SNOW 157 skialp speciál 2025 by SNOW media

2x SKIPAS ZDARMA

HERLÍKOVICE PASEKY NAD JIZEROU

157 – SKIALP 2025

SKIALP

KRNAP A SKIALPINISTÉ LAVINY V DOBĚ KLIMATICKÉ KRIZE NA SKIALPY DO ANDORRY

SNOW 157

SKIALP SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

Laviny v době klimatické krize

Co se mění a jak se připravit? NA SKIALPY DO ANDORRY LAVINY NEPOTŘEBUJÍ MOC SNĚHU NESTARŠÍ ČESKOSLOVENSKÝ HORSKÝ VŮDCE SKIALPOVÝ TRAVERZ TRIGLAVU

WWW.SNOW.CZ

KRNAP A SKIALPINISTÉ CO SE V PARKU SMÍ, A CO NE?

JEEP GRAND CHEROKEE

NÁVRAT KRÁLE NA ČESKÉ SILNICE Trademark 4xe variants

photographic variant

Jeep® Grand Cherokee redeﬁnuje pojetí síly a luxusu mezi SUV. Každá cesta se stane vaším královstvím. Nyní již za 2 099 000 Kč. Variants of the 4xe logo, in order of preference. Where possible, the photographic version should be used. If this is not possible, the gradient vector is the first alternative. The flat vector variants (bi-colour, or monochromatic) may only be used in case of specific production problems with particular printing methods/materials.

gradient vector variant

vector variant

black monochromatic variant

monochromatic positive variant

Pag 3 Guidelines Jeep 4xe

Plug-in hybridní pohon s výkonem 280 kW / 380 k Plnohodnotný pohon všech čtyř kol Špičkový infotainment Uconnect™ 5 s 10,1” displejem Luxusní interiér s masážními sedadly a head-up displejem* Systém nočního vidění s detekcí chodců a zvířat* Prémiový soundsystém McIntosh® s výkonem až 950 W*

Jeep® Grand Cherokee spotřeby a emise: WLTP kombinovaná vážená spotřeba paliva 2,6–2,8 l/100 km. Kombinovaná vážená spotřeba el. energie 23,2–24,3 kWh/100 km. WLTP kombinované vážené emise CO2 61–66 g/km. WLTP kombinovaný dojezd 46–48 k pro verzi Summit Reserve a nejsou dostupné pro verzi Limited. Foto je pouze ilustrativní. 5letá záruka se skládá z dvouleté zákonné záruky a dodatečné tříleté smluvní záruky (do 100 000 km) Maximum Care. Více informací o zárukách získáte u autorizovaných

ojezd 46–48 km. Model Jeep® Grