SNOW 156 (prosinec-leden 2024/25) by SNOW media

156 – PROSINEC–LEDEN 2024/25

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP

SNOW 156 PROSINEC–LEDEN 2024/25 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

NEJRYCHLEJŠÍ ČEŠKA ČERNÉ DNY: MATTHIAS LANZINGER FREERIDE: POZOR NA VELBLOUDA!

5+6 NOVINEK pro dámy a prašan RESORTY: ZILLERTAL ARENA, SESTRIERE, MONTGENÈVRE LAVINY: HROZÍ I TAM, KDE TO NEČEKÁME ČERNÉ DNY: MATTHIAS LANZINGER FREERIDE: POZOR NA VELBLOUDA!

WWW.SNOW.CZ

NEJRYCHLEJŠÍ ČEŠKA I ŽENY UMÍ 200 KM/H

1925

MISTROVSTVÍ SVĚTA V JANSKÝCH LÁZNÍCH 1925

4 ROOTS

Víte, že se první samostatné mistrovství světa v klasickém lyžování konalo na našem území? V únoru roku 1925 Janské Lázně hostily Mezinárodní středoevropské lyžařské závody, tehdy nazývané Rendezvous Ski Races, které až po 12 letech uznala FIS za 1. samostatné mistrovství světa. Běžely se tehdy závody na 50 km a 18 km a skákalo se na Krakonošově můstku, který stával přímo v centru města proti evangelickému kostelu. Závodů se zúčastnilo 240 lyžařů ze 13 zemí a sledovalo je 12 tisíc fanoušků. V této zimě si tak připomínáme 100. výročí prvního šampionátu.

FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

FOTO: ROSSIGNOL

6 OBSAH

WORLD CUP

16| 18| 20| 24| 28| 36| 40| 44| 48| 54| 66| 76| 78| 80|

RESORT

S LAVNÉ SJEZDY: STELVIO – BESTIE, CO UMÍ KOUSNOUT

86| 90| 92| 96| 110|

Ú CHVATNÁ PREMIÉRA

RECENZE SJEZDOVÝCH LYŽÍ SNOWTEST 2024/25

ORLD CUP W NEWS Z RINKA LJUTIĆ: MLUVÍTE CHORVATSKY, PIJETE RAKIJI A JE TO SUPER! Č ERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU: MATTHIAS LANZINGER R ŮŽE MEZI TRNÍM: NEJRYCHLEJŠÍ ČEŠKA SYLVIE HUDEČKOVÁ

K ONTROLA FLUORU JE VĚDA N OSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: VÁLEČNÁ ODYSEA WALTERA NEURONA NEJZKUŠENĚJŠÍ LYŽAŘSKÝ OBCHODNÍK OBOU REPUBLIK S NOWTEST 2024/25: LYŽE PRO DÁMY, ALE NEJEN PRO NĚ R ECENZE: LYŽAŘSKÉ BRÝLE WEDZE G 900 HD PH S KISPORT DRÁPELA: NEJDŘÍV TESTUJU, PAK PRODÁVÁM! S KI WITH ME: 7 MÝTŮ O TELEMARKU A PUL NEWS

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Z ILLERTAL ARENA: MEGAARÉNA, KDE SE DÁ PŘED RUCHEM I SCHOVAT T IPY: LIENZ – 5 VĚCÍ, KTERÉ TU MUSÍTE ZAŽÍT V IA LATTEA A OLYMPIJSKÉ SESTRIERE ONTGENÈVRE A MONTI DELLA LUNA: M MILÝ FRANCOUZSKO-ITALSKÝ ELEGÁN Č ESKÉ HORY: DVĚ NOVÉ LANOVKY (2. DÍL)

Atomic Cloud Q12 Revoshock C.......................54 Dynastar E Lite 9 Konect.................................55 Elan Primetime N°4+ W...................................56 Fischer The Curv GT 76....................................58 Rossignol Nova 14 Konect a 10 Express........60

SLOVENSKO P Ř E K VA P Í C H O P O K | N Í Z K É TAT RY

www.slovakia.travel

OBSAH

SKIALP PŮJČOVNA SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

SKIALP & FREERIDE

124 | 130 | 140 | 142 | 151 | 152 | 154 |

L AVINY V ČESKU: I MALÁ ROKLE MŮŽE ZNAMENAT SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ K ARAVANA VELBLOUDŮ V ZASNĚŽENÝCH HORÁCH? HORSKÝ VŮDCE PETR FAGGIČ GIACINTOV: KEIN POSERA FAHREN POWDER POWDER POWDER: TEST LYŽÍ PRO FREERIDE & SKIALP RECENZE: SKIALPOVÉ VÁZÁNÍ ATK RT 11 EVO RECENZE: SKIALPOVÝ SET HELLY HANSEN ODIN BC RECENZE: SKIALPOVÝ SET DIRECT ALPINE

h o r s k ý

v ů d c e

•

www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

m o u n t a i n

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

www.ski-alp.cz

SNOWbiz

160 | 164 | 168 |

ARKETINGOVÉ TREFY M A MINELY V ELKÁ VODA! H ORSKÉ OBCE: DŮLEŽITOST ROVNOVÁHY

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: FABIAN BODET/BLACK CROWS

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ S námi vždy pod vedením profesionálů, horských vůdců s licencí UIAGM a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Janka Bednaříka, Tomáše Bardase ad.

SKIALPOVÉ KURZY A VÍKENDY Pro začátečníky i pokročilé v nejkrásnějších oblastech Alp (Rakousko – Vysoké Taury, Rauris, Gesäuse, Totes Gebirge; Itálie – Ortler, Sextenské Dolomity) a vždy v malých skupinách!

SKIALPOVÉ VÝSTUPY A HORSKÉ PŘECHODY Další atraktivní akce pro fajnšmekry (Slovinsko – Julské Alpy; Rakousko – Silvretta, Venediger, Silvretta Haute Route) včetně krásných lyžařských sjezdů.

SKIALPOVÉ SNY Nevšední zážitky v Evropě (švédské Laponsko, Island, norské Lofoty) i ve světě (gruzínská Svanetie na Kavkaze, bájný Ararat v Turecku, kanadská Britská Kolumbie i japonský o. Honšú).

TERMÍNY: leden–duben te Splňvé si s ské ř lyžany! s

Akce připravíme i na zakázku.

adventura.cz

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

Andrea Rucká Drengubáková (SNOW tour) Michaela Kratochvílová (World Cup) Ondřej Novák (Academy, Market) Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

SNĚHOVÝ PARADOX

Tak už tu zase máme to, na co se celý rok vaše snoubenka? Vnímejte její reakci na těšíme: Čas, kdy sněží. Mezi námi lyžaři padající sníh. Čím více projeví radosti, nemusím popisovat, kolik to umí přinést tím bude srdečnější, empatičtější. radosti, jak to je poetické a jakou naději A naopak, čím víc bude kalamitu proklíto přináší. S tím, jak se k zemi začnou nat, tím i v osobní rovině bude chladnější snášet první vločky, spustí se v každém a nepřístupnější (pryč od něj/ní). přítomném intenzivní vnitřní procesy až Ovšem nejen citlivost a otevřenost umí filozofické dimenze. Někteří jsou rozpolpadající sníh detekovat. V jeho odkazu cení a nevědí, jestli se mají zlobit, nebo můžeme hledat spoustu životních metapopustit uzdu své radosti. Nedefinofor a mouder. Například že snadný život vané vnitřní štěstí ze sněžení v lidech znamená nudný život. Že obtíže zesilují často zápolí s objektivním diskomfortem vnímání radosti. Že jedině protichůdné působícím zvnějšku. Třeba když člověku síly vytvářejí rovnováhu a že pozitivní naplňuje srdce blahem hustý závěs a negativní je neoddělitelné a vzájemně tichounce padajících sněhových vloček, se doplňuje. Že esteticky krásný může a přitom mu jedna extra velká zapadne znamenat problémový. Že nepříjemné hluboko za límec, kde mrazivě zastudí. věci ne vždy můžeme ovlivnit, zato Nebo když se ráno probudíme před nabiv nich můžeme vidět netušený přínos. tým dnem a dopravu blokuje – ach tak Že podobné paradoxy života nás obokrásná! – bílá kalamita. Říkejme tomu hacují a vedou k hlubšímu pochopení sněhový paradox. světa: Můžeme díky nim současně proJe to legrační, protože i jinak sebejistý žívat radost, nebo trable, a je jen na nás, a názorově pevně ukotvený člověk co si vybereme. v takových momentech sám nad sebou zaváhá: jeden se pere s tím, že vyzařuje Já se k tomu všemu ještě navíc domnípřílišnou, avšak možná zrovna asi nepavám, že padající sníh s sebou nese nějaký třičnou radost (nemůžu se přece těšit významný transcendentální rozměr, z trápení řidičů a chodců), druhý zase který v nás vyvolává pokoru, potřebu neváhá nad situací hlasitě klít, přitom ztišení, meditace, modlitby až extatické sám sobě v duchu zapírá to blažené tetevytržení. Snad že snáší vzpomínky přímo lení, které se mu přes všechny ochranné z nebe nebo snad částečky nadpozembariéry a celní kontroly propašovalo až do ské moudrosti? jeho nitra. Sněhový paradox nás svléká donaha Ať tedy všichni v tomto i přicházejícím (ačkoli se při jeho realizaci spíše přioroce zažíváme co nejvíce sněhových blékáme, je to prostě paradox). Osvicuje paradoxů, které poučí nejen nás, ale lidské duše, odhaluje falešné pózy, předi celý svět kolem. Sníh, podobně jako stavuje skutečné charaktery. Chcete pravda, vítězí! Petr Socha a SNOW poznat, jaký skutečně je váš snoubenec,

Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE

Petr Socha, Radek Holub Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kubániová, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

SNOW, Č. 156, ROČNÍK XXIII.

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 12. prosince 2024, další vyjde 16. ledna 2025.

OBÁLKA/FOTO: Fischer

Tereza Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2024

www. sn o w. cz /caso p i s ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

.0 4.20

Lyžařská oblast Seiser Alm Dolomity Dolomiti Springdays 7=6 | 4=3 Využijte jarní akci na Seiser Almu: jeden den zdarma (ubytování a skipas), delší lyžařské dny se spoustou slunečního svitu, volnější sjezdovky a sluneční terasy až do západu slunce. Seiser Alm - z Prahy pouze 650 km seiseralm.it/zimni

Foto: DSS/Harald Wisthaler · Komma Graphik

.2025

.0 3

Silná generace I sebezkušenější závodník nakonec jednou Světový pohár opustí, aby své místo přenechal některému z mladých talentů a kolotoč tak mohl vířit dál. Občas se stane, že se mezi nastupujícími tvářemi objeví rovnou celá řada slibných jmen. Minimálně dámská větev vrcholné lyžařské série dává tušit, že do budoucna nebude o napínavé souboje nouze. V čerstvých osmnácti letech si při slalomu v Gurglu dojela Lara Colturi reprezentující Albánii druhým místem pro premiérové pódium ve Světovém

poháru. Hned následně v Killingtonu potvrdila, že už se plánuje držet v top ten. Za oceánem oslavila rovněž díky stříbrné příčce první stupně vítězů v obřím slalomu dvacetiletá Chorvatka Zrinka Ljutić, která má v řádu několika dalších sezón smělé plány. Z poněkud lyžařsky netradičního Lotyšska se do nejvyšších pater slalomu dotahuje jedenadvacetiletá juniorská mistryně světa Dženifera Ģērmane. Na technické disciplíny má zatím zaostřeno i její švédská vrstevnice Hanna Aronsson Elfman, jež má zlata

z juniorských šampionátů ve sbírce hned tři. A příští královna všestrannosti? Kromě na úvod zmiňované Lary Colturi, která má rychlost v genech po své mamince Daniele Ceccarelli, olympijské vítězce ze super-G v Salt Lake City, je to jistě Němka Emma Aicher, jejíž čísla jsou zajímavá od slalomu po sjezd. Pozorovat Mikaelu Shiffrin, kdy asi zdolá metu stovky výher ve Světovém poháru, bude vzrušující podívaná. Neméně atraktivní však bude sledovat nadané mladé lyžařky při jejich cestě vzhůru.

(mk)

FOTO: RED BULL

16 WORLD CUP NEWS

SNOW.cz/SP

Ondřej Novák

Sladké mámení, Van, Von, Vonn! chvíle návratů …střípky zázraků, které čas už nevrátí. Vůně snů, těch starých snů, nádherných... A pak ještě Helenka zpívala, že „ten starý song stále nejlíp zní“ a „léta tryskem pádí, čas nikoho příliš nešetří“. Song z roku 1983 by mohl být hymnou mnoha letošních navrátilců a možná by je i od návratu odvrátil. Nebo jim návrat vyvrátil? A vrátí se i Navrátil? Počkat, ten hrál tenis! No nic, nechme slovních hříček a pojďme na oblíbenou rubriku JJJ (Jak jel Jelen) a další pohádky o budoucích vítězstvích a prohrách.

JJJ Jelen, rozuměj Marcel Hirscher, jel blbě. Ve finském Levi i v domácím Obergurglu. Přitom výlet do Finska vypadal zpočátku dobře! Marcel se nechal vyfotit se sobem, kterého tradičně dostávají vítězové klání ve slalomových brankách, trochu tím znervóznil soupeře, a navíc vyvolal spoustu otázek v chovatelských klubech po celém světě, protože nikomu nebylo jasné, jak se případně vyhraný sob snese v jedné domácnosti s jelenem. K souboji na ostří paroží ale nakonec nedošlo, protože Jelen se nedostal ani do druhého kola a soba bral Clément Noël a na rozdíl od slavného jmenovce Noema ho nevzal ani na loď ani do letadla a nechal ho běhat kdesi po finských lesích. Možná pro příště, kdyby se náhodou ještě Jelen zmátořil. Ale ten poté, co o týden později skončil v Obergurglu už v osmé brance, začal veřejně rozjímat, zda byl vůbec dobrý nápad se znovu pouštět do závodění. Jeho rozjímání nakonec ukončil pád při tréninku na Reiteralmu. Poraněný přední zkřížený vaz „bezbolestně“ vyřešil hamletovské dilema a Jelen letos dozávodil. Byla to náhoda, úmysl, nebo podfuk? Ukaž rentgen, Jelene!

Tak mě napadá, že jestli chce legendární Lindsey Vonn svůj comeback ve čtyřiceti pořádně zpeněžit, měla by jet také na vlastních lyžích. Mohly by se třeba jmenovat Von Dear. Podle mě by to na zákazníky zabralo. A kdyby náhodou vyhrála a Marcel taky, mohli by se spolu vyfotit na stupni vítězů. Jeden s lyžemi Van Deer a druhý s Von Dear. Mohli by si je i na památku vyměnit, nebo založit společnou limitovanou edici My dear deer von Van! Kutálely by se aspoň doláče i eura, protože medaile už se kutálet nebudou. Byl by to krásný příběh, ale ani oslíček „Otřes se“ nebyl bezedný a zlatá rybka uměla splnit jen tři přání. Lindsey má naskočit do svěťáku v polovině prosince v Beaver Creeku jako předjezd a v Svatém Mořici už naostro. Pokud to její umělé koleno do té doby vydrží. V tréninku vypadá skvěle, viděl jsem na vlastní oči v Söldenu. Ale vypadá skvěle i v plavkách a v reklamě na cokoliv – a tam už to možná mělo zůstat. Ale nechme se překvapit. Na rozdíl od Jelena si Lindsey v nějaké top 10 dokážu v klidu ještě představit.

FOTO: REDBULL

redaktor SNOW

O živých jen dobře aneb kilo v Killingtonu

První bedna pro Albánii

Do navrátilců už jsme si kopli, byť jsme vynechali kauzu Anna Veith, která na své tiskovce neřekla nic a ponechala všechny fanoušky i novináře v neurčité mlze, že možná něco někdy, až se jí bude chtít. Taky nás trochu vyděsila Marlies Raich, která se na svém instagramu objevila v kombinéze při tréninku v brankách, ale nakonec se z toho vyklubala jen reklama na nějakou banku. Ve 43 letech zpátky do slalomu už by bylo fakt moc. I když 43 nic není, protože Mikaele táhne na stovku. Tedy na stovku vítězství. A všichni čekali, že kilo padne v domácím Killingtonu, čímž by to Mikaela navíc pěkně „zabila“. Jenže místo kila padla ve druhém kole sobotního obřáku samotná Mikaela a nenastoupila ani do nedělního slalomu. Vítězství v Killingtonu brala po dlouhé době Sara Hector a ve slalomu zazářila Camille Rast, která má letos formu jak nabroušený švýcarák.

Na druhé straně spektra jak v počtu vítězství, tak křížků na krku je oproti Mikaele Shiffrin albánská hvězda Lara Colturi. Té táhne teprve na 19. vítězství nemá žádné, a navíc není z Albánie, ale z Itálie. Přes vodu to ale není daleko, a když ji před třemi lety italský nároďák nechtěl nasadit v Söldenu, nasadila ji maminka (věhlasná Daniela Ceccarelli, zlatá v SG na OH 2002) za nároďák Albánie, který sama trénuje. A hvězda Lary stoupala, až vystoupala na druhé místo ve slalomu za Mikaelou Shiffrin v Obergurglu. Italové zaplakali, Albáncům to bylo asi dost jedno, a nejvíc se teď klepe rakouský Blizzard, co všechno ještě Lara stihne vyvést, než jí skončí smlouva a kdo ji pak přeplatí. Ale o tom, milé lyžařky a milí lyžaři, zase až příště.

ˇ MY TVORÍME VYBAVENÍ, VY HISTORII. W O R L D C U P R E B E L S E- S P E E D P R O + F R E E F L E X S T 1 6

R OZD Í L M E ZI D O B RÝ M A N E J L E P Š Í M S E M Eˇ Rˇ Í V M I L I M E T R EC H A M I L I S E K U N DÁC H . S T Rˇ Í P K Y K V Í T Eˇ Z S T V Í S E S B Í R A J Í D Í K Y I N ŽE N Ý R S K É B R I L A N CI A O DVA ZE . D E S E T I L E T Í N A Š I C H ZK U Š E N O S T Í VÁ M DÁVÁ J I S TOT U, ŽE I N OVÁ Rˇ A DA R AC E P E R F O R M A N C E N E S E R O D O K M E N , V N Eˇ M Ž M ÁT E V Š E , C O P OT Rˇ E B U J E .

FOTO: GEPA/ATOMIC

18 WORLD CUP INTERVIEW

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Zrinka

LJUTIĆ:

Mluvíte chorvatsky, pijete rakiji a je to super! Ve dvaceti letech má na svém kontě talentovaná Chorvatka tři výhry v Evropském poháru, zlato a bronz z juniorského mistrovství světa a pět pódiových umístění ve Světovém poháru. K tomu hlavu plnou plánů do budoucna a vytříbený hudební vkus.

a světě je spousta malých národů. A zrovna Chorvaté patří k těm, které mají prakticky stále nějakého lyžaře v nejužší špičce. Jak to děláte? To je dobrá otázka, protože si myslím, že to nevíme ani my sami. Řekla bych, že to bude tím, že ať v bývalé Jugoslávii, nebo teď v Chorvatsku, je lyžování vlastně součástí naší kultury. Dřív hodně sněžilo na Sljeme, to bylo lyžování ještě dostupnější i finančně, protože nebylo nutné až tolik cestovat. I tak když dnes jezdíme do Rakouska nebo Slovinska, nemáme to daleko. Prakticky v každé rodině odjakživa byly lyže

a bylo běžné, že lidé jezdili. Pak jsme měli Janicu a Ivicu a začaly růst i ambice mladých lyžařů je napodobit. Oba sourozenci Kostelićovi se však vypracovali mimo systém, nedosáhli svých medailí díky státu. Každopádně tím, co dokázali, otevřeli dveře dalším generacím. Většinou je výhodou moct vyrůstat v nějakém systému, obzvlášť když se jedná o různé menší státy. V Chorvatsku to tak není, je to hodně o rodinách jako té mé nebo té Filipa Zubčiće, které berou podporu a vývoj závodníků na sebe. I když teď už je to o hodně lepší, máme skvělé podmínky také uvnitř národního týmu.

Jak vaši letní přípravu ovlivnila loňská úspěšná sezóna? Podařilo se vám získat víc prostředků? Byla to velká pomoc, jelikož jsem loni byla třikrát na pódiu. Mám díky tomu řadu sponzorů, nově třeba Red Bull, což je vážně cool, nebo i jednoho ze Slovenska. Ovšem když jste z malého lyžařského národa jako já, je nezbytné se dostat na hodně vysokou úroveň, než začnete být pro sponzory atraktivní. A to je jediná cesta, jak dlouhodobě přežít v tomto odvětví. Díky tomu jsme i bez pomoci ze Záhřebu dokázali pokrýt funkční přípravu.

Jak se vám daří proniknout k tréninkům na ledovcích, které si často zabírají alpské země? Spolupracujete s některými dalšími lyžaři? To je největší potíž, jež nás v přípravě limituje. Vždy se někoho musíme ptát a doufat, že svolí, abychom mohli trénovat společně. Většinou jsme nicméně měli štěstí. Teď už můžu říct, že máme dobré kontakty v Rakousku nebo i v Itálii, takže si tam dovedeme přípravu zařídit, případně se i spojit s jinými reprezentanty. Například teď v Ushuaie nás jezdilo hodně dohromady a byla to zábava. Spolupráce je fajn věc a klíč, jak

FOTO: RED BULL

soutěží v Cortině d’Ampezzo nebudou mít daleko. Uvažujete už, čeho byste tam ráda dosáhla? Vůbec nemohu věřit, že je to tak blízko, letos šampionát v Saalbachu a pak už olympijské hry v Cortině. Samozřejmě, že už si spřádám plány. Chtěla bych vyhrát, jasně. Ale až čas ukáže, jestli se povede zajímavý výsledek už v tomto olympijském cyklu, nebo si budu muset ještě další čtyři roky počkat. jí docílit, je být sám otevřený. Speciálně ve slalomu pak je zastoupeno dost malých států, a tak jsme trénovali dohromady často já a Leona (pozn. Popović) třeba s britským týmem a Charlie Guest, Slovinkami…

závod, který jste si obzvlášť užila – jaký by to byl? Tady bych řekla Jasná. Bylo to tam perfektní, tolik diváků, taková atmosféra… To jsem ještě nikdy nezažila a byla jsem nadšená.

Jako juniorka jste jezdila také kombinaci a super-G. Je to výhledově váš plán přidat v nadcházejících letech i třetí disciplínu a pokusit se o velký křišťálový glóbus? Ano, velký glóbus je rozhodně jednoho dne ten cíl. Teď by to však pro mě bylo ještě příliš náročné – právě i kvůli tréninku, o němž jsme mluvily. V rychlostních disciplínách, jako je sjezd a super-G, se dohaduje ještě obtížněji. Nejdřív se chci plně etablovat ve slalomu i obřáku a pak pozvolna začít se super-G. Celkové vítězství ve Světovém poháru je ovšem rozhodně jednou v budoucnu mým plánem.

To bychom byli na Slovensku a mně to nedá se nezeptat – co Špindlerův Mlýn? Tam jste stála díky třetímu místu ve slalomu na pódiu ve svěťáku vůbec poprvé… To byla rovněž velká paráda. Upřímně, tohle jsou asi moje dva nejoblíbenější závody. Ani nevím, jak je to možné, ale atmosféra tam je úplně jiná než při dalších zastávkách Světového poháru. Možná to bude tím, že k sobě máme všichni vztah – Chorvati, Češi, Slováci… Spousta lidí od vás jezdí každý rok k moři k nám do Chorvatska, snažíte se mluvit naším jazykem, pijete rakiji a je to super. My zkrátka cítíme, že k vám máme blízko a že je to vzájemné. Navíc já preferuji menší resorty, kde je klima podobné například Sljeme.

Kdybyste měla z loňské úspěšné sezóny vybrat jeden

Ono se i v nadsázce říká, že české a slovenské moře je v Chorvatsku. A je to pravda! Znám odmala spoustu lidí z obou zemí, kteří jezdili k nám na pobřeží. Hodně závodníků z menších týmů říká, že si dovedou lépe než jiní poradit s náročnějšími podmínkami na trati, protože jsou zvyklí netrénovat výhradně v optimálních podmínkách. Platí to i pro vás? Určitě na tom něco je. Spousta holek je zvyklá jezdit brzy ráno na perfektně vypreparovaných pistách a pak jsou trochu bezradné, když se setkají s prosolenou, mokrou tratí. Já se asi většinu života připravuji na už poněkud jetých terénech, takže v tom mám výhodu. Vyvinula jsem si cit pro měkký sníh a pomáhá mi to. Utíká to, a tak nadcházející sezóna bude opět ve znamení olympiády. Ani chorvatští fanoušci to tentokrát do dějiště dámských lyžařských

Je součástí vašeho týmu ještě stále Ivica Kostelić? Předchozí dva ročníky jsme spolupracovali, pomáhal mi především v roli mentora a rádce. Hodně jsem se od něj dozvěděla o taktice, bylo to rozhodně přínosné. Teď toho má ale až nad hlavu a rozhodl se po letech zaměřit víc na svou rodinu, takže se zatím naše cesty rozdělily. Vím, že máte ráda rock a hrajete na elektrickou kytaru. Jací umělci patří mezi vaše favority? A kdybyste mohla navštívit jakýkoliv koncert, klidně i zpět v historii, kam byste se vydala? Muziku mám vážně ráda, a to celou řadu stylů, ale v poslední době skutečně nejčastěji poslouchám soft rock a blues rock. Oblíbila jsem si Erica Claptona, Leonarda Cohena, Dire Straits a z tvrdších bandů také Led Zepellin nebo Rage Against the Machine. Kdybych mohla skutečně cestovat v čase, tak bych asi zamířila na Woodstock 1994 a pořádně si tam užila všechny kapely.

FOTO: IMAGO

20 WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Matthias na slavném Streifu v roli regulérního závodníka v roce 2006

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Matthias

LANZINGER: Krutá prohra s časem Světový pohár zamířil na předposlední zastávku před svým finále do norského Kvitfjellu. Na sjezdovce Olympiabakken bylo v neděli 2. března 2008 na programu super-G mužů. V cíli už se opatrně radovala trojice vítězů ve složení Georg Streitberger, Bode Miller a Didier Cuche, když do závodu se třicítkou vyrazil sedmadvacetiletý Rakušan Matthias Lanzinger…

odák z Abtenau ve spolkové zemi Salcbursko si poprvé stoupl na lyže jako tříletý, když mu jejich kouzlo ukázaly starší sestry. A on se nechal očarovat velice ochotně, vždyť už dva roky nato odjel za svůj domovský Skiclub Abtenau první dětské závody. Na svahu byl jako doma, a tak se mu ve třinácti letech podařilo dostat se do kádru Salcburského zemského lyžařského svazu.

Jít za svým snem

Aby dále rozvíjel své dovednosti, přestoupil na vyhlášené lyžařské gymnázium ve Stamsu a od sezóny 1996 začal pravidelně jezdit juniorské a FISové závody. 8. března 1997 se stal v kategorii do osmnácti let juniorským mistrem Rakouska ve slalomu a od nadcházejícího ročníku sbíral jednotlivé starty v Evropském poháru a pár také v NorAm Cupu. Ještě před maturitou

v roce 2000 se na sklonku února stihl stát v kanadském Lac Beauport juniorským vicemistrem světa ve slalomu a mistrem světa v kombinaci. Následně se dal na čtyři roky najmout k rakouskému vojsku, přičemž působil v armádním sportovním centru v Rifu, územní části spadající pod Hallein. Ani na okamžik ovšem nepřestal závodit. 9. prosince 2001 si k jedenadvacátým naro-

zeninám nadělil první pódium v Evropském poháru, když dojel třetí v obřím slalomu v Damuels. Do konce sezóny přidal druhé místo v obřím slalomu v Kranjské Goře a dvakrát třetí pozici – opět v obřáku v San Martinu di Castrozza a premiérově rovněž v super-G v Tignes. Rakouští trenéři jeho výsledky vedli dobře v patrnosti. A on se lepšil dál – v prosinci 2003 poprvé v Evropském poháru zvítězil na Passo Tonale ve sjezdu, ve kterém do konce sezóny přidal třetí místo v Altenmarktu-Zauchensee, další výhru v super-G v Les Orres a druhé místo v obřím slalomu v Hermagoru. Ten rok byl velmi konzistentní, dvanáctkrát dojel do top desítky a ovládl celkovou klasifikaci soutěže. V pořadí disciplín si vedl rovněž

FOTO: IMAGO

LÉKAŘI JEHO PŘÍTELKYNI EVU PŘIPRAVOVALI NA SITUACI, KDY SI MATTHIAS PONESE TRVALÉ NÁSLEDKY NA NERVOVÉ SOUSTAVĚ A PO PROBUZENÍ JI NEPOZNÁ. Stát se to v Rakousku...

Osudový 2. březen 2008 v norském Kvitfjellu. Matthias ještě netuší, že jeho pouť na operační sál bude trvat šest hodin… skvěle, když byl čtvrtý celkově v obřím slalomu a sjezdu a druhý v super-G. Nebyla tedy žádná záhada, že přišlo rozhodnutí posunout jej na podzim do kádru pro Světový pohár.

Báječné plány

Hned první závod dal naději, že se záhy etabluje i na nejvyšší úrovni – při premiéře v Lake Louise si v super-G zajistil dvanácté místo. To také zůstalo pro daný ročník jeho nejlepším umístěním ve svěťáku, ačkoliv po něm ještě čtyřikrát dosáhl na body. To další rok pro něj začal lépe, při severoamerickém startu sezóny se blýskl třetím místem v super-G v Beaver Creeku. Jenže očekávané nakopnutí výkonnosti nepřišlo, a tak se ve výsledcích opět objevoval až na dvě výjimky

v podobě deváté příčky ze super-G v Lenzerheide a desáté z úvodního obřího slalomu sezóny 2007 mimo elitní top 10. Stále měl ovšem před očima vizi vlastního úspěchu. Nic nevzdával, kombinoval Světový pohár s Evropským a dál makal naplno. Na konci února 2008 si ve Whistleru zašel na večeři s dlouholetou kamarádkou z Abtenau Alexandrou Meissnitzer a pochlubil se, že pro sebe a přítelkyni Evu Grünwald, s níž chodil od sedmnácti, pořídil v Salcburku malý, ale moc pěkný pozemek, a s radostí líčil plány na stavbu domku. A pak se mělo všechno radikálně změnit, když ho první březnová neděle zastihla na startu super-G v Kvitfjellu. Jakmile Matthias Lanzinger s odstupem

na svůj pád vzpomínal, vždy tvrdil, že až do osudného okamžiku mu to přišlo jako skvělá jízda. Skutečně – po pomalejším startu zajel mezi druhým a třetím mezičasem nejrychleji ze všech, ten čtvrtý protnul na čtrnácté pozici… Už zbývalo jen překonat závěrečný hang k cíli. Zaúřadovalo rozptýlené světlo, nebo jen špatně odhadl linii? To už si Matthias Lanzinger nevybavuje. Jisté je, že najel hodně přímo na předposlední skok a nerovnost jej vyhodila do vzduchu víc, než by bylo záhodno. Dopadl tak přímo do další branky, přičemž kontakt s praporkem a tyčemi vedl k pádu. Rakušan klouzal po ledovém svahu a z nepřirozené pozice jeho nohy bylo zdálky patrné, že došlo k fraktuře.

„Řeknu to takhle – kdyby se mi to přihodilo v Kitzbühelu, byly by šance na záchranu nohy mnohem, mnohem vyšší,“ byl posléze přesvědčený Matthias Lanzinger. Sled událostí po jeho nehodě totiž rozhodně nebyl vizitkou, jak by měl vypadat převoz zraněného lyžaře do nemocnice. V obdobných situacích při těžkém úrazu je zvykem, že záchranáři neprodleně závodníka helikoptérou transportují do nemocnice. Ovšem v Kvitfjellu nejprve Rakušana s několikanásobnými otevřenými zlomeninami bérce naložili na kanadské saně a v bolestech jej odvezli na parkoviště. Tam vyvstal další problém. „Viděl jsem to na vlastní oči: Došli jsme na parkoviště k autu a tam přestavovali helikoptéru. Skandál,“ přinesl svědectví přímo z místa pro web AZ dvojnásobný olympijský vítěz Markus Wasmeier. „Spousta toho byla odfláknutá. Asi si mysleli: To nějak půjde. Ale právě to je nepřípustné. Zajištění na svahu byla od začátku do konce katastrofa.“ Vrtulník připravený pro přelet do nemocnice totiž nebyl speciální záchranářský, avšak určený pro turistické lety. Lyžař zafixovaný vleže se tam tedy nevešel, proto bylo nutné nejprve odmontovat sedačky. A cenné minuty ubíhaly. Když helikoptéra konečně vzlétla, zamířila nejprve do Lillehammeru. Tamější nemocnice ale neměla možnosti zajistit potřebnou péči, a tak následoval další převoz, tentokrát do Osla.

22 WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

Od pádu po okamžik, kdy se Matthias Lanzinger dostal na operační stůl, uplynulo dlouhých šest hodin. V důsledku otevřených zlomenin přitom došlo k narušení cévní soustavy pod levým kolenem. „Pokud dojde ke zlomenině v oblasti kolene či bérce, úlomky kostí se mohou zavrtat do žil či tepen a tím je propíchnout, přerušit nebo roztrhnout. Jakmile pak krev obohacená kyslíkem končetinou neproudí po chodidla a prsty, tkáň pod poraněním – v tomto případě pod kolenem – do šesti hodin odumře,“ popsal německému Spiegelu gros věci cévní specialista Thomas Hölzenbein. Kvůli šířící se infekci začaly mít potíže životně důležité orgány. Tak byli dva dny po pádu lékaři nuceni Rakušanovi levou nohu pod kolenem amputovat. Lyžař byl v umělém spánku a lékaři jeho přítelkyni Evu připravovali na situaci, kdy si Matthias ponese trvalé následky na nervové soustavě a po probuzení ji nepozná. V důsledku provedené amputace se sice stav zlepšil, nicméně nadále zůstával kritický. Ale i to se časem změnilo a nejhorší scénář se nepotrvdil. „Po těch všech událostech posledních dní se Matthiasův stav naštěstí významně zlepšil. Velmi dobře komunikuje, a dokonce i něco málo snědl. Byla to ale strašná situace muset mu všechno říct. Byl hluboce otřesen. Pro nás všechny to bylo šíleně těžké a nezměrně smutné,“ řekl německému deníku Stern týmový lékař Rakouského lyžařského svazu Markus Wegscheider. Jeho slova podpořil šéftrenér rakouských mužů Toni Giger v interview pro ORF: „Matthias je neuvěřitelně silný. A v těchto těžkých hodinách, když někdo obdrží takovouto zprávu, je jasné, že projeví emoce, to je bez debat. Já sám jsem si jistý, že tyto okamžiky v životě nezapomenu.“

Hádky nad nemocničním lůžkem

Zatímco závodník stále bojoval ve špitálu, venku se strhla bitva mezi těmi, kdo vinili z fatálních následků úrazu organizátory, a jejich oponenty. Kritice čelili norští pořadatelé a Mezinárodní lyžařská federace, že nedokázali dostatečně rychle zajistit první pomoc. Mezi prvními se ozval Rakouský lyžařský svaz. „Každý závodník ví, že v rychlostních disciplínách existuje zbytkové riziko. Ovšem je nepřípustné, aby po zlomenině přišel o nohu,“ sdělil médiím šokovaný šéf tamního úseku alpského lyžování Hans Plum. „Rozhodující byl rozsah poranění. A ten byl vzhledem k vysoké rychlosti velmi, velmi velký,“ oponoval mu norský šéfchirurg Lars Engebretsen.

Na straně kritiků záchranné operace vystoupil i rakouský spolkový kancléř Alfred Gusenbauer, proti čemuž se ostře ohradil Němec Günther Hujara, který byl na místě akci za FIS dozorovat. „Tragické následky u Matthiase Lanzingera se nás silně dotkly. Je však nezbytné, aby se teď nemíchalo všechno dohromady,“ vyjádřil se, neopomněl zdůraznit, že na počátku byla jezdcova chyba, a též uvedl, že už se z polemiky dle jeho názoru stává fraška. Jelikož levá lyže závodníkovi nevypnula, pod drobnohled se dostal i dodavatel materiálu, firma Fischer. „Předpokládám, že si Matthias zlomil nohu už při nárazu do branky. Pokud je svalstvo rozvolněné a noha není schopná klást odpor, vázání

zkrátka nebude fungovat. Důkaz ale nikdy nezískáme, to bychom museli analyzovat danou branku, a to teď už není možné. A Lanzingerovi by to stejně nohu nevrátilo,“ řekla švýcarskému Blicku závodní manažerka Fischeru Stéphane Cattin.

Boj o návrat do života

Po čtyřech dnech v norské nemocnici byl Matthias letecky transportován do Rakouska. Zase jednou se projevilo jeho odhodlání a bojovnost. Rozhodl se zažalovat norské organizátory o sto tisíc eur, a především se naplno pustil do rehabilitace. O jedenáct měsíců později si s protézou sjel Hahnenkamm – sice turistickou variantu, přesto šlo o velký úspěch. Adrenalin začal čerpat při závodech na FOTO: IMAGO

Tváří v tvář

Leden 2010 a opět Kitzbühel – tentokrát už ale ne v hlavním závodě, nýbrž ve vedlejším, benefičním…

motorkách, ty ostatně byly už dlouho jeho vášní. Začal dálkově studovat, spolupracovat se Salomonem a ujal se role televizního experta pro ORF. Naplno se věnoval roli táty a životního partnera a právě kvůli rodině se snažil vrátit co nejdříve do běžného života. Přesto ne vždy bylo hej. Zažil fantomové bolesti – tedy ty v chybějící části nohy. Jen tehdy děkoval lékařům, kteří jej na to předem připravili. Skutečnou bolest už uměl zvládat, ale tahle fiktivní znamenala nový nápor na psychiku. Soudní spor se zatím vlekl, v roce 2010 ovšem přišel průlom – norská zdravotní pojišťovna připustila, že z důvodu „pochybení při poskytnutí pomoci“ má někdejší lyžař nárok na odškodnění. Ještě za další tři roky se ale kvůli odvoláním případ řešil. „Máme k dispozici tři vyjádření, která potvrzují, že došlo k chybám ze strany lékařů, ale bohužel ještě žádný výsledek. Nemocnice říká, že by byl s mou kariérou stejně konec, a proto je jedno, jestli mi amputovali spodní část nohy, nebo ne. To je tak k jejich postoji,“ řekl tehdy Matthias Lanzinger v rozhovoru pro rakouský deník Kronen Zeitung.

Druhá kariéra

FOTO: FACEBOOK

Ačkoliv bezprostředně po úrazu nechtěl mít se závodním lyžováním nic společného, jeho láska ke sportu mu nakonec nedala spát. Dva a půl roku po svém úrazu tak stál na milovaných prknech znovu – tentokrát v kategorii stojících paralyžařů, a hned při debutu při halovém slalomu v Landgraafu dosáhl na třetí místo. Současně vyhlásil útok na nový cíl – paralympijské hry v Soči v roce 2014. Kde je vůle, tam je cesta, říká se často. V případě Matthiase Lanzingera to platí bezezbytku. V polovině listopadu 2011 už slavil v obřím slalomu v Kühtai premiérové vítězství v Evropském poháru a ve stejné sezóně se stal trojnásobným mistrem Rakouska – ve slalomu, obřím slalomu a superkombinaci. 8. února pak naskočil do Světového poháru

Dnes, byť s protézou, žije Matthias aktivnější život než mnoho zdravých lidí handicapovaných a hned z toho v Sestriere bylo druhé místo v obřím slalomu. Svou druhou šanci popadl pořádně za pačesy – na mistrovství světa v roce 2013 zvítězil ve španělské La Molině v superkombinaci, druhý byl v super-G a třetí ve sjezdu. Rok nato si splnil svůj sen o startu na paralympiádě a domů se vracel se stříbrem ze super-G a superkombinace. A další žně přišly na šampionátu o rok později, kde bral stříbro ve

sjezdu a super-G a bronz v superkombinaci a obřím slalomu. Ve vrcholovém lyžování se pohybuje i dnes, kdy pracuje pro Rakouský lyžařský svaz. Mimoto dál jezdí na motorce a pochvaluje si elektrokolo, které mu opět umožnilo vyjet do hor s rodinou. Jako průvodce si jej může objednat každý, kdo chce poznat rakouská střediska. A pak také působí coby mentor. Protože kdo jiný ví tolik o tom, jak překonat děsivý životní zvrat…

24 WORLD CUP SPEEDSKIING

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Růže mezi trním Nejrychlejší Češka

Sylvie Hudečková: 191,29 km/h Když se jednou pro něco rozhodne, od slov k činům to bere zkratkou. Což je vlastně naprosto v souladu s jejím sportem, který si rovněž potrpí na nejpřímější možnou cestu. Úřadující česká rekordmanka s rychlostí 191,29 km/h Sylvie Hudečková se zkrátka pro speedskiing narodila.

ačneme velice předvídatelně. Nejen mě totiž určitě zajímá, jak ses dostala k rychlostnímu lyžování… To je úplně jednoduché, byla to vlastně strašná náhoda. Přijela jsem s kamarádem do Prahy a on povídá, že se stavíme ještě za jedním jeho kamarádem – a to byl Radim Palán. Takže jsme se ocitli u něj doma a on se nacházel zrovna ve stavu naprostého nadšení, protože se akorát vrátil z Vars. Všem nám líčil, jak je skvělé jezdit rychle, ukazoval mi helmu, nabídl, ať si ji vyzkouším… Já na to jen: „Cože? Rychle? Tak to chci taky!“ On mi odpověděl, že s nimi za týden můžu jet do Finska, tak to víš, že jsem se toho chytla, to bylo něco pro mě. Předcházelo tomu spousta zařizování, shánění vybavení, ale nakonec to

nějak klaplo i díky tomu, že mě pustili z lyžařské školy v Harrachově, kde jsem pracovala. Jak reagovali tví blízcí, když jsi přišla s tím, že jsi v Praze poznala týpka s dlouhými lyžemi, jedeš s ním do Finska a budeš lítat šusem? Od začátku své lyžařské kariéry mám přezdívku Bezmozek. To mi vymyslela Maruška z kanclu, tímto ji zdravím, protože to je nejlepší šéfová lyžařské školy vůbec. Vzniklo to tak, že jdu do všeho po hlavě a moc se nebojím. Kdykoliv se někde mihnul nějaký závod, hned jsem hlásila, že jedu. Takže si myslím, že i moje mamka měla dost času se na něco takového připravit. Hlavně tím, že mě zná celý můj život, tak ji to už nejspíš ani nepřekvapilo. Strach o mě samozřejmě má, ale ví, co má doma.

Pro Sylvii je závodění velkou vášní. Rovná jízda jí učarovala, ale ani zatáčky v brankách jí rozhodně nejsou cizí

FOTO: RADIM PALÁN

Ve Finsku jsi startovala ještě v kategorii S2, zatímco teď jezdíš v S1, tedy laicky řečeno s UFO helmou a v latexu. Čím se ty dvě kategorie liší? A stihla jsi vlastně před Finskem vůbec nějaký trénink, nebo proběhlo vše naostro až tam? Jediné, co jsem měla tehdy ve Finsku vlastní, byly moje lyžáky a spodní prádlo. Na S2 potřebuješ normální helmu homologovanou FIS, alpskou kombošku a DH lyže. Pak mi Radim půjčil nějaké zahnuté hůlky a jela jsem. Na „déháčkách“ to byla moje úplná premiéra, nicméně v Salle naštěstí není úplně složité dostat se na start. Proto mi ji na začátek taky Radim doporučil, svah tam je pozvolný a na osahání si rychlosti mírumilovný, tak jsem se ani tak nebála a zpětně hodnoceno to nebyla tak drsná premiéra, jak to na první pohled působí. Sjezdové speciálky jsou ovšem šíleně dlouhé, což byl hlavní rozdíl i vlastně takové prozření, že to fakt asi nebude zatáčet. Ostatně to by ani nemělo, takže v pořádku. Hodně mě překvapila jejich tíha. Když jsem si je dala na rameno a měla s nimi vyjet pomu v Salle, manipulace byla vážně oříšek. Pak jsem kolem viděla lidi z S1, že k tomu mají ještě spoilery a další těžký materiál, a zapřisáhla jsem se, že tu kategorii nikdy nechci jezdit! Jak vidíš, postupně se to naštěstí změnilo.

FOTO: MARC AMANN

PAK JSEM KOLEM VIDĚLA LIDI Z S1, ŽE K TOMU MAJÍ JEŠTĚ SPOILERY A DALŠÍ TĚŽKÝ MATERIÁL, A ZAPŘISÁHLA JSEM SE, ŽE TU KATEGORII NIKDY NECHCI JEZDIT!

Úsměv sympatickou Sylvii jen tak neopouští – vykouzlit jí ho na tváři umí rychlá jízda, její blízcí i adrenalinové zážitky na cestách Materiál máš stejný jako kluci. Dá se tedy říct, že to pro tebe je v něčem náročnější? Neřekla bych přímo náročnější, jen je nutné vychytat to, že jsem proti klukům drobnější. Teď poprvé v S1 ve Vars pro mě bylo ostré, že mi byly věci větší. Jak nebyly dělané na mě, ani aerodynamika nebyla optimální. Musela jsem se prát s počasím i s vybavením, je to u nás dost punk. Helma mi byla velká, foukalo pod ni a já se bála, aby neodlétla. Páteřák jsem si třeba k sobě přilepila lepenkou, ovšem

to zase nebylo úplně komfortní, jelikož se samozřejmě hnul a pak mě škrtil. Hlavní překvapení však byla ta helma. Nejdřív jsem jela 188 km/h, a to je ještě rychlost, co je v pohodě. Pak těch 191 km/h je vlastně minimální rozdíl, a přece se hrozně projevil. Fakt pod to foukalo šíleně a já měla jedinou myšlenku: „Nenene, drž na tý hlavě a dojeď se mnou dolů, prosím!“ Každopádně na kopci se dá vyřešit minimum, tak snad teď jak jsme pod alpským lyžováním, tak bude možnost někde snáze sehnat výbavu.

Jak máte v týmu rozdělené role? Podílíš se i ty nějak na technických vychytávkách? Jsme opravdu malinký tým, a tak si pomáháme všichni navzájem, což je strašně hezké. Navíc s jedním rychlostním lyžařem chodím, tak mám stále s kým se o tom bavit. Všechno tedy ladíme dohromady, Radim nám radí a kluci fungují jako sehraný realizák, který kouzlí v garáži, odlévá a ohýbá hůlky a podobně. Zkrátka Radim je hlava, kluci jsou ti fachmani a já to asi zdobím nebo co. Viděla jsem někdy předloni video, jak se kluci dostávali ve Vars na start, a klepala jsem se i před monitorem. Radim připouští, že jízda rychle a rovně tam už je za odměnu. Jak to zvládáš? Je to i pro mě hodně náročné. Přitom nejsem žádný věchýtek, ale kus ženské, přesto je to boj s vlivy. Terén je tam strašný, už když jde o to jen tak dojet na start na normálních lyžích. Takže obzvlášť pokud vezeme na ramenou lyže, co mají patnáct kilo. Naštěstí se nám vždy podařilo sehnat nějaké šerpy, kterým patří velký dík. Vůbec to není sranda, sama jsem si tuto roli vyzkoušela a vím, že je to velká řehole. Nejvíc mi hapruje psychika. Jen tak něčeho se nebojím, ale představa, že bych tam spadla, je už na hraně. Každý den je na příjezdu jiný sníh, někdy tam jsou obří muldy, posléze odkryté skály… Je to vždy nevyzpytatelné a loterie. Co ti pomáhá se zkoncentrovat na samotný start? Já si totiž nedovedu vůbec představit, že se dohrabu s tunou vybavení tou vaší kozí stezkou na start, promnu si ruce a řeknu si: „Hej, to bychom měli, a teď si tu sjedu kilometr šusem, to je super nápad!“ Tak kozí stezka mě fakt pobavila, to asi zavedu. Když se tedy dostanu přes tuhle šílenou kozí stezku, tak mám úplně odpálená stehna a říkám si, že se snad ani

26 WORLD CUP SPEEDSKIING

Jak se dá připravovat u nás? Zkoušela jsi aerodynamický tunel, nebo máš možnost sklouznout se doma v Harrachově? V Harrachově tréninkové možnosti úplně nejsou, ale občas se sklouznu aspoň rychle na obřačkách do města, když je červená prázdná. Většinou tam ale je miliarda Poláků, tak to dost dobře nejde. Tam by to pak právě bylo ostré, to by byl teprve adrenalinový sport! Jinak jsem byla loni na Dolní Moravě, kde jsme speedski představovali veřejnosti jako sport, to bylo super. I přes nepřízeň počasí jsme si tehdy nakonec rovně zajezdili. Jen to bylo docela husté, neviděli jsme na krok a jezdili do bílé tmy, přičemž jsme se museli trefit do měřeného úseku. No a větrný tunel mě čeká v nejbližší době. Měla jsi nějakou závodní průpravu před speedskiingem jako třeba Radim skicross? Nerada se k tomu hlásím, ale jsem holka z nížiny. Nicméně jsem odmalička milovala hory, šla si za tím a po střední jsem věděla, že chci pracovat s dětmi, které mám moc ráda. Tak jak to spojit – odjela jsem za prací na hory a tak mě to pohltilo, že už tam bydlím. Jsem instruktorka, trénuji malé závodníky a ráda si sama zazávodím kdekoliv to jde v brankách i bez nich – třeba na mistrovství ČR APUL, vašem Dark SNOW nebo skvělém King of Mamuth v Harrachově.

Co jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu? A máš už vlastně lyže? Hlavně plánuji být pánem svého času a ráda bych se dostala přes 200 km/h. Radim tvrdí, že bych mohla míchat pořadím ve svěťáku, ale já to raději budu brát postupně. Pozor, postupně, neříkám pomalu, protože to se v našem sportu nenosí. Jenže lyže budou na sezónu problém. Letos v S1 jsem měla Honzíkovy, ale máme do páru jenom jedny,

takže pokud nechceme jezdit tandem, musíme ještě druhé sehnat. A v tom je zase specifikum – neměly by být nové, protože ty nejsou promazané a nebudou tedy rychlé.

navzájem moc blízko. Posledně se Eda málem vymázl, a to nám opravdu zatrnulo. Rozhodně tedy o ostatní strach mám, jestli i oni o mě, to je ovšem zapeklitá otázka.

