SNOW 154 - listopad 2024

154 – LISTOPAD 2024

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

SNOW 154 LISTOPAD 2024 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

MIKAELA SHIFFRIN TEST: 12+2 NOVINKY NA SJEZDOVKU LAVINOVÁ ZPOVĚĎ FLAINE CIVETTA

Test: 12+2 novinky na sjezdovku RESORTY: FLAINE, PILLERSEE, CIVETTA LAVINY: ZASYPANÝ RANDE NESTIHL ČERNÉ DNY: MARC GISIN ON THE ROAD: CENTRÁLNÍ FINSKO FREERIDE TRIP: ŠPICBERKY

WWW.SNOW.CZ

MIKAELA SHIFFRIN EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR & ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH

Užij si skvělé chvíle s PRIMETIME! Nová revoluční technologie pro lidí, kteří chtějí lyžovat lépe. Méně námahy, více carvingu.

ELANSPORTS.COM/PRIMETIME

4 Roots

foto: Imago/Christian Walgram

Momentka pochází z MS 2015, kde se v Beaver Creeku jel sjezd do alpské kombinace

5

Ondřej Bank Ondřej Bank za svou kariéru sice nesesbíral hromadu medailí a rekordy v umístění, přesto se stal vzorem. Utrpěl několik vážných zranění, včetně komplikovaných zlomenin a těžkých otřesů mozku.

Přesto se vždy dokázal vrátit.

Symbolicky aspoň zvítězila tato jeho fotka – na soutěži World Press Photo v kategorii individuální sporty.

FOTO: REDBULL

6 OBSAH

WORLD CUP

RESORT

20| 28| 32| 34| 38| 42| 46| 48| 52| 54| 56| 58| 74| 75| 76| 78| 80|

86| 90| 92| 94| 104| 106|

IKAELA SHIFFRIN: NA KONCI M VŠECHNO DOBŘE DOPADNE Č ERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU: MARC GISIN VÍTĚZSTVÍ, NA KTERÝ SE ZAPOMNĚLO (POVÍDKA) SPEEDSKIER RADIM PALÁN: ČESKÝ VICEMISTR SVĚTA O OLYMPIJSKÉM SNU VLAKEM NA MS V SAALBACHU: JDE TO! SLAVNÉ SJEZDY: GARMISCHPARTENKIRCHEN: KANDAHAR HISTORIE: V SEZÓNĚ 1929 SE V PRAZE ZÁVODILO KLASICKY ČEŠTÍ ALPŠTÍ LYŽAŘI NA PRAHU NOVÉ SEZÓNY NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: VZNIK DESÁTÉ HORSKÉ 69 SEZÓN A POŘÁD NA BEDNĚ: BLANKA PAULŮ 60+: SENIORSKÉ LYŽOVÁNÍ MÁ MNOHÉ VÝHODY SNOWTEST: LYŽE NA MANŠESTR A LED

F LAINE: NEOBVYKLÝ LYŽAŘSKÝ VÝTVOR ZE SNĚHU A BETONU P ILLERSEE: MALEBNÝ FIEBERBRUNN A JEHO LYŽAŘSKÁ VÝZVA B UCHENSTEINWAND: NENÁPADNÉ SJEZDOVKY S NEPŘEHLÉDNUTELNOU VYHLÍDKOU C IVETTA: DOLOMITY MÉNĚ NABLÝSKANÉ, ALE O TO ITALSKY PŘÍVĚTIVĚJŠÍ N OVÁ KABINKOVÁ LANOVKA HOADLBAHN V AXAMER LIZUM ON THE ROAD: CENTRÁLNÍ FINSKO – STAŘÍ PŘÁTELÉ V ZEMI TISÍCŮ JEZER RECENZE SJEZDOVÝCH LYŽÍ SNOWTEST 2024/25 Blizzard Firebird RS Ti..................... 59 Dynastar Speed Race Konect........60 Elan Ace SLX Fusion X..................... 62 Kästle MX74...................................... 62 Kästle RX12 GS.................................. 63 Lusti ML Steel................................... 63 Lusti ML White Cross.......................64 Rossignol Hero Elite ST Ti...............66 Salomon S/Max 10........................... 67 Stöckli SX (+ SRT Speed)................ 65 Stöckli WRT (+ SRT Carbon)...........64 Völkl Peregrine 72............................ 65

RECENZE: LYŽAŘSKÉ BOTY LANGE RS 120 MV RECENZE: LYŽAŘSKÉ BOTY TECNICA MACH BOA HV 120 GW RECENZE: FUNKČNÍ TRIKO HELLY HANSEN MERINO DURAWOOL SKI WITH ME: DRUHÁ ZATÁČKA APUL NEWS

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Marcel Hirscher je zpět. V Söldenu nakonec vybojoval „jen“ 23. místo, ale ukázal, že letošní sezóna SP s ním bude o mnoho zajímavější

8 OBSAH

SKIALP & FREERIDE

112 | 118 | 126 | 134 | 136 |

L AVINY V ČESKU: RANDE NESTIHNU, JSEM POD LAVINOU J AK FOTÍ HORSKÝ VŮDCE? JAN ZAHULA A JEHO ZIMNÍ KRÁSA Š PICBERKY: „ŠPIČATÉ HORY“ PLNÉ FREERIDOVÝCH LAJN R ECENZE: BUNDA CRAZY JACKET LEVITY R ECENZE: BATOH ORTOVOX SWITCHBACK 32

SNOWbiz

138 | 141 | 144 |

S NOWBIZ: MARKETINGOVÉ TREFY & MINELY S NOWBIZ: NIŽŠÍ NÁVŠTĚVNICKÁ SPOKOJENOST NOVÝM NORMÁLEM? S NOWBIZ: JAK UDRŽET NEBO POSÍLIT POZICI ZNAČKY NA TRHU

!

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ATOMIC

UŽIJTE SI

CELÝ SVĚT NA SKIALPECH BEZPEČNĚ

S námi vždy pod vedením profesionálů, horských vůdců s licencí UIAGM a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Janka Bednaříka, Tomáše Bardase ad.

SEVER EVROPY Vychutnejte si jiskřivý prašan ve švédském Laponsku, nebo zažijte přímo z lyží nevšední pohled na mořskou hladinu na Islandu či na Lofotech v Norsku a jako bonus magické večery s polární září!

KAVKAZ A ARARAT Objevte kouzlo středověkých kamenných vesniček spolu s neuvěřitelnou pohostinností obyvatel gruzínské Svanetie, nebo v doprovodu místních horalů pokořte vrchol bájného Araratu v Turecku.

126

HORY NA VZDÁLENÝCH OSTROVECH ŠPICBERKY JSOU PŘEKVAPIVĚ VLÍDNÉ S PARÁDNÍMI FREERIDOVÝMI TERÉNY

FOTO: FREERIDECAMPS.CZ

KANADA A JAPONSKO V nabídce máme také dvě exkluzivní skialpové akce. Naším prvním cílem budou kanadské hory Britské Kolumbie, druhým pak vyhlášený prašan na japonském ostrově Honšú.

TERMÍNY: leden–duben te Splňvé si s ské ř y l žany! s

Akce připravíme i na zakázku.

adventura.cz

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Rucká Drengubáková (SNOW tour) Michaela Kratochvílová (World Cup) Ondřej Novák (Academy, Market) Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

KRESBA: ONDRA TŮMA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE

LYŽAŘI JSOU NEJLEPŠÍ

Těžko říct, jaké tajné síly člověka přiveZ mnohých našich obchodních partnerů dou k tomu, aby se stal lyžařem a lyžose za tu dobu stali osobní přátelé. Samování zůstal celý život věrný – navzdory zřejmě, čas od času i do lyžařských vod všem nesnázím a nepohodlí, které způzabrousí nějaký vykuk, ale většinou sobuje zima, příliš těsné boty nebo drtivé tam dlouho nevydrží, asi když zjistí, že dopady na peněženku. to z nějakého důvodu není prostředí pro Už staré přísloví o vráně, jak si sedá něj (nebudu zapírat výjimky potvrzující k jiné vráně, tak nějak osvětluje, že lidé pravidlo). Podnikání v lyžařské branži si hledají někoho sobě blízkého, s kým totiž vyžaduje podobné srdce, jako je je jim dobře. Tak podobně asi vznikají nezbytné k tomu, abychom se vydávali i různé zájmové skupiny a sociální bubdo hor. Není to lehký byznys, nese rizika liny – třeba lyžaři a lyžařky. Směrníků, jež a nepohodlí: Mít na svoje obchodní aktinás přivedly k lyžování, bylo jistě více, vity čas jen krátkou zimní sezónu, navíc typicky rodina, kamarádi, vliv prostředí žít pod trvalou hrozbou výkyvů počasí, i doby. Bylo a je nás hodně, kteří kráčejí které jsou s to už tak krátký čas sklizně podobnou cestou, nasbírali obdobné bez náhrady odmazat, není pro každého. zkušenosti, prožívají blízké příběhy, do Koho u lyžování nedrží srdce, obvykle nichž s každým příchodem zimy vstudriftuje někam dál… A to má ten skvělý puje lyžování. Je tak vzácné, a přitom následek, že v lyžařském rybníčku tak žádané, že v nás zažehává vášeň. zůstávají samí srdcaři.

Emoci, o kterou je potřeba se rozdělit, Lyžování není krásné jen tím, co jsme už kterou je třeba sdílet. Pouto, které mají mnohokrát popsali: magií hor, zázrakem lyžaři společné, je pevné a vášnivé. sněhu, opojením z pohybu, rychlosti, Že právě ta jeho je nejlepší, si namlouvá svobody…, ale dost možná nejvíc právě možná každý člen nějaké zájmové skuproto, že ho sdílíme se skvělými lidmi. piny. Jenže u lyžařů to není jen účelový Na sjezdovce i kdekoli jinde totiž platí, že sebeklam. Lyžování je rámec, jenž nějao co se s dobrými lidmi rozdělíme, to se kým způsobem vtahuje lidi, kteří jsou (ve násobí. Právě díky takovým lidem – vám velké většině) fér. Když to jen malinko – se hory stávají nejen místem lyžařzevšeobecním, koho potkáš na kopci, ského zážitku, ale i svátečním domovem tomu můžeš věřit. A nemyslím tím nakonašeho srdce. nec jenom kamarády z hor.

Funguje to tak i v obchodní lyžařské Nechť tedy naše druhé domovy brzy branži. Jsme s ní v kontaktu přes dvazasněží a těšíme se, až se tam potkáme! cet let: dovozci vybavení, specializovaní Petr Socha a SNOW prodejci, provozovatelé středisek…

Petr Socha, Radek Holub Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kubániová, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Tereza Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

SNOW, Č. 154, ROČNÍK XXIII.

10

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 7. listopadu 2024, další vyjde 21. listopadu 2024.

OBÁLKA/FOTO: Gepa/Atomic (Mikaela Shiffrin) Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2024

www. sn o w. cz /caso p i s ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Sázíme na vypilovanou techniku. Jdeme vám naproti s individuální obsluhou a exkluzivními službami.

Vy se tak můžete soustředit na své disciplíny.

Chtějte vždy to nejlepší. www.csobpremium.cz/zijtepremiove | Premium linka 800 370 370

12

14

15

Před rokem se Lucas Braathen tehdy ještě coby norský reprezentant v Söldenu v slzách loučil s lyžařskou kariérou. Letos tamtéž dorazil už v brazilských barvách a na rozbité trati se s číslem 41 stal závodníkem postupujícím s nejvyšším startovním číslem do odpolední části programu. V ní se blýskl časem, jenž mu stačil na nejrychlejší jízdu druhého kola, a nakonec mu pouze těsně uteklo pódiové umístění, když byl o 24 setin čtvrtý.

Jeden z nejvýraznějších lyžařů mladé generace je zpátky a za rok absence na závodních tratích své umění rozhodně nezapomněl. Navíc

kde je on, tam neschází show, což kromě výkonu na svahu dokázal typickými emotivními gesty, hlubokou úklonou divákům či oslavnou sambou v cíli. Comeback Lucase Braathena a Marcela Hirschera, překvapivý výpadek suveréna loňských sezón Marca Odermatta, dominance Attacking Vikings, kdy se na stupně vítězů dostali Alexander Steen Olsen, Henrik Kristoffersen i Atle Lie McGrath… Sölden rozhodně zažil v neděli 27. října 2024 jeden z divácky nejatraktivnějších obřích slalomů za hodně dlouhou dobu. A to byl teprve první závod nové sezóny!

(mk)

foto: Atomic GEPA Pictures/Harald Steiner

Samba de Janeiro!

foto: Redbull

16 world cup news

SNOW.cz/SP

Ondřej Novák redaktor SNOW

Divoká karta FIS zavedla nové pravidlo: pravidlo divoké karty. Tu může získat závodník, který ukončil kariéru nejméně před dvěma lety a vyhrál v minulosti buď velký křišťálový glóbus, malý křišťálový glóbus za podmínky alespoň pěti jednotlivých vítězství v disciplíně, nebo má zlatou placku z olympiády, případně z mistrovství světa. Možností mnoho, ale co si budeme. Závodníků, kteří by splňovali alespoň jednu z nich, zas tolik není. Ale přesto se jich chytlo na lep hned několik.

O Jelenovi už víme dlouho a o jeho návratu se v redakcích celého světa popsalo hned několik tun papíru. Ale mezi nejčerstvější přírůstky patří třeba Lindsey Vonn, která plánuje svůj návrat jako předjezd v Beaver Creek, a pokud opravdu odstartuje, stane se zřejmě první ženou na světě, která závodila ve Světovém poháru s umělým kolenem, a navíc po čtyřicítce. Šestého listopadu má být zase dnem D pro Annu Veith, která oznámí podrobnosti ohledně svého comebacku na tiskové konferenci ve Schladmingu.

A tipuju, že není poslední, kdo si chce na stará, případně umělá kolena ještě zalyžovat. Ostatně velmi vtipně to vše glosoval na

JJJ?

svém instagramovém účtu legendární Marc Girardelli. Ve videu, které nedávno zveřejnil, řídí auto s naloženými slalomovými tyčemi a tvrdí, že už požádal o divokou kartu, je na cestě na Kaunertal, aby trochu potrénoval a znervóznil Odermatta. Tak kdo bude další navrátilec, kterému došly kačky a kývl na tučnou sponzorskou pobídku? Nebo jen neudržel ego na uzdě a zapomněl, že v nejlepším se má přestat? Opravdu tyhle comebacky něco oživí a přitáhnou diváky, nebo budou jen uctivou připomínkou zlatých časů?

Pinheiro Jestli mě ale někdo nadchl, tak to byl po roce se navrátivší Lucas Pinheiro Braathen. Loni v Söldenu oznámil ukončení kariéry pro neshody s norským svazem, letos, přesně po roce, nastoupil v barvách své rodné Brazílie a s norským svazem si utřel nos. S číslem 41 se dvěma skvělými jízdami vytáhl až na 4. místo. V cíli zatančil brazilskou sambu a šel si na křeslo pro průběžného vítěze překontrolovat lak na nehtech. Přesně takové nekonvenční ikony, které dostanou závodní lyžování do podvědomí teenage generací a udělají z něj něco cool, co není jen pro konzervy, potřebujeme. Mezi návratem Hirschera a Braathena je tohle pro mě osobně největším kontrastem. Mám rád příběh, jak starý rival postavil lyže pro svého soupeře, ten na nich začal vyhrávat, a nakonec se stali nerozlučnými přáteli (Hirscher – Kristoffersen), a zatím mi nejde pod kůži příběh, kterak se starý rival, který dokázal před pěti lety odejít v nejlepším, rozhodl, že to všem ještě jednou natře. Třeba ještě změním názor. Ale myslím, že v lyžování prostě potřebujeme více brazilské samby!

Norsko, Norsko, Norsko a skoro Norsko Tak to je pořadí na prvních čtyřech místech otvíráku sezóny v Söldenu. Alexander Steen Olsen, Henrik Kristoffersen, Atle Lie McGrath a Lucas Braathen. Naposledy stáli tři Norové na jednom pódiu v roce 2015 ve Val Gardeně.

V super G tehdy dominoval Aksel Lund Svindal po boku s Kjetilem Jansrudem a mladičkým

Aleksanderem Aamodt Kildem. Další příběh, na nějž se jen tak nezapomene už jen kvůli napůl oholenému McGrathovi, který se tak trochu špičkoval s italským atletem Gianmarco Tamberim. Ten je svou nekonvenční úpravou vousů proslulý. Italskou tarantellu potřebujeme také!

Jak jel Jelen? Jak se to vezme. Nejdřív nás trochu natahoval, a i když holandský svaz oznámil, že Hirscher pojede, jeho tým hlásal do světa, že to není jisté a finální rozhodnutí padne v pátek před závody. V rakouských médiích už kolovaly koláže, kterak Marcel trhá okvětní lístky kopretiny s nápisy „fahren“ a „nicht fahren“, ale nakonec mu to věhlasní holandští květináři asi napočítali správně a vyšlo z toho, že tedy pojede. A jel.

S číslem 34 na divokou kartu se nakonec vešel do třicítky jako dvacátý osmý a startoval v druhém kole ze třetího místa. A jel hezky. Na pána. Dokonce ve třetím nejlepším čase druhého kola. Dynamika a bojovnost Hirschera před pěti lety tomu krapet chyběla, ale celkové 23. místo v úvodním obřáku sezóny je naplněním střízlivých odhadů. Žádná americká story se nekonala, naopak předpokládaný postup do druhého kola ano.

Nenadchlo mě to, ani neurazilo, ale jsem zvědav, jak to bude dál.

Holky Nechat holky na konec a věnovat jim jen jeden odstavec se určitě nesluší, ale mužský závod byl v Söldenu díky zajímavým návratům prostě sledovanější, o čemž nakonec svědčil i počet diváků. Ale i v sobotu se bylo rozhodně na co koukat. Na třetí místo se skvělou jízdou, ale také velkými chybami favoritek vyšvihla domácí Julia Scheib.

Rakousko si tak na domácí vítězství zase nesáhlo, ale pódium se taky počítá. Druhý plac brala Alenka z říše divů. Alice Robinson se dostala do povědomí svým vítězstvím v Söldenu v roce 2019. Tehdy jí bylo 17. A po 5 letech jí opáčko uteklo jen o kousek.

A první flek obhájila Frederica Brignone. Po 9 letech. V Söldenu vyhrála v roce 2015 a od té doby tu byla ještě třikrát druhá. A mohli bychom pokračovat donekonečna. O holkách, o klucích a hlavně o Söldenu, protože ten byl letos plný příběhů a překvapení. Tak třeba zase příště.

Slalomka inspirovaná závodním modelem Clémenta Noëla nabízí vysoký výkon v nejkratším oblouku. Bukové jádro vyztužené titanalovými pláty přináší excelentní stabilitu a sílu.

bretton.cz

©ClémentBerchet

SPEED OMEGLASS MASTER SL R22

STöCkLI

Built for perfection #BuiltForPerfection

CARBON STEERING CONTROL. Maximální výkon, maximální kontrola Inovace pro odborníky a znalce, testováno v závodních podmínkách

20 story osobnost

Shiffrin: Na konci všechno dobře dopadne text: Michaela Kratochvílová

Mikaela

Nejúspěšnější lyžařka všech dob, ale také žena, která musela leccos překonat nejen při své cestě za sportovním úspěchem. Mikaela Shiffrin je komplexní osobnost, s níž je radost dělat rozhovor. Je živá, usměvavá, přemýšlí nad každou otázkou a je v tu chvíli zcela zaujatá novinářem, s nímž právě hovoří. I proto nás těší, že tentokrát věnovala svůj čas také SNOW a jeho čtenářům.

J

edním z vašich velkých témat je odolnost a vy jste ji v řadě náročných situací musela prokázat. Máte nějaký tip, jak se člověk může stát odolným, ale přesto si zachovat cit a zůstat v životě optimistou?

Určitě zatím nemohu říct, že už jsem si uvnitř všechno zvládla vyřešit. A to je podle mě právě klíčovým faktorem odolnosti, totiž že nejsme vždy silní, nikdo z nás. Lidé se domnívají, že aby byli silní nebo úspěšní, je zapotřebí v každičkém okamžiku přesně vědět, co dělají, vstát každý den a tlačit se za úspěchem i přes bolest. Někdy to však tak jednoduché není, nelze jít až do krajnosti. Jsou dny, kdy nejste motivovaní, nechce se vám jít třeba do fitka. Pak je nutné dát si pauzu. To je pro mě asi nejvíc klíčové zjištění. My všichni v sobě máme odolnost. Všichni jsme na stejné startovní čáře, a když děláme, co děláme, a žijeme naše životy, tak nám ani nezbývá nic jiného než být odolní, protože život prostě není jednoduchý.

Když si k tomu dovedeme udržet smysl pro humor a najít důvody se smát, tak máme v ruce klíč, jak si užívat život.

Při olympijských hrách v Tokiu 2021 jste veřejně podpořila americkou gymnastku Simone Biles, když se rozhodla odstoupit ze soutěží.

Pár měsíců nato jste to byla vy, kdo nedokončil závod na olympiádě. Seděla jste vedle sjezdovky a pro fanoušky bylo zničující vás tak vidět. Kdo tehdy podpořil vás?

Dostalo se mi značné podpory, obzvlášť od jiných sportovců – lidí, kteří dobře vědí, jaký to vše obnáší tlak. Také Simone mi samozřejmě psala. Byl tam pro mě můj tým, moje mamka. Vážně se našlo dost takových, kdo stáli za mnou.

A pak tu byli samozřejmě hateři.

Myslím, že to jsou lidé, co se podívají jen jednou za čtyři roky na olympiádu a o tom sportu jako takovém nic nevědí. Netuší, co ten který sportovec už dosáhl. Takoví se vám najednou snaží dostat do hlavy. Píší: Nejsi k ničemu, nevracej se do Států, nepřivezla jsi domů zlato, neumíš ani tu jedinou věc, kterou bys měla zvládat…

Je to tak strašně hloupé, že byste to ani neměla poslouchat. Jenže samozřejmě, že ve chvílích, kdy jste zranitelná, tak tomu nasloucháte. Tím spíš je důležité si uvědomit, že to je pár křiklounů

a že to je nakonec až legrační. Víte, co je taky legrační? Popisujete ten moment, kdy jsem seděla v Číně na sjezdovce s hlavou v dlaních.

Ano, byla jsem rozčarovaná, protože se v našem sportu tak rychle může něco zvrtnout. Ovšem v hlavě jsem si nepřemílala, že nebudu mít medaili, jen jsem uvažovala, jak k tomu výpadku vlastně došlo. Hlavně jsem ale přemýšlela, jak se dostanu dolů. Jestli můžu jet podél tratě a protnout cíl, nebo musím jet někde úplně bokem, protože stále ještě běžel závod a já jsem ho nikomu nechtěla narušit. Takže když na to pohlédnete takto, obzvlášť jako fanoušci lyžování, zjistíte, že to bylo v pohodě. Prostě jsem si tam seděla, snažila se utřídit vlastní myšlenky, a především přijít na to, kudy se dostanu pryč. Tohle nebyla situace, která by ovlivnila můj život. Téměř na den přesně dva roky před tímto mým výpadkem zemřel můj otec.

To bylo zničující. Ale nedokončit závod na olympiádě? Bylo to zklamání, přála jsem si to jinak. A to je tak všechno. Tyhle nepříjemnosti se v životě zkrátka dějí a testují naši odolnost.

foto: Red Bull Content Pool

21

Všichni jsme na stejné startovní čáře, a když děláme, co děláme, a žijeme naše životy, tak nám ani nezbývá nic jiného než být odolní, protože život prostě není jednoduchý.

Spolu se Simone Biles jste ukázaly řadě lidí včetně mladých sportovců, že je ok nebýt ok. Uvědomujete si, že jste vzorem?

Podle mého názoru je důležité, aby si kdokoliv, kdo je známý nebo vlastní nějakou sledovanou platformu, uvědomil, že má moc ovlivnit další lidi. Jsem si vědomá, že jsem v pozici, kdy mě mnozí vnímají jako role model.

Rozhodně o tom nepřemýšlím každý den, ale domnívám se, že je to zároveň skvělá příležitost.

Těší mě, že se lidé zajímají o mě i o sport, který dělám. A doufám, že mohu nechat na poli lyžování nějaký odkaz, aby se třeba pro veřejnost stalo sledovanějším sportem a aby lidé měli víc pochopení pro sportovce.

Můžeme přece být skvělí v našem sportu, ale také se zajímat o další věci. Chci to znovu zdůraznit: Je naprosto ok nebýt ok. Je v pořádku nemít vše vyřešené. Je normální mít dobré dny a špatné dny. A když žijete hodně na očích, je naprosto v pořádku mít toho plné zuby. Hlavní je, že na konci všechno dobře dopadne.

Stačí, aby se vaše jméno objevilo na startovní listině, a spousta fanoušků automaticky předpokládá, že vyhrajete. Není ta věčná role favoritky někdy vyčerpávající?

Není vůbec jednoduché vyhrávat závody. Takže když zaslechnu někoho říkat, že je předem jasné, že zvítězím, tak si vždy jen v duchu říkám: „A jak to víte?

Přála bych si být o tom sama tak přesvědčená!“ Protože já si nikdy nejsem jistá a mám tendence vyšilovat! Nejvíc vyčerpávající pro mě ovšem je neustále vysvětlovat, jaká spousta práce se skrývá za tím být schopná konzistentně vyhrávat. Ono je to vlastně téměř nemožné, proto jen málo sportovců dokáže být stabilně na špici. Obnáší to hodně, bere to spoustu energie, je to tvrdá práce, nic, co by se rodilo snadno. Není za tím žádné tajemství, jen dřina.

To je tedy pro mě vyčerpávající: Pokud mám někomu vysvětlit tak, aby to pochopil, že nemám žádný utajený recept, díky němuž dovedu snáze vyhrávat. Ale že jsem se zcela oddala tomu, co dělám, protože jinak to nejde.

foto: GEPA/Atomic

foto: RedBull

22 story osobnost

Kdybyste mohla v lyžování změnit jakoukoliv jednu věc.

Co by to bylo?

Musím se zamyslet, co mi přijde nejdůležitější… Asi už to mám – kdybychom měli naprostou svobodu naplánovat si rozpis závodů, aby bylo méně cestování.

Těšilo by mě najít efektivnější způsob cestování. Pojďme udělat závody v Severní Americe, ale ne aby to bylo na trase Rakousko, Finsko, Rakousko, Severní Amerika, zpět do Evropy… Přála bych si, abychom měli zastávky po světě s minimem zbytečného cestování a maximálními benefity pro všechny zúčastněné strany. Je mi jasné, že je to skutečně složité, nicméně právě tohle bych si přála.

V létě jste zavítala na letní olympijské hry v Paříži. Může tam lyžařka načerpat inspiraci?

Rozhodně ano! Navštívila jsem více sportovišť, pár dní strávila na atletice, sledovala jsem finále ženského basketbalu i finále ženského fotbalu, pár zápasů v beach volejbalu… Myslím si obecně, že je báječné mít možnost sledovat lidi dělat to, co umějí nejlépe, na top úrovni.

Není přitom podstatné, zda je to někdo, kdo dělá muziku, někdo, kdo dělá sport, někdo, kdo vyniká ve svém zaměstnání.

Mít možnost sledovat lidi, co jsou motivovaní odvést co nejlepší práci, to je podle mě skvělé.

V tomto směru mi Paříž poskytla spoustu inspirace a odvezla jsem si fůru neskutečných zážitků.

Všimla jsem si, že si mimo závodní svahy užíváte, když můžete být za dámu a pěkně se obléct. Jak jste si užívala podzim v New Yorku?

Byla to taková zábava! Už nějakých deset let spolupracuji s Jessicou Shinyeda, která mi dělá make-up a také pomáhá se stylingem. Snažím se přitom podporovat americké značky.

V září jsem navštívila US Open, což bylo bezvadné, protože mě moc baví sledovat tenis. Také jsem si následně moc užila New York Fashion Week, jehož jsem se účastnila poprvé. O módu se hodně zajímám, ráda objevuji novinky a jsem v obraze. Je to způsob, jak vyjádřit svou osobnost, což si při lyžování neužiju.

Na sjezdovce nosím lyžařské brýle, a i když si udělám make-

Je naprosto ok nebýt ok.

Je v pořádku nemít vše vyřešené. Je normální mít dobré dny a špatné dny.

-up, nikdo to pod nimi neuvidí.

Na sobě mám kombinézu, a to není nic, kde by se mohl projevit můj styl. Takže jsem pak nadšená, kdykoliv mám šanci se ukázat i jinak. Samozřejmě se pravidelně snažím čistit svůj šatník a vytříděné věci věnovat, ale vždycky přitom objevím pár kousků, které prostě nedám z ruky.

Za normálních okolností bychom se pak viděli v Chile, ale to tentokrát padlo. Bylo to vážně náročné období, ovšem mluvili jsme spolu každý den, byli jsme v kontaktu přes FaceTime. Teď po Atomic Media Days se uvidíme dva dny a zase se naše cesty rozdělí. Není to jednoduché, ale prostě to tak teď je. Je to součást naší práce, ale nebude to tak naštěstí navždy.

Se svým snoubencem Aleksanderem Aamodtem Kildem jste se neviděla tři měsíce. Jak obtížné je sladit soukromý program dvou vrcholových sportovců a vypořádat se s odloučením?

Byli jsme spolu naštěstí většinu května, června a také půlku července. Nicméně pak jsem musela odcestovat za lyžováním a Aleks měl zase kvůli lyžím odjet na Nový Zéland. Nakonec to dopadlo ještě jinak, objevila se u něj infekce, a tak zůstal doma.

Na závěr se nabízí otázka, jestli už plánujete svatbu? Vyhraje Norsko, USA, nebo zamíříte zcela jinam?

Přemýšleli jsme o USA, přemýšleli jsme o Norsku, přemýšleli jsme i o některé jiné evropské zemi, kde bychom byli vlastně oba hosty.

Nebo jsme zvažovali Maui, takže by musel cestovat úplně každý…

Bavili jsme se spolu také o tom, zda bychom preferovali velkou či malou svatbu… A nakonec jsme zjistili, že vlastně nevíme vůbec nic.

DOKONALÁ BEZPEČNOST VE VELKÉM STYLU REVENT GT AMID VISOR HD A D A L Š Í LY Ž A Ř S K É H E L M Y ATO M I C K D O S TÁ N Í U AUTORIZOVANÝCH PRODEJCŮ

24 story osobnost

text: Tom Řepík

Mikaela Shiffrin

Nemá prý tohle označení (zkratkou Greatest Of All Time) ráda: „Jediné, co opravdu v duchu vidím, je kůzle. To je to, co se mi honí hlavou. Jen se tomu směju. Taková nálepka přeci nemůže patřit jedné lyžařce.“ Jenže marná sláva, ona tou nejlepší z nejlepších je.

N

a Špindlerův Mlýn musí mít Mikaela Shiffrin bezesporu zvláštní vzpomínky. V březnu 2011 tu ve svých 15 letech debutovala ve Světovém poháru. V roce 2019 se sem vrátila a vyhrála závod, který její otec Jeff zachytil zpoza objektivu své kamery.

Vloni, v lednu 2023, přijela Mikaela do Krkonoš závodit potřetí – v té době už s 84 vítězstvími ve Světovém poháru na kontě a potenciálem během dvou špindlerovských slalomů vyrovnat historický rekord Ingemara Stenmarka, jenž vyhrál ve SP celkem 86krát. Čerstvě po dvojnásobném vítězství v obřácích na italském Kronplatzu, kde překonala ženský rekord Lindsey Vonn (82 vítězství), „Spindleruv“ – jak si jej Mikaela zvykla nazývat, byl jejím posledním dvojzávo-

dem před mistrovstvím světa ve francouzském Courchevelu.

V sobotu 28. ledna 2023 si ve Svatém Petru Mikaela Shiffrin připsala 85. vítězství. V neděli fanoušci tušili nevyhnutelnou událost, jež se zapíše do historie, a po vítězství v prvním kole se zdálo, že Miki je připravena ji uskutečnit. Ale pak, jako by chtěla podtrhnout obtížnost dvojkolového závodu, si Němka Lena Dürr připsala své první vítězství ve slalomovém SP. Těch 0,06 vteřiny, které dělily první Němku a druhou Američanku, znamenalo, že si celý lyžařský svět musel počkat až do března do švédského Åre – na to, co už nebude jestli, ale kdy Mikaela Shiffrin překoná Stenmarka a stane se podle statistik nejlepší lyžařkou historie.

foto: facebook

THE G.O.A.T.

foto: GEPA/Atomic

25

Mezitím zažila pohádkový čas na mistrovství světa v Courchevelu, kde vyhrála tři medaile (jednu zlatou a dvě stříbrné) a tím nejlepším způsobem se rozloučila se svým dlouholetým trenérem Mikem Dayem. Zlatem v obřím slalomu Shiffrin vyrovnala novodobý rekord mistrovství světa, čítající sedm vítězství, a podělila se o něj s lyžařskými velikány Anjou Pärson, Marielle Goitschel, Marcelem Hirscherem a Toni Sailerem.

Přepisování scénáře

Od její druhé návštěvy Špindlu v roce 2019 však Shiffrinové život byl všechno jiné než pohádka.

Otec Jeff Shiffrin v únoru 2020 tragicky zahynul. Po volnu, které si dala na truchlení, se Mikaela vrátila k závodění právě v době, kdy byla sezóna Světového poháru kvůli covidové pandemii zrušena.

Navzdory emocionálnímu otřesu si udržela vítěznou formu a na olympijské hry v Pekingu v roce 2022 jela pod tíhou očekávání, že bude ve všech disciplínách favoritkou nebo uchazeč-

Její triumf ve Švédsku ji dostal na titulní stránky světových novin, stejně jako její posezónní mediální turné.

Přestože označení GOAT odmítá, na dubnové posezónní oslavě ve Vailu, kam ji přišlo ocenit přes 1 500 lidí, dostala živou kozu

kou o medaili. Tam ale vyhořela a odjela z Číny bez medaile.

(Moment, který si zapamatoval celý lyžařský svět, kdy zůstala schoulená do klubíčka u trati, vysvětluje celkem překvapivě v rozhovoru výše – pozn. red.).

Kdo by si však v tu chvíli dlouhodobě vsadil proti ní, dopadl by hůř než ona v Pekingu.

Žádný tlak

V něčem jsou si úspěchy Mikaely Shiffrin a Ingemara Stenmarka až bizarně podobné. Během 241 startů ve Světovém poháru činí podíl Američanky na stupních vítězů 56 procent; Stenmark má za 271 startů 57 procent. Ona dosáhla na 83. vítězství při svém 237. startu, zatímco on při svém 238. startu.

V ostatních ohledech jsou značně rozdílní. Mikaela Shiffrin zvítězila ve všech šesti alpských disciplínách – slalomu, GS, super-G, sjezdu, kombinaci a paralelním slalomu. Stenmark, který nesoutěžil ve sjezdu (kromě jedné kombinace) a super-G (disciplíně, jež během většiny jeho kariéry ještě nebyla zavedena), posbíral všechna svá vítězství ve slalomu a GS. Shiffrin dosahuje této rekordní fáze kariéry na vrcholu svých sil.

Stenmarkovi trvalo tři sezóny, než získal svá poslední tři vítězství. Lindsey Vonn, jak sama řekla komentátorovi NBC Sports, „pro ten rekord doslova krvácela“ a během posledních let závodění klopotně záplatovala své rozbité tělo, aby se vůbec mohla vrátit na start.

Lindsey Vonn naposledy zvítězila ve 33 letech a Ingemar Stenmark ve 32 letech.

Mikaele Shiffrin v době rekordu bylo 27 let a do této chvíle její tělo neutrpělo žádné kariéru ohrožující zranění. Ingemar Stenmark i Lindsey Vonn se už před několika lety nechali slyšet, že Mikaela Shiffrin hravě překoná jejich rekordy a dosáhne stovky nebo více vítězství.

Způsob, jakým se Mikaela Shiffrin dostala do tohoto bodu, spočívá paradoxně v tom, že se soustředila spíše na proces než na čísla: „Necítím velký tlak na to, abych dosáhla rekordu. Teď jsem tak blízko. Snažím se na chvíli si to užít. Nedělám si s tím starosti.

Můžu si užít závod takový, jaký je, a vydat ze sebe to nejlepší,“ sdělila novinářům před špindlerovským dvojzávodem.

Stovka už letos?

Svět si tedy počkal do 11. března 2023 do švédského Åre, dalšího speciálního místa pro Mikaelu – o deset let dříve tu v sedmnácti vyhrála svůj první SP. Nyní vyhrála po 87. – a překonala tím rekord Ingemara Stenmarka, jenž platil neskutečných 34 let. Aby nebylo o čem pochybovat, Miki pak přidala své 88. svěťákové vítězství v poslední den sezóny 2022/23.

Jeden z prominentních fanoušků měl obzvlášť velkou radost, když Miki v Åre Stenmarkův rekord překonala: totiž sám Ingemar, jenž sledoval slalomový závod v televizi ze svého domova ve Stockholmu. Na tento den se prý těšil ze zvláštního důvodu. „Konečně se už nebudu trápit kvůli tomuto celkovému rekordu – doufejme, že do konce života,“ řekl samotářský Švéd novinám. Byly to teprve čtyři roky, co Lindsey Vonn kvůli mnoha zraněním ukončila své tažení za 82 vítězstvími – Stenmarka by téměř jistě překonala, nebýt série zranění, zejména těch z děsivého pádu v super-G na mistrovství světa 2013, který ji vyřadil z olympijských her v Soči 2014 a stál ji pravděpodobně nejmíň další tucet svěťákových vítězství.

Její kolega Ted Ligety (sám s 25 vítězstvími ve SP) trefně poznamenal, že součástí úspěchu každého sportovce je vyhýbat se zraněním. Sdělil základní pravdu o tolika rychlostních sportech: musíte být tak dobří technicky, abyste mohli vyhrávat, aniž byste se neustále pohybovali na pomyslném okraji propasti rizika.

Ligety tak identifikoval hlavní sílu Shiffrin: kromě drobných natažení svalů nikdy netrpěla žádným vážnějším zraněním.

Nejvážněji si pochroumala levou nohu letos v lednu v Cortině, což ji vyřadilo na 44 dní, aby při svém návratu – kde jinde než ve svém milovaném březnovém Åre – rovnou vyhrála, což osobně pokládá za své největší vítězství.

26 story osobnost

Ingemar Stenmark předpovídá, že s touto úrovní dovedností pokoří dnes devětadvacetiletá Mikaela Shiffrin magickou hranici sta svěťákových vítězství možná do konce letošního roku.

Srovnávat kariéru Mikaely Shiffrin s kariérami dřívějších závodníků není ani objektivní, ani užitečné. Až do uvolnění amatérských pravidel v 80. letech 20. století špičkoví lyžaři jako Toni Sailer, Jean-Claude Killy, Nancy Greene a Annemarie Moser-Pröll často končili kariéru kolem 25 let věku jen proto, aby si něčím začali vydělávat na opravdové živobytí. To Bode Miller už končil ve 39 letech; během typické sezóny navštívil přibližně tucet středisek, v nichž se konalo 24 závodů. Soudobý svěťákový program jich zahrnuje bezmála dvakrát tolik. Na druhou stranu lze tvrdit, že vytrvalost Mikaely Shiffrin – její schopnost odpočívat a zotavovat se mezi náročnými závody – je sama o sobě pozoruhodným úspěchem.

Děvče s otevřeným srdcem

Přesto je toho na ní k obdivu mnohem víc; je výmluvnou osobností, jež posledních 14 let zdobí okruh Světového poháru – nikoliv jen svou vizáží. Najděte si na internetu její zvukové nahrávky a videorozhovory a získáte představu o tom, co otevřeně sdílí se závodníky, přáteli, trenéry a novináři: o vrcholech a neúspěších, radostech a strastech, životních lekcích, tragédiích a odrazech.

Zatímco mnoho závodnic v rozhovorech opakuje suché fráze, Shiffrinová má instinkt otevřít své srdce a mluvit upřímně, s inteligencí sobě vlastní.

To bylo obzvlášť dojemné po náhlé smrti jejího otce Jeffa na začátku února 2020, kdy Mikaela často psala o zlomeném srdci své rodiny. Nyní se také velmi otevřeně vyjadřuje o vztazích, zejména se svým jednatřicetiletým snoubencem Aleksanderem Aamodtem Kildem, norským specialistou na nejvyšší rychlost, celkovým vítězem SP 2020.

Její upřímná otevřenost je často zábavná. V italském San Vigiliu, chvíli poté, co si na Kronplatzu připsala své 84. vítězství ve SP, Shiffrin porušila tabu v ženském sportu, když rakouskému televiznímu reportérovi nenuceně řekla, že „… mám nešťastný moment měsíčního cyklu, takže jsem teď víc unavená.“ Se smíchem hned dodala: „Právě jsme normalizovali mluvení o tom.“ Živý překlad do němčiny se však jaksi minul účinkem: „Byla tak zaneprázdněná, že neměla čas trénovat na kole,“ řekl reportér v přímém přenosu.

Na sítích pak Miki zveřejnila klip z rozhovoru spolu s videem, na kterém jezdí na stacionárním bicyklu: „Tak hezké, že jsem se dostala na svůj měsíční bi-cyklus.

Jen pro případ, že by byl někdo další zmatený, mluvíme o mé menstruaci. #normalizeperiods.“

tomu, čeho jste v životě dosáhl vy. Mým největším snem je, aby se o mně mluvilo v jedné větě s vámi, po vaší velmi inspirativní kariéře.“ Prozradila, že si se švédskou hvězdou vyměňovala textové zprávy a cítila se poctěna některými jeho komentáři.

Jindy se nechala slyšet: „Není to vítězství, co mě vzrušuje – možná proto bývají mé oslavy v cíli tak šíleně nudné. Jsou to chvíle před vítězstvím a chvíle těsně po něm… když v cíli vidím své kolegy a svou rodinu… když vidím jejich reakce. Pak mám nějakou hmatatelnou emoci, se kterou mohu vítězství spojit, pak se stává výjimečným. Na okamžik, kdy protnu cílovou pásku se zeleným světlem, vůbec nevzpomínám. Ale všechno ostatní během dne, tam vzpomínky vznikají.“

Není blázen do rekordů

Tuto Mikaelinu nehranou skromnost, lidskost a upřímnost s dobrým humorem jí vštípili její rodiče Jeff a Eileen. Jejich rodinnou mantrou bylo: „Buď milá, mysli především, bav se – a udělej pár dobrých oblouků.“ Její triumf ve Švédsku ji dostal na titulní stránky světových novin, stejně jako její posezónní mediální turné. Její vystoupení v televizních pořadech Today a Jimmy Fallon vrátila alpské lyžování do centra americké pozornosti. Což v zemi, kde fanoušci musí sledovat lyžařské závody na drahých streamovacích službách, znamená nesamozřejmou výsadu.

Guvernér Colorada vyhlásil po závodě v Åre 11. březen Dnem Mikaely Shiffrin. Na začátku dubna uspořádal její domovský Vail velkou uvítací párty. Byla ohromena empatií, kterou jí projevila veřejnost, zejména mladší děti, jež, jak doufá, inspirovala svým přístupem a – pár dobrými oblouky.

To bylo předminulou sezónu.

Po té poslední má Miki na kontě už 97 svěťákových vítězství a s třemi slalomy a čtyřmi obřími

Mikaela nemá ráda slovo rekord.

Poprvé se objevilo v prosinci 2018 v Semmeringu po jejím 36. vítězství ve slalomu. Byla v rozpacích, když jí někdo řekl, že je to o jedno vítězství více než slalomová vítězství její hrdinky z dětství Marlies Schild. „Marlies pro mě bude vždycky nejlepší,“ svěřila se Miki. „Nebyla bych tam, kde jsem, kdybych ji nemohla sledovat… Ano, rekord je neuvěřitelný, ale ona si to místo v mé mysli zaslouží. Pokud dokážu inspirovat nějakého mladého sportovce tak, jako ona inspirovala mě, pak jsem v tomto sportu splnila svou práci. Na papíře budu držet rekord – skvělé, ale pro mě bude ona vždycky nejlepší slalomářkou, protože byla průkopnicí nového stylu slalomového lyžování.“ Poté, co v Åre překonala Stenmarkovo skóre, se jí reportér švédské televize zeptal, co by chtěla Ingemarovi říct. „Rozhodně nic o rekordech,“ začala. „Nikdy jsem nevěřila, že jednou budu v této pozici, je to dost nepochopitelné. Ať udělám cokoli, nikdy se to nevyrovná

Není to vítězství, co mě vzrušuje – možná proto bývají mé oslavy v cíli tak šíleně nudné…

Pár dobrých oblouků

slalomy v kalendáři před předvánočními závody v Beaver Creeku, kde ženy pojedou premiérově na legendární mužské trati Birds of Prey, pravděpodobně překoná stovku ještě dřív, než dorazí do svého domovského Colorada.

Miláčkem všech

Mluvě o kalendáři nadcházející sezóny, jeho patrně největší novinkou je zařazení staronové štace do programu SP – historického Sun Valley v samém závěru sezóny, na konci března. V idažském resortu se konaly závody SP v roce 1975 a 1977; před padesáti lety tam právě Ingemar Stenmark vyhrál svůj třetí SP z celkových 86. O dva roky později se Švéd umístil na stupních mezi vítězem Philem Mahrem a dvojčetem Stevem ve slalomu; následující den tam pak Stenmark vyhrál GS. Mikaela Shiffrin doufá, že příští rok při finále v Sun Valley i ona přidá své jméno na listinu vítězů a vyhraje rekordní šestý titul v celkovém hodnocení SP. Pokud by šestý titul získala, vyrovnala by se

foto: GEPA/Atomic

LYŽAŘSKÁ SPECIÁLKA

Nejde o nedělní procházku

Annemarie Moser-Pröll, která byla na nejlepší cestě k pátému celkovému titulu v řadě právě v Sun Valley v roce 1975, kdy skončila druhá ve slalomu a pátá v GS. Mikaela se však nejvíc těší na všechny divácké příležitosti, které se severoamerickým fanouškům lyžování naskytnou příští zimu na domácím sněhu – zejména ženy pojedou abnormálně vysoký počet deseti závodů SP na americkém kontinentu, muži pak sedm. „Nemůžu dostatečně zdůraznit, jak je důležité, aby další generace lyžařů viděla a zažila Světový pohár v naší zemi. Je to tak působivé a nezbytné pro růst našeho sportu tady doma,“ vyznává se miláček národa a žhavá favoritka celé štace.

Nejen severoameričtí fanoušci se mají v nadcházející sezóně věru na co těšit. Že je Miki právem adorovaná doslova na obou stranách příslovečné louže, dokonale vystihuje jeden ze spontánních komentářů z jejího YouTube kanálu, na němž způsobem, který

Když se mluví o lyžařských závodech, často se používají termíny jako „útok na horu“ nebo „vybojovat“ čas. Na co tedy Miki myslí, když se snaží krátit své časy o desetiny sekundy? „Nejlíp to vysvětlím tak, že jde vždycky o trénink a přípravu,“ řekla. Stejně jako na začátku sezóny si před jízdou udělá psychickou kontrolu a zhodnotí, čeho je schopna: „Každý den mám jinou maximální hranici, na které můžu lyžovat.“ Faktory se pohybují od toho, jak se cítí fyzicky, přes to, jak jí vyhovují sněhové podmínky, až po schopnost vidět nejrychlejší taktickou linii, kterou může jet: „Když jsou všechny tyto části na svém místě, jediné, na co pak musím myslet, když jsem na startu závodu, je jednoduché: Závoď!“ „Nejedete na nedělní procházku,“ řekla a zopakovala tak slova jednoho ze svých trenérů. „Závodím!“ Na trati je to pak všechno o Mikaelině mentalitě a intenzitě: „Když mám správnou intenzitu, dávám do oblouků sílu, snažím se jet co nejpřímější stopu, aniž bych jela moc rovně anebo naopak moc okolo.

Takže všechny tyto části se tak nějak spojí a zabalí do jediného: Závodím! Možná to zní příliš samozřejmě, ale každý z nás má jiná slova, která nám pomáhají dostat se k této mentalitě, jež nám pomáhá jezdit co nejrychleji.“ nemá v oboru obdoby, dokumentuje poslední dva roky své kariéry: „Jsem Slovák a mám rád naši Petru, ale Mikaela je jiná liga. Nyní představuje jeden z nejlepších vzorů v současném světě. Nejen

z pohledu sportovního, ale i jako člověk a influencer.

Doufám, že takhle skromná a lidská zůstane i nadále.

Obrovský potlesk jí i jejím rodičům za to, že vychovali tak fantastického člověka.

Děkuji.“

NÁSTROJE PRO SERVIS LYŽÍ

DRŽÁKY LYŽÍ, SNB A BĚŽEK VÍCE VELIKOSTÍ A BAREVNÉHO PROVEDENÍ

Od 1990 Kč

WWW.AVEXSKI.CZ

foto: Redbull

28 world cup Černé dny Světového poháru

Typický obrázek ze sjezdu na Hahnenkammu, Marc tehdy v lednu 2018 skončil na pátém místě, což bylo jeho historicky nejlepší umístění v seriálu SP text: Michaela Kratochvílová

Marc Gisin: Když se i záchranáři modlí

Ohromná touha, a ještě větší frustrace. Co když se závodník tak strašně moc chce vrátit, ale tělo už tu hru nedokáže hrát s ním? Vstoupí na scénu hořkost, nebo převáží úleva, když padne nesnadné rozhodnutí to skončit? Protože sjezd je disciplína na hraně a co je ve finále víc, než když se hrůzný pád obejde bez trvalých následků na civilní život...

M

arc Gisin byl stejně jako jeho starší sestra Dominique a mladší Michelle od malička na lyžích jako ryba ve vodě. Všichni tři sourozenci vychodili střední sportovní školu v Engelbergu a právě tento skiareál se stal logicky jejich domovským. Do prvních FIS závodů naskočil Marc Gisin v sezóně 2003/04 a odjezdil ročník výhradně na domácí půdě.

Podstatnou část jeho programu tehdy tvořily točivé disciplíny,

jak tomu mnohdy u mladých závodníků bývá. Ostatně v nadcházející sezóně se ve slalomech setkával například s jistým Beatem Feuzem, Carlem Jankou nebo Patrickem Küngem.

Juniorské mistrovství světa 2008 ve španělském Formigalu ale naznačilo, že budou švýcarskému dlouhánovi snad spíše sedět rychlostní závody – odvezl si odtamtud tehdy desáté místo ve sjezdu. O rok později pak čtyřikrát dojel do

top ten v Evropském poháru, když skončil šestý v super-G na Reiteralmu, devátý při sjezdu ve Wengenu, pátý v superkombinaci v italském Sarntalu-Reinswaldu a konečně v závěru sezóny zvítězil na domácí půdě ve sjezdu v Crans Montaně.

Mezitím si v lednu odkroutil ve Wengenu debut ve Světovém poháru. V sezóně 2009/10 skončil v Evropském poháru celkově třetí, v bodování sjezdu pak čtvrtý.

Padnout a vstát

Tím si řekl od dalšího ročníku o stabilní posun do Světového poháru. V něm soustavnou prací nastoupil kurz směrem k první desítce, až ho v únoru 2012 zastavil pád při super-G v Crans Montaně a diagnóza přetržený přední křížový vaz v koleni. V té době přitom byli s Dominikem Parisem nejmladšími závodníky, kteří se pravidelně vyskytovali v elitní třicítce svěťáku. Návrat na vrchol byl náročný, dlouho se jeho jméno objevovalo na chvostu výsledkové listiny. Až jedenácté místo ze sjezdu ve Wengenu 18. ledna 2015 mu na chvíli dalo naději.

Jenže mělo být hůř. A o dost.

V pátek 23. ledna 2015 se v Kitzbühelu jelo super-G do kombinace, které nedokončilo hned devatenáct závodníků, mezi nimi i Marc Gisin. Při nájezdu na hranu Hausbergu se dostal do lehkého záklonu, takže jej terénní

foto: Imago

29

Já si na to ani pamatovat nechci, jak mě zaintubovali, jak jsem měl všude hadičky… Jsem šťastný, že nic z toho nevím.

Nebýt rychlé a mimořádně profesionální záchrany, pravděpodobně by nepřežil

nerovnost vyhodila do vzduchu.

Po nekontrolovatelném dopadu z výšky na zmrzlou pistu přišel o obě lyže, nakrátko ztratil vědomí a hlavou napřed narazil až o dost níže do ochranných sítí. Z místa jej odtransportoval vrtulník do nemocnice v St. Johannu, kde lékaři zjistili traumatické poranění mozku spojené s krvácením, proto byl převezen do lépe vybavené nemocnice v Innsbrucku.

Následky úrazu jej trápily i s notným odstupem času. „Přetržený vaz se za pár měsíců zcela uzdraví. Po pádu v Kitzbühelu se mi nejdřív dařilo velmi dobře, až moc dobře. Uplynul rok a já se najednou kvůli posttraumatickému poškození mozku nemohl šest měsíců pořádně vyspat. S úrazy hlavy je to vždy složité a je extrémně těžké odhadnout, jak se to zachová,“ připustil posléze v rozhovoru pro německý deník Merkur.

Přesto byl zpět a do roka a do dne dojel při sjezdu na Hahnenkammu na pátém místě, čímž vylepšil své dosavadní maximum v lyžařské extralize, jehož dosáhl jen o týden dříve v kombinaci ve Wengenu. Ve Světovém poháru se stabilně usadil na bodech a ještě v lednu 2018 ukázal, že uzavřel s Kitzbühelem příměří – to když tam skončil pátý. Další sezóna po startu rychlostních disciplín za oceánem v Lake Louise a Beaver Creeku přivedla Švýcara na trať jednoho ze sjezdových klasiků – Saslong.

Takový krásný zimní den...

To ráno začalo ve Val Gardeně nádherně. Santa Cristinou prošel tradiční průvod fanclubů se švýcarskými zvony, historickými mopedy, zmenšeninou kabinové lanovky (která se stejně musela pronést), vtipnými stejnokroji a vlajkami se jmény a podo-

biznami oblíbených sjezdařů.

Místní kapela vyhrávala, vysoko na stráních se už blýskaly sněhové krystalky nasvícené sluníčkem, které opatrně vykukovalo zpoza siluety Langkofelu, ale do zastíněného ďolíčku na dojezdu ještě nedosáhlo.

A přece byl cílový prostor ve varu – mrazu navzdory! Ozývalo se skandování, popěvky, švýcarští fanoušci neúnavně rozhoupávali obrovské zvony, které měli na speciální dřevěné konstrukci položené na ramenou, až veliké hodiny začaly odtikávat poslední vteřiny a vtom se do sjezdu vydával jeden závodník za druhým.

S osmnáctkou přišel na řadu Marc Gisin. Prolétl Spinel, poradil si se Saut dl Moro a příkrou pasáží Sochers Mauern se dvěma skoky. Už už se řítil vstříc pověstným Kamelbuckel, Velbloudím hrbům, když přišel pád. Byl vlastně tak nenápadný...

Na rovině v nájezdu na první z nich mu zahaprovala hrana a on sklouzl na zem. Neměl tak žádnou možnost ovlivnit dál trajektorii svého pohybu. Hrb jej vyhodil a on zády dopadl na svah a v bezvědomí klouzal dál.

Na místo se okamžitě začali sjíždět záchranáři. V cíli zavládlo ticho, až neskutečné při tom množství lidí na místě. Dívali jsme se po sobě plni obav, nikdo neměl tušení, co se nahoře děje. Před očima jsme měli jen bezvládné tělo klouzající po ledě. Vzduch prořízl zlověstný rachot startujícího rotoru. I když byl po půl hodině závod opět spuštěn, výsledky ten den nebyly to hlavní.

Boj o život i návrat

Lyžařská veřejnost netrpělivě čekala na aktualizaci zdravotního stavu. Po hodinách přišla první dobrá zpráva – Marc Gisin je

30 world cup Černé dny Světového poháru

závod to nebylo. Snažil se dál, objevil se na více štacích Světového poháru… Jenže tělo se stavělo proti nasazení v ostrém závodním tempu, ačkoliv vůle nescházela. A tak 30. listopadu 2020 oznámil konec kariéry. „V hlavě mám týdenní okno, chybí tam vše, nejen emoce. Za tu dobu se stalo mnoho, o čem vůbec nemám ponětí. To je podle mě důvod, proč teď v tréninku před závodem mé tělo najednou

zatáhne za ruční brzdu. Ono ví přesně, co se tehdy stalo a o co šlo, i když bylo tehdy pod vlivem tolika farmak, tedy vlastně drog, abych to vůbec ustál. Že mi chybí vzpomínky, vnímám jako další obranný mechanismus. A zcela upřímně: Já si na to ani pamatovat nechci, jak mě zaintubovali, jak jsem měl všude hadičky…

Jsem šťastný, že nic z toho nevím,“ uvedl pro deník Neue Zürcher Zeitung.

Sestra Michelle Gisin Náhoda tomu chtěla, že v prosinci 2018 poprvé zavedl Světový pohár na Saslong i ženy, a tak tam jen pár dní po bratrově pádu stanula Michelle Gisin. Sjezdovka byla pro dámskou část bílého cirkusu odlišně upravená, aby byla mírnější než mužská verze. Švýcarka měla přesto později v rozhovoru s Lukasem Zahrerem z portálu Spox jasno: „Opravdu bych nikdy nechtěla stát na startu mužského sjezdu v Bormiu, Wengenu nebo foto: facebook

mimo ohrožení života. Zbytek už tak povznášející nebyl. Člen slavného lyžařského klanu byl chvíli ve stadiu klinické smrti. Při pádu utrpěl celkem třináct zlomenin včetně žeber, pánve a obratlů, pneumotorax, silný otřes mozku a vyrazil si až na jeden všechny zuby. S ohledem na vážnost zdravotního stavu byl uveden do umělého spánku a převezen na kliniku do Švýcarska.

Už o měsíc později s ním však šili všichni čerti, když sledoval z nemocničního pokoje své kolegy, jak jedou na Hahnenkammu. On sám se však musel znovu učit jíst, pít, chodit, dýchat bez pomoci – na to vzpomíná jako obzvlášť obtížný proces, kdy mu přítelkyně popisovala, jak na to. Svůj pád si nepamatoval, vše znal pouze z vyprávění. Jak se jeden z prvních záchranářů, který dorazil na místo, začal modlit, protože zhroucený sjezdař nejevil známky života. Jak se doktorka Lydia Rauch z místní jednotky záchranářů Aiut Alpin Pontives pustila usilovně do resuscitace a odmítala si připustit neúspěch. Jak jej před transportem museli přímo na sjezdovce zaintubovat...

Proto se na jaře 2019, pět měsíců po své nehodě, do Val Gardeny vrátil. „Mezitím jsem se dostal do kondice a za to vděčím z velké části organizačnímu týmu závodů na Saslongu a vám z Aiut Alpin, všichni jste odvedli neskutečnou práci. Nade vše musím poděkovat paní doktorce Lydii Rauch, která vedla mou záchranu.

Je pro mě velmi důležité, že jsem mohl přijet do Val Gardeny a projevit své uznání. Že jsem mohl osobně poděkovat, protože to, co jste dokázali, není samozřejmé.

Zachránili jste mi život a za to, jak jsem na tom dnes, vděčím vám,“ řekl Švýcar při návštěvě centrály Aiut Alpin v Pontives.

A pustil se do práce na svém návratu. Dokonce se dostal opět na lyže, ovšem už pouze do tréninku. V jeho rámci si sjel i v prosinci 2019 Saslong, ale na

Marc se sestrou Michelle v Åre 2018

Kitzbühelu. Měli bychom ctít tělesné rozdíly. V Lake Louise, kde jezdí obě pohlaví (údaj k roku 2020, kdy interview vzniklo), upravují naši pistu značně odlišně. Muži mají na trati daleko víc vln. Víte, můj bratr Marc měl těžký pád ve Val Gardeně a já opravdu nevěřím, že by totéž přežila žena. I u něj to bylo těsné a já si nemohu myslet, že by při takovém nárazu moje tělo reagovalo stejně,“ uvedla jindy vždy usměvavá Švýcarka.

Nechtěné ochranné prvky

Pád Marca Gisina zase jednou rozvířil diskuzi o bezpečnosti v rychlostních disciplínách. Co kdyby měl airbag? Byla by jeho zranění méně devastující? Je to možné, ale má to háček. Sjezdaři mnohdy nechtějí nové ochranné prvky používat. „Dokud to nebude dané povinně pravidly, nebudu s tím jezdit. Ano, myslím si, že bychom měli dělat něco pro bezpečnost našeho sportu.

Když to bude muset používat každý, budu samozřejmě taky.

Ale v tuhle chvíli se cítím dobře tak, jak jezdím,“ nechal se slyšet Aleksander Aamodt Kilde, který ten osudný den ve Val Gardeně zvítězil, na dotaz rakouského deníku Heute. „Není to nic pro mě. Mám rád, když kolem sebe mohu mávat rukama, a tohle by mě omezovalo,“ doplnil druhý muž sjezdu v roce 2018 Max Franz.

Stejně jako pokračuje vývoj airbagů, jde vpřed i vývoj textilií, které by mohly zabránit v případě pádu proseknutí lyžařovy končetiny hranou lyže. Spodní vrstvu s touto schopností testovala mimo jiné v tréninku Italka Sofia Goggia, ale zjistila, že pak dosahuje pomalejších časů než bez ní. I ona prohlásila, že buď budou muset ochranný materiál obléknout všichni, nebo jej na sebe nevezme.

Dnes už víme, že po lednovém Lauberhornu, kdy utrpěl mimo jiné vážné řezné poranění lýtka, vynechá kompletní sezónu Aleksander Aamodt Kilde, jelikož se bude muset opětovně podrobit operaci ramene. Jeho tak podobný pád v pasáži Ziel-S třiatřicet let poté, co nehoda tamtéž stála život Gernota Reinstadlera, ukázal, o kolik za tu dobu bezpečnost ve Světovém poháru postoupila. A přesto... Není ve chvíli, kdy se o tolik zvýšila rychlost i agresivita materiálu, čas právě na povinné zavedení dalších ochranných prvků ve výbavě závodních lyžařů?

bretton.cz FORZA 70 ULTIMÁTNÍ CARVINGOVÝ ZÁŽITEK.

Z A PNĚTE

Photo : ©Louis Garnier

své

smysl y

FORZA je carving ve své nejčistší podobě: maximální úhly a žádné rychlostní limity. Krátký rádius, delší lyže a širší špička posilují stabilitu, takže můžete snížit boky a zrychlit jako závodník Světového poháru.

Ilustrace: JÁn Vrabec

32 world cup povídka

Text: Honza Navrátil

Vítězství, na který se zapomnělo Sebastian Weltram stál za pultíkem uprostřed kruhu chladného světla. Na plátně za jeho zády svítila fotografie, na které lyžař s číslem devatenáct na hrudi nekontrolovaně letěl vzduchem. Spolu s ním rotovala ve spršce sněhových krystalů taky jedna lyže, která se při karambolu oddělila. Druhá pořád visela na sjezdařově levé noze. Sebastian Weltram ještě jednou poděkoval a v sále to zašumělo. Za mrazivý okamžik, jehož pokračování si každý mohl jen domýšlet, si vysloužil ocenění World Press Photo – první místo v kategorii Sport.

„P

rosím,“ pokynul rukou k muži v zadní části hlediště. „Ten lyžař na vašem snímku – ten ještě žije?“ „Žije,“ potvrdil Sebastian Weltram. „Zatím žije.“ „Na lyže už se ale asi nevrátí?“ „Už se vrátil,“ odpověděl Sebastian, jakoby nic, „ jako pokaždý.“ „Měl takových pádů víc?“ „Spoustu! Jeho kariéra – to je samej úraz.“ „Něco velkýho někdy vyhrál?“ „Několikrát byl blízko,“ zavrtěl Sebastian hlavou, „ale bohužel.“

Muž se posadil a vytáhl z kapsy telefon. O tohle nestál. V době, co adoruje silný jedince a hmatatelný úspěchy, potřeboval hromovej příběh. Jako když Lance Armstrong překonal rakovinu a pak sedmkrát vyhrál nejslavnější cyklistickej závod světa. Bum, bum, bác! Rozjetá kariéra, pád na dno a triumfální návrat s vavříny okolo krku.

Lyžař na snímku ale nebyl ten případ.

Sebastian Weltram čelil ještě dvěma dotazům. Klasický otázky – jak si chrání foťáky před sněhem

a jestli mu při tom nebývá zima.

Samozřejmě, že mu bývá zima.

Kolikrát ani neví, jestli ztuhlými prsty domáčkne spoušť.

Jeho odpovědi už ale stejně zapadly do šumu nezájmu – mezi sklopené, modře osvícené obličeje a šeptající si dvojičky.

Sebastian přepustil místo u pultíku dalšímu řečníkovi. Prokličkoval mezi mramorovými sloupy a lidmi, co se okolo nich točili, a zamířil do předsálí amsterodamského štadsteátru.

Než vyšel ven, ještě se ohlédl.

Na pódiu teď zářila fotografie senegalského zápasníka. Pevně svíral soupeře okolo pasu a zvedal ho ze země – připravený s ním před řadami dychtivých černých hlaviček mrštit na zem. Od nohou rozdivočelého muže se zvedal oblak písku a tvořil podobný závoj jako sníh rozvířený na Sebastianově snímku. „Pane Weltrame,“ ozval se tichý hlas.

Sebastian sebou škubl. „Udělal byste si na mě chvíli čas?“ Sebastian v příšeří sálu zběžně přelétl postavu pohledem a hlavou naznačil, aby vyšli ven.

„Artur Retourneren,“ představil se muž, když stáli na světle, které teď na oba doléhalo velkými neoklasicistními okny. Tmavý plnovous, krátké vlasy, brýle s hranatými obroučkami, šedý svetr a okolo krku – žlutý šátek s buddhistickými vzory. „Novinář?“ zeptal se Sebastian a stiskl jeho dlaň. „Spíš dokumentarista.“ přikývl mladík. „Neposadíme se?“ ukázal Sebastian na židli. „Ten váš lyžař mě zaujal,“ poznamenal Artur Retourneren, když si sedli ke stolu. Okolo visela plátna s dalšími oceněnými snímky.

Syrové okamžiky tvrdé reality, která pro většinu lidí na světě zůstává tak vzdálená a neviditelná.

Radost – smutek – bolest – naděje.

Artura teď ale zajímal jen jeden příběh. „Mohl byste mi říct něco víc? O těch úrazech,“ kousl se do rtu, „a návratech?“ „Nevím, jestli zrovna já jsem na to ten správnej,“ pozdvihl Sebastian obočí, ale dychtivý pohled tmavých očí ho přiměl pokračovat. „Aber ja – něco málo vím.“ „Takže ještě závodí?“ Artur Retourneren vytáhl zápisník. „Už ne.“ „Ukončil kariéru?“ „V šestatřiceti. Vydržel dlouho, že?“ prohodil Sebastian s náznakem úsměvu. „Narozdíl ode mě.“ „Jak to myslíte?“ „Taky jsem závodil. V rakouským národním mančaftu. Ale musel jsem skončit,“ vybavil si Sebastian okamžik, kdy ležel zamotaný v ochranných sítích. S řezavou bolestí v koleni jen čekal, až ho záchranáři vyprostí. „V porovnání s ním,“ dodal a jeho hlas na posledních slovech zeslábl, „ale zní můj konec spíš jak výmluva.“ Artur mlčel. „Vždyť on celou svou kariéru jenom padal a zase se zvedal,“ zavrtěl Sebastian hlavou. „Vždycky, když začínal mít dobrý výsledky, něco se podělalo.“ „Povídejte,“ nalíhal Artur. „Poprvý jsem ho zaregistroval v roce 2001 v Sankt Antonu,“ začal vzpomínat Sebastian. „Dostal jsem se jako mladej kluk do nominace na mistrovství světa. Měli jsme týmovej autobus, kupu servisáků,

33

co se o nás starali, a desítky lyží na každou disciplínu. A on – přihrčel ve starý český Schade. S bráchou, co mu mazal lyže a zařizoval všechno okolo. Úplní exoti,“ poklepal si Sebastian na čelo. „Dokonce prosil našeho servisáka, jestli by mu nepůjčil lyže na sjezd do kombinace. Chápete to?“ Artur mírně zakroutil hlavou. „Lyže musíte mít otestovaný.

Vědět, jak se ve stodvacetikilometrový rychlosti chovají. Ale tohle?

Jako by žádnej velkej sjezd nikdy předtím nejel.“ „To asi nedopadlo moc dobře?“ „Dojel šestej!“ vyhrkl Sebastian, i po letech překvapený tím výsledkem.

Ze sálu se ozval potlesk a Artur se tím směrem ohlédl. Sebastian ale pokračoval. „Na kopci ho nikdo z našeho mančaftu ani nepozdravil. Pro nás nějaký Česko lyžařsky neexistovalo. Ale sotva dojel, už ho naši kluci plácali po ramenou.“ „Zní to jako pohádka,“ poznamenal Artur. „Nicht ganz. V tý starý kraksně se s bráchou harcovali po celý Evropě ještě pár let. Jeden den s náma závodil v Davosu a druhej den už chtěli startovat kdesi v Polsku. Šílený!“ chytil se Sebastian za hlavu. „Takhle sbírali body, aby se kvalifikovali do svěťáku.

Artur vytáhl mobil, aby si vzdálenost přeměřil na mapě. A aby si taky ujasnil, kde vlastně leží to Česko. „A když jsme jezdili wie Scheiße,“ vyprávěl dál se zápalem Sebastian, „řval na nás trenér, že prý máme všechno – lyží milion, kombinézy nejlepší – a ať se podíváme na toho Čecha! Nosí děravý fusekle, k večeři si ohřeje konzervu, a ještě nám dá na prdel!“ Arturovy tmavé oči zářily. „Jednou jsem mu kvůli tomu nabídl novej pár ponožek, co jsme dostávali od sponzorů. A víte, co mi řekl?“ rozesmál se Sebastian.

Artur zavrtěl hlavou. „Že ty děravý jsou jeho šťastný.“ „A přinesly mu štěstí?“ zazubil se Artur. „Možná jen v tom, že se nezabil,“ zvážněl Sebastian. „Znáte Kitzbühel?“

„Hahnenkamm. Nejtěžší sjezd na světě,“ přitakal Artur Retourneren a vybavil si záběry z Eurosportu. Skřípání lyží na ledovém svahu. Těm, co ho zkrotí, přináší nesmrtelnost. „Na poslední skok tam najíždíte ve sto čtyřiceti,“ pokračoval Sebastian a rukama udělal ve vzduchu oblouk. „Všichni lítají třicet metrů.

On letěl sedmdesát!“ Artur napjatě poslouchal. „Rozlámal si obě kosti v pravý noze. Visela v úplně nepřirozeným úhlu.“ „To zní děsivě.“ „Dva roky byl mimo! Nemohl ani obout lyžák, jak měl tu nohu sešroubovanou. Každej myslel, že má definitivně po kariéře.

A najednou se objevil v Söldenu.

Na otvíráku sezóny,“ povzdechl si Sebastian. „A na rozdíl ode mě pak odjel na olympiádu do Vancouveru.“ „Nenominoval jste se?“ „To zranění,“ připomněl. „Nezahojilo se to?“ „Nedostal jsem se už do nároďáku.“ „Tak jste se dal na focení?“ „Genau,“ Sebastian se zadíval na plátno, co viselo nad Arturem.

Ruce vystrašeného dítěte objímaly kovové mříže a jeho tvář byla ovinuta kusem průhledné plastové fólie – „Ale tohle bych fotit nemohl,“ poklepal prsty na stůl.

Artur přikývl. „Navíc jsem chtěl zůstal u lyžování. Někde mám jeho fotku z mistrovství v Garmisch-Partenkirchenu. Můžu vám ji poslat, jestli chcete,“ vrátil se Sebastian k tématu. „Zajel tam dobře v super kombinaci,“ odmlčel se. „Jenže na dlouho naposled.“ „Zase se zranil?“ „Něco ho skolilo. Virus, autoimunitní porucha, wer weiß?

Skončil na vozíku. Zhubl patnáct kilo!“ „Jak se z toho dostal?“ vytřeštil oči Artur. „Doktoři si s ním nevěděli rady,“ pokrčil Sebastian rameny. „Zkoušel čínskou medicínu, akupunkturu, vývary z hub, kouzelný čaje.

Když byl na tom nejhůř, proseděl tejden na záchodě a zvracel do sprchy. A najednou – puf! – bylo to pryč.“

„Předpokládám, že se hned vrátil na lyže?“ „Hned jak to šlo,“ usmál se Sebastian, „ale na soustředění si zlomil čelist.“ „To je pech!“ potřásl Artur hlavou. „Na osmkrát!“ podotkl důrazně Sebastian. „Potom si vyhodil rameno. A sotva se dal dokupy, odneslo to koleno.“ „To už by každej normální člověk zabalil.“ „Sicher. Ale on pořád doufal, že jednou vyhraje něco velkýho.“ „Jenže nevyhrál?“ „Neznám nikoho, kdo by si to zasloužil víc. Skvělej lyžař. Možná jeden z nejlepších v celým Světovým poháru,“ přemítal Sebastian. „Ale špatnej závodník.“ „Asi nerozumím,“ přiznal Artur.

Spousta lyžařů trénuje techniku – ale ne to, co se děje tady,“ řekl Sebastian a poklepal si na čelo. „Netrénujou pod tlakem.“ Artur na něj upíral pohled. Čekal vysvětlení. „Na tréninku jezdíte pořád tu samou trať. A s každou další jízdou zajíždíte lepší a lepší časy.“ „A co je špatně?“ nechápal Artur. „Fast alles. Skoro všechno.

Protože v závodě máte jenom jednu jízdu. – Tu první!“ zdůraznil Sebastian. „Aha, už chápu…“ „První a desátá jízda jsou dvě úplně jiný disciplíny,“ dál vysvětloval Sebastian. „Takže to pak při závodě neustojí?“ „Genau! Přesně jako na olympiádě v Soči.“ Artur pobídl Sebastiana pohledem. „Zajel první čas v tréninku.

Unglaublich!“ vyrazil ze sebe Sebastian nadšeně. „A v závodě byl po sjezdu druhej. Pak mu ale ten první, co nebyl dobrej slalomář, řekl: ‚Hey Ondrej! You are the biggest favorite now.‘“ „To ho chtěl rozhodit,“ ušklíbl se Artur. „Natürlich. A povedlo se.

Slalom pokazil a skončil daleko od medaile.“ „Nikdy se nedostal ani na bednu?“

„Jednou jo,“ přimhouřil Sebastian oči. „Kitzbühel. Skončil třetí,“ řekl a zdůraznil to třemi prsty pravé ruky. „V Kitzbühelu? To je ohromný!“ vzhlédl Artur od zápisníku.

Sebastian pokrčil rameny. „Ale jeho lyžařskej osud byl asi napsanej jinak.“ „Další pád?“ „Ten Beaver Creek,“ pronesl hořce Sebastian. „Mistrovství světa. Jel si určitě pro zlato. A na posledním skoku…“ ztišil hlas, „viděl jste sám.“ „Zase kousek pod vrcholem,“ povzdechl Artur. „Leider. Měl přitom nejlepší mezičasy.“ „Udělal chybu?“ „Možná to spíš bylo lyžema,“ uvažoval Sebastian. „Den předtím na nich zajel skvělej výsledek ve sjezdu. Tak to chtěl zopakovat.

Jenže jeho servisák jim nevěřil.“ „Nevěřil? Proč?“ divil se Artur. „Byly rychlý, to jo. Ale už hodně zbroušený,“ Sebastian si na okamžik promnul bradu. „A dorazil to tím, když si před posledním skokem vybral jinou linii než ostatní.“ Artur napjatě zíral. „Bez hran se skluznice spálila.

Takže když pak najel do hlubšího sněhu, lyže se kousla a…“ Sebastian pokynul hlavou a zadíval se na protější konec předsálí.

Artur se ohlédl přes rameno. Na stěně za sebou spatřil tu samou fotografii, kterou viděl před chvílí v sále, a tiše poznamenal: „Prostě to neměl souzený.“ „Das ist einfach so. Tak to prostě je,“ přitakal Sebastian Weltram.

Oba muži na sebe pohlédli a na několik vteřin nechali nad stolem vznášet ticho, do kterého jen zlehka připlouvaly tlumené hlasy ze sálu. Po chvíli se Artur naklonil dopředu, jako by ho něco napadlo. „Ale zase je to jedinej lyžař, co zvítězil ve World Press Photo,“ pronesl s objevnou jiskrou v očích.

Sebastian pokrčil rameny. „Ja,“ řekl prostě.

Artur Retourneren se pousmál. „Takže přece jen happy end?“ Sebastian Weltram se pohodlně opřel a zamyšleně hleděl přes stůl.

Nakonec se taky usmál, ale neřekl už nic.

34 Speedskiing

Palán:

text: Michaela Kratochvílová

Musím jezdit rychleji, abych byl dříve u dětí

Český vicemistr světa o olympijském snu

foto: Radovan Šubín

Radim

V březnu 2023 vylepšil ve francouzském Vars národní rekord v rychlostním lyžování na 248,22 km/h. Na místo činu se vrátil o rok později a tentokrát za rychlost 230,57 km/h bral stříbrnou medaili z mistrovství světa, když za domácím favoritem Simonem Billym zaostal o necelý kilometr v hodině. Nejúspěšnější český speedskier současnosti se nicméně nechystá usnout na vavřínech – naopak cítí, že je teprve na začátku své cesty.

N

a závěr minulé zimy jsi přivezl placku z mistrovství světa. Co se muselo sejít, aby to klaplo?

Mám krásné vzpomínky, byl to vysněný konec sezóny. Nikoho z týmu včetně mě nenapadlo, že by se tohle mohlo podařit, vždyť tam byli nejlepší na světě.

V tom momentě jsem si říkal, že bych druhé místo klidně vyměnil za větší rychlost, protože o tom speedskiing je. Určitě chci překonat 250 km/h a myslel jsem, že letos mohu jít i přes 255 km/h, protože byl rychlý sníh. Bohužel počasí nás nepustilo až z vršku kopce, skončili jsme dřív než před plánovaným finále. S tím je

v rychlostním lyžování vždy nutné počítat. Proto i když některý den máme jet dvakrát či třikrát – ne víc, to už by bylo nebezpečné – tak ke každé jízdě přistupujeme jako k finálové. Nepodcenili jsme tedy ani jedno namazání ani jedněch lyží, šli jsme tomu štěstíčku naproti a bylo. Pak už nás vítr a viditelnost dál nahoru nepustily.

Byť nás ještě každý den nutili se oblékat do kombinéz, lepit se, voskovat lyže a jít nahoru, ale tam nám vždy řekli, že to nepustí. To bylo složité, musel jsem se vždy v hlavě nastavit na to, že závodím a samozřejmě, že jsem chtěl vyhrát. Nakonec jsem ale za druhé místo moc rád.

Zaujalo mě, že víc než dvě tři jízdy za den by byly nebezpečné. V čem to riziko spočívá?

Samotná jízda rychle rovně dolů už je za odměnu, to fyzicky a psychicky náročné jí předchází.

Letošní mistrovství bylo spojené s náhradami za odpadlé Světové poháry, takže jsme byli tři týdny v kuse ve Vars. Každý den jsme mazali a připravovali alespoň dvoje nebo troje lyže, hodinu se oblékali, lepili, táhli vše na start… To bylo dost vysilující.

Nad dvě stovky je to velký záhul, nesmíme udělat jedinou chybu a pak je ještě zapotřebí to ubrzdit. Jak říkám, každý den musíme být skvěle připravení,

Samotná jízda rychle rovně dolů už je za odměnu, to fyzicky a psychicky náročné jí předchází.

foto: Louis billy

35 Ve vysokých rychlostech o úspěchu rozhoduje řada faktorů – od drobných gest přes mázu a kvalitu sněhu po počasí mám pořád ještě strašně moc co učit. Každá jízda nad 200 km/h pro mě je trénink, protože ani v Praze na Petříně, ani nikde jinde v Čechách si tak rychle nezajezdím. Zatím to vždy je takový krok do neznáma, nicméně bych řekl, že se nám s know-how daří budovat i rychlost a že ta jde ruku v ruce s bezpečností.

Pokud bychom toho měli denně absolvovat ještě víc, už by se to ani nestíhalo. Nejrychlejší sníh je jarní přemrzlý krystal hned po ránu, navíc třeba jen mezi devátou a jedenáctou, pak se změní v břečku. Rekordy by tedy nepadaly a v neposlední řadě by to bylo fyzicky nebezpečné, protože by nás to úplně vyšťavilo.

protože nevíme, která jízda bude poslední, a navíc se pomalejší závodníci eliminují. Postupně stoupáme výš a výš kopcem, přičemž čím je start nižší, tím náročnější je se tam dostat, různě traverzujeme, slézáme, slaňujeme. Když jsem se loni snažil dostat do finále, abych se dostal až na vršek a mohl útočit na rekordy, musel jsem se celou dobu držet v top desítce.

Loni jsi jmenoval Radka Čermáka spolu s Janem Farrellem jako dva ze svých velkých mentorů. Teď tuhle roli začínáš tak nějak přirozeně přebírat ty, uvědomuješ si, že jsi inspirací pro nastupující generaci?

Ano, je to tak, oběma klukům vděčím opravdu za hodně. Díky nim, mému týmu i legendám, jako jsou Petr Kakeš nebo Jaroslav Janda, máme pěkně prošlapanou cestu k rychlosti. Dnes si myslím, že se mi daří know-how předávat dál a zrychlovat nejen sebe, ale i lidi v mém okolí. Spolupracuji takhle třeba s Michalem Bekešem ze Slovenska. Důležité je nebýt na tom dobře pouze fyzicky, ale mít to srovnané i v hlavě. Jet rovně a rychle tak nějak umí každý, když už se na ten start dostane. Ovšem nad 200 km/h už to fakt není dětská hra. Když chce člověk konkurovat nejužší světové špičce, tak si to musí sednout. Proto si myslím, že se

Kdo z tvé tréninkové skupiny tě potěšil výkony a progresem v poslední sezóně?

Určitě Sylvie Hudečková, naše nová tvář v S1 kategorii, v latexu.

Kromě toho, že jí to v tom samozřejmě sluší víc než klukům, udělala český rekord 191,29 km/h. Bohužel to nestačilo na finále, tak si počká na příští rok.

Ovšem překonala sama sebe. Ve Vars je to docela strašidelné, když jste nahoře na kopci a koukáte do té díry pod sebou. Sylvie nikdy předtím takhle rychle nejela, takže mě rozhodně mile překvapila, jak to zvládla. Myslím, že jak si to osahala, zjistila, že není čeho se bát. Naše lyže jsou stabilní do 220 km/h, tudíž jezdit pod 200 je příjemné. Jasně, musí ještě vychytat spoustu věcí, co se aerodynamiky a vybavení týče, ale za rok ve svěťáku už může míchat pořadím.

Vaše parta speedskierů vypadá velice přátelsky a otevřeně. Necháš čtenáře nahlédnout pod pokličku, jak to vypadá, když vyrážíte na závody?

Jsme malý tým velký srdcem – nadšenci, kamarádi, kteří rádi lyžují, jezdí rychle a většinou se znají skrz skicross. S lyžováním je ta nesnáz, že ačkoliv jsou závody vypsané, mnohdy se ruší kvůli nedostatku sněhu.

Když už je potvrdí, tak týden dopředu řešíme vše sami – od servisu přes analýzy po trénink i strečink. Takže rezervy by se jistě najít daly. Zároveň máme skvělou atmosféru a pro nás už vážně cesta je cíl. Vždyť jen logisticky zvládnout přesun s dva a půl

metru dlouhými lyžemi do Finska, Švédska, Andorry… Destinace jsou daleko, ale dokážeme si to udělat hezké. Takže do posledních dní před odjezdem s Petrem Koudelou a Michalem „Dredem“ Bůžkem u něj v garáži ladíme aerodynamiku, odléváme olovo a snažíme se zrychlovat.

Každý dílek na skládačce je strašně důležitý a my do toho dáváme hodně srdíčka.

Stále častěji je řeč o speedskiingu v souvislosti se zimními olympijskými hrami v Savojských Alpách 2030. Jak toto téma ve vaší komunitě rezonuje?

Francouzští pořadatelé od chvíle, kdy jim to přiklepli, tvrdí, že tam rychlostní lyžování protlačí. V Briançonu má dokonce stát olympijská vesnička, takže bychom to měli do Vars kousíček.

Francouzi mají nyní Simona Billyho, který je světový rekordman a trojnásobný mistr světa, takže vidí možnost získat medaili a to je pro ně velký impuls. Mně se ta myšlenka zamlouvá, vím však, že vzroste konkurence a že budu muset hodně makat, abych se ve světové špičce udržel. Dělám na tom a během nadcházející sezony by se to mělo rozseknout.

Tak budeme vědět minimálně pět let předem co a jak a já už teď všechnu přípravu směřuji k tomu být ready na olympiádu. To by byl můj sen, je to sice za dlouho, ale ono to uteče. Aspoň bych měl čas zrychlit, protože nám slibují, že by na vrchol ve Vars ještě postavili několikametrovou rampu a jelo by se nejen o olympijské medaile, ale i o světový rekord.

Takže by to byl zážitek jednou za život…

Finálová jízda při olympiádě na nejrychlejší trati světa ve Vars nejspíš ano. Ale pak bych se rád podíval i za čtyři roky do Salt Lake City. V tom je náš sport krásný: Při správném přístupu jde rychlost ruku v ruce s bezpečím a může se to dělat do vysokého věku.

Zmiňoval jsi, že s olympiádou by vzrostla konkurence.

Odkud by se podle tebe noví závodníci rekrutovali?

Speedskiing láká spoustu alpských lyžařů, kteří jezdí rychlostní disciplíny ve Světovém poháru, a rádi by stanovili vlastní rekordy.

To byl i případ Nici Schmidhofer, jež přijela na mistrovství do Vars v roce 2019 poté, co vyhrála malý křišťálový glóbus za sjezd.

Hned jela 217,78 km/h a skončila čtvrtá. Letos s námi závodil bývalý slovinský sjezdař Rok Perko a byl sedmý. První den přišel na start jako takový hastroš, vše mu plandalo, byl třeba pětadvacátý. Druhý den mu Rakušané a Italové půjčili všechno top, tudíž vypadal perfektně a hned zajížděl kolem patnáctého místa a zrychloval. Proto si myslím, že hodně alpáčů by do toho skočilo i na stará kolena, jelikož náš sport není destruktivní. Ovšem kdyby nás najednou na kopci místo padesáti bylo sto i víc, museli bychom jet s menšími intervaly a déle čekat. I tak u mě ale převažuje radost, že bychom byli v olympijském programu.

Rychlostní lyžování už na olympiádě bylo, a to v roce 1992 v rámci her v Albertville...

Tehdy se však nejelo ve Vars, ale v Les Arcs. Co se Les Arcs týče, zněly od organizátorů hlasy, že tahle trať by ještě šla zachránit.

Nikdy jsem tam nejel, odpískali ji, než jsem začal, nicméně slyšel jsem, že byla srovnatelná s Vars a ještě plynulejší. Ve Vars je totiž dost brutální komprese na konci těsně před časomírou, kde nám ještě zprava přicházejí poryvy větru. To prý v Les Arcs nebylo, bylo to rovné, vyžehlené, bez komprese, chráněné, dlouhé.

To bych rád zažil, protože to je potom opravdové speedski.

Do 200 km/h je to lyžování, nad 200 km/h je to rychlostní lyžování. Tehdy plaveš ve větru a každý malinký pohyb palcem nebo hlavou tě zpomalí nebo rozhodí. Ale promiň, to jsem tě přerušil.

foto: Eva Kerberová

36 Speedskiing

Z březnového světového šampionátu ve Vars přivezl Radim Palán stříbrnou medaili Jen mě napadlo, že by se tak symbolicky vrátilo rychlostní lyžování na místo, kde si odbylo olympijskou premiéru i derniéru zároveň. Tehdy tam byl ale stín v podobě smrtelné nehody Nicolase Bochataye. Dotkneš se někdy v myšlenkách i tohoto příběhu?

Vnímám to, téma to určitě je.

Mimochodem děkuji za článek, co jste o tom psali minulý rok, byl nejlepší, co o tom kdy vznikl, takový pravdivý. Jsem samozřejmě z jiné generace, z mých vrstevníků kdokoliv spadl, tak jezdí dál. Jeho nehoda byla tragédie, ale nestalo se to při závodě. Bylo to neštěstí, co se může stát komukoliv, kdo si jde zalyžovat na krátkých lyžích, prostě někoho nebo něco trefíš… Nedomnívám se, že speedskiing vyškrtli z programu kvůli tomu, vliv měly jiné faktory. Ale určitě to naši komunitu poznamenalo a stále je to propírané téma.

Mně přijde důležité pořád zdůrazňovat, že se to stalo

při normálním lyžování a se speedskiingem to nemělo nic společného. Určitě bych nechtěl být v kůži jeho kamarádů včetně tehdy Petra Kakeše, kteří tam potom museli jet. Nic není cennější než lidský život a já doufám, že nic takového nezažiju. Celkově je lyžování prostě nebezpečný sport, ale zase rozhodně bezpečnější aktivita než jízda po D1.

Každopádně je to něco, z čeho se lze poučit, už jen jezdit mimo závodní trať pomalu a obezřetně.

Doneslo se ke mně, že by se něco ohledně speedski mohlo chystat v naší bezprostřední blízkosti, konkrétně na Slovensku. Co tam tedy plánují?

Michal Bekeš má totiž nakoukáno pár skvělých kopců v Tatrách kolem Jasné, které mají potenciál nad 200 km/h. Tuším, že už to konzultuje s vedením TMR, že by nám tam možná vybudovali nějakou hezkou, rychlou sjezdovku. Uvidíme, budeme držet palce a do té doby za Michalem budu jezdit trénovat od sedmi ráno na Lomnické sedlo, kde se dá

létat nad 170 km/h. Je to sice pak docela hardcore s bržděním a je to o mnohem nebezpečnější než jakýkoliv závod Světového poháru nebo mistrovství, ale zase kdo přežije Tatry, tak se nebojí jet do Alp. To je pak už pohoda.

Kdyby vyšla sjezdovka v Nízkých Tatrách, změnil bys svůj home resort z Petřína třeba na Jasnou?

Jsem rodilý Pražák z Podolí s domovským areálem na Petříně.

Ale jelikož přítelkyně Baru je původem z Popradu, kde máme teď možnost pobývat a odkud to mám patnáct, dvacet minut na kopec, tak to je pro mě ideální.

Myslím, že tam letos budu trávit dost času, jak se nám rozrostla rodina. Babičky a dědové ráno pohlídají, já půjdu s Michalem na kopec a v jedenáct, až dorazí turisti, už budu zpět u dětí. Asi toho využiji, co nejvíc to půjde.

Petřín je dobrej, ale na Slovensku mají víc sněhu. A kdyby vyšla sjezdovka v Jasné, postavím si tam klidně stan.

Změnil se tvůj přístup ke speedskiingu s dětmi?

Jojo, jsem novopečený fotřík a mám z toho neskutečnou radost. Teď určitě budu jezdit ještě rychleji, abych byl u dětí dřív. To je můj plán a těším se, až povyrostou, budou lyžovat a pojedou se s námi podívat na závody. Určitě je povedu ke sportu, aby uměly všechno, a pak si samy vyberou.

Na speedski ale mají času dost.

Rád bych, aby se jim na horách líbilo, bavilo je lyžování a snad mi hned neujedou rovně.

Co až za takových dvanáct let najdou na internetu záběry táty, jak jezdil 248,22 km/h?

Já upřímně řečeno doufám, že zažijí, jak jsem jel nad 250 km/h, to je naše magická hranice.

Takže ať si pak klidně v nějakých prehistorických archivech přečtou o 248,22 km/h. Ovšem třeba to o rekordu na autě doufám, že se nikdy nedozvědí a nenechají se někam na střechu přivázat s lyžemi.

Ahoj, svaly zapoj!

Zima je tu.

SJEZDOVÉ LYŽE »The Curv Premium Ti« v setu s vázáním

AKČNÍ CENA SETU

9 990 Kč

Uvedená akční cena ja platná od . . do . . 

38 world cup

text: Michaela Kratochvílová

Vlakem na mistrovství světa v Saalbachu:

jde to!

Vrcholem letošní závodní sezóny lyžařské elity bude mistrovství světa v alpských disciplínách, které se uskuteční od 4. do 16. února 2025 v rakouském Saalbachu. To je pro Čechy hned z několika důvodů skvělá zpráva.

P

ři letošním březnovém finále zde zajela díky jedenáctému místu své sezónní maximum slalomářka Martina Dubovská a na svůj premiérový triumf po přechodu na Kästle tady po peripetiích se zraněním a virovým onemocněním dosáhla Ester Ledecká.

Navíc to bude šampionát, který je doslova za humny.

Pochvala od Ester

Dvojnásobná olympijská vítězka si finále Světového poháru náramně užívala. Poté, co se zbavila vleklých zdravotních potíží, mohla konečně zase předvést své umění naplno a podle vlastních slov se skvěle bavila. Přitom nechybělo moc a v Saalbachu se vůbec nemuselo jet vzhledem k vysokým teplotám letošního jara, které přineslo rychlejší tání než obvykle. Organizátoři nicméně pracovali na trati dnem i nocí, použili tuny soli, aby trať držela a byla bezpečná, což ocenila i česká obojživelnice. „Z léta mám dost natrénováno na vodních lyžích, takže to můžu prodat. Chyběla už jen bójka. Ale ne, pořadatelé trať připravili skvěle.

Nejvíc se mi asi povedla prostřední pasáž.

Byla skoro obřáková, pořád zleva doprava.

Snažila jsem se jet co nejčistěji a hnát to dolů,“ nechala se v březnu po závodě slyšet v rozhovoru pro MF Dnes Ester Ledecká. „Trať je členitá, zajímavá, pořád to na ní poskakuje.

Jsou na ní dva docela velké skoky, po druhém je i dost rychlosti. Má zkrátka všechno, je zábava na ní jezdit,“ dodala.

V super-G to rozbalila skutečně parádně a dojela si pro vítězství, když za sebou nechala o 28 setin vteřiny fenomenální Italku Federicu Brignone a třetí Norku Kajsu Vickhoff Lie. S dojetím pak končila sezónu následující den ve sjezdu. Ten den sice nezapsala pódiové umístění, ale potěšili ji fanoušci, kteří si dobře pamatovali, že má česká specialistka na rychlostní disciplíny narozeniny. Sotva protnula cílovou časomíru, zaznělo z tribun sborové Happy Birthday, až běhal mráz po zádech.

Na Saalbach, konkrétně tedy na svah Zwölferkogel, který se tyčí nad sousedním městečkem Hinterglemm, tak má Ledecká samé příjemné vzpomínky. Trať jí svědčí a je to právě psychická pohoda, která je jedním z hlavních předpokladů, aby sportovec docílil top výkonu. Pokud vše půjde, jak má, Ester Ledecká pojede jen kousek za hranicemi o medaile a její čeští fanoušci mají ideální příležitost být u toho.

Závodní trať se nachází na samém konci údolí Glemmtal, jímž protéká říčka Saalach.

Co přispívá k jeho jedinečné atmosféře pro návštěvníky, může působit komplikace

foto: ÖBB / Harald Eisenberger

39

Závodní tratě Saalbach 2025 Motto mistrovství v Saalbachu 2025 je: „Jedna hora, jedenáct závodů, jeden cíl.“ Kompletní program se tedy odehraje na dvou hlavních tratích vedených z vrcholu Zwölferkogel – Ulli Maier Strecke a Schneekristall Strecke. V dámském sjezdu čeká Ester Ledeckou a její konkurentky hned zkraje hang Startschuss, kdy na konci úseku se sklonem 74 % následuje ostrá levotočivá zatáčka. Dalšími významnými body společnými i pro dámské super-G pak jsou Ulli Maier Sprung a následující Panoramasprung. Oba se nacházejí u mezistanice a právě tady budou závodnice dosahovat nejvyšších rychlostí.

Mužské rychlostní disciplíny lákají na Schneekristallsprung, kde budou lyžaři skákat až 55 metrů a díky sklonu 72 % zde budou dosahovat rychlostí atakujících hranici 140 km/h. Dále na jejich trati pak leží Ochsenritt, jedna z klíčových pasáží i pro obří slalom mužů i žen, kde kompresi střídá v závislosti na stavbě trati terénní vlna či rovnou skok. Zde bude důležité si udržet v rovnější partii rychlost, aby se borci dostali mezi nejlepší. v dopravě, obzvlášť když se na místo sjedou tisíce fanoušků na velkou akci. Po zkušenostech z mistrovství světa v roce 1991 se proto tentokrát pořadatelé rozhodli rozšířit možnosti veřejné dopravy.

Vlakem skoro jako v bavlnce

V zhledem k panujícím podmínkám si získalo přezdívku Slunečné mistrovství.

O vlivnila je Válka v Perském zálivu – fanoušci museli z bezpečnostních důvodů akceptovat některá omezení, co se týče hromadných akcí, o účasti týmu USA se rozhodovalo na poslední chvíli, až když se pro ni vyslovil prezident George Bush.

P ro Rakušany se odehrávalo ve stínu smrti Gernota Reinstadlera z 19. ledna téhož roku při kvalifikaci na sjezd na Lauberhornu.

D omácími hrdiny mistrovství se stali Ulrike Maier, která dokázala v super-G obhájit titul z předcházejícího šampionátu ve Vailu a přidat stříbro v obřím slalomu, a Stephan Eberharter, jenž zde ve svých teprve jedenadvaceti letech zvítězil v super-G i kombinaci.

Z Lince jsem pak pokračovala dál do Salcburku. Z přestupu není třeba mít nejmenší obavy: Pokud zakoupíte jednu jízdenku na celou cestu a spoj na českém území nabere zpoždění, což se mi pochopitelně přesně stalo, platí tato jízdenka i na následující rakouský vlak. Jen je třeba ohlídat, že je spoj provozo-

foto: Christian Woeckinger

foto: Saalbach.com

Generálkou v tomto směru bylo finále minulého ročníku Světového poháru, a tak jsem i já přijala výzvu a na místo jsem se z Prahy vydala vlakem Českých drah a posléze rakouského dopravce ÖBB. Příjemnou změnou byla už samotná cesta jižním směrem z Prahy do Lince. Zanedlouho po průjezdu Českými Budějovicemi se dráha klikatí zalesněnými údolími po obou stranách česko-rakouské hranice, kde tu a tam stojí starý statek nebo mlýn a která jsem okamžitě zařadila na svůj seznam cílů, až se vydám na jih s kolem.

