Verne), malířství (Édouard Manet, Claude Monet), hudby (Georges Bizet – Carmen), filmu (Louis de Funes, Alain Delon) či sportu (Michel Platini, ZinedineZidane). Mimochodem, ve Francii se již třikrát konaly zimní olympijské hry (Chamonix 1924, Grenoble 1968, Albertville 1992) a dvakrát letní (Paříž 1900 a 1924). A právě pařížská metropole je hlavním cílem četného davu turistů. Z dalších zajímavých měst stojí za zmínku Marseille, Avignon, Lyon, Strasbourg, Bordeaux, Brest či Remeš. Symbolem země je galský kohout a také katedrály.

www.francie.svetadily.cz

DO EVROPY Itálie Italská republika se nachází na Apeninském poloostrově. Patří k ní také přilehlé ostrovy Sardinie a Sicílie a několik dalších menších ostrůvků. Včele státu stojí prezident (Sergio Mattarella). Geograficky lze zemi rozdělit na průmyslový sever (Milán, Turín, Janov, Benátky, Florencie, Bologna), katolický střed (metropole Řím) a zemědělský jih (Neapol, Bari, Reggio Calabria, Catania, Palermo). Zatímco Milán je znám především módou a operou, Florencie skvostnými architektonickými památkami a sochou Davida, Palermo proslulo především tamní mafií (Cosa nostra). Z historie je nám rovněž známé soupeření Benátčanů a Janovanů, jakožto dvou klíčových přístavních měst. V Bologni pro změnu můžeme spatřit vůbec nejstarší univerzitu v Evropě. Samostatnou kapitolou je věčné město Řím, ve kterém se nachází nekonečná řada památek a navrch nezávislý stát Vatikán včele s papežem.

Italové krom malířství (Leonardo da Vinci, MichelangeloBuonarroti) a hudby (Antonio Vivaldi, Giuseppe Verdi) vynikají v gastronomii a ve fotbale. Jsou čtyřnásobnými mistry světa a také mistry Evropy. Neméně posedlí jsou motorkami a automobily (Aprilia, Alfa Romeo, Fiat, Maserati, Lamborghini a samozřejmě Ferrari). Legendární je rovněž italský temperament. Německo Současná Spolková republika Německo vznikla 3. 10. 1990 znovusjednocením někdejší Německé demokratické republiky (NDR) a Spolkové republiky Německo (SRN). Čítá 16 spolkových zemí (největší je Bavorsko a nejlidnatější Severní Porýní - Vestfálsko) a 80 milionů obyvatel. Z hlediska geopolitiky a ekonomiky jde o lídra celé Evropské unie. Včele státu stojí prezident, důležitější osobou je však z hlediska pravomocí spolkový kancléř. Současná kancléřka (Angela Merkelová) vládne Německu již od roku 2005.

DO EVROPY Díky dlouhému období, kdy země nebyla centralizovaná, si Německo zachovává dodnes silné atributy regionalismu. Tyto rozdíly můžeme vnímat např. v dialektech, ale také v náboženství (protestantský severovýchod a katolický jihozápad). Mezi významná města patří Mnichov, Stuttgart, Frankfurt, Dortmund, Hannover, Kolín and Rýnem, Brémy, Hamburk, metropole Berlín nebo Čechům dobře známé Drážďany.

Také Němci jsou posedlí fotbalem (4 tituly mistrů světa a 3 tituly mistrů Evropy) a automobilismem (Volkswagen, Audi, Opel, Porsche, Mercedes, BMW a dříve také Wartburg a Trabant). Zapomínat bychom neměli ani na německou kuchyni (Bratwurst a samozřejmě pivo). Nejslavnější pivní festival se koná každoročně na přelomu září a října v Mnichově (Oktoberfest). Bc. Tomáš Rell