Je pro tebe náročnější, když jedeš sama, nebo sledovat pod kopcem přítele? Samozřejmě mám strach o všechny z týmu. Budu se opakovat, ale vážně se neskutečně podporujeme a máme k sobě

Je něco, co bys vzkázala dalším holkám, které sní o rychlosti? No jasně – ať se toho nebojí, jelikož to je skvělý sport. A já budu moc ráda, že mám od nás nějakou parťačku, s níž mohu soupeřit. FOTO: RADIM PALÁN

nepřezuju, k tomu všechno strašně dlouho trvá. Navíc jsem typ, co dává šíleně najevo emoce. Takže se tam vždycky spíš složím, než že bych byla vyrovnaná. Kluci na mě koukají jako na blázna, já brečím nebo stresuju, že mi něco chybí, už stojím ve frontě a volám na ně, ať mi podají rukavice, že je nemám… Je to spíš chaos emocí, ale když jsem pak přímo před startérem, tak se vyklidním a najednou se všechny obavy rozplynou. Jestli bez rukavic, nebo s – v ten okamžik se prostě jen těším na jízdu.

JE TO CHAOS EMOCÍ, ALE KDYŽ JSEM PAK PŘÍMO PŘED STARTÉREM, TAK SE VYKLIDNÍM A NAJEDNOU SE VŠECHNY OBAVY ROZPLYNOU.

Sylvie už si vyzkoušela svahy ve finské Salle, francouzském Vars a švédském Idre Fjäll. Právě v posledně jmenovaném se jí zatím líbilo nejvíc, díky prudkému úseku hned po startu i dobrým podmínkám pro lyžování

Zima je tu.

Sjezdové lyže »Redster TR« v setu s vázáním M  GW Vhodné pro začátečníky až středně pokročilé, boční konstrukce Dura Cap pro vynikající přilnavost hran, lehké kompozitní jádro. Délky: - cm Rádius: , m ( cm) [, ]

.,-

.,-

FOTO: RED BULL

28 WORLD CUP Král Bormia Dominik Paris a zrádná Carcentina

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

BESTIE, CO UMÍ KOUSNOUT

Na tratích původních pěti sjezdových klasiků už se dávno jezdilo, když sjezdovka Stelvio v Bormiu ještě nebyla na tomto světě. Ačkoliv je však mladší, už si dokázala mezi lyžaři získat řadu příznivců. On je to totiž jeden velký, ledový, adrenalinový padák. Takže šup, nadechnout, kouknout na městečko dole v údolí, odpíchnout se… A za necelé dvě minuty se můžete radovat z ovací v cíli! Tedy aspoň za předpokladu, že se jmenujete třeba Dominik Paris.

řestože jsme právě zmínili, že sjezd Stelvio nemá tak dlouhou tradici jako Lauberhorn, Hahnenkamm, Saslong nebo Kandahar, rozhodně to není ani žádný mladíček. Poprvé se zde v závodu jelo od 23. do 28. listopadu 1982 v rámci World Series, kdy se na italském sněhu objevili i Olga Charvátová, Ivana Valešová a Bohumír Zeman. O tři roky později už čtyřtisícové městečko v Lombardii hostilo rovnou světový šampionát.

Stairway to Speed Právě kandidaturou na pořadatelství mistrovství světa v roce 1985 to celé začalo. Aby se Bormio zařadilo mezi kandidáty, kteří mají šanci vrcholnou akci zorganizovat, bylo třeba vytvořit novou pistu pro závody ve sjezdu. Úkol vyprojektovat ji nedostal nikdo jiný než rodák z Bormia Oreste Peccedi, legendární trenér italských lyžařů ve zlaté éře Gustava Thöniho a Piera Grose. Ten pro své město nechtěl nic menšího než nezapomenutelný sjezd a pustil se do díla. K ruce si vzal Alda Anziho a Oliviera Confortolu, kteří disponovali potřebnými technickými znalostmi i vizí rozvoje skiareálu Bormio. Nová sjezdovka měla kromě královské disciplíny hostit rovněž super-G a slalom. Projektanti se pustili do průzkumu terénu a záhy měli jasno – kopec nad lázeňským městečkem se ukázal být sám o sobě výhrou a v řadě aspektů tak stačilo přirozeně využít jeho přírodou daných předností. Současně, jelikož se jednalo o sjezd moderní, vše bylo konstruováno s ohledem na dostatečnou šířku a bezpečnost, aby vyhovovalo standardům Italské federace zimních sportů. Proto třeba v oblasti finálního hangu La Konta došlo ke zmírnění terénního rozhraní, aby pasáž nebyla přespříliš razantní.

Když přišlo na pojmenování, mělo trio architektů trati okamžitě jasno – bude to Stelvio, podle místního národního parku a také průsmyku, který byl v té době už dlouho vyhlášený letním ledovcovým lyžováním. Dnešní organizátoři ji také láskyplně označují jako Stairway to Speed a mezi závodníky se vžila přezdívka La Bestia. Poměrně trefné, protože s touto sjezdovkou je třeba se pořádně porvat. Ostatně Italové ji rádi stavějí co do obtížnosti na stejnou úroveň s legendárním Hahnenkammem. Od svého vzniku hostilo Stelvio dvakrát světový šampionát (po roce 1985 rovněž o dvacet let později), v letech 1995 a 2008 finále Světového poháru a od roku 1993 je tradičním povánočním rychlostním dostaveníčkem mužů. Další významný milník si připíše v nadcházející sezóně, kdy se zde uskuteční mužská lyžařská část programu při XXV. zimních olympijských hrách.

STELVIO JE SJEZDOVKA, KTERÁ OČIVIDNĚ NÁM JIHOTYROLÁKŮM DOBŘE SVĚDČÍ. JE TO TAKTICKÝ SJEZD. JE NEZBYTNÉ SI POŘÁDNĚ VĚŘIT A NEMÍT STRACH Z MNOHA NÁRAZŮ, KTERÉ TERÉN UŠTĚDŘÍ NOHÁM A PŘI NICHŽ JE SNADNÉ ZTRATIT OPTIMÁLNÍ LINII. MUSÍTE ZKRÁTKA HODIT OBAVY ZA HLAVU A ŠLÁPNOUT NA PLYN. Dominik Paris

Fakta a zajímavosti o Stelviu: Mužský sjezd startuje ve výšce 2 255 m n. m., měří 3 250 metrů a závodníci při něm zdolají převýšení 1 010 metrů, cíl je ve výšce 1 245 m n. m. Rekordní počet sedmi výher ve Světovém poháru tady má jihotyrolský specialista na rychlostní disciplíny Dominik Paris – radoval se zde v letech 2012, 2017, 2018, hned dvakrát v roce 2019 a v roce 2021 ve sjezdu a 2018 rovněž v super-G. Proto také obdržel čestné občanství města Bormia a proto by rád jezdil až do olympijských her Milano – Cortina 2026. Stelvio je sjezdovka zasvěcená rychlosti, ale triumfoval tu i legendární technik Alberto Tomba – to když se zde v roce 1995 jelo finále Světového poháru a on nenašel přemožitele v obřím slalomu.

FOTO: RED BULL

STELVIO:

James Crawford

STELVIO JE POKAŽDÉ NÁROČNÉ – MENTÁLNĚ STEJNĚ JAKO FYZICKY. JE TO JEDNA Z NEJOBTÍŽNĚJŠÍCH SJEZDOVEK VE SVĚTOVÉM POHÁRU. MOJE TAJEMSTVÍ NA JEHO ZDOLÁNÍ? ŽÁDNÉ NEMÁM, TADY SE VYPLATÍ JEDINĚ TVRDÁ PRÁCE. Aleksander Aamodt Kilde

TADY V BORMIU JE RÁZEM VEŠKERÝ VÁNOČNÍ KLID TENTAM. ROVNOU SE JDE PŘÍMO NA VĚC. SJEZDOVKA JE NEROVNÁ A TEMPO SPORTOVNÍ. Romed Baumann

‚BESTIE‘ TENTOKRÁT POŘÁDNĚ VYCENILA ZUBY, ALE NENÍ NUTNÉ MÍT STRACH. JEN ABYSTE SE VE ZDRAVÍ A RYCHLE DOSTALI DO CÍLE, MUSÍTE ZŮSTAT KONCENTROVANÍ. Hannes Reichelt

Délka tratě 3 250 m Převýšení 1 010 m Start je na Praimontu ve výšce 2 555 m n. m. a závodníci rovnou vjedou do svahu se sklonem 63 %.

Bormio 3000

Start – 2 255 m Praimont

Nabranou vysokou rychlost záhy zúročí, do cesty se jim totiž postaví ve výšce 2 147 m n. m. skok La Rocca. Země zmizí pod nohama, závodník letí ke třiceti metrům a Stelvio poprvé vystrčí růžky.

63 %

SJEZD NA STELVIU JE KRÁSNÝ, JE TO JEDEN Z MÝCH NEJOBLÍBENĚJŠÍCH ZÁVODŮ, NEJSPÍŠ I PROTO, ŽE ZDE POKAŽDÉ CÍTÍM TAK TROCHU STRACH. JE TŘEBA TLAČIT ODSHORA AŽ DOLŮ, PŘIČEMŽ NEUSTÁLE BOJUJETE O TO, UDRŽET SE VŮBEC NA NOHOU.

30 mt

Na řadu přichází relativně mírnější pasáž Canalino Sertorelli – ale zapomeňte na klidný klouzavý úsek, kde by si tělo mohlo odpočinout. Povrch je totiž nerovný a závodník tak musí ustavičně tlumit terénní vlnky. Sjezdař pokračuje dál, pod nohama přitom má tunel, vybudovaný před sezónou 2018/19, jenž rekreačním lyžařům umožňuje podjet uzavřenou závodní trať a lyžovat v celé oblasti. A už je čas na dvacetimetrový skok Fontana Lunga ve výšce 1960 m n. m. Kýžené ulehčení nenastává, do cesty se totiž borcům na rychlých prknech postaví záludná Carcentina ve výšce 1 760 m n. m. Jde o zvlněný, ledový, ukloněný traverz, kde je klíčové nenechat se snést. Vysoká stopa pomůže udržet vysokou rychlost a je tedy klíčem k úspěchu.

V technické pasáži Pian dell’Orso už nohy pořádně bolí. Přesto nelze polevit v pozornosti, jen precizní průjezd dává šanci na stupně vítězů. 50

Z ní se lyžaři řítí na největší skok Stelvia – San Pietro. Ten skutečně budí respekt, na ostré terénní hraně na konci prudkého svahu se létá k padesáti metrům. Závrať možná dostanete i u televize.

45 mt

25 %

Cíl – 1 245 m Ski Stadium

Zdálo by se, že dojezd už je blízko, ale chyba lávky. Teď nastupuje hang La Konta – příkrý, nemilosrdný a vždy schovaný ve stínu, takže pořádně tvrdý. Kyselina mléčná ve svalech už úřaduje, ale ještě to chce chvilku vytrvat. Konečně je tady poslední zatáčka, nájezd na cílový skok, finiš závodu a zasloužené ovace publika. Protože každý, kdo tady šťastně dokončí, je svým způsobem vítěz.

Skok pro olympijské zlato. ZOH v Naganu 1998

NEJDU V NIČÍCH STOPÁCH, DĚLÁM SI SVOJE VLASTNÍ.

TEXT: TOM ŘEPÍK

PICABO STREET: ve vlastních stopách

Nelehký život „drzého, neuctivého, cílevědomého spratka“

icabo Street se narodila 3. dubna 1971 doma na maličké farmě v Triumphu ve státě Idaho jako jedno z osmi dětí; jejími rodiči jsou učitelka hudby Dee a kameník Roland Street. Rodiče se rozhodli nechat ji, aby si sama vybrala své jméno, až bude dost stará – první roky života jí tak říkali jen holčičko. Ve třech letech musela mít jméno, aby mohla dostat cestovní pas; pojmenovali ji tedy podle nedaleké vesnice Picabo v rezervaci Silver Creek. Picabo je domorodé indiánské slovo pro zářivé vody, inspirované krásnou klikatou řekou, která místem protéká.

Holčička chce na olympiádu

Okolní děti si z jejího neobvyklého jména (jež se vyslovuje „píkabů“) dělaly legraci a jako jediná dívka ve skupině, s níž vyrůstala, se brzy naučila bojovat za své místo. „Byli jsme chudí,“ vysvětluje její o rok starší bratr Baba, „neměli jsme peníze, pěstovali jsme si vlastní potraviny.“ Picabo se tajně naučila lyžovat v bratrových velkých botách a lyžích poté, co kluci odešli dovnitř ohřát se, a sama sjížděla prudký kopec vedle domu a snažila se nenarazit do rodinného zeleninového záhonu. Maminka Dee říkávala, že má dvě práce: udržet děti nakrmené a udržet Picabo naživu.

Poprvé začala Picabo závodit na lyžích v šesti letech v Sun Valley. Když ve svých třinácti viděla v televizi na ZOH 1984 v Sarajevu živě americké lyžařky Christin Cooperovou, Debbie Armstrong a Tamaru McKinney, byl to pro ni okamžik zjevení. Obrátila se na svého otce a ve vší vážnosti mu řekla: „Tati, chci jet na olympiádu a vyhrát medaili v lyžování.“ Rodina obětovala všechno pro šanci uskutečnit její touhu: uklízeli domy, dělali příležitostné práce, peníze, které táta vydělával na kamenosochařství, všechno šlo na Picabin sen. Mladistvá Picabo na sebe vzala veškerý s tím související tlak, všechny naděje a zodpovědnost rodiny a vyrazila svůj plán uskutečňovat.

Jedna z nejúspěšnějších lyžařek devadesátých let se v dětství učila lyžovat sama na svahu za domem, protože rodina si nemohla dovolit žádné lekce. Když dvacet let nato na svých prvních ZOH v Lillehammeru stála na stříbrném stupni a poslouchala německou hymnu své soupeřky, tvrdošíjně si slíbila, že na další olympiádě už bude stát nejvýš a poslouchat hymnu hranou pro ni. Slib dodržela. Pod maskou drzosti

Picabo se do reprezentace amerického týmu dostala v roce 1989 v juniorském věku 17 let. Závodila především v rychlostních disciplínách, ve Světovém poháru debutovala 6. prosince 1992 ve slalomu ve věku 21 let. O dva měsíce později na mistrovství světa 1993 v Japonsku získala stříbrnou medaili v kombinaci. Sama sebe zpětně hodnotí jako „drzého, neuctivého, cílevědomého spratka“ – tehdejší šéf družstva Paul Major s takovým sebehodnocením vcelku souhlasí: „Nebála se mluvit nahlas, na pódiu hýkala a mluvila o tom, jak zatraceně dobrý je to pocit, nakopat Evropanům zadek.“ Ale všechen ten její hluk zakrýval něco delikátního, co se odehrávalo uvnitř.

FOTO: IMAGO

30 WORLD CUP STORY

osoba a já se snažím přijít na to, jak ji ochránit a přivést k síle. Ale nebýt už naštvaná, agresivní nebo drzá. Být půvabná a silná. A to je cesta, na které jsem, snažím se to v sobě právě teď najít.“

Medaile, glóby – a první zranění

Po jejím stříbrném medailovém výkonu ve sjezdu na norských ZOH 1994 po ní byla pojmenována sjezdovka v domovském Sun Valley; z expertní trati dříve známé jako Plaza se stala Picabo's Street. Pocabo se tak připojila ke Christin Cooper a Gretchen Fraser – dalším olympijským medailistkám ze Sun Valley. Ziskem malého glóbu SP ve sjezdu v roce 1995 se stala první Američankou, která vyhrála titul v rychlostních disciplínách. V následující sezóně své sjezdařské kralování zopakovala, když ke

zlaté medaili z mistrovství světa 1996 ve španělské Sierra Nevadě přidala i svůj druhý sjezdařský glóbus SP. Následující sezóna pro ni skončila, sotva začala: v prosinci 1996 tehdy už dvojnásobná obhájkyně titulu SP ve sjezdu havarovala v tréninkové jízdě před závodem SP na trati Pepi's Face ve Vailu v Coloradu. Picabo v měřené tréninkové jízdě v mezičasech vedla, když si při nájezdu na strmý závěrečný svah 2,6 km dlouhého sjezdu sedla na patky a ve vzduchu ztratila rovnováhu. Nekontrolovaně klouzala několik set metrů a pak narazila do okrajových sítí, přičemž si přetrhla levý přední zkřížený vaz.

Dodržený slib

Někteří si možná mysleli, že tento pád je její definitivní konec, jen aby ji v další sezóně viděli ve startovní bráně na ZOH

1998 v Naganu. Japonská olympiáda byla počasím prokletá ještě víc, než obvykle bývají tamější závody – dvakrát se strhla sněhová bouře a jednou přívalový déšť a toto vrtkavé počasí narušilo harmonogram lyžařských závodů a stalo se součástí příběhu her. Lyžařské soutěže byly několikrát odloženy a přeloženy, což drželo sportovce v nejistotě (a přinejmenším v jednom prominentním případě Hermanna Maiera v částečné úlevě, kdy mu časový odklad umožnil zotavit se po nejspektakulárnějším pádu, jaký kdy lyžování vidělo, a vyhrát dvě olympijská zlata – ale to je zcela jiný, na těchto stránkách už vloni vyprávěný příběh). Picabo přijela na hry pouhých 14 měsíců po hrozivém pádu a zranění kolena a jen 12 dní po otřesu mozku, ale získala překvapivou zlatou medaili v olympijFOTO: IMAGO

„Myslím, že jsem to dělala záměrně jako způsob, jak si chránit tu něžnou část v sobě, kterou jsem nechtěla, aby někdo někdy viděl a odhalil a aby byla zranitelná, protože jsem lidem nedůvěřovala natolik, aby ji chránili. A myslím, že právě v tom spočívala veškerá moje soutěživost,“ vzpomíná Picabo a dál dojemně odhaluje své bolavé vnitřní nejistoty. „Upřímně jsem se snažila být co nejlepší, abych kolem sebe vytvořila ten štít, který mě ochrání před všemi mými zranitelnostmi, a to udělal můj úspěch, a to udělalo i mé přátelství a kamarádství se všemi na Světovém poháru. Měla jsem pocit, že se musím spřátelit s každým, s kým závodím (hlas se jí láme, pláče), abych si zasloužila právo porazit je a aby to nebylo… zlé. Když odhodím všechno to maskování a všechnu tu ochranu, je tam opravdu zranitelná něžná

BYLA JSEM TO JÁ, PAK TO BYLA LINDSEY, TEĎ JE TO MIKAELA.

Jedna z posledních soutěžních fotografií. Na domácích ZOH 2002 v Utahu končí šestnáctá ve sjezdu a uzavírá svou reprezentační kariéru

FOTO: PICABO FILM

32 WORLD CUP STORY

O Picabo Street byl v roce 2022 natočen celovečerní film s prostým názvem Picabo ském super-G, tedy v disciplíně, kterou na okruhu Světového poháru nikdy předtím nevyhrála. Co na tom, že její vítězství bylo nejtěsnějším rozdílem (0,01 s) v historii olympijských závodů v alpském lyžování – se svým typickým úsměvem si vystoupala na nejvyšší stupínek poslechnout si pro sebe zahranou hymnu, jak sama sobě slíbila.

Před ní byl sjezd, její specialita. O dva dny později, pod modrou oblohou a na svahu zbaveném prašanu a proměněném v ledový závodní kopec, skončila Picabo ve sjezdu šestá a na bronz jí chybělo 0,17 sekundy. Po závodě se svěřila, že jí medaile unikla, protože – po všech těch pádech „…jsem nechtěla jít do sítí“.

Další vážný karambol

Měsíc po zisku zlaté olympijské medaile v super G jela závěrečný sjezd sezony ve švýcarské Crans Montaně. Ve zlomku vteřiny ztratila kontrolu při objíždění branky a zůstala nehybně ležet se zlomenou levou stehenní kostí a roztrženým pravým kolenem. Všichni se ptali – je to konec kariéry miláčka Ameriky?

Po nehodě dlouhé dva roky rehabilitovala. Její lékaři byli s hojením těla spokojeni, ale tato rekonvalescence nebyla pro Picabo jednoduchá. Stejně jako u každého, komu je tělo prostředkem k cestě za snem, jeho ohrožení přidává zranění další vrstvu – stává se z něj víc než jen fyzický boj. „Myslím, že tehdy jsem poprvé v životě pocítila depresi. Byla rána, kdy se mi prostě nechtělo vstát z postele. Ale opět jsem se dostala do nepříznivé situace a musela se vypořádávat s něčím novým a naučit se, jak na to. Prostě jsem si říkala, co z toho můžu mít.“ Picabo svým obvyklým způsobem nacházela v procesu uzdravování příležitost zhodnotit, jak na tom je, a to nejen jako prvotřídní sportovkyně, ale i jako člověk: „Něco v tom pro mě je, proto tím procházím.“ Po zlatu v Naganu si naplánovala strategii, podle níž měla následující dva roky usilovat o celkové vítězství ve SP. Plánovala, že se opět pošle do toho, co sama nazývá „velmi analytickou, pouze sportovní, věcnou, velmi organizovanou rutinou, v níž chce mluvit pouze o určitých věcech, když je třeba odpovědět na otázky a učinit rozhodnutí“. Ale během jediné vteřiny na kopci toho dne ve Švýcarsku byly všechny předchozí plány zrušeny. „Chtěla jsem do programu zařadit slalom,“ řekla o svých záměrech. „Pravděpodobně bych už trávila dobrých 15 dní na slalomkách na ledovci Mount Hood. Můj život by byl úplně jiný. Úplně jiný, než je teď.“ Ale příležitostí ukrytou v této její poslední epické výzvě je životní zkušenost a typ oddechu, o který vědomě nežádala. Právě tuto lekci si Picabo vytahuje z poslední kapitoly svého závodnického života: nejde jen o to být lyžařkou, ale i o to, kam lyžování zapadá do jejího života. „Slíbila jsem si, že když nic jiného, tak budu stoprocentně zdravá,“ zpětně vzpomíná na ta léta.

Komerce a média

Nikdy se nestranila veřejného zájmu a využila nejednu příležitost, jak se objevit v médiích. Už v devadesátých letech byla k vidění v americké celostátní televizi v celé řadě různých tehdy začínajících reality-show typu Američtí gladiátoři, Guts, Pyramida, Celebrity Paranormal Project či NBC Stars Earn Stripes. Objevila se ve dvou skečích animovaného pořadu Sezamová ulice, její jméno zní v písni One Big Mob rockové skupiny Red Hot Chili Peppers.

Vzorem pro Lindsey

FOTO: WIKIPEDIA

Fanoušci vyjádřili své oblíbené sjezdařce nečekaně masivní podporu a poslali jí více než 5 000 e-mailů, četné dárky a dopisy. Vše si přečetla a o vše se podělila. Květiny, které dostala během pobytu ve vailské nemocnici, lemovaly chodby na celém patře, a když odcházela, každý pacient na patře dostal jednu, pokud ne dvě kytice. O svých fanoušcích se Picabo ještě v nemocnici vyjádřila: „Podstatné je, že ode mě nečekají nic jiného než to, že se prostě uzdravím. Opravdu mi to umožňuje soustředit se na snahu být zdravá a neskutečným způsobem mi to pomáhá.“ „Veřejnost se o mě bát nemusí. Mé soustředění je plně na místě a mé priority jsou jasné. Nikdo nemusí nikomu dokazovat, čeho je hoden, jen tomu, na koho se dívá do zrcadla. To je jediná osoba, které se musíte zodpovídat,“ dodala. To je pro ni velmi vhodný přístup, protože, jak uvedl dobový tisk, bez ohledu na to, jak hluboko ji okolnosti zatlačí, se vždy znovu vynoří a pravděpodobně bude vždy ve středu pozornosti. Protože, jak říká: „Nejdu v ničích stopách, dělám si svoje vlastní.“ K závodnímu lyžování se nakonec vrátila po dvouletém rehabilitování koncem roku 2000 a po domácích ZOH 2002 v Utahu, kde skončila šestnáctá ve sjezdu, ukončila svou reprezentační kariéru.

Picabo se naučila lyžovat tajně: v bratrových botách a lyžích poté, co se šel domů ohřát Po svém zlatém úspěchu na naganských ZOH 1998 se Picabo Street stala tváří různých výrobků, včetně populárního nealkoholického nápoje Mountain Dew nebo balzámu na rty ChapStick. V roce 1998 podepsala smlouvu se společností Giro Sport Design, jež tehdy vyvíjela svou první zimní sportovní přilbu. V srpnu si prohlédla sídlo společnosti a její výrobní závod, který se tehdy nacházel v Santa Cruz v Kalifornii. S vedoucím výrobním inženýrem, jenž byl sám dlouholetým lyžařem, hovořila o vývoji vybavení a při odchodu mu podepsala prototyp helmy.

V roce 2001 napsala knižní autobiografii s názvem Picabo (v češtině nevydáno). V ní odhalila tlak, který na ni vyvíjeli sponzoři, aby uspěla a vítězila, což podle ní přispělo k jejímu zničujícímu pádu v roce 1998. Popsala rovněž, jak se dokázala proměnit z rebelující holčičky ve sportovkyni světové úrovně. Na konci roku 2009 se připravoval celovečerní film podle jejího životního příběhu, jehož scénář napsal Eric Preston. Natáčení mělo začít v roce 2010 v Argentině, ale film nakonec z neznámých příčin nevznikl. Na velké plátno tak poprvé pomohla svému celoživotnímu vzoru až v roce 2022 Lindsey Vonn.

Je bez nadsázky, že hvězdnou kariéru Lindsey Vonnové v jejích začátcích definovala právě Picabo. Mladá Lindsey okouzleně sledovala každý její sportovní krok a s Picabo se seznámila ve svých devíti v jednom sportovním obchodě v domovské Minnesotě. „Byla to prostě mladá lyžařka, která to chtěla urvat a v srdci se rozhodla, že chce být nejlepší, jaká kdy byla, a už tehdy to měla v devíti letech v sobě,“ vzpomíná Picabo. „Takže jediné, co jsem dělala, bylo, že jsem sem tam zasela nějaké semínko, usmála se na ni, postrčila ji. Upřímně řečeno, ona tu štafetu převzala a běžela s ní a vytvořila si tak krásný život. Pro mě je úžasné vědět, že jsem se na tom podílela, i když jen malinkým kouskem, je to úžasné. Teď sleduji, jak moc se jí to vyplatilo a na jaké obrovské změně se podílela, jak jsou dnes lyžařské závody populární a sexy a kolik hezkých holek je dělá. Jako, jsou chvíle, kdy sedím a říkám si: No tohle, opravdu jsem ten plamen zažehla já?“ A kdo že je podle Picabo nejlepší lyžařkou všech dob? „Byla jsem to já, pak to byla Lindsey, teď je to Mikaela,“ přemítá dnes třiapadesátiletá olympijská vítězka. „Ale upřímně, je to jen můj názor. A stejně jako krása, i tohle je v očích diváka.“ „Ona Mikaela je stroj, víte, a myslím, že v dnešní době se dá říct, že je to monstrum, je tak zábavné ji sledovat, protože prostě nabíjí. Snaží se produkovat dokonalost a dostala se k ní tak blízko, blíž, než kdy kdokoli z nás. Ta holka je prostě něco.

Nesnadný pozávodní život

Členka lyžařské síně slávy USA (do této prestižní pozice byla uvedena v roce 2004) je nyní oddanou matkou tří synů, které má ze dvou vztahů. Starala se o svého otce, jenž trpěl cukrovkou a demencí, až do jeho smrti a nyní se stará i o svou matku.

Říká tomu „sendvičová generace“, která se pohybuje mezi výchovou dětí a péčí o staré rodiče. Její tři chlapci – devatenáctiletý Trey, čtrnáctiletý Dax a třináctiletý Roen – s ní žijí v Park City spolu s jejím snoubencem Jakem Shoresem, chiropraktikem. Chlapci lyžují, ale nezávodí. Její nový civilní život jí přinesl zbrusu nové výzvy. „Když se stanete matkou, všechno odsunete na druhou kolej, jen abyste byla tou nejlepší matkou,“ uvažuje Picabo. „Z mé lyžařské kariéry jsem si do mateřství přenesla jen velmi málo, takže jsem začínala úplně od začátku na novém plátně mateřství. Naplno jsem se ponořila do toho, že jsem máma, a snažila jsem se předstírat, že vlastně nejsem lyžařská závodnice Picabo Street, protože ta představa byla příliš bolestivá.“ V prosinci 2015 se pak na veřejnost dostal velký kus úzkostlivě střeženého rodinného tajemství, když byla Picabo Street zatčena po hádce se svým tehdy 76letým otcem v domě v Park City v Utahu, který sdíleli s Picabinou matkou a Picabinými syny. Byla obviněna ze tří přestupků domácího násilí v přítomnosti dítěte a z napadení. Picabo u soudu tvrdila, že jednala v sebeobraně, protože její otec, diabetik, začal být hrubý po poklesu hladiny cukru v krvi. Picabina matka Dee podepsala prohlášení na podporu své dcery a všechna obvinění byla po nějaké době stažena. Poškození pověsti a obchodní hodnoty lyžařské hvězdy Picabo Street však bylo značné; obratem ji odepsali sponzoři, kteří ji podporovali od jejích závodních dob. A na krátkou dobu se opět ocitla v nechtěném světle reflektorů; zejména bulvár si na ní smlsl způsobem, jakým to umí. Svět do té doby netušil, že Picabo a její bratr odmalička žili s otcovým hněvem a násilím, a když se tento incident – spolu s její fotografií z policejní kartotéky – dostal do všech zpráv,

FOTO: WIKIPEDIA

34 WORLD CUP STORY

Fotografie z policejní kartotéky, kdy v roce 2015 byla obviněna z domácího násilí její sponzoři doslova přes noc zmizeli a Picabo se opět cítila jako outsider. Bylo to jejich velké tajemství, které rodina tak dlouho držela pod pokličkou, ale péče o otce jí přinášela klid až do jeho posledních chvil: „Byla to čest starat se o tátu, bylo to těžké a děsivé a hodně jsem v průběhu let selhávala, ale udělá to z vás lepšího člověka. Je to čest starat se o své rodiče.“

Osobní očista na plátně

Na letošní olympiádě v Paříži mohli sportovní fanoušci shlédnout dokumentární prvotinu Lindsey Vonn, celovečerní film Picabo z roku 2022. Zdánlivě jde o životní příběh Picabo Street o netradiční výchově, nepravděpodobné hvězdné kariéře a velmi dospělých bojích, ale také o zúčtování se skrytými jizvami.

Film vypráví o rodině, která žila na úpatí strmého svahu v malém městečku v Idahu a pěstovala si vlastní potraviny, a o holčičce, která dostala jméno podle indiánského výrazu pro zářivé vody. To byl základní leitmotiv, jenž ostatně doprovázel Picabo celou její lyžařskou kariérou. Drsnější páteří filmu je pak dlouho tajený složitý vztah Picabo k jejímu otci, muži, jehož zbožňovala, ale kterého zároveň popisuje jako člověka, jenž se dopouštěl násilného chování vůči její matce, zatímco ona a další sourozenci byli ještě malé děti a leželi bdělí v posteli: „Když se probudíte a rodiče se hádají, tak to poznáte,“ vypráví Picabo ve stejnojmeném filmu. „Je to určitý úder o podlahu, určitý zvuk facky, určitá rychlost a tón hlasu, které vám navždy uvíznou v paměti.“

NAPLNO JSEM SE PONOŘILA DO TOHO, ŽE JSEM MÁMA, A SNAŽILA JSEM SE PŘEDSTÍRAT, ŽE VLASTNĚ NEJSEM LYŽAŘSKÁ ZÁVODNICE PICABO STREET, PROTOŽE TA PŘEDSTAVA BYLA PŘÍLIŠ BOLESTIVÁ. Bratr Baba Street ve filmu říká: „Vlastnost, kterou o tátovi mnoho lidí nevědělo, je, že by vám dal poslední košili ze svých zad, byl to nesmírně obětavý člověk. Ale také v sobě nosil spoustu zloby.“ To bylo rodinné tajemství, které Picabo držela pod pokličkou po celou dobu svého desetiletého vzestupu na světový vrchol lyžařských závodů. V dokumentu jsou scény, v nichž Picabo lyžuje s Vonn, obě krájí epické oblouky na manšestru v Utahu, takové, jaké umí jen olympionici. A scény, jak Picabo jezdí na kole se svými třemi syny a objímá nejmladšího z nich. Ze všech záběrů prolíná upřímná radost, což je povzbudivé, protože Picabo Street prožila plnohodnotný, ale po čertech těžký život. Film působí jako osobní očista, která posiluje. Jakýkoli klid, který Picabo skutečně – i mimo záběry kamer – cítí, je bezpochyby těžce zasloužený.

Steel

White Cross

Luxusní a přitom sportovní je design mimořádně hravých a obratných lyží ML Steel, které jezdce nutí k čistě vyjetým kratším obloukům. Díky široké měkčí špičce a pružnosti klasické sandwichové konstrukce se dvěma pláty titanalu je zahájení oblouku razantní, a přesto čitelné, střed oblouku je jistý i na velmi tvrdém povrchu a závěr příjemně dynamický. Skvělý nástroj pro maximální požitek z carvingu.

Pod elegantním a zároveň dynamickým zevnějškem se skrývá poctivá zbraň na tvrdý kopec. Lyže ML White Cross vyžadují dostatečnou rychlost, za kterou se odmění stabilní a jistou jízdou zejména ve středních a delších obloucích. Konstrukce i geometrie předurčuje lyže k vynikajícím výkonům na upravených sjezdovkách a jízdu po hraně.

Black Hill Stylové a univerzální jsou hybridní lyže ML Black Hill. Konstrukce s karbonem zaručuje nízkou hmotnost pro stoupání a vysokou tuhost pro sjezd. Spolu s osvědčenou geometrií se můžete připravit na nekompromisní zážitky ve volném terénu i na sjezdovce. Náš dlouholetý partner, italský výrobce Vist, vyvinul zcela novou a revoluční desku, díky které je výměna sjezdového a skialpového vázání otázkou minuty bez potřeby použití nářadí. Možnost zakoupení celého setu se zvýhodněním.

Milan Luštinec Originals

lusti.cz

36 ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Atmosféra tehdejšího předzávodního ruchu ve Vysokém nad Jizerou TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Úchvatná premiéra: 137 let od objevu nejskvostnějšího sportu

Klubový primát lyžařský v českých zemích přináleží Českému ski klubu Praha. Založení ČSK je historicky spjaté s osobností Josefa Rösslera, jenž v sezóně 1886/87 byl 18letým sportsmanem-rychlobruslařem, souběžně i juniorem veslařského klubu Blesk.

yslí Rösslera juniora drnčely romantické, dobrodružné struny románů Emila Holuba, Julia Verna, Antonína Friče. Posledně jmenovaný, Dr. Antonín Frič, strýc Rösslerův, mu často květnatě líčil dojmy ze svých poutí evropských, kde nevynechal historky o lopařích, jezdících v Laponsku na ski. Obrázky Norů, klouzajících na lyžích za sněhových vánic v ilustracích listu Über Land und Meer, odstartovaly Rösslerovo snažení naplnit myšlenku, že „to by mohl

být dobrý sport.“ Objednávky na sever, a norská firma Heyden posílá českému mladíkovi první dva páry ski. Vázání rákosové a řemenové. Gustavson a Heyde poslali norský a švédský typ turistek. Procleny a doručeny 5. ledna 1887. Na dvorku kvelbu a laboratoře v Jindřišské ulici 7 bratři Karel a Josef Rösslerovi lyže neprodleně zprubovali. Očumující personál, hlasitě kvituje skluznost dlouhých prkének, uspíšil bující nadšení sourozenců testovat lyže v terénu. Fejetonové zpracování Václava

Paciny před čtyřmi desetiletími zní poutavě, neotřele, půvabně. Tedy slovy Pacinovými: „Ještě ten večer, aby se za denního světla nebudilo v Praze pohoršení, vytrácejí se oba mladí Rösslerové až za tmy na Václavské náměstí. Tichý, sněhem zasypaný Václavák, holé, siré koruny lip a uprostřed náměstí řada litinových mnohoramenných plynových kandelábrů. Nahoře je už dva roky zbořena Koňská brána, rozmetána dynamitem, pekelným vynálezem Alfreda Nobela. Na jejím místě roste budova Národního muzea… A do této scenerie vejdou opatrně a tiše dva mladíci, Josef a jeho mladší bratr Karel, a sjíždějí na norském a švédském modelu ski od muzea k Můstku. Jako dva přízraky, jako dva pionýři sportu, jemuž dnes holdují v zemi české milióny. Úchvatná premiéra budoucích generací lyžařů.“ V pokračující zimě 1887 svolává Josef schůzi a při Bruslařském závodním klubu osnuje Skiklub. Objednává další lyže, a když po dvou sezónách na delší dobu odjíždí z Prahy, je v ní už více než 20 párů lyží. V sobotu se sjížděl Václavák, v neděli oba Rösslerovi a pět členů Bruslařského klubu ve spolkovém dresu – bílých svetrech, kalhotách s kamašemi a karé na

Letnou. Kolemjdoucí si pletli ski s bruslemi a hlášky „kam s těmi šlajfkami?“ škodolibě častovaly sedmero průkopníků. Z ročenky ČSK dešifrujeme tehdejší cvičení bruslařů. Ti se na 2 párech ski střídali, používajíce jedné dlouhé hole. Většina později lyžující obce skijácké přešla na užívání 2 holí až kolem zimy 1910. Přesto platily výjimky – F. K. Hron a norští instruktoři – ti dvou holí užívali podstatně dříve. Leč nazpět k první lyžařské vyjížďce před 137 roky: „Pobindung (vázání) z rákosu neskýtalo obtíží a finské řemenové jsme rovněž brzy zvládli. Za veselé nálady cvičilo se o jedné holi i bez ní. Pozvolna přecházeli všichni obstojně do telemarského kroku, sjížděli malé svahy a pomocí přešlapování (odšlapů) jako na bruslích točili. Pak následoval přejezd do Stromovky, následující dny na Královskou louku a přímo do Chuchle. Jízda lesíkem, po svazích, srázných cestách nám při tehdejším dobrém sněhu otevřela oči. Navíc jsme se odvážili přes Řevnice na Skalku, Mníšek, Báně, Zbraslav nazpět do Prahy; nocovali jsme v pivovaru Mníšek.“ Při té naší zahajovací schůzi se nás sešlo 14 a byl při Bruslařském klubu založen SKIKLUB. Objednaly se lyžařské pjäxy (boty) a finské lyže. Při cvičení a vyjížďkách se uplatnily najmě telemarské norské ski a finské byly zachovalé zavěšeny pod stropem panoplia verandy Českého yacht klubu v Podolí.

Extáze v zimní Praze 1895

Zima roku 1895 v čase, kdy Český krkonošský spolek ski v Jilemnici slavil druhé výročí založení, byla i Praha notně vysněžena. Josef Rössler ve svém deníku MY SPORTS píše: „Šestého ledna vyrazila naše společnost ještě za tmy z centra a za svítání došli jsme na Letnou. Jeli jsme pak suchým sněhem silnicí k Hradčanům a čerstvý vzduch nám lahodil. Před Bruskou ocitli jsme se u pevnostních příkopů, což nás ku sjezdu pobídlo. Dolů šlo to znamenitě, ale na rovině nedovedli jsme se v prvý okamžik srovnati a tu, ztrativše rovnováhu, váleli jsme se

Kdo se účastnil prvních vyjížděk? Kdepak Labský důl. Skijácké špumprnágle lyžařů ČSK jsou na sněhopádu nad nádražím v Jinonicích, což zvěčnil člen klubu A. Chytil o překot v hlubokém sněhu. Nad místodržitelským letohrádkem ve Stromovce čekal na odvážlivce teprve ten pravý sjezd. Sděluji, že prudkým letem spouštěli jsme se v nížinu a sypký sníh prášil za námi, neboť silné brzdění tyčí bylo nutností. Jízda přešla do tempa jako šíleného. Kdyby kdo z nás neměl hůl v pořádku, byl by musel v záhybu jen hozením se stranou do sněhu zastaviti… Skoro tři hodiny jsme jeli, a to bez nejmenšího unavení. Co jsou brusle, co jsou sáně proti lyžím! Toť nejskvostnější zimní sport.“

K zakládajícímu jádru skiklubu patřili povětšinou pánové vzdělaní z movitých poměrů. Jaké svízele museli překonat, občas při silné nevůli, ba odporu rodičů, není třeba domýšlet. Pro přesnost i s tituly v civilním životě: obchodní rada Josef Rössler, Dr. Karel Rössler, J. Melichar, Dr. Mandl, O. Krajiček, Arna Bürgermeister, baron Kučera, H. Netval, F. Hingst, šlechtic Wodwařka JUDr, MUDr Protivenský, prof. MUDr F. Prokop, B. Prokop, J. a A. Hořínkvé, J. Müler. To byli skijáci nejprvnější…

Momentka předstartovní ze závodů ve Vysokém – zprava startér řídící Buchar, šestý Rössler, sedmý Prokop, devátý Wodwářka, vesměs ČSK Praha. Jízda odstartována 1. února 1903

Dvě noci ve vlaku

Z chronologie tělocvičných aktivit: zkraje turistika, kteráž posléze zahrnula při vyjížďkách i cvičení, pokud jezdci natrefili na příhodný terén. Ať už v Praze, či na horách. Z těch túr v pražském okolí – to byla Dobříš, brdské lesy, Křivoklát, Nižbor, Štěchovice, Prachovské skály… V sezónách 1894 a 1896 jako zjevení Šumava a Krkonoše. Pozvedlo nás ukrutně spojení a přátelství s Janem Bucharem, řídícím v Dolních Štěpanicích. Leč návštěvy hraničních hor, to

býval frmol trpitelský. Nebylo anglických sobot, v komptoárech končívala pracovní doba večer v 19 hodin. Za světla se v sobotu odjíždět nedalo. Běžný spoj do Jilemnice odjížděl severozápadní dráhou ve 23.30, k ránu jsme byli na místě. Snídaně v Modré hvězdě a za tmy nahoru. Nočním vlakem nedělním jsme dojížděli do Prahy v pondělí ráno. Námaha, otužilost, vytrvalost. Bez toho to neladilo. Dvě noci ve vlaku, přes den nedělní túry se cvičením techniky lyžby.

38 ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Jen několik sezón po vzniku SL v Království českém vyrážejí jezdci ČSK Praha k mezinárodním závodům v Jilemnici. Zleva v uniformně B. Hanč, s rukama v kapsách J. Gruss, st. číslo 10 J. Rössler, pod ním na saních J. Scheiner, třetí zprava šlechtic Wodwařka. Na distanci 10 000 m byl šestým Joe Gruss a stal se současně přeborníkem ČSK Šťastlivci, jejichž profese umožnila odjíždět z Prahy už odpoledne, měli režim jiný, svízele a trampoty však rovněž nemalé: jízda do hor ve vagónech bez toalet a s nástupními dvířky ze stran kupé; před půlnocí konečná ve Vrchlabí, saněmi do Špindlu a čaj v bedřichovské Koruně. Frčelo se dál ve tmě podél telegrafních tyčí na Petrovku. Ta ztečena po velkém kopání a bouchání do dveří kolem páté ráno. Na dvě hodiny si dopřát promrzlou postel, kam se lezlo v šatech, pak konečně na hřeben Krkonoš, sic jen na skok a v neděli v noci zpátky do Prahy.

a kursech lyžeckých. Libovůle a podivuhodná vstřícnost pana hraběte Františka Aspangy mu zajistily primát prvních závodů v jízdě na lyžích. Konaly se v zimě 1893 v Lukové u Holešova na Moravě. Kupodivu další závodní podnik distanční odehrál se 24. února 1895 na Kozinci v režii sportovníků Č. K. S. S. Jilemnice.

Napořád třetí v pořadí pořádání závodů na našem území trůní hlouček členů ČSK Praha, jízda o vítězství má datum 5. 1. 1896, a jsou to veřejné lyžecké závody ve Stromovce. Pražskému ČSK přesto palmu vítězství upřít nelze – 19. ledna, opět ve Stromovce, se uskutečnilo Mistrovství království českého – první domácí

První lyžařské kurzy a závody

Změna kardinální, která přinášela značné pokroky v technice lyžby, byla činnost instruktorská. Chorvat Bučar (1895), Norové Estlander, Steffens, Irgens. K tomu instruktoři amatéři, zdatní jezdci Č. S. K. Praha – Rössler, Prokop, Protivenský. A vypisovaly se a prováděly týdenní i delší kursy. Závodní a soutěžní ruch, mimochodem zálibně sleduje bezmeznou čilost Rösslerovu, se navrstvil záhy po turistice

Vyjížďka a cvičení techniky těsně pod hřebeny

… SKORO TŘI HODINY JSME JELI, A TO BEZ NEJMENŠÍHO UNAVENÍ. CO JSOU BRUSLE, CO JSOU SÁNĚ PROTI LYŽÍM! TOŤ NEJSKVOSTNĚJŠÍ ZIMNÍ SPORT. šampionát. Mistrem země se stal jilemnický Mládek na distanci 1 050 metrů. Další trať, označená jako hlavní jízda, přinesla prvenství Ferdinandu Hronovi. A už jednou provždy je soutěžení na skijích v národním mistrovství zakotveno ve stovkách minulých a věřme i nastávajících přeborech.

40 ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TEXT: TOMÁŠ HAISL FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Kontrola fluoru je věda

Vosky se od této sezóny začnou plošně testovat i na závodech v Česku

Dvacet let působil v profesionálním fotbale. Pohyboval se na nejvyšší úrovni v rámci České republiky i v zahraničí. Už více než rok předává David Bičík své zkušenosti nabyté v jednom z největších a nejsledovanějších sportů také v prostředí tuzemských bílých stop. Coby sportovní manažer Svazu lyžařů ČR se stará mimo jiné o lékařské zabezpečení reprezentace i o zavedení kontrol fluorových vosků na domácích závodech.

e funkci jste přes rok, už jste si v lyžařském prostředí zvykl? Zvykl jsem si, myslím, rychle. Zpočátku to pro mě samozřejmě bylo něco nového, přeci jen jsem se až doposud pohyboval striktně ve fotbalovém prostředí, kde jsou určitá specifika. Lyžařské a snowboardové prostředí má zase ta svá. Nicméně jedná se o vrcholový sport, který je ve výsledku všude dost podobný.

Ve sportovním prostředí se pohybujete dlouho, dá se svět fotbalu porovnat s tím lyžařským? Fotbal a hokej jsou u nás největší a nejbohatší sporty, takže to srovnání je poměrně těžké. Na druhou stranu sportovci, jak ve fotbale, tak v lyžování a snowboardingu, musí podávat top výkony, aby něco uhráli nebo získali. Ale porovnávat to je složité. Samozřejmě jeden z úkolů, když jsem byl oslovený, byl ten, abych se snažil přinést trošku toho profesionálního prostředí z fotbalu a tvořit podmínky pro reprezentace a realizační týmy. S jakou největší výzvou jste se během svého ročního působení musel potýkat? Na začátku jsem řešil nějaké záležitosti ohledně zdravotního zabezpečení. Nebylo nastavené centralizovaně a fungovalo často na principu známých – kamarád zavolal kamarádovi a přes něj se sportovci dostali na vyšetření. Nejdřív jsem proto domluvil roční spolupráci s ÚVN. Od letoška převzala péči o reprezentanty a realizační týmy, což je nějakých 250 až 300 lidí, lékařská komise, kterou jsme založili loni v létě. Tvoří ji pět špičkových sportovních lékařů, někteří už se Svazem lyžařů ČR spolupracují delší dobu. V praxi si naši lékaři rozebírají sportovce podle diagnózy, odbornosti a samozřejmě i bydliště, aby například někdo z Liberce nemusel dojíždět do Prahy. V případě, že půjde o něco závažnějšího, pak budou moci využívat své kontakty. Takže pokud jde o moje největší výzvy, týkaly se právě oblasti lékařského zabezpečení.

Ve šlépějích FIS Velkou výzvou je, předpokládám, také manažerské vedení projektu kontroly bezfluorových vosků, které od této sezóny zavádí Svaz lyžařů ČR také v tuzemských podmínkách. Proč vůbec FIS fluorové vosky zakázala? Vosky s obsahem fluoru uvolňují látky, které negativně působí na přírodní prostředí. Když to zjednoduším, dostávají se do sněhu, samozřejmě do půdy, vody a pak třeba i do ryb či lidského organismu. Rizik spojených s používáním fluorových vosků je ale víc. Rozhodnutí zákazu používání těchto vosků platí už roky a poslední sezóny jej FIS striktně kontroluje na mezinárodních závodech. A my jsme se jako garant zimních sportů v rámci společenské odpovědnosti rozhodli, že podobná měření používání fluorových vosků zavedeme i na našich domácích závodech.

Ruch v českém servisním kamionu

VOSKY S OBSAHEM FLUORU UVOLŇUJÍ LÁTKY, KTERÉ NEGATIVNĚ PŮSOBÍ NA PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ. KDYŽ TO ZJEDNODUŠÍM, Od klání hobíků až po mistrovství ČR DOSTÁVAJÍ SE Jak probíhá školení kontronejnižší kategorie až po úroveň DO SNĚHU, lorů, tedy těch, kteří budou mistrovství republiky. Když byl přístroje obsluhovat? vyhlášen zákaz používání fluoru, SAMOZŘEJMĚ V září jsme vyslali vytipované tak výrobci začali fluorové vosky kontrolory na školení do Curychu samozřejmě rapidně zlevňovat DO PŮDY, VODY Co bylo potřeba zařídit, abysorganizované FIS. V polovině a spousta lidí si je ve velkém te mohli přítomnost fluoru A PAK TŘEBA I DO prosince je pak čeká praktická nakoupila. Na té nejvyšší úrovni testovat? část, která bude probíhat přímo se to pochopitelně nepoužívá, RYB ČI LIDSKÉHO V první řadě velmi specifické na Světovém poháru snowboard- ale mezi hobby běžci nebo lidmi, materiální vybavení. Pořídili crossařů v Cervinii a po které by co jedou pětkrát za rok na lyže, ty ORGANISMU. jsme dva přístroje na měření měli získat mezinárodní certififluorové vosky jsou. obsahu fluoru na skluznici lyží či snowboardů. A také zázemí potřebné k testování v dějištích závodů jako je označený stan, plůtky nebo třeba topení, protože ten přístroj nemůže fungovat v teplotách pod 10 °C. V neposlední řadě jsme museli například také pořídit speciální pojízdný slider, který jsme objednávali z Norska, protože ho nikdo jiný vyrobit neumí. Celé to je velmi nákladná záležitost. Jak přesně proces kontrol na závodech bude probíhat? Máme připravená detailní schémata, na každém závodě ale bude kontrola probíhat trochu jinak v závislosti například na počtu účastníků, kapacitě kontrolorů či formátu závodu. Závodník na kontrolní stanici odevzdá lyže či snowboard

a celý proces nepotrvá déle než pár minut. Přístroj do skluznice vysílá infračervený paprsek, který se do něj odráží zpátky. Na počítači, který je online propojený se softwarem FIS a v reálném čase mu odesílá veškerá data, se pak objeví křivka chemického spektra, ze které certifikovaní kontroloři dokáží vyvodit, zda je materiál závadný či ne. Rozhodně to není tak, že by se k lyži přiložila nějaká elektronická „čtečka“, která by jen pípla, když by zaznamenala přítomnost fluoru. Jde o to skluznici důkladně přístrojem nasnímat na několika místech a pak hledat na počítači, jestli se mezi prvky neobjevila fluorová stopa. Jde o takřka vědeckou práci, na kterou je potřeba odborně proškolený personál.

kaci. Není to tedy jen o jednom teoretickém semináři, ti lidé musí měřit, měřit, měřit, aby se v křivce naučili číst a správně a rychle vyhodnocovat data pořízená snímáním skluznic. Kde budou kontroly zavedeny? Na závodech napříč všemi sportovními úseky a disciplínami Svazu lyžařů ČR. Chceme obsáhnout co možná největší počet našich akcí, na základě spolupráce s jednotlivými úseky svazu vznikl předběžný seznam akcí, kde budeme kontroly provádět. Ten však budeme průběžně doplňovat. Jedná se i o závody nižších kategorií? Je to tak, chceme kontroly provádět plošně na závodech od

Co se stane v případě, že se u někoho zjistí, že použil fluorový vosk? Přijde postih v podobě zákazu startu, nebo naopak diskvalifikace, pokud se přítomnost fluoru prokáže až po dokončení závodu. Rozhodně to ale není tak, že bychom chtěli pouze trestat. Naším záměrem je naopak prevence a pozitivní motivace. Proto všem závodníkům nabízíme možnost kdykoliv si zkontrolovat vybavení v našem partnerském servisním centru Snowmotion v Chýni. Zároveň se členy svazu snažíme ve spolupráci s předním dodavatelem produktů pro servis lyží, společností Swix, také edukovat formou krátkých videí na sociálních sítích například na téma dekontaminace skluznic lyží a snowboardů.

42 ADVERTORIAL

Nespokojím se s průměrností,

a to ani ČSOB,

říká Ester Ledecká

V cestě za vašimi dalšími sportovními úspěchy vám bude pomáhat partnerství s ČSOB. Stala jste se novou ambasadorkou pro prémiové bankovnictví ČSOB Premium. Je známo, že si partnery sama vybíráte. Proč zrovna ČSOB? ČSOB Premium vnímám jako partnera, který mi umožňuje soustředit se na to, co je pro mě důležité. Ať už jde o závodění, rodinu, bydlení nebo cestování, mám za zády tým profesionálů, který se postará o vše ostatní. Naše spolupráce stojí na perfekcionismu. Moje výkony i výkony služeb ČSOB Premium odrážejí vůli dosahovat maximálních výsledků. Zkrátka já ani ČSOB se nespokojíme s průměrností.

Patří mezi největší světové sportovní hvězdy. Ester Ledecká je sněhovou obojživelnicí, která cestou na sportovní vrchol překonává jednu výzvu za druhou. Trojnásobná olympijská vítězka ve sjezdovém lyžování a snowboardingu, známá svou touhou být nejlepší ve všem, co dělá, se nově stala ambasadorkou prémiové značky ČSOB Premium.

edávno Chile, pak Amerika a závody v Číně. Ester, vy žijete v podstatě na cestách, kdy se celý rok připravujete na svá lyžařská a snowboardová klání po celém světě. Jak vypadá váš klasický tréninkový den? Moje tréninkové dny mají stejný rytmus a to je dobře, protože nemusím myslet na to, co přijde. Jen nesnáším ranní vstávání, takže musím spoléhat na budík. Brzy ráno si dám rozcvičku s fyzioterapeutem, pak rychle posnídám, obléknu se a vyrážím na kopec. Tam jezdím tak čtyři hodiny, pak se vrátím do hotelu a sednu tak na půl hodiny na kolo. Následuje oběd, potom další dvouhodinový trénink, rychlá

během přípravy i závodní sezóny fakt nemám čas moc navštívené země objevovat. Navíc, když už cestuji na druhý konec světa, chci trénovat na maximum. Obvykle nemám přesně daný volný den pro odpočinek, ten se dost odvíjí od počasí. Když už ale volno mám, tak si ze mě dělá celý tým legraci, protože si zalezu do pokoje a vůbec nevylézám ven. Stane se ze mě strašný lenoch s rukou nataženou po čokoládě.

sprcha a klidové fyzio. S fyzioterapeutem koukneme na seriál, on mě u toho rozmasíruje a opraví to, co je potřeba. Před večeří mám videokoučing, kdy s trenéry rozebíráme videa natočená přes den, pak je večeře a já jdu spát. To, co popisujete, zní velmi náročně. Netajíte se, že jste při trénincích na sebe dost tvrdá, abyste mohla čelit těm nejlepším na světě, a to rovnou ve dvou sportech. Dokážete někdy i odpočívat? Trénuji celý rok. V létě u moře jezdím na windsurfu, to miluji. Nebaví mě si jen tak lehnout na lehátko a opalovat se. Musím něco dělat a hýbat se. I když si většina lidí myslí opak,

Na cestách potřebujete být v bezpečí a mít jistotu, že v případě nouze o vás bude skvěle postaráno. Jaké služby ČSOB Premium využíváte? Máte pravdu v tom, že tyto služby jsou pro mě na cestách po celém světě mimořádně důležité. Pravidelně využívám jejich prémiové karty, na které je navázáno špičkové cestovní pojištění a které umožňují výběry z bankomatů po celém světě zdarma. Pro pravidelné cestovatele, jako jsem já, je navíc velkým přínosem i možnost přístupu do letištních salónků nejen v Praze, ale v podstatě po celém světě. Pojďme ještě na zasněžené svahy. Kde nejraději závodíte? Upřímně? Ráda závodím kdekoli. Nejsem vybíravá, opravdu se těším na každý závod. V sezóně je mám každý týden. Teď zrovna upřednostňujeme lyžařské závody a tam, kde to jde stihnout, je doplňujeme těmi snowboardovými. Jezdíte někdy i jen tak lážo-plážo rekreačně? Spíš akčně než rekreačně. Mě baví jezdit rychle!

PO Z V N NOVĚ OR! ED ĚLI

K R A D W O N S S A P I K S Á V Á R KAŽDÝ VYH

M E S O L C I M O LYŽE AT

MONÍNAE2C025

26. LEDN

SINCE 2013 IN

O H É D Ž A K O R P G R E P U VEČERNÍ S Z C . W O N S . K R A D A N O F VÍCE IN

FOTO: COLORADO SNOWSPORTS MUSEUM VAIL

44 MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK

Válečná odysea Waltera Neurona

Walter Neuron při svém lyžování v Chamonix, 1939

Prosakující antisemitismus Na útěku před nacisty procestoval vášnivý rakouský Jeden z Leopoldových nežilyžník křížem krážem starý kontinent, než našel útočiště dovských kamarádů z armády, Friedrich, se oženil s Kamilinou v Americe, odkud se v uniformě Desáté horské divize sestrou a stal se tak strýcem vzápětí vrátil zpět do evropských hor. Friedrichem. Seznámil mladého

alter Neuron se narodil v roce 1915 rodičům Leopoldovi a Kamile, kteří žili ve Vídni. Otec Leopold byl důstojníkem a instruktorem horolezectví v císařsko-královské horské jednotce, spolu s takovými lyžařskými ikonami jako Mathias Zdarsky a Hannes Schneider. Horské oddíly byly součástí Landwehru neboli Zeměbrany; na rozdíl od tradiční armády mohli v Landwehru sloužit i Židé jako Leopold. „V roce 1922 jsem už v sedmi letech lyžoval a lyžování bylo součástí školní docházky,“ vzpomínal Walter Neuron. „Ve Vídni jsme se nahrnuli do tramvaje

a jeli v ní kousek do Wienerwaldu, kde byl nejvyšší bod 893 metrů. Tady jsme jezdili jak na sjezdových, tak na turistických lyžích. Vcelku rychle jsem se zlepšoval a v deseti letech jsem přešel do pokročilejšího terénu. O prázdninách jsme si sbalili batohy a vybavení a jezdili vlakem do Türnitz a Schneebergu. Dvě hodiny jsme stoupali a pak nás profesor naučil dělat solidní telemarkové oblouky a pak jsme sjeli na lyžích dolů. Později jsme lyžovali na meziškolních závodech, které byly nabité překvapivě vysokou konkurencí. V létě jsme soutěžili ve veslování a jachtingu.“

Neurona s uměním fotografování krajiny v horách. V červenci 1927 vyrazili do Alp, na zadním sedadle auta měli batohy a jídlo, velkoformátový dřevěný fotoaparát, stativ a skleněné negativy. Fotografovali horské scenérie a Neuron se učil zaostřovat, komponovat záběry a exponovat negativy. V polovině třicátých let už fotografoval tehdejším novým 35milimetrovým fotoaparátem Leica II s výměnnými objektivy a dálkoměrem. V roce 1930, ve svých 15 letech, byl Walter Neuron zapsán do vídeňského sionistického sportovního klubu Hakoah-Wien (název znamená v hebrejštině „síla“). Hakoah byl

založen v roce 1909, kdy byli Židé z ostatních sportovních klubů vyloučeni, a v roce 1935 měl již přes pět tisíc členů. Klub byl propagován po celém světě a sloužil vídeňské židovské populaci čítající 180 000 osob; jedním z klíčových podporovatelů klubu byl spisovatel Franz Kafka. Impozantní vídeňský sportovní stadion Hakoah v Prater parku pojal 25 000 diváků. Klub postavil profesionální fotbalový tým – první zahraniční tým, který kdy porazil britský klub ve Velké Británii – a jeho členové také soutěžili v plavání, šermu, pozemním hokeji, ledním hokeji, atletice a zápasení. Walter Neuron se v klubu věnoval lyžování, veslování, tenisu, plavání a potápění. V roce 1935 se stal lyžařským instruktorem Hakoah a učil lyžování ve Wienerwaldu, Türnitzu a Schneebergu.

FOTO: COLORADO SNOWSPORTS MUSEUM VAIL

Walter Neuron v uniformě Landwehru, 1937 Když Walter dokončil střední školu, složil maturitu, aby mohl nastoupit na univerzitu, ale otec mu místo toho nabídl práci v rodinném podniku, kde prodával dárkové a upomínkové předměty do lázeňských hotelů a dalších turistických destinací. Mezitím Neuronovi přátelé z klubu Hakoah Waltera varovali před rostoucím antisemitismem na univerzitní půdě ve Vídni. Židovští vyučující a zaměstnanci, stejně jako studenti, se stále častěji stávali terčem útoků. Práce pro otce znamenala, že Walter objížděl obchody se suvenýry po celém Rakousku, než aby zůstával ve Vídni: „Nebylo co řešit. Zakoušet útlak na univerzitě, nebo lyžovat jako součást práce? Měl jsem hned jasno. Koupil jsem auto a zabudoval do něj nosič na lyže.“

Potají chystaný odchod

Walter Neuron našel druhý domov ve Svatém Antonu, kde mu otcův starý přítel Hannes Schneider umožnil lyžovat (a pařit) s tamním instruktorským sborem. Rázný, avšak spravedlivý Schneider v lyžařské škole netoleroval žádný antisemitismus, což byl jeden z důvodů, proč Svatý Anton přitahoval kosmopolitní mezinárodní klientelu včetně mnoha Američanů. V létě Walter jezdil na pláže v Chorvatsku, plaval, potápěl se a proháněl dívky. Zkoušel se dostat do rakouského národního týmu, který měl jet v roce 1935 na Makabejské hry (židovské olympijské hry), a byl vybrán do týmu pro potápění a veslování. V Tel Avivu soutěžilo asi dva tisíce sportovců z 28 zemí. Rakousko získalo titul s 399 body a většina sportovců týmu byla klubovými členy Hakoah.

Překonání průsmyku Arlberg, 1937 Koncem roku 1936 začali Neuronovi hledat bezpečnou zemi, kam by se mohli vystěhovat, protože jejich známí v rakouské armádě je rázně varovali, aby brzy odešli. „Někdy počátkem roku 1937 podnikl můj otec záhadnou cestu do Londýna,“ vzpomínal Walter. „Našel sponzorskou rodinu v Columbusu v americkém Ohiu, která nám poskytla záruku potřebnou pro získání víz a další dokumenty a také ubytování, než se usadíme. Neměl jsem tušení, kde Ohio leží. Mě zajímalo, jestli tam jsou hory, táta to viděl jinak.“ Neuronův otec chtěl, aby jeho syn měl vojenské zkušenosti, a tak se obrátil na své přátele z horských jednotek. Za šest měsíců v roce 1937 absolvoval Walter Neuron základní výcvik u armádních záloh. Naučil se střílet z pušek a kulometů a zapojit se do boje zblízka.

Rozvážný otec Neuron neriskoval; prodal rodinnou firmu a dům a zkonsolidoval investice do hotovosti. Pak zařídil, aby je jeho bývalý velitel z horských jednotek, nyní majitel italské taxikářské firmy, odvezl do bezpečí, což vyžadovalo podplacení pohraničníků.

Osudný incident

Mezitím se rychle blížila lyžařská sezóna 1937–38 a mladý Walter Neuron nyní neměl žádné pracovní povinnosti. „Rozhodl jsem se, že budu lyžovat na místech, kde jsem nikdy nebyl, a že strávím co nejvíce času ve Svatém Antonu a v oblasti Svatého Kryštofa,“ vzpomínal. Když se balil na cestu, objevil se u něj strýc Friedrich a dal mu členskou kartu Německého alpského klubu. Měl za to, že ho karta dostane do horských útulků, kdyby potřeboval překročit hranice.

V březnu 1938 byla rodina připravena odjet do Itálie. Walter Neuron si šel do hlavního objektu Hakoah pro své věci. Cestou domů si zkracoval cestu zapadlými uličkami a byl svědkem toho, jak dva nacističtí hnědokošiláči mlátili starého židovského pouličního hudebníka, kopali do něj a bili ho jeho houslemi. „Nikdy jsem ten příběh nikomu nevyprávěl, protože jsem si nechtěl pamatovat, co se stalo, a stalo se to rychle. Vrhl jsem se na ty dva rváče a jednoho z nich jsem tvrdě shodil na zem. Druhý grázl se po mně ohnal houslemi, já jsem je hodil na zem a několikrát ho udeřil. Ten stařík se zvedl a utekl. Stál jsem tam asi dost dlouho. Byla tam spousta krve. Pak jsem sebral své věci a utíkal domů. Řekl jsem rodičům a Friedrichovi, co se stalo, a zavládlo dlouhé ticho. Strýc Friedrich řekl, že s nimi nemůžu cestovat, protože by mě mohli identifikovat.“ Walter Neuron se nikdy nedozvěděl, jestli oba zločinci přežili. Druhý den rodiče odjeli do Itálie, zatímco Walter Neuron zůstal doma, dokud jeho strýc nezjistí víc. O dva dny později, 12. března 1938, vstoupila německá armáda do Vídně. Strýc Friedrich ukryl synovce v kufru svého auta a odjel k italským hranicím, kde na něj čekal majitel taxislužby. Mladý Neuron vlezl do kufru taxíku a nechal se odvézt do bezpečí.

Na útěku

Dva měsíce se skrýval v letním domě svého přítele u jezera Como. Přes kontakt s mafií si koupil falešná víza, aby se dostal do Francie a Portugalska. Poté odjel vlakem do Benátek a požádal švýcarského konzula o vízum. Aby mohl Walter Neuron opustit Itálii, musel prokázat, že není Žid. Na základě průkazu Německého alpského klubu

FOTO: COLORADO SNOWSPORTS MUSEUM VAIL

46 MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Setkání s jeho prvním Američanem v životě, 1935 konzulární úředník rozhodl, že není Žid, a schválil mu třítýdenní dovolenou ve Švýcarsku. Po uplynutí tří týdnů ho Švýcaři zatkli, ale Walter jim ukázal falešné vízum a oni ho nechali přejít do Francie. Poté se vydal stopem na vlakové nádraží a rezervoval si jízdenku do Paříže, kde na něj čekalo několik jeho přátel z Hakoah, kteří chtěli odplout do Ameriky. Byl prosinec 1938 a ve francouzských Alpách padal sníh a lyžařský nezmar Walter Neuron se vydal do Chamonix. Tam si na zimu pronajal pokoj a z koupelny udělal laboratoř na zpracování fotografií, aby se mohl živit prodejem fotografií turistům. Zapojil se také do nelegální lyžařské školy a o Vánocích už vydělával peníze. Během té zimy byl Walter dvakrát zatčen a pokutován za práci bez povolení, ale zdálo se, že ho všichni mají rádi, dokonce i policisté. V červnu 1939 se francouzské úřady začaly obávat německé invaze a vydaly příkaz k zatčení všech cizinců bez dokladů. Když

si pro Waltera Neurona přišli místní policisté, nechali mu veškerý majetek a pak ho odvezli do internačního tábora na fotbalovém stadionu v Marseille. Situace tam byla neformální, ale stráže byly ozbrojené. Přátelé z Chamonix se vydali do Marseille Waltera najít. Podplatili stráže na stadionu a odvezli Waltera do Španělska, odkud se dostal do Lisabonu a nastoupil na parník do Ameriky.

Nový domov

A tak Neuron nakonec našel cestu do Columbusu, kde se znovu setkal se svými rodiči. Měl v úmyslu otevřít si fotografický ateliér, ale úřady v Columbusu mu zabavily fotografické vybavení v obavě, že by mohl chtít posílat citlivé fotografie nacistům do Německa, protože byl Rakušan. Walter Neuron poté zavolal Hannesi Schneiderovi do New Hampshire a požádal ho o místo učitele v jím vedeném středisku Cranmore. Odpověď zněla ano.

Když Amerika po 7. prosinci 1941 vstoupila do druhé světové války, Walter Neuron byl jedním ze 13 instruktorů z Cranmore, kteří se připojili k nově zformované Desáté horské divizi. Odjeli na výcvik do coloradského Camp Hale a koncem prosince 1944 byl Walter Neuron zpět v Itálii, přidělen k velitelské rotě 3. praporu 86. pluku. Bojoval v krvavé bitvě u hory Belvedere. Poté, protože ovládal čtyři jazyky, strávil zbytek války vyslýcháním zajatců. Na konci války Walter Neuron krátce odjel do Svatého Antona, ale brzy se vrátil do amerického Columbusu a založil si konečně vysněný fotografický ateliér. Dlouho pracoval jako portrétní fotograf a v roce 1961 se stal ředitelem lyžařské školy v novém lyžařském areálu Snow Trails nedaleko Mansfieldu, prvního lyžařského areálu v Ohiu. Po odchodu do důchodu v roce 1986 Walter až do své smrti v roce 2000 žil a lyžoval v Coloradu, kde si koupil apartmány v Keystone a Vailu.

48 MARKET BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: ARCHIV SPORT UND FREIZEIT

Sport a volný čas v Česku

Nejzkušenější lyžařský obchodník obou republik 35 let svobodného Česka (a Československa) uběhlo jako voda. Náš svět se měnil postupně, ale pořád – rozdíl oproti minulosti, ačkoli se to někdy nezdá, je skokový. Na to, jak se od revoluce po dnešek podnikalo v lyžařském byznyse, zavzpomínáme s nejpovolanějšími – majiteli nejdéle kontinuálně fungujícího zástupce lyžařské značky v Česku, společnosti Sport und Freizeit z Českých Budějovic.

načka Fischer právě letos slaví 100 let své existence, do Československa expandovala nedlouho po revoluci – od počátku pod vedením manželského dua Smržových, Evy a Josefa. Jejich stávající eseróčko bylo zapsáno 1. srpna 1991. „Vždycky jsem tíhnul ke sportu, na podnikání jsem se vrhnul nedlouho po revoluci. Ke značce Fischer jsme se dostali poté, co jsme se se seznámili s majitelem rakouského Sport und Freizeitu,“ vzpomíná na osudové chvíle Josef. V té době mu bylo něco přes třicet, a přestože dnes už v rodinné firmě funguje i mladá síla v osobě syna Jana a jeho kamaráda Vladislava, dodnes je tatínek hlavním hybatelem. A podobně i maminka Eva: „Já jsem zpočátku dělala papíry a účetní, nejprve po práci. Měli jsme obchod se sportem a hračkami, ale jak se to rozrůstalo, už nebylo únosné, abych to dělala po večerech… Objevovalo se více a více obchodů, které měly o naše zboží zájem. Někdy v roce 1994 jsme měli už ne jenom ten krámek, ale i první sklady a kancelář. V té době jsme také přestali aktivně obchodovat s hračkami.“ Pronajali jsme si starou dřevěnou halu, nejprve její část, později celou. Tam tehdy putovalo lyžařské zboží z Rakouska na nákladních vlacích: lyže značky Fischer (a nějakou dobu také Kästle a Tyrolia), ale i třeba tehdy veleslavné boty Dynafit nebo Dolomite, brýle Carrera… – ikony tehdejší doby lyžařské.

Zlaté devadesátky

O devadesátkách se traduje leccos. Vše bylo v začátcích, podnikání se teprve rodilo. „Třeba když jsme potřebovali malý úvěr, v bance nám řekli: ‚Kdybyste chtěli 50 milionů, sepíšete projekt a my vám je dáme‘. Ale půl milionu nám nedali,“ vzpomíná Josef. „Všechny peníze, co jsme od toho začátku 90. roku vydělali, šly zpátky do firmy. Nebyl tehdy Schengen, platilo se clo, museli jsme vést celní sklad, tak to bylo náročné administrativně i na cash flow. Ani platby do zahraničí neprobíhaly tak jednoduše jako dnes, vše trvalo dlouho,“ dodává Eva. Dnes už dlouho žijeme se stabilní daní z příjmu právnických osob, která je 21 %. V devadesátých letech ale tomu bylo jinak. V roce 1991 firmy musely odvést 55 % svého zisku, v roce 1992 pak 45 %. Tato daň postupně klesala až do roku 2010, kdy se dostala na 19 %. „Výše daní byl docela nepříjemný faktor. Z dnešního pohledu je to šílené, vezměte si, že všechny menší firmy začínaly od nuly, a pokud se jim zvyšovaly obraty a zisky, najednou buch, a spoustu peněz povinně odvedly. Jednou se nám z roku na rok podařilo výrazně zvýšit obrat a málem jsme si museli vzít úvěr na splacení daně. Když to došlo do takové fáze, tak šlo hodně do úzkých…. A na rozvoj firmy moc prostředků nezbývalo.“

První podnikatelský krůček – prodejna Sport a hračky v Českých Budějovicích v roce 1992. Z cen se dá vyčíst, že lyže – bez vázání – stály těsně pod tři tisíce korun, tedy zhruba dvě třetiny tehdejší průměrné mzdy

V TÉ DOBĚ JSME TAKÉ PŘESTALI AKTIVNĚ OBCHODOVAT S HRAČKAMI. Fenomén lyžování

Kupní síla byla tehdy úplně jinde než dnes. „Ono se zdá, že se to všechno nyní zdražuje, ale vezměte si, jaké byly výplaty v roce 1995 (3 300 Kč – průměrný plat v ČR, pozn. red.), a jaké jsou teď (44 000 Kč). Leckdo se nám snaží říct, jak jsme tady v Česku všichni chudí a na pokraji krachu, ale já si to nemyslím. Když v zimě přijedeme třeba do lyžařských středisek, tam slyšíte spoustu češtiny. Lidi mají lyžování prostě rádi a ty peníze si na to najdou,“ komentuje včerejšek i dnešek Eva. A podobně i tehdy touha lyžovat na dobrém materiálu převážila nedostatek. „Značkové lyže člověk dříve koupil v Tuzexu nebo Pragoimpu, ale jinak skoro ne. V devadesátkách se najednou začaly objevovat specializované prodejny, Sport Slivka, Sport Rundštuk… Ty už dneska nikdo nezná, ale svého času to byli opravdu velcí obchodníci. I proto, že tenkrát, co se dalo na pult, se v podstatě prodalo.“

Rok 1994, manželé Smržovi na veletrhu Sport Prague

Analogový byznys

Jenomže v té době nefungoval internet a B2B, svět nebyl propojen online a veškerý byznys se řešil faxem, po telefonu nebo osobně. Hodně pomáhaly veletrhy, v našem

případě hlavně Sport Prague, v počátcích skutečně kontraktační. Ale všední dny byly o intenzivní komunikaci. „To už je dneska nepředstavitelné, to klidně zavolal zákazník v sobotu v osm večer: ‚Jedu z Rakouska a potřebuju zboží‘, takže jsme hned vyrazili a nejednou jsme se zdrželi dlouho do noci,“ vzpomíná Eva. A Josef: „Často to bylo tak, že jsme oba seděli proti sobě, drželi každý dva telefony a jeden přes druhého jsme se překřikovali, občas přišel nějaký ten fax… Jednou do toho přišel náš starší syn, chvilku na nás takto koukal a povídá: tady já bych nevydržel ani čtvrt hodiny!“ Ale stará doba nesla i nějaké výhody: „Spousta předpisů neexistovala, protože se vším se začínalo, veškeré možnosti byly otevřené.“

Kapka štěstí

Na přelomu tisíciletí se firma stěhuje do nově postaveného objektu na předměstí Českých Budějovic. To ještě Smržovi netušili, jaké je potkalo štěstí. Záhy totiž přišla povodeň. „Jen taktak jsme se stačili přestěhovat, původní sklady byly celé pod vodou. V květnu 2002

Josef a Eva Smržovi před dvaceti lety na oslavě 80 let značky Fischer

50 MARKET BUSINESS STORY

NA SOCIALISTICKÉM TRHU BÝVAL JEN ARTIS A VÝBĚR NEBYL AŽ TAK DOBRÝ. jsme se stěhovali, v červenci jsme ještě převáželi poslední zboží a v srpnu přišla povodeň.“ V těch místech funguje firma Sport und Freizeit dodnes. Z jednoho domu se ale stal komplex – mnohý Jihočech nebo vyznavač značky Fischer zná tamní servis a test centrum. Nabízí se otázka, jestli jsou České Budějovice dobrou volbou po podnikání. „Jistě, my to máme 200 km do Riedu, centrály zn. Fischer,“ směje se Eva. A Josef doplňuje „… a 300 km k nejkrásnějším sjezdovkám třeba na Saalbach.“

Včerejšek, dnešek…

Dá se porovnat, kolik se prodalo zboží v devadesátkách a kolik se ho prodá dnes? „Těžko říct, ale myslím si, že dnes víc, jsou na to efektivnější cesty. Hodně rozdílné to je hlavně, co se týče sortimentu, dneska je pro nás zásadní běh na lyžích, ale v té době to bylo úplně obráceně, prodávalo se daleko víc sjezdovek, protože v republice byl velký hlad hlavně po sjezdovém materiálu. Na socialistickém trhu býval jen Artis a výběr nebyl až tak dobrý. A protože spousta lidí v téhle republice lyžuje a vždycky lyžovala, sháněly se lyže všelijakým způsobem. Běžkování tehdy vládl Sporten, protože nabízel hodně a levných lyží, cenově se mu nedalo konkurovat, Fischerky byly o dost dražší, až postupně časem se to vyrovnalo a my se dostali do popředí i s levnějším zbožím pro širší lyžařskou veřejnost.“

2008: S Lukášem Bauerem, tehdejší českou běžkařskou hvězdou, v dnešním sídle firmy kým Sport und Freizeitem, přišel majitel do kanceláře, postavil se nad svého syna (který v té době přebíral vedení firmy), poplácal ho po rameni a povídal: ‚Was machts du, Junge?‘ – tak nějak si já představuji sám sebe, že sem (do firmy) jen tak občas přijdu a řeknu: ‚Tak copak děláte, chlapci?‘ “ Smržovi mají na rozdíl od mnoha dalších rodičů-podnikatelů výhodu v existenci rodinného nástupce. Nutno podotknout, že mladší

syn Honza je s názory rodičů v poměrně vysoké harmonii, alespoň co se běhu firmy týče. Na otázku, jestli má někdy s rodiči rozdílné názory na běh firmy, odpověděl „ani ne“. „My jsme na to nikdy netlačili, aby to někdo ze synů převzal, ten starší je učitel se zcela jiným zaměřením, takže jsme rádi, že ten mladší k tomu vztah má – i když by asi taky nebyl rád, kdyby měl sedět za stolem a mít na uších dva telefony, jako jsme to měli my kdysi...“

… a zítřek

Sport und Freizeit je firma ryze rodinná, podobně jako samotný Fischer, který jako jediná velká lyžařská značka nepatří nadnárodní skupině. Dost možná byly podobně rodinné vztahy i mezi oběma obchodními partnery z Česka a Rakouska. Smržovi znají mnoho dnešních seniorních zaměstnanců z doby, kdy byli elévy. „Náš oblíbený produkťák u firmy Fischer ale už odešel do penze a přicházejí mladší. A ty už i my přenecháváme našim mladým…,“ doplňuje Eva a Josef přidává: „Já si pamatuji, že když jsme začínali s rakous-

Prezentace značky Fischer na veletrhu Sport Prague v roce 2006

„Čerstvě namletá, nikoli z kapsle.“

Užívat si jako Roger Federer: například s kávovarem E8, nejúspěšnějším modelem automatického kávovaru značky JURA. Roger Federer, Švýcarská tenisová ikona a ambasador značky JURA od roku 2006

jura.com

Užij si skvělé chvíle s PRIMETIME! Nová revoluční technologie pro lidí, kteří chtějí lyžovat lépe. Méně námahy, více carvingu.

ELANSPORTS.COM/PRIMETIME

54 MARKET SNOWTEST

TEXT: PETR SOCHA

PRO DÁMY,

ale nejen pro ně

Můžeme říci, že pokud bylo něco, co dámské lyže hendikepovalo, pak zejména jejich délka zvolená pro test. I tak ale dámské lyže velmi často bavily zdaleka nejenom ženy. Vyšší kolekční verze mají obvykle slušný potenciál výkonu, ale přitom jsou hravé a nekomplikované. Pokud budoucí majitelka není závodnice a zvolí správný model, vůbec není čeho se bát. Jen do nich!

Všechny testy lyží najdete

ATOMIC Cloud Q12 Revoshock C TESTOVANÁ DÉLKA: 159 cm | PARAMETRY: 1 30–83,5–115, R: 12,8 m | ROCKER:

Atomic a jeho modelovou řadu Cloud netřeba představovat – patří mezi oblíbené dámské lyže. Letos ale vedle osvědčených sjezdovkových Cloud C míří na trh i modely Cloud Q, které jsou širší, a tedy univerzálnější vzhledem k povrchu trati. Konkrétně testovaný Cloud Q12 poskytuje v základu smělých 83,5 mm (v testované délce 159 cm). Co se konstrukce a technologií týče, Atomic Cloud Q12 je vybaven technologií Revoshock C, tedy výraznou vložkou na ploše lyže před vázáním tentokrát v černém podání (kovový je Revoshock S), která tlumí vibrace a přispívá k hladší jízdě. Jádro Flite Woodcore je lehké, což usnadňuje ovládání, zatímco titanalová vrstva zvyšuje stabilitu při vyšších rychlostech. Lyže využívá koncept All-Condition Piste Shape, jehož cílem je schopnost adaptace na různé sněhové podmínky. Obecně je to tedy technologicky špičková lyže postavená tak, aby uspokojila náročné lyžařky.

CO PROZRADIL TEST:

U širších lyží se obáváme v první řadě určitě nemotornosti. Nikoli tak zde: Všechny testérky ocenily naopak snadnou ovladatelnost – a to je to, co ukazuje technologickou zralost modelu, ale zároveň vlastnost, kterou dámy požadují možná nejvíce (všechny testérky, co se ovladatelnosti týče, jí udělily plný počet bodů). Svým jízdním projevem zaujme zvláště v kratších a středních obloucích, poměrně dobře drží na hraně a jsou stabilní na různých typech povrchu. „Pěkná, lehká lyže, dobře točí, dobře drží.“ Sportovní charakter lyže potvrzuje preference jízdy po hraně („nemá ráda smýkání…“), naopak nevyžaduje sílu a rychlost („je

SNOW.cz/testy

krásně točivá…“). V délce 159 cm je to celodenní univerzálka s těžištěm v kratších a středních obloucích („a není tak jistá při delších obloucích“).

ZÁVĚR:

Atomic Cloud Q12 je vhodná volba pro středně pokročilé až pokročilé lyžařky, které hledají spolehlivé lyže pro různé podmínky a celý den na sjezdovce. Excelují v kratších a středních obloucích, ale zejména v ovladatelnosti. Pokud chcete, dají vám ochutnat i mírně sportovní jízdu.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

yže pro dámy jsou navrženy s ohledem na specifické potřeby a styl jízdy. Obvyklým cílem je lehčí konstrukce, která přispěje nejen ke snadnějšímu manévrování, ale i manipulaci. Měkčí jádro i volba geometrie usnadňuje zahájení oblouku, aby lyže vyžadovaly menší námahu, byly tolerantní a spolehlivé. Všechno je to prostor pro neustále se vyvíjející materiály a technologické postupy.

FOTO: ROSSIGNOL

Dámské sjezdové lyže jsou na trhu zastoupeny roky, aniž by se nějak nápadně technologicky posouvaly. Přesto jsou svými uživatelskými vlastnosti o notný kus dále, než byly třeba před pěti lety.

FOTO: DYNASTAR

Tady se potkává teorie s realitou. E Lite 9 jsou vyladěny úplně přesně pro ty, pro které jsou určeny.

Dynastar E Lite 9 Konect

Elegantní i sportovní Nenápadný, ale o to více elegantní design se již tradičně snoubí se solidním sportovním výkonem. Model E Lite 9 testujeme opakovaně co dva roky, a jestli jsem k němu kdysi napoprvé přistupoval s despektem, dnes se na něj naopak těším. Sportovní duch

ělat si mínění jen podle vzhledu se často nevyplácí. A tak je to i v případě testovaných „elitek“. Lyže, určené pro holky, nemusí být hned měkké, pomalé nebo začátečnické. I holky umí lyžovat a přesně pro ty zdatné pokročilé lyžařky je tenhle model určen. Stačí se nakonec podívat na konstrukci, ale také třeba na hmotnost lyže. Myslíte si, že jsou lehké? V délce 165 cm váží 3,5 kg – úplně stejně jako sportovní slalomky Dynastar Master SL, které jsou navíc ještě o 3 centimetry delší. I vázání mají totožné, takže velmi podobná a obdobně zaměřená bude i skladba materiálu. „Elitky“ mají celodřevěné jádro z topolu, ve kterém jsou vlákna skládána střídavě svisle a vodorovně pro lepší torzní tuhost a zároveň větší ohyb. Jádro je vyztuženo titanalovou vrstvou v celé délce lyže a tradičními skelnými vlákny. Výsledkem jsou lyže s dámským designem, ale sportovním duchem, který dokáže zasáhnout i nejednoho ambiciózního lyžaře.

Sportovní střih

Lyže jsme testovali v délce 160 cm. Poloměr 11 metrů a pouhých 68 mm pod botou dává

tušit, že jejich doménou je rychlejší přehranění a krátké oblouky. A většina testérek takové tušení i potvrzuje. Nejvíce si cenily právě rychlého přechodu z oblouku do oblouku, jejich velké hravosti, ale i širokého spektra oblouků, které E Lite 9 zvládnou. Často zazněla také pochvala na dobré vedení i nájezd do oblouku, příjemné ovládání a zároveň stoprocentní důvěru. Vypadá to, že se Dynastar opět trefil přesně do vkusu sportovněji zaměřených dívek a žen.

Ondřej Novák, autor recenze na co jsou stavěny. Kdo chce jezdit rychleji a agresivně a na tvrdém manšestru, měl by sáhnout již po unisexových modelech, které s takovým zatížením a třeba také s větší hmotností jezdce počítají. Ale pro něžné pohlaví s touhou po sportovnějším pojetí jízdy bez závodních ambic jsou naopak Elite 9 koncipovány a vyrobeny víc než skvěle.

VÝHODY k valitní konstrukce s titanalem po celé délce nenápadný design

NEVÝHODY standardní hmotnost

Pro koho?

Sport a ženy už dnes zaznělo několikrát. Zaměření „elitek“ je tedy jasné, ale pojďme je uvést do širšího kontextu. Svým krojením a velmi solidní konstrukcí se blíží měkčím sportovním slalomkám. Zcela vhodné se proto zdají pro méně agresivní pojetí jízdy a nižší váhové kategorie. Pokud se na ně postaví středně těžký sportovní lyžař a bude se snažit z nich vymáčknout maximum, možná už narazí na konstrukční limity, které přiblíží i ledovatý povrch a vysoká rychlost. Lyže skvěle zvládají jemné technické pojetí jízdy na mírně naměklém povrchu, krátkými až středními oblouky do středně rychlého tempa. Tedy přesně to,

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 160 cm PARAMETRY: 1 22–68–104, R: 11 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

56 MARKET SNOWTEST

ELAN Primetime N°4+ W

jako u komentáře, že při vyšších rychlostech na tvrdém mohou být méně stabilní.

TESTOVANÁ DÉLKA: 158 cm | PARAMETRY: 1 30–74–111, R: 11,5 m | ROCKER:

Elan Primetime N°4+ W jsou vhodné pro pokročilé lyžařky, které hledají široce univerzální rekreační lyže: pootevřou dveře do sportovního lyžování, ale zároveň dbají na komfort ovládání a bezpečnost jízdy. Jsou to velmi podřizující se lyže, poslušné, umí na každé běžné sjezdovce a v nejlepším světle se ukážou zejména v kratších a středních obloucích.

Elan Primetime N°4+ W jsou lyže navržené speciálně pro ženy, přičemž stojí na samém vrcholu dámské sekce řady Primetime. S šířkou středu 74 mm a rádiusem 11,5 metru při délce 158 cm tak slibují stabilitu v širokém spektru sněhových podmínek. CO PROZRADIL TEST:

Testéři se v podstatě shodli na tom, že Elan Primetime N°4+ W jsou věrné deklarované filozofii řady pod heslem Always Good Times. Nejsou to žádné závoďačky, přesto umožňují přesnou a dynamickou jízdu, zejména v kratších a středních obloucích. „Lyže byly velmi hravé, reagovaly na každý pohyb a umožnily mi přesné řezání oblouků,“ uvedla jedna z testérek. V testované délce 158 cm byly „stabilní a jisté na hraně i při rychlém carvingu na tvrdém podkladu,“ pokud je řídily spíše lehčí lyžařky, naopak pro těžší, hodně sportovní lyžařky se už zdály poddimenzované: „Velmi měkká, točivá lyže pro menší a lehčí ženy.“ Zde samozřejmě pomůže správná volba délky, podobně

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

RAB Cresta GORE-TEX® Glove

ICEPEAK PECK XF lyžařská bunda FISCHER RC4 lyžařská bunda

Lyže, skialpy, lezení – rukavice od Rabu zvládnou tohle všechno. V britském Derbyshire tvoří totiž vybavení, které něco vydrží. Desítky let zkušeností s ochranou před zimou se promítly do každého detailu: super prodyšná membrána GORE-TEX® ACTIVE udrží ruce v suchu, izolace Stratus™ zase garantuje teplo. Anatomický střih podpoří pevný úchop holí nebo taky cepínu a odolná texturovaná dlaň zaručí, že vám nic nevyklouzne.

Pánská lyžařská bunda díky dvoucestnému strečovému materiálu maximálně podporuje volnost pohybu, a to i v extrémních podmínkách. Všechny švy jsou podlepené, nastavitelná a odnímatelná kapuce, hřejivá tkanina na límci chrání obličej. Bunda je vyrobena z 2vrstvého materiálu kombinujícího voděodolnou membránu s funkčním materiálem, extra ventilace pro maximální prodyšnost a pohodlí. Impregnace bez PFC.

2 390 Kč

www.horolidi.cz/rab-cresta

VYSOKÁ

Špičkové funkční materiály a detaily v podobě silikonové výztuže na ramenou a revoluční 3D konstrukce kapuce.

Cena: k doptání v obchodě

www.intersport.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

Elan Primetime N°4+ W využívají technologii Amphibio Truline W, což znamená, že lyže má asymetrický tvar – konstrukce nad vnitřní hranou je robustnější než nad vnější. Uživatelka tak musí rozlišovat lyži levou a pravou. Má to ale své opodstatnění, ostatně Elan se asymetrického konceptu drží úspěšně už roky. Nejen výrobce, ale i fyzika napovídá, že takový design vede k lepší efektivitě distribuovaných sil, potažmo držení na hraně či snadnějšímu přechodu mezi oblouky. Jádro Dual Density kombinuje dřevo dvojí hustoty a zpevňuje ho titanalová vrstva, závodní skluznice pak zajišťuje špičkový skluz.

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

ZÁVĚR:

FOTO: FISCHER

58 MARKET SNOWTEST

Pro holky, ale i kluky pohodáře je to skvělá volba na celý den. Ondřej Novák, autor recenze

VÝHODY design výborné vyladění (pro svoji cílovou skupinu) zábavné a hravé

Fischer The Curv GT 76

Pořádná dávka zatáček pro holky!

A nejen pro holky. Holčičí je tentokrát hlavně design, ale provedení osloví rozhodně i kluky. A volit mohou navíc ze Pro koho? se budou cítit pod nohama dvou barevných kombinací! Ale dost už barev a pojďme se Nejlépe pokročilých lyžařek nebo jezdců nižších váhových kategorií. Jejich na nových Fischer Curv GT 76 svézt!

olekce označená Curv je nabitá k prasknutí. Najdete v ní vše, co se nechce míchat do závodního lyžování. Od velmi sportovních a expertních lyží na preparovanou trať až po pohodové celodenní univerzálky pro mírně pokročilé. Celá řada se pro lepší přehlednost dělí na řady GTX, DTX, DTI a GT podle konstrukce lyží i jejich zaměření. Všechny mají ale jeden společný jmenovatel: Curv. Tedy pořádné vykrojené zatáčky!

Curv GT Testované „sedmdesátšestky“ jsou nejužší v celé řadě GT. Ta se od ostatních řad liší hlavně svým zaměřením na pohodovější lyžování a zároveň tedy na širší spektrum uživatelů: od mírně pokročilých až po lyžaře s určitými sportovními ambicemi. Liší se tedy i konstrukcí, která je v případě GT 76 naladěná spíše agilně, s velmi dobrou manévrovatelností a solidní dávkou tolerance. Celodřevěné jádro z topolu je vyztuženo titanalem a na torzní tuhosti se podílí i nová technologie Diagocarbo/ Fiber, která pracuje s diagonálním uložením karbonových a skelných vláken.

Jaké jsou? Lyže jsme testovali v dámské délce 159 cm s 13,5 metry poloměru. Můžete zvolit i kratší verze se 145 a 152 cm, nebo naopak sáhnout po delších 166 a 173. Každý si tedy najde svoje, a pokud by 173 cm nestačilo, můžete zvolit barevnou verzi pro kluky, která nabízí i délku 180 cm. Už z široké nabídky variant je znát, že se jedná o univerzální lyže, které cílí na všechny typy lyžařů, nejsou vyhraněné ani svojí konstrukcí ani poloměrem a kladou si za cíl zvládnout široké spektrum oblouků od kratších až po střední poloměry. Mezi našimi testéry si je velmi chválili rekreační lyžaři pro snadnou ovladatelnost a výborné držení na hraně v kombinaci s vysokou spolehlivostí. Experti zase oceňovali jejich vyladění pro poměrně širokou skupinu jezdců, velmi solidní chování v rozbitém a měkkém sněhu, kde se projeví výhody širšího středu. Naopak upozorňovali na limity ve vysoké rychlosti, kde už lyže začínají mírně ztrácet oproti ryze sportovním modelům – do propočtu samozřejmě vstupuje testovaná dámská (spíše tedy kratší) délka 159 cm. I zde platí, že delší budou výkonnější a rychlejší.

konstrukce je spíše měkčí a tolerantní, a byť jsou lyže poměrně živé a hravé, nejsou určeny pro agresivní a silové pojetí jízdy. Přesto vynikají solidním držením na hraně i na tvrdším upraveném povrchu za podmínky, že se pohybují spíše na mírnějších sjezdovkách a ve středním tempu. Tam se vám odmění mnohokrát oceňovanou hravostí a spoustou zábavných carvingových oblouků, na které bude potřeba vydat jen malou dávku úsilí. Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

TESTOVANÁ DÉLKA: 159 cm PARAMETRY: 1 22–76–106, R: 13,5 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

DUK O R P 00

TŮ

M E D A L K S

Z C . I K S X E V A . W WW

-25%

11.692 Kč

-25%

11.242 Kč

-25% 7.492 Kč

RACING

Smetanova 2401, 76001 Zlín, tel. 771 505 050

FOTO: ROSSIGNOL

60 MARKET SNOWTEST

Dvě sestry: ta starší (14) pro sport, ta mladší (10) pohodová průvodkyně. Ondřej Novák, autor recenze

Rossignol Nova 14 Konect a 10 Xpress

Nová Nova!

ného titanalu i karbonem. Oba také disponují menším rockerem ve špičce a totožnými parametry s poloměrem 12 metrů v testované délce 163 cm. K dispozici jsme ale měli i kratší varianty s 11 metry v délce 156 cm, takže srovnání jsme měli opravdu zajímavé a detailní.

Jaké jsou?

Titulek se prostě nabízel. Dámská řada lyží francouzského výrobce už sice nese jméno Nova delší dobu, ale letos je opravdu celá nová. Nebo minimálně plná novinek. Do testu jsme proto dostali k porovnání rovnou dva modely ve dvou délkách, které stojí na špičce této dámské kolekce. Nova

značení Nova nese v letošní kolekci hned 6 modelů lyží. Od nejníže postavených Nova 2 určených pro rekreační lyžařky až po ryze sportovní Nova 14, které se nezadají s nejvyššími modely unisexových allmountainů Forza. Z nich také větší část dámské kolekce vychází.

14/10

V případě obou Nov bylo testování zajímavé navíc i proto, že rozdíl mezi nimi tvoří jen jiný titanal a použitý systém vázání. A přitom je to rozdíl velký. Nova 14 má systém Konect, který je tužší, což se, společně s pevnějším titanalem, zásadně podepisuje i na flexi lyží. Všechny testérky se shodovaly, že se jedná o tvrdší lyže než Nova 10, a chválily si zejména jejich stabilitu a držení na hraně. Naopak u Novy 10, kde je použit mnohem měkčí systém desky a vázání Xpress a titanal je umístěn pouze v oblasti vázání, často zaznívala chvála zase na velmi snadnou ovladatelnost a doporučení pro pohodové lyžování.

ším tempu na dobře upravené sjezdovce. Podrží vás i na tvrdším povrchu, pokud to nebude úplně led, díky širšímu středu se ale bez ztráty kytičky poperou i s odpoledním rozbředlým sněhem. Nova 10 těží ze stejné konstrukce a rozměrů. V měkčím sněhu je také jako doma, ale její naladění je mnohem více pohodové, ocení je proto lyžařky, které do svých carvingových oblouků rády přimíchají i nějaké to smýkání. „Desítka“ je oproti „čtrnáctce“ lépe ovladatelná v pomalých rychlostech a je určena spíše na měkčí povrch. Oba modely ale byly příjemným překvapením a opět potvrdily, že doba ohrnování nosu nad dámskými lyžemi je nenávratně pryč.

VÝHODY o ba modely jsou výborně vyladěny pro své cílové skupiny stejná konstrukce – rozdílný systém vázání

NEVÝHODY o bě, ale 10 spíš dokáže narazit na limit ve vyšší rychlosti

Pro koho tedy?

Nova 14 jsou určeny pro sportovní lyžařky, které preferují řezané oblouky po hranách. S poloměrem 12 metrů skvěle zvládají zejména krátké a střední oblouky ve středním až rychlej-

Dva nejvýše postavené modely řady nesou označení 14 a 10, celé jméno však zní Nova 14 Konnect a Nova 10 Xpress, a právě jejich nečíselné přídomky jsou v našem porovnání velmi důležité. ROSSIGNOL NOVA 10 Xpress Označují totiž dva různé TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm systémy vázání a podloPARAMETRY: 1 30–75–112 R: 12 m žek. Sportovnější Konect a agilnější Xpress. Další ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) významný rozdíl mezi REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT těmito modely je, samozřejmě pokud pomineme HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) design, tvar a velikost DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ titanalové vrstvy, což lze poznat i podle rozdílné OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) hmotnosti – 14 má titanal KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ delší, je tedy pevnější TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) a sportovnější. Jinak je konstrukce ale v principu LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ shodná: Oba modely RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) mají celodřevěné jádro vyztužené vedle uvedeNÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Sledujte videorecenzi na www.SNOW.CZ/test-sjezd

ROSSIGNOL NOVA 14 Konect TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm PARAMETRY: 1 30–75–112, R: 12 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

ADVERTORIAL 61

Novinky sezóny 2025/26

Salomon

ve Skiresortu Live Sympatizujete se značkou Salomon? Prostě si ji vyzkoušejte! Salomon už druhým rokem provozuje showrooom na vrcholku Černé hory nad Jánskými Lázněmi. Funguje každý víkend, a díky němu si můžete vyzkoušet horké tipy sezóny, technologické špeky, a dokonce i tajné novinky až té následující sezóny 2025/26!

estovat můžete produkty pro sjezdové lyžování – lyže nebo atraktivní Boa boty, ale i snowboardy, skialpy nebo běžky. První hodina testu je zdarma, pokud vás to chytne, můžete pokračovat podle běžného rental ceníku Skiresortu. Unikátní vrcholové testcentrum leží v nadmořské výšce 1 300 m v blízkosti horní stanice tamní kabinkové lanovky, což garantuje komfort pro příchozí a vynikající sněhové podmínky. Otevřeno je každý víkend od 8:30–16:00.

alpine – 27 párů sjezdových lyží s nowboard – 7 snowboardů, celá velikostní řada Salomon Boa bot b ěžky – modely běžek S/LAB i endurance, včetně možnosti otestovat S/LAB Boa boty skialp – 8 párů skialpových lyží

Kalendář akcí 24/25 14. 12. 2024 Test běžek s Bezva běžky.cz 14.–15. 12. 2024 Test ALPINE lyží – Černá hora 9:00–15:00 30. 12. 2024 Test snowboardů s Českou snowboardovou školou 18. 1. 2025 Žampa Cup – Pec pod Sněžkou, Javor – kombi race pro žáky a dorost (účast zdarma) 8.–9. 2. 2025 Test ALPINE/SNB Černá hora 15.–16. 2. 2025 Test ALPINE/SNB Černá hora 1.–2. 3. 2025 Test ALPINE lyží – Pec pod Sněžkou, Javor

Modelové řady sjezdových a běžeckých lyží připravených k testu ALPINE S/Race Addikt Pro S/Max Stance QST

NORDIC S/LAB S/Max RC/RS 8

62 ADVERTORIAL

Pokud hledáš něco sportovnějšího, doporučuju C14. Pokud hledáš hravost a lyži, kterou nebudeš chtít celý den sundat z nohy, je to Q7. Gabriela Dostálová, ambasadorka Atomic, @dostalova_g

Zpátky na sjezdovku! Čím si mě získaly lyže Atomic Cloud C14? Už je tomu pár let, co jsem ze sjezdovky utekla do volného terénu a na klasické lyžování téměř zanevřela. Když jsem ale minulý rok vyrazila na týden do Rakouska, půjčila jsem si pro zpestření skialpování i sjezdové lyže. Kluci z Atomicu mi doporučili Atomic Cloud C14, což je nejvyšší dámská řada s dřevěným jádrem a technologií Revoshock.

yže mě zpočátku dost překvapily svou tvrdostí. Moje nohy, dosud zvyklé na měkkou a poddajnou skialpovou lyži, najednou nevěděly co s tím. Za dva dny už ale byly moje. A čím si mě nakonec získaly? Především svou ovladatelností, kterou si lyže zachovávají i při vyšší rychlosti. Takže ti sice nedají nic zadarmo, ale jízdu dolů si na nich rozhodně užiješ. Revoshock tě navíc podrží i v situacích, kdy okolní podmínky nejsou ideální. Díky pružné oceli lyže nevibruje ani na rozbité sjezdovce a zůstává pořád stabilní. A i když na sjezdovky nevyrážím zase tak často, své C14 jsem si po téhle testovačce musela nechat. Vím totiž, že si na nich příští celodenní lyžování užiju na maximum. Domů jsme si pak pořídili ještě loňskou novinku Atomic Redster

Q7, snáze ovladatelnou a zábavnou lyži. Q7 mě překvapila hlavně svou hravostí. Je širší a má vynikající vlastnosti – stejně jako C14 tě i tahle lyže skvěle podrží na neupravené sjezdovce. Jedná se o univerzální lyži, která zvládne vykrojit jakýkoliv oblouk, na nějž si vzpomeneš. Na Q7 jsem si vyzkoušela jak rychlé a ostré oblouky s krátkým poloměrem, tak i pevné delší oblouky obřího slalomu. Takže abych mou recenzi shrnula – pokud hledáš něco sportovnějšího, doporučuju C14. Pokud hledáš hravost a lyži, kterou nebudeš chtít celý den sundat z nohy, je to za mě Q7. Co se týče lyžařských bot, vybrala jsem Atomic Hawx 115. Nebudu lhát, rosegold přezky se na výběru určitě podepsaly. Mají flexi 115 a to je za mě úplně akorát. Díky ní je bota dostatečně tvrdá, aby mě podržela v oblouku, a zároveň v ní vydržím celý den. Tvar boty je určený spíš pro užší nohu. Na první dobrou mě boty tlačily na achilovce, takže bylo třeba tuto nedokonalost při bootfittingu ještě doladit. Přizpůsobili jsme přezky, změnili náklon komínu a vytvarovali botu tak, aby seděla jako ulitá.

LYŽAŘSKÁ SPECIÁLKA Odbornost

Vstřícnost

MAXIMÁLNÍ VÝBĚR ZBOŽÍ PROFESIONÁLNÍ SERVIS

Kvalita

ZÁVODNÍ BOOTFITTING PRVOTŘÍDNÍ PŮJČOVNA

www.MADEJAsport.cz

595 626 322 28. října 2125/224, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory

64 ADVERTORIAL

Dalbello Cabrio MV 120 Dokonalé pohodlí na širším kopytě Řada lyžařských bot s třídílnou konstrukcí Cabrio roste, a to hlavně díky poptávce lyžařů, kteří hledají vyvážený poměr výkonu a pohodlí. Zatímco nejužší boty s označením LV jsou pro leckoho až příliš sportovní a málo komfortní, ideální pro většinu lyžařů je střední šířka, která nese označení MV – medium volume. Modely Cabrio jsou ale k dispozici v obou šířkách.

řídílná konstrukce boty spolu se šířkou 101 mm je volbou i pro ambiciózní lyžaře, kteří chtějí dát své noze více prostoru a komfortu. Kombinace širšího skeletu, komínu a specifického jazyka dává konstrukci Cabrio plynulou, progresivní flexi, přesný přenos síly a schopnost aktivně pohlcovat vibrace. Obzvlášť dobré ukotvení paty pak přispívá k tomu, aby lyžování bylo přesnější a méně namáhavé. Nová řada modelů Dalbello Cabrio navazuje na sérii Panterra a přináší čtrnáct verzí ve variantách LV a MV. Pro dámy je k dispozici 6 modelů s flexemi v rozmezí od 115 do 75 a pro muže je na výběr ze 7 modelů s flexemi od 130 do 90, přičemž model Cabrio Max s flexí 110 má šířku dokonce 103 mm. Tato široká paleta zajišťuje, že si ideální botu najde lyžař každé úrovně.

Vnitřní botička = srdce boty

Nová, precizně navržená vnitřní botička 3DWrap se skládá ze tří vrstev, z nichž každá má jinou tuhost. Výsledkem je dokonale efektivní přenos energie a velmi komfortní

fit. Vnější vrstva s technologií PuRE využívá recyklovaný polyuretan, který tuhostí plynule navazuje na skelet. Botičky lze teplem vytvarovat přesně podle nohy, stejně jako skelet.

Inovace v každém detailu

Model Cabrio MV nabízí řadu inovativních technologií, které zvyšují pohodlí a ovladatelnost. Mezi ně patří možnost jednoduchého nastavení sklonu (12° nebo 14°) pomocí vložky v horní části paty. Profil jazyka je navržen tak, aby plynule zapadal do skořepiny, což optimalizuje ergonomii a zlepšuje pružnost. Díky efektivnímu uzavíracímu systému Dalbello je obouvání a zouvání bot intuitivní a snadné. Na kotníku je totiž nezávisle fungující přezka Dynalink, která je v koaxiálním postavení, s otočným bodem a umístěna o 10 mm níže než u modelu Panterra – to kvůli přesnějšímu ukotvení paty. Přezka Dynalink je navíc

Cabrio MV 130

vybavena systémem Dynalock, který zajišťuje pevné zavření, a přitom umožňuje snadné odepnutí jedním prstem. Stabilitu dále zvyšuje Dalbello Powerband, dynamický elastický pásek na holeních s jednoduchým uvolňovacím háčkem a integrovanou mikropřezkou. Tento pásek snižuje tlak na holeň a zároveň zlepšuje přenos síly, čímž dodává potřebnou zpětnou energii při každém oblouku.

Cabrio LV 95 W

ADVERTORIAL 65

onkrétně Stöckli se právě kvalitou už roky zapisují i do povědomí českých lyžařů. Přestože přístup k inovacím je ze strany značky opticky spíše konzervativní, vývojové oddělení jede stále naplno, připraveno aplikovat své poznatky klidně až za několik sezón – pokud se skutečně a přesvědčivě potvrdí v praxi. Stöckli se netají tím, že chce nabízet nejlepší kvalitu na trhu – a to jak ve smyslu funkčnosti lyží, tak v jejich odolnosti.

Hrana je základ

A jelikož jsou součástí vývojového týmu Stöckli experti se zkušenostmi z mnoha oblastí lyžování, dobře vědí, že ďábel se skrývá v detailu – mnoho úsilí věnují vyladění hran, jejich úhlu, ostrosti, odklonu…, ale i drsnosti. Jak se časopisu SNOW svěřil Mathieu Fauve, manažer odpovědný za výzkum a vývoj Stöckli: „Můžete mít ty nejlepší lyže, ale pokud není dobré ladění hran, včetně drsnosti hrany, nebudete vyhrávat ani si užívat plnohodnotnou lyžařskou radost. My na tomto problému trávíme spoustu času.“ Každá modelová řada Stöckli má jiné určení a tomu odpovídá i rozdílné naladění hran. Sportovnější lyže jsou agresivnější, ale drživější, naopak rekreační jsou tolerantnější.

Pozor na falešné mýty!

Mezi lyžaři občas koluje mýtus, že nové lyže z továrny nejsou připravené k jízdě – nevěřte tomu! Lyže jde z továrny v dokonalém stavu připravená na okamžité použití na kopci. Naopak se dá říci, že jízda na nové lyži Stöckli je možná ten nejúžasnější lyžařský zážitek! S tím souvisí i skutečnost, že dostat lyže po delším použití do podobně dokonalého stavu není samozřejmé – pokud chcete ze Stöckli dostávat maximum, musíte mimořádně pečlivě vybírat kvalitní servis, který bude schopen otupělé hrany dostat zase do ideální kondice. (Autorizovaní prodejci vám rádi poradí.)

Stöckli 24/25:

Z továrny rovnou na manšestr! Swiss made je známka, která nepotřebuje bližší vysvětlení. Pověstná preciznost a systematičnost vede k tomu, že se kvalita švýcarských produktů v čase kumuluje, a logicky tak patří na světovou špičku. Lyže nevyjímaje. Elitní modely Stöckli 24/25

Nejoblíbenější řadou sportovních lyžařů je série Laser s obřačkami, slalomkami a jejich různými deriváty. Na pomyslném vrcholu množiny těchto lyží stojí modely WRT – lyže pro experty a tvrdé závodní pisty, ale nezávodní použití.

Nový Laser WRT

Laser WRT už je v nabídce značky několik sezón, pro tu letošní byl mírně inovován. Štíhlá a vysoce dynamická lyže se charakterem trochu blíží slalomce, ale rozhodně není nikterak rigidní. Přes svůj vysoký výkonnostní potenciál dokáže být až hravá, přitom ale poskytuje přímo bohorovný klid i ve vysokých rychlostech. Samozřejmě záleží na typu systému deska-vázání, kterých Stöckli standardně nabízí několik variant – každý autorizovaný, rozuměj důsledně vyškolený, prodejce vám poradí. Laseru WRT se určitě nemusíte bát: Překvapí vás svou přívětivostí a ovladatelností i tím, že si nenárokuje tolik síly a rychlosti, kterou by člověk od takové (skoro závodní) lyže čekal.

Nový Laser WRT Pro

V porovnání s černou WRT je titanová WRT Pro ještě výkonnější, proto potřebuje od všeho více: rychlosti, síly i techniky. Svou dynamiku projeví až ve vyšších rychlostech, kde rozkvete do svých supersportovních kvalit, do té doby ale klidně plní rozkazy lyžaře, jako když jedete ohřívací kolo na závodním okruhu. V čem exceluje nejvíc, to je držení na ledě. Pokud máte pocit, že přituhlé sjezdovky už nejsou pro vás, WRT Pro vás dost možná vyvede z omylu. I ledovou pistu totiž promění v přívětivý lyžařský prostor.

A kdo by chtěl ještě víc, WRT Pro se nabízí i v limitované edici signované Marco Odermattem. Dokonalost na sjezdovku, ale i stěnu obyváku coby investiční artikl…

66 MARKET SNOWTEST

Lyžařské brýle Wedze G 900 HD PH

Fotochromatika z Decathlonu Základní funkce

rýle 900 HD PH staví na osvědčeném designu známém z dalších modelů Decathlonu. Ergonomie je bezproblémová, rám pěkně sedí na obličeji a nabízí kompatibilitu s většinou helem na trhu. Zorné pole je dostatečné a do rámu se vejdou i menší dioptrické brýle (výrobce udává max. šířku 140 mm). Popruh je nastavitelný, dobře drží, a navíc se pyšní silikonovou vrstvou, která zabraňuje sklouzávání z helmy. Samotné provedení rámu a zorníku působí robustně, design je moderní, nenápadný a atraktivní. Zorník je samozřejmě výměnný, lze si pořídit různé typy podle počasí (kategorie S1, S3), což je sice praktické, ale je tu ještě jedno praktičtější řešení – fotochromatika.

Technologie NXT: fotochromatika v praxi

Model 900 HD PH využívá fotochromatickou technologii NXT, která je aktuálně jedna z nejpokročilejších na trhu a najdeme ji i u renomovaných značek (např. Julbo). Fotochromatika reaguje na UV záření a automaticky mění propustnost světla podle intenzity UV paprsků. Jedny brýle tak zvládnou skoro všechny podmínky – jen s určitými ale. Problémem je totiž samotná podstata fotochromatiky. Technologie nereaguje na jas, ale na úroveň UV záření. Na horách je i za špatného počasí vysoká, zorník proto nikdy nezesvětlí na úroveň jako třeba v obchodě. Za opravdu špatného počasí nemusí být fotochromatický zorník

Jsou nenápadné a nevíte o nich. Není to právě to, co by měly brýle splňovat? Petr Socha, autor recenze

tou nejlepší volbou. Podobně v mrazu je reakce zorníku na změny UV záření pomalejší, což může být problém při náhlých změnách světelných podmínek – například při vjezdu do lesa. Nároční lyžaři tak pořád najdou smysl ve výměnných zornících, přestože fotochromatika pohodlně pokryje většinu standardních podmínek.

Kdo je využije?

Z naznačených nevýhod – které platí prakticky pro celý trh napříč výrobci – ale vyplývá jen to, že brýle nejsou určeny do speciálních podmínek – každý, kdo lyžuje v noci (a chce vidět), potřebuje specifický (obvykle čirý) zorník, podobně v mlze – padne-li totiž na kopec mlha, každý rozumný lyžař míří do hospody, protože na mlhu optické řešení neexistuje. Po odmazání těchto okrajových nevýhod tak zůstávají pouze výhody: brýle G 900 HD PH nabízí mimořádnou univerzálnost, zvládnou většinu světelných podmínek, v nichž se prakticky lyžuje. Za ostrého

slunce fungují výborně, zorník filtruje potřebné množství světla a zajišťuje dostatečný kontrast. A hlavně – nemusíte nic řešit, stačí si přibalit jedny jediné brýle, a hotovo. Bonusem pak je vysoká odolnost vůči poškrábání či funkční antifog systém.

Pro koho jsou?

Lyžařské brýle 900 HD PH jsou skvělou volbou pro ty, kteří hledají univerzální brýle, nechtějí investovat do výměnných zorníků a nehodlají lyžovat za extrémních světelných podmínek. Fotochromatická technologie NXT je jednou z nejlepších, za cenu, kterou Decathlon nabízí, jde o výborný poměr mezi výkonem, kvalitou a cenovou dostupností.

VÝHODY FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

Lyžařské brýle 900 HD PH stojí na vrcholu nabídky Decathlonu a podobně jako ostatní takto posazené produkty lákají spolehlivou kvalitou a zejména výborným poměrem cena výkon.

široce univerzální pěkný design skvělá cena

NEVÝHODY d robná omezení plynoucí z fotochromatické technologie

Nordica Speedmachine 3 Boa

Nordica HF 110

Nordica Sportmachine 3

Nová allmountain bota Speedmachine 3 Boa nabízí výjimečný komfort a výkon a je vybavena systémem mikronastavitelného zapínání BOA®. Tento upínací systém se dokonale hodí k technologii Nordica Tri Force tím, že maximalizuje přenos energie, a tím zvyšuje výkon a kontrolu nad lyží. Mírně měkčí flex boty – u pánské boty 110, u dámské 95, poskytuje celodenní pohodlí bez obětování přesnosti. A pro skutečně osobní padnutí lze botičku i skelet snadno přizpůsobit.

Snadný výkon. Vedena touto mantrou vychází Nordica HF 110 vstříc všem lyžařům, kteří mají s věkem stále větší obtíž vydržet v tuhé botě či se do ní obout. Díky revolučnímu systému zapínání zadní přezky je nastupování a vystupování z bot HF 110 stejně jednoduché a intuitivní jako vklouznutí do vašich oblíbených pantoflí. Díky 3D korkové vnitřní botičce lze botičku i skořepinu snadno přizpůsobit. Přesná a pohodlná – to je rekreační bota zaměřená na výkon.

Lyžařské boty Sportmachine 3 vycházejí z legendárních bot Speedmachine, jen byly upraveny pro větší pohodlí a přesnost. Disponují větší šířkou skeletu 102 mm a spolu se střední flexí zajišťují hladkou jízdu lyžařům se širší nohou. Anatomická konstrukce 3 Force je spojena s novým designem hřbetu a manžety, který maximalizuje přenos energie do lyže pro lepší výkon a efektivitu. Tento nastavitelný profil manžety lze také doladit tak, aby se lépe přizpůsobil tvaru lýtka. Dotvarovat na míru lze jak vnitřní botičku, tak skelet.

Nordica Dobermann Multigara DC Nordica Spitfire DC 74 Pro

Nordica Wild Belle 74

Lyže snů, vyzbrojená neuvěřitelnou všestranností, umí jak krátké svižné, tak dlouhé plynulé oblouky. V konstrukci Double Core je dovnitř dřevěného jádra vložena elastomerová vrstva a zvnějšku dva pláty titanalu. To poskytuje výjimečný výkon a přesnost a zároveň přináší neuvěřitelně klidnou a stabilní jízdu. Pro další posílení kontroly v rychlosti má ještě novou dvoudílnou výztuhu ze slitiny zinku a hliníku, jež maximalizuje přenos energie při zahájení oblouku a harmonizuje průhyb.

Zcela nová dámská lyže navržená pro začátečníky a středně pokročilé lyžařky má celodřevěné jádro pro hladkou a stabilní jízdu. Díky užšímu středu a kombinaci prohnutí rocker-camber je Wild Belle 74 obzvláště snadno ovladatelná. Kratší deska usnadňuje průhyb lyže a technologie Nordica Natural Stance poskytuje přirozenější polohu respektující dámskou anatomii. S Wild Belle 74 se nemusíte bát prozkoumat celou horu.

Od první lanovky po poslední se Nordica Spitfire DC 74 Pro prostě ráda otáčí. Neuvěřitelně hravá a všestranná díky svému designu s více rádiusy je přizpůsobená potřebám lyžařů na sjezdovce, kteří požadují výjimečný výkon. V nitru skrývá jádro Energy Double Core, v němž je mezi dvě části dřevěného jádra umístěn plát titanalu a elastomerová vrstva pohlcující rázy a ovlivňující jízdu tak, aby byla obzvláště hladká a tolerantní. 74mm pas zvyšuje všestrannost, takže lyže je perfektním každodenním parťákem pro ty, které nic nedrží zpátky.

nordica.cz

KOMERČNÍ PREZENTACE

68 ADVERTORIAL

72 ADVERTORIAL

Kvitfjell Race Insulated Ski Jacket Zateplená lyžařská bunda v čistém minimalistickém sportovním designu poskytuje všechny potřebné vlastnosti specifické pro sjezdové lyžování. Díky membráně HELLY TECH® Professional je vodě- a větru odolná, a přitom prodyšná a bez PFC.

14 990 Kč

Alpha LIFALOFT Insulated Ski Jacket Ikonická lyžařská bunda s izolací LifaLoft™ je ještě lehčí a teplejší než dříve. Je voděodolná, má promyšlené technické detaily, odnímatelnou kapuci kompatibilní s helmou, kapsu LIFE POCKET+™, která udrží baterii vašeho telefonu naživu v chladu, a mnoho dalších vychytávek.

13 990 Kč

Rapid Pants Kvitfjell Race Insulated Zip Off Ski Pants

Women's Kvitfjell Race Insulated Ski Jacket

Do setu k bundě Kvitfjell patří kalhoty v odpovídajícím designu a ze stejných materiálů.

Bunda Kvitfjell se dodává i v dámské variantě, podobně kalhoty.

8 990 Kč

14 990 Kč

Do setu patří zateplené kalhoty Rapid Pants, opět se specifickou výbavou pro nekompromisní komfort při sjezdovém lyžování.

6 990 Kč

Hellyhansen.com

Women's Avanti 3-in-1 Softshell Ski Jacket Dámská softshellová lyžařská bunda 3 v 1: pružný softshell, nadýchaná zateplená vesta s izolační vrstvou PrimaLoft®. Má pohodlnou kapsu na skipas i LIFE POCKET™ pro telefon a nese certifikát bluesign®.

11 990 Kč

Women's Edge 3.0 Ski Jacket

Swift Team Insulated Ski Jacket

Dámská bunda s voděodolnou/prodyšnou a větruodolnou membránou HELLY TECH® Performance, účinnou tepelnou izolací a další prémiovou technickou výbavou. Jako bonus nabízí ekologický certifikát bluesign®.

Elegantní lyžařská bunda poskytuje ochranu proti počasí, teplo a komfort pro dlouhé dny na sjezdovce. Je vodě- a větruodolná, a přitom prodyšná díky technologii HELLY TECH® Performance, zateplení zajišťuje lehkou izolaci PrimaLoft® Black Eco.

7 990 Kč

Women’s Legendary Insulated Ski Pants

7 990 Kč

Legendary Insulated Ski Pants Do setu k bundě patří nejprodávanější lyžařské kalhoty ze dvousměrně strečové tkaniny HELLY TECH® Performance.

5 290 Kč

Women’s Bellissimo 2 Ski Pants Dámské lyžařské kalhoty kombinují výkon a styl. Díky 2směrně strečovému softshellu poskytují svobodu pohybu, jsou také odolné proti větru a vodě. Měkká česaná podšívka a vyšší pas poskytují extra teplo a pohodlí. Vybírat lze z mnoha barevných variant.

4 890 Kč

Nejprodávanější lyžařské kalhoty s membránou HELLY TECH® Performance a 2směrně strečovou tkaninou. Proti zimě chrání izolace PrimaLoft®, proti teplu ventilační zipy na stehnech. K dispozici jsou i plus velikosti.

5 290 Kč

74 ADVERTORIAL

Komprese na lyže? Vsaďte na komfort a kvalitu!

Kdo chce sjíždět svahy bez brzké únavy a svalové bolesti, ten sází na kompresní podkolenky či návleky. Efektivně stáhnou sval, tím zapůsobí na krevní oběh, oddálí nástup únavy, podpoří váš výkon a pomůžou i s regenerací. Teď si díky české značce Royal Bay spolu s benefity komprese můžete na svahu užívat i komfort merina – prémiové vlny, která v zimě zahřeje.

odkolenky Royal Bay Merino s odstupňovanou kompresí jsou novinkou letošní sezóny a pro lyžaře jsou ideální volbou. Vynikají vysokým podílem speciální vlny merino, která udrží vaše nohy v optimální teplotě bez ohledu na okolní podmínky. Díky svému složení a vlastnostem zajišťují maximální komfort při nošení i podporu sportovního výkonu a následné regenerace. Využijete je tak nejen při sjezdovém lyžování, ale i v bílé stopě, při skialpinismu, bruslení nebo na horských trecích.

Odstupňovaná komprese je vhodná pro všechny výkonnostní skupiny sportovců. Je nejsilnější nad kotníkem a směrem ke koleni postupně klesá, čímž je zajištěna optimální podpora krevního oběhu a zároveň zpevnění lýtkového svalu i Achillovy šlachy. Odstupňovaná komprese tak pomáhá při sportovním výkonu a je vhodná i pro urychlení následné regenerace. Podkolenky vynikají i mnoha konstrukčními detaily, jako je bezešvá anatomicky zpracovaná špička, která kopíruje přirozený tvar levé a pravé nohy. Chodidlová část je navíc napletená z plyšové smyčky, která změkčuje došlap a díky drobným kanálkům zlepšuje odvod tepla a potu. Specifickým rysem nové řady Merino je využití prémiové přírodní merino vlny, která je velmi jemná a udržuje příjemnou teplotu pro tělo – udrží tak vaše nohy v optimální teplotě bez ohledu na okolní podmínky. Navíc je přirozeně antibakteriální a samočistící, takže pomáhá udržet podkolenky bez zápachu. Royal Bay Merino jsou špičkové kompresní podkolenky české značky Royal Bay, která má s kompresí bohaté zkušenosti – ať už s tou pro sportovce, nebo pro zdravotnictví. Kompresní tlaky v jednotlivých místech jsou přesně garantované a jednotlivé velikosti berou v úvahu nejen velikost chodidla, ale také lýtkového svalu, čímž umožňují správné působení komprese na míru. Jen v takovém případě si můžete užívat všech benefitů komprese a spolehnout se, že působí, jak má. Vývoj této novinky probíhal stejně jako vždy v České republice za využití výsledků četných výzkumů. Podkolenky zdobí skvělý komfort i životnost, jak je pro Royal Bay typické.

Zkuste je během letošní zimy i vy, nebo sáhněte po dalších kompresních doplňcích, které najdete na:

www.royalbay.cz

Přínosy kvalitní komprese: Je podpořen rychlejší oběh krve a do svalových partií tak proudí více krve obohacené o kyslík, energii a živiny; současně krevní oběh odvede ze svalů více odpadních látek a metabolitů, čímž je oddalována svalová únava. Z pevněním dojde ke vhodné stabilizaci svalů, čímž předcházíme zvýšeným rizikům poškození svalů. K ompresí umožníte rychlejší návrat ke sportování po drobných svalových poraněních. S tažením chráníte sval před vznikem drobným mikrotraumat z intenzivního zatížení.

SUUNTO WING

Open-ear sluchátka pro outdoorové sporty

www.Suunto.com

76 MARKET BUSINESS STORY

Nejdřív testuju, pak prodávám!

SKISPORT Drápela – speciálka uprostřed vesmíru

SKISPORT Drápela bývala malá rodinná speciálka, která se zrodila v roce 1993 v malé garáži ve Velkém Meziříčí. Bratři Drápelové, oba nadšení lyžaři se vztahem k horám a velkým srdcem otevřeným pro každého, začínali jako většina podobných podniků v 90. letech: Dováželi použité lyže z rakouských půjčoven, brousili hrany na mnohokrát repasovaném ručním Wintersteigeru a otevřeno měli většinou až odpoledne, když přišli ze své běžné práce. Jak velkou cestu tahle rodinná firma ušla za více než 30 let svojí existence a co nabízí zákazníkům dnes? Druhá generace

roce 2011 přišla do firmy nová krev. Pavel Jánský, lyžařský instruktor ve Špindlerově Mlýně, se do rodiny Drápelových přiženil, a když jednoho dne slezli společně s manželkou Evou z hor zpátky do nížiny, pustili se do rozvoje rodinného podniku. Z garáže se obchod přesunul do nových prostor poblíž náměstí, a protože se dařilo, postupně narostl do rozměrů, kdy mu byly i několikrát přestavěné prostory malé. Proto v roce 2021 přesídlil na okraj města do obchodního centra a stal se z něj významný bod pro lyžaře, ale i cyklisty v neméně zajímavé oblasti.

Velké Meziříčí nemá hory!

Nemá. Ale má Fajtův kopec. Moravský ledovec jede denně do devíti večer a hodně nadšenců z Velkého Meziříčí tak chodí po práci lyžovat i pětkrát za týden. Ale Velké Meziříčí je hlavně tak nějak uprostřed vesmíru. Zákazníci jezdí k Drápelovým z Brna, Pardubic, Jindřichova Hradce, ale i z Prahy. Při cestě po D1 stačí sjet z dálnice a za chvíli jste v obchodě, který vám nabídne prostředí a služby srovnatelné nejen s velkými českými speciálkami, ale i vyhlášenými obchody v sousedním Rakousku. Na čem si u Drápelů nejvíc zakládají, jsme se poptali právě Pavla Jánského.

77 Montana Saphir, technologie Race Edge a závodní mazání pomocí infračerveného záření Race Waxer – takto vybavené servisy jsou jen tři v republice

Pavle, historii firmy už známe. Jaký je současný SKISPORT Drápela? My vždycky všude říkáme, že jsme „ski&bike“ speciálka. Od lyží je blízko ke kolům, a pokud má podnikání uživit celou rodinu a ještě několik zaměstnanců, nestačí mít otevřeno jen v zimě. Byť zima je pro nás stále stěžejní. Co tedy v zimě nabízíte? Prodáváme lyže, boty, helmy a všechny doplňky pro alpské lyžování. Každý rok se náš sortiment rozšiřuje, ale také obměňuje, protože vše, co prodáváme, se snažíme předem otestovat. Velkou část zimy trávím právě po testovacích a předváděcích akcích a snažím se pro naše zákazníky vybrat od osvědčených značek vše, co opravdu funguje a čemu sami věříme. Následný prodej zákazníkům je tak mnohem snazší, protože o každém výrobku na obchodě víme téměř všechno. Zároveň se vyhýbáme levnějším značkám a snažíme se prodávat jen kvalitní a léty prověřené brandy, které něco vydrží. Máme také velkou půjčovnu včetně nejnovějších testovacích lyží, zároveň stále dovážíme i jeté lyže z Rakouska, takže dokážeme vybavit kohokoliv s jakýmkoliv rozpočtem.

Bootfittingem se Pavel zabývá od roku 2011: „Troufám si říct, že po těch letech zkušeností a neustálém vylepšování technologických postupů dokážeme upravit boty na míru skutečně každému“

To, co z vás ale dělá zajímavý středobod pro všechny lyžaře nejen v rámci Čech a Moravy, není jen obchod… To určitě ne. Kromě obchodu se můžeme pyšnit mnoha doplňkovými službami, ve kterých konkurujeme mnohem větším speciálkám. Ta stěžejní je servis. Loni jsme pořídili nejnovější servisní stroj Montana Saphir spolu s doplňkovou technologií Race Edge a závodním mazáním Race Waxer pomocí infračerveného záření. Takhle vybavené servisy jsou jen tři v republice, z toho dva v Praze. To znamená, že na Moravě máte vlastně monopol… Monopol úplně ne. I v Brně a okolí jsou dobře vybavené servisy. Ale u nás je kromě nejnovější technologie Montana výhodou hlavně poloha. Mnoho lidí cestuje mezi Prahou a Brnem a k nám stačí sjet z dálnice, bez problémů zaparkovat na velkém parkovišti před obchodem a přinést nám lyže na servis. Často sem jedou i lidé na otočku z Prahy, protože přejet Prahu z jedné strany na druhou často trvá stejně, jako dojet k nám do Meziříčí. Zatímco bude zákazníkovi váš nový stroj hýčkat lyže, co mu můžete nabídnout? Samozřejmě výbornou kávu. Jsme rodinná firma a náš přístup ke všem zákazníkům je velmi osobní. Ale naší velkou devízou, za kterou se sjíždí zákazníci z širokého okolí, je bootfitting, tedy individuální úprava bot. Začal jsem se jím zabývat hned od svého začátku ve firmě v roce 2011 a troufám si říct, že po těch letech zkušeností a neustálém vylepšování technologických postupů dokážeme upravit boty na míru skutečně každému. Navíc máme na skladě stabilně přes 400 párů bot, takže dokážeme ty nejvhodnější boty pro zákazníka najít většinou přímo v obchodě. Bootfitting je velké téma posledních let a zabývá se jím většina lyžařských speciálek. Čím se od nich odlišujete? Kromě velké skladové zásoby bot je to hlavně široké spektrum úprav, které jsme schopni provést. Vedle standardní tepelné úpravy skeletu se zabýváme i vytahováním jednotlivých problematických míst, skelet umíme zvětšit, ale také vybrousit, což u nás využívá mnoho závodníků, kterým připravujeme závodní boty na míru. Máme také kompletní technologii Sidas, takže připravujeme stélky na míru nejen do lyžařských, ale také třeba do cyklistických bot.

SKISPORT Drápela nyní vede druhá generace Drápelů – a třetí se připravuje Cyklistika a lyžování jsou u mnoha zákazníků většinou silně propojeny. Jak u vás vypadá léto? Obchod se v dubnu transformuje na cyklistickou speciálku a snažíme se v něm o stejný přístup jako v zimě. Zabýváme se osvědčenými značkami kol a elektrokol, podobné je to i s doplňky a se servisem. Zatímco v zimě frčí bootfitting, v létě se zabýváme stále více bikefittingem a snažíme se zákazníkům vybrané kolo nastavit co nejvíce na míru, ať už se jedná o silničku, gravel, celoodpružená kola, nebo stále více žádaná elektrokola. Vypadá to, že se rozhodně nenudíte. Ale určitě už máš v hlavě další plány. Kam se bude SKISPORT Drápela dále rozvíjet? Plánů je spoustu a místa málo. Už teď nám jsou současné prostory těsné a s pořízením nového stroje Montana jsme museli dokonce přistavovat. Mým snem je vytvořit v Meziříčí obchod, který bude dýchat horskou atmosférou velkých rakouských středisek a zároveň si udrží rodinnou pohodu, kterou má po celou dobu svojí existence. A hlavně to nezvorat. Jsme druhá generace Drápelů a třetí už nám chodí na obchod občas vypomáhat. To je velká motivace!

skisportdrapela.cz

78 MAG SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: LUCIE KULHAVÁ

Zkus telemark!

7 MÝTŮ o telemarku

Chceš se naučit telemarkovat? Nebo telemark alespoň vyzkoušet? Ve Skiareálu Malá Úpa jsme otevřeli největší a nejmodernější telemarkovou půjčovnu v České republice. Koukni na www.skimu.cz. Na stránkách www.telemarkovaskola.cz si můžeš rezervovat lekce telemarku nebo se přihlásit na dvoudenní telemarkový kemp. Nebo přijeď rovnou na Malou Úpu a „Zkus telemark!“

Musím se hned na prvních řádcích vyznat i přiznat. Kdyby mě neživilo alpské lyžování, ale cokoliv jiného, a na hory bych cestoval ve svém volném čase, jezdil bych jen na telemarkových lyžích. Proč? Na to se budu snažit odpovědět níže. Aby mi to šlo lépe, položím si stejné otázky a argumenty, které mi pokládají zarytí příznivci pevného vázání, kteří telemark nikdy nezkusili. 1. Telemark je historie

no, to je pravda. A ani se na to nedá říct, že je to zároveň i budoucnost. Není. Telemark je malý sport provozovaný větší či menší hrstkou nadšenců – záleží na zemi. Telemark je velmi populární v Norsku, kde je také jeho kolébka a nikdo se tam na něj nekouká přes prsty, velkou komunitu ale najdeme také v Německu nebo Švýcarsku a samozřejmě v Severní Americe, kde se nejstarší technika lyžování téměř po sto letech znovu narodila na počátku sedmdesátých let 20. století. Telemark se jako první popsaná technika sjíždění na lyžích etabloval mezi širší sportu chtivou veřejnost v druhé polovině 19. století, a nebýt Matyáše Žďárského, který přinesl mezi lyžaře vázání s pevnou patou, jezdili bychom možná telemarkem dodnes všichni. Ale historie tomu chtěla jinak a z telemarku se stal okrajový sport, který si nenárokuje ani velkou budoucnost, ani velký růst, a naopak je rád, že si v dnešní mainstreamové době udržuje punc výjimečnosti.

2. Telemark je těžký

Ne, není. Jednoduchá odpověď. Naučit se telemarkovat na mírné sjezdovce zvládnete za jeden den, pokud jste průměrně zdatní lyžaři, kteří dokáží vést lyže paralelně a nebojí se zkoušet nové pohyby. Posledních deset let navíc provozujeme telemark na novém systému vázání, které se více podobá sofistikovaným mechanismům standardních lyžařských vázání a při výuce prvních telemarkových krůčků velmi napomáhá.

3. Telemark je náročný na kolena

Ne, není. Pokud tedy náročnost neposuzujete podle míry ohybu kolen, a i tam by se dalo hodně polemizovat. Zatímco při alpském lyžování je při velkém rozsahu pohybů v oblouku vnitřní noha skrčena téměř na maximum, při telemarku k tak velké flexi vůbec nedochází. A vzhledem k tomu, že telemark je svým pojetím mnohem hravější, měkčí a uvolněnější sport, který se navíc odehrává při nižších rychlostech než alpské

ZKUS TELEMARK! 12. 2. a 8. 3. 2025 pořádáme na Malé Úpě telemarkovou ochutnávku. Půjčíme ti vybavení a instruktora na dvě hodiny dopoledne nebo odpoledne a sám uvidíš, jestli tě to bude bavit. TELEMARK CAMP 8.–9. 3. 2025 pořádáme na Malé Úpě dvoudenní telemarkový kemp. Půjčíme ti vybavení a instruktora na 5 hodin denně a za dva dny z tebe uděláme plnohodnotného telemarkistu! lyžování, nedochází při něm ani k tak velkému působení sil, a tedy ani k tak velkému zatížení kloubů jako při alpském lyžování. Sám mohu potvrdit, že po těžkém úrazu kolene jsem mnohem dřív začal telemarkovat než lyžovat. A nejsem zdaleka sám. Mnoho takových případů najdete i mezi bývalými vrcholovými lyžaři, kteří nakonec na telemark přešli.

Čtrnáctý ročník seriálu Skiwithme bude o všem, co mi přijde na mysl. Po třinácti letech už se témata hledají špatně, ale o to je to větší zábava. Určitě letos dojde na telemark, o kterém jsem nepsal už několik let, ale také na jednoduché tipy, které by se vám mohly v průběhu sezóny hodit. A ten, kdo nerad čte a radši si o lyžování a telemarku popovídá mezi jízdami na lanovce, může si se mnou přijet zalyžovat nebo třeba přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V AT E L

4. Telemark je nebezpečný

Ne, není. Kolik se vám toho v životě stalo na běžkách? Kromě odřeného obličeje nic. Pády jsou měkké a díky volné patě vázání nedochází k žádným ošklivým zlomeninám a úrazům kolenních vazů jako při alpském lyžování.

5. Telemark není do hlubokého sněhu

Není to pravda. Naopak. Pocit podobný surfování na zadní noze je na telemarkových lyžích v prašanu neopakovatelný. A když napadne málo, všichni lyžaři telemarkistům závidí. Ti totiž díky typickému nízkému postoji dostávají „face shoty“ už při 10 centimetrech čerstvého sněhu. Volná pata navíc přímo vybízí k výšlapům se stoupacími pásy jako na skialpech.

6. Telemark je pro lyžaře úplně k ničemu

Ne, není. Telemark všem sportovním lyžařům, kteří ho vyzkoušeli, navždy změnil pohled na to, jak funguje technika lyžování, jak je důležité umět v oblouku balancovat proti vnější noze, jak je důležité umět dobře vyvážit tělo ve všech směrech proti reakčním silám od sněhu, jak je důležité v nájezdu do oblouku dobře orientovat celé tělo a kam. Co

všechno přinesl moderní telemark sportovním alpským lyžařům, by bylo téma na samostatný seriál a udržet to téma na prahu srozumitelnosti pro širokou lyžařskou veřejnost by byla přinejmenším výzva. Ale třeba na to jednou dojde. Zatím si pojďme vystačit s argumentem, že telemarkové lyže při své letní tréninkové přípravě na ledovcích nebo na jižní polokouli využívá nemálo závodnic a závodníků Světového poháru v alpském lyžování. Záměrně zdůrazňuji v „alpském“, protože i telemark má svůj Světový pohár a mistrovství světa. Podívejte se na youtube, protože telemarkové disciplíny jsou opravdu zábavné a stojí za to je vidět.

7. Telemark je jen móda

Je a není. Móda se rychle vytrácí a občas zase vrací. „Široké kalhoty jdou zase do módy!“ Ale můžeme to samé říct o telemarku? Telemark je jednou z technik lyžování. Ve své době byl překonán technikami, které byly jednodušší pro udržení rovnováhy a vyžadovaly méně úsilí pro zatáčení. Ale telemark se ve své domovině, Norsku, paralelně rozvíjel a nikdo ho nepovažoval za módu. Lyže se jednoduše rozdělily na ty, které bylo možno používat k chození, běhání, skákání a sjíždění, a na ty, které byly určeny jen na jízdu z kopce.

V Y B A V E N Í

V Evropě pak postupně začal vznikat skitouring, nebo chcete-li skialp, a s ním vázání určená pro chůzi do kopce a sjíždění z kopce. Ale ještě předtím si jeden zaměstnanec skipatrol v Americe vzpomněl na telemark, protože mu pevné alpské vázání jeho práci při častých pochůzkách po hřebeni znemožňovalo. A telemark začal znovu ožívat až do dnešní podoby, kdy máme plnohodnotné vybavení, můžeme používat, jakékoliv lyže nás napadne, máme plastové boty jako lyžaři a sofistikovaná vázání s bezpečnostními funkcemi. Je to móda? Každý rok přibude v Čechách odhadem 20 telemarkistů. Takže to asi moc módní není. Telemark naopak odlišuje. Není módní. Je výjimečný, ojedinělý, upoutávající pozornost. Je to sport, při kterém budete vidět, a zároveň také dostávat všechny ty otázky, které jsem zodpověděl na řádcích výše. Free your heel, your mind will follow!

Ondřej Novák Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK

Nenudit a nenutit!

Lektorka APUL Nikol Novotná se na následujících řádcích podělí o pár tipů nejen pro natěšené rodiče.

lavní rada ohledně výuky dětí zní: děti to musí bavit. Ne, aby lyžovaly, protože to dostaly „befelem“ nebo „za odměnu“, ale pro tu čistou radost z pohybu na sněhu. Taková vnitřní motivace, říkejme jí inspirace, ale většinou začíná už doma – poctivou přípravou. Děti, které vidí své rodiče lyžovat, je budou chtít kopírovat co nejdříve – stejně tak děti, které jsou zvyklé se pravidelně hýbat a být venku s rodiči. Á jo – my je vlastně na lyže můžeme stimulovat už v létě celou řadou balančních cvičení, dalších sportů a povídat si o tom, jaká to bude paráda, až se bude moci zase lyžovat. Nemusíte vlastnit speciální hřiště – bezva cvičením může být i balancování na plyšácích. Pokud se chystáte lyžovat poprvé – můžete si ozkoušet třeba doma na koberci chůzi v těch podivných robotických botách nebo i první krůčky s lyžemi. Zima pomalu klepe na dveře, takže pokud jste celé léto nedrilovali svoje dítě například na slackline nebo bossu, nezoufejte – nic není ztraceno. Cesta k objevení lásky jménem lyžování existuje. Ať už s velmi trpělivým motivovaným rodičem, co opravdu ví, jak na to, nebo formou výuky v lyžařské škole.

Ve škole, nebo od rodičů

Vždy můžete svěřit své dítě do péče profesionálních instruktorů, vřele to doporučuji. Instruktoři jsou připraveni se statečně prát jak s výukou, tak i s inspirací dítěte, i když to je mnohdy těžší úkol než ta „technická část“. Instruktoři bývají dobře školení v herní i v úkolové metodě, navíc v lyžařské školce mají spoustu pomůcek a dalších zajímavých podnětů.

Učíme sami

Pokud se přece jen rozhodnete, že budete svou ratolest učit raději sami, zkuste opravdu začít nejdřív v těch lyžácích – potom nazout lyže (u mikronautů* klidně obě lyže najednou, u starších, motoricky šikovnějších dětí, začněte třeba jen s jednou lyží) a pobýt chvilku na rovině a postupně začít zkoušet skluz. Můžete přichystat dobrodružnou opičí dráhu, výlet na intergalaktickou tranzitní stanici, výpravu za ledovým mužem – v podstatě cokoliv, co váš malý budoucí lyžař ocení. Neposílejte své nepřipravené dítě z kopce, pokud si neověříte, že na to má „připravené svaly“. Pozornost dětí, stejně tak jako energie bývá nestálá – tak si dejte pozor, ať to nepřeženete, dělejte často pauzy a střídejte aktivity. Nikoho nebaví chodit v lyžácích dokola hodinu, a navíc na to děti opravdu nemají ani tu energii. Podobně je nebaví „házet záda“ při jízdě z kopce dolů. Když to dítěti půjde, zkuste si někde na mírném kopci skluz a postupně zvětšujte sklon. Je to přece legrace, lepší než na klouzačce. Dobře funguje „řízené objevování“. Nemusíte dítě nikde tahat, ani ho držet nebo mít na vodítku. Prostě najděte vhodný terén a nechte ho klouzat.

Bez pluhu to nejde

Pluh. Šipka. Lodička. Bylo toho napsáno mnoho, o pluhu, o bezpluhové metodě a dalších. Zastávám názor, že bez pluhu to u nás nejde. Výjimky, jež potvrzují pravidlo, samozřejmě existují. Pluh nejenom že umožní dítěti korigovat rychlost, ale tím, že má lyže předtočené na souhlasných hranách, je i zatáčení jednodušší. Opět nastává debata – ano, dítě pravděpodobně pochopí zatáčení lépe, když mu ho vysvětlíte přes práci s tlakem (uvolnění budoucí vnitřní nohy, hlavně žádné tlačení). Pluh je skvělý v tom, že i ten mikronaut na mírném kopci zatočí už jen tím, že se na vás otočí celým tělem podle pravidla kam pánev, tam lyže – v technickém konceptu se samozřejmě bavíme o otáčení chodidel, ale po malých dětech separaci chtít nemůžeme. Takže mu nemusím nic vysvětlovat, stačí jezdit před ním třeba s jeho oblíbenou hračkou. Ještě než se vrhnete z kopce, tak je určitě bezva, když dítě pochopí někde na rovině, co to ten pluh vlastně je a jakým pohybem si tu lodičku zvětší a zmenší. Můžeme mu klidně namalovat hůlkou čáru a nechat ho smazat lyží, může odsouvat hračky nebo rozkopávat kuželky. Vymyslíte toho určitě spoustu. (*mikronaut = dítě do 3 let)

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Měkkou hračku na svah

No a pomůcky? Koště, gumičky na špičky a další? Vždycky je mým cílem, aby to dítě pochopilo i bez pomůcek, ale ve školce ráda používám různá zvířátka, kuželky a jiné barevné podněty. Pokud má dítě oblíbenou měkkou hračku, tak si ji taky bereme na svah. To, že budu jezdit pozadu a někomu donekonečna držet špičky, přílišný progres obvykle nepřinese. Snažím se děti motivovat, aby to zkoušely samy, a pomůcky jako koště (lepší, než aby vás bolela záda) nebo gumičky na špičky používám spíše výjimečně, např. u motoricky slabších dětí. Za kšíry a jiná vodítka na děti bych sekala ruce, protože to rozhodně žádného mikronauta nic užitečného nenaučí – motivace kontroly rychlosti se vytratí a kšíry dítě táhnou

do záklonu. Mnohem výhodnější je jezdit před dítětem. Většina dětí se nejvíce naučí podle ukázky. Pokud se vy bojíte o dítě, je to pochopitelné, ale určitě mu mnohem více prospěje, když pojedete před ním (klidně pozadu) a určíte mu bezpečnou rychlost a bezpečnou stopu. Navíc si můžete spolu hrát – třeba na vláček, nebo vy mu kreslíte stezku, kterou musí přesně projet, řeku pro rybku a mnoho dalšího. Je to ta lepší varianta, než když se dítě vyvěsí do kšírů a pofrčí rovně z kopce dolů a vy na něj zezadu budete něco řvát. Nebojte se dát svým dětem aspoň trochu svobody, dejte jim důvěru a postarejte se o to, aby se cítily bezpečně. Dbejte na výběr bezpečného terénu. Vyvarujte se lyžování na sklonu svahu, na jehož ukočírování dítě nemá sílu. A hlavně – užívejte si to s ním!

Pokud se chcete o výuce dětí dozvědět více, určitě se přihlaste na některý z našich dětských kurzů D1 nebo základních kurzů D. Jsme též schopni vám zorganizovat dětský workshop na míru, pro vaše konkrétní potřeby (v případě zájmu kontaktujte prosím koordinátora vzdělávání: michael.turek@apul.cz).

Lyžování D1 děti............................................................................................................. 09.–14. 12. 2024 Horní Malá Úpa děti.......................................................................................................................13.–18. 12. 2024 Harrachov Text: Nikol Novotná, lektorka APUL

Kontakty na www.apul.cz

82 ADVERTORIAL

Garmin

Fénix 8 neomezené možnosti Sporttester či, chcete-li, chytré hodinky mají s tradičními hodinkami společné jen dvě věci – ukazují čas a nosí se na zápěstí. Co se funkčního obsahu týče, je to zcela jiný vesmír… Značka Garmin je lídrem tohoto oboru a řada Fénix 8 – která se letos díky sloučení s modely Epix významně rozšířila – zase vlajkovou lodí celé kolekce. Proč se o podobný produkt zajímat?

armin je dlouhodobě v čele vývoje především chytrých tréninkových funkcí a mezi sportovci, zvlášť těmi outdoorovými. A modely Fénix 8 jsou z jeho kolekce technologicky nejpokročilejší a k tomu i nejuniverzálnější. Jsou oceňovány pro svou odolnost i dlouhou výdrž baterie. Samozřejmě spolu s právě chytrými funkcemi: Ty podrobně sledují fyziologické funkce sportovce a jeho aktivitu a určují doporučení tak, aby byl trénink co nejúčinnější. Malý osobní trenér na zápěstí s vámi projde celým tréninkovým cyklem v jakýchkoliv podmínkách.

Osmička jako nekonečné možnosti

Z modelů produktové řady Fénix 8 si každý může vybrat právě ten svůj sport. Například režim pro lyžaře automaticky rozpoznává chvíle sjezdu a čas strávený v lanovce, stejně tak skialpový režim automaticky zaznamenává samostatně výstup a sjezd. Celý lyžařský den pak můžete vyhodnotit díky záznamu GPS, pro lyžování je v hodinkách nahráno více než 2 000 lyžařských resortů, takže se snadno zorientujete, kudy vedly vaše stopy.

Typický den s Garmin Fénix 8

Umí toho opravdu hodně – ráno vzbudí a podají ranní zprávu o vaší kondici. Jak kvalitní byl spánek a jak na tom dnes asi budete se silami. Podle toho můžete naplánovat denní program a nahrát zamýšlenou trasu.

Garmin Fénix 8 se vyrábějí ve třech velikostech, které se liší pouze velikostí baterie Až vyrazíte, spustí se záznam trasy i zdravotních funkcí, ale také navigace po vaší trase. Pokud nevíte kudy kam, zobrazíte podrobné topo mapy. Chcete z trasy odbočit k vybraným bodům zájmu? Není problém, navigace najde třeba nejbližší restauraci. Pokud sejdete z trasy, hodinky umí automaticky přepočítat novou trasu, podobně jako navigace v autě. Na velkém AMOLED displeji mapu dobře uvidíte i v poledním žáru slunce. Hodinky vám připomenou pitný režim, hlídají aklimatizaci na nadmořskou výšku. Můžete skrz ně ovládat telefon a z paměti hodinek pouštět hudbu, ale také vyřizovat hovory přímo hodinkami, jelikož mají zabudovaný reproduktor i mikrofon – mobil může zůstat celou dobu v batohu! Hodinky lze ovládat hlasem. Pokud nevíte, kde mobil je, hodinky ho najdou… Díky krycímu safírovému sklíčku a titanové lunetě se nemusíte bát, že hodinky poškodíte – splňují americké vojenské normy odolnosti proti teplotám, nárazům a vodě. Když se

setmí (přístroj vám řekne, kdy to bude, stejně jako předpoví počasí na příští den), využijete integrovanou LED svítilnu. Večer v restauraci hodinkami zaplatíte, a pokud chcete dát vědět vašim blízkým, kde jste, hodinky budou sdílet vaši polohu. Po ukončení aktivity si pak můžete vyhodnotit nejen záznam trasy, ale také mnoho dalších údajů, které pomůžou zlepšit techniku nebo výdrž. Nastoupané metry, tepovou frekvenci, kadenci kroků a další. Díky tomu si můžete na další den připravit trénink na míru, který bude přesně vyhovovat vašim cílům.

Vyberte si vhodnou variantu

43 – 47 – 51 mm: Podle velikosti ruky si vyberte velikost odolného pouzdra hodinek. Z těla pak informace vyzařuje buď výkonný a jasný 1,3“ nebo 1,4“ AMOLED displej, alternativně pak ve variantě Solar zase úsporný MIP displej se solárním dobíjením – s tím přístroj v režimu smartwatch vydrží až 48 dní bez nabíjení.

FOTO: CONSORZIO TURISMO SESTRIERE

85 Sestriere, hostitel lyžařských disciplín z olympiády v r. 2006, působí poněkud omšele, přesto má svébytný genius loci a jeho lyžařský areál patří k nejrozsáhlejším v Alpách

Na Zugspitze bez masa Od konce listopadu nabízí restaurace Gletscher 2600 v lyžařském areálu Zugspitze již jen vegetariánské a veganské pokrmy, čímž chce ukázat, že udržitelnost je zde na prvním místě. O bezmasá jídla byl údajně již předtím až trojnásobný zájem. Milovníci bavorských klobás však nemusí úplně zoufat – v areálu zůstávají i jiné restaurace, které se masa nevzdaly. Zatím.

(rh)

Sjezdovka z loňského sněhu v Kitzbühelu už nevadí Již léta otevírají v Kitzbühelu v lokalitě Resterhöhe během října či listopadu sjezdovku z rozhrnutých zásob loňského sněhu, která se pak na ještě zelenajících se loukách vine jako bílý had. Před 5 lety si rakouští ochránci přírody rvali vlasy hrůzou, reportéři se vedle tratě fotili v šortkách a politici zuřili, jak je lyžování v době klimatické krize zpupné. Provozovatelé kontrovali, že v tom není žádná chemie a že trénující mládež díky brzy otevřené sjezdovce ušetří tisíce kilometrů cest na vzdálené ledovce. Letos se již o sjezdovce psalo mnohem smířlivěji – že to zas tak umělé není a že se tím ušetří spousta cestování. Co to? Možná stačilo nalít do rolb trochu „zelené“ nafty...

(rh)

V rakouském Imstu ruší večerní lyžování Ještě před 20 lety se na sjezdovce nad západotyrolským městem Imst prohánělo každý večer i přes tisíc lyžařů. V loňské sezóně už jich často bylo jen pár desítek, a tak se areál rozhodl večerní lyžování zrušit. Místo sjezdařů však po osvětlené sjezdovce stoupaly zástupy skialpinistů a těm nyní bude večerní povyražení chybět. Možná kdyby se zavedl nějaký poplatek...

(rh)

86 RESORT REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ZILLERTAL ARENA megaaréna pro lyžařské výletníky, kde se dá před ruchem i schovat Zillertal Arena je jedním z rakouských megaareálů se 150 km sjezdovek, kde si užijí milovníci dlouhých, sportovně i pohodověji laděných sjezdovek, výletní safaristé, ale díky mnoha freestylovým či závodním atrakcím také děti a junioři. Každá část arény má svůj vlastní charakter, přitom je harmonicky propojená, takže mnoho lyžařů jí proudí sem a tam, nezřídka v davu. I tomu se však dá vyhnout.

Sjezdovky v Zellu nad údolím Zillertal patří k těm nejfrekventovanějším

Ostré černé sjezdovky bičují svah podél kabinky Falschbach mezi Gerlosem a Königsleitenem

Výletní labyrint sjezdovek

réna se rozpřahá na dvouapůltisícových svazích mezi údolími Zillertal a Pinzgau, které dělí sedlo Gerlos pass. Harmonicky spojuje čtyři původně samostatná lyžařská střediska (Zell am Ziller, Gerlos, Königsleiten a Hochkrimml), z nichž každé má svůj charakter, plynoucí z členitosti, sklonu či orientace svahů, ale i ubytovací kapacity. Nejrušnější jsou svahy nad Zellem, na něž vynášejí lyžaře z údolí Zillertal hned dvě souběžné kabinkové lanovky. Naopak v Gerlosu nebo Hochkrimmlu se můžete před ruchem ještě ukrýt na nenápadné sjezdovky, kde uslyšíte jen občasné smýkání sněhu a tlumený klopot kladek kotvových vleků.

Zillertal Arena je tvořena labyrintem variant tratí, v němž chvíli trvá se zorientovat – trefit z místa na místo není těžké, ale vybrat si „správnou“ sjezdovku a vyznat se, kudy, jak a kam která odbočka vede, to za jeden či dva dny zvládne jen málokdo. Kromě páteřních tranzitních sjezdovek je tu totiž nemálo variant, které rozhodně stojí za sjetí – a nejen proto, že na nich není takový ruch. Houpačkovité uspořádání arény každopádně svádí cestovat z jedné sjezdovky na druhou, pak na sousední kopec a tak dále. Obliba lyžařského safari se projevuje zejména tím, že se proudy lyžařů po celý den přesouvají mezi jednotlivými částmi arény. Vydáte-li se na průzkum celé arény, dost času projezdíte na těch nejfrekventovanějších sjezdovkách a přejezdových cestách, a to i proto, že výlet z jednoho konce na druhý a zpět zabere prakticky celý den. Při vícedenním pobytu stojí za to věnovat každému nebo vybranému středisku celý den či alespoň půlden a objevovat a užívat si v nich schovanější, a tím pádem klidnější sjezdovky. Snažte se také vyhnout typické trase většiny výletních lyžařů, která vede dopoledne z Zellu do Gerlosu a Königsleitenu a odpoledne zpět. Sjezdovky mají často charakter modrých a červených dálnic, převážně pohodových v Hochrimmlu a sportovnějších v Zellu. V Gerlosu dominují v horních partiích mírné modré pláně, nicméně do údolí se svažují strmější tratě. Nejostřejší černé a červené tratě stékají po západním svahu Königsleitenspitze, velmi strmá a členitá je i návratová černá sjezdovka do Zellu.

NEJLÉPE SI ARENU UŽIJETE, KDYŽ KAŽDÉMU STŘEDISKU VĚNUJETE ALESPOŇ JEDEN PŮLDEN. V každém středisku je také mnoho atrakcí pro mladší a hravé lyžaře – měřené slalomy, snowparky nebo rychlostní úseky, a to zdarma, čímž je Zillertal Arena velmi atraktivní pro rodiny s menšími i většími dětmi. Samozřejmostí jsou i výukové dětské parky a cvičné louky pro ty úplně nejmenší děti.

Moderní lanovky a zrychlená tranzitní trasa

Přepravní park je jedním z nejmodernějších v Rakousku, a to i díky tomu, že se v posledních letech intenzivně investuje – jednak do zastaralejších „tranzitních“ lanovek, jednak do okrajovějších částí areálu. Lanovky jsou tedy moderní, rychlé a kapacitní, sedačky jsou většinou vyhřívané a s bublinou. V loňské sezóně byla postavena vyhřívaná 10místná kabinka Wilde Krimml, která propojuje Gerlos s Zellem a která nahradila nekrytou 4sedačku – vzhledem k její trase na vrchol 2 500 m n. m. jde při větrném nebo mrazivém počasí o velmi příjemnou inovaci. Letos nahrazuje dlouhou a pomalou 4sedačku Teufeltal, sloužící rovněž na trase mezi Zellem a Gerlosem, moderní rychlá a vyhřívaná 8sedačka.

88 RESORT REPORT

ZILLERTAL ARENA – ZELL

Nejrušnějším ranním nástupním místem je terminál kabinkových lanovek v Zellu, odkud do Areny vyjíždí nejvíce návštěvníků a který připomíná velikostí i ruchem stanici metra. Naopak Gerlos nebo Königsleiten s menší ubytovací kapacitou jsou klidnější, než se sem dostanou safaristé.

Karspitz Kapauns

Kreuzjoch

Hanser

Karspitz

Rosenalm Karspitz

Tyrolská gastronomická klasika

Wiesenalm

Horské chaty se v celé aréně soustředí především do okolí mezistanic lanovek a hlavních křižovatek sjezdovek a nabízejí hlavně tyrolskou „klasiku“, tedy řízky, knedlíky a polévky, ale často i pizzu. V chatě Schnitzelhütte v Zellu si můžete dát obří XXL řízek, který téměř jistě nesníte. Pěkný výhled na hřeben Taur nabízí chata Panorama Alm v Königsleitenu. Ceny hlavních jídel se pohybují od 15 do 20 eur, polévky stojí do 10 eur.

Zell am Ziller

ZILLERTAL ARENA – GERLOS

V Zellu, nejrušnější části arény, stékají dlouhé červené a poměrně přehledné sjezdovky podél 6sedačky Karspitz – kromě hlavních variant přímo podél lanovky má i méně frekventované odbočky dále od lanovky. Podél sousedních sedaček Hanser a Kreuzjoch stékají rovněž červené, celkově však členitější tratě. Přehlednou, zpočátku mírnou a později červenající dálnicí v lesním průseku je trať Sportabfahrt podél páteřní kabinky Karspitz. Červená sjezdovka podél nové 8sedačky Kapauns byla při předloňské modernizaci rozšířena a terénně upravena v příjemně proměnlivou dálnici. Vede tudy tedy hlavní trasa safari, takže je během dne dost vytížená. Nad Gerlosem se rozlévají především mírné přehledné pláně, vhodné pro výuku a méně zdatné lyžaře. Směrem na Königsleiten podél kabinky Falschbach se řítí dvě strmé černé sjezdovky, obtékané frekventovanou červenou hřebenovkou, z níž se oddělují další dvě červené a prakticky liduprázdné varianty. V Königsleitenu je oblíbená slunečná pláň s červenou sjezdovkou kolem luxusní 6sedačky Larmach – po krátkém strmějším úvodu se rozlévá jako přehledná dálnice. Většina tratí v Königsleitenu se soustředí do kotliny pod Königsleitenspitze a má červeno-modrý charakter. Nad Hochrimmlem se z Plattenkogelu rozlévají na obě strany přehledné modro-červené dálnice, zpestřené ale i členitějšími variantami. Velmi hravou a proměnlivou červenou sjezdovku má nenápadný vlek Handlalm.

Königsleitenspitze Isskogel Falschbach

Gerlos

ZILLERTAL ARENA – HOCHKRIMML | KÖNIGSLEITEN

Königsleitenspitze

Isskogel

Larmach

Gerlos

Plattenkogel

Königsleiten

Hochkrimml Handlalm

2 500 m n. m. 150 m n. m. sjezdovek: 580 km SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

CENA POBYTU Placatý vrcholek Plattenkogel nad Hochkrimmlem nese přehledné modro-červené dálnice

Ranním frontám se lze vyhnout Z ubytovacích letovisek jezdí k nejbližším lanovkám bezplatné skibusy, např. v Zellu v 15- až 30minutových intervalech. Autem zaparkujete v závislosti na včasnosti příjezdu 100 až 300 m od lanovky, ale třeba mezi Königsleitenem a Hochkrimmlem mimo ubytovací letoviska to budete mít z auta na sjezdovku jen pár kroků. Parkoviště u nástupních stanic lanovek jsou zdarma.

Skipas na 500 km sjezdovek, dostupných z jednoho místa

Vícedenní skipas – Zillertaler Superskipass – platí automaticky v celé oblasti Zillertal s 500 km sjezdovek, z nichž zhruba třetina se nachází v Zillertal Areně, zbývající pak ve dvou dalších velkých areálech, jejichž součástí je také známý ledovec Hintertux. V Rakousku asi není rozsáhlejší lyžařské oblasti, která by byla podobně snadno dostupná z jednoho místa ubytování. Údolí Zillertal se svou ohromnou ubytovací kapacitou je však zároveň dost hektickou destinací, zvláště dopravně při sobotních výměnách týdenních turnusů.

hotel a skipas na den 5 000 5 500 6 000

Kč

4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

Kč

1 500 2 000 2 500 3 000 3 500 4 000

apartmán a skipas na den 1 500 2 000 2 500 3 000

25 let Zillertal Areny Aréna vznikla v r. 1999 propojením areálu v Zellu se sousedním Gerlosem pomocí dlouhé expresní 4sedačky se dvěma mezistanicemi Krimml-X-Press, na niž navazovaly další dvě sedačkové lanovky. O několik let později se dvěma novými lanovkami připojil Hochkrimml a s téměř 150 km sjezdovek se aréna stala největším areálem v oblasti Zillertal. V počátcích arény bylo na tranzitních trasách mnoho pomalých sedaček, takže výlet mezi nejkrajnějšími konci areály a zpět se dal sotva stihnout za celý den. Nyní sestává propojení již výhradně z expresních lanovek, čímž se čas strávený na lanovkách zkrátil zhruba o polovinu. Součástí lyžařské oblasti (a skipasu) je také malý oddělený areál Gerlosstein nedaleko Zellu.

velký areál se 150 km sjezdovek všech obtížností freestylové a závodní atrakce pro děti nejmodernější lanovky spolehlivé sněhové podmínky po celou sezónu rozmanitý charakter jednotlivých středisek méně opravdu lehkých sjezdovek hodně přejezdových cest při safari celou arénou oblíbený, tedy rušný areál

www.zillertalarena.com Radek Holub Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.

90 RESORT TIPY TEXT: ANDREA RUCKÁ DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

LIENZ:

5 věcí, které tu musíte zažít!

Nad východotyrolským městem Lienz se týčí prosluněný areál Zettersfeld, který nabídne jezdivé červené i pohodové modré sjezdovky bez davů lyžařů a s rovným povrchem i odpoledne. Zettersfeld je se svým dětským lyžařským parkem, Fun Areou a sáňkařskou dráhou vhodný i pro děti a nabídkou značených tras mimo sjezdovky osloví i skialpinisty.

RYCHLÁ TRAŤ GOLDENER PFLUG

Ten nejrychlejší a nejsportovnější pojezd si v Zettersfeldu užijete na červené sjezdovce Goldender Pflug, která spadá v rovném přehledném úseku z vrcholu Steinermandl (2 278 m), posléze se stočí do levotočivé zatáčky a naservíruje carvovací ranvej. Tuhle trať doporučuji jet rovnou na první jízdu!

ODPOLEDNÍ MANŠESTR NA SCHÖBERKÖPFL

Tajným tipem na manšestr i odpoledne je červená sjezdovka č. 5 Schoberköpfl, kterou obsluhuje kotvový vlek, a vzhledem k tomu, že ne každému se chce při komfortu sedačkových lanovek jezdit na kotvě, se tu v průběhu dne projede lyžařů jen pomálu a manšestrové proužky tu lze zahlédnout i odpoledne.

SKIALP V NETKNUTÉ PŘÍRODĚ

Zettersfeld nabízí také množství značených skialpových tras, které jsou vedené mimo sjezdovky a skialpinistu zavedou do hloubi Vysokých Taur. Jednak je tu možnost zaparkovat na Faschingalm a dál se vydat po skialpové cestě oddělené od sjezdovky, jednak se nechá i lanovkou vyvézt na Schoberköpfl a odtud už mimo sjezdovky a civilizaci stoupat dál do hor.

ZÁPAD SLUNCE ZE STEINERMANDLU

SÁŇKAŘSKÁ DRÁHA

Na prosluněné zetttersfeldské terase se dají také dobře kombinovat pěší výlety se sáňkařskými radovánkami. Naším tipem je vyjet autem na parkoviště Faschingalm, u lanovky si zdarma zapůjčit sáňky, vyšlápnout si s nimi kousek do kopce k horské chatě Naturfreundehütte, svézt se na dobrý oběd do horské restaurace Meki’s a po obědě dojet po sáňkařské dráze rovnou až k autu.

Pokud vydržíte lyžovat celý den, nenechte si utéct závěrečnou třešinku na dortu – západ slunce ze Steinermandlu. Tuhle krásnou přírodní podívanou si můžete vychutnat přímo z terasy hospůdky Panoramarestaurant Steinermandl, která je nejvýše položenou restaurací v areálu, a tak máte odtud jeden z nejlepších výhledů na Lienzské Dolomity. Kabinková lanovka do Lienzu jezdí až do 17 hod., takže se nemusíte bát, že byste dolů museli pěšky.

TEXT: RADEK HOLUB

VIA LATTEA a olympijské Sestriere osamělé sjezdy v modřínových lesích Via Lattea, jeden z největších italských lyžařských komplexů se 400 km sjezdovek, jehož pomyslným centrem je olympijské Sestriere, servíruje lyžařům především dlouhé, převážně červené sjezdovky v řídkých modřínových lesích, slunce a surovou malebnost italského Piemontu. Sněhové podmínky jsou nevyzpytatelné, a obvykle jsou tak otevřeny jen zhruba dvě třetiny sjezdovek, lyžařské rozmanitosti je přesto ve spojení s francouzským Montgenèvrem až až i pro týdenní pobyt.

ia Lattea neboli Mléčná dráha je rozlehlá lyžařská oblast zhruba hodinu jízdy z Turína, která se rozkládá na hranici Itálie s Francií. Její součástí je tak kromě nejznámějšího Sestriere také francouzský Montgenèvre, jenž je přirozeně propojen se sousedním italským Claviere a tvoří s ním areál Monti della luna. Nejslabší článek v propojení celé oblasti se nachází právě mezi Claviere a Sansicariem – ospalé městečko Cesana hluboko v údolí, ze kterého vedou lanovky jak směrem k Monti della Luna, tak do Sansicaria, odkud se již rozvíjí pavučina sjezdovek k Sestriere a Sauze d'Oulx.

Celkový rozsah 400 km sjezdovek je spíše teoretický, neboť přirozené sněhové podmínky a slabší zasněžování jen zřídkakdy umožní provoz více než dvou třetin všech sjezdovek. Sněhově nejspolehlivější je nejzápadněji ležící francouzský Montgenèvre, a to zejména díky vyšším srážkám, neboť zdejší sedlo tvoří zvláště při západním proudění povětrnostní předěl a italská strana hor z něj vyjde nasucho. Montgenèvre je oproti svým italským sousedům dnes překvapivě také modernějším resortem s viditelnějšími investicemi do nových lanovek, zatímco na italské

straně se zastavil čas v době turínské zimní olympiády před téměř 20 lety. Ve střediscích i na svazích občas narazíte na opuštěné ruiny a ani samotná ubytovací letoviska nepůsobí utěšeným dojmem, na druhou stranu jistou surovost změkčuje typická italská přívětivost i malebně světlé modřínové lesy. A v Sestriere se konečně také postupně investuje do pořádného zasněžování, jaké známe třeba z italských Dolomit.

Dlouhé sjezdovky kolem větrného vrcholu

Sjezdovky v italské části Via Lattey, tedy mezi Sansicariem, Sauze d'Oulxem a Sestriere, jsou rozprostřené okolo vrcholu Monte Fraiteve (2 701 m), přes nějž jsou zároveň jednotlivé areály propojené. Lyžuje se na více než dvouapůltisícových svazích, které jsou do výšky zhruba 2 000 m n. m. porostlé řídkými modřínovými lesy, na exponovaných vrcholcích pak holé, a tedy větrné, což obvykle ještě eroduje již tak slabou přírodní sněhovu nadílku. V Sestriere, hlavním lyžařském letovisku zimní olympiády 2006, jsou sjezdovky sportovně laděné – jak z vrcholu Monte Sises (2 600 m) přímo nad Sestriere, tak ze soused-

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Sjezdovky obsluhují především nekryté expresní 4sedačky

92 RESORT REPORT

třemi areály tak není úplně pohodlný, JE TU LEVNĚJI A KLIDNĚJI NEŽ TŘEBA V DOLOMITECH, ALE těmito což na druhou stranu zabraňuje hektické výletní turistice. ÚSPORU ZČÁSTI VYMAŽE VZDÁLENOST Z ČESKA.

Méně sněhu než jinde

Sušší klima této části Alp odkazuje sjezdovky navzdory jejich solidní nadmořské výšce (převážně nad 2 000 m) na pomoc sněžných děl, která je však zatím poměrně omezená. Některé varianty tratí proto nebývají v provozu prakticky nikdy a na přejezdových cestách ve větrných vrcholových partiích nejsou výjimkou kamínky. Nevyzpytatelné sněhové podmínky se ale jednou za několik let projeví i přívaly sněhu, jak ilustroval třeba právě závěr minulé sezóny 2023/24, kdy byl celý Piemont sněhem doslova zasypán.

Standardem jsou rychlé 4sedačky

Většinu tratí Mléčné dráhy obsáhnou dlouhé expresní 4sedačky bez bubliny. Výjimkou je vrchol Fraiteve, kam se ze směru od Sansicaria vyjíždí pomou a od Sauze d'Oulx dlouhou a pomalou dvousedačkou s převýšením přes 500 m. Vrchol Fraiteve je zároveň jedinou křižovatkou mezi Sestriere, Sauze d'Oulx a Sansicariem. Kromě toho, že tranzitní lanovky a vleky nemají příliš vysokou kapacitu, jedná se o větrný a směrem k Sauze i strmý vrchol, směrem do Sestriere je zase kvůli jižní orientaci často bez sněhu. Přejezd mezi

FOTO: CONSORZIO TURISMO SESTRIERE

ního vrcholu Monte Motta (2 823 m) se řítí přímé černé a červené tratě s převýšením až 700 m. Nejmírnější a zároveň prostorné jsou modré sjezdovky na úpatí obou svahů podél „spojovací“ 4sedačky, naopak modře značené varianty z Monte Motty jsou v podstatě jen úzké traverzy. Z Monte Fraiteve směrem k Sauze d'Oulx spadají do horské kotliny dvě černé, hlavně zpočátku dosti strmé tratě, které lze objet úzkým hřebenovým traverzem, z něhož se oddělují pohodové červené i modré varianty. Jinak se lyžuje především na dlouhých pohodových, jen místy strmějších červených tratích v lesních průsecích. Celkově jsou subtilnější, zato mívají více variant, do nichž se lyžaři rozptýlí, takže se lyžuje v klidné a uvolněné atmosféře. Nejskromnějším a zároveň nejliduprázdnějším areálem je Sansicario. Dvě rychlé čtyřsedačky a vlek na vrchol Fraiteve obtéká v mapě celý hrozen červených tratí, z nichž však bývají v provozu jen tři až čtyři varianty, které se navíc zčásti překrývají. I tak nabídnou parádní dlouhé jízdy, mimo jiné na olympijské závodní trati pro ženy. Žádné freestylové či zábavné atrakce pro děti jako překážkové dráhy, snowparky či měřené slalomy zde nehledejte.

S Claviere a areálem Monti della Luna je tato část areálu spojena pouze kabinkovou lanovkou, která lyžaře snese na okraj městečka Cesana, odkud zase vede vzhůru stařičká a pomalá dvousedačka, na niž navazuje již odpojitelná 4sedačka – přejezd tak vyžaduje nejméně půl hodiny času stráveného na lanovkách a přestupech, a tak jej prakticky nikdo nevyužívá a lanovky se točí naprázdno.

Příjemně autentické italské chaty

Po svazích jsou rozeseté menší a na první pohled trochu surové horské chaty, ovšem s autentickou atmosférou a hlavně výbornou kávou a poctivou italskou kuchyní. Nejprve se objednává a platí u pokladny a vše se poté vyzvedává na baru nebo u pultu – pro neznalé trochu chaos, ale vlastně poměrně praktické řešení, které je v Piemontu i celé netyrolské Itálii velmi rozšířené. V bufetových okénkách a v barech si lze dát narychlo panini či sendviče. Na oběd jsou v nabídce nejčastěji těstoviny, lasagne, burgery či polenta.

Nevzhledné rezidence, zato přímo na sjezdovce

Ubytovací letovisko přímo v Sestriere tvoří shluk „paneláků“ naležato, nad nimiž se tyčí dvě válcovité věže, pocházející z dob založení horského střediska jako místa pro rekreaci pracovníků turínského Fiatu. O nic malebnější nejsou ani další rezidenční letoviska Sauze d'Oulx a Sansicario. Při cestě z Česka jde o jeden z nejvzdálenějších italských areálů, kam se přes Německo, západní cíp Rakouska, Švýcarsko a italskou Pádskou nížinu jede autem 11 až 12 hodin.

Levněji než v Dolomitech

Nehledáte-li lyžování v kýčovitě pohádkových kulisách, ale oceníte rozsáhlé lyžařské území v jiném charakteru krajiny, než na jaký jsme zvyklí u nás nebo ve východní části Alp, a poměrně klidný provoz i o prázdninách, pak vás Via Lattea může hodně zaujmout. Navíc je tu o dost levněji než třeba v Dolomitech, což platí jak pro ubytování, tak skipasy nebo občerstvení, byť tuto úsporu zčásti vymaže větší vzdálenost spolu s dálničními poplatky.

Samotné Sestriere není pohledné, ale nabízí cenově příznivé ubytování v apartmánech přímo u sjezdovek

94 RESORT REPORT

SANSICARIO Monte Motta

Monte Fraiteve

Monte Sises

Sestriere

2 823 m n. m. 1 360 m n. m. sjezdovek: 400 km SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí Sansicario

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

SAUZE D'OULX

Monte Fraiteve

Sansicario

Cesana

CENA POBYTU

hotel a skipas na den 1 500 2 000 2 500 3 000

Sauze d´Oulx

4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

apartmán a skipas na den 1 500 2 000

3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500 6 000

SESTRIERE

Monte Motta

Monte Sises

Sestriere

Borgata

Kč Kč

velmi dlouhé pohodové i sportovní červené sjezdovky velký, přesto ne hektický areál rychlé sedačkové lanovky daleké rozhledy a kulisa řídkých modřínových lesů surově malebné horské chaty často nedostatek sněhu a nevýkonné zasněžování zdlouhavé a komplikované propojení jednotlivých areálů nevzhledná ubytovací letoviska včetně opuštěných budov vzdálenost z Česka

www.vialattea.it

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie

Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna Info v češtině

Z pokoje přímo na sjezdovku. Rodiny s dětmi vítány!

www.piccolohotelsciliar.it

96 RESORT REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

MONTGENÈVRE a Monti della Luna milý francouzsko-italský elegán Montgenèvre je menší a u nás méně známý, rozmanitý lyžařský resort ve francouzských jižních Alpách, který je v podstatě propojen se známým italským Sestriere v rozsáhlou oblast Via Lattea. Lyžování mezi Francií a Itálií přitom rozmanitost ještě násobí, a to jak lyžařsky, tak kulturně, gastronomicky nebo klimaticky. Montgenèvre je navíc velmi výhodným výchozím bodem pro poznávání celé oblasti i dalších nedalekých francouzských středisek, a to díky superskipasu za neuvěřitelnou cenu.

uristické letovisko Montgenèvre leží ve stejnojmenném průsmyku (1 850 m) na francouzsko-italské hranici a je obklopeno sjezdovkami, které se proplétají po severních i jižních svazích po okolních dvouapůltisícových vrcholcích – tím tak trochu připomíná Passo Tonale nebo Livigno. Z hraničního hřebene přitom sjezdovky „přetékají“ i do italského Claviere, kde platí francouzský skipas, a to buď jen na části sjezdovek, nebo v celém areálu Monti della Luna. Šestidenní skipas v nejvyšší variantě zahrnuje kromě neomezeného lyžování v areálu

Monti della Luna, tedy v Montgenèvru a v Claviere, také dva dny v italské části Via Lattey a dále po jednom dni v blízkých francouzských střediscích, z nichž nejdostupnějším je Serre Chevalier. Tento superskipas nabídne mnoho stovek kilometrů sjezdovek za cenu zhruba o čtvrtinu nižší než v běžných rakouských nebo italských střediscích – v nadcházející sezóně 2024/25 bude dospělého stát v pokladně 265 eur. Týdenní skipas s omezením pouze na Montgenèvre pak přijde na méně než 200 eur.

Pestré lyžování nejen v modřínových lesích

I lyžování v samotném Montgenèvru přitom středně náročného lyžaře zabaví na několik dní. Svahy jsou v nižších polohách řídce zalesněné opadavými, tedy prosluněnými modřínovými lesy, a tak nabízejí mnoho prostoru i pro nezáludný freeride v nejbližším okolí sjezdovek. Lyžařské terény v Montgenèvru jsou rozdělené do čtyř sektorů. Sjezdovky přiléhající přímo k resortu, skýtající jak mírné školní tratě, tak kratší slalomáky, zčásti využívané pro trénink, tvoří sektor Front de neige. Nad ním se na severně orientovaných svazích rozkládá sektor Gondrans. Horskou planinou stékají především mírné až středně strmé dálnice podél páteřní expresní 4sedačky, z nichž některé jsou upravované pouze občas. V horních partiích je poměrně rozsáhlý snowpark s převážně lehčími skoky nebo crossovou dráhou, obsloužený vlastní rychlopomou. Za hřebenem, který překonává spojovací 4sedačka, se pak nachází sektor L'Aigle. Členi-

97 Výhled z vrcholu Chalvet na protilehlé svahy, dole v údolí resort Montgenèvre

Více sněhu než v Itálii

Díky návětrnému efektu získává Montgenèvre obvykle více přírodního sněhu než italská Via Lattea za hraničním hřebenem, tratě jsou navíc vybaveny zasněžováním, takže v hlavní sezóně bývají prakticky všechny otevřené. Ne všechny tratě se však rolbují každodenně, a to zvláště černé, což je pro Francii zcela typické.

Nových lanovek přibývá

Oproti italské části oblasti, kde dominují rychlé 4sedačky, je přepravní park v Montgenèvru rozmanitější. Na nejbližší svahy nad Montgenèvrem vyrážejí pomalé 4sedačky, využívanější je ale páteřní kombinovaná kabinko-sedačka Chalmettes, která zpřístupňuje sektor Gondrans i Aigle. V Gondrans jezdí na hlavní vrchol expresní 4sedačka, vedlejší tratě obsluhuje pomalá 4sedačka a rychlopoma. Na hraniční hřeben od loňska vyjíždí nejmodernější a velmi rychlá 10místná kabinka Rocher d´Aigle. Nejstarší zařízení má Chalvet – starou a pomalou oběžnou lanovku se zánovními kabinkami a nahoře dvě dvousedačky

a rychlopomu. Na páteřní modrou trať se ale lze dosáhnout i z moderní kombinované kabinko-sedačky Serre Thibaud, která zároveň slouží pro návrat z Itálie. V italském Claviere převažují velmi pomalé neodpojitelné 4sedačky s výjimkou jedné expresní Serra Granet.

Z Francie do Itálie a zpět

Důmyslné je vzájemné propojení jednotlivých sektorů, kdy lze mezi nimi většinou přejet různou trasou po mírnějších i strmějších tratích, „vrchem“ i „spodem“. Velmi užitečné jsou i doplňkové rychlopomy, zčásti kopírující trasy lanovek. Do Itálie se lze dostat „vrchem“ přes Colleto Verde, odkud roluje dlouhá červená sjezdovka s velmi strmou černou variantou v úvodu, anebo „spodem“ po mírné až ploché cestě. Cesta zpět do Francie vede zatím bohužel pouze „spodem“ po úzké přejezdové cestě.

Ráno si můžete přispat

Francouzská část areálu je celkově živejší než italská, ale hustější provoz se soustředí hlavně na mírnější sjezdovky, využívané školami a méně zdatnými lyžaři. Provozní doba v Montgenèvru začíná poměrně pozdě – v 9.00 se rozjíždějí jen koberce a cvičné vleky, páteřní lanovky se spouští až mezi 9.15 a 9.30. Provoz přitom končí již okolo půl páté.

Na oběd za hranice

Zatímco italské Claviere je lyžařsky skromnější než Montgenèvre, gastronomicky je to přesně naopak – restaurace a bary jsou oproti Francii mnohem lákavější v italské části Via Lattey.

Nejstarší lyžařské středisko Francie

Montgenèvre je kompaktní a poměrně klidný ubytovací resort, obklopený sjezdovkami

Montgenèvre se považuje za nejstarší lyžařské středisko ve Francii, neboť v roce 1907 se tu uskutečnily první mezinárodní lyžařské závody a kromě toho je v jeho okolí také mnoho historických válečných stop v podobě četných pevností, z nichž některé se nacházejí přímo v dosahu sjezdovek.

FOTO: OT FLAINE

tou horskou kotlinou, ohraničenou skalami, se prodírá proměnlivá červená sjezdovka, k níž vyjíždí nová 10místná kabinka. Její výstupní stanice se nachází v sedle Colletto Verde přímo na italské hranici a lze se tak od ní sklouznout po zprvu strmé, později příjemně ubíhající sjezdovce do Claviere. Na jižních svazích nad Montgenèvrem se rozprostírá horská kotlina, po jejímž dně stéká dlouhá mírná sjezdovka. Z vrcholu Chalvet pak roluje do kotliny i široká a svižná červená dálnice, na opačnou stranu pak velmi strmá a sporadicky upravovaná černá s cukavou rychlopomou. Z okraje kotliny se do sousední Vallon des Baisses řítí ještě černé tratě a výletní modrá sjezdovka, zakončená hravou přírodní u-rampou. V italském Claviere, kam lze z Montgenèvru přejet dvěma trasami, převažují mírnější a přehledné sjezdovky s plochým dojezdem, jen z vrcholu Colle Bercia směrem do Cesany mají červené tratě i strmější pasáž. Celkově uvádí francouzsko-italský areál Monti della Luna okolo 100 km sjezdovek, které lze projet kolem dokola výletním okruhem. Areál je poměrně kompaktní, ale díky tomu, že je rozprostřen po několika vrcholcích a horských kotlinách, nepůsobí monotónně a zdá se být „větší“.

MÉNĚ ZNÁMÝ FRANCOUZSKÝ RESORT NABÍZÍ POZNÁVÁNÍ MNOHA STOVEK KILOMETRŮ SJEZDOVEK ZA NEUVĚŘITELNOU CENU.

98 RESORT REPORT

MONTGENÈVRE – GONDRANS | L´AIGLE

Les Gondrans

Colletto Verde

2 700 m n. m. 1 360 m n. m. sjezdovek: 100 km

L´Aigle

SJEZDOVKY pocitová obtížnost tratí

Montgenèvre

MONTGENÈVRE – CHALVET

SAFARI

vhodnost pro výletní lyžování

SNÍH

průměrná zasněženost areálu

TEP

obvyklá zalidněnost a ruch areálu

Chalvet Serre Thibaud

Vallon des Baisses

CENA POBYTU

hotel a skipas na den 5 000 5 500 6 000

Kč

2 000 2 500 3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500

Kč

1 500 2 000 2 500 3 000 3 500 4 000

Montgenèvre

apartmán a skipas na den 1 000

Claviere

V Montgenèvru jsou na svazích jen dvě horské chaty – luxusní Chalvet, kde je na oběd nutná rezervace (hlavní jídla 20 až 30 eur), a samoobslužná Gondrans (hot dog 7 eur, mletý steak s hranolkami 17 eur). Chalvet pak za příznivého počasí otevírá ještě venkovní bufetové okénko (panini, hot dog). V Claviere jsou malé chaty prakticky u všech stanic lanovek – na první pohled surově rustikální, ne tak kýčovitě vymazlené jako v Tyrolsku, ale velmi útulné, domácké a poctivé, ať už se zastavíte na cappuccino nebo oběd. Vše se nejprve objednává a platí u pokladny, poté vyzvedává na baru nebo u pultu.

Mnoho mýtných bran

Nejrychlejší trasa do Montgenèvru ze středu Čech vede přes Německo, cíp Rakouska, Švýcarsko a Itálii – více než 1 000 km se při provozu bez kolon zvládne za 11 až 12 hodin. Kromě švýcarského úseku přes San Bernardino a několikakilometrového výjezdu z Oulxu do Montgenèvru se jede prakticky jen po dálnicích. Je potřeba švýcarská dálniční známka, která je od loňska dostupná již i v elektronické podobě, a snad desetkrát se projíždí mýtnými branami na italských dálnicích. Hlavní parkoviště přímo v Montgenèvru jsou placená.

rozmanitý lyžařský areál se sjezdovkami v lese i na holých svazích kompletní mix tratí od nejmírnějších až po velmi strmé nezáludný freeride v okolí sjezdovek pěší dostupnost sjezdovek z ubytování výhodná cena skipasu včetně výletů do okolních středisek některé sjezdovky se pravidelně neupravují návrat z italského Claviere po úzké cestě místy staré a pomalé lanovky (Chalvet, Claviere) a sedačky bez bublin vzdálenost z Česka

www.montgenevre.com

JAK SE V GRUZII OCITLO ČESKÉ PIVO Za sněhem na „Divoký východ” Jak se do zapadlé vesnice Bachmaro, hluboko v gruzínských horách, dostalo české pivo? A jak probíhalo „osídlení” českými dobrodruhy, kteří tu posléze založili zážitkovou společnost, která seznamuje všechny odvážlivce s krásami i úskalími divoké Gruzie? „V Bachmaru jsme aktivní v obou nejdůležitějších sezónách. V zimě se věnujeme nejvíce freeride lyžování, catski a heliski, a v létě ukazujeme Gruzii ze sedla Enduro motorek. Příroda tady je nádherná, a za sebe můžu říct, že se sem vyplatí vyrazit na víc, jak na víkend. Tady totiž něco

nového objevujete každý den,” popisuje Alice Korbová, spolumajitelka společnosti Georgia-Trip. „Ještě v roce 2016, kdy jsme sem zavítali poprvé na pozvání legendárního gruzínského horolezce Bidziny Gujabidze, nemělo Bachmaro během zimy jediného stálého obyvatele. Potkávali jsme tehdy jen lovce, kteří na sněžnicích vyráželi na několikadenní lovy vlků, lišek a medvědů. Právě tady jsme objevili Bachmaro, které má prakticky ideální podmínky na všechny typy lyžovaček - jak prudké srázy pro zkušené freeridisty, tak i krásné klidné bílé pláně.”

Živé léto a zimní spánek Bachmara Bachmaro, které má pověst vzdušných lázní, přes léto až neobvykle ožije: „Přijedou celé rodiny, a tráví tu až 4 měsíce, dokud nezačne podzim. V tomhle období je tu neuvěřitelný ruch. Všichni hrají různé hry, chodí do hospod, ale málokdo se vydá za hranice vesnice,” popisuje Alice rušný tamní život. „Zato zima je úplně jiná. Je to tu úplně opuštěné. A právě tehdy k nám vyrážejí zájemci o adrenalinový freeride na zdejších svazích. Rolbou je bereme až do míst, která normálně nejsou přístupná, a večer je hostíme na naší základně tradičními gruzínskými jídly.” Společnost Georgia-Trip nesestává jen z Čechů. Její srdce tvoří 2 velké rodiny

místních obyvatel této horské oblasti, kteří tu pracují po obě sezóny: „Techniky zaměstnáváme po celý rok. A dámy, naše milované kuchařky, jenom přes zimní období. Jsou to všichni neuvěřitelní pracanti. Víte, tady v údolí není jinak téměř žádná práce, takže si toho opravdu váží.”

Čech zná svoje priority „Nejdřív nám tu strašně chybělo české pivo,” směje se Alice. „Takže jsme přemýšleli, jak ho k nám dostat z domova, ale bylo to příliš obtížné. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme si našli profesionálního sládka, který nám ho tu začal vařit. A to bylo tak dobré, že jsme si posléze troufli servírovat ho i našim klientům. Pojmenovali jsme ho Drak. Dnes už ho necháváme vařit jen pro výjimečné příležitosti, protože samotný proces vaření i dopravy je opravdu pracný. Jednou z takových příležitostí je například náš speciální novoroční trip, který začíná koncem roku a pokračuje až do začátku ledna. Protože Silvestra prostě musíte zapít něčím dobrým,” vysvětluje s úsměvem.

www.georgia-trip.com info@georgia-trip.com +420 602 113 331

100 ADVERTORIAL

EPICENTRUM EVROPSKÉHO LYŽOVÁNÍ

Švýcarský kanton

WALLIS

Díky svému horstvu je kanton Wallis oblíbeným a možná dokonce nejvýznamnějším alpským lyžařským regionem. Vysoko položená horská střediska nabízejí spolehlivé sněhové podmínky, a proto také široké možnosti pro zimní sporty – ostatně i ve Wallisu se psaly dějiny zimního turismu, zejména pod ikonickým Matterhornem. Lyžařská střediska – a to světově významná – najdete ve všech koutech od východu k západu, na severním i jižním hřebeni. Mezi nimi pak podél řeky Rhôny leží široké, úrodné údolí s německy – opět od východu – a posléze francouzsky mluvícím obyvatelstvem.

ohutná hradba hor se táhne jak severní, tak zejména jižní hranicí kantonu, kde se nachází většina ze 41 vrcholů přesahujících 4 000 metrů, mezi nimi i některé z nejznámějších hor Evropy jako Dufourspitze (4 634 m) v masivu Monte Rosa, nejvyšší hora Švýcarska, ale také slavný Matterhorn (4 478 m), Weisshorn (4 506 m) nebo Dom (4 545 m). Logicky je tak Wallis významnou destinací pro milovníky zimních a horských sportů.

Aletsch Arena: za vším hledej ledovec Aletsch Arena je z mnoha úhlů pohledu jedinečnou lyžařskou destinací. Je známá třeba svými bezautomobilovými horskými vesnicemi Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp, které nabízejí mimořádně klidné prostředí jako vysněné pro zimní rodinné prázdninové pobyty – na horském balkoně leží všude sníh a pohybují se tam vedle pěších a lyžařů maximálně sněžné skútry a rolby. A navíc poloha u největšího alpského ledovce přinese na dosah ruky unikátní přírodní kulisu.

Neradno už čekat

Nejsilnější lokální atrakcí je Velký Aletschský ledovec, největší ledovec v Alpách, s délkou přes 20 kilometrů. Je součástí oblasti světového dědictví UNESCO „Švýcarské Alpy Jungfrau-Aletsch“ a lyžaři i pěší mohou obdivovat jeho impozantní krásu z vícero vyhlídkových míst. V důsledku klimatických změn ledovec ubývá, a to stále rychleji. Což je i silný argument pro turisty: čím dřív přijedou, tím větší ledovec si zapíšou do paměti. Ledovec je hlavní téma místa, vedou k němu turistické stezky, nabízejí se vzdělávací programy a exkurze s průvodci. Lyžařům ale možná bude stačit nechat se okouzlit fascinujícími pohledy na něj jak při lyžování, tak z lanovek nebo vyhlídkových restaurací této unikátní oblasti.

FOTO: RAPHAEL WERNLI

FOTO: MARCO SCHNYDER

101

Rodiny nad Aletschem

Pro rodiny je připravena široká škála programů a aktivit: lyžařské školy i speciálně upravené dětské parky a cvičné svahy pro nejmenší. Vedle lyžování můžete využívat dlouhatánské sáňkařské dráhy, zimní turistické stezky pro pěší a sněžnice, běžkařské stopy, ledové plochy pro bruslení. Mnoho hotelů a apartmánů nabízí rodinné pokoje, dětské koutky a další vybavení pro pohodlný pobyt s dětmi. Rodinné balíčky pak zahrnují různé výhody jako slevy na skipasy a další. Aletsch Arena je držitelem švýcarského certifikátu Family Destination, který potvrzuje vysoký standard služeb zaměřených na rodiny.

Na sněžnice S lyžemi nad ledovcem

FOTO: SILVANO ZEITER

Aletsch Arena nabízí více než 100 kilometrů sjezdovek různé obtížnosti pro začátečníky i zkušené. Díky nadmořské výšce až 2 869 metrů poskytuje spolehlivé sněhové podmínky a úchvatné výhledy nejen na největší ledovec v Alpách, i na čtyřtisícovky masivu Monte Rosa nebo Materhorn. Široké carvingové louky i vyhlídkové sjezdovky-housenky obsluhují většinou moderní lanovky a vleky, k dispozici jsou i snowparky s překážkami, velké prašanové plochy, snowparky a další atrakce.

Pro nelyžaře – nebo odpočinkové dny – jsou v Aletsch aréně k dispozici značené trasy pro výlety na sněžnicích vedoucí přes zasněžené lesy a horské louky s očekávatelným cílem u některé z vyhlídek na Aletschský ledovec. Jsou určeny pro začátečníky i zkušené turisty, je také možné se zúčastnit organizovaných túr s místními průvodci.

Aletsch Arena (zahrnuje Bettmeralp, Fiescheralp, Riederalp), Anzère, Bellwald, Blatten-Belalp, Champéry, Champoussin, Chandolin, Crans-Montana, Evolène, Fiesch, Grächen, Grimentz, La Fouly, Lauchernalp (Lötschental), Leukerbad, Les Collons, Les Crosets, Les Marécottes, Morgins, Nax, Nendaz, Ovronnaz, Saas-Almagell, Saas-Balen, Saas-Fee, Saas-Grund, St-Luc, Thyon 2000, Torgon, Vercorin, Verbier, Veysonnaz, Zermatt, Zinal. To všechno jsou střediska kantonu Wallis, od rodinných resortů až po ta s náročnými sjezdovkami pro zkušené lyžaře. Některá jsou propojena do rozsáhlých lyžařských pavučin, třeba 4 Vallées (Verbier, Nendaz, Veysonnaz, Thyon 2000) nebo Portes du Soleil (Champéry, Morgins, Les Crosets, Champoussin, Torgon), které poskytují lyžování na stovkách kilometrů sjezdovek.

102 ADVERTORIAL

Nendaz pro zkušené lyžaře

Nendaz: nejostřejší i rodinné lyžování Na zcela opačné straně kantonu a na druhé straně řeky Rhôny leží Nendaz, jedno z center slavné lyžařské oblasti 4 Vallées, která nabízí přístup k více než 400 kilometrům sjezdovek. Stěhujeme se od Aletsche ze světa německojazyčné preciznosti do francouzskojazyčné ležérnosti. Nendaz skutečně žije atmosférou, které se v mnohém více podobá resortům za francouzskou hranicí – nejen tím kolosálním rozměrem. Nendaz je pouze jedno z vícero nástupních míst do obřího lyžařského cirkusu, kde můžete celé dny putovat po stále nových a nových místech. Lyžařské bohatství místa je marné popisovat slovy – najdete tam prostě všechno, na co si lyžaři mohou vzpomenout. A nejen lyžaři: Nendaz má v zásobě širokou škálu zimních aktivit. Sněžnicové túry po značených stezkách umožňují objevovat klidné lesy a zasněžené horské louky, často s panoramatickými výhledy na okolní

vrcholky. Běžkařské tratě jsou připraveny pro klasický styl i bruslení, pro děti a rodiny je k dispozici několik sáňkařských drah. Ledová plocha pro bruslení v centru obce je jen jedním z mnoha důkazů snahy regionu připravit prostředí vhodné pro rodinnou dovolenou, k čemuž se nabízí řada dalších služeb, od lyžařských škol a dětských zábavních parků po různé kulturní a sportovní akce, wellness možnosti a samozřejmě mnoho příležitostí vychutnat si tradiční švýcarskou kuchyni v některé z mnoha restaurací.

Nendaz je legendou freeride lyžování – zapříčinily to skvělé sněhové podmínky a vhodné terény včetně vyznačených off-piste sjezdů. Vyhlídkový Mont Fort (3 330 m), nejvyšší bod oblasti, je proslulý svými prudkými svahy a technicky obtížnými úseky – kdysi se na nich dokonce pořádaly závody v rychlostním lyžování. I další místa jako Greppon Blanc či neupravované trasy v oblasti Plan du Fou představují výzvu i pro velmi zkušené lyžaře zejména díky svému extrémnímu sklonu. Finálním argumentem o mimořádnosti místa by mohl být fakt, že v oblasti Čtyř údolí se jezdí i nejslavnější freeridový závod světa. I o sjezdovkách platí, že díky kombinaci sportovních terénů, jejich rozsahu (410 km!), kvalitní infrastruktury (například tratě na měření rychlosti) a nádherných horských scenérií je Nendaz oblíbeným místem těch nejnáročnějších lyžařů z celého světa. A podobně jsou hory nad Nendaz slavné i pro své možnosti pro skitouring – po vrcholových partiích tamních hor ostatně vede trasa asi nejslavnějšího skialpového přechodu Alp – Haute Route. Několik konkrétních tipů uvádíme v rámečku.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

103

Skialpové tipy Nendaz:

Výstup na Mont Fort (3 330 m): Náročná trasa pro zkušené skialpinisty na nejvyšší bod oblasti nabízí jako odměnu úchvatné výhledy na alpské velikány jako Matterhorn a Mont Blanc.

2 . 3 .

Túra na Rosablanche (3 336 m): Populární, ale náročný výstup na další z vyhlídkových vrcholů.

FOTO: NENDAZ TOURISM

Dent de Nendaz (2 463 m): Středně náročnou trasu pro skialpinisty se zkušenostmi završí nádherné pohledy na údolí Rhôny a okolní vrcholky.

4 . 5.

Okruh přes Lac de Cleuson: Malebná, středně náročná trasa kolem zamrzlého jezera Cleuson.

Noční výstup na Tracouet (2 200 m): Jedinečný zážitek lze zažít při organizovaném nočním výstupu na Tracouet. Tuto sezónu se s čelovkou pod hvězdnou oblohu vyráží 8. ledna 2025.

6. FOTO: NENDAZ TOURISM

Route de la Meina: Méně náročná trasa vhodná pro začátečníky využívaná i jako aklimatizační výstup prochází lesními úseky a otevřenými planinami.

ZIP LINE MONT FORT Z vrcholku Mont Fort se nejen lyžuje, ale můžete se tu i proletět. Na tamní zip line člověk padá bezmála 400 výškových metrů směrem k průsmyku Gentianes rychlostí až 100 km/h skoro kilometr a půl.

Tip na bydlení: Mad Retreat Hotel Po náročném sportu musí následovat adekvátní relaxace. Mad Retreat Hotel je právě tím místem, kde ji dostanete. Stylový a útulný hotýlek nabízí komfortně zařízené pokoje a apartmány, často s panoramatickými výhledy, ale v první řadě s rozsáhlým wellness centrem s nabídkou masáží, saun a dalších procedur. A co je neméně důležité, nachází se v blízkosti lanovek a sjezdovek. www.madretreat.ch

104 ADVERTORIAL

FOTO: SAASTAL TOURISMUS AG

SAAS-FEE/SAASTAL lyžování mezi čtyřtisícovkami i jedinečné outdoorové zážitky

Užijte si nezapomenutelnou zimní dovolenou ve Walliských Alpách, obklopených 18 majestátními čtyřtisícovými vrcholy! Švýcarský region Saas-Fee/Saastal nabízí lyžování na vysoko položených a dokonale upravených sjezdovkách, mnoho zábavních parků pro dospělé i děti, ale i řadu nevšedních zážitků – túru na sněžnicích po ledovci, dobrodružnou zimní via ferratu, noční sáňkování a mnoho dalšího.

ezi nejvyššími švýcarskými horami vás čeká 150 km sjezdovek, které zůstávají díky vysoké nadmořské výšce od 1 500 do 3 600 m v perfektním stavu po celý den i na jaře. Navíc slunce na zdejší svahy svítí víc než 300 dní v roce a sezóna je tu dlouhá, otevřeno je až do 27. dubna 2025.

105

Potřebujete vypilovat nějaké triky?

Funslope: zpestření pro malé i velké lyžaře

Dokonalé lyžování na sjezdovce i ve snowparku

Když vás nebo vaše děti omrzí jednotvárné sjíždění po sjezdovkách, můžete vyzkoušet funpark Morenia pro snowboardisty i lyžaře. Vyladit své freestylové triky můžete na zábradlí, tubusech, vlnách nebo na skocích.

Anebo se vydejte do lyžařského areálu Hohsaas na zábavnou překážkovou dráhu Funslope, kde budete svištět přes terénní vlny i v dynamických obloucích. Jenže pak začne přituhovat – blížíte se totiž k robotovi jménem Slopecop. Ten je vyzbrojený laserovou pistolí, kterou vám změří rychlost.

A ještě vás stačí slovně umravnit, abyste zpomalili. A ať chcete nebo ne, budete ho muset poslechnout. Trať pokračuje spirálou do tunelu a jízdu zakončíte cílovým skokem. Po protnutí cílové pásky si nezapomeňte na fotkách zkontrolovat, jak vám to na trati slušelo.

106 ADVERTORIAL

Rodinný hit Děti do 5,99 let zdarma. Děti do 8,99 let zdarma při zakoupení 6denní permanentky s kartou SaastalCard jedním z rodičů.

Z kopce i bez lyží

Nebo se chcete z kopce svézt ještě trochu jinak? Rozhodně nejenom děti ocení sáňkovou dráhu z Kreuzbodenu (2 400 m) do Saas-Grundu (1 559 m), která měří takřka nekonečných 11 km! Lanovka vás vyveze až na start a vy budete pod vysokými vrcholky míjet typické stodoly Walliských Alp. K jízdě doporučujeme půjčit sáňky se speciální kluznicí, abyste zažili pořádnou rychlost…

Lyžování ve stopě

Pravidelně upravované tratě pro běžecké lyžování najdete i v údolí Saastal. Pohled na okolní čtyřtisícové vrcholy vám navíc nikdy nezevšední. Tratě vedou modřínovými lesy a nabízejí 23 km zábavy.

Není sáňkování jako sáňkování

Outdoorové radovánky

Region Saas-Fee/Saastal není jenom lyžařským rájem. Jedinečné zážitky tady posbírají také milovníci dalších outdoorových aktivit. A je jedno, jestli si raději obují sněžnice, skialpové boty nebo pohorky. Na své si přijdou také milovníci lezení… Ani k jednomu ale nebudete potřebovat kondici olympionika.

Lezení po ledovcích

Chcete si vyzkoušet lézt po ledovcích? Žádný problém. K modrým stěnám ledovce se dostanete pomocí sněžnic a při lezení budete díky průvodcům v naprostém bezpečí.

Bruslení mezi modříny

107

Balíček Snow Magic: Rezervujte si 4 až 10 nocí ve vybraném ubytování a využijte: F lexpass: V zimní sezóně 2024/25 získáte 6denní skipas za nejvýhodnější cenu, který platí 6 dní po celou zimní sezónu v celém regionu Saastal. S aastalCard: Bezplatné jízdy autobusy v celém regionu Saastal. P rvotřídní lyžařské podmínky: Vychutnejte si 150 km sjezdovek v nadmořské výšce od 1 500 do 3 600 metrů. Vysoká nadmořská výška zajišťuje spolehlivost kvalitního sněhu. N ejlepší podmínky na sjezdovkách: Spousta slunečního svitu a úchvatné výhledy! Balíček je možné rezervovat pro příjezdy od 1. listopadu 2024 do 27. dubna 2025. Nechte se okouzlit!

Dokonalý závěr via ferraty

Zimní via ferrata

Lézt po zajištěných horolezeckých cestách, tzv. via ferratách, nemusíte jenom v létě! V Saas-Grundu si užijete stoupání na vrchol v obklopení bílého prašanu. Trasa trvá asi dvě hodiny a je ideálním zážitkem pro rodiny, firmy, kluby nebo jiné skupiny. Pověstnou třešničkou na dortu je pak závěrečné, 40 metrů dlouhé slanění.

Túra přes horský kaňon

Horský průvodce vás provede divokou a členitou soutěskou Fee vedoucí ze Saas-Fee dolů do Saas-Grundu. Velkolepou túru, která vede kolem zamrzlých vodopádů, přes visuté mosty, žebříky a ocelová lana, si můžete okořenit tím, že ji absolvujete po setmění s čelovkami.

Výlety na skialpech

Jestli jste propadli skialpovým lyžím, naplánujte si jeden z výstupů s pomocí horských průvodců v údolí Saas. Doporučí vám hned několik výprav. Třeba výstup na Fluchthorn (3 794 m), při němž se budete kochat fascinujícím pohledem na východní stranu stěny Monte Rosy. Vrchol je navíc obklopen impozantními ledovci Allalinhorn, Rimpfischhorn a Strahlhorn. Vydat se také můžete přes Alderský průsmyk do Zermattu a zkušenější si mohou troufnout na obtížný výstup na Allalin (4 027 m). Ten vede přes velkou trhlinu v ledovci Fee až na Feejoch. Po výstupu na vrchol budete odměněni nádherným výhledem na Mont Blanc, Matterhorn a Piz Bernina.

Božské výhledy za tu námahu rozhodně stojí…

108 ADVERTORIAL

Zážitky po setmění

Když slunce zapadne za vysoké hory, zaměřte pozornost do Kreuzbodenu, kde objevíte další nevšední zážitky. Třeba kouzlo noční jízdy na kole, na osvětlené sáňkařské dráze nebo jako spolujezdec v rolbě. Jaké to je upravovat sjezdovku, když ji opustí všichni lyžaři? Posaďte se vedle rolbaře a zjistěte, co jeho práce obnáší. Skvělé lyžování, zábava i dobrodružství na vás čeká od 1. listopadu 2024 do 26. dubna 2025 ve švýcarském lyžařském středisku Saas-Fee/Saastal. Na slunečnou dovolenou ve Walliských Alpách budete vzpomínat celý život!

Lyžování při východu slunce

Během hikingu je pořád na co koukat

Výpravy po okolí v pohorkách

Vypravit se do okolní přírody můžete po zpevněných stezkách také v pohorkách. Vyberte si ze 14 připravených tras, odstupňovaných podle vzdálenosti. Zvolit můžete klasické výlety s výstupem i sestupem nebo se můžete na vrchol nebo do údolí svézt lanovkou.

Kvůli takovému pohledu se vyplatí nařídit budík nezvykle brzy

Vyrazte na lanovku ještě za tmy a ve výšce 3 500 m v naprostém tichu počkejte na první sluneční paprsky. Pak se vydejte na sjezdovku, po které před vámi ještě nikdo nejel. Zařezávejte hrany lyží do sněhu a vnímejte okolní probouzející se ledovcovou krajinu a panorama působivých vrcholů, z nichž mnohé převyšují 4 000 metrů. Exkluzivní zážitek si můžete dopřát za příplatek 40 CHF nebo včetně snídaně v nejvýše položené otáčivé restauraci na světě za 68 CHF.

109

Dobrodružství pro malé, zasloužený oddech pro větší

Glacier experience: túra na ledovec Výprava začíná v horské stanici Längfluh a vede přes nedotčený prašan až na vyhlídkovou plošinu. Vybaveni sněžnicemi, lyžařskými holemi a horolezeckým postrojem budete za doprovodu horského vůdce procházet kolem obřích ledových ploten a ledovcových trhlin a poté se vydáte dolů ke stanici Spielboden. Túra na ledovec trvá pět hodin. Výpravu do okolí se sněžnicemi si ale můžete užít i jinde. Průvodci pro vás vytipovali 13 tras, které mají tři úrovně a trvají od 45 minut do 4 hodin.

Zážitek pro děti: Kian's Adventure Land Rodinný lyžařský areál nacházející se v lyžařské oblasti Furggstalden nad Saas-Almagell nabízí klid a odpočinek pro dospělé. Pro malé milovníky zimních sportů ale znamená zábavu a dobrodružství! Děti zde objeví týpí, iglú s dětskými filmy, bezplatnou snowtubingovou dráhu pro celou rodinu nebo dětské sněžné skútry!

Jsou zážitky, které vám v hlavně zůstanou navždy

Zážitek pro romantiky Zažehněte oheň ve své pochodni a vydejte se na mystickou a romantickou procházku. V mihotavém světle plamene jsou obličeje jemnější a okolí získává nezaměnitelné kontury. Na konci výpravy na vás navíc čeká překvapení.

Ve světle plamenů se okolí mění

www.saas-fee.ch

110 RESORT TECHNIKA

TEXT A FOTO: RADIM POLCER

2024/25

ČESKÉ HORY

dvě nové lanovky (2. díl) Dolní poháněcí stanice

Navzdory předchozí katastrofální zimní sezóně letos vyrostly na českých horách hned dvě nové lanovky – staré dvousedačky v Deštném v Orlických horách a ve Filipovicích nahradily modernější odpojitelné sedačky s bublinami. Skipark Filipovice: rychlá čtyřsedačka namísto dvousedačky

Trasa lanovky – podpěra č. 3

Trasa lanovky – podpěra č. 7

kipark Filipovice se nachází u obce Bělá pod Pradědem na úpatí Červené hory v nadmořské výšce 670–870 metrů a je vzdálen jen 10 km od města Jeseník. Tento lyžařský areál je poměrně mladý – vznikl teprve v roce 1998 výstavbou prvního lyžařského vleku, který o šest let později doplnil druhý paralelní vlek. V roce 2006 se areál dočkal výstavby systému technického zasněžování, o rok později byla nabídka sjezdových tratí rozšířena o modrou sjezdovku. A konečně v roce 2009 se podařilo realizovat delší dobu připravovanou stavbu sedačkové lanovky, jejíž trasa byla prodloužena o 400 metrů na téměř dvojnásobek dosavadní délky a vedla až na vrchol. Šlo o neodpojitelnou dvousedačku s rozběhovým pásem, která pocházela z rakouského Zürsu (oblast Ski Arlberg), kde přepravovala lyžaře pod jménem Muggengratbahn, než byla nahrazena šestisedačkou. Šlo tehdy o první lanovku od firmy Girak v České republice. Výstavba dráhy byla zahájena na přelomu srpna a září 2009 a své první lyžaře svezla lanovka 5. února 2010. O pár let později následoval ještě kotvový vlek na místě původních lyžařských vleků.

Další významná etapa rozvoje skiareálu nastala v roce 2024, když bylo rozhodnuto o náhradě stávající dvousedačky rychlejší odpojitelnou čtyřsedačkou Leitner dovezenou z Itálie. Jedná se o původní lanovku Braia Fraida z Alta Badie, která zde byla provozována od roku 1994 a v roce 2019 prošla modernizací. V letošním roce pak ustoupila nové šestisedačce, rovněž od firmy Leitner. Protože sedačky dráhy Braia Fraida nebyly vybaveny bublinou, budou ve Filipovicích využity sedačky s bublinami z roku 1998 pocházející z lanovky Tresca v Pampeagu. Na trase nové lanovky s přepravní kapacitou 1 800 osob za hodinu je rozmístěno celkem 11 podpěr (z toho 2 tlačné a 1 nosnotlačná). Obě kompaktní stanice, jejichž umístění se oproti původní lanovce nezměnilo, jsou vybaveny nízkým zakrytím staničních dopravníků. Vlevo od dolní stanice se nachází také depo pro všech 59 sedaček. Sedačky jsou vybaveny komfortním koženým čalouněním a individuálními opěrkami na nohy. Pohon i hydraulické napínání je umístěno v dolní stanici. Výstavba byla zahájena na jaře demontáží původní lanovky, následovanou betonáží základů a pilířů obou stanic a patek podpěr. Ve druhé polovině

111

července byla smontována horní stanice, na začátku srpna pak byly smontovány a usazeny také podpěry. Podpěry č. 3 a 5 až 10 byly namontovány přímo na patky původní lanovky (ty byly pouze rozšířeny – s výjimkou podpěr č. 6 a 8, kde byly využity původní patky beze změny), pro což byly nové podpěry opatřeny speciálními mezikusy. Pro podpěry č. 1, 2, 4 a 11, jejichž poloha se ve srovnání s původní lanovkou změnila, byly vybetonovány patky zcela nové. V polovině srpna následovala montáž také dolní stanice. Na konci října přišlo na řadu rozvinování a zaplétání dopravního lana a uvedení nové lanovky do provozu. Začátku nové zimní sezóny by již tedy nemělo stát nic v cestě. Zasněžováno je 100 % sjezdových tratí ve středisku, jejichž celková délka dosahuje 2,6 km. Hlavní sjezdovka je dlouhá 950 m (v alternativě s modrou „objízdnou“ sjezdovkou až 1 100 m) a její šířka osciluje mezi 40 a 60 metry. Svah má severovýchodní orientaci a jeho průměrný sklon činí 23 %. Skipark nabízí také večerní lyžování, lyžařskou školu nebo snowpark s atrakcemi pro snowboardisty. Paralelní lyžařský vlek byl zkrácen – dolní stanice byla posunuta výše, tak aby nekolidovala se stanicí nové lanovky. Snadnou dostupnost areálu zaručuje jeho umístění přímo u hlavní trasy z Jeseníku do Šumperku. Celková hodnota letošní investice dosáhla 40 milionů korun a nová komfortní lanovka přispěje k výrazné modernizaci tohoto menšího areálu, vhodného jak pro pohodové rodinné lyžování, tak pro vyznavače sportovnějšího lyžování a snowboardingu.

Harrachov: obnovená jednosedačka ke skokanským můstkům

Po 10 letech odstavení se obnovení provozu dočká také jednosedačková lanovka ke skokanským můstkům v Harracho-

vě. To souvisí s obnovou můstku K120, který byl po uvedenou dobu (stejně jako můstek K185) mimo provoz a nyní po letech chátrání prochází rekonstrukcí. Připomeňme, že jednosedačková lanovka výrobce Graffer byla v Harrachově postavena v roce 2001 a předtím sloužila jako dvousedačková lanovka pod názvem Sghirlat v italské Marillevě. Při příležitosti znovuotevření dostala 506 metrů dlouhá dráha s osmi podpěrami a se 40 sedačkami novou řídicí elektroniku a důkladnou repasí prošly i další díly jako kladkové baterie nebo převodovka. Po zrušení obdobných lanovek v Itálii se jedná o poslední provozní jednosedačku Graffer na světě.

Horní stanice se nachází v nadmořské výšce 870 m n. m.

Nové lyžařské vleky a posílení zasněžování

Repasovaný lyžařský vlek typu Tatrapoma P pocházející z Tatranské Lomnice vyrostl letos ve skiareálu Janovičky v broumovském výběžku. Další vlek stejného typu pak nahradil zastaralý vlek EPV ve skiareálu Branná v Jeseníkách. Po zkušenostech z uplynulých zim se také postupně rozšiřuje systém technického zasněžování při plusových teplotách – v letošním roce do tohoto systému investovaly areály Boží Dar – Hranice a Rokytnice nad Jizerou (Snowfactory firmy Technoalpin) a Harrachov (nový systém firmy MND).

Sedačky s bublinou připravené k nasazení do provozu

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz. Novinky v lyžařských střediscích sledujte na

snow.cz/novinky

Obnovená jednosedačková lanovka u skokanských můstků v Harrachově

112 ADVERTORIAL

Říčky v Orlických horách tradiční i moderní lyžařský areál Říčky si během své dlouhé historie vybudovaly renomé všestranného lyžařského areálu, kam se rádi vypraví sportovně ladění lyžaři, ale i rodinka s dětmi, kterým slouží hřiště s moderními výukovými prvky. První vlek a sjezdovka byly v Říčkách vybudovány již na konci 50. let minulého století, ale tradice lyžování v nejbližším okolí je mnohem delší – právě letos slaví stoleté výročí Ski klub Ústí nad Orlicí. Novinkou sezóny 2024/25 je posílení technického zasněžování, aby mohl být areál ještě rychleji uveden do plného provozu. Tři sjezdovky pro každého

íčky jsou vyhledávané pro své tři vždy perfektně připravené sjezdovky, kde každá z nich odpovídá svému stupni obtížnosti. Když potřebujete s dětmi mírnější svah, využijete buď dětské hřiště, nebo modrou sjezdovku, která je odjakživa nazývána Loučky. Ani závěrečný padák této tratě není problém, protože se dá objet buď bočním rukávem, nebo využít pozvolnou cestu přes červenou sjezdovku a kolem lyžařské školy dojet až k lanovce. Červená sjezdovka je určena milovníkům svižných carvingových oblouků. Její šíře a přívětivý profil přímo vybízejí k zakrojení hran do sněhu. A na své si v Říčkách přijdou také sportovně zaměření lyžaři. Pozvolnější začátek

černé sjezdovky střídá příkrý, ale široký úsek. Díky mezinárodnímu lyžařskému závodu Skiinterkriterium se na této trati projela věhlasná jména světového lyžování, jakou jsou sourozenci Kosteličovi, Petra Vlhová, Ester Ledecká a prakticky celý český reprezentační výběr.

Rychlá šestisedačka s bublinou

Na start sjezdovek vás doveze šestisedačková lanovka s bublinou anebo stále spolehlivá „pamětnice“ Tatrapoma. Vysoká kapacita lanovky odmazala dřívější fronty, lanovka navíc disponuje bublinou, která vás ochrání před větrem a deštěm. Komfort přepravy se v Říčkách díky tomuto zařízení posunul o znatelný kus dopředu.

Skiinterkriterium: nejstarší závod na světě Již více než 60 let prověřuje závodníky v kategoriích U14 a U16 černá sjezdovka, na které se závod Skiinterkriterium koná. „Skíčko“ se od té doby jezdí nepřetržitě a díky tomu drží unikátní primát nejstaršího závodu ve své kategorii na světě. Za celou historii závodů se do Říček vypravilo celkem 51 různých reprezentačních výběrů. Z evropského kontinentu by se našlo jen velmi málo zemí, které na „Skíčku“ nestartovaly. Z nejvzdálenějších zemí, které do Říček přijely, lze zmínit Austrálii, Argentinu, Nový Zéland, Izrael, a dokonce tu přivítali i jednoho závodníka z Tchaj-wanu. Závod si dlouhodobě zakládá na tom, že není potřeba pouze perfektně připravená závodní trať, ale i vše okolo. Již několik let je pevnou součástí závodu multimediální obrazovka, na kterou se přenáší jak výsledky v grafické podobě, tak hlavně průběh celého závodu. Podél závodní tratě stojí několik kameramanů, kteří natáčejí každého závodníka při průjezdu jednotlivými pasážemi závodu. Závod se po celou dobu streamuje, tudíž je možné ho sledovat po celém světě. Rodiny a fanoušci závodníků z dalekých zemí tak mohou sledovat své oblíbence na trati od svých obrazovek z pohodlí domova.

113

100 let lyžování v Ústí nad Orlicí

Bobíkova výcviková louka pro malé i velké

Na úpatí svahu se nachází také prostor pro výuku jízdy na lyžích a prkně, vybavený 100 m dlouhým pohyblivým pásem, který patří k nejdelším v republice. Kromě pásu zde naleznete také kolotoč pro získání stability a také zvířátkový slalom, který zejména těm menším usnadní první obloučky.

Kompletní služby na jednom místě

Samozřejmostí je komplexní zázemí, situované poblíž nástupu na lanovku. Na moderních strojích vám tu udělají kompletní servis lyží a prken za rozumné ceny nebo si tu vybavení můžete rovnou půjčit. Nejenom pro fajnšmekry tu jsou k otestování poslední modely lyží té nejvyšší řady v testcentru Dynastar, které zde funguje již několik let. Areál samozřejmě poskytuje také služby lyžařské školy, kde narazíte pouze na certifikované instruktory, pro které je tato činnost nejenom prací, ale především zábavou. Ohřát se můžete v teple prostorné samoobslužné restaurace Skirest nebo třeba u stánku s čajem či rychlým občerstvením. Po Říčkách jezdí na svých pravidelných linkách bezplatně skibus a parkování na plochách Ski centra je také zdarma.

www.skiricky.cz

Za historicky prvního lyžaře je považován Gustav Weiss, který se jako mladý učitel přiženil do Řetové z Krkonoš a v roce 1906 mu řetovský truhlář Pára zhotovil první jasanové lyže, na nichž Gustav Weiss jezdil přes Andrlův chlum do Ústí nad Orlicí. V listopadu roku 1924 byla na popud bratrů Weissových v Ústí nad Orlicí založena lyžařská sekce Svazu lyžařů ČSR a již v roce 1925 se delegáti z ústeckoorlické sekce zúčastnili valné hromady Svazu lyžařů ČSR v Praze. V únoru 1929 se konaly první lyžařské závody, kde byl kombinován běh i sjezd, a trať vedla od Bouchalovy vily směrem k Hůrce a vracela se přes Říčky se sjezdem z Kubincova kopce do cíle, který byl v místě startu. V roce 1933 se rozhodlo o výstavbě skokanského můstku v Ústí nad Orlicí, ale z důvodu odporu tehdejší Lesní správy nebyla prozatím stavba můstku povolena. Od roku 1933 se pravidelně každým rokem pořádaly závody ve sjezdu z Andrlova chlumu, kdy první sjezd se jel po kapličkách, další Řehořovým dolem a později se tradičně sjíždělo Vlčím dolem s cílem na louce Pod javory. V poválečné době začínají ústečtí lyžaři stále více jezdit do Říček, kde se lyžovalo zejména na tzv. Loučkách. Velký zlom znamenal rok 1956, kdy došlo k vytyčení budoucího vleku a sjezdových tratí. V roce 1959 začala

výstavba prvního vleku v Říčkách o délce 520 m, který byl uveden do provozu v roce 1960. V roce 1960 došlo k vykácení sjezdovky a byla zahájena výstavba slalomového svahu, a to v prostoru od hrany k potoku. V témže roce se na ní konají i první závody – krajský přebor v obřím slalomu. V roce 1962 a 1963 se pak jel za účasti závodníků z Polska poprvé závod, který se stal základem pro pozdější Skiinterkriterium.

114 ADVERTORIAL

990 Kč Dospělý zaplatí na Tanvaldském Špičáku za jednodenní skipas 990 Kč, děti 6 až 14 let 710 Kč a mládež od 15 do 17 let stejně jako senioři nad 63 let pak 850 Kč. Na Severáku přijde dospělého jednodenní skipas na 580 Kč, děti 6 až 14 let na 400 Kč a mládež od 15 do 17 let a senioři nad 63 let pak 500 Kč. Rodiny mohou využít zvýhodněných rodinných skipasů – dva dospělí a dvě děti tak za 1 den lyžování v hlavní sezóně na Špičáku zaplatí 3 080 Kč, na Severáku pak 1 780 Kč.

Ski aréna Jizerky

tři areály pro rodiny s dětmi také v Bedřichově a naopak. V ceně tří- a víceTři areály sdružené pod značkou Ski denního skipasu zakoupeného na Severáku či aréna Jizerky jsou ideálními místy pro Bedřichově je pak zahrnut jeden den lyžování na Tanvaldském Špičáku. rodinné lyžování a výuku malých lyžařů. Skibus mezi areály jezdí 3x denně na trase

kiaréna Jizerky zahrnuje lyžařské areály Tanvaldský Špičák, Severák a Bedřichov, přičemž skipas zakoupený na Tanvaldském Špičáku platí i na Severáku a v Bedřichově a skipasy zakoupené na Severáku platí

Jablonec nad Nisou – Janov nad Nisou – Bedřichov – Severák – Tanvaldský Špičák a zpět. Skibus je určen nejen pro sjezdaře, ale mohou ho využít i běžkaři například při návratu z výletu. Skibus je zdarma pro cestující s kartou hosta Jizerky Card.

Tanvaldský Špičák – pro celou rodinu Tanvaldský Špičák je největším lyžařským areálem s nejdelšími sjezdovkami Jizerských hor, na jehož vrchol dopravují lyžaře dvě 4sedačkové lanovky, z toho jedna odpojitelná s bublinou. Na úpatí se nachází ještě 5 kratších vleků poma, ti nejmenší se mohou při výuce svézt na pojízdných kobercích Sunkid. Z vrcholu vede hned 5 sjezdovek všech obtížností, přičemž ta nejdelší měří bezmála dva kilometry při převýšení 280 m.

Bedřichov a Severák – pro děti a výuku Menší areály Severák a Bedřichov nabízejí mírné terény, které jsou velmi vhodné pro výuku a lyžařské vyžití rodin s menšími dětmi. Na Severáku je dále k dispozici Dětský svět Severák, vybavený pojízdným kobercem a kolotočem. Je zde možnost hlídání dětí v herně, prostor je též možné využít pro ohřátí či odpočinek. Škola, půjčovna, herna a veškeré zázemí je umístěno jen pár kroků od parkoviště.

www.skijizerky.cz

ADVERTORIAL 115

Branná

pohodová atmosféra a příznivé ceny Branná v Jeseníkách je příjemné místo pro rodiny s dětmi, jehož tváří není žádný pohádkový maskot, ale sám majitel, přezdívaný Bandita. Malý areál nabízí příznivé ceny, malé děti mohou využít provázkový vlek dokonce zdarma.

BRANNÁ

reál je tvořen dvousedačkovou lanovkou a pomou, jež obtékají sportovnější červená a přívětivá modrá sjezdovka. Nejmenším slouží na úpatí svahu ještě „tahátko“ neboli provázkový vlek. Výkonné zasněžování a mikroklima sevřeného údolí zajišťuje sněhovou jistotu areálu. Veškeré zázemí od občerstvení až po lyžařskou školu najdete přímo pod sjezdovkami a v restauraci se můžete dobře najíst i ohřát u planoucího krbu.

CELODENNÍ SKIPAS 1+1 ZDARMA Sezóna 2024/25

600 Kč Dospělý zaplatí v sezóně 2024/25 za jednodenní skipas 600 Kč, děti do 150 cm 450 Kč, zvýhodněné ceny platí pro rodiny. S majitelem areálu Banditou se můžete setkat přímo na svahu a téměř vždy v dobré náladě a s veselými historkami, což jen podtrhuje domáckou atmosféru střediska, ve kterém se lyžuje hlavně v pohodovém duchu. Malé děti do 150 cm se v doprovodu dospělého mohou učit lyžovat na provázkovém vleku zdarma.

Skipas si stáhněte na

skipasomat.cz/sleva/739

116 ADVERTORIAL

Bílá

jednička Beskyd pořádá olympiádu Areál v Bílé dominuje lyžařské nabídce Ostravska a celých Beskyd nejen díky své velikosti, ale hlavně všestranností, neboť se tu malí lyžaři mohou učit první obloučky a závodníci trénovat a měřit své schopnosti.

yžařské terény pokrývají severní i jižní svahy nad obcí Bílá, jimiž se spouštějí tratě všech obtížností. Na mírnějších jižních svazích se nachází cvičná louka a mírnější sjezdovky, strmější severní nesou delší, členitější a náročnější sjezdovky až po atraktivní závodní trať s homologací FIS, využívanou i pro tréninky. Freestylovou nabídku završuje 300 m dlouhý snowpark. V loňské sezóně byla vybudována zcela nová vyhřívaná 6sedačková lanovka. Novinkou letošní sezóny bude bufet u horní stanice lanovky. Během zimní sezóny se téměř každý víkend koná nějaká akce pro veřejnost, návštěvníky i závodníky, o čemž se vždy s předstihem dozvíte v kalendáři akcí na webu www.skibila. cz/kalendar-akci.

Zimní olympiáda dětí a mládeže

Největší akcí letošní zimy bude bezesporu Zimní olympiáda dětí a mládeže v termínu od 27. do 30. ledna 2025, kterou pořádá Moravskoslezský kraj a Ski Bílá je partnerem této významné akce. Na svazích se odehrají lyžařské i snowboardové disciplíny včetně skicrossu a snowboardcrossu a rovněž budou připraveny tratě pro běžky a biatlon. Některé úseky tratí byly v souvislosti s olympiádou rozšířeny nebo terénně upraveny a na červenou sjezdovku FIS byly pořízeny nové bezpečnostní sítě typu A. Vylepšení se dočkal i zasněžovací systém, do nějž přibylo několik nových sněžných děl a zasněžovacích tyčí.

Nejlépe vybavený dětský park

Dětský výukový park v Bílé patří mezi nejlépe vybavené na Moravě. V areálu je samozřejmě lyžařská škola s dostatkem profesionálních instruktorů a školka i pro ty nejmenší začínající lyžaře.

870 Kč Dospělý zaplatí v sezóně 2024/25 za jednodenní skipas 870 Kč, děti do 10 let 340 Kč a mládež do 17 let včetně 710 Kč. V nabídce jsou také skipasy 6 nebo 12 dnů ze sezóny (3 800, resp. 5 000 Kč) nebo 8 hodin ze sezóny (1 600 Kč), které je možné využít postupně při více návštěvách, a to v celém ski regionu Beskydy Valašsko.

Skiopening za 400 Kč na den

V sobotu 14. prosince 2024 se koná slavnostní „opening“ sezóny se speciální cenou skipasu 400 Kč na den, testováním lyží Atomic a celou řadou doprovodných programů vč. večerního závodu na skialpech.

www.skibila.cz

ADVERTORIAL 117

Areál Králický Sněžník Ve třech malebných údolích kolem vrchu Štvanice, mezi trojlístkem obcí Hynčice pod Sušinou, Stříbrnice a Štěpánov, se rozprostírá „Kraličák“. Areál, který nabízí přes 10 kilometrů sjezdovek a 70 kilometrů běžeckých tras zasazených do krásné přírody na severovýchodním úpatí Králického Sněžníku.

raličák se může pochlubit nejrychlejší a nejmodernější lanovkou v Česku. Vyhřívaná šestisedačka s ochrannou bublinou vyveze lyžaře od parkoviště na vrchol kopce Štvanice za pouhé 4 minuty. Odtud se můžete vydat zpět do údolí po několika kilometrových sjezdovkách různé obtížnosti. Děti budou nadšené z krytých pojízdných pásů, které chrání před větrem a sněhem a poskytují pohodlný přístup k prvním lyžařským zážitkům. Kraličák nabízí téměř 320 metrů krytých pohyblivých pásů, kde se děti mohou učit bezpečně i za šera díky osvětlení.

Ve třech samostatných dětských funparcích o rozloze přes 12 000 m², což odpovídá velikosti 1,5 fotbalového hřiště, najdou děti bezpečné prostředí pro první obloučky, sáňkování a hry na přilehlém hřišti s kolotočem na sněhu.

Novinky 2024/25: lyžování s koupáním v termálech, rodinné skipasy i dětská herna

Ve spolupráci s partnery Termální lázně Velké Losiny nebo Pradědovo dětské muzeum nabízí areál nový produkt s názvem Můj skipas. Při zakoupení 4hodinového, denního či vícedenního skipasu získává návštěvník možnost vstupu zdarma do saunového světa Termálů Losiny nebo rodinnou vstupenku do Pradědova dětského muzea v Bludově. Novinkou letošní zimní sezóny je také zavedení rodinných skipasů. Cenově zvýhodněné tarify pro rodiny s dětmi je možné zakoupit výhodněji na pokladně. Nejvýraznějších slev však všichni dosáhnou nákupem v e-shopu. Vstupné do funparku je vždy součástí ceny skipasů. Dále se otevírá dětská herna vedle funparku v Hynčicích. Útulný prostor s kuchyňským koutkem nabídne dětem i rodičům pohodlí, teplo a prostor pro chvilku odpočinku a přípravu nějaké dobré svačinky.

Ubytování přímo u sjezdovky

V Hynčicích pod Sušinou nabízí areál ubytování v penzionu i vybavených apartmánech. Zatímco penzion Kraličák nabízí útulné ubytování se snídaní, dětskou hernou a vyhřívanými zamykatelnými skříňkami na lyže ve tříhvězdičkovém standardu, tak v rodinných apartmánech Trojice najdou zázemí milovníci vyššího standardu, prostoru a většího soukromí. Penzion Kraličák je navíc situovaný hned vedle lyžařského vleku, blízko jednoho ze tří funparků s pohyblivým krytým pásem, lyžařskou školou, půjčovnou vybavení.

Pro ubytované skipas, saunový svět nebo vstup do dětského muzea zdarma Hosté penzionu Kraličák nebo apartmánů Trojice obdrží jako bonus k ubytování vstup do saunového světa Termálů Losiny nebo do Pradědova dětského muzea. Zimní pobytové balíčky, například 2 noci za cenu 3 nebo 7 nocí za cenu 5 jsou k dispozici na webu areálu.

www.mujkralicak.cz kralicak@mujkralicak.cz

118 ADVERTORIAL

Malinô Brdo

rodinné lyžování i skitouring s panoramatem Domovský kopec města Ružomberok ve slovenské Velké Fatře je kompaktním lyžařským areálem, kde si zajezdí fanoušci carvingu, milovníci dlouhých výletních sjezdů i začínající děti.

alinô Brdo se dá pomyslně rozdělit na dvě patra. Horní patro představuje otevřenou planinu s širokou sjezdovkou a volným terénem, zatímco spodní zalesněné patro protíná subtilnější, ovšem o to delší sjezdovka – z vrcholu až do údolí měří 3,9 km. V mezistanici se nachází cvičná louka s dětskými vleky a výukovým parkem. Pro zpestření je k dispozici svah pro sáňkování, které si užijí nejen děti.

Za dobrých sněhových podmínek mohou do stopy vyrazit běžkaři, pro něž se upravuje 1,5 km dlouhý okruh. Skialpinisté mohou vystoupat z Hrabova na Malinô Brdo nebo až na vrchol Malinné, přičemž překonají převýšení až 640 m. Na Malině Brdu je příjemné i odpočívat – třeba na slunečné terase restaurace Dária nebo uvnitř u hřejivého krbu. Kdo se chce ubytovat v bezprostřední blízkosti sjezdovek, může využít hotel Malina, vzdálený 5 minut chůze od horní stanice lanovky.

119

www.skipark.sk

39 eur Dospělý zaplatí v hlavní sezóně 2024/25 za jednodenní skipas v pokladně areálu 39 eur, v e-shopu pak jen 36 eur. V nabídce jsou také skipasy pro děti do 12 let a pro mládež do 18 let nebo pro držitele studentských průkazů Euro 26, ISIC nebo ITIC.

BŮH VÍ POČASÍ

LEDY

VY? ALENA ZÁRYBNICKÁ JURAJ KOREŇ ĎURIFUK ALVIN TOMÁŠEK ONDRA NOVÁK JÁN KOŘÍNEK ZDENĚK HÁK RADOSLAV GROH

BRANISLAV ADAMEC ONDŘEJ MORAVEC JAROSLAV BÁNSKÝ LENKA ERLEBACHOVÁ MARKE BISKUPIČ KRISTINA HÖSCHLOVÁ JANEK BEDNAŘÍK MARTIN HONZÍK

LAVINY

ROBERT DLOUHÝ JAN HAIS VÍT NOVÁK VOJTĚCH DVOŘÁK MATĚJ BERNÁT ROMAN JURAS MICHAL MICHALÍK SIMONA SPAK

PRVNÍ POMOC

ONDŘEJ CIBULKA SIMONA CIBULKA JAN SEIML HONZA CÍSAŘ PETR MINAŘÍK JAKUB CEJPEK MILAN STARÝ SKIALPA TAKY!

SJEZD

ZÁBAVA

Když vteřiny rozhodují Skialp pro začátečníky Lavinový workshop slovenských expertů Skiareál jménem Manaslu Základní lavinový kurz Noc tuleních pásů nanečisto Skialpová

PŘECHÁZEJ TĚ Z TOHO OČI? SESTAV SI VLASTNÍ PROGRAM

seznamka Sjezdy a výstupy ve volném terénu Na skialpy s Ondrou Moravcem Vůdcem a zachráncem jsi i ty! Dolů z kopce je úsporně WWW.SKIALPUJFEST.CZ

122

Freeride jako umění Jakub Frey je profesionální fotograf, který vyrostl v Poberouní, a přestože už od mládí provozoval úspěšně nejrůznější adrenalinové sporty, měl také umělecké sklony, proto ho poměrně brzy jeho naturel pasoval do role fotografa a kameramana svých sportujících kamarádů. Já jsem se s ním potkal už na sněhu, kam vyrážel s partou kolem freeride.cz, kde založil a spravoval sekci ski. Od té doby svůj umělecký záběr rozšířil od sportovní fotografie k focení motorek, zajímavých automobilů, cyklistiky a přírody a je dnes velmi ceněným fotografem, jehož zvou na světové akce typu Tour de France. Freerideři se vždy pohybovali na pomezí sportu a umění, a když koukají na kopec, tak vidí lajny a rozprachy a skoky. Fotograf zjevně potřebuje víc a Jakub navíc vždycky rád maloval, tak si to tam zkrátka začal dokreslovat. Sněhovou pokrývku s lyžaři začal doplňovat o zvířata, která v horách jsou, mohla by být nebo by jim to tam prostě jen slušelo. Často také poukazuje na konkrétní nebezpečí, která hory představují.

(ps)

@simushski @jakubfreyphotography Hochfügen

Svátek skialpu se blíží! Čtyřdenní festival plný sněhu, skialpování, lyžování, lavinové prevence… se uskuteční tradičně v centru tohoto sportu u nás, v Peci pod Sněžkou – a to od 16. do 19. ledna 2025. SkialpujFest nabízí mimořádně nabitý a inovativní program, který si ale sestavuje každý sám podle svých zájmů a preferencí. Workshopy i přednášky probíhají na několika horských boudách současně, atrakcí jsou skialpové procházky, testovačky, cvičení na sněhu nebo specialitky jako biatlonový závod na skialpových lyžích. Nechybí lavinové kurzy, workshopy pro začátečníky, výuka lyžování nebo přednášky o první pomoci, nově pak přibydou kurzy ledolezení, jištění na ledu či horské medicíny. Vždy samozřejmě pod záštitou osobnosti z nejpovolanějších. A samozřejmě jedním z vrcholů víkendu bude slavný skialpový závod Noc tuleních pásů. Nezapomeňte se včas registrovat! (ps)

www.skialpujfest.cz

FOTO: JAKUB FREY

123

124 FREERIDE LAVINY V ČESKU TEXT: REDAKCE NA ZÁKLADĚ KNIHY LAVINY V ČESKU (KOLEKTIV AUTORŮ: ALENA ZÁRYBNICKÁ, PAVEL CINGR, VALERIÁN SPUSTA, ROBERT DLOUHÝ) FOTO: ARCHIV HS, PŘÍPRAVA FOTEK VALERIÁN SPUSTA ML.

Krušné hory, Boží Dar – Velká lavinová rokle

I MALÁ ROKLE MŮŽE ZNAMENAT SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ Že laviny v Česku padají jen v Krkonoších? Zdaleka nejen. Lavinové příhody známe i z Jeseníků, a tentokrát představíme lavinovou nehodu z Krušných hor. I tam mají svou lavinovou rokli, i když tam lavina spadne jen výjimečně – jako tenkrát v roce 2005. Nebyla velká, ale nebýt souhry šťastných okolností, měla potenciál zabíjet.

I nenápadná rokle nebo propadlina může způsobit nečekané problémy v případě, že spadlo hodně sněhu

125

JAK JSEM ALE BYL OHROMEN TÍM MNOŽSTVÍM SNĚHU, POTLAČIL JSEM PUD SEBEZÁCHOVY A VYRAZIL PŘES TEN BUBEN NAHORU.

Louka nad roklí, které se říká Velká lavinová rokle, přestože tam nikdo z místních lavinu – s výjimkou této jedné – nepamatuje

zimě roku 2004/05 spadlo nebývale hodně sněhu. Jaroslav F. se šel projít na sněžnicích na Klínovec a potom přes Velkou lavinovou rokli pod Neklidem. To místo dobře znal, protože žil na Božím Daru, a když byl malý, často si tam s kamarády hrával. Sestoupil dolů po straně lesem a pak ho zlákaly sněhové peřiny, tak začal vystupovat prostředkem svahu. Šel sám… Pak se něco stalo. Jedna noha se propadla hlouběji a sníh mu podrazil nohy a jeho pohyb ho otočil ho na záda. Jel dolů s lavinou, a když se zastavil, převalil se přes něj další sníh. Koukaly mu jen špičky sněžnic… Jaroslav F. žije a pracuje na Božím Daru, můžete ho tam potkat i si ho objednat jako lyžařského instruktora. V tom roce 2005 měl těsně před třicátými narozeninami. Vyrazil

pozdě odpoledne, ale vleky byly ještě v provozu, plán byl prostě se projít na sněžnicích na Klínovec a zpátky přes Neklid a při tom se podívat do lavinové rokle. Jak na svůj zážitek vzpomíná? „Bylo tam hodně prachového sněhu. Dlouhodobě mrzlo. Sníh se moc nespojoval, proto jsem se rozhodl, že půjdu do rokle ze strany, která je relativně bezpečná – zdálo se mi, že mezi stromy bude riziko, že se něco sesype, minimální. Vybral jsem si pro sestup levou stranu při pohledu dolů. A když jsem byl dole, podíval jsem se nahoru a byl jsem upřímně ohromený z té masy sněhu. V životě jsem tam tolik sněhu neviděl. Převisy se tam dělají, ale tentokrát to bylo opravdu obrovské. Takový buben... Napadlo mě, že bych to mohl vzít nahoru přes něj. Samozřejmě, že jsem si říkal, že

to není úplně nejbezpečnější cesta, původně jsem totiž měl v plánu vrátit se nahoru stejně, jako jsem sestupoval. Jak jsem ale byl ohromen tím množstvím sněhu, potlačil jsem pud sebezáchovy a vyrazil přes ten buben nahoru. To byla osudová chyba. Byl jsem přibližně ve dvou třetinách svahu, pravým bokem ke svahu. A najednou jsem ucítil, jak mi pravá noha zajela nepřirozeně hlouběji do sněhu.

V ten moment se se mnou utrhla sněhová deska, na které jsem stál. A jak se to rozjelo, otočilo mě to zády ke svahu, posadilo na zadek. Měl jsem batoh na zádech a jel jsem dolů jako na tobogánu. Až k jezírku. Zastavil jsem se přímo na něm. To jsem si uvědomil až při letní návštěvě rokle. V momentě mi přes hlavu přeletěla druhá část té sněhové desky. Celého mě to zavalilo – ze sněhu mi koukaly jen špičky

126 FREERIDE LAVINY V ČESKU

Na místo nehody přiletěl vrtulník Kryštof 07 LZS Plzeňského kraje, kterou provozuje Armáda ČR. Pomocí jeřábu vytáhli Jaroslava na palubu

sněžnic. Než se to zastavilo, dal jsem si instinktivně ruce před obličej, vytvořil jsem si prostor, takovou vzduchovou kapsu.“ Je zdokumentováno mnoho případů, kdy i malý lavinový nános zapříčiní tragédii. Člověk v takových případech potřebuje štěstí. Nebýt toho, že Jaroslav měl u sebe (funkční – nabitý) mobil – což před dvaceti lety ještě nebyl tak běžný jev jako dnes – a že byl v oblasti alespoň nějaký signál, dopadlo by to tragicky. A zásadní byla pozitivní skutečnost, že zasypán sněhem mohl dýchat, a dokonce byl i schopen telefonovat – to je v takových případech spíše výjimečné... Nechme ale mluvit Jaroslava: „Říkal jsem si, že tady končí veškerá sranda a že tady nechci skončit, že chci ještě žít. Zvednout jsem se nemohl. Uvědomil jsem si, že nedýchám, že

upadám do takového prapodivného stavu. Zkoušel jsem si to urovnat v hlavě, soustředil jsem se na dýchání, abych neupadl do šoku. Rukama jsem se snažil vytvořit si větší prostor před obličejem. Chvíli trvalo, než se nade mnou objevil otvor a uviděl jsem modré nebe. To bylo uklidňující, velmi uklidňující. V tu chvíli jsem začal uvažovat víc reálně, začal jsem odhrabávat sníh ke kapse, kde jsem měl telefon, abych o sobě mohl dát vědět.“ Nakonec se mu povedlo zavolat kamarádovi: „… Mělo to ale jeden háček! Totiž, znali jsme se dobře a pořád jsme si ze sebe dělali legraci. Bylo mi jasné, že bude těžké ho přesvědčit, že je situace opravdu vážná. A počítal jsem i s tím, že v místě, kde jsem byl, je špatný signál a že bude vůbec klika, když se dovolám. Zvonilo to, během chvilky tele-

fon zvedl, ale signál byl špatný a občas vypadávala slova. Co nejvážnějším tónem jsem se mu snažil říct, co se děje. „Jsem v roklině pod lavinou, nevím, jestli se z toho sám vyhrabu... Ozval se hurónský smích. A pak spadl signál. … Mezitím Pavel volal zpátky. Zdálo se mi, že uvěřil…“ Na místo laviny dojely dva skútry. Čtyři lidi ale nemohli Jaroslava najít, povedlo se to až poté, co je navedl po telefonu k místu, kde se nacházel. Jaroslav byl pod sněhem 55 minut, než byl vykopán a transportován helikoptérou do nemocnice, byl pouze prochladlý a v šoku, jinak bez zranění. Po dvou dnech hospitalizace byl propuštěn. Šíři odtrhu laviny později odhadl na 15 či 20 metrů na šířku. „Byl to takový koláč, jehož velká část se přesypala přes mě.“

UVĚDOMIL JSEM SI, ŽE NEDÝCHÁM, ŽE UPADÁM DO TAKOVÉHO PRAPODIVNÉHO STAVU. ZKOUŠEL JSEM SI TO UROVNAT V HLAVĚ, SOUSTŘEDIL JSEM SE NA DÝCHÁNÍ, ABYCH NEUPADL DO ŠOKU.

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

Zdeněk Mašek Od roku 2009 profesionální člen HS, na místo se dostal spolu s dalšími záchranáři HS, zasypaného našli, vykopali a poskytli mu první pomoc.

POUČENÍ Výstup strmým svahem s velkým množstvím sněhu může být rizikový i v případě, že se nejedná o lavinovou oblast – o lavinový katastr Do hor chodíme minimálně ve dvou, lépe ve třech osobách

„Nechtělo se mi tomu věřit, fakt ne! … Dojeli jsme k té rokli. Na místě bylo vidět, že se něco stalo, ale Jardu jsme nikde neviděli… V danou chvíli jsme si vůbec neuvědomovali, že i my můžeme být v nějakém ohrožení. Sestupovali jsme dolů po kraji – tam už byly nějaké stromky a křoviska, zkoušeli jsme hrabat.“ V té době ještě lavinové lopaty ani sondy neměli... „Ale měli jsme kliku. Narazili jsme na nohy trčící ze sněhu. Toho prachového sněhu tam bylo opravdu hodně. Byli jsme v takovém trychtýři. Jednu lopatu sněhu jsme vyhodili a další tři se na něj zase sesunuly. Trvalo to dlouho, než jsme ho vyhrabali tak, že jsme se dostali k hlavě. To už plival sníh z pusy… Sníh musel být hodně porézní, jinak by neměl šanci.“

Data o nehodě Datum: 1. 3. 2005 lokalita: Velká lavinová rokle (není lavinový katastr)

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci

čas uvolnění laviny: kolem 16:30 aktivita: chůze na sněžnicích – při výstupu orientace svahu: jižní parametry laviny: výška odtrhu 50–75 cm, šířka odtrhu 10–25 m, délka laviny 30–50 m lavinový stupeň: nestanovuje se (Krušné hory nejsou lavinová oblast)

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

lavinový problém: nestanovoval se příčina pádu laviny: uvolnění sněhové desky z navátého sněhu délka trvání záchranné akce: cca 17:02 až 18:15

Jaroslav se záchranářem HS Pavlem Hrnčířem pár minut po vyproštění z laviny

www.lavinyvcesku.cz

Freeride v Davos Klosters: zimní dobrodružství na nejvyšší úrovni Davos Klosters v majestátních švýcarských Alpách je jednou z hlavních světových destinací zimních sportů a freeridovým rájem, který rok co rok přitahuje milovníky sněhu z celého světa. Tento region zahrnuje šest různorodých lyžařských oblastí a je známý lyžováním ve vysoké nadmořské výšce, dlouhými a pestrými sjezdovkami s různými charakteristikami a výzvami. Davos Klosters je eldorádem svobody, dobrodružství a nedotčeného prašanu. Kouzlo Davos Klosters Davos Klosters, mezinárodně uznávaný jako přední freeridová destinace, má šest jedinečných vrcholů – Jakobs horn, Parsenn, Madrisu, Rinerhorn, Pischu a Schatzalp, které nabízejí unikátní kombinaci přírodní krásy a sportovních výzev. Od úplných za čátečníků až po zkušené freeridery… všichni si zde přijdou na své. Hluboký sníh, svoboda a horské dobrodružství jsou zde samozřejmostí: mezi náročné túry patří „Funi Line – High Altitude Tour“ a epická „3 Bahnentour Davos Klosters – Arosa/Lenzerheide“. Jakmile to jednou zkusíte, budete se sem chtít vracet znovu a znovu, do

davoského nevyčerpatelného freerido vého ráje plného nekonečné zábavy. Přehled místních hor Jakobshorn: Davoský freeride hot spot je Mekkou pro freeskiery. Četné trasy přitahují začátečníky i experty, přičemž severní strana je obzvláště oblíbená díky úchvatným výhledům a široké nabídce backcountry možnos tí. Rozsáhlý prostor a bohatá nadílka prašanu udělá z každého sjezdu úžas ný zážitek. Parsenn: Davos a Klosters se propojují na širokých otevřených svazích Par sennu: carvingové sjezdovky, boule

a strmé sjezdy s prašanem na sever ních svazích Weissfluhu a Gotschny. Z panoramatického vrcholu Weissfluh je možné vše, včetně epických sjezdů přes 10 km dlouhých až ke vzdáleným autobusovým zastávkám a železnič ním stanicím Rhétské dráhy, odkud se snadno vrátíte zpět do lanovkové sítě (doprava v rámci skipasu). Různorodý terén a trvale dobré sněhové podmín ky činí Parsenn jednou z nejoblíbeněj ších hor pro freeride ve Švýcarsku. Madrisa: Stranou a trochu opomíjená domácí hora střediska Klosters je volbou místních, když se jinde hro madí davy. Slunné svahy nabízejí poho dové lyžování na sjezdovkách a oběd s výhledem z Berghaus Erika. Pro skvělý lyžařský den není lepší místo pro jarní sníh a náročné backcountry túry přes hranice do Rakouska a zpět. Rinerhorn: Vítejte v náročných lesních partiích, prašanu na severních svazích a sjezdech ve volném terénu. Freeride ry, kteří hledají kombinaci dobrodruž

druhy terénu a náročností. Pokud to není dostatečný důvod, sdílená vášeň komunity freeriderů a živá atmosféra lyžařského města to jistě utvrdí. Davos (1.560 m n. m.) a Klosters (1.200 m n. m.) mají kolem dokola nádherné lyžařské hory a bezproblé movou pozemní dopravu autobusem a vlakem, která propojuje centra a při lehlé oblasti. Prostě učiněný freerido vý ráj pro každého průzkumníka.

ství a nedotčené přírody, Rinerhorn nikdy neomrzí. Pischa: To je opravdový zážitek. S rychlým výjezdem na velkou horu bez upravených sjezdovek je Pischa freeridovým snem. Nedotčená Pischa zve lyžaře, aby si vyřízli vlastní stopu v hlubokém sněhu. Žádné sjezdovky, žádné limity. Schatzalp: „Pomalá hora“ Davosu nabízí návrat k poklidné atmosféře lyžování, jaké bývalo, s přírodním sněhem, klidnou sedačkovou lanovkou a historickým kouzlem tohoto slavného horského střediska. Kupte si jed nosměrnou jízdenku na lanovku a vydejte se odtud na nezapomenutel ný den plný skialpinistického dobro družství. Tipy na túry pro pokročilé lyžaře Vysokohorská túra Funi Line: Náročný sjezd z Jakobshornu, přímo dostupný z horní stanice lanovky. Úžasné dobro družství, hluboký sníh, plná koncentra ce po celou cestu a zaručená vzrušující jízda.

3 Bahnentour Davos Klosters – Arosa/Lenzerheide: Ultimátní free ridový výlet spojuje čtyři proslulá lyžařská střediska východního Švý carska skrz tajné přejezdy. Povinnost pro každého, kdo chce objevit všechny krásy tohoto regionu. Proč Davos Klosters? Nadmořská výška, sněhové podmín ky, lanovky, skrytá údolí a veškeré

Akce: Backcountry Week Davos (30. 1. – 2. 2. 2025) Backcountry week slaví již 10. výročí. Těšte se na speciální nabídky free ridu včetně túr s místními průvodci, workshopy a kurzy lavinové bezpeč nosti. Více informací: backcountry-weeks.ch Pro bližší informace o freeride v Davos Klosters navštivte: davos.ch/freeride Kontakt: Destination Davos Klosters Talstrasse 41 7270 Davos Platz davos.ch/zima // info@davos.ch

130 FREERIDE FOTOGALERIE

PŘIPRAVIL: PETR SOCHA A FREERIDECAMPS.CZ

KARAVANA VELBLOUDŮ V ZASNĚŽENÝCH HORÁCH? FREERIDOVÉ KOLÁŽE JAKUBA FREYE Zimní krajina a lyžování na zasněžených svazích inspiruje nejen k pohybu, ale i k tvorbě. Jaké fantazie se mohou v prašanových horách rodit, ukazují i koláže Jakuba Freye, který často brázdí světové kopce společně s Robinem Kaletou a jeho kempery coby jejich dvorní fotograf.

131

NEJVĚTŠÍ PRODEJNA FOTOTECHNIKY V ČESKU www.fotoskoda.cz

Zvíře Zima už jde po nás… @lukasbilo @jan_tekel @engelberg.titlis

132 FREERIDE FOTOGALERIE

133

Sharks Stále ještě v horách není dostatek sněhu, tak dávejte pozor na žraloky. Pro ty, kteří to nevědí, ve světě je rozšířené označení pro šutry trčící ze sněhu nebo ukryté těsně pod sněhem – sharks. @jan_tekel

dy tě napadlo něco takového vytvořit? Když jsme se o Freeridecamps sítích bavili s Robinem, začal jsem přemýšlet, co konkrétněji by v jejich případě mohlo pomoci zvýšit zájem o náš obsah. Tak mě napadlo ozvláštnit náš profil o nějaké ilustrace. Vedla mě k tomu myšlenka, že krásných fotek z hor je na internetu každý den nekonečná hromada, ale kdybychom do těch fotek občas přidali nějakou jednoduchou kresbičku s informací nebo poučením, mohli bychom se tím lehce odlišit a zaujmout více sledujících. To mě přivedlo až k propojení kreseb s živočichy, kteří hory obývají, případně si nějaké vymyslet, abychom podpořili myšlenku, že kromě samotného lyžování a snowboardingu máme především rádi hory a přírodu. Hledal jsem zkrátka nějakou linku, která by dala profilu tvář, nějaký spojující prvek, podle něhož mohou diváci na sítích Freeridecamps.cz snadněji identifikovat. Jak vybíráš základní fotku? Drtivá většina obsahu je přímo z campů, vzniká nejčastěji telefony našich koučů. Ti mají ovšem na kopci úplně jiné povinnosti než nějaké focení a natáčení, takže neustále bojuji s tím, že parta je na nádherném místě jako Norsko, Švédsko, Špicberky, Japonsko, Kanada, Aljaška... a je mi úplně jasné, co by se tam dalo

vytvořit – oni ale pošlou nic neříkající roztřesený záběr nějakého rozpadlého baráku a podobně. Samozřejmě není to vždy taková hrůza, abych jim zase nekřivdil. Navíc se to postupně zlepšuje, ještě tak 15 let a bude to perfektní. Na některých campech jsou ale i profi fotografové, a to je potom samozřejmě jiná písnička. Asi nezůstáváš jen u fotografických koláží? Kromě kreseb, které jsem vybral pro tuhle galerii, experimentujeme s různými aplikacemi, které umožňují zrealizovat spoustu zajímavých nápadů, jež by tady v tisku ovšem nefungovaly. Buď jsou vytvořené v různých aplikacích přímo pro socmédia, nebo rozpohybované do videí. Samozřejmě všechny najdete na našich sítích. A jak to nakonec funguje? Největší dosah mají stejně reely. Nicméně lidé si toho všímají a baví je to. Řekl bych, že to funguje dobře právě pro odlišení či identifikaci toho, kdo ve skutečnosti jsou Freeridecamps. Robinovi s Kristýnou se vždy dařilo dělat víc než jen samotné výlety na lyžích s kempery. Za těch 14 sezón vznikla skvělá parta nejen samotného teamu, ale i samotných kemperů, což bylo mimo jiné krásně vidět např. na podzimní akci Snow Stories Night. I tohle je jeden z hlavních důvodů, proč to baví i mě.

134 FREERIDE FOTOGALERIE

Medvědovi Jestli se s námi utrhne lavina, nebo ne, je ovlivňováno mnoha vstupními informacemi. Není vždy reálné všechny obsáhnout a některé jsou důležitější než jiné, což se ovšem může měnit. V některých místech může být např. zásadní vyvěrající potok, a když to trošku odlehčíme, může být někde jinde zásadní, jak moc ve svém brlohu chrápe medvěd. Které informace jsou podle vás nejdůležitější, s nimiž se běžně pracuje? @alfredo_koudy @ludwiczek

135

136 FREERIDE FOTOGALERIE

137

Indiáni Prašánek, sluníčko, skvělá jízda a dole tě to sejme. A indiáni to nebudou. Při každém sjezdu prudších svahů je potřeba sledovat situaci nejen před sebou, ale i za sebou. Nemusí jít vždy rovnou o lavinu, jen se cestou za vámi nasbírá sníh, který jste uvolnili svou jízdou, a při delší lajně může jít o poměrně velké množství. Je dobré s tím počítat a nezdržovat se přímo pod svou stopou. Když už musíte zastavit, tak někam uhněte a nechte sníh proletět kolem. @robin.kaleta @milos_stafek @engadin.stmoritz

138 FREERIDE FOTOGALERIE

Karavana Lehká iluze, kouzelná příroda a fotograf s dobrým okem. S tím se dá pracovat. Neztrácejte hlavu, víkend se blíží. @robin.kaleta @ludwiczek

139

Sarlaac Představujeme vám Matyldu, je to hrozná potvora. Sežere, na co přijde. Vyskytuje se nejčastěji za hranou, takže ji uvidíte, až když je pozdě. Množství exemplářů je přímo úměrné naší nepozornosti, vyhynutí nehrozí. Asi jediný tvor, který přežije lidstvo. Ze série „Nejezdi, kam nevidíš!“ @robin.kaleta @ludwiczek

Lední medvěd Nikdy slepě nenásledujte cizí stopy. Kdo ví, od koho stopa pochází, jak byl jezdec zdatný. Jsou známé případy, kdy se lyžaři vydali ze svahu po stopě a dropli 100metrovou skálu. Nikoho nenapadlo, že stopa patřila base jumperovi… Dron

140 FREERIDE GUIDE Petr Faggič Giacintov, nestor mezi českými vůdci, je už důchodce, ale pozor, sám říká: „Mám teď nejnebezpečnější práci na světě. Protože ji ještě nikdo nepřežil.“

TEXT: KAREL KŘÍŽ FOTO: ARCHIV PETRA FAGGIČE GIACINTOVA

KEIN POSERA FAHREN Horský vůdce

Petr Faggič Giacintov Petr Faggič Giacintov je dobrý kamarád, velký sportovec, vrcholový ragbista, lyžař, horolezec a renesanční osobnost s velkým charisma – a také velký vtipálek a skvělý vypravěč. Na první rozhovor v roli tazatele jsem si vlastně nemohl z českých horských vůdců vybrat asi nikoho vhodnějšího. Snad se některé jeho vtípky podaří alespoň trochu zprostředkovat.

orští vůdci se dle mé teorie dělí na dvě skupiny: lezoucí lyžaře a lyžující horolezce. Tebe určitě neurazí, že tě řadím do té první... No to mě určitě neurazí. Z těch dvou vůdcovských oblastí jsem 100% víc lyžař než lezec. Vůdce musí zvládat dostatečně obě hlavní disciplíny, lyžovaní je ale mi prostě blíž. Lezení přišlo taky s tím, že jsme chtěli s lyžemi zdolávat extrémnější sjezdy, kde je zapotřebí horolezecká technika. Ale mám rád i lezení po skalách, ke kterému jsem se dostal v okolí Moravského krasu a na Pálavě kolem roku 1975. Ale spíš než lezci jsme byli horolezci, takže hřebenovky a žlaby v Tatrách, to bylo naše. Nikam jinam se vlastně moc jezdit nedalo. Patříš mezi průkopníky skialpinismu v Česku a máš za sebou několik velice zajímavých extrémních sjezdů. Jak ses ale k lyžování dostal a kde jsi dělal první oblouky?

Začal jsem úplně od malička myslím že ve Velkých Karlovicích. Můj otec lyžoval a bral mě s sebou. Potom mě zapsal do oddílu Rudá hvězda Brno, kde lyžoval „závodně“ mezi roky 66–68. Takže máš za sebou i nějaké závody? Jo. Dokonce jsem jako starší žák vyhrál jeden sjezd na Portáši v Beskydech a jednou slalom i obří slalom, něco jako krajské závody. Jinak jsem se umísťoval tak do 10. místa. Pak jsem v 68. roce začal hrát ragby a závodní lyžování šlo stranou, ale na lyže jsem jezdil s tátou a pak sám pořád dál. Měl jsi tenkrát nějaké lyžařské vzory? Jo, bratři Mahrové, J. C. Killy, Karl Schranz… to jsou taková jména, co mi vyskočí jako první. Ale obecně dost sleduji sport, takže znám i mladší.

I když tě zpovídám kvůli lyžování, tak ragby v tvém případě nemůžeme vynechat... Nastoupil jsem v roce 68 jako starší žák do Zbrojovky Brno. Pak jsem hrál chvíli v Praze, když jsem šel na studium FTVS, za Tatru Smíchov, tenkrát špičkový klub, pak rok na vojně v Přelouči a zase se vrátil do Brna. Chtěl jsem jít hrát ven, ale tenkrát mě komunisti nechtěli pustit. Povedlo se mi to až v roce 89, do Francie jsem odlétal 15. listopadu, dva dny před revolucí. Když jsem letěl z Prahy do Paříže, tak vedle mě seděl Joska Rakoncaj, s kterým jsme se trošku znali. Letěl na nějaké setkání před expedicí, myslím, že s italským družstvem.

Vrcholové ragby sis zahrál, jak sám říkáš, už trochu pozdě. Vzdělání na horského vůdce jsi zvládnul také v poměrně vysokém věku. Do Francie jsem se dostal ve 30 letech. A horského vůdce jsem dělal až ve 49 a bylo to pro mě dost náročné. Po tolika letech hraní ragby je člověk hodně omlácený, ale zase je zvyklý na bolest. Třeba to bude pro někoho inspirace. Je fakt, že teď nastupují do vzdělání mnohem mladší ročníky. Vzpomeneš si, kdy jsi vlastně dělal přijímačky?

141

DO FRANCIE JSEM ODLÉTAL 15. LISTOPADU, DVA DNY PŘED REVOLUCÍ. Jo, to vím docela přesně. První jsem dělal v roce 2006, vypadnul jsem z lezení, a pak 2007, i tam, přestože jsem cesty vylezl, jsem neprošel. Pak jsem si řekl, že dám ještě jeden pokus, a když to nedopadne, tak to nechám být. Napotřetí jsme se dostal. Pak to byly pro mě opravdu náročné tři roky. Věděl jsem, že nesmím vypadnout ze žádných zkoušek, protože na jejich opakování bych už neměl sílu. Nejnáročnější bylo lezení, nejsem úplně mladý štíhlý sportovní lezec. Na to jsem měl v partě jiné borce jako třeba Háčka – samý zlatý cepín. A co lyžařská část vzdělání, tam jsi byl asi ve svém živlu. Vaši skupinu měl ještě na starosti náš kamarád a vynikající lyžař, Stefan Schild z Rakouska. Stef byl skvělý. Mám s ním výbornou historku. On lyžoval neskutečně, ale vše, co jsme cvičili, krátký, dlouhý oblouk, boule nebo terén, jezdil na obřačkách a v rozepnutých lyžákách. Pak nás v Kaprunu vytáhnul k nějakému žlabu a začal si zapínat boty. Tak všem vyschlo v krku, co se bude dít. Pro mě ani pro kluky nebyl většinou problém sklon svahu, na to jsme byli zvyklí, jiné bylo takové sklony jezdit sportovně a rychle. Všichni jsme to nakonec zvládli, ale o pády nebyla nouze. Z naší mezinárodní česko-německo-anglické konverzace se Stefem se pak v partě ustálilo dnes už legendární rčení „kein posera fahren“ a „jagger schwung“, což nebyla velká lichotka.

Co tě přivedlo ke skialpinismu a k extrémnímu lyžování? Jak tenkrát skialp vypadal? Viděli jsme nějaké články z časopisů a hlavně nás tedy nebavilo stát na Pradědu frontu od půlky sjezdovky. Tak jsme si řekli, že bychom to mohli zkusit. Začínali jsme v Jeseníkách. Neměli jsme lyže se šlapacím vázáním ani pásy, ale klasické 2m slalomky. Takže jsme na kopce lezli pěšky v lyžákách nebo v pohorkách a lyžáky jsme měli v batohu. Lyže přes rameno nebo taky na batohu. A samozřejmě jsme chtěli jezdit v prašanu, takže když jsme šli pak po pás ve sněhu třeba na Kriváň, poctivá střídačka, i tak jsme byli nahoře úplně zmordovaní. Byl to spíš z dnešního pohledu takový freeride. Pak jsem díky tomu, že jsem s ragby jezdil hrát ven, přivezl z Vídně první lyže s chodicím vázáním, myslím, že Marker, někdy na konci 70. let. Později přišly boty s vibramem a přepínáním na chůzi a stoupací pásy. Tenkrát jen jeden rozměr na metráž, protože všechny lyže byly stejně široké. Teda spíš úzké. Žádné lavinové vybavení taky samozřejmě neexistovalo.

i mezi místními guidy. Pak jsem dělal hodně zimní kurzy v Krkonoších, freeride v Rakousku, však potkali jsme se několikrát v „tvém“ Söldenu. V létě takové ty klasiky jako Grossglockner, Blanc, ledovcové túry a kurzy, lehké lezení. Několikrát jsem šel jako vůdce skialpový přechod Haute Route z Chamonix do Zermattu. Má to několik variant, já jsem chodil klasickou variantu prvoprůstupců a měl jsem většinou štěstí na počasí. Je to opravdu vysoká škola skialpinismu, je tam všechno: výstupy na pásech, v mačkách, slaňování, strmé sjezdy, sjezdy po ledovci. Takže to doporučuji všem jako takovou skialpovou maturitu.

Když se dostaneme už k tvé práci horského vůdce, kde a co jsi nejraději vodil? Bylo to tvé oblíbené Chamonix? Ano, v Chamonix jsem strávil asi nejvíc času. To údolí nabízí na léto i na zimu neskutečné možnosti. Pro mě to byla vždycky srdcovka, protože se domluvím francouzsky a měl jsem tam spoustu známých

Tak veselé chození do důchodu!

Asi můžeme prozradit, že ses nedávno stal důchodcem. Ještě vodíš, nebo už jsi řemeslo pověsil na hřebík? Teď vždycky, když ráno vstanu, tak jdu do důchodu a dědím, což je výraz pro „dělám dědečka“. Moc už nevodím, protože mi v tom trochu brání potíže s nohou. Ještě ale zvládám a rád dělám základní kurzy skialpinismu v Krkonoších. To mám takové přilepšení k důchodu, abych do něj nemusel chodit pořád.

Pokud se chcete dozvědět o Petrovi něco víc, zkuste podcast Nadzemí, díl 33. A pro pobavení se Petrovými fórky odkazuji na jeho facebook. Hodně z nich není ve slušném periodiku publikovatelné, ale k Petrovi prostě patří.

O Petrových extrémních sjezdech Seznam prvosjezdů a extrémních sjezdů, kterých si považuje: „… v roce 1980 Krčmárův žlab z Gerlachu na lyžích 205 cm, do žlabu jsem se nevešel, takže začátek jsem sestupoval na lyžích s patkami a špičkami na skále.“ „ …prvosjezd JV stěnou Vysoké (ve Vysokých Tatrách), za který jsme dostali sjezd roku v roce 1982. Ani jsme nevěděli, že se jedná o prvosjezd. Prostě byly dobré podmínky a líbila se nám ta stěna. Ve stěně jsme museli skákat přes skalní práh asi 5 m vysoký, protože jsme si nevzali lano. Můj kamarád Franta prohrál střižbu, tak musel skočit první.“ „ …Naposledy roku 2004 jsem s mým francouzským kamarádem-vůdcem sjel z Aiguille du Midi Glacier Ronde: 50° (obtížnost E3 5.1, krajně exponovaný terén).“

A co laviny? „ ... V roce 1985 jsem byl stržen lavinou v Nízkých Tatrách v oblasti Děreše. Byla to malá lavina, ale zasypala mě po prsa a nemohl jsem se sám vyhrabat. Kluci projeli kolem mě, a ještě si dělali srandu, co se tam válím. Pak se ke mně museli vracet a vyhrabat mě. Jinak jsem naštěstí už žádné větší nezažil.“

Karel Kříž horský vůdce a lektor APUL, vedoucí rubriky Horští vůdci. www.karelkriz.cz

142 SNOWTEST RECENZE

TEXT: PETR SOCHA

POWDER

powder powder Širší lyže samozřejmě nepatří jen do prašanu, ale prašan je snovým cílem a pro mnohé vrcholným lyžařským prožitkem – pro který stojí za to si koupit speciální lyže.

FOTO: ATOMIC

našem testu jsme novinek tohoto typu neměli až tak moc, proto popisujeme i skialpové lyže, mezi kterými a freeridovými neexistuje ostrá hranice. Nutno říci, že i v této kategorii je stále prostor k vylepšování i poučení – například jsme narazili na nejtočivější prašanové lyže, jaké jsme kdy zkusili. Ostatně můžete číst dále.

Všechny testy lyží najdete

SNOW.cz/testy

ARMADA Stranger TESTOVANÁ DÉLKA: 180 cm | PARAMETRY: 1 39–100–121, R: 15,8 m | ROCKER:

Model Stranger označuje Armada jako své nejzábavnější lyže. V našem testu mezi ostatními modely do značné míry vyčuhovaly, protože co nese značku Armada, kouká méně či více za hranice sjezdovky, do prašanu nebo parku. Model Stranger je deklarován jako univerzálky – pro freestyle nebo freeride lyžování. Jejich hravost je patrná už ve výchozích parametrech: se šířkou středu 100 mm pod botou a délce 180 cm mají rádius hodně točivých 15,8 metru – a k tomu musíme přičíst i významný rocker (AR Freestyle Rocker), který ještě dále usnadňuje nejen otáčení lyží, ale i provádění triků anebo ovladatelnost v hlubším sněhu. Twintip dovolí jízdu dopředu a dozadu „na switch“. Jádro je vyrobeno z lehkého dřeva, což snižuje celkovou hmotnost (pár váží 4 200 g) a opět přispívá k agilitě lyže. Tvrzení, že se jedná o nejzábavnější model, který kdy značka Armada vytvořila, se tedy jeví jako uvěřitelné už na první pohled a omak.

CO PROZRADIL TEST:

A že skutečně nabízí výjimečnou zábavu na svahu, potvrdili i testéři. „Jsou naprosto skvělé, cítíte se s nimi volně a kreativně,“ uvedl jeden z nich. „Masivní pádlo. I ve vysoké rychlosti, tam, kde u mě začíná strach, krásně poslouchá a reaguje, je zvlášť stabilní a klidná.“ Obzvlášť exceluje v prašanu. „Pecka na závěr dne, vzhledem k podmínkám vítěz dnešního testu! Prášil jsem s nimi ve freeridu, a když sníh ztěžkl, i na rozbitých odpoledních sjezdovkách – v rychlosti (a s použitím odpovídající síly) se chovaly jako ledoborec, jako kdyby nerovnosti a překážky ani neexistovaly... Do takových podmínek si těžko můžete vybrat lepší ski...“, nechal se unést jeden z nás.

Abychom si lyži ale jenom neidealizovali, potřebují i nějaké specifické vstupy: rychlost, určitou sílu i techniku. „V nízké rychlosti na tvrdší sjezdovce je neobratná a náročná na ovládání.“ Nejsou to prostě lyže pro typicky sjezdovkové agresivní lyžování a rychlé carvingové oblouky. Naopak jsou ideální pro lyžaře, kteří hledají zábavu, kreativitu a všestrannost, ať už na (nejlépe měkčí) sjezdovce, vedle ní v prašanu, nebo v parku.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Lukáš Vavrda

ZÁVĚR:

143

FACTION Agent 2 ZÁVĚR:

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 1 27–96–117, R: 18 m | ROCKER:

Faction Agent 2 jsou skvělou volbou pro skialpinisty, kteří v první řadě nechtějí dělat kompromisy při sjezdu. Díky svým pečlivě vyváženým vlastnostem přinášejí harmonický zážitek z jízdy v měkčím sněhu, a to nikoli nutně jen v prašanu – jsou dostatečně vídatelná, zábavná a snadno se ovládá. funkční alternativou i na sjezdovku. Čím déle jsem na ní jel, tím víc mě bavila,“ A k tomu všemu samozřejmě nabízejí rozvedl své pocity jeden z testérů. „Praša- i snadný výstup. nem proplavou, neztratí se na sjezdovce. Jsou hravé, poslušné a na první jízdu spolehlivé. Je to jedna z těch lyží, které se čas CHŮZE SJEZD od času mimořádně povedou,“ přidal se další (který později daný pár od dovozce dokonce odkoupil). (preference sjezdu/výstupu) I další testéři ocenili snadný nástup do oblouku, dostatečnou stabilitu v rychlosti ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) i slušné držení na hraně. Běžně stavěným REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT lyžařům nabízely na odměklé sjezdovce TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) zejména střední oblouky, těm větším a těžším už je dovolily i významně zkraTVRDÝ MĚKKÝ PRAŠAN covat. A nezapomeňme na chůzi – i při CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) ní působili pohodově, dostatečně lehce a nekomplikovaně (pár váží pod 3 kg). NÁROČNÁ PRŮMĚRNÁ SNADNÁ

Podobné lyže z principu kombinují lehkost potřebnou pro výstup s mechanickými vlastnostmi vhodnými zase pro sjezd – tedy dostatečnou tuhostí podélnou i torzní. Cílem je zároveň zvládat širokou škálu terénů. Faction Agent 2 v testované délce 177 cm má proto šířku středu 96 mm a rádius 18 m. Konstrukci tvoří lehké dřevěné jádro s karbonovými výztuhami, lyže má očekávaný rocker na špičce.

CO PROZRADIL TEST:

Faction Agent 2 exceloval zejména při sjezdu, ba, dalo by se říct, že v měkčích sněhových podmínkách plně zastoupil sjezdovou lyži. „Široce univerzální lyže, super na sjíždění i po sjezdovce, je před-

55TH ENGADIN SKIMARATHON Sunday, 9 march 2025

24TH ENGADIN WOMEN‘S RACE 2 march (17 km)

7 TH ENGADIN NIGHT RACE 6 march (17 km)

16TH ENGADIN HALF MARATHON 9 march (21 km)

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Petr Socha

Faction je švýcarská firma, jejíž filozofie je pevně ukotvena kde jinde než v prašanu. Konkrétně testované Faction Agent 2 jsou ale freetouringové lyže, které se dostaly do testu na základě mnoha pozitivních uživatelských hodnocení, jež se k českému zástupci značky snášely. Jak se líbily nám?

FOTO: BLACK CROWS

144 MARKET SNOWTEST

Čistá radost a potěšení. Pokud miluješ sjezd, tyhle lyže chceš. Michael Turek, autor recenze

Jen pro experty? Ne. Prostě pro všechny, kteří vědí, co chtějí

Black Crows Corvus

Znovuzrození legendy Mistrovský kousek z Chamonix. Osvědčená klasika, přesto pro sezónu 24/25 jiná. Corvus byl vůbec prvním modelem z dílny Black Crows, který spatřil světlo světa, a to již v roce 2007. Letos přichází na trh již pátá generace tohoto ikonického modelu.

ový model Corvus zaujme klasickým camberem, překvapivě rovnými liniemi, semicapovou konstrukcí s ABS bočnicemi a progresivním rockerem ve špičce a patě. Jádro lyže je dřevěné, z buku a topolu, vyztužené skelnými vlákny. Model se vyrábí v pěti délkových variantách, my jsme testovali druhý nejdelší (186 cm) s vázáním Fritschi Tecton, rádiusem 25 metrů a 110 milimetry „v pase“. V této délce je hmotnost páru lyží bez vázání příjemně málo přes 4 000 g. Použitá konstrukční kombinace má přinést stabilitu a zároveň snadné nástupy do oblouků a vysokou manévrovatelnost. Titanalové výztuhy pak mají zajistit potřebnou pevnost a kontrolu ve vyšších rychlostech.

Sebevědomý projev ve všech typech terénu

Tyhle lyže umí nahoru i dolů. A to velmi dobře. Klasickou otázku, která řeší poměr hmotnosti pro výstup a vlastnosti pro sjezd, si nemusíme u tohoto modelu pokládat – míry jsou jasně sjezdové. A zaskočilo nás, co všechno

lyže dokáže. Testovali jsme je na tvrdším povrchu, v prachovém sněhu i v těžším jarním firnu, ve vyšších i nižších rychlostech. Všude se chovaly výborně a předvídatelně. Dvě nejdelší délky využijí zejména pořádní chlapi, zbylé tři délkové varianty budou maximálně vyhovovat středním hmotnostním kategoriím lyžařů nebo zástupkyním něžného pohlaví. Jediný terén, v němž při sjezdu vyžadují obezřetnost, je ledová pista. Na ni ale s takovými lyžemi logicky ani nikdo nechodí.

Šetrnost k přírodě

Spoustu výrobců lyží a lídrů na trhu se snaží minimalizovat uhlíkovou stopu, která po nás na planetě zůstává, tuto francouzskou značku nevyjímaje. Jádro je proto mírně ztenčené, je použita recyklovaná ocel na hrany a plast na bočnice. I vrchní folie je vyrobena z materiálů šetrnějších k přírodě. Oproti předchozím verzím modelu tu máme nejenom snížení hmotnosti lyže, ale vyšší klimatickou zodpovědnost.

Pátá verze freeridových lyží Corvus představuje vrchol moderní technologie a designu v oblasti big mountain ski. Je správnou volbou pro všechny, kteří hledají maximální výkon, ale zároveň svobodu a radost z jízdy v různorodých podmínkách. Corvus se svým inovovaným tvarem potvrzuje svoji pozici etablovaného modelu, řekl bych až s nákrokem k legendě. Pro všechny, kteří hledají své limity ve velkých rychlostech, v precizních obloucích a baví je hravé lyže s precizní ovladatelností a snadnou manévrovatelností. A k tomu jsou i dostatečně lehké pro výstup.

VÝHODY s kvěle se ovládají a snadno manévrují vyváženost mezi rockerem a klasickým camberem, stabilní vedení originální a výrazný design

TESTOVANÁ DÉLKA: 186,2 cm PARAMETRY: 1 37–110–120, R: 25 m

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

FOTO: DYNAFIT

146 MARKET SNOWTEST

Dynafit Ridge 95 + vázání Ridge Dynafit Ridge Pro Boot

Proti všem nástrahám hor Letos nám v redakčním testu přistál komplet, který už z dálky zářil jako šperk. Systém Ridge ostatně pomyslným klenotem je, přinejmenším v kolekci značky Dynafit – září novotou, zlatem a stojí v nejvyšších patrech nabídky.

ynafit si zakládá na tom, že vybavuje skialpinisty takříkajíc od hlavy k patě a nová kolekce Ridge není výjimkou. Mimo lyží, bot a vázání v ní najdete i péřovku, bundu, kalhoty nebo batoh. Vše sladěné nejen barevně, ale i funkčně – produkty Ridge jsou zacíleny na milovníky vysokohorského lyžování, kteří hledají širokospektrální vybavení pro různé aktivity, nechtějí dělat kompromisy při sjezdu a zároveň hledají set, který je nezpomalí při cestě vzhůru.

Lyže Ridge 95

Co se týče lyží, Dynafit staví jak jinak než na lehké konstrukci, tentokrát ale přidává důraz na tuhost, aby spolehlivě zvládaly nejen hluboký prašan (k čemuž přispívá rocker na špici a patce), ale i méně vyhledávané nástrahy

zimních hor, například tvrdé a strmé sjezdy nebo přimrzlé traverzy. Základem jejich konstrukce je lehké jádro z paulovnie, klíčovým prvkem pak titanová výztuha Titanal Boost, která prochází téměř celou délkou lyže, důsledný přístup konstruktérů dokazuje i plná bočnice. Už stavba lyže tak řadí model Ridge mezi nejvýše spolehlivé produkty a predikuje, jakým lyžařům bude dobře sloužit – těm nejnáročnějším. Vyrábí se ve čtyřech délkách 160 až 184 cm, my testovali 176 cm s šířkou 95 mm a poloměrem 19 m. Potvrdilo se, že Ridge je stabilní lyže s poměrně vysokým potenciálem výkonu, dokáže zabrat i na tvrdém, k tomu je nekomplikovaně ovladatelná díky rockeru a kratší kontaktní hraně. Uveze i velké chlapy,

dovolí svižnou jízdu a poradí si v celém spektru sněhových podmínek. Chůze odpovídá kategorii, není to běžec, ale sleduje (nebo možná udává?) trend, že v určitých podmínkách – v horách, kde leží hodně sněhu – je 95 mm praktičtější šířka, než mají ostatní užší, tzv. univerzální modely. Chce to trochu zvyku a hlavně hodně sněhu – pak je to přesně ono.

Ridge je i vázání

Celkový dobrý pocit, který jsme z jízdy na letošní novince měli, lze do značné míry přiřknout i spolupráci lyže s dalším komponentem systému Ridge, novým vázáním. To vychází z mnoha desítek let zkušeností Dynafitu s cílem opět posunout dál uživatelskou kvalitu a zmírnit problémy, které mohou skialpinisty při manipulaci s vázáním v terénu trápit. Například snad jako jediné turistické vázání na trhu lze bez námahy otáčet mezi polohou pro stoupání a jízdu, a to díky patentované zadní čelisti Easy-Turn-Tech. Museli jsme ocenit i snadnost nástupu: Široká nástupní ploška a boční step-in

147

Boty: jazyk, který plave

A konečně boty. Právě Dynafit uvedl celý pinový systém v život a nadále se snaží udávat trend a průběžně inovovat – právě model Ridge Pro je toho důkazem. Stojí na kombinaci technických prvků bot Radical Pro, Hoji Free a Vulcan. Základním technologickým přínosem modelu Hoji byl Hoji Lock – mechanismus umožňující uzamčení nebo odemčení sjezdového módu komínu a zároveň utažení/povolení boty jediným pohybem. Bota Ridge k tomu jako vůbec první přináší nové řešení plovoucího jazyku, tzv. Floating Tongue. Jde o patentované řešení jazyku skeletu, který tvoří dva typy plastů – velmi elastický (zlatý) spodní a svrchní (černý) tuhý. Spodní vrstva zůstává

pod manžetou komínu a slouží zároveň coby frikční podklad snižující tření v kontaktu manžety komínu a spodní části boty (krok až 1,5 cm), čím usnadňuje pohyb komínu vpřed a vzad, resp. nahoru/dolů. Vrchní vrstva jazyku je naopak pevná a díky optimalizovanému 3D tvaru neobvykle funkční: pevně svazuje holeň při sjezdu, brutální zúžení v ose ohybu jazyka mu na druhou stranu dodává mimořádnou flexibilitu v předozadním pohybu pro snadnou chůzi – jazyk samotný lze ohýbat pouze v anatomické ose, přitom ale s vynaložením minimální síly. V módu chůze tak umožňuje velmi snadný ohyb komínu (nohy) při kroku. Díky

tomuto novému řešení se boty – významně pevné/tuhé pro výkon při sjezdu – mohou chlubit až 70stupňovým rozsahem pohybu komínu. Stažení přední části bot zajišťuje utahovací kolečko Twist Lock, jež reguluje sevření nártu směrem k patě, a to prakticky plynule, bez kroku. Lze ho průběžně dotahovat i povolovat – to se musí zdvihnutím uvolnit, podržet, otočit nazpět a opět zacvaknout. Pokud ho jen otevřete a pustíte, stažení se povolí úplně. Společně s řešením jazyku bota umožňuje pevné usazení chodidla i v módu chůze, kdy zároveň poskytuje volnost v pohybu nohy od kotníku nahoru – a to ve zcela nové kvalitě. Má to jednu ohromnou výhodu v praxi – po přenastavení na režim chůze se nepovolí celá bota, ale pouze komín. A při chůzi chodidlo drží pevně v botě, což zdaleka není u skialpových bot standardem. Mimochodem to snižuje tření chodidla v botě, potažmo tvorbu puchýřů. Samozřejmě, noha musí vždy v botě komfortně a přesně sedět.

Do hromad sněhu i na led, na všechny sklony, nahoru i dolů Michael Turek, autor recenze

Proto je také vnitřní botička tvarovatelná teplem (optimálně až po instalaci anatomické stélky). Technologii Dynafitter firma používá ve všech svých aktuálně představovaných modelech ve variantách 5, 10 a 15, přičemž čím nižší číslo, tím tenčí neboli výkonnější verze. Ridge mají v základu nejtenčí, pětkovou variantu, je možné si ale vybrat i jinou: pokud například trpíte na zmrzlé nohy nebo máte štíhlejší nohu. Ridge Pro má v referenční šířce deklarovaných 101 mm, což je spíš širší, komfortní kopyto – i proto bychom běžným uživatelům doporučili klidně komfortnější botičku, která po vypečení uhnízdní chodidlo do boty komfortně a přesně, přičemž v oblasti prstů dovolí ponechat dostatečný prostor pro jejich pohyb.

Závěrem

Když jsme komplet Ridge k testu přebírali, dostali jsme informaci, že patří zejména do vysokých hor a jejich náročných podmínek. Trochu to znělo jako marketingová fráze, nicméně když jsme se do filozofie produktové řady trochu ponořili, došlo nám to. Jsou to lyže/ boty do hromad sněhu, náročných a významně proměnlivých podmínek, všemožných sklonů, nahoru a dolů… Tak, aby to bylo rychlé, bezpečné, a pokud možno, komfortní. Proto je logicky využijí ti nejnáročnější uživatelé, kteří mají ambice a dovednosti do takových prostor pronikat.

Pánská bota Ridge Pro Boot M

VÝHODY l yže se skvěle ovládají a manévrují dobrý poměr hmotnosti a výkonu inovativní boty s novým poměrem sjezd/chůze

NEVÝHODY FOTO: DYNAFIT

umožňují snadné vložení boty, titanalová zarážka zastaví botu ve výšce pinů, tedy v optimální poloze pro zacvaknutí. Z hlediska bezpečnosti disponuje vázání bočním i vertikálním uvolněním, vyhazovací sílu lze nastavit ve vyšším rozmezí od 4 do 12. Shrnuto a podtrženo, i vázání Ridge akcentuje nejednoduché potřeby sportovce ve vysokých horách tak, aby přispělo ke komfortnímu a bezpečnému pohybu: snadnou ovladatelností, bezpečnostní funkcí i příjemnou hmotností (cca 850 g pár s brzdami).

s pecifická cílová skupina (náročné podmínky, dobří lyžaři)

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

PARAMETRY: 1 76 cm, 129–95–116, R: 19 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE: 1 330 g @ 176 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

148 MARKET SNOWTEST

Movement Sequence 86

Umět všechno je sexy

Lněná vlákna + korek = vyvážená univerzální lyže na každodenní skialp.

Co prozradil test

ovement Sequence 86 jsou univerzální lyže určené pro běžný skialp s vyváženým poměrem výstupu a sjezdu. Odlehčení při zachování šířky a tuhosti má být dosaženo další netradiční technologií, a to špičkou s korkovým tlumením vibrací. To vše má mít za výsledek plynulejší jízdu a větší všestrannost lyží. Lyže jsou velmi lehké, v testované délce 169 cm váží 1,35 kg, což je při šířce 86 cm jednoznačně ve spektru těch lehčích modelů. Kromě dostatečně velké plochy, od které očekáváme příjemný vztlak v nerozježděném sněhu při sjezdu i šlapání nové stopy, naznačuje i kratší poloměr (14,5 m), že půjde o poslušnější, spíš točivou lyži. Jak si vedla v testu?

Sequence 86 je navržený jako univerzální skialpová lyže – od pohledu na parametry přes testování v terénu až po jednoduchý unisex design naprosto splňuje. Při každé jízdě jsem se zaměřil na některý aspekt a snažil se vymyslet, zda by mohl být lepší. Ano, mohly by být o něco lehčí. Ovšem ztratily by jinde. Mohly by být tužší, ale musely by být těžší. Takto bych mohl pokračovat ve spoustě vlastností, které podle mě má univerzální skialpová lyže splňovat… A nakonec jsem vždy dospěl ke stejnému závěru – ano, znám třeba lyži, která je lehčí / tužší / širší / ostřejší…, ale těm zase chybí tak vysoká míra vyvážení těchto vlastností. Po každé úvaze, co by se dalo zlepšit, jsem se vrátil oklikou zpět – je cítit, že je to přesně tak dobré, aby to neškodilo někde jinde.

O tom ostatně svědčí i výsledky testů – jen málokterá lyže tak často získala ocenění pro sjezd a výstup 50/50. Jako ideální zaměření z testu vychází každodenní a kondiční turistika i přechody a dlouhé, vícedenní túry rozmanitým terénem. Je příjemně poslušná ve sjezdu na téměř jakémkoliv terénu, ale pevné vedení a alespoň pokročilou lyžařskou techniku vyžaduje proto, aby byl využit její potenciál. Přesto kupodivu i při razantnější jízdě na tvrdém až ledovatém povrchu zůstává klidná – snad díky výše popsaným technologiím (o lněném vláknu se traduje, že jeho pozitivní vlastností je právě schopnost lyži zklidnit). Samozřejmě mluvíme spíše o tradičním skialpovém oblouku, nízká hmotnost bude vždy narážet na limit při pokusu o vyloženě sportovní jízdu na sjezdovce a v podmínkách jí podobných. FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Když Krteček dával čápovi lámat len, ani netušil, že by z něj vyjma kalhot s kapsami mohl vyrobit také lyže. Výztuhy z lněného vlákna jsou ekologickou specialitou švýcarského výrobce lyží značky Movement, přestože už se používají i v jiných výrobách. Tato technologie byla implementována do nové řady Sequence.

VÝHODY

Lukáš Vavrda, autor recenze

v yvážená univerzální lyže udržitelné technologie s použitím přírodnin

NEVÝHODY u niverzálnost má vždy své limity, ovšem zde žádné netrčí nijak výrazně – pro freetouringové nebo závodní lyže byste u značky Movement museli sáhnout po jiném modelu

Pro koho a kam

Pro každého a kamkoli. Zní to možná trochu málo sexy, ale co můžete chtít po lyži více, než aby dokázala všechno? V řadě Sequence jsou k dispozici také širší modely v šířkách 92, 98 a 104 mm pod patou, pro ty, kteří se pohybují ve sněhovějších horách. Specialitkou je juniorský model o šířce 90 mm vyráběný v délkách, které kromě juniorů udělají radost také dámám nižšího vzrůstu – nejkratší dostupná je 146 cm.

CHŮZE SJEZD

(preference sjezdu/výstupu)

PARAMETRY: 1 69 cm, 122–86–111, R: 14,5 m ROCKER: HMOTNOST JEDNÉ LYŽE: 1 350 g @ 169 cm

ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) Sjezdové schopnosti zkoušeli testéři i testérky v terénu i na sjezdovce

TVRDÝ

MĚKKÝ

PRAŠAN

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

4. ročník Pořadatel

10. - 12. 1.

Krkonoše

7. - 9. 2.

Kraličák

20. - 23. 3.

Pitztal

www.zazijskialpy.cz Hlavní partner

Partneři

10. - 11. 1. 2025 | PARTNERSKÝ ZÁVOD

BEDŘICHOVSKÝ NIGHT LIGHT MARATON BEDŘICHOV

ot.cz v i z o r p a stop

FOTO: WEDZE

150 MARKET SNOWTEST

Wedze Wilder 95 a 102

Brána do světa freetouringu pro každého, kdo se tam doposud bál.

Slalomky do prašanu

Lukáš Vavrda, autor recenze

Lyže Wedze jsou značkou francouzského řetězce sportovních obchodů Decathlon a za jejich vývojem už je mnoho let a zkušeností. I ve skialpovém segmentu už Wedze platí za dostupné, ale přitom kvalitní lyže pro většinu nezávodních skialpinistů. Modely Wilder o šířkách 95 a 102 mm jsou novinkou, která parametry olizuje svět freetouringu, ale hmotností a jízdními vlastnostmi v testu potvrdila pozici dobré lyže pro úvod nebo občasné skialpování. Čím? To přiblížíme srovnáním dvou zdánlivě podobných modelů, které ale mají mírně jiné ideální uživatele. prvních oblouků v prachovém hlubokém sněhu všem, kteří si svou jízdou nejsou příliš jistí. Pokud bych měl začátečníkovi freetouringu doporučit ovladatelné, bezpečné lyže s nízkou hmotností, Wedze Wilder budou rozhodně na seznamu.

95 vs. 102

Magická hranice 100 mm pod patou už je jen v naší hlavě, a to především díky rozmachu moderních konstrukcí s rockerem. Už dávno neplatí, že široká lyže nemůže být hravá – a pokud si to ještě stále někdo myslí, měl by si obout širší z modelů Wilder. Rocker a jeho vliv na jízdu je až neuvěřitelný, lyže reaguje na sebemenší impulz k zatočení a okamžitě jde do oblouku. To z ní dělá nástroj skotačivý a hravý, ale také velmi ovladatelný, a to i při skutečně nízkých rychlostech – to ocení opatrní jezdci, kteří hledají poslušný prostředek pro dopravu z bodu A do bodu B, a to klidně neupraveným terénem, prašanem nebo skrz muldy, kterými i takto široké lyže díky rockeru snadno protančí. Ve větší rychlosti a s větší razancí je však nutná zvýšená obezřetnost, protože to, co v klidné jízdě nazýváme FOTO: PETR SOCHA – SNOW

bě lyže, tedy užší 95mm a širší 102mm, jsou vzhledem k tomu, jakou plochu poskytují, velmi lehké. Plocha je primárním požadavkem na každou freetouringovou lyži, nízká hmotnost však hraje proti ní – u těžších lyží získává jezdec stabilitu a možnost jet rychleji. U lehkých modelů tak bývá limit právě v rychlosti a agresivitě jízdy, kdy lyže s nízkou kinetickou energií už nepustí jezdce do rychlejší, dravé jízdy. Nízká hmotnost má však extrémní výhodu cestou nahoru. Lyžaři vzhůru netáhnou těžké lyže a pro sjezd mají velmi obratné, agilní, rychle a snadno ovladatelné, hodné a točivé lyže. A právě tyto charakteristiky splňují oba modely Wedze Wilder. Díky velké ploše lyží navíc umožňují bezproblémové osahávání

dovádivostí a rozverností, se při pokusu o agresivnější jízdu mění v přetáčivost, kvůli které leckdy nestihne vzniknout dostatečná opora pro zrychlení. Patka na konci oblouku utíká a nelze se dostatečně opřít pro zahájení dalšího oblouku, výsledkem je opět zpomalení – zkrátka kdo u široké lyže čeká stabilitu a oporu v rychlosti, Wilder 102 mu ji neposkytne a usměrní ho zpět do pomalé, točivé jízdy. Ve své historii jsme potkali málo podobně přetáčivých lyží, o to méně takto širokých. Moc zajímavé – tedy pro toho, kdo to vyhledává nebo potřebuje. Užší model je jakýmsi freeridovým ekvivalentem slalomky. Je trochu lehčí (2680 g/pár proti 2 750 g/pár v šířce 102), což je rozdíl při jízdě nepříliš poznatelný. Je podobně hravá, ovšem není to tak překvapivé jako u její širší sestry, jistou dávku točivosti od ní už očekáváme spíš – opět je ale rockeru hodně a zvlášť na sjezdovce lyže přetáčí a usmýkává patky při pokusech o agresivnější jízdu. Tak nějak přirozeně vede k bezpečnému, točivému sjezdu, kdy reaguje na sebemenší impuls ke změně směru. Ambiciózní lyžaře to neuspokojí, ale technicky průměrné a opatrnější skialpinisty to uvede do světa, kam by jinak měli dveře zavřené.

VÝHODY v elmi nízká hmotnost vzhledem k šířce dostupná cena skvělé pro začátečníky a opatrné lyžaře, skialpinisty zrozené mimo sjezdové lyžování neuvěřitelná hravost a točivost

NEVÝHODY p ro lepší lyžaře až příliš přetáčivé, bez opory pro agresivnější jízdu nestabilní ve vyšší rychlosti

151

Vázání ATK RT 11 EVO

Nejen bezpečnost především Vázání od ATK jsme testovali už několik řad. Nepřekvapí nás proto už jednoduchost nastupování, která je velmi přesná (v podstatě neomylná), bezpečnostní prvky – Praktičnost ovládání Brzda je ovladatelná jednou především nastavení otočit hlavici paty lze vypínací síly nejen na patě, rukou, snadno a nástup do špičky ale i špičce – nás překvapí (Easy Entry System) je hladký a efektivní, a to i na tak opotřejen trochu, stejně tak bovaných botách, jako mám já. jednou rukou ovladatelná Vypínací síla lze nastavit v roz3 až 11, což je dostačující brzda EVO – stačí jen otočit mezí pro jakékoliv běžné skialpové túry, vejdou se sem i lehčí dámy patu a brzdu zašlápnout.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

nebo junioři. Naopak pro statnější skialpinisty nebo náročnější sjezdy bude potřeba vyhledat vázání o vyšších silách, to je však spíše freetouringové specifikum, ke kterému se hodí hybridní vázání – ta prozatím v nabídce ATK sice nenajdeme, ale určitě se na nějaké zajímavé překvapení můžeme těšit.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

o nás ale překvapilo, je to, jak tyto zdánlivé detaily perfektně fungují dohromady. Jednoduchost ovládání i bezpečnostní prvky už se v podstatě blíží alpským vázáním, samozřejmě s ohledem na použití, terén a rychlosti, kterými se na skialpech pohybujeme.

Našlapování skialpových lyží už není složitější než sjezdových. Lukáš Vavrda, autor recenze

Ostatně i RT 11 Evo je lehké, váží jen 325 gramů, takže se hodí na lehčí lyže. To však neznamená, že by nebylo výkonné, hlavně díky systému Elastic Response. Ten umožňuje pohyb paty při zátěži tak, aby jízda byla plynulá a vázání reagovalo na agresivitu jezdce a přizpůsobilo se – po uvolnění se pata zase vrátí do původní pozice. Torzní tuhost vázání zlepšuje CAM Release System, tedy stabilizace patních trnů tak, aby se na čtyřech bodech, kde je bota spojena s vázáním (2 piny vepředu, 2 vzadu), přenos sil nekroutil a byl co nejefektivnější. Třešničkou na dortu ovladatelnosti jsou magnetické podpatěnky, do kterých stačí slabě

ťuknout hůlkou a přehodí se mezi výškou 0, +26 a +47 mm.

Vyspělá bezpečnost

Vymyslet pinové vázání s předozadní i boční vypínací silou, tedy aby se bezpečnost blížila bezpečnostním sjezdovým vázáním, je záludnost, na které si už mnoho konstruktérů vylámalo piny. ATK to umí, toto vázání má vypínací síly nastavitelné pro vertikální i boční zatížení. Jak je to možné? Museli bychom se zeptat konstruktérů ATK, mechanismus je schovaný pod konstrukcí špičky, ale když jsme nastavili nejměkčí vypínání a opřeli se do toho, vázání krásně pustilo – konstruktérům tedy lze věřit.

VÝHODY bezpečnost dobrá elasticita, torzní tuhost a jízdní vlastnosti velmi intuitivní a spolehlivé ovládání nízká hmotnost

NEVÝHODY t ěžší nebo agresivnější jezdci by určitě využili model s vyšší vypínací silou – podobné technologie má třeba o trochu těžší ATK Raider 13 Evo

Skialp outfit Helly Hansen Odin BC

Pozor, přichází technicky pokročilý skialpový oděv od nestora outdoorového oblékání.

Cestou bohů na skialpech v suchu a teple Norský výrobce oblečení Helly Hansen je na trhu téměř 150 let. Největší zkušenosti má s nepromokavými a izolačními vrstvami, začínal totiž s oblečením pro námořníky a rybáře. DNA značky je tak jasně dané, ale roky vývoje speciálních materiálů se propsaly také do dalších segmentů, typické HH je tak vidět na pracovních, turistických a horolezeckých oděvech nebo právě na lyžích. Helly Hansen také nosí lyžařští závodníci Kanady nebo slavní norští Attackings Vikings.

olekce Odin, pojmenovaná po severském bohu bouřky, sdružuje to vůbec nejlepší, co Helly Hansen pro nejnáročnější horské použití nabízí. Ty nejmodernější vysoce technické materiály, které značka sama vyvíjí, se využívají nejvíce právě pro tuto řadu. Moderními materiály je tvořen i nový skialpový outfit: hlavní nosná látka je polyamidový ripstop 20D s nepromokavou úpravou DWR PFC Free vyrobenou ze 48 % z recyklovaných vláken. Teplo udržuje lehká izolační vrstva Octa®. Zateplenou „chlupatou“ mřížku Octa® najdeme na všech místech náchylných k prochladnutí – na zádech, břiše, ramenou a pažích, ale také v kapuci a kolem celých boků a hýždí, izolace na kalhotách zezadu sahá až ke kolenům. Vnější polyamidová látka je pružná a velmi poddajná. Pro případ velké zimy je k dispozici zateplovací mikina z podobného materiálu, velmi lehká a prodyšná.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lukáš Vavrda, autor recenze

Bunda a kalhoty i do deště

Ze skialpové sady vyloženě čiší schopnost odolávat vnějším vlivům. Materiál je pevný a odolný proti oděru, povrchová úprava je vodoodpudivá a odolá i krátkému dešti, ač na skialpech zažíváme častěji spíš sněžení – tající sníh pak z ramen klidně stéká na zem. Střih oblečení má obecně tato značka spíš volnější, i díky tomu bunda perfektně překrývá kalhoty, které mají navíc vysoký lem kolem pasu. Pružný spodní okraj bundy přilne pod zády na kalhoty a pohyb v kompletu je z hlediska komfortu podobný pohybu v kombinéze. Velkoryse střižená kapuce lze přetáhnout přes helmu, ale také stáhnout pevně kolem hlavy, díky izolaci navíc brání tepelným ztrátám. Možnost pohodlného přetažení kapuce přes helmu i stažení kolem hlavy považuji za jeden z nejlepších detailů bundy.

Batoh Odin

Kalhoty, kromě už zmíněného lemu nad boky, mají nepromokavé zakončení nohavic a odepínatelné kšandy. Jedinou nevýhodou je, že se kšandy nedají zcela odepnout a vzadu drží na patentkách – ty jsou výše než bederní popruh batohu a pod batohem netlačí. Kapsy jsou všude umístěny logicky a je jich dostatek, na bundě i kalhotách po čtyřech.

VÝHODY v ysoký pas kalhot a perfektně provedená kapuce kvalitní materiály logicky zkombinované kombinace izolačních materiálů a nepromokavé povrchové úpravy spolehlivé zipy kovové přezky batohu

NEVÝHODY n a skialpy někomu nemusí vyhovovat širší střih oblečení a nutnost nosit kšandy

Korunu celému setu nasazuje batoh, který má přesně to, co na skialpech potřebujete – optimální objem, samostatnou kapsu na lavinovou výbavu, hlavní kapsu s přístupem shora a ze spodní poloviny zad – zádový systém je kvůli přístupu rozpůlen, ale dává to naprostý smysl, protože není potřeba odklápět celá záda a riskovat sesypání sněhu nebo vysypání obsahu batohu ven. Batoh má spoustu promyšlených kapes na drobnosti a vnějších úchytů (2 cepíny, helma, lyže bočně), přičemž všechny důležité spony a úchytky jsou kovové, bederní spona kovová a plochá, snadno ovladatelná v rukavicích. Na batohu i oblečení jsou YKK zipy, které vykazují velmi dobré vlastnosti a nezasekávají se, zkrátka pracují s japonskou spolehlivostí.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

152 MARKET SNOWTEST

8 0 0 2 e c n i s s p m a c e d i r e e r f S O V 5 A 2 D 0 2 . 1 . 7 1 12.–

FOTO: PEAK PERFORMANCE

G N I H C CrOideAautoritami E D I R e FžRovEánEí s českými fre T ly TES I K S EEride lyží IDE R FR E E e e FRčníky a dámy test fr P Y D M A A e t á L C č a Yf& pro z UR O eride T e EžAovS I r a K ní &Sv horách SKO ly á E H C AeNnce, záchrana ORF, ŠVÝCAR L A V ... Avinová prev A, DAVOS D FKA, EL ŽO la : , PAV NTAN L MO CI UIAGM DVOŘÁK IPAS E T O D H H NÍ SK TÍ VŮ JTĚC HORŠ L KŘÍŽ, VO NZE, 5DEN KARE Ě: POLOPE HOTELU V CEN TOVÁNÍ V A UBY

z c . t s e f w o n s . w ww

Odborn

H l av n í

partne

r: ř Partne

í partn

eři:

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

154 MARKET SNOWTEST

Skialpový set Direct Alpine:

kalhoty Rebel 2.0, bunda Alpha Jacket 4.0

Ryze české, ryze pohodlné, ryze funkční Jen pár outdoorových značek lze považovat za čistě české. Direct Alpine je jedna z nich, více než 95 % modelů produkuje právě v naší společné domovině. Direct Alpine se v Česku a na Slovensku nejen šije, ale logicky i hojně distribuuje, a tak často už z dálky poznám podle tohoto oblečení českého horala. Bunda Alpha Jacket 4.0

lpha je lehká, ale poctivě zateplená bunda, takový hybrid mezi ochrannou a izolační vrstvou, který na skialpech (ale i v letních horách) využívám na každé túře. Jen v jarních měsících leží na dně batohu jako záložní teplo – mám ji tam místo péřovky, kterou jako nadstavbu nosím v zimních měsících a na jaře už většinu dne chodím jen v triku. Při většině zimních túr tento druh bundy na začátku dne obléknu na funkční triko a už ji nesundám, maximálně přes ni převléknu peří nebo nepromok. Větru totiž odolává, drobnému sněžení také a je skvěle prodyšná. Izolace totiž netvoří kompaktní vrstva jako například u softshellu, ale mřížka s jemným chlupem – Polartec Alpha. Ta je použita jako podšívka pod tenoučkou ochrannou vrstvou Pertex Quantum Air, která je také velmi prodyšná a skvěle sbalitelná.

Dlouhý vývoj

Bundu Alpha první generace nosím už deset let, tehdy mi přišla bombastická právě díky izolační vrstvě. Mám tak srovnání, kam se od prvního modelu posunula, při testování jsem schválně obě střídal. Něco může být stářím materiálu, ale nová Alpha má rozhodně prodyšnější krycí vrstvu, i při zvlášť potivém výkonu vlhkost perfektně odvádí. Zřejmě to souvisí i s proložením konstrukce pružným pruhem bez izolace v podpaží. Změna je také v kapuci, která u prvního modelu nebyla zateplená – to mělo výhodu, že šla přetáhnout přes helmu, a myslel jsem, že zateplenou kapuci budu považovat za nevýhodu. Když jsem však vyrážel na túru před svítáním, dodatečné teplo přes uši jsem okamžitě využil a uvědomil si, že přes helmu dávám kapuci opravdu výjimečně.

Poměr hřejivost / prodyšnost Kombinace Pertexu a Polartecu je perfektní v tom, že nahrazuje izolační i krycí vrstvu a bunda je tak využitelná i jako jediná vrstva na funkční prádlo – potom ještě víc vyniká poměr hřejivosti a prodyšnosti. Termoregulace se při tak dobré prodyšnosti skvěle přizpůsobí i v teplejších dnech, a přitom je hřejivost při teplotě okolo nuly i pod ní zcela dostatečná.

Podšité kapsičky

Dvě náprsní kapsy jsou podšité jemnou mřížkou. Ta podobně jako zbytek materiálů velmi rychle schne. V dešti bunda

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

155

Je radost zažívat při skitouringu světovou kvalitu českého oblečení. Lukáš Vavrda,

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

autor recenze

díky povrchové úpravě (DWR) chviličku vydrží, pak vodu samozřejmě propustí. Ve srovnání s podobně hřejivými bundami ze softshellu však schne několikanásobně rychleji. Při prvním použitím oranžová podšívka trochu pelichala. Materiál Alpha však znám, takže vím, že to bude trvat jen chvíli, než se usadí a ustálí – na mé 10 let staré Alphě je totiž stále poměrně pěkně načechraný.

VÝHODY s kvělá hřejivost při skvělé prodyšnosti nahrazuje hned dvě vrstvy oblečení využitelná na každé túře lehká a sbalitelná vyrobená na Slovensku

NEVÝHODY írné pelichání na začátku m používání

Kalhoty Rebel 2.0

Technické kalhoty na skialpy – ale také zimní turistiku, lezení nebo ferraty – ve verzi 2.0 vhodné pro celodenní nošení – jsou totiž velmi komfortní a umožňují komfortní pohyb, a přitom skvěle chrání proti vnějším vlivům. Považuji je za univerzální (nejen) zimní kalhoty do hor, nebál bych se je vzít ani v létě na ledovcovou túru.

Anatomický střih

Kalhoty skvěle padnou. Při pohybu kopírují každý pohyb velmi přirozeně, a to i při zdolávání komplikovanějších úseků, kde je potřeba využít lezeckých technik – kolena i rozkrok jsou pružné, takže umožní i ty nejkreativnější lezecké figury. Velmi příjemný je pásek z ploché smyčky, přičemž plochá je i spona – toto osvědčené a jednoduché zapínání je perfektní v tom, že díky svému tvaru nekoliduje s popruhy sedáku

a batohu. V zadní části pasu jsou kalhoty zvýšené a pružné, takže dobře nasedají na záda, a těsně pod hranou kalhot začíná provětrávaná tkanina, která je na dotyk na zádech příjemnější a dobře odvádí pot i zpod bederního popruhu batohu. Kromě prodyšnosti materiálu (kombinace PA, PE a PU) lze přebytečné tělesné teplo odvádět také ventilačními otvory po stranách stehen. Po jejich rozepnutí zůstává mezi kůží a vnějším prostředím tenká síťka, takže nohavice i při náročnějších lezeckých krocích drží tvar a otevřené zipy se nezasekávají o skálu. Veškeré zipy jsou vodotěsné a jezdci se po nich pohybují plynule.

Kapsy a paspule

V uspořádání 2+1 najdeme dvě kapsy standardně na bocích a jednu na přední straně stehna – ta je velká, ale přitom nedosahuje až ke koleni. Nabízí se pro

nošení lavinového vyhledávače nebo telefonu, ani větší telefon nebrání v pohybu, usadí se na přední stranu stehna, a protože mají kalhoty útlý střih, nikam necestuje. Nohavice jsou zakončeny pružnou paspulí s protiskluzem a dvěma pozicemi cvočků – přes sportovní skialpové boty jdou převléct i zapnuté, přes robustnější freetouringové je potřeba cvoček a zip rozepnout. Otevřená nohavice je kryta tenkou textilií, takže po rozepnutí zipu mají kalhoty tvar „do zvonu“ a lze je přetáhnout přes jakékoliv lyžáky. Na spodku nohavic se nalézají i reflexní prvky a Recco systém.

VÝHODY anatomický pružný střih příjemná kapsa na přední straně l ze snadno přetáhnout přes přezkáče nekolidující pásek odolnost a dobré odvětrání vyrobeny na Slovensku

NEVÝHODY nenalezeny

156 ADVERTORIAL

CRAZY JACKET CHANNEL WOMAN PRINT LEILA BLUE

Perfektní dámská hybridka, kterou oceníte zejména při vysoce intenzivních aktivitách. 341 g

CRAZY PULL ALLURE ZIP WOMAN CHEWING GUM

7 280 Kč

Funkční rolák na zip ze směsi merina a syntetiky, spojující to nejlepší z obou materiálů, pro maximální výkon a pohodlí. 170 g

3 360 Kč

CRAZY SKIRT CHANNEL WOMAN CHEWING GUM Zateplená sukně pro outdoorové aktivity v nejchladnějších podmínkách. 170 g

4 230 Kč

CRAZY PANT OXYGEN WOMAN CHEWING GUM Technické kalhoty užšího střihu, navržené speciálně pro trénink. 329 g

5 190 Kč

CRAZY NECK GAITER LIGHT PRINT LEILA BLUE Všestranný rychleschnoucí nákrčník z PRIMALOFTU. 28 g

690 Kč

CRAZY CAP SWITCH CHEWING GUM – BLUE

Příjemná hřejivá čepice, která vás udrží v teple a ochrání před větrem. 33 g

940 Kč

157

CRAZY JACKET FLAME MAN LIKEN

CRAZY PULL FAHRENHEIT MAN LIKEN

7 280 Kč

3 130 Kč

Pánská hybridní bunda, perfektní pro chvíle, kdy jedete naplno. 285 g

Pánské termo triko ze směsi merina a syntetiky, ideální i pro citlivou pokožku. 189 g

CRAZY CAP SKYLINE LIKEN

Zimní merino čepice s neotřelým pleteným designem. 59 g

1 410 Kč

CRAZY VEST FLAME MAN LIKEN

Lehká a dobře sbalitelná vesta ze syntetického peří, vhodná pro jakoukoliv aktivitu. 251 g

CRAZY PANT SUPER MAN LIKEN

Ikonické kalhoty s nezaměnitelným džínovým potiskem, spojující volnost pohybu, lehké zateplení a skvělou prodyšnost. 396 g

4 490 Kč

5 320 Kč

CRAZY CRAZY ENERGY SOCKS LIKEN

Tenké ponožky z funkčního materiálu pro maximální nasazení. 49 g

820 Kč

158 ADVERTORIAL

CRAZY JACKET ELECTRA WOMAN POP

Minimalistická bunda s výborným tepelným komfortem, nyní s novým designem pro ještě stylovější vzhled. 402 g

8 140 Kč

CRAZY PULL OXYGEN PRINTED WOMAN SELFIE

CRAZY BAND INPUT POP

5 050 Kč

1 090 Kč

Technická mikina zaměřená na výkon s propracovaným střihem podtrhujícím ženské křivky. 298 g

NOVINKA

CRAZY GLOVES INSPIRE POP Kompaktní zateplené rukavice s PRIMALOFTEM a membránou DERMIZAX. 90 g

2 540 Kč

CRAZY PANT IONIC WOMAN POP

Evoluční skialpové kalhoty, u kterých módní design doplňují špičkové materiály. 320 g

5 190 Kč

Široká pletená čelenka z vlny s vnitřní fleecovou vložkou. 77 g

CRAZY CRAZY CARBON SOCKS POP

Gramážově silnější podkolenky pro středně intenzivní aktivity a do chladnějších podmínek. 59 g

820 Kč

159

CRAZY JACKET NEUTRON MAN EARLY Zateplená bunda s membránou DERMIZAX, pro náročnou vysokohorskou turistiku a do extrémních povětrnostních podmínek. 520 g

9 550 Kč

CRAZY CAP SPIRE THERMO MAN PINE TREE

Tenká čepice s reflexním logem, ideální na běh, skialpinismus, běžky a další zimní aktivity. 40 g

890 Kč

CRAZY WOOL SOCKS EARLY-MAN CRAZY PANT NEUTRON MAN EARLY

CRAZY PULL NEUTRON MAN EARLY

Nejtechničtější kalhoty z kolekce CRAZY, prověřené skialpinisty i horolezci. 503 g

Technická mikina s hybridní konstrukcí, která přesně vystihuje „Fast & Light“ motto všech horolezeckých nadšenců. 300 g

7 280 Kč

5 320 Kč

Vlněné ponožky s pozvolnou kompresí, určené pro horolezectví a aktivity v nízkých teplotách. 71 g

820 Kč

TEXT: TOM ŘEPÍK

FOTO: FACEBOOK

160 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÝ MARKETING

Marketingové trefy & minely

V tomto ročníku už tradiční přehled oborových marketingových inspirací zahrnuje retro návrat do osmdesátek, konzervativní blogování, kdovíco znamenající zkratku LBGTQ, neslušně klející dítě, poctivou řemeslnou práci s webem i videem a oslavu Dne Lega.

FOTO: FACEBOOK

Vstřícné retro

ožná – no, spíš bezpochyby – jsem zaujatý, ale 80. lyžařská léta stála za to. Díky této reklamě si myslím, že navštívit utažský resort Solitude stojí za to taky. Inzertní dvoustrana okamžitě poutá pozornost a vyniká v jinak velmi neutrálně zbarveném vydání časopisu Powder. Ne každý dokáže nakládat s výraznými barvami, aniž by výsledek působil ironicky, ale hlasité odstíny, velké písmo a vstřícné poselství Solitude funguje. Důležitá je vždy volba slov: výrazy „Gnarley“ (drsný) a „extrémní“ bývají často v popředí vyzývavých reklam, ať už v textové nebo obrazové podobě; ale až zaklínadlo „chill“ je po mém soudu to, co tuto reklamu řadí na seznam mnoha lidí. „Chill“ je něco, co všichni potřebujeme, a ne nutně něco, co si v dnešní době ztotožňujete s návštěvou přeplněného lyžařského střediska. „Chill“ nám říká, že zde můžete zpomalit a že je v pořádku, pokud nevyhledáváte extrémní svahy. „Chill as you want to be“ (v pohodě, jakou chcete mít) zaokrouhluje tuto reklamu tak, aby byla vstřícná ke každému, ať už se rozhodne přijet na hory s jakýmkoli záměrem.

161

FOTO: FACEBOOK

sezónky Ikon, jako spíše o osvětovou kampaň o dobrých lidech dělajících dobré věci. Kdo hledá trochu víry v lidstvo, potěší ho u Pattie stovky a tisíce vesměs velmi pozitivních socmediálních komentářů. Uznání pro provozovatele Ikon Passu, společnost Alterra, že se za něco staví. A také slečně a/nebo mladíkovi Pattie, která/ý se zasazuje o klimatickou spravedlnost a zároveň dává LGBTQ lidem hlasitý prostor v outdoorovém odvětví.

Inspirativní blog

Barevná oslava dobra

FOTO: FACEBOOK

O lyžující influencerce jménem Pattie Gonia vím už několik let, ale nějak mi její partnerství s alianční sezónkou Ikon nejspíš uniklo. Ikon již druhým rokem využívá tuto známou

Na okně je draze

FOTO: FACEBOOK

Nedělám si žádné marné iluze – lyžařským blogům se v dnešní době, kdy jsou Instagram a TikTok všudypřítomnými, nedostává dostatečné čtenářské přízně coby zdrojům aktuálních informací. Blog je však krásný jako kronika chronologických příběhů pro vaše publikum a přehledné centrum pro transparentní komunikaci o všem, co se týká dění ve středisku. Obsah blogu kalifornského Palisades Tahoe „Inside Edge: Lake Tahoe Ski & Snowboard Blog“ je rozmanitý a poutavý; sahá od pravidelných příspěvků a podrobných informací o počasí až po zprávy o místních sportovcích, zábavné příběhy a provozní novinky. Dobře formulované příspěvky mají za cíl přilákat návštěvníky do střediska po celý rok – dotýkají se svateb, akcí nebo toho, jak si vychutnat podzimní barvy a pěší turistiku v Tahoe. Blog Palisades je podobně jako terén střediska pestrý, rozsáhlý a je zábavné se v něm pohybovat. Pokud kterýkoli tuzemský skiareál hledá vzor či inspiraci pro vlastní blogování, těžko najde užitečnější předlohu.

klimatickou aktivistku LGBTQ komunity k propagaci na sociálních sítích – ale rozdávání Ikon Passů, které Pattie oznámila na Instagramu v březnu 2024, mělo širší účel. Místo toho, aby se do soutěže lyžaři přihlásili sami, stačilo nominovat někoho, kdo pozitivně ovlivnil outdoorovou komunitu. S více než 15 000 lajky a 2 400 komentáři na konci března se nejednalo ani tak o propagaci

Možná vermontský Sugarbush s touto reklamou přecenil inteligenci svého publika, jak tak pročítám jejich facebookové komentáře. Ve videu a souvisejícím memu vystupovala mladá dívka, která přišla na okno tamní střediskové pokladny a požádala o skipas. Její reakcí na požadovanou cenu byla série vypípaných výrazů. Reklama využívající tento mem, která běžela před sezónou, propagovala nabídku předprodeje dvou skipasů za 99 dolarů, z nichž jeden platil až na konci sezóny. Dost lyžařů tuto propagaci v komentářích na sociálních sítích označilo za hluchou. Je nicméně sympatické, že Sugarbush není hluchý k absurditě vysokých cen skipasů na oknech pokladen. Právě naopak. Genialita a bezpochyby i odvaha jejich klipu spočívá v tom, že využívá humoru a absurdity k tomu, aby upozornil na produkt, který tuto absurditu řeší. Rád bych viděl více středisek, která si dělají legraci sama ze sebe a zároveň lidem ukazují cestu za přístupnějším lyžování. Snad jediné, co stojí za výtku, je použití cenovky 420,69 dolarů za denní skipas na okně (bratru 9 500 Kč), jen aby pointa byla dostatečně ostrá. Nicméně každá veřejná střelba do vlastní nohy zaslouží respekt.

FOTO: FACEBOOK

162 SNOWBIZ | STŘEDISKOVÝ MARKETING

Dobrá práce s webem

FOTO: FACEBOOK

Masivní rozšíření jednoho z nejikoničtějších světových horských středisek vyžaduje marketingové a komunikační investice hodné stamilionů dolarů, jež budou na toto rozšíření vynaloženy. V marketingu utažského resortu Deer Valley si to uvědomili a na propagaci rozšíření terénu o 3 700 akrů a výstavby nové základny se zaměřili ve velkorysém rozsahu. Součástí propagace byla speciální webová stránka postavená na subdoméně hlavního střediskového webu deervalley.com, která tomuto příběhu poskytla neomezený, důstojný a ryze praktický prostor pro vyprávění. Za normálních okolností by střediska tyto typy zpráv prostě hodila na své hlavní webstránky. Ale typické střediskové webstránky jsou dnes postavené na prodej skipasů a ubytování, ne na vyprávění

dynamického, vyvíjejícího se příběhu, jako je toto rozšíření. Vytvořením webu, který je speciálně designován pro vyprávění tohoto typu příběhu, byl tým Deer Valley schopen vyvíjet a rozšiřovat obsah podle potřeby, aniž by neustále narážel na designová omezení svého hlavního střediskového webu.

Web jako katalog V poslední dekádě zažívá horskostřediskový obor ve vývoji designu a strategie webových stránek resortů tak trochu plató. Ano, mohli jsme zaznamenat vznik několika chytrých navigací, trochu více prostoru kolem prvků a nové způsoby, jak upozornit na důležité novinky, ale jen málo středisek udělalo něco, co by jejich webdesign posunulo novým směrem. Resort Grand Targhee z Wyomingu se vymanil z této rutiny tím, že přinesl

některé z těch lesklých, na značku zaměřených estetických prvků, které jsme zvyklí vídat v tiskových reklamách, a vpletl je přímo do designu svých nových webových stránek. Hlavní grafika na webech většiny středisek sestává z obyčejných fotek překrytých běžně editovatelným prostým textem v základním designu, takže takový blok obsahu může snadno upravovat kdokoli z marketingového týmu. V resortu Grand Targhee obětovali tuto jednoduchost, aby mohli předat obrázky a sdělení způsobem, jakým to běžná, snadno aktualizovatelná webová šablona nikdy nedokáže. Tento přístup pomohl webu Grand Targhee prezentovat stejnou hlubokou, emocionální atmosféru, jakou máme rádi v tištěných časopisech – tedy na tradičně nejvýsostnější možné části marketingového prostoru, jenž během sezóny přiláká mnohem více pohledů a pozornosti, než kterýkoli jiný formát.

Anča to zkouší Je zajímavé sledovat střediska plná celoživotních lyžařů, jak se snaží (obvykle neúspěšně) překonat prokletí nabytých zkušeností a dovedností a mluvit k absolutním nováčkům v areálech jazykem, který skutečně odpovídá tomu, kým v daný moment jsou. Pro zaměstnance středisek bývá těžké si vzpomenout, jaké to je, když se člověk bojí anebo je nervózní z nějaké aktivity – dokonce i z obyčejné letní. Středisko Blue Mountain v Pensylvánii toto všechno překonalo tím, že do svého týmu přijalo člověka, který nikdy dříve ani nevyzkoušel žádnou z nabídek aktivit areálu. „Annie Tries“ je youtubeový seriál o, hádáte správně, obyčejné mladé ženě Annie, která zkouší všechny zábavné věci v Blue. Videa dokumentují Anniinu proměnu z nervózní, vystrašené novicky v usměvavou, uklidněnou, poučenou návštěvnici, formou praktického a upřímného vyprávění jejích nových zkušeností. Tato krátká videa jsou silně relevantní pro lidi, kteří nikdy předtím nezkusili svět horských středisek, a vyprávějí příběh letních aktivit Blue Mountain způsobem, jenž bývá v horském oboru vidět dost vzácně.

FOTO: FACEBOOK

Den Lega

FOTO: FACEBOOK

Dejte si pásku přes oči a poslepu hoďte šipku do kalendáře. Ať padne kamkoli, najdete označení „Mezinárodní den (něčeho)“. Namátkou – 7. ledna Den švihlé chůze následovaný Dnem rotace Země, Dnem tuleňů, lachtanů a velryb, Dnem zobcových fléten, Dnem poděkování, Dnem nálepek, Dnem pokrývek hlavy, Dnem ostrých a pikantních jídel, Dnem popcornu a tak dál a dál. Marketingový tým střediska Sugar Bowl zjevně inspiroval Mezinárodní den Lega (28. ledna), když v ten den zveřejnil 20sekundové video, na kterém se dva lyžaři s minifigurkami Lega připravují poslat je ze skály. Je to příjemně nízkorozpočtové; jasně vidíte, jak rybářský vlasec táhne po sněhu rolbičku z Lega, přičemž někdo dělá „brrrmmmm, píp píp píp“ pro přidání zvukových efektů. Zatímco většina příspěvků Sugar Bowl na Instagramu jen zřídkakdy překoná hranici 1 000 lajků, jejich poctu Dni Lega olajkovalo přes 20 000 lidí. Až budete příště potřebovat kreativní inspiraci pro svůj příspěvek na sociální síti, vygooglujte si, čeho je zrovna Mezinárodní den.

URČUJEME STANDARDY PRO BEZKONKURENČNÍ VÝKON PŘI HRANIČNÍCH TEPLOTÁCH official product partner

164 SNOWBIZ | VODNÍ HOSPODAŘENÍ STŘEDISEK

TEXT: TOM ŘEPÍK

Velká voda! FOTO: FACEBOOK

Častější anebo ojedinělé, avšak o to intenzivnější dešťové přívaly zvyšují význam hospodaření s dešťovou vodou obecně, horská střediska nevyjímaje.

Průběžná modernizace Pokud horská střediska v průběhu dřívějších let proaktivně řešila modernizaci infrastruktury pro odvod dešťové vody, pomohlo jim to odvrátit ještě horší následky při letošní podzimní velké vodě a pravděpodobně jim to rovněž dlouhodobě ušetří peníze. Typicky jde o vylepšení, jako je instalace větších propustků, nahrazení propustků mosty, výsadba a zvětšení šířky vegetačních nárazníků podél potoků a říček, snížení nepropustných ploch, kdykoli je to možné, a instalace, pravidelná kontrola a údržba provozních systémů pro odvod dešťové vody. S tím, jak se zpřísňují předpisy týkající se dešťových vod, je méně pravděpodobné, že areály, které v průběhu času dokončily modernizaci, budou mít při řešení budoucích projektů problémy s povolováním.

Přizpůsobení se změnám

Topografie Celková topografie většiny lyžařských areálů je náchylná k erozi v důsledku proudění dešťové vody. Horská střediska se typicky nachází svými úpatími v horních začátcích dlouhých horských údolí, což způsobuje, že dešťová voda přirozeně protéká základnou a pak pokračuje údolím pod ní. Ve většině lyžařských areálů jsou omezení spojená s ochranou přírodního prostředí a prací v rámci povětrnostních podmínek také výzvou, zejména při stavebních projektech. Často se jedná o strmé svahy, na kterých se areály snaží stavět. Zařízení na čištění dešťových vod, jako jsou retenční nádrže a mokřady, musí být obecně na rovných plochách, z nichž většina je již zabraná historickou zástavbou

areálu, jako jsou parkoviště a další základní infrastruktura. Krátká stavební časová okna, obtížný přístup do terénu s těžkou technikou, správa povodí vodních toků a ochranných pásem, volně žijících živočichů a mokřadů představují další výzvy. Nemluvě o obnově vegetace, která musí být provedena během vegetačního období, aby se stabilizovala půda po provedení zemních prací, a musí proběhnout dříve než na pracovištích v nižších nadmořských výškách, což pracovní časové okno ještě více zkracuje.

FOTO: FACEBOOK

zhledem k pravděpodobnosti, že četnost a intenzita katastrofických povětrnostních jevů, jaký jsme naposledy zažili letos v září, se pravděpodobně bude zvyšovat, je změna klimatu v popředí zájmu mnoha lyžařů. Samotné lyžařské areály si začínají uvědomovat rostoucí hrozbu katastrofického počasí a důležitou roli, kterou jejich systémy hospodaření s dešťovou vodou hrají při minimalizaci škod a předcházení přerušení provozu. Lyžařské areály se potýkají s jedinečnými problémy, pokud jde o hospodaření s dešťovou vodou, mezi něž patří především strmé svahy a obavy o životní prostředí.

Přestože současné předpisy fungují relativně dobře, areály musí zůstat flexibilní a být připraveny jít nad jejich rámec, aby se přizpůsobily změnám, které přicházejí s měnícím se klimatem a ekosystémem. Snad všechny skiareály mají pracovníky, kteří pečlivě sledují počasí, a na základě jejich poznatků mohou vypracovat plán, v němž jsou uvedena konkrétní opatření, která přijmou v reakci na předem stanovené předpovědi množství srážek. Pokud pracovníci areálů pečlivě sledují přicházející nepříznivé počasí, mohou být schopni rozpoznat scénáře, ve kterých jsou nejzranitelnější. Stavebně zvětšovat propustky před velkou bouřkou nemusí být praktické, ale posilovat vodní zábrany a přidávat odvodnění ano. Pracovníci střediska mohou provést rychlé posouzení a bodové čištění propustků a dešťové kanalizace.

165

modelování. Ochrana těchto možností do budoucna je v zájmu všech. Pojišťovny by měly nabízet slevy za investice, které snižují riziko pro majetek, jejž kryjí.

Preventivní opatření Připravit se dopředu na události, jaké naše republika zažila tento podzim, může být obtížné, ne-li nemožné, ale v dnešní době existují technologie nabízející kreativní způsoby, jak se potenciálním škodám vyhnout. Například podkrušnohorské povrchové doly využívají monitorovací systém, který na dálku

FOTO: FACEBOOK

Kromě toho horské areály dnes používají pokročilé metody modelování hydrologie oblasti při plánování nového rozvoje. Výsledkem je obvykle návrh propustků, svodnic a mostů, které mají zvládnout očekávané špičkové průtoky. Velké bouřkové události v posledních letech však ukazují, že je třeba brát v úvahu nejen objem vody, ale také plovoucí nečistoty. Řešením je zvětšení propustků a doplnění odvodnění během výstavby, které jde nad rámec toho, co je požadováno v plánech a specifikováno během hydrologického

sleduje pohyb svahu v čase. Skládá se z měřicích laserů a sítě odrazných hranolů na kontrolních bodech svahu, které každých 10 minut posílají data zpět do kanceláře prostřednictvím mobilního signálu. Pokud pohyb překročí určitou mez, systém spustí alarm. Takováto či podobná technologie může být účinným indikátorem hrozícího selhání svahu na problematických místech v horských areálech. Obvykle dochází k pomalému plížení půdy, dokud se neotevře malá trhlina, do které se dostane voda, a pak dojde k většímu uvolnění. Pro monitorování lze nastavit sebedelikátnější prahové hodnoty, jež mohou indikovat spouštěcí událost – například pokud se některý z monitorovacích bodů pohne o více než centimetr, systém odešle výstrahu. Zatímco tato technologie může provozovatelům pomoci pochopit, co se děje na konkrétních problematických místech, například pod útesy, kde může být mělké skalní podloží, nebo v blízkosti sloupů lanovek, nemusí být příliš užitečná, pokud jde o náhlé, vysoce intenzivní dešťové události.

Celkový pohled Pro správné hospodaření se srážkovými vodami je důležité nemít zaostřeno jen na samotný skiareál, ale vnímat jej jako součást větší sítě vodních toků a ekosystémů, které je třeba chránit. Ambicí musí být co nejlépe zachovat stávající hydrologii. Protože v horách voda stéká dolů ke stávajícím silnicím a propustkům a zástavbě pod nimi, je třeba mít na paměti celý obraz – od místa, kde se areál nachází, až po tok v jeho dolní části.

ESENCE SNĚHU Systémy zasněžování účinně využívající zdroje: zasněžovací děla a tyče, čerpací stanice, řídicí software a řešení na klíč pro prvotřídní lyžařský ráj. DEMACLENKO Česká Republika Radek Pleva, Mob. +420 771 151 000, radek.pleva@demaclenko.com demaclenko.com

166 SNOWBIZ | VODNÍ HOSPODAŘENÍ STŘEDISEK

Srážková voda jako výhoda

Toho se dosahuje kombinací různých způsobů, například tím, že se každých 60 metrů na otevřených travnatých svazích zajistí příčná odtoková koryta (svodnice), jež zachytí případný nánosový proud a přerozdělí ho do zalesněných oblastí dříve, než se zkoncentruje. K usměrnění toku se obvykle využívají dostatečně dimenzované propustky a strouhy. Obecně platí, že zejména během výstavby je cílem snaha udržet vodu v toku tam, kam směřovala před projektem.

Vlnový efekt Jakmile začneme vnímat tento komplexní pohled shora dolů, uvědomíme si, že změna něčeho na horách – například vybudování nové infrastruktury – mívá velmi zřetelný vlnový efekt. Nemusí to být zrovna či pouze v základně střediska, ale opravdu je nutno sledovat vodu a ujistit se, že stávající proud novou změnu zvládne. Protože pokud areál pošle dolů více vody bez schválení a bez spolupráce s inženýry, může vyplavit obydlí o kilometry dál. A pokud se s dešťovou vodou nejedná správně, mohou se v zasněžovacích jezírkách usazovat sedimenty, které výrazně snižují účinnost zasněžovacích systémů. Mezi standardní preventivní opatření patří zvětšení stávajících propustků, rozšíření svodnic a výstavba větších mostů. Aby však areály

Kromě zřejmých výhod prevence škod může řízení dešťových vod a kontrola eroze představovat příležitost, jak snížit dopad střediska na životní prostředí a také ušetřit peníze. Jak lze využívat vodu rozumněji, když se zdá, že je jí nadbytek? Ve skiareálech existuje spousta příležitostí pro lepší zacházení s vodou a její efektivnější využití. Některé mohou pomoci i s faktory, které ovlivňují změnu klimatu: například pro zasněžování lze používat záchytné nádrže na sediment a pravidelně je bagrovat, sediment používat k posypání parkovacích ploch a silnic, místo aby se odvážel mimo areál – pokud je sediment dostatečně hrubý, aby poskytoval trakci a neskončil zpět v odtoku dešťové vody.

Zvětšete velikost Jedním ze způsobů, jak dlouhodobě ušetřit peníze, je plánovat budoucí stavební projekty s co největším předstihem. Pokud jde o zařízení pro hospodaření s dešťovou vodou, obvykle je nejlepší přidat kapacitu pro budoucí projekty, které mohou přijít. Tím se majitelé mohou vyhnout nutnosti rozkopávat a rozšiřovat čisticí plochy, což může být náročná práce. Modernizace na větší mimoúrovňová křížení s otevřeným dnem, jež mohou odolat stále silnějším přívalovým srážkám a minimalizovat vymývání okolí stavby, bývá často nejekonomičtějším krokem, a to i přes skličující počáteční náklady. Zkoumání variant, jak zachycenou dešťovou vodu znovu využít, ať už pro zasněžovací systémy, zavlažování, nebo dokonce její úpravu a využití jako pitné vody, jsou rovněž možnými způsoby, jak by areály mohly snížit dopad své činnosti na životní prostředí.

Mnohostranné investice Bez ohledu na to, jak často areály zažívají katastrofické události nebo zda hledají způsoby, jak využít dešťovou vodu, investice do správného vodního hospodaření a kontroly eroze je přinejmenším investicí do návštěvnických zážitků. Řada venkovních rekreačních aktivit horských středisek má v určitém bodě nějakou interakci s vodou, zejména s tím, jak se areály začínají více zaměřovat na čtyři roční období. A mít čistou vodu a chránit přírodní zdroje pomáhá přidané hodnotě střediska. FOTO: FACEBOOK

FOTO: FACEBOOK

eliminovaly nebezpečí problémů níže v povodí, musí přímo komunikovat s regulačními orgány a inženýry, aby se ujistily, že při stavebních projektech řeší veškerá rizika.

167

SNOWBIZ | ADVERTORIAL

DEMACLENKO Firma Demaclenko je na českém trhu známá už dlouhou dobu. Od začátku roku 2023 ALE můžeme vidět velký progres. Více modré je vidět už téměř v každém českém pohoří, a to i ve střediscích, kde tato značka historicky nepůsobila. FOTO: DEMACLENKO

Radku, můžete nám představit firmu Demaclenko? Já vnímám firmu Demaclenko jako velmi silnou značku. Na českém trhu převážně z minulých dob byla známá hodně firma Lenko. Ještě do dnešních dní jsou ve spoustě lyžařských středisek koncová zařízení této značky. Méně známá, ale i tak velice oblíbená byla na českém trhu i značka Demac. My se samozřejmě jako nová značka snažíme navázat na úspěch našich dvou předchůdců. Demaclenko je součástí skupiny průmyslových podniků High Technology Industries (HTI), která působí v celosvětovém měřítku v oblastech lanových drah (Leitner, Poma, Bartholet a Agudio), rolby, pásových nosičů a systémů pro úpravu vegetace (Prinoth a Jarraff), zasněžování (Demaclenko), systémů vázání prachu (Wlp), digitalizace správy lyžařských areálů (Skadii), větrné energie (Leitwind) a vodní energie (Troyer). Ve skupině HTI pracuje 4 656 zaměstnanců ve 20 výrobních závodech, 84 dceřiných společnostech a 144 prodejních a servisních kancelářích po celém světě. V roce 2023 skupina zaznamenala obrat ve výši 1,5 miliardy eur. Po spojení značek Demac a Lenko pod holding HTI v roce 2011 dochází ke kontinuálnímu růstu po celém světě. V ČR můžeme vidět, že ten růst byl pomalejší. Nepodařilo se nám nasadit stejné tempo, jako měli naši konkurenti, ale postupně naši pozici zlepšujeme a v následujících letech chceme růst dál nejen, co se týče koncových zařízení, ale i celých projektů a automatizace zasněžování. Máme totiž velkou výhodu oproti naší konkurenci, protože umíme nabídnout všechny služby spojené s projekcí výstavby zasněžovacích systémů. Členstvím v již zmíněném holdingu HTI vzniká zajímavý synergický efekt a díky němu umíme navrhnout a realizovat téměř vše, co je spojené s provozem lyžařského střediska jakékoliv velikosti.

Jaký byl Váš první rok ve firmě Demaclenko? Pro mne, jako prvního kmenového zaměstnance firmy Demaclenko, který má focus hlavně na český trh, byl první rok opravdu náročný. Řekl bych, že se jednalo o klasický příklad business developmentu. Už ve svém předchozím zaměstnání jsem měl na starost rozvoj značky na nových trzích. Demaclenko rozhodně v ČR nebyla žádná neznámá, ale bylo potřeba identifikovat a pojmenovat naše slabiny. Podívat se na market leadery, proč jsou úspěšní, a definovat pak náš vlastní recept na úspěch. Všechny kroky, které jsme v tomto prvním roce realizovali, vedly k hodně zajímavým projektům a retail obchodům, které navýšily náš tržní podíl v ČR. Z hlediska celého trhu nejde o velké číslo, ale pro nás je to opravdu velký posun, obzvláště po slabší zimě, kdy areály více krotily své investice. Další věc je, že hodně projektů má dlouhodobý charakter. To znamená, že i když máme už téměř konec roku, máme další projekty, o nichž víme, že se budou realizovat během roku 2025. Co považujete zatím za největší úspěch? Velký úspěch je vítězství v tenderu v Bedřichově, kde na stadionu na Jizerské magistrále bude stát naše SnowPro 70. Máme tu už i naše sněhová děla a tyče. Vše automatizováno naším softwarem Snowvisual. Před rokem zde nebylo vůbec žádné naše zařízení. Naprosto zásadní je ale naše spolupráce s lyžařským střediskem Ski aréna Karlov, s nímž už spolupracujeme dlouhodobě, a nejde zde jen o to, že se jedná o zákazníka, ale také o kontraktového servisního partnera, který nám zásadně pomáhá se servisem po celé ČR.

FOTO: DEMACLENKO

a úspěchem stojí pobočka pro střední a východní Evropu, která se neustále rozrůstá, a hlavně působení obchodního zástupce pro ČR – Radka Plevy, který byl ve svém prvním roce schopen oslovit velké množství nových zákazníků.

Den otevřených dveří v Zielenieci v listopadu 2024, kam se sjeli i zájemci z řady českých skiareálů Jak se daří značce Demaclenko globálně? Rosteme na všech světadílech. Máme po světě 10 poboček a 27 servisních a prodejních partnerů. Projektově jsme minulý rok dokončili velkou výstavbu na Stubaii – výstavbu čerpací stanice a retenční nádrže. Jedná se o vůbec jednu z největších čerpaček na světě. Mimo to jsme sem dodali 60 ks našich koncových zařízení a celý systém pro zasněžování ve středisku včetně starších koncových zařízení jiných značek je automatizován naším softwarem Snowvisual 4.0. V rámci Alp samozřejmě dokončujeme nebo jsme dokončili spoustu dalších projektů. Radku, děkujeme za rychlý rozhovor a přejeme hodně štěstí a úspěchů v další činnosti nejen Vám, ale celé firmě Demaclenko.

168 SNOWBIZ | HORSKOSTŘEDISKOVÉ KOMUNITY

TEXT: TOM ŘEPÍK

Horské obce: Důležitost rovnováhy

FOTO: FACEBOOK

Od volených zastupitelů po vlekaře, od záchranných složek po místní pekařství a od starousedlíků po nově příchozí, nemluvě o samotných střediskových návštěvnících, se mnoho horských komunit ocitá v nové nerovnováze, kdy jsou historické cíle obce a jejího průmyslu zpochybňovány nebo narušovány novou vizí toho, jak obyvatelé a návštěvníci vnímají budoucnost.

Stěhování starousedlíků – odlivu místních obyvatel z horských obcí. Ztráta obyvatel, kteří jsou přímo spojeni s ekonomikou cestovního ruchu, vyvolaná možností vyplatit se ze svých dlouholetých horských domovů, znamená, že ubývá v principu těch, kteří toto odvětví tradičně podporovali. Stejně jako místní obyvatelé, kteří se postavili proti přelidnění, jsou i příznivci tohoto odvětví velmi zapálení pro vzhled, atmosféru a kulturu obce, ale jejich hlas se může odstěhováním vytratit. I bez přihlédnutí k dalším silám, jako jsou klimatické změny, technologie, demografické změny a ekonomika a pracovní trh, lze vidět, jak tyto tři síly mohou změnit a mění ráz diskuse v horských komunitách. Výzvou pro úředníky samosprávy se pak stává pochopení, jak k takovým možnostem zásadních změn přistupovat.

Orientace na cestovní ruch nebo na obyvatele

ro horskostřediskové komunity má rovnováha zásadní význam. To, jak se v destinaci cítí její obyvatelé, je hnacím motorem pocitu pospolitosti, který se následně odráží v tom, jak je komunita vnímána. Pozitivní, vyvážená komunita podporuje vnitřní dobrou vůli a silné místo na trhu. Nevyváženost a odliv obyvatel může vést k bojům, změnám v mechanismech financování veřejných a průmyslových služeb a k negativnímu vnímání na trhu, jež může ovlivnit vše od návštěvnosti až po hodnotu bydlení. Kýženého souladu se dosáhne tehdy, když obce dokážou pochopit a podpořit správnou rovnováhu služeb a průmyslu, která odráží hodnoty voličů.

Síly ve hře Zde je několik zjednodušených příkladů, které se ukazují jako ústřední budoucí témata napříč horskými středisky. Přelidněnost. V horských obcích je přeplněnost domnělou či skutečnou horkou otázkou již dlouho, ale podobně jako mnoho jiných problémů se ještě zhoršila v důsledku pande-

mie. Místní obyvatelé se mnohde postavili na odpor a zaujali obranný postoj, aby si uchránili své domovy před tím, co se zdálo být stále nezkušenějšími milovníky outdoorové rekreace, kteří se hrnou do hor. Výsledkem bylo zvýšené volání po přechodu od destinačního marketingu (přijeďte všichni, přijeďte každý) k destinačnímu managementu (správný návštěvník, správný čas, správná cena). A přestože většina obcí nyní dosahuje předpandemických úrovní návštěvnosti, dynamika hnutí zůstává. Migrace obyvatelstva. Stěhování lidí z měst do venkovských komunit bylo důsledkem několika faktorů, včetně pandemické touhy po izolaci, přílivu disponibilních příjmů a možnosti pracovat a vzdělávat se na dálku. Jedním z klíčových důsledků této přílivové migrace je zvýšení podílu místních obyvatel, kteří jsou nezávislí na ekonomice cestovního ruchu a kteří se mohou domnívat, že nemají žádný podíl na jejím úspěchu či neúspěchu. Ti se přidávají k hlasům, které se proti cestovnímu ruchu staví. Druhým důsledkem je méně pracovního bydlení. To vede k…

Po desetiletí se horské obce většinou nacházely na straně zaměřené na cestovní ruch. Jinými slovy, byly to destinace, které se do značné míry spoléhají na úspěch příjezdového cestovního ruchu a jsou strukturovány tak, aby jej podporovaly, někdy na úkor podpory potřeb bydlení. A i když tyto obce mohly mít také zdravou místní ekonomiku, ta byla postavena na politice a infrastruktuře, které podporují rozvoj cestovního ruchu jako hlavního ekonomického motoru. Od pandemie však dochází ke změnám v místních náladách, které byly z velké části způsobeny přílivem nových obyvatel, odchodem mnoha starousedlíků a přelidněním. Hlasy původních i nových obyvatel na obranu kvality života a životního stylu – který je podle některých neslučitelný s pulsujícím turistickým ruchem – v posledních letech výrazně zesilují a v mnoha horských obcích je citelný posun směrem k větší orientaci na obyvatele. Úředníci samospráv jsou žádáni, aby obrátili pozornost k rezidentům a přehodnotili dlouhodobou vizi obce jako destinace zaměřené na cestovní ruch. Jsou v situaci, kdy musí najít rovnováhu mezi potřebou udržet zdravou ekonomiku založenou na cestovním ruchu a novými náladami svých voličů, kteří se chtějí vrátit ke klidnějšímu životnímu stylu. Změna životního stylu komunity je však náročná. Změnit ekonomické zaměření obce, byť jen trochu, je obtížný úkol. A pochopení toho, co a jak moc je třeba změnit, aby se splnily zdánlivě protichůdné cíle průmyslu a obyvatel, je rozhodující.

FOTO: FACEBOOK

169

Obtížná rovnováha

Proces začíná zjištěním, kde se obec nachází v kontinuu mezi turistickou a rezidentní orientací, a to s ohledem na obrovský soubor proměnných, které tuto orientaci definují; pak určením, kde obec chce být, a nakonec měřením cesty k tomuto cíli. Centricitu je však nesnadné kvantifikovat. Zatímco jedna osoba, subjekt nebo rada si může myslet, že obec je na té či oné straně spektra, místní obyvatel, hasič, učitel nebo turista to může vnímat jinak. Stejně jako stálý obyvatel versus ten, kdo v obci pobývá jen krátkodobě. Zároveň platí, že zatímco politika může odrážet jeden záměr, fyzické systémy nebo zdroje mohou odrážet jiný. Tyto rozdíly způsobují, že zaměření na cestovní ruch nebo na obyvatele zní jako velmi kvalitativní názory. Tento proces však může být mnohem kvantitativnější, než by se mohlo zdát. Pochopení takových věcí, jako zda jsou služby širokopásmového internetu dostatečné pro zvládnutí víkendové poptávky, jak je to s parkováním u obchodu s potravinami v jeden den a v jiný den nebo zda učitel jejich dítěte bydlí v obci nebo dojíždí, jsou typickými příklady. Výsledek bude vyjadřovat nejen to, jak chápou postavení své obce její představitelé, ale i to, jak ji vidí voliči a návštěvníci, a to z mnoha různých úhlů pohledu. Představitelé města mohou projít sektor po sektoru ekonomikou a zjistit, zda je každá z těchto kategorií v souladu s jejich cíli a cíli jejich voličů, a pokud ne, zjistit, co, kde a nakolik je třeba upravit. Správné vyhodnocení pomůže zajistit, aby zvolení úředníci měli relevantní informace, které jim umožní uspokojit potřeby a přání

jejich voličů z řad domácností, aniž by ztratili ze zřetele potřeby voličů z řad komerčních subjektů. Ambicí by mělo být zajistit, aby kritická infrastruktura byla v souladu s cíli centrály komunity. Na straně rezidentů to může zahrnovat odpovídající širokopásmové připojení nebo lepší parkování v obci. Na straně cestovního ruchu to může vyžadovat zaměření na systémy, které podporují vzdálené parkování (skibusy), na odpovídající kapacitu první pomoci atd.

FOTO: FACEBOOK

Vnímání je všechno

Horská střediska prošla v posledních letech zřetelnými změnami. Síly, které se spojily, urychlily krizi dlouhodobého bydlení a bydlení pro pracovní síly a zásadně změnily nálady místních obyvatel na využití jejich obce. Přinesly také nové voliče, kteří mohou, ale nemusí být závislí na ekonomice cestovního ruchu. Výsledkem je silnější a organizovanější poselství místních obyvatel jejich voleným zástupcům. Představitelé samospráv se nejednou ocitají v nelehké situaci, kdy musí najít rovnováhu mezi zdánlivě soupeřícími silami klíčového průmyslu a vůlí voličů. Některá střediska reagují na volání po větší orientaci na obyvatele vypracováním nových územních plánů, kodifikací omezení krátkodobých pronájmů nebo přechodem od marketingu destinace k jejímu řízení. Někteří však zjišťují, že kyvadlo se již vychýlilo příliš daleko. Aby se obce vyhnuly jeho kmitání tam a zpět, je důležité zjistit, kde se podle nich a jejich voličů nacházejí v kontinuu mezi zaměřením na turismus a rezidenty, kde chce komunita být a jaké konkrétní kroky jsou potřeba k tomu, aby se tam dostala. Tento proces není bez rizik, je velmi dynamický a může být emotivní, ale jeho výsledek má dlouhodobý přínos. Nalezení a udržení rovnováhy je stěžejním úkolem a jádrem rolí jak vedení horskostřediskových obcí, tak jejich voličů.

170 HAPPY END

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: třídenní pobyt se skipasem ve švýcarském středisku Davos Klosters pro dvě osoby www.snow.cz/souteze

LYŽUJTE celý den

již od

690 Kč online

…hory zážitků www.dolnimorava.cz

SOUTĚŽ O LYŽÁKY HAWX N A S K E N UJ T E Q R KÓ D, PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NOVINEK A VYHRA JTE N E J N O V Ě J Š Í B O T Y AT O M I C VČETNĚ BOOTFITTINGU. SOUTĚŽIT MŮŽETE DO 3 . L E D N A 2 0 2 5 , TA K NEZMEŠKEJTE SVOU Š A N C I Z Í S K AT P E R F E K T N Í LY Ž A Ř S K O U V Ý B A V U .