Zajímavosti z Mistrovství světa v Saalbachu v roce 1991

a nyní navíc budou přednostně rezervované pro lyžařské hvězdy a jejich doprovod.

Světová lyžařská elita na dosah ruky

V Saalbachu mají diváci unikátní možnost sledovat závodníky podél závodní trati a řekněte sami – kdy jindy bude lyžařská elita v akci doslova na dosah ruky? Vzhledem k rodinnému charakteru samotného městečka budete s jistotou potkávat sportovce i mimo závody prakticky na každém kroku. Třeba můj den začal tak, že jsme se cestou na snídani i zpět na rohu hotelové chodby téměř srazily s Mikaelou Shiffrin, posléze jsem z balkónu pozorovala Federicu Brignone s Martou Bassino v živém rozhovoru cestou k lanovce a odpoledne jsem v centru u supermarketu

foto: Karin Pasterer

ván ÖBB, na stejné trati jezdí také soukromí dopravci. Vlaky zde jezdí skutečně co chvilku, jelikož jde o páteřní rakouskou trať mezi Vídní a Innsbruckem. Za hodinku a kousek už jsem vystupovala v Salcburku. Odtud po dobu konání světového šampionátu bude možné využít spojení do stanice Maishofen-Saalbach, kde se právě rozšiřuje vlakový terminál, aby byl připravený na nápor lyžařských fanoušků.

Organizátoři potvrdili, že mezi Maishofenem, kde bude možné i zaparkovat, a Saalbachem budou jezdit zdarma pravidelně autobusové spoje do samotného dějiště závodů a zpět. Perfektně to fungovalo už nyní při finále Světového poháru a za sebe doporučuji využít tuto variantu – parkovací kapacity v Saalbachu jsou běžně poměrně omezené

foto: Markus Landauer

40 world cup

potkala rozdováděné norské reprezentantky ve skvělé náladě. Pokud patříte k fanouškům závodního alpského lyžování, rozhodně byste si neměli nechat ujít příležitost vidět hvězdy naživo ve městě nebo při večerním losování čísel.

Chutný masový „klobouk“

Uvařte si polévku se sýrovým knedlíkem Mezi místní speciality rovněž patří sýrové polévky Pinzgauer Kaspressknödelsuppe – která se liší od klasického čirého vývaru s knedlíkem známým z alpských zemí – nebo Pinzgauer Käsesuppe, již si můžete i sami připravit podle jednoduchého receptu. Na čtyři porce budete potřebovat: 5 lžic mouky 5 lžic másla 0,75 l silného vývaru 0,25 l bílého vína 250 g nastrouhaného aromatického sýra kelímek zakysané smetany sůl a pepř na dochucení pažitku na posypání

1.

V hrnci z másla a mouky umíchejte jíšku.

Do ní za pravidelného míchání vlijte studený vývar, posléze přidejte bílé víno a vařte půl hodiny, občas promíchejte.

2.

Ve vařící polévce rozpusťte nastrouhaný sýr, pak přidejte zakysanou smetanu.

Dochuťte solí a pepřem, posypte pažitkou a podávejte.

Postarat se tu umí dobře i o vaše chuťové pohárky. Na typickou večeři na horské chatě se vydejte třeba na Spielberghaus, jenž je od roku 1970 v rukou rodiny Höll. Pokud vám to jméno připadá povědomé, máte pravdu – dcerou současných majitelů Georga a Bine je Valentina Höll, dvojnásobná mistryně světa a vítězka Světového poháru ve sjezdu na horském kole. V jejich útulné chatě si neváhejte předem objednat „Huatt“-Essen – kousky telecího, kuřecího a vepřového masa, které si sami budete tepelně upravovat na stolním grilu zvaném Tatarenhut (tatarský klobouk). Můžete je přitom buď opéci přímo na rozehřátém klobouku, či uvařit, jelikož po jeho okraji je žlábek s horkým zeleninovým vývarem. Dolů se pak můžete svézt po osvětlené sáňkařské dráze.

Michaela Kratochvílová Lyžařská instruktorka a sportovní novinářka se specializací na Světový pohár v alpském lyžování.

Aktuality o lyžařském dění píše také na síti X jako @MisaKrat pod #SPsMisou.

FOTO: GEPA

42 WORLD CUP

MEZINÁRODNÍ LYŽAŘSKÁ FEDERACE ZAKÁZALA ÚČAST LYŽAŘSKÝM INSTRUKTORŮM, JELIKOŽ JE POVAŽOVALA ZA PROFESIONÁLY. TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

GARMISCHPARTENKIRCHEN KANDAHAR: MEZI KRÁLOVSTVÍM NEBESKÝM A PEKLEM

Na startu stojí závodník s hlavou v oblacích ve stínu majestátní nejvyšší německé hory Zugspitze a při samotné jízdě se pak řítí dolů ďábelskou rychlostí s pulzujícím adrenalinem v žilách. Snad právě i na to mysleli stavitelé trati, když zvažovali pojmenování pro některé z klíčových pasáží sjezdu, jenž nese slavné jméno Kandahar. Pojďte si projet trať dalšího ze sjezdových klasiků, který v sezóně 2024 oslavil sedmdesátileté jubileum.

V

Garmisch-Partenkirchenu se lyžovalo už dříve, ale sjezdovka dnes zvaná Kandahar vznikla kvůli olympijským hrám v roce 1936. Pořadatelé totiž tehdy usoudili, že stávající pisty nejsou pro akci, která se měla stát výkladní skříní nacistického režimu, dostatečně strmé. Navíc samo alpské lyžování mělo mít právě zde svou olympijskou premiéru a toužilo si získat srdce fanoušků.

Na Kreuzecku s dojezdem v městské části Garmisch se proto objevily hned dvě nové sjezdovky pojmenované podle svých projektantů původně Krembs-Strecke (odpovídající dnešní variantě Kandaharu, jež se jmenuje Kandahar) a Neuner-Strecke (dnešní Olympia).

Zimní hry v atmosféře nastupujícího nacismu se neobešly bez řady kontroverzí.

Když pomineme politickou situaci, která

se nabízí hned na prvním místě, šlo o skutečnost, že Mezinárodní lyžařská federace zakázala účast lyžařským instruktorům, jelikož je považovala za profesionály. Olympiádu tak bojkotovali rozzlobení švýcarští i rakouští lyžaři, z nichž ovšem někteří využili šanci závodit za Německo.

V roce 1954 do Garmische poprvé zavítal sjezd pod hlavičkou slavných Arlberg-Kandahar-Rennen, nejprestižnějších závodů té doby kromě olympijských her a šampionátů.

Když v šedesátých letech vznikl Světový pohár, sjezd v Ga-Pa do něj byl záhy v roce 1970 integrován. Zdejší sjezdovky využívají k rychlostním disciplínám a obřímu slalomu muži i ženy, slalom se pak jezdí na Gudibergu s dojezdem na olympijském stadionu v městské části Partenkirchenu.

43 Sjezdovky v Garmisch-Partenkirchenu se vzájemně proplétají a v případě nedostatku sněhu se lze přiklonit k jedné či druhé variantě, v zásadě ovšem najdeme cestou do údolí směrem odshora dolů tyto důležité pasáže.

START SJEZD ŽENY 1 490 m

START SJEZD MUŽI 1 690 m KREUZJOCH

TRÖGLHANG SCHUSSANGER START SUPER-G ŽENY 1 308 m

HIMMELREICH Tröglhang. Sem se muži vřítí v plném tempu, ženy odsud z výšky 1 490 metrů startují do svého sjezdu. Do přestavby, kterou prošly sjezdovky v roce 2008, zde bylo také nejprudší místo mužského sjezdu, v současnosti se tu trasy mužského a ženského závodu zpravidla dělí.

EISHANG

Kreuzjoch. Zde ve výšce 1 690 m n. m. startují muži svůj sjezd, a než dorazí do následného esíčka Seele (německy Duše), zrychlí z nuly na sto kilometrů v hodině.

SEILBAHNSPRUNG HÖLLE

FIS-SCHNEISE

TAUBERSCHUSS CÍL / 770 m

Přes dlouhou zatáčku Olympiakurve a skok Panoramasprung vjedou od roku 2009 muži do pasáže Stegerwald, až sjezdovka v úseku Bödele opět vyústí do původní trati. Tam na ně čeká příkrý Eishang, kde se nachází start obřáku a kde naberou opět pořádnou rychlost, což je následně na skoku Seilbahnsprung vynese do vzdálenosti až šedesát metrů. Vzápětí pista uhýbá po nové trase doprava, sjezdaři absolvují až čtyřicetimetrový Kramersprung a v části Padöls po dlouhé levotočivé zatáčce kolem lanovky vyústí do klouzavé pasáže Auf der Mauer. A už jsou závodníci vidět v cíli, to když vjedou do úseku Freier Fall (Volný pád) – název napoví, že je se sklonem 92 % od roku 2009 nejprudší ve Světovém poháru. A už se opět pista spojí s dámskou verzí.

Ženy jedou od svého startu na Tröglhangu po staré trati – po Schußangeru s jeho dvěma technickými zatáčkami je tak čeká skok do části nazvané Himmelreich (Království nebeské), kde je také start jejich super-G. Posléze absolvují náročný traverz Waldeck, který je pro dámy nejprudším místem trati. Tamtéž je start jejich obřího slalomu a další inovace od roku 2009: Sjezdařky objedou přes Ramwiesen pasáž Eishang, aby se přes Höllentor (Brána do pekel) vrátily zpět na původní Kandahar v hangu zvaném Hölle (Peklo). Následuje další traverz FIS-Schneise, kde v roce 1994 tragicky zahynula rakouská sjezdařka Ulrike Maier, aby se dámská varianta napojila na pánskou a společně si dali lyžaři Tauberschuss s dvacetimetrovým skokem do cíle.

JE TO KLASIK, PŘI NĚMŽ SE PULZ ROZJEDE NAPLNO. JE TO NEUVĚŘITELNĚ HUSTÁ SJEZDOVKA, KTERÁ JE ZÁROVEŇ TAK STRAŠNĚ ZÁBAVNÁ!

Aleksander Aamodt Kilde

FANOUŠCI V GARMISCH-PARTENKIRCHENU MÁTE TU OPRAVDU COOL TERÉNY, ABY SE TU MOHL ODJET PERFEKTNÍ VÁS DOSLOVA TLAČÍ DOLŮ Z KOPCE – SJEZD I SUPER-G. OD STARTU AŽ PO FINIŠ.

Josef Ferstl

Nicole Schmidhofer

Jak je to s tím Kandaharem?

Není Kandahar náhodou spíš v Rakousku v St. Antonu am Arlberg? Ale ovšem. Stejně jako jej najdeme například v italském Sestriere, francouzském Chamonix nebo ve švýcarských Crans Montaně nebo Mürrenu.

Za záhadou, proč se tolik slavných sjezdovek jmenuje zrovna podle s půl milionem obyvatel třetího největšího afghánského města, se musíme vrátit v čase.

MILUJI TO VŽDY, KDYŽ ZÁVODÍME TADY, A JÁ VIDÍM VŠECHNY TY FANOUŠKY A DOBROVOLNÍKY, KTEŘÍ UMĚJÍ OCENIT VŠE, O ČEM NÁŠ SPORT JE. JE TO SPECIÁLNÍ UDÁLOST A MNĚ JE CTÍ A POTĚŠENÍM, KDYŽ TU MŮŽU JET. Maxence Muzaton

PROJÍT PEKLEM TADY DOOPRAVDY ZNAMENÁ PROJÍT PEKLEM. TA PASÁŽ JE TMAVÁ A MÁTE TAM ŠÍLENOU RYCHLOST. SJEZDOVKA POD NOHAMA JE TAK NEROVNÁ, ŽE DOSTÁVÁTE DO LYŽÍ JEDEN ÚDER ZA DRUHÝM.

V roce 1832 se v indickém Kánpuru narodil Frederick Sleigh Roberts, který si ve stopách svého otce, brigádního generála sira Abrahama Robertse, zvolil spojit svůj život s armádou. A nutno říct, že se mu dařilo. Výraznou roli hrál ve druhé anglo-afghánské válce. Tehdy byl po nepokojích, které stály život sira Louise Cavagnariho a jeho doprovod, donucen abdikovat emír Jaqúb Chán ve prospěch svého bratrance Abdura Rahmana Chána. S tím nesouhlasil bratr prvního jmenovaného Ajúb Chán, povstal na jeho podporu, přičemž jeho vojska zahnala v bitvě u Maiwandu britské vojáky na útěk a posléze je obklíčila.

Těm se z Kábulu vydal na pomoc generálmajor a komtur Roberts, který za 22 dní v srpnu 1880 překonal se svými deseti tisíci muži 504 kilometrů z Kábulu do Kandaháru, obklíčené jednotky dokázal osvobodit, spolu s nimi pak definitivně povstání rozprášil a znovu dosadil emíra Abdur Rahmana Chána. Vzhledem ke svým vojenským úspěchům si tak vysloužil nejen metály a povýšení, ale také dědičný titul prvního hraběte z Kandaháru.

Po návratu do vlasti rozvíjel svůj zájem o lyžování, roku 1903 se pak stal viceprezidentem Public Schools Alpine Sports Clubu. O osm let později se 11. ledna 1911 rozhodla uspořádat skupina Angličanů v Crans Montaně první závody ve sjezdu. Poháru, jenž se od té doby stal putovním, propůjčil své jméno právě hrabě a polní maršálek i samotnou trofej věnoval – tak spatřil světlo světa Roberts of Kandahar Challenge Cup. V roce 1924 se pak opět angličtí lyžaři – tentokrát ve švýcarském Mürrenu – rozhodli založit ski klub s opravdu silným názvem. A tak vznikl Kandahar Ski Club, ve znaku s ikonickým „K“ – dodnes nejslavnější svého druhu na světě. Členové pak začali organizovat sjezdové závody Arlberg-Kandahar Rennen, které se kromě svého původního dějiště v St. Antonu am Arlberg posléze konaly také v Mürrenu (od 1931), Chamonix (1948), Sestriere (1951) a Garmisch-Partenkirchenu (1954). A bylo i jejich přičiněním, že nakonec vzala Mezinárodní lyžařská federace alpské disciplíny pod svá křídla, ale o tom zase třeba jindy…

Benjamin Thomsen Fakta a zajímavosti o Kandaharu K andahar má dvě propletené varianty (Kandahar a Olympia), mužská též Kandahar 2 a ženská Kandahar 1. Nic ovšem není pevně dáno, záleží vždy na sněhových podmínkách. užský sjezd startuje ve výšce M 1 690 m n. m., měří 3 330 metrů a má převýšení 920 metrů, ženský sjezd startuje ve výšce 1 490 m n. m., měří 2 920 metrů a má převýšení 720 metrů, cíl je vždy ve výšce 770 m n. m.

P ráce na závodních tratích začínají už v září a pokračují kontinuálně, závodní sjezdovky se začnou finalizovat dva až tři týdny před akcí.

Na organizaci se každoročně podílí až pět stovek dobrovolníků.

Jen osmkrát se zde z vítězství ve Světovém poháru radovali němečtí závodníci – Mirl Buchner (1954 slalom a sjezd), Maria Epple (1978 obří slalom na mistrovství světa), Markus Wasmeier (1987 super-G a 1992 sjezd), Maria Höfl-Riesch (2010 sjezd), Thomas Dreßen (2020 sjezd) a Viktoria Rebensburg (2020 sjezd).

Svou bohatou kariéru se na tomto legendárním místě rozhodla uzavřít řada slavných závodníků – loučili se tu Peter Fill z Jižního Tyrolska, Marco Büchel z Lichtenštejnska nebo Němci Thomas Dreßen a Josef Ferstl.

FOTO: SKIWELTCUP-GARMISCH.COM

44 WORLD CUP

advertorial 45

Areál

Monínec: start zimní sezóny 17. listopadu s novinkami pro lyžaře i snowboardisty

Lyžařský areál Monínec letos zahajuje zimní sezónu už 17. listopadu denním lyžováním na horní části Hlavní sjezdovky, a to díky moderní technologii Snowfactory, která garantuje dostatek sněhu i při vyšších teplotách. Milovníci zimních sportů se tak mohou těšit na stabilní podmínky od prvních dnů. Kromě skvělého sněhu přináší letošní sezóna i nový Burton Snow Park, který se otevře o den dříve s úvodním závodem série Burton Young Punks, kde soutěžící zabojují o titul mistra republiky ve snowboardingu.

S

nowpark, vybavený grind boxy, raily, menším skokem a corner jumpem, bude přístupný veřejnosti na denní i večerní lyžování až do konce listopadu. Pravidelnou údržbu parku zajistí profesionální tým shaperů ze Snowsupport a pro nadšence budou připraveny i menší freestyle závody a jamy, které areál plánuje v průběhu sezóny.

Návštěvníci, kteří si zakoupí skipasy předem přes věrnostní

program Gopass, mohou využít nižší cenu a ušetřit tak na skipasech. Online nákup zároveň poskytuje možnost rychlého vstupu na sjezdovky, jelikož držitelé Gopass karet mohou přímo zamířit na svah, zatímco noví zákazníci si mohou své skipasy vyzvednout pohodlně v Ticket Point automatu přímo v areálu. Program navíc přináší body za každou návštěvu, které lze uplatnit na slevy nebo speciální produkty.

46 české lyžování

Do cíle v parku Mrázovka míří Václav Liška, bramborový ve II. třídě

V sezóně 1929 se v Praze závodilo klasicky Zpravidla se členstvo pražských lyžeckých spolků ubíralo do podhůří Šumavy, Krkonoš, na Vysočinu, řítíce se vlaky do krajin lyžařským závodům zaslíbených. Tentokrát, okouzleni prosněženými ulicemi Prahy, načichli vnuknutím náramným: uspořádat závody na skijích v Praze.

S

myšlenkou na závody pořádané 10. února 1929, posléze ještě 23. a 24. února, přišli přátelé lyžaři Láďa Franc (LKVS Praha) a Hynek Kott (ČSK Praha).

Do akce vtáhli bratry ze Žižkova a Karlína a nastal frmol. Pod

Vítkovem se pasovaly a stloukaly nájezdová věž, stůl a schody skokanského můstku. Nájezdovka byla vyzdvižena pod letním cvičištěm žižkovských sokolů, stůl, dopad a dojezd na prudkém svahu nad Severní dráhou. V sobotu se

text: ALEš SUK FOTO: Archiv Autora

trénovalo s vyhlídkami na skoky až 30metrové. Očekávanou délku skoků zhatil nedělní sibiřský mráz – sníh byl kvůli němu tupý a pomalý. Nejdelší skok předvedl olympionik z Chamonix Štěpán Hevák: 21 m.

Pro úplnost – nejen skokanské závody v centru Prahy, nýbrž i klání běžecké, konané v sobotu, nalákaly do pražských ulic houfy zvědavců. Protektorem soutěží se stal primátor dr. Baxa, popřál všem 121 jezdcům úspěch a ocenil nadání, ba zápal pražské obce lyžařské.

S náturou šampióna se prořítil cílem 18km distance (2 kola 9 km) Vláďa Novák, který deklasoval soupeře – druhého Kavana o 5, třetího Ing. Bártů o 14 minut! Starší pány vyhrál Emerich Rath, lyžař nenasytný pohybem.

Soutěž dam, kterých se sešel tucet, měla vítězku na trati 9 km B. Marklovou LZK Praha, druhou pak byla V. Jelínková ze Slavie, bronz patřil Z. Chalupové LKVS. Dorostenci pelášili po pětikilometrové trase a rozdíly v cíli byly miniaturní. Vítězný Paul ČSPS absolvoval pětku za 36.14 min.

47

Parta dvou desítek pořadatelů po vydařených přeborech Prahy

Žižkov, Jinonice a Mrázovka Tratě byly položeny šťastně a dobře v okolí Jinonic a o 2 týdny později na Mrázovce a nabídly řadu rozmanitých terénních profilů. To už však bohužel bylo klima vlahé, teplé, sníh vlhký, tudíž překvapil mnohé závodníky.

Trochu až moc se řešila otázka lyžařského mazání, rozhodující celý závod. Nově nabyté zkušenosti o možnostech pořádat závody ve skoku na lyžích v Praze vyvolaly úvahy na svazové úrovni o zřízení definitivního můstku pro trénink v nejbližším okolí pražském.

Samotný divácky přitažlivý skok přivítal na můstku 30 závodících. 2 týdny po úvodním podniku a vítězství H. Kotta ČSK, 17,5, 18, 18,5 m, dělícího se o první místo s Kavanem ČSK, bylo vyrovnané, třetím byl vyhlášen Zima z Českého ski klubu.

Iniciátor 1. skokanského zápolení Franc z Lyžařského klubu vyso-

Skákal i nezmar Emerich Rath, vědom si stylových nedostatků, kdy po odrazu široce roznožoval.

Podlehl tehdy radě svazového trenéra a na nájezdu si stáhl nad kotníky končetiny gumovým řemenem. Šestačtyřicetiletý Rath s dravou, živočišnou silou ale řemen hned za stolem můstku přetrhnul a svým vlastně V stylem přeplachtil 15 metrů. koškolského sportu byl sedmý.

O místo za ním je ve výsledcích Otto Bauše, výrobce excelentních vosků R, jenž své výrobky – kolekce čítala 12 kousků – produkoval ještě v roce 1962!

Krátký dojezd, zakončený náspem, vyžadoval dobrou techniku jízdy. Praskaly lyže, jedna skokačka se poroučela, po pádu

z ní zbyly 3 kusy. Též jeden z odvážlivců při tuhém doskoku, byl to V. Franc, přejel násep a padal.

Zastavil se až pod železniční tratí.

Závody ve skoku 24. 2., opět na Žižkově, přály Karlu Ortsugovi LKVS, druhý byl V. Franc, třetí Ruda Kavan. Skákal i nezmar Emerich Rath, vědom si stylových nedostatků, kdy po odrazu

široce roznožoval. Podlehl tehdy radě svazového trenéra a na nájezdu si stáhl nad kotníky končetiny gumovým řemenem. Šestačtyřicetiletý Rath s dravou, živočišnou silou ale řemen hned za stolem můstku přetrhnul a svým vlastně V stylem přeplachtil 15 metrů.

foto: Svaz lyžařů ČR/Zoom Agence

48 české lyžování světový pohár

text: michal Hladký

Čeští alpští lyžaři na prahu nové sezóny.

Vrcholem bude MS v Saalbachu

Je odstartováno! 58. ročník Světového poháru v alpských lyžařských disciplínách zahájily obří slalomy v tradiční destinaci – rakouském Söldenu. Naplno se fantastický kolotoč rychlíků na dvou prkýnkách rozjede v nadcházejících týdnech a vyvrcholí světovým šampionátem v Saalbachu. A po Adrianě Jelínkové, která už má premiéru v novém ročníku za sebou, se budou dostávat na řadu postupně i další čeští reprezentanti. ztratila v cíli 69 setin. „Nebyl to výkon, který jsem chtěla ukázat.

Start nebyl tak hrozný, ale pak jsem jela dost špatně v prudké pasáži. Tím pádem jsem ztratila spoustu času a rychlosti do závěrečné placky. Zkrátka to nebylo ono,“ smutnila.

Nicméně moc dobře ví, že rozhodně není třeba propadat skepsi, sezóna je na samém

začátku a v létě Jelínková nic nezanedbala. „Příprava byla dobrá, lyžovala jsem do června, přes léto jsem pak spíše trénovala kondičku. A taky jsem si užívala léta, hodně jsem surfovala,“ vrátila se Adriana Jelínková k přípravnému období. Zpátky na lyže se vrátila až na podzim. „Na lyžích jsme začali trénovat v září, i když se sněhem to nebylo ideální. Byli jsme na Hintertuxu a Stelviu.

Mám také k dispozici nové lyže a nový materiál,“ přiblížila česká závodnice.

Příští zastávka – Levi

foto: Archiv Adriany Jelínkové

Č

eskou premiéru v sezóně 2024/2025 obstarala Adriana Jelínková. Brněnská rodačka, která dlouhá léta reprezentovala nizozemské barvy, se představila v rakouském Söldenu, kde na světovou elitu čekal tradiční první podnik s kláním v obřím slalomu.

Jelínková opouštěla Alpy zklamaná. V prvním kole obsadila 46. příčku, na postupovou třicítku

V polovině listopadu už se premiérového startu v sezóně 2024/2025 dočká také reprezentační parťačka Jelínkové Martina Dubovská. Další zastávkou v kolotoči seriálu Světového poháru totiž bude slalomový podnik ve finském Levi. A česká jednička technických lyžařských disciplín už se nemůže dočkat. „Závody vyhlížím celé léto, závodit bych mohla klidně celý rok,“ uvedla se smíchem česká slalomářská jednička. „Příprava nebyla úplně jednoduchá. Ale odtrénovali jsme to, co jsme chtěli. Podmínky byly skvělé, ať už na ledovcích nebo v hale. Fyzicky bych měla

být připravena dobře,“ nechala se slyšet Dubovská, kterou od léta staronově trénuje Andrej Prevuzňák.

Pod jeho vedením slavila česká reprezentantka největší úspěchy své kariéry. I proto věří, že by mohla potvrdit svou příslušnost v užší světové špičce a třeba si i splnit velký sen, kterým je umístění na stupních vítězek. „Základem je ale to, abych byla zdravá a dokázala jít do jízd naplno. Když předvedu dvě skvělé jízdy v závodě, tak budu spokojená,“ pravila. „Ráda bych byla konečně na pódiu, ale to se musí všechno sejít.

Budu dělat, co můžu, a uvidíme, jaké budou výsledky,“ řekla s tím, že v nadcházející sezóně bude kromě lyží Kästle nově využívat také boty stejné značky.

Ledecká zaútočí na křišťálový glóbus, Nová na premiérové body

Lídryní českého lyžování v rychlostních disciplínách bude pochopitelně Ester Ledecká.

Olympijská vítězka završila minulou sezónu ve velkém stylu, když ovládla finále Světového poháru v rakouském Saalbachu. „Odtud jsme jeli rovnou na dva týdny na snowboard, pak jsme se zase vrátili na lyže až do června. A pak

49

foto: Svaz lyžařů ČR/Zoom Agence

rovnou na vodu,“ upozornila, že v rámci začátku letní přípravy odjela do Řecka, kde se ale místo relaxu na pláži tradičně věnovala nabírání kondice, vodním lyžím a windsurfingu.

Také v další zimní sezóně

by Ledecká, která finalizovala přípravu v Chile, chtěla kombinovat závodění v alpském lyžování a snowboardingu. Zúčastnit se chce obou světových šampionátů a absolvovat i několik závodů Světového poháru na snowboardu, byť v rámci seriálu budou mít prioritu lyže. „Snowboardová sezóna začíná trochu dřív. Jsou tam dva závody v Číně (na přelomu listopadu a prosince), které se chystáme odjet. Bude to trochu harakiri, protože poletíme z Evropy do Číny a odtamtud rovnou do Beaver Creeku v Americe, kde jsou závody na lyžích. Jet lag bude opravdu přísný,“ zamyslela se Ledecká. „Ale nebojíme se toho a postavíme se tomu čelem. Doufejme, že to všichni přežijeme a nebudeme na závodech usínat,“ smála se.

Jak Ledecká zmínila, v této sezóně by ráda závodila na obou hlavních vrcholech svých disci-

plín, tedy na mistrovství světa v alpském lyžování i snowboardingu. Šampionáty se nepřekrývají, jediným problémem může být, že mistrovství světa ve snowboardingu se překrývá s finále Světového poháru v alpském lyžování. A jelikož Ledecká by ráda usilovala o některý z křišťálových glóbů, může to představovat určitou komplikaci. „Šampionáty se nekryjí vzájemně, což je úžasné. Pokud půjde vše tak, jak má, tak v plánu jsou oba dva,“ podotkla Ledecká, která ovšem přiznává, že kdyby měla bojovat o křišťálový globus při finále Světového poháru, měla by z toho poměrně těžkou hlavu. „Bylo by to těžké rozhodování, ale to je ještě dost daleko.

Nejlepší by bylo, kdybych jezdila tak strašně dobře, že bych si to pojistila už dřív a pak bych jela na snowboardové závody,“ vtipkovala.

Druhým českým želízkem v ohni na poli rychlostních disciplín žen bude v nadcházející sezóně Tereza Nová. Ta stejně jako Ledecká velkou část přípravy strávila na jihu Ameriky. „Od druhé poloviny srpna jsem byla

v Chile, kde jsme trénovali hlavně rychlostní disciplíny. Myslím, že bez tohoto kempu by se moje příprava neobešla,“ přiznala.

A představila své cíle v blížící se zimě. „Přála bych si, abych skončila do desátého místa v Evropském poháru a vyjela si nějaký ten premiérový bodík ve svěťáku. Na start se těším. První závody budou nervózní jako vždy, ale doufám, že se to následně zlomí a sezóna bude úspěšná,“ věří šestadvacetiletá lyžařka, jíž se povedlo v létě šestkrát stanout na stupních vítězů Jihoamerického poháru.

Zabystřan od léta spolupracuje s německým týmem, sezónu odstartuje v USA

Jediným pravidelným mužským účastníkem Světového poháru bude v nadcházejícím ročníku specialista na rychlostní disciplíny Jan Zabystřan. Pro toho se vedení úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR podařilo vyjednat celosezónní spolupráci s německým týmem, se kterým se Zabystřan připravoval také během léta v Chile. „Pro Zabyho je to příležitost rozvinout své lyžařské umění s pomocí jednoho z nejsilnějších světových týmů.

Z každého kroku tohoto týmu je cítit profesionalita a soustředění na podání maximálního výkonu,“ uvedl Jan Fiedler, sportovní ředitel úseku alpských disciplín SLČR. Ve startovní listině některého ze závodů Světového poháru, a především pak mistrovství světa může oko českého fanouška možná zarazit, ale v každém případě potěšit jméno absolutní tuzemské lyžařské legendy –

Kryštofa Krýzla. Osmatřicetiletý harcovník se stejně jako Zabystřan vydal cestou přeshraniční synergie a od léta trénuje juniorský reprezentační tým Německa.

A navzdory tomu, že už je více trenérem než závodníkem, by rád v nadcházející sezóně ještě sám aktivně poměřil síly s tou nejužší světovou špičkou.

V Saalbachu o medaile i v nové disciplíně

Několikrát zmiňované mistrovství světa v Saalbachu bude jednoznačným vrcholem nastávající zimy. O medaile a tituly světových šampionů se v rakouském středisku pojede od 4. do 16. února příštího roku. Zajímavou novinku slibuje zařazení týmové kombinace na program mistrovství světa.

Nový formát závodu se skládá ze sjezdu a jednoho kola slalomu, startuje v něm jako tým předem určená dvojice závodníků, kdy každý jede svou disciplínu. Tam bude česká výprava pomýšlet na zajímavý výsledek, což ostatně netají sportovní ředitel Jan Fiedler. „Myslím si, že pokud dokážeme nasadit nejsilnější závodnice, to znamená v ženské části Ester a Martinu, můžeme pomýšlet na vysoké příčky,“ řekl.

A jeho slova nakonec potvrzuje i slalomářka Dubovská. „Moc se na to těším, určitě to bude i divácky atraktivní. Na medaile je nějaká šance vždy,“ uvedla s vírou, že štěstěna tentokrát bude stát na její straně. „Na světovém šampionátu mi to doposud nikdy nesedlo. Buď jsem byla nemocná, nebo mi závod vůbec nevyšel.

Tak snad se to v Saalbachu zlomí,“ vyhlíží Dubovská.

Program MS v Saalbachu: 4. února: Týmový paralelní závod 6. února: Super G žen 7. února: Super G mužů 8. února: Sjezd žen 9. února: Sjezd mužů 11. února: Týmová kombinace ženy

12. února: Týmová kombinace muži 13. února: Obří slalom ženy 14. února: Obří slalom muži 15. února: Slalom ženy 16. února: slalom muži

49

foto: GEPA/Atomic

50 české lyžování světový pohár

V přípravě mi to jezdilo rychle

Jan Zabystřan nově trénuje s Němci V létě udělal výrazný krok, od kterého si slibuje velký progres a proniknutí do té nejužší světové špičky.

Tuzemská mužská reprezentační jednička v rychlostních disciplínách Jan Zabystřan se na trénink připojil k jednomu z největších a nejlepších výběrů světa – Německu.

J

ak se vám spolupráce s německým národním týmem zatím pozdává? Co už jste společně stihli?

Hodnotím to zatím jednoznačně pozitivně. S německým týmem už jsem absolvoval soustředění v La Parvě v Chile a také další kempy v Evropě. V přípravě se mi zatím jezdilo dobře a rychle.

Měl bych s Němci odjet celou nadcházející závodní sezónu Světového poháru.

V čem vidíte největší rozdíl?

Poprvé budu mít ve svěťáku nějaké větší zázemí. A to i s trenéry, fyzioterapeuty i lékaři. Už jen být s těmi kluky v jednom týmu je pro mě skvělé. Vloni jsem sezónu odjezdil sám, sehnat na podzim a v zimě možnost pro trénink bylo složité. Fungují flexibilně, rozhodují se podle počasí. To u nás nešlo, vše muselo být předem domluvené. Je to velká změna k lepšímu.

Evropský týden lyžování ve Špindlu nabídne světovou podívanou Po 23 letech se vrátí do Špindlerova Mlýna závody Evropského poháru žen ve slalomu, který se uskuteční ve dnech 3. a 4. února 2025. Kromě špičkových nejen evropských závodnic se představí i nejlepší české slalomářky, zároveň bude podnik velkou příležitostí pro mladé naděje nasbírat cenné zkušenosti. Součástí Evropského týdne lyžování ve Špindlu bude i charitativní závod, závod pro diváky a partnery závodů. Týden zakončí FIS závody mužů a žen ve slalomu. Česká reprezentace do centra tuzemských zimních sportů vyšle svou nejsilnější sestavu.

Kromě velezkušené dvojice Martina Dubovská, Adriana Jelínková se divákům představí i další naděje, jmenovitě například Elese

Sommerová, Klára Gašparíková, Nicole Zemanová, Celine Sommerová či Linda Trejbalová.

Právě pro Dubovskou bude Evropský pohár ve Špindlu obzvlášť speciální, vždyť reprezentuje tamní Ski klub. „Na závod se moc těším, hlavně na atmosféru. Vždy je fajn si zalyžovat na domácím svahu, a tak doufám, že fanouškům přichystáme nějaký hezký výsledek,“ vyhlíží únorová klání třinecká rodačka.

Program Evropského týdne lyžování ve Špindlu 2025: 3. a 4. února: Evropský pohár ve slalomu žen 3. února: Charitativní závod 5. února: Závod pro veřejnost 6. a 7. února: FIS slalom mužů a žen

Jak jste spokojený s přípravou?

Na co jste se v létě zaměřili?

Letní příprava se povedla podle plánu, snažil jsem se poučit z minulých let, vychytat nějaké věci a myslím, že, i podle stávajícího pocitu na lyžích, se to povedlo nad očekávání. Pár drobných zranění, například vykloubené rameno, sice bylo, ale celá příprava proběhla bez výrazných výpadků z tréninku.

A i díky tomu byla kvalitní.

Kdy se poprvé letos představíte fanouškům ve Světovém poháru?

Začneme v americkém Beaver Creeku, kam se moc těším. Vloni nám závody zrušili, nicméně tamní svah a sníh se mi dost líbil. Následují italská Val Gardena a další zastávky Světového poháru.

Jaké si dáváte do zimy cíle? Úplně konkrétní cíle si nedávám, chci to brát ze dne na den a snažit se každý závod a trénink jet co nejlíp a nejrychleji, jak můžu.

Samozřejmě bych se ale chtěl každý svěťák udržet v Top 30 a postupně se zapracovávat k nižším číslům. Na mistrovství světa bych chtěl být do Top 15.

Šampionát bude hostit rakouský Saalbach. Máte s dějištěm nějaké zkušenosti?

Myslím, že by mi Saalbach mohl kopcem sedět. Mám na něj i z předžákovských let, kdy se tu jezdila část Fila sprintu, pěkné vzpomínky. Nově bude v programu i týmová kombinace, tak snad složíme dvojici a pokusíme se zabojovat o slušný výsledek.

Reprezentační tým A+B alpských lyžařů 2024/2025 Reprezentační družstvo A – muži Zabystřan Jan, 1998, LK Chomutov Reprezentační družstvo B – muži Koula Jan, 2000, TJ Lok. Trutnov Kubeš David, 2002, TJ Tesla Pardubice Skořepa Jan, 1996, LK VS Praha Reprezentační družstvo A – ženy Dubovská Martina, 1992, Ski klub Špindl Jelínková Adriana, 1995 Ledecká Ester, 1995, TJ Dukla Liberec Nová Tereza, 1998, SC Černý Reprezentační družstvo B – ženy Labaštová Alena, 2002, Racing team Záhrobský Semeráková Hana, 2004, TJ Slovan Pec pod Sněžkou

1. mistrovství světa v lyŽování v Janských Lázních

OSLAVY 100. VÝROČÍ leden–únor 2025

HISTORICKÁ VÝSTAVA V SOKOLOVNĚ—ZÁVOD ZÁVOD PO STOPÁCH PŮVODNÍHO 18 KM ZÁVODU—RETRO RETRO PLES 1925 V KOLONÁDĚ— SETKÁNÍ LYŽAŘSKÝCH PAMĚTNÍKŮ— VEČERNÍ LYŽAŘSKÉ ZÁVODY PRO VEŘEJNOST— VEŘEJNOST AUTORSKÉ OCHOTNICKÉ DIVADLO—VEČERNÍ FILMY—PŘEDNÁŠKY KARNEVAL NA STARÝCH LYŽÍCH—KONCERTY—FILMY—PŘEDNÁŠKY

WWW.FIS1925.COM

foto: US Army

52 story NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

87. horský pěší prapor, Fort Lewis, 1942: Nic podobného předtím v celé historii americké armády neexistovalo, uvádí se v oficiální armádní historii Desáté horské divize text: Tom Řepík

Vznik Desáté horské Týden po útoku na Pearl Harbor začali horalové ve vojenské službě John Woodward a Paul Lafferty učit armádní rekruty lyžovat na washingtonské sopce Mount Rainier. Zbytek je slavnou historií.

V

roce 1940 členové Národní lyžařské patroly (NSP) – obdoby naší Horské služby – nedlouho po jejím založení (1938) lobbovali u americké armády, aby zřídila jednotku pro horský zimní boj, budoucí legendární Desátou horskou divizi.

Mnozí členové armádního velení byli skeptičtí, ale když koncem léta zuřila bitva o Británii, náčelník generálního štábu generál George Marshall se nechal přesvědčit a nařídil cvičení v několika armádních horských oblastech. V listopadu 1940 byl poručík John Woodward, předválečný kapitán lyžařského týmu Washingtonské univerzity, přijat jako armádní instruktor lyžování a horolezectví. Byl přidělen ke

stávající jednotce pěšího pluku ve Fort Lewis ve Washingtonu, a připojil se ke kapitánu Paulu Lafferymu, zkušenému horolezci.

Většina mužů v jednotce neměla žádné zkušenosti s lyžováním ani se zálesáctvím.

Druhá jednotka 25 dobrovolníků v sousedství Fort Lewis však byla složena z amerických civilních lyžařů. Trénovali v Ashfordu, kousek od národního parku Mount Rainier, a každý týden dojížděli jeden den na Rainier, kde se učili válčit na sněhu podle metod, které používali finští lyžařští vojáci v nedávné úspěšné Zimní válce proti Sovětskému svazu.

První dobrovolníci

V prosinci 1940 Lafferty a Woodward odvezli 18 dobrovolníků na Mount Rainier, kde se ubytovali v chatkách poskytnutých Správou národního parku. Muži se šest týdnů učili lyžařským a horolezeckým dovednostem a bojové taktice. Testovali vybavení a školili se jako lyžařští instruktoři. V únoru 1941 bylo ve Fort Lewis k dispozici 3 000 stanů pro dočasné tábory a 3 000 kamen, která denně spálila 500 tun dřeva.

Ten měsíc Lafferty a Woodward vedli oddíl na jeho poslední výcvikový manévr, drsný sedmidenní pochod po hřebeni Kaskádového pohoří. Každý muž nesl pušku a dvacetikilový batoh s vybavením a přídělem potravin.

Hlídka se snažila vyhnout odhalení letadlem, které záměrně kontrolovalo jejich pohyb.

Protože se v horách oteplilo a vzápětí zamrzlo, ze sněhu se vytvořila silná ledová krusta, do které se lyže mužů neměly šanci zakousnout. Kvůli prototypům lyží, které byly příliš tuhé na to, aby ve sněhu plavaly, se Lafferty při nošení 35kilové zátěže zranil a musel túru opustit. Vedením byl pověřen Woodward. Navigace byla obtížná a značky byly často zasypané. Muži měli hrubé topografické mapy, přesto bylo velmi snadné zabloudit na odbočný hřeben. Před letadlem se ukrývali v zalesněném terénu. Kvůli nadmořské výšce trvalo věčnost uvařit nějaké jídlo, tak jedli vejce a šunku v prášku a další sušené potraviny.

V roce 1941 se potřeba většího počtu horských jednotek stala armádní prioritou. V dubnu 1941 napadla německá vojska Jugoslávii. 5. srpna 1941 se v poznámce pro velení armády objevila zpráva o bitvě na Balkáně, kde byla italská armáda

poražena kvůli „nedostatku dobře vybavených horských jednotek, organizovaných, oblečených, vybavených, kondičně připravených a vycvičených pro zimní i horský boj“. Odhaduje se, že 25 000 italských vojáků bylo zabito a mnoho zajato, což ukazuje na jejich neschopnost bojovat v horách v zimních podmínkách. Závěr memoranda zněl: „Takové jednotky nelze narychlo improvizovat z liniových divizí.

Vyžadují dlouhodobé otužování a zkušenosti, které nelze ničím nahradit.“

87. horský pluk

V dubnu Marshall nařídil hledání vhodného výcvikového tábora ve vysokých nadmořských výškách (o rok později měla být zahájena výstavba armádního Camp Hale v Coloradu). V říjnu 1941 schválil vytvoření 87. horského pěšího pluku ve Fort Lewis. 15. listopadu, pouhé tři týdny před Pearl Harborem, armádní horské jednotky oficiálně zahájily činnost vytvořením nové experimentální, naddimenzované jednotky. „Nic podobného předtím v celé historii americké armády neexistovalo,“ uvádí se v oficiální armádní historii Desáté horské divize.

Sportovní lyžař Charles McLane z Dartmouthu byl jedním z prvních, kdo se na podzim 1941

foto: US Army

53

přihlásil k 87. pluku. Ve své knize Of Mules and Men napsal, že když se objevil ve Fort Lewis s rozkazem hlásit se u horských jednotek, strážní u vstupní brány si mysleli, že si dělá legraci. Nakonec si major přečetl jeho povolávací rozkaz, poradil se s velitelstvím a pustil ho dovnitř se slovy: „Chlapče, vy jste ta horská pěchota. Jste pluk o jednom muži.“ Do 87. horského pluku se přihlásili špičkoví lyžaři z celé země. Vojáci se však nehlásili v dostatečném počtu, aby se pluk rozrostl na plnohodnotnou divizi. Koncem roku 1941 se NSP stala oficiální armádní náborovou agenturou a byla požádána, aby našla během 60 dnů 2 500 mužů se zimními a horskými zkušenostmi: „Udělejte z lyžařů vojáky, nesnažte se udělat z vojáků lyžaře.“ V novinách v různých oblastech země se objevily inzeráty, v nichž se hledali mladí lidé ve věku 18 až 20 let, kteří žili v horách, například horolezci, trapeři, průvodci a prospektoři.

Pokud uměli lyžovat, tím lépe.

NSP ve stanovené lhůtě našla 2 500 kvalifikovaných mužů.

Důraz na lyžování

Velení 87. pluku převzal podplukovník Rolfe, který nelyžoval.

Woodward a Lafferty byli převeleni k 87. a díky svým zkušenostem převzali velitelské funkce.

Rolfe pronajal 87. pluku Paradise Lodge v národním parku Mount Rainier. V únoru 1942 deník Sea-

ttle Times informoval, že se do chaty nastěhovalo 350 mužů na zimní manévry, přičemž většina nelyžařů absolvovala lyžařské kurzy. Lafferty měl na starosti vedení 40 lyžařských instruktorů.

Tu zimu vojáci pokračovali v testování vybavení a učili se lyžovat, přičemž na zádech nesli až 40 kg. Národní park zakázal používat ostrou munici, a tak neprováděl taktický výcvik a soustředili se na lyžařskou techniku, orientaci v horách a překonávání terénu. Nejdůležitější výcvik se týkal přežití v zimě a hygieny. Během první světové války vyřadila zákopová noha (onemocnění vyvolané dlouhodobým působením vlhkého chladu) mnoho vojáků. Muži se proto učili sušit si v noci ponožky ve spacáku, cestovat pomaleji a dělat si krátké přestávky, aby se na cestách nepotili.

Woodward a Lafferty se museli rozhodnout, zda budou vojáci používat švýcarskou, nebo rakouskou lyžařskou techniku.

Oběma se líbila švýcarská, která se při provádění oblouků opírala o náklony, odlehčení a přenášení váhy. Rakouská technika Arlberg využívala přehnanou rotaci horní části těla, která při nošení těžkého batohu vedla k převažování. Zatímco většina prosazovala švýcarskou techniku, rakouští instruktoři se jí nechtěli podřídit, a tak se horské oddíly učily „upravený Arlberg“ využívající stabilní širokou stopu.

foto: US Army

Příslušníci 87. praporu při terénním výcviku v coloradských horách, jaro 1942

Na konci výcvikového období se 75 % mužstva kvalifikovalo jako vojenští lyžaři v terénu, který by civilní lyžaři zvládli s obtížemi i bez batohů a pušek Na sopce Mount Rainier strávila 87. jednotka osm týdnů.

Výuka lyžování začala první den a pokračovala šest hodin denně, šest dní v týdnu, za každého počasí. Na konci výcvikového období se 75 % mužstva kvalifikovalo jako vojenští lyžaři v terénu, který by civilní lyžaři zvládli s obtížemi i bez batohů a pušek. Vojáci se naučili stavět iglú pro čtyři muže s větracími otvory pro přísun čerstvého vzduchu a místem pro pozorovací periskopy. Muži nosili oboustranné bundy, z jedné strany khaki a z druhé bílé. Byly testovány příděly potravin, aby se snížil objem a zvýšil obsah kalorií. Deník Seattle Times v březnu 1942 napsal, že když vojáci dorazili na Rainier, pouze 30 % z nich bylo zkušenými lyžaři, „ale mezi těmito 30 procenty bylo

mnoho nejznámějších amatérských i profesionálních lyžařů v zemi. Těchto 30 % instruovalo zbytek a všichni jsou nyní zběhlí v jízdě na dlouhých lyžích.“ V květnu 1942 skončil armádní pronájem chat na Rainieru a 87. oddíl se vrátil k výcviku do Fort Lewis. Mezitím byla zahájena výstavba nového výcvikového zařízení v Camp Hale v Coloradu, dostatečně velkého, aby pojmulo divizi o 15 000 vojácích. Woodward vybral 60 instruktorů jako oddíl Horského výcvikového střediska a ti opustili Fort Lewis a odjeli do hor vyzkoušet si na sobě výukové postupy. Po drsném půlroce v divočině se v listopadu 1942 přesunuli do Camp Hale a připravili se na přijetí a výcvik budoucích amerických horských jednotek.

FOTO: ELAN

58 SNOWTEST RECENZE

TEXT: PETR SOCHA

NA MANŠESTR A LED

Rychlejší přehranění

Užší střed lyží umožňuje rychlejší a snadnější přehranění, což znamená, že lyžař může bleskově přecházet z hrany na hranu. To je ideální na tvrdých a dobře upravených sjezdovkách, kde je rychlá odezva lyže klíčová pro technicky precizní jízdu.

Lepší držení na hraně

Užší lyže se snadněji zahraňují, což pomáhá při držení na tvrdém, zledovatělém povrchu, kde užší lyže poskytují jistější pocit při jízdě.

Horší stabilita v hlubším sněhu Méně univerzální použití Vyšší náročnost na techniku lyžaře

FOTO: STÖCKLI

Sjezdové lyže s užším středem, jejichž popis najdete na následujících stránkách, jsou díky svým vlastnostem vhodnou volbou pro lyžaře preferující upravené sjezdovky a rychlé a přesné lyžování.

Sami můžeme potvrdit, že jízda na nich je – při splnění základních podmínek jako kvalita sjezdovky a lyžaře – skvělý zážitek. Přinesou to nejtechničtější a nejpreciznější lyžování. Co obecně umí?

Nevýhody lyží s úzkým středem:

Precizní a agresivní oblouky

Lyže s užším středem umí ostřeji vykrajovat rychlé oblouky, mají rychlou odezvu, což ocení zastánci dynamické jízdy na sjezdovkách.

