Skrz naskrz ročník 2. číslo 4 - Prosinec 2016

4.

STUDENTS STUDENTSKÝ MULTIOBOROVÝ ČASOPIS VYDÁVANÝ ÁVANÝ POD ZÁŠTITOU PDF A FF UHK

VÁCLAV HAVEL

Obsah Úvodník Stalo se Téma: Václav Havel Cesta napříč osobním životem Václava Havla Moc korumpuje a totalitní moc korumpuje totálně Jeden prezident, tři země Václav Havel jako umělec Audience aneb nesmyslný dialog, který nám dává smysl Fenomén Havel Václav Havel jako téma vyučovacích hodin Otázky pro...

S.O.S. Do Evropy Různé Kam směřuje „nová" Amerika?

Ohlédnutí za minulým tématem / Analýza prezidentských voleb v USA Archeologické objevy na internetových sdělovacích prostředcích v roce 2016 Politologický klub FF UHK Den workshopů FF UHK Zábava Kalhoty či letiště Kvíz Citáty Zdroje Redakční rada

{1} {2} {4} {4} {6} {8} {11} {13} {16} {18} {20} {23} {24} {29} {29} {31} {34} {37} {38} {39} {39} {41} {42} {43} {48}

Skrz naskrz (studentský multioborový časopis) Ročník II., 2016, číslo 4. Šéfredaktor: Bc. Jakub Sofka Zástupce šéfredaktora: Bc. Tomáš Rell Redakční rada: Bc. Simona Šilhánová, Bc. Tereza Kuncová, Bc. Ivana Havlová, Bc. Klára Burianová, Bc. Miroslav Beneš, Bc. Matyáš Strnad, Mgr. Václav Víška, Ph.D. Redaktoři: Iveta Babjaková, Bc. Adéla Mašindová, Bc. Vojtěch Šimák Korektury: Bc. Petra Josková, Lucie Fialová, Bc. Simona Šilhánová, Bc. Tereza Kuncová, Bc. Ivana Havlová, Bc. Radek Hybšman, Bc. Tomáš Rell Grafická úprava: Petr Burian Odborní poradci: Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová, PhDr. Nella Mlsová, Ph.D. Vydává Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové a Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové.

Vychází čtyřikrát ročně.

Toto číslo vyšlo v prosinci 2016

Vážení čtenáři, vážené čtenářky, dovolte mi, abych vám představila nové číslo našeho multioborového časopisu Skrz naskrz.

Zatímco v předchozích číslech jsme se věnovali zejména politologickým, historickým a pedagogickým tématům, téma tohoto čísla je takové, že si v něm najde „to své“ úplně každý.

Zaostřeno je totiž na jednu z nejpestřejších osobností naší historie, která nedávno oslavila své, bohužel nedožité, 80. narozeniny – Václava Havla.

V následujících článcích je zaměřeno na Václava Havla nejen jako na prezidenta, ale také jako na umělce a disidenta. Mimo to se můžete dozvědět mnoho zajímavostí o jeho životě, nebo to, která místa jsou po něm pojmenována. A pokud patříte k milovníkům pedagogiky, jistě Vás zaujme článek, jenž je zaměřen na spojitost Václava Havla s výukou na ZŠ.

Mimo to se můžete těšit na stálé rubriky. Otázky pro… budou tentokrát pokládány člověku, který pana prezidenta osobně znal a úzce s ním spolupracoval – M. Lexovi. Jelikož je smích kořením života, nebude chybět ani Zábava. A pokud budete chtít, můžete se vydat za hranice naší malebné kotliny Do Evropy, nebo až za oceán, a to v případě, že Vás zajímají informace o výsledcích prezidentských voleb v USA, kterým bylo věnováno předchozí číslo.

Přeji krásné chvíle při čtení tohoto speciálního čísla a zároveň vám za všechny tvůrce časopisu přeji krásné vánoční svátky a mnoho úspěchů v novém roce.

Za redakční radu Bc. Ivana Havlová

Stalo se na UHK…

{2}

27. října

7. – 8. listopadu 2016

V rámci přednášek Masarykovy společnosti se uskutečnilo další setkání na půdě Filozofické fakulty. Téma se týkalo prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeho vztahu k archeologii a představila ho PhDr. Bláhová Zuzana, Ph.D. z Katedry archeologie FF UHK. Mezi posluchači byli nejen členové Masarykovy společnosti, ale i několik studentů univerzity.

Studenti UHK se v těchto dvou dnech účastnili setkání pod názvem 2.

Broumovské diskuze, které byly tentokrát zaměřeny na téma Evropská identita.

Studenti samozřejmě kromě jednotlivých příspěvků využili také možnost prohlídky Broumovského kláštera.

1. listopadu

8. listopadu 2016

První den nového měsíce věnoval Studentský historický klub UHK poznávací procházce po Hradci Králové, která se těšila velice hojné účasti, a to jak z řad studentstva, tak i z řad veřejnosti.

Komentář k prohlídce si připravili Bc. Miroslav Beneš a Bc. Tomáš Rell.

V úterý večer si studenti pod vedením Studentského historického klubu připomněli Den válečných veteránů a to zhlédnutím filmu Tmavomodrý svět.

15. listopadu 2016 Středeční večer se nesl ve slavnostním duchu. Konal se totiž tradiční Společenský večer, tentokrát pod vedením nového rektora UHK prof. Ing. Kamila Kuči, Ph.D. O kulturní program se postarala Lenka Filipová.

22. listopadu 2016 V úterý 15. listopadu se uskutečnila na Filozofické fakultě UHK přednáška pořádaná Masarykovou společností, kterou si připravil Martin Paleček, Ph.D., a to na téma týkající se Islámského státu.

Téma zaujalo velké množství lidí a tak účast byla více než uspokojivá.

23. listopadu Dne 23. listopadu jsme my, studenti archivnictví, navštívili v rámci exkurze Prahu. Naším cílem byl Český úřad zeměměřičský a katastrální, konkrétně mapový archiv. Prohlédli jsme si nejstarší mapové podklady aaosahali osahali si i několik zajímavých mapovacích zařízení.

Dozvěděli jsme se také mnoho zajímavých věcí o našem budoucím povolání.

Archivem nás provedl zdejší doktorand Martin Petrus a na exkurzi nás doprovodil doc. Petr Grulich. Oběma děkujeme za zajímavě strávený den.

průběhu konferenčního klání představilo své výzkumné práce hned sedm studentů, z nichž do republikového kola mohli postoupit pouze dva nejlepší – Bc. Matěj Bekera s prací Architekt Oldřich Liska a jeho působení v Hradci Králové a Bc. Martin Jakoubek s prací Pohřební kultura v Pardubicích na přelomu 19. a 20. století. Jmenovaní vítězové budou začátkem roku 2017 reprezentovat univerzitu na republikovém kole v Českých Budějovicích.

Toto úterý bylo opět v režii Studentského historického klubu. Bc. Tomáš Rell si připravil zajímavou přednášku o osobnosti slovenského politika Vladimíra Mečiara.

7. prosince 2016

29. listopadu V úterý 29. listopadu proběhla další ze série studentských přednášek pořádaných Studentským historickým klubem UHK. Na zmíněné přednášce Bc. Tomáš Rell poutavě představil nejrůznější aspekty slovenské politické scény napříč 90. léty a politickou dráhu Vladimíra Mečiara.

Poslední listopadové úterý se na půdě FF UHK neslo v konferenčním duchu. Na Historickém ústavu FF UHK totiž probíhalo univerzitní kolo Studentské vědecké konference pro obor Historie. V

Ve středu se na Novém Hradci již tradičně sešli studenti historie, kteří přivítali do rodiny nováčky. Letos se vrátili v čase nepříliš daleko a připomněli si dobu socialismu.

Bc. Miroslav Beneš Bc. Klára Burianová Bc. Tomáš Čurda Bc. Simona Šilhánová

{3}

Cesta napříč osobním životem Václava Havla

{4}

Spisovatel, dramatik, mluvčí Charty 77, politik, disident, poslední československý a první český prezident. Tím vším a mnohým dalším byl bezpochyby Václav Havel, jehož zajímavá cesta životem začala již 5. října roku 1936. Řada mladých lidí je v dnešní době poměrně dobře obeznámena s politicky podmíněnými činy Václava Havla, popř. s jeho dramatickou tvorbou. Málokdo však ví něco víc o jeho rodině, dětství, dospívání a o životě před Chartou 77.

Jak již bylo řečeno, tak Havlovo narození je spjato s rokem 1936, kdy se narodil do poměrně známé podnikatelské rodiny Václava a Boženy Havlových, kteří byli známí vazbami na nejvyšší kruhy pražské společnosti.

S nástupem komunistického režimu přišla v 50. letech řada komplikací, které výrazně poznamenaly nejen život malého Václava, ale také život jeho rodičů. Základní školu Havel dokončil bez problémů, ale z politických důvodů pro něj bylo přijetí na řadu středních škol nemožné. Proto začal studovat čtyřletý učební obor pro chemické laboranty, přičemž ještě formou večerního studia studoval na gymnáziu.

Ani po dokončení středoškolského studia na něj nečekaly lepší časy, protože kádrový posudek vypovídající o Havlově původu mluvil jasně. Se studiem na humanitně zaměřené vysoké škole se mohl rovnou rozloučit, a proto se rozhodl pro školu technického zaměření.

Dva roky studoval na Ekonomické fakultě Českého učení technického, ale studia nedokončil.

Následovala povinná dvouletá základní vojenská služba a první pracovní zkušenosti, které Václav Havel získával v roli jevištního technika v Divadle ABC a v Divadle Na zábradlí.

Neodmyslitelnou součástí Havlova osobního života byly také ženy. Již v roce 1953 se Havel seznámil se svou budoucí ženou Olgou (rozenou Šplíchalovou), se kterou se oženil v roce 1964. Ruku v ruce se však vedle práce, studia a lásky začala ozývat také politika, kterou zásadně ovlivnilo tzv.

Pražské jaro a následná invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Již v této době se objevují první divadelní hry Václava Havla, ale také jeho výstupy v otázkách politiky. V roce 1975 Havel dokonce napsal dopis prezidentu Gustavu Husákovi. V poměrně těsném závěsu následovala Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a pobyty ve vězení (Václav Havel byl třikrát uvězněn a ve vězení strávil přibližně pět let života).

Další roky Havlova života jsou neodmyslitelně spjaty s politickou činností, o které se však zmiňují další články, z tohoto důvodu se přesuňme k létům, která opět

výrazně zasáhla Havlův osobní život. Budou to již léta, ve kterých Václav Havel zastával post prezidenta republiky, konkrétně rok 1996. V tomto roce totiž došlo k události, kterou sám Havel označil za nejtěžší okamžik svého života. Po těžké nemoci zemřela Olga Havlová, kterou v témže roce sám Václav Havel málem následoval, neboť mu bylo objeveno nádorové onemocnění plic, které se podařilo odstranit jen díky radikálnímu lékařskému zákroku.

Z nelehkého životního období Havlovi pomohla až Dagmar Veškrnová (dnes Havlová), se kterou se již v lednu 1997 oženil.

Toto manželství bylo zpočátku veřejností často probíráno a přetřásáno, ale sám Václav Havel záhy prohlásil: „Dášu jsem si nevzal proto, aby mi nahradila Olgu, ale proto, že jsem se zamiloval.“ Dagmar Veškrnová se tak stala novou první dámou a pro Václava Havla oporou, která s ním zůstala až do jeho posledních dní v prosinci roku 2011.

Bc. Miroslav Beneš

{5}

Moc korumpuje a totalitní moc korumpuje totálně

{6}

V období „normalizace“ naší společnosti v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se tehdejší československý stát dostal do vegetativního stavu permanentní deprese. Okleštění kultury, depolitizace obyvatel a pronásledování jakéhokoliv projevu svobodomyslnosti.

Komunistický režim si nebral servítky a společnost propadla beznaději, z níž pak pramenil nezájem a skepse. Prostor naopak dostali bezpáteřní lidé, podlézaví oportunisté bez charakteru a citu pro zodpovědnost. V této době, která se možná pro mnohé tehdy (a z nostalgie občas i dnes) nezdála tak temná, začal Václav Havel apelovat na zbytky svědomí společnosti, aby se nenechala dál šikanovat chimérou „post-komunismu“ a uvědomila si svou vnitřní svobodu, která je nezbytná pro vymanění se ze života ve lži.

Václav Havel byl světově uznávaným autorem již před obsazením Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vydávání a interpretace jeho děl byla však ihned po roce 1969 zakázána a Havel začal psát

v disentu. Prvním výraznějším textem tohoto jeho období se stal dopis, který napsal prezidentu Gustávu Husákovi, v němž kritizoval výsledky prvního období „normalizace“, které společnost uvrhlo do hlubokého úpadku. Normalizace způsobila krizi lidské identity, kolektiv i individua se stáhli z ideového života a začali se řídit pouze uspokojováním materiálních potřeb, čemuž se podřídilo veškeré sociální dění. „Beznaděj vede k apatii, apatie k přizpůsobování, přizpůsobení k rutinnímu výkonu…“ píše Havel. Ze společnosti se vytrácí pluralita a konformní chování zapříčiňuje její vágnost, šedost a úpadek.

Vláda v čele s Gustávem Husákem byla ale vůči kritice hluchá. V druhé polovině sedmdesátých let byl odstartován absurdní soudní proces s tehdy relativně neznámou kapelou The Plastic People of the Universe, jejichž muzika přestože neměla žádný politický podtext, pro režim byla podvratná, protože byla příliš svobodná. Tento incident se stal podnětem ke vzniku nezávislé neformální občanské iniciativy, nazvané Charta 77, v níž se její signatáři snažili připomenout vládě její závazky plynoucí z podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách. Především tedy dodržování lidských a občanských práv a svobod.

Režim reagoval zatčením organizátorů Charty, kromě Havla i Ludvíka Vaculíka a Pavla Landovského. V roce 1978 tak Václav Havel píše další rozsáhlé dílo, rozebírající tehdejší politickou situaci a stav společnosti, jakož i myšlenky disidentství a „života v pravdě“. Moc bezmocných je určitým politickým pamfletem, identifikuje hlavní negativní dopady ideologické mašinérie na schopnost reflexe a rozvoje společnosti i na seberealizaci jedince jako takového.

Východiskem rozporu mezi „intencemi života“ a „intencemi systému“ je již avizovaný „život v pravdě“ – jakési znovunalezení vlastní zodpovědnosti a vnitřní odboj proti životu v nesvobodě, disidentství již není otázkou omezené skupiny, je otázkou národa žijícího v setrvačnosti post-totality.

Východní Evropou opět obchází ono již pověstné strašidlo. A ne jedno. Možná právě v této době je záhodno si ideály Václava Havla znovu připomenout a uvědomit si, že totalitní a autoritářské tendence nemají ve zdravé společnosti místo.

Bc. Matyáš Strnad

{7}

Jeden prezident, tři země

{8}

Zanedlouho tomu bude již dvacet sedm let od chvíle, kdy Václav Havel pro historii přestal být „pouze“ dramatik, spisovatel a disident, ale vešel do dějin také jako prezident. Tuto funkci, tedy funkci hlavy státu, vykonával prakticky kontinuálně v mezidobí od konce prosince 1989 do začátku roku 2003, kdy se jeho nástupcem stal Václav Klaus. Během tohoto poměrně dlouhého období byl zvolen do čela státu hned čtyřikrát, na již zmíněném konci roku 1989, následně pak v letech 1990, 1993 a nakonec v roce 1998. Zajímavostí je, že stejný počet zvolení jako Václav Havel měl jen první prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk, se kterým bývá též někdy srovnáván. Dovolím si tvrdit, že pokud se v naší zemi nezmění Ústava, pak nebudou tito dva pánové ze svého prvenství sesazeni již nikým dalším. Nutno však také dodat, že T. G. Masaryk byl čtyřikrát zvolen prezidentem jedné republiky. U Václava Havla došlo ke zvolení prezidentem ve třech de iure odlišných republikách.

Václav Havel má v dějinách své jedinečné místo mimo jiné také v tom, že byl hlavou hned tří států rozprostírajících se v srdci Evropy. První z republik, v jejímž čele nejznámější český disident stál, byla Československá socialistická republika, druhým zvolením do čela státu se stal prezidentem České a Slovenské federativní republiky a další dvě volební období trávil Václav Havel na Pražském Hradě již jako prezident samostatné České republiky. Jeho působení v čele státu by tedy šlo operativně rozdělit na tři části.

První období je poměrně krátké a trvá jen několik málo měsíců. Jedná se o období od první volby do změny ústavního zákona O názvu republiky. Ovšem podívejme se na samotnou volbu, která dramatika Havla přivedla do prezidentského křesla. Hned na začátku si je nutné říci, že na tuto volbu jde nahlížet hned z několika pohledů.

Osobně vnímám dvě zásadní hlediska.

Prvním je vyváženost. A to ve smyslu vyváženosti mezi Čechy a Slováky. Je poměrně obecně známé, že byla snaha, aby v čelních funkcích našeho státu bylo pokud možno paritní zastoupení. Stejně tak je známo, že druhým potencionálním kandidátem na post prezidenta republiky se jevil Alexander Dubček, symbol Pražského jara. Ovšem, a odtud vychází mé úvahy o vyváženosti, je nutné si uvědomit, že předsedou federální vlády byl Slovák Marián Čalfa.

Druhý pohled, který osobně považuji za výraznější, bych popsal jako vyvrcholení Sametové revoluce a potvrzení postavení Občanského fóra. Domnívám se, že Václav Havel byl v době okolo volby prezidenta republiky asi nejpopulárnější osobou v celé zemi a jeho osobnost, osobní kvality, potažmo odborná erudice ho ke kandidatuře zcela jednoznačně předurčovaly.

Lze tedy říci, že z tohoto pohledu byl Václav Havel asi kandidátem nejpovolanějším.

Ať je kterýkoliv můj náhled pravdě bližší či vzdálenější, tak širší vedení Občanského fóra se rozhodlo do volby prezidenta republiky vyslat právě Václava Havla. Samotná volba byla jako vystřižená z nějakého absurdního dramatu. Posuďte sami, není až groteskně absurdní, že disident a dříve zakázaný spisovatel bojující dlouhá léta proti komunistickému molochu,bude zvolen prezidentem de iure socialistické republiky, a ještě ke všemu jednomyslně Federálním shromážděním zvoleným v nesvobodných volbách?

Jak již bylo řečeno, toto první období bylo poměrné krátké, trvalo přibližně půl roku.

Avšak i během tohoto krátkého času vykonal Václav Havel mnoho kroků, jimiž se zapsal do dějin. Ať již svým novoročním projevem proneseným 1. ledna 1990, ve kterém zaznělo mimo jiné toto: „Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit.“ či dodnes často rozebíranou obsáhlou amnestií. Avšak Václav Havel v tomto období působil především jako osobnost. Osobnost, která svými projevy a kroky podporovala vznik, respektive rozvíjení demokratické společnosti;osobnost, která dokázala společnost nejen podpořit, ale také jívlít do žil energii, sebevědomí a odhodlání. Nebál se ovšem také na rovinu říci, ve kterých oblastech společnosti, průmyslu atd. je situace obtížná a kde naši demokratickou společnost čeká těžká práce. Ve spolupráci s vládou též připravil vše potřebné pro nové demokratické volby.

Ke druhé volbě Václava Havla hlavou naší vlasti došlo 5. července 1990, to bylo již po svobodných a rovných volbách, zvolili jej tedy svobodně zvolení poslanci. V tomto období, které bylo předem plánováno jako kratší, řešil prezident republiky zejména problém mezi českou politickou reprezentací a jejími slovenskými protějšky. Šlo o tzv. Pomlčkovou válku. Nelze však také pominout nesporné úspěchy Václava Havla na poli mezinárodních vztahů. Již během

{9}

{10}

roku 1990 naši zemi navštívil papež Jan Pavel II. či americký prezident George Bush st. Taktéž velice známý je jeho projev z února roku 1990 v americkém Kongresu.

Myslím, že je také důležité připomenout, že dalším výrazným mementem zahraniční politiky počátku devadesátých let bylo vymanění se z vlivu Sovětského svazu, korunované odchodem sovětských vojsk z Československa v roce 1991. Jedna z největších vnitropolitických porážek Václava Havla přišla v roce 1992, kdy nejdříve proběhly volby do Federálního shromáždění, do kterých již nevstoupilo Občanské fórum, ale všechny nástupnické strany, které z něj vycházely. Tyto volby vyprofilovaly dvě osobnosti, jež byly výraznými postavami politiky celých 90. let, a to Václava Klause a Vladimíra Mečiara. I přes snahy prezidenta vedlo veškeré povolební jednání k rozpadu Československa, které bylo de facto potvrzeno tím, že Václav Havel poté, co nebyl zvolen Federálním shromážděním na další funkční období, abdikoval na svou funkci dne 17. července 1992, tzn. tři měsíce před vypršením mandátu.

K 1. lednu 1993 vznikla samostatná Česká republika, a když se na konci ledna volil první prezident tohoto nového státu, byl kandidát celkem jasný. Václav Havel byl zvolen 26. ledna 1993 a následně po dvoukolové volbě znovuzvolen 20. ledna 1998. V těchto dvou obdobích čelil Václav Havel jakožto prezident nejedné politické bouři uvnitř státu. Nutno říci, že jeho role byla velice aktivní zejména v zahraniční politice, je jistě zcela na místě zdůraznit jeho zásluhy na vstupu ČR do NATO a na celkovém navrácení České republiky do Evropy, což bylo ostatně jedno z hesel Sametové revoluce.

Na závěr bych rád zdůraznil, že Václav Havel byl pouze člověk, a právě proto měl své světlé i stinné stránky. To platilo i pro jeho politickou kariéru, kde se střídaly úspěšnější a méně úspěšné kroky. Avšak znovu musím vyzdvihnout mezinárodní postavení a autoritu pana prezidenta Havla. Myslím, že právě jeho komunikativnost, otevřenost či upřímnost byly klíčem k tomu, že v Evropě a v podstatě na celém světě nebyl výrazný odpůrce tohoto státníka. Všeobecně známou skutečností je také to, že Václav Havel měl velice kladný vztah k tibetskému duchovnímu vůdci Dalajlámovi. Dokonce si dovolím tvrdit, že Václav Havel nebyl pro mnohé jen politickým kolegou, ale pro některé představitele států také přítelem a dost možná částečně i vzorem, ať již morálním, pracovním či nějakým jiným.

Bc. Jakub Sofka

Václav Havel jako umělec Václav Havel za svůj život vystřídal spoustu povolání a rolí, téměř všechny ovšem spojuje jeden společný jmenovatel – poslání umělce.

Literární dílo Václava Havla je možné rozdělit do tří žánrů. Jedná se o básně, dramata a o kritické úvahy a eseje. Do 50. a 60. let 20. století spadá básnická tvorba.

Havel psal zprvu volným veršem (Čtyři rané básně, Záchvěvy, První úpisy, Prostory a časy, Na okraji), aby se posléze dostal ke strojopisným kaligramům. Zde jsou nejznámějším dílem Antikódy, ve kterých si Havel pohrál mimo jiné s ideou, co znamená náš lid.

NÁŠ LID NAŠEHO LIDU NAŠEMU LIDU NÁŠ LID NÁŠ LIDE! O NAŠEM LIDU S NAŠÍM LIDEM Na světovou uměleckou scénu dostaly Havla divadelní hry. První významnou byla Zahradní slavnost (1963), jejíž hlavní hrdina Hugo Pludek dosahuje společenského vzestupu díky dokonalému ovládnutí obsahově vyprázdněných frází. Havlovy hry jsou obecně ovlivněny znaky absurdního divadla, jako vzory mu sloužily irský dramatik Samuel Beckett a Francouz Eugene Ionesco. Havel do svých her ovšem vkládal také úvahy o společenské situaci a originální umělý jazyk (ptydepe či choruktor).

Tyto komunikační nástroje jsou nejlépe uplatněny ve hře Vyrozumění (1965), byrokratická nadřazenost je pak nádherně glosována ve hře Asanace (1987).

{11}

nedopustí, aby vymoženosti byly odňaty a aby kdokoli klamal voláním: ať rozhodují ti, kteří jdou !

Chybět nemohou ani autobiografické motivy. Postava disidenta Ferdinanda Vaňka (Havlův pseudonym) vystupuje v trojici her Audience, Vernisáž (obě 1975) a Protest (1978). V Audienci je navíc popsáno pivovarské prostředí, ve kterém se Havel určitou dobu pohyboval. Pronásledování kvůli disidentské činnosti líčí pro změnu ve hře Largo desolato, pobytu v prezidentské funkci pak věnuje poslední dokončenou hru Odcházení, kterou si na sklonku života dokonce zrežíroval.

Specifickou kapitolou jsou kritické a úvahové texty či eseje. Havel se jim věnoval od 60. let, známými se staly zejména

{12}

v době Pražského jara. Nejvýznamnější část této tvorby ovšem patří do období normalizace – Dopis Gustávu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978), Dopisy Olze (1983), Slovo o slovu a mnoho dalších.

V této činnosti pokračoval i po revoluci v rámci prezidentské funkce, když napsal Letní přemítání (1991). Ve svých textech se dotýkal celé řady morálních témat (svobody, moci, morálky či transcendence) a navazoval tak na české myslitele Tomáše Garrigua Masaryka, Emanuela Rádla nebo Jana Patočku. S posledním jmenovaným ho navíc pojila role jednoho z prvních mluvčích Charty 77.

Za zcela originální počin lze považovat autorství pohádky s názvem Pižďuchové.Havel se dlouho takovému nápadu bránil. Jednak tvrdil, že daný žánr neumí, jednak mu vadila přítomnost hlásky „r„ u spousty pohádkových postav (draci, princezny, králové, trpaslíci, rusalky, raráškové, čarodějové, potvory) a jednak tvrdil, že kvůli práci v pivovaru nemá čas. Nakonec si však poradil vskutku havlovským způsobem. Stvořil pohádkovou postavu bez hlásky „r“ a omluvil se dětem za případné nepochopení, jelikož se rozhodně necítil být pohádkářem.

Bc. Tomáš Rell

Audience aneb nesmyslný dialog, který nám dává smysl K Václavu Havlovi patří dramata stejně neodmyslitelně jako absurdita k Beckettovi. Přirovnání je samozřejmě záměrné, neboť Havel byl také jedním z představitelů absurdního dramatu. Ráda bych se pozastavila nad jednou z jeho her, Audiencí – jednoaktovkou napsanou roku 1975. Jak je pro jednoaktové hry typické, není zde mnoho postav, a proto tu jde o rozhovor pouze mezi dvěma muži v kanceláři pivovaru; mezi sládkem a Vaňkem.

Vaněk na začátku hry přichází k sládkovi, který má připravený plán, jak dostat Vaňka tam, kam chce – potřebuje ho přemluvit, aby donášel sám na sebe, a to je jeho cíl komunikace už od počátku. K podstatě se dostává ale asi až v polovině rozhovoru a po celou dobu si Vaňka „připravuje“ – přes manipulativní otázky jako „Jsme kamarádi, jo?“ a nejrůznější změny tématu až k přímému tlaku skrze nadávky a ponižo-

vání. Do toho si však stále nalévá pivo a žadoní, aby Havel přivedl „Bohdalku“ a nakonec se mu splnit svůj cíl nepovede.

Vaňkovi by se zase líbila pozice skladníka. I k tomuto tématu se ale dostane až později. A v dialogu si všimneme, jak je pro něj téma důležité podle délky jeho replik.

Zpočátku je Vaněk velmi tichý, neprojevuje se, sládkovi odpovídá často jednoslovně a na oplátku se ho na nic neptá, jako by ho sládkova témata příliš nezajímala. Jakmile

se ale dostane k tématu pozice skladníka, už se ho nechce pustit. Zde se konečně také rozmluví.

Co vlastně můžeme říci o postavě Vaňka?

Z dialogu zjistíme, že je to velmi slušný a zdvořilý, ale nemluvný člověk, pravděpodobně inteligentní. Havel se sice vyhýbal srovnání s touto postavou, jisté prvky autobiografie tam ale stejně najdeme. Oproti

{13}

Vaňkovi se nám pak sládek jeví jako „buran“, což o sobě v jednom výbuchu vzteku sám tvrdí. Jeho repliky jsou mnohem delší, témata vybírá sám, neustále skáče z jednoho na druhé, jednoduše v tomto dialogu sládek vyhrává a jako by až Vaňka přímo válcoval.

{14}

Osobnosti těchto dvou pánů se nám hezky vybarvují skrze jazykové prostředky. Sládek mluví nespisovně, je často vulgární, Vaňkovi později začne tykat a používá jemně manipulativní otázky zakončené na částice „že jo“ nebo „viď“. Koneckonců několikrát se nám v komunikaci objeví i paní Bohdalová, kterou sládek zkrátí na nám už známou „Bohdalku“. Vaněk jako by byl postaven proti sládkovi a poukazoval svým příliš zdvořilým projevem na jeho chyby – to je také jedním z jeho charakteristických znaků – jeho postava funguje jako zrcadlo, které odráží vlastnosti společnosti. Ferdinand Vaněk tedy samozřejmě mluví spisovně, sládkovi vyká a nemluví vulgárně.

Celý dialog v podstatě graduje, přes lehkou manipulaci se dostáváme k výbuchům vzteku i zoufalství, což je samozřejmě vše vedené sládkem. Vaněk jako by jen přihlížel, přikyvoval a stále se snažil vracet se ke svému tématu pozice skladníka. Na konci vyčerpaný a opilý sládek usíná, přičemž ani jeden nedosahuje svého cíle komunikace, a děj se nám náhle navrací zase zpět na začátek, ovšem tentokrát s jedním velkým zvratem. Vaněk se rozhodne změnit svou techniku komunikace a ve snaze přiblížit se sládkovi začne mluvit vulgárně, nespisovně a pít pivo. Jako by zde Vaněk ztratil

svou identitu, když přejal sládkovy způsoby.

Ráda bych se ještě zaměřila na konverzační maximy, které rozpracoval v rámci teorie komunikace H. P. Grice. Jsou to čtyři pravidla, která by měla být dodržována ve správně vedené komunikaci. Máme zde maxima kvantity, podle které bychom neměli říkat více, než je potřeba; maxima kvality, v níž jde o ‫ؘ‬to, abychom neříkali nic, čím si nejsme jistí, abychom nelhali; maxima relevance, podle níž bychom měli říci jen to, co je v dané chvíli skutečně důležité; nakonec maxima způsobu, která určuje, že cokoliv, co vypustíme z úst, mělo by být jednoznačné, srozumitelné a přesné.

Co se týče Audience, byly zde porušeny snad všechny maximy. Vaněk v komunikaci porušuje maximu kvantity, protože je až příliš stručný, zatímco sládek zase neustále dokola opakuje to, co už bylo řečeno. Porušena je i maxima kvality ve chvílích, kdy sládek pomlouvá ostatní, dále maxima relevance, neboť sládek neustále mění témata a hovoří o nepodstatných věcech pro daný dialog, a konečně také maxima způsobu, protože sládek skáče od tématu k tématu a Vaněk často netuší, na co se ho sládek ptá. Tomu se také v teorii komunikace říká tzv. nepreferovaná reakce, což je reakce, kterou mluvčí neočekává. Nepreferované reakce jsou v této hře typické pro sládka, který Vaňka čas od času zmate.

A co si budeme namlouvat, občas je v absurdních dramatech zmaten i čtenář sám.

Bc. Tereza Kuncová

Vรกclav Havel: Audience

{15}

Fenomén Havel

{16}

Myslím si, že není třeba představovat osobnost Václava Havla. Ať už o něm víme cokoli, je jisté, že je to osoba, která zanechala nesmazatelnou stopu jak na poli politickém, tak i literárním, a co si budeme povídat, pro někoho i duchovním. Tím, že se Havel řadí mezi VELKÉ osobnosti české historie, je zde i velká potřeba vzdát mu hold, a to jakoukoli možnou cestou. Pro mě zde ale vyvstávají otázky, zda je to vůbec potřeba? Není jeho odkaz natolik silný, že tato ocenění a pojmenování jsou zbytečná?

Je nutné dělat takovéto opulence? Byl zrovna Havel člověk, který o takovou pozornost stál? A je to od nás vůbec upřímné? Neděláme to jen proto, že se to u takové osobnosti přímo nabízí? Ať už si na všechny výše zmíněné otázky odpovíte jakkoli, a ať už souhlasíte nebo nesouhlasíte s tím, jak se s odkazem Václava Havla pracuje, pojďme si společně představit místa, která se honosí tímto slavným jménem: 1.

2.

3.

Knihovna Václava Havla: tato knihovna byla zřízena ještě za života Václava Havla (v roce 2004), po vzoru amerických prezidentů.

Shromažďuje materiály týkající se jeho tvorby.

Třída Václava Havla v Gdaňsku: ta byla otevřena v den jeho pohřbu.

Základní škola v Poděbradech: tato základní škola nosí jméno po slavném autorovi od roku 2012. Byla jednou z prvních institucí, která takto reagovala na smrt Václava Havla.

4.

5.

6.

7.

8.

Ruzyňské letiště: místo, které si tímto pojmenováním vysloužilo největší kontroverzi. Diskuse kolem tohoto přejmenování byla veliká, ale ačkoli s tímto pojmenováním mnoho lidí nesouhlasilo, tak se v den jeho nedožitých 76. narozenin z ruzyňského letiště stalo Letiště Václava Havla.

Ulice Václava Havla v centru Brna: tuto změnu inicioval umělecký ředitel brněnského divadla Husa na provázku, díky němuž se ulice beze jména stala uličkou Václava Havla.

Náměstí Václava Havla: to vzniklo v letošním roce k výročí jeho nedožitých 80. narozenin v Praze na piazzetě Národního divadla.

Třída Václava Havla v Kyjevě: ta byla přejmenována v letošním roce z třídy Ivana Lepseho.

Lavičky Václava Havla: ty vznikají na místech nejen v České republice, ale i ve světě, autorem návrhu je Bořek Šípek. Laviček už je celkem 11 a jednou se může pyšnit i Hradec Králové.

Jak je vidět, míst, kde figuruje toto slavné jméno, je hned několik. Upřímně sama za sebe nesouhlasím se všemi výše zmiňovanými místy, ale například projekt laviček nebo vlastní knihovny je pro mě odkaz, který se nese v duchu Havlovi životní filosofie a mám pocit, že ani on sám by na to nic nenamítal. Ale v tom nechť si každý udělá názor sám. Avšak v jednom se možná shodneme všichni, že se Václav Havel stal určitým FENOMÉNEM, kterého si každý neseme v sobě a jsme pyšní, že někdo takový stal v čele našeho státu.

Bc. Adéla Mašindová

Pokud byste měl někdo zájem se k výše uvedeným otázkám vyjádřit, tak neváhejte a zašlete Vaše názory na adresu: adelamasindova@gmail.com. Pro příští číslo určitě nějaké názory vybereme a otiskneme.

{17}

Václav Havel jako téma vyučovacích hodin

{18}

Každý z nás jméno Václav Havel zná. Někdo více, někdo méně, ale všichni máme povědomí o důležitosti této osobnosti.

Považuji za velmi podstatné, aby s tímto významným politikem, dramatikem a hlavně člověkem byly seznamovány i další generace. Je tedy pochopitelné, že se Václav Havel dostává i do vyučovacích hodin, a to hned v několika předmětech. Setkat se s ním můžeme v rámci literatury, dějepisu a nelze zpochybnit jeho zařazení do hodin výchovy k občanství. Václav Havel byl nebývale všestranný člověk, a proto jeho odkaz nacházíme v rozličných oblastech.

Jedním ze způsobů, jak seznámit děti s Václavem Havlem, je představit jim jeho osobnost. Ideální by bylo, aby se s tímto jménem žáci setkávali průběžně a ne izolovaně, například když se v literatuře bude probírat absurdní drama. Proto je vhodné připomínat si jeho činy a myšlenky při

všech různých příležitostech jako jsou státní svátky, významné dny či data jeho narození a úmrtí. Právě při posledních dvou zmiňovaných příležitostech proběhlo v letošním roce mnoho akcí a projektů, které si kladly za cíl právě připomenutí osobnosti Václava Havla, jeho myšlenek a „poslání“. Jednou z nich je i píseň od autorské dvojice Svěrák a Uhlíř, kterou nazpíval David Koller, která je velmi dobře přístupná, a tak využitelná i pro práci s dětmi na základních školách. Navíc s myšlenkami Václava Havla podle mého názoru pracuje skvěle.

Druhá a podle mě daleko důležitější věc je ovšem to, abychom děti seznamovali s idejemi našeho prvního prezidenta, s jeho myšlenkami, a snažili se jim tyto myšlenky co nejvíce přiblížit. Ale je nezbytné také to, abychom se tak my sami chovali a abychom i děti vychovávali v souladu s výrokem: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Pokud ovšem děti

u nás dospělých, tím spíše u učitelů, uvidí, že lhaní je naprosto normální věc, a že se vlastně nic nestane, pokud budeme lhát, tak ztrácí naprosto smysl seznamovat děti s jeho myšlenkami. Nejdůležitější je pro děti vzor chování, který mohou napodobovat, a kterého si mohou vážit, i když si to třeba úplně neuvědomují. Troufám si tvrdit, že právě o toto panu Havlovi šlo.

jaké sny a přání a snažil se jich dosáhnout.

Je tedy vhodné seznamovat děti s tímto člověkem jako se vzorem či inspirací pro jejich osobní rozvoj. Zároveň je dobré žáky upozorňovat, že i takový velikán, jako byl Václav Havel, měl jistě i své zlozvyky a špatné vlastnosti. Cílem totiž není představit tuto osobnost jako nějakou modlu, ale jako skutečného člověka, kterým byl.

{19}

Třetím způsobem, jak děti seznamovat s Václavem Havlem, je práce s jeho vlastní tvorbou, ať už se jedná o jeho literární díla či o jeho výroky. Zde je ovšem podmínkou to, aby žáci byli předem seznámeni s jeho osobností a abychom mysleli na náročnost jeho děl, proto je vhodné tuto práci zařadit až do vyšších ročníků, ideálně do 8. a 9. třídy.

Byla bych velmi ráda, kdyby se děti seznamovaly s jeho osobností jako s člověkem, jako s Václavem Havlem, protože to je to klíčové, co zasáhlo všechny lidi kolem něj a později i celý národ. Ano, byl to sice prezident, politik či spisovatel, ale byl to především člověk, který měl ně-

Věřím, že dokážeme z budoucích generací opět vykřesat přesvědčení, že je důležité to dobré, co je v nás, a že je důležité věřit ve své sny, jít si za nimi a nestydět se za ně. Ale také že je nutné pomáhat jeden druhému, chovat se k sobě navzájem slušně, nelhat si a snažit se dělat dobré věci.

Věřím, že dokážeme, abychom se všichni chovali tak, jak David Koller zpívá ve výše uvedené písni: „Milí spoluobčané, věřící nebo nevěřící, někdy se člověku stane, že nedořekne, co chtěl říci. Jedná se o tu starou věc, o jedno moje provolání, že pravda s láskou nakonec zvítězí nad dvouhlavou saní…“ Bc. Simona Šilhánová

Otázky pro...

Tématem tohoto čísla našeho časopisu je osobnost pana prezidenta Václava Havla, a proto jsme se rozhodli požádat o rozhovor jeho blízkého spolupracovníka Ing. Miloše Lexu. Rozhovor pochopitelně nebyl jen o Václavu Havlovi, ale také o osobě pana Ing. Miloše Lexy.

Dobrý den, nelze zahájit náš rozhovor jinak než otázkou: Čím jste chtěl být jako malý kluk? A kdy vás poprvé napadlo, že se budete ubírat k ekonomii a politice?

{20}

To už je strašně dávno, takže těžko vzpomínat. Když jsem byl malým klukem, tak jsem měl tisíce zájmů, stejně tak jako spousta kluků, ale nejvíce mě to táhlo k historii – tudíž jsem chtěl být archeologem. Druhá věc, která mě přitahovala, byly exotické kraje. Sbíral jsem známky, což byl takový impuls stát se cestovatelem.

Na střední školu jsem šel do Jablonce nad Nisou, kde se právě otevíral obor Zahraniční obchod. Tuto školu jsem vystudoval, a pak jsem šel na vysokou školu, na stejný obor. No a během tohoto studia mě začala přitahovat mezinárodní politika, takže jsem se těmto věcem začal věnovat. To mělo v mém životě následně různé peripetie. Přišel rok 1968, já jsem se mezi tím vrátil na VŠE na Katedru světové ekonomiky, ale to jsem bral jako průpravu pro to, že bych mohl jednou pracovat v zahraničních službách. Ale přišla srpnová okupace a idealistické představy získaly jiný konec. Stejně tak jako ostatní mí kolegové, jsem byl vyhozen z katedry, ta byla následně rozprášena a já jsem hodně dlouhá léta dělal v něčem jiném – v územním plánování, a to až do roku 1989. Poté jsem pracoval v Lidových novinách, ale to

přeci jen nebyl můj obor, takže jsem si říkal, že bych chtěl dělat něco jiného.

A potom tedy nastal takový okamžik, který já takhle kamarádům vyprávím po hospodách jako americký příběh. Takže když jsem dělal v těch novinách, tak jsem jimi každé ráno listoval a jednou mi padla do oka taková krátká informace, že doktor X|Y byl jmenován do funkce ředitele odboru zahraniční politiky. Tak jsem přemýšlel asi tak deset vteřin, sáhl jsem po telefonu, vytočil jsem Hrad a říkám, že chci pana XY. Toho jsem okamžitě dostal, představil jsem se a povídám: „Čtu tady v našich novinách, že jste byl jmenován, moc vám blahopřeji, a dovedu si představit, že budete pro tuto práci vytvářet nějaký tým. Jsem vám plně k dispozici.“ Tak jsme se dohodli a asi druhý den mě pozval, abychom si popovídal. No a do čtrnácti dnů jsem tam pracoval.

Co bylo Vaší hlavní náplní práce?

Jaký Václav Havel byl?

Pracoval jsem pro odbor zahraniční politiky, což nebyl nijak veliký odbor, jelikož nás tam bylo osm. Já jsem měl konkrétně na starosti země, které spadaly do mého jazykového vzdělání, což byla zejména španělština, ale i angličtina. A potom jsem měl na starosti drtivou většinu mezinárodních organizací. OSN, Radu Evropy atd.. Dále jsem měl na starosti prezidentovy cesty do zahraničí, takže jsme jezdili do ciziny připravovat jednání, kde se musela řešit každá drobnost a následně jsme se vším museli seznámit pana prezidenta. Také jsme museli psát záznamy. Některá jednání totiž probíhala mezi čtyřma očima, takže on pak po tom jednání šel za námi a řekl nám o čem to jednání bylo, a my to zapsali. Ale byla to skvělá práce, a když jsem večer odcházel, tak už jsem se těšil, co mě druhý den potká. Byla to asi nejlepší práce, kterou jsem kdy dělal. Od toho roku 1993 do 1996. A to už jsem byl ve styku s ministerstvem zahraničních věcí, v tu dobu mělo nedostatek lidí, a tak mě navrhovali na různá velvyslanectví, a já jsem to stále odmítal, protože mě se z té kanceláře prezidenta nechtělo. Takže až v roce 1996, když mi bylo nabídnuto, abych dělal velvyslance ve Španělsku, tak jsem se nad tím zamyslel, že už bych si moc vymýšlel, kdybych to odmítl, a tak jsem to přijal. Havel taky nechtěl, abych odcházel, ale byl to velice tolerantní člověk v mnoha ohledech, a tak říkal „Dobře, ale víte, že tu budete mít dveře vždycky otevřené a můžete se sem kdykoli vrátit.“ A to se taky stalo, o čtyři roky později.

Byl jsem jeho člověk a dělal jsem pro něj od roku 1993 prakticky do smrti, takže ode mě rozhodně nečekejte žádnou negativní odpověď. Mohl bych jmenovat celou řadu jeho pozitivních vlastností.

Nejvíce bych vyzdvihl jeho bezprostřednost a přátelskost, která se projevila již při našem prvním setkání, kdy jsem si říkal: „Je vůbec možné, že tohle je prezident republiky?“. Také si uměl získávat přátele svým jednáním, což se projevilo i na zahraniční sféře. A také byl velice skromný a tolerantní. On byl jiný než já, takže jsem s ním v mnoha věcech nesouhlasil. Některé věci mi vyvracel, ale nikdy, když jsem s ním nesouhlasil, tak mi to neměl jakkoli za zlé. On to totiž pojímal stejně jako já, že debata je od debatování, a ne od vytváření si nějakých bariér. Byl to člověk veselý, v podstatě, když jsme měli porady, tak jsme si nepřetržitě užívali.

Protože to vyplynulo i z toho, že on byl pořád bohém, spisovatel, dramatik, měl smysl pro detail. Když se připravovala nějaká akce, vzpomínám si, když tu mělo summit NATO, tak on chodil a kontroloval ty vlajky, jestli dobře visí, což k prezidentovi vůbec nepřísluší, ale on to prostě pojímal. Pro mě to byl skvělý člověk a umřel moc brzo. My, co jsme kolem něj byli, tak jsme viděli, že schází, ale stejně nás to nakonec všechny zaskočilo.

Máte nějaké zajímavé s Václavem Havlem?

historky

No a jak už jsem předtím naznačil, on to byl člověk velice veselý, čili my jsme si opravdu užili. On si i rád dělal srandu sám

{21}

{22}

ze sebe, takže stále vypravoval nějaké historky. Vzpomínám se, že třeba vyprávěl, jak někdy na začátku, když byla ještě naživu Olga, založili nadaci a jednou přišli do nějakého zařízení pro mentálně zaostalé děti. A tehdy na začátku devadesátých let byla taková situace, kdy někdo vymyslel, že budou na našich televizních kanálech takové ty satirické pořady o politicích, kde nesedí ti politici, ale mají gumové hlavy. Říkalo se jim gumáci. A ty děti byly celé bez sebe, tahaly za něj a říkaly „Hele gumák“. Čili on měl radost z toho, že byl gumákem.

A když se někam letělo. užili jsme si také spoustu zábavy. On měl ve zvyku, že když bylo trochu větší letadlo, tak tam nabral nějaké své kamarády, takže když jsme letěli v roce 1995 z oslav založení OSN, tak s námi letěli Forman, Tříska a někteří další. A to byla vůbec zábava.

Co Vás jako první napadne, když se řekne Václav Havel?

Pan prezident. Pro mě to byl a bude prezident. My jsme mu říkali „PP“ To je zkratka pro pan prezident.

Jak by měl podle Vás vypadat ideální prezident?

Já nemám to slovo ideální rád. Mně se Havel k tomu hodně blíží, ale víme, že skvělým prezidentem byl i Masaryk. A byl to jiný člověk, takže já si dovedu představit, že dobrým prezidentem mohou být různé typy, které se od sebe odlišují. Hlavně záleží na tom, co tím sledují. Jestli to berou jako službu národu, nebo jestli je to touha po moci. Nebo spíše v jakém procentu to mají v těch hlavách promíchané.

Mnohokrát děkujeme za rozhovor.

Bc. Ivana Havlová Bc. Jakub Sofka

S.O.S. Z harmonogramu akademického roku Zkouškové období zimního semestru 19. 12. – 23. 12. 2016 2. 1. – 3. 2. 2017

Za Filozofickou fakultu

Začátek letního semestru 6. 2. 2017 Tvorba rozvrhů 30. 1. – 5. 2. 2017 Nové složení Akademického senátu UHK Za Fakultu managementu

informatiky

doc. Ing. Mgr. Petra Marešová, Ph.D. doc. Ing. Hana Tomášková, Ph.D. doc. PhDr. Blanka Klímová, M.A., Ph.D. Bc. Václav Kňourek Jan Špriňar Za Pedagogickou fakultu

doc. Jaroslava Severová, ak. mal.

PhDr. Václav Bělík, Ph.D. PhDr. Ivan Růžička, Ph.D. Bc. Zuzana Kučerová Bc. Tomáš Rell Bc. Jakub Sofka

a

PhDr. Miroslav Joukl, Ph.D. doc. PhDr. Martin Šandera, Ph.D. doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D. Lucie Grundmannová Bc. Matyáš Strnad Tomáš Dvořák Za Přírodovědeckou fakultu

RNDr. Daniel Jezbera RNDr. Martin Kuneš, Ph.D. Mgr. Lukáš Vízek Markéta Havlová Adam Plachý Anežka Novotná Za Ústav sociální práce

PaedDr. Karel Myška, Ph.D. PhDr. Daniela Květenská, Ph.D. Mgr. Miroslav Kappl, Ph.D. Radka Hysková Bc. Gabriela Chalupníková Bc. Lucie Pilařová

{23}

Do Evropy Vítejte v pravidelné rubrice s názvem Do Evropy. V tomto čísle se můžete dočíst informace o pěti postkomunistických zemích střední Evropy, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004.

Jedná se o Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko.

Česká republika

{24}

O České republice se říká, že leží v samotném srdci Evropy. Jedná se o parlamentně demokratickou republiku včele s prezidentem coby hlavou státu.

V současné době jím je Miloš Zeman.

Hlavní slovo má ovšem vláda, která se formuje na základě výsledků parlamentních voleb, které probíhají každé čtyři roky. Historicky se Česká republika člení na tři oblasti, a to na Čechy, Moravu a Slezsko, administrativně pak na 13 krajů a území hlavního města Prahy.

Nižšími samosprávnými jednotkami jsou pak okresy. Mezi největší města patří Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc a samozřejmě metropole Praha.

Z hlediska geografie stojí za zmínku čtyři národní parky (Krkonošský, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko), spousta chráněných krajinných oblastí (Jeseníky, Beskydy) nebo také vinařská oblast Mikulovské pahorkatiny (Pálava). Nejvyšší horou je Sněžka (1603 m n. m.), nejnižším

bodem pak odtok Labe na státní hranici v Hřensku (115 m n. m.). Česká republika se rovněž může pochlubit vůbec nejhlubší zatopenou jeskyní na světě, Hranickou propastí (- 404 m).

Samostatnou kapitolou je historie České republiky. Na jejím dnešním území se vystřídalo hned několik státních útvarů.

Od Sámovy říše přes Velkou Moravu až po během let se neustále měnící a přetvářející české země, kterým vládly od 9. do 20. století čtyři významné panovnické rody.

Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové.

Ve 20. století docházelo k velmi rozsáhlým změnám. Po První (1918-1938) a Druhé republice (1938-1939) následovalo smutné období nacistické (1939-1945) a komunistické éry

(1948-1989). K obnově svobody a demokracie došlo až v roce 1989, o tři roky později se Československo rozdělilo na dva samostatné státy, na Českou republiku a Slovensko.

Mezi nejvýznamnější historické osobnosti patří Karel IV., Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, Jan Amos Komenský či Jan Hus. Velmi dobře si ovšem Česká republika stojí také v oblastech klasické a populární hudby (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Karel Gott), literatury (Božena Němcová, Karel Čapek, Bohumil Hrabal), divadla (Jiří Voskovec, Jan Werich, Jiří Suchý), filmu (Zdeněk Svěrák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová) či sportu (Jaromír Jágr). Zapomenout nesmíme ani na slavné domácí pochutiny – olomoucké tvarůžky z Loštic, plzeňské pivo, valašské frgály nebo celou řadu druhů vín z Moravy a z Čech.

světové válce vzešlo právě Maďarsko.

Zcela samostatným státem se pak Slovensko stalo 1. 1. 1993. V roce 2004 vstoupilonejen do Evropské unie, ale i do NATO a od roku 2009 se zde platí eurem.

Obrovským turistickým lákadlem jsou tamější přírodní scenérie. Zejména oblast Vysokých a Nízkých Tater patří ke klenotům země. Kdo by neznal Štrbské Pleso, Lomnický Štít, Gerlachovský štít, Ďumbier či Chopok. Významné jsou rovněž slovenské řeky – Dunaj, Váh, Hron či Orava. Unikátní je také slovenská kuchyně, jejímž hlavním reprezentantem jsou brynzové halušky.

Slovensko Slovenská republika je naším východním sousedem. Státním zřízením jde opět o parlamentní demokracii s prezidentem jakožto hlavou státu. V současné době jím je Andrej Kiska. I zde je ovšem pozice prezidenta brána spíše jako reprezentativní a mediální funkce, klíčovým orgánem výkonné moci je vláda.

Administrativně se Slovensko člení na 8 krajů (Bratislavský, Trnavský, Trenčínský, Nitranský, Žilinský, Bánskobystrický, Prešovský a Košický). Nepřekvapí tedy, že mezi největší města patří právě hlavní město Bratislava a dále Košice, Prešov, Žilina, Nitra či Bánská Bystrica.

Národnostně je Slovensko poměrně pestrým státem, zhruba desetinu obyvatelstva totiž představují Maďaři.

Děje se tak proto, že od středověku bylo dnešní Slovensko (tehdejší Horní Uhry) součástí Uherska, ze kterého se po první

Mezi nejvýznamnější kulturní představitele můžeme určitě zařadit zpěváky, zpěvačky a hudební skupiny (Pavol Habera, Miroslav Žbirka, Katarína Knechtová, Marika Gombitová, Elán či NO NAME). Ve sportovním odvětví pak dělali a dělají Slovákům obrovskou radost vodní slalomáři (legendy Michal Martikán, Elena Kaliská, bratři Peter a Pavol Hochschornerovi a jejich nástupci).

Jmenovaní sportovci dohromady získali 10 zlatých medailí na letních olympijských hrách.

{25}

Polsko

{26}

Polská republika je naším severním sousedem. Opět se jedná o parlamentní demokracii, včele státu je prezident.

Současnou hlavou státu je Andrzej Duda. I zde samozřejmě platí, že hlavní slovo má vláda, která se vychází z výsledků parlamentních voleb. Polský parlament je dvoukomorový, čítá Sejm a Senát.

Administrativně se Polsko člení na 16 vojvodství, které se skládají z okresů a ty se zase skládají z obcí.

Mezi nejvýznamnější města patří Krakov, Lodž, Vratislav, Poznaň, Gdaňsk a pochopitelně hlavní město Varšava. Obrovský vliv na polský národ má katolická církev.

Historický vývoj je poměrně komplikovaný.

Coby státní útvar existovalo Polsko od 10. století. Vládla mu dynastie Piastovců (do roku 1370).

Později došlo k personální unii s Litvou, která se postupně utužovala. Vnitřní spory a války s okolními státy (se Švédskem, Ruskem, Osmanskou říší a s Tatary) však měly za následek postupný pád, který skončil v poslední třetině 18. století tzv. Trojím dělením Polska (ve prospěch Pruska, Ruska a Rakouska). Nezávislost získalo Polsko až po první světové válce roku 1918.

Na začátku druhé světové války však země byla ze západu okupována nacistickým Německem a z východu Sovětským svazem. O současných hranicích pak bylo rozhodnuto na Jaltské konferenci v roce 1945. Polsko se posunulo více na západ, většinu východní části si naopak ponechal Sovětský svaz.

V letech 1948-1989 se Polsko bylo jedním ze satelitních států Sovětského svazu.

Historicky prvním demokratickým prezidentem po pádu socialismu se stal v roce 1990 Lech Walesa. Přesun k euroatlantické civilizaci byl dokončen v letech 1999 a 2004, kdy Polsko se stalo členem NATO a EU. Z turistického hlediska je země v našem mediálním prostoru poněkud neprávem opomíjena. Nabízí přitom celou řadu unikátů zapsaných v kulturním dědictví organizace UNESCO. Jedná se např. o historické jádro města Krakov, hrad Malbork, kostely míru ve městech Jawor a Svídnice, solný důl ve městě Wieliczka nebo Bělověžský prales.

Zapomenout nesmíme ani na symboly genocidy a hrůzy druhé světové války – koncentrační tábory Osvětim-Březinka.

Poměrně známá je naopak polská věda a kultura. Ať už jde o spisovatele (Adam Mickiewicz, Henryk Sienkiewicz), filmové režiséry (Andrzej Wajda, Roman Polanski), hudební skladatele (Fryderyk Chopin) nebo vědce (Mikuláš Koperník, Marie Curie-Sklodowská).

Ze sportovního odvětví je nejznámější žijící legenda Adam Malysz (skoky na lyžích).

Maďarsko Maďarsko je vnitrozemským státem střední Evropy. Společně s Českou republikou, Polskem a Slovenskem patří do tzv. Visegrádské skupiny. Opět se jedná o parlamentní demokracii, kde má hlavní slovo vláda, která vychází z výsledků parlamentních voleb. Hlavou státu je prezident, který je ovšem na rozdíl od tří předchozích zemí volen parlamentem a nikoliv přímou volbou.

Současnou hlavou státu je János Áder.

Administrativně se člení na 19 žup a území hlavního města Budapešti.

Jednotlivé župy se pak skládají z okresů, kterých je celkem 168. Specifickou kategorií jsou tzv. města s župním právem, kterých je 23. Můžeme zde počítat např. Debrecín, Miskolc, Szeged, Pécs nebo Győr.

Z geografického hlediska stojí za zmínku fakt, že se země nachází v Panonské pánvi, tudíž její nejvyšší vrchol Kékes měří jen 1015 m n. m. Poměrně významné je tamější vodstvo. Nachází se zde řeky Dunaj, Dráva, Rába a samozřejmě jezero Balaton.

Neméně zajímavá je historie. Ve středověku vzniklo na území Panonie Uherské království, kterému vládl do roku 1307 rod Arpádovců. Poté se zde různé rody střídaly až se po bitvě u Moháče (1526) dostali k moci Habsburkové, kteří zde vládli do roku 1918, tedy do konce první světové války.Zajímavý byl vývoj i ve 20. století. Nejprve zde existovala První Maďarská republika (1918-1920), která byla roku 1919krátce nahrazena

Maďarskou republikou rad (po komunistickém převratu). Následně se Maďarsko stalo královstvím včele s regentem-admirálem Miklósem Horthym, a to navzdory skutečnosti, že v Maďarsku není žádné moře. Po druhé světové válce byla Horthyho strana obviněna z kolaborace a vznikla Druhá Maďarská republika. I ta ale trvala jen krátce, když jí roku 1949 nahradila Maďarská lidová republika. Obnova svobody a demokracie nastala v revolučním roce 1989. O deset let později se Maďarsko stalo členem NATO. Mezi nejvýznamnější historické osobnosti patří první uherský král Štěpán I., dále nejvýznamnější představitel maďarské revoluce v letech 1848-1849 Lajos Kossuth, básník Sánodr Petőfi nebo hudební skladatel Ferenc Liszt. Unikátní je rovněž maďarská kuchyně (gulášová polévka, perkelt, paprikáš, tokáň, rybářská polévka „halászlé“ či tokajské víno) a maďarský jazyk, který patří do nepříliš početné ugrofinské skupiny. Ze sportovního hlediska jdou Maďarům nejlépe vodní sporty, zejména plavání, vodní pólo a rychlostní kanoistika.

Největší legendou je ale fotbalista Ferenc Puskás, který si po nucené emigraci v 50. letech zahrál za věhlasný Real Madrid.

{27}

Slovinsko

{28}

Středoevropskou pouť postkomunistickými zeměmi končíme v Republice Slovinsko. Také tato země je parlamentně demokratickou republikou včele s prezidentem coby hlavou státu.

V současné době jím je Borut Pahor, který byl zvolen v přímých volbách roku 2012.

Administrativně se člení na 212 občin, 58 správních jednotek a 12 statistických regionů. Mezi historická území patří Primorska; Horní, Dolní a Vnitřní Kraňsko; Korutany; Dolní Štýrsko a Zámuří. Mezi nejvýznamnější města můžeme řadit metropoli Lublaň a dále Maribor, Celje, Kranj, Koper či Jesenici.

Slovinsko bylo až do roku 1991 téměř vždy součástí nějakého většího soustátí.

Po celý novověk mu až na drobné výjimky vládli Habsburkové, aby pak v roce 1918 vznikl nezávislý Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, krátce poté Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a od roku 1929 Království Jugoslávie. V roce 1941 bylo území dnešního Slovinska okupováno a rozděleno mezi Německo, Itálii a Maďarsko. Po skončení druhé světové války se pak Jugoslávie jakožto federativní stát mohla obnovit a Slovinsko se opět

stalo jejím členem. V roce 1963 se Jugoslávie stala oficiálně socialistickou zemí, až do roku 1980 ji z pozice prezidenta řídil Josip Broz Tito. Po jeho smrti začaly vzrůstat nacionalistické tendence, které vyvrcholily občanskou válkou v 90. letech 20. století.

Slovinska se tato válka týkala jen krátce.

V roce 1991 vyhlásilo nezávislost, na což reagovala Jugoslávská lidová armáda.

Měsíc na to byla ovšem pod patronací Evropského společenství (dnešní EU) vyjednána dohoda, která znamenala ukončení bojů a v roce 1992 již uznala slovinskou nezávislost většina zemí OSN. V roce 2004 se Slovinsko stalo členem EU i NATO. O tři roky později přijalo euro.

V současné době je země typická postupně se rozvíjejícím turismem.

Návštěvníci zde mají možnost navštívit Julské Alpy (s nejvyšší horou Triglav), Dinárské hory, jezero Bled nebo město Postojna. K nejvýznamnějším osobnostem patří architekt Jože Plečnik, který byl mimo jiné autorem úprav Pražského Hradu. Ze sportovního hlediska prorazili Slovinci nejvíce v lyžování a v kolektivních sportech (házená, basketbal či fotbal).

Bc. Tomáš Rell

Kam směřuje „nová“ Amerika?

{29}

Ostře sledované předvolební klání v USA přineslo na počátku listopadu svůj výsledek. V prezidentské volbě uspěl podnikatel a republikánský kandidát Donald Trump, když velmi těsně porazil svou demokratickou oponentku Hillary Clintonovou. Američané tak v tuto chvíli stejně jako celý svět napjatě očekávají, jakým směrem se budou USA pod svým 45. prezidentem ubírat.

Domácí témata Ekonomická situace země se na jedné straně od roku 2010 vyznačuje konstantním růstem HDP, na straně druhé však stojí obří státní dluh. Trump na něj hodlá jako lék aplikovat tradiční republikánský recept v podobě snížení daní v kombinaci se zvýšením investic do infrastruktury. Experti se však shodují na nereálnosti takového plánu, který by navíc velmi tvrdě dopadl na ty skupiny obyvatel, jimž by měl jeho efekt nejvíce

pomoci. Snížení daní totiž může oslabit státní rozpočet až o 20 %, v důsledku čehož nebude možné plně udržovat sociální programy. To by pocítili především nemajetní Američané a část střední třídy, pomohlo by to naopak bohaté vrstvě obyvatel. Problematická je také bezpečnostní situace, otřásaná vlnami zvýšeného policejního násilí na Afroameričanech a jejich zpětná reakce.

Namísto efektivní reformy legislativy a justice sestává Trumpovo řešení z posílení policejního sboru a většího množství zbraní ve společnosti. „Ozbrojenému násilí „zlých“ lidí však větší ozbrojení těch „hodných“ zabrání jen stěží,“ vysvětluje analýza Asociace pro mezinárodní otázky, která se v ČR dlouhodobě věnuje americké politice (2016: 6). Za třetí je pak klíčová otázka přístupu ke zdravotní péči, o jejíž snazší dostupnost usiluje program zvaný Obamacare, zavedený Barackem Obamou. Před volbami vyjádřil Trump

nutnost jeho zrušení, protože údajně příliš zasahuje do soukromého života lidí tím, že jim nutí zdravotní pojištění, a navíc zvyšuje náklady na administrativu.

Některé jeho části však v tuto chvíli plánuje zachovat.

{30}

tendence jiných velmocí a udržuje euroamerické vazby silné. Podobně lze interpretovat také snahu o zrušení Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP). Třetí klíčovou oblastí je řešení klimatických změn, odsouhlasené v loňském roce v Paříži. Trump zrušení této dohody považuje za jeden ze svých hlavních cílů, přitom se však jednalo o světový průlom v otázce řešení globálního oteplování, které má a bude mít na naši planetu fatální vliv.

Závěr

Zahraniční politika Nepřátelský postoj Trumpa vůči imigraci se ani po volbách příliš nemění, přestože je o trochu mírnější. Zákaz vstupu všech muslimů do USA se sice v teoretické rovině zmírnil na nevydávání víz těm, kdo přijíždí ze zemí bez tamní řádné kontroly.

Stejně tak ustoupil i z deportování všech nelegálních imigrantů. USA by tak nově museli opustit „pouze“ ti, kteří mají záznam v trestním rejstříku, členové gangů a obchodníci s drogami. Po Mexiku je i nadále vyžadováno zaplacení zdi na hranicích. Důležitý je také přístup k zahraničním spojencům a mezinárodním organizacím. Nespokojenost s vysokými náklady USA v NATO, přátelský vztah vůči Rusku či podpora Brexitu naznačují, že „Trumpovy Spojené státy“ by se mohly z mezinárodního prostředí začít stahovat.

To vyvolává strach mezi jejich partnery a otevírá prostor pro scénář, v němž se některé evropské státy cítí ohroženy nedostatkem tradiční americké podpory, která vyvažuje potenciální mocenské

S velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Do jisté míry si ji bezpochyby uvědomuje i Donald Trump, jehož předvolební rétorika nabízela jednoduchá, nepromyšlená a nekonzistentní řešení zásadních problémů.

Tento předpoklad částečně potvrzují jednak aktuálně umírněnější výroky, jednak např. obsazení některých důležitých funkcí i jeho kritiky (ČTK 2016). Kongres sice zůstal zahalen do červené republikánské barvy, jeho podpora však není stoprocentní. Nutnost spolupráce s ostatními je v dnešním světě nevyhnutelná a pozice USA v něm je neoddiskutovatelná. Snad to bude mít na paměti i 45. prezident USA, až se bude pokoušet „make America great again.“ Bc. Vojtěch Šmolík

Ohlédnutí za minulým tématem/Analýza prezidentských voleb v USA

{31}

Výsledky prezidentských voleb v USA skončily překvapivě.

Navzdory předvolebním průzkumům zvítězil kandidát Republikánské strany Donald Trump. V následujících řádcích se Vám pokusím vysvětlit dva hlavní důvody, proč se tak stalo.

ztratila u všech jmenovaných skupin minimálně 5 % hlasů. Naproti tomu Donald Trump, který se netajil sázkou na „rozhněvaného bílého muže“, získal přibližně podobné množství hlasů bílých Američanů, jako předchozí republikánský kandidát Mitt Romney.

Prvním důvodem je nedostatečná mobilizace voličů demokratické kandidátky Hillary Clintonové, která měla za následek rozbití tzv. obamovské koalice. Zatímco před čtyřmi lety hlasovalo pro Baracka Obamu 45 % mužů a 57 % žen, nyní dalo hlas kandidátce Clintonové jen 41 % mužů a 54 % žen.

Ještě markantnější je rozdíl v podpoře u černošské, hispánské a asijské menšiny, na kterou kandidáti Demokratické strany tradičně sází.

Obama dokázal zmobilizovat hned 93 % Afroameričanů, 71 % procent Hispánců a 73 % Asiatů; Clintonová

V podobném duchu bych mohl pokračovat v dalších kategoriích. Clintonová podle očekávání zvítězila u mladších, vzdělanějších, liberálnějších a spokojenějších voličů; zatímco Trump bodoval mezi staršími, konzervativnějšími, méně vzdělanými a nespokojenými voliči. Na druhou stranu, Clintonová v každé kategorii více či méně zaostala za zisky Baracka Obamy; zatímco Donald Trump získal přibližně stejné množství hlasů, jako před čtyřmi lety Mitt Romney.

{32}

Za pozornost určitě stojí ukazatel, který zjišťoval, kdy se voliči rozhodli pro konkrétního kandidáta hlasovat. Zatímco Trup vyhrál 5% rozdílem u voličů, kteří nechávali rozhodnutí na poslední týden nebo dokonce den; Clintonová byla o něco úspěšnější u voličské skupiny, která byla o své volbě přesvědčena delší dobu. Je tedy docela dobře možné, že se nezanedbatelná část potenciálních voličů Clintonové průzkumy nechala předvolebními ukolébat a k volbám nakonec nešla. Tuto hypotézu by nakonec potvrzoval fakt, že v průběhu hlasování byly zveřejňovány výsledky ze států, kde se hlasovalo nejdříve. A protože na východním pobřeží tradičně vítězí demokraté a vedla zde tedy s vysokým náskokem Hillary Clintonová…

Na druhou stranu, podlehnutí předvolebním průzkumům je jen jednou, nikoliv jedinou příčinou rozbití obamovské koalice. Hillary Clintonová zkrátka nedokázala vyvolat dostatečné nadšení u potenciálních voličů, tak jako Barack Obama v letech 2008 a 2012.

Voliči k ní necítili dostatek důvěry (viz kauza s e-maily), neměli pocit, že by byla autentickou kandidátkou středních a nižších vrstev (vzhledem k jejím štědře placeným funkcím v soukromém sektoru) a především nezískali pocit, že představuje pozitivní změnu (vzhledem k faktu, že je zhruba 25 let součástí establishmentu). Nabízí se otázka, zda by měl v tomto ohledu větší šanci uspět Bernie Sanders, který Clintonovu v primárních volbách Demokratické strany více než potrápil, tato úvaha by však vydala na samostatný článek.

Pojďme se nyní podívat na druhou hlavní příčinu. Je jí vítězství Donalda Trumpa ve státech okolo Velkých kanadských jezer.

Na mysli mám především Michigan, Wisconsin a Pensylvánii. Při pohledu na mapu můžeme zaznamenat tradiční rozdělení na modré (demokratické) a červené (republikánské) státy. Clintonová podle očekávání potvrdila vítězství ve státech při pobřeží Atlantského a Tichého oceánu, a dokonce přidala ne úplně plánovaná vítězství v Nevadě a v Novém Mexiku; Trump zase zvítězil ve vnitrozemí a v tzv. biblickém pásu na jihu země (od Texasu po Severní Karolínu).

Navrch přidal ne úplně očekávané vítězství na Floridě.

Hlavní pozornost tudíž nepřipadla Floridě (jak bylo v předchozích volbách zvykem), průmyslovým státům ale právě amerického severovýchodu. Státům, které byly nejvíce postižené finanční krizí a nezaměstnaností; státům, kde drtivá většina obyvatel pracuje v průmyslovém odvětví a v dělnických profesích. Státům, kde se republikánům dlouho nedařilo uspět a tudíž se zde neodehrávaly tolik vyhrocené (před)volební boje. Nyní se však Trumpovi podařilo celý pás států ovládnout a získat tak rozhodující volitele na svou stranu. Také tito voliči uvěřili ve změnu, kterou jim republikánský kandidát nabízel, a nebyli naopak přesvědčeni, že je

spasí demokratická kandidátka. Jedná se o poměrně aktuální jev, kdy se voliči staré socialistické levice ztotožňují s národněkonzervativními hodnotami a volí protestním způsobem. Podobná skupina lidí měla vliv např. na hlasování o Brexitu.

Donald Trump díky vítězství na průmyslovém severovýchodě získal 46 volitelů, celkově 306 (Clintonová jich získala 232) a splnil všechny podmínky k tomu, aby byl na zasedání nově zvoleného Kongresu formálně zvolen 45. prezidentem USA.

Na to, jakým prezidentem bude, si budeme muset nějakou dobu počkat. Jisté ovšem je, že bude mít k dispozici republikánský Kongres, protože ve volbách do Sněmovny reprezentantů a do jedné třetiny Senátu udrželi republikáni většinu. Je ovšem otázka, zda s většinou Republikánské strany vyjde, anebo bude docházet ke střetům mezi jednotlivými křídly uvnitř Republikánské strany.

Podobný problém budou řešit demokraté, kteří jsou aktuálně rozděleni na centristy (umírnění) a socialisty (radikálnější).

Pro všechny voliče i nevoliče ovšem plyne z voleb jedna cenná poučka. Podléhat předvolebním průzkumům se nevyplatí.

Vždyť v Pensylvánii měla Clintonová vyhrát o 3,5 %, v Michiganu o 4 % a ve Wisconsinu dokonce o 5,5 %.

Bc. Tomáš Rell

{33}

Archeologické objevy prostředcích v roce 2016

{34}

I letos bylo učiněno mnoho různých zajímavých archeologických objevů, kterých si povšimla i média a to nejen televizní, ale především internetová. U nás se jedná hlavně o webové články jinak vycházejících novin a papírově v zahraničí zase o internetové příspěvky vědeckých časopisů, které jsou dostupné širší veřejnosti. Následující řádky přinášejí několik vybraných objevů či nálezů s archeologií blíže spjatých z naší republiky i zahraničí, s nimiž se můžete blíže seznámit dále (viz Zdroje).

Do období nejstarších lidských dějin, známého taktéž jako doba kamenná, jehož začátek je udáván přibližně před 2,5 mil. lety, náleží nález možná nejstaršího šperku v Evropě. Poblíž Brna byly nalezeny dvě desítky zlomků ulit, které jsou archeology považovány za součást náhrdelníku starého asi 43 tisíc let. Ulity byly provrtané a nesou stopy po natírání červeným barvivem.

Kolem roku 4700 př. n. l. (mladší doba kamenná) byla vyrobena soška takzvané sukničkovité Venuše. Jedná se o malou keramickou figurku ženy, která se od ostatních podobných sošek z té doby liší tím, že nemá nohy ale sukni. Do stejného období náleží i některé nálezy letošního výzkumu na slovenské dálnici D1 poblíž města Senec. Bylo zde objeveno několik

na

internetových

sdělovacích

sídlišť z této doby. Oblast je však zajímavá i tím, že zde poté následovalo další osídlení – přes dobu bronzovou (sídliště i hroby), dobu železnou až do středověku a dokazuje oblíbenost tohoto místa do dnešní doby.

Na bulharské lokalitě Pazardzhik (bul. Пазарджик) byl učiněn nález malého zlatého korálku, který je datovaný do období mezi lety 4600–4500 př. n. l. Podle bulharských badatelů by se mělo jednat o nejstarší zlatý předmět v Evropě, který by měl být starší asi o 200 let, než světoznámé zlaté předměty z pohřebiště ve Varně. Říká vám něco jméno Ötzi? Tento muž umrzl v Alpách přibližně před 5300 lety.

Nyní se badatelé z Institute for Mummies and the Iceman v italském Bolzanu pokusili o rekonstrukci jeho hlasu. Nikdo samozřejmě nezná jeho řeč, nicméně se pokusili alespoň o možnou výslovnost našich samohlásek.

Ve Velké Británii v Durrington Walls byly vykopány dvě hluboké jámy s nakloněnými stranami pro snazší vložení dřev. Kruh má průměr 500 m a je starý 4500 let. Zpočátku vypadal jako obrovský Stonehenge a byl nazván Superhenge.

Kamenný kruh se však nenašel, ale příkop obsahoval stopy po dřevěných kůlech. Zdá se, že dřevěný kruh nebyl nikdy dokončen. Dokonce byla dřeva, z nám neznámého důvodu, velmi brzy odstraněna a díry zasypány.

Z letošního roku se po středověkých či novověkých objevech v internetových

zdrojích nejvíce objevují zmínky o době bronzové. Z počátku tohoto období (přibližně 2300 př. n. l.) pochází pravděpodobně největší pohřebiště na jižní Moravě v Polešovicích (okr. Uherské Hradiště), kde archeologové nalezli 28 hrobů s různými milodary. Na Slovensku v obci Nižná Myšľa (okr. Košice-okolie), vyvýšenina Várhegy–Hradný vrch, je do mladší fáze téhož období (kolem roku 1400 př. n. l.) řazen nález významné opevněné osady s pohřebištěm, z jehož několika fází pochází přes 800 hrobů.

Osada byla důležitým mocenským centrem a je nazývaná také jako „slovenské Mykény“. Jelikož byla následně vypálena, jsou zde nadále nacházeny výjimečné doklady života obyvatel doby bronzové.

Během výkopových prací na novém fotbalovém hřišti ve Skotském městě Carnoustie, našli meč se zlatou rukojetí. Meč byl rozlomen na dvě části – čepel a rukojeť. Stáří nálezu bylo určeno na 4000 let. V oblasti tohoto města již dříve bylo nalezeno několik artefaktů a kostra ženy, jejíž obličej vědci rekonstruovali.

Avšak, vrátíme-li se zpět na naše území, i ve východních Čechách se letos podařily objevy z doby bronzové, které vyvrátily dosud známá fakta o zdejším osídlení kultury lužických popelnicových polí, kdy se původně považovala tato část Čech za velmi řídce osídlenou.

Výzkum v Hvozdnici (okr. Hradec Králové) však prokázal, že zde v 15. a 14. století př. n. l., nejen bylo značné osídlení, ale že zde samotná lužická kultura má nejspíš své kořeny. Nalezeno zde bylo přes 50 žárových hrobů, jejichž zachovalost nemá ve východních Čechách obdoby.

V Aténách, poblíž přístavu Pireus, byla letos objevena hrobka datovaná do 8. – 5. století př. n. l. V hrobce bylo nalezeno nejméně 80 koster se spoutanýma rukama pomocí okovů na zápěstích. Mohlo by se jednat o oběti hromadné popravy po nezdařeném státním převratu z roku 632 př. n. l. Řečtí badatelé se chystají na další zkoumání, mimo jiné i na testy DNA. V Rakouském městě Traun byl objeven poklad zlatých keltských mincí. Celkem se jedná o 44 kusů a jsou datované do 2. – 1. století př. n. l. a přisuzované keltskému kmeni Boiů.

Kolem přelomu letopočtu bylo v bývalém římském městě Viminacia v dnešním Srbsku, přibližně 100 km od Bělehradu, pohřbeno několik lidí v hrobkách. Spolu s kostrami se podařilo také najít malé zlaté a stříbrné svitky s texty v aramejštině.

Svitky jsou v současné době luštěny a zdá se, že mohou obsahovat kouzla k vyvolání dobrých duchů, kteří měli zemřelého doprovázet.

{35}

Díky náhodě se ve sbírkách University of Melbourne v Austrálii objevila mumie mladé Egypťanky, která žila na přelomu letopočtu. Po sérii zkoumání, měření a její tvář skenování se podařilo zrekonstruovat do 3D modelu.

{36}

Pomocí dalších moderních technik (rentgenová mikrotomografie) se podařila i rekonstrukce spálených svitků z izraelského města Ejn Gedi, kde před 1400 lety vypukl velký požár. Po přenesení do počítače a v něm rozložení svitku, byl jeho text rozluštěn a je považován za nejstarší dochovaný přepis knihy ze Starého zákona, Knihy Leviticus.

Z pravěkých pokladů se v České republice dostaneme k těm středověkým. Na poli u Chýště (okr. Pardubice) bylo objeveno velké množství (přes 1200 kusů) denárů z doby vlády Boleslava II. (972–999).

Nález sice pochází již z roku 2015, ale dohledání zbývajících mincí bylo prováděno ještě během letošního roku.

Nález je označován jako „Denárový poklad století“.

Na novověký hřbitov ze 17. a 18. století narazili archeologové v létě na v Českých Piaristickém náměstí Budějovicích. Hřbitov však fungoval již ve 13. století. Nejvíce zaujal hrob se dvěma kostrami, které se částečně překrývají. Zdá se, že nejdříve byl pohřben jedinec vespod, po nějaké době druhý nad něj a vlivem přirozeného posunu půd a dalších přírodních procesů se propadl blíže k prvnímu tělu.

Jako poslední si představíme znovuobjevení lodě, která se potopila u břehů Arktidy před 170 lety. Britská loď HMS Terror se 129 muži na palubě vyplula v roce 1845 z Kanady na sever, aby našla severní cestu do Číny. Loď však brzy uvízla v ledu a potopila se. Posádka se vydala na cestu k domovu, ale cestou postupně všichni zahynuli. Loď byla objevena na dně moře u Ostrova krále Williama a je prý velmi dobře zachovalá.

Bc. Klára Burianová

Politologický klub FF UHK Pokud vás zajímá politologie a politika, je pro vás Politologický klub FF UHK tím pravým. Vedeme blog plný komentářů o aktuálním dění, pořádáme pro vás přednášky, semináře nebo třeba pravidelná setkání Studentského filmového klubu. Pro bližší info sledujte náš facebook Politologický klub KPOL FF UHK, náš blog (pkffuhk.blog.cz) a facebookové stránky Studentský filmový klub PK FF UHK, těmito prostředky vás pravidelně informujeme o všem, co je v plánu.

{37}

{38}

Zábava Jelikož byl Václav Havel králem absurdního dramatu a vtipu, má sekce zábava v tomto čísle jistě své místo. Tentokrát ale podle nás nejsou na místě žádné vtipy, a tak jsme se zaměřili na komické události, které jsou zároveň i milou vzpomínkou na pana prezidenta.

Václav Havel – Kalhoty či letiště?

Snad s každou známou osobností sekromě významných událostípojí i ty groteskní. A v lidské, zejména té české, povaze je tendence právě tyto události přiživovat. Není tedy divu, že i kolem Václava Havla se vznáší spousty komických příběhů, které se staly nesmrtelné stejně tak, jako jeho osobnost.

Sám Havel se k dané aféře vyjádřil následovně: „Marně pořád vysvětluji, že jsem tehdy neměl kalhoty krátké, ale povytažené. Každý chlap ví, že si kalhoty občas povytáhne, a pak nějaký čas trvá, než se opět usadí na původní místo.“ Zároveň neuvedl, že se z toho víceméně raduje, jelikož je to docela něžný způsob posměchu vůči jeho osobě.

U tohoto tématu zajisté nelze opomenout kauzu krátkých kalhot, se kterými je Václav Havel bezesporu spojován a mimo to se zaměříme na to, že Václav Havel byl opravdu lidskou bytostí, nikoli letištěm.

Mýtus krátkých kalhot Snad každý zná Havlovo faux-pas při prezidentské inauguraci, kdy prošel před nastoupenou hradní stráží v nápadně krátkých kalhotách. Málokdo ale ví, že kalhoty nebyly ve skutečnosti krátké, ale pouze povytažené!

Zvyk povytahování kalhot si Havel, dle slov jeho krejčího, osvojil již v kriminále.

Vždy, když na něj vykřikli: „Havle, upravte se!“, tak si sáhl do kalhot a vytáhl si je.

Takže si nejspíše zvykl, že si při všech dramatických událostech musí povytáhnout kalhoty. A jelikož inaugurace jistě dramatickou událostí byla, povytáhl si je i před ní.

Třešničkou na dortu absurdity je ale skutečnost, že tento mýtus krátkých kalhot zaujal stoupence spikleneckých teorií, kteří se jím utvrdili v předsvědčení, že je Havel napojen na svobodné zednáře, jelikož krátké kalhoty nosí zednáři při udělování vyššího ocenění.

Ať to bylo s „krátkými kalhotami“ jakkoli, jisté je, že se dostaly do naší národní mytologie a jsou symbolem památky Václava Havla.

Všichni jste blázni, jen já jsem letiště Rozhodnutí vlády pojmenovat ruzyňské letiště podle Václava Havla bylo samo o sobě od začátku velmi paradoxní, jelikož je známo, že Václav Havel neměl rád

{39}

létání. Opravdovým terčem posměchu se ale stal návrh anglického názvu letiště: „Prague Airport – Václav Havel“, což lze správě přeložit jako Pražské letiště Václav Havel.

{40}

Tento název se stal okamžitě terčem internetových vtipů. Mimo to se Tomáš Baldýnský navrhl tričko s nápisem „Všichni jste blázni, jen já jsem letiště.“, a dokonce i na Wikipedii se objevila recesistická úprava hesla Václav Havel, kde PresmanDuka ve svém fiktivním hesle uvádí, že „Václav Havel byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu, politik a později letiště.“ Nynější anglický název je Václav Havel Airport Prague, ale tato absurdní událost bezesporu vykouzlila úsměv na tváři každého z nás a jistě by pobavila i samotného Václava Havla.

Bc. Ivana Havlová

Soutěž 1. Který interpret nazpíval píseň s názvem Milí spoluobčané, která vznikla na počest Václava Havla?

A) Jaroslav Uhlíř B) David Koller

6. Jak se za svobodna jmenovaly manželky Václava Havla?

A) Olga Havlová a Dagmar Havlová B) Olga Veškrnová a Dagmar Šplícharová C) Olga Šplíchalová a Dagmar Veškrnová

C) Zdeněk Svěrák

2. Kolikátým prezidentem USA se stane Donald Trump?

7. Jaké konverzační maximy byly v rozhovoru mezi Vaňkem a sládkem porušeny?

A) 36

A) maxima kvantity

B) 45

B) maxima relevance

C) 55

C) všechny maximy

3. Jak se jmenuje kapela, jejíž soudní proces podnítil aktivizaci disentu a sepsání Charty 77?

8. Jaké místo nesoucí jméno po Václavu Havlovi přineslo největší kontroverzi?

A) The People of the Plastic Universe

A) Základní škola Václava Havla v Poděbradech

B) The Plastic of the Universe People

B) Letiště Václava Havla

C) The Plastic People of the Universe

C) piazzeta Národního divadla

4. V jaké postkomunistické zemi střední Evropy můžeme navštívit hrad Malbork?

A) na Slovensku B) v Maďarsku C) v Polsku

5. Jak přibližně starý je nejstarší nalezený zlatý korálek?

Své odpovědi zasílejte na známou emailovou adresu

Skrz.naskrz@seznam.cz Vítěz se může těšit na knihu z nakladatelství Portál.

A) 4 600 – 4 500 B) 6 600 – 6 500 C) 1 400 – 1 300

Hodně štěstí !

{41}

Citáty Stejně jako umí vtipy a anekdoty potěšit srdce a duši, tak to umí i citát. Ten však umí i další věc, a to dovést člověka k zamyšlení se nad světem a životem. Níže naleznete několik citátů, které jsou spojeny s osobností Václava Havla, a je jen na Vás, zda je budete brát jako námět na přemýšlení, či jako potěchu duše. „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Václav Havel

{42}

„Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.“ Václav Havel „V demokracii je to složité. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni.“ Václav Havel „Dítě, když se narodí, umí všechno, ale musí to zapomenout, aby s námi mohlo žít.“ Václav Havel „Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“ Václav Havel „Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“ Václav Havel „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“ Václav Havel

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“ Václav Havel

Všechny výše uvedené citáty byly převzaty z této internetové adresy: http://citaty.net/autori/vaclav-havel

Zdroje Citace a odkazy Téma - Václav Havel Cesta napříč osobním životem Václava Havla ČERMÁK, Petr, Člověk Havel, Brno 2011.

PUTNA, Martin C., Václav Havel: duchovní portrét v rámu české kultury 20. století, Praha 2011.

Moc korumpuje a totalitní moc korumpuje totálně HAVEL, Václav,Moc bezmocných, Praha1990.

Ed.PREČAN,Vilém,Charta 77 (1977-1989): Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace., Bratislava, Praha,Scheinfeld 1990.

HAVEL, Václav,Dopis Gustávu Husákovi [online], Praha 2016 [cit. 2016-11-21]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=clanky&val=71_clanky.html&typ=HTML.

Jeden prezident, tři země Václav Havel. In:Wikipedia: the free encyclopedia[online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001-[cit. 2016-12-09].

Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel Životopis Václava Havla. Knihovna Václava Havla [online]. Praha: Knihovna Václava Havla, 2009 [cit.

2016-12-09]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel-library.org/cs/vaclav-havel/zivotopis Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla. Václav Havel [online]. Praha: vaclavhavel.cz, 2003 [cit.

2016-12-09]. Dostupné z: http://vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=327_projevy.html&typ=HTML

Václav Havel jako umělec Václav Havel.

In:Wikipedia: the free WikimediaFoundation, 2001-[cit. 2016-12-09].

encyclopedia[online].

San

Francisco

(CA):

Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel

Václav Havel jako téma vyučovacích hodin ,,Milí spoluobčané." Zpěvák Koller skládá písní poctu Havlovi. Lidovky.cz [online]. Praha: MAFRA.cz, 2016 [cit. 2016-12-09]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/mili-spoluobcane-zpevak-koller-sklada-poctuhavlovi-pisni-pn9-/lide.aspx?c=A161005_132509_lide_ape

{43}

Kam směřuje „nová" Amerika?

EL-AHMADIEH, Jakub,Sociální otázky v amerických prezidentských volbách. Briefing paper,[online], Praha 2016.[cit.

2016-11-21] Dostupné z WWW: <http://www.amo.cz/wpcontent/uploads/2016/10/Soci%C3%A1ln%C3%AD-ot%C3%A1zky-v-americk%C3%BDchprezidentsk%C3%BDch-volbach.pdf> (10. 2016). ČTK, První ženy v Trumpově týmu. Haleyová bude USA zastupovat v OSN, DeVosová míří do čela školství, [online], Praha 2016. [cit. 2016-11-21]. Dostupné z WWW: <https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/aptrump-nominoval-svou-kriticku-na-post-zastupce-usa-v-osn/r~aa614862b17811e68f82002590604f2e/> (23. 11. 2016).

Ohlédnutí za minulým tématem / Analýza prezidentských voleb v USA

{44}

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-sociodemo-kombinace-20122016/r~0d8ddbb6a1a811e6a16a0025900fea04/ https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/usa-kdo-vyhraje-volby/r~67314c78736011e69d46002590604f2e/ https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vysledky-americke-volby2016/r~d9df18f096ff11e6a12d002590604f2e/

Archeologické objevy na internetových sdělovacích prostředcích v roce 2016 ČT24, Archeologové objevili u Brna zřejmě nejstarší evropský šperk, [online] Praha 2016, Česká televize, 1996–2016 [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1885100-archeologove-objevili-u-brna-zrejmenejstarsi-evropsky-sperk (23. 8. 2016) ČT24, Archeologové objevili unikátní Venuši. Místo nohou má sukni, [online] Praha 2016, Česká televize, 1996–2016 [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1890968-archeologove-objevili-unikatni-venusimisto-nohou-ma-sukni (29. 8. 2016) Auto.sme.sk, Stavba križovatky pri Senci skrývala osadu z mladšej doby kamennej, [online] Bratislava 2016, Sme (Petit Press, a.s.) 1997–2016 [cit 2016-12-10].

Dostupné z: http://auto.sme.sk/c/20236239/stavba-krizovatky-blatne-skryvala-osadu-z-obdobia-5000rokov-pred-kristom.html?ref=trz (9. 8. 2016) DALEY, Jason, World's Oldest Gold Object May Have Just Been Unearthed in Bulgaria, [online] Washington, D.C 2016, Smithsonian.com (1970–2016) [cit 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.smithsonianmag.com/smart-news/oldest-gold-object-unearthed-bulgaria180960093/?utm_source=facebook.com&no-ist (11. 8. 2016) LORENZI, Rossella, This Is the Iceman’s Voice, [online] San Francisco 2016, Seeker.com (Discovery Communications, LLC.) 2016 [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.seeker.com/oetzi-the-icemans-voice-recreated-2011768070.html (21. 9. 2016) BBC.com, 'New Stonehenge' at Durrington Walls 'had no standing stones', [online] London 2016, BBC [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-england-wiltshire-37047010 (12. 8. 2016)

ČECH, Petr, Senzace z Polešovic. Ženu pohřbili v pravěké „slovácké košilce“, [online] Uherské Hradiště 2016, Dobrý den [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.idobryden.cz/zpravy/senzace-z-polesovic-zenu-pohrbili-v-praveke-slovackekosilce/5cc48a80-4fe3-11e6-ada1-005056ab0011/ (26. 7. 2016) Korzar.sme.sk, V Nižnej Myšli našli aj hlinený idol z doby bronzovej, [online] Bratislava 2016, Sme (Petit Press, a.s.) 1997–2016 [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://kosice.korzar.sme.sk/c/20230466/archeologovia-nasli-v-niznej-mysli-aj-hlineny-idolz-doby-bronzovej.html CHALUPA, Tomáš, Ve Skotsku našli 4000 let starý meč se zlatou rukojetí, [online] Praha 2016, Extrastory.cz [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://extrastory.cz/ve-skotsku-nasli-4000-let-stary-mec-sezlatou-rukojeti.html?utm_source=Facebook.com&utm_medium=Social-organic&utm_campaign=jana (15. 9. 2016) NOVÁK, Miroslav, Chybějící článek lužické kultury, [online] Hradec Králové 2016, Muzeum východních Čech v Hradci Králové [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.muzeumhk.cz/clanky-hvozdnice-2016.html (říjen 2016) LUKEŠOVÁ, Tereza, Spoutaná těla vypráví příběh boje o moc. V Athénách odkryli záhadný masový hrob, [online] Praha 2016, Lidovky.cz [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://relax.lidovky.cz/spoutana-tela-vypravi-pribeh-boje-o-moc-v-athenach-odkrylizahadny-masovy-hrob-1yp-/veda.aspx?c=A160802_133537_ln-zajimavosti_ele (2. 8. 2016) Oberösterreich-News, Keltischer Goldschatz in Traun gefunden, [online] Wien 2016, ORF [cit. 2016-1210]. Dostupné z: http://ooe.orf.at/news/stories/2779197/ (8. 6. 2016) CHALUPA, Tomáš, V Srbsku se našly v hrobech 2000 let staré zlaté svitky s kouzly, [online] Praha 2016, Extrastory.cz [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://extrastory.cz/v-srbsku-se-nasly-v-hrobech-2000-letstare-zlate-slitky-s-kouzly.html (15. 8. 2016) SCOTT, Clare, 3D Printing Reveals the Youthful Face of a 2,000-Year-Old Woman, [online] Cleveland 2016, 3DR Holdings [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: https://3dprint.com/146536/3d-printing-meritamun/ (19. 8. 2016) SEALES, William Brent a kol., From damage to discovery via virtual unwrapping: Reading the scroll from En-Gedi, Washington DC, New York 2016, Science Advances [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://advances.sciencemag.org/content/2/9/e1601247.full (21. 9. 2016) ČT24, Poklad století ležel na poli u D11. Nálezce dostal za stovky denárů dva miliony, Praha 2016, Česká televize, 1996–2016 [cit. 2016-12-10].

Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1887695-poklad-stoleti-lezel-na-poli-u-d11nalezce-dostal-za-stovky-denaru-dva-miliony#articlewithopenedgallery (26. 8. 2016) HUBENÝ, Jaroslav, Denárový poklad století je dvojnásobný. Nálezce dostane dva miliony, Praha 2016, IDNES.cz [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://pardubice.idnes.cz/nalezce-pokladu-minci-dostane-dvamiliony-fg4-/pardubice-zpravy.aspx?c=A160826_091158_pardubice-zpravy_jah (26. 8. 2016) VOTRUBA, Václav, Zuzana Thomová: Hřbitov se nacházel na celé ploše Piaristického náměstí, České Budějovice 2016, Budějcká drbna [cit. 2016-12-10].

{45}

Dostupné z: http://m.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/12389-zuzana-thomova-hrbitov-se-nachazelna-cele-plose-piaristickeho-namesti.html (5. 8. 2016) WATSON, Paul, Ship found in Arctic 168 years after doomed Northwest Passage attempt, Vancouver 2016, Guardian News and Media Limited [cit. 2016-12-10] Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2016/sep/12/hms-terror-wreck-found-arctic-nearly170-years-northwest-passage-attempt (12. 9. 2016)

Zábava Havlův spolupracovník vysvětlil, jak to bylo s krátkými kalhotami. Novinky.cz [online]. Praha: seznam.cz, 2011 [cit. 2016-12-09]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/254249-havluv-spolupracovnikvysvetlil-jak-to-bylo-s-kratkymi-kalhotami.html

{46}

Zdroje obrázků Obrázky jsou brány dle pořadí v článku. Pokud není zdroj uveden, jedná se o autorskou fotografii.

Titulní strana https://twitter.com/vaclavhavel Téma - Václav Havel Cesta napříč osobním životem Václava Havla 1. http://zpravy.idnes.cz/havla-pracujiciho- v-pivovaru- vyfotil-jeho- spolubojovnik-proti-komunismu-15b/domaci.aspx?c=A111221_1704606_hradec-zpravy_kol 2. http://kultura.zpravy.idnes.cz/video-dokumentu- olga-0r6/filmvideo.aspx?c=A140404_162153_filmvideo_spm 3. http://www.kafe.cz/celebrity/cteni-havlovy-zeny-4-dil-dagmar-havlova-25493.aspx Moc korumpuje a totalitní moc korumpuje totálně 1. http://www.vaclavhavel-library.org/cs/index/novinky/742/vaclav-havel-pavel-z-teplic 2. http://xband.cz/koncerty/vanocni-koncert-plastic-people-of-the- universe-v-olomouci/ 3. http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/charta-77-a-tzv-anticharta-pracovni-listy/ 4. http://www.antikopava.cz/kniha/moc-bezmocnych- 9075 Jeden prezident, tři země 1. http://archiv.ihned.cz/c1-63563620-havlova-cesta-zpet-na-zapad 2. http://www.ceskenoviny.cz/index_img.php?id=75528

Václav Havel jako umělec 1. http://keramika-majka.blog.cz/galerie/figuralni-keramika/obrazek/91590980 2. https://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/vaclav-havel-odchazeni Audience aneb nesmyslný dialog, který nám dává smysl 1. http://www.kulturissimo.cz/?vzpominka-na-vaclava-havla&detail=304 2. http://www.lidovky.cz/hoger-cepek-landovsky-cinoherni-klub-oslavi-50-let-existence-pq3/kultura.aspx?c=A150126_120638_ln_kultura_hep Fenomén Havel 1. https://www.google.cz/search?q=fenomen+havel&espv=2&biw=1366&bih=648&source=lnms&tbm=isc h&sa=X&ved=0ahUKEwjm86XV4s7QAhWpJcAKHbojCPcQ_AUIBigB#imgrc=fZo5pjsUT0oxYM%3A 2. https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel#Ocen.C4.9Bn.C3.AD 3. https://www.google.cz/search?q=fenomen+havel&espv=2&biw=1366&bih=648&source=lnms&tbm=isc h&sa=X&ved=0ahUKEwjm86XV4s7QAhWpJcAKHbojCPcQ_AUIBigB#tbm=isch&q=n%C3%A1m%C4%9Bst %C3%AD+v%C3%A1clava+havla&imgrc=F-t2i34xc11tDM%3A 4. https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel#Ocen.C4.9Bn.C3.AD Václav Havel jako téma vyučovacích hodin 1. http://www.vstupzdarma.cz/mili-spoluobcane-vaclav-havel-80 2. http://kazdydenscitatem.cz/motivacni-citaty/nadeje-neni-to-presvedceni-ze-neco-dobre-dopadne-alejistota-ze-ma-neco-smysl/ Otázky pro...

Všechny fotky jsou z osobního archivu pana Miloše Lexy S. O. S. 1. http://www.hanneostrava.cz/category/informace/dane/danovy-rad-a-financni-sprava/danovykalendar/ 2. http://kazdydenscitatem.cz/motivacni-citaty/nadeje-neni-to-presvedceni-ze-neco-dobre-dopadne-alejistota-ze-ma-neco-smysl/

{47}

Do Evropy 1. http://www.krasyprirody.cz/Praha/hradcany.htm 2. http://www.lyzovanie.com/slovensko/vysoke-tatry/poprad/park-snow-strbske-pleso/ 3. http://www.gdanskwithus.com/ 4. http://madarsko.svetadily.cz/clanky/Pikantni-madarska-kuchyne 5. http://www.radynacestu.cz/zajezd/to-nejlepsi-ze-slovinska-v-okoli-bledu-na-kole-autobusem-z-ostravy/

Různé

{48}

Kam směřuje „nová" Amerika?

1. http://zpravy.e15.cz/byznys/obchod-a-sluzby/ceske-sazkove-kancelare-trumpovi-neverily-ted-pocitajimilionove-ztraty-1325147 2. http://zpravy.e15.cz/galerie/byznys/obchod-a-sluzby/130894/?foto=10 Ohlédnutí za minulým tématem / Analýza prezidentských voleb v USA 1. http://zpravy.e15.cz/galerie/byznys/obchod-a-sluzby/130894/?foto=6 2. http://www.americkecentrum.cz/program/lecture/americke-prezidentske-volby-diskuse 3. http://zahranicni.ihned.cz/amerika-usa/c1-65506870-jak-se-bude-volit-novy-prezident-spojenych-statuaneb-americke-volby-v-otazkach-a-odpovedich Archeologické objevy na internetových sdělovacích prostředcích v roce 2016 1. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1885100-archeologove-objevili-u-brna-zrejme-nejstarsievropsky-sperk 2. http://www.muzeumhk.cz/clanky-hvozdnice-2016.html 3. http://extrastory.cz/mediatorch.html?galItem=25938&galAlbum=2539&source=4455&galTag= 4. https://3dprint.com/146536/3d-printing-meritamun/ Zábava 1. http://www.ukacko.cz/vaclava-havla-si-lide-pripomenou-ohrnutymi-kalhotami-i-ctenim-z-jeho-knih 2. http://www.reflex.cz/galerie/zpravy/24338/?foto=0

Redakční rada Šéfredaktor Zástupce šéfredaktora Archeologie Český jazyk a literatura Filozofie a společenské vědy Historie Pedagogika a psychologie Politologie Odborná erudice Odborní poradci PdF UHK FF UHK

Bc. Jakub Sofka Bc. Tomáš Rell Bc. Klára Burianová Bc. Tereza Kuncová Bc. Ivana Havlová Bc. Miroslav Beneš Bc. Simona Šilhánová Bc. Matyáš Strnad Mgr. Václav Víška, Ph.D. PhDr. Nella Mlsová, Ph.D. Mgr. et Mgr. Lenka Kašparová

Za redakční radu vám přejeme krásné prožití vánočních svátků a úspěšné zakončení zimního semestru.