NORDIC 63 - prosinec-leden 2024/25 by SNOW media

NORDICmag 63

SKITEST: TO NEJLEPŠÍ Z BĚŽEK 2025

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ BIATLON

NORDICmag 63

PROSINEC–LEDEN 2024/25

PROSINEC–LEDEN 2024/25 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

ZLATÁ ANASTASIA KUZMINOVÁ Exkluzivní rozhovor se slovenskou biatlonistkou

NOVÁ



BOA® Fit System:



Integrated Power Chassis:

BOA® SYSTÉM 

CLASSIC BOA® 2 WOMEN

SKATE BOA® 2 WOMEN

I N N O V A T I N G

C R O S S

Performance Cuff:

CLASSIC BOA® 2

C O U N T R Y

Ski a Bike Centrum Radotín - Praha |

S I N C E

SKATE BOA® 2

1 9 0 6

| Qsport - Vrchlabí

foto: Barbora Reichová/Svaz lyžařů ČR

obsah

nordicsport

nordicuniverzita

6 Z latá: Rozhovor se slovenskou biatlonistkou Anastasiou Kuzminovou 12 Krutokrásnou Aljaškou na běžkách: Jan „Venca“ Francke a jeho zážitky 18 Šéftrenér české běžecké reprezentace Jan Franc: Naším dlouhodobým cílem je zisk medaile 22 N ávrat do Sarajeva: Stříbrné medailistky po 40 letech v dějišti ZOH

42 Trénink pro dlouhodobý úspěch: Vědecký pohled na trénink 44 Je to síla: Silová složka běhu na lyžích 48 Zraněním neutečeme: Bolest jako varovný signál 50 Holky to mají jinak: Vliv hormonů na výkon závodnic

nordictech 30 To nejlepší z běžek: Novinky ze skitestu 2025 34 Zázračné běžky: Co všechno by měly lyže splňovat? 36 Co víme o bezfluorových voscích po první sezóně? Současné možnosti voskování lyží

nordicmag 70 Italské slunce, hledání formy a AdBlue: Zážitky z Gsiesertal Laufu 74 Rakouské středisko s českým nádechem: Objevte Tauplitzalm 78 Na svou chatu do Norska: Vzdálený sen, nebo reálná možnost?

REDAKCE

FOTO: ALBRECHT

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Ročárková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková

Každý den na sněhu nad zlato Během loňské zimy jsme zažívali neobvyklé kolísání sněhu, endorfinů a s nimi i naší lyžařské nálady. Prosinec nás navnadil a zasypal sněhem. Na horách se krásně lyžovalo solidních 14 dní a zdálo se, že nás čeká úchvatná zima. Poté jsme se se sněhem na několik dní rozloučili, aby se snesla na zem další bílá hromada. Kdo by řekl 23. prosince, kdy za den napadl na horách metr sněhu, že na Ježíška po něm opět nebude ani památky? Urputné provazy deště odplavily naši radost během několika hodin. Malý sněhový záchvěv jsme zažili v lednu na některých českých horách. Únor bílý, pole sílí? Kdepak. Druhý měsíc v roce doslova proplakal a my s ním, protože z hor stekly poslední zbytky sněhu, někde i technického. Sjízdná přírodní sněhová pokrývka vydržela jen nad 1 400 m n. m., tedy na dvou našich nejvyšších

pohořích – Jeseníkách a Krkonoších, kde se lyžovalo až do jara. Co dál? Naše očekávání jsou dole a nikomu se nechce věřit, že by zase mohla přijít sněhová zima. Počítáme spíš s tím, že za lyžovačkou budeme muset dojet na nejvyšší české hory nebo do zahraničí. Rozplývá se představa, že si budeme užívat ticha hor a té blaženosti z pohybu jako dříve. Co když se budeme tlačit ve stopě jako na pláži u moře? Ale taky to může být jinak, protože očekávání bývají slepá a život neběží tak, jak nám zrovna okolnosti napovídají. Může se stát, že zase po čase prožijeme sněhovou pohádku. Modleme se za to. Ale pro jistotu zároveň užívejme každý sněhový den naplno – pokud můžete, utrhněte se z práce, nečekejte na prázdniny a vytáhněte děti ze školy, protože každý den na sněhu je nad zlato. Skol Adéla

Napište Pokud by vás zajímalo určité běžkařské téma nebo byste se chtěli o nějaké s ostatními podělit, pošlete jej na: adela.rocarkova@snow.cz Adéla Ročárková, šéfredaktorka NORDIC

INZERCE Petr Socha DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Ročárková AUTOŘI Martina Chrástková Petr Jakl Radovan Kautský Tomáš Kocanda Jakub Opočenský Aleš Suk Václav Štěpánek Libor Vítek JAZYKOVÁ KOREKTURA Tereza Abonyiová OBÁLKA/FOTO: © Fischer Sports GmbH Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E17201 ISSN: 1802-2979

VYDAVATEL SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW | NORDIC Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne Slovensko: www.ipredplatne.sk Vychází 2x ročně. Toto číslo vyšlo 28. listopadu 2024, další vyjde 30. ledna 2025. Rozšiřuje Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

Sázíme na vypilovanou techniku. Jdeme vám naproti s individuální obsluhou a exkluzivními službami. Vy se tak můžete soustředit na své disciplíny. Chtějte vždy to nejlepší. www.csobpremium.cz/zijtepremiove | Premium linka 800 370 370

sport Osobnost

text: Adéla Ročárková foto: Petr Slavík

Znáte nějakou sportovkyni, která získala tři olympijská zlata na třech různých olympijských hrách, k tomu tři stříbra, kompletní sadu medailí z mistrovství světa a dvě zlata z mistrovství Evropy? A ještě si přitom dvakrát „odskočila“, aby porodila děti? Těžko byste hledali. Tento unikát drží slovenská biatlonistka Anastasia Kuzminová.

Zlatá V

ýčet medailových úspěchů však nemusí zdaleka končit. Před pěti lety sice pověsila lyže na hřebík a hodila flintu do žita, jenže loni se rozhodla pro návrat. Sice až v srpnu, takže sezóna nedopadla zcela dle očekávání, ale letos může být mnohem silnější a na vrcholné akce sezóny se vždy uměla připravit. Zaneprázděná Nasťa, jak Anastasii říkají, se na 40 minut utrhla od svých tréninkových a rodinných povinností. Její čas je drahocenný, ale věnovala ho našim čtenářům. Vysoká sympatická biatlonistka si objednala čaj, ale během krátkého sezení, kdy se snažila podělit o své zážitky a postřehy, ho ani nestihla vypít. Přestože by se mohla pyšnit svými úspěchy a vystupovat suverénně, působila velmi milým dojmem. Rozhodně by se s ní dalo příjemně posedět i několik hodin. Spěchala však za svými dětmi, které s sebou měla na soustředění.

Jak máte staré děti? Klukovi je sedmnáct a holce deset. Synovi končí puberta a už se dá říct, že to vlastně ani není dítě.

Prý už tě prohání na lyžích? Závodí také? Když jsem ho mohla vzít ze školy, jezdil s námi na závody a soustředění. Sportoval s námi, aby si udržel zdraví. Největším vzorem a kamarádem pro něj byl táta. Jak viděl mámu a tátu a že to není práce snů, tak se bránil a nechtěl závodit. Mysleli jsme si, že v sobě nemá soutěžního ducha. Byla jsem i ráda, protože bych nechtěla vidět své děti ve vrcholovém sportu. Vím, jak je to náročné, jak to bolí a ničí zdraví, a proto trénuju a závodím do čtyřicítky (smích). Později nás překvapil, protože se rozhodl, že bude závodit v klasickém běhu.

Slovenská závodnice Anastasia Kuzminová patří mezi nejúspěšnější biatlonistky všech dob

Proč ses po tak dlouhé době vrátila? Prvotní myšlenkou byla pomoc a podpora. Máme relativně mladý tým. Sestry Fialkovy ukončily kariéru, sice Paulina se vrací, ale ještě loni to vypadalo, že se bude věnovat mateřským povinnostem. Je ale ráda, že se tak rozhodla a že budeme spolu v týmu. A ostatní? Ostatní holky jsou velmi mladé, mezi 23 a 25 lety. V jejich věku jsem už bojovala o olympijské zlato, ale nechci to takto srovnávat. Chtěla jsem jen svým příkladem ukázat a vyhecovat je: „Pojďme do toho, ne abychom byly jen do počtu a jezdily pro zkušenosti.“ Protože do kolika let můžeme získávat zkušenosti? Musím pochválit loňské umístění Emy Kapustové. Říkala jsem, že je to super, ale zároveň velmi důležité, aby ustála úspěch a byla nadále motivovaná. Pro některé holky jsem byla motivací a pro některé jako „dráždivka“, abych je vyhecovala, což je v ženském týmu strašně důležité. Díky konkurenci a vnitřnímu pohonu může tým růst.

odejít na téměř pět let do normálního života je trochu šok. V rodině jsem ale tehdy cítila, že tam je chyba. Syn přicházel do puberty a měla jsem pocit, že mu dlužím hodně kvalitních roků. Byli jsme spolu na soustředěních a závodech, ale všechno z rychlíku. Vždy musel počkat, až docvičím, a pak jsme se sobě intenzivně věnovali, ale bylo to málo. U dcerky už to bylo jiné. Když jsem se loni vracela, bylo to z jiných důvodů. Sport mi začal chybět ve větším nasazení. Moje tělo si to začalo žádat. Chyběl mi závodní adrenalin a všechno kolem. Takový

signál. Čtyřicítka je přelomový věk, kdy na sobě cítím určité fyziologické změny, i hlavou dospíváš k pravdám, jiné filozofii. Jsou tam zkušenosti, nadhled a přehled. Jaké fyziologické změny máš na mysli? Rychlost odchází a taky hůř regeneruju. Dynamika by tam byla, ale musíš na ní stále pracovat. Musím vědět, že dnes trénink dynamiky dám, nebo ne. Je podstatné kvalitně naplánovat tréninkový proces celého soustředění, ale nebát se upravovat tréninkový plán v rámci týdne.

Vždycky jsi závodila pro sebe a teď to vyznívá, že to děláš pro druhé a že se obětuješ? Byly některé momenty, kdy bych neřekla, že jsem se obětovala, ale v určitých ano. Přežít 20letou kariéru na vrcholu a potom úplně

O Nastě Slavná biatlonistka se narodila v ruském Ťumenu s rodným příjmením Šipulinová. Je vám příjmení povědomé? Ano, jejím bratrem je Anton, bývalý skvělý biatlonista. Nasťa byla od juniorských let velmi úspěšná. Na juniorských šampionátech v biatlonu získala několik medailí. Poprvé startovala ve Světovém poháru ve svých 22 letech v roce 2006. Rok poté otěhotněla a narodil se jí syn. Jenže po návratu z mateřské pauzy jí v Rusku nebyla umožněna individuální příprava, a tak se přestěhovala na Slovensko, kde v roce 2008 získala občanství. Od té doby zde žije a s hrdostí naše sousedy reprezentuje. Po změně občanství a narození syna, s manželem Danielem jako osobním trenérem, odstartovala její medailová smršť

v seniorské kategorii. Ve 25 letech získala dvě zlata na mistrovství Evropy a stříbro na MS v Pchjongčchangu. Následující sezónu 2009/10 vybojovala své první olympijské zlato ze sprintu (a stříbro ze stíhacího závodu) v kanadském Vancouveru a ve stejné disciplíně vystoupala na nejvyšší stupínek i na další olympiádě v ruské Soči. Mezi těmito dvěma olympiádami stihla získat jeden bronz z MS. Sezónu po Soči vynechala kvůli těhotenství a v 30 letech se jí narodila dcera. Následovaly její nejúspěšnější ZOH v Pchjongčchangu, kde získala zlato a dvě stříbra. V roce 2019 vybojovala zlato na MS v Östersundu a poté v necelých 35 letech ukončila kariéru. Jenže, světě div se, téměř pět let poté se rozhodla pro návrat.

Ubrala jsi tedy vzhledem k regeneraci na tréninkových dávkách? Dřív jsem ráno začínala s fyzioterapeutickým cvičením, následovala tréninková fáze, pak další fyziocvičení, odpolední fáze a večer strečink. Teď už musím mít čas mezi tréninky pro sebe. Relaxuji, zařazuji dýchací cvičení nebo si přečtu knížku. Po intenzivním tréninku jdu spát maximálně na 20–30 minut, ale nesmím déle. Regenerace je pomalejší stejně jako rychlost. Mám pocit, že jedu rychle, ale když to vidím zpětně na kameře, tak...(smích). Výhodou je, že mám dlouhé páky, takže musím jezdit kvalitně technicky. Třeba Paulina je menší, může jet frekvenčně bomby, ale já můžu jet pomalejším a efektivnějším pohybem.

sport Osobnost

Je skvělé, že stále zvládáš dvě fáze denně! První dopolední fáze je základní, nosná, druhá lehčí. U odpolední fáze jsme se už párkrát dohodli, že ji vynechám. Nejhorší je přemluvit se a vyrazit a během tréninku už dostávám tu chuť. I dřív jsem si říkala, proč musím na druhou fázi a že ji nedám. Když jsem se zotavovala po covidu, byla jsem hodně slabá. První čtyři dny jsem musela sportovat pomalu a klidně, a když jsem po obědě cítila, že jsem dostatečně zregenerovala, vyrazila jsem s nadšením, takže mě manžel musel i brzdit. Jak často míváš den volna? Na soustředění plánujeme tři intenzivní tréninkové dny, čtvrtý aktivní, nebo celý odpočinkový, abych za týden měla aspoň jeden den volna. Diskutujeme to. Někdy si po třech dnech dám vytrvalostní trénink, aby forma a rychlost nepřišla moc brzy a fyzička měla stoupající tendenci. Doma mě čekají povinosti, škola a jako rodina musíme dobře fungovat. Naše rodiče už máme ve starším věku a nechceme, aby trpěli kvůli našemu cestování. Musíme vše plánovat tak, abychom dosáhli určité komfortní zóny. Když chci doma zregenerovat, tak se nejlépe odreaguji na zahrádce nebo při jiných domácích pracích. Když jsi stála po tak dlouhé době na startu a zažila opět ten předzávodní stres, nevyčítala sis, že ses vrátila? Byl to velký stres, ale přijala jsem ho s vděčností a pokorou. Chtěla jsi to? Máš to. Stále jsem si opakovala, že to nemusí mít dlouhé trvání. Kdykoliv s tím můžu přestat. Byl to takový pokus, ale letos už to cítím jinak. Vážně. Už jsem si zkušenosti oprášila a i střelecké návyky – tu praxi, kvůli které se mi loni nedařilo. Praxe? Jak to myslíš? Po loňské sezóně jsme došli k závěru. Co mi chybělo? Chyběly mi závody. Mohla jsem jet jen pár závodů na konci sezóny kvůli dopingu, kdy jsem musela 6 měsíců čekat a až na mistrovství Evropy v Osrblie jsem se mohla postavit na start (pozn. red.: Pokud se vrcholoví sportovci rozhodnou pro návrat, musí se registrovat u dopingové agentury a čekat půl roku, než zase mohou závodit). Z nuly jdeš do plného stresu. První, druhý závod špatný. Na střelnici jsem se zhrozila, co mám dělat. Jako kdybych předtím neměla žádné střelecké tréninky. Nebyla jsem schopná převést zku-

šenosti z tréninku do závodu. A když jsem se pak trochu posbírala, tak jsem si říkala, aha, takhle se to dělá. Navíc na dlouhé závody jsem loni nebyla připravená. Nevěděla jsem, co můžu vydržet. Závodní tempo pro mě bylo strašákem. Ve sprintu nebo štafetě jsem věděla, že to zvládnu, ale když jsem se dostala do stíhačky, tak jsem poslední kolo nedala.

Dá se nějak v tréninku psychicky připravit na závodní střelbu? Snažíme se v tréninku navodit stres. Daniel mi pouští zvuky ze závodů. Třeba když jsem bojovala o velký glóbus ve Světovém poháru v rodném Ťumenu, kde stály davy lidí. Z poloviny moji známí, ze školky, školy, vysoké školy a práce, když jsem ještě byla zaměstnaná. Všichni skandovali: „Pojď do toho.“

Manžel byl trenérem a já poradce, sparing na střelnici a na trati a kuchařka v jedné osobě. Fungovali jsme tak čtyři roky. Postupně jsem si uvědomovala, že moje rady nefungují, pokud jsem jen pozorovatel z dálky. Když absolvuji celý trénink s mládeží, tak v tu chvíli se můžu vžít do jejich pocitů a přesně vím, co je potřeba. Některé ostatní zkušenější a lepší závodnice z jiných zemí také netrefily, ale to neznamená, že já na to mám právo. To pro mě byla nová motivace, proč chci trénovat dál. Loni jsme ztratily jedno místo, a tak ho chci pomoct vrátit zpět, abychom zase měly čtyři jistá místa do další olympijské sezóny. Obrátilo se to. V této sezóně chci pomoct místo vrátit, ale uvědomuju si, že když nebudu tahounem a nebudu se soustředit na sebe, tak ani v té štafetě nepomůžu.

Opravdu ti to pomáhá? Ano, vracím se ke vzpomínkám a vytváří mi to emocionální stres. O mně se říká, že Nasťa není přesná na střelnici a že miluju trestná kola. Nepodařilo se mi v soutěži trefit 20 čistých položek. Když jsem při závodě sestřelila všech 20 terčů, byl to pro mě spíš zázrak než pravidlo. Proto je teď mým cílem se soustředit na střelbu.

Co si tedy z loňské „testovací“ sezóny bereš do té následující? Teď vím, že se musím soustředit na svůj výkon a bohužel střelba nejde bez fyzické kondičky. Myslela jsem, že to obrátím ve svůj prospěch, ale nedopadlo to (smích). Pár soutěží jsem se sebou byla spokojená, ale v řadě štafet jsem nebyla oporou. Naštěstí to bylo jen pár. Šla jsem na trestné kolo.

Muselo to být strašně těžké a bolestivé se po tak dlouhé době vracet? Když to rozhodnutí padlo, tak jsme do plánu zařadili intenzivní tréninky tak, abych vždy upřímně mohla říct, jestli to zvládám, nebo ne. Loni jsem začala v srpnu, což bylo už dost pozdě vzhledem k závodní sezóně. Vzali mě zpět jako vrcholového sportovce na vojenské sportovní centrum Dukla Banská Bystrica. Přišla jsem tehdy jako amatér, který se tam zrovna zjevil (smích). Takže nyní jsem opět zaměstnaná jako sportovec.

sport Osobnost

Co jsi vlastně dělala v té dlouhé mezizávodní pauze? Věnovali jsme se projektu Kuzmina tým, který vznikl na naši žádost a byl určený pro děti ve věku 13–15 let. Cílem bylo, abych se podělila o zkušenosti. Manžel byl trenérem a já poradce, sparing na střelnici a na trati a kuchařka v jedné osobě. Fungovali jsme tak čtyři roky. Postupně jsem si uvědomovala, že moje rady nefungují, pokud jsem jen pozorovatel z dálky. Když absolvuji celý trénink s mládeží, tak v tu chvíli se můžu vžít do jejich pocitů a přesně vím, co je potřeba. Reakce na změny větru, správná poloha na střelnici, kde zpomalit, kde zrychlit. Nejprve mě sportovci vnímali s otevřenými ústy. První rok byl hodně intenzivní, ale pak už to vzali tak, jak to je. Jako samozřejmost.

Byl mezi vámi velký věkový rozdíl. Jak jsi k mládeži přistupovala? Na všechny sportovce jsem hleděla jako mamka. Chránila je, bránila, s radostí jim pomáhala růst a taky s láskou jim vařila. Někdy jsme nevěděli, jak vše financovat. Byly to roky, kdy jsem nebyla vůbec zaměstnaná, ale mohla jsem se věnovat dětem a projektu, který mě baví a naplňuje a také v rámci kterého mohl trénovat a rozvíjet se i náš syn. Se sportovci rostl, trénoval a nakonec se rozhodl, že chce závodit. Projekt pomohl, aby se rozhodl a posunul jinam.

jak funguje sport z druhé strany. Ne, že bych něco organizovala, ale byla jsem součástí akcí. Snažila jsem se vytvořit projekt, do něhož byli zapojeni mladí i starší olympionici, abychom společně nastartovali 1. až 4. ročníky ve školách a aby školní den začínal 5min. rozcvičkou. Vloni to začalo fungovat. Jednalo se o jakousi moji vizi, kterou jsem se snažila uskutečnit a aby nabrala celoslovenský rozměr. Nebylo cílem se nachystat na sportovní výkon, ale v duchu „Pojďme všichni cvičit a rozhýbat mozek“. Vedle toho jsem pracovala ještě na menších projektech.

Ale měla jsi toho víc? Ano, měla jsem na starosti i jiné projekty. Byla jsem čtyři roky členkou Slovenského olympijského výboru, takže jsem viděla,

A co vlastně dělá v současnosti tvůj bratr? (pozn. red.: Anton Šipulin – sedminásobný medailista z MS a držitel bronzové medaile ze ZOH) Bratr působí v politice a obstarává sportovní objekty. Bydlí v Jekatěrinburgu. Sám pro sebe trochu sportuje, aby se udržel zdravý, ale už nezávodí. Jen výjimečně se účastní nějaké exhibice. Doma moc nebývá a dětem se nemůže tolik věnovat.

Není důležité se motivovat na celý rok, ale na každý den. Bála jsem se, že mě to omrzí. Samozřejmě při těch náročnějších trénincích, kdy jdu na svou hranici, pochybuju, proč to dělám a jestli jsem se rozhodla správně, že odcházím od dětí a nemůžu všem vyhovět. Občas tento vnitřní boj probíhá.

Řešili jsme, jestli je výhra jít z vrcholového sportu do politiky. Stará se o fond pro podporu dětí z dětských domovů, které nikoho nemají, a pro ně buduje možnost sportovat. Stará se o jiné děti a na své má málo času. Pojedeš v následující sezóně kompletní Světový pohár? Chtěla bych začít sezónu IBU cupy, tedy evropskými poháry, s menším stresem a taky proto, abych našim mladým děvčatům zbytečně nebrala 3. místo ve SP. Je důležité, aby získávaly zkušenosti, a když já budu dobrá a schopná jezdit slušně ve SP, tak můžu nastoupit. Snad to bude lepší jak minulý rok. Mám za sebou důslednou přípravu. Pro mě je důležité, že v těch IBU cupech zase získám a ustálím si potřebné návyky, a ty pro mě budou startovací čárou a na SP už budu vědět, co od sebe čekat. Větší stres to nebude. Jak hledáš po tolika medailích motivaci? Není důležité se motivovat na celý rok, ale na každý den. Bála jsem se, že mě to omrzí. Samozřejmě při těch náročnějších trénincích, kdy jdu na svou hranici, pochybuju, proč to

dělám a jestli jsem se rozhodla správně, že odcházím od dětí a nemůžu všem vyhovět. Občas tento vnitřní boj probíhá. Ale kdybych řekla, že to po prvním nebo druhém návratu bylo jednoduché, tak rozhodně ne. Vždycky bylo těžké všechno skloubit, ať už z pozice manželky, nebo matky. V žádném případě nemůžu říct, že to bylo na 100 % ideální tam, nebo tam. Vždycky jsem se v určitou dobu trochu víc věnovala někomu, na úkor druhého. A také nechci být shnilá. Všichni říkají, že po čtyřicítce už patříš do starého železa. Ano, zhoršují se procesy metabolismu a využívání energie, ale musíš si rozložit své povinnosti a udělat si čas i pro sebe, abys zregenerovala, hlavně hlavu, ta dělá hodně. A když jsi pro něco odhodlaný, vždy se to dělá trochu jednodušeji. Když jsi odcházela od dětí, nebyla jsi smutná? Vždycky mě odchod bolel asi tři dny. Proč po tolika medailích pořád potřebuju odcházet? Ale je to i zkušenost pro moje děti, že úspěchy nepřichází jen tak. I když nejsme pořád spolu, o to více si vážíme společného času, třeba i společného telefonátu.

Kolikrát jsou mamky doma, řeší domácí povinnosti a dětem se v podstatě nevěnují... Ano, přesně tak. Občas slýchám: „Jsi matka, tak proč se jim nevěnuješ?“ Moje dcera mi jednou povídala, že její spolužačky mají mamky doma. A tak jsem se jí ptala, co spolu doma dělají? Věnují se jeden druhému? My kolikrát přes telefon řešíme i školní úlohy. Jakého úspěchu si ceníš nejvíce? Možná to bude znít divně, ale jsem trojnásobnou vítězkou na ZOH, ale nejvíc mi dala v kariéře prohra v celkovém hodnocení SP. Největší souboj, který jsem prohrála. To bylo pro mě asi nejvíc. Tak strašně se snažíš, ale tak strašně, že se sebou nemůžeš nic udělat. Hodně intenzivní moment, který jsem prožila, ale pořád mi ta emoce nezhasla. Věc, která mě nejvíc mrzí, tři body, jen tři body... Ale uvědomuji si, že jsem v té sezóně měla všechno, kdežto třeba Kaisa Mäkäräinen vyhrála třikrát pohár, ale neměla žádnou olympijskou medaili.

sport Extrémní závod

text: Adéla Ročárková foto: Jan „Venca“ Francke

Krutokrásnou

Aljaškou na běžkách Zážitek nemusí být pozitivní, ale intezivní

Možná někteří z vás slyšeli o nejslavnějším závodu psích spřežení Iditarod, jehož trasa vede od jihozápadu Aljašky na severozápad a měří 1 000 mil. Po stejné trati už téměř čtvrtstoletí vyráží i cyklisté na kolech s tlustnými plášti, pěší i běžkaři, aby se postavili tváří v tvář krutokrásné zimní krajině, kde si dáváte sakra pozor, abyste místo necelých 1 600 km nenajeli náhodou o pár desítek, nebo dokonce set, kilometrů více.

řestože letos panovaly drsné podmínky, poprvé se v poměrně dlouhé historii závodu podařilo hned pěti běžkařům závod dokončit. V daném limitu 30 dní dojeli do cíle dokonce dva Češi. Jan Francke nestihl „jen“ o den vítězného Dána Asbjørna Bruuna, který urazil vzdálenost za 24 dní, na 4. pozici o 5 dnů později dokončil trasu další Čech Petr Ineman a půl hodiny před limitem zvládla celou trasu na běžkách i historicky první žena, Němka Sunny Stroeerová.

Jan, přezdívaný Venca, se pokoušel o zdolání trasy už předloni, ale kvůli mentálnímu zranění nedokončil. Tenkrát se zařekl a své rodině slíbil, že už závod nikdy neabsolvuje, ale po dvou letech stál opět na startu. Honza sportoval od dětství a poté se rozhodl pro sportovní gymnázium, kde se zaměřil na olympijský triatlon. Dostal se do národní reprezentace, v níž působil osm let. Učarovalo mu cestování, a proto opustil studium na vysoké škole a věnoval se tréninku a práci v zahraničí. Může se pyšnit celou řadou kvalitních národních i mezinárodních výsledků, ale postupem času se z klasických triatlonových distancí přesunul k extrémům. A protože provozují se ženou a rodiči na Máchově jezeře kemp s bistrem a přes léto je pracovně vytížený, přeorientoval se na zimní výzvy.

Hodně jsi cestoval a současně pracoval v Americe, Kanadě, Austrálii a nakonec ses vrátil. Nelákalo tě zůstat v zahraničí? Dost dlouho jsem si myslel, že budu bydlet někde v cizině, a čím víc času jsem tam strávil, tím víc jsem věděl, že moje kořeny jsou tady. Chodil jsem s jednou Australankou, měl „nůž na krku“ a tehdy jsem si uvědomil, že prostě nejsem ochotnej tam zůstat. Nakonec jsem potkal svou ženu, tady u nás na Mácháči, kde jsme pořádali s bráchou triatlonový závod. Poslední roky tě lákají extrémy, kdy se musíš neustále přemáhat a bojovat v nepohodlných podmínkách. Proč? Letos jsem měl na Aljašce 70, možná i víc procent ze všech zážitků negativních. Prostě tam trpíš. Ale vždycky, když překonám krizi,

I když je azuro, je třeba si chránit obličej přijde nějaká euforie, že člověk tu nechuť a bolest zvládnul. Snažíš se přežít den po dni a nepřemýšlet, co tě ještě čeká. Proč se zrovna letos podařilo poprvé běžkařům zdolat Iditarod Trail Invitational? Těžko říct. Možná tam nebyl doposud vyloženě nějaký zkušený lyžař, i když já se nepovažuju za zkušeného lyžaře, ale spíš mám na mysli zkušený v zimních extrémních podmínkách, které tam panují. Letošní vítěz to málem před dvěma lety dokončil, jenže jezdí hodně na lehko, bez saní, jen s batohem, a tenkrát mu omrzl prst, musel vzdát a prst mu amputovali. Takže to byl vlastně největší adept a jinak ostatní pokusy na běžkách končily relativně brzo.

Co je tedy základním předpokladem úspěšného zdolání Aljašky? Hlavně silná psychika. Na běžkách jsme jezdili s bráchou od mala, ale najdou se i startující, kteří na lyžích stáli minimálně, a přesto to byli schopni dokončit. Na start se jednou postavili i američtí reprenzentanti v běhu na lyžích, ale závod nedokončili. Hobík se silnou hlavou má větší šanci na úspěch. Jak se dá na takovou akci připravit? Máš za sebou několik extrémních zimních triatlonů, pomohly ti v něčem? Myslím, že moc ne. Samozřejmě člověk se tam musí taky zmáčknout, ale tady je důležitý vědět, jak funguješ ty a všechno vybavení. Musíš si vše předem otestovat, hlavně jízdu se saněmi na laně. A ty zkušenosti fakt nasbíráš jenom tím, že to jedeš poprvé, podruhé, potřetí... Když se podíváš na věkový průměr závodníků, je to 50 a výš. Je mi zima, jen když se podívám na některé tvé fotky, a ještě větší při představě, že musíš takovou vzdálenost absolvovat v běžkařských botách. Letos panovaly dost extrémní podmínky, místy jste čelili teplotám i pod –40 °C. Jak jsi to zvládal? Nejvíc trpí nohy, běžkařský boty fakt nepatří k nejteplejším. Vzal jsem si kombíky a letos jsem si na ně ještě pořídil návleky, přesto mi ale byla zima. Předloni jsem kvůli váze nevzal náhradní věci a hodně jsem trpěl na omrzliny. Koupil jsem si o 2 a půl čísla větší boty, aby si noha lépe držela teplo, jenže jak se mi potily, tak mi pot ve špičce namrznul a udělala se mi tam několika milimetrová vrstva ledu, o kterou jsem měl opřené prsty a všechny omrzaly. Naštěstí jsem to začal řešit včas, vzal jsem si další dvoje ponožky a nastrkal ovčí vlnu na puchýře do špiček bot, abych zmenšil prostor, a pak to relativně fungovalo. Předposlední týden se začalo oteplovat a už nebyly takové mrazy. Prý tam jsou úseky, kde jsi musel jít i 50 km pěšky? To jsi absolvoval v běžkařských botách? Měl jsem s sebou ještě normální běžecký boty. V lyžákách bych 50 km jít nechtěl. Taky se mi náhradní boty hodily ve srubech nebo na kontrolních bodech, check pointech, kde jsem si mohl lyžáky usušit, i když teda ty moc usušit nešly. A ne ve všech srubech bylo dřevo.

sport Extrémní závod

na ten den Jednou průběžný vedoucí krátkodobě a vždycky to dotáhnout co nejdál, nebo tam, kam jsem spěchal, nekvalitně si určil. Dosáhnout cíle by ideální, ale snažil jsem vyvrhnul losa a dokonce bylo se myšlenku na něj úplně vytěsnit. ho kvůli tomu chtěli se vlastně může diskvalifikovat. Nakonec Kdo do takového extrému dostal pokutu a časovou přihlásit? Musíš prokázat, že máš s nějakým popenalizaci. Ale představa, zkušenosti dobným zimním závodem, můžeš absolvovat že bych tam měl vyvrho- anebo jejich třídenní zimní kurz. se můžeš postavit na vat losa, tak to by se mi Pak start kratší trasy, která měří km a kde jsou check fakt nechtělo a ani bych 560 pointy, které zajišťuje orgaJe tam stan a kamna, nevěděl, jak na to, navíc nizátor. kde si můžeš odpočinout se svým dvoucentimetro- a doplnit vodu. Ale my, co jsme potom pokračovali vým nožíkem. dál na dlouhou, už jsme na Takže jsi spal hlavně v srubech? Měl jsem s sebou lehký expediční stan, a když nebyl poblíž srub, spal jsem venku. Letos tam strašně foukalo, byla zima a často chumelilo, takže by záhrab nestačil, a ve stanu si můžeš i sednout a třeba nachystat vodu ze sněhu. Bylo fakt hnusně. Tak z poloviny jsem spal venku, a když to šlo, natáhnul jsem přejezd třeba do tří do rána, abych se dostal do srubu. Když jsem se dostal do civilizace, mohl jsem přespat u místních nebo v tělocvičnách.

Dostat se do některých chat není úplně zadarmo a neskýtají většinou takový komfort, na jaký jsme zvyklí

Kolik kilometrů denně jsi tedy urazil? Na přemrzlým prašanu to moc nejede, zvlášť když za sebou vezeš sáně, tak se moc nesklouzneš. Jel jsem asi 5–6 km/h, 60–80 km, většinou 16–18 hodin denně. V minus 40 je těžké vylézt ze spacáku, když víš, že tě čeká dalších 18 h permanentního pohybu, takže jsem musel plánovat

dalších cca 1 000 km nic pořadatelem zajištěného neměli, takže se o sebe musíš postarat sám. Je tam úsek 250 km, kde není vůbec nic, vesnice ani žádnej srub a já si blbě spočítal jídlo. Dva roky zpět jsem to šel 4 dny, ale letos 6 dní, jak byly špatný podmínky. Docházelo mi jídlo, takže jsem musel šetřit. A jelikož výdej tam je opravdu velký a já rád jím, bylo to nemilý. Musel jsem si počítat oříšky, aby mi stačily. To je kruté, počítat oříšky. A vyšlo ti to? Měl jsem štěstí. Předjížděli nás mašeři s psími spřeženími a jeden měl hodně zásob a věděl, že ten den se dostane do vesnice. Tak se zeptal, jestli nechci jídlo, a hodil mi plnou tašku, tak jsem si udělal hostinu. To bylo radosti. Takže když přijedeš do vesnice, zajdeš si třeba do místního konzumu? Vesnice mají do 250 obyvatel, ale žádné krámy jako u nás tam nejsou. Přijdeš k někomu do srubu, kde má na poličce vyrovnané nějaké konzervy a rozhodně neotevírá v pravidelnou dobu, takže když je zrovna ten člověk někde na lovu, máš smůlu. Dopředu si musíš poslat balíky s jídlem do vzdálených vesnic na Yukonu nebo podél pobřeží, jenže ne vždycky přijdou a taky mi dva nedorazily. Ale často někdo vzdá a můžeš si pak balík s jídlem vzít od něj.

Jedna z velkých radostí každého závodníka je, když se na Aljašce dostane do jedné ze škol, kde může přespat v tělocvičně Zmiňoval jsi oříšky. Co je ještě vhodné konzumovat v takových mrazech? Nejlepší jsou tučná a kalorická jídla. Ořechy, sušené maso, salám, jenže to už se ti po 14 dnech blbě polyká, takže třeba sušené maso jsem už pak nemohl pozřít a v podstatě jsem se omezil jenom na čokoládu a nějaké sladké, které jsem ze začátku moc nejedl. Při tom výdeji jsi musel asi hodně zhubnout? Shodil jsem nějakých 7 kg, jenže brzy po návratu jsem nabral dvojnásobek. Tělo si dělá zásoby, jako by mělo strach, že mu zase začneš ubližovat. Takže jako způsob hubnutí je to trochu kontraproduktivní (smích). Pohyboval ses v divočině, narazil jsi na nějaká nebezpečná zvířata? Je tam spousta vlků a losů, jeden na mě dokonce zaútočil. Losi jsou hodně teritoriální a obrovská zvířata, která nerada chodí hlubokým sněhem, takže se strašně rádi stahují na skútrové stopy projeté od lovců a je velká pravděpodobnost, že ho na cestě potkáš. Jak se před nimi můžeš bránit? Můžeš čekat, ale můžeš tam stát třeba celý den. Když jsem ho potkal, sundal jsem si lyže, obléknul péřovku a snažil se ho plašit. Šel

jsem proti němu a nahlas řval. Zpíval jsem a takhle to chvíli, asi čtvrt hodiny, fungovalo. Vždycky popošel nahoru do kopce, ale pak se v jeden okamžik naštval, otočil se a vyběhl proti mně. Naštěstí jsem neměl lyže na nohách, skočil do hlubočáku. Losi špatně vidí, a jak uviděl na trailu saně, tak se jich leknul a těsně před nimi zabrzdil. Nechtěl jsem to pokoušet, začal jsem se vracet z kopce dolů a potkal další dva závodníky. Taky se jim nechtělo zpět, ale když ho zkusili plašit, opakovalo se to samé. Potom z druhé strany přijeli lovci na skútru, takže los stál mezi námi asi hodinu, zatímco my byli schovaní v hlubočáku, a nakonec se odvážil proběhnout. Dva metry od nás. Neskutečná hromada masa. Týden po nás startuje závod psích spřežení, kde los zaútočil na jednoho mašera a zranil mu psa. Když jsi v ohrožení života, můžeš losa zastřelit, jenže v pravidlech je dané, že ho musíš správně vyvrhnout, a jak se dostaneš na signál, musíš to oznámit úřadům. Ty pak maso rozdělují místním obyvatelům. Když budoucí vítěz závodu losa střelil, tak ho špatně vyvrhl, a dokonce ho kvůli tomu chtěli diskvalifikovat. Nakonec dostal pokutu a časovou penalizaci. Ale představa, že bych tam měl vyvrhovat losa, tak to by se mi fakt nechtělo a ani bych nevěděl, jak na to, navíc se svým dvoucentimetrovým nožíkem.

Došlo i na tatranku poslední záchrany

Vesnice mají tak 250 obyvatel, ale žádné krámy jako u nás tam nejsou. Přijdeš k někomu do srubu, kde má na poličce vyrovnané nějaké konzervy a rozhodně neotevírá v pravidelnou dobu, takže když je zrovna ten člověk někde na lovu, máš smůlu.

sport Extrémní závod

Máš ženu a dvě děti, určitě se o tebe hodně báli? Pro ženu to bylo hodně psychicky náročný. Spravovala moje sociální sítě a přes satelitní Garmin jsem jí posílal textové zprávy, takže věděla, že tam jsou mizerný podmínky. Kluci z toho byli špatný, hlavně když jim děti ve škole říkali, že tam umřu. Spolužáci tvých kluků tušili, o jakou akci jde. Přechodem Aljašky jsi vypsal sbírku na Základní školu v Oknech, kam tvé děti dochází, a žáci ti hodně fandili... Přístup je tam trochu jiný než v ostatních školkách a školách. Začali Iditarodem žít, děti to stmelilo a mě to strašně motivovalo, abych dokončil. Děti ze 4. a vyšších tříd dokonce absolvovaly noční výsadek, zavázali jim oči, sebrali mobily a děti nedostaly ani žádnou mapu. Vysadili je jen s čelovkama 20 km daleko a ony se musely dostat nazpátek do školy. Prostě neuvěřitelný zážitek. Měli GPS treky, takže rodiče věděli, kde se vyskytují. Závod jedou krom psích spřežení a běžkařů také cyklisté na kolech s tlustými pneumatikami a jdou ho i pěší bez lyží. Překvapilo mě, že vítězný cyklista byl o 8 dní rychlejší než vítěz na běžkách, a dokonce i jeden pěší dorazil do cíle jen pár hodin za nejrychlejším běžkařem, tedy kousek před tebou. Jak je to možné?

Většinou byl sníh tak přemrzlý a lyže nejely, že když jsem si sundal běžky a šel bez nich, tak to bylo o něco rychlejší, ale jít trasu pěšky je podle mě strašně mentálně náročný, protože nemáš zadarmo ani jeden krok. Na běžkách se v určitých místech sklouzneš, nebo nějaký mírný kopce dolů se dají krásně sjet. Prudší výjezdy a sjezdy jsou ale špatný. Několikrát jsem se ve sjezdu vysekal, protože v bílé tmě nevidíš před sebe ani na dva metry a nevíš, kdy přijde nějaká zatáčka, takže jsem několikrát skončil v hlubočáku. Když vyloženě hodně nenasněží a nemusí bikeři tlačit, můžou potom jet a jejich rychlost je výrazně vyšší. Nemusí za sebou tahat sáně jako pěší nebo běžci, stačí jim brašny.

Zamrzlá řeka Yukon V první půlce trasy, kde byly velký kopce a dost kosa, jsem jel pomaleji. V druhé půlce bylo tepleji. Poslední den dokonce i pršelo, jenže zase se mi v některých místech dělaly na skinu bakule, jak byl sníh mokrý, a nezabíral ani sprej na mohér. Sníh se mi lepil dokonce na skejtovky, tak jsem mohl jet klasickou technikou i na nich.

Cyklisté jsou sice v celkovém čase rychlejší, ale v některých případech jsou v horší situaci než běžkaři

Takže jsi měl s sebou dvoje lyže? Přesně tak. Většinu závodu, zejména na přemrzlým prašanu, jsem jel na backcountry lyžích se skinem a s ocelovými hranami. Původně jsem přemýšlel, jestli nevzít normální běžky kvůli váze, ale nakonec jsem se rozhodl pro ty s ocelovými hranami a udělal jsem dobře. Na ledu se hodily, a hlavně všechny nerovnosti a pády ze sjezdů přežily.

Skejtovky jsem měl kratší závodní, aby se dalo jakž takž jet i v úzké skútrové stopě. Předloni totiž byly krásný podmínky na zamrzlý řece Yukonu, po kterém jedeš asi 200 km, a na klasičkách je to dost monotónní a pakárna. Na bruslení jsem se těšil, jenže jakmile něco očekáváš a plánuješ, je to úplně naopak. Yukon byl hodně zavátý a skejty jsem tam téměř nepoužil, bořilo se to a prostě to nemělo smysl. A využil jsi je nakonec? Pro mě byl jakýkoliv rychlejší pohyb na skejtovkách lákavý, takže když byl vhodný terén, vyměnil jsem je za klasičky, ale permanentně jsem musel vyhodnocovat podmínky. Do prudších kopců nebo sjezdů jsem musel pěšky, pak se to na chvíli narovnalo, tak jsem nasadil backcountry, jenže potom jsem dojel za zatáčku, uviděl další kopec nebo sjezd a musel znovu zouvat a jít pěšky. A tak se to opakovalo třeba i 10x během hodiny, což byla úplná pakárna. Samozřejmě to bylo ve finále daleko pomalejší, než kdybych jel na klasičkách pomalu a neřešil přezouvání, ale člověku to prostě nedá.

Vytoužený cíl v městečku Nome na západním pobřeží Aljašky

V minus 40 je těžké vylézt ze spacáku, když víš, že tě čeká dalších 18 h permanentního pohybu, takže jsem musel plánovat krátkodobě na ten den a vždycky to dotáhnout co nejdál, nebo tam, kam jsem si Už jsi absolvoval řadu výzev, jak vysoko hodnotíš určil. Dosáhnout cíle by tuto? Dalo mi to ten nejintenzivněj- bylo ideální, ale snažil ší zážitek. Z toho, co jsem kdy jsem se myšlenku na něj zažil, bych ho hodnotil asi nejvýš, protože tam byly fakt úplně vytěsnit. drsný podmínky a člověk se Můžeš zhruba říci, na kolik tvůj „výlet“ vyšel? Startovné vychází přes 40 tisíc a celá akce mě stála skoro 220 tisíc korun. V závodě psích spřežení se jede celkem o vysoké prize money, v našem závodě se jede o potřesení ruky. Když přijedeš v noci do cíle, tak tam na tebe ani nikdo nemusí čekat. Ale každý, kdo tam dorazí, dostane tričko finishera, že výzvu dokončil. Takže vlastně nejdražší triko, které mám (smích).

musel kolikrát hrabat, aby to zvládl. Být v divočině 25 dní jsem ještě nikdy nezažil a nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem viděl zamrzlé moře a vytoužený cíl.

Více si o Honzovi a extrémním závodu můžete přečíst zde:

janfrancke.com itialaska.com

sport aktuálně

text: Vladimír Rauš foto: SVAZ LYžařů ČR

Šéftrenér české běžecké reprezentace Jan Franc:

Naším dlouhodobým cílem je

zisk medaile

Nová sezóna v běžeckém lyžování se tradičně otevírá závody Světového poháru ve finské Ruce. Jejím vrcholem bude mistrovství světa v norském Trondheimu. V jaké formě vstupují do nové sezóny čeští lyžaři?

dpovědi na tuto a další otázky poskytl šéftrenér běžecké reprezentace České republiky Jan Franc.

Pane trenére, přípravné období před začátkem nové lyžařské sezóny je fakticky za námi. Jak jste s ním spokojen? Výsledky interních testů a měření ukazují pozitivní trend v porovnání s loňským a předloňským rokem. Většina reprezentantů dosáhla zlepšení, což svědčí o jejich tvrdé práci. Tento pokrok je povzbudivý a poskytuje silný základ pro budoucí úspěchy. Nicméně na výkonnost v zimě mají vliv i další faktory, na kterých je potřeba stále pracovat. V létě jste usilovně pilovali soupaž, ve které tým ještě nedávno zaostával. Je vidět zlepšení? Mnoho reprezentantů se v soupaži výrazně zlepšilo, což by se mělo projevit na jejich výkonu v zimě. Klíčové je přenést naučené dovednosti z tréninků do závodní praxe. Zároveň je třeba pracovat i na ostatních technikách. Nová sezóna ukáže, kam jsme se dostali. Na posledním Mistrovství světa v Planici byl Michal Novák čtvrtý, v závodě loňského Světového poháru dokonce bral stříbrnou medaili. Tyto úspěchy se podepsaly na rozpočtu Úseku běžeckých disciplín a A-týmu? Zmíněné výsledky měly výrazný dopad na finanční zabezpečení. Nejde však pouze

o Michala, ale o sportovní projev celého týmu. Během posledních pěti let jsme se neustále zlepšovali, a tak se úspěchy promítly do rozpočtu reprezentace. Díky tomu jsme mohli financovat společnou přípravu obou reprezentačních družstev A a B. Takže s finančním a technickým zabezpečením národního mužstva jste spokojen? Ano, jsme celkově spokojeni. Samozřejmě, jako u většiny týmů, se občas vyskytnou určité finanční výzvy. Ale snažíme se zajistit sportovcům co nejlepší podmínky pro rozvoj a úspěch. Abychom byli konkrétní... Na jaře se řeklo, že v nové sezóně na všech soustředěních A-týmu bude lékař. Stalo se? Po konzultaci s naším lékařským týmem jsme se rozhodli pro promyšlenější přístup. Na vybraných kempech lékař s námi byl osobně, ale většina zdravotních kontrol proběhla mimo kempy. V rámci potřebných vyšetření jsme měli sportovce plně pod dohledem. Díky našim lékařům poskytujeme reprezentantům vynikající péči, na kterou se mohou kdykoliv spolehnout. Každý zdravotní problém řešíme okamžitě s maximální opatrností.

Trenér Franc se svěřencem Tomášem Dufkem Jak si chválíte spolupráci s norským odborníkem Ragnarem Andersenem? Jeho hlavním přínosem je zdokonalování techniky, což by mělo vést k lepší ekonomice pohybu našich reprezentantů. Zaměřuje se totiž hlavně na technické detaily. Můžu říct, že Ragnar zapadl do týmu dobře a spolupráce s ním je velmi přínosná. Pojďme k jednotlivým reprezentantům. Loňská sezóna moc nevyšla Tereze Beranové. Co jste letos změnili v její přípravě, aby se to neopakovalo? Loňská sezóna byla pro Terezu Beranovou náročná, zejména kvůli zdravotním komplikacím způsobeným covidem. Toto onemocnění přišlo v nevhodnou dobu, během první etapy Světového poháru, a vyřadilo Terezu z tréninku i závodů na tři týdny. Tento výpadek měl významný dopad na její formu a výsledky v sezóně. Přestože byla situace obtížná, lyžařka dokázala dosáhnout několika slušných výsledků. Pro nadcházející sezónu jsme se zaměřili na pokračování v osvědčeném tréninkovém programu, který se v minulosti ukázal jako efektivní. Zvláštní pozornost věnujeme udržení dobrého zdravotního stavu, což je klíčové nejen pro Terezu, ale pro celý tým. Pracujeme na preventivních opatřeních, aby se riziko nemocí a zranění minimalizovalo. Mám dojem, že trochu bojujete s její neochotou jezdit distanční závody. Budeme ji letos vidět na těchto tratích častěji? Tereza má zájem jezdit distanční závody, i když by to mohlo na první pohled vypadat

jinak. Pokud bude excelovat ve sprintech, které jsou její hlavní disciplínou, a současně bude mít možnost startovat na distančních tratích, určitě ji tam uvidíte. Jde o to, že FIS pro tuto sezónu změnila pořadí závodů a začala umísťovat 10km závody na pátek. To znamená, že nejenom Beranová, ale i ostatní sprintové specialistky vždy budou muset pečlivě zvážit, zda do nich nastoupit. Tato rozhodnutí budeme dělat pro všechny sprintery až v průběhu závodního týdne, s přihlédnutím k aktuální situaci. Jak probíhá komunikace s Kateřinou Janatovou, která celé léto trénovala samostatně? Janatová se připravovala kompletně v Norsku, kde nyní žije. Trénuje individuálně s podporou týmu Aker Dæhlie. Komunikace mezi Kateřinou a naším svazem probíhá pravidelně. Vše bylo předem dohodnuto, aby příprava vyhovovala jak jejím, tak i našim požadavkům. Co se letos dá čekat od Barbory Havlíčkové? Bára se po delší pauze způsobené zdravotními komplikacemi stále vrací do plné formy. Každý rok dělá pokroky a postupně se zlepšuje, což je velmi povzbudivé. Očekáváme, že tento trend bude pokračovat i v letošní sezóně. Zaměřujeme se na to, aby její trénink byl co nejefektivnější. Před Bárou je stále hodně práce. Věřím ale, že s podporou týmu a její vlastní odhodlaností se bude i nadále zlepšovat.

sport aktuálně

Když vezmeme v potaz absenci Janatové, v současném týmu je Havlíčková jedinou distanční specialistkou. Kdo jí dělá sparing na tréninku? Sparingem pro Báru jsou ostatní členky týmu. Například Tereza Beranová, ale i ostatní holky. Když se podíváme na tréninkový proces, tak příprava distančních specialistů a sprinterů se v mnoha ohledech překrývá. I když každý typ závodníka potřebuje specifické dovednosti, základní prvky přípravy, jako je vytrvalost, rychlost a síla, jsou společné. To umožňuje efektivně sdílet tréninkový proces. A také zajišťuje, aby každý člen týmu získával potřebné zkušenosti. Juniorka Milerská v letní přípravě ukazovala časy, srovnatelné s členy A-mužstva. Má šanci v letošní sezóně debutovat ve Světovém poháru? Anna skutečně předvádí výborné výkony a její potenciál je zřejmý. Šance na její nominaci do Světového poháru existuje, avšak reálné je očekávat tuto možnost až v poslední části sezóny. Pokud bude tedy výkonnost Milerské odpovídat nominaci na SP. Přípravné období mužské části reprezentace výrazně ovlivnily operace slepého střeva u Michala Nováka a Jiřího Tuže. Co to pro ně znamená směrem k zimní sezóně? Operace slepého střeva vyžaduje několik týdnů rekonvalescence, během nichž se sportovec nemůže účastnit plného tréninkového procesu. Pro Michala Nováka a Jiřího Tuže to konkrétně znamená, že jejich vstup do nadcházející sezóny bude zpožděn. Plánovaná účast na Světovém poháru v Ruce je nyní nereálná, protože jejich aktuální prioritou je zotavení a plný návrat do tréninku. Vedení reprezentace bude pečlivě plánovat jejich návrat, aby se předešlo dalším komplikacím. To zahrnuje postupné zvyšování zátěže a zaměření na znovuzískání plné kondice. Nezdá se vám, že další zkušený člen mužské reprezentace, Luděk Šeller, v poslední době trochu stagnuje? S Luďkovymi výsledky v minulé sezóně jsme spokojeni nebyli. Po důkladné analýze jsme identifikovali klíčové faktory, které mohly k tomu přispět. Na těchto oblastech intenzivně pracujeme, abychom v budoucnu minimalizovali podobné překážky. Věříme, že Luděk v příští sezóně bude schopen dosáhnout výrazně lepších výsledků.

Šéftrenér Jan Franc na předsezónním soutředění v Livignu Co Adam Fellner? Adam naopak zaznamenal jednu z nejstabilnějších sezón ve své kariéře. Díky konzistentním výkonům obsazoval solidní pozice. Naším cílem ale je, aby mnohem častěji byl v nejlepší třicítce. Také aby dosahoval výrazných úspěchů v klíčových závodech. Například na mistrovství světa v Trondheimu se zaměří na skiatlon. Věříme, že tam může dosáhnout vynikajícího výsledku. Jak plánujete zapojovat do letošního Světového poháru mladé lyžaře – Jiřího Tuže a Matyáše Bauera? Chceme jim především zajistit co nejvíce závodů. Příprava těchto lyžařů je však pečlivě plánována také s ohledem na mistrovství světa do 23 let, které pro ně bude vrcholem sezóny. Bude velmi důležité vyvážit jejich účast na různých závodech. Chceme kluky optimálně připravit tak, aby dosáhli co nejlepších výsledků na MS U23. Letos je v národním družstvu mnohem více distančních jezdců. Budou na závodech Světového poháru obsazeny štafety? Ano, plánujeme aktivní účast na štafetových závodech Světového poháru. Zaměřujeme se na to, aby naši distanční jezdci získali co nejvíce zkušeností a mohli se zlepšovat v týmových disciplínách. Hlavní důraz ale

samozřejmě klademe na MS v norském Trondheimu. Zároveň musím uznat, že momentálně jsou pro nás štafety velmi náročný závod. Do světové špičky v těchto závodech bohužel nepatříme. Jaké cíle bude mít česká reprezentace na únorovém MS v Norsku? Naším dlouhodobým cílem je zisk medaile, a to bez ohledu na disciplínu. To je klíčová meta, která nás motivuje k neustálému zlepšování. Umístění v top 10 je také velmi významné, jelikož ukazuje na naši konkurenceschopnost na mezinárodní úrovni. Budeme pracovat na tom, aby těchto úspěchů bylo co nejvíce jak na MS v Norsku, tak i na olympijských hrách 2026 v Itálii.

Vladimír Rauš Ruský publicista, absolvent katedry bohemistiky Petrohradské univerzity. Sportovní novinařině se věnuje od roku 1995. Pracovně byl na pěti olympijských hrách, světovém i evropském fotbalovém šampionátu a dalších velkých mezinárodních akcích. Během své kariéry udělal rozhovory s řadou hvězd světového sportu, včetně Marie Šarapovové nebo Jaromíra Jágra. Po ruském vpádu na Ukrajinu emigroval, nyní žije ve Španělsku.

foto: Archiv autorky

sport historie

text: Květa Pecková

Návrat

do Sarajeva Před 40 lety, 8. února 1984 byl v Sarajevu zapálen olympijský oheň. Za pár let se ale rozhořel jiný, válečný, devastující a smrtonosný. Ačkoliv je dnes opět mír, každý kus země připomíná nedávné smutné události: lesy pomníků, na domech stopy po kulkách, pietní místa. Právě proto se obyvatelé Sarajeva snaží vracet k pozitivním kapitolám historie, právě proto si chtějí připomenout konání olympijských her, které mají ve své podstatě ideje míru, přátelství a vzájemného respektu.

ehdejší socialistická Jugoslávie byla relativně snadno přístupná i našim sportovním fanouškům, Československá televize vysílala přímé přenosy. V té době byla naše lyžařská reprezentace plná zvučných jmen a o medailích se mluvilo takřka s jistotou. Úspěchy se nakonec skutečně dostavily, ale ta nejcennější medaile nám unikla. Možná i proto, že náš amatérský servis, mediální tlak a také atmosféra, kterou nám připravilo vedení výpravy, neměla s pohodou, nutnou pro špičkový výkon, mnoho společného. Město Sarajevo uspořádalo v průběhu letošního února vzpomínkovou akci na 14. ZOH, v divadle proběhlo slavnostní zahájení a v místním muzeu vystavili olympijské fotky a artefakty, které se podařilo zachránit. Během února se také konaly závody v zimních sportech určené pro mládež ve věku 12–16 let a organizátoři požádali ambasády jednotlivých zemí, aby pozvaly své medailisty a dodaly tak jejich oslavám lesk. České velvyslanectví ve spolupráci s Českým olympijským výborem pozvalo členky stříbrné lyžařské štafety: kromě Dagmar Hromádkové (Švubové), která byla plně zapojena do orga-

Místo skokanských soutěží Malo Polje. Připomíná osud můstků u nás, od olympijských her se tu nezávodilo a areál chátrá. U betonového panelu s dobře patrným olympijským emblémem se za nedávné občanské války popravovalo nizace domácího mistrovství světa v biatlonu, si cestu do Sarajeva zopakovala trojice Blanka Paulů, Gabriela Soukalová (Svobodová) a Květa Pecková (Jeriová). Na rozdíl od roku 1984 let, kdy jsme do Sarajeva cestovaly dva dny autobusem, nás tentokrát pohodlně transportovalo letadlo. Po příletu se nás ujali zástupci naší ambasády a věnovali se nám po celou dobu pobytu. My jim na oplátku líčily naše zážitky z tehdejších her, které se nám postupně vybavovaly, jako když listujete knihou vzpomínek. Nejvíce nás zajímalo, jak dnes vypadá Velko Polje – místo běžeckých a biatlonových soutěží. Dříve to byla pouze louka s provizorními stavbami, dnes tu stojí stylový hotel, prostor je zpřístupněný po chodníčcích, přibyly dřevěné přístřešky. My jsme pracně lovily v paměti a hledaly místo, kde se nacházel lyžařský stadion, kudy vjížděly tratě do lesa, a dohadovaly se, kudy se vracely zpět. Postupně a velmi zřetelně se nám také vybavovaly pocity související s olympijskou atmosférou a našimi výsledky. Po prvním závodě na 10 km zavládlo v naší výpravě velké zklamání. Očekávala se medai-

le, na kterou měla nejspíše dosáhnout Blanka Paulů, jenže do Sarajeva odcestovala napůl nemocná a cesta autobusem jí nepřidala. Na závod šla takřka z postele. Nepřálo nám ani vylosování, ani počasí. Sníh byl vlhký a rozdílný na louce a v lese, servisní tým neexistoval, jen kusé zprávy o teplotě a vlhkosti. Lyže jsme si připravovaly samy, dle doporučení trenérů. Gaba vyrážela na trať s jedničkou a celý závod jela osamocena, přesto skončila 14., Blanka jen o stupínek lépe, ani 10. místo se tehdy nebralo pozitivně. Nejvíc zklamaná byla Anna Pasiárová, protože v té době vedla Světový pohár a 27. místo pro ni bylo hořkou pilulkou. Po závodě se s námi nikdo nebavil, vedení výpravy se ještě na stadionu nechalo slyšet, že se trenér bude muset zpovídat za tak mizerný výsledek. Naše televize tehdy nechala propadnout poplatek 600 dolarů za možnost odvysílání rozhovoru s některou z nás. Zavládla dusná atmosféra a trvala až do dalšího závodu. I když závod na 5 km přece jen přinesl bronzovou medaili, nevzpomínám na něj ráda. Byla jsem nervózní, rozklepaná, nejistá a nemohla se zkoncentrovat. Dřela jsem, jako

Po závodě se s námi nikdo nebavil, vedení výpravy se ještě na stadionu nechalo slyšet, že se trenér bude muset zpovídat za tak mizerný výsledek. už jely všechny společně, nějakou dobu to byla pohodová jízda a sprintovat se začalo necelé dva kilometry před cílem. Ani nevím, jak se mi povedlo udržet obě štafety za sebou. Maria-Lisa tak utrpěla na této olympiádě jedinou porážku a my se mohly radovat ze zasloužené stříbrné medaile. Vzpomínaly jsme, jak na nás naši fanoušci volali, abychom šly k nim, a oni nám mohli podat ruku. Naše štafeta byla v těch letech opravdu silná. Náš tým zrál skoro deset let, trénovalo se tvrdě a hodně přípravy bylo společné. V zimě 1983/84 jsme dvakrát vyhrály a porazily i Norky, v sezónách 1980–1984 jsme jen výjimečně nestály na stupních vítězů. Na poslední olympijský závod má nejvíc vzpomínek Blanka Paulů. Běh na 20 km byl tehdy nejdelší ženskou disciplínou a na ZOH se jel poprvé. Blanka sahala po medaili, ale nakonec jí o kousek utekla a skončila čtvrtá. Norové měli vždy skvělý servis a díky informacím z trati se Anne Jahren v závěru závodu dostala před Blanku. Tohle všechno jsme si připomněly při procházce rozlehlou plání Velko Polje, sporadicky ještě pokrytou sněhem. Jako by ani neuply-

nulo čtyřicet let, tak jasně jsme si některé zážitky a pocity vybavovaly. Pohled k hotelu Igman, kde jsme během olympijských her bydlely, nás rychle vrátil do reality. Jeho ruina vykukuje z lesa jako odstrašující memento, s rozpadajícím se zdivem, posprejovanými panely a bujícími náletovými dřevinami v jejich spárách. A jako tečka, či spíše vykřičník nad smutnou historií, je pietní místo se čtveřicí mramorových desek nesoucí stovky jmen. Ti všichni tu nalezli smrt. Dnes už boje občanské války utichly, Jugoslávie se rozpadla, ale mír, který dovoluje oprášit olympijské vzpomínky, je velmi křehký. V názvech institucí se nesmí objevit pojem „národní“, protože není jasné, kterému národu vlastně patří, a místo toho používají „zemský“ nebo „regionální“, stejně tak je zcela zapovězeno používat označení „jugoslávský“. Z návštěvy Sarajeva je patrné, že Bosna a Hercegovina, jako jedna z nástupnických zemí bývalé Jugoslávie, si olympijskou kapitolu svého hlavního města tak trochu přivlastnila. V kontextu s událostmi z nedávné historie nezbývá, než si přát, aby to nevyvolalo negativní vášně, ke kterým národy na Balkáně nikdy mnoho nepotřebovaly.

Pro Květu bronzový závod na 5 km klasicky

Finiš stříbrného štafetového závodu, kde Květa porazila finskou závodnici, která na hrách v Sarajevu nezažila porážky

Společná radost z druhého místa

foto: Archiv Svazu lyžařů ČR

bych jela se zataženou ruční brzdou. Budoucí vítězka startovala půl minuty přede mnou, ujížděla mi a mně o to víc zapadávala stopa. Projela jsem cílem a rozbrečela se. Nebyly to slzy štěstí ani zklamání, pro mě v tu chvíli jenom skončil stres. Večer jsem si jela do Sarajeva pro medaili a při té příležitosti mě a trenéra pozvalo vedení výpravy. Pamatuji se, že proti nám stálo devět funkcionářů ČSTV a tehdejší předseda soudruh Antonín Himl cosi hovořil. Tu řeč mohl pronést kdekoliv, třeba i na spartakiádě, zněla tak bezobsažně a neosobně. Na rozdíl od minulého zisku medaile, kdy nám dal na oslavu alespoň jedno pivo s trenérem dohromady, se tady neslavilo ničím a asi by nám to ani nechutnalo. Štafetový závod nás již zastihl v relativní pohodě. Největší problém byl, kdo jej bude rozbíhat. Měli jsme pět velmi kvalitních běžkyň, ale jedna musela z kola ven. Dagmar Švubová předvedla na pětce lepší výsledek než Anna Pasiárová na desítce, proto dostala důvěru ona. Držela se statečně, předávala s malým odstupem pátá. Blanka se celou dobu prala s finskou a ruskou štafetou, aby nakonec předávala těsně druhá. Gabě jsem kladla na srdce, aby raději přijela těsně za soupeřkami, než před nimi. Splnila to do puntíku. Vteřinu za finskou a deset vteřin za sovětskou běžkyní. Norky byly, bohužel, už o kus vpředu. Na posledním úseku jsem tak měla těsně před sebou čerstvou dvojnásobnou olympijskou vítězku Mariu-Lisu Hämäläinen a stejně tak úspěšnou Raisu Smetaninu. Po kilometru jsme

S/LAB SKATE BOA® BOA® FIT SYSTEM Navrženo pro nejnároč ně jší podmínky, BOA® Fit systém poskytuje mikro-nastavitelný precizní fit, vynikající držení paty a skvě lé obepnutí nohy, které zlepšuje kontrolu nad lyžemi.

SALOMON NORDIC PŘEDSTAVUJE NOVÉ BĚŽECKÉ KLASICKÉ A SKATEOVÉ BOTY S BOA® FIT SYSTÉMEM PRO SEZÓNU PODZIM/ZIMA 2024 Nové modely bot přicházejí do prodeje po zisku dvou křišťálových glóbů v sezóně 2023–24 ve Světovém poháru v běhu na lyžích a biatlonu. Annecy, Francie — Salomon, světový lídr v oblasti zimních sportů, představuje nové běžecké boty S/LAB a S/RACE se systémem BOA® Fit, které budou součástí kolekce podzim/zima 2024. Tyto boty již prokázaly svou kvalitu u atletů Salomon, kteří je používali během úspěšné sezóny 2023–24. V této sezóně poprvé v historii Salomon závodnice získaly dva křišťálové glóby, když Jessie Diggins (USA) vyhrála celkový Světový pohár v běhu na lyžích a Lisa Vittozzi (Itálie) zvítězila v biatlonu. Inovace s BOA® systémem pro dokonalý fit a výkon Nové boty S/LAB a S/RACE s BOA® Fit systémem poskytují mikro-nastavitelný fit, vynikající držení paty a perfektní obepnutí nohy pro lepší kontrolu lyže. Spolupráce s firmou BOA umožnila precizní implementaci tohoto systému, který zajišťuje maximální výkon. S/LAB SKATE BOA a S/LAB CLASSIC BOA Salomon S/LAB SKATE BOA je výkonnostní závodní bota pro skating, která nabízí dokonalý mikro-nastavitelný fit a vynikající kontrolu lyže. Carbon Loaded™ anatomická manžeta a lehká karbonová konstrukce zajišťují maximální přenos energie a přesnost. Bota je vybavena systémem Custom FIT™ RACE, který se přizpůsobí vaší noze během 10 minut, čímž poskytuje pocit „druhé kůže“.

S/LAB CLASSIC BOA je bota pro klasiku, která díky BOA® systému nabízí perfektní mikro-nastavení pro maximální výkon. Karbonová konstrukce a lehký přizpůsobitelný liner poskytují vyšší přenos energie a přesnost při každém odrazu. Nové lyže a boty pro mladé závodníky Salomon představuje také nové modely pro juniory, jako je S/LAB Skate Junior a S/LAB Classic Junior, které byly vyvinuty na základě zkušeností s profesionálními závodníky. Tyto lyže se systémem Shift Junior Binding umožňují perfektní přizpůsobení a výkon v různých sněhových podmínkách.

Boty pro všechny závodníky S/RACE Skiathlon BOA® boty kombinují flexibilitu pro klasiku a přenos energie pro skating. Systém BOA® zajišťuje precizní fit a vylepšený přenos síly mezi nohou a lyží. S/RACE Skate BOA® boty, s karbonovou konstrukcí, poskytují vynikající přesnost a maximální přenos síly pro nejlepší výkon.

O společnosti Salomon Salomon, značka založená ve francouzských Alpách, je lídrem v oblasti inovativní obuvi, oblečení a zimního sportovního vybavení. V Design Centru Annecy spolupracují designéři, inženýři a sportovci na vytváření produktů, které posouvají hranice outdoorových sportů a pomáhají lidem dosáhnout jejich plného potenciálu.

advertorial

Revoluční „skejty“ Fischer Aeroguide Bruslení nikdy nebylo tak snadné Fischer představuje nové běžky pro bruslení: Aeroguide. Jsou navržené tak, aby usnadnily a zpříjemnily zážitek z bruslení každému. Přináší stabilitu, lehkost a zábavu hned od prvního skluzu. Nový tvar pro maximální stabilitu a grip

eroguide Skate přichází s inovativním bočním vykrojením, které stabilizuje lyži při sluzu a zároveň zvyšuje přilnavost hran – díky tomu je každý odraz využit bezezbytku a s tolik potřebnou jistotou.

Dvojitá drážka pro lepší skluz

Další klíčovou inovací je přidání druhé skluzné drážky, která umožňuje snadněji najít rovnováhu při přešlapech z jedné nohy na druhou. Toto vylepšení umožňuje více se soustředit na odraz a méně na udržení rovnováhy, což je pro první bruslařské kroky velmi praktické. První pokusy o bruslení totiž určují další kariérní vývoj každého lyžaře – jestli investuje svůj potenciál nadále do bruslení, anebo se bude raději pro jistotu držet ve stopě.

Nejvyšší známka v historii konání testu Model Aeroguide 85 byl oceněn v odborném testu XC-Ski pro „své vlastnosti speciálně přizpůsobené začátečníkům, jako je krátká délka, velmi dobrá ovladatelnost, a přesto velmi dobré chování při lyžování“. Aeroguide 85 získal nejvyšší známky téměř ve všech hodnocených kritériích a vůbec nejlepší známku v historii konání testu.

Kratší lyže, stejná stabilita

Mnoho lyžařů volí kratší lyže pro lepší ovladatelnost, ale tradiční skate lyže v kratší délce často ztrácejí na tvrdosti a tím i na přilnavosti hran. Model Aeroguide je sám o sobě kratší, ale konkrétní délka se odvíjí od hmotnosti lyžaře. To umožňuje volit lyže, které budou o 5 až 10 cm kratší bez ztráty stability a výkonu.

Rocker na běžkách

Konce lyží Aeroguide se při zatížení středu lyže mírně nadzvedávají, což snižuje tření mezi lyží a sněhovým povrchem. Výsledkem je hladký skluz a plynulejší jízda – celkově lepší zážitek z bruslení. Lyže jsou stabilní na hraně, rychlé a bezpečné, a to i na tvrdém nebo zledovatělém povrchu. Díky kratší délce poskytují lepší manévrovatelnost a jednodušší učení techniky bruslení.

Fischer Aeroguide jsou ideální volbou lyžařů všech úrovní, kteří hledají snadnější ovládání a maximální požitek z bruslení na lyžích nebo chtějí bruslení teprve objevovat. Nová generace bruslařských lyží přinese novou jednoduchost a radost z každého pohybu.

Kolekce Dynamic Nabízí širokou škálu oblečení pro běžkaře, kteří hledají funkčnost, pohodlí a prémiové materiály. Kromě klasických nezateplených kalhot a bund zahrnuje i mírně zateplené verze s izolací Primaloft, které ochrání před chladem a větrem. Ať už se chystáš na dlouhý trénink, rodinný výlet, nebo jen krátký intenzivní trénink, kolekce Dynamic tě podrží v každé situaci.

www.swix.cz

advertorial

Technika, trénink a pohodlí První sníh je tady a na horách začnou brzy protahovat stopy. Okruhy se zaplní hobíky i poloprofesionály, přijde čas nastavit si budík na 4. hodinu ranní a předbíhat davy běžkařů mířící na zasněžené kopce. Pokud do toho chcete letos pořádně šlápnout a zlepšit se, stačí vám tři jednoduché věci. Správná technika, důkladný trénink a spolehlivé vybavení.

Rukavice ochrání vaše ruce před chladem, aniž by omezovaly cit v prstech, takže můžete bez problémů manipulovat s holemi a dalším vybavením.

rukavice 100: 499 Kč Tenká čelenka nebo čepice na běžkách nesmí chybět. Ochrání uši před chladem a větrem a zároveň zajišťuje dostatečnou prodyšnost při pohybu.

čelenka 500: 179 Kč

Technika je klíč k rychlosti i efektivitě

okonalá technika není jen výsadou profesionálů. Měla by být tím prvním, co řešíte, když si pořídíte běžky. Spoustě běžkařů-nováčků to nedochází, dobrá technika však ušetří energii a přinese opravdovou radost z pohybu. U klasiky i bruslení dbejte na správný odraz, držení těla a koordinaci pohybů paží i nohou. Pokud se nechcete jen tak plácat, nebo jste se třeba zasekli a najednou se nezlepšujete, popřemýšlejte o investování do tréninku pod vedením zkušeného instruktora, který pomůže odstranit špatné návyky a zefektivnit pohyby. Tip: Nezapomínejte na regeneraci a protahování. Ty jsou při jakémkoliv tréninku dost možná nejdůležitější.

Připravte tělo na sezónu

Chcete-li si běžkování opravdu užít, začněte s přípravou ještě před tím, než napadne první sníh. Zaměřte se na trénink vytrvalosti a posílení středu těla (core). Skvěle fungují kruhové tréninky, běh nebo plavání. Stejně jako u běžkování u nich totiž komplexně zapojujete celé svalové skupiny a trénujete vytrvalost. Jakmile začne sezóna, začleňte intervalové tréninky na lyžích, které zlepšují rychlost i kondici. Tip: Naplánujte si trénink tak, abyste postupně zvyšovali intenzitu. Dny s vyšší zátěží pravidelně střídejte s odpočinkem nebo lehčími kompenzačními aktivitami.

Vesta je na běžky ten nejlepší vynález. Vrstva navíc na hrudi vás ochrání před větrem, prodyšné části na zádech a bocích zajistí skvělou ventilaci a ruce se mohou hýbat bez jakéhokoliv omezení.

Spodní tričko a kalhoty jsou ideální první vrstvou. Přiléhavý střih a funkční materiál zajišťují výborný odvod potu, pomáhá dobré termoregulaci a udrží vás v suchu i během intenzivního výkonu.

vesta 500: 849 Kč

spodní tričko 900: 749 Kč

Pohodlné a funkční oblečení je základ. Aby byly dobré podmínky, musí být zima. Když je zima, je třeba se pořádně obléct, abyste se mohli hýbat a nezapotili se na prvních sto metrech, nesmíte se ale navléct moc. Klíčem k úspěchu je vrstvení. Díky tenkým vrstvám funkčního oblečení speciálně určeného na běžky zůstanete v teple a suchu a budete moci bez omezení hýbat rukama i nohama v plném rozsahu.

Tip: Nezapomeňte myslet na zdánlivě nepodstatné detaily, jako jsou ponožky, čepice nebo ochrana krku. Zimomřivým sportovcům také doporučujeme sbalit do bidonu jednu vrstvu navíc. Můžete ji vyměnit, pokud se zapotíte, nebo ji při přestávce přidat k tomu, co máte na sobě.

Pohodlí nade vše

www.decathlon.cz

změny cen vyhrazeny. Nabídka platí do vyprodání zásob

CUSTOM XC CLASSIC Stabilita, přesnost, komfort, dynamika

#KEEPON SKIING

S I DA S. CZ

www.sidas.cz

ULTRA TRA WARM W NORDIC SKI SOCKS S.E.T® 9 TENKÝ A FLEXIBILNÍ TOPNÝ PRVEK

SPORTOVNÍ STŘIH

AŽ 9 HODIN VYHŘÍVÁNÍ

tech SKITEST

text: Tom Řepík

To nejlepší z běžek 2025

Tímto výběrem pozoruhodných modelů běžeckých lyží volně navazujeme na materiálový přehled běžkařského vybavení z úvodního čísla letošního ročníku (SNOW 153 market) s vizitkami novinek jednotlivých značek.

ez zbytných proslovů se na zdejší omezený tiskový prostor snažím vtěsnat 16 modelů reprezentujících to nejlepší ze soudobé běžkařské produkce. Protože letošní zdejší sněhuprosté jaro mi znemožnilo testovat cokoli na vlastní nohy, vzal jsem zavděk testérskými výstupy kolegů z coloradského Winter Parku, na jejichž vybraných komentářích a hodnocení jsem postavil následující obsah. Více recenzí aktuálního vybavení budeme průběžně přidávat na web redakčního skitestu snow.cz/nordicskitest.

MADSHUS REDLINE SKATE F2

MADSHUS REDLINE SKATE F3

| 800 g (187) | 43/44/44

Jeden z topmodelů značky Madshus, jehož přepracovaný design je nyní o 15 % lehčí a o 10 % pevnější než předchozí model díky novému karbonovému materiálu a sklolaminátovému jádru. Stabilita lyží, zejména na pevném sněhu, byla také vylepšena díky nové konstrukci hran a delší drážce ve skluznici. A vysoká klenba v kombinaci s delšími tlakovými zónami dále optimalizuje výkon na tvrdém povrchu, tvrdí Madshus ve svém katalogu. I testující si všimli rozdílu: „Na Madshus nový pocit – mnohem nižší hmotnost, velmi rychlá odezva a dobrý přenos síly,“ uvedl jeden z dlouholetých testérů. „Lyže jede extrémně rovně,“ komentoval druhý. Další zhodnotil: „Krásně pružná lyže, hladký pocit při stoupání.“ Všestranná skluznice World Cup Pro umožňuje modelu F2 dobře fungovat i v měkkých podmínkách. Poznámka: testované lyže byly osazeny novým vázáním Rottefella SkateX, které jen umocnilo pocit stability a sílu. „Tuhé a citlivé pod nohama,“ pochvaloval si jeden z testérů.

Stejně jako model Redline Skate F2 byla i špičková bruslička F3 přepracována a má jádro obalené karbonem a skelnými vlákny a offsetovou hranu, která má zlepšit stabilitu a kontrolu. Díky středně vysokému prohnutí má však model F3 krátké kontaktní plochy se sněhem umístěné blízko těžiště, což zajišťuje optimální výkon v univerzálním až měkčím sněhu. Nejvýraznější prvek: drážka pouze na patě, jejímž cílem je pomoci lyžařům udržet techniku V2 dále do kopce, zejména v pomalejším sněhu, kde je obtížnější udržet hybnost. Testující lyže používali s novým vázáním SkateX. „Vybruslit s ní na vrchol šlo bez námahy, a to i v měkkých podmínkách, což přispělo k pozoruhodné efektivitě a rychlosti,“ uvedl jeden z testujících. Absence drážek některé testéry zarazila: „Trhavá lyže, která rychle mění směr,“ vyjádřil se jeden z nich.

Nejlepší pro: závodníky a laufaře, kteří chtějí jedny z nejlehčích lyží na trhu.

Nejlepší pro: závodníky, kteří chtějí snadno klouzající lyže do měkkého sněhu.

MADSHUS RACE PRO SKIN | 930 g (202) | 43/44/44 Tato lyže je o 10 % lehčí a pevnější než předchozí model Race Speed Skin a obsahuje jádro a hrany obalené karbonem a skelnými vlákny a také skluznici pro SP. Má progresivní profil frézování – na každém svém konci je mohérový skin vsazen o něco hlouběji do skluznice (pro lepší skluz) a blíže ke sněhu uprostřed (pro odraz), což imituje tradiční stoupací voskování. „Fantastická ovladatelnost a úžasná lehkost,“ uvedl jeden z lyžařů a zároveň označil lyže za relativně pomalé a skluznice za hlučné. Ale testérům, kterým se lyže líbily, se líbily jednoznačně: „Rychlé s výborným odrazem,“ vyřkl jeden; „Nejlepší ve své třídě,“ rozplýval se další. Nejlepší pro: závodníky nebo výkonnostní lyžaře, kteří chtějí spolehlivý odraz s dobrou rychlostí.

FISCHER TWIN SKIN SPEEDMAX 3D | 1 030 g (197) | 41/44/44 Už několik let skinový fenomén. Tato čistokrevně závodní lyže obsahuje lehké jádro s karbonovými vlákny a mazací bočnici. Testující se shodli na tom, že se jedná o lyži závodní kvality, která si zachovala konzistentní skluz, i když se později během dne změnily sněhové podmínky. „Nejrychlejší skinová lyže, jakou jsem kdy viděl,“ nadchlo jednoho testéra. „Jedna z lepších lyží na závodění,“ souhlasil další, který ji považoval za „příjemně stabilní při vysokých rychlostech“. Lyže získala vynikající hodnocení i za odraz skinového dvojpásku a testující si pochvalovali její ovladatelnost ve všech druzích oblouků a v různých sněhových podmínkách. „Dobrá všestranná lyže pro víkendového závodníka,“ shrnul jeden z testujících. Nejlepší pro: laufaře a další zapálené závodníky, kteří chtějí trénovat na univerzální klasičce.

FISCHER SPEEDMAX HELIUM SKATE 61K | 950 g (186) | 41/44/44 Expertní lyžaři, kteří hledají rychlé, superlehké a přitom stabilní lyže, právě našli. Stejně jako ostatní modely Helium Speedmax pro SP, i tyto lyže obsahují obousměrné jádro šetřící hmotnost, karbonové a sklolaminátové vlákno pod vrchním pláštěm a mazací bočnici. Mají konstrukci flexe 61K, jež zkracuje kontaktní zóny lyže, což podporuje rychlost díky většímu uvolnění tlaku na špičce a patce. Testéři si pochvalovali odraz a švih: „Tohle je můj typ lyží: hbité, lehké a rychlé, a přitom dostatečně stabilní,“ nadchlo jednoho z nich. „Vynikající energie a přenos váhy z jedné lyže na druhou,“ mínil druhý. „Drží na hraně a snadno se řídí,“ dodal další. Tento model si žádá expertní techniku: „Neodpouští chyby,“ poznamenal jeden testující. Jiný komentoval: „Lyže byla úžasná, pokud byl přenos váhy dokonalý.“ Pokud na ni máte techniku, je Helium 61K „jednou z nejlepších lyží v závodní kategorii“, uvedl testující závodník a trenér. Nejlepší pro: dynamické závodníky nárokující od svých lyží čistou, precizní práci.

ROSSIGNOL X-IUM SKATING PREMIUM+ SX

ROSSIGNOL X-IUM R-SKIN

| 1 040 g (188) | 40/44/43/43

| 1 100 g (198) | 40/44/44

Modernizovaný topmodel značky, jenž byl elitním závodníkům představen už minulou zimu, jsou stejné lyže, na kterých Gus Schumacher v únoru 2024 v Minneapolisu vyhrál svůj první závod SP. Nyní jsou k dispozici všem. Rossignol změnil rozložení tlaku a profil klenby pro efektivnější rozjetí do závodní rychlosti. „Tahle lyže skutečně zrychluje po každém bruslařském záběru,“ žasl jeden z testérů. Superlehké voštinové jádro Nomex a karbonové vrstvy po celé délce udržují lyži štíhlou, ale torzně tuhou. Testující si pochvalovali výjimečnou ovladatelnost, skvělou odezvu a výborný skluz při sjezdu. „Velmi hladký a hedvábný pocit,“ uvedl jeden, zatímco jiný vyzdvihl „vynikající stoupací schopnosti díky nízké hmotnosti a odrazu“. Někteří testéři si přáli, aby lyže byla živější. Ačkoli Rossignol prodává lyže do všech podmínek, několik jezdců se shodlo, že nejlépe fungují na studeném sněhu, krustě a ve stínu. Stejně jako všechny modely Premium+ jsou i tyto lyže vybaveny novým závodním strukturováním.

Podle rozsahu hodnocení by se skoro zdálo, že testéři měli na nohou odlišné lyže – buď se jim líbily, nebo je považovali za poněkud problematické. Jeden z nich si myslel, že lyže je „v rychlosti v ostřejších obloucích, ve stopě i mimo ni trochu křečovitá“, zatímco jiný ji označil za „pomalou a táhlou při skluzu“. „Velmi měkká špička vede ke špatné ovladatelnosti a nedostatku stability,“ poznamenal další testující – zatímco jiný soudil, že „lyže dobře drží stopu“. Většina testujících ji považovala za stabilní, citlivou a snadno ovladatelnou. „Rychlé, lehké, svižné,“ uvedl jeden. „Vynikající mimo trať v měkkém sněhu,“ nadchlo dalšího. A od dlouholetého mistrovského lyžaře a trenéra: „Nejlepší lyže dne. Nic se jí nevyrovná.“ Jako u všech ostatních, nejlepší je před koupí si ji osobně vyzkoušet.

Nejlepší pro: závodníky, kteří chtějí lyže do chladného počasí s pozoruhodně hladkým skluzem.

Nejlepší pro: špičkové rekreační lyžaře, kteří mají rádi vysoce výkonné vybavení.

ROSSIGNOL X-IUM SKATING PREMIUM+ S2 | 1 040 g (188) | 40/44/43 „Splňuje všechny požadavky – rychlá, průrazná, stabilní, dobře zatáčí,“ ohodnotil jeden z mnoha testérů, kterým se tato lyže líbila. Nově přepracovaný model má flexi a prohnutí určené do různých sněhových podmínek a stejně jako ostatní modely řady Premium+ má voštinové jádro Nomex a karbonový plát po celé délce. Někteří dávají této lyži přednost před novým topmodelem SX a považují ji za svižnější. Mnozí si pochvalovali stabilitu, zejména v rychlosti, díky dvojitým drážkám ve skluznici. „Stabilní pod nohama, s lehkostí, která umožnila dobré zotavení, a velmi dobře drží na hraně,“ zněla zpětná vazba jednoho z testujících. Ne všichni však byli zcela nadšeni: „Omezená stabilita a kontrola na hraně nevzbuzovaly mou důvěru,“ uvedl jeden z lyžařských veteránů. Jiný napsal: „Neodjížděly mi pod nohama, jak bych očekával.“ Nejlepší pro: závodníky a další experty, kteří chtějí lyži do všech podmínek.

tech SKITEST

ATOMIC REDSTER C8 SKINTEC | 1 250 g (197) |

ATOMIC REDSTER C9 SKINTEC

43/44/44 O model níže než C9, „svižný a stabilní“ C8, má nové vnitřnosti z lehčího pěnového jádra Densolite v symetrickém vzoru rybí kosti od špičky k patce. Struktura skluznic je o stupeň nižší než u verze C9 pro SP. Jeden z testérů dal této lyži přednost před C9, ačkoli většina z nich uvedla, že je pocitově těžší (váží jen o 130 g více). Lyže C8 vynikaly spolehlivou stoupací schopností svých skinů. „Neuvěřitelný odraz,“ uvedl jeden z testujících. „I s vázáním nastaveným nejdále dozadu mi nestřílely při stoupání po jižním svahu.“ Další nadšeně prohlásil: „Roviny a kopce byly rychlé a při sjezdech téměř žádné tření.“ Jiný se vyznal: „Kdybych byl závodníkem, byly by to skvělé lyže do mého arzenálu.“ Nejlepší pro: středně pokročilé běžkaře, kteří rádi jezdí dlouho a daleko.

| 1 120 g (197) | 43/44/44

Atomic přepracoval svůj nejvyšší model rovnějším bočním profilem pro lepší ovládání v plné rychlosti, novým patentovaným jádrem z vlnitého papíru vyztuženého pryskyřicí, které je vzorované do malých vln pro lepší odraz, a kratší a plošší špičkou pro lepší vyvážení a plynulost pohybu. Testéři hodnotili lyži vysoko za stabilitu, rychlost a ovladatelnost. „Super lehké a snadno generují a přenášejí výkon,“ poznamenal jeden. Další označil lyže za „citlivé a dobře vyvážené jak do kopce, tak ve sjezdech“. Třetí řekl: „Tato lyže chce jet rychle.“ Několik testujících si myslelo, že stabilita lyže jde na úkor její živosti. A pár z nich se setkalo se zachytáváním špiček. Ale celkově, jak uvedl jeden z testujících, se Redster S9 Carbon „řadí mezi špičkové závodní lyže“.

„Vynikající závodní lyže, zejména pro delší laufy s rychle se měnícími podmínkami,“ nadchl testéra inovovaný topmodel Atomicu. Stejně jako jeho bruslařský sourozenec Redster S9 i tato lyže těží z nového jádra z vlnitého papíru zpevněného pryskyřicí se vzorem vln, jež má zvýšit dynamiku při odrazu. „Odraz jako mistr a epesní skluz,“ poznamenal jeden z testérů. Mezitím karbonový laminát nad a pod jádrem napomáhá velkorysé stabilitě. Mnoho testérů si pochvalovalo, že lyže dobře drží stopu a hbitě reaguje. Jeden poznamenal: „V rychlosti na zledovatělé trati byla přilepená ke stopě – jako by zatáčela na kolejích.“ Všichni ocenili nízkou hmotnost lyže, díky které se s ní snadno manévruje jak ve stopě, tak ve vydřených technických pasážích. Lyže rovněž dobře stoupá, přičemž jeden z recenzentů uvedl, že „drží na sluncem prohřátém sněhu i při více nastaveních vázání“. Jediná výtka: „Špička byla měkčí, než mám raději,“ uvedl testér. Jiný však ocenil „dobrou švihovou hmotnost s lehkou špičkou“.

Nejlepší pro: závodníky a experty, kteří hledají rychlé a lehké lyže.

Nejlepší pro: laufaře a závodní trénink na vysoké úrovni.

ATOMIC REDSTER S9 CARBON | 980 g (183) | 42/43/43

SALOMON S/LAB E-SKIN | 1 000 g (201) | 44/44/44 Už druhý rok po sobě získávají tyto nejlehčí skinové lyže v historii nejvyšší testérské známky za špičkovou přilnavost a skluz, odezvu a ovladatelnost. Testující zkoušeli měkké, střední a tvrdé prohnutí. „Sotva jsem je cítil na nohou, byly tak lehké,“ nadchlo jednoho z nich. „Na skinové lyže jsou velmi rychlé a spolehlivě drží,“ uvedl další. Lyže mají skluznici G5% navrženou pro co nejrychlejší skluz. Tenká vrstva karbonu v zadní části dodává lyži pružnost a umožňuje rychlejší akceleraci. „Tyhle lyže miluju,“ napsal jeden z testérů. „Velmi citlivá, s vynikajícím skluzem ve všech rozmezích odrazu. A bez námahy přechází do stopy i z ní.“ Lyže obstojí dobře i v porovnání s ostatními skinovými modely – a nejen: „Stejně rychlé jako moje voskovatelné klasické lyže S/Lab,“ podivoval se jeden z testérů. Další přihodil: „Nejlepší lyže, na které jsem kdy jel.“ Nejlepší pro: pokročilé lyžaře, kteří chtějí závodit na skinech.

SALOMON S/LAB SKATE

KÄSTLE RX10 CLASSIC SKIN

| 970 g (192) | 44/43/44

| 1 090 g (201) | 41/44/44

Závodní topmodel značky má novou skluznici G5% navrženou pro vynikající skluz v různých podmínkách a strukturu pro SP. Testující lyžaři vyzdvihovali stabilitu, odezvu a hmotnost lyže při přenosu váhy, k čemuž přispívá nomexové jádro a karbonová vrstva od špičky k patce. Jeden z testérů uvedl: „Naprostá bomba: super stabilní ve V2 a skvěle drží na hraně při stoupání.“ Další dodal: „Rovnoměrný flex od špičky k patce a bezchybný odraz a skluz.“ Snad největší kompliment: „Jako středně pokročilý se díky nim cítím jako lepší lyžař,“ řekl šedesátiletý testující veterán.

Skinový topmodel Kästle nyní obdržel větší špičku navrženou tak, aby se snížilo boční driftování při běžeckém kroku a zlepšil se počáteční kontakt se sněhem pro lepší skluz. Testéři lyži chválili za stabilitu a nízkou hmotnost. „Jedna z nejstabilnějších klasických lyží, které jsem zkoušel,“ uvedl jeden z nich. Jiní komentovali energii lyže. „Živé a citlivé na podněty,“ zněla jedna z recenzí. „Zábava na hraní,“ uvedl další. Stejně jako všechny klasické lyže Kästle má i tento model karbonovou capovou konstrukci; jádro RX10 tvoří aramidová voština obklopená torzním boxem z paulovnie a olše. Zatímco většina testérů kvitovala RX10 jako dobře stoupající lyži, ne už tak co se týkalo skluzu – protože ji hodnotili jako chytlavější a pomalejší než srovnatelné skiny v testu.

Nejlepší pro: závodníky a pokročilé lyžaře, kteří hledají hravé lyže se znamenitou odezvou.

PELTONEN SKIN PRO | 1 330 g (195) | 44/44/44

Nejlepší pro: zkušené lyžaře, kteří si oblíbili nemazací skinové klasičky.

Model je součástí výkonnostní řady Peltonen pro nadšené rekreační lyžaře. Lyže jsou dostatečně měkké, aby odpouštěly, ale přitom neztrácely stabilitu. „Pevné pod nohama a vzbuzují důvěru,“ poznamenal jeden z testérů. Další, jenž je instruktorem, zdůraznil, že lyže pomůže těm, kteří dělají pokroky, zlepšit načasování a techniku. Lyže se však líbila i zkušenějším: „Z této lyže jsem dostal dvakrát tolik, co jsem do ní vložil,“ řekl jeden z nadšených lyžařů. „Ve stopě i mimo ni si udržovala rychlost a kontrolu.“ Jiný z testujících si pochvaloval, že lyže jsou rychlé a lehké a dobře stoupají, zatímco jiný označil lyže za „skvěle klouzající a snadno stlačitelné, s pevným odrazem“. Někteří testéři měli za to, že lyže Skin Pro převyšují svou modelovou hierarchii, a hodnotili je jako nejlepší mezi svými konkurenty. „Na lyže této třídy vynikající,“ komentoval jeden ze znalých testérů, zatímco jiný je označil za „skvělé lyže pro nadprůměrné lyžaře“.

KÄSTLE RX10 SKATE

Nejlepší pro: hobby běžkaře, kteří nepotřebují jet závodní tempo, ale ocení vysoký výkon.

Nejlepší pro: fyzicky disponované závodníky, kteří dokážou dát lyžím potřebný náboj.

| 964 g (187) | 41/44/44 O stupeň nižší model než RX10 pro SP mají téměř stejné prvky, jen jiné skluznice a strukturu. Obě lyže mají společné jádro z aramidové voštiny, které šetří hmotnost a je obklopeno torzním boxem z paulovnie; RX10 obsahuje i olši. Lyže má nyní větší špičku navrženou tak, aby zlepšila počáteční kontakt se sněhem pro rychlejší skluz a zabránila bočním pohybům v bruslařském záběru. Podle testérů byly lyže RX10 lehké a pozoruhodně stabilní, s dobrým vedením stopy ve skluzu. „Snadno se ovládají,“ řekl jeden z testérů, zatímco jiný poznamenal, že nízká hmotnost má za následek skvělou ovladatelnost. Několika testérům chybělo jediné: „Mohly by mít trochu více energie při odrazu.“

TECH ZÁVODNÍ MATERIÁL

FOTO: FACEBOOK

TEXT: TOM ŘEPÍK

ZÁZRAČNÉ BĚŽKY Všichni jsme zažili dny, kdy nám na klasických lyžích všechno funguje, jak má, odraz je snadný, skluz volný a my si na pár minut připadáme jako borci ze Světového poháru. Někteří z nás mají to štěstí, že vlastní lyže, které tyto pocity přinášejí trvale. Kouzelné lyže, které z nás dělají lepší lyžaře. Umět je najít a vybrat je těžší, než se zdá.

radiční metody měření a fittingu klasických běžek jsou důležitým výchozím bodem, ale ani zdaleka neřeší kvalitu kouzla, protože kouzlo není záležitostí fittingu. Je však důležité pochopit základy toho, co mohou prokázat flextesty a papírové testy: že

klasické běžky se řídí polohou lyžaře. Když je vaše váha vzadu v neutrální poloze na celém chodidle, je vosková kapsa otevřená, a když se nakloníte dopředu na prsty, vosková kapsa se uzavře. Takto musí fungovat klasické běžky, pokud mají být vyhovující.

Poněkud pokročilejší metody testování a hodnocení se zaměřují na tvar a výšku klenby a na sílu flexe. Tyto charakteristiky pomáhají určit potřebnou tloušťku a vrstvení vosku a míru zatížení nebo impulsu potřebného k nalezení odrazu na začátku pohybu. Obecně platí, že dobře zvolené a vhodně navoskované klasické běžky umožní najít odraz relativně snadno, i když některé mohou vyžadovat více rozvahy a přesnosti než jiné. Rozměry voskové komory pomáhají určit, které lyže jsou vhodné do jakých podmínek nebo pro jakou práci s voskem, ale stejně jako základní fittingové parametry nám nepomohou identifikovat kýžené zázračné lyže. Další fáze k pokročilému hodnocení lyží nás přivede ke zkoumání jejich skluzných ploch. Při posuzování klasických běžek je snadné zaměřit se pouze na mazací komoru, ale lyže musí také klouzat – a vlastnosti skluzných ploch u klasických běžek jsou stejně důležité jako u lyží bruslařských. Tradiční moudrost praví, že dlouhé rozložení tlaku ve skluzných plochách zajistí lepší výkon na studeném sněhu, zatímco krátké rozložení tlaku a určitý rozptyl špičky a patky zajistí uvolnění přísavnosti a vynikající rychlost na mokrém sněhu. Zdá se však, že zázračné lyže často porušují tyto konvence a mohou dobře fungovat v nejrůznějších podmínkách. Takže – popsali jsme si všechno od fittingu přes tvar a působení mazacích komor až po výkonnost skluzové zóny a při každé fázi jsem řekl, že tady pověstné kouzlo nenajdete. Co s tím? Myslím, že k tomu, abychom zkusili objevit zázračné lyže, je potřeba určit, jaké vlastnosti chceme při lyžování zažívat a jaké charakteristiky lyží tyto vlastnosti podporují.

Lyže musí být volné pod nohama

Nenapsal jsem rychlé, protože volný pocit na lyžích je něco jiného. Rozhodující je, že lyže se musí volně pohybovat, dokud se z ní neodrazíte. Odraz není něco, co by existovalo izolovaně. Přiznejme si, že stoupáme na kopce na zamrzlé vodě s využitím necelých 300 cm čtverečních mírně lepivé plochy,

a nemluvíme tu zrovna o teniskách na asfaltu. Přilnavost na klasických běžkách je něco, co existuje pomíjivě a máte ji z velké části díky tomu, že věříte, že ji máte. Vaše víra má co do činění s pocitem kontrastu. Volná běžecká lyže nabídne pocit bezpečného odrazu s mnohem menší přilnavostí než lyže, která táhne. Přemýšlejte o tom takto – představte si, že se snažíte lyžovat do kopce na běžkách s hřebíky (opravdovými). Naprosto jistě budete mít větší přilnavost než s navoskovanou klasickou lyží, ale myslíte si, že budete mít pocit, že máte dobrý odraz? (Kulhavé přirovnání, vím.) Volné běžecké lyže jsou závislé na omezení kontaktu mezi sněhem a lyží při pohybu. Toho lze dosáhnout pomocí vysoké klenby nebo pomocí jakéhosi „zbytkového odrazu“, které vzniká, když se odrážíme z lyže těsně před špičkou druhé nohy, takže se komora vůči sněhu neuzavírá naplocho jako u měkkých lyží. Tyto lyže jsou vždy rychlejší, ale mohou být obtížněji odrazitelné, v závislosti na tom, jak dobře je komora vyvážená. Naše hledaná zázračná lyže musí mít poměrně výrazný prohyb, ale s dobře vyváženou akčností, která zajistí odraz.

Tato vlastnost je podle mého názoru možná nejvíce přehlíženým a podceňovaným aspektem hodnocení lyží. Trenéři a sportovci se často soustředí na nalezení odrazu, ale málokdy dobře otestují jejich schopnost udržet odraz při zátěži. Udržení odrazu je především otázkou toho, jak lyže přenáší energii. Obvykle se začínáme

komoru. Pro dostupný odraz obecně chceme, aby se vosk pohyboval blízko sněhu, a to vyžaduje vyšší finální sílu v klenbě lyže.

dívat na hodnoty flexe lyže zhruba v polovině tělesné hmotnosti, ale v tom případě se musíme odrazit z lyže maximální silou, nebo nám podsmekne. Pokud jsou lyže příliš měkké, dochází ke kontaktu s podložkou na větší styčné ploše. Hledáme tedy lyže, ze kterých se z vysokého procenta odrazíme přímo v jejich komoře. Pak dosáhneme pohodlného odrazu.

pohyb? Dobrá klasická jízda na lyžích se vyznačuje dynamikou: uvedete stroj do pohybu, rozjedete ho a udržujete v pohybu. Když věci fungují dobře, je to skoro jako surfování; dostanete se na přední stranu vlny a jedete na ní. Chceme profil klenby, který nás plně přivede k odrazu a projde jím. Jakmile se tělem vydáme dopředu, lyže nás do pohybu přiměje.

by měla být v harmonii se vším S DOSTATEČNOU PŘESNOSTÍ Lyže Chceme tedy klasickou běžku volnou ve skluzu, s předvídatelným odrazem a s pociA IMPULSEM JE MOŽNÉ tem valivého momentu. Ano. Můžeme určit vlastnosti materiálu a profilu klenby, které DOSÁHNOUT ODRAZU s těmito charakteristikami spojujeme. Takže by to měla být hračka – teď už jen takové lyže TAK, ABYSTE SE Z LYŽE najít a ulovit si pro sebe! Problém je v tom, že požadujeme ten ODRAZILI I V PŘÍPADĚ nejlepší rovnovážný stav mezi mnoha konkurenčními vlastnostmi. Jistý odraz a volný EXTRÉMNĚ TUHÉ A PROskluz. Nízké prohnutí a dobrou nosnost koHNUTÉ KOMORY. PŘI SVÉM mory. Zbytkový profil tvaru klenby a vyvážeakčnost komor. Žádná z těchto vlastností TESTOVÁNÍ JSEM STÁL NA nou se vzájemně nevylučuje, ale jejich kombinaci najdeme jen zřídka. A pointa je, že potřebujeBEZPOČTU LYŽÍ, KTERÉ me, aby tyto lyže někdo vyrobil, abychom je Lyže musí mít pohodlný odraz hledat! NEMĚLY JISTÝ ODRAZ. TEN pakBylomohliby hezké, S dostatečnou přesností a impulsem je kdyby se obchodník mohl možné dosáhnout odrazu tak, abyste se z lyže podívat zákazníkovi přímo do očí a pokaždé MI UMOŽŇUJE, ŽE MŮŽU odrazili i v případě extrémně tuhé a prohnumu jeho zázračné lyže slíbit. I tak by však té komory. Při svém testování jsem stál na stále hodně záleželo na lyžaři a namazání lyží. LYŽOVAT TAK TROCHU bezpočtu lyží, které neměly jistý odraz. Ten Nakonec si myslím, že většina z nás udělá mi umožňuje, že můžu lyžovat tak trochu nenejlíp, když se zaměříme na lyže, které s námi NEDBALE – MŮŽU ZJEMNIT dbale – můžu zjemnit odraz nebo mocně rvát spolupracují na vytváření rychlosti – na nohu silou do kopce a táhnout ji. Vzácný den, budování plynulého pohybu odraz po odrazu ODRAZ NEBO MOCNĚ RVÁT kdy nejsme v některém okamžiku klasického – než když se snažíme jen zvýšit rychlost jízdy běhu na lyžích trochu rozpačití. a pocit počátečního odrazu na úkor uvolněNOHU SILOU DO KOPCE Je lákavé prostě říct, že potřebujete měkké ných a lehkých pohybů v průběhu celé naší lyže, abyste měli jistý odraz. Myslím si ale, klasiky. A TÁHNOUT JI. že důležitější je mít relativně nízkou mazací Ujasněme si také, že takovéto bájné lyže

Musíte být schopni dokončit odraz

Mluvili jsme o úvodní části odrazu neboli o nalezení odrazu. Je však třeba také umět odraz dokončit; bezpečně a s jistotou se přenést z odrazové nohy. Pokud odraz selže v posledních 25 % pohybu, připraví nás to o obrovské množství jistoty. Kroky se stanou přiškrcenými a nejistými a účinnost techniky je pryč.

Lyže by měly živit váš pohyb

Teď jsem možná trochu odbočil, pokud jde o popis vlastností lyží. Co to vůbec znamená, když se řekne, že by lyže měla živit lyžařův

nebudou všelékem, který závodníkovi zachrání zadek ve všech myslitelných podmínkách. Stále potřebuje klistrové lyže, lyže na tvrdý vosk a s vyšší úrovní se zvyšuje i stupeň požadované specializace. Na každé úrovni specializace je třeba i určité flexibility a tolerance materiálů. Výběr tří nebo čtyř párů „kouzelných“ lyží by byl pro pokrytí flotily světového poháru dostačující. A pokud byste se těchto vrcholových závodníků zeptali, které lyže ze svých desítek párů si skutečně vybírají do závodů, pravděpodobně byste uslyšeli, že se to omezuje právě na tyto troje čtvery lyže.

tech servis lyží

Tekuté vosky jsou v posledních letech velmi populární, a to díky snadné, rychlé a čisté aplikaci

text: Martin Blaschke

Co víme

o bezfluorových voscích po první sezóně?

V posledních letech se těší oblibě tekuté vosky, které se s nástupem bezfluorových vosků dostaly ještě více do popředí oproti voskům v pevné formě (prášky, parafíny, bloky). Výhodou tekutých přípravků je totiž jejich relativně jednoduchá, rychlá a čistá aplikace, což ocení zejména běžná lyžařská populace.

případě tekutých vosků můžeme navíc využít mnoha způsobů aplikace a vrstvení. V zásadě ale stále platí, že v jednoduchosti je krása. To znamená, že pro běžné použití, například při přípravě lyží na trénink či víkendovou projížďku, stačí obyčejný nylonový kartáč, jímž dosáhnete takového výsledku, který bude dostačující, abyste si volnočasové lyžování užili a zároveň neztráceli s přípravou lyží příliš času.

Tekuté vosky

Pokud se rozhodnete, že tekuté vosky jsou pro vás ty vyhovující, přesto doporučuji jednou za čas lyže naparafínovat tuhým parafínem, aby se skluznice oživila. Lyže, potažmo skluznice, nám poté déle vydrží. Tuhý parafín, který zažehlíme, se totiž dostane hlouběji do skluznice. Tekuté vosky, nadneseně řečeno, leží spíše na povrchu skluznice a nedostanou se tak hluboko. Pokud lyži nebudete parafínovat tuhými vosky, za nějakou dobu se stane, že skluznice začne šednout, a tím pádem se nanesený tekutý vosk bude na sněhu rychleji „vyjíždět“ ze skluznice.

Ochranné pomůcky?

Stále platí, že při aplikaci skluzných vosků je vhodné používat ochranné pomůcky, jakými jsou rukavice a ochrana dýchacích cest (roušky, masky). Vosky sice neobsahují fluor, což bohužel neznamená, že nejsou škodlivé pro náš organismus. Do okolního prostředí se dostávají výpary a prachové částečky, které v dlouhodobém horizontu rozhodně není vhodné vdechovat a vstřebávat do svého těla. A to především u lidí náchylných na respirační onemocnění nebo trpící chronickými respiračními onemocněními.

Zkušenosti ze Světového poháru

Jak bylo zmíněno v předchozím textu, skluzové vosky můžete pořídit v několika formách – tekuté, tzv. liquidy, prášky, parafíny a bloky. Oproti dřívějšku jsou hojně využívány vosky v tekuté formě. Můžeme rozdělit jejich využití dle podmínek, v nichž jsou, řekněme, nejuniverzálnější na všechny typy podmínek, ale s vhodnějším použitím v chladnějších teplotách. Naopak prášky jsou aplikovány především v podmínkách teplejších.

Parafíny se využívají hlavně pro nanesení podkladových vrstev na lyži. V chladných podmínkách, kdy je sníh agresivní, vyžaduje ve většině případů tekutý vosk „nějaký nosič, který ho podrží na skluznici“. Své využití nachází i při vyšších teplotách, kdy jsou parafíny většinou aditivovány látkami, které odpuzují nečistoty hojně se vyskytující právě v teplých podmínkách. Vosky ve formě bloků umožňují pokrýt široké spektrum podmínek, ale na skluznici vydrží mnohem kratší dobu a kvůli tomu se rychle zhoršují skluzové vlastnosti. U parafínů, prášků a bloků je aplikace a práce s nimi v podstatě stále stejná, jako tomu bylo dříve. V případě parafínů a prášků postupujete v následujících krocích: nanesete vosk, seškrábete a vykartáčujete lyži. Nehledejte žádnou velkou alchymii, co se týká odlišných způsobů aplikace. Servisní práce však začíná být zajímavá v případě tekutých vosků, u nichž jsme schopni nejvíce ovlivnit vlastnosti lyže a její výsledný výkon. V jejich případě si můžeme hrát s počtem vrstev, které na lyži aplikujeme, jak a čím vosky zapracováváme do lyže a čím je poté kartáčujeme a leštíme. K tomuto jsou hojně využívány různé typy flísů, feltů, korků a kartáčů. Každý vosk reaguje jinak při odlišných způsobech aplikace. Při použití jednoho typu vosku jsme schopni docílit značných rozdílů ve výkonu daného

foto: Vauhti

vosku. Ve zkratce to znamená, že musíme najít nejvhodnější způsob aplikace pro daný vosk a konkrétní podmínku. Není pravidlem, že jeden vosk má stále stejný způsob aplikace, ale může se měnit v kontextu dané podmínky či délky závodu. Jeden může být vhodnější pro sprint a krátké závody, naopak jiný na delší závody. U sprintů a krátkých závodů chceme, aby byl vosk co nejrychlejší, ale nevadí, když rychleji ztrácí svoji výkonnost. Naopak u delších závodů nemusí být na začátku nutně nejrychlejší, ale klademe větší důraz, aby byl z hlediska vlastností a skluznosti více konzistentní po celou dobu závodu. Obrazně řečeno, pomaleji se zpomaluje. Závodník tedy nemusí mít oproti ostatním výhodu z počátku závodu, ale získá ji v rozhodujících momentech, kdy se „láme chleba“, a může využít situace, kdy se lyže ostatních zpomalují.

Ohlasy z dálkových běhů na lyžích

V dálkových bězích, ať už se jedná o laufy nebo závody Světového poháru na 50 km, hledáme takové typy vosků a aplikací, které vydrží co nejdéle podávat stabilní výkon. Nevýhodu bezfluorových vosků oproti dřívějším

foto: Barbora Reichová/Svaz lyžařů ČR

V posledních letech jsou velmi populární tekuté vosky. Pokud však chcete udržet skluznici lyže v co nejlepší kvalitě, bez základního parafínování lyží se neobejdete voskům fluorovým shledáváme v jejich výdrži a rychlosti. To znamená, že lyže s bezfluorovým voskem se zpomalí dříve než v případě předchozí fluorové varianty, což platí zejména za teplých podmínek. Aby se tento efekt co nejvíce potlačil, servisní týmy se mnohem více zaměřují na testování ručních struktur, které mohou výkonnost lyže zásadně ovlivnit právě při distančních závodech.

Martin Blaschke Působí jako šéfservisman české reprezentace v běhu na lyžích. Má na starosti Program výzkumu a vývoje ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.

55TH ENGADIN SKIMARATHON Sunday, 9 march 2025

24TH ENGADIN WOMEN‘S RACE 2 march (17 km)

7 TH ENGADIN NIGHT RACE 6 march (17 km)

16TH ENGADIN HALF MARATHON 9 march (21 km)

ADVERTORIAL

Proč nosit kompresní oblečení ROYAL BAY Relax

Každý lyžař ví, že lyžování představuje pro nohy pořádný zápřah. Únava svalů po výkonu ve stopě umí omezit lyžařskou radost v následujících dnech. Naštěstí ale už i na to máme řešení – kompresní návleky či podkolenky. Představíme vám jejich přínosy i vhodné typy.

Kompresní podkolenky s odstupňovanou kompresí, která podporuje krevní oběh a fixuje lýtkový sval i Achillovu šlachu. Díky vysokému podílu bavlny se hodí pro dlouhodobé nošení jak ve stopě, tak po skončení lyžování. Odstupňovaná komprese je totiž vhodná i pro zlepšení regenerace, což je hlavní benefit této řady. Podkolenky se navíc hodí i při dlouhém cestování, sezení nebo dlouhodobém stání na jednom místě.

ROYAL BAY Merino Ideální kompresní podkolenky na zimní sporty kombinující kvalitní odstupňovanou kompresi se skvělými vlastnostmi speciální vlny merino. Ta v zimě zahřeje, a udrží tak vaše nohy v optimální teplotě bez ohledu na okolní podmínky. Se všemi benefity špičkové komprese – podporou výkonnosti i regenerace. Navíc je merino přirozeně antibakteriální a samočistící, takže pomáhá udržet podkolenky bez zápachu.

právné kompresní návleky (lýtkové, stehenní, pažní) nebo kompresní podkolenky nabízejí plynulou a vhodně ušitou kompresi, promyšlenou v rozložení tlaků a s propracovaným zakončením – tak aby tyto doplňky na těle dobře držely a neškrtily. Jen díky tomu dojde k vhodnému stlačení, a tedy zmenšení objemu stažené partie, díky čemuž: Je podpořen rychlejší oběh krve a do svalových partií tak proudí více krve obohacené o kyslík, energii a živiny; současně krevní oběh odvede ze svalů více odpadních látek a metabolitů, čímž je oddalována svalová únava. Zpevněním dojde ke vhodné stabilizaci svalů, čímž předcházíme zvýšeným rizikům poškození svalů. Kompresí umožníte rychlejší návrat ke sportování po drobných svalových poraněních. Stažením chráníte sval před vznikem drobným mikrotraumat z intenzivního zatížení.

Kompresní návleky a podkolenky tak pomáhají se zvýšením výkonnosti a zlepšují i zdraví pohybového aparátu. Komprese má ale pozitivní efekt i před a po sportu nebo při dlouhém cestování či sezení. Předpokladem naplnění všech uvedených benefitů komprese je, že sáhnete po kvalitním kompresním doplňku a správné velikosti. Zapomeňte na produkty, které nesou slovo kompresní jen v názvu. Ani elastické nebo funkční nerovná se kompresní. Sáhněte raději po kompresi od výrobců, kteří mají odborné zázemí i zkušenosti s kompresí a nabízí produkt přesně na míru vašim potřebám. Třeba u české značky ROYAL BAY si vyberete podle typu komprese (odstupňovaná, cílená, zdravotní) i velikosti daného svalu. Máte tak veškeré informace potřebné k výběru kompresní podkolenky nebo návleku přesně podle vašich sportovních a fyziologických potřeb.

ROYAL BAY Therapy Kompresní podkolenky s normovanou zdravotní kompresí pro lyžaře, kteří již mají problémy s křečovými žílami a pro které tak běžná komprese (cílená, odstupňovaná) není vhodná. Umožňují tak sportovat lépe všem, kteří chtějí zlepšit svou výkonnost, oddálit únavu a dopřát lýtkovým svalům kvalitnější regeneraci. Rozložení tlaků přesně odpovídá zdravotní normě a podkolenky Therapy jsou tak výjimečným produktem na trhu sportovní komprese. Dostupné jsou i v silnější variantě Premium se zatepelným chodidlem.

www.RoyalBay.cz

SPORTOVNÍ VÝŽIVA ENERVIT

I doplňování správné výživy během lyžování je pro výkon ve stopě důležité a s kompresí se dobře doplňuje. Kompresní návleky nebo podkolenky se totiž postarají o efektivnější distribuci energie a dalších látek ke svalovým buňkám díky podpoře krevního oběhu. Kombinace doplňků ROYAL BAY a ENERVIT je tak pro lyžaře ideální.