Z toho všeho je zřejmé, že modely, jejichž bližší charakteristiky najdete dále, jsou vhodné zejména pro pokročilé lyžaře, kteří si chtějí naplno užít technicky dokonalé oblouky a svižnou jízdu na dobře upravené sjezdovce.

Test proběhl v lyžařském středisku Engelberg v dubnu 2024. Lyže většinou hodnotilo kolem tří desítek testérů, a to v různorodých podmínkách od tvrdého manšestru po jarní břečku.

Engelberg je švýcarské lyžařské středisko v kantonu Obwalden s velmi sportovními sjezdovkami pod horou Titlis (3 238 m n. m.), na kterou vede ikonická rotační lanovka Rotair.

FOTO: BLIZZARD

59

Milujete carving?

Na upravené vodivé pistě je to s Blizzard Firebird RS Ti top strop.

Michael Turek, autor recenze

Koho lyže osloví?

Blizzard Firebird RS Ti

Výkon v elegantním balení

Označení Firebird je u rakouské značky známkou dynamiky a sportovního ducha. RS Ti není výjimkou.

Jízda začíná, připoutejte se.

M

odel RS Ti je v hierarchii katalogu zařazen hned za typicky oranžové závodní modely s označením WRC, SRC nebo HRC. Bere si z nich to nejlepší, co využije i nezávodník – cílí totiž na milovníky řezaných carvingových oblouků. Vyrábí se v pěti délkách, od 154 cm až po nejdelších 178 cm. My měli tu čest testovat lyže v délce 172 cm při poloměru lehce přes 15 metrů.

Ano, charakter lyže se nejlépe projeví na upravené tvrdší sjezdovce. Byl super příjemný.

Akcelerace s plynulým výjezdem z oblouku

Sportovní a závodní modely všech lyží Blizzard jsou postaveny na unikátním jádru True Blend, které se vyrábí v různých variantách podle požadavků daného typu lyže. Tato námi testovaná používá konkrétně True Blend Piste Woodcore, kdy se přesně profilované jádro skládá primárně z buku a topolu. Přesně vyřezané proužky zmíněných dřevin se skládají specificky tak, aby dosáhly optimálních mechanických vlastností čili opti-

málního mixu podélné a torzní tuhosti. Můžeme potvrdit, že se lyže skvěle prohýbá, plynule, ale aktivně vyjíždí z oblouku a lyžař si tak může naplno užít zasloužený rebound coby impulz do další zatáčky. Své samozřejmě přidávají i dva titanaly a vůbec celé konstrukční pojetí konceptu s tradičním camberem bez rockeru.

Střed 70 milimetrů je v dnešní době a dané kategorii lyží považován za spíše úzký.

Respektive pod touto hranicí šířky středu najdeme v kolekcích již pouze velmi sportovní a závodní modely. 70 milimetrů je ale v tomto případě možná přesně tak akorát, aby vynikl mix sportovních vlastností a umožnil carvingové oblouky v podstatě všech poloměrů. Lyže dokáže při přesném impulzu oblouk zkrátit až ke slalomové velikosti, a naopak při trpělivosti a pozvolném výjezdu se bez problémů dostaneme i na větší poloměry zatáček. Ostatně, rádius 15,5 metrů v délce 172 cm napovídá, že lyže ponese příjemné celodenní parametry, a to hlavně na tvrdší a rovné sportovní pistě.

Model, v námi testované délce, osloví všechny sportovně založené lyžaře, jak pány, tak i sportovní dámy. Radost z ní budou mít všichni milovníci carvingových oblouků, které baví rádius svých zatáček jemně variovat a hrát si s ním. Je třeba jí dodat přesné impulzy a informace, ale lyže to krásně vrátí zpět. Není to tedy lyže pro začátečníky, ale zároveň uživatel nemusí být závodník, aby si ji naplno užil. Pro mě osobně (a při mých 90 kg) byla jízda super zážitkem.

VÝHODY a kcelerace v průběhu oblouku, plynulý a vyvážený rebound elegantní design

NEVÝHODY s píš na upravenou dopolední sjezdovku než na celý den

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 172 cm PARAMETRY: 1 21,5–70–104, R: 15,5 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

foto: dynastar

60 snowtest recenze

Dynastar Speed Race Konect

Sympatický všeuměl pro celý den Díky technologiím a geometrii inspirované sportovnějšími a závodními modely značky, ovšem s univerzální šířkou středu 75 mm, nám tímto modelem francouzská značka představuje nový koncept lyže pro ambiciózní lyžaře. Jak se nám líbila?

S

peed Race Konect jsou, jak už design a název napovídá, lyže určené primárně pro sportovní lyžaře, kteří hledají kvalitní vybavení odkazující na nejvyšší řady závodních modelů značky.

Konkrétně tyto lyže ale nejsou navrženy pro čistě závodní typy, ale spíše pro pokročilé, sportovně rekreační lyžaře, kteří nehledají v první řadě výkon, ale spíš lyže pro radost, jistotu zážitku v různých sněhových podmínkách sjezdovek a prostor pro zlepšování svých dovedností. Již z jejich pozice v katalogu lze vytušit, že nabízejí dobrý poměr mezi výkonem a pohodlím, aniž by byly extrémně náročné na techniku a rychlost.

Nejen designová, ale i konstrukční inspirace v závodních modelech francouzské značky je zřejmá. Lyže mají topolové jádro, které poskytuje dobrý poměr mezi tuhostí a hmotností a vhodnou pružnost. „Full Sidewall“ bočnice maximalizují přesnost silových impulsů, a tedy i celkovou kontrolu lyží v jízdě. Mírný rocker na špici naopak usnadňuje nástup do oblouku a zajišťuje, že lyže zůstávají tolerantní a nekonfliktní.

Vychytávkou je technologie „V Tech“, která snižuje hmotnost špičky a paty, což přináší vyšší komfort ovládání, ale zároveň neomezuje potřebnou torzní i flexní tuhost.

Jízdní vlastnosti a jednoduché ovládání potěší

Model jsme testovali v délce 174 cm s poloměrem oblouku 15 metrů. Podle názoru prakticky všech testerů se tento parametr ukázal jako ideální pro střední oblouky, v nichž skončíte, pokud budete hledat ideální jízdní projev lyže. Přestože nese kabát lyže závodní, je to spíše sportovní univerzálka: nevyžaduje vysoké rychlosti a nejraději má modré a červené sjezdovky a nechá se ovládat i za poměrně nízkých rychlostí. Lyže se překvapivě snadno ovládají, při jízdě se chovají kultivovaně, a pokud nad nimi nestojí hromotluk, umožní i svižnou sportovní jízdu. Obecně jejich potenciál ale dokázali nejlépe využívat spíše drobnější jezdci a dámy, naopak velcí a rychlí lyžaři se na konstrukční limity dostávali celkem brzy.

Klidná síla a příjemné svezení. Kdo chce pohodu a závodní „look“, bude velmi spokojen. Michael Turek, autor recenze

A pocity testérů? „Jede na tvrdém i měkkém, působí stabilně a spolehlivě. Pro spoustu lidí výborná univerzálka, pro sportovněji laděné lyžaře lyže na celý den.“ „Tahle lyže byla příjemné překvapení – navzdory své nižší hmotnosti skvěle drží v oblouku a funguje od kratších do delších poloměrů.“ „Lyže jsou hravé, točivé.

I přes šířku 75 mm pod botou se lehce přehraňují.“

Výhody p lynulý nástup do oblouku poměr tvrdosti a hmotnost

neVýhody t váří se jako obřačka, ale obřačka to není

Sledujte videorecenzi na www.snow.cz/test-sjezd

Komu je lyže určená?

Speed Race Konect jsou dobrou volbou pro pokročilé lyžaře (obou pohlaví), kteří chtějí stabilní, pohodlné a dobře ovladatelné univerzálky na celodenní širokopásmové lyžování.

Kdo od nich očekává výkon obřačky, může být zklamán, pokud nebude patřit spíše k lehkým vahám. Robustní, siloví a rychlí lyžaři nechť raději sáhnou o model výše. Běžně rostlí a nezávodně lyžující lyžaři ale s tímto modelem dostanou lyži, která je provede všemi zákoutími stokilometrového střediska od rána do večera.

testovaná délka: 174 cm parametry: 124–75–109, R: 15 m

úROVEŇ lyžaře (komu bude lyže vyhovovat) Rekreační

SPORTOVNÍ

Expert

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

Oblouk (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) Krátký

STŘEDNÍ

dlouhý

Terén (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) Led

manšestr

rozměklá

Rychlost (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) nízká

střední

vysoká

Komplexní služby pro lyžaře prodej & servis & půjčovna testcentrum & bootfitting www.montanasport-eshop.cz KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ 78

62 SNOWTEST RECENZE

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 1 21–68–104, R: 12,8 m | ROCKER:

Elan Ace SLX jsou jako všechny slalomky určené pro lyžaře, kteří hledají přesné a rychlé lyže pro kratší carvingové oblouky. Svou šířkou 68 mm a rádiusem 12,8 metru při délce 165 cm jasně naznačují, co můžeme čekat: ultrarychlou změnu hrany a abnormální carvingovou dynamiku.

Elan Ace SLX jsou vybaveny technologií Arrow Technology, která kombinuje camber profil a titanalové vrstvy uspořádané do tvaru šipky, což má za cíl zvýšit přenos energie přímo na hrany u kontaktních bodů lyže, a tím zajistit přesný výkon. Lyže mají také pevné bočnice (RST Sidewall) pro lepší držení na hranách a jádro z vícevrstvého dřeva, které má optimalizovat tuhost a pružnost lyže.

CO PROZRADIL TEST:

Testéři se shodli na tom, že Ace SLX jsou rychlé a přesné lyže, které excelují především při krátkých obloucích na tvrdém podkladu. Ocenili, jak dobře lyže drží na hraně, jsou stabilní a dávají pocit jistoty při vyšších rychlostech. Ne všechny dívky

z nich dokázaly dostat optimum („Lyže pro dobrého lyžaře“, „trochu ultimátní“, „chce si jet svoje“). Naopak sportovnější a silovější lyžaři už je vnímali i jako univerzálky pro ty, kteří rádi slalomky a krátký oblouk na upravené sjezdovce, ale s přesahem k dalším jízdním režimům: „Užil jsem si je moc, krásně krájí, stabilní na hraně, přesné, mají rády rychlou jízdu,“ podělil se jeden. Druhý z takových uvedl „Moc jsem si to na ní užil...“ a třetí jí doslova propadl: „Hned je beru! To jsem přesně potřeboval.

Tahle lyže tě rozhejbe tak, že budeš nabitej jak králíček Duracell.“ (Mimochodem, svému slovu dostál).

Ace SLX, jako všechny podobně ambiciózní slalomky, vyžadují aktivní přístup a dobrou techniku, pak ze sebe vydají (a z lyžaře vyždímají) skutečně hodně.

ZÁVĚR:

Elan Ace SLX jsou vhodné pro pokročilé lyžaře, kteří hledají lyže s vysokou přesností a rychlostí pro carvingové lyžování na tvrdém podkladu, kde poskytují rychlou reakci a vynikající držení na hraně. Bavily hlavně kluky, ale i akční holky, optimálně totiž interagují při vyšších rychlostech a pod výraznými impulzy – postaví-li se na ně hubeňour, převezmou aktivitu za něj.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

KÄSTLE MX74

je to baví na odměklé sjezdovce, poradí si ale i v jarních podmínkách.

TESTOVANÁ DÉLKA: 164 cm | PARAMETRY: 1 23–74–103, R: 14 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

ELAN Ace SLX Fusion X

Kästle MX74 jsou vhodné pro pokro-

Kästle MX74 jsou navržené pro pokročilé lyžaře, kteří hledají přesné a výkonné uni- čilé lyžaře, kteří hledají univerzální verzální lyže pro upravené sjezdovky. S šířkou středu 74 mm a rádiusem 14 metrů lyže pro sportovní lyžování ve všech podmínkách sjezdovky. Pokud zvolíte při délce 164 cm slibují celodenní lyžování ve středním spektru oblouků. delší, jistě dokážou i rychlejší střední

CO PROZRADIL TEST:

Kdo si pamatuje řadu MX na svých počátcích, kdy to byla tuhá lyže, která vyžadovala přesné vedení a výhradně rychlou jízdu, najde dnes v kabátu MX74 výrazově dost posunutou lyži. Možná je právě ona důkazem toho, jak nové technologie lyže postupně proměňují. Přestože stále míří

na stejnou cílovou skupinu, dnes už se jí nikdo bát nemusí. Což je pro velikou většinu potenciálních zájemců dobrá zpráva.

Testéři se shodli, že Kästle MX74 jsou v délce 164 cm – to je důležitý parametr, protože o krok delší lyže může být o více kroků jinde ve svém projevu – vysoce pohodové lyže s nikterak dominantním charakterem. Velice snadno se ovládají a poslouchají na první impuls. „Hodně lehká lyže, která ale hezky drží v oblouku a je snadno ovladatelná,“ zní jeden z komentářů. Nikoho do ničeho nenutí a nabízí jak carving, tak jízdu ve smyku.

Pod nohama lyžařů působí bezpečně a spolehlivě, ale těžší a rychlí lyžaři (a tady jsme u té poměrně krátké délky) už ji mohou považovat za až příliš poddajnou. „Velmi měkká a točivá lyže pro menší a lehčí ženy,“ svěřil se jeden takový. Nejvíc

oblouky v ostřejším tempu, testovaný model s délkou 164 cm oslovil zejména lehčí lyžaře a dámy a nabídl jim empatického průvodce krátkými oblouky po čerstvé i rozježděné trati.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Kästle MX74 mají tradiční sendvičovou konstrukci se zpevněnými bočnicemi, což jim určitě přidá na důvěryhodnosti.

To, co ale zaujme nejvíc, je technologie Hollowtech 3.0, tedy typické odlehčení špičky „otvorem“. Podle výrobce nejenže pomáhá snadnému ovládání, ale také významně snižuje vibrace. Jádro lyže je vyrobeno z topolu a buku a ztužují ho dva titanaly, třešničkou je pak závodní skluznice.

63

KÄSTLE RX12 GS

ZÁVĚR:

Kästle RX12 GS jsou častým společníkem na našich testech a pokaždé nám připomenou, jak příjemnou jízdu může nabídnout civilní obřačka. S pasem útlým 68 mm a rádiusem 17,2 metru (při délce 173 cm) jsou vyladěny pro rychlé a dynamické oblouky na dobře upravených sjezdovkách.

RX12 GS jsou, jak jinak, klasicky postavené lyže se všemi konstrukčními prvky potřebnými pro podobně výkonné a rychlé lyže. Sendvičová konstrukce, ABS bočnice, dva titanaly. A samozřejmě okénko na špičce (Hollowtech Race), které eliminuje hmotu v oblasti špičky, čímž koncentruje těžiště do středu, a zvyšuje tak reakceschopnost lyže. Lyže ze závodní kategorie má logicky i závodní skluznici.

CO PROZRADIL TEST:

My samozřejmě dávno víme, že RX12 GS testéři milují. Jinak tomu nebylo ani letos. Jednomyslně ocenili výkonnost a přesnost, klid i při vysokých rychlostech a v dlouhých obloucích. „To byla

jízda! Naštěstí už na odměklejší sjezdovce, na ranním tvrdým manšestru bych se jich už asi bál, tam to chce experta!

Super držák v obloucích, i když to kalíš dolů ostošest,“ rozepsal se třeba jeden z nich. Další namátkou: „Pěkně drží v oblouku. Když se do nich opřeš, s klidem ti to vrátí.“ „Kvalitní lyže, nejlépe vedou na rovné, upravené sjezdovce,“ přidal jeden střízlivější.

Je samozřejmě zřejmé, že takové lyže nejsou vždy pro všechny, vyžadují techniku i více síly, aby se jejich potenciál plně využil. Nicméně není to tak, že člověk musí být expert, aby si dokázal kolejovitost a odstředivku od Kästle RX12 GS vychutnat – pokud byli technicky zdatní, zvládli je v klidu i menší a lehčí.

Kästle RX12 GS jsou vhodné pro zkušené lyžaře, kteří hledají výkonné lyže pro rychlou jízdu na spíše tvrdých sjezdovkách. Dostanete s nimi vynikající stabilitu, precizní vedení a okamžitou reakci. Nejsou ale přehnaně náročné, jestli mají někde limit, pak to bude rozježděná trať. „Asi bych ji neužil jako celodenní lyži, když už je sjezdovka rozbitá, tak v dlouhých obloucích dostávají nohy dost zabrat...“

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 1 13–68–97, R: 17,2 m | ROCKER:

TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 1 25–65–105, R: 11,4 m | ROCKER:

Ocel je v módě. Zase frčí třeba ocelové rámy kol, ocelový název limitovaných „lušťovek“ ale tentokrát odkazuje pouze na design.

V názvu se usadily i iniciály zakladatele značky, Milana Luštince. ML je nově připravovaná edice „limitek“, které cílí na velmi sportovní jezdce, ale i na dlouholeté příznivce značky.

úzký (pouhých 65 mm) střed, který si je na tvrdším upraveném povrchu naprosto jistý, a tvrdší patu s dynamickým, ale stále příjemným výjezdem. Dnešní slalomky určené pro běžné smrtelníky mají běžně širší nekonfliktní střed a velmi často CO PROZRADIL TEST: i rocker v kombinaci s celkově neagresivOcel v konstrukci nových Lusti nenajdením vyladěním. Tohle je ale úplně jiná liga me. Mají standardní sendvičovou kona lyžování na ML Steel je jako vzpomínka strukci s celodřevěným jádrem a dvěma na staré časy, kdy bylo potřeba se umět titanaly. Je to poctivě postavený kousek s lyžemi trochu poprat, vynaložit pro na letité platformě původních slalomek zážitek nějaké úsilí a umět materiálu vzdoa lyžování na něm je stejně opravdové rovat. Tenhle poctivý požitek najdete dnes jako cyklistika na oceli. Tyhle lyže si totiž jen u závodních lyží, kde je ho ale zase na nic nehrají. Jsou sympaticky nekorektní většinou až příliš. Na nových „lušťovkách“ a nepodbízí se širokému spektru zákazje vyladěn velmi příjemně: poctivě, hravě níků. Od prvního oblouku kladou jasnou a zvládnutelně, a přitom bez odpouštění. otázku: „Chceš, nebo nechceš?“ ZÁVĚR: ML Steel jsou mimořádně hravé Kdo nedá na Lusti dopustit a nedrží si a obratné. Mají širokou a měkčí špičku, díky které jdou velmi snadno do oblouku, v šatníku pouze jedny jediné lyže, měl

by tuhle slalomku jednoznačně mít.

Kdo je sběratel lyží, měl by si ji urychleně pořídit. Takových už bude jen ubývat. Běžní lyžaři budou spíše vybírat mimo limitovanou edici s mírně širšími a univerzálnějšími šířkami středu, ale pokud víte, že ranní tvrdá a rovná sjezdovka je to, proč chodíte na kopec, můžete sáhnout právě po ML Steel. Tak poctivé, a přitom zábavné lyžování už jsem dlouho nezažil.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

LUSTI ML Steel

64 SNOWTEST RECENZE

LUSTI ML White Cross TESTOVANÁ DÉLKA: 180 cm | PARAMETRY: 1 21–68–107, R: 15,5 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

Z této lyže budou mít největší radost milovníci řezaných sportovních oblouků, delších a středních poloměrů, kteří mají rychlostní obřákové ambice, vých modelů ze Žacléře zvyklí. SendviPod elegantním a designovým zevnějale nechtějí krotit typický závodní čová konstrukce je doplněna standardní nástroj. Lyže umí nejlépe v tvrdších škem se skrývá dynamický a sportovní ABS bočnicí. nástroj na tvrdší kopec. Konstrukce podmínkách na středním sklonu svai geometrie předurčuje lyže ke sporhu. Svezou se na ní skvěle sportovně CO PROZRADIL TEST: tovním výkonům a jízdě po hraně na založení lyžaři a velmi dobře technicky Lyžování na této lyži je čistým potěšením, vybavené lyžařky. upravených sjezdovkách.

Odborník a znalec krkonošské značky zážitky ve svižných GS obloucích jsou ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) famózní. Lyže skvěle zahajuje oblouk, by mohl říci, že co se geometrie týká, v jeho průběhu je klidná a na závěr vám je tento model vyroben skoro ve stejné REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT pomůže oblouk plynule ukončit. Při formě jako jeden z dříve vyráběných testování jsme zažívali pocity jako na ma- HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) modelů značky – Lusti SCT. Třeba tam jistá míra inspirace je, to by věděl nejlé- sters obřačkách, jen v decentnějších paDROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ pe asi jen sám velký šéf a architekt toho- rametrech. Testovaný model byl 180 cm dlouhý, se štíhlým středem 68 milimetrů OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) to modelu. Nicméně, co se konstrukce a poloměrem oblouku 15,5 metru. Lyže samotné týká, můžeme být naprosto KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ jsme samozřejmě prověřili i v krátkých klidní, protože se jedná o osvědčenou TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) klasiku. ML White Cross disponují dvěma obloucích a variabilních sněhových podmínkách – ani krátký oblouk není pláty nosného titanalu (tradičně pod LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ problém, nicméně lyže potřebují od svéa nad jádrem lyže). Samotné jádro je RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) vyfrézováno ze speciální smrkovo-buko- ho uživatele přesné zacházení a dobrou vé překližky, jak jsme na to u sjezdovko- dynamickou rovnováhu.

NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

STÖCKLI WRT (+ SRT Carbon)

tuje, jak ji vedete, ale pokud jí popustíte uzdu, vtáhne vás do carvingové euforie.

TESTOVANÁ DÉLKA: 166 cm | PARAMETRY: 1 19–67–101, R: 13,7 m | ROCKER:

Je to lyže ze samé špičky pyramidy: přinese opojný zážitek, ale potřebuje super kopec a slušného lyžaře, byť překvapivě ne nutně experta. Vyzařuje dokonce přívětivost a nenárokuje si extra sílu a rychlost na to, aby se dala ovládat. Dá se čekat, že delší verze nebo tužší deska ji zklidní, ale ať už si ji naladíte točivě nebo do rychlosti, unikátní zážitek můžeme rozhodně garantovat.

Udávat desku u názvu modelu lyže je zejména pro laika jaksi zbytečně technické a odborné, ale je to třeba – Stöckli nabízí u svých modelů vícero desek, které významně ovlivní výsledné chování lyže směrem k preferencím majitele – je třeba si správně vybrat, což za vás ale udělá i každý vyškolený prodejce. My měli komfortnější SRT Carbon, i tak ale tato elitní lyže vzbuzovala respekt.

Laser WRT je totiž lyže původně stavěná pro trenéry alpských lyžařů, kteří se pohybují po těch nejtvrdších tratích, ale slalomka i obřačka mají pro jejich pohyb jaksi příliš vyhraněný charakter. WRT je tedy taková univerzálka na závodní tratě.

Logicky proto nese adekvátní konstrukci – to nejlepší, co má Stöckli na technologickém skladě. Pro letošek proběhly

drobné konstrukční úpravy: lyže se maličko zkrátily a v konstrukci se ztenčil titanal, a naopak ztužil sklolaminát.

CO PROZRADIL TEST:

Z kontextu lze vyčíst, že taková lyže umí vyvolat nejen respekt, ale snad i obavu, zda ji našinec uřídí. Zde přišlo první pozitivní překvapení – uřídí. Lyže v délce 166 cm vůbec neprotestovala a hned od prvních oblouků dávala najevo dokonce přátelskost. A když naberete rychlost, spustí se program nekonečné a zábavné jízdy, lyže dychtí po tom, aby člověk krájel a točil, vyžaduje rytmus a dynamiku, vykopává z oblouku, aby lyžaře šmahem vtáhla do toho dalšího. V testované délce 166 cm a s uvedenou deskou nese DNA slalomky, byť nikterak rigidní – respek-

ZÁVĚR:

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Švýcarská značka Stöckli je příkladem, jak se vyplatí jít vlastní cestou a ignorovat módní výstřelky. Díky tomu dnes nabízí jedinečně zralou, ucelenou a přehlednou kolekci. A my z ní otestovali i lyži z nejvyšších pater, model Laser WRT (s deskou SRT Carbon).

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Michael Turek

Designový kousek, se sportovním charakterem, nově připravované speciální edice, nese ve svém názvu iniciály zakladatele značky, Milana Luštince.

65

STÖCKLI SX (+ SRT Speed)

ale střed 70 mm není rigidní a poskytne dostačenou podporu i odpoledne, kdy už jsou jemné proužky sjezdovkového přediva pryč.

TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 1 19–70–99, R: 16 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

CO PROZRADIL TEST:

Avizované změny samozřejmě nepřinesly revoluci, ale i subjektivní pocity při jízdě potvrdily očekávání, že nové Laser SX jsou o chloupek hbitější a méně kolejovité a dominantní, než bývaly dříve. Ale dalo by se to také definovat tak, že nastavily nové standardy univerzální sportovní lyže. Proč a v čem? Je neuvěřitelně agilní a hbitá. Do autokinetiky (asi i díky lehčímu jádru) není problém vstupovat a s delikátní přesností usměrňovat vedení lyže. Ovšem pokud chcete, drží a drží. Někde jsem napsal, že stačí myšlenka a lyži proměníte ze obřačky ve slalomku. Dovolí vám jet fakt rychle, ale i ubrat bez toho, že by protestovala.

Harmonickou osobnost je nejlépe studovat v laboratoři s ranním manšestrem,

VÖLKL Peregrine 72 TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 1 25–72–103, R: 15,4 m | ROCKER:

Völkl Peregrine 72 jsou lyže navržené pro náročné lyžaře, kteří hledají všestranný model schopný zvládnout různé podmínky a sportovní rychlosti. S šířkou středu 72 mm a rádiusem 15,4 metru při délce 173 cm slibují už dost rychlé oblouky, a to hlavně na upravené až mírně rozježděné sjezdovce.

Völkl Peregrine 72 mají geometrii se širší špičkou a mírným rockerem na špičce i patě pro snazší přechody mezi oblouky.

Technologie Tailored Carbon Tips využívá uhlíková vlákna aplikovaná pomocí exkluzivního procesu Völkl Tailored Fiber Placement (TFP), což má zajistit okamžitou reakci špičky a nižší hmotnost lyže bez ztráty stability. 3.D Glass technologie v přední a zadní části má zase zlepšovat torzní tuhost. Jádro lyže tvoří vícevrstvé dřevo z topolu a buku, doplněné o dvě plné vrstvy titanalu, které přidávají lyži na tuhosti a sportovnosti.

CO PROZRADIL TEST:

Testéři nejvíce ocenili všestrannost a rychlou reakci. „Jsou neuvěřitelně

agilní a dokážou se přizpůsobit různým podmínkám, aniž by ztratily na stabilitě,“ uvedl jeden z testérů. „Špička reaguje okamžitě, jakmile dám impuls, přesné řízení v každém oblouku.“ Lyže jsou vysoce stabilní při vysokých rychlostech: „Obřačka, co drží i na měkkém. Opět lyže, co se mi moc líbila, nebude pro každého, ale kdo má techniku a ocení lyži, co ho sveze rychle a bezpečně i v měkčím terénu, bude nadšen.“ Jedna z dam uvedla: „Těžká, stabilní, přesto poslouchá a je snadno ovladatelná.“ Z názorů testérů také vyplývá, že to nejsou lyže úplně pro každého: poctivé, těžší lyže vyžadující techniku a trochu i sílu, pokud chcete, aby plně využily svůj potenciál. „Peregrine 72 nejsou pro

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Nejprve ale, co je nového. Cílem inovačního posunu bylo rozšířit zásah modelu SX směrem k lyžařské veřejnosti, což by měl odrážet jak nový lifestylový vzhled, tak zejména funkční inovace: model Laser SX tak při zachování všech základních parametrů dostal lehčí jádro (stále ale z topolu a buku), nové lehčí 3D lamináty, odolnější skluznici a hrany, které vydrží více servisních cyklů, a hlavně nový Turtle Shell 2.0, tedy modernizovaný, vlnovitě rozřízlý titanalový plát, jehož účelem je „zamykat a odemykat“ torzní tuhost podle toho, jak rychle/ aktivně zrovna jedeme. Stöckli využívá podobnou technologii nejen u modelů pro veřejnost, ale také u ryze závodních modelů.

Pro všechny, kdo ocení parádně vyladěnou, ale přitom široce univerzální a intuitivně ovladatelnou sjezdovkovou lyži. Vsadím se, že pobaví až nadchne ve většině konfigurací, každopádně ale při nákupu počítejte s tím, že ji umí značně ovlivnit deska (nabízí se se čtyřmi): od nejtužší WRT přes SRT Carbon a SRT Speed až po komfortní Fullflex.

Pokud nevíte, poraďte se v prodejně.

začátečníky, ale pokročilí a zkušení lyžaři si s nimi užijí opojně rychlou a dynamickou jízdu.“

ZÁVĚR:

Völkl Peregrine 72 jsou vhodné pro pokročilé a zkušené lyžaře, kteří hledají rychlé a všestranné lyže pro dynamickou jízdu. Nabízejí rychlou reakci, stabilitu při vysokých rychlostech a precizní ovládání, což je činí ideálními pro ty, kteří chtějí lyžovat na hraně lyže a nedaleko hrany vlastních možností.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Laser SX patří mezi osobnosti, které není třeba nikterak speciálně představovat.

Lyže se zrodila na původní ideji zcivilněné skikrosové lyže, ale roky ladění ji postavily kamsi mezi slalomku a obřačku a přidali jí nadstavbu široké uchopitelnosti.

Jak se nám líbil inovovaný model 24/25 v testu?

FOTO: PETR SOCHA

66 SNOWTEST RECENZE

Nemám rád slalomky.

Kromě této – je to jedna z mála výjimek.

Ondřej Novák, autor recenze

VÝHODY

Rossignol Hero Elite ST Ti

Může být ještě lepší?

s kvělé vyladění pro širší spektrum jezdců je velmi hravá solidní i na měkčím podkladu

NEVÝHODY l etošní design vázání se nemusí líbit všem

Jak je to dlouho, co se slalomky Hero Elite ST Ti poprvé Pro koho jsou? objevily na trhu? Pět, šest, sedm let? Pamatuji si model ze Je to skvělá univerzálka s obrovským přesahem mimo své sezóny 2014/15 a možná bychom při podrobnějším hledání slalomové zaměření. Testovali jsme našli ještě starší verze. Slalomky ST Ti prostě patří mezi je ve dvou délkách, 157 a 167 cm, a u každé části obecenstva, dámdlouholetou klasiku a neustále se vyvíjejí. A zdá se, že ského i pánského, si našla jedna z délek své příznivce. Proč? Má pořád k lepšímu! všechno, co má slalomka mít, ale ST Ti 2024/25

P

ojďme si je nejdřív zařadit do kontextu. Na vrcholu celé kolekce stojí závodní řada lyží Athlete, určených pro opravdové závodění. Ty v obchodě ani nenajdete. Hned pod nimi, a ty už v obchodě najdete, stojí lyže řady Masters určené pro rekreační závodění nebo pro experty.

Ale poloměry obřaček hodně přes 20 metrů většinu lyžařů nijak neláká, a proto nastupuje řada Elite, která kromě obřaček LT Ti skrývá i naše testované slalomky ST Ti. Už jsme doma?

Tak se pojďme podívat, jaké jsou „estéčka“ letos.

Zase na chvíli hrdinou Hero Elite mají celodřevěné bukové jádro vyztužené dvěma vrstvami titanalu, ale hlavně technologii LCT, kterou můžeme na sportovních lyžích Rossignolu vídat už několik let. LCT znamená „Line Control Technology“ a jedná se o proužek titanalu obalený z obou stran měkkou gumou a vložený vertikálně do dřevěného jádra po celé délce lyží. Kromě zlepšení torzní tuhosti eliminuje vibrace a při-

spívá tak k lepšímu a klidnějšímu přehranění lyží. Další konstrukční technologií je „V profile“, která izoluje funkci jednotlivých vrstev konstrukce a vylepšuje tak dynamiku flexe lyží. Zní to složitě, na stránkách Rossignolu k tomu najdete několik hezkých videí.

Ale hlavně to funguje!

Nalejme si čistého vína.

K opravdové závodní slalomce má daleko a termín „slalom ski inspired“ přesně vystihuje její naladění. Na slalomku je Hero Elite ST Ti opravdu velmi klidná a chová se spíše jako velmi dobrá sportovní univerzálka. Kromě krátkých oblouků si na nich bez limitu užijete i rychlou jízdu ve středním poloměru. Nestačí pouze na dlouhé oblouky, ale to je vzhledem k jejímu zaměření a vykrojení zcela pochopitelné.

Při jízdě jsou velmi klidné, snadno se ovládají i díky mírnému rockeru ve špičce, který usnadňuje zahájení oblouků.

Nejlépe se jim daří na tvrdším a upraveném povrchu, poradí si i s mírně rozbředlým odpoledním sněhem, ale čím více je sjezdovka rozbitá, tím více je limituje úzký střed 68 mm.

v neskutečně vyladěném provedení, jež vyhovuje nám nezávodním lyžařům, kteří jezdí hlavně pro požitek. Vyžaduje vedení dobrého jezdce, ocení ji proto sportovci a experti – mírně pokročilý lyžař se s ní bude asi už trápit. Pokud ale trochu umíte a nebojíte se, dá vám ochutnat svět závodních krátkých oblouků bez pocitu, že byste na to nestačili.

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 167, resp. 157 cm PARAMETRY: 1 23–68–104, R: 13, resp. 11 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

FOTO: SALOMON

67

Design a ekologie v jednom.

Recyklované bočnice jako podrážky tenisek z osmdesátek mě prostě baví!

Ondřej Novák, autor recenze

Pro koho?

Salomon S/Max 10

Klasika s novým peřím Salomon S/Max by vlastně nebylo třeba vůbec představovat. Navíc model s 10 v názvu patří mezi dlouholeté stálice, takže se opticky nejedná ani o žádnou horkou novinku. Jenže tohle novinka je!

Ř

ada S/Max patří mezi naprostou klasiku. Těžko bychom spočítali sezóny, kterými nás „esmaxy“ provázely, na prstech jedné ruky. Osvědčená řada univerzálních lyží určených na upravené sjezdovky má v kolekci francouzského výrobce místo odjakživa. Pamatujete na legendární modely 24Hours? Právě ty kdysi nahradila řada S/Max se stejným zadáním. Lyžovat celý den za jakýchkoliv podmínek.

Nové jádro DualCore2

Řada S/Max prochází neustálým vývojem a postupně se v ní uplatňují technologie odzkoušené na vysoce sportovních modelech závodní řady. A nejinak je tomu u verze „desítek“ na sezónu 2024/25, ba vidíme dokonce několik zásadních změn.

S/Max 10 stojí přesně na středu mezi sportovněji zaměřenými „dvanáctkami“ a naopak měkčími a klidnějšími „osmičkami“.

Stejné je to s dámskými verzemi označenými N°12, N°10 a N°8, které ale mají lehčí jádro a jsou celkově uzpůsobené něžnému pohlaví. Standardní unisexové „desítky“ mají sendvičovou konstrukci – a to je právě jedna z velkých novinek, kterou na letošních „esmaxech“ najdeme.

Tato konstrukce se jmenuje DualCore2 a je sestavena pouze z jasanového dřeva a několika vrstev triaxiálního laminátu. Ano, čtete dobře. Žádný titanal, pouze dřevo a osvědčený laminát. Titanalové vrstvy – a to rovnou dvě – najdete až u nejvyššího modelu řady S/Max 12 (které jsou proto

Klidným barvám povrchu lyže kontrastují ABS bočnice z recyklátu

ale znatelně těžší). DualCore2 totiž hraje právě na hmotnost, samozřejmě v kombinaci s velmi dobrými jízdními vlastnostmi.

Novinka je také osazena novým vázáním s deskou Easytrak, která v kombinaci s osvědčenou technologií Edge Amplifier SL napomáhá plynulému průhybu lyží. A jak se na nich vlastně jezdí?

Jaké jsou?

Na první dobrou zaujme neotřelý design, který se trochu vymyká tomu, na co jsme u jiných značek zvyklí. Převládají aktuální přírodní barvy, spíše nenápadné a nekřičící, v kontrastu s výraznými ABS bočnicemi z recyklovaných materiálů. Jestli se vám zvolená estetika líbí, nechám na vás. My sledujeme hlavně to, co umí na kopci.

K dispozici jsme měli šikovnou délku 170 cm, při které lyže disponuje 15 metry poloměru.

Takže přesně tak akorát, aby se na nich svezl každý, kdo má rád mírně delší a střední oblouky.

Zaujalo nás, že delší oblouky lze díky agilní konstrukci lyží kdykoliv a velmi snadno zkrátit.

V kombinaci se širším středem 72 mm umí tyhle lyže skoro všechno. Pokud se ovšem nechystáte do vysokých rychlostí nebo na hodně tvrdé sjezdovky, kam už určeny nejsou (pokud takové ambice máte, sáhněte po vyšším modelu S/Max 12, který si díky dvěma titanalovým vrstvám v konstrukci poradí s mnohem agresivnějším pojetím jízdy i podmínkami).

S/Max 10 jsou lyže hlavně pro pohodáře. Mají v sobě kousek sportovního ducha, ale vymáčknete ho z nich spíše na mírnějších tratích a drživém, i klidně měkčím povrchu. Kdo chce univerzální lyži na celý den, nechce závodit a tvrdým a strmějším kopcům se spíše vyhýbá, nemůže tady udělat chybu. „Desítky“ mají mírný rocker ve špičce, velmi snadno zahajují oblouky a bez většího nátlaku na jezdce je i pokojně ukončují. Jsou snadno ovladatelné a vyhovovat budou vzhledem ke konstrukci spíše středně těžkým a lehčím lyžařům, a samozřejmě lyžařkám.

VÝHODY v elmi nízká hmotnost velmi snadné ovládání použití recyklovaných materiálů

NEVÝHODY n a tvrdém povrchu v rychlosti už jsou na limitu

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm PARAMETRY: 1 21–72–106, R: 15 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

68 ADVERTORIAL

BUDOUCNOST PODLE ZNAČKY VÖLKL:

PEREGRINE Völkl, renomovaná lyžařská značka, která se již po desetiletí drží na špičce lyžařského průmyslu, představuje novou řadu lyží, v jejímž čele stojí modely Peregrine 82 a Peregrine 80. Tyto technicky vyspělé lyže nahrazují dosavadní modely Deacon 84 a Deacon 80. Čím se od nich liší?

V

ölkl se při vývoji nové řady Peregrine zaměřil na zohlednění proměnlivých podmínek na sjezdovkách – v důsledku teplejších zim se zkrátka odpolední měkký sníh objevuje čím dál dřív. Lyžaři stále častěji čelí nepředvídatelným sněhovým podmínkám – od ranních zledovatělých svahů po měkký sníh a odpolední rozbředlou kaši.

Lyže Peregrine jsou navrženy tak, aby si lyžaři mohli užívat lyžování v této široké škále podmínek, přinášely lehkost a obratnost, a přesto poskytovaly mimořádnou stabilitu a spolehlivý výkon.

Jméno Peregrine nebylo vybráno náhodou. Odkazuje totiž tak trochu na legendární model Racetiger, který je také pojmenován po divokém zvířeti. Lyže Peregrine také ztělesňují vlastnosti svého jmenovce – sokola, dravce s dokonalým smyslem pro svobodu a schopností překonávat hranice, přičemž snadno klouže vzduchem bez ohledu na terén.

Peregrine 82: výkon i cit kdekoli

Model Peregrine 82 se vyznačuje inovativními technologiemi, které zvyšují stabilitu a odolnost. V první řadě jde o hlavní prvek konstrukce, exkluzivní technologii Tailored Carbon Tip, tedy špičku vyztuženou karbonovými vlákny pro lepší stabilitu. Titanalová výztuž je přizpůsobena délce lyže. Tento design nejen snižuje hmotnost, ale také zajišťuje vyšší agilitu s menším úsilím. Výsledkem je lyže, která se snadno ovládá a okamžitě reaguje nehledě na proměny sněhových podmínek. Navíc je schopna zprostředkovat skutečně vysoce sportovní lyžování.

Peregrine 80: každý, vždy a všude

Nepatrně užší Peregrine 80 osloví široké spektrum lyžařů. Je konstruována pro zábavnou jízdu v jakýchkoli sněhových podmínkách a je ideální pro ty, kteří hledají vyvážený zážitek z celodenního lyžování. Podobně jako její předchůdce Deacon má i Peregrine 80 titanalovou výztuhu, která prochází středem lyže od špičky až k patě. Ta zajišťuje stabilitu a tuhost. Karbonové špičky Tailored Carbon Tips, stejně jako u modelu Peregrine 82, poskytují obratnost s minimálním úsilím.

Peregrine 80 je ideální volba i pro méně zkušené lyžaře nebo ty, kteří už si zkrátka chtějí užívat pohodovější jízdu. Je to dostupná, snadno ovladatelná lyže, která odpouští chyby, proto má schopnost přinášet radost z lyžování bez velké námahy.

Völkl a udržitelnost Důraz na efektivní využití materiálů odráží také závazek značky Völkl k udržitelnosti. Výrobní závod v německém Straubingu používá 100% obnovitelnou elektřinu z tamní vodní elektrárny na Dunaji. Každým rokem Völkl snižuje své emise a směřuje k dosažení klimatické neutrality.

Oba modely lyží Peregrine jsou vybaveny systémem vázání Lowride Integrated Binding System – vázání je nízko a na široké bázi, takže přenos sil z nohy na lyži je bezprostřední, a jízda tedy velmi citlivá a přesná.

BRIGADE INDEX

REFLECT. RIDE. RECYCLE. Objevte helmu Brigade Index - plně recyklovatelnou!

Po skonč ení životnosti ji pošlete zpě t a naše partnerství s Paprec ji zrecykluje. Mů že se promě nit na kvě tináč , nárazník nebo terasu.

Bezpeč nost a udržitelnost na svahu i po ně m!

70 ADVERTORIAL

Atomic

Maverick & Maven každý sjezd i lyžař je jiný

Každá hora přitahuje jiný typ lyžaře a ten zase vyžaduje různé vlastnosti lyží pro ty své terény – Maverick a Maven však spojují všechny hory i lyžaře.

M

averick a Maven, dvě nové all-mountain lyže, inspirované lyžařskými pionýry, vrcholy a nekonečnou rozmanitostí severoamerického prašanu, vždy nadýchaného sněhu a nekonečné rozmanitosti terénů. Lyže plné technologií, ale ctící princip maximální jednoduchosti, aby se mohly stát tou pravou volbou každého odvážného lyžaře, který chce objevovat nové sjezdy kdekoliv na světě.

Severoamerické DNA

Severní Amerika byla vždy místem, které oslavuje individualitu v té nejčistější formě, lyžování nevyjímaje. Motorem společnosti je snaha neustále testovat hranice svých schopností, vybavení i stylu. Tak v horách a střediscích severoamerického kontinentu vznikají pevné komunity, které sdílejí nejen radost, ale i know-how. Právě z této atmosféry se zrodily lyže Maverick a Maven.

Tuší lyžařovy touhy, představy a sny a každým obloukem je dokážou přinést o kus blíž. Jejich osobnost dovoluje lyžovat kdekoli a jakkoli a realizovat i ty nejsmělejší lyžařské sny.

Blíže ke svým snům

Pro hladkou jízdu a intuitivní ovládání využívají modely Maverick a Maven konstrukci jádra OMatic s vyváženou stabilitou a pružností po celé délce lyže. Vyrobené jsou pouze z nezbytných materiálů – precizně frézovaného topolového dřeva, lehkých skelných vláken a karbonové výztuže – kombinace, která dává jádru OMatic jednoduchost, lehkost, a přitom energický výkon. Spojení rockeru a camberu s maximálním kontaktem hrany v oblouku přináší tzv.

Flow Profile – ideální mix tvaru špičky (HRZN Tech Tip) a rockeru na špičce, díky čemuž lyže zvládá tvrdý povrch i čerstvý sníh.

Jak Maverick, tak Maven jsou all-mountain lyže, které se vyrábějí i v širších, primárně freeridových variantách tak, abyste mohli lyžovat po svém a měli více příležitostí a svobody užívat si sport právě tak, jak chcete vy.

Atomic Maven Maven 86 C – Lyže se šířkou 86 mm pod botou, určené především pro ženy, vhodné pro univerzální použití na sjezdovce i mimo ni.

Maven 93 C – Lyže se širším profilem 93 mm, zaměřené na stabilitu a všestrannost v různých sněhových podmínkách.

Atomic Maverick Maverick 86 C – Pánský ekvivalent Maven 86 C, navržen pro univerzální použití na sjezdovce a pro středně pokročilé lyžaře.

Maverick 88 TI – Model s lehkou titanovou výztuhou pro větší stabilitu a výkon, šířka pod botou 88 mm.

Maverick 95 TI – Lyže se šířkou 95 mm pod botou, ideální pro středně pokročilé až pokročilé lyžaře, kteří chtějí lyži s dobrou odezvou v měnících se podmínkách.

Maverick 100 TI – Lyže s největší šířkou 100 mm, poskytující zvýšenou stabilitu a všestrannost v měkkém a hlubokém sněhu.

71

BLOSSOM: 120 LET

historie a čtvrtstoletí adrenalinu

Každý model lyže je sestaven z dřevěného jádra s jiným složením a s jinou strukturou dřevěných hranolů. Jedná se především o buk, topol a jasan. Různé dřevo nabízí různou tvrdost a dynamiku jednotlivých modelů. Povětšinou dva různě silné titanaly zajišťují spolu se dřevem u každého modelu efektivní sendvič. Rozdílným je také sidewall lyže. Blossom používá jedinečný konkávní plastový sidewall opět s rozdílnou tuhostí u každého modelu.

Skluznice je pak použita stejná, jakou ostatní značky nabízejí pouze u závodních lyží. Kombinace všech těchto aspektů vám

při správném výběru lyže přinese jedinečný zážitek!

V České republice a na Slovensku je Blossom na trhu 10 let a definuje zde kategorii prémiové lyže. Prodejci si zakládají na profesionálním posouzení vhodnosti konkrétního modelu pro daného lyžaře v závislosti na jeho schopnostech a požadavcích. Zpravidla dostanete možnost lyži otestovat a vybrat si díky tomu tu pravou a ve správné délce.

Rozhodně vás potěší i to, že budete na kopci jedineční. A kdo lyžím rozumí, váš výběr každopádně ocení.

Užijte si Blossom!

Blossom na trh přináší 4 kategorie lyží V roce 1906 vznikla v Chiavenně první továrna na výrobu lyží v Itálii. Lyže z této fabriky vynesly na vrchol pod značkou Spalding i slavného Gustava Thöniho. V roce 1999 zakoupila od Spaldingu podnik rodina Moro a začala nová éra. Blossom!

F

ranco Moro a jeho syn Mario měli dovednosti, odborné znalosti i prostředky a rozhodli se orientovat společnost na výrobu vysoce technických, špičkových lyží pro vysoký výkon s použitím těch nejkvalitnějších materiálů a s důrazem na nejjemnější detaily. Právě důraz na detail, dlouholeté know-how, ruční práce a originalita odlišují Blossom od ostatních. Produkce vygeneruje ročně kolem 3 000 párů Blossomů. Každá lyže v produkci

projde zhruba 160 doteky lidské ruky a absolvuje velmi pečlivou kontrolu specialisty pro kvalitu.

Blossom je lyže pro experty i pro průměrné lyžaře. Na každém z modelů okamžitě poznáte dynamiku právě takovou, kterou si daný model zaslouží. Jinou energii vám nabídne radikální slalomka a jinou stabilní allmountainka, ale v obou případech to bude jízda, kterou si představujete v nejdivočejších lyžařských snech!

N°1 je kategorie oblíbených racecarverů: Slalomka N°1 SL – přesný krátký oblouk se superrychlým přehraněním Obřačka N°1 GS – dlouhý oblouk s maximální stabilitou a přesností Racecross N°1 XC – ztělesnění Blossom DNA v rychlosti, klidu a přesnosti Univerzálka N°1 RC – úžasný mix mezi podélnou pružností a torzní tvrdostí Slalomka N°1 Lady – dynamický krátký oblouk už při jemnějším zatížení

Turbo je kategorie allmountain lyží pro nejrůznější terény a sněhové podmínky: Turbo AM74 – výkonný model pro delší oblouk v náročnějších podmínkách Turbo AM77 – dynamická točivá lyže se širším středem pro maximální stabilitu Turbo AM85 – multifunkční superrychlý buldozer do jakýchkoliv podmínek

Formula je kategorie skitouring a freeride lyží. I zde klade Blossom důraz zejména na jízdní vlastnosti směrem z kopce dolů. Šlapeme přece proto, abychom se parádně svezli dolů, ne? Stále se bavíme o sendviči ze dřeva, titanalu, skelného vlákna a v tomto případě i karbonu. Kolekce se skládá ze čtyř modelů v různých šířkách: XPlore85, Xplore87, XPure94 a XPure 99.

Squadra Corse je řada závodních lyží pro DH, SG, GS, SL jak v dospělých, tak v dětských kategoriích.

72 ADVERTORIAL Značka J.Lindeberg vás nadchne pro změnu jednoduchostí a efektivitou za skvělou cenu

Jiný svět:

Skicentrum Eden Když vstoupíte do prodejny Skicentrum Eden v pražských Vršovicích, přijdete do jiného světa.

Okamžitě na vás dýchne atmosféra horské chaty pod kopcem v italských Alpách. Ocitnete se na horách.

S

kicentrum Eden není jen sportovní prodejna. Tým, který ho tvoří, se točí kolem několika lyžařských nadšenců a zakládá si na jedinečnosti a kvalitě nabízených produktů a služeb. Ve Skicentru Eden nenajdete běžné komerční značky a to, co nabízejí jinde.

Neokoukané oblečení a doplňky

Pokud hledáte oblečení na lyže, oceníte značky a modely, ve kterých budete na sjezdovce originálem.

Komplety OneMore jsou na evropských kopcích v posledních letech osvěžujícím zjevením co do technické kvality, provedení, ale hlavně stylu!

73 Oblíbená je i značka RH+ pro pány i dámy Dámy se zhlédnou ve fantastických designech a střizích značky Perfect Moment, Poivre Blanc, Newland

V obchodě si přijdete na své i při výběru pro své děti Každý z členů týmu Skicentra je nadšený a zkušený lyžař

Lyže jen malosériovky

Ve Skicentru Eden si zakládají na nejširší nabídce italských přileb Kask a spousty bezpečnostních prvků a doplňků pro vaši lyžařskou zábavu

Ve Skicentru Eden vám nabídnou prémiové lyže, konkrétně italské značky Blossom nebo OneMore, všechno malosériové italské sendviče, o kterých jste na stránkách magazínu SNOW četli samá pozitiva, a po nichž, pokud je zkusíte, se už pravděpodobně na nějakého Švýcara nebo Rakušáka nikdy nevrátíte. Všechny modely je možné zapůjčit a před nákupem bezplatně otestovat – to přináší jistotu, že si pořídíte přesně to, co vám sedí nejlépe.

Profesionální personál i servis

Personál obchodu, který najdete vždy v dobré náladě, se vám vždy pokusí snést na sníh modré z nebe a zlaté ruce servismana z Edenu ocení každý, kdo zkusí a pozná kvalitu.

V Edenu vám bude fajn!

Dáte si výborné kafe a své preference proberete s lidmi, kteří to mají s lyžováním stejně jako vy.

Baví je to! A na Skicentru Eden je to vidět!

www. skicen tru med e n.c z

FOTO: PETR SOCHA

74 SNOWTEST RECENZE

Lange RS 120 MV

Supersportovní „Muscle boot“

Když je potřeba, plynule ztuhnou při tlaku, naakumulovanou energii pak okamžitě vrátí zpět.

Lukáš Vavrda, autor recenze

Muscle car, „svalnaté auto“, se používá pro supersportovní sporťáky.

Analogicky tak použijme Muscle boot jako označení pro velmi sportovní, „nadupanou“ lyžařskou botu Lange. Boty této značky se dlouhodobě řadí mezi ty nejsportovnější, v typicky modrých přezkáčích se samozřejmě jezdí i vrcholné závody.

M

odel RS 120 patří mezi legendární sportovní sjezdové boty, ale má svěží nový design a je vyladěný pro sportovní jízdu, kterou si může dovolit každý trochu zkušenější lyžař. Když se obujeme do opravdu tuhých závodních bot, většina z nás se bude trápit, tento „hodnější“ model je významně poslušnější, ale přitom poskytuje dobrou oporu a hlavně feedback – limit lyžování v těchto botách je až tam, kde přijde únava po celodenní sportovní jízdě.

Dualcore a úprava flexe

Pro boty Lange je charakteristická technologie Dualcore – když se injektuje skelet do formy, tečou dovnitř dva plasty rozdílných vlastností. Jejich slitek pak dodává botám Lange typickou elasticitu a progresivní flexi. Sice to není viditelná tech-

nologie, ale rozhodně funguje.

Nové Lange RS navíc lze trochu poupravit – vzadu jsou flexory, které přes šrouby spojují skelet s komínem. Na výběr jsou dvě tuhosti (černá a modrá), takže si doma můžete udělat takový malý bootfitting.

Co se právě bootfittingu týče, Lange nelze celé tvarovat teplem právě proto, aby si materiály zachovávaly výchozí pružnost. To však neznamená, že se nedají tvarovat, pod rukama zkušeného bootfittera s frézou a dalšími speciálními nástroji je lze přizpůsobit každé noze. Podobně jako závodní modely, mají tyto boty plastovou podrážku ISO 5355, která v součinnosti s vázáním přispívá k přesnému ovládání lyže. Je proto vhodné chránit ji gumovým návlekem. Pro zájemce lze podrážku dobrousit a namontovat gripwalk.

Závodní feeling

Jsou věci, které nelze vyčíslit – například flex index. Nejde jen o tuhost, ale o celkový průběh průhybu a návrat boty, progresivitu tohoto průhybu a další faktory, které nakonec lyžaři poskytují výsledný dojem, oporu a pocit jistoty v oblouku.

Tyto modré sporťáky vyvolávají závodní dojem, jízda v nich je velmi jistá, zvlášť ta dynamická.

I když mají psanou flexi 120, její průběh je tak plynulý a přirozený, že poskytuje skvělou oporu i při daleko sportovnější jízdě, než pro jakou bych si osobně boty s flexí 120 vybral. Na druhou stranu boty samy o sobě do závodění nikoho nenutí. Fungují bezproblémově i při pomalejší jízdě, největší překvapení pro mě byla jízda v boulích, kde boty plynule ztuhnou při nárazu a okamžitě naakumulovanou energii vrátí zpět noze a krásně vypruží zpět.

Kdybych měl označit svým pocitem flexi této boty, bylo by to spíš rozmezí 115–130, jednak díky vyměnitelným flexorům, ale také proto, že Lange RS 120 umožňuje poměrně klidnou jízdu v pomalejších rychlostech, ale také velmi sportovní až závodní styl.

V obou případech však visí nad jízdou celkový dojem závodníka, sportovce, který se do lyžování umí pořádně opřít. Závodní drive podporuje také šněrovatelná botička s tuhým jazykem.

VÝHODY závodní feeling progresivní flexe a velmi předvídatelné chování vyměnitelné flexory pomohou najít optimální flexi

NEVÝHODY náročnější bootfitting

Tecnica Mach Boa HV 120 GW

Točíte a točíte a skelet se stahuje a stahuje – přesně tam, kam je vám to příjemné.

Michael Turek, autor recenze

Výkon a nová úroveň pohodlí Bezkonkurenční komfort naplněný výkonnostním étosem modelové řady Mach a celé značky Tecnica. Takto jednoduše lze charakterizovat nový výkonnostní i komfortní standard toho italského výrobce.

P

řed rokem se začalo uplatňovat dotahovací kolečko Boa (známé z cyklo treter nebo obuvi pro běžecké lyžování či skialp) i v sektoru lyžařských bot.

A nešlo jen o nějaký výstřelek do tmy, ale o vcelku revoluční změnu, v jinak celkem stabilním segmentu lyžařského trhu.

Letos se dostalo i na boty značky Tecnica.

Konkrétně boty řady Mach Boa, které jsme měli příležitost testovat, v sobě mixují velmi sportovní charakter, relativně nízkou hmotnost a především pohodlí. Kolekce s Boa obsahuje tři unisexové modely – od nejtvrdších s flexí 130 přes námi testované 120 až po flexi 110. Pro něžné pohlaví jsou k dispozici i dva dámské modely Boa HV 105 W a Boa HV 95 W. Všechny modely se vyrábí v referenční šířce 103 mm, výrobcem označené HV (high volume), ale díky možnosti výrazného stažení kolečkem Boa je lze stáhnout až k šířce MV.

Technologická erupce kolekce Mach

Zásadní a nejvíce inovativní technologickou funkcí bot je jejich signifikantní kolečko, to již víme. Co třeba ale dílenské zpracování, plast, horní pásek a jiné vychytávky? Vše je, jak má být, kvalitně dílensky zpracované a vše funkční. Boty mají plně tvarovatelný C.A.S. skelet, kterým disponují i všechny ostatní sportovní modely značky. K tomu velmi pohodlnou vnitřní botičku NFS, plně tvarovatelnou horkým vzduchem. Dále jsou vybaveny 45 mm širokým strapem se suchým zipem. Horní dvě přezky jsou standardní, s mikroposunem a systémem „lift lock“.

A spodní části již dominuje Boa kolečko pro stažení nártové části.

Graficky lze utažení zkontrolovat na jednoduché stupnici (1–4), tak aby si uživatel mohl porovnat, jak má kdy kterou botu staženou.

A na kopci? Zpočátku při každém pohledu dolů člověka zarazila absence klasických přezek. To je

ale asi tak vše, co bylo divné, při jízdě naši testeři nezpozorovali nic, co by botu nějak limitovalo nebo bylo nepříjemné.

Mach Boa 120 jsou totiž tak akorát tuhé, abychom je mohli označit za sportovní. Přitom ale nechávají jezdci přirozenou flexi, tolik potřebnou pro ovládání například i měkčích lyží. Bota se v oblasti kolečka Boa nedeformuje, spodní část skeletu ani pod velkým zatížením nijak nekolabuje a z hlediska dopředné flexe se s nimi skvěle pracuje. Šíře 103 milimetrů je už poměrně hodně, bota tedy bude sedět spíše majitelům širších chodidel. Ale možná nejen jim – naši testéři s chodidly středních rozměrů se v botě cítili už velmi dobře a jistě, proto lze boty doporučit i lyžařům se středními chodidly, pokud vyžadují vyšší pohodlí (samozřejmě to musíte sami vyzkoušet!). Boty snesou rychlou jízdu na pistě bez limitu i pohodový výlet do volného terénu.

Pro koho?

Model si najde velké množství spokojených uživatelů, hlavně těch, kteří mají širší chodidlo, chtějí pohodlí při obouvání, pocit konstantního a celostního stažení nohy, lehkou manipulaci s botou, a přesto sportovní charakter.

Designově jsou velmi zdařilé, disponují bezpečnou GripWalk podrážkou a určitě budou patřit k výstavním kouskům výbavy každého, kdo si je pořídí.

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/video/8039

VÝHODY k onzistentní a plynulý průběh utahování tvarovatelnost skeletu i vnitřní botičky

NEVÝHODY není alternativa pro užší chodidla

FOTO: BLIZZARD

RECENZE SNOWTEST 75

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

76 SNOWTEST RECENZE

Funkční triko Helly Hansen Merino Durawool

Merino + Cordura = Durawool Vylepšená merino vlna pro každý sport

Helly Hansen je společnost, která se věnuje oblečení do náročných podmínek už více než 140 let a mimochodem právě ona představila světu první fleece. Kdo značku jen malinko zná, ví také, že hojně vyvíjí vlastní funkční materiály i originální vlákna, jež mají často unikátní vlastnosti (vzpomeňme například Lifaloft). Nyní do svých experimentů zapojila i oblíbenou merino vlnu, kterou zkombinovala s nylonem. Vznikl z toho materiál Durawool, který má čerpat z obou materiálů právě to nejlepší.

D

urawool má ambici posunout oblíbené vlastnosti merino vlny na novou úroveň. Vlna merino má mnohé unikátní vlastnosti: je antibakteriální, a tedy odolná proti tvorbě pachů, poskytuje specifické izolační vlastnosti, kdy hřeje i za mokra.

Má ale i své nevýhody: jde o materiál poměrně drahý, a především choulostivý k mechanickým vlivům a údržbě – přírodní materiály prostě nevydrží tolik, co ty syntetické. Helly Hansen si je dobře vědom výhod i nevýhod merina, a tak vyvinul Durawool – nový materiál, v němž merino vlnu z Nového Zélandu vyztužil odolnými nylonovými vlákny pod známým obchodním názvem Cordura.

Výhody merina bez nevýhod merina Durawool obsahuje 55 % merino vlny a 45 % umělých vláken. Na omak ale zůstává materiál stejně jemný a přítomnost nylonu by málokdo identifikoval, textilie vypadá prostě jako obvyklá merino vlna v gramáži používané na lehké funkční spodní prádlo. Zachovává si i podobné

absorpční a izolační vlastnosti.

S nylonem je ale výrazně odolnější a i jeho komplexní funkční schopnosti jsou maličko posunuty – k lepšímu.

Při příchodu funkčních oděvů a vrstev z vlny merino jsem se časem naučil oblékat opatrněji, i vám se možná stalo, že jste si triko – zejména už významněji obnošené – při rychlém oblékání poškodili ve chvíli, kdy se někde na těle zadrhlo a neodolalo síle tahu. Triko z materiálu Durawool však dává jasně najevo, že mu drsnější zacházení nevadí. Je znatelně pevnější, ale pořád velmi lehké a komfortní na nošení.

Uchovává si i další praktické benefity, jako je antibakteriálnost (vydrží bez zápachu o mnoho déle než syntetika) nebo hřejivost i za vlhka.

Dobré stránky nylonu Dobré věci si bere i z nylonu, například rychleji schne – po intenzivním propocení při jarním lyžování po krátké chvíli na sluníčku komplet uschlo, patrně rychleji než prostá merino vlna.

Nylon je zároveň pružnější a pevnější. Proto i triko z materiálu

Durawool je při nošení pružné, přizpůsobuje se tělu a pohybům.

Vlněná vlákna pohlcují vlhkost, a proto se vlastnosti tkaniny mohou měnit podle toho, jestli je zrovna vlhká (propocená), nebo suchá – vlhká se trochu vytahuje, což ale opět opravuje nylon, a po uschnutí pak produkt vrátí do svého původního tvaru a velikosti.

Durawool je víc vlna Materiálu ale obecně dominuje merino vlna, Durawool je na první pohled a omak k nerozeznání od vlněné textilie, má i podobnou pružnost – nylon zde funguje jako jakési koření k optimalizaci funkčních vlastností. Je dobře známo, že merino vlna je možná tím nejlepším řešením pro lyžaře-sjezdaře – pro Durawool platí podobný závěr přinejmenším stejně.

Ocení ho všichni milovníci nejen lyžování, ale funkčního prádla z merino vlny obecně, ať už pro sport, nebo i pro denní nošení.

Vedle trik nabízí Helly Hansen z materiálu Durawool celou škálu funkčního sportovního prádla pro muže i ženy.

Matka vlna, otec nylon. Vyladěná merino vlna, které nevadí drsnější zacházení.

Lukáš Vavrda, autor recenze

VÝHODY d rží si pozitivní vlastnosti merino vlny: schopnost pohlcovat zápach, tepelně izolovat i za vlhka nylon dodává vyšší odolnost proti mechanickým vlivům, méně nasáká a rychleji schne, je pružnější velmi lehká konstrukce s příjemným střihem

NEVÝHODY s tále nutnost šetrného praní se speciálním pracím prostředkem

58. ČEZ JIZERSKÁ 50 6.–9. ÚNORA 2025 JIZ50.CZ

JIZERSKÁ 50 PÍŠE TISÍCE PŘÍBĚHŮ.

JAKÝ BUDE TEN TVŮJ? DO STOPY! Zažij s celou rodinou nebo kamarády nezapomenutelné zimní dobrodružství.

Chystáme pro vás 4 dny plné adrenalinu, 8 unikátních tras klasicky i „skejtem“ a neobyčejný doprovodný program. Postavíš se na startovní čáru po bok tisíců podobných nadšenců?

Registruj se do 18. listopadu za nejvýhodnější startovné a jako bonus automaticky najdeš jméno na svém čísle.

Startovné je pojištěné proti nedostatku sněhu.

Na viděnou v Bedřichově!

78 ACADEMY SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

DRUHÁ ZATÁČKA

První zatáčku máme za sebou. Nebo alespoň já. Touhle dobou sedím v údolí kousek pod ledovcem, odpočívám po prvním lyžování a promítám si svoje první dnešní oblouky a přemýšlím i o těch druhých, na které dnes také došlo.

D

en se totiž přirozeně rozdělil na dvě části. S prvními zatáčkami jsem pomalu oťukával kopec, objevoval vše, co se přes léto zapomnělo, a hledal rovnováhu. Po několika jízdách jsem se osmělil i k rychlejším carvingovým obloukům, ale podvědomý strach ze špatné viditelnosti kombinované s vyšší rychlostí mě vždy rychle vrátil zpátky na zem. I když jsem léto strávil na kole a pohyboval se z kopce často rychlostí, která mi připadala vysoká (a potvrzoval to i tachometr), rychlost na lyžích je s ní stále nesrovnatelná. Je paradoxní, že případný pád na kole na tvrdou podložku, která na

rozdíl od sněhu vyvolá velké tření a s ním nepěkné odřeniny na těle chráněném jen tenkým dresem, v nás budí mnohem menší strach než pád na lyžích, kde jsme oblečeni do několika vrstev a chráněni nejrůznějšími doplňky od hlavy až k patě.

máte i přes podvědomý strach potřebu zkoušet, zda by to nešlo zase o kousek rychleji.

Postupně přivykáte známým pohybům, terénu, a strach najednou střídá odvaha.

A právě o tom, jak se k rychlosti a odvaze propracovat postupně, bude můj dnešní text.

Rychlost

Tak trochu carving

Průměrní lyžaři se pohybují rychlostí 30–50 km/h, sportovní nezávodníci atakují i osmdesátku. Ale rychlost k lyžování patří a je to jeden z důvodů, proč se lyžování tak rádi věnujeme. Trocha relativně bezpečného adrenalinu neuškodí a už při prvním lyžování

Tak trochu po hraně, tak trochu smykem. Tak trochu opatrná taktika, která se hodí na začátku sezóny, ale také vyspělá technika, které se v expertním lyžování říká pivoting. „Pivoting označuje techniku, kdy lyžař rotuje lyže kolem své osy bez výrazného pohybu vpřed. Cílem je

79

ROZDÍL MEZI SMÝKÁNÍM LYŽÍ V NÁJEZDU A ŘEZÁNÍM VE VÝJEZDU JE ZŘETELNÝ.

Jak na to?

Strach nám na začátku sezóny nedovolí užívat si plnohodnotné carvingové oblouky.

A když, tak jen na velmi mírné sjezdovce, kde rychlost nijak závratně nestoupá a pro prohnutí lyží a zkrácení poloměru není potřeba velkého úsilí. Ale stačí trochu strmější „tmavě modrá“ a všechno je najednou jinak. Snažíme se zahajovat všechny oblouky pěkně čistě po hraně, ale také je pak v druhé polovině strháváme do smyku, abychom zase trochu zpomalili. První polovina oblouku (na ciferníku hodin od 12 do 3) je totiž ta, kde rychlost stoupá. Jedeme totiž dolů z kopce. V druhé polovině naopak jedeme už proti kopci a prohnuté lyže zkracují poloměr, tedy zpomalují. Řešení je tedy potřeba přesunout ze druhé do první poloviny oblouku a tu si trochu zkrátit a zjednodušit. Lyže můžete do kritických tří hodin „napivotovat“, česky nasměrovat nebo nasunout. Při zahájení nové zatáčky zkuste lyže místo zahranění naopak otáčet pohybem nohou proti klidnému trupu. Trup vlastně sleduje směr nového oblouku, jako byste ho jeli po hraně – tedy pěkně kulatě. Nohy, respektive lyže si ale cestu do tří hodin na ciferníku zkracují aktivním otáčením – řekněme smykem. Ve tři hodiny, nebo třeba už ve dvě anebo také ve čtyři (záleží na tom, kam až necháte lyže doklouzat a kam je chcete přesně nasměrovat), uvolníte tenzi v horní polovině těla a nasměrujete ho zpátky za lyžemi. Ty se zároveň mnohem více zahraní, začnou se prohýbat a vyřezávat druhou část oblouku pěkně čistě po hraně.

Je pivoting pro sraby? rychle změnit směr jízdy, aniž by došlo k velkému přenosu hmotnosti na hrany lyží, což je rozdíl oproti tradičnímu carvingu, kde se hrany lyží zaryjí do sněhu a vykrajují oblouk. Pivoting se často používá v těsných zatáčkách, na prudkých svazích nebo ve složitých podmínkách, kde je potřeba rychlá kontrola nad směrem pohybu. Tento pohyb zahrnuje rotaci lyží z boků nebo nohou, přičemž lyžař musí dobře zvládat rovnováhu a hmotnostní rozložení, aby nedošlo k nekontrolovanému skluzu,” říká k tématu trochu kostrbatě umělá inteligence, a má tentokrát i docela pravdu.

Mohlo by se zdát, že taktika „na začátku si to trochu přibrzdím a pak to tam pošlu“ je tak trochu pro ty, co se bojí. Na začátku sezóny možná ano. Pomůže nám překonat počáteční strach z rychlosti v nájezdech do oblouků, ale také získat nějaký ten čas, než se všechny zažité pohyby obnoví a zautomatizují. Navíc střídání otáčení a hranění je výborný dril, který nám na začátku zimy rychle rozšíří spektrum dovedností a pomůže získat jistotu pro ovládání lyží. V průběhu zimy ale pivoting použijeme třeba na hodně strmých sjezdovkách, kde nám strach brání zahájit oblouk čistě po hranách úplně stejně, jako na začátku zimy na mnohem mírnějších sjezdovkách.

Čtrnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o všem, co mi přijde na mysl. Po třinácti letech už se témata hledají špatně, ale o to je to větší zábava. Určitě letos dojde na telemark, o kterém jsem nepsal už několik let, ale také na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit.

A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si se mnou přijet zalyžovat, nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

A opravdu si přibrzdím?

Pokud by se vám zdálo, že si v první části oblouku aktivním otáčením nohou do nového směru přibrzdíte, jste vedle. Pivotování je nasměrování. Vlastně se naopak snažíte rychleji překonat tu část oblouku, kde to nabírá rychlost. Sportovní lyžař ve volné jízdě tak řeší svoje obavy z rychlosti v nájezdu do zatáčky, ale závodník v brankách příliš uzavřenou trať vytyčenou brankami, do které by se standardním nájezdem po hranách jen těžko vešel. Viděli jste úvodní obřák Světového poháru v Söldenu? Více než polovinu branek tam jedou závodníci právě takhle.

Sjezdovka je velmi prudká, závodní lyže málo vykrojené a branky hodně zavřené. Když tam vidíte závodníky trénovat jen tak volně, bez branek, jezdí čistě po hraně celé oblouky. My obyčejní lyžaři je tam můžeme jezdit taky. Ale pravděpodobně na to budeme potřebovat celou šířku sjezdovky. Tak co si vytyčit takový vlastní obřák, vyhradit si třeba tři pruhy od rolby a snažit se na ně vmáčknout rychlými sportovními oblouky? Když vám to na té nejprudší části nepůjde čistě, zkuste trochu pivotovat. Když to uděláte rychle, nikdo si toho ani pořádně nevšimne. A kdyby jo, vypadá to stejně hodně efektně!

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

80

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Kurz C – jen další kurz, nebo game-changer v instruktorské kariéře?

Před více než dekádou to byl základní kurz ve vzdělávací hierarchii APUL. Trval 9 dní. Kdo si to ještě pamatuje? Přibližně před deseti lety došlo ke změně struktury vzdělání a do kurzovního portfolia přibyl základní pětidenní kurz D. Navazující „céčko“ dostalo punc druhého levelu a dotaci 6 dnů. To je ale historie. Pojďme se blíže podívat na to, jaká kouzla a čáry můžete na lyžařském nebo snowboardovém kurzu C zažít.

K

urzem D to začíná. Budoucí instruktor na něm mírně pootevře dveře své nové profese. Je to základ a začátek všeho krásného, co tento job nabízí. Je naprosto logické, že absolventi kurzu D, kteří to myslí s kariérou instruktora vážně, již po prvních dnech a pár prvních desítkách odučených hodin pokukují po písmenku C. A to je dobře. Nevěříš si hned, měl jsi pauzu nebo prostě chceš více jistoty?

Před lyžařským kurzem C lze absolvovat přípravný kemp, který ti pomůže a nakopne tě do začátku kurzu.

Kurz APUL Lyžování C

Lyžařský obsah „céčka“ by se velmi jednoduše dal shrnout jednou větou: „Vylepšování paralelního lyžování a něco navíc.“ Je tomu skutečně tak. Tam kde na základním kurzu D lyžařsky končíme, tam budeme na kurzu C začínat. Základní oblouk (oblouk, kde je v nějaké míře přítomno pluhové/přívratné postavení lyží) je zvládnutý a nyní je třeba pracovat na postavení paralelním, vylepšovat ho, zkracovat poloměr oblouků a také trošku zrychlit. Na kurzu C budete pracovat na zlepšení vlastního lyžování v kontextu pokročilejšího mixu stěžejních lyžařských dovedností.

Také se samozřejmě budete věnovat praxi,

jak paralelnímu lyžování naučit naše klienty.

Budete se snažit porozumět technice více a hlouběji, zjišťovat širší kontext, propojovat si informace a funkčněji míchat puzzle dovedností, jejichž základ si neseme z kurzu D. Lyžařský instruktor s písmenkem C na své licenci by měl být solidně univerzální odborník a zvládnout si poradit s lyžařskou technikou většiny klientů – jak v ČR, tak i ve světě. Netušíte, co je to „čapí oblouk“? Nevíte si rady s krátkým poloměrem zatáček? Chcete proniknout do tajů jízdy na switch? Pojeďte na kurz C a udělejte ze sebe ještě šikovnějšího profesionála. V prosinci v Krkonoších i v angličtině.

81 ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Kurz APUL Snowboarding C

Snowboardový kurz C je rozhodně kurz, který stojí za to navštívit. Ať už se chceš zlepšit v jezdeckých dovednostech, výukových schopnostech, nebo jen chceš okusit, jaké je to být snowboarďák. Na kurz C totiž bereme i lyžaře, kteří mají licenci C nebo vyšší. Po kurzu za tebou bude hořet sjezdovka a svou

jízdou a stylem si získáš nejenom klienty, ale i ostatní snowboarďáky a snowboarďačky.

Co si za tím představit konkrétně? Základní freestyle triky na sjezdovce, jízdu na switch, carving a dynamickou jízdu v náročnějším terénu. A taky spoustu zábavy, protože snowboarďáci jsou prostě veselá kopa.

Lyžování C Pec pod Sněžkou, Krkonoše................................................................................................15.–21. 12. 2024 Špindlerův Mlýn, Krkonoše..................................................................................................15.–21. 12. 2024 Klínovec, Krušné hory..........................................................................................................15.–21. 12. 2024 Kopřivná, Jeseníky................................................................................................................15.–21. 12. 2024 Bílá, Beskydy..........................................................................................................................15.–21. 12. 2024 Špindlerův Mlýn, Krkonoše Skiing C (English)..................................................................15.–21. 12. 2024 Špindlerův Mlýn, Krkonoše...................................................................................6.–9. 1. + 15.–17. 1. 2025 Špindlerův Mlýn, Krkonoše..................................................................................................... 11.–17. 1. 2025 Pec pod Sněžkou, Krkonoše..................................................................................................12.–18. 1. 2025

Snowboarding C Kaprun, Rakousko............................................................................................................ 26. 11.–2. 12. 2024 Špindlerův Mlýn, Krkonoše..................................................................................................15.–21. 12. 2024 Kopřivná, Jeseníky................................................................................................................15.–21. 12. 2024 Pec pod Sněžkou, Krkonoše..................................................................................................12.–18. 1. 2025 Text: Martin Poppr, Michael Turek, lektoři APUL

Kontakty na www.apul.cz

82 ADVERTORIAL

Pánské spodní lyžařské tričko 500

Dámské lyžařské bezešvé spodní tričko 500

Pánské spodní lyžařské tričko volného střihu 500

Spodní lyžařské tričko z polyamidu je pohodlné, hřejivé a velmi prodyšné. Díky materiálům použitým při jeho výrobě je pružné, skvěle odvádí vlhkost a zajišťuje dobrou termoregulaci. Vlákna se speciální texturou připomínají hedvábí, technologie Seamless zase eliminuje podráždění pokožky, jedná se tedy o kousek ideální pro nošení přímo na tělo.

Dámský model bezešvého spodního trička je velmi prodyšný a efektivně odvádí vlhkost od pokožky.

Díky tenkému materiálu s gramáží 175 g/m² v něm můžete v suchu a pohodlí lyžovat na sjezdovce i mimo ni. Technologie Seamless eliminuje podráždění kůže a propracovaný střih zajišťuje, že tričko skvěle padne a nijak neomezuje v pohybu.

Hřejivé tričko z česaného polyesteru (210 g/m²) zajistí teplo a pohodlí při méně náročných lyžařských aktivitách. Volný střih zabrání oděrům a podráždění kůže při pohybu, zároveň však skvěle zahřeje i ve velmi chladném počasí. Rovný střih se dobře přizpůsobí všem typům postavy. Tričko je vhodné jako první i druhá vrstva.

249 Kč (v rámci kampaně, od 19. 11. 349 Kč)

Pánské bezešvé spodní lyžařské Dámské spodní bezešvé lyžařské kalhoty 500 kalhoty 500 Spodní lyžařské kalhoty do chladného počasí jsou jako druhá kůže. Tkanina z polyamidu a elastanu je pružná a velmi prodyšná. Přiléhavý střih a bezešvý materiál omezující tření zajišťují perfektní pohodlí a svobodu pohybu. Materiál navíc zamezuje vzniku nepříjemného zápachu, kalhoty jsou proto vhodné na méně náročné i intenzivní aktivity.

249 Kč

(v rámci kampaně, od 19. 11. 349 Kč)

Materiál použitý při výrobě spodních kalhot na lyže dobře odvádí pot a rychle schne. Spodní lyžařské kalhoty 500 jsou určené do chladného počasí. Jsou jako druhá kůže a nijak neomezují v pohybu. Přiléhavý střih a příjemný, bezešvý materiál, který omezuje tření, zajišťuje pohodlí a tepelný komfort při rekreační jízdě i intenzivním lyžování.

249 Kč

399 Kč

Pánské spodní lyžařské kalhoty 500 Kalhoty pro lyžaře, kteří se věnují rekreačnímu lyžování, u něhož ocení hřejivé pohodlné a méně prodyšné spodní prádlo. Model 500 s klasickým rovným střihem se přizpůsobí všem typům postav, kalhoty zároveň nejsou příliš volné, aby zbytečně neunikalo teplo. Jsou proto skvělým parťákem pro celý den na lyžích.

349 Kč

(v rámci kampaně, od 19. 11. 349 Kč)

KOMERČNÍ PREZENTACE

249 Kč (v rámci kampaně, od 19. 11. 349 Kč)

83

Dámské spodní lyžařské tričko 500 se zipem

Dětské spodní lyžařské tričko 500 s límcem

Tričko z česaného polyesteru (210 g/m²) pro lyžařky, které hledají kousek se skvělým poměrem hřejivosti a prodyšnosti. Hřejivé tričko díky prodyšnému dílu na zádech a zipu u krku dobře odvádí vlhkost, je proto ideálním kusem spodního oblečení pro celý den strávený na sjezdovce. Díky volnějšímu střihu jej lze nosit jako první i druhou vrstvu.

Dětské lyžařské tričko 500 s rolákem je velmi měkké, Spodní funkční tričko na pravidelné intenzivnější teplé a pohodlné. Rolák z česaného polyesteru je skvělý lyžařské tréninky. Díky bezešvému provedení tričko pro malé lyžaře a lyžařky. Kromě toho jej můžete jako 900 funguje jako druhá kůže a je velmi pohodlné. Je první či druhou vrstvu používat na různé další zimní vyrobeno z úpletu z polyesterových, polyamidových aktivity. Ten pravý model můžete vybírat z množství a elastanových vláken, která zaručují dobrý odvod barevných provedení. tělesné vlhkosti a pružnost. Model 900 je vhodný na sjezdové i na běžecké lyžování.

Pánské spodní lyžařské tričko 900

299 Kč

749 Kč

Dámské spodní lyžařské kalhoty Dětské spodní lyžařské 500 kalhoty 500

Dámské běžkařské spodní tričko 900

Stejně jako pánská varianta, i dámské spodní lyžařské kalhoty 500 jsou vhodné především pro lyžařky, které se věnují rekreačnímu lyžování, u něhož ocení hřejivé pohodlné spodní prádlo. Model 500 s klasickým rovným střihem se přizpůsobí všem typům postav, aniž by zpod nich zbytečně unikalo teplo. Jsou proto skvělým parťákem pro celý den na lyžích.

Dětské spodní kalhoty z příjemného hřejivého materiálu vhodné pro nejrůznější zimní aktivity. Neutrální střih a elastický pásek zaručí, že kalhoty skvěle padnou a drží na místě během odpočinku i náročnějších aktivit. Česaný polyester zajistí skvělou prodyšnost a pokožka tak zůstane suchá. K dispozici jsou různá barevná provedení.

Díky bezešvému provedení má tričko 900 minimum švů, takže funguje jako druhá kůže. Optimální pohodlí a dobrá regulace tělesné teploty zaručují pohodlí i během velmi náročných fyzických aktivit. Syntetický materiál skvěle odvádí tělesnou vlhkost, lze jej prát v pračce a není ho potřeba žehlit.

349 Kč

349 Kč

749 Kč

www.decathlon.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

399 Kč

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW, KOLÁŽ: PETR ANTONÍČEK

84

Podle inovátorského hoteliéra z Ischglu by se jednou mohlo po sjezdovkách pohybovat místo na lyžích balónem

85

Balón místo lyží Co budou lyžaři dělat, až v mnoha tradičních střediscích nadobro zmizí sníh? Günther Aloys, hoteliér z rakouského Ischglu, který již několik desetiletí zásobuje svou rodnou zemi neotřelými vizemi, vidí jako jednu z možností jakési „balónové“ plachtění.

Balón se na kopci za pár vteřin nafoukne a nízko nad zemí se začne snášet dolů. Na cestu lanovkou se podobně jednoduše a rychle zase sbalí do batohu.

Lidé si tak budou moci místo lyžování dopřát na horách alespoň létání, využitelná zůstane i infrastruktura lanovek, předpovídá Aloys. Jde zatím jen o surový koncept, promyslet se prý musí například chování balónu při silném větru.

Už se těšíte na svou první balónovou zimní dovolenou?

(rh)

Nové nejmenší středisko na světě V centru švýcarského města St. Gallen se plánuje nejmenší lyžařský areál na světě. Vzniknout by měl na zahradě jednoho z domů, který plánuje rekonstruovat místní sdružení pod vedením umělkyně Anity Zimmermann. Sjezdovka má být dlouhá zhruba 20 metrů, a to nejvyšší obtížnosti (černá).

Sníh bude na svah chrlen přímo z oken domu. Součástí areálu bude také après-ski bar.

Není známo, jestli je umělkyně příbuzná s českým Járou Cimrmanem, ale ten by to pravděpodobně nevymyslel lépe.

(rh)

Klimatická krize i novinářský šlendrián stále řádí „Lyžařská střediska ve Francii zavírají,“ hlásil začátkem října titulek německého zpravodajského webu a informoval o tom, že dvě francouzská střediska ukončují provoz, neboť se tak rozhodli jejich provozovatelé – v obou případech obce, které již nemají peníze ani chuť je dotovat. Následuje několik odstavců o tom, že za to může klimatická krize a kolik středisek ještě zanikne při oteplení o 1, 2, 3, 4 nebo 5 stupňů. Zpráva o uzavření střediska Alpe du Grand Serre, pro české lyžaře zcela neznámého, se kdovíproč objevila i v českých médiích.

Nikoho už pak nezajímalo, že zmíněné středisko nakonec převzal nový investor a plánuje jej nadále provozovat. Určitě se ale dozvíme, až půjde klimatická krize zase někam řádit.

(rh)

86 RESORT REPORT

FLAINE JE USAZENO V LYŽAŘSKY PRVOTŘÍDNÍ HORSKÉ KOTLINĚ, KTEROU OCENÍ ZEJMÉNA NÁROČNĚJŠÍ LYŽAŘI.

TEXT: RADEK HOLUB

FLAINE

neobvyklý lyžařský výtvor ze sněhu a betonu

Mezi největšími francouzskými lyžařskými komplexy Flaine sice nevyniká nadmořskou výškou, ale obvykle mocnou sněhovou vrstvou v nejvyšších partiích svého areálu, šplhajícího do dvou a půl tisíc metrů. Ten se rozléhá v podstatě hned před masivem Mont Blancu, což mu zajišťuje silný návětrný srážkový efekt, a tedy mnoho sněhu. Flaine zaujme i svým betonovým „sídlištěm“, které v mnohém předběhlo dobu svého vzniku a dodnes skýtá lyžařům pohodlné a přehledné zázemí přímo v centru lyžařského dění.

F

laine je typickým francouzským sídlištním resortem, kde si můžete užívat výhody ubytování přímo na sjezdovce a které je navíc usazeno v lyžařsky prvotřídní horské kotlině, již ocení zejména náročnější lyžaři.

Oproti sousedním oblastem se stovkami kilometrů sjezdovek jako Portes du Soleil nebo Megève se tu lyžuje v průměru o něco

výše, z čehož vyplývá i vyšší sněhová jistota – na vrcholu Grandes Platières běžně leží okolo 5 metrů sněhu – a sjezdovky tu také tvoří kompaktnější celek. Z francouzských středisek je navíc jedním z těch nejbližších, kam při vzdálenosti 1 050 km ze středu Čech dojedete za necelých 11 hodin, nezdržíte-li se v sobotních kolonách.

Jedno z největších lyžařských území Alp

Celý lyžařský komplex Grand Massif, jehož nejznámější součástí je právě Flaine, zahrnuje 265 km sjezdovek, a patří tak do první desítky největších plně propojených lyžařských území v Alpách. Je to tedy především místo pro náročné lyžaře, obdivující rozsáhlé a terénně pestré areály. Zdejší svahy sice vrcholí „jen“ ve 2 500 m n. m., nicméně samotné Flaine má již docela vysokohorský charakter – svahy jsou mohutné a převážně holé s dlouhými sjezdovkami a ohromným prostorem freeridového, avšak zároveň neobvykle záludného terénu. Zdejší prohlubně ve skalách jsou totiž podobně nebezpečné jako trhliny na ledovcích – mají hloubku i několik metrů. K pokrytí většiny z těchto „pastí“ je potřeba mnohametrová vrstva sněhu, což je tu naštěstí zároveň poměrně běžné.

Okolní resorty, propojené s Flaine do lyžařského komplexu Grand Massif, pak skýtají spíše níže položené sjezdovky v lesích a na mýtinách.

Velká část sjezdovek se rozkládá ve výšce mezi 1 500 a 2 000 m n. m. – nejsou tolik vystavené nepřízni vysokohorského počasí, ale ani neohromí úchvatnými panoramaty.

87

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Betonové budovy při pohledu z dálky překvapivě splývají s krajinou

Terény budoucího lyžařského resortu Flaine objevil koncem 50. let přírodovědec a nadšený lyžař Eric Boissonnas. Horský kotel obklopený ideálními lyžařskými svahy ho ohromil natolik, že se s manželkou pustili do budování střediska. Jako milovník moderního umění si najal předního architekta Marcela Breuera, za nímž již stály ambiciózní projekty v Paříži i New Yorku, s cílem vytvořit „město“ s veškerými jeho vymoženostmi v horách, a přitom s respektem k přírodě.

Flaine bylo jako první horské letovisko vybaveno „čistým“ vytápěním, veškeré kabely byly schovány pod zem a stanice lanovek byly od počátku bezbariérové.

Sjezdovky byly také jako jedny z prvních v Evropě již v 70. letech vybaveny zasněžováním. Ač jsou betonové budovy samy o sobě mohutné, díky jejich umístění a architektonickému provedení z dálky opravdu jakoby splývají s krajinou, k čemuž přispívají i nejrůznější promyšlené detaily, jako třeba tlumené odlesky slunečních paprsků.

Flaine je dnes vnímáno jako svého druhu jedinečné umění, jehož duch je dotvářen i dalšími uměleckými výtvory a četnými kulturními akcemi.

FOTO: OT FLAINE

Ohromující objev dal vzniknout dokonalému sídlišti v horách

88 RESORT REPORT FOTO: OT FLAINE

Bezlesé pláně s dlouhými a rozmanitými sjezdovkami nad Flaine

třeba restauraci RockyPop, kde je k dispozici velkolepý bufet mezinárodních specialit, nebo oblíbenou restauraci Sabaudia s tradiční francouzskou kuchyní. Předkrm přijde na okolo 15 eur, hlavní chod pak okolo 25 eur.

Stroze geniální sídliště

Během dne se lyžaři po celém areálu čile pohybují, dalo by se říci přímo migrují. Většina z nich se za atraktivními sjezdovkami, výhledy i kvalitním sněhem sjíždí do centrálního Flaine, kde je pak nejrušněji, zejména na dojezdech a na mírnějších tratích. Mnohé sjezdovky v okrajových lokalitách Les Carroz, Morillonu nebo Samoëns jsou v důsledku této „migrace“ prakticky liduprázdné. Při nepříznivé povětrnosti se lyžaři naopak stahují do níže položených a lesem chráněných terénů, anebo vůbec na lyže nevyrazí.

Nejkritičtější je tranzitní trasa mezi Flaine a třemi níže položenými resorty, kde se na modré trati Dolomie dokonce sjíždí tranzitní směr tam i zpět.

Jako ve všech velkých lyžařských areálech se lze se zkušenostmi a racionálním plánováním většině přelidněných míst vyhnout.

Sněhově rozmanité území

Značný výškový rozsah areálu Grand Massif – od dojezdů do okrajových vesniček v tisíci metrech až po Grandes Platières ve dvou a půl tisících – znamená i velmi různorodé sněhové podmínky během sezóny v závislosti na teplotách a počasí. Typicky se v nejvýše položeném Flaine i v teplejších dnech lyžuje na prašanu, jehož vrstva je na vrcholech mocná i pět metrů, zatímco v níže položených areálech se jezdí na směsi prašanu, technického sněhu i firnu.

Sněhovou jistotu všech tratí podporuje – kromě rozsáhlého zasněžování – také převážně severní až severozápadní orientace svahů.

Celkově však oblast nepůsobí tak vysokohorsky jako třeba Tři údolí nebo Tignes a opravdu monumentální výhled – především na blízký masiv Mont Blancu – si dopřejete jen na nejvyšším vrcholu Grandes Platières.

Rychlé lanovky ještě nejsou všude

Celý komplex je propojen rychlými a dobře navazujícími lanovkami, typicky dlouhými expresními 6sedačkami bez bubliny, okrajově ale slouží i mnoho pomalých starších sedaček nebo vleků. Kabinkových lanovek je poměrně málo a zouvání lyží se tak dá v podstatě vyhnout, ovšem kabinky nejsou vybaveny držáky na lyže – berou se tedy dovnitř do ruky.

Malý oběd, velká večeře

Okolo sjezdovek jsou horské chaty s obsluhou i samoobslužné bufety, ale není jich vzhledem k lyžařské kapacitě areálu moc a přes poledne je vhodné si místo k sezení rezervovat. Denní menu přijde na 15 až 25 eur. Zatímco s obědem se Francouzi klidně „odbydou“, večeři si užívají rádi. Ve Flaine si můžete vybrat z velmi různorodých stylů –

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Hektické tranzitní trasy, zato na okrajích areálu klid

Ubytování se nachází většinou hned na sjezdovce, ať už přímo ve Flaine, v apartmánových resortech v mezistanicích nad Morillonem a Samoens, nebo v blízkém okolí přístupových lanovek v původních vesničkách v údolí.

Flaine je sice na první pohled strohé betonové sídliště, ale v mnohém předběhlo dobu, v níž vzniklo (60. léta), a dnes je dokonce chráněnou památkou. Některé původní budovy byly přeměněny na hotely, jiné slouží jako apartmány a pár moderních budov i přibylo. Každopádně jako ubytovací resort pro lyžaře je Flaine i v dnešních ohledech pohodlné, promyšlené a kompaktní. Vše je dostupné pěšky během pár minut, přičemž obchody a restaurace se soustředí kolem hlavního náměstí. K výše položeným budovám vedou výtahy či lanovky. Auta parkují u vstupu do resortu na záchytném parkovišti, takže neruší pěší ani lyžařský provoz. Samozřejmostí je přístup z ubytování přímo na sjezdovku.

K dispozici je také ledová plocha pro bruslení nebo bazén se saunami a vířivkou, kromě toho svá malá wellness centra mají i zdejší hotely.

Večeře v restauraci Sabaudia

89 Mont Blanc

FLAINE

Grandes Platières

2 480 m n. m.

700 m n. m. sjezdovek: 265 km

Desert Blanc

Tete des Verds

Aup de Veran

Flaine

Lyžařské terény jsou rozprostřené kolem centrálního Flaine a okolních níže položených středisek Les Carroz, Morillon a Samoëns, jejichž areály jsou propojené jak navzájem, tak s Flaine přes vrcholek Grands Vans.

Sjezdovky okolo samotného Flaine vyplňují horskou kotlinu s 900m převýšením – jde tedy o dosti dlouhé tratě, které jsou po okrajích kotliny podél 6sedačky Desert Blanc a kabinky Aup de Veran mírné až středně strmé a uprostřed podél páteřní mohutné dvoulanové kabinky Grandes Platières a 6sedačky Tete des Verds středně až velmi strmé. Ačkoliv jsou mnohé z nich značené červeně, jejich dojezdy jsou spíš černé (zvláště Faust, Almandine a Jade).

Celkově jsou sjezdovky pod Grandes Platières velmi rozmanité – jak sklonem, tak šířkou i členitostí, takže si můžete užívat přehledné dálnice, jako třeba modrou Serpentine nebo Mephisto, tak neposedné členité a subtilnější tratě, třeba červenou Minos či Almandine.

Obdobně jako jinde ve Francii se některé varianty upravují dennodenně, jiné obden nebo zcela příležitostně.

Pro Čechy jedno z bližších francouzských středisek nedaleko Ženevy Flaine je vzdálené zhruba 1,5 hodiny z Ženevy – nejprve po dálnici, pak po klasické horské serpentinovité silnici. Přímo v resortu lze parkovat jen po omezenou dobu pro naložení a vyložení, jinak je třeba auto odstavit na jednom ze záchytných parkovišť.

Zvyklostí jsou sice týdenní pobyty, ale už není problém se ubytovat ani na kratší dobu,

Všude okolo sjezdovek pod Grandes Platières je volný terén – pozor je však třeba dávat na více či méně zasněžené trhliny ve skalách, obdobně nebezpečné jako ty na ledovcích.

V níže položených resortech oblasti Grand Massif se lyžuje více v lesích – celkově jde spíš o mírnější a přehledné, nikoliv však nudné tratě.

V Les Carroz obtéká několik červených sjezdovek pomalou 4sedačku Gron, dlouhý sjezd po modré Plein Soleil a červené Timalets pak vede až do údolní vesničky. Do Morilonu stéká lesem proud modrých a červených tratí nebo mírná zelená Marvel, oblíbená méně zdatnými lyžaři a školami. Nad Samoëns ve strmé horské kotlině pod vrcholem Tete des Saix jsou tratě členitější, tedy často i užší a zatáčející. Nejpřehlednější je hřebenová červená Marmotte.

Kromě hlavních tratí má celý komplex Grand Massif mnoho skrytějších a opomíjených zákoutí. Vyhledávanou, ale jen za velmi dobrých sněhových podmínek sjízdnou je trať Cascades, mizející „mimo areál“ do malebné vesničky Sixt, odkud vede návrat skibusem.

Obyvatelé vesničky zatím odmítají i těsnější propojení s hlavním areálem lanovkou.

což stále více využívají – díky blízkosti letiště v Ženevě – také zahraniční, zejména britští návštěvníci.

Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

CENA POBYTU

hotel a skipas na den 6 000

Kč

3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

Kč

1 500 2 000 2 500 3 000 3 500 4 000 4 500 5 000

apartmán a skipas na den 1 500 2 000

jedno z 10 největších lyžařských území v Alpách dlouhé pohodové i sportovní sjezdovky tratě ve vysokohorském terénu i v lese volný terén všude okolo Flaine výborné sněhové poměry ve Flaine praktické „sídliště“ na sjezdovce i tradiční vesničky velký ruch na hlavních tratích a tranzitních trasách mezi areály některé starší lanovky, zejména v okrajových areálech níže položené sjezdovky ohrožené oblevami vysokohorská atmosféra jen kolem nejvyššího vrcholu vzdálenost z Česka

www. flain e. co m

90 RESORT REPORT

STANOVILI JSME SI NOVÝ CÍL – ZKRÁTIT TRASU A STIHNOUT SE ALESPOŇ VRÁTIT DO NAŠEHO ÚDOLÍ.

TEXT: EVA KUBÁNIOVÁ

Do Fieberbrunnu jsem se vydala s povědomím, že se jedná spíše o freeridové středisko, kam se jezdí z celého světa za prašanem. Prašanové dny lze však těžko naplánovat a v březnu 2024 vládlo v oblasti Pillersee silně jarní počasí, které nepřálo pohybu ve volném terénu. Nenechali jsme se však odradit a namísto plánovaného skitouringu vzali zavděk sjezdovkami. A to rovnou těmi, které tvoří jeden z nejnáročnějších lyžařských okruhů Alp – The Challenge.

F

ieberbrunn je malebná tyrolská vesnice v Kitzbühelských Alpách. Vedle svých známějších sousedů, Saalbachu a Hinterglemmu, nepatřil mezi top lyžařská střediska.