www.radynacestu.cz

CIZINCI U NÁS Z Uzbekistánu do České republiky Již dlouhou dobu jsem věděla, že odjedu do České republiky studovat na vysokou školu. Hned jsem prozkoumávala školský systém a přišla jsem na to, že je hodně odlišný od toho našeho. V mojí škole jsem byla považována za chytrou studentku, a tak jsem si myslela, že to bude dál pokračovat. Nicméně v Čechách učitelé kladou na studenty víc nároků. V Uzbekistánu jsme pořád psali dlouhé odpovědi na otázky. Bylo dovoleno psát o čemkoliv. Někdy zkoušející byl příliš unavený, aby to všechno četl, a proto po přečtení několika odstavců dal studentům výbornou známku. Umíte si to představit? V ČR může být otázka delší než odpověď. Je možné, že v Uzbekistánu máme nízké nároky na studenty z toho důvodu, že samotné studium na kvalitní univerzitě je považováno za něco neuvěřitelného. Hlavní problém vzdělání jsou nekvalitní vyučující a nízký

plat. Kvůli tomu se ve všech vzdělávacích institucích setkáte s korupcí. Často je důležitější, kdo jsou tvoji rodiče, než kolik knih si přečetl a jestli máš připravený domácí úkol. Na rodiče je zaměřená velká pozornost a instituce o nich získávají spoustu informací – kdo jsou tvoji rodiče, čím se živí a kde pracují, kde bydlíte a jestli jste v domě či paneláku. Pokud máte sourozence, zajímají je i oni – kolik jim je let, kde studují či pracují atd. Teoreticky existuje studium zdarma, prakticky skoro vůbec. Každý druhý studuje soukromou školu, která je neuvěřitelně drahá. Nyní se zmíním o tom, co by studentům mělo usnadnit život – o knihovně. V mém městě nedávno postavili novou, velkou a krásnou knihovnu. Vypadá skoro jako muzeum, do kterého se lidé chodí spíš dívat, než něco studovat. V Čechách po celé republice existuje 5414 veřejných knihoven! A ještě k tomu se provádějí různé akce, setkání a přednášky. Spoustu zajímavých lidí přijíždí z celého světa,

CIZINCI U NÁS aby přednášeli své myšlenky, předávali znalosti či zážitky a konají se i diskuze na různá témata. Samozřejmě takové akce hodně ovlivňují naše myšlení a pohled na svět. Přehodnocujeme skutečné znalosti, náš život nabírá nových rozměrů a celý svět se vykresluje v nových barvách. Když jsem do Čech přijela v minulém roce, pochopila jsem, že znalosti, které jsem získala za 12 let ve škole, nejsou ani deset procent z toho, co jsem získala za rok na přípravných kurzech. Musela jsem se hodně snažit, abych vůbec mohla nastoupit na nějakou českou univerzitu.

Dnes sním o tom, že se vrátím do své země, abych sloužila lidem. Chci být významnou političkou, ale aby se to uskutečnilo, musím získat perfektní vzdělání. Pak budu moci usilovat proti nevědomosti v mé zemi. Myslím si, že vzdělání je ten nejdůležitější aspekt ve formování úspěšného národu. Kamilla Kharisova

51 52

www.vlajky-statu.cz www.livingstone.cz

Z POLITOLOGIE Zapomenutá válka Když můj prapradědeček v československém rozhlase v září roku 1938 našincům oznamoval výsledky Mnichovské dohody, třásl se mu hlas. Byl to Čechoslovák každým coulem a toto období obzvláště těžce prožíval. Šlo přece o okleštění území a identity dlouho budovaného národa, který byl tak trochu evropským zázrakem. Přiznám se, že i mně se zamlouvá představa spojených národů s odlišnou historií a třeba i kulturou, jakkoli může být toto téma v současné době kontroverzní. Tento obšírný úvod má být snahou o širší pochopení dalších řádků. Snad mi prominete. Vraťme se tedy o pár desítek let zpátky a podívejme se na porevoluční dění očima někoho, kdo chápe širší souvislosti. Kdo jiný než my, a kdy jindy než teď, by se měl obracet k těžce vydobytým a protrpěným hodnotám demokracie a svobody. V období po roce 1989 totiž na českém, potažmo slovenském území,

neproběhla „pouze“ revoluce, ale proběhla zde bitva, ne-li snad dokonce válka. Ano. Jednalo se sice o válku verbální, ale i tak mohla mít pro mnohé zaryté Čechoslováky nedozírné následky. Určitě v oblasti srdeční krajiny. Válka, o které zde mluvím, je válkou Václava Havla. Byl to totiž on, kde se vrátil ze zahraniční cesty v USA a prohlásil, že mu připadá neohrabané mluvit o naší zemi jako o Československé socialistické republice, když už dávno socialistickou není. Nehledě na to, že se to špatně překládá. A tak 23. ledna 1990 předložil návrh Federálnímu shromáždění o změněně názvu na „Československo“, jako za první republiky. Jeho nezištným záměrem si můžeme být jisti. Bohužel tím byl zároveň vystřelen první osudový šíp do srdce slovenského národa, jenž nejenže nešel šetrně odstranit, nýbrž čím víc se s ním hýbalo, tím hlouběji se zapichoval. Kdo by se Slovákům divil?

Z POLITOLOGIE Hned po revoluci se Havel vydal do zahraničí, spíš než abynavštívil naše východní bratry, kteří si to zasloužili stejně jako my, Češi. Když Havel ve Federálním shromáždění narazil, tak se celý návrh na změnu názvu odložil a opratí se chytla média. Celá záležitost se notně nafoukla a stala se tak trochu tristním bojem Slováků o identitu a zrovnoprávnění s Čechy. Jakoby spíš záleželo na názvu, než na společné historii a osudech našich předků. Návrhů na změnu bylo několik. Padaly návrhy jako například Federace České a Slovenské republiky, Československá federativní republika či Republika česko-slovenská a celému procesu nepřidal ani tehdejší poslanec Federálního shromáždění Miloš Zeman, který navrhl, aby si Slováci ponechali, co uznají za vhodné a Češi, že budou mít zase to svoje. Havel nakonec musel zavřít hlavní aktéry v Lánech, aby z nich vymámil kloudné řešení. Ale ani to v konečném důsledku rozpadu Československé Federativní republiky/České a

Slovenské Federativní republiky nezabránilo. Důvodů jako vždy a všude bylo více. Slovenští nacionalisté se tohoto na první pohled marginálního sporu chytli jako tonoucí stébla a jak už to v revolučních časech bývá, lidé na to slyšeli. Jestli si můžeme z této války o pomlčku (rozdělovník či spojovník), respektive slovní spojení, odnést nějaké ponaučení, tak jím bude zřejmě trochu patetické konstatování, že nic není v časech revolučních jisté. Můžeme se ptát, jaké by to bylo být stále Čechoslováky, národem, který hrdinně bojoval proti nedemokratickým režimům, který nedostal příliš šancí na to projevit své kvality, ale přesto zůstal v krizových situacích celistvý. Kdekdo se může této rétorice, argumentaci pousmát, ale nesmíme zapomínat na ty, jež myšlence Čechoslovakismu věřili a položili za ni život. Stejně tak, jako nezapomínáme na Čechoslováky, kteří stáli 17. listopadu na Albertově . Martin Šefr

OHLÉDNUTÍ ZA MINULÝM ČÍSLEM Migrace Domnívám se, že toto téma se stalo za poslední období více než ohrané. Prakticky není den, kdy neuslyšíme někoho se bavit o migraci, migrantech či „uprchlících“. Je to zcela přirozené, jelikož se jedná o aktuální téma, kterým jsme denně masírování medii v novinách či televizi. Cílem článku však není zaměřit se na uprchlickou krizi, jak by se asi v téhle době čekalo, ale pojmout toto téma trochu obecněji a ze široka. Faktem je, že téma migrace se stala takovým řekněme populistickým tématem pro mnoho politiků a snad za to můžou i trochu media, že to tak vnímáme. Nenechme se ale zmást. Trend migrace přetrvává na zemi už odjakživa. Můžeme uvést například jednu z mnoha větších migračních vln pravěku, kdy byla osídlena Austrálie. Jednalo se o migrační vlnu obyvatelstva z Jižní Asie přes řetězec malých ostrůvků až do Austrálie, kde se usadili.

V dnešní době chápeme migraci jako pohyb člověka či skupiny lidí za určitým účelem na určitý čas. Podle času rozlišujeme tři druhy migrací, a to krátkodobá, dlouhodobá a trvalá. Jejich charakteristika si myslím není nutná, neboť to vysvětluje samotný název. Dále dělíme podle rozsahu, na jakém prostoru k migraci dochází, tedy vnitrostátní a mezistátní (mezinárodní), podle toho, zda migrace je legální či nelegální a jestli je dobrovolná nebo nedobrovolná. Zde se už dostáváme k příčině a účelu stěhování. Nedobrovolná migrace je většinou způsobena válečným konfliktem (Sýrie) nebo politickým režimem (Komunistický režim v ČSSR). V těchto případech jde migrantům pouze o to, dostat se do bezpečí a většinou po skončení konfliktu se vrátit zpět. Dobrovolnou migrací se dnes naopak rozumí ekonomické účely, tedy možnost získat příznivějšípodmínky pro žití. (migrace Vietnamců a Ukrajinců

OHLÉDNUTÍ ZA MINULÝM ČÍSLEM Jedna z migračních teorií se nazývá neoklasická, jejíž hlavním principem jsou dva pojmy: „Push-Pull“. „Push“ v tomto případě znamená podnět, který přinutí lidi emigrovat, tedy válečné konflikty, chudoba atd. Druhá část „Pull“ představuje naopak faktory, které lákají imigranty, jako jsou například různé výhody imigrační politiky, nabídka práce a sociálního zabezpečení. Jedná se vlastně o faktor, podle kterého se emigranti rozhodují, kam migrovat, který stát poskytne největší výhody. Řekl bych, že díky dnešní krizi, se snažíme chápat migraci jako něco špatného, negativního, něco co ohrožuje naší politiku a náš stát. Musíme si ale říci, že migrace přináší jak klady, tak i zápory. K záporům patří především střet kultur, kde obě kultury mohou mít jiné normy a nemusí se navzájem tolerovat a pokud je emigrantů větší počet, mohou pak vznikat segregované oblasti a ghetta. Dále se zhoršují pracovní podmínky. Tady uvedu malý příklad, který by tento

problém měl vysvětlit. – Lidé ve fabrice si začnou stěžovat nadřízenému, že plat neodpovídá náročnosti práce. Za normálních podmínek, by zaměstnavatel musel buď zlepšit pracovní podmínky či zvýšit plat, jinak by neměl pracovní sílu, která by pro něj vykonala danou práci. Bohužel se tak nestane, jelikož přistěhovalec, který je rád za jakoukoli práci ji bude dělat i za to minimum, které stávajícím zaměstnancům nestačí. – Určitě by se našli ještě další zápory jako například braní dávek atd., řekněme si ale i nějaký klady. Střet kultur nemusí být vždy na škodu. Příchod cizí kultury znamená i příchod jiného typu myšlení, jiných zvyků, o které se obohacujeme, poznáváme něco nového (např. nová řemesla), zlepšujeme si cizí jazyky. A nakonec si budu trochu protiřečit, ale migrace přináší i určitý ekonomický přínos. Imigranti stále fungují jako levná pracovní síla a pro větší společnosti typu Škoda Auto se stali prakticky nepostradatelnými.

OHLÉDNUTÍ ZA MINULÝM ČÍSLEM Zde uvedu příklad, kdy levná pracovní síla v podobě pozvaných Turků v poválečném Německu pomohla zachránit a i rapidně zvednout ekonomiku celého státu. Téma migrace vždy byla a vždy bude aktuální téma. Jediné co se bude měnit, budou migrační vlny „odkud kam“. Pohyb obyvatelstva je nezastavitelný, a proto multikulturalismus je dle mého do budoucna nevyhnutelný, a náš kontroverzní přístup vůči němu bude muset trochu polevit. Tím ovšem nemám na mysli zanechat vlastních hodnot a tradic a převzít jiné, ale pouze tolerovat i ostatní. Jan Lukáš

Co si Evropa nadělila pod stromeček? Rok 2015 bude v evropských dějinách zaznamenán jako výrazný, dynamický a do jisté míry i přelomový. Zatímco v první polovině letošního roku byly hlavními tématy pokračující Rusko-ukrajinský konflikt a záchrana Řecka v eurozóně, druhá polovina patřila zcela jednoznačně uprchlické krizi. Informační válka mezi Ruskem a Ukrajinou v plné nahotě ukázala stále ještě přetrvávající rozdíly mezi někdejší západní a východní Evropou. Tyto rozdíly samozřejmě nebyly absolutní, ale obecně ukázaly, jak dané národy vnímají geopolitiku a koho považují za svého hlavního spojence (zda EU, potažmo USA, anebo Rusko). Dluhová krize zase nastavila zrcadlo jinému rozdělení Evropy, ose sever – jih. Zatímco germánské státy (které jsou známé větší rozpočtovou odpovědností) požadovaly po Řeckusplnění přísnějších podmínek, jižní státy (vesměs rovněž zasa-

žené dluhovou krizí) byly daleko vstřícnější. Uprchlická krize pak ukázala především aktuálnost jednoho lidového rčení, kdy si lidé pletou dojmy s pojmy (uprchlík, imigrant, terorista, muslim, islámista atd.). V této souvislosti je zcela namístě si uvědomit, jakou moc mají média a jak cenné jsou v 21. století informace a s nimi spojené vzdělání. Pokud jde o Č eskou republiku, zaznamenali jsme rovněž velice kuriózní rok. Po delší době jsme totiž nešli k volbám. A pozor, dalším takovým rokem bude až astronomicky vzdálený letopočet 2027. Hned na podzim příštího roku budeme volit krajská zastupitelstva a také třetinu Senátu. Tyto volby budou všeobecně brány jako test před sněmovními (podzim 2017) a prezidentskými volbami (leden 2018). Velice úspěšný rok jsme zaznamenali v oblasti sportu. Naši fotbalisté postoupili na mistrovství Evropy (které se bude hrát příští rok ve Francii) hokejisté se nám ukázali na domácím mistrovství světa, tenistky zvítězily ve FedCupu

a činili se rovněž atleti, plavci, veslaři a další sportovci. V anketě Český slavík se nezměnilo skoro nic (zvítězila skupina Kabát, Lucie Bílá a pochopitelně Karel Gott, který triumfoval již počtyřicáté z celých 50 ročníků). Takový byl tedy ve stručnosti dobíhající rok 2015. Pevně věřím, že v příštím roce nás budou potkávat výhradně příjemné události a že se na jeho konci bude moci každý na sebe podívat do zrcadla. Není totiž důležité, kdo vyhrál tu či onu anketu, jestli dal gól Franta nebo Pepa, ani jestli zrovna běží 2562. nebo 2758. díl nekonečného seriálu.

Důležité je, abychom strávili co nejvíce příjemných chvil s těmi, které máme rádi. A kdy jindy by se nám to mělo splnit, když ne teď o Vánocích. Veselé Vánoce a šťastný nový rok Vám přeji! Bc. Tomáš Rell

S. O. S. S. O. S. I pro vánoční speciál našeho časopisu je pro vás připravena stálá rubrika, kterou jsme si pracovně nazvali jako „blbníček“. Najdete v ní pokračování harmonogramu akademického roku 2015/2016 a další důležité termíny a údaje, jako jsou otevírací doby knihoven, anebo studijních oddělení jednotlivých fakult. Aktuálně z harmonogramu akademického roku Zkouškové období: 4. 1. 2016 – 5. 2. 2016 Výuka v letním semestru: 8. 2. 2016 – 6. 5. 2016 Další důležité termíny Den otevřených dveří PdF: 15. – 16. 1. 2016 Den otevřených dveří FF: 22. 1. 2016 Pedagogický týden: 21. – 25. 3. 2016 Studijní týden FF: 28. 3. – 1. 4. 2016 Kontrola počtu kreditů u 1. ročníků: 28. 2. 2016

Otevírací doby knihoven během vánočních svátků a zkouškového období Univerzitní knihovna UHK Prosinec 2015: Po – Čt od 7:45 do 19:00 Pá od 7:45 do 15:00 So od 9:00 do 12: 00 Od 24. 12. 2015 do 1. 1. 2016 knihovna uzavřena! Leden 2016: Po – Čt od 7:45 do 18:00 Pá od 7:45 do 15:00 Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové Prosinec 2015/leden 2016: 22. 12. od 9:00 do 19:00 23. 12. od 10:00 do 16:00 24. – 27. 12. ZAVŘENO 28. 12. od 10:00 do 16:00 29. 12. od 10:00 do 16:00 30. 12. od 10:00 do 16:00 31. 12. 2015 – 3. 1. 2016 ZAVŘENO 4. 1. od 9:00 do 19:00

S. O. S. Úřední hodiny studijních oddělení pro prezenční studenty Studijní oddělení PdF Po od 13:00 do 15:30 St od 13:00 do 15:30 Čt od 8:00 do 9:30 Studijní oddělení FF Út od 9:00 do 11:00, od 13:00 do 14:30 St od 9:00 do 11:30 Pá od 9:00 do 10:30, od 12:30 do 13:30 Bc. Simona Šilhánová

ZÁBAVA Kvíz Odpovězte správně na 5 otázek a vyhrajte hodnotnou cenu. Správné odpovědi posílejte na adresu skr.naskrz@seznam.cz. Losovat budeme vždy jednoho výherce. 1. Na částech území které fronty došlo během první světové války k dočasnému vyhlášení vánočního příměří? a) východní b) západní c) balkánské 2. Autorem České mše vánoční je? a) Bohuslav Martinů b) Adam Michna z Otradovic c) Jakub Jan Ryba 3. Který slavný politolog zemřel 16. 12. 2014? a) M. Duverger b) G. Sartori c) O. Kirchheimer 4. Charles Dickens proslul slavnou Vánoční… a) koledou b) mší c) operou

5. Vánoční pokrm chapatis je typický pro… a) Ekvádor b) Keňu c) Argentinu Hodně štěstí! Bc. Tomáš Rell

Redakční rada Šéfredaktor Archivnictví Český jazyk a literatura Historie Kultura Pedagogika a psychologie Politologie Sociologie Stálé rubriky

Bc. Jakub Sofka Mgr. Martin Janda Bc. Tereza Kuncová Bc. Miroslav Beneš Bc. Jaroslav Sogel Bc. Simona Šilhánová Jakub Tomek Filip Maťha Bc. Tomáš Rell

Odborní poradci Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová (FF UHK) Mgr. Václav Víška, Ph. D. (PdF UHK)

Redaktoři Bc. Adéla Mašindová Bc. Matyáš Strnad Sára Maloušková Bc. Monika Kabešová Bc. Radek Hybšman Bc. Dagmar Čížková Jan Lukáš Martin Šefr Kamilla Kharisová Anežka Pařízková Vojtěch Šmolík Jiří Šubrt (grafika)