LUCIE CHARVÁTOVÁ

RX10

WC SKATE

RX10 SKATE

XP20

SKATE

test

Garmin Vívoactive 5

Jen chytré hodinky, nebo parťák na sport?

Můžou být jednoduché fitness hodinky dobrým kámošem skutečného sportovce? Otestovali jsme Garmin Vívoactive 5 – vstupní model do ekosystému Garmin kombinující chytré hodinky a sportovní funkce. Jak obstály pohledem milovníka vrcholných modelů bez kompromisů?

odinkám z řady Vívoactive nikdy nešla upřít velmi jednoduchá a účelná elegance. Aktuální verze zaujme čistým zaobleným designem s hliníkovou lunetou, ladící s barvou pouzdra – kombinace jsou všeho všudy čtyři: slate black, cream gold, metallic orchid a metallic navy. Eleganci podtrhuje použité sklíčko gorila glass zakrývající 1,2“ AMOLED display. Ani jednu z verzí se tak nemusíte stydět nosit na ruce každodenně. Vívoactivy se vždy chlubily chytrými funkcemi, jakými jsou přehrávání hudby, oznámení nebo instalace aplikací, časem

přibyly platby. Jenže s těmi sportovními to u nich bylo vždy trošku složitější. Nabídka sportů byla značně omezená a možnost si přizpůsobit ty existující také. Stav se s každou generací lepšil a lepšil. U páté generace už téměř nenajdeme sport, který by nedokázaly změřit. Navíc pokud není v základní nabídce, můžeme si ho většinou doinstalovat z Connect IQ – obchodu s aplikacemi pro chytré hodinky značky Garmin. Případně si lze vytvořit vlastní profil, a to i přímo v hodinkách, nebo z propojeného mobilu. Nezabere to více než pět minut.

Ohledně běžeckého lyžování potěší již z výroby nainstalovaná podpora měření klasického stylu, a z Connect IQ si pak lze nainstalovat aplikaci měřící i skate. Mrzet tak může snad jen chybějící barometr pomáhající s přesností určení nadmořské výšky. Jak je to se samotným používáním? Hodinky se ovládají kombinací gest, doteků a dvou tlačítek. Ta je tak intuitivní, že jakmile si hodinky poprvé nasadíte, dokážete ovládat každou jejich funkci bez většího studia. Navíc vše běží naprosto hladce. I když máte kvůli šetření baterky vypnutý displej, tak jakmile hodinky natočíte k očím, údaje se rozsvítí. Kdo nemá stejně jako já rád, že hodinky neukazují čas i v okamžiku, kdy se na ně nedíváte, není problém aktivovat režim „vždy zapnuto“ a pak se v okamžiku, kdy to není třeba, jen omezí množství zobrazovaných informací a sníží jas. O měření samotných sportovních aktivit již byla řeč. Že jde hodinkami bezkontaktně platit nebo použít je jako hudební přehrávač, je samozřejmé, stejně jako v případě analýzy spánku, stresu a celkové zdravotní kondice. Co je ale nové? Podpora Garmin messengeru, konečně tak mohou i majitelé iPhonů posílat zprávy, tedy alespoň ty předdefinované přímo ze svého zápěstí, komukoliv, kdo je zaregistrovaný v aplikaci messenger, ať už ve svých hodinkách, satelitním komunikátoru nebo v telefonu. I zde jsou na tom lépe majitelé Androidů, kterým přicházejí v notifikacích i náhledy

U této generace už sotva najdeme sport, který by nedokázaly změřit. Michal Hrabec, autor recenze obrázků, a ty vypadají na AMOLED displeji opravdu hodně hezky. I když se to může zdát jako zbytečná drobnost, na horách jsem se několikrát setkal se situací, kdy jsem nemohl ovládat mobil, potřeboval jsem dát o sobě vědět a poslání zprávy z hodinek by mi hodně pomohlo. Kdo to ale s touto funkcí myslí vážně, ať rozhodně sáhne po vyšším modelu. Při testování jsem nenarazil v podstatě na žádnou funkci, která by hodinkám vyloženě chyběla. Ano, najdete určitá omezení, a není se co divit, hodinky s cenovkou těsně nad 7 000 Kč nemohou konkurovat top modelům. Pokud je ale postavíme proti celému segmentu chytrých hodinek, tak se rozhodně neztratí se svými sportovními funkcemi a výdrží baterie budou vyčnívat. Doporučit se dají každému, kdo nepotřebuje dávat okázale najevo svůj status drsňáka vrcholnou řadou Fénix a ani na první dobrou hlásat do světa: „Já jsem atlet“ s řadou Forerunner.

Výhody s kvělý poměr cena-výkon silně univerzální – pokryjí bezmála všechny potřeby sportovce

neVýhody c hybí barometr a oproti řadě Fénix některé pokročilé funkce

ZDARMA

Testování prakticky všech značek běžeckých lyží KÄSTLE, MADSHUS, ROSSIGNOL, FISCHER, ATOMIC, SALOMON a SPORTEN. Dále bude možné vyzkoušet hole LEKI, ROSSIGNOL, SWIX, ONE WAY a další.

SOBOTA 11. 1. 2025 / 9–17 H BEDŘICHOV - STADION Boty vlastní kompatibilní s NNN/Prolink vázáním. Registrace k testování ve dvou slotech (9–13 h a 13–17 h) na www.nordic.wintertest.cz. Bez registrace není možné garantovat možnost testování. Tzn. registrovaní mají jistotu testování a pro příchozí zde bude možnost testovat pouze při volné kapacitě.

S REGISTRACÍ NEVÁHEJTE ANI MINUTU!

univerzita ELEMENTARITY foto: Fischer Sports GMBH

Trénink

text: Tom Řepík

pro dlouhodobý úspěch Moderní sportovní věda o nabývání dovedností může trenérům a sportovcům pomoci vydolovat z tréninku víc. V časopise Journal of Sports Sciences se autoři Williams a Hodgesová zabývají složitostí výzkumu získávání dovedností a zmiňují pět klíčových zásad. Rovnováha mezi výkonem a učením

de je jeden z modelů koučování: poskytněte hodně podrobných instrukcí s velkým množstvím zpětné vazby a zaměřte se na rozvoj konkrétních dovedností, jednu po druhé, pomocí opakovaných cvičení. Tím se maximalizuje krátkodobý výkon, sportovci budou v tréninku vypadat dobře. Pokud však chcete zdůraznit dlouhodobé učení, měli byste postupovat opačně: poskytovat nižší úroveň výuky a zpětné vazby a nepředvídatelně kombinovat různé dovednosti. Sportovci si dovednosti neosvojí tak rychle, ale lépe si je zapamatují a budou na nich stavět.

V souvislosti s vytrvalostním tréninkem existuje podobný kompromis mezi krátkodobým výkonem a dlouhodobým nárůstem kondice. Trénující vrcholoví sportovci často subjektivně poznají zlepšení kondice ne nutně tím, že se tréninky zrychlí, ale že se začnou zdát snazší. Pokušení závodit v trénincích bývá známkou toho, že dáváte přednost okamžitému výkonu. Stejně tak kontrola hodinek každou minutu vám může pomoci trénink zvládnout, ale tato častá zpětná vazba může bránit tomu, abyste se postupně naučili vnímat správné tempo.

Přednost kvality před kvantitou

Cílený trénink je pojem, který vytvořil psycholog Anders Ericsson a který označuje trénink systematický a usilovný, zaměřený na slabé stránky a s vhodnou zpětnou vazbou. Ericssonův klíčový bod spočíval v tom, že pouhé hromadění tréninkových hodin nezaručuje, že se budete stále zlepšovat. Na kvalitě tréninku záleží stejně jako na jeho kvantitě. Zjištění charakteristik kvalitního tréninku se však ukazuje být složitější než původní Ericssonova definice a zůstává oblastí aktivního výzkumu. Mezi klíčové pojmy patří: rozdíl mezi záměrem a realizací. Těžší nebo rychlejší neznamená vždy lepší. Jaké byly vaše cíle pro trénink a jak blízko jste se jim přiblížili? Také u motorických dovedností platí, že nejproduktivnější tréninky nebývají ani extra těžké, ani moc snadné. Možná zde fungují některé univerzální principy učení: Williams a Hodgesová dokonce citují studii z literatury o počítačových vědách a strojovém učení, podle níž je optimální míra chybovosti přibližně 15 %, aby se maximalizoval přínos tréninku.

Simulujte specifičnosti

Mnoho svědomitě trénujících sportovců se nevědomky ocitá v pasti, když na první pohled dobře zvládají cvičení a úkoly zadané v tréninku, jen aby zjistili, že vlastní soutěž je zcela jiná. I když vaše tréninky povrchně napodobují soutěž, úzkost daného okamžiku a nepředvídatelně zvyšovaná intenzita v průběhu vlastního závodu mění způsob, jakým zpracováváte informace a provádíte pohyby. To neznamená, že by každý trénink měl být simulací závodu. Ale nalezení způsobů, jak simulovat výzvy, kterým budete čelit, může zlepšit to, jak dobře se váš trénink přenese do soutěže. Williams a Hodgesová doporučují procvičovat dovednosti „vysoce variabilními a dynamickými způsoby“, spíše než opakovanými a předvídatelnými cvičeními. Praktický příklad: atletický trenér občas nečekaně přeruší intervalový trénink a nechá běžce deset minut sedět na lavičce, když už byli rozcvičení a chystali se na start. Pak se po zdržení pustí rovnou do tréninku. Tím je připravuje na zdržení a přerušení, s nimiž se na závodech nevyhnutelně setkají.

mandovat. Z hlediska získávání dovedností to dává smysl. Vědecká literatura naznačuje, že silně preskriptivní, praktické koučování snižuje pravděpodobnost, že si sportovci uchovají to, co se učí. Cílem, jak navrhují Williams a Hodgesová, by měla být podpora vnitřní motivace a vlastního objevování a poskytnutí minimálního množství instrukcí a zpětné vazby nezbytné pro stimulaci pozitivních změn. Když na střední škole začala jedna z mých spolužaček vážně trénovat, absolvovala se svým atletickým trenérem a jeho tréninkovou skupinou jeden, nejvýš dva intervalové tréninky týdně. Protože byla dojíždějící, po zbytek týdne jí trenér dával obecné pokyny – měla běhat většinu dní, udržovat poměrně klidné tempo, nediktoval jí však žádné podrobnosti. Postupem doby trénovala s jinými trenéry, kteří jí určovali týdenní kilometrové cíle, ba dokonce diktovali přesné tempo a vzdálenost každého běhu. Podle jejích slov vždycky cítila, že tato její raná samostatnost jí pomohla v rozvoji samostatně uvažující sportovkyně a je jedním z důvodů, proč ráda běhá dodnes.

Podporujte samostatnost

Respektujte individuální jinakost

foto: Haakonsport

Éra trenéra jako diktátora ještě zcela neskončila, ale všude existují známky toho, že sportovci už nejsou tak ochotní nechat se ko-

Všechny výše uvedené návrhy vycházejí z průměrné skupinové odezvy na intervence ve výzkumných studiích. Většina sportovců

Ericssonův klíčový bod spočíval v tom, že pouhé hromadění tréninkových hodin nezaručuje, že se budete stále zlepšovat. Na kvalitě tréninku záleží stejně jako na jeho kvantitě. si osvojuje dovednosti efektivněji při nízké úrovni instrukcí, vysoké variabilitě tréninku a omezené zpětné vazbě. Mohou však existovat jedinci, kterým se daří v opačných podmínkách. A pravděpodobně záleží i na kontextu: nováčci mohou potřebovat explicitnější instrukce, aby se správně naučili určité dovednosti; elitní sportovci mohou potřebovat podrobnější a jemnější zpětnou vazbu, aby se zdokonalili v dlouho procvičovaných pohybech. A nejde jen o technické dovednosti. Lidé mají různé temperamenty, různé motivace, různé osobnosti. Patnáctiprocentní míra neúspěšnosti může pro počítač znamenat optimalizaci učení, ale pro některé lidi může být příliš demoralizující nebo pro jiné příliš nudná. Trenéři musí tyto rozdíly sledovat a reagovat na ně a ti z nás, kteří koučují sami sebe, musí najít svá vlastní specifika. Mnohé z tohoto zní jako zdravý selský rozum, ale návrh na omezení instrukcí a zpětné vazby se zdá být až kontroverzní; vypadá to jako opak toho, co by měl dobrý kouč dělat. Bylo však zajímavé, jak rychle se mi vybavila vzpomínka na jeden výjev z atletického tréninku, jemuž jsem byl přítomen – kdy trenér sebral mladé svěřenkyni uprostřed série intervalů z ruky hodinky, aby si přestala tak obsedantně kontrolovat mezičasy. Trenéři a sportovci se mohou od vědců, kteří studují získávání dovedností, hodně naučit, ale – jak Williams a Hodgesová ve svém článku přiznávají – učení jde oběma směry.

foto: Bóša/Svaz lyžařů ČR

univerzita Svaly a síla

foto: archiv autorky

text: Martina Chrástková

Je to síla Běh na lyžích je silově-vytrvalostní sport, kde i rychlost je čím dál důležitější složkou kvalitního výkonu. Uplatnění dynamické (výbušné) síly v běžeckém lyžování je umožněno obrovským posunem v úpravě tratí a v materiálovém vybavení.

šichni výrobci výzbroje hledají ty nejmenší detaily pro maximální efektivitu přenosu síly z těla lyžaře na lyži či hůl. A proč si kupovat top vybavení, které nabízí tyto úžasné možnosti, když na něj nebudeme připraveni fyzicky? Ve sjezdovém lyžování to je dokonce i tak, že pokud lyžař správně nezhodnotí své fyzické a technické schopnosti a dovednosti a vybere si „frajersky“ příliš tvrdé lyže nebo boty, tak si moc dobře nezalyžuje. Budou ho bolet nohy, nepůjde mu dobře vyjet oblouk, zkrátka lyže ho nebudou poslouchat. Tak to u běžeckého lyžování úplně nefunguje, resp. takové pocity nejsou tak markantní a jde především o stránku ekonomickou, která méně zdatné lyžaře odrazuje od zakoupení topových lyží, bot či holí.

V minulých letech jsme o síle a posilování s vlastním tělem pár řádků napsali a vytvořili i zajímavý zásobník cvičení (pokud jej nemáte, je volně ke stažení u autorky na webu www. machr-consulting.cz/publikace). Zkusíme teď doplnit i podrobnější teorii, abyste si mohli trénink sami lépe modifikovat. Aby se sval „stáhl“ – proběhla svalová kontrakce, je zapotřebí jeho podráždění vzruchem z nervového centra. Vlastní kontrakce je jen mechanickou odpovědí na dané podráždění. Jeden nerv vždy inervuje jednu tzv. motorickou jednotku (MJ), která je tvořena několika svalovými vlákny. MJ jsou u různých svalů různě velké a nikdy se neaktivují všechny najednou. Kontrakce svalů nastává interakcí molekul stavebních bílkovin myozinu a aktinu

na základě uvolňování iontů vápníku a štěpení ATP (adenosintrifosfát). Pokyn ke kontrakci vychází z CNS (centrální nervové soustavy) a doba mezi vznikem budivého podnětu a stáhnutím svalu je cca 0,004–0,01 s. Aktivace probíhá na základě zákona „všechno, nebo nic“, tzn. pokud vzruch dosáhne určité meze, pak to pro svalová vlákna znamená maximální sílu kontrakce. Pokud vzruch dané meze nedosáhne, pak se svalová vlákna neaktivují. Každý příčně pruhovaný sval se dokáže zkrátit asi o 1/3 své původní délky.

perimysium

epimysium

sarkolema

endomysium průřez svalovým svazkem krevní cévy svazky svalových vláken

svalové bříško obalené fascií

jednotlivé vlákno = svalová buňka šlachta

sarkoplazmaticé retikulum

signál z motoneuronu

sarkolema

motorická ploténka

axon s myelinovou pochvou

myofibrila

mitochondrie

Z-pásek

Druhy svalových vláken

svalové vlákno

sarkolema

sarkomera

Kosterní sval (příčně pruhovaný) je složený z více druhů svalových vláken: pomalá (SO), rychlá (FG) a přechodná (FOG). Pomalá, SO (slow oxidative) pomalá oxidační „červená“ vlákna s vysokým obsahem myoglobinu, velkou oxidační kapacitou a pomalou unavitelností se uplatňují především při vytrvalostních zátěžích nižší intenzity. Přechodná – FOG (fast oxidative glycolytic) rychlá oxidační glykolytická se střední oxidační kapacitou, vysokou glykolytickou kapacitou, rychlou kontrakcí a středně rychlou unavitelností se uplatňují při zátěžích střední až submaximální intenzity, které provází aerobní i anaerobní způsob úhrady energie. Rychlá – FG (fast glykolytic) rychlá glykolytická vlákna s nízkou oxidační kapacitou, nejvyšší kapacitou glykolytickou, rychle se kontrahující,

ale rychle unavitelná jsou zapojena při silových a rychlostních výkonech maximální intenzity s převahou anaerobního energetického metabolismu.

Sprinterem se musí člověk narodit

Při svalové práci se aktivují jednotlivé typy svalových vláken podle intenzity svalové kontrakce. Při nízkých intenzitách jsou aktivována téměř výlučně pomalá vlákna. Se vzrůstající intenzitou kontrakce se postupně aktivují i rychlá oxidativní vlákna a nakonec i vlákna rychlá glykolytická. Poměr zastoupení jednotlivých vláken ve svalu je dán u každého jedince geneticky. A zatímco z rychlých vláken se s přibývajícím věkem postupně stávají vlákna nejprve přechodná a následně pomalá, tak z pomalých vláken se rychlá nestanou. Tudíž jedinec, který

buněčné jádro svalového vlákna myofibrily

se narodí s vysokým podílem rychlých vláken, bude rychlík a vytrvalostní výkon bude pro něj náročný, nekomfortní, nicméně on se postupně vytrvalcem stát může, pokud „si to správně nastaví v hlavě“. Ale ten, který bude od narození pomalík, tak se sprinterem nikdy nestane. Rychlost je ale podmíněná sílou a s ní související nervosvalovou koordinací, tedy optimální aktivací jednotlivých motorických jednotek tak, aby pohyb byl maximálně efektivní. S tím samozřejmě i souvisí technika prováděného pohybu. Však si vzpomeňte, jak vypadají nejrychlejší sprinteři planety – všichni jsou značně osvalení i na ramenou, pažích, po kterých zdánlivě neběhají, nebo cyklističtí sprinteři, dráhaři anebo rychlobruslaři na sprinterských tratích či sportovní gymnasti. Naopak maratonci, vrchaři a jiní vytrvalci jsou naopak štíhlí, šlachovití. A běžci na lyžích jsou tak něco mezi.

univerzita Svaly a síla

Existují určité diference v aktivaci rychlých a pomalých svalových vláken:

Při nízkém odporu (asi do 20 % maxima) a ne příliš rychlém pohybu se podněty do MJ přenášejí nízkou rychlostí a malou frekvencí (5–15 Hz, tj. 5–15 impulsů/s), pak se aktivují převážně pomalá vlákna (SO). S rostoucí velikostí odporu vzrůstá nervová budivá frekvence a zapojuje se více MJ.

Při nízkém odporu, ale velmi rychlém pohybu je pohyb zajišťován rychlými (FG) vlákny. Předpokladem je vysoká dráždivá frekvence impulzu. Pokud v této situaci velikost odporu roste, nemá budivá frekvence vzruchů již další rezervy a k dosažení větší síly kontrakce se musí zapojit další motorické jednotky s nižší kontrakční rychlostí (přechodná FOG a pomalá SO). Tedy se sníží i rychlost stahu svalu.

Při velmi vysokém odporu (nad 90 % max) se aktivují všechny typy vláken svalu, rychlost pohybu se nutně zmenšuje.

Z biologického hlediska je síla schopnost svalů překonávat odpor (koncentrická), působit proti odporu (excentrická), případně zadržovat odpor (izometrická). Motorická síla se projevuje ve čtyřech formách: maximální (absolutní), rychlá, výbušná a vytrvalostní, které nemají mezi sebou ostrou hranici a také spolu korelují, teda jedna druhou podporují. Proto není vhodné se soustředit jen na jeden druh tréninku, ale promyšleně jej „míchat“. Účinek silového tréninku je dán zvětšením příčné plochy svalu a změnami energetických zásob svalu a jeho enzymatickou aktivitou. Při plánování silového tréninku tedy variujeme jak jednotlivá cvičení, tak počet opakování, počet sérií i interval odpočinku mezi sériemi nebo mezi cvičeními. Je určitě rozdíl, jestli po odcvičení jednoho cviku cvik člověk změní, anebo bude znovu cvičit ten stejný.

Možnosti manipulace s velikostí odporu při posilování – opakovací maximum ve vztahu k % maxima (orientačně): Opakovací maximum

% maxima

100 %

2–3

90–99 %

4–6

80–89 %

7–10

70–79 %

cca 50 %

cca 30 %

Interval odpočinku je doba mezi jednotlivými silovými podněty (jak jednorázové provedení cvičení, tak i jeho přerušované opakování několikrát za sebou) a vychází většinou z dynamiky CP (kreatinfosfátu) jako hlavního energetického zdroje. Přihlíží se také k nervovým procesům spojeným s koncentrací volního úsilí.

Závěr

Odpor, rychlost a počet opakování tvoří při stimulaci silových schopností vnitřně propojený celek. Jejich vzájemné vztahy jsou logicky nepřímo úměrné. Vysoké odpory neumožňují ani vysokou rychlost provedení pohybu ani velký počet opakování, podobně narůstající počet opakování nutně znamená snížení rychlosti cvičení. Změny těchto komponent ovlivňují účinek posilování. Opakovací maximum znamená nejvyšší možný počet opakování s odpovídající hmotností břemene (např. OM 10 znamená takovou hmotnost břemene, s níž lze bez přerušení provést 10 opakování za sebou, ne více ne méně). Rychlost pohybu je informační parametr o koncentraci svalového úsilí v čase. Přichází v úvahu tehdy, když je žádoucí vyvíjet vysokou až maximální úroveň rychlosti nebo dosahovat co nejvyšší akcelerace.

Už víte, jak si nastavit silový trénink, aby byl maximálně účinný? Nezapomeňte, že nejdůležitější je správná technika provedení daného pohybu – méně je někdy více, tudíž raději kvalitní kliky na kolenou (dámské) než špatně provedené pánské. Raději víc sérií s méně opakováním, když už neudržíte správnou techniku provedení, než x opakování daného cviku v chybném provedení. Nedobře provedené silové cviky postupně mohou vést k přetížení a dysbalancím, které pak mohou vyústit do nějakého zranění. Samozřejmě, že před tréninkem síly je zapotřebí se pořádně rozcvičit, mobilizovat klouby atp., stejně pak po skončení silového tréninku by zas mělo následovat protažení.

Martina Chrástková Bývalá členka Katedry sportů v přírodě UK FTVS, nyní působí na Katedře TV PedF UK, kde učí lyžování a jiné outdoorové sporty. www.machr-consulting.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

Metodotvorné komponenty posilování a jejich pravděpodobný tréninkový efekt: Zátěžový parametr

Anaerobní zaměření

Aerobní zaměření

Doba cvičení

Do 60–90 s

Přes 60–90 s

Velikost odporu

Vyšší

Nižší

Tempo cvičení

Vyšší

Nižší

Interval odpočinku

1:2–4

1:1 i kratší

Orientační parametry anaerobního a aerobního zaměření při silově vytrvalostní metodě posilování: Tréninkový efekt Síla absolutní

Síla výbušná

Síla vytrvalostní

Velikost odporu

Maximální až střední

Střední

Nižší

Rychlost pohybu

Malá

Vysoká

Střední

Počet opakování

Nízký

Vysoký

advertorial

Co vám pomůže při lyžování S

portovní výživa je speciálně vyvinutá pro potřeby sportujícího organismu v každé fázi výkonu:

Co vybrat?

Běžecké lyžování je fyzicky náročná aktivita, ke které potřebujete dostatek energie. Zásoby té rychlé, sacharidové, jsou ale v těle velmi omezené. Také je potřeba připravit organismus na sport a dopřát mu kvalitní regeneraci. S tím vším vám pomůže sportovní výživa a my prozradíme jak, i které produkty se vám během sezóny hodí.

PŘED sportem dokáže aktivovat všechny potřebné energetické systémy, které nám dodávají energii ze zásob uložených v těle. Také umí vyřešit otázku, co jíst před sportem, abychom nebyli hladoví, ale ani příliš plní – viz náš tip v podobě ENERVIT PRE Sportu. BĚHEM sportu rychle zásobuje tělo snadno dostupnou energií, kterou není třeba dlouho trávit. K tomu slouží energetické tablety, gely nebo tyčinky. Také doplní vitaminy a minerální látky ztrácené potem, jako třeba iontový nápoj ENERVIT Isotonic Drink. PO sportu se postará o regeneraci, což je velmi důležité z hlediska růstu výkonnosti i připravenosti organismu na další sportovní výkon. K tomuto účelu slouží zejména regenerační nápoje (viz náš tip – ENERVIT R2 Recovery Drink).

ENERVIT PRE Sport

ENERVIT Isotonic Drink

Sacharidové želé s nízkým glykemickým indexem, které řeší otázku, co jíst před sportem. Dodá vám energii uvolňující se postupně, ale především perfektně připraví vaše tělo na sport. Zasytí, abyste nesportovali hladoví, ale zároveň nezatíží vaši trávicí soustavu (neobsahuje tuky, bílkoviny ani vlákninu). Optimálně nastartuje i vaše energetické systémy, abyste mohli efektivně využívat i energii z tuků, která je pro běžkaře důležitá.

Iontový nápoj dodávající kromě tekutin i energii a potem ztrácené minerální látky. Ideální parťák pro jakoukoli sportovní činnost. Díky správnému obsahu sacharidů a minerálů se ionťák vstřebává lépe než samotná voda a dodává živiny potřebné pro váš výkon. Kdybyste měli volit jen jeden doplněk sportovní výživy během sportu, sáhněte právě po tomto ionťáku.

ENERVIT energetické gely, tablety, tyčinky

ENERVIT R2 Recovery Drink

Royal Bay kompresní doplňky Aby došlo k ještě efektivnější distribuci živin dodávaných doplňky ENERVIT, je vhodné využít i kompresních doplňků ROYAL BAY - lýtkových návleků nebo podkolenek. Ty zlepšují krevní oběh a do svalových partií tak proudí více krve obohacené i o tyto živiny. Podpoří tak váš výkon i následnou regeneraci.

Když sportujete, potřebujete energii. Ta ze sacharidů je 2x rychlejší než z tuků, ale v těle jí máme jen omezené množství ve formě glykogenu. Proto při sportu doplňujte sacharidovou energii prostřednictvím sportovní výživy Enervit, která je přesně k tomuto účelu určená – aby se rychle vstřebala a poskytla vám potřebnou energii pro váš výkon. Obsažené sacharidy jsou pro tělo snadno vstřebatelné a rychle dostupné, narozdíl od klasických potravin, které musíte dlouho trávit.

Regenerační nápoj, který se stal legendou. Jeho pomoc s regenerací oceníte hned druhý den po tréninku či závodě a pomůže vám absolvovat dříve další zátěž tak, aby vaše výkonnost rostla. Ta se zvyšuje právě v době regenerace, kdy tělo potřebuje načerpat zpět živiny spotřebované při sportu. Nápoj proto obsahuje sacharidy pro doplnění energie, aminokyseliny pro opravu svalových vláken a vitaminy a minerály pro urychlení regeneračních procesů.

eshop.enervit.cz

univerzita ELEMENTARITY Nor Johannes Klaebo zahájil uplynulou sezónu SP poté, co strávil letní přípravu v bazénu a rehabilitoval zraněný hamstring. Přísně dodržoval program odpočinku, léčení a regenerace, místo aby se vrhl zpět do svého obvyklého tréninkového režimu. Fungovalo to

Neprávem zlopověstný zánět

Zraněním neutečeme Poučený sportovec zná a praktikuje prevenci udržovacích cvičení a tréninkových strategií, nicméně i přes dobře míněné plány se nemusí zraněním vyhnout. Různým: některým krátkodobým, zcela zvládnutelným a možná jen výsledkem smůly, jiným dlouhodobějším, vyžadujícím odbornou péči a určitě ovlivňujícím trénink – ať v důsledku akutního úrazu, nebo příznaků, jež se postupně zhoršovaly kvůli přetrénování nebo chybné zátěže. Dobrou zprávou je, že za správných podmínek se moudré lidské tělo samo opraví.

aké jsou ale správné podmínky pro uzdravení? A jak se uzdravit rychleji? Jak poznám, kdy už můžu pokračovat v tréninku?

Co je to bolest?

Zjednodušeně, bolest je obranný mechanismus, který nás chrání před tím, abychom si ublížili. Pokud položíte ruku na žhavou plotnu, reakcí těla je bolest, takže ruku dáte pryč, než se spálí. Uvědomme si, že stejně jako u všech zvířat je primárním cílem našeho těla přežití (také asi rozmnožování, ale do něho tu nezabrušujme). Naše tělo má řadu regulačních systémů, které nám pomáhají v udržování homeostázy a v přežití. Při poranění, a zejména při následné zánětlivé reakci, vysílají nervové receptory v dané oblasti do mozku varovný signál, který si vykládáme jako bolest, a reagujeme tak způsobem, který poraněnou oblast chrání. Míra bolesti však není vždy úměrná stupni poranění. Řezná rána od papíru bolí jako čert, ale nezabije nás. Takové říznutí papírem rovněž přestane bolet dřív, než se kůže zcela

zahojí: hypotéza spočívá v tom, že tělo je s říznutím papírem obeznámeno, už ho nevnímá jako hrozbu a přestane nervový signál interpretovat jako bolest (pokud se nepotká s citronovou šťávou a tělo se necítí ohroženo znovu). Toto vše může znamenat, že některé bolesti, zejména pokud jsou chronického charakteru, ve skutečnosti nepředstavují křehkost nebo aktivní ohrožení. To neznamená, že je máme přehlížet, ale také to neznamená, že nás mají dostat do kolen. Bolest může být vodítkem pro trénink a aktivitu; nemusí být kontraindikací. Typické pokyny říkají, že bolest menší než 4/10 (0 je žádná bolest, 10 znamená odvoz záchrankou v mdlobách), která odezní nebo se vrátí do výchozího stavu do dvou hodin po aktivitě, je zcela přiměřená. Na semaforu bolesti je to zelená, pokračujte. Bolest v rozmezí 4–5/10 nebo bolest nižšího stupně, která se zklidňuje déle, je žluté světlo: touto křižovatkou byste opravdu neměli projíždět, takže zvolněte. Bolest 6/10 nebo horší je červené světlo.

foto: Barbieri/NordicFocus

foto: NordicFocus

text: Tom Řepík

Často obviňujeme zánět a s ním spojené otoky a bolest jako příčinu našich problémů; zánětlivý proces je však způsob, jakým se naše tělo vypořádává se zraněními (a patogeny). Dlouhodobě osvědčenou strategií léčby akutních zranění je odpočinek, led, komprese a elevace. To se často kombinuje s protizánětlivými léky, jako je ibuprofen. Tato léčba může přinést určitou krátkodobou úlevu od bolesti; odpočinek je sám o sobě nebolestivý, ledování znecitlivuje poraněné místo, komprese a vyzdvižení končetiny mohou snížit otok a některé související bolesti a nesteroidní antirevmatika potlačují signál bolesti v nervovém systému; nicméně přibývá důkazů, že může z dlouhodobého hlediska bránit vhodnému hojení. I když stále chceme zvládnout bolest, přístup k léčbě se posouvá směrem k časnému pohybu s postupem zpět k aktivitě, jak to vyžadují příznaky. To má samozřejmě svá úskalí: tento článek nenabádá k chůzi po zlomené noze nebo běhu po čerstvě vyvrtnutém kotníku; řiďte se radami svého lékaře.

Švédka Frida Karlssonová si při tréninku na Tour de Ski 2023 poranila kostrč. Během Tour upravila svá očekávání, změnila tréninkové a regenerační plány, a přesto se jí podařilo úspěšně zakončit sezónu 2023

foto: News Photo

Najděte si odborníky, kteří rozumí nárokům vašeho těla

Americká atletka Joan Samuelsonová vyhrála olympijský maraton v Los Angeles 1984 jen několik týdnů poté, co se zotavila z artroskopické operace kolena. Svou kardiovaskulární kondici si udržovala tréninkem na ručním rotopedu připevněným nad nemocničním lůžkem U dlouhodobých chronických problémů je myšlenkový proces trochu jiný: na anatomické úrovni často uvažujeme o chronických zraněních, zejména šlach, jako o selhání zánětlivého procesu. Analogická odbočka: naše silnice jsou plné výmolů. V létě je silničáři záplatují asfaltem, v zimě tyto opravy vytlučou sněžné pluhy. Každé jaro jsou děravé silnice zpět. To je paralelou k chronickým problémům se šlachami: když spíme, tělo provede rychlou, polovičatou opravu (záplata výmolu), a když šlachu druhý den zatížíme, opravu (sněžný pluh) rozmetá. Ve skutečnosti potřebujeme, aby se silnice pořádně opravila a tělo šlachu náležitě zacelilo. Šlacha se uzdraví, když si prostřednictvím specifických cvičení získáme pozornost těla. I když může hrát roli používání protizánětlivých léků a injekcí, výzkumy ve prospěch léčby cvičením jsou docela přesvědčivé. Opět se poraďte se svým fyzio a lékařem.

Zaměřte se na to, co můžete, ne, co nemůžete

Může se stát, že vaše příznaky při aktivitě jsou závislé na délce trvání nebo intenzitě; úpravou těchto proměnných můžete pokračovat alespoň na určité úrovni. V závislosti na závažnosti a ostrosti zranění nemusí být vaše tělo schopno absorbovat podněty z tréninku vysoké intenzity. Pokud se bude příliš starat o přežití a homeostázu, bude se chovat podobně, jako když jste nemocní nebo přetrénovaní: dělejte sebevíc intervalů, ale pravděpodobně nezaznamenáte pokrok a spíš kondičně ztratíte. V průběhu zranění je možné, že nějaká aktivita (typicky běh) prostě není proveditelná a je třeba hledat alternativy. Jízda na kole,

plavání, SkiErg, pádlování, horská turistika, to všechno jsou potenciální alternativy, které vám stále mohou zvýšit tepovou frekvenci, dostat vás ven a udržet úroveň bolesti v zeleném pásmu. Specifičnost tréninku je určitě dobrá věc, ale není všespásná. Existuje plejáda způsobů, jak se stát silnějším a kardiovaskulárně zdatnějším. Dívejte se na své zranění jako na způsob, jak vyzkoušet nové věci, osvojit si jinou dovednost a pobavit se.

Buďte na sebe hodní

Možná máte pocit, že vás vaše tělo zradilo, ale to se ve skutečnosti snaží dělat, co je v jeho silách. Chovejte se k němu laskavě. Nemáte dobré a špatné koleno, máte pravé a levé. Spánek je silný lék; nepředávkujte se jím, ale možná si ho dopřejte víc než obvykle. Dobře a rozumně jezte. Svalové zranění ocení bílkoviny, hojící se kosti vápník. Při zranění, které brání normálnímu tréninkovému objemu, bývá tendence omezovat kalorie; vaše tělo však stále potřebuje palivo k hojení. Můžete si nakoupit spoustu slibných přípravků, ale jedinou jistotou je, o kolik bude vaše peněženka lehčí. Některé mohou fungovat, jiné ne: prostě se snažte být informovaným spotřebitelem. Obklopte se dobrými lidmi a dobrou energií. Možná budete potřebovat pauzu od sociálních médií, zejména od Stravy. Komunikujte s lidmi, kteří vás povznášejí, a snažte se vyhýbat těm, kteří ve vás zanechávají špatný pocit (ať už to tak myslí, nebo ne). Podvědomá obava z toho, že vám na sítích něco uteče, je stále nabitou zbraní; zamkněte ji a zahoďte klíč. Váš sport vás může definovat, ale není to vaše jediná definice a nemusí jí být ani vaše zranění.

Dobrý doktor nebo fyzioterapeut (dále jen odborník) by měl lidem pomáhat dělat to, co chtějí, ne jim říkat, co nemohou. Zdaleka ne všichni odborníci takový názor sdílejí. Nařídit pacientovi přestat běhat nebo zvedat činky, protože to způsobuje bolest, pravděpodobně zlepší příznaky, ale nebude to přijatelná léčba. Může se stát, že bolestivou aktivitu bude třeba upravit (a velmi pravděpodobně zmírnit); váš odborník by však měl sdílet váš cíl vrátit se k ní. Dobrý odborník by měl být součástí pacientova týmu – spolupracovat na vytvoření plánu péče, který vychází jak z cílů pacienta, tak z odborných hypotéz o diagnóze a vhodné léčbě. Odborník musí velmi dobře rozumět vašemu sportu – možná ne všem nuancím techniky, ale přinejmenším fyziologickým a biomechanickým nárokům na tělo. Cesta vpřed se často soustředí na progresivní zatížení a odborník musí vědět, jak to vypadá, aby mohl předepsat vhodné dávkování objemu a intenzity, těžké a lehké dny, stabilitu a sílu.

Neopakujte stejnou chybu

Typickým lékařským modelem je diagnostikovat a léčit: pojmenujme problém a napravme ho. To vás sice může vrátit k tréninku, ale pokud odborník neidentifikuje základní příčinu zranění, pravděpodobně neposkytne žádnou ochranu před recidivou. Všechna zranění pohybového aparátu zjednodušme jako nerovnováhu mezi zátěží, která je na tělo kladena, a schopností těla zátěž tolerovat. Nadměrná zátěž může mít podobu tréninkové chyby (příliš mnoho, příliš brzy) nebo nastává neefektivitou pohybu. Neschopnost tolerovat zátěž je způsobena nedostatkem síly, pohyblivosti, stability a/nebo koordinace. Abychom mohli problém řešit dlouhodobě, musíme tuto rovnici vyvážit. To znamená identifikovat a zároveň řešit všechny složky rovnice. V případě tréninkové chyby to znamená lépe porozumět tréninkovým principům a zejména si lépe uvědomit reakci svého těla na cvičební podnět i na zotavení. Na straně odolnosti to mohou být nudná cvičení s tahacími gumami. Řešení této stránky rovnice není nijak oslnivé, ale to nebývá ani betonování základů domu. Obojí je však nezbytné, pokud chcete postavit něco, v čem se dá žít. Článek vznikl v odborném partnerství s FasterSkier.

univerzita

foto: Bóša/Svaz lyžařů ČR

text: Petr Jakl

Holky to mají jinak Jedním z posledních trendů v hledání cest zvýšení výkonnosti je oblast ženského sportu. Jsme připraveni?

i starší určitě pamatují asi historicky nejúspěšnější ženský tým naší (a slovenské) běžecké historie. V sedmdesátkách a osmdesátkách ho pevnou rukou vedl ikonický, vloni zesnulý, trenér Zdeněk Ciller. Jeho na svou dobu progresivní tréninkové metody i osobitý způsob trénování žen vyzkoušely na vlastní kůži české lyžařky takové světové třídy jako Šikolová, Jeriová, Paulů, Svobodová či Švubová. Nakolik byla tato doba „divoká“ pro zmíněné borkyně, vědí pouze ony. Jako každý úspěšný kouč, i pan Ciller vynikal výjimečným přístupem, určitě by bylo zajímavé nahlédnout do jakékoliv jeho tréninkové dokumentace. Nemá už ale příliš cenu se ptát, zda by uspěl i v současnosti. Posun v tréninkovém procesu žen od této prehistorie až do dneška by ale za podrobný výzkum rozhodně stál.

České specifikum

Že to mají holky ve sportu jinak, to během trenérské kariéry dříve nebo později objeví všichni trenéři mužského pohlaví. Jestli se to poté vyvine spíš ve střet dvou odlišných světů, a nebo naopak v harmonický soulad,

je již věc jiná. V duchu mi před očima probíhá obrázek zástupů lyžařských trenérů, které jsem v životě poznal a nebo o nich slyšel. Jedno či Evropa, Amerika, Austrálie, z 99 % chlapi! Naštěstí vývoj nezastavíš. Ještě to sice není invaze, ale výsostně pánský trenérský kabinet se už začíná pomalu, ale jistě větrat, aby se tam nastupující ženský element neudusil. A že ho budeme stále více potřebovat. Pointa je ale jinde a nyní budu střílet do vlastních řad. V našem již zmíněném pánském smrádečku ve většině případů platí, že dojde-li na téma „ženský problém“, pak nastává taneček mezi vejci v tom lepším případě, nebo bagatelizace, švejkovství či úplné ignorance v tom horším. Kolik z nás, trenérů-mužů, prošlo v rámci méně či více přínosných trenérských kurzů tématy poruchy menstruace u žen-sportovkyň? Kolik z nás, super koučů často ovlivňujících životy svých svěřenců výrazněji než jejich vlastní rodiče, dostalo z odborných zdrojů návod na způsob komunikace se čtrnáctiletými děvčaty na téma menarche? Ať zvedne ruku, kdo ani jednou v životě nezavtipkoval před svými svěřenkyněmi na téma návštěvy tetičky z Červeného Kostelce.

Je v tom věda

Dalo by se říci, že se díky v poslední době stále více otevřenější diskuzi o problémech příjmu potravy u (nejen) sportujících dívek a dospělých sportovkyň otevřela stavidla výzkumu celé řady dalších, pro sport specifických, ženských fyziologických a psychologických parametrů. Ač v některých aspektech stále zejí černé díry, nad jinými se již začíná vyjasňovat. Otevírá se prostor pro zapojení poznatků z dynamiky výkonnosti u žen v průběhu menstruačního cyklu nebo jeho poruch, mění se výrazně náhled na užívání antikoncepce a jejího vlivu na výkon i zdraví, řeší se výkonnost i vhodnost tréninku v těhotenství a po něm. Problematiku výživy a její pozitivní i negativní dopady i provázanosti s ženským cyklem jsem již naznačil (viz PPP, ELA, REDs). A nade vším se jako rozložitý sněhový mrak vznáší mentální, chcete-li ženská sportovní psychologie.

Je potřeba s tím pohnout!

Proč? Protože nejde pouze o to nenechat si odjet svět, ale jde také, a to především, o zdraví! Pomineme-li trochu tendenčně medializovaná témata z této problematiky třeba na sociálních sítích nebo i v memoárech sportovních celebrit, ledy přeci jen praskají. A zaplať pánbůh i v Česku. Odlišnost v tréninku a závodění dívek a žen od toho mužského

Užitečná terminologie pro trenéry Maskulinita – sociální, nikoliv biologický konstrukt! Tedy soubor vlastností, objektů a rolí přisuzovaných mužům Menarche – první menstruace u dívek. Běžně kolem 14. roku, u sportovkyň častý pozdější nástup. PMS (premenstruační syndrom, také dysmenorrhea) – negativní fyzické, emoční či mentální projevy doprovázející ukončení luteální fáze menstruace. Běžné je snížení výkonnosti, sportovkyně trénují a závodí běžně i přes prožívané bolesti! Menses – krvácení (max. 7 dní), kromě ztráty krve a částečně sliznice i úbytek železa, křeče v děloze, doprovázeno často PMS a snížením výkonnosti Menstruační cyklus (asi 28 dní, individuální) – 1. folikulární fáze (raná a pozdní fáze, asi 7 dní, začíná prvním dnem krvácení, vzrůst hladiny hormonu estrogenu), 2. ovulační fáze (max. 2 dny, uvolnění vajíčka – folikulu), 3. luteální fáze (zvýšení hladiny luteinizačního hormonu, asi 10–16 dní, zahnízdění vajíčka a přeměna na žluté tělísko – luteus, aktivace hormonu progesteronu, zakončena krvácením.

Výkonnostní dopady energetické nedostatečnosti ve sportu

Ovulace – fáze menstruačního cyklu (1–2 dny), kdy se uvolňuje vajíčko, často období nejlepšího výkonu i dobré nálady Klíčové menstruační hormony – estrogen (působí v 1. fázi), luteinizační hormon (LH, 2. fáze), progesteron (3. fáze) Poruchy menstruace (také amenorrhea) – Primární amenorrhea (ještě nezahájená menstruace u 15letých a starších děvčat – ve sportu často souvisí i se symptomy REDs/PPP). Sekundární amenorrhea (absence krvácení déle než 3 měsíce, také může souviset s REDs/PPP). Oligomenorrhea (menstruační cyklus trvající více než 36 dní a méně než 3 měsíce) Antikoncepce – mnoho forem hormonálních či nehormonálních metod zabraňujících početí, ve sportu užíváno také jako eliminace vedlejších účinků menstruace i jejich poruch (může zakrýt mj. i REDs symptomy). U sportovkyň jsou běžné i vedlejší účinky hormonální antikoncepce: známy případy vlivu na svalovou hmotu (úbytek síly), zvyšování tělesného tuku (nárůst hmotnosti), zvyšování rizika trombóz, nárůst četnosti a závažnosti zranění pohybového aparátu (kosti, svaly, šlachy, souvisí i s tzv. sportovní triádou) PPP (porucha příjmu potravy) – český termín pro daný problém, nepřesný

Zdravotní dopady energetické nedostatečnosti ve sportu

se začíná řešit celkem seriózně. Například české mládežnické lyžování nabíhá na monitorování lékařskými kapacitami, trenéři už ochutnali něco z této tématiky na celostátních seminářích. Ač stále ztrácíme dívčí i ženské talenty (nesmíme prozrazovat...), další naštěstí zůstávají nebo se vracejí a například letošní český juniorský dívčí tým je toho dobrým důkazem. Přiznejme si, běh na lyžích není pro dívky právě velká hitparáda. Do teenegerovského věku je to sice zábava, pokud je skvělý trenér a parta, ale po

LEA (Low Energy Availability, také negativní energetická bilance) – krátkodobý či střednědobý nedostatek energie z potravy, ne vždy jde o poruchu, ale může se z ní vyvinout. REDs (Relative Energy Deficiency in Sport = energetická nedostatečnost ve sportu) – kombinace symptomů a převážně dlouhodobých fyzických i psychických poruch, někdy až fatálních. Pozor, ne vždy snižujících výkonnost sportovce, ale naopak, a to především, v raných fázích vývoje poruchy. Je způsobená více faktory než pouze PPP nebo LEA (neplatí pouze ve sportu, postihuje obě pohlaví). Je nutné pozorovat nastupující příznaky (hmotnost, menstruace, mentální projevy, rozbor krve).

univerzita

nevyhnutelném věkovém zlomu už nastupuje jiná liga. Bolí to, nechutná to, překáží to v osobním životě, mění to postavu i vzhled, smrdí to potem, přibývá soupeřek a ubývá kamarádek, je tam samota, frustrace a kýble stresu. Ano, přežijí jen silní jedinci, ale také ti, kteří mají podporu okolí a vhodné podmínky. Vzdělaní trenéři, rodiče, funkcionáři, vzdělávací instituce, terapeuti, lékaři. Rozpoznat symptomy negativní energetické bilance od mensesu takové starší dorostenky již vyžaduje nějakou tu znalost, zkušenost i slušnou komunikační ekvilibristiku. Trenér je voják první linie. Buď vyhodnotí situace správně, nebo se rozjede problém, který může v tom lepším případě znamenat ztrátu talentu pro daný sport, v horším třeba i pokažený život. Je potřeba co nejrychleji přehodit výhybku ze „starého“ přístupu k tréninku děvčat. Pochopit, že sportovkyně potřebuje jiný přístup než stejně starý borec s muskulaturou a stálou hladinou hormonů. Trenér musí akceptovat jako fakt, že kolísavá výkonnost při tréninku i závodě u žen není vždy jen výsledkem „náladovosti“, ženských „věcí“, nebo „nízké snaživosti“. Určitě bude nutné konečně nastartovat sice často proklamovaný, ale velice málo zařazovaný individuální přístup ke sportovci, potažmo sportovkyni, nabourat maskulinní pohled na tréninkový proces, nastartovat sebereflexi u koučů-seniorů, trvat na vzdělávání nastupující trenérské generace, otevírat více trenérských možností pro ženy-trenérky. Nebylo by ideální mít v každém týmu, ať již smíšeném, nebo jen dívčím (ženském) tandemovou dvojici trenér-trenérka? Kudos všem týmům, které už takovou cestu nastoupily.

Do teenegerovského věku je to sice zábava, pokud je skvělý trenér a parta, ale po nevyhnutelném věkovém zlomu už nastupuje jiná liga. Bolí to, nechutná to, překáží to v osobním životě, mění to postavu i vzhled, smrdí to potem, přibývá soupeřek a ubývá kamarádek, je tam samota, frustrace a kýble stresu.

Menstruační cyklus

Zdroje: Little, Chelsea: „It Shouldn’t Be at All Surprising“: A Link Between Birth Control and Performance?, Fasterskier, Aug 17, 2011 Ekenros L., von Rosen P., Solli G.S., Sandbakk Ø., Holmberg H.C., Hirschberg A.L., Fridén C.: Perceived impact of the menstrual cycle and hormonal contraceptives on physical exercise and performance in 1,086 athletes from 57 sports, Frontiers in Physiology, Aug 30, 2022 Elliott-Sale, K.J., Clare L. Minahan, C.L., Janse de Jonge, X.A.K., Ackerman, K.E., Sipilä, S, Constantini, N.W., M. Lebrun, C.M., Hackney, A.C.: Methodological Considerations for Studies in Sport and Exercise Science with Women as Participants: A Working Guide for Standards of Practice for Research on Women, Sports Medicine, Mar 16, 2021, Vol. 51, p. 843-861

Výkon v průběhu menstruačního cyklu FIS Webinar – Training the female athlete - Relative Energy Deficiency in Sport - best practice for coaches-20240514_150310-Meeting Recording.mp4, May 14, 2024 FIS Webinar – Training the female athlete – Menstrual disturbances in athletes-20240611_153503-Meeting Recording.mp4, Jun 11, 2024 FIS Webinar – Training the female athletes – What it takes to coach female athletes-20240917_150350-Meeting Recording.mp4, Sep 17, 2024

Petr Jakl Stále aktivní závodník v kategorii master. Dříve trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér.

Vytváříme pozitivní závislost na sportu a aktivním pohybu. Pořádáme jedny z největších letních i zimních sportovních akcí v České Republice s více než 30.000 účastníky každý rok.

Kolo pro život je cyklistický sportovní projekt pro širokou veřejnost, seriál amatérských závodů na horských kolech pro všechny bez rozdílu věku a výkonnosti. kolopro.cz

L'Etape Czech Republic by Tour de France je cyklistický závod pro veřejnost, který ti umožní zazávodit si ve stylu cyklistických profesionálů a užít si unikátní atmosféru legendární Tour de France. Festival cyklistiky, pro všechny malé i velké fanoušky Staré dámy. letapeczech.cz

Zažit adrenalin i krásu Jizerských hor v cyklistickém sedle na jednom z největších závodů horských kol během legendárního ČT Author Cupu a dopřát si možnost poměřit své síly je prostě to, po čem cyklistické srdce vašich blízkých prahne. V roce 2025 nás čeká již 29. ročník. ctauthorcup.cz

Enduro – to je čistý adrenalin a radost z jízdy! Česká Enduro Serie nabízí tratě s měřenými i neměřenými úseky, které otestují vše – od fyzičky po technické dovednosti kombinuje to nejlepší ze všech MTB disciplín. Kategorie Race navíc sbírá body do Českého poháru. Zažijte víkend plný vzrušení a skvělé atmosféry. enduroserie.cz

4. ročník Pořadatel

10. - 12. 1.

Krkonoše

7. - 9. 2.

Kraličák

20. - 23. 3.

Pitztal

www.zazijskialpy.cz Hlavní partner

Partneři

17. ročník 10. – 11. leden 2025 stadion Bedřichov

registrace na www.bnlm.cz Noční běžecký závod na lyžích s nezapomenutelnou atmosférou pod hvězdami. ženy a muži

volně/klasicky – okruh 10 km, okruh 17,5 km, 2 okruhy 30 km

děti

volně/klasicky – okruhy v okolí stadionu Výtěžek ze startovného bude použit na úpravu Jizerské magistrály. Při zrušení závodu se startovné vrací v plné výši. www.jizerskaops.cz Hlavní partneři

Generální partneři

Nejpopulárnější český seriál závodů v běhu na lyžích, Stopa pro život, vstoupí v roce 2025 do své 15. sezóny. Tento sportovní projekt navazuje na klasickou tradici lyžařských běžeckých maratonů v České republice. Závody se konají klasickou i volnou technikou a jsou určeny dospělým i dětem všech výkonnostních kategorií, od profíků pro začátečníky. Na své si přijde opravdu každý. Těšíme se na vás!

www.stopaprozivot.cz www.facebook.com/stopaprozivot www.instagram.com/stopaprozivot

Jilemnická 50 Poslední lednový víkend, 25.– 26. ledna, patří tradičnímu závodu Jilemnická 50, který je součástí seriálu Stopa pro život. Jilemnice, známá jako kolébka českého lyžování, přivítá závodníky ve skvělém zázemí vyhřívaného stanu na stadionu na Horních Mísečkách. Závod je určen pro všechny, registrované i neregistrované lyžaře, a prvních 300 přihlášených dospělých dostane čepici Stopa pro život zdarma. Startovné za výhodnější cenu je dostupné do půlnoci 22. 1. Celý program je přizpůsoben pro závodníky všech úrovní, aby si každý užil den v bílé stopě.

Pro aktuální informace sledujte webové stránky projektu:

www.stopaprozivot.cz

termín:

25.–26. ledna 2025 Místo konání: Horní Mísečky

Přihlášky: do 22. 1. 2025 – elektronicky na www.stopaprozivot.cz

Formát závodu: Sobota: 10:00 – start dětských kategorií 12:15 – start závodu na 30 km volnou technikou 12:30 – start závodu na 15 km volnou technikou Neděle Závod klasickou technikou na 15, 30 a 45 km

startovné: 15 km volně sobota 15 km klasicky neděle do 12. 1. 2025 400 Kč do 22. 1. 2025 500 Kč na místě 600 Kč 30 km volně sobota 30 km klasicky neděle do 12. 1. 2025 500 Kč do 22. 1. 2025 700 Kč na místě 800 Kč 45 km klasicky neděle do 12. 1. 2025 500 Kč do 22. 1. 2025 700 Kč na místě 800 Kč sobota + neděle do 12. 1. 2025 700 Kč do 22. 1. 2025 900 Kč mládež do 12. 1. 2025 100 Kč do 22. 1. 2025 100 Kč na místě 100 Kč

CARDION Karlův běh Druhý závod letošní sezóny, Karlův běh, se uskuteční 15.–16. února na Božím Daru. Tento legendární závod, který letos slaví již 54. ročník, patří do prestižní série Euroloppet Champion Race. Díky tomu se každoročně účastní velké množství zahraničních závodníků, přičemž nejčastěji k nám míří běžkaři z Německa. Závodníci budou mít jedinečnou příležitost poměřit síly s mezinárodní konkurencí, a to jak v klasickém, tak volném stylu. Zázemí závodu bude umístěno v centru Božího Daru, což přispěje k výjimečné atmosféře akce. Sledujte aktuální informace a detaily k závodu na našich webových stránkách. Přijďte si užít nezapomenutelný víkend plný lyžování a soutěživého ducha!

Pro aktuální informace sledujte webové stránky projektu:

www.stopaprozivot.cz

termín:

15.–16. února 2025 Místo konání: Zázemí v centru Božího Daru

Přihlášky: Na místě: pátek 14. 2. 2025 16:00–20:00 sobota 15. 2. 2025 7:30–16:00 neděle 16. 2. 2025 7:30–10:30

Startovné: 12 km klasicky a volně online do 2. 2. 350 Kč online do 12. 2. 400 Kč na místě 500 Kč 22 km volně online do 2. 2. 600 Kč online do 12. 2. 700 Kč na místě 800 Kč 22 km a 45 km klasicky online do 2. 2. 600 Kč online do 12. 2. 700 Kč na místě 800 Kč Kombinované startovné sobota + neděle (22 + 22 nebo 22 + 45 km) do 2. 2. = 1100 Kč, do 12. 2. = 1 300 Kč sobota + neděle 12 + 12 km do 2. 2. 600 Kč, do 12. 2. 700 Kč Dětské závody startovné 100 Kč předem i na místě

Šumavský skimaraton TV NOVA „Šumavák“ se uskuteční 22.–23. února 2025 na Kvildě a oslaví svůj 40. ročník. Tento oblíbený závod, který je součástí prestižní série Euroloppet, přitahuje závodníky z celého světa, což z něj činí skvělou příležitost porovnat svou výkonnost s mezinárodní konkurencí. Účastníci se mohou těšit na komfortní zázemí v podobě vyhřívaného stanu a pečlivě upravené tratě, která vede malebnou přírodou Národního parku Šumava. Závod je otevřen pro závodníky všech úrovní a slibuje skvělou atmosféru pro všechny nadšence do běžeckého lyžování.

Pro aktuální informace sledujte webové stránky projektu:

www.stopaprozivot.cz

termín:

22.–23. února 2025 Místo konání: Kvilda

Registrace: online na stopaprozivot.cz a skisumava.cz

Výdej startovních čísel: v závodní kanceláři – Kvilda, obecní sál pátek 15:00–18:00 sobota 8:00–18:00 neděle 8:00–10:00

Trasy: Sobota Volná technika 46 km – 10:00 23 km – 10:15 „Šumavská pohoda (jen tak pro radost)“ – 8 km – 10:20 pohodová vyjížďka na Horskou Kvildu a zpět pro každého :-) Dětské závody dětské závody na 1 km, 2 km, 5 km a 8 km – od 14:00 Neděle Klasická technika 45 km – 10:00 23 km – 11:30

Krkonošská 70 Na závěr sezóny vás zveme na nejstarší běžkařský závod v České republice – Krkonošskou 70, která se koná v sobotu 8. března a oslaví svůj jubilejní 70. ročník. Přijďte se rozloučit se zimou ve Svatém Petru a užijte si tradiční souboj hlídek na hřebenech Krkonoš, našich nejvyšších hor. Závod se uskuteční v malebném areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně, kde se sejdou sportovní nadšenci všech úrovní. Nezapomeňte, že se zde rozhoduje o celkovém pořadí seriálu Stopa pro život. Přijďte s námi oslavit závěr zimní sezóny a užijte si skvělé zážitky na sněhu!

Pro aktuální informace sledujte webové stránky projektu:

www.stopaprozivot.cz

termín:

8. března 2025 Místo konání: Areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně

Registrace: Online do středy 5.3.2025 na stopaprozivot.cz Na místě registrace na místě je možná, ale pouze v omezené míře, dle možností pořadatele

Prezence: v pátek 7. 3. 2025 16:00- 21:00 v sobotu 8. 3. 2025 6:30- 8:00

Startovné: Hlídky do 31. 12. 2024 – 3 500 Kč do 5. 3. 2025 – 4 500 Kč na místě – 5 000 Kč Jednotlivci do 31. 12. 2024 – 700 Kč do 5. 3. 2025 – 900 Kč na místě – 1 000 Kč

Formáty závodů: Závod 5členných hlídek: 25 km (muži, ženy) 50 km (muži, ženy) 70 km (muži) start od 8:00, každých 30 sekund tři hlídky dle startovních čísel a dle časů ve startovní listině Závod jednotlivců: na 25 km a 50 km hromadný start po kategoriích ve vlnách po startu hlídek Složení družstev/hlídek: hlídky mužů a žen hlídka je složena z pěti závodníků v družstvu mužů mohou startovat i ženy, v takovém případě se hodnotí v kategorii mužů

text: Ondřej Kulhánek foto: LK SLOVAN Karlovy Vary

Karlův běh na Božím Daru: Legendární dálkový závod v srdci Krušných hor Karlův běh na Božím Daru patří k nejstarším a nejvýznamnějším dálkovým běhům na lyžích v České republice. Tento tradiční závod, který se koná každoročně v nádherné přírodní kulise Krušných hor, přitahuje stovky závodníků z různých koutů světa. Trasa závodu vede malebnými lesními stezkami a planinami kolem Božího Daru, nejvýše položeného města ve střední Evropě, které se nachází v nadmořské výšce 1 028 metrů.

d svého vzniku v roce 1970 se Karlův běh stal neodmyslitelnou součástí české sportovní tradice a přitahuje nejen profesionální běžce, ale také širokou veřejnost, která si chce užít jedinečnou atmosféru dálkových běhů. Tento závod je oslavou vytrvalosti, sportovního ducha a hlubokého spojení s přírodou Krušných hor.

Historie Karlova běhu

Karlův běh nese ve svém názvu odkaz na jednoho z nejvýznamnějších panovníků české historie, Karla IV. Podle legendy sám císař a český král putoval krajinou Krušných hor a jeho cesta inspirovala organizátory závodu, aby tento běh pojmenovali po něm. Ačkoliv jde spíše o romantickou představu než o do-

ložený historický fakt, tento příběh dodává Karlovu běhu zvláštní kouzlo a jedinečnost. Karel IV. měl k západním Čechám blízký vztah, což se odráží v symbolice a charakteru celého závodu. Samotná historie závodu sahá do konce 60. let 20. století, kdy na Karlovarsku začala vznikat myšlenka dálkového běžeckého závodu. Jan Praveček starší, průkopník lyžařského sportu v této oblasti, společně s Jiřím Čáslavským iniciovali myšlenku, která se brzy stala realitou. Tehdy probíhal boom dálkových běžeckých závodů po celé Evropě – švédský Vasův běh, finský Hiihto či slavná Jizerská padesátka, která vznikla v roce 1969. Karlův běh přišel o rok později, roku 1970, a od té doby se stal jedním z nejvýznamnějších sportovních událostí v regionu.

První ročníky závodu se nesly ve znamení skromných, ale nadšených začátků. Trať prvního ročníku vedla z Božího Daru na Plešivec a zpět, v celkové délce 25 kilometrů. Závodníci tehdy museli čelit drsným přírodním podmínkám, trať nebyla upravena moderními rolbami, a lyžaři se tak často museli spoléhat na vlastní schopnosti. Ženy měly kratší trasu, 15 kilometrů, a první vítězka Jitka Koňatová dostala jako hlavní cenu štangli salámu, což symbolizuje atmosféru tehdejších závodů, kde šlo především o sportovní zážitky a přátelství mezi účastníky. Karlův běh se postupně rozšiřoval a již v roce 1987 se na startu sešlo rekordních 1 464 závodníků. Tento rok se zapsal do historie závodu nejen velkým počtem účastníků, ale i díky tomu, že Karlův běh se stal fenoménem, který překročil hranice regionu. V dalších letech se měnila trasa závodu a organizační zázemí, ale hlavní myšlenka – spojení sportu a přírody – zůstala zachována.

Karlův běh dnes

V současnosti se Karlův běh koná ve dvou závodních dnech. První den, v sobotu, je věnován závodu volnou technikou. Nedělní část je hlavním závodem, který se jede klasickou technikou a představuje vyvrcholení celé sportovní akce. Tento formát dvoudenního závodu poskytuje prostor nejen pro profesionální sportovce, ale také pro nadšence a amatérské běžce, kteří si chtějí užít nádherné prostředí Krušných hor a přátelskou atmosféru. Závod je součástí prestižního seriálu Stopa pro život, což zaručuje vysokou úroveň organizace a kvalitu tras. Lyžařský klub LK Slovan Karlovy Vary, který závod pořádá, se každoročně stará o to, aby trať byla perfektně připravena a nabídla závodníkům jedinečný zážitek. Trasy vedou po malebných stezkách kolem Božího Daru, což je místo s jedněmi z nejlepších sněhových podmínek v celé České republice. Díky své nadmořské výšce je Boží Dar nejen skvělým místem pro zimní sporty, ale i významným turistickým centrem.

Boží Dar – nejvýše položené město střední Evropy

Boží Dar, malé městečko s bohatou historií, je považováno za nejvýše položené město ve střední Evropě. Leží v nadmořské výšce 1 028 metrů a kromě své geografické unikátnosti nabízí i nádherný výhled na okolní krajinu Krušných hor. Tento přírodní ráj láká nejen běžce, ale i turisty a milovníky ostatních zimních sportů. Boží Dar je známý svými upravovanými lyžařskými stopami a dalšími možnostmi outdoorových aktivit. Je to místo, kde se sport a příroda setkávají v dokonalé harmonii, což z něj činí ideální lokalitu pro pořádání závodů, jako je Karlův běh.

Závěr

Karlův běh je více než jen sportovní závod. Je to tradice, která propojuje lidi s přírodou a dává jim možnost otestovat své fyzické schopnosti na jedné z nejnáročnějších tras v České republice. Je to závod, kde nejde jen o vítězství, ale o zážitek, o překonání sebe sama a o pocit sounáležitosti s ostatními běžci. Pro mnohé účastníky se Karlův běh stal každoroční tradicí, na kterou se těší celou zimu. Tento legendární závod je oslavou lyžařského sportu, přírody a přátelství a jeho historie a atmosféra z něj činí událost, kterou by si žádný milovník běžeckého lyžování neměl nechat ujít.

advertorial

Seiser Alm

důvodů, proč tam vážit cestu za běžeckým lyžováním

Seiser Alm, unikátní největší alpské horské plató o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je jedním z nejúchvatnějších běžkařských míst na světě. Sportovní dovolená na Seiser Almu potěší nejen hltače kilometrů a trénující závoďáky, ale i požitkáře a rodiny.

eiser Alm se nachází v Dolomitech na severu Itálie a je mimo jiné znám svou impozantní alpskou scenérií – lyžujete v inspirativních kulisách mezi vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, v rozsáhlé síti výborně udržovaných běžkařských tras se stálými sněhovými podmínkami a 300 slunečnými dny v roce. Může někdo chtít víc? Sotva. A pokud ano, Seiser Alm je rovněž součástí největšího běžeckého kolotoče v Evropě Dolomiti NordicSki s více než 900 kilometry tratí.

1. Rozsáhlá síť běžeckých stop

Seiser Alm se chlubí 80 kilometry denně upravovaných tratí, které jsou klasifikovány podle obtížnosti (lehká, střední, obtížná) – vhodnou trasu najdou lyžaři všech úrovní. Trasy se také liší v délce a nabízejí množství variant od krátkých smyček až po dlouhé výlety testující vytrvalost.

2. Ohromující alpská scenérie

Okolí je velkolepé. Lyžaři projíždějí krajinou, které dominují skalnaté vrcholy Dolomit – včetně ikonických, jako je Schlern, Plattkofel a Langkofel. Malebné okolí dotvářejí rozlehlé louky a zasněžené lesy.

nadmořská výška 3. Vysoká a optimální podmínky

Plošina s běžeckými stopami leží v nadmořské výšce mezi 1 680 až 2 200 metry, spolehlivé sněhové podmínky má od prosince do března. Díky nižšímu tlaku vzduchu je vysokohorský pobyt na Seiser Almu zvláště vhodný pro profesionální a vytrvalostní tréninky. Lokalita je vyhledávanou destinací profesionálních běžců na lyžích a biatlonistů. Nadmořská výška také zajišťuje hojné množství slunečního záření, takže mnoho dní je zde příjemných s jasnou modrou oblohou.

7. Joch – nejdelší a náročná trasa

Nejdelší a zároveň nejnáročnější trasa na Seiser Almu zvaná Joch vede z centra běžkařského areálu Ritsch přes rozsáhlé alpské louky strmým stoupáním k horní stanici sedačkové lanovky Panorama. V četných smyčkách se táhne přes Ladinser Moos zpět na Ritsch. S nedalekými dolomitskými vrcholy Langkofel, Plattkofel, Rosszähne a Schlern odhalí jedinečné panorama a lyžaře zavede do vyšších nadmořských výšek se strmějšími stoupáními a sjezdy. Je to skvělý a zážitkový trénink s majestátními výhledy.

8. Nordic Pass

Nordic Pass obsahuje nejen poplatek za využití běžeckých stop, ale také nabídku mobility pro běžkaře – přístupovou lanovku na Seiser Alm a kyvadlové autobusy v oblasti.

9. Závod v běhu na lyžích za úplňku 4. Různorodý terén

Běžecké tratě na Seiser Almu uspokojí všechny typy lyžařů. Ať už dáváte přednost klasickému lyžování, nebo dynamičtější technice bruslení, najdete terén, který vyhovuje vašemu stylu. Dvou- nebo i čtyřstopé dokonale upravené tratě se vinou rozlehlými otevřenými loukami, mírně zvlněnými kopci a malebnými lesy.

5. Vhodné pro začátečníky

Seiser Alm je skvělým místem, kde s běžkováním začít. Mírně zvlněný terén a dobře značené, skvěle upravené nenáročné tratě poskytují dokonalé prostředí pro učení. Několik lyžařských škol v této oblasti nabízí lekce, půjčovny vybavení a túry s průvodcem.

6. Hartl – idylická trať

Krásná běžkařská smyčka Hartl vede přes alpské pláně s rustikálními chatami do idylické a odlehlé oblasti Seiser Almu. Prochází širokou, otevřenou krajinou a je dokonalým úvodem do krásy Seiser Almu.

Moonlight Classic Seiser Alm je jedinečný závod v běhu na lyžích za úplňku. Profesionálové i amatérští běžkaři závodí klasicky jen za svitu měsíce či čelovky po alpských pastvinách na tratích dlouhých 15 a 30 km. Tradiční akce se letos koná 13. února 2025.

10. Gurmánské zastávky

Podél běžeckých tratí najdete útulné horské chaty nabízející teplé jídlo, pití, ale hlavně zážitek – kulinářský i relaxační. Ať už si vyberete kterýkoliv podnik podél běžkařských stop, můžete si být jisti útulnou atmosférou s tradiční pohostinností a jihotyrolskými specialitami z místních surovin, jako jsou špekové knedlíky nebo jablečný štrúdl.

www.seiseralm.it/crosscountry

mag závody

Sobotní závod klasickou technikou

text: Adéla Ročárková foto: Gsiesertal lauf

Italské slunce, hledání formy a AdBlue Už tomu budou téměř dva roky, kdy jsme se vydali na závody do Itálie do údolí Gsiesertalu, kde to organizátoři opravdu umí a kam se, nejen my, velmi rádi vracíme. Opět nás přivítalo slunečné počasí, půlmetrová sněhová pokrývka a milí ubytovatelé, vedle jejichž domu se dá přímo naskočit do precizně vyříznutých stop, podobně jako v případě ostatních apartmánů v celém údolí.

entokrát jsem měla závodit pouze já a můj muž Jirka se staral: testoval, mazal, občerstvoval. Chudák. Také dorazil kamarád Fabián se svou přítelkyní. Oba jsme si brousili zuby na bednu: já se svým nuzným tréninkovým základem raději jen v sobotu ve své silnější disciplíně, klasické technice, a nesmrtelný Fáboš se skvělou formou měl šanci oba závodní dny, i v nedělním závodu volným způsobem. Kdysi dávno jsem tu závod klasickou technikou vyhrála a jednou byla druhá, Jirka také stál několikrát na bedně, takže nás už ředitel závodu znal a vždy mile vítal. Jenže nebyla jsem si jistá, jestli nás pozná po sedmi letech, kdy jsem byla dvakrát těhotná a vzhledem k dětem preferovala bližší závody. Jeho pomoc jsme však potřebovali, ani Fáboš, ani já jsme neměli zajištěný start z elitní vlny, kterou závodníkům garantují vzhledem k dosaženým výsledkům v tomto závodě jen dva roky zpět. Naštěstí nás ale ředitel poznává a zajišťuje elitu pro oba, bez ní bychom byli totiž celkem marní (tedy měla bych mluvit především za sebe).

V sobotu ráno stojíme na širokém startu u kostela ve Sv. Martinu, kde ještě před pár lety působil český farář, a čekáme na startovní výstřel. Přestože je půlka února a člověk by čekal, že nejlepší Italové budou rozprchnutí po světových pohárech, opak je pravdou. Často vás překvapí hodně známá jména, kterým se těžko konkuruje. Nervozita je znát, vnímám velkou zodpovědnost i za obětavou Jirkovu práci a že se sem kvůli mně hrkal. V poslední době jsem se cítila stále lépe, takže jsem smýšlela spíš pozitivně. Ostrý výstřel a všichni jedou jak smyslů zbavení. Hned po startu čelíme nepříjemným krátkým výjezdům, kde se řádně prodýchneme. Zjišťuji, že mi to vůbec nechutná, nemůžu se propracovat na nějakou slušnou pozici a pořád se propadávám jako sítem. Míjí mě jedna závodnice za druhou a já začínám přemýšlet, co je špatně. Snažím se jet a doufám, že se zmátořím. Hodně rychlých holek pojede určitě krátkou třicítku, ale některé určitě směřují i na dlouhou dvaačtyřicítku! Všichni totiž startují se stejnými čísly a pro délku závodu se můžete

71 Místní sedláci povzbuzují závodníky u trati

rozhodnout klidně až na poslední chvíli, těsně před odbočkou do cíle třicítky. Takže teď opravdu nevím, kdo co jede, a je to vlastně jedno. Musím se soustředit hlavně na sebe a konečně se chytnout nějaké skupinky. Když potkávám na 5. km Jirku, chytám ionťák a pár jeho povzbudivých slov, i když musí být z mé zhruba 10. průběžné pozice zaskočený. Konečně jsem se zabudovala mezi pár závodníků, s kterými jsem schopná jet. Jedeme ve stínu a stále lehce sjíždíme dolů údolím. Pomalu se blížíme na otočku na nejnižším bodu trasy a přemýšlím, že bych zkusila dojet skupinku

před námi a zkusila zabojovat o lepší pozici. Zvyšuji tempo a daří se. Předjíždím Němku, co vyhrála minulý týden König Ludwig Lauf a taky nevypadá moc svěže. Projíždíme lesem, kde je méně sněhu, a dostáváme se na slunečnou louku, kde vlhký sníh pěkně tahá za nohy. Předjíždím další holky. Buď mi rychlé tempo po startu nesedlo, nebo mi ve stínu moc nejely lyže. Každopádně teď není čas přemýšlet, ale makat. Vracíme se údolím pozvolna nahoru se skupinou asi tří chlapíků a lebedím si na průběžně třetím místě v ženských. Pomalu, ale jistě dojíždíme Švédku, která mě před třemi týdny porazila na Dolomitenlaufu a o které si jsem jistá, že pojede dlouhou. Jede sama a v měkkém pomalém sněhu se trápí. Sice to není moc kolegiální, ale tento pohled mě vyloženě nabíjí. Blížíme se k rozdvojení trati a první Italka jede do cíle a Švédka, jak jsem tušila, směřuje na delší trasu do kopců. Teď teprve nás čeká soupaží to pravé peklo. Stoupání ze Sv. Johannu na Sv. Magdalenu je nekompromisní a v podstatě 5 km dlouhé. Švédku mám na dosah. V jednom místě na ni ztrácím jen pět vteřin, ale ona ví, že jsem na rakouském závodě byla slabší v kopcích, tak se nevzdává. V těžkých stromečkových kaskádách navyšuje svůj náskok asi na 10 s a na plató v Magdaleně už má asi 20. Snažím se, ale když se dostáváme na nejvyšší bod trati a čeká nás 5 km dlouhý sjezd, je mi jasné, že jestli se nestane nějaký zázrak, tak s ní dnes opět prohraju. Prognóza se vyplnila, ale šťastně dojíždím do cíle na druhém místě. Kdyby mi to někdo tvrdil na 5. km po startu, řekla bych, že je blázen. A zároveň oceňuji psychickou odolnost Švédky, protože čelit s minimálním náskokem soupeřce, která vám dýchá tak dlouho na záda, je opravdu výkon! Fáboš byl už v cíli a vypadal méně nadšeně, což jsem chápala, protože skončil bramborový, ale chmury byly brzy pryč, jakmile jsme skočili do party stanu na skvělé italské jídlo, z něhož jsem musela polovinu odevzdat Jirkovi, protože bych asi praskla. Stejně jako kdysi jsem na vyhlášení nafasovala dvě krabice s místními jablky za celkové umístění i v kategorii

pro délku závodu se můžete rozhodnout klidně až na poslední chvíli, těsně před odbočkou do cíle třicítky.

Nedělní závod volnou technikou

a finanční odměnu, která nám tuhle srandu tak akorát zaplatila. Večer jsme ještě zavítali do místní pizzerie, opět situované u závodní trati, a spokojeně se nadlábli. V neděli už zasloužené volno a konečně si užívám italské pohody ve stopě, bohužel jen asi hodinu, protože jdu také přiložit ruku k dílu a stejně bych závodníkům překážela. Mám za úkol občerstvit Fáboše i jeho přítelkyni kousek od našeho domu na cestě tam i zpět a pak přejet jejich autem na nejvyšší bod trati na poslední občerstvení. Znovu jsem nesvá, tentokrát aby se vše povedlo a všichni dostali, co potřebují. Tam i zpět se zadařilo, sedám do auta a pospíchám do Magdaleny. Škoda Yetti mi hlásí, že to je můj poslední start a že musím dočerpat AdBlue. Věděla jsem, že nějaké AdBlue existuje, ale ani jedno z našich aut ho nepotřebuje, takže jsem předpokládala, že se jedná o hlášení, které se dá ignorovat podobně jako většina blikajících kontrolek. A navíc, není čas cokoliv řešit. Dojíždím na místo, parkuji na konci světa a běžím asi kilometr na svůj flek. Je krásně a vůbec mi nevadí, že dlouho čekám, než přijedou. Fáboš se rozhodl i na skejtu pro dlouhou trasu a opět bojuje o 3.–4. místo. Jeho přítelkyně jede skvěle, také o 4. místo. Oba si berou pití a ještě zadýchaní v kopci slušně poděkují. Sednu do auta, otáčím klíčkem a mrtvo. Zkouším znovu a ikonka s AdBlue pořád svítí. Začínám jí přikládat větší váhu a volám Jirkovi, co s tím. Dozvídám se, že je potřeba sehnat aspoň nějaký doušek kouzelné tekutiny a nalít ji do nádrže, protože všechny italské benzínky jsou v neděli zavřené a těžko říct, co rakouské 40 km daleko. Naštěstí na každém kilometru trati jsou pořadatelé, kteří zahazují silnice sněhem, a policisté střežící bezpečnost závodníků a projíždějících aut. Většina místních používá němčinu, a tak opatrně zkouším na místního policistu angličtinu. Po chvíli se ptá naší řečí, jestli nemluvím česky. Prý má manželku a děti v Ostravě a pendluje mezi Itálií a námi. Svět je opravdu malý. Domlouvá vedle s klukem s lopatou v ruce AdBlue od nějakého kámoše-hasiče a prý mám počkat. Po chvíli volá Fáboš, že už v cíli sehnal jiné hasiče a veze modrý poklad v 5litrovém kanystru, protože decka by po totálním vyčerpání nádrže opravdu nestačila. Upocený, ještě v závodní kombinéze a znovu smolně bramborový, se mi strašně omlouvá. Prý jim to kontrolka hlásila asi 1 500 km dopředu, ale výzvu ignorovali, a protože mám opravdu kliku, tak poslední start vyšel právě na mě. Naštěstí bylo italsky krásně a teplo a nebýt prcků doma, ani bych nikam nepospíchala.

advertorial

Gsiesertal Lauf 2025 Jedna idea, jedna vize, mnoho emocí

Tradiční italský závod se koná každoročně třetí únorový víkend. V sobotu 15. února 2025 vyrazí závodníci na trasu klasickou technikou běhu na lyžích, zatímco neděle 16. je vyhrazena pro volnou techniku.

loni oslavil Gsiesertal Lauf své 40. jubileum a může se pochlubit vynikajícím rekordem: Od roku 1984, kdy se závod konal poprvé, nebyl ani jednou zrušen kvůli počasí. Tento úspěch je pro prezidenta Waltera Felderera a organizační výbor velkou pýchou.

Na start se postaví více než 2 600 účastníků až ze 40 národů, aby si užili jedinečnost Gsiesertal Laufu. Doposud jsme zaregistrovali 74 064 „ doběhnuvších“ z celého světa. Můžete si vyzkoušet trasy dlouhé 30 nebo 42 kilometrů, a to klasickou nebo volnou technikou. Kdo se bojí závodit s časem, může se zúčastnit akce „Just for Fun“ na originální trase. Mládež z blízkého i vzdálenějšího okolí určí své vítěze na okruhu dlouhém 3 nebo 5 km v rámci „Mini-Gsieser“. Okruh dlouhý 42 km spojuje tři hlavní obce v údolí Gsieser na severovýchodě Jižního Tyrolska s Taistenem. Ze St. Martina vede trasa nejprve ven z údolí směrem na Pichl, dále do Taistenu (obec Welsberg/Taisten), pak zase zpět a kolem St. Martina až do St. Magdaleny na konci údolí a poté zpět do St. Martina. Trasa je převážně rovinatá, ale 200metrové stoupání směrem ke Svaté Magdaleně je náročné. Zde se obvykle rozhoduje o vítězství. Štěstí tu měl například norský olympijský vítěz a mistr světa Anders Aukland nebo rakousko-ruský mistr světa ve štafetě Michail Botvinov, stejně jako italští olympijští vítězové Silvio Fauner a Giorgio di Centa nebo Ole Einar Bjørndalen, nejúspěšnější biatlonista všech dob s osmi zlatými olympijskými medailemi. Jiným, jako například legendě běžeckého lyžování Bjørnu Dæhliemu (osminásobnému olympijskému vítězi) v roce 2003, Kazachovi Vladimiru Smirnovovi v roce 1999 a čtyřnásob-

nému olympijskému vítězi Dariu Colognovi v roce 2024, bylo vítězství v Gsiesertalu odepřeno. V roce 2017 zvítězil na maratonské distanci mistr světa ve štafetě z Falunu 2015 Nor Walter Felderer, ředitel závodu, drží laťku Gsiesertal Anders Gløersen. V roce 2018 si pro zlato dojel Laufu už několik let velmi vysoko ruský olympijský vítěz z Turína Jevgenij Dementěv. V roce 2019 se do seznamu vítězů zapsala dvojnásobná olympijská vítězka a čtyřnásobná vítězka Světového poháru Justyna Kowalczyk z Polska, jedna z největších osobností běžeckého lyžování. Aktuálními obhájci titulu pro rok 2024 na maratonské distanci volnou technikou jsou italští reprezentanti Giandomenico Salvadori a Federica Sanfilippo (bývalá biatlonistka). Zlaté žezlo z klasického závodu nyní drží italský maratonský specialista Lorenzo Busin, který úspěšně obhájil titul z roku 2023, a Heli Heiskanen z Finska. Součástí víkendové akce jsou i dětské závody „Gsieser“ je jedinečný také cích stanicích na trase i ve stanu ve Sv. Martidíky kořenům a soudržnosti v celé oblasti. nu. Vrcholem gurmánského menu je jablečný Na organizaci se podílí všech 17 amatérských štrúdl – k uspokojení chuťových pohárků sportovních klubů a 450 dobrovolníků se všech účastníků je ho potřeba 250 metrů. stará o to, aby účastníkům nic nechybělo. Není divu, že ubytovací kapacity v údolí už Každoročně se o účastníky po gastronomické dávno nestačí, aby se tam všichni účastníci stránce starají nejlepší kuchaři z údolí, spolu a hosté vešli. s 30 pomocníky v kuchyni, na 7 občerstvova-

58. ČEZ JIZERSKÁ 50 6.–9. ÚNORA 2025 JIZ50.CZ

Festival na lyžích se blíží Jizerskou 50 musí zažít každý běžkař

adšenci do běhu na lyžích z celého světa mají 6.–9. února 2025 jasné plány. Do Jizerek se vydají závodníci z celého světa, aby zažili atmosféru 58. ČEZ Jizerské 50. Čekají na ně 4 dny nabité sportovním adrenalinem a okořeněné atmosférou, kterou nikde jinde nezažijí.

Taková akce na běžkách v Čechách nemá obdoby. Už dávno se nejedná o jeden závod, ale o celou řadu závodů a doprovodných aktivit, které dělají z Jizerské 50 lyžařský festival světové úrovně. Důkazem jsou závodníci z více než 30 zemí světa, kteří se do Bedřichova v Jizerkách každoročně vydávají. Zdolat jeden závod a zase rychle pryč by byla škoda, proto se ti nejvěrněj-

ší sportovci mohou zúčastnit až 4 dní, v rámci kterých mají na výběr z 8 závodů klasikou i skejtem. Často se tak někteří závodníci rozehřívají v sobotu na Jizerské 25, aby o den později mohli podat na královské disciplíně ten nejlepší výkon. Jiní přijedou už v pátek, aby své ratolesti vypustili do stopy dětských závodů Mini Jizerská v doprovodu Veverky Jizerky. Svůj závod si

zkrátka najde každý, kdo sebere odvahu postavit se na běžky. Sport je alfou a omegou Jizerské 50, ale nouze nebude ani o jiný druh zábavy. V rámci programu se pravidelně pořádají hudební koncerty v Jablonci a Liberci a na stadionu v Bedřichově si účastníci mohou vybrat z kupy doprovodných aktivit. Pro ty největší srdcaře je pak takřka povinností zúčastnit se Slavnostního zahájení, na kterém se pravidelně vzpomíná na horolezce z expedice Peru 1970. Právě teď je ta nejvhodnější chvíle zapsat své jméno na startovní listinu. Do začátku ledna je možné pořídit startovné výhodně, všichni závodníci jsou navíc pojištěni proti nedostatku sněhu. Jizerskou 50 je možné udělat radost i na Vánoce. Pokud vedle sebe máte nějakého běžkaře, dárkový poukaz do stopy ho zaručeně potěší. Navíc nemusíte darovat konkrétní závod, máte možnost zvolit si univerzální poukazy v hodnotě od 500 do 2 000 Kč! Více informací na www.jiz50.cz

mag cestování

text: Adéla Ročárková

Doma vTauplitzalm Rakousku

Jako z pohádky. Panoramatický pohled na krásnou přírodu a roztroušené chaty na Tauplitzalmu

Stoupáme serpentinami a nabíráme výškové metry. Po sněhu ani památky. Začínám být nervózní, že jedeme zbytečně pět hodin autem a že nás webkamery ošálily, ale 3 km před Tauplitzalmem se objevuje kolem silnice poprašek, po dalším kilometru asi 5cm vrstva, a než přijedeme na cílové parkoviště, leží kolem minimálně 20cm sněhová pokrývka. Teď už věřím, že nahoře bude sněhu ještě více a že si kvalitně zalyžujeme.

no, takto umí Tauplitzalm překvapit. Těžko byste v okolí hledali v pozdním podzimu sníh, ale zde ho bývávalo požehnaně, a to až do jarních měsíců. Patří mezi známá rakouská střediska, kam kdysi jezdívala poměrně často česká reprezentace, a je oblíbenou destinací i českých amatérských lyžařů. Málokteré jiné je totiž pro nás tak snadno dostupné (z Prahy přes Linec 390 km téměř stále po dálnici za 4:45 h) a nabízí brzkou kvalitní lyžovačku. Všechno krásné má však své ale a tady si na něj musíte dát pozor mnohanásobně. Až na některé pasáže se na místních tratích pohybujete ve velmi náročném profilu a ve vyšší nadmořské výšce sice „jen“ kolem 1 600 – 1 700 m, ale mezi lyžaři se tvrdí, že náročnost zdejších tréninků je téměř srovnatelná se soustředěními na ledovci Dachstein. Jedná se o specifickou kotlinu, sevřenou okolními svahy, a možná i díky tomu se liší tamní klima například od Ramsau, které je otevřené do kraje, přestože je položené v podobné nadmořské výšce. Možná že hraje roli klima, možná i podcenění těžkého terénu lyžaři. Každopádně kdo sem jede trénovat a točit kilometry, ať je opatrný, hlídá si svou tepovou frekvenci a rychlé tréninky moc nepokouší. Pokud s sebou chcete vzít i malé lyžaře, raději s nimi jezděte jen v mírných pasážích kolem jezera nebo na některé z náhorních luk, příliš je na běžkách netrapte. Můžete s nimi vyrazit i na sjezdovky nebo na boby.

