Skrz naskrz 2. číslo by Skrz naskrz

1. ČÍSLO TÉMA INKLUZE ROČNÍK 2. BŘEZEN 2016

Studentský

multioborový

časopis vydávaný pod záštitou PdF a FF UHK

OBSAH Úvodník

Stalo se

Inkluze aneb…

Rozhovor - doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D.,

Inkluze ve školách

Rozhovor – Mgr. Hana Voralová

Rovnost nade vše

Rozhovor – Mgr. Václav Víška, Ph. D.

Poruchy slavných

Práce asistenta pedagoga

Slovníček pojmů

Přednáška dr. Robejška

Do Evropy

Z Erasmu – Estonsko

Rozhovor – rektor univerzity

Novinky nakladatelství Portál

Rozhovor – nově zvolený rektor

Pozvánka do kina Bio Centrál

Připomenutí vítězného února

Představení oboru archeologie

Slovenští socialisté

Kolegové z UMB BB

S. O. S.

Z Erasmu – Turecko

Kvíz

ÚVODNÍK

Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou již třetí číslo tohoto multioborového časopisu. Toto číslo je výjimečné hned z několika důvodů. Změnili jsme grafický styl a do budoucna ho budeme ještě zdokonalovat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň i nadále. Určitě se máte na co těšit. Další výjimečnost spočívá v tom, že jsme začali spolupracovat se studenty ze slovenské Banské Bystrice, kteří od tohoto vydání budou pravidelně přispívat do své stálé rubriky. V tomto čísle jsme se zaměřili na aktuální téma, které hýbe jak politickou, tak společenskou diskuzí; inkluzi ve školství. V článcích jistě naleznete zajímavé názory na toto téma.

Na začátku semestru žila celá univerzita volbou nového rektora, proto jsme pro Vás připravili rozhovor jak se stávajícím rektorem, profesorem Josefem Hynkem, tak s novým rektorem, profesorem Kamilem Kučou. Koho zajímají slavná i neslavná výročí, určitě nepřehlédne skvělý text o „Vítězném únoru“. Toto i mnoho dalšího zajímavého naleznete už po otočení této stránky. Mějte vydařený jarní semestr a příjemné čtení Vám za celou redakční radu přeje Jakub Tomek Katedra politologie

STALO SE

Stalo se… Na následujících čtyřech stranách se můžete krátce seznámit s akcemi, které proběhly na naší univerzitě od ledna letošního roku. Věříme, že Vás tímto přehledem zároveň nalákáme, abyste se i Vy zúčastnili některé z dalších připravovaných přednášek, besed či workshopů naší milé univerzity. Volba rektora Dvě středy na počátku února se nesly v duchu volby nového rektora naší univerzity. Senátoři akademického senátu volili ze tří kandidátů. Volba proběhla ve třech kolech. Před prvním kolem proběhlo představení programů všech kandidátů a následná diskuze. Ve středu 10. února proběhla dvě kola volby. V prvním neuspěl docent Grulich, ve druhém kole ani jeden ze zbylých dvou kandidátů, tedy ani profesor Bílek ani profesor Kuča, nezískali dostatečný počet hlasů. Akademický senát opět zasedl o týden později, tj. ve středu 17. února, kdy proběhlo třetí kolo volby, ze kterého jako vítěz vyšel profesor Kamil Kuča, který zvítězil v poměru 16:14. Nově zvolenému rektorovi gratulujeme a zároveň děkujeme za poskytnutí

rozhovoru, který si můžete přečíst v našem časopise na str. 45. Přednáška SHK UHK poprvé Ve středu 10. února byl započat cyklus dobrovolných přednášek pod záštitou Studentského historického klubu UHK, a to přednáškou Bc. Moniky Kabešové, která se týkala osobnosti docenta Vladimíra Krajiny. Nutno říci, že úvodní přednáška se setkala s velkým úspěchem i účastí.

STALO SE International day na UHK Odpoledne 16. února se na naší univerzitě neslo v duchu cestování a mezinárodního přátelství. Proběhl druhý ročník International day, jež si kladl za úkol poukázat na možnosti studentů vycestovat do různých zemí EU, ale také do zemí, které nejsou součástí EU. Velice zajímavé byly prezentace studentů, kteří těchto možností již využili a předali tak své zkušenosti dále. Akce se účastnili také zástupci Oddělení zahraničních styků jednotlivých součástí UHK, dále pak zahraniční studenti, kteří jsou u nás na studijním pobytu. Beseda s poslankyní Středa 17. února nebyla pouze ve znamení volby rektora, ale také proběhla beseda s poslankyní Helenou Langšádlovou na téma Migrace a migrační krize. Nejdříve hovořila o migrační politice ČR, nastínila vývoj a příčiny krize spojené s migrací, následně proběhla diskuze, ve které se mluvilo o postoji ke kvótám, Rusku, možnostech řešení krize a vlivu tzv. Arabského

jara a USA na vypuknutí migrační krize. UHK ve znamení děkanských voleb Rok 2016 můžeme bezpochyby nazvat rokem volebním. Alespoň pokud jde o naši univerzitu. Krom zmíněných rektorských voleb se totiž postupně odehrají i troje volby děkanské. Pomyslný maraton začal 17. ledna na Pedagogické fakultě. Kandidáty byli stávající děkan doc. PhDr. Pavel Vacek, PhD. a doc. PhDr. MgA. František Vaníček, PhD. Ve třetím kole zvítězil poměrem hlasů 7:4 doc. Vaníček. V dubnu se odehrají děkanské volby na Filozofické fakultě a na podzim pozná nové vedení také Fakulta informatiky a managementu. V příštím čísle se můžete těšit na rozhovory s odcházejícím a nově nastupujícím děkanem Pedagogické fakulty. Přednáška prof. Kvačka V úterý 23. února proběhla na FF UHK přednáška předního českého historika profesora Roberta Kvačka s názvem Spory o doktora Edvarda Beneše.

STALO SE Tuto přednášku zorganizovala Masarykova společnost ve spolupráci s Historickým ústavem FF UHK. Zájem o přednášku byl obrovský, největší učebna FF byla zcela zaplněna. Po samotné přednášce následovala diskuze s přednášejícím. Věříme, že i profesor Kvaček byl s přednáškou spokojen a že se na naši univerzitu zase brzy vrátí s další zajímavou přednáškou. Přednáška SHK UHK podruhé Studentský historický klub UHK uspořádal ve středu 2. března 2016 další ze série přednášek, tentokrát s docentem Ondřejem Felcmanem na téma Činnosti Československého Parlamentu v období Pražského jara. Tato přednáška byla ve volné návaznosti na výstup z loňských Pedagogických dnů a věnovala se období Československého parlamentu pod vedením Josefa Smrkovského. Přednáška LMS Centra Ve středu 2. března 2016 se uskutečnila přednáška doktora Pavola Labu-

dy z Katolické univerzity v Ružomberku, kterou pořádalo Centrum pro studium jazyka, mysli a společnosti. Tématem přednášky bylo pojetí jazyka u Aristotela. Přednášky se účastnili nejen členové LMS Centra, ale účast byla hojná i z řad studentů filozofie a společenských věd nebo například z Katedry českého jazyka a literatury. Přednáška SHK UHK potřetí Do třetice všeho dobrého proběhla 16. března 2016 třetí přednáška, tentokrát pod vedením Bc. Tomáše Rella, který si pro posluchače připravil téma Česká republika v 90. letech 20. století. I zde se organizátoři setkali s úspěchem, ke kterému jistě přispěl i zajímavý výběr tématu. Historička z USA V úterý 23. 2. 2016 se na půdě Historického ústavu FF UHK uskutečnila přednáška americké historičky Lisy Scott s názvem Different Perspectives: Teaching and understanding the Middle Agens in the United States and the Czech

STALO SE Republic. Vedle představení amerického pohledu na české dějiny středověku přednáška přinesla také prezentaci fungování amerického vzdělávacího systému a přiblížení možností plynoucích ze zapojení do projektu Fulbright. Organizátorem tohoto zajímavého mezinárodního setkání byl dr. Zdeněk Beran. Regionální debata V úterý 1. března uspořádala v Novém Adalbertinu Iniciativa pro Evropské hodnoty Regionální debatu, která nesla název „Abychom v Česku opět neztratili svobodu“. Akce byla složena ze dvou panelů, na kterých vystoupili zajímaví řečníci.

V prvním panelu, který se věnoval tématu „Proč nedůvěřujeme politickým stranám?“ vystoupili primátor města Hradce Králové Zdeněk Fink, poslanec za TOP 09 Leoš Heger a ředitel agentury STEM Jan Hartl. Panel moderoval politolog z naší univerzity Jan Outlý. Na začátku celé akce měla úvodní slovo děkanka Filozofické fakulty UHK Pavlína Springerová. Druhého panelu se zúčastnili bývalý diplomat Petr Kolář, publicista Jiří Pehe, komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk a panel moderoval ředitel think tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský. Tito řečníci hovořili na téma „Jakého chceme prezidenta?“ a rozvířili tím chvilkama vášnivou diskuzi s publikem. Záměrem těchto regionálních debat je zapojit občany do stěžejních debat české společnosti. Bc. Simona Šilhánová Bc. Miroslav Beneš Bc. Jakub Sofka Bc. Tomáš Rell Jakub Tomek

TÉMA

Inkluze aneb… V naší společnosti je takovým běžným zvykem, že rádi používáme cizí slova a termíny, aniž bychom jim vždy bezpečně rozuměli. Abychom se takové situaci v našem případě vyhnuli, hned na začátek si vysvětlíme, o co se vlastně jedná a co se pod aktuálně často skloňovaným pojmem inkluze skrývá. V naší společnosti je takovým běžným zvykem, že rádi používáme cizí slova a termíny, aniž bychom jim vždy bezpečně rozuměli. Abychom se takové situaci v našem případě vyhnuli, hned na začátek si vysvětlíme, o co se vlastně jedná a co se pod aktuálně často skloňovaným pojmem inkluze skrývá. Inkluze je pojem používaný v rozličných oborech. Můžeme se s ním setkat v matematice, chemii, biologii i geologii. Obecně se překládá jako zahrnutí něčeho někam.1 Nás ovšem nyní bude zajímat tento pojem v souvislosti se společností a vzděláváním, tedy jako pojem pedagogický.

Zde se inkluze používá ve spojení inkluzívní vzdělávání a vykládá se jako společné vzdělávání všech dětí ve stejných a jednotných školách.2 Celá situace je právně ošetřena a to ve Školském zákoně č. 561/2004 Sb. v Části první, Obecných ustanovení, § 16. Zde najdeme také přesnou specifikaci, o koho se jedná, když se mluví o dětech, kterých by se inkluze měla týkat. Specifické vzdělávací potřeby jsou zde definovány jako zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění a sociální znevýhodnění.3 K další změně došlo 22. 2. 2016, kdy Ministerstvo školství, mládeže a 2

http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/inkluze .

http://www.inkluze.cz. http://www.inkluze.cz/ upload/uplne-zneni-skolskehozákona-561-2004.pdf. 3

TÉMA tělovýchovy jménem ministryně Kateřiny Valachové vydalo opatření, kterým došlo ke změně Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s účinností od 1. 9. 2016.4 První děti se specifickými potřebami by se tedy měly do škol zařadit již od letošního nového školního roku. Školy, které vyučují podle školních vzdělávacích programů, které sestavily podle původního Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy s úpravou pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, který se od 1. 9. 2016 ruší, mají na změnu svého školního vzdělávacího programu dva roky.5

Dle školského zákona od září ovšem nedojde ke zrušení speciálních škol, protože: „…žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autismem mají právo se vzdělávat v základní škole speciální, nejsou-li vzděláváni jinak.“6 Inkluze zůstává přes veškerou právní oporu a tvrzení některých odborníků abstraktním pojmem, ze kterého mají učitelé i rodiče obavy a pocity nedůvěry. Jak vše bude probíhat, nelze odhadovat, dokud nedojde celá věc do praxe. Věříme, že vše dopadne ve prospěch žáků, ať už těch se specifickými potřebami nebo těch bez nich. Bc. Simona Šilhánová

6 4

http://msmt.cz 5 http://msmt.cz/file/37053.

http://www.inkluze.cz/_upload/u plne-zneni-skolskeho-zakona-5612004.pdf.

TÉMA

Rozhovor V tomto čísle je diskutovaným tématem inkluze. Pro náš rozhovor byla tedy jasnou volbou katedra speciální pedagogiky PdF UHK. Za ochotu bych na tomto místě chtěla velice poděkovat doc. PhDr. Borisi Titzlovi, Ph.D., který nám odpověděl na následující otázky. Pročítala jsem novelu školského zákona, která obsahuje změny ve vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Co si představit pod tímto abstraktním pojmem, jsem se v novele dověděla. Dověděla jsem se i to, že bude existovat pět skupin podle stupně podpůrného opatření, jaké budou dané děti potřebovat. Nikde jsem se již ale nedočetla, jaké stupně to tedy jsou. Mohla bych Vás poprosit, zda byste se pokusil o vysvětlení tohoto pojmu a zkusil uvést, jaké stupně podpůrných opatření tedy budou zavedeny? Zmatení pojmů začíná „speciálními potřebami“. Když už, pak by bylo korektnější mluvit o „speciálních vzdělávacích potřebách“ a to jsou u dětí, žáků

a studentů, kteří z důvodů zdravotních či sociálních mají problémy s učením, především speciální vyučovací metody, učební texty a pomůcky. Vše ostatní (počet žáků ve třídě, asistent pedagoga atd. atp.) jsou organizační opatření, která vzdělávání mohou usnadnit, ale vlastní proces výuky neřeší. O to se pokouší soubor katalogů podpůrných opatření odstupňovaných do pěti úrovní. Poněvadž jádrem sporu probublávajícím na veřejnost je výuka žáků s lehkým mentálním postižením, demonstrujme si, jak dokument, týkající se podpory této skupiny, modifikuje výukové metody a formy práce. Takže doslova: Stupeň 1: Hromadná (frontální) výuka, individualizo-

TÉMA vaná výuka, projektová výuka, skupinová výuka. Stupeň 2: Hromadná (frontální) výuka, individualizovaná výuka, projektová výuka, skupinová výuka, diferencovaná výuka. Stupeň 3: Individuální výuka, hromadná (frontální) výuka, individualizovaná výuka, projektová výuka, skupinová výuka. Stupeň 4: Individuální výuka, týmová výuka, individualizovaná výuka. Stupeň 5: Individuální výuka, týmová výuka. Není to jasné? Tak přidejme – opět doslova – něco o výuce respektující styly učení: Stupeň 1: Využití celého spektra kognitivních stylů. Stupeň 2: Využití celého spektra kognitivních stylů. Stupeň 3: Využití celého spektra kognitivních stylů. Stupeň 4: Z informativněformativních strategií se jedná především o preferování těch přístupů, které mají oporu ve vizuálním, tělesně-pohybovém a sociálním kognitivním stylu. Stupeň 5: Neaplikuje se. Ani teď to není jasné? Jestliže ne, pak ujišťuji čtenáře, že chyba nenastala

u nich. Je to totiž degradace pedagogiky a té speciální zvláště. Ve společnosti panuje strach z toho, že se zruší speciální školy a všechny děti budou přeloženy na klasické základní školy. Je tento strach oprávněný? Je nutné si uvědomit, že termín „speciální školy“ má u nás dva významy. Jednak se toto označení používá pro celý segment ne-běžných škol speciálních a jednak v rámci škol této kategorie jsou vyděleny „základní školy speciální“ pro tíže mentálně postižené (dříve zvané „školy pomocné“). Tyto „základní školy speciální“ zatím (!) na existenci ohroženy nejsou; ohroženy jsou však „základní školy praktické“ (bývalé „školy zvláštní“), určené pro žáky s lehkým mentálním postižením. Oficiálně je zatím MŠMT neruší, vytváří jim však takové podmínky, které je postupně vyprázdní. Bez žáků budou zanikat samovolně. 22. února byla vydána opatření, která mění Rámcové vzdělávací programy

TÉMA pro základní vzdělávání. Tato opatření by měla přispět ke snadnějšímu a spolehlivějšímu začlenění dětí se speciálními potřebami do klasických škol. Můžete uvést příklad některého opatření? Konkrétní opatření, která by měla spolehlivěji a efektivněji zajistit začlenění všech žáků do hlavního vzdělávacího proudu čili jejich inkluzi od 1. 9. 2016, u škol praktických pak od 1. 9. 2018 neznám a tudíž přiblížit neumím. Jen jako trpká ironie mě napadá – „norimberský trychtýř“. Na papíře se to samozřejmě vyřeší. Všichni žáci dostanou vysvědčení ze základní školy, takže formálně nebude nikoho, kdo by nemohl jít studovat na střední školu… Jak se Vy, jako speciální pedagog, díváte na společné vzdělávání všech dětí? Je doopravdy reálné a může být efektivní? Co si o celé věci myslím jako speciální pedagog i jako občan? Neexistuje důkaz, že zejména mentálně postižení žáci se v běžné škole naučí

aspoň to, co byli schopni zvládnout ve škole, která byla uzpůsobena jejich možnostem, v rámci jejich možností je připravovala pro život a činila je zaměstnatelnějšími. Tento fakt se zcela ignoruje. Inkluze v daném direktivně prosazovaném pojetí, kdy není podstatné, CO a JAK se žák učí, ale KDE a s KÝM se učí, je ideologický konstrukt, který nemá se vzděláváním kromě pedagogických floskulí nic společného. Je to politikum, navíc šikovně maskující zájmy činitelů, kteří se na jeho prosazování docela dobře živí. A ještě krátké doporučení. Nedevalvovaný obsah pojmu inkluze svým osobitým způsobem přibližuje R. Fulghum vyprávěním o chlapci zvaném Bomba, takto člena basketbalového týmu, který nikdy nebyl nasazen do zápasu a přesto ho trenér vyhlásil Nejužitečnějším hráčem. (Viz povídka „Vzpomínání cestou na oční…“ v knížce „Co jsem to proboha udělal“.) Bc. Simona Šilhánová

TÉMA

Inkluze ve školách Toto téma je v současné době velice aktuální a ze sociologického hlediska velice zajímavé. Podle chystaných reforem by se děti se speciálními potřebami měli vzdělávat ve stejné instituci jako zdravé děti. Máme však na tuto změnu prostředky? Dokážeme zajistit v běžné výuce vše, co děti se zvláštními potřebami skutečně potřebují? Podle pedagogů je odpověď jasná, „ne“. Nikdo zde nehovoří o diskriminaci ani segregaci dětí s postižením, ale málokdo si dokáže představit, jak náročné je těmto dětem poskytnout plnohodnotné vzdělání. „Náročné“ myslíme z pohledu specifických potřeb, času i finanční stránku věci.

Problém inkluze je však v českém prostoru už delší dobu. Můžeme jmenovat rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, který potvrdil, že v rovnosti vzdělávacích šancí jsme měli a dosud máme určité rezervy.

Jak tento problém řešit a jaké faktory ovlivňují celou řadu aspektů spojených s tímto systémem, je předmětem například sociologického výzkumu. Sára Maloušková

TÉMA

Rozhovor Pro další článek o inkluzi jsme měly tu čest vyzpovídat Mgr. Hanu Voralovou, která působí jako didaktička na katedře českého jazyka. Jak na celý tento „fenomén“ dnešního školství nahlíží, jestli ho schvaluje a mnoho dalšího, se dozvíte po přečtení našeho rozhovoru. Přejeme příjemné čtení. Na začátek bychom se Vás chtěly zeptat, jaký je Váš názor na inkluzi ve vzdělávání. Myslíte, že je to dobrý nebo špatný nápad? Já si myslím, že ta vize není špatná z toho důvodu, že nelze tento problém úplně opomenout. Je to aktuální téma a není možné ho odsunout stranou, naopak. Dětí, které potřebují inkluzivní vzdělávání, je čím dál více a tím, že je budeme separovat ve zvláštních školách, jim moc nepomůžeme. Osobně se setkávám s řadou dětí, které jsou třeba ze sociálně znevýhodněného prostředí, a tím nemíním jen romskou komunitu, jsou to prostě děti z rozvrácených rodin, kde péče ze strany rodičů není taková, jakou bychom si ji přáli.

Tyto děti zpravidla nemají IQ pod průměrem, naopak, někdy to jsou hodně chytré děti a potřebují být v normálních třídách, kde jsou děti z běžných rodin, aby se dokázaly do budoucna bezproblémově začlenit do společnosti. Tam si myslím, že ta inkluze opravdu potřebná je. Otázkou je, jak pak inkluze proběhne v reálu, ale to už je věc, která visí na konkrétních lidech. Pan prezident přišel s výrokem, že by bylo vhodné vymezit jednu experimentální školu třeba na dva roky, kde by se inkluze „vyzkoušela“, a pak se rozhodnout, zda to má nebo nemá smysl. Co si o tomto „vyzkoušení“ myslíte Vy?

TÉMA To se zkouší už řadu let, spousta médií o tom ale vůbec nemluví. Inkluze se děje a je to přirozená součást mnoha škol – těch škol, které se nebojí začlenit takovéto žáky do běžné výuky. Problémem jsou finance, ne každá škola si to může dovolit. Ale nějaký zkušební provoz, jestli se to tak dá nazvat, už tady probíhá řadu let, je to takové odkládání někam dál, což podle mě není úplně moudré.

Co bude podle Vás v rámci inkluze pro pedagogy – například právě pro češtináře - nejnáročnější, jaké musejí mít dovednosti, schopnosti atd., aby to všechno zvládli? Tam jsou trochu změny v legislativě. Nadále budou v běžných hodinách žáci se specifickými poruchami učení, které mohou být růz-

ného rozsahu – to bude stejné jako doteď. Konkrétní češtinář tedy bude muset zohledňovat ve spolupráci s výchovným poradcem a třídním učitelem, co má konkrétní žák doporučeno od pedagogickopsychologické poradny a zda tento žák musí mít individuální vzdělávací plán. Tento plán připravuje výchovný poradce ve spolupráci s těmi učiteli, kteří ve třídě, kde tento žák je, učí. Naplňování tohoto plánu pak kontrolují pracovníci pedagogicko-psychologické poradny. To znamená, že je tam nutná kooperace nejen češtináře a žáka, ale řady dalších lidí, kteří do toho zasahují. Je to samozřejmě více papírování, což ale na řadě škol funguje i teď. V legislativě se dále mluví o tzv. stupních integrace. Do prvního až třetího stupně budou patřit žáci, kteří budou v běžných školách. V tom třetím stupni – pokud se dobře pamatuji – už je vzdělávání podle speciálního školního vzdělávacího plánu, protože tam patří i žáci s lehkým mentálním postižením. Ti ostatní, kteří mají těžší postižení, budou

TÉMA jako doteď ve zvláštních školách, protože běžné školy by jim nezajistily kvalitní výuku. Určitě je na místě, aby učitelé byli dále školeni, protože možná neví, jak pracovat s autistou nebo s jedincem, který má nějakou takovouto poruchu, takže cesta je v nějakém dalším školení, spolupráci se speciálními pedagogy a tak dále. Jaká si myslíte, že bude kooperace asistentů pedagoga a učitelů? Co když asistent nepůjde učiteli „na ruku“? To začíná u výběru asistenta pedagoga, který má na starosti vedení školy. Asistenti pedagoga pak musejí absolvovat doškolení, pokud to nejsou vystudovaní učitelé nebo jedinci z nějaké střední pedagogické školy. Je to samozřejmě otázka práce s lidmi, asistent pedagoga by si s učitelem nějak sednout měl, protože spolu musí spolupracovat. Problematické je to, že to narušuje běžnou výuku – to je fakt, který se mi potvrzuje v očích studentů na praxích a viděla jsem to i já osobně, že je taková výuka úplně

jiná než běžná. Je potřeba se tomu přizpůsobit a počítat s tím. Myslím si, že je to věc, která si teprve bude ještě sedat, i když to probíhá i dnes – běžně jsou již asistenti na školách a nějak to funguje, ale je to problematické. Didaktické zajištění ze strany učitele musí být jiné než ve třídě, kde takovýto žák s asistentem není. Učitel pak zajišťuje materiály i pro asistenta pedagoga – ten je pouze k dispozici danému žákovi a účastní se na přípravě materiálů, ale odpovídá za to učitel.

Znáte nějaké metody, kterými by mohl učitel současně pracovat s dětmi bez potíží a s těmi, které jsou trochu pozadu? Vždy je to problém, protože děti, které potřebují větší péči, nestíhají tempo, které stíhá zbytek třídy. Proto nelze souběžně pracovat se všemi najednou – proto je tam ten asistent, který je nápomocen, když konkrétní jedinec potřebuje něco do-

TÉMA vysvětlit nebo ukázat, kde se zrovna zbytek třídy v pracovním listě nalézá. Je možné také modifikovat formální podobu pracovního listu, učitel pak v podstatě dělá dva listy. Metody a techniky doporučuje pedagogicko-psychologická poradna. Zároveň je potřeba například reflektovat učební strategie žáka, někomu třeba vyhovuje více vizualizace, pokud nemá rozvinuté řečové schopnosti. S obrazovým materiálem se pracuje hodně u autistů. Může rodič říci, že o začlenění dítěte nestojí? Rodiče musí ctít rozhodnutí pedagogicko-psychologické poradny, ta poradna má „konečné slovo“. Rodič proto nemůže říct, pokud je žák podle poradny v prvním stupni integrace, že patří do zvláštní školy a zase naopak, poradna nemůže říci, že žák patří do zvláštní školy, když je na stupni integrace nižším, než je ten 4. stupeň. Zpravidla se setkávám s tím, že rodiče jsou radši, když jsou děti v běžné škole. Nesetkala jsem se s případem, že by radši dali dítě do zvláštní školy, i když,

může se to stát – většinou argumentují tím, že tam mají děti větší klid, je tam pomalejší tempo a menší množství dětí ve třídě. To je sice pravda, ale rodiče by byli sami proti sobě. Pokud to dítě nemá opravdu těžké mentální postižení a intelekt je alespoň na rovině průměru nebo nižšího průměru, pak má dítě nárok na kvalitní vzdělávání. Tím nechci říct, že speciální vzdělávání není kvalitní, vynachválit můžu třeba hradeckou speciální školu, kde s dětmi pracují velmi erudovaně. Může se dítě vrátit zpátky, pokud se mu v klasické škole nelíbí nebo nedaří? Tam to funguje tak, že pokud je dítě po prvním rozhodnutí zařazeno do stupně integrace např. 2 a dítě nestíhá nebo potřebuje více péče, než mu bylo stanoveno, tak se posuzuje znovu. Pak může být přeřazeno do vyššího stupně integrace. Vnitřní pravidlo je pokusit se integrovat, a pokud to nepůjde, tak můžeme sáhnout po dalším kroku. Bc. Tereza Kuncová Bc. Adéla Mašindová

TÉMA

„Rovnost“ nadevše? Inkluzivní vzdělávání, jež je v poslední době tak často skloňovaným pojmem, není pouze jednobarevnou záležitostí. V následujících odstavcích se proto zaměříme na jeho světlé, ale i temné stránky, a to konkrétně ve vyučovacím předmětu Výchova k občanství. Abychom se co nejvíce přiblížili realitě, zeptali jsme se na názor těch nejpovolanějších, učitelů tohoto předmětu. Předmět Výchova k občanství vybavuje žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jejich aktivní zapojení do společnosti. Také je seznamuje se společenskými jevy, které se promítají do každodenního života. V neposlední řadě se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí s orientací žáků v sociální realitě a jejich začleňování do různých společenských vztahů a vazeb. Z tohoto tvrzení tedy vyplývá, že inkluzívně vzdělávání by v tomto předmětu mohlo být velmi prospěšné. Mgr. Hana Šebestová se k dané problematice vyjádřila takto: „Současné pojetí výuky předmětu Výchova k občanství vychází z konstruktivistického přístupu.