Ještě nedávno to byl spíš málo známý klenot pro místní outdoorové nadšence. Vše se ale změnilo v roce 2015, kdy byl zdejší areál propojen se Saalbachem a vznikl jeden z největších lyžařských „cirkusů“ v Rakousku s více než 270 km sjezdovek.

Mapy přehánějí, ne?

Lyžařský okruh The Challenge je označován jako největší v Alpách – sjedete při něm 65 km sjezdovek, překonáte převýšení 12 400 m a na svazích strávíte zhruba 7 hodin.

Využijete téměř všechny lanovky obřího areálu, sahajícího od Saalbachu a Hinterglemu až po Leogang a Fieberbrunn, takže je možné se na okruh napojit v kterémkoliv místě trasy.

My jsme začali již večer předem nad mapou u sklenky suchého ryzlinku, od níž vypadal náš plán poměrně jasně a jednoduše.

Když vyrazíme první ranní lanovkou, nemá nás co překvapit. Brožury s těmi časovými údaji stejně vždy přehánějí, ne?

Startujeme a vše jde hladce

Mapa, ve které je celá trasa vyznačena, se stala naším celodenním průvodcem. Orientaci usnadňuje jasné značení – areál je rozdělen do několika sektorů, označených písmenem, které je uvedené i na všech křižovatkách a ve stanicích lanovek. Naše navigace byla velmi efektivní – sjeli jsme sjezdovku, nasedli na lanovku a otevřeli mapu, abychom naplánovali další úsek cesty. Zpočátku jsme si mysleli, že dokážeme v hlavě udržet hned několik odboček dopředu, ale brzy jsme od této varianty upustili. Nejzkušenější z naší party

čekal na všechny na rozcestích, aby nikdo nesjel do jiného údolí, což se ukázalo jako velmi prozíravý krok. Sjezdovky se křižovaly s jinými, my se křižovali s desítkami dalších lyžařů, a proto bylo nezbytné, abychom dojeli na konec vybrané sjezdovky bez bloudění, které by nás stálo drahocenný čas.

První hodinu a půl jsme si skutečně užívali.

Na kopci byl v podstatě manšestr, sjezdovky poloprázdné a sluníčko svítilo. Dokonce jsme se zastavili i na kafíčko se štrúdlem. V tu chvíli nás ani nenapadlo, že by se nám výzva nepodařila.

Počasí a sněhové podmínky se postavily proti

S přibývajícími hodinami přibývalo i lyžařů a zároveň se výrazně zvyšovala teplota. Ve výškách kolem dvou tisíc metrů panovaly ještě solidní podmínky. My však museli sjíždět několikrát až do údolí, kde se toho dne teplota pohybovala kolem 10 °C. Lyžování v měkkých firnových boulích vyžadovalo nejen techniku, ale i velkou dávku odhodlání, takže tyto sjezdy do údolí nás stály především hodně mentálních sil.

Kolem poledne jsme pochopili, že čas jde proti nám a my jsme nebyli ani v polovině naší výzvy. Stanovili jsme si tedy částečný cíl – dojet alespoň do Leogangu, nejvzdále-

FOTO: MIRJA GEH

PILLERSEE:

malebný Fieberbrunn a jeho velká lyžařská výzva

FOTO: SEBASTIAN ASTL

91

nějšího bodu trasy, a tam se rozhodnout, zda se vrátíme autobusem, nebo se pokusíme o nemožné.

Počasí se navíc začalo zhoršovat. Každý z nás měl během dne slabší momenty, ale když jsme úspěšně sjeli do Leogangu, tak se přes padající déšť s kroupami dostavil příval endorfinů a my se rozhodli, že pojedeme zpět. Cesta zpět do Fieberbrunnu byla o dost kratší a většinu sjezdovek jsme již měli za sebou, což nám dodalo dostatek odvahy.

Odpolední podmínky – těžký sníh s boulovými pasážemi, dole déšť a nahoře vichřice s hustým sněžením – náš postup zpomalovaly. Stanovili jsme si tedy nový cíl – zkrátit trasu a stihnout alespoň poslední kabinku, která vede ze Saalbachu do Fieberbrunnu, jinak se do našeho údolí dostaneme pouze taxíkem.

Výzva si žádá ústupky

Kabinku ze Saalbachu se nám podařilo stihnout něco po 15. hodině. Věděli jsme, že nás čeká ještě dlouhá a náročná sjezdovka dolů mokrým sněhem, abychom stihli „spojovací“ lanovku do fieberbrunnského areálu.

Proto jsme se rozhodli, že se dolů svezeme lanovkou. Vyžadovalo to značné sebezapření,

protože v naší lyžařské partě ještě nikdo nikdy nejel lanovkou dolů, pokud bylo možné sjet na lyžích.

Tipy, jak zvládnout The Challenge

Nečekaný návrat pěšky

1.

Do navazující kabinky jsme nastupovali v 15.30 h za výbuchu radosti, neboť vlekaři hned za námi umísťovali ceduli „Closed“, přes kterou se ještě podařilo proklouznout skupince mladých lokálních freeriderů.

Nadšené fotky z kabinky a gratulace však byly předčasné. „Spojovák“ nás sice vyvezl nad Fieberbrunn a zbývalo jen sjet dolů, jenže areál je terénně členitý a v polovině hlavní návratové sjezdovky je třeba vyjet ještě krátkým vlekem do protisvahu. Vzhledem k pokročilému času a stavu sjezdovky jsme vyhodnotili jako nereálné vlek stihnout a vydali se trasou, která vede do údolí „přímo“.

S velkou radostí jsme si ještě na startu této trati dělali „vítězné“ selfie s Fieberbrunnem v pozadí. Ceduli „Closed“ jsme nevěnovali velkou pozornost, neboť jsme si mysleli, že po zavírací době takto označují sjezdovky běžně.

Sjezdovka byla prakticky netknutá, což nás naplnilo optimismem. V polovině trasy však někde v lese sníh najednou zmizel a my museli sundat lyže a do Fieberbrunnu dojít pěšky.

Doslova.

Vyrazte první lanovkou a naplánujte si časové „check-pointy“ (místa, ve kterých musíte být do určitého času) včetně návratových variant do výchozího bodu.

2.

Přestávky na jídlo a pití je třeba omezit na minimum, ideální je svačit v kabinkových lanovkách. Fronty, zastávky v chatách a nepříznivé počasí mohou nečekaně prodloužit plánovaný čas.

3.

Určete si navigátora, který bude mít na starosti hlídání odboček, a soustřeďte se vždy na nejbližší úsek trasy.

Pokud se vám podaří výzvu za jeden den zvládnout, prostřednictvím QR kódu se můžete zapojit do soutěže o skipasy.

Zvládli jsme to?

K dokončení celého okruhu nám nakonec chyběly jen dvě sjezdovky. Byli jsme zklamaní? Vůbec ne. Při zapadajícím slunci jsme s lyžemi na ramenou prošli kolem hloučku lyžařů bavících se v après-ski, kteří jen nechápavě kroutili hlavami, odkud naše čtyřčlenná partička přišla. My jsme ale měli úsměvy na tvářích, protože jsme tuto challenge „přežili“.

A tím vlastně naplnili i její motto: Lyžujte až na své hranice.

Vrcholy dostupné na pásech Z Fieberbrunnu lze vyrazit na skialpovou túru přímo z lyžařského areálu a pro snazší výjezd využít jedné či více lanovek (v nabídce jsou i zvýhodněné jízdenky za cca 30 eur). Nejoblíbenější jsou dvoutisícové vrcholy Mahdstein, Wildseeloder a Platte, dostupné za 1,5 až 3 hod. Nutná je kompletní skialpinistická a lavinová výbava.

V údolí Pillersee se upravují desítky kilometrů stop

BUCHENSTEINWAND JE KLIDNOU ALTERNATIVOU OKOLNÍCH STŘEDNĚ VELKÝCH AŽ OBROVSKÝCH LYŽAŘSKÝCH AREÁLŮ TŘEBA PRO ODPOČINKOVĚJŠÍ DEN.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

92 RESORT REPORT

1 456 m n. m.

855 m n. m. sjezdovek: 22 km SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

TEXT: RADEK HOLUB

BUCHENSTEINWAND nenápadné sjezdovky s nepřehlédnutelnou vyhlídkou Buchensteinwand je nejmenším z lyžařských areálů, přístupných z údolí Pillersee, schovaného na okraji Kitzbühelských Alp. Zaujme hlavně svou malou lyžařskou rozlohou, která zajišťuje velký klid, ale také výraznou vrcholovou rozhlednou.

V

rchol Buchensteinwand shlíží na údolí Pillersee z necelých 1 500 m, přesto je z dálky nepřehlédnutelný díky výrazné stavbě ve tvaru svatojakubského kříže. Lyžařský areál je podobně nenápadný, jako by byl samotný vrchol bez kříže. Sjezdovky se z něj rozbíhají po severním svahu do údolí Pillersee a po jihovýchodním svahu k Hochfilzenu, známému dějišti biatlonových závodů.

Sjezdovky všech obtížností i panorama

Hlavní lanovkou je krytá 4sedačka na severní straně, kterou lesními průseky obtékají sjezdovky všech obtížností – nejpřímější je černě značená trať Buchensteinwand s načernalou úvodní třetinou a pozvolnějším dojezdem, nejvíce využívaná pak červená Kammbergalpe, která začíná serpentinovitými cestami, než se promění v přehlednou a svižnou, v závěru pak mírnou trať. Velkým obloukem po postranním hřebeni stéká ještě dlouhá subtilní modrá sjezdovka.

Na úpatí severního svahu se rozkládá cvičná louka s mírnými, ale i strmějšími, červeně značenými přehlednými „dálnicemi“, obslouženými vlekem. Nechybí samozřejmě ani výukový park pro úplně začátečníky.

Z jihovýchodního úpatí od Hochfilzenu stoupají pod vrchol Buchensteinwand dvě navazující kotvy, ta horní dokonce s dvojitou zatáčkou. Dolů se podél nich spouští červená sjezdovka, která se ve spodní části větví do tří variant, z toho jedné vyhrazené pro trénink a jedné lehké modré.

Po západním úbočí stéká z vrcholu ještě krátká červená sjezdovka s výhledem na nedaleký skalnatý masiv Wilder Kaiser, obsloužená pomalou 4sedačkou s příznačným názvem Panorama.

CENA POBYTU

hotel a skipas na den 1 500 2 000 2 500 3 000

4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

apartmán a skipas na den 1 500 2 000

3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

Kč Kč

poměrně rozmanité sjezdovky páteřní rychlá 4sedačka poutavá stavba ve tvaru kříže na vrcholu klid oproti okolním areálům malý areál, ideální na jednodenní návštěvu nižší nadmořská výška kromě páteřní lanovky jen vleky a pomalá sedačka

sn o w. cz /stred isko /13 6 6

Nenáročná skialpinistická stezka

Z Hochfilzenu lze na Buchensteinwand vystoupat i po skialpinistické výstupové trase, za což se vybírá poplatek. Je to poměrně nenáročná „fitness“ túra s 500m převýšením a atraktivním cílem v podobě vrcholové vyhlídky.

kochat se rozhledem z vyhlídkové plošiny do všech světových stran – od Wilde Kaiseru přes Loferer Steinberge až po Vysoké Taury včetně Grossglockneru.

Na vrcholu i na úpatí svahů se nachází menší horské chaty.

Rozhledna ve tvaru kříže

Alternativa pro klidnější den

Monumentální dřevěný kříž svatého Jakuba (Jakobskreuz) na vrcholu je připomínkou svatojakubské stezky, která prochází zdejším údolím, a je především turistickou vyhlídkovou atrakcí. Samotný kříž je 30 m vysokou stavbou, kterou je možné projít zevnitř a po-

Buchensteinwand je klidnou alternativou okolních středně velkých až obrovských lyžařských areálů třeba pro odpočinkovější den, přičemž sjezdovky lze vyměnit i za běžky – okolo Hochfilzenu se upravují desítky kilometrů běžeckých tratí.

93

DOLNÍ MORAVA …ta správná adresa pro zimní dovolenou v Česku Horský resort Dolní Morava i letos drží své nastolené tempo. Právě přicházející zimní sezonu otevírá zajímavými novinkami, které opět posouvají váš požitek z hor na vyšší úroveň. Jedno je jisté, špičkově se vyspíte, najíte i lyžařsky vyřádíte, a navíc se u toho budete božsky bavit.

Vista Apartments – vaše dokonalé horské útočiště

U

ž tuto zimu máte příležitost se ponořit do sladkých snů v nově otevřených horských apartmánech Vista Apartments.

Velmi sympaticky kombinují soukromí, těsnou blízkost sjezdovek i dostupnost všech služeb resortu, ať už jde o restaurace, pekárnu nebo lyžařskou školu a dětskou hernu přímo na sjezdovce. Svým hostům přináší jednu hlavní výhodu, jsou zcela bezobslužné, tedy celý proces rezervace i ubytování probíhá pouze online a za pomoci přístupových kódů.

V apartmánu s velkorysou kuchyní a útulným obývacím pokojem se budete cítit jako v bavlnce.

Ať už si toužíte hory užít na lyžích, skialpech nebo jen tak, Vista Apartments jsou skvělým výchozím místem pro objevování všeho, co místní horské údolí nabízí. A určitě vás mile potěší, že se v lyžácích na nohou a s dětmi v závěsu nebudete muset pracně šplhat na sjezdovku, ale tam i zpět vás pohodlně dopraví soukromý shuttle bus.

Svěží novinky na gastro mapě resortu

Se začátkem zimní sezony se také otevírají dvě stylové restaurace přímo na dojezdu hlavní sjezdovky, které prošly velmi vydařenou proměnou. Restaurace Marcelka přímo u nástupu na lanovku získá zcela novou tvář velmi vkusné horské restaurace s otevřenou kuchyní. Její součástí bude také pekárna s nabídkou čerstvého pečiva a kávy. Jen o kousek dál vás k návštěvě zláká

restaurace s lobby barem ve Wellness hotelu Vista. V útulném interiéru se zapáleným krbem si snadno navodíte ten správný pocit pohody na horách.

Novinka: čím dříve koupíte, tím levněji lyžujete

Dolní Morava je jednoduše středisko, které se vám dostane pod kůži. Letos navíc spouští systém flexibilních cen pro nákup skipasů a vstupenek. A to znamená, že při brzkém nákupu dokážete

celodenní skipas zakoupit již od 690 Kč. Na Dolní Moravě vás čeká fantastické lyžování, a to dokonce na nejdelší sjezdovce v Česku s délkou 3,7 kilometrů na jedno rozjetí. Objevíte tu vyhlášenou snow fun zónu s terénními vlnami, tunely, klopenkami a skoky. A každoročně tu také vyroste crossová trať monumentálních rozměrů, na které se v termínu 23.–25. 1. 2025 odehraje také Světový pohár ve snowboardcrossu.

Nepřemýšlejte a zamiřte na

www. d o l ni m orava.c z

TEXT: RADEK HOLUB

CIVETTA

Dolomity méně nablýskané, ale o to italsky přívětivější

Civetta je celkově skromnější, ale o to pohodovější středisko na jihu Dolomit. Poklidný lyžařský labyrint má poměrně nenáročné terény a uvolněnou italskou atmosféru.

N

a jihu Dolomit pod masivem Civetty se rozkládá stejnojmenný lyžařský areál, který spolu s nedalekou Cortinou d´Ampezzo působí nejitalštěji ze všech středisek v Dolomitech. Lyžuje se tu především ve světlém modřínovém lese, odkud vykukují výhledy na skalnaté velikány Dolomit – zejména Civettu a Monte Pelmo. Sjezdovky jsou rozptýlené po mnoha pahorcích, což ještě umocňuje poklidnou atmosféru, plynoucí z celkově skromnější návštěvnosti – místy se můžete cítít jako „na konci světa“. Civetta nenabídne vysokohorské terény ani luxus nejmodernějších lanovek, zato malebnou krajinu a italskou přívětivost.

Krotké až příjemně svižné sjezdovky

Sjezdovky jsou jakoby rozházené v pahorkatině mezi skalním masivem Civetty a Monte Pelma do čtyřech lokalit, z nichž Alleghe a Selva di Cadore tvoří poměrně kompaktní celek, zatímco přejezdovými cestami propojené lokality Palafavera a Zoldo skýtají „roztahanější“ sjezdovky a také uvolněnější italskou atmosféru, čímž vzniká malebný výletní labyrint.

Svahy jsou proměnlivě krotké až příjemně svižné (a to především), porostlé řídkým, často modřínovým lesem, přičemž vyloženě strmé sjezdovky zcela chybí. Načernalé jsou jen krátké úseky, časté jsou naopak ploché přejezdové cesty.

Nejvíce sjezdovek se vine kolem centrálního vrcholu Col dei Baldi. Velmi oblíbené jsou červená a modrá klesající z Col dei Baldi k úpatí ohromné skalní stěny Monte Civetty, která na ně vrhá prakticky celodenní stín, a dále okružní modro-červená trať přes Pra della Costa. Z ní se odděluje zdejší nejstrmější, ačkoliv červeně značená „slalomová“ trať, bývá však vyhrazena pro trénink.

Výtečná je široká červeno-modrá pláň z vrcholu Fertazza i obě dlouhé červené tratě pokračující do údolí směrem k Selva di Cadore.

Velkoryse široké pro příjemně sportovní jízdu jsou také obě dálniční sjezdovky podél páteřní kabinky v Zoldu, značené červeně a černě, ve skutečnosti jsou však spíš o stupeň lehčí. Přehledné a lehce proměnlivé jsou nejvzdálenější červené sjezdovky z Monte della Grava a jejich „sousedka“ Laghetto, která je aspoň zčásti hodna svého černého značení.

Z kratších tratí potěší nenápadná modře značená trať Belamont s vlekem na odvrácené straně Col dei Baldi, která je ve skutečnosti spíše červená a využívaná pro trénink.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Jednou z nejoblíbenějších tratí je modrá z vrcholu Fertazza směrem k Pra della Costa s výhledem na msiv Monte Pelmo

94 RESORT REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

95

FOTO: RADEK HOLUB– SNOW

SVAHY JSOU PROMĚNLIVĚ KROTKÉ AŽ PŘÍJEMNĚ SVIŽNÉ, POROSTLÉ ŘÍDKÝM, ČASTO MODŘÍNOVÝM LESEM, PŘIČEMŽ VYLOŽENĚ STRMÉ SJEZDOVKY ZCELA CHYBÍ.

Široká pláň na severní straně Monte Fertazzy

Přímo z centra městečka Alleghe stoupá do areálu 6místná kabinka Užší, členité, ale nepříliš prudké, takže vcelku hravé jsou opuštěné sjezdovky s vleky v lokalitě Val Lastie.

Opravdu lehké jsou jen okružní tratě z Col dei Baldi nebo Crep di Pecol v Zoldu, nepočítáme-li cvičné louky v mezistanici Piani di Pezze nad Alleghe, v Palafaveře či Zoldu.

Celkově si tak na Civettě lépe zajezdí pokročilejší pohodově naladění lyžaři než úplní začátečníci.

Sněhově rozmanitá, zvláště na jaře

Tratě se rozbíhají do všech světových stran, takže si lze během sezóny i během dne vybírat míru oslunění i kvalitu sněhu – v tom je Civetta opravdu rozmanitá.

Celkově se ale lyžuje i na poměry Dolomit poměrně nízko. Nejvyšší vrcholky nedosahují s výjimkou Fertazzy ani 2 000 m n. m. a třeba návratový sjezd do údolního Alleghe bývá už začátkem jara odpoledne zdevastovaný.

Na jaře zaručují nejlepší kvalitu sněhu severně orientovaný svah Fertazzy a prakticky všechny tratě v Zoldu.

Omšelejší lanovky

Lanovky a vleky jsou tu omšelejší, než je v Dolomitech zvykem, ale páteřní tahy jsou až na výjimky aspoň rychlé, zajištěné kabinkami nebo odpojitelnými 4sedačkami. Největším luxusem je měkké polstrování sedaček, kterým jsou vybavené i některé starší lanovky.

Zdlouhavý je návrat ze Zolda, kde se nevyhnete dvěma dlouhým a pomalým lanovkám, z nichž zvláště hrkavá dvousedačka z Palafavery na vrchol Col di Dof spolehlivě odrazuje od opakovaných jízd na dvou přilehlých sjezdovkách.

Malé chaty s italským duchem

Na svazích narazíte nejčastěji na malé horské chaty s italským duchem – často mají jen bar,

bufet a pár stolů k sezení uvnitř, nepočítaje venkovní terasu. Některé bufety nabízejí prakticky jen zapečené housky (panini), v těch samoobslužných si pak dáte těstoviny, lasagne, volská oka se špekem, guláš, řízek či polívku.

I přes skromnější výběr jde vždy o výborné, čerstvě připravené menu. Nejrozmanitější nabídku mají restaurace, kde usednete k prostřenému stolu a zaplatíte tzv. coperto – ve špičkách bývá vhodná až nutná rezervace, jejich kapacita je totiž omezená. Mimo víkendy a prázdniny, kdy je na sjezdovkách obzvlášť volno, jsou navíc některé chaty zavřené. Toalety jsou prakticky vždy umístěné zvenku.

Velmi příjemná je chata Belvedere na vrcholu Fertazza se samoobslužnou restaurací a výhledem z terasy na masiv Civetty. Milá a skromná je třeba chata Pekatorum pod 2sedačkou Valgranda v Zoldu. Větší a kapacitnější chaty se nacházejí na svazích nad Alleghe.

Městečko a pár vesnic na jižním okraji Dolomit

Hlavním letoviskem na úpatí Civetty je malé městečko Alleghe na břehu stejnojmenného jezera, které vzniklo v r. 1771 přehražením toku říčky Cordevole v důsledku masivního sesuvu. Na opačné straně lyžařského areálu se nacházejí jen vesničky Selva di Cadore, Palafavera a Zoldo. Hotelů nebo apartmánových rezidencí je tu tak mnohem méně než v centrální části Dolomit.

Ze severu je Civetta přístupná jen horskými silnicemi skrz Dolomity – z Brennerské dálnice vede trasa přes Bruneck, Corvaru, průsmyk Passo Camplongo a Arabbu a průjezd zabere zhruba dvě hodiny.

96 RESORT REPORT CIVETTA – ALLEGHE

Monte Pelmo

Col dei Baldi Pra della Costa

2 100 m n. m.

979 m n. m. sjezdovek: 80 km

Piani di Pezze

SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí

Alleghe

CIVETTA – SELVA DI CADORE

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

Civetta

Monte della Grava

Monte Fertazza

Crep di Pecol Col di Dof

Col dei Baldi

Zoldo Palafavera

Pescul

Selva di Cadore

CENA POBYTU

hotel a skipas na den 1 500 2 000 2 500 3 000

Centrem areálu je vrchol Col dei Baldi, přístupný z Alleghe dvěma navazujícími kabinkami.

Z vrcholu směrem k Alleghe se vrací pětice červeno-modrých sjezdovek, které se zčásti spojují okolo mezistanice Piani di Pezze.

Nejnáročnější tratí je prostorný „slalomák“ z Pra della Costa, často však vyhrazený pro trénink a závody.

Do údolí do Alleghe se vrací užší a místy strmější návratová sjezdovka, která bývá vzhledem k nižší nadmořské výšce a slunečné orientaci zvláště na jaře odpoledne zdevastovaná.

Druhým dominantním vrcholem je Fertazza – široká carvingová pláň se strmějším začátkem a mírnějším dojezdem, má i mírnou objízdnou variantu. Do údolí směrem k Selva di Cadore pokračuje dlouhá, proměnlivě skloněná červená sjezdovka lesem. Tam míří i další dlouhá a celkově prostornější červená sjezdovka, která je

přístupná po přejezdové cestě od horské chaty Col Fioret.

Přejezdovými cestami jsou s centrální částí areálu propojené lokality Palafavera a Zoldo.

Nejatraktivnější jsou sjezdovky z Monte della Grava – červená s modrou podél tamní jediné rychlé 4sedačky a červená s černou podél pomalé 2sedačky na odvrácené straně – a dále dvojice širokých prostorných sjezdovek z Crep di Pecol podél staršího nepohodlného „vajíčka“.

Značené jsou červeně a černě, ve skutečnosti jsou však spíš o stupeň lehčí.

V Palafaveře je velmi lákavý slalomák z Col di Dof, ovšem výjezd prehistorickou pomalou dvousedačkou spolehlivě je spolehlivě odrazující.

Mezi Alleghe a Pesculem se nachází ještě nenápadný „konec světa“ tvořený vleky Lastie a Rio Canedo se subtilními, ale hravými modrými sjezdovkami.

4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

apartmán a skipas na den 1 500 2 000

3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

malebný výletní labyrint panorama Civetty a Monte Pelma převážně lehčí červené tratě rychlé páteřní lanovky komorní návštěvnost mimo víkendy a prázdniny uvolněná italská atmosféra málo delších a sportovních tratí nižší nadmořská výška a proměnlivější sněhové podmínky omšelejší lanovky méně horských výhledů

sn o w. cz /stred isko /124 www. skicivetta. co m

Kč Kč

Cestovní pojištění

MULTITRIP

je ideální volbou pro lyžaře díky celoroční platnosti i slevám pro rodiny

Zima se blíží a spousta lyžařů už plánuje zahraniční Vysoké limity i výhodné slevy pro rodiny dovolenou na horách. Řada z nich vyráží do ciziny Lyžování je spojené s rizikem několikrát do roka. Právě pro ně je tak vhodné celoroční vážnějších úrazů. MultiTrip je na cestovní pojištění, díky kterému můžou ušetřit čas i peníze. to uzpůsobený díky vysokým

Z

abalit si lyže a další vybavení, připravit teplé oblečení, natankovat nádrž, naplánovat si trasu…příprav před lyžařskou dovolenou je spousta.

Není zbytečné před každou zahraniční cestou myslet ještě na to, že si musíte sjednat cestovní pojištění?

Celoroční jistota na cestách

ERV Evropská pojišťovna pro vás má řešení. Letos přišla s novým vylepšeným celoročním pojištěním MultiTrip, které znovu překonává zaběhlé standardy.

Sjednáním MultiTripu automaticky získáte pojištění na celý rok.

Cestovní pojištění lze uplatnit na neomezený počet cest během roku, přičemž každá z nich může trvat až 60 dní.

Lyžaři obvykle patří k aktivnímu typu cestovatelů, kteří vyrážejí do ciziny vícekrát do roka.

Díky MultiTripu jim odpadnou starosti před odjezdem, a navíc můžou výrazně ušetřit.

Ideální řešení pro lyžaře

Benefitem je i finanční výhodnost MultiTripu. Pokud do ciziny cestujete aspoň třikrát za rok, vyplatí se vám víc než před

každou cestou sjednávat jednorázové cestovní pojištění. Na výběr je hned ze 4 variant, které se liší svým rozsahem, výší limitů a cenou. Nové celoroční pojištění lze ve variantě Economy pořídit už od 990 Kč za rok.

Výhodou nového MultiTripu je i jeho flexibilita a variabilita – jednoduše si jej můžete namodelovat dle typu vašich zahraničních cest. Na výběr je řada připojištění, která si můžete před jednotlivými cestami navolit. Například připojištění zimních sportů si můžete přizpůsobit frekvenci vašich lyžařských dovolených.

limitům nejdůležitějších rizik. Ve variantě Premium můžete být pojištěni až do výše 100 mil. Kč.

Samozřejmostí je i pojištění odpovědnosti, které je automatickou součástí všech variant MultiTripu. Představte si, že na sjezdovce omylem srazíte jiného lyžaře a způsobíte mu újmu na zdraví nebo majetku. Při zranění přitom nejde jen o náklady za léčení vámi sraženého lyžaře, ale také o ušlý výdělek, kompenzace za zhoršení společenského uplatnění, náklady na právníky a překladatele apod.

MultiTrip nabízí pojištění odpovědnosti za škodu od 3 mil. Kč do 18 mil. Kč v závislosti na variantě, kterou zvolíte.

NOVĚ SI LZE NAPŘÍKLAD PŘIPOJISTIT ZIMNÍ NEBO RIZIKOVÉ SPORTY JEN NA 14 DNÍ, COŽ JE VELMI VÝHODNÉ, POKUD SE ZA SNĚHOVÝM NEBO ADRENALINOVÝM DOBRODRUŽSTVÍM VYDÁVÁME NAPŘÍKLAD JEN JEDNOU ROČNĚ, říká Vlastimil Divoký z ERV Evropské pojišťovny

MultiTrip si cestovatelé oblíbili i díky výhodným rodinným slevám.

Druhý dospělý ve smlouvě má pojištění za polovinu ceny.

Dítě ve věku do 18 let je pojištěno za 25 % ceny dospělého.

Student ve věku 18–25 let má 50% slevu.

Digitální pojistka a její úpravy

Samozřejmostí pak je digitální kartička pojištění, kterou si klienti uloží do Apple nebo Google Wallet, kde už možná mají standardní platební či věrnostní kartu. Díky tomu budou mít své pojištění vždy po ruce.

Velkou výhodou je rovněž samoobslužná klientská online zóna, ve které si můžou klienti své pojištění spravovat a uzpůsobovat svým potřebám. Lze třeba přidat nově narozené dítě, navýšit limit celoročního storna či doplnit některé z připojištění.

Spočítejte si v přehledné kalkulačce na našem webu www.ERVpojistovna.cz, na kolik by vás nové celoroční pojištění MultiTrip vyšlo.

FOTO: SNOW

97

Švýcarsko Zimní dovolená v Alpách,

kterou si užije každý

FOTO: © DESTINATION DAVOS KLOSTERS TOURISM / EGELMAIR PHOTOGRAPHY

98 ADVERTORIAL

FOTO: © TOURISMUS ENGADIN SCUOL SAMNAUN VAL MÜSTAIR AG

99

PRO KLIDNOU DOVOLENOU Jízdy při úplňku s Rhétskou dráhou Od února do března 2025 se na trať opět vrací speciální jízdy Rhétské dráhy panoramatickými vagony při úplňku. Cesta začíná ve Sv. Mořici po UNESCO trati Bernina do stanice Alp Grüm, kde se účastníci mohou těšit na švýcarské apéro a 3chodovou večeři včetně lahodného švýcarského fondue. Při cestě zpět se světla ve vlaku zhasnou a vás čeká ještě romantičtější návrat pouze za svitu měsíce zpět do Sv. Mořice.

Nejvýše položené vánoční trhy Evropy na Pilatusu

Silvretta Arena Samnaun/Ischgl – už od listopadu!

FOTO: © DESTINATION DAVOS KLOSTERS / MARTIN BISSIG

Lyžařská sezóna v Samnaun začíná 28. listopadu 2024 a potrvá až do 4. května 2025! Silvretta Arena Samnaun/Ischgl je jasným příslibem pro milovníky lyžování: Jedno z nejlepších lyžařských středisek Alp nabízí 239 km sjezdovek s 45 moderními vleky – to vše v areálu mezi Švýcarskem a Rakouskem. Ať už se jedná o nádherně široké carvingové sjezdovky s působivým alpským panoramatem, nebo strmé a náročné sjezdy na Greitspitze: vždy se můžete těšit na špičkově připravené sjezdovky a vynikající horskou gastronomii.

Od 15. do 17. listopadu 2024 zažijí hosté všech věkových kategorií nefalšované vánoční kouzlo.

Daleko od hektického všedního dne a ve výšce 2 132 m n. m. o něco blíže k nebi – právě zde se ocitnete, když navštívíte nejvýše položené vánoční trhy Evropy na vrcholu Pilatus nad Lucernem. Na místě pro vás bude připraveno více než 40 bohatě vyzdobených stánků, dechberoucí výhledy na jezera a Alpy a chutné jídlo, které si budete moci vychutnat na trzích nebo v místních vrcholových restauracích.

Ice Magic Lucerne Ice Magic Lucerne vrací ve dnech 13.–15. 11. 2024 na náměstí Europaplatz 500 m2 ledové kluziště pod záštitou Lucerne Tourism a Lucerne Hotels.

Zažijte bruslení na ledu uprostřed města s výhledem na Lucernské jezero, obklopené jedinečným horským panoramatem. Půvabná chata u kluziště s nabídkou teplých nápojů a různé další stánky promění prostranství před KKL v opravdovou zimní říši divů. Na koncertním pódiu hned vedle kluziště budou vystupovat různí hudebníci a tyto koncerty budou stejně jako bruslení zdarma. Vhodnou obuv si můžete zapůjčit na místě.

Fondue a raclette plavby na Lucernském jezeře

Nová 2,5km sjezdovka v Davosu

Nová sjezdovka mezi oblastmi Usser Isch a Carjöl na Jakobshornu nabízí zkušeným lyžařům atraktivní 2,5 km dlouhý sjezd zpět na Davos Platz a odlehčuje sjezdovce Gämpen, která je z velké části lesní cestou. Zaniklá slalomová trať FIS Ischalp byla v roce 2023 zalesněna a vrátila přírodě 10 000 m2 svahu. Davos Klosters nabízí hned 6 skiareálů s 300 km sjezdovek (freestylový Jakobshorn, nejoblíbenější Parsenn, rodinná Madrisa a Rinerhorn, poklidný Schatzalp a freeridová Pischa) a 175 km tratí pro běžkaře.

Fondue nebo raclette na jezeře; co může být v zimě lepšího? Se švýcarským sýrem z Urnerbodenu a bohatým bufetem příloh jsou obě švýcarské speciality skutečným požitkem na fondue nebo raclette lodích a raclette parníku SGV na Lucernském jezeře. Tyto speciální plavby je možné absolvovat od 25. 10. 2024 do 28. 3. 2025.

FOTO: © TITLIS BERGBAHNEN

100 ADVERTORIAL

PRO ZÁŽITKY NEJEN NA SNĚHU Snow & Fun na Pilatusu

Marco Odermatt Rotegg Run a Speedcheck pod Titlisem

FOTO: © JUNGFRAUBAHNEN

Titlis představil dvě novinky na počest úspěchu svého ambasadora a trojnásobného celkového vítěze Světového poháru Marca Odermatta. Jednou z nich je náročná černá sjezdovka Marco Odermatt Rotegg Run vedoucí z ledovce Titlis kolem nejvyššího vrcholu Nidwaldenu Rotstöckli dolů do stanice Stand. Kromě toho si mohou milovníci zimních sportů změřit svou rychlost na speciálně vyznačené trati Marco Odermatt Speedcheck mezi Standem a Trübsee a získat na památku fotografii svého rychlostního okamžiku.

Domácí vrchol města Lucern, Pilatus, nabízí i v zimě hned několik aktivit v přírodě s dech beroucími výhledy – vydejte se na některou z místních sáňkařských drah s přírodním sněhem nebo si obujte sněžnice a prozkoumejte místní krajinu mezi Krienseregg a Fräkmüntegg na 3 různých trasách od 3,3 km až po 5,8 km dlouhé trase. Sněžnice si můžete půjčit na místě a nejdelší trasa vám zabere necelé 2 hodiny.

E-Action ve snowXparku Engelberg Letošní zimu se mohou hosté snowXparku Engelberg těšit na nový vzrušující koncept. Jako průkopník v oblasti elektromobility na sněhu představuje snowXpark vedle svých oblíbených e-snowmobilů a inovativních MoonBikes zcela nový produkt: Bobsla. Tento inovativní přírůstek nabízí vzrušující kombinaci motokáry a snowbike a slibuje adrenalinovou zábavu i na rovném terénu. S maximální rychlostí kolem 30 km/h a nízkým těžištěm je Bobsla snadno ovladatelná a ideální pro ty, kteří hledají vzrušení mimo sjezdovky.

35 km značených zimních tras na Rigi Vrchol Rigi nad Lucernským jezerem nabízí v zimní sezóně více než 35 km značených turistických tras všem milovníků přírody. Od nenáročné procházky až po náročnou několikahodinovou túru – každý si zde najde něco pro sebe. Na vrcholu Rigi si nezapomeňte dát lahodné fondue k doplnění energie.

Bruslařská dráha v lese

Grindelwald First: bezplatná zipline ve skipasu

Nová vyhlídková platforma First View v kombinaci s bezplatnou zipline, která je součástí skipasu, umožní lyžařům dát si nad Grindelwaldem v oblasti Jungfrau Ski Region pauzu a poznat alpské panorama Eiger, Jungfrau a Mönch z různých úhlů – z vyhlídkové plošiny a poté ze vzduchu při jízdě na zipline s rychlostí přes 80 km/h.

Milovníky ledních bruslí zajisté osloví středisko Scuol, kde se nalézá speciálně upravená 3km stezka Eisweg Engadin.

V létě stezka funguje jako normální pěší trasa pro horskou turistiku, ale v zimě se promění v jednu dlouhou ledovou upravovanou dráhu. Otevření se předpokládá v druhé polovině prosince 2024 dle vhodných podmínek.

Zimní sezóna na Schilthornu

Od listopadu začíná zimní lyžařská sezóna v Mürrenu pod bondovským vrcholem Schilthorn. Lyžařská oblast Mürren-Schilthorn, která je součástí lyžařské oblasti Jungfrau Ski Region, nabízí lyžování v nadmořské výšce od 1 600 do téměř 3 000 m a díky své poloze nabízí mimořádnou jistotu kvalitní sněhové pokrývky s dlouhou lyžařskou sezónou až do konce dubna. Rozsáhlá síť přibližně 50 km perfektně upravených sjezdovek uspokojí všechny lyžaře a nabízí výzvu v podobě nejstrmější sjezdovky světa Direttissima s 400 metrů dlouhým sjezdem se sklonem až 88 %!

Vyzkoušejte Velogemel v Grindelwaldu Lyžování a sáňkování jsou pro Švýcarsko typické zimní aktivity. Překvapivější je však toto: dřevěný kříženec kola a saní – Velogemel! V místním dialektu „gemel“ znamená sáňky a v celém Švýcarsku „velo“ znamená kolo. Tyto jednokolejné, řiditelné sáně se nepoužívají nikde jinde ve Švýcarsku než v oblasti Jungfrau. Zpočátku mohou být výzvou, ale jakmile se naučíte správnou techniku, zvládnete i rovinaté úseky!

Nová lanovka na Hannig nad Saas-Fee, dětské hřiště a sáňkařská dráha

FOTO: © ZERMATT TOURISMUS / PASCAL GERTSCHEN

Sluneční vrchol Hannig (2 336 m n. m.) je oblíbeným cílem v zimě i v létě. Na vrcholu horské stanice můžete z terasy horské restaurace Hannig obdivovat pohoří Saas a po slunění se na vrcholu nabízí spousta možností, co podniknout – svištěte zimní krajinou na 6 km dlouhé sáňkařské dráze nebo si užijte pohodové zimní procházky s úchvatnými výhledy.

V létě 2024 byla do provozu navíc uvedena nová lanovka na Hannig, která nabízí ještě lepší požitek z jízdy a na vrcholu bylo také vybudováno nové dětské hřiště, které je částečně využitelné i v zimě.

Nová lanovka Prarion–Tracouet v Nendaz V zimní sezóně 2024/25 se budete moci v Nendaz těšit na novou lanovku z Prarionu na Tracouet, která nahradí svou starší verzi. Nová lanovka bude mít kapacitu až 2 400 cestujících za hodinu a systém lanovky bude kombinovat šestimístné sedačky s osmi desetimístnými kabinami, čímž uspokojí požadavky zkušených lyžařů, začátečníků i nelyžařů, kteří se nyní budou moci přepravovat výhradně gondolou z Haute-Nendaz do Siviez, vstupní brány do slavné lyžařské oblasti 4 Vallées, největšího plně propojeného lyžařského areálu ve Švýcarsku.

First Track v Zermattu

S nabídkou First Track si mohou lyžaři v Zermattu užívat čerstvě upravené sjezdovky ještě před oficiálním otevřením pro běžné lyžaře. Exkluzivní sjezd je doprovázen lyžařskou hlídkou a po ranním lyžařském dobrodružství na vás bude čekat vydatná snídaně v restauraci Matterhorn Glacier Paradise.

S úchvatným výhledem na Matterhorn nabízí nezapomenutelný způsob, jak začít den na sjezdovce.

Švýcarsko na jedno kliknutí Začněte plánovat svou zimní dovolenou ještě dnes – na nových webových stránkách Switzerland.com naleznete v češtině plno tipů a aktuálních turistických informací, které vám pomohu naplánovat vaši vysněnou dovolenou od A po Z. Na webu je možné si také objednat tištěné mapy a brožury zdarma k zaslání poštou, zarezervovat ubytování nebo nově i zakoupit jízdenky Swiss Travel System. Nezapomeňte také sdílet vaše zážitky ze Švýcarska na instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko a inspirujte tak ostatní k dokonalé dovolené.

FOTO: © SCHILTHORN CABLEWAY LTD.

101

102 ADVERTORIAL

Seiser Alm v Dolomitech:

10 S

důvodů pro zimní dovolenou s rodinou

eiser Alm v Dolomitech je jedním z nejlepších lyžařských středisek v Alpách pro rodiny s dětmi. Se svými 62 km širokých a slunečných sjezdovek a mírným terénem je ideálním místem, kde si mohou užít lyžování v bezpečném a přívětivém prostředí. Samozřejmostí jsou nejmodernější lanovky a úžasný výhled na okolní Dolomity. Kromě lyžování můžete na Seiser Almu také běžkovat, sáňkovat či se vydávat na pěší túry, což vytváří místo pro nezapomenutelnou rodinnou lyžařskou dovolenou.

Seiser Alm, horský ráj o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je největší horskou plošinou v Evropě a jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Dovolená na Seiser Almu zaručeně potěší rodiny i sportovní nadšence, kterým nabídne dechberoucí výhledy na okolní dolomitské vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, 300 dní slunce a záruku sněhu.

103

i strmější svahy 1. Mírné pro všechny lyžaře

Seiser Alm nabízí sjezdovky různých stupňů obtížnosti pro celou rodinu. Lyžaři všech výkonností si tak na zdejších sjezdovkách přijdou na své. Mnoho mírně se svažujících sjezdovek je ideální pro začátečníky a děti.

Na zkušenější lyžaře naopak čekají strmější a náročnější sjezdovky.

2.

Lyže stále na nohou

V lyžařském areálu Seiser Alm rodiny ocení, že jsou zde pouze sedačkové lanovky, takže děti (ani rodiče) nemusejí neustále sundávat lyže. Pohodlné sedačkové lanovky jsou vybaveny dětskou pojistkou, takže se rodiče během jízdy nemusí obávat nechtěného vypadnutí.

okruh 3. Pohádkový s atrakcemi a zábavou

Seiser Alm Ronda slibuje zábavu pro lyžaře všech věkových kategorií. Na její trase čeká sedm zastávek jako snowpark, dětský park, měřený slalom nebo rychlostní úsek. Kromě toho se na trase dozvíte o světě zdejších čarodějnic.

ábavné parky, měřené slalomy 4. Zafreestylisty snowpark pro děti i pokročilé

Na sjezdovkách najdete hned několik měřených slalomů. Na jednom z nich můžete závodit dokonce souběžně ve dvojici, na jiném vás kamera zabírá po celou dobu jízdy a vy se na video následně můžete podívat v aplikaci.

Zábavné parky a rychlostní úsek se postarají o další vzrušení pro všechny věkové kategorie.

Ve snowparku si děti mohou vyzkoušet své první skoky a freestylové triky. Snowpark je dlouhý 1,5 km a nabízí kolem 40 překážek – raily, kickery a boxy, zkrátka vše, co si může freestyler přát, a to od nenáročné rodinné přes střední až po profesionální úroveň.

V horní části se nachází zóna pro začátečníky a středně pokročilé, zatímco spodní část parku s náročnými kickery je určena pro pokročilé a profesionály.

Neobvyklou atrakcí je Woodline, kde jsou všechny překážky vyrobeny ze dřeva.

výuka 5. Profesionální v bezpečném prostředí

Na dětském lyžařském kurzu se děti učí lyžovat zábavnou formou. Díky trpělivým a zkušeným instruktorům je učení zábavné a bezpečné.

Obě lyžařské školy nabízejí také lyžařskou školku a hlídání dětí, kde se nejmenší mohou hrou naučit lyžovat, zatímco rodiče mohou relaxovat nebo si užívat chvíle na sjezdovce.

6. Útulné horské chaty

Podél sjezdovek najdete desítky útulných horských chat s lákavými specialitami, takže je radost dělat si během lyžování přestávky.

7. Uvolněná atmosféra

Jednou z hlavních výhod Seiser Almu je jeho klidná a uvolněná atmosféra. Oblast není tak přeplněná jako některá větší lyžařská střediska, což umožňuje rodinám užít si pohodovou zimní dovolenou.

Kromě lyžování si rodiny mohou užít řadu dalších zimních aktivit na Seiser Alm, které rodinám dávají šanci prozkoumat zimní krajinu mimo sjezdovky.

8. Sáňkování s podporou lanovek

Sáňkování je perfektní zimní aktivita pro rodiny a děti. Náhorní plošina nabízí řadu dobře upravených sáňkařských tratí, které se vinou malebnou zasněženou krajinou Dolomit. Mírné svahy jsou ideální pro děti a začátečníky a poskytují bezpečný, ale vzrušující zážitek. Sáně si lze pronajmout na různých místech a mnoho tras začíná v blízkosti lanovek, takže přístup je zcela pohodlný.

9. Běžkování v dechberoucí krajině

Seiser Alm je ideální destinací pro rodiny a začátečníky, kteří chtějí vyzkoušet běžecké lyžování. Mírně zvlněný terén největší vysokohorské pastviny v Evropě k tomu skýtá perfektní podmínky. Upravuje se mnoho nenáročných tras, které jsou vhodné pro děti i začátečníky. Tratě jsou obecně široké, dobře upravené a vinou se malebnou krajinou.

Dvě lyžařské školy v oblasti poskytují výuku speciálně pro začátečníky.

na jezeře 10. Bruslení Völser Weiher

Bruslení na jezeře Völser Weiher je další kouzelnou zimní aktivitou pro děti a rodiny. Toto malebné jezero zasazené do krajiny Dolomit se během zimních měsíců proměňuje v přírodní kluziště. Obklopeno je zasněženými lesy a horskými štíty, takže nabízí malebné prostředí pro zábavný den na ledu. Zamrzlé jezero poskytuje dětem dostatek prostoru, aby se mohly klouzat, hrát si a procvičovat své bruslařské dovednosti v bezpečném prostředí. Nedaleko je útulná chata, kde se rodiny mohou zahřát teplými nápoji a občerstvením.

www. seise ral m .i t/ zi m ni

104 RESORT TECHNIKA

Trasa prvního úseku

Výjezdové tlačné podpěry u dolní stanice

S

V lyžařském středisku Axamer Lizum v bezprostřední blízkosti Innsbrucku byl v roce 2022 uskutečněn projekt modernizace areálu za 28 mil. eur, když byly tři sedačkové lanové dráhy nahrazeny moderní dvouúsekovou 10místnou kabinkovou lanovkou od firmy Leitner.

tředisko Axamer Lizum vzniklo v roce 1963 při příležitosti zimních olympijských her v roce 1964 v Innsbrucku. Prvními lanovkami byla dvousedačka Hoadlbahn 1 a jednosedačky Hoadlbahn 2 a Birgitzköpfllift. Další olympiáda se konala v roce 1976 a při této příležitosti byl areál dále modernizován. V té době vznikla také známá pozemní lanovka Olympiabahn vedoucí paralelně se sedačkovými lanovkami Hoadlbahn na vrchol Hoadl v nadmořské výšce 2 340 m.

V průběhu dalších let pak ale areál zastarával – jedinou větší investicí do lanovkového parku byla odpojitelná čtyřsedačka s bublinou Schönbodenbahn

Kabinka v dolní stanici

Celkový pohled na mezistanici s garáží kabinek a trasu druhého úseku

TEXT A FOTO: RADIM POLCER

Nová kabinková lanovka Hoadlbahn

V AXAMER LIZUM

(výrobce Felix Wopfner) v roce 1991 a neodpojitelná čtyřsedačka Karleitenbahn v roce 2004.

Zbývající sjezdovky areálu pak obsluhovaly čtyři pomalé dvousedačkové lanovky.

Pro zvýšení atraktivity střediska tak byla zásadní modernizace nevyhnutelná. Bylo rozhodnuto o demontáži třech stávajících lanovek – již zmíněné odpojitelné čtyřsedačky Schönbodenbahn a dvousedaček Hoadlbahn 1 a Hoadlbahn 2 – a jejich náhradě moderní rychlou dvouúsekovou 10místnou kabinkovou lanovkou vedoucí z parkoviště (z místa, kde se nacházela dolní stanice čtyřsedačky Schönbodenbahn) přes mezistanici Sunnalm až na

105

Mezistanice se dvěma vjezdovými podpěrami

Dolní část trasy druhého úseku

samotný vrchol Hoadl. Tím bylo možné optimalizovat vedení trasy a zredukovat celkový počet traťových podpěr z dřívějších 44 na dnešních 18. Horní stanice se nachází přímo vedle velkoprostorové panoramatické restaurace Hoadl-Haus.

Dodavatelem nové technologie se stala firma Leitner, přepravu zajišťuje celkem 75 kabinek typu Diamond EVO od firmy Sigma. Délka trasy činí 2 135 metrů při převýšení 778 m. Přepravní kapacita činí 2 800 osob za hodinu při max. dopravní rychlosti 6 m/s, doba jízdy zabere jen 6 minut.

Pohony obou úseků (řešení DirectDrive bez převodovky, které tlumí hluk a snižuje spotřebu

lanovek najdou nové uplatnění – čtyřsedačka Schönbodenbahn se rozjede v rumunském areálu Şureanu, dvousedačka Hoadlbahn 2 pak zamířila do Jižní Ameriky.

Stavba byla zahájena uprostřed dubna 2022 demontáží původních lanovek, slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 25. listopadu 2022. Nová lanovka výrazně zvýšila komfort přepravy a stala se hlavní přepravní osou areálu jak v zimě, tak v létě – neslouží pouze primární přepravě, ale díky vhodně zvolené trase je oblíbená také pro opakované jízdy. Celý areál dnes nabízí návštěvníkům více než 40 km sjezdovek a 9 lanovek a vleků.

a nároky na údržbu), stejně jako depo pro garážování všech kabinek, se nachází v mezistanici.

Mezistanicí kabinky plynule projíždějí a je zde možno vystoupit i nastoupit. Hydraulické napínání se pak nachází v dolní stanici (první úsek), resp. v mezistanici (druhý úsek). Opláštění všech tří stanic je provedeno v novém řešení firmy Leitner v designu Pininfarina. Součástí nové dolní stanice je také nová správní budova, pokladny, sportovní obchod a půjčovna lyžařského vybavení. Dále byl přístup z dojezdu sjezdovky Damenabfahrt ulehčen vybudováním nového mostu, takže někdejší nutnost přecházení silnice je již minulostí. Dvě ze tří demontovaných

Trasa druhého úseku s v mlze schovaným Innsbruckem

Horní stanice s trojicí vjezdových podpěr

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah.

Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na

sn o w. cz/ novi nk y

106 RESORT ON THE ROAD

O K S

Vuokatti

N

Těžko bychom mohli označit holé, zaoblené pahorky, které jen mírně vyčnívají nad finskými lesy, za skutečné hory. Přesto je tato země plná lyžařů. Navzdory nedostatku vysokých hor a dlouhých sjezdovek se ve Finsku nachází 85 lyžařských středisek, což umožňuje obyvatelům téměř všech částí země věnovat se alpskému lyžování někde poblíž svého bydliště. Nedostatek výšek je vyvážen láskou místních k zimním sportům.

Tahko

I

FINSKO:

STAŘÍ PŘÁTELÉ V ZEMI TISÍCŮ JEZER F

CENTRÁLNÍ

Messilä

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

HELSINKI

L

yžování v této severské zemi je často vazbou na celý život. Během mé návštěvy jsem potkal běžkaře, kteří táhli dvouleté děti za sebou na sáňkách, stejně jako lyžaře s osmnáctiměsíčním dítětem v kočárku. Jiní rodiče měli své děti na vodítkách. Prostě Finové seznamují své ratolesti se sněhem a lyžováním co nejdříve.

Finská láska k lyžování často neochabne až do smrti. V Tahku jsem se setkal s Einem Kalpalou, do 90. narozenin mu zbývalo jen několik měsíců. Přijel se zúčastnit závodu v obřím slalomu v rámci soutěže Alpine Masters. Když jsem dorazil, Eino právě opouštěl svahy po

několika hodinách tréninku a stěžoval si, že je špatně vidět. V den závodu bylo světlo lepší, a Eino si odnesl další trofej do své sbírky.

Finové měli vždy blízký vztah k Matce Přírodě, zejména k lesům, vodě a sněhu. Těchto přírodních bohatství je ve Finsku skutečně dostatek. Věřte nebo ne, země s přibližně 5,4 miliony obyvatel oplývá téměř 188 000 jezery, a to počítáme pouze ta, která mají více než pět akrů.

Vztah k přírodě si Finové v době urbanizace zachovali i díky 400 tisícům letních chat a zimních srubů. S tolika rekreačními domy zasazenými do lesů na venkově lze s jistotou

říci, že i když ne každý Fin vlastní rekreační chatu, každý v zemi má k nějaké přístup. Les je součástí finské duše a obyvatelé měst mají snadný únik do klidu a pohody lesů, jezer a kopců.

107

LES JE SOUČÁSTÍ FINSKÉ DUŠE A OBYVATELÉ MĚST MAJÍ SNADNÝ ÚNIK DO KLIDU A POHODY LESŮ, JEZER A KOPCŮ.

Proč miluji Finsko

Můj milostný vztah s Finskem a srdečnými Finy začal před více než 30 lety. Bylo to díky přátelství s Marjou Salokangas, která mě poprvé pozvala na návštěvu do této krásné země. Marja pracovala jako průvodkyně v Saalbachu v zimě 1981–82 a najala si mě, abych jednou týdně zpíval na après-ski její společnosti.

Marja měla vždy neuvěřitelnou síť přátel, kteří lyžovali, a během let jsem díky ní zjišťoval, kdo je kdo ve finském lyžařském světě.

Za více než 30 let od našeho prvního setkání jsem navštívil Finsko více než 50krát a právě zde jsem prožil mnoho nejlepších lyžařských zážitků a posbíral mnoho přátel. Většina takto vzniklých přátelství má nějakým způsobem svůj původ u Marji. Kdybych vytvořil jakýsi rodokmen své sítě finských přátel, na spodku kmene by stála právě Marja.

Marji plány

Marja pro mě sestavila itinerář, který zahrnoval Messilä, Vuokatti a Tahko — tři malá střediska uprostřed země.

Lyžařské možnosti ve Finsku se zhruba řídí přímou úměrou mezi vzdáleností od Helsinek

a převýšením svahů. Helsinky mají osm lyžařských center, která nabízejí mezi 48 a 77 vertikálními metry. Aby středisko přilákalo lyžaře z větší dálky, musí být kopec alespoň o něco vyšší.

Messilä – 111 výškových metrů

První zastávkou byla Messilä, kde vršek svahů převyšuje základnu kopce o úctyhodných 111 metrů. I když to zřejmě nezpůsobí, že by se pracovníci turistického úřadu v Zermattu třásli strachy ze ztráty návštěvníků, je to významný skok ve velikosti oproti lyžařským kopcům kolem Helsinek a rozhodně to za hodinovou jízdu z Helsinek stojí.

Messilä má krajinu, která se výrazně liší od lyžařských center v Helsinkách. Jen pár minut jízdy na vleku a z vrcholu se nabízí spektakulární panoráma jezera Vesijärvi. Finsko je zemí jezer a nikde není tato geografická zvláštnost patrnější než zde, uprostřed země.

Lyžařské vleky ve středisku Messilä byly postaveny kolem farmy z 19. století, což dává středisku unikátní atmosféru. Snídali jsme v budově, která byla kdysi hlavním sídlem farmy, a bývalá stodola sloužila jako banketní sál, kde jsme si poslední večer užili slavnostní večeři.

108 RESORT ON THE ROAD

Tahko – 200 výškových metrů

200 výškových metrů a 15 vleků bohatě ospravedlňuje čtyři a půl hodiny dlouhou jízdu z Helsinek do Tahko, jednoho z nejpopulárnějších středisek v zemi. Někteří návštěvníci přijíždějí výhradně kvůli proslulé après-ski scéně v Tahku, která se každý víkend mění v obří párty.

Mnoho zdejších sjezdovek vede přímo k břehům Syväri, jednoho z obrovských finských jezer. Nemusíte se bát, že byste spadli do vody, protože jezero zůstává zamrzlé až do doby, kdy se v polovině dubna zastaví vleky. Větší riziko představuje spadnutí ze stolu v proslulém baru Pehku, kde se tanec na stolech stal tradicí.

S Marjou jsme sjížděli všechny sjezdovky, užívali jsme si měkkého jarního sněhu a uvolněné atmosféry. Na svazích jsme byli téměř sami, přestože byl víkend. K obědu jsme si doplnili energii lahodnou lososovou polévkou s nádherným výhledem a pokračovali v odpoledním lyžování. Když jsme dorazili do útulného baru Pehku v půl čtvrté odpoledne, tančilo na stolech více lidí, než kolik jsme jich za celý den viděli na svazích.

Nakonec jsme se vrátili do Marjiny chaty, což je stejně podstatná součást finského lyžařského zážitku jako samotné lyžování.

Byla to klasická finská zimní chata, celá z borovice, s klikami vyrobenými z větví stromů.

Téměř každá finská rekreační chata se nachází u vody, a tato nebyla výjimkou. Koneckonců, s tolika jezery, lze tu vůbec postavit dům mimo dosah vody? Šli jsme na verandu a vychutnávali si pivo a výhled na jezero. Uvnitř Marja rozdělala oheň v krbu, i sauna se začala nahřívat. Pak už nás čekal jen klidný spánek.

109

KDYŽ JSME DORAZILI DO ÚTULNÉHO BARU PEHKU V PŮL ČTVRTÉ ODPOLEDNE, TANČILO NA STOLECH VÍCE LIDÍ, NEŽ KOLIK JSME JICH ZA CELÝ DEN VIDĚLI NA SVAZÍCH. Vuokatti – 150 výškových metrů

Poslední zastávkou bylo Vuokatti, malé lyžařské středisko ve městě, které je domovem finského sportovního institutu. Nachází se mezi jezery Pirttijärvi, Iso Sapsojärvi, Kiantajärvi, Jäätiönlampi, Nuasjärvi a Jormasjärvi.

Středisko nabízí 150 kilometrů rozsáhlou síť běžeckých tratí. Dokonce má celoroční krytý běžecký okruh. Vuokatti je prakticky továrnou na lyžařské instruktory – i Marja zde dva roky studovala, aby získala certifikát lyžařského instruktora ISIA. Při naší návštěvě zrovna probíhalo 50. výročí Finské asociace lyžařských instruktorů a já byl pozván, abych se připojil k oslavám.

Hlavní událostí byl den lyžování ve skupinách, které reprezentovaly různé dekády lyžařské techniky. Mnozí ze starších instruktorů využili příležitosti, oprášili staré lyže a oblékli se podle dobového stylu.

Vzhledem k široké síti finských lyžařských přátel jsme se s Marjou potkali s několika

společnými starými známými, Uffem a Sari Tolletovými. Uffe byl oblečen ve žlutých lyžařských kalhotách a bundě z 80. let a lyžoval na úzkých lyžích, zatímco Sari, bývalá členka národního boulařského týmu, jezdila na historických telemarkách.

Pro některé z mladších instruktorů bylo zcela nové, když jim vedoucí skupiny vysvětloval, jak se v 70. letech učil kmitavé a přeskakované oblouky (Wedeln a Umsteigschwung), zatímco pro mě to byla nostalgická cesta zpět do doby, kdy jsem sám učil v Rakousku.

Ten večer měla skupina lyžařských instruktorů slavnostní večeři a jeden z organizátorů, Toni Ahola, mě oslovil: „Určitě si mě nepamatujete,“ začal, „ale setkali jsme se před více než 25 lety v Saalbachu. Bylo mi 15 let a náš průvodce zařídil, abyste mě a dalších pár mladých kluků vzal mimo sjezdovky. Dodnes to byl možná nejlepší lyžařský den mého života.

Bylo to inspirativní a možná mi to změnilo život, protože díky tomu jsem se stal lyžařským instruktorem, a jak vidíte, stále se aktivně

podílím na práci naší asociace instruktorů.

Jimmy, ten magický den s vámi v prašanu mi změnil život.“ Nevěděl jsem, co říct. Velmi mě to dojalo.

A také jsem se cítil nesmírně šťastný. Během života se naše cesty protnou s mnoha lidmi.

Většinou je náš kontakt povrchní, jako lodě, míjející se při noční plavbě. Nemáme na sebe žádný vliv, a i když nějaký máme, často nemáme příležitost to zjistit. Existuje však pár povolání, kde se stává, že náhodné setkání má hluboký vliv na něčí život. Nejvíce to platí pro lékaře a učitele. Spisovatelé samozřejmě mohou také hrát velmi vlivnou roli v životech jiných lidí, ale většinou se s těmi, které ovlivňují, nikdy osobně nesetkají.

Až teď jsem si uvědomil, že schopnost ovlivnit něčí život může platit i pro lyžařské instruktory. To mě přimělo přemýšlet o Marje.

Zajímalo mě, jestli si uvědomuje, do jaké míry změnila můj život. Pokud si to neuvědomuje nyní, brzy to zjistí, protože jí tyto řádky pošlu, jakmile inkoust uschne.

110

Přijde freeride o svou svobodu?

Freeridové lyžování a snowboarding byly letos oficiálně uznány Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) jako plnohodnotná disciplína.

Tento krok nejenže otevírá cestu k podpoře rozvoje tohoto sportu, ale potenciálně i k budoucímu zařazení do programu zimních olympijských her. Rozhodnutí přineslo smíšené reakce, někteří fanoušci to vítají, jiní se obávají o zachování „svobodného“ ducha freeridu. Nabízí se odpověď: freeride se komercionalizovat dá – svoboda ne.

(ps)

111

17. ročník Freeride World Tour 2025 Závodní freeridová sezóna slibuje zajímavou podívanou se šesti zastávkami, včetně návratu pod Tetnuldi v Gruzii. Jinak závody proběhnou v klasických lokalitách, jako je španělské Baqueira Beret, kanadský Kicking Horse, Val Thorens ve Francii nebo rakouský Fieberbrunn. Finále se bude konat tradičně na ikonickém Bec des Rosses ve Verbier.

(ps)

17. ročník SNOWfestu 2025

Freeride v Česku ožívá

První seriál Freeride World Tour se konal v roce 2008, stejně jako český SNOWfest, který v tomtéž roce uspořádal i první otevřené mistrovství ČR ve freeridu. 17. ročník SNOWfestu proběhne i tuto zimu – v lednu 2025 – v Davosu, ovšem už jako značně klidnější setkání (již ne mladých) milovníků prašanu a zimních hor. Účelem již není závodění, nýbrž zážitek nebo osobnostní posun – aktivity, hlavně freeride, ale i skialp, se konají pod vedením vybraných horských vůdců (Karel Kříž, Vojtěch Dvořák, Pavel Žofka), takže k účasti se může přihlásit i nepoznamenaný laik.

Kruh se uzavírá a po dlouhých letech půstu to vypadá, že se čeští freerideři zase sejdou na svém vlastním mistrovství. Pořádají ho borci z Freeride camps, tedy dodnes úřadující mistr ČR Robin Kaleta. Termín a místo už je dané: 20.–23. března v rakouském Hochfügenu. Mimochodem se zdá, že roste nová generace freeridových závodníků, prý se jich na jedněch závodech potkalo 11!

(lv)

(ps)

FOTO: JAN ZAHULA

Obrázek nepochází ze závodů, ale ze svobodného lyžování. Autorem je Jan Zahula, horský vůdce, jehož další fotky z hor najdete na následujících stranách. Tento snímek je z italského Livigna, 2021

112 FREERIDE LAVINY V ČESKU

TEXT: REDAKCE NA ZÁKLADĚ KNIHY LAVINY V ČESKU (KOLEKTIV AUTORŮ: ALENA ZÁRYBNICKÁ, PAVEL CINGR, VALERIÁN SPUSTA, ROBERT DLOUHÝ) FOTO: VALERIÁN SPUSTA ML., ARCHIV HS

RANDE NESTIHNU, JSEM POD LAVINOU

Lavině je jedno, jestli máte na nohou lyže, snowboard, sněžnice nebo cokoli jiného. Tento konkrétní příběh z knihy Laviny v Česku je zajímavý nejen tím, že zasažený Ladislav B. sjížděl lavinový svah na jakési zimní koloběžce, ale zejména neuvěřitelnou mírou štěstí, která mu dala možnost přežít…

113

T

ehdy bylo jasno, ale hodně foukalo. Láďa vyrazil se svým snowscootem směr Luční hora s plánem sjet Červinkovou muldou do Dlouhého dolu. Měl neskutečné štěstí: poté, co ho semlel sněhový příval, který ho vláčel nějakých 400 m, mu z laviny koukal nos a oči. Víc než hodinu mu trvalo, než si odhrabal sníh od pusy, a další skoro dvě, než se dostal k telefonu. Volal přítelkyni, že nestihne rande, protože je pod lavinou. Záchranáři se k němu dostali hodinu a čtvrt po oznámení nehody, nahlásil totiž špatně svou polohu. Vrtulník ho vyzvedl po víc než 4 hodinách. Venku bylo –10 °C a nárazy větru byly 15 až 20 m/s.

Ladislav žije posledních více než 10 let v Krkonoších, učí snowboarding, na snowscootu jezdí více než 10 let, hory zná.

Rozhovor, který vedl s Alenou Zárybnickou pro knihu Laviny v Česku, přinášíme ve zkrácené podobě.

Asi si pamatuješ, jaké bylo 22. února 2018 počasí…

Jasně, úplně přesně! Jasno bylo, ale hrozně fouka­lo. Prostě „Mordor“!

HLAVNĚ JSEM BYL UNAVENÝ, ZAVÍRALY SE MI OČI... KDYŽ JSEM JE ZAVŘEL, CÍTIL JSEM NAPROSTÝ KLID… HONILY SE MI HLAVOU RŮZNÉ MYŠLENKY. VZPOMNĚL JSEM SI TŘEBA NA TO, JAK JSEM SI JAKO MALÝ KLUK ŘÍKAL, ŽE CHCI UMŘÍT V LAVINĚ.

Kudy jsi chtěl jet?

Původně jsem chtěl jet Červinkovou muldou. Ale jak jsem tam najel, bylo jasné, že je to tam úplně tvrdé, sníh byl jak beton.

Tak jsem traverzoval a hledal žlab, kde by to bylo lepší. … Najel jsem tam kolmo. A než jsem se stačil otočit, udělalo to fúúú! A bylo!

Hned jsem se otočil a viděl jsem, jak se to pomaloučku sune dolů...

Co ti běželo v tom okamžiku hlavou? Že je to dobrý, že zrychlím a vyjedu z toho doprava. Houby!

Najednou to nabralo obrovskou rychlost...

V tom místě, jak se to zužuje?

Přesně! Všechno, co tam bylo nahoře, do toho místa nateklo.

Vmžiku, než bys luskla prsty, jsem byl pod sněhem. A pořád jsem se držel těch řídítek. Úplně pod sněhem?

Pusu jsem měl zasypanou, ale nos jsem měl venku. Koukal jsem přímo na ty serpentýny na protějším Stohu. Tak jsem si říkal, ok, je to dobrý, jsem doma. Dýchám, vidím, co víc si můžu přát.

Předpokládám, že pohnout ses nemohl.

Vůbec. Snažil jsem se pohybovat jednou rukou na řídítku, abych si ji uvolnil. Trvalo to snad hodinu, než jsem ji dostal ven, abych si dal pryč sníh od pusy a mohl se konečně nadechnout jinak než nosem. Telefon jsem měl v kapse dole – jako vždycky.

A promiň, nosíš ho teď už v náprsní kapse?

Ne. Nepoučil jsem se. Ale chvíli jsem jezdil s lopatou. Ten den jsem ale neměl vůbec nic. Fakt to trvalo nejmíň hoďku, než jsem vyndal jednu ruku. Pak jsem zkoušel vyhrabat druhou a snažil jsem se udělat si místo před sebou, abych se přes břicho vykoulel ven.

Naivní představa?

Hlavně jsem byl unavený, zavíraly se mi oči... Když jsem je zavřel, cítil jsem naprostý klid... Honily se mi hlavou různé myšlenky. Vzpomněl jsem si třeba na to, jak jsem si jako malý kluk říkal, že chci umřít v lavině. Tehdy jsem si představoval, jak mě pak roznese divá zvěř po okolí, že nikdo nebude chodit plakat na hrob dospělému chlapovi...

Zoufalství, nebo naděje?

Probralo mě to do reality. A znovu jsem zkoušel, jak se dostat ven.

Sundal jsem si batoh a koukal, co tam mám, co bych mohl použít, abych se dostal ven. Měl jsem tam plátěnou tašku na nákup, zkoušel jsem ji naplnit sněhem a vyhazovat ho tak ven, ale to moc nefungovalo.

114 FREERIDE LAVINY V ČESKU

Hlavně mě děsně bolely kyčle. Byl jsem tam necelé čtyři hodiny – pořád ve stejné poloze.

Podařilo se mi odhrabat jednu nohu, ta druhá byla jak v betonu – tou jsem nehnul ani o milimetr, jak ten sníh ztuhnul. Měl jsem jen lehké rukavice, ty byly už dávno durch, měl jsem úplně fialové ruce. A pořád jsem se snažil.

Vůbec jsem v nich neměl cit, bylo to jako kdybych škrábal do kamene. A jak foukal vítr, tak mi zase ten sníh přefoukával zpátky.

Nikomu jsi předem neřekl, kam jdeš?

Ne. Navíc jsem vlastně byl jinde, než jsem měl původně v hlavě.

Chtěl jsem se co nejdřív dostat k telefonu. Měl jsem totiž rande a bylo mi jasné, že to nestihnu.

Takže slečně jsi zavolal jako první, když už jsi konečně držel svůj telefon v ruce?

Ano. Řekl jsem jí, promiň, zasypalo mě to. Okamžitě to típla a volala Horskou. A ti potom volali mně.

Pociťoval jsi úlevu, když bylo jasné, že už se o tobě ví?

Měl jsem vůbec problém ten telefon udržet v ruce. Jak byl maličký, nedařilo se mi ho ovládat. Ale aspoň, že vydržela baterka. Nahlásil jsem jim ale trasu původně plánovaného sjezdu. … Popletl jsem to...

Našla tě pak posádka vrtulníku, že?

Ano, přiletěl, zavisel a zase odletěl.

A pak trvalo děsně dlouhou dobu, než přišli. V tu chvíli mi běžel čas hodně pomalu, zdálo se mi to nekonečně dlouhé. A když dorazili, běželo to jako po drátkách.

Vyhrabali mě, dali mi ohřívací pytlíčky, zabalili do fusaku, zavěsi­li pod vrtulník a letěli jsme do Dlouhého dolu – ke Stráži. Pamatuju si, jak se to se mnou v tom podvěsu točilo. Přistáli jsme u Stráže a už na palubě vrtulníku mě odvezli do Hradce Králové do nemocnice.

Po noci mě nechtěli pustit domů, měl jsem v sobě totiž vysokou hladinu myoglobinu jako důsledek crush syndromu, to by mi mohlo zničit ledviny. Člověk to prý na sobě nepozná a najednou je po něm...

Za jak dlouho ses pak zase pustil do volného terénu?

Za dva týdny jsem jel s partou do Alp. S tou zkušeností – díváš se teď na svět jinak? Na svahy jinak?

Když jdu s někým dalším, neberu ho tam, kde je to komplikované.

Když jsem sám – je to volnější.

A to po téhle zkušenosti chodíš ještě do volného terénu sám?

Chodím, ale mám oči otevřené.

Máš děti?

Mám teď desetiletého kluka. Na toho jsem myslel. Bylo mu šest, když se to stalo. V ten okamžik vlastně vzpomínáš na všechny lidi, co tě mají rádi. Nechceš tam zůstat, nechceš jim ublížit. A to byla ta síla, co mě nutila škrábat se ven. Jo, člověk má v sobě hodně síly a pak ji v té krizi vydoluje.

Když spolu teď mluvíme, tady na Stohu s výhledem na místo, kde se to stalo, je sice jasno, ale mrzne, odhadem je tak –5 °C. Stojíš tu v triku s krátkým rukávem. Takhle nalehko chodíš celý život?

Chodím do kopců rychle, tak se moc neoblékám. A při sjezdu si na sebe hodím jenom třeba šusťákovou bundu. A jedu zase co nejrychleji dolů. Takhle oblečený jsem byl tenkrát vlastně taky.

To si nedovedu představit.

Vůbec! Ale zase to, že se otužuješ, výhodou bylo, ne?

Jo, bez toho by to bylo mnohem horší. Hůř bych se s tím chladem uměl popasovat.

TAK JSEM SI ŘÍKAL, OK, JE TO DOBRÝ, JSEM DOMA. DÝCHÁM, VIDÍM, CO VÍC SI MŮŽU PŘÁT.

115

Průběh akce 13:30 oznámení o nehodě z ústředí HS ve Špindlerově Mlýně do Pece pod Sněžkou 13:35 dvojice záchranářů HS vyráží na údajné místo pádu laviny – do Pramenného dolu (Červinkova mulda) 13:50 v Pramenném dole nebyl nikdo nalezen 14:15 vrtulník přibírá na palubu jednoho člena HS a lokalizuje místo (Hrazený potok), poté se vrací pro druhého záchranáře 14:45 zasypaný je vyhrabán a transportován do Špindlerova Mlýna

Wolfgang Berger

Tomáš Novák

Člen HS od roku 1987, po oznámení nehody dojel spolu s Tomášem Novákem skútrem na Luční horu a pak na lyžích projeli Červinkovou muldou, na laviniště je dopravil vrtulník, který zasypaného našel v Hrazeném dole.

Člen HS od roku 2009, profesionální člen HS od roku 2017.

„Měl velikou kliku, že zůstal zasypaný nohama dolů a že mu koukal aspoň nos. Sníh velmi rychle tuhne a každý pohyb je pak obtížný. Ne-li nemožný.

Zásadní je, abychom takové věci podnikali vždycky minimálně ve dvou. A když už chce někdo být v horách sám, měl by někomu předem říct, kam jde, aby se vědělo, kam ho jít hledat…“

„Bylo jasné, že jsme v úplně jiném žlabu. Nezbylo než počkat dole na leteckou, která ho nejdřív lokalizovala a pak se vrátila pro nás. Nejdřív vzali Wolfa a letěli nahoru, zaviseli v šikmém svahu, vysadili ho a vrátili se pro mě. …

Naložili jsme ho do podvěsového vaku. A přesně v okamžiku, když odlétal, dostali jsme informaci, že do Hrazeného dolu spadla nějaká Němka.“ (Celá záchranná akce tak pokračovala ještě dlouho až do setmění, záchranáři pracovali v nebezpečných podmínkách a pocitové teplotě kolem –30 °C a s pomocí helikoptéry transportovali ještě dva turisty…).

POKUD SE ADEKVÁTNĚ NEPŘEDCHÁZÍ NEBO NELÉČÍ LEDVINNÉ SELHÁNÍ, NASTÁVÁ SMRT. K TAKTO FATÁLNÍMU KONCI DOJDE S ODSTUPEM DNÍ AŽ TÝDNŮ PO VYPROŠTĚNÍ.

116 FREERIDE LAVINY V ČESKU

MUDr. Aleš Křiváček

Zdeněk Mede

Traumatolog, chirurg, ortoped, člen HS, vedoucí lékařské komise HS.

Pilot záchranného vrtulníku DSA, na laviniště přiletěl s posádkou z Prahy.

Co je crush syndrom? „Jedná se o důsledek poranění těla, zejména končetin, působením mechanického tlaku zvenčí.

Vyskytuje se především v důsledku přírodních katastrof, jako jsou zemětřesení, záplavy, zhroucení budov, závaly, laviny, dopravní nehody apod., při kterých jsou oběti stlačeny cizími tělesy. …

Jakýkoli větší tlak způsobuje nedokrevnost (ne­dostatečný přívod kyslíku) stlačených struktur – u končetin zejména svalů. Pokud tlak působí delší dobu, začínají tkáně odumírat. Už po půl hodině nedokrevnosti můžou svalové buňky začít nekrotizovat. Rozpadovým produktem svalových buněk je myoglobin, který se za normálních okolností dostává z těla filtrací v ledvinách. Vidíme to sami, když po extrémním fyzickém výkonu zůstává i druhý den tmavá moč. Pokud je ho ale příliš velké množství, ucpe ledvinné kanálky a dochází k akutnímu selhání ledvinných funkcí. Ledviny prostě přestanou fungovat. …

Pokud se adekvátně nepředchází nebo neléčí ledvinné selhání, nastává smrt. K takto fatálnímu konci dojde s odstupem dní až týdnů po vyproštění. Proto je důležitá prevence a včasné zahájení léčby, aby se tento vývoj podařilo zvrátit. Předcházet ledvinnému selhání musíme dostatečným až agresivním přísunem tekutin, včetně infúzí za monitorace diurézy (vylučování moči). Pokud tato léčba nepřináší dostatečný efekt, je třeba zahájit přístrojovou hemodialýzu, tedy musíme pacienta napojit na umělou ledvinu.“

„Byl to velmi nestandardní den.

Během přibližně dvou hodin jsme měli tři ostré zásahy s podvěsem.

Přitom takových zásahů máme přibližně 15 za rok. Vytáhli jsme kluka z laviny, pak turistku s tuším zlomenou nohou, která byla kousek od místa laviny, a svezli jsme v podvěsu i dalšího turistu, který se tam objevil taky úplnou náhodou a nahlásil úraz té paní.

Byla totiž už skoro tma, tak jsme ho tam nechtěli nechat, aby někde bloudil. Odlétali jsme skoro potmě.

Vystartovali jsme v poledne a vrátili za tmy.“

Fakta o lavině Datum: 22. 2. 2018 Lokalita: Železná hora – Hřebínky, Železný potok Čas uvolnění laviny: cca 11 hodin, oznámení z ústředí ve Špindlerově Mlýně do Pece pod Sněžkou ve 13:30 Orientace svahu: západní Sklon svahu: 40° Parametry laviny: výška odtrhu do 0,5 m, šířka odtrhu 70 m, délka laviny 500 m, výška čela nánosu 2m lavinový stupeň: 2 Lavinový problém: vítr – navátý sníh a starý sníh Příčina pádu laviny: zatížení a prolomení nestabilní vrstvy hranatozrnitého sněhu na velmi strmém svahu Délka trvání záchranné akce: 13:30 až 14:45

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

228 Krkonoše 22. 2. 2018

Železná hora – Hřebínky

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

228

A101B0N0012245_blok.indd 228

30.09.2024 13:28:15

V knize Laviny v Česku dále k lavině v lokalitě Hřebínky najdete: Plný rozhovor se zasypaným Ladislavem B. R ozhovory s účastníky záchranné akce Rozhovor s pilotem zasahující záchranné helikoptéry

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci

Rozhovor s ošetřujícím lékařem Analýzu lavinové situace a počasí F otografie z akce, aktuální fotografie terénu a fotky účastníků akce Historické souvislosti a další…

Jindřich Hartman, člen HS, monitoruje lavinu v Hrazeném potoce, která vypadla 13. 1. 1987. Ten den sjelo na české straně Krkonoš 25 lavin, jedna z nich i ve stejném místě, kde si ji uvolnil Ladislav B.

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

www.lavinyvcesku.cz

118 FREERIDE

TEXT: PETR SOCHA FOTO: JAN ZAHULA

JAK FOTÍ HORSKÝ VŮDCE? JAN ZAHULA A JEHO ZIMNÍ KRÁSA

Jan Zahula patří mezi úzkou skupinu elitních horských vůdců, tedy lidí, kteří absolvovali vzdělání Mezinárodní federace horských vůdců IFMGA, což je něco jako vysoká škola sportování v horách. Jan ale nejenom že vodí své klienty do prašanových oblastí celého světa, on k tomu navíc i zachytává jejich nejkrásnější chvilky na svůj fotoaparát. Poslouží nejen jako vzpomínkové fotografie, ale v případě zájmu vám z nich vytiskne obraz nebo fototapetu.

119

NEJVĚTŠÍ PRODEJNA FOTOTECHNIKY V ČESKU www.fotoskoda.cz

Norsko, Sunnmøre Výstup na horu Jakta jsme museli kvůli lavinovému nebezpečí otočit, ale ze sedla pod vrcholem jsme si dali kus úžasně fotogenického sjezdu nad fjordem

120 FREERIDE

121

Itálie, Livigno Měsíc objevování Livigna a sjezd, kde to všechno klaplo. Krásný sníh i světlo

J

ak ses vlastně dostal k fotografování?

Hned, co jsme začali jezdit, jsem si koupil první foťák a snažil z výstupů vozit co nejlepší obrázky. Stejně jako lezení, i focení jsem se učil docela dlouho... metodou pokus-omyl.

Fotíš hlavně proto, že máš příležitost, že jsi přítomen u tak pěkných obrazů?

Ze začátku to tak určitě bylo. Od té doby, co v horách pracuji, se mi občas podaří vyrazit na kopec čistě za fotkou.

Podřizuješ někdy své túry tomu, abys udělal kvalitní fotku?

To bych úplně neřekl, ale při plánování se snažím zamyslet nad tím, kde budeme při východu slunce a zda to bude fotograficky zajímavé. Podle toho vymýšlím i, jaká skla si ten den s sebou vezmu.

MĚL JSEM VELKOU RADOST Z FOTKY JENNY FISCHER Z LEZENÍ V LABÁKU, KTERÁ VYHRÁLA CENU V SOUTĚŽI A STALA SE COVER FOTKOU FILMOVÉHO FESTIVALU V BILBAU.

Jak vlastně taková fotka vzniká? Jak komunikuješ s modelem, kolik to sebere času…

Moje fotky kamarádů nebo klientů jsou většinou dokumentace z výletu, ale když vidím potenciál na pěknou fotku a jsme v bezpečném terénu, tak klidně i klientovi řeknu, kudy má jet, aby to vypadalo dobře na obrázku.

Vyrážíš někdy do hor jen kvůli focení?

Občas ano, ale hlavně za focením krajinek.

www. jan z ah u la. co m

Fotíš i jiná témata než zimní krajinu a sport?

Výjimečně fotím komerční fotky pro značky, se kterými spolupracuji.

Máš nějaký mimořádně oblíbený snímek?

Měl jsem velkou radost z fotky Jenny Fischer z lezení v Labáku, která vyhrála cenu v soutěži a stala se cover fotkou filmového festivalu v Bilbau.

Kam je nejlepší vyrazit za zimním focením? Co jsou tvoje oblíbené lokality?

Všude kde je dobré lyžování, ale hodně rád mám kontrast oceánu a lyžování, za kterým jezdím do Norska.

A kam nejraději jezdíš lyžovat a skialpovat?

Určitě Norsko. Zatím se neumím rozhodnout, jestli severní Lyngen, nebo Sunnmøre.

Co používáš za aparát a jaké objektivy (ohniskové vzdálenosti) jsou tvé oblíbené?

Fotím na bezzrcadlovky Sony – nyní model A7R IV. Na lyžování beru hlavně delší skla. Takže Tamron 70–180 nebo Sony 20–70, který je velký univerzál.

Kdyby sis mohl vybrat, kterou profesi by sis zvolil jako první – horského vůdce, nebo horského fotografa?

Asi bych zůstal u vodění, protože fotit se při tom dá skvěle a mám velkou svobodu v tom, kam se podívám.

122 FREERIDE

Norsko, Lyngenské Alpy Jižní polovina Lyngenského poloostrova je o mnoho klidnější než profláknutý sever. Tam se budu moc rád vracet

Francie, Chamonix Do Chamonix jsme jeli lézt severní stěnu Grandes Jorasses, ale kvůli špatným podmínkám jsme jako plán B vylezli alespoň severní stěnu Tour Ronde

Gruzie, Ušguli Gruzie je pro mě rozumný kompromis mezi punkovou Asií a relativně fungující východní Evropou. Výlet sem je zážitek nejen lyžařský

123

Rakousko, Raurisertal – Kolm-Saigurn Lavinová čtyřka nás sice moc daleko nad chatu nepustila, ale tři runy v rakouském lese mi připomněly, že i kousek za hranicemi může být sníh jako na Hokkaidu

124 FREERIDE

125

Norsko, Lyngenské Alpy Do teď nemůžu uvěřit, že se do tohoto sjezdu ani týden po sněžení nikdo jiný nepodíval. Za mě jeden z nejkrásnějších sjezdů, co jsem v Norsku jel

126 FREERIDE TRIP

Š PI CBER KY Longyearbyen Barentsburg

127

TEXT: ROBIN KALETA, FREERIDECAMPS.CZ FOTO: FREERIDECAMPS.CZ

Špicberky

„špičaté hory“ plné freeridových lajn Špicberky neboli Svalbard jsou nejsevernější souostroví Norského království. Přestože patří Norsku, dle špicberské dohody z roku 1920 zde mohou nerostné bohatství využívat všichni signatáři dohody. Podepsalo ji tehdy i Československo, a tak jsme mohli přijet využít tamní kopce i my.

N

ejvětším městem Špicberk je Longyearbyen. Díky norské dohodě zde ale mohla vzniknout i například ruská těžební osada Barentsburg, nebo dnes již opuštěný Pyramiden. Jihočeská univerzita dodnes na Špicberkách provozuje Českou arktickou výzkumnou stanici.

Těžba i turismus

Historicky se na Špicberkách dařilo především rybolovu a těžbě uhlí. Dnes se zde silně rozvíjí i turistický ruch. Chcete-li například podniknout výpravu na severní pól, budou Špicberky vaším výchozím bodem.

V Longyearbyenu, kam přiletíte, si můžete zakoupit, půjčit nebo pronajmout úplně vše, co byste mohli na dalekém severu potřebovat. V sámošce patří největší regály sušenému a instantnímu jídlu, outdoor obchody mají nekonečnou nabídku survival věcí a vychytávek, jak se udržet v teple a přežít. Skútry zde pronajímá několik velkých společností, které vám rády poskytnou k cestám po divočině i své průvodce. Místní zvláštností je pak povinnost nosit za hranicí města kulovnici nebo aspoň flare gun na zaplašení a eventuální ochranu před ledními medvědy.

128 FREERIDE TRIP

Skútry a medvědi

U skútrů a medvědů se ještě chvíli zdržím. Patří totiž ke Špicberkům zcela neodmyslitelně. Wikipedie tvrdí, že skútrů je zde víc než stálých obyvatel. Ve skutečnosti zde silnice pro automobily spojují jen ulice, domy, letiště a doly v okolí Longyearbyenu. Chcete-li se vydat jen kousek dál, je vám auto k ničemu. Naproti tomu sněžný skútr zcela určitě vymysleli právě pro pohyb na Špicberkách. Nejsou tady lesy, ani křovin jsme moc nepotkali, chybí tady hluboká řečiště, ale především ledovce (aspoň co jsme viděli) nemají trhliny ani okrajovky.

Kombinace toho všeho a faktu, že sněžný skútr je zde hlavní dopravní prostředek a prakticky do všech směrů mezi horami jsou vyježděny doslova skútří dálnice, znamená, že z bodu A do bodu B to zvládne skoro každý.

Ledních medvědů je údajně na Špicberkách také víc než lidí.

Pokud se chcete pohybovat mimo města (Longyearbyen a Barentsburg), budete si muset zajistit povolení na pronájem zbraně.

Stačí jedna do skupiny a měla by to být kulovnice se speciálními náboji na medvědy. Dle našich zkušeností a informací jde ale spíš o turistickou zajímavost než skutečnou potřebu pro přežití.

Ledního medvěda jsme viděli jen z velké dálky z lodě. Oni se totiž zdržují hlavně kolem vody, kde loví tuleně, a do hor se moc nevydávají. Navíc nemají rádi hluk, takže skútrům se zdaleka vyhýbají. Kdyby však náhodou k nějakému kontaktu došlo, vězte, že za zabití chráněného ledního medvěda můžete jít i do vězení.

Nicméně po tom, co jako zelenáč poprvé opustíte město, je pravděpodobné, že jej budete čekat za každým šutrem a pohybovat se budete výhradně s puškou připravenou k okamžité střelbě. No, po pár dnech vás to přejde.

Špicberky freeride?

A jak nás vůbec napadlo se na Špicberky za freeridem vydat?

Pravdou je, že moc freeride videí světových produkcí tam zatím nevzniká, ale naštěstí mám kamaráda Dafa, který se tam rok před námi vydal a vrátil se totálně nadšen možnostmi, které tamní kopce nabízejí, a že prej to musím vidět a zažít. Trochu jsem se v tom povrtal a zjistil, že dokonce i známý šlapavý freerider Nikolai Schirmer sem zavítal a natočil parádní záběry. Myšlenka byla na světě. Zkušenosti ale velely prostudovat pořádně i stinné stránky takového výletu jako například obvyklé počasí, teplotu, pravděpodobnost prašanu, povětrnostní podmínky, logistiku, lavinové předpoklady, zbrojní průkaz… To vše jsem poctivě udělal, rizika zvážil a přijal, a tak jsme mohli začít plánovat.

Přiletíme do Longýru, přejedeme na ubytko, strávíme tři dny v okolních horách testováním našich skútr skills a pak se vydáme na dobrodružnou cestu do Barentsburgu. Druhé největší Svalbardské městečko patřící pod správu Ruské federace, které podle Dafa nesmíme vynechat.

Barentsburg je hodně neutěšené místo

V Longyerbyenu si můžete půjčit poplašné pistole a zbraň na ochranu před ledními medvědy

MEDVĚDA BUDETE ČEKAT ZA KAŽDÝM ŠUTREM A POHYBOVAT SE BUDETE VÝHRADNĚ S PUŠKOU PŘIPRAVENOU K OKAMŽITÉ STŘELBĚ. NO, PO PÁR DNECH VÁS TO PŘEJDE.

129

Přímo z Longyebyenu nás dráždil výhled na jižní svahy Hiorthfjelletu

Barentsburg je návrat do totality se vší svou beznadějí a nevkusem

Rusáky bojkotujeme

První dny v okolí Longýru jsou víceméně dle plánu. Na skútrech nám to jde všelijak, ale terény v okolí jsou opravdu snadné a nejnáročnější je vlastně projíždění městem. Potom se začne dělat hezky, a my můžeme pomalu vyrazit směr Barentsburg.

Má to být asi dvě hodiny jízdy na skútru. Do Barentsburgu vede několik tras a my bohužel nevíme, kterou dle aktuálních sněhových podmínek vybrat.

Poptávání se u různých agentur nikam nevede. Nejčastější odpovědí totiž je, že Rusáky tady bojkotujeme, a tak vám nic neřekneme. Chápu, podepisuji, ale vyřešit to musím. Nakonec se rozhodujeme najmout si gajda, který nás tam dovede. Sehnat ho ale není snadné. Zastavuji se na Rusijski dom, kde mi jsou ochotni poskytnout i aktuální informace o stavu tras včetně GPS souřadnic té správné trasy. Má to ale háček, musel bych si stáhnout nějakou apku, samozřejmě ruskou, která to umí otevřít. Do toho tedy nejdu. Naštěstí nám byli schopni zajistit průvodce, který nás další den do Barentsburgu

dovede. Ráno tedy nakládáme celou naši partu, všechny sáně a dostatek kanystrů s benzínem, abychom dojeli na místo a dostatečně dlouho tam vydrželi jezdit. V 10 hodin pak přijíždí náš průvodce. Jmenuje se Igor a svou angličtinou se silným přízvukem nám vysvětluje, že není Rus, ale Kazach. Jasně.

Do Ruska…

Má s sebou ještě nějakého amerického kameramana, který natáčí dokument o Svalbardu a Barentsburg tam mít prostě musel. Cesta je celkem pohodová, místy si dokonce říkáme, že jsme to skoro mohli dát i sami. Po asi 2 hodinách jízdy, když už to začíná být pomalu nuda, dojíždíme k moři. Teda zálivu, zamrzlému. A po jeho pravé straně začínáme stoupat podél ostnatých plotů a podivných budov, asi střílen, směrem k nějaké továrně. Už z dálky je vidět, že pořádně kouří. Tak černý dým už jsem dlouho neviděl. Jak se přibližujeme k továrně, bílý sníh tmavne, až najednou skončí a začne černé bahno na nějaké panelové silnici.

130 FREERIDE TRIP

Igor jede dál, tak jedeme taky.

Projíždíme mezi nejrůznějšími rourami jako v Železném městě, proti nám občas náklaďák Ural.

Pocházím z Třince a v železárnách jsem dělal brigošku, takže jsem na podobný pohled zvyklý, ale asi to musí působit hodně depresivně, protože jakmile zastavíme u našeho hotelu, pár kemperů, asi polovina, škemrá, abychom se vrátili zpátky. Cítím to podobně, ale tváříme se s Aldou, že přesně tak to má být, protože tak je to správně. „Dejte tomu aspoň jeden den, zažijeme autentické Rusko, to bude cenná zkušenost!“ Skupinovou dynamiku se nám daří usměrnit.

Naštěstí hory přes záliv vypadají nádherně a pokoje jsou čisté a pohodlné. Útulnost a vkusnost vypadá jinak, ale tady se evidentně na podobné věci nehraje.

Nástup do restaurace, kde jsme samozřejmě sami. Vynikající kaviárové tousty, pár flašek Belugy a už nás mají zaháčkované…

Celou dobu plánování tohohle tripu mě trápily dvě věci – pohyb po ledovci na skútrech – tam jsem se bál zbytečně, protože byly bez trhlin a všude dálnice – a návštěva tohohle skanzenu. S každým jídlem a pivem, které si tady v Barenstburgu dáváme, si dobře uvědomuji, co vlastně podporujeme a není mi z toho dobře.

Na druhou stranu sypeme Rusku nemalé peníze za zemní plyn ještě dnes. Takže globálně o nic nejde, ale vnitřně se s tím člověk nějak vyrovnat musí. Každý to nakonec řešíme po svém – někdo tady nesplachuje na záchodě, někdo nechává téct vodu a někdo topí na plno, a přitom pořádně větrá v naději, že naší přítomností tady Rusko vykrvácí.

Norové, kteří sem občas zavítají, si údajně vypínají mobily, aby je nenapíchli. My jsme si je teda nevypnuli, protože vysílače patří Norům, a tak šikovní zas ti Rusáci asi nebudou. Ale heslo k wifině necháváme raději bez povšimnutí.

Špičaté hory

Jakmile se další den vydáme k horám a „město“ necháme za sebou, jsme už všichni se situací v pohodě a štíty, které se před námi tyčí, naše hříchy ospravedlňují. Tak hezké hory kolem Longýru teda nebyly. Tohle jsou „špičaté hory“! A nikde ani živáček, jen v dálce občas někde projede skútr.

Největší lákadla jsou samozřejmě za zamrzlým zálivem.

Jedeme tedy podél moře, nalevo hezké svahy ústící přímo k nám, ale my vidíme, odkud foukalo, a víme, že chceme na druhou stranu. Napravo pořád moře a led, nebo spíš ledové kry. Příliv a odliv totiž souvislý led rozlámal, aby vypadal ještě strašidelněji.

Ale konec zálivu je pořád daleko a mě už to nebaví. Zastavíme se, domluvíme taktiku a vyrážíme na moře. Dáváme si větší rozestupy, abychom měli dost času zareagovat na situaci. Ale jak bychom asi reagovali? Po 5 minutách napjaté jízdy jsme na druhé straně. Poslední řidič zabrzdí u mě a s úsměvem prohodí: tak trochu jiná cestovka… Ohlížím se zpátky a vidím že, kolem našich stop jsou vidět i starší stopy skútrů. Zjevně jsme zas tak hustý nebyli, ale to nám naštěstí prožitý adrenalin nevezme…

Komunismus náš cíl

Hory máme naservírované jako na talíři, stačí jen popojet a konzumovat

131

Čeká nás dokonale natátý jarní sníh, timing je perfektní

DEJTE TOMU ASPOŇ JEDEN DEN, ZAŽIJEME AUTENTICKÉ RUSKO, TO BUDE CENNÁ ZKUŠENOST!

Zatímco na jižních svazích už máme firn, na severních je pořád prašan

132 FREERIDE TRIP

Freeridové menu

Jakmile začneme stoupat svahem od moře, otevře se před námi obrovský placatý ledovec, ze kterého vyčnívají nádherné štíty, hezky jeden vedle druhého, způsobně oddělené ledovcem.

Připadám si jako v nějaké fine dining restauraci, kde dostanete na obrovském talíři nádherně a přehledně naaranžované suroviny v té nejvyšší kvalitě. Prostě žádný eintopf.

Jsme dvě skupiny po 4 skútrech, takže si to hezky rozdělíme. Jídla je dost (tím podobnost s fine diningem končí).

Alda si vybírá jednu špičku, my trochu menší placku, protože věřím, že tam míň foukalo a budeme mít lepší sníh. Co bylo nakonec lepší, se člověk stejně nikdy nedozví, protože druhá skupina se tváří a prezentuje jako nezpochybnitelný vítěz. My ale víme svoje. V podobném duchu pokračujeme celý den a skalpy sjezdů na našich opascích přibývají, dokud nemáme dost.

Návrat ve výborné náladě už žádné ocelové město nezkazí.

Kuchyně je zde výborná a vodka taky. Je nám vlastně docela jedno, že číšník je nejspíš agent, který bedlivě sleduje každý náš krok. Ráno vyrovnáme účty a ještě stihneme rychlou procházku po obytné části Barentsburgu. To je teda ještě jiný level nevkusu – paneláky, každý v jiné barvě a s jiným nápisem, hlásající věčnou slávu ruskému lidu, komunismu nebo Stalinovi, který v nadživotní velikosti kouká z paneláku vstříc velkým zítřkům.

Stačilo. Nakonec to byl super zážitek, shodujeme se. Ale hurá zpátky do Longýru.

Cestu už známe, jedeme o dost rychleji, takže část skupiny ještě stíhá večerní vyhlídkovou plavbu ledoborcem, kde ho konečně vidí, jak si to štráduje podél vody a vyhlíží tuleně.

Prašan nad Longyearbyenem

Ti, co na ledoborec nevyrazili, mají ještě chuť šlapat. Přímo naproti údolí Longýru se tyčí velmi zajímavý kopec jménem Hiorthfjellet. Je vidět prakticky odkudkoli a láká obrovským kotlem a převýšením nějakých 700 metrů. Většina skupin ho zdolává po hřebeni od moře. Je to ale docela na dlouho a vezme to v podstatě celý den. My už dneska ale tolik času nemáme a nahoru chceme. Naštěstí platím za samozvaného krále firnu, a tudíž nejen poznám, když po něm jedu. Ale taky bezpečně a neomylně vím, kdy a kde bude.

Je právě sedm večer a já vím, že tenhle kotel firn mít bude.

Vypálíme tedy nahoru a vysokým tempem si děláme nádhernou stopu až na vrchol. Zítra se nám ta stopa bude hodit, protože dopoledne sníh ještě měkký nebude a díky téhle naší večerní přípravě snad nebudeme muset nasazovat na výstup mačky.

Sjezd severozápadní částí má v devět večer dokonalé světlo a ideální měkkost. Je konec dubna a na Špicberkách už je pár týdnů polární den, takže nemusíme nikterak spěchat, jedině za zbytkem party do hospody.

Měli jsme pravdu, další den se díky naší stopě výstup dost urychlil, a tak odpaňujeme jeden žlab vedle druhého, jak nám postupně měknou od východu k západu. Když už pomalu končíme s dvěma a někteří třemi sjezdy touhle nádhernou stěnou, objevují se nahoře první cizí skupiny a způsobně sjíždějí po našich stopách. Je čas to pomalu zabalit a vyrazit na poslední večeři ve městě před odletem.

Náhodou se ještě potkáváme s Dafem, který mě sem dotáhl, a právě se svým klientem dokončil první český přechod celého Svalbardu.

Tak zase za rok!

Barenstburg Vodka není žádným překvapením

133

Longyerbyen a u něj vedoucí dálnice pro skútry

Jedna z mnoha zatáček v opuštěných horách kolem Barentsburgu

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

134 SNOWTEST RECENZE

Bunda Crazy Jacket Levity

Spacák na celý den v horách Jsou lidé, kteří si ujíždějí na gramech, v našem případě asi zejména skialpinisti. A pak jsou další, které fascinují moderní produkty s novou funkční úrovní. Obě tyto kategorie – minimálně – osloví nejlehčí péřovka světa: Crazy Jacket Levity.

Extrémně lehká a technická bunda – milovníci technických oděvů jí totálně propadnou.

Petr Socha, autor recenze

I

talská značka Crazy se dlouhodobě zaměřuje na vysoce technické oblečení pro outdoorové nadšence s důrazem na rychlost, lehkost a funkčnost. Jedním z nejvýraznějších produktů této filozofie je bunda Crazy Jacket Levity, která se chlubí titulem nejlehčí péřové bundy na světě. Tato bunda byla navržena především pro skialpinisty a všechny, kdo ocení ultralehké vybavení s vysokým izolačním efektem.

Začněme její ultranízkou hmotností. V pánské verzi ve velikosti M váží pouhých 200 až 207 gramů, dámská má 185 g, což je srovnatelné s hmotností lehké větrovky. Lehkost vyžaduje jednoduchost, Crazy Jacket Levity proto staví na minimalistickém designu s redukcí nadbytečných švů a zbytečných detailů. Crazy jde, co nejdál to je možné. Bunda

svou filozofií připomíná expediční spacák – je potřeba, aby byl co nejlehčí, dal se co nejvíce stlačit, aby byl po sbalení malinký, a přitom musí dobře izolovat. Což nese svá ale.

Klíčové materiály

Klíčový je samozřejmě materiál. Bunda je extrémně lehká díky použitému nylonu Toray Airtastic: ultralehká a k tomu elastická nylonová tkanina vyvinutá japonskou společností Toray sleduje v první řadě právě minimalizaci hmotnosti, jedná se o jednu z nejlehčích dostupných nylonových tkanin, jejíž gramáž je téměř o třetinu nižší než u obdobných běžně používaných lehkých tkanin. Materiál je potažen vodoodpudivou vrstvou DWR, tedy impregnací chránící proti lehkému dešti a sněhu.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

135 K bundě jsou i setové rukavice, u nichž jsou použity dva izolační materiály.

Oblast dlaně má syntetický Primaloft, na hřbetu ruky najdeme stejné peří jako v bundě. Dámská varianta pak má mírné odlišnosti, například jí chybí vrchní vnější kapsa, což ale za nás ani není na škodu Materiál je jemný na povrchu i uvnitř bundy a podporuje příjemný pocit při nošení, i když je bunda významně izolovaná, je natolik tenká a flexibilní, že ji lze pohodlně nosit pod další vrstvy oblečení, například pod nepromokavou bundu.

Co se týče kapes, vedle zmíněných základních kapes na ruce má pánská varianta ještě vrchní kapsu vlevo, uvnitř bundy je pak kapsa z elastické síťoviny, která zároveň slouží jako transportní obal.

Speciální zacházení

Není zcela nepromokavý, ale dokáže zabránit průniku určitého množství vody do vnitřních vrstev bundy, aby izolační výplň zůstala suchá v případech nečekané přeháňky či zvířeného sněhu apod. Důležitá je i prodyšnost, která umožňuje efektivní odvod vlhkosti od těla.

A nakonec, díky své bi-elastické konstrukci poskytuje Toray Airtastic i určitou pružnost, a tedy pohodlí při pohybu.

Podobně izolační výplň: tu zajišťuje peří s označením Diamond Down, které dosahuje mimořádně vysoké hodnoty plnivosti 950 až 1000 cuin. To znamená, že bunda má vysokou schopnost udržet teplo i při velmi nízkém objemu výplně, resp. hmotnosti. Péřová výplň pochází z evropských zdrojů a je ošetřena vodoodpudivou úpravou, což přispívá k udržení její schopnosti se rozpínat (loft) i ve vlhkých podmínkách. Díky vysoké stlačitelnosti peří se bunda snadno sbalí do jedné z vnitřních kapes – malý

balíček je pak velmi praktický pro uložení v batohu.

A ještě konstrukce: Komory pro péřovou výplň jsou tvořeny bezešvě pomocí lepených bodů, které jsou lehčí, ale zároveň netvoří tepelné mosty.

Design a střih

Nízká hmotnost je ale až druhý cíl, který je podřízený funkčnosti. Jinými slovy, hmotnost je sice zásadní argument, který by ale sám o sobě nefungoval, pokud by nebyl dosažen hlavní cíl – připravit funkční bundu do hor. Design bundy je proto spíš přiléhavý, aby umožňoval maximální zachování tepla a zároveň pohodlí při nošení (a samozřejmě zbytečně nenavyšoval hmotnost). Důkazem toho je i velkorysá kapuce, do které se dá krásně zachumlat (další podobnost se spacákem), nebo kapsy na ruce, jejichž zipy a konstrukce sice nějaký ten gram přidají, ale zato jsou velepohodlné, když si do nich schováte ruce.

Pokud si bundu vybalíte, hned cítíte, že to je něco speciálního.

Může se stát, že rozložení peří je potřeba malinko vyladit, zároveň svrchní materiál okamžitě dává najevo svou zranitelnost – je lehoučký a zdánlivě křehký, čímž si tak nějak sám říká o určité speciální zacházení. Budete si ho rádi hladit, ale přitom víte, že do buše si bundu nevezmete.

A když si bundu obléknete, již záhy ji v podstatě necítíte, zvlášť, pokud si vezmete něco přes ni a ona jemnost a křehkost materiálu zmizí z očí. Pak si za chvilku člověk říká, proč mu je najednou takové teplo. Pokud ji takto zapotíte víc, než je zdrávo, velmi rychle vyschne.

Jemný nylon s nízkou gramáží sice výrazně snižuje celkovou hmotnost bundy, ale zároveň je náchylnější k poškození třeba při kontaktu s ostrými předměty nebo při nešetrném používání.

Není to bunda pro každý den, ale pro sváteční příležitosti horského dobrodružství – podobně, jako svůj nejlepší spacák nevezmete na mejdan ke kámošovi na chatu, kde stačí starý dekáč. Bál bych se v bundě chodit třeba v hustším lese, byť s opatrností to taky půjde – materiál se nezdá, ale něco vydrží, a když už se ho podaří natrhnout (třeba maliním, byť při typickém použití v horách bude hrozit spíš haršajzna), s bundou se dodává zažehlovací záplata.

A speciální zacházení vyžaduje i doma – zase, podobně jako spacák, neměla by zůstat sbalená, protože tím se ničí pružnost pírek uvnitř, potažmo loft bundy. Drahý spacák skladujeme v transportním obalu, tuto bundu ale stačí pověsit za speciální poutko, které je našito na spodku bundy – tím, že visí hlavou dolů, se peří pozvolna dostává do horních partií, odkud naopak přirozeně odchází při nošení. Výrobce doporučuje peří jednoduše předistribuovat třením bundy, pokud je to potřeba. Specifické je samozřejmě také praní.

Závěr

Bunda Crazy Jacket Levity je mimořádný technický kus oděvu pro všechny, kteří si ujíždí na lehkosti a funkčnosti sportovního oblečení a jsou ochotni pro své výběrové kousky něco obětovat – zejména dbát na ohleduplnost a péči při nošení a skladování.

Nebo by možná stačilo říct, že stačí nechovat se k ní konzumně.

Pro aktivity jako skialpinismus či horskou turistiku má mimořádné parametry, a to zejména poměr tepelně-izolační schopnosti a nízké hmotnosti a vysoké sbalitelnosti – je to tedy jednička trhu rezervních oděvů. Ale navíc, ačkoli ji nedoporučujeme na denní nošení do města, je designově velmi povedená – můžete si vybrat z pánské a dámské varianty a mnoha barev. Takže proč nebýt v horách nejen v teple, ale i krásní?

VÝHODY s větový poměr teplo/hmotnost = mimořádná funkčnost mimořádný skvost – každý outdoor maniak ji bude chtít vlastnit povedený design ve vícero barvách vzhledem k technické úrovni produktu, velmi slušná cena

NEVÝHODY v yžaduje malinko péče, resp. jiný než konzumní přístup

FOTO: PETR SOCHA

136 SNOWTEST RECENZE

Ortovox Switchback 32

Ultralehký batoh s hroší kůží Funkční věci jsou často nenápadné. Batoh na skialpy Switchback o ideálním objemu 32 litrů je přesně takový – na pohled nenápadný, ale už při prvním ohmatání zapůsobí dvěma často protichůdnými vlastnostmi. Je obzvlášť lehký, ale přitom mimořádně odolný.

J

e totiž vyroben z velmi hrubé, odolné tkaniny, která už při prvním dotyku působí jako neprůstřelná hroší kůže, z na omak podobného materiálu se vyrábí moderní balistické vesty.

Některé vojenské jednotky sice disponují skialpovým vybavením, ale tento batoh je určený spíš na rychlý pohyb ve vysokých horách, v lyžařském i lezeckém terénu – zvlášť nalehko, alpským stylem, jak je to dnes populární.

Zádový přístup a systém

Switchback nahrazuje úspěšný model Ascent. Asi nejvýraznějším rozdílem je zádový přístup do nového Switchbacku, který se osvědčil nejen ve freeridových batozích značky Ortovox. Osobně na zádový přístup nedám dopustit, odklopením zádového systému se přehledně dostanete ke všemu vybavení, takže už nepodléháte Murphyho zákonu o tom, že věc, kterou právě potřebujete, je vždy až na dně batohu. Úskalím zádových přístupů je někdy stavba zádového systému, jejíž kvalita někdy trpí, aby mohla být otevírací – Ortovox už má tento přístup ozkoušený na téměř všech kategoriích batohů a zkušenost je znát – systém je zvlášť jednoduchý, ale použitá pěna se perfektně přizpůsobuje zádům. Komfort nošení na jedničku.

Doplňkové kapsy a úpony

Přístup do kapsy na drobnosti i přední kapsy na lavinovou výbavu je také dobrý, vnitřní členění jakbysmet, vnitřek batohu je ze světlé látky, takže i za šera trochu pomáhá v orientaci uvnitř.

I když se většinu věcí snažíme na skialpech dávat dovnitř, zvlášť důležité jsou dodatečné prvky zvenku – na upnutí cepínů nebo lyží. Na tento batoh snadno upnete protisměrně oba cepíny, které nepřekáží upnutí helmy, a k tomu můžete nahodit i lyže na bok, všechno se vejde. Osobně mám boční uchycení radši než diagonální, na Switchback ale lze

lyže nahodit i bez sundání batohu diagonálně, jak to známe u závodních batohů, i to se v prudkém svahu může hodit. Na ramenních popruzích nechybí popruhy k upnutí vysílačky a navigace, na levém je také kapsička na tyčinku nebo hydroflask, jakou známe z běžeckých batohů. Kapsa na drobnosti je také na bederním popruhu, na opačné straně je pak materiálové poutko – to ocení ti, kteří se jako já drží ultralehké filozofie a na sedáku poutka nemají.

Posledním zipem na batohu je boční kapsa, vejdou se do ní s rezervou lehké mačky, 30 m tenkého lana, termoska a náhradní rukavice. Je to jediná kapsa, do které se nedostanete při lyžích upnutých na boku batohu, proto jsem do ní nakonec dával spíš věci, které v prudkém terénu nepotřebuji, nakonec jsem ji vyhradil pro pásy a servisní balíček.

Switchback se vyrábí ve čtyřech různých objemech a dvou délkách zádového systému.

Konec Murphyho zákona, kdy věc, kterou právě potřebujete, je vždy až na dně batohu.

Lukáš Vavrda, autor recenze

VÝHODY u ltralehký (1 050 g), technický batoh z velmi odolné tkaniny voděodolné zipy s bytelnými jezdci příjemné vnitřní uspořádání i úpony lyží a cepínů multifunkční použití a variabilita ukládání a upínání materiálu

NEVÝHODY d o boční kapsy se nedá dostat při bočním upnutí lyží, ovšem do všech ostatních prostor batohu se lze dostat lehce, takže to je pořád nadstandardní řešení

OSLAVTE NOVÝ ROK V SRDCI GRUZIE! 28. 12. 2024 - 4. 1. 2025

Čeští dobrodruzi v Gruzii Hluboko v samotném srdci Gruzie, na úpatí Malého Kavkazu, leží vesnička Bachmaro.

Místo, kde si parta přátel z České republiky, kteří se do zdejší přírody doslova zamilovali, vybudovala základnu. Říkají si Georgia-Trip.

V letní sezóně brázdí terén a silnice na strojích ENDURO, a jakmile napadne první sníh, vyráží na lyžích a snowboardech sjíždět místní vrcholky. Postupem času se Georgia-Trip vypracoval ve společnost specializovanou i na poznávací či vinné výlety po Gruzii.

Po zemi i ve vzduchu „Bachmaro už je tak trošku náš druhý domov,” říká spolumajitel Georgia-Tripu, Jan Žďárský. „Je to jen pár desítek kilometrů od Černého moře, takže nás počasí za sezónu odmění někdy až deseti metry sněhu.”

Kromě toho se Bachmaro chlubí dobrou polohou nejen pro začátečníky, ale i pro

zkušené freeridisty: „Na jedné straně Bachmara je rozlehlá pláň, zatímco na té druhé máte strmé svahy plné všelijakých skoků, na kterých se dá nádherně vyblbnout,” popisuje Honza.

Primárním způsobem dopravy do běžně nepřístupných výšek Malého Kavkazu a okolí je rolba. Ta vás ráno vyzvedne na základně a celý den vás pak přepravuje na vrcholky okolních hor. Pro ty nejnáročnější je k dispozici dokonce helikoptéra.

Novoroční líbánky na sněhu Asi nejunikátnějším zážitkem, který Georgia-Trip nabízí už několikátým rokem, je možnost novoroční oslavy přímo v Bachmaru. „Silvestr na svazích Gruzie” je 6 dní, během kterých vás čeká plně vybavené ubytování s koupelnou, servírovanou gruzínskou kuchyní i barem. Kromě toho Georgia-Trip nabízí i možnost zapůjčení kompletní freeridové výbavy, včetně bezpečnostního lavinového vybavení, od lopaty až po ABS batoh.

„Každé ráno se vás ujmou zkušení průvodci, kteří vás naloží do naší rolby, a provedou vás po našich nejoblíbenějších místech,” popisuje Žďárský. „V průměru vás za den čeká kolem 8 - 10 sjezdů, a každý večer zakončujeme pompézní večeří plnou tradičních gruzínských specialit od našich dvou kuchařek - pravých nefalšovaných Gruzínek,” říká a dodává, že mezi místními pokrmy samozřejmě nesmí chybět ani poctivé české pivo. „Strávit Silvestra v Bachmaru je vlajková loď naší zimní sezóny. Je to něco speciálního.

Proto to doporučujeme všem, kteří mají chuť prožít výjimečný zážitek. Ať už jde o skvělý teambuilding, výlet s obchodním partnerem, dovolenou s rodinou a nebo líbánky. Jak to jednou uvidíte, pochopíte, proč jsme z toho tak paf,” směje se Honza. www.georgia-trip.com info@georgia-trip.com +420 602 113 331

138 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÝ MARKETING

TEXT: TOM ŘEPÍK

Marketingové trefy & minely Zpět v čase

Další díl komentované marketingové inspirace jiného než toho vašeho lyžařského střediska. Pošlete mi i reklamu na svůj kopec!

FOTO: FACEBOOK

FOTO: FACEBOOK

Mnoho horských středisek všude ve světě bylo založeno ve 40. až 60. letech minulého století, takže v posledních letech se v branži slaví spousta významných výročí. Celoroční resort Tamarack v Idahu byl však založen v roce 2004, tedy ve stejném roce jako Facebook. I když je na poměry nejen severoamerických lyžařských areálů prakticky nový, za 20 let od otevření Tamaracku se toho hodně změnilo – pochopitelně včetně ceny skipasů.

Na oslavu se středisko místo 20% slevy nebo jiného poněkud symbolického připomenutí výročí při jarním zahájení předprodeje sezónních skipasů vrátilo úplně na začátek a nabídlo ceny z roku 2004 u svého celose-

Živě z hor

Reklama ze staré školy A ještě jednou ten samý Stratton a znovu nástupiště městských vlaků. Nepochybuju, že přespoustě ryze metropolitních obyvatel se při jakémkoli odkazu na život (či aspoň pobyt) v horách může rozbušit srdce. A když sedí na vlakových nástupištích v Catskills, Bostonu a New Yorku, rozkošné reklamy Strattonu s kreslenými medvědy, kteří zvou: „Let's Winter“, je snadno přimějí k úsměvu (což v uspě-

chaném, vystresovaném, do sebe zahleděném New Yorku není tak samozřejmé). Oldschoolové reklamy na Stratton začínají být pro znalé lyžaře začátkem sezóny podobně jako sváteční hudba v obchoďácích začátkem Vánoc (tedy v říjnu, nejspíš). Grafiky Strattonu jsou jednoduché, roztomilé a nostalgické a připomínají tamějším lidem, že jejich vysněné sněhové útočiště může být jen malý kousek z města.

Jen tak dál, Strattone! Zimní duše tvých lidí potřebují zahlédnout kresleného medvěda v šále, který je mnohem roztomilejší než živé krysy pobíhající po železničních kolejích.

FOTO: FACEBOOK

V

ermontský Stratton odvedl po mém soudu skvělou propagační práci, když se podělil o zřejmé věci s často zapomnětlivými městskými lidmi (tedy alespoň s těmi, kteří zapomínají na horské počasí). Ne že by jim to lyžařský svět měl mít za zlé, ale lidem, kteří nežijí v horách, je třeba určitou dobu připomínat (nejraději často a názorně), že zimní počasí nezřídka bývá izolované pro horské prostředí. Když se s cestujícími v newyorském metru podělíte o zasněžené videozáznamy na videomonitorech na rušných stanicích, okamžitě to vzbudí jejich zájem. Zpráva „Live from Stratton“ pravděpodobně roztočí kola v hlavách dojíždějících, zejména proto, že ji vidí každý den tak dlouho, než jim dojde, že jejich předzahrádky mohou být klidně bez sněhu, zatímco na horách je sněhu už hodně.

Stratton tuto zprávu úspěšně přenesl přímo do betonové džungle.

zónního skipasu Boundless. Akce trvala jen asi týden (od 23. února do 3. března), ale byla nezapomenutelná – sezónní permanentky pro dospělé stály 399 dolarů, méně než polovinu toho, kolik stojí stejná sezónka dnes.

Součástí promo akce bylo upoutávkové video na televizní obrazovce s Huey Lewisem a skupinou News, kteří zpívali píseň „Back in Time“, a úvodní video, které ve formátu televizních zpráv upozorňovalo na hlavní události z roku 2004, včetně otevření Tamaracku. Navzdory zdánlivě nízkému zapojení sociálních kanálů do propagační kampaně se jednalo o oborově jedinečný a nepochybuju, že náležitě úspěšný počin. Vždy ocením, když si někdo dá nadstandardní práci s nápadem i vlastním provedením.

Jiný druh

FOTO: FACEBOOK

Před několika lety si i zde v této rubrice vyzdvihovaná vtipně vymyšlená kampaň legendárního prašanového utažského střediska Snowbird s jedinou recenzní hvězdičkou a komentářem „Too Advanced“ odnesla zaslouženou chválu marketérů z oboru i mimo něj. Tento koncept mířil na maximum silných stránek Snowbirdu a chytře vyjadřoval, že toto středisko není pro každého. V poslední době marketing Snowbirdu zdůrazňuje nové použití (pro Ameriku netradiční) červené barvy, barvy jedné ze slavných gondolových kabin střediska. Letos jejich marketingový tým tyto dvě věci umně propojil.

Navázal na zavedené zelené, modré a černé hodnocení obtížnosti svahů a přidal červená křídla Snowbirdu s nápisem „Different Breed“ (ve významu Jiná lyžařská úroveň než tradiční tři). Ať už se jednalo o billboardy na dálnici nebo tištěné reklamy (včetně zde zobrazené dvoustránkové inzerce střediska), kampaň chytře spojila impuls z „Too Advanced“ s vývojem značky, kterou marketingový tým od té doby buduje. Byla efektivní, probrandová a snadno rozpoznatelná pro jejich cílovou skupinu.

Na slovech záleží U velkorysých reklamních dvoustran středisek zůstaneme, s oblibou je studuju – coby zaměřením textař zejména jejich sémantiku. Taos z Nového Mexika je jedním z moderně vedených horských středisek, která se angažují v oblasti klimatu a životního prostředí. Zde v ukázce středisko investovalo do inzertní dvoustrany v magazínu Powder věnované jeho úsilí o ochranu klimatu, ale použití zprofanovaného termínu „Better Footprint“ – tedy Lepší uhlíková stopa – se zdá být pro tak klimaticky uvědomělé středisko poněkud hluché.

(Připomeňme, že v červenci 2020 investigativní novináři odhalili, že termín „uhlíková stopa“ účelově vznikl jako součást masivní PR kampaně korporace British Petroleum, jejímž cílem bylo přenést odpovědnost za klimatickou krizi z velkých producentů ropy na běžné spotřebitele. Byla to geniální lumpárna vzhledem k tomu, že více než polovinu celosvětových průmyslových emisí od roku 1988 lze vysledovat u pouhých 25 korporátních a státních subjektů včetně BP.) S vědomím těchto souvislostí by resort Taos měl možná pokračovat ve své propagaci klimatické přívětivosti bez „stopy“, protože na slovech záleží. Volte je moudře a vyhněte se v budoucnu podobným pastem.

URČUJEME STANDARDY PRO BEZKONKURENČNÍ VÝKON PŘI HRANIČNÍCH TEPLOTÁCH official product partner

FOTO: FACEBOOK

FOTO: FACEBOOK

140 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÝ MARKETING

Ser si to celej den

kód, pomocí něhož si zájemce mohl upgradovat skipas tak, aby získal dřívější vstupy před běžnou otevíračkou. Jednoduchý a efektivní způsob, jak přitáhnout pozornost k propagaci extra drahého skipasu.

Zvol si svou lajnu Není žádným tajemstvím, že móda aliančních sezónek přináší stále tvrdší dopady na lyžařské zážitky. Mezi hlavní svízele patří nesnesitelné – půlhodinové a delší – fronty na vleky, které jsou nyní téměř standardní výzvou při lyžování prakticky v každém hlavním středisku, jež je součástí nějaké populární skipasové aliance. Ale co když je váš areál výjimkou z tohoto pravidla? Kanadský RED Mountain Resort v Britské Kolumbii je partnerem multisezónky Ikon, ale díky své FOTO: FACEBOOK

FOTO: FACEBOOK

V dnešním světě je snad více než kdykoli dřív obtížné získat pozornost lidí. Poštovní schránky plechové i internetové jsou přeplněné, algoritmy sociálních médií jsou nespolehlivé a čtou ještě lidi vůbec? (Soudě podle tebe, milý čtenáři, snad ano.) Je však jedno místo, kde není tak těžké najít na chvíli pozorné publikum: toalety ve středisku.

Každý si někdy potřebuje odskočit a právě tady přichází na řadu vzkaz v záchodové kabince. V coloradském Copper Mountain využili tohoto chvilkového nuceného prostoje a rozvěsili po toaletách poutavé plakáty na svůj program Fast Tracks pro první návštěvníky. „Slay All Day,“ hlásal slangově mnohoznačně záchodový plakát, na kterém následovalo několik rychlých informací a QR

zastrčené poloze a nastaveným limitům partnerského Ikon-Passu zůstávají tamější fronty příjemně krátké. V letošní tiskové reklamě RED se proto objevily dva obrázky: jeden z nechvalně proslulých front, které se každoročně stávají virálními, a druhý, na němž lyžař pluje v nedotčeném prašanu střediska RED. Pouhými třemi slovy – „Choose Your Line“ – středisko vtipným dvojsmyslem poukázalo na stále větší problém dnešního rekreačního lyžování. RED zasel semínko, o kterém možná budou mít jiní lyžaři spoustu času přemýšlet ve frontách během příštího rušného dne ve svém domácím areálu.

Kdy jindy než letos?

Pro mnohé z nás může vést k rezervaci velkého lyžařského zájezdu poměrně náročné rozhodování. Mezi cestovními náklady, volnem v práci a dalšími výdaji (a/nebo stresem) spojenými s celou rodinou není vždy snadné bezstarostně klepnout na objednací tlačítko „koupit hned“ a vydat se na cestu do vzdáleného místa za prašanem a vzrušením. Ale dovedu si představit, kolik právě popsaných váhajících lidí může naprosto zřetelně slyšet svůj vlastní hlas, jak si opakuje úderný slogan wyomingského resortu Jackson Hole: „Tohle je ten rok.“ Takže otevřít časopis a spatřit legendární Corbetův kuloár s těmito čtyřmi slovy jim pak může připadat téměř prorocké: „Jak jen mohli v Jackson Hole vědět, že si tam chci už deset let objednat cestu, ale ještě jsem to neudělal? Protože asi nejsem jediný. Jackson Hole chápe, že výlet tam je pro mnohé ambiciózní počin, a já – spolu s těmi mnoha dalšími – kvituju povzbuzení, abych ho konečně uskutečnil. Tohle je totiž ten rok!“

TEXT: TOM ŘEPÍK 141

FOTO: FACEBOOK

SNOWBIZ | ZÁKAZNICKÁ ZKUŠENOST

Nižší návštěvnická spokojenost novým normálem?

Americká horskostředisková branže zbystřila – data naznačují, že návštěvníci zimních resortů jsou se svými zážitky méně spokojeni než kdykoli v posledních deseti letech. Poklesy jsou výrazné a zdají se být reálné.

Platí obvyklé: nic, co by nešlo nevztáhnout do tuzemských poměrů.

V

ýsledky každoročního posezónního reportu oborové asociace NSAA poskytují varování, že spokojenosti a loajalitě horskostřediskových návštěvníků škodí mimo jiné vysoké ceny, přeplněnost a zvýšená zákaznická očekávání.

Po osmi letech (2014 až 2021) relativně stabilního hodnocení v rozmezí 70 až 74 bodů a průměrné hodnotě 72 bodů poklesl parametr „Pravděpodobnost doporučení“ metriky Net Promoter Score (NPS) v posledních dvou sezónách o 8–9 bodů. To naznačuje dramatický pokles spokojenosti a loajality zákazníků skiareálů a je otázkou, zda jde o stav přechodný, nebo začátek nového normálu.

Dalšími zkoumanými parametry NPS byly desetileté trendy hodnocení „Pravděpodobnost návratu“ a „Spokojenost“ v sedmi atri-

butech: úprava terénu, zážitek z lyžování/ snowboardingu, služby zaměstnanců, cena/ hodnota, jídlo a nápoje, lyžařské školy a půjčovny.

Kde došlo k poklesu spokojenosti?

Z dat vyplývá, že k poklesu NPS v posledních dvou sezónách došlo v kategoriích „velkých“ a „extra velkých“ lyžařských areálů (jež produkují až 75 % celkové návštěvnosti lyžařů v USA). Hodnoty NPS těchto velkých areálů klesly z 67 (2020) na 58 (2023), což je největší pokles v historii oboru, odkdy se využívá metriky NPS. NPS pro region Skalistých hor (hlavní lyžařská oblast USA, jež se na celkové návštěvnosti lyžařů podílí 43 % a na celkovém počtu respondentů průzkumu 49 %) klesl během stejného období o neuvěřitelných 12 bodů,

Net Promoter Score (NPS) je globálně akceptovaná norma (tuzemským oborem pohříchu ignorovaná) měření zákaznické zkušenosti, jež zjednodušeně říká, jaký poměr zákazníků je ochotno značku, produkt či službu osobně doporučit.

Výpočet NPS se provádí na základě marketingového výzkumu, při kterém respondenti dostanou otázku „Jak pravděpodobné je, že byste doporučili skiareál příteli nebo kolegům?“ a odpovídají na škále 0 (zcela nepravděpodobné) až 10 (zcela pravděpodobné). Procento těch, kteří odpoví 0 až 6 (neloajální) se odečte od procenta těch, kteří odpoví 9 nebo 10 (loajální klienti). Výsledný rozdíl je NPS. Například pokud 10 % klientů je neloajálních a 75 % loajálních, je NPS rovno 75 – 10 = +65.

Teoreticky lze docílit skóre v rozpětí –100 až +100; obecně hodnoty NPS nad +70 jsou považovány za příznivé; avšak poplatně oboru, kontextu zkoumaného parametru a porovnání s konkurencí.

142 SNOWBIZ | ZÁKAZNICKÁ ZKUŠENOST

FOTO: FACEBOOK

ze 79 na 67, což je největší propad ze všech regionů. Velké lyžařské areály a region Skalistých hor se na celostátním poklesu NPS podílely nejvíce.

Zde dlužno podotknout, že není těžké ani nemístné představit si namísto výše nejmenovaných cizích areálů hlavní tuzemské provozovatele a dovtípit se paralel. Žádné zdejší středisko své služby metrikou NPS, ani jinou obdobnou, neměří (neodbytně se vkrádá otázka, proč), ale pohled do návštěvnických komentářů jejich socmédií obvykle pádně naznačí poměr spokojených a s něčím nespokojených zákazníků – typicky v situaci vyvěšeného příspěvku lákajícího na údajné skvělé podmínky. To když necháme stranou vcelku běžný trend mazání negativních komentářů správci střediskových sítí.

Co je zdrojem nespokojenosti?

Vysoká návštěvnost lyžařů v postpandemických sezónách vedla k bezprecedentní přeplněnosti o víkendech a svátcích, a to navzdory skutečnosti, že 64 % lyžařských areálů „omezilo počet nebo stanovilo maximální kapacitu počtu prodávaných skipasů“, jak uvádí NSAA. Tato přeplněnost prodlužovala fronty na vleky a do gastroprovozů, zvyšovala přetíženost sjezdovek a komplikovala parkování. Takové podmínky způsobovaly frustraci návštěvníků, snižovaly jejich zábavu a lyžaři se cítili být skiareálem méně oceňováni.

Během pandemie ovlivnilo většinu skiareálů nucené omezování služeb v kombinaci s nedostatkem pracovních sil, což tehdy rapidně zhoršilo zákaznický zážitek, ale každý to chápal a snášel. V hodnocení NPS se to tehdy negativně neodrazilo, snad kvůli nadšení lidí opustit na chvíli své domovy a vydat se do přírody a lyžovat uprostřed omezení a výluk způsobených covidem. Spotřebitelská nespokojenost však zřetelně narostla v následných postpandemických sezónách.

Podle reportu NSAA vzrostly průměrné ceny víkendových skipasů pro dospělé oproti době před pandemií o 38 %, zatímco průměrný celkový výnos ze skipasů se zvýšil o 22 %; to vše během posledních dvou sezón.

Hodnocení NPS „cena/hodnota“ za tuto dobu prudce pokleslo, a to především u extra velkých areálů.

Zevnitř středisek se hned ozvaly hlasy relativizující fakt, že primární příčinou poklesu jejich NPS skóre bylo zvýšení cen. Jejich typický argument: „Zatímco někteří hosté, kteří nejsou držiteli sezónky, mohou vědět, jak si zajistit zlevněný skipas, jiní, zejména ti, kteří nás navštíví poprvé, to vědět nemusí, což může odrazovat od vyzkoušení.“ Jen málo středisek si v reakcích připustilo celkový pokles hodnocení „cena/hodnota“.

Dopis lyžaře (asociaci NSAA) Dovolte mi, abych vám nejprve řekl, jaký jsem zákazník. Jsem lyžař třetí generace. Letošní sezóna je pro mě 59.; začal jsem těsně před svými pátými narozeninami. Lyžování mám v krvi a lyžování pro mě nabývá téměř duchovního významu. Nejsem „bohatý“, ale mám větší disponibilní příjem a méně finančních závazků než většina ostatních.

Jinými slovy, jsem tomuto sportu oddaný tak, jak jen zákazníci být mohou, a mohu si dovolit účastnit se ho bez finančních potíží.

A přesto jste vy – provozovatelé, jejichž ceny skipasů se přiblížily 200 až 350 dolarům za den – překročili i mou toleranci. Dokonce i při sazbách za všední den nebo při nákupu na více dní přes sezónky Epic a Ikon vychází ceny řádově na 15 dolarů za jízdu. A to jsme jedna nebo dvě osoby, které lyžují intenzivně s malými přestávkami, zapomeňte na rodinné skupiny. To je podle všech měřítek nepřiměřené a vyvolává to v přemýšlivých zákaznících pocit, že si z nich někdo dělá blázny. Zabíjí to radost.

Ano, tyto ceny dál inkasujete; stále existuje velké množství bohatých lidí z velkých metropolí, kteří následují stádo a nezastavují se dostatečně dlouho, aby si toho všimli. Alespoň prozatím.

Realisticky vzato, alpské lyžování bylo vždy sportem pro horní polovinu, ale teď se hranice posunula vysoko nad tento percentil. Noví lidé, kteří uvažují o tom, že by tento sport zkusili, vidí tyto ceny, náklady na výuku a vybavení, potíže a dlouhé dojíždění a pochopitelně celou věc považují za hloupost. Pro velkou rodinu je to naprosto nezajímavé.

Dříve nebo později bude muset tento směr buď ustoupit, nebo zkrachovat. Mohl bych navrhnout celému odvětví – střediskům, výrobcům vybavení, výrobcům vleků, zasněžovacích zařízení a roleb –, aby zvážili, zda v zájmu zachování sportu neubrat na sofistikovanosti. Kdysi jsme se skvěle bavili s pomalými vleky, levnějšími lyžemi a botami, které vyžadovaly trochu více sportovního ducha, a skipasy, jež stály jen desítky dolarů na den. Vyjížděli jsme každý víkend, kdy bylo dost sněhu na lyžování.

Pokud jde o mě, rád vyhledávám skromnější areály a vyjíždím jen tehdy, když jsou dobré podmínky. Velká střediska v mé dojezdové oblasti, která jsem dříve navštěvoval, pro mě přestala existovat.

Samozřejmě netvrdím, že se máme vrátit úplně zpátky, ale jsem si docela jistý, že křivky ziskovosti, výhledu do budoucna a množství zábavy za sezónu se mohou a mají setkat v optimálním bodě, který však už byl dávno přestřelen.

143

Nový trend?

Jak pozoruhodné, že svým živobytím zainteresovaní manažeři středisek, nezřídka celou kariéru navyklí na nevysychající příliv návštěvníků bez ohledu na cokoliv, vyrukovali vzápětí po alarmujícím reportu s optimismem a vírou, že pokles je jen přechodný a de facto náhodný.

Na základě rozsahu nespokojenosti, prudkého poklesu hodnocení NPS, pokračujícího zvyšování cen skipasů a vysokých nákladů na novou vybavenost středisek však k optimismu není příliš racionálních důvodů.

Očekávání návštěvníků zůstanou v nejbližších letech vysoká, ale měla by se normalizovat, jakmile si lyžaři zvyknou na převládající podmínky. Nicméně ceny budou i nadále představovat oborový problém, protože náklady stále rostou a skiareály v reakci zvy-

FOTO: FACEBOOK

Ačkoli to nebylo přímo měřeno, návštěvnická očekávání se pravděpodobně zvýšila v důsledku pandemie a v důsledku konsolidace odvětví, vyšších cen a významných kapitálových investic do vybavenosti. Vzhledem k tomu, že spokojenost je založena na očekáváních, byla zvýšená očekávání pravděpodobně další příčinou poklesu NPS. Nákupní rozhodnutí a výběr značky bývají zhusta založeny na emocích a odůvodněny logikou. Větší nával, omezení služeb, nedostatek pracovních sil a zvýšení cen pravděpodobně negativně ovlivnily to, jak se horskostřediskoví návštěvníci cítili, že se k nim lyžařské areály chovají, a tím snížily jejich emocionální angažovanost. Ta je přitom nezbytným předpokladem loajality, zodpovědným za přeměnu (jazykem NPS) pasivních v promotéry. Emoční zapojení je vysoce korelováno se spokojeností a loajalitou. šují své ceníky, což problematizuje hodnocení poměru „cena/hodnota“ u těch, kteří nemají sezónku, a odrazuje od toho, aby si návštěvu za drahý lístek vyzkoušeli. Viz Dopis lyžaře v boxu na této straně. Lyžařská střediska musí upřednostnit emocionální zapojení svých hostů a ukázat, jak si jich váží.

V souvislosti se zde zveřejněným Dopisem lyžaře je poučné, o kolik se ceny amerických skipasů za posledních 10 let zvýšily v porovnání s inflací, provozními náklady apod.

Podle posledního reportu NSAA činila průměrná cena víkendového skipasu pro dospělé v minulé sezóně 182 dolarů, což je o něco více než dvojnásobek průměrné ceny 90 dolarů před deseti lety – to je nárůst o 102 %.

Za těchto 10 let činila celostátní kumulativní změna cen (tj. inflace) 30 %. Podle interních

PROFESIONÁNÍ TÝM SPOLEČNOSTI DEMACLENKO NAVRHUJE A VYRÁBÍ CELOSVĚTOVĚ NEJINOVATIVNĚJŠÍ A NEJÚČINNĚJŠÍ ZASNĚŽOVACÍ SYSTÉMY A SNĚŽNÁ DĚLA. DEMACLENKO Česká Republika Radek Pleva, Mob. +420 771 151 000, radek.pleva@demaclenko.com demaclenko.com

dat NSAA vzrostly provozní náklady středisek za 10 let o 63,6 %. Celkové výdaje však v téže dekádě v poměru k celkovým příjmům klesly (tedy příjmy rostly rychleji než výdaje).

Průměrné ceny skipasů tedy převyšují provozní výdaje zhruba o 59 % a za posledních 10 let vzrostly více než trojnásobně oproti míře inflace. Za stejnou dobu vzrostl zisk před zdaněním o neuvěřitelných 519,7 %.

Zatímco účelově vysoká cena denního skipasu nepochybně stimuluje předprodej sezónek, může se stát, že za tuto marketéry vynucenou změnu spotřebitelského chování začneme nakonec všichni platit čím dál vyšší cenu – zvlášť, pokud odvětví bude dál přehlížet příležitostné účastníky, začátečníky a rodiny. Spíše však, už jsme ji platit začali.

TEXT: TOM ŘEPÍK

FOTO: FACEBOOK

144 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÝ BRANDING

Jak udržet nebo posílit pozici značky na trhu Pro všechna horská střediska je zásadní, aby image a sdělení areálu držely krok s trendy. Když budete prezentovat stále stejné myšlenky, značka bude snadno ignorována.

J

asné vyjádření toho, co nabízíte, a splnění tohoto slibu v designu, který upoutá, dostane vaši samolepku takříkajíc na přilbu.

K dosažení takového stavu je třeba vynaložit úsilí, k jeho udržení trvalé úsilí a je dobré si uvědomit, kdy je záhodno provést změnu – jemnou nebo zásadní –, abyste si udrželi nebo posílili pozici své značky na trhu.

Smysl pro místo Kde začít? Nezapomeňte, že skiareály jsou variací na jedno téma: většinou jsou to kopce se sjezdovkami, vleky, stravováním, půjčovnou a školou. Takové vyobrazení může být pro zasvěcence přílišným zjednodušením, ale pro mnoho potenciálních návštěvníků je otázka „Čím se tento kopec liší od jiného?“ legitimní.

Areál musí sdělit důvod své existence – na co se host může po příjezdu těšit.

Odhlédneme-li od širokého záběru, některá střediska nabízejí večerní lyžování, jiná mají

aquapark, další akcentují vlastní lyžování a přiklánějí se k přístupu bez zbytečností. Kultivace značky, která oslavuje vaši jedinečnou nabídku, usnadňuje spotřebitelům rozhodování o tom, kde stráví svůj čas. Jak tedy prezentujete své místo?

Přejděte k věci Spotřebiteli trvá pouhých několik vteřin (teorie mluví o sedmi), než se rozhodne: „Je to pro mě? Odpovídá tento skiareál mým představám?“ Proto je třeba pečlivě zvážit rozhodnutí o designu – včetně výběru barev, typografie a celkového vzhledu. Vizuální vyjádření podstaty areálu může být náročné; když jsou však tyto prvky stanoveny, měla by se identita používat autoritativně.

Krátká doba pozornosti vyžaduje, aby komunikace byla stručná, jednoduchá a výmluvná. Prvky značky, které definují místo, stanovují očekávání a jsou snadno zapamato-

vatelné, vytvářejí předpoklady pro konzistentní komunikaci a opakované dojmy. Dobře vytvořená značka by měla stejným prvkem lákat hosty i inspirovat zaměstnance.

Rebrand vs. redesign vs. aktualizace Dřív či později přijdou okolnosti, jež si řeknou o změnu; ale jak hluboká změna je pro vás vhodná?

Rebranding často zahrnuje kompletní změnu stylu a provedení typografie, ikonografie, hlasu a barevné palety – rozšiřuje minulé aktualizace designu na komunikační pilíře.

Možná se areál zaměřuje na novou demografickou skupinu nebo se prioritou v odchozích sděleních stává udržitelnost. Rebranding může posloužit k systemizaci této strategie.

Redesign řeší grafické složky komunikace a dává místu novou tvář. Změny jsou převážně vizuální povahy, případně na úrovni kampaně.

Základní strategie, komunikační pilíře a cíle sdělení mohou zůstat nezměněny.

Aktualizace obvykle zahrnuje změny v menší míře a často se k ní přistupuje proto, že designové prvky vypadají zastarale, což se promítá do nevýrazného spotřebitelského zážitku. Aktualizace může zachovat určité prvky designu a zároveň upravit jiné složky (například barvy). V dnešní době je běžné aktualizovat identitu značky tak, aby reagovala na digitální prostor.

Pokud je váš design natolik nadčasový, že jej lze zařadit do kategorie evergreen, gratulace!

Jste tu už nějakou dobu, protože nic nového nemá takovou úroveň přitažlivosti a lidé, kteří vaše středisko navštěvují, hledají nostalgii.

145

FOTO: FACEBOOK

Kdy změnit značku Změna značky je velkým závazkem pro všechny zúčastněné: vlastníky, vedení, zaměstnance i zákazníky (kteří jsou někdy opomíjeni, ale neměli by být). Proces je časově náročný a výsledná změna může být nákladná na realizaci – s otisky značky v majetku, od ubrousků po autopark, plus digitální kanály.

Reakce veřejnosti může být také obtížně předvídatelná. Je toho hodně, o čem je třeba přemýšlet, ale zde je několik důvodů, proč by skiareál měl zvážit evoluci: Název nebo značka špatně odráží destinaci nebo se změní nabídka.

Logo vypadá zastarale. Prvky značky jsou složité na používání. Design nereaguje na digitální prostor.

Zapojení veřejnosti je nízké. Návštěvnost akcí, sociální interakce a prodej zboží mohou poukazovat na nudnou interakci pro spotřebitele.

Změna vedení nebo fúze vedla ke změně filozofie.

Špatné veřejné mínění. Někdy změna komunikace pomůže přeformulovat negativní vnímání stávající značky.

Podíl na trhu a pozornost. Pokud se mediální prezentace zdá být vyčpělou, mohlo by se vyplatit udělat trochu humbuku, vyniknout a odlišit se.

Je čas na změnu designu?

Reprezentace značky v odchozím marketingu obvykle zahrnuje nejnovější iteraci identity.

V terénu střediska se však věci, jako je značení, komunikace s hosty, a dokonce i drobné vjemy, jako je grafika autoparku, mohou protáhnout na několik let realizace a drobné úpravy v podání mohou rozmělnit konzistenci značky. Pokud areál začíná vykazovat prvky skanzenu, může být čerstvý redesign moudrou investicí.

Pozornost věnujte také konkurenci, výrobcům vybavení a prodejcům vybavení a módy: Jak vypadá vaše logo vedle značek, které ho často obklopují? Pokud vyčnívá ze špatných důvodů, zvažte redesign. Významné modernizace, rozšíření nebo nové vybavení mohou také vyžadovat redesign – nebo rozšíření stávající identity.

Kdy aktualizovat?

Písma, barvy a styly designu, to vše vychází z módy, ne nepodobně jako lyžařské bundy.

Někdy může být aktualizace jednoduše novým přístupem ke sdělením nebo novým obratem, který vyvolává nadšení. Aktualizace může znamenat revizi určitých částí identity:

Učebnicová situace žádoucího oborového rebrandingu: skiareál Lipno podstoupil v roce 2016 kompletní změnu své zastaralé značky úspěšně provedenou elitním tuzemským designérem Studio Najbrt stejná ikonografie, ale nová barva, nebo jiný typ písma se stejnou ikonou.

Je to také dobrý způsob, jak vyzkoušet budoucí vývoj značky. Jen pamatujte, že někteří zákazníci se budou změnám bránit a nemůžete se zavděčit všem, bez ohledu na to, jak moc může být vaše aktualizace převratná.

Využijte své fanoušky Kreativní směřování se rovným dílem skládá z dat a instinktu. Jak poznáte, že komunikujete správnou věc? Analytika může částečně napovědět, ale pokud chcete mít o své značce přímý přehled, zeptejte se lidí, na kterých vám záleží. Zainteresované strany a vášniví příznivci se obvykle rádi podělí o to, co si myslí o místech, která mají rádi, a to je cenná a užitečná zpětná vazba.

Pokud máte k dispozici údaje – sympatie a antipatie, naděje a přání, pochvaly a stížnosti – je snazší vytvořit vzhled a sdělení, které budou mít význam. Je důležité vyne-

chat z procesu jakékoli kognitivní předsudky a zapojit do vývoje značky různé perspektivy, pohlaví, rasy a úrovně schopností.

Požádat zúčastněné strany nebo stálé zákazníky, aby se vyjádřili ke směru nebo prioritám, není totéž jako crowdsourcing, navrhování komisí nebo testování strategie. Odhalí to, co je důležité, ale pak stejně musíte tyto informace destilovat a zavést změny.

Definice prostřednictvím značky Vaše značka by měla sahat od vrcholu prodejního kanálu skipasů až po instalace v terénu, od webových stránek až po billboardy a od sezónky až po kontejner na odpadky. Interakce na sociálních sítích, střediskový merch a rozhovory se zaměstnanci – to vše by mělo předávat konkrétní atmosféru vašeho areálu.

Značka definuje zážitek a vytváří rozdíl mezi konkurenty. Slouží jako identifikátor a podněcuje konverzaci. Vaše značka a vaše sdělení by měly být stejně jedinečné jako váš kopec.

146 HAPPY END

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: pobyt na 2 noci s dvoudenním skipasem v legendárním švýcarském středisku Mürren – Schilthorn pro dvě osoby

www. sn o w. cz /so u tez e

Bernina Express od ledovců k palmám Tratě Albula a Bernina Rhétské dráhy patří k jedněm z nejimpozantnějších přejezdů Alp. Panoramatická jízda Bernina Expressem z Churu – okolo ledovců až dolů k palmám do Tirana. 55 tunelů, 196 mostů a stoupání 70 promile zvládá vlak s lehkostí bez ozubnice. Informace / rezervace / prodej:

www.berninaexpress.ch

bretton.cz CYPRIEN SARRAZIN Kitzbühel Hero

HERO ELITE ST TI CÍTIT SÍLU ZÁVODNÍKA V KAŽDÉM OBLOUKU.

Photo : ©Agence Zoom

HERO Elite je řada odvozená od závodních lyží. Slalomka Hero Elite ST TI umožňuje nejlepší sportovní výkon a rychlost v krátkých obloucích.