Kde bydlet

Ubytovacích možností není nahoře příliš. Pár hotelů, přes poměrně drahé dřevěné (rádoby) hotely až po krásné dřevěné chalupy. Jestliže hledáte něco za rozumnou cenu, zkuste své štěstí a třeba zrovna některá z početných chalup bude volná. Když se domluví větší skupina kamarádů, nebo aspoň dvě rodinky, užijete si stylové bydlení v horách uprostřed nádherné přírody a navíc v soukromí. Další možností je česká chata Haus Alpin, která se na svých webovkách pyšní českou obsluhou, českými cenami, českým pivem, českým kuchařem a českou přívětivostí. Ubytovatelé ve většině případů posílají pro své ubytované při jejich příjezdu rolbu, nebo aspoň skútr na parkoviště, protože jinak byste se s věcmi plahočili i třeba 2 km, což není úplně pohodlné. Platí se také parkovné, pro osobní vozidla 5,5 EUR za noc. Teoreticky by se dalo bydlet dole v Tauplitz, ale každý den by vás čekala platba mýtného a téměř 18km cesta nahoru, nebo doprava lanovkou pro sjezdaře. Navíc, když přijedete na parkoviště, většinou musíte ještě nějaký kus popojít, abyste se dostali do stop. Záleží na množství sněhu a najetých tratích. Nic ale nenahradí ubytování hned vedle běžeckých stop, do nichž lze nahoře nastoupit z prakticky každé chaty či hotelu.

Běžecké tratě

Můžete se zde pohybovat pouze na 12km běžeckém okruhu, kde jsou však každý den najety stopy na klasiku i bruslení. Nečekejte tedy žádné běžkařské eldorádo, ale když sem vyrazíte na prodloužený víkend, běžek se nepřejíte. Jako v jiných alpských místech už i zde jsou běžecké tratě zpoplatněny, jen pro hosty některých ubytovacích zařízení jsou zdarma.

foto: Katrin Kerschbaumer/TVB Ausseerland Salzkammergut

Pokud se vydáte z parkoviště severozápadním směrem, příkrým svahem nahoru a pak sešupem dolů, dostanete se na louku s dětskou sjezdovkou a kousek za ní k zmíněnému Haus Alpinu a jezeru Krallersee, kde najdete jednu z příjemných rovinek, jenže pak vás čeká cesta zpět s nepříjemným stoupáním, které jste sem sjeli.

foto: Katrin Kerschbaumer/TVB Ausseerland Salzkammergut

mag cestování

Ještě náročnější sjezdy a stoupání můžete zažít, pokud se vydáte v jižním směru od parkoviště, pak ale následuje východní část okruhu, jež je běžkařsky mnohem přívětivější. Projíždíte mezi dřevěnými chalupami, místy i s úchvatnými výhledy do údolí o 800 výškových metrů níže. Kromě běžek si na Tauplitzalm můžete přivézt i sjezdovky. Středisko nabízí celkem 40 km sjezdových tratí: 17 km snadných modře značených, 17 km červených střední obtížnosti a 6 km černých nejnáročnějších.

Tauplitzalm maraton

Už je tomu deset let, kdy se správce a spolumajitel Haus Alpinu Ivoš rozhodl na Tauplitzalmu poprvé uspořádat Tauplitzalm maraton, který byl zároveň vypsán jako Neoficiální mistrovství ČR v dálkových bězích. Tuším, že se konal všehovšudy 3x a na to, že byl situován tak daleko od našich hranic, česká účast byla poměrně hojná. Hlavní personou závodu byl Standa Řezáč, Ivošův kamarád, na jehož počest byl závod opakovaně uskutečněn, ale prvního ročníku se zúčastnila i další velká jména jako Petr Novák, Martin Jakš, Aleš Razým nebo Katka Razýmová. Většinou se jednalo o jarní termín, kdy už měli všichni odzávoděno a proč si ještě nezalyžovat a neprodloužit závodní sezónu. Kombinace těžkých tratí, vyšší nadmořské výšky a jarního rozbředlého sněhu byla poměrně vražedná a závod náročný. Vzpomínám si, že jeden rok jsme se s mužem rozhodli závodu zúčastnit. Propozice nikdo do detailu neznal, jen jsme věděli, že se pojede formou skiatlonu rozděleného do

Jestliže hledáte něco za Na místních běžeckých tratích počítejte rozumnou cenu, zkuste s rovinatými pasážemi, ale také prudkými sjezdy a příkrými stoupáními své štěstí a třeba zrovna dvou dnů a výsledky se měly sčítat. V sobotu některá z početných chalup bylo v plánu 15 km volně a v neděli 22 km klasicky a kvůli poměrně úzkým tratím měly bude volná. když se domluví být starty rozdělené dle kategorií. V sobotu nás čekaly perfektně upravené větší skupina kamarádů, stopy, skvělé počasí i atmosféra, ve které jsme si všichni příjemně zazávodili. Následovalo nebo aspoň dvě rodinky, příjemné posezení na hotelu až do té doby, než Ivoš přišel s převratnou myšlenkou, že se užijete si stylové bydlení druhý den pojede Gundersenovou metodou, tedy intervalově na základě sobotních ztrát. v horách uprostřed nádTedy nejpomalejší skejtař se vydá na trať herné přírody a navíc v souklasického závodu jako první a nejrychlejší jako poslední. Kdo dojede první do cíle, kromí. bude vítězem. Ivoš chtěl závodní víkend více

foto: Katrin Kerschbaumer/TVB Ausseerland Salzkammergut

zdramatizovat a udělat napínavým, jenže mezi závodníky to začalo šumět a řadě z nich, kteří byli horšími skejtaři, nebo se první den trochu více šetřili, se konkretizace pravidel vůbec nelíbila. Standa dokonce tvrdil, že tam přijel naposledy a že to Ivoš nemůže myslet vážně. Ale myslel. Nakonec se závody vydařily. Výsledky dopadly papírově téměř, jak měly, až na pár amatérských lyžařů, z nichž jeden protestoval, že měl být třetí a ne bramborový.

Bližší údaje o středisku, mapu sjezdovek, ceny permanentek a informace o aktuálním počasí najdete na www.dietauplitz.com Ceník mýtného http://alpenstrasse.at/panoramastrasse/mauttarife

Na Tauplitzalmu se můžete spolehnout na každodenně upravené běžecké stopy

1. MISTROVSTVÍ SVĚTA V LYŽOVÁNÍ

Zrcadlovky

Kolonáda

Janská hora

Zlatá vyhlidka Hoffmannova bouda

Modré kameny Nad Černým Dolem

Klausův důl

D O V Á Z Ý LYŽAŘSK 8.ÚNORA

2025 NĚ JANSKÉ L ÁZ

Zveme vás na výjimečný závod kopírující původní trať i pravidla závodu na 18 km z roku 1925 Kategorie : JASANKY, SKIALPY

Přijďte aktivně prožít historii lyžování a odneste si na památku kopii originální mistrovské medaile.

Vítěz závodu a držitel rekordu Otakar Německý 1:43,48

Přihlášky a více informací:

www.ﬁs1925.com

FIS1925JL

1. MISTROVSTVÍ SVĚTA V LYŽOVÁNÍ - JANSKÉ LÁZNĚ

Kolonáda

mag cestování

text: Martin Křižovič foto: Archiv autora

Na svou chatu

do Norska

Vzdálený sen, nebo reálná možnost?

Často se dnes dočteme, že je výhodné investovat v zahraničí a jak je snadné si dopřát vlastní nemovitost někde u moře nebo na horách, sám ji využívat či ji se ziskem pronajímat. V posledních, na sníh slabých, letech začali milovníci zimy přemýšlet, co dál, a jednou z možností je stále stabilní a letecky snadno dostupné Norsko. Jak to ale chodí v zemi, o které se traduje, že je bohatá, velmi drahá a navíc Norové jsou vůči cizincům dost chladní a uzavření?

estli se rozhodnete pro nákup nemovitosti v Norsku, počítejte s tím, že spousta věcí je jinak nastavených než u nás, a pokud tam chcete pobývat více, musíte přijmout tamní naturel. Bez toho to totiž nemá smysl. Norsko není jen krásná příroda, ale hlavně milí a přívětiví lidé a klidnější styl života. A také se zde striktně dodržují pravidla, všechna, bez výjimky a zcela přirozeně. K rozhodnutí musí člověk dospět a místo, kde by chtěl pobývat, dobře vybrat. Norsko je obrovská země mnoha tváří. Možná někteří z vás přemýšlíte nad lyžováním v běžkařském ráji v oblasti kolem Lillehammeru a legendárního Sjusjøenu, kam se z Prahy dostanete letecky za dvě hodiny a za další dvě hodiny jste vlakem nebo autem na místě. Pro ty, kdo zvažují častější pobyt a třeba i pořízení nemovitosti, které se často pohybují v nižších cenách než u nás, je vhodné si přečíst následující text. Může se totiž stát, že vás úřední náležitosti a další okolnosti odradí od pořízení chaty natolik, že si tam raději zaletíte jen na otočku.

Norský klid

Poprvé jsme se podívali do Norska se zájezdem v roce 1997, o sedm let později už i s dětmi a v roce 2018 jsme sebrali odvahu dojet po vlastní ose na Atlantic Ocean Road, do Ålesundu a Trondheimu. Dcera tehdy projevila zájem se učit norsky, a tak dostala z legrace k Vánocům poukaz na pět lekcí. Se zájezdem uvidíte turistické cíle typu „must see“ a Nora prakticky nepotkáte, protože v kempu a obchodech bude stejně většina cizinců, včetně personálu „na brigádě“. Pokud vyrazíte bez cestovky, už při odbočení na vedlejší cesty trochu atmosféry nasajete, ale pokud chcete poznat, jak se zde žije, musíte v Norsku aspoň chvíli bydlet a pracovat. Samozřejmě je velmi důležité, kde se ocitnete, zda ve velkém hotelu či IT firmě v Oslu (s lidmi z celého světa), na ropné plošině (obvykle s Poláky), nebo někde na farmě, kterou má jedna rodina od nepaměti. Starousedlíci se s vámi nebudou hned objímat, objednávat panáky a zvát vás domů.

Typická chata v oblasti norských fjordů

Ne, že by vás neměli rádi, oni to tak prostě nedělají. Navíc zde stále, na vesnicích obzvláště, funguje vzájemná důvěra. Můžete si všimnout otevřených garáží s koly, sekačkami, lyžemi a dalšími věcmi volně odloženými vedle domu, a když jsem jednou sháněl souseda, nikdo nikde a klíče ve dveřích. Jak Norové fungují oproti jiným národům, můžete zjistit na instagramu díky dvojce Helgi & Erlend. Pozor, čekejte velkou porci nadsázky a ironie a u nás málo obvyklé sebekritiky. Sérii našich výletů přerušil covid a před třemi lety opět navázala dcera, která se tam poprvé vydala na brigádu na ovocnou farmu. V roce 2022 jsem na výpomoc ke stejnému farmáři zamířil i já se ženou. Chtěli jsme si psychicky odpočinout, nasát atmosféru a poprvé jsme potkali vývěsku realitní kanceláře, kde byla v nabídce horská chata (bez vody a elektřiny) za našich asi 600 000 Kč, anebo starší domek s 1 500 m2 pozemkem za asi 2 miliony Kč. Takže nic nedostupného, a jelikož jsme měli sen si jednou zalyžovat v Norsku, napadlo nás, zda by se nedal vyřešit tímto způsobem a nejednalo se pouze o jednorázový výlet. Naše návštěvy byly zatím vždy letní a snažili jsme se poznat co nejvíce míst, ale tato příležitost by nám pomohla častěji zažít norskou pohodu a poznat místní zimu.

Styl staveb ve vnitrozemí (vlevo) a na ostrovech (vpravo)

Norský interiér je jednoduchý a účelný

Právo

Jako občan EU máte právo vlastnit v Norsku nemovitost, i když Norsko není členem EU, naštěstí je začleněno do EHP (Evropský hospodářský prostor) a mezistátní smlouvy toto garantují. Pro samotný převod nemovitosti ale potřebujete splnit několik administrativních podmínek: Potřebujete minimálně daňové číslo „D-Nummer“, které získáte, když se necháte, byť třeba na týden, zaměstnat. Se smlouvou od zaměstnavatele zajdete na „Skatteetaten“, norský finanční úřad, a za 15 minut je hotovo (ovšem když se předem včas objednáte). Ideální je mít norský bankovní účet, ale i ten

základní dostanete jen v případě, že máte dlouhodobou pracovní smlouvu. Plnohodnotný účet s kreditkou získáte nejdříve po 6 měsících nahlášeného pobytu a administrativním „přestěhování“ se do Norska. Pak si teprve můžete požádat o národní identifikační číslo (něco jako rodné číslo) – Fødselsnummer, které je nutné pro zřízení bankovní identity a dalších náležitostí. My jsme to vyřešili tak, že jsme dům kupovali přes realitní pobočku norské banky DNB a základní účet nám zřídili pomocí daňového D-Nummer na základě kupní smlouvy v sousední kanceláři.

mag cestování

Další nezbytností je norské telefonní číslo, protože identifikační SMS pro různé aplikace a internetové přístupy obvykle nelze posílat na zahraniční čísla. Dá se bez něj obejít, ale Norové používají aplikace skoro na vše (svoz popelnic, půjčování vozíků z IKEA, informace o úpravě lyžařských tratí atd.), kde zahraniční kontakt nezadáte. Telefonní číslo dostanete opět jen při předložení osvědčení o D-Nummer, nebo Fødselsnummer a pasu, na základě čehož si ověří vaši totožnost. Číslo nepřiřazené osobě nefunguje, takže se tam můžete setkat jen s ojedinělými případy podvodných telefonátů.

Co, jak a kde hledat?

Pokud se tedy rozhodnete, že trochu norského životního stylu přijmete za své, a budete se chtít kochat výhledem na fjord nebo si užít běžkařské tratě od prosince do dubna, což byl náš případ, můžete začít hledat. V podstatě jediný inzertní portál pokrývající celé Norsko je Finn.no, který je k dispozici pouze v norštině, ale Google translator vám pomůže. Jinak se domluvíte běžně anglicky. Náš soused, dělník v továrně na autosoučástky a vlastník traktoru, jímž nám v zimě protahuje cestu k domu, je na tom s angličtinou lépe než běžný vysokoškolák u nás. Ovšem pro trvalejší práci a případné žití v Norsku se bez norštiny neobejdete. Při hledání je potřeba rozlišovat mezi „enebolig“ – samostatně stojícím domem, „leilighet“ – bytem a „hytte“ – chatou. Samozřejmě můžete stejný portál použít

Nekonečné stopy lákají běžkaře ze střední a jižní Evropy

i k hledání pronájmu. Pokud se rozhodnete pro nákup, byt a dům jsou vhodné pro trvalé obývání a chata jen pro dočasné, maximálně šest měsíců v roce. Změnit chatu na trvale obývaný dům teoreticky lze, ale úřad to nemusí schválit. Typická chata nemá vodovod a kanalizaci a často ani elektrickou přípojku. Běžný dům je dřevěný, ale některé nové domy a byty jsou již zděné, ale potom i velmi drahé. Hledali jsme proto trvale obyvatelný dům někde na vesnici (ceny samozřejmě rychle rostou s blízkostí města, práce a služeb stejně jako u nás). Prioritou byla dostupnost na běžky a ne moc daleko od Osla a letiště. Fjordy jsou nádherné, jenže vzdálené a složitě přístupné, takže zvítězila oblast okolo Lillehammeru.

Náklady na provoz

V prodejní zprávě také najdete informaci o předpokládaných nákladech na provoz, které začínají zhruba na 10 000 NOK ročně (místní poplatky a cena elektřiny je hodně závislá na oblasti, sever je levnější). Ve středním Norsku (zvaném Innlandet) se pohybuje obvyklá cena asi do 2 NOK/kWh, plus hradíte 250 NOK za pravidelné měsíční platby. Při současném kurzu kolem 2,15 CZK vychází skoro jak u nás. Opět si můžete stáhnout aplikaci, kde vidíte zítřejší ceny po hodině a můžete si naplánovat praní na víkend, kdy je cena třeba 20 ore, tedy pod 50 haléřů. Ale vzhledem k obvyklému způsobu vytápění přímotopy a horší tepelné izolaci starších domů můžete protopit poměrně dost. Štípané dřevo do krbu pořídíte asi za dvojnásobek toho co u nás.

Detaily nákupu a převodu nemovitosti Když objevíte zajímavou nabídku na norské realitce, vyplníte kontaktní formulář a sjednáte si prohlídku. Zadat můžete pouze norské nebo švédské telefonní číslo pro usnadnění komunikace. Vše potřebné můžete vyřídit po telefonu, ale e-mail je pro norsky nemluvící praktičtější, protože si psanou zprávu v klidu přeložíte. A navíc informace o nabízené nemovitosti jsou prezentovány mnohastránkovým dokumentem s fotodokumentací podrobně popisující stav domu, potřebné opravy, často odhad ceny nutných investic, energetickou třídu, polohu, dostupnost služeb atd. Prodávající a realitní kancelář ručí za to, že nebyla zatajena žádná závažná závada, na což mají obvykle uzavřenou pojistku. Další připojištění si můžete zřídit vy s prodávajícím.

Prohlídka není povinná. Můžete zkusit něco koupit na dálku a prohlédnout si třeba jen okolí na Street View (pokud je v mapách dostupný), ale pravděpodobně nepochodíte. Na zajímavější nemovitosti je obvykle vyhlášena doba prohlídky a sejde se více zájemců. Osobní kontakt může být rozhodující. Samotný prodej totiž probíhá formou dražby, buď přes portál realitní společnosti (pokud máte bankovní účet a bankovní identitu), anebo přes SMS (tady lze použít i zahraniční číslo), ale prodávající nemá povinnost prodat nemovitost zájemci s nejvyšší nabídkou, ale kterémukoliv z nich. Zní to nelogicky, ale představte si, že jste s někým dobrými sousedy a teď se rozhodujete, koho vyberete svým přátelům místo sebe. Neznámého cizince,

nebo norskou rodinku s malými dětmi, byť za cenu lehce nižšího zisku? Prostě trochu jiná mentalita. Takže je potřeba místo navštívit, napsat motivační dopis, představit se, jinak nemáte šanci, což zároveň vyžaduje hodně cestování. Na druhou stranu poznáte neznámá místa, mnohdy srovnatelná s vyhlášenými turistickými cíli, ale bez turistů. Když se vám zadaří, projdete dražbou a prodávající vás přijme za kupce, je vše už relativně jednoduché. Smlouva se podepíše v realitní kanceláři, kterých není tolik jako u nás, jsou registrované, pojištěné, kontrolované a mají oprávnění k ověření totožnosti, vložení smlouvy na katastr i úschově kupní ceny. Nikam jinam

Život v Norsku

Pokud se rozhlédnete po norské krajině, nejedná se o typické vesnice v našem slova smyslu, ale spíš o zástavbu rozptýlenou v přírodě, častěji situovanou na jižní svahy kopců nebo kolem řek, kde je rovnější terén. V trochu více zahuštěných civilizacích můžete najít obchod, školu nebo benzínovou pumpu (s nabíječkou na elektromobil). Představte si polovinu obyvatel ČR na rozloze 4x větší, z toho plyne méně frekventovaná doprava a méně lidí, ale pokud se nebudete nacházet ve větším městě, tak „obvyklý“ styl života (hospůdka, pivo, kino) prostě nefunguje. Parkoviště u obchodů najdete často poloprázdná, až na zvláštní případy, kdy v sobotu hodně prší a Norové vyráží do místních hobby marketů, jinak bloudíte mezi regály skoro sami. Navíc v neděli mají obchody plošně zavřeno, včetně potravin a IKEA. Když je hezky, jsou všichni na horách, nebo lítají po zahradě. Shopping se tam za pěkného počasí moc nepěstuje. Jestliže chcete někoho potkat, tak na túře, nebo u pumpy, které suplují řídkou síť restaurací a obvykle mají dobré hamburgery a hot dogy.

nemusíte. Maximálně do banky dát příkaz, pokud nemáte internetové bankovnictví. Peníze musíte poslat z norského konta, na který si je můžete převést SEPA platbou (počítejte s poplatky). Ale pozor, u částek nad 10 000 € musíte uvádět důvod platby (podobně tomu je u vyšších částek i u nás), ten je jasný, ale v realitce pak musíte doložit původ peněz. Zákony proti praní špinavých peněz jsou v Norsku poměrně ostré. Když nekupujete na hypotéku (tu samozřejmě jako cizinec nepracující v Norsku nedostanete), musíte doložit třeba prodejní smlouvu nemovitosti v ČR, nebo čestné prohlášení, že se jedná o vaše úspory, což ale nemusí být akceptováno. Dalším krokem je převzetí domu (k čemuž opět musíte využít mobilní aplikaci), které

Odměnou za veškeré úsilí s nákupem nemovitosti v Norsku pak může být neskutečný klid. Za oknem srnky nebo los, při troše štěstí polární záře (pokud to chcete mít jisté, hledejte severně od Trondheimu) a hlavně stovky až tisíce kilometrů běžeckých stop, kde potkáte pár lidí a třeba nešťastného Nora, který si zapomněl doma hůlky. Vy mu klidně půjčíte svoje náhradní, protože víte, že vám je pak strčí pod auto a nikdo nic neukradne. V létě pak můžete objevovat méně známé kopce, kam chodí jen místní, nebo skryté vodopády a jezera, potkat rodinky s dětmi, dvojice, kamarádky, jak jdou přespat do lesa, a cestou nenajdete jediný papírek nebo plechovku. Norové nejen, že mají krásnou přírodu, ale umí se o ni i starat a to je to, co nás na Norsku fascinuje nejvíce. Na závěr mám ještě prosbu. Pokud pojedete do Norska, nastudujte si pravidla pro pohyb v přírodě a striktně je dodržujte. Jen tak zůstane Norsko takové, jaké je. Některé známé cíle samozřejmě trpí přetížením turisty a mluví se o jejich regulaci, ale Norsko je naštěstí dostatečně veliké, aby si opravdoví milovníci přírody a respektující návštěvníci, společně s místními, tento přírodní poklad užili, a hlavně ho zachovali dalším generacím.

Martin Křižovič Inženýr-vývojář pracující pro automobilku je vyznavačem outdoorových sportů. Ve svém volném čase je také instruktorem létání kluzáků a příležitostně se stará o údržbu turistických lyžařských tras na Novoměstsku.

probíhá společně s prodávajícím a společně klikáte a souhlasíte, že je dům v inzerovaném stavu, čistý, že jste dostali klíče, zapíšete stavy elektřiny a rovnou si vyberete jejího dodavatele. Následuje přeposílání e-mailů s dodavatelem elektřiny, zadání plateb, přihlášení se na portál místního úřadu „Kommune“ a nastavení obecních poplatků za dům. Lze nastavit inkaso a pak už se nemusíte o nic starat, jen vám chodí výpis. Na jednom místě, jednou platbou řešíte domovní daň, poplatek za svoz odpadu, poplatek za údržbu příjezdové cesty, vyvážení jímky, kontrolu komína, případně další, podle toho, kde se dům nachází. Všechny informace o vás získá úřad z registru obyvatel (tam jste evidováni díky D-Nummer) a z katastru (díky realitce). Potřebujete pouze

Pozor na revize Jak bylo zmíněno, kontrola komína je součástí obecních poplatků a nemusíte se tedy starat a shánět kominíka. Prostě jednou za čas přijde SMS (proto potřebujete norské číslo) a potvrdíte čas, nebo si domluvíte jiný termín. Každý dům musí mít žebřík na střechu a lávku a komín vám vymetou bez vaší přítomnosti. Vy pak jen vyberete dvířky popel a neřešíte, jestli máte, nebo nemáte „papír“ pro pojišťovnu. Stejné platí o kontrole elektrorozvodů. Distributor posílá pravidelně revizního technika, který vám zkontroluje elektroinstalaci a doporučí co opravit, či doplnit. Součástí pojistky domu je také obvykle návštěva technika, který vám zkontroluje stav domu a opět doporučí, jak předejít možným škodám. Nezapomínejte, že domy jsou většinou dřevěné, takže požár od závady elektroinstalace nebo komína, je obvykle fatální, což jsme bohužel viděli na vlastní oči na jednom sousedním domu. Předchází se i drobnostem, jakými jsou ochrana proti myším či stav střechy a riziko jejího zatečení. Jestliže dům trvale neobýváte a nechcete jej temperovat, musíte ho dobře zazimovat (stejně jako naše horské chalupy), vypustit vodu a při příjezdu v zimě počítat s trochou odhazování sněhu.

aplikaci minID a jednorázovou aktivaci přes kód zaslaný dopisem (i do ČR), pak už vás informují jen přes mobil. V další aplikaci pak třeba vidíte, kdy jedou popeláři, a můžete si nastavit připomínku. Svoz směsného odpadu, plastů, kovů a skla, bio odpadu a obyčejného papíru je přímo od domu, máte vlastní popelnice, jen třeba kartonové krabice nebo polystyren se třídí zvlášť a musíte je odvézt do sběrného dvora. Z výše uvedeného plyne, že bez chytrého mobilu jste ztraceni. Možná byste se bez něj obešli, ale budete mít vše neskonale složitější. Norské vesnice sice občas vypadají jako skanzen, ale nenápadným drátem do nich vede optický internet a všechno funguje online.

NORDICUNIVERZITA

FOTO: ARCHIV TEAMU EKSJÖHUS

CO SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NORDICU

NORDICSPORT

Pokud teplota v této sezóně klesne hlouběji, budou se vám hodit rady, jak trénovat a závodit v nejmrazivějších zimních dnech. Dále se dočtete, jaké druhy měřicích senzorů existují a jak je můžete využít během tréninku nebo závodu.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

FOTO: FISCHER SPORTS GMBH

V dalším vydání časopisu NORDIC se můžete těšit na exkluzivní rozhovor s jednou z nejlepších dálkových běžkyň na lyžích poslední doby, Norkou Magni Smedås. Dušan Kožíšek, dvojnásobný medailista z mistrovství světa, zavzpomíná na své začátky i úspěšnou kariéru sprintera.

NORDICMAG

Tušíte, co dělají profesionální servismani po celý rok, i mimo hlavní sezónu, a jaké mají podmínky? Máte představu, jak probíhá vývoj vlastních struktur?

FOTO: VAUHTI

NORDICTECH

Zavítáme nejen do Rakouska a prozkoumáme Ramsau a další přilehlé běžkařské lokality, včetně Filzmoosu, který si Češi loni velmi oblíbili a kde se skvěle lyžovalo, ačkoliv v okolních střediscích bylo sněhu poskrovnu.

Vstupte do komunity NORDIC! Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Zimní sezóna sice trvá sotva několik měsíců, proto ji však musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

nordicmag.cz

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařsko-běžkařské speciály; předplatné stojí jen 100 Kč a se speciály pak 180 Kč! V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, za které si můžete pořídit na e-shopu SNOW.cz oblečení na běžky nebo další předplatné časopisu NORDIC.

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

LEKI.COM

HRC MAX

PHOTO: GEPA PICTURES

ARE YOU MADE FOR MORE?

NORDIC 63 - prosinec-leden 2024/25

Articles inside

Naším dlouhodobým cílem je zisk medaile