Ve výuce má tedy své pevné místo řešení problémových situací ze života, konstruktivní práce dětí ve skupinách, hledání souvislostí, oproštění se od drilu atd. Moderní učitel Výchovy k občanství je kreativní, taktní, plný pedagogického optimismu a klidu. Přístup k žákům se odráží v kvalitě práce, ve snaze co nejvíce žáky poznat, pochopit je a akceptovat. V takovém případě nevidím s inkluzí ve Výchově k občanství problém.“ Inkluze má ale i v tomto předmětu místa, ve kterých se dostáváme na „tenký led“.

TÉMA Mgr. Ladislava Pozdílková při našem rozhovoru uvedla: „V naší škole máme žáky s ADHD i žáky na hranici mentálního postižení. Tyto děti jsou většinou obětí šikany nebo naopak i sami šikanují ostatní žáky. Nemyslím si také, že učitelé nemají tak dobrou speciálně pedagogickou průpravu, aby byli schopní takovéto situace řešit.“ V klimatu, kde panuje takto nepříjemná atmosféra, může být práce dětí ve skupinách riziková.

Je tedy zřejmé, že inkluzivní vzdělávání bude i v předmětu Výchova k občanství nemalým oříškem, který půjde rozlousknout jen za pomoci nesmírné motivace, kreativity a ochoty stávajících i budoucích učitelů. Bc. Ivana Havlová

TÉMA

Rozhovor V tomto rozhovoru nám na otázky, týkající se tématu inkluze, ale i obecně školství, ochotně odpovídá proděkan pro studijní záležitosti a statutární zástupce děkana PdF pan Mgr. Václav Víška, Ph.D. Dobrý den, pane proděkane, jsme velice rádi, že jste přijal naši nabídku na rozhovor. Téma inkluze jsme do našeho časopisu vybrali, protože od září je novelou školského zákona navýšena podpora inkluze. Proto dovolte, abychom se Vás na začátek zeptali, v čem vidíte největší přínosy a naopak největší nedostatky inkluzívního vzdělání na Základních školách? Velký problém vidím v tom, že zavádění inkluze je primárně na popud Evropské komise, která chce inkluzi ve všech oblastech. Samotná inkluze je v naší zemi velice nedobře přijímaná, a to z toho důvodu, že je záporně přijímána ze strany odborníků, ale i rodičů, což je skupina obyvatel, se kterými se o této problematice příliš nehovoří. A to z toho důvodu, že tady panují obavy z toho, jak to bude fungovat na jednotlivých školách, a

v komunitách jednotlivých tříd. Já se domnívám, že určité problémy přijdou, ukáže se například, že v ČR nemáme dostatek speciálních pedagogů. Zcela jistě se také narazí na problém třídních prostor, protože řada škol není připravena na výuku dětí se zdravotním postižením, tím myslím zejména bezbariérový přístup atd. Já osobně vidím velký problém v oblasti terminologie, protože termín sociální inkluze se skloňuje velmi často. Avšak do toho termínu, lze schovat řadu věcí, například Evropská komise do této oblasti řadí jak klasickou sociální inkluzi, tedy začlení dětí ze znevýhodněných rodin, tak i záležitosti týkající se postižení. Vy jste svou odpovědí otevřel celou řadu témat. Začněme komunikací. Vy jste říkal, že toto téma je nedostatečně a

TÉMA nesrozumitelně vysvětlováno. Myslíte si, že ta chyba spočívá například v médiích, nebo je chyba v komunikaci mezi politiky a samotnými zákonodárci, či mezi školou a rodiči? Problém je ten, že tematiku inkluze se snaží implementovat Evropská unie. To znamená, že do ČR, stejně tak jako do každé jiné země EU to přišlo jako hotová věc. A naprosto ideální by bylo, kdyby proběhla debata napříč různými úrovněmi; základní vzdělávání, speciální vzdělávání, praktické vzdělávání či univerzitní vzdělávání a například i různé organizace, které se zabývají vzděláváním dětí se specifickými potřebami. A na základě této debaty, která, může trvat i rok, by měla vzejít jistá operacionalizovaná data, se kterými by se mělo dále pracovat. Z těchto dat by se vytvořila pro a proti, udělala by se analýza, například SWOT analýza, na jejímž principu by se daly vyčíst dobré a špatné dopady na vzdělávání aj. Samozřejmě následně by se to dostalo do médií, aby se to dostatečně a především

rychle a intuitivně dostalo mezi rodiče, protože těch se to týká především. Ale protože celou problematiku prosazuje EU, tak tato odborná diskuze na úrovni státu odpadá a přichází až poté, co je inkluze přijata, což pochopitelně není dobře. Na druhou stranu, my si obecně často stěžujeme na to, že nám ta nařízení chodí z Evropské unie jako hotová věc. Není chyba již na počátku, v národních komisích, respektive u těch, kteří mají hájit zájmy našeho státu? Ano, je to tak. Dle informací od některých europoslanců, se kterými mám možnost komunikovat, nejsou data o této problematice příliš vyhovující. Ale inkluze musí v tuto chvíli ve státě být, protože jinak se nedosáhne na evropské peníze v oblasti vzdělávání. Veškeré dotace z operačního programu IROP, OP VVV. Veškeré dotace přijdou pouze na podporu projektů, nebo investičních záležitostí, které budou vedle potřebné věci či vědecké věci, rozumějme rekonstrukce učebny či budovy, podporovat tak

TÉMA inkluzivní vzdělávání. Tedy my můžeme, jako ČR vyjadřovat své názory směrem k EU, ale v tuto chvíli nám to není nic platné, protože je to takto nastaveno. Dále jste v první odpovědi zmínil jako možné úskalí ekonomické problémy, spojené s počtem speciálních pedagogů, psychologů apod., kterých v současné době není mnoho. Přesto se naopak často říká, že těch speciálních pedagogů či výchovných poradců je naopak velmi mnoho. Mohl byste se pokusit uvést tyto věci pro laika na pravou míru? Je potřeba si uvědomit, že existuje něco, čemu se říká vyhláška o pedagogických pracovnících. Což je, velice jednoduše řečeno, podzákonná norma, která doplňuje zákon o pedagogických pracovnících. Tento dokument upravuje pozice, jež mohou fungovat ve školním zařízení – ZŠ, MŠ, ZUŠ atd. A jenom pozice, které jsou uvedeny v této vyhlášce, mohou být zaplaceny. Takže vezmeme-li profese týkající se speciální pedagogiky, tak pouze zlomek je na

tomto katalogu prací. Jinak řečeno, jen někteří ze speciálních pedagogů mohou být tím pravoplatným členem týmu ZŠ apod. Všichni se střetáváme s lidmi, kteří mají nějakou formu omezení ať už tělesná nebo duševní. Kdy je asi nejvhodnější s dětmi tuto problematiku otevřít? Já nejsem odborník, speciální pedagog, to je potřeba si říci. Podle mého laického názoru by se přiměřeně k věku dítěte a jeho intelektu měla tato témata otevírat již od mateřské školy. Každopádně když se podíváte na nejmodernější učebnice pro první stupeň, tak se tam dostávají taková témata, jako jsou Romové, přistěhovalci apod., a to je velice dobře, protože se s tím běžně setkáváme a měli bychom učit podle aktuálních záležitostí, již od toho nejmenšího školního věku. My momentálně řešíme inkluzi jako hlavní problém našeho školství, ale těch problémů je celá řada. Nicméně z různých

TÉMA analýz, ve kterých byla ČR srovnávána s dalšími zeměmi, lze vyčíst, že pokud jde o výuku na prvním stupni, tak si stojíme velice dobře a jsme poměrně dost chváleni a dokážeme držet krok s trendy a dokonce patříme mezi nejlepší. V čem myslíte, že je následně problém na druhém stupni, kde tomu již takto není? Problém, o kterém jste hovořil je v přístupu učitelů, jde o podávání kurikula směrem k žákům. Ve chvíli, kdy se kurikulum bude podávat jako věc, která je daná, tak všichni žáci budou narážet na problém memorování apod., což v zemích s vyspělým školstvím nefunguje. Tam se skutečně podněcuje zájem žáků o běžnou životní problematiku, která se implementuje do běžného vyučovacího procesu. My tomu dnes říkáme rozvíjení klíčových kompetencí. Tak by to mělo vypadat, to je zcela ideální věc. Samozřejmě od učiva se pochopitelně nedá zcela oprostit. Ale nesmíme mít učivo jako ten hlavní základ, který je nepřekonatelný. Já uvedu takový typický příklad. Dejme tomu,

do roku 1993 či 1994 v oblasti českého jazyka byl na tom dobře jen ten jedinec, který naprosto ovládal pravopis. Tedy ten, kdo dokázal psát naprosto bez chyb, byl dobrý. Ve chvíli, kdy jste napsal dobrý a hezký článek do novin, časopisu, ale byla tam chyba, bylo to celé špatně. Dneska učíme děti komunikovat, dříve děti absolutně komunikovat neuměly, nedokázaly mluvit mezi sebou, nedokázaly v pozdějším věku analyzovat a rozebrat určité situace, což je špatně. Ten člověk nebyl připraven na život ve společnosti, ale uměl dobře pravopis, a to nestačí. Je potřeba se umět vyjádřit a je potřeba prostřednictvím komunikace řešit určité problémy. Vy jste říkal, že je potřeba rozvíjet komunikační schopnosti. Není právě toto cesta k inkluzivnímu systému vzdělávání? Není toto cestou k tomu, aby se děti vcítily do role těch druhých, například se zdravotním postižením? Určitě, ale problematika inkluze spočívá mimo jiné v tom, že my přeřadíme děti z jednoho typu školské

TÉMA soustavy do jiné a já si nejsem zcela jistý, jestli to je pro některé děti dobré nebo ne. My jim můžeme dost dobře naslouchat i na původních školách. Ale to se již dostáváme opět k tomu, že by se to nemělo řešit plošně. Přesně tak. Inkluze by měla být nastavena podle nějakého individuálního přístupu. Znamená to tedy, že rodiče sami by se měli rozhodnout, zda dítě se specifickými potřebami při vzdělávání přesunou na běžnou školu? Paní ministryně toto v posledních rozhovorech deklaruje. Nyní bych se zeptal na přípravu budoucích učitelů. Chystá se vedení PdF pozměnit učební plány v souvislosti se zavedením inkluze? Jednoznačně, my chceme zaplnit díru na trhu, která tady je. Budeme akreditovat obory speciální pedagogika a logopedie v programu učitelství pro 2. stupeň ZŠ, které bude to

otevíráno pouze v kombinaci s českým jazykem a literaturou. To znamená, že bychom připravovali právě jedince, kteří budou potřební pro toto proinkluzivní školství. Nyní zabezpečíme pro učitele v rámci kurzů dalšího vzdělávání pedagogů dostatek těchto kurzů, ve kterých se seznámí se všemi potřebnými informacemi potřebnými pro proinkluzivní vzdělávání. Řada odborníků z naší katedry speciální pedagogiky, nebo třeba i pan děkan docent Vacek, se k inkluzi vyjadřují v řadě odborných periodik. Inkluze je akceptována ministerstvem jako řešení problémů dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, ale nikde se nefiltruje, jak se resort a celé školství později postaví k dětem, které jsou nadané, protože tyto děti jsou také děti se specifickými vzdělávacími potřebami a to může a asi i bude problém. Děkujeme za rozhovor. Bc. Jakub Sofka Bc. Tomáš Rell

TÉMA

Poruchy slavných V následujícím článku se budeme věnovat duševním onemocněním, která stíhala slavné příslušníky rodu Habsburků – Rudolfa II. Habsburského a jeho levobočka dona Julia Césara d´Austriu Příslušníci nejmocnějších královských rodů a dynastií často trpěli řadou dědičných onemocnění nebo psychických poruch, jejichž výskyt byl stále častější především kvůli příbuzenským sňatkům. Z tohoto důvodu je poměrně lehké odhalit původ tvrzení, že všichni králové jsou bratranci. Ve skutečnosti tomu tak opravdu bylo. Pro tento článek budou stěžejní dva představitelé rodu Habsburků, a to Rudolf II. Habsburský a jeho nemanželský syn don Julius César d´Austria. U obou výše jmenovaných byly ke vzniku duševní choroby jisté genetické předpoklady, které ještě znásobilo propuknutí choroby u Rudolfa II., který v době své vlády trpěl častými změnami nálad, neočekávanými záchvaty hněvu a touhou po samotě.

Všechny výkyvy císařova chování můžeme spatřit v české pohádce Císařův pekař a Pekařův císař. Rudolfovo chování tedy nebylo zcela normální, ale na rozdíl od jeho syna alespoň nevyvolávalo takové znepokojení.

TÉMA Rudolfův nejstarší nemanželský syn don Julius César d´Austria, se během svých mladistvých let projevoval jako dosti schopný jedinec a otec do něj vkládal velké naděje. Postupem času se však začala projevovat Juliova zhýralost a sklony k alkoholismu, které ústily až v záchvaty agrese a k nezvladatelné touze po trýznění lidí v Juliově okolí. Skandály, aféry a Juliovo zhýralé chování nebylo ničím neodpustitelným, ale záchvaty agrese přinášely velmi negativní ohlasy. Brzy si nejen celé Čechy šuškaly, že Rudolfův syn není normální.7

Císař proto rozhodl, že Julius bude internován v klášteře v Horním Rakousku. Tento plán nebyl plně realizován, protože již v roce 1606 Julius César d´Austria přesídlil na zámek v Českém Krumlově, který jeho otec vykoupil od Petra Voka z Rožmberka. Juliovo duševní onemocnění se i nadále prohlubovalo a roku 1608 dosáhlo svého vrcholu, když Julius brutálně zavraždil a zohavil dceru krumlovského lazebníka. Klepy se šířily velmi rychle a císař proto rozhodl o okamžitém uvěznění svého syna, který měl zbytek svých dnů strávit v naprosté izolaci.8 Bc. Miroslav Beneš

Josef JANÁČEK, Rudolf II. a jeho doba, Praha 1997, s. 169–170. 7

Tamtéž, s. 419–420.

TÉMA

Práce asistenta pedagoga Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen SVP) je v současné době nedílnou součástí každé základní školy. Proto jsme se rozhodli oslovit kolegu, který od září 2015 působí jako asistent pedagoga na základní škole. Věříme, že pohled na tuto problematiku očima člověka, který se s ní denně setkává, pro nás bude přínosem a povede k zamyšlení nad problematikou i z jiného úhlu. Na základě mého působení na běžné základní škole Vám představím, co vše může dělat asistent pedagoga.9 Nejdříve zmíním informaci o kvalifikaci: práci asistenta pedagoga, podle aktuálně platné verze zákona o pedagogických pracovnících (§20, odst. 1, písmeno "a"), získá osoba s „vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd“.10 9Náplň

práce určuje ředitel školy a časový rozsah podpory žáka určuje pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum. 10http://www.msmt.cz/dokumenty/aktu alni-zneni-zakona-o-pedagogickychpracovnicich-k-1-lednu Pokud asistent nemá vysokoškolské vzdělání, tak musí mít maturitu z pedagogického oboru anebo si musí

Takovým studiem je i mé bakalářské studium, takže jsem pro práci asistenta pedagoga plně kvalifikovaný. Teď už k samotné práci. Od září 2015 působím na Základní škole ve Velkých Hamrech v Libereckém kraji na prvním i druhém stupni jako asistent pedagoga pro zdravotně znevýhodněné žáky, v mém případě mám na starost žáky s lehkou mentální retardací a poruchami chování. Mou náplní práce je tedy pedagogická asistence při výchovné a individuálně vzdělávací činnosti žáků, u kterých se podílím i na jejich diagnostice a hodnocení. Stejně jako učitelé se také zúčastňuji pedagogických rad, metodických sdrudoplnit rekvalifikační kurz. Viz více na webových stránkách MŠMT

TÉMA žení a vykazuji dokumentaci asistenta pedagoga. Svoji práci vykonávám ve třídě, ve které jsou žáci se SVP zařazeni. Spolupracuji se všemi pedagogy při přípravě na výuku tak, aby byly vytvořeny podmínky pro realizaci podpůrných opatření. Můžu také pracovat s ostatními žáky ve třídě dle pokynů vyučujícího tak, aby učitel získal prostor pro individuální práci s žákem se SVP. Pouze ve výjimečných situacích pracuji s žákem mimo třídu11 – a to jen v těch případech, kdy je to pro něho výhodnější (např. pro zvýšení soustředěnosti). Také pomáhám žákům i mimo vyučování – např. formou odpoledního doučování, kde si mohou napsat třeba domácí úkol, připravit se na písemnou práci nebo si vysvětlíme něco z aktuálně probírané látky. Mezi mé další povinnosti patří zajištění podpory žáka i mimo školní prostředí (např. na exkurzích). Podílím 11Když

žáci se SVP chtějí, tak se mnou tráví i přestávky – mají možnost jít do tělocvičny, čtenářských dílen, nebo si povídat se mnou v kabinetě či sborovně (nemusí být za každou cenu ve své kmenové třídě, když nechtějí).

se na organizaci a realizaci konzultací s rodiči. Zkrátka zajišťuji kvalitní přípravu na vyučování, jak nejlépe umím. Nejen asistent by si měl uvědomit, že každý žák je individuální osobnost, a stejně tak individuální je i jeho pokrok, kterým si v průběhu celé povinné školní docházky projde. Jako asistent mám také možnost vést zájmové kroužky, já vedu „Výtvarný kroužek pro 1. – 4. ročníky“ a „Čtenářský klub pro 2. stupeň“. Jsem velice rád, že mám tu možnost se prezentovat na základní škole. Práce asistenta pedagoga mě naplňuje a velmi se těším, až jako budoucí učitel budu spolupracovat s asistenty pedagoga (asistence ve třídě pro mě již nebude žádná novinka ). Bc. Lukáš Caha absolvent UHK bakalářského oboru Specializace v pedagogice se zaměřením na vzdělávání (ČJ – VV)

TÉMA

Slovníček pojmů ADHD = dříve se používala pojmenování lehká mozková dysfunkce (LMD), poškození mozku, hyperkinetická reakce nebo hyperkineze; někdy lze najít označení ADD neboli porucha pozornosti; porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou; charakteristické jsou potíže se soustředěním, impulzivnost a hyperaktivita12 ASPERGERŮV SYNDROM = porucha pojmenovaná podle Hanse Aspergera; projevuje se deficitem v sociální komunikaci, obsesivním chováním, relativně normální úrovní kognitivních dovedností, bez opoždění ve vývoji řeči13 AUTISMUS = pervazivní vývojová porucha, objevuje

se již v raném dětství; charakteristický je hluboký deficit v komunikaci a sociálním porozumění, rituální a obsesivní chování14 DYSGRAFIE = porucha osvojování psaní, postihuje grafickou stránku písemného projevu, čitelnost, úpravu15 DYSKALKULIE = porucha osvojování matematických dovedností, projevuje se výraznými obtížemi v chápání číselných pojmů, v chápání a provádění matematických operací16 DYSLEXIE = porucha osvojování čtenářských dovedností17 DYSORTOGRAFIE = porucha osvojování pravopisu18

MUNDEN, Alison; ARCELUS, John. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. 3 vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-430-4. S. 11. 13 LAWSON, Wendy. Život za sklem. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-389-5. S. 7.

Tamtéž. ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0875-4. S. 9. 16 Tamtéž, s. 10. 17 Tamtéž, s. 9. 18 Tamtéž. 14 15

TÉMA DYSPRAXIE = porucha, která postihuje osvojování, plánování a provádění volních pohybů19 INKLUZE = začlenění dětí se specifickými potřebami ve vzdělávání do standardních škol MENTÁLNÍ RETARDACE = výrazné snížení úrovně rozumových schopností (inteligence), dělí se do šesti základních kategorií; lehka mentální retardace (IQ 50 – 69), středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49), těžká mentální retardace (IQ 20 – 34), hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20), jiná mentální retardace, nespecifikovaná mentální retardace; mezi nejčastější projevy patří zpomalená chápavost, jednoduchost a konkrétnost úsudku, snížená schopnost až neschopnost komparace a vyvozování logických vztahů, těkavost, nedostatečná slovní zásoba, impulsivnost, hyperaktivita nebo naopak celková zpomalenost chování20 Tamtéž, s. 10. ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace. 2. přepracované vydání, 19 20

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM = dokument vydávaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro každý ze stupňů školství, obsahuje vzdělávací oblasti, okruhy, učivo, kompetence i výstupy SOCIÁLNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ = rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy; nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova; postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu21 SPECIFICKÉ POTŘEBY = zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění, sociální znevýhodnění22 SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ = SPU, Praha: Portál, 2003. ISBN 807178-821-X. S. 27 – 35. 21 http://www.inkluze.cz/_upload/up lne-zneni-skolskeho-zakona-5612004.pdf 22 Tamtéž.

TÉMA souhrnný název pro dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a dyspraxii, mohou se objevovat souběžně, neprojevují se pouze v oblasti, kde je defekt nejvýraznější, mají řadu společných projevů (poruchy řeči v různé míře, obtíže v soustředění, poruchy pravolevé a prostorové orientace)23 ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM = dokument vydávaný každou konkrétní školou, uzpůsobení RVP pro vlastní použití, musí být s RVP v souladu ZŠ PRAKTICKÉ = školy, do kterých jsou umísťovány děti s lehkým mentálním postižením, s podprůměrnou rozumovou schopností, hyperaktivní děti, děti s poruchou koncentrace, psychicky a nervově nemocné děti, děti s SPU; cílem je příprava a zapojení dětí do běžného života; devítileté24

ZŠ SPECIÁLNÍ = školy, do kterých jsou umísťovány děti obtížně vzdělavatelné, děti se středně těžkou mentální retardací, s těžkou i hlubokou mentální retardací; cílem je osvojení hygienických návyků, naučení sebeobsluhy a pracovních dovedností s předměty denní potřeby a vybavit žáky triviem základních vědomostí a dovedností jako je čtení, psaní a počítání; desetileté25 ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ = mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování26 ZDRAVOTNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ = zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání27 Bc. Simona Šilhánová

ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0875-4. S. 10. 24 http://cs.wikipedia.org/wiki/Speci ální_školství_v_Česku 23

Tamtéž. http://www.inkluze.cz/_upload/up lne-zneni-skolskeho-zakona-5612004.pdf 27 Tamtéž. 25 26

TÉMA

Přednáška Dr. Robejška aneb studenti, učme se naslouchat! Dne 23. února k nám na Filozofickou fakultu UHK zavítal Dr. Habil. Petr Robejšek. Přednáška se konala na téma „Geopolitické výzvy současnosti“ a byla přístupná nejen studentům filozofické fakulty, ale i široké veřejnosti. Petr Robejšek je ekonom, člen správní rady Institutu 2080 a také politolog, známý v České republice a v Německu, kam v roce 1975 emigroval. V posledních měsících je často k vidění na školách po celé republice, kde přednáší nejen o současných problémech Evropské unie. Pozvánka na přednášku se již na Facebooku těšila velké popularitě a slibovala hojnou účast, což se odrazilo i na zaplněné učebně. Mohli jsme se těšit na zajímavou diskuzi a variaci různě oborových dotazů, jelikož se dostavili kromě politologů i sociologové, filozofové a další. Pan Robejšek si připravil zhruba půlhodinovou počáteční řeč, ve které zmínil

své postoje k Evropské unii, hovořil o globalizaci a dle svého ji označil za téměř ukončenou a dotknul se stále aktuální migrační vlny. Následně byl prostor pro dotazy. Nutno poznamenat, že hned od prvního slova bylo znát, jaký nám přednáší zběhlý řečník, a i když ne všichni s jeho slovy museli souhlasit, určitě bylo velmi přínosné si vyslechnout jeho názory. Student vysoké školy by měl být schopný udržet pozornost a necelé dvě hodiny poslouchat, případně se následné zapojit do diskuze. Pohled do pléna mohl být možná pro leckoho zklamáním. V učebně sedělo spoustu studentů, kteří po celý čas výkladu drželi telefony v ruce, či se bavili se sousedem. Domnívám se, že si v čase debaty mohli najít jiný prostor na vyřizování nezbytně důležitých zpráv a nemuseli tak svým hlasem nebo pípáním telefonu vyrušovat kolegy, kteří přišli poslouchat pana doktora a ne je. Vrcholem bylo společné

TÉMA odcházení studentů v půlce přednášky, a to ještě po několika skupinkách až do konce. O hlasitý rozruch, zaviněný boucháním židlí a následným smíchem, bylo postaráno. Nechtěla bych, aby tento text vyzněl pouze pejorativně ke všem studentům. Spíše bych chtěla upozornit, čeho všeho se dopouštíme. Představme si situaci, že jednou i my někde přednášíme a naši studenti nás neposlouchají.

Nicméně, za zmínku stojí bohatá diskuze, ke které došlo. Ať už se jednalo o připomínky či dotazy, pan Robejšek se dokázal ke všemu čelně postavit, dokonce i ke kritice. Ač jeho odpovědi byly možná až příliš zdlouhavé, dokázal pohotově zareagovat na všechny. Buďme příště, prosím, více nadšení z možností, které nám fakulta nabízí, a chovejme se důstojně! Anežka Pařízková 28

www.lidovky.cz

DO EVROPY

Do Evropy Vítejte v pravidelné rubrice s názvem Do Evropy. V tomto čísle Vám představíme tři země, které tvořily roku 1973 tzv. první vlnu rozšíření Evropské unie. Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Dánsko Dánské království je konstituční monarchií, nacházející se na Jutském poloostrově v severní části Evropy. Patří mu také území Grónska a Faerských ostrovů. V současné době je hlavou státu královna Markéta II. Administrativně se člení na 5 regionů, k významným městům patří Aalborg, Viborg a samozřejmě metropole Kodaň. Bohatá je rovněž historie, která se ve 13. století dotkla i naší země. Dcera Přemysla Otakara I. Markéta se totiž provdala za dánského krále Valdemara II., následně přijala jméno Dagmar a stala se velice populární panovnicí. Za nejznámější dánskou osobnost ovšem většina z nás bude považovat spisovatele Hanse Christiana Andersena, který se proslavil pohádkami.

Socha Malé mořské víly je ostatně dominantou Kodaně. Dánové jsou také nadšenými sportovci. Národním sportem je házená, hned po ní se ovšem hlásí o slovo fotbal. Dánská reprezentace v roce 1992 senzačně ovládla Mistrovství Evropy, ačkoliv na turnaji původně vůbec neměla startovat (stala se náhradníkem po vyloučené Jugoslávii, která byla v té době zmítána občanskou válkou). Mezi další zajímavosti patří nejstarší zábavní park v Evropě (Tivoli) a stavebnice Lego.

DO EVROPY Irsko Irsko je ryze ostrovní zemí, nacházející se na stejnojmenném ostrově. O tento ostrov se dělí se Severním Irskem, které je součástí Spojeného království. Hlavou státu je prezident Michael D. Higgins. Administrativně se člení do 4 provincií, které se pak ještě dělí na 32 hrabství. Nejdůležitějšími městy jsou Cork, Limerick, Galway, Waterford a pochopitelně Dublin, který je městem hlavním. V Irsku existují dva oficiální jazyky, irština a převažující angličtina. Většina známých irských spisovatelů ostatně psala anglicky. Namátkou James Joyce, Jonathan Swift, Oscar Wilde nebo George Bernard Shaw. 29

Oscar Wilde

Mezi další slavné osobnosti patří herec Pierce Brosnan, hudební skupina U2, filozof Edmund Burke či fotbalista George Best. Zajímavé je, že irský původ mají desítky milionů cizinců, ale počet obyvatel samotného Irska je pouze 4,5 milionu.

Patronem země je svatý Patrik, jehož den připadá na 17. březen. Důležitá je rovněž náboženská otázka, která je symbolicky znázorněna na irské státní vlajce. Zelená barva patří původním katolíkům, oranžová zastupuje protestanty a bílá mír mezi nimi. Irové jsou milovníci dostihů, rugby, golfu, fotbalu a samozřejmě whiskey. Třikrát destilované.

DO EVROPY Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Další ostrovní západoevropská země se politicky dělí na 4 části: Anglii (s centrem v Londýně), Skotsko (Edinburgh), Wales (Cardiff) a Severní Irsko (Belfast). Londýn je pak zároveň hlavním městem celého státu.

Toto rozdělení se rovněž zobrazuje na státní vlajce. Najdeme zde červený kříž svatého Jiří na bílém pozadí (Anglie), bílý diagonální kříž svatého Ondřeje na modrém pozadí (Skotsko) a nakonec červený diagonální kříž svatého Patrika (Irsko). Oficiální název vlajky je Union Jack. Wales má naopak vlastní vlajku. V náboženských otázkách má hlavní postavení anglikánská církev, kterou založil z čistě pragmatických

důvodů v 16. století král Jindřich VIII. (chtěl se rozvést, ale papež mu to neumožnil, tak si založil vlastní církev, nezávislou na Svatém stolci). Britská historie je výraznými panovníky a panovnicemi doslova protkána. Jmenovat můžeme např. Richarda Lví srdce, Alžbětu I., Viktorii či současnou Alžbětu II., která vládne již 64 let a je v tomto ohledu rekordmankou.

Britové mají velmi bohatý seznam slavných spisovatelů (William Shakespeare, Charles Dickens, Virginia Woolfová či George Orwell), hudebních skupin (Beatles, Queen nebo Rolling Stones) i fotbalových klubů (Manchester United, Arsenal, Liverpool či Chelsea). A pozor, až se budete chtít do této země vydat, nezapomeňte na fakt, že se zde jezdí vlevo. Bc. Tomáš Rell

Z ERASMU

V Estonsku na Erasmu Naša univerzita ponúka okrem štandardného vyučovania rôzne možnosti vycestovať za štúdiom do zahraničia. Práve v spolupráci s programom Erasmus+ som sa rozhodla vyskúšať si výuku v krajine, o kterej som dosedy příliš nevedela. Touto, pre mňa tajomnou krajinou bolo Estónsko. V následujúcim článku by som sa chcela s vami podelit o moju skúsenosť. Aktuálne študujem v troťom ročníku bakalárskeho programu, odbor Sociologie obecná a empirická a presne pred rokom somtrávila svoje dni v hlavnom meste Estónska v Tallinne. Je toho veľmi veľa o čom by sa dalo písať napríklad o prírode, histórii krajiny, ľuďoch, ale o tom sa viac-menej môžete dočítať na internete. Preto som sa rozhodla radšej stručne napísať o možnostiach a skúsenostiach, ktoré mi tento pobyt poskytol. Prioritou bolo samozrejme štúdium v cudzom jazyku. Ja mám angličtinu ako jazyk veľmi rada. Páči sa mi, ako sa dokážem dohovoriť s rôznymi ľuďmi na rôznych miestach. Niekto ho ovláda lepšie a niekto horšie.

Počas pobytu som sa nestretla s nikým, kto by pohŕdal s jazykovými schopnosťami druhého. Každý sa dohovoril ako vedel a ľudia boli v tomto ohľade veľmi prívetiví. Vzdelávanie v cudzom jazyku mi pomohlo osmeliť sa vo využívaní anglického jazyka. Rada som tiež spoznala, ako asi funguje vysoká škola v zahraničí. Pri spomienke na vybavenie učební, prístup k študentom mi napadá slovo – pokroková. Za tak krátky čas, teda 4 mesiace, som napríklad zistila, že tam nebolo výnimkou, že nám prehrali videá alebo film vrámci vzdelávania. Bolo by toho ešte veľa, čo povedať, ale rada by som sa povenovala v ďalšej časti cestovaniu.

Z ERASMU V rámci štúdijného pobytu v Tallinne som precestovala zopár krajín. Medzi ne patrilo pochopiteľne Estónsko, ktoré sme počas dvojdňového pobytu precestovali až na juh krajiny. Navštívili sme malé mestečko Viljandi, Tartu a nevyhli sa tak návšteve pivovaru A.Le Coq – producentovi najznámejšieho a podľa mňa najlepšieho estónskeho piva. Inokedy sme si, asi 9 dievčat, prenajali dodávku a previezli sme sa po národnom parku, ktorý sa nachádza kúsok od hlavného mesta. Ďalšou destináciou môjho cestovania bolo Laponsko. Oblasť na severe Fínska, kde sme strávili 5 dní. V skratke: videli sme polárnu žiaru, stretli sa so sobmi, navštívili Rovaniemi, nachádzajúce sa za polárnym kruhom a ochutnali tradičnú fínsku večeru. Neskôr za mnou prišli rodičia a kamaráti zo Slovenska, vtedy sme navštívili Helsinki aj Štokholm a pár dní sme strávili v Rige. Možností na cestovanie bolo až-až. Spätne sa mi až zdá, ako sa to vôbec dalo stíhať, ale vtedy som to tak vôbec nebrala.

Zaujímala som sa aj o Petrohrad, lenže vzhľadom na vtedajšiu situáciu som pre pokoj rodičov radšej túto krajinu nenavštívila. Ešte si pamätám, že sa organizoval výlet na estónske ostrovy, ale to už som bola na ceste domov. Najzaujímavejšie bolo pre mňa cestovanie, ale musím povedať, že aj predmety, ktoré som študovala ma dosť zaujali. Išlo o kombináciu psychológie a sociológie. Jedným z takých zaujímavejších predmetov bola sociológia jedla a dokonca som sa naučila základy ruského jazyka, ktoré sa mi pri čítaní nápisov na potravinách celkom zišli. Estónčina bola, predsalen, o kúsok menej zrozumiteľná. Čo hodnotím ako najväčšie pozitívum pobytu sú dve zistenia. Jedným je pocit, že som takéto niečo zvládla. Mám tak zo seba lepší pocit a viem, že môžem zvládnuť aj niečo z čoho mám strach. Samozrejme to nie je žiadne hrdinstvo, ale vzhľadom na moju povahu zameranú na domov, rodinu a svoj kruh priateľov, som za túto skúsenosť veľmi rada. Už teraz mám chuť spoznať nejaké

Z ERASMU zahraničné mesto aspoň tak, ako som spoznala Tallinn. Druhým zistením je interakcia s inými kultúrami. Prvotne je to estónska kultúra, ale myslím si, že najvýznamnejšie na mňa zapôsobilo zloženie nášho bytu, ktorý sme obývali 3 Češky, Nemka, Číňanka, Japonka a ja – Slovenka. Vzájomne sme sa niekoľko mesiacov denne stretali a rozprávali sa o svojich domovoch a pozorovali sa navzájom. Vo výsledku cítim akúsi väčšiu otvorenosť voči rozdielom, či už medzikultúrnym alebo medziľudským.

Ako som už spomínala, dalo by sa všetko popísať do väčších detailov. Predsalen, boli to 4 mesiace, množstvo vnemov a zážitkov, preto ak niekoho tento stručný popis zaujal a chcel by sa poradiť alebo ho niečo zaujíma, rada poskytnem viac informácií na… simecad1@uhk.cz.  Adéla Šimečková

ROZHOVOR S REKTOREM

Rozhovor Vážený pane rektore, přeji Vám krásný den. Vaše osmileté vedení naší univerzity se blíži ke konci. Nemohu tedy začít jinou otázkou, než jakých těchto osm let v čele univerzity bylo? Byly to velice zajímavé roky a budu na ně vzpomínat rád, i když je třeba říci, že uplynulé období nebylo vůbec snadné. Neustále klesající objem prostředků na vzdělávací činnost, velmi nepříjemný propad počtu devatenáctiletých a k tomu i neustále měnící se vedení ministerstva školství, kde se za osm let vystřídalo sedm ministrů a nespočet náměstků, to je kombinace kritických faktorů, se kterou bylo nutné se vyrovnat. Jsem rád, že toto období UHK úspěšně zvládla, změnila se a prokázala svoji životaschopnost. Během osmi let prošla univerzita mnohými změnami, viditelnými nejen pro běžného občana Hradce Králové. Za všechny bych zmínil změnu grafické vizualizace

naší univerzity, vznik Přírodovědecké fakulty, opravy tří budov a kolejí, výstavbu parku před Objektem společné výuky či výstavbu nové budovy PřF, která nyní míří do druhé fáze. O všech těchto projektech se bude po zásluze v budoucnu mluvit jako o těch, jež byly vystavěny za éry profesora Josefa Hynka. Na který z projektů bude sám rektor vzpomínat nejraději, s největší hrdostí? Každý z Vámi zmíněných projektů má svůj příběh, svá úskalí a naštěstí i dobrý konec, ale pokud mám vybrat jen jediný, bude to určitě budova přírodovědecké fakulty. Její plány vznikly už za mých předchůdců a předpokládali jsme, že bude možné ji postavit z evropských dotací. Rozhodnutím ministerstva nám ovšem bylo přiděleno jen cca 215 mil korun a byli jsme postaveni do situace – berte a řekněte, co rozumného za to postavíte, nebo nebude nic. Hrozilo, že mnohaleté úsilí velkého týmu lidí vyjde vniveč. Po dohodě s architekty jsme budovu roz-

ROZHOVOR S REKTOREM dělili na dvě etapy – dvě patra plus další dvě patra a získali již zmiňované evropské prostředky na první fázi. Současně s tím jsme intenzivně jednali s ministerstvem o možnostech, jak budovu pokud možno postavit celou a najednou „od základů až po střechu“. To, co se mi nyní vešlo do čtyř vět, bylo předmětem spousty jednání, a to ještě v době, kdy ekonomickými problémy sužovaný stát neustále hledal, kde uspořit. Je to příběh, který společně napsaly desítky lidí, díky jejichž vytrvalosti, úsilí a snaze hledat řešení mohla výstavba začít. Dnes hrubá stavba už stojí, stavebníci postupují uvnitř budovy dle schváleného plánu a já vděčně spolu s Bohumilem Hrabalem říkám „neuvěřitelné se stalo skutkem“.

Druhou oblastí, ve které UHK za poslední dobu dosáhla značného posunu, je kvalita výuky a celkově vědecké výsledky univerzity. Pane rektore, mohl byste našim čtenářům přiblížit progres, kterého naše univerzita v této oblasti dosáhla? UHK se radikálně zlepšila v množství indikátorů, které jsou obecně považovány za znak kvality vysoké školy. Zvýšili jsme počty našich studentů vyjíždějících do zahraničí i zahraničních studentů, kteří studují u nás, a pro ně máme široké spektrum programů vyučovaných v angličtině. I díky nově zřízenému centru kariérního poradenství se nám daří udržovat minimální nezaměstnanost mezi našimi absolventy. Vědecký výkon naší školy měřený body v RIV vzrostl třináctinásobně a tomu odpovídají finanční prostředky na letošních téměř 50 milionů korun. A zatímco před osmi lety jsme měli akreditované pouze čtyři doktorské programy na dvou fakultách, dnes máme doktorské programy na všech fakultách a je jich celkem 12. To jsou výsledky, na které

ROZHOVOR S REKTOREM můžeme být všichni zcela oprávněně hrdí. A nyní bych si dovolil přejít spíše k tomu, co jste vy se svým týmem během osmi let nestihl. Vím, že jste o tomto tématu již hovořil během volby vašeho nástupce, nicméně mohl byste v krátkosti nastínit úkoly, jež čekají na nového rektora? Za nejdůležitější úkol vedle bezproblémového dokončení výstavby budovy Přírodovědecké fakulty považuji završení transformace Ústavu sociální práce. Jsem přesvědčen, že přes současné potíže, s nimiž se toto pracoviště potýká, je v zájmu celé univerzity, aby na jeho základech vznikla plnohodnotná pátá fakulta. Druhým úkolem, kterému se naši následníci nevyhnou, bude implementace novely zákona o vysokých školách. Ten je stále ještě poněkud zastřený probíhajícím legislativním procesem, změnami některých důležitých paragrafů a neexistujícími prováděcími předpisy. Ale bude to úkol, který budou řešit všechny české univerzity, a proto v tom nebudeme sami.

Nyní bych se přesunul k jinému tématu. A sice k vašim dalším krokům na univerzitě, ve dvou nejmenovaných denících již proběhla zpráva, že se chystáte ucházet o post děkana Fakulty informatiky a managementu naší univerzity. Mají tyto deníky pravdu, nebo máte jiné plány do budoucna? Je to pravda a v nadcházejících volbách budu kandidovat na pozici děkana FIM. Je to fakulta, kterou jsem pomáhal budovat, působil na vedoucích místech a mám pocit, že jí stále mám co nabídnout. Ačkoliv jsem již děkanem této fakulty v minulosti byl, nechápu své rozhodnutí jako prostý návrat. Fakulta se za posledních osm let hodně změnila, nepochybně jsem se změnil i já a jsem připravený nabídnout celé fakultě svoji vizi i energii potřebnou pro její uskutečnění.

ROZHOVOR S REKTOREM Máme před sebou poslední dvě otázky. Tou první je, co si prof. Josef Hynek vybaví, když se řekne Univerzita Hradec Králové? Univerzita Hradec Králové je už pětadvacet let mým zaměstnavatelem, jsem hrdý, že pracuji právě tady a že jsem dostal příležitost se vypracovat z pozice lektora až na samý vrchol organizační struktury a po dvě období sloužit jako váš rektor. A na závěr jistě očekávaná otázka, co popřejete svému nástupci do jeho čtyř let v čele univerzity?

Panu profesoru Kučovi a celému jeho týmu přeji především lepší podmínky ze strany státu a zejména hojnější objem financí, který by odrážel význam vysokých škol pro tuto zemi. Kéž by se výdaje na univerzitní vzdělávání začaly alespoň přibližovat k sumám, které do své budoucnosti investují země, jenž mnohdy mylně považujeme za rozvojové a za námi zaostávající, ale opak je bohužel pravdou. V osobní rovině mu přeji šťastnou ruku při výběru spolupracovníků, podporu ze strany jeho nejbližších a odvahu činit i obtížná rozhodnutí ve prospěch naší alma mater. Bc. Jakub Sofka

NOVINKY NAKLADATELSTVÍ PORTÁL

Martina Rosenberg Mami, kdy už konečně umřeš? Autorka v knize vypráví svůj příběh o tom, jak se starala o svou matku, která trpěla demencí. Snažila se dělat všechno správně, ale musela se vyrovnávat s tím, že její matka se pomalu, ale jistě začala stávat neznámým člověkem. Žena, kterou kdysi milovala, už zmizela, najednou tu místo ní byla dementní osoba, která trápila své okolí záchvaty agrese. Jednoho dne se Martina přistihla, že říká: „Mami, teď už můžeš jít. Prosím, jdi už.“ Martinin příběh není ojedinělý a její kniha se v Německu krátce po svém vydání stala bestsellerem. brož., 176 s., 279 Kč Související tituly: Čeho před smrtí nejvíce litujeme, Truchlení

Tato novinka nakladatelství Portál od německé autorky M.Rosenberg zaujme čtenáře hned po přečtení názvu. Věřím, že právě název je poměrně kontroverzní a může potenciálního čtenáře odradit. Přesto bych doporučila každému, kdo se chce dozvědět něco nového z oblasti mezilidských vztahů, psychologie či patologie, aby si knihu přečetl. Kniha je psána velice poutavě, což je dle mého názoru způsobeno především osobním prožitkem autorky, který byl jistě velmi intenzivní a trval celých 10 let. Autorka v knize popisuje průběh nemoci, která v různém rozsahu postihuje nemalé procento starých lidí, ale především psychické prožívání okolních členů rodiny, kteří chtějí nemocnému pomoci a postarat se o něj. Já sama jsem se s touto diagnózou v rodině setkala, a proto vím, že kniha je opravdu přínosem pro každého člověka. Bc. Simona Šilhánová

NOVINKY NAKLADATELSTVÍ PORTÁL

Karel Nešpor Kudy do pohody Kniha je čtivá, praktická a čtenáři v ní najdou snadno použitelné návody. Textem je provází pan Zkoumal. Autorovi nedovolí, aby z této knihy udělal seznam. Chce všechno jasně, srozumitelně a důkladně vysvětlit. Vnitřní mír je tajemná zahrada, ve které se daří tělesnému zdraví, dobrým nápadům a příjemným duševním stavům, jako je pohoda, veselost nebo spokojenost. Kniha je rozdělena do následujících částí: mír těla, mír mysli, mír srdce a mír a střízlivost. V přílohách najdou čtenáři shrnutí a přehledy, které usnadní využití knihy v každodenním životě. brož., 168 s.,199 Kč Další knihy Karla Nešpora: Duševní pružnost v každodenním životě,

Kudy do pohody je poslední vydanou autobiografií „smíchologa“ Karla Nešpora, jenž je psychiatrem specializovaným na léčbu návykových nemocí. Jak nám samotný název napovídá, tato kniha nám ukazuje cestičku, která vede z dnešní hektické doby plné stresu do pohody. Tato cestička má tři části, kterými jsou: Mír těla, Mír a rozum a Mír srdce. Našimi průvodci jsou sám Karel Nešpor a pan Zkoumal, který srší důvtipnými otázkami. Rad, jak se dostat do pohody, je opravdu tisíc. Tyto rady jsou snadné (uvědomování si vlastního těla, zdravá strava, pohyb). Jejich realizace je ale, jak jistě sami dobře víte, celkem problematická. Navzdory odborné specializaci autora, je dané dílo napsané jasně, srozumitelně, obsahuje příhody ze života a je skvěle okořeněné vynikajícím humorem. A tak bych tuto knihu ráda doporučila všem, kteří v dnešní komplikované době touží po troše vnitřní harmonie a zejména těm, kteří hledají pomocnou ruku při řešení nějaké těžké životní situace. Bc. Ivana Havlová

ROZHOVOR S NOVĚ ZVOLENÝM REKTOREM Kuča

ROZHOVOR S NOVĚ ZVOLENÝM REKTOREM

Rozhovor s nově zvoleným rektorem Dobrý den, pane profesore. Nejprve bychom Vám rádi poblahopřáli ke zvolení do funkce rektora Univerzity Hradec Králové a rovnou bychom se Vás zeptali, jak jste onu volbu prožíval a jaké jste měl pocity bezprostředně po zvolení? Do volby jsem vstupoval jako kandidát dvou fakult, přičemž o dalších dvou fakultách jsem věděl, že mi vyjadřují určitou podporu. Proto jsem odhadoval svůj výsledek okolo 15 hlasů, včetně posledního kola volby. Samozřejmě, vnímal jsem určité úskalí, že jsem tady nejkratší dobu a z kandidátů jsem byl rovněž nejmladší, ale na druhou stranu, kdy je to správně, aby člověk do takové funkce kandidoval? Mou výhodou naopak bylo, že se živím vědou a že v případě nezvolení by se mi nic závažného vzhledem k budoucnosti nestalo. Kampaň jsem se snažil mít věcnou a kontaktní, několikrát jsem se sešel s představiteli všech

fakult a představil jim svůj program. Jsem samozřejmě rád, že to přineslo ovoce a že můžu své vize na Univerzitě Hradec Králové realizovat. U Vás byla zajímavá ještě jedna věc, jako jediný kandidát jste neměl UHK jako svou almu mater. V programu i kampani jste nicméně k tomuto tvrdil, že je to spíše výhoda. Je tomu ale opravdu tak? To je složitá otázka. Padesát procent lidí si myslí, že to je výhoda, padesát procent si naopak myslí, že to výhoda není. Pro mě osobně je to skutečně spíše výhoda, protože člověk není zatížen případnými místními spory a současně může přinést na univerzitu spoustu novinek z jiných pozic. V mém případě je to např. funkce proděkana na fakultě Vojenského zdravotnictví pro vědu nebo dvě manažerské pozice ve Fakultní nemocnici (vedoucí Centra

ROZHOVOR S NOVĚ ZVOLENÝM REKTOREM biomedicínského výzkumu a vedoucí Centra transferu biomedicínských technologií), krom toho jsem šest let přednášel na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a sedm let jsem působil jako výzkumný a vývojový pracovník na Univerzitě obrany. Na UHK navíc působím od roku 2013, takže bych úplně neřekl, že vstupuji do neznámého prostředí. Výčet Vašich funkcí je skutečně úctyhodný, jak je časově zvládáte? Jsem člověkem, pro kterého je práce na prvním místě. Mám tedy možná trochu pro někoho zpřeházené priority. Vždy jsem se snažil upnout se k na první pohled vysokému a vzdálenému cíli. Někdy je to samozřejmě trochu frustrující, ale na druhou stranu, může Vás to neskutečným způsobem posunout dopředu. Když jsme si zkoušeli vygooglit Vaše jméno, všude na nás vyskakovalo, že jste vynálezcem speciálního injektoru, který používají vojáci v různých zemích, včetně vojáků organizace

NATO. Považujete tento vynález za Váš největší objev, jste na něj nejvíce hrdý? Nejvíce hrdý jsem na své děti, protože to bude to jediné, co po mně zůstane. Ostatní bude technologicky překonáno. Pokud jde o vynález injektoru, měl jsem obrovské štěstí na podmínky. Na fakultě Vojenského zdravotnictví totiž tehdy chyběla silná střední generace, takže mi byly svěřovány významné úkoly, ke kterým bych se normálně dostal mnohem později. Současně jsme měli v týmu k dispozici slušné finanční prostředky a mohli jsme cestovat na nejrůznější prestižní světové konference. Filozofie srovnávat se s těmi nejlepšími a jít si za na první pohled vzdálenými cíli, se tedy opět ukázala jako úspěšná. Mohla by se tato strategie využít i v rámci rozvoje UHK? Ptáme se hlavně proto, že ve svém programu píšete, že v budoucnu bude docházet u regionálních univerzit k marginalizaci?

ROZHOVOR S NOVĚ ZVOLENÝM REKTOREM Já bych samozřejmě chtěl, aby tomu tak bylo. V prvé řadě se musí stát, aby jednotlivé fakulty spolu táhly za jeden provaz a tolik si nekonkurovaly. Tomu ostatně přizpůsobuji skladbu svého týmu, který bude na rektorátu působit. Poté se samozřejmě můžeme zaměřit na vyšší cíle. Jako vzor bych zde rád uvedl Universiti Technologi, která sídlí v malajském městě Johor. Zde si také před zhruba šesti lety řekli, že se chtějí výrazně posunout v rankingu a dnes jsou v první dvě stě padesátce na světě. Cílovou skupinou každé univerzity jsou samozřejmě studenti. Jak si představujete spolupráci s různými studentskými spolky? Opět si myslím, že jich zde máme poměrně hodně a cesta ke kvalitě by vedla přes jejich sjednocení. Proto bych byl rád, aby si ze svého středu zvolili jednoho člověka, který bude pomyslnou spojkou mezi těmito organizacemi a rektorátem. Podle mě potřebujeme kvalitní PR. Současně bych rád pořádal pro studenty různé semináře, organizoval projek-

ty a obecně kladl větší důraz na praxi, znalost cizích jazyků a flexibilitu v daných oborech. Co se Vám teď vybaví, když se řekne UHK. Především hodně práce. A také přání, aby se UHK skutečně stala oním hybatelem, aby generovala různé vědce, pedagogy, filozofy, počítačové experty atd. a aby si pak občané mohli v televizi při sledování zpravodajství, kde vystupují různí experti, říct: „Ten je z Hradce.“ Poslední otázka. Jak byste zhodnotil osmiletou práci odcházející rektora profesora Hynka? Jsem hluboce přesvědčen, že profesor Hynek byl vůbec nejlepším rektorem, který kdy tuto univerzitu vedl. Významným způsobem přispěl k rozvoji její kvality. Bude samozřejmě těžké na něj navázat, ale já se o to rozhodně pokusím a věřím, že společnými silami univerzitu zase posuneme o něco výše. Děkujeme Vám za rozhovor. Bc. Tomáš Rell Bc. Jakub Sofka

Z KULTURY

Pozvánka do Biocentral HK

Kino Biocentral, které se nachází v samotném centru města, většina z nás díky kvalitní filmové tvorbě dobře zná. Kromě filmů zde můžete vidět i přímé přenosy z Metropolitní opery v New Yorku a divadelní představení ze Stratfordu nad Avonou. Novým projektem je i Kino 2.0, v rámci kterého probíhají projekce mimo prostory kina, a to každý měsíc na jiném netradičním místě. Mimo jiné se zde konají různé festivaly. Minulý měsíc to byl například festival španělského filmu La Película a koncem března se můžeme těšit na již čtvrtý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech nesoucí název Jeden svět. Co všechno pro nás znamená domov? Pocit bezpečí, naše víra a hodnoty, to všechno se s domovem pojí. Pro někoho může být domovem například ulice našeho města, či země zmítaná válkou. Může to být zkrátka cokoliv a také kdekoliv. Domov snadno ztrácíme a znovu hledáme, ať už je to vinou

válečného konfliktu, ekologické katastrofy, ekonomické situace, domácího násilí či jiných problémů. Právě hledání domova je tématem letošního ročníku. Festivalové snímky jsou zaměřeny na probíhající události kolem nás, a to zejména na dva aktuální palčivé problémy, kterými jsou migrace a dění na Ukrajině. Nebudou ale chybět ani filmy týkající se témat ekologie, náboženství, feminismu, či partnerství. Festival bude zahájen v úterý 29. března filmem Bábušky z Černobylu, který nás vtáhne do země nikoho, totiž opuštěných měst a vesnic v okolí jaderného reaktoru. Ve starých chatrčích však přesto existuje život. Žijí tu ženy, které se ilegálně vrátily do svých domovů, a to i přes všudypřítomnou radioaktivitu. Opustit domov pro ně znamená zemřít. S tématem náboženství a migrační problematiky se setkáme ve snímcích: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, Můj džihád, Mezi věřícími, či Syrská Love Story. V posledním

Z KULTURY zmíněném filmu je hlavní hrdinka nejen manželkou a matkou, ale zároveň politickou aktivistkou. Na výsledek jejího zápasu s její láskou k vlasti versus povinnosti vůči rodině, se přijďte podívat druhý festivalový den. Na programu jsou zařazeny též dva filmy odehrávající se na Ukrajině: Téměř svatý a Ukrajinští šerifové. Těšit se ale můžete na mnoho dalších zajímavých projekcí. Některá promítání se budou konat též v Aule naší univerzity.

Biocentral poskytuje studentům na filmy označené FK slevu 20kč. Doprovodné akce jako přednášky cestovatelů, různé semináře, workshopy a vernisáže jsou zdarma, s dobrovolným vstupným, či za hubičku. A co víc, pro každého je tu možnost výstavy své práce, realizace vlastního projektu, promítání svého amatérského filmu, organizace večírků nebo studentských akcí a besed. Prostě a jednoduše, na ty nejlepší filmy a akce zajděte do Biocentral. Martina Čápová

Z POLITOLOGIE

Vítězný únor; lekce, ze které jsme se nepoučili… Již je to 68 let od tzv. „Vítězného únoru“, měsíce, kdy Komunistická strana Československa (KSČ) kompletně převzala moc nad Československou republikou. Toto převzetí moci bylo oslavováno jako vítězství dělnické a rolnické třídy. Toto období mělo být začátkem budování komunismu skrze znárodněný průmysl, kolektivizaci a odstranění veškeré opozice. Mnoho lidí vnímá tuto událost jako puč či zneužití moci. Ve skutečnosti „Vítězný únor“ a převzetí moci KSČ bylo pouze logické vyústění dlouhodobého trendu v československé společnosti. Při detailnějším zaměření na situaci ve 3. Československé republice (19451948) jsou patrné kroky, které vedly k Vítěznému únoru. V oblasti politické je to přijetí systému tzv. Národní fronty. Tímto systémem byla fakticky zlikvidována politická opozice. Vznik nové politické strany museli schválit všechny strany Národní fronty30.

Strany Národní fronty byly: Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá sociální demokracie, Demokratická strana, Komunistická strana Slovenska (Slovenská odnož KSČ), Strana Slobody a Strana práce. 30

Dále ve vládě působily všechny povolené strany v rámci Národní fronty. Tímto rozhodnutím ovšem došlo k faktickému odstranění kontroly vlády. Smysl opozice totiž spočívá v kontrole vlády. Pokud vláda dělá něco protizákonného, je právo opozice upozornit na tuto činnost a využít prostředky, aby dané činnosti zabránila, např. hlasování o nedůvěře vlády, obstrukce či obrácení se na Ústavní soud. Pokud jsou ovšem všechny strany v parlamentu zároveň vládními stranami, tak opozice neexistuje. V takovém to systému pak i volby ztrácejí smysl. Při zaměření na volby je jasné, že KSČ měla silnou podporu mezi obyvateli.

Z POLITOLOGIE V roce 1946, kdy byly pseudosvobodné31volby, vyhrála KSČ s podporou 43.25 %. Následovala ji Československá strana národně socialistická s 25,20 %. Ovšem na Slovensku dominovala Demokratická strana, která měla podporu 61,43 % voličů a druhá Komunistická strana Slovenska měla podporu 30,48 % voličů. Nejvýznamnějším faktorem ovšem byla dominance altruistické a kolektivistické filozofie v Československé společnosti. Občané si totiž neuvědomovali, že Komunismus má kořeny v altruismu. Komunismus staví blaho všech nad práva a blaho jedince a tím jedince zotročuje. Tato ideologie potírá jakoukoliv individualitu. Požadovala, aby se jedinec zbavil své identity, svých Názory na to, zda volby v roce 1946 byly svobodné či nesvobodné, se liší. Faktická nemožnost založit novou politickou stranu a zrušení agrární strany ukazuje na nesvobodu voleb. Na druhou stranu faktem zůstává, že strany v Národní fronty mezi sebou o voliče bojovali a voliči si mohli zcela dobrovolně vybrat ze stran Národní fronty. 31

cílů, svých přání a přijal identitu kolektivu a kolektivní cíle. Život jedince tak ztratil jakoukoliv hodnotu. Tento cíl je dobře vylíčen v Marxově Komunistickém manifestu, základním dokumentu KSČ. Každý, kdo ho četl, pochopil, jaká bude KSČ, co je skutečným cílem KSČ a jaký bude výsledek tohoto snažení. „Vítězný únor“ by se měl připomínat takový, jaký skutečně byl. Vítězstvím altruistické a kolektivistické filozofie. Vítězstvím iracionality nad racionalitou. Vítězstvím tyranie nad svobodou. Vyvrcholením trendu, který započal o několik let dříve. „Vítězný únor“ je cenná lekce, na kterou se nesmí zapomenout či vnímat ji jako ojedinělou či výjimečnou událost. Zda se společnost poučila či ne, je nejlépe vidět ve volbách. Volby dokazují, že se Česká společnost nezměnila. Komunistická strana Čech a Moravy, přejmenovaná KSČ, má stabilní podporu a bývá 3. nejsilnější politickou stranou. V některých krajích KSČM vyhrála volby a je v koalicích, které řídí kraj. Daniel Petříček

PŘEDSTAVENÍ OBORU

Představení oboru Archeologie Ráda bych vám představila bakalářský a na něj navazující magisterský obor, který je poslední dobou čím dál tím více skloňován i v různých sdělovacích prostředcích a ne vždy zrovna lichotivě. Jedná se o obor Archeologie na stejnojmenné katedře na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Katedra archeologie se především zaměřuje na přípravu budoucích archeologů, kteří se budou věnovat hlavně období pravěku. Nechybí ovšem ale ani přednášky z období starověku, středověku či novověku z pohledu archeologických předmětů a různých možností práce s nimi – od určování jejich původního účelu až po jejich zasazení do historického kontextu. V bakalářském studiu se zaměřuje na území České republiky a přilehlých pohraničních oblastí, aby byl co nejvíce ucelenější pohled na danou problematiku, jelikož naše současné státní hranice nerespektují ve většině případů hranice předchozích společností. V magisterském studiu na snad získané vědomosti navazuje problematika celé Evropy, části Asie a severní Afriky.

Doteď vzpomínáme s kolegy, jak jsme si říkali, že naučit se všemožné české či moravské názvy vesniček je snad nadlidský výkon. Omyl. V navazujícím studiu se pak objevují jen těžko zapamatovatelné arabské, maďarské, německé a další názvy a pojmy. Jak jen s trochou smutku vzpomínáme na studium předchozí. Mezi vyučovanými předměty pak dále nalezneme i praktické přednášky a semináře. V souhrnu lze říci, že vás připraví na psaní odborných článků, seznámí vás s různými vycházejícími publikacemi, naučí, jak správně mluvit se širokou veřejností, jak přednášet, ale také jak a co máte jako archeologové za možnosti, zkusíte si práci s materiálem v základních a někdy až bojových podmínkách nejen na výzkumech, jeho další zpracování, ať již

PŘEDSTAVENÍ OBORU kresebné či digitalizované a další. V neposlední řadě také musím zmínit velice důležité praxe různého charakteru, především však účast studentů na samotných výzkumech. Výzkum samotný je totiž jednou z nejdůležitějších prací archeologa a nelze jinak, než poděkovat naší katedře, že kdykoli byla po jejích studentech nějaká praxe vyžadována, katedra vždy nějaký výzkum zajistila. Ať se jednalo přímo o výzkum samotné katedry či se domluvil výzkum s jinou institucí. Další praxí je komunikace s veřejností a praktické zkoušení nabytých informací z výuky o artefaktech za pomoci různých experimentů v archeoparku ve vesničce Všestary. A mé osobní zkušenosti? Především považuji za nutné zmínit reakce lidí, když se dozvědí, co studuji. Tito lidé se dají rozdělit přibližně do třech základních skupin. První z nich archeology nesnáší, mají asi špatné zkušenosti, případně jsou silně ovlivněny negativními informacemi, při první zmínce více méně rovnou utíkají.

Druhou skupinou, asi největší z nich, jsou lidé, kteří na slovo archeolog řeknou: „Jé, to je pěkný obor. Taky mám rád historii, ale kdybych něco na zahradě náhodou našel, tak to radši zatajím.“ Poslední, stále početnější skupinou, jsou lidé, kteří archeology znají, akceptují či dokonce jim i pomáhají a mají k nim kladný vztah. Často se mě ale také lidé ptají s velkým nadšením a obdivem, zda jsem už byla kopat v Egyptě, kolik jsem našla dinosaurů a kolik mám doma štětečků na oprašování předmětů při výzkumu. Ale to je již na mnohem delší povídání. Možná někdy příště. Bc. Klára Burianová

Z POLITOLOGIE

Slovenští socialisté zasahují do železniční dopravy Slovenská socialistická vláda pod vedením Roberta Fica (SMER - sociálna demokracia) pokračuje ve své kolektivistické a etatistické politice, která ničí svobodné podnikání. Posledním výtvorem této politiky je zavedení bezplatné přepravy dětí, studentů a důchodců železničními společnostmi (toto nařízení se ovšem netýká všech vlaků, vlaky IC jsou z něj vyloučeny). Je to pokračování destruktivní dopravní politiky, jejíž součástí je rozhodnutí přestat rušit ztrátové regionální spojení a naopak zavádět nové. Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK), která je dlouhodobě ve ztrátě, žije ze zisku nákladní přepravy (ten ovšem nestačí, aby ZSSK nepotřebovali dotace) a z dotací osobní přepravy. Tímto nařízením se ztráta podniku ještě více prohloubí a budou nutné větší dotace, které zaplatí všichni občané z daní.

Toto nařízení se ovšem velice nepříznivě dotkne všech cestujících. Kromě výše zmíněných věcí kvůli nižším příjmům budou omezeny investice do vozového parku. Již dnes se šíří zprávy, že České dráhy pošlou na pronájem část svých starých vozů na Slovensko. Z toho lze poznat, že investice do pohodlnějších souprav a zvyšování kvality nebudou možné, protože část zisku, který přinášejí výše zmíněné skupiny zákazníků, vypadne, a naopak přibydou náklady na provoz nových linek. Problematické je, že toto rozhodnutí a zásah bude mít negativní dopad na celý segment dopravy. S velkou pravděpodobností bude část autobusových linek zrušena a některým dopravcům bude hrozit i bankrot.

Z POLITOLOGIE Toto omezí už tak malou nebo téměř neexistující konkurenci v hromadné dopravě. Podle vyjádření premiéra Fica nemá autobusová doprava konkurovat, ale doplňovat železniční. Toto je dokonalá ukázka socialistického myšlení premiéra Fica.

Tato vláda demonstruje, že je možné ještě více regulovat celý segment dopravy než jen vytvářením státních monopolů. Je ovšem nutné připomenout, že se jedná o demokraticky zvolenou vládu, kterou podpořili občané ve svobodných volbách. Toto rozhodnutí učiněné touto konkrétní vládou ukazuje, že špatná filozofie je podobná plevelu. Jakmile někde zakoření, proroste do všech sfér a vše udusí. Jedinou odpovědí je správná filozofie, která má schopnost napravit tyto destruktivní účinky. Daniel Petříček

BÁNSKÁ BYSTRICA

Představení kolegů ze Slovenska Od tohoto čísla máme tu čest spolupracovat s kolegy z Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Jsme velice rádi, že se nám podařilo pro časopis získat další posilu, tím spíše, že se tak náš časopis stává nejen multioborovým, ale také meziuniverzitním periodikem. Reflexia repatriácie sloŠtudentská historická venského obyvateľstva spoločnosť (ŠHS), je štuz Maďarska na stránkach dentský spolok pôsobiaci pri periodika PRAVDA v roku Katedre histórie Filozofickej 1946 fakulty Univerzity Mateja Presídľovanie SlováBela v Banskej Bystrici. Jeho kov z Maďarska v rokoch členovia sa venujú organizá1946 – 1948 je dôležitou cií podujatí určených študenkapitolou v dejinách Sloventom, ale aj vydávaniu štuska aj Maďarska, ktorej sa dentského časopisu Acheron venujú historici z obidvoch a prehlbovaniu vzájomných krajín. Ide o problematiku, vzťahov a kontaktov medzi ktorá zasiahla do životov študentmi navzájom, ale aj bežného obyvateľstva a usmedzi študentmi a členmi merňovala jeho vývoj v katedry. Filmový klub, študanom období. Ako taká sa dentské exkurzie, prednášky stala súčasťou každodena semináre sú zároveň vených noviniek, ktoré sa často nované nielen študentom dostali aj na stránky dennej katedry, ale všetkým záujetlače. mcom o históriu. Noviny predstavujú masmédium, ktoré utvára a modeluje vedomie i názory verejnosti v pozitívnych aj negatívnych aspektoch. Repatriácia sa odrazila vo veľkom množstve dobovej tlače, a jednou z nich boli noviny Komunistickej strany Slovenska (KSS).

BÁNSKÁ BYSTRICA Išlo o tlačový orgán politickej strany, ktorý reflektoval všetky aspekty verejného života spoločnosti od hospodárstva až po ekonomiku. Vychádzali od 7. júna 1945 v Michalovciach, hoci už v roku 1946, ktorý sa zameriava na prvé prípady repatriácie, vychádzajú noviny v Bratislave s dennou periodicitou. Repatriácia, respektíve presídľovanie slovenských obyvateľov z Maďarska späť do Československa je akciou, ktorá prebiehala kontinuitne niekoľko rokov, ale nezaobišla sa bez komplikácii. Je to mocenskopolitická migrácia, ktorou chcela vláda umožniť návrat obyvateľstva, ktoré opustilo krajinu v dôsledku druhej svetovej vojny. Dôvody boli politické, ekonomické aj hospodárske, pričom do popredia opätovne vystupovala aj jazyková otázka. Princíp výmeny obyvateľstva medzi oboma krajinami bol postavený na základe vzájomnej dohody medzi Československom a Maďarskom o výmene obyvateľstva z 27. februára 1946 (signatármi boli dr. V. Klementis a dr. J. Gyöngyösi). Dohoda pozostávala zo 14

článkov a dodatku, pričom V. článok definoval vzájomnú výmenu obyvateľstva ako obojstrannú akciu, založenú na výmene v rovnakom počte. Jeho súčasťou bolo vytvorenie presídľovacej komisie, ktorej úlohou bolo zabezpečovanie organizácie a komunikácie počas akcie. Samotná recipročná výmena obyvateľov oficiálne začala až v roku 1947 kvôli obštrukciám a komplikáciám z maďarskej strany. Napriek tomu už v roku 1946 dochádzalo k prvým transportom, zatiaľ ilegálnym. V tlači sa už v časovom rozmedzí od 1. januára až do 31. marca 1946 objavovali príspevky k tejto aktuálnej téme. Na jednej strane reflektovali situáciu Slovákov v Maďarsku, ktorých postavenie sa náhle stalo veľmi aktuálnym. Dňa 16. januára 1946 sa v novinách Pravda objavil článok o ťažkostiach slovenských obyvateľov v ostrihomskom okrese, kde napríklad absentovala slovenská škola. Tieto prvé lastovičky ešte nepriťahovali pozornosť politickej scény

BÁNSKÁ BYSTRICA natoľko, aby zaujali miesto na titulnej strane, avšak možno ich považovať za rovnako dôležité. Na druhej strane tu bola skupina informačných článkov, ktoré venovali pozornosť samotným politickým prieťahom a diskusiám, ktoré vznikali pri vytváraní Dohody a následných rokovaniach o nej. Medzinárodné rokovania začali 7. februára 1946, o čom noviny hneď informovali: „Je na Maďarsku, aby pochopilo oprávnenosť našej požiadavky presídliť Maďarov z ČSR do Maďarska a Slovákov z Maďarska do ČSR,“ uviedol predseda Sboru poverníkov K. Šmidke, pričom dodal, že tejto požiadavky sa ČSR nevzdá. Keďže noviny v minulosti, a rovnako tak dnes predstavujú médium so silou ovplyvňovať zmýšľanie verejnosti, nie je prekvapivé, že podávané informácie boli niekedy skreslené, alebo aspoň vyzneli do určitej miery manipulatívne. Príkladom takéhoto postupu je snaha ČSR vyznieť ako tá z rokovacích strán, ktorá prejavila dobrú vôľu a ochotu, a vyšla maďarským kolegom pri rokovacom stole v ústrety.

Dohoda bola uvedená do platnosti dňa 27. februára 1946, pričom správa o nej vyšla v Pravde s istým oneskorením až 1.marca. Zároveň, na základe uvedeného domicilu, je zrejmé, že správa nie je originálna, ale ide o kópiu prevzatú z iného periodika. Po tomto dátume sa v tlači objavuje stále viac článkov venovaných zneniu a podmienkam Dohody. Ich charakter je primárne informačný. Napríklad v nedeľu, 3. marca bol publikovaný príspevok s názvom Podrobnosti o výmene obyvateľstva – Ako sa bude prevádzať výmena. Hoci tieto správy vychádzali z oficiálneho znenia Dohody a reflektovali výsledky rokovaní uzavretých 27. februára, nezabránilo to presídľovacím akciám prebiehajúcim v ilegalite už pred týmto termínom. Napriek tomu, že vládou ešte neboli schválené, uvedené deportácie a správy o nich si našli cestu k verejnosti prostredníctvom novín. Dňa 12. februára prišla na územie Slovenska

BÁNSKÁ BYSTRICA prvá skupina Slovákov z Maďarska, o čom informuje krátka správa na titulnej strane novín pod názvom 300 Slovákov z Maďarska vo vlasti. Následne dňa 28. februára bola uverejnená správa informujúca o prípravách na privítanie prvých Slovákov presídlených z Maďarska. V týchto prípadoch išlo o presídlenie obyvateľov z chudobných vrstiev society, prevažne baníkov (z obcí Tardoš, Dorok, Čév a ďalšie), žien, detí a kojencov. Transport prebiehal formou vlakovej dopravy a počet prepravených sa pohyboval v počte do 300 osôb. Československá vláda sa snažila podporiť repatriáciu v rôznych formách. Jednou z nich bolo spopularizovanie celého procesu, kedy sa medzi obyvateľstvom rozširovali letáky, plagáty a iní propagační materiál. Jeho obsahom boli nadnesené heslá a výzvy sľubujúce navrátilcom výhody a úľavy v rôznych sférach života od poskytnutia práce, bývania až po rekreačné pobyty vo Vysokých Tatrách. V novinách Pravda však boli tieto prejavy relatívne ob-

medzené, nevyskytovali sa často. Výnimku predstavuje článok na titulnej strane zo dňa 5. marca, informujúci o manifestácii za návrat Slovákov do vlasti, ktorá sa konala dňa 3. marca v bratislavskej redute. Prejavom výzvy je taktiež stručný orámovaný text v znení: „Napíš príbuzným do Maďarska, že národ na nich čaká.“ Repatriácia obyvateľstva medzi dvoma krajinami bola už od svojho začiatku v roku 1946 vnímaná v rôznych superlatívoch a toto nadšenie jej vydržalo až do roku 1948. Prichádzajúci obyvatelia boli v roku 1946 vítaní s veľkou pompou, vlakové stanice boli vyzdobené a rámovali ich zástupy ľudí a politicky významných osobností. Prichádzajúci obyvatelia Československa mali vytvorené svoje očakávania na základe repatriačných hesiel. Predpokladali, že návrat do vlasti im prinesie nielen hmotné zabezpečenie, ale najmä pocit spolupatričnosti s domácou spoločnosťou, ktorý im v Maďarsku chýbal. Ich očakávania však napriek tomu často ostávali nenap

BÁNSKÁ BYSTRICA nené, respektíve ich nahradilo sklamanie. V snahe vlády zaplniť vojnou vyľudnené oblasti, boli títo ľudia umiestňovaní v pohraničí, v regiónoch obývaných prevažne českým, maďarským, nemeckým alebo poľským obyvateľstvom. Opäť sa stali minoritou a útlak, ktorý zažívali v Maďarsku bol znovu každodennou súčasťou ich života. Častokrát jediné čo sa pre nich zmenilo bol názov štátu v oficiálnych dokumentoch. Patrícia Molnárová Katedra histórie, FF UMB

S. O. S.

S. O. S. Vážení čtenáři, opět jsme pro vás nezapomněli připravit stálou rubriku, kde se dozvíte, jaké akce nás v nejbližších dnech a týdnech čekají, na co se můžeme těšit a co nás nemine. Začneme tedy opět tím, co si pro nás připravil harmonogram akademického roku. Aktuální termíny: Pedagogický týden PdF: 21. – 24. 3. 2016 Konec semestru pro závěrečné ročníky PdF: 1. 4. 2016

Studijní týden FF: 28. 3. – 1. 4. 2016 Konference České, slovenské a československé dějiny dvacátého století: 30. – 31. 3. 2016 Prodloužení přijímání přihlášek ke studiu na PdF: Do bakalářského, magisterského a navazujícího magisterského oboru do 31. 3. 2016. Do doktorského oboru do 30. 4. 2016. Prodloužení přijímání přihlášek ke studiu na FF:

Konec semestru pro závěrečné ročníky FF:

Do bakalářského studia do 31. 3. 2016.

Pro obory Archeologie, Prezentace a ochrana kulturního dědictví, Filozofie a společenské vědy, Sociologie obecná a empirická a Filozofie do 8. 4. 2016.

Do navazujícího magisterského studia do 15. 4. 2016.

Pro obory Politologie, Archivnictví a historie, Archivnictví, Počítačová podpora v archivnictví a Historie do 9. 4. 2016.

10. Hradecký Majáles 2016: 22. 4. 2016

Nábřeží vysokých škol: 21. 4. 2016

Bc. Simona Šilhánová

Z ERASMU

Z Erasmu V září minulého roku jsem odjel do země, o které jsem měl spoustu předsudků a představ. Všichni zaměstnanci univerzity spolu se studenty mě postupně přesvědčovali o nezapomenutelnosti a užitečnosti této zkušenosti a já už v teď ani nevím, proč jsem vlastně váhal. Turecko jsem si zamiloval hned po tom, co jsem se druhý den rozkoukal. Nutno říct, že systém kontaktů a distribuce potřebných informací fungují na jedničku jak ze strany naší univerzity, tak i ze strany partnerské univerzity v Mugle, se kterou máme velice dobré vztahy. Spousta otázek v mé hlavě, vyslovené původně mým příbuzenstvem, se zanedlouho rozplynula. Otázka uprchlíků v Turecku není mezi lidmi tolik ožehavým tématem jako zde. Pocit bezpečí v průběhu pobytu jsem ani na chvíli neztratil i přes fakt, že během mého výjezdu proběhli dva teroristické útoky. O druhém z nich spoustu lidí včetně profesorů vůbec nevěděla.

Lidé obecně jsou jednou z věcí, které zpříjemňují v Turecku život. Všichni jsou milí, rádi vám poradí, jsou pohostinní a snaží se vyjít vstříc. To dává velkou výhodu věcem jako je stopování, couchsurfing nebo navazování mezinárodních kontaktů. Zvláštní kategorií je pak smlouvání na trzích a v obchodech, čímž je takhle země typická. Turci se vás při nákupu budou pokoušet obrat do poslední liry či eura, pokud vycítí, že máte čím platit.

Z ERASMU Protože je to země oproti nám značně rozlehlejší, nabízí se za jeden semestr nevyčerpatelné možnosti cestování a to ne jen za významnými historickými místy ale i kulturním poznáním v jednotlivých lokacích. Od východu jsou cítit závany exotiky na rozdíl od západu, který je někdy až nerozeznatelný od Evropy. Díky tomu se má člověk od čeho odrazit, pokud ho překvapí dominanta islámu. Kromě mešit místo kostelů a zpívanému ponoukání z minaretů však nejde na prvních pár pohledů vidět rozdílnost od křesťanské Evropy.

Každému, kdo váhá nebo uvažuje, jestli jet důrazně doporučuji vyjet ven, ať už kamkoliv. Je to fakt brilantní možnost a spousta zážitků k nezaplacení. Dominik Matouš

Kvíz

Kvíz Odpovězte správně na 5 otázek a vyhrajte hodnotnou cenu. Správné odpovědi posílejte na adresu skrz.nasksrz@seznam.cz. Losovat budeme vždy jednoho výherce. Výherce tentokrát obdrží knihu Kudy do pohody od Karla Nešpora z nakladatelství Portál. 1. Kolik zájmových přednášek se v rámci SHK UHK v období od února do března zatím uskutečnilo? a) 2 b) 3 c) 4 2. Porucha osvojování psaní se nazývá? a) dyslexie b) dysortografie c) dysgrafie 3. Která významná osobnost zavítá na FF UHK dne 6. 4. 2016? a) Jiří Padevět b) Petr Robejšek c) Karel Nešpor

4. Která z těchto hudebních skupin pochází z Irska? a) Beatles b) Queen c) U2 5. Kolik let uplynulo od tzv. Vítězného února? a) 68 b) 75 c) 78 Hodně štěstí! Bc. Tomáš Rell

REDAKČNÍ RADA

Redakční rada Redakční rada Šéfredaktor Archivnictví Český jazyk a literatura Filozofie a spol. vědy Historie Pedagogika a psychologie Politologie Sociologie Stálé rubriky

Bc. Jakub Sofka Mgr. Martin Janda Bc. Tereza Kuncová Bc. Ivana Havlová Bc. Miroslav Beneš Bc. Simona Šilhánová Jakub Tomek Filip Maťha Bc. Tomáš Rell

Odborní poradci Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová (FF UHK) Mgr. Václav Víška, Ph. D. (PdF UHK) Redaktoří Bc. Adéla Mašindová Bc. Klára Burianová Anežka Pařízková Patrícia Molnárová Sára Maloušková Bc. Lukáš Caha David Petříček Dominik Matouš Adéla Šimečková Martina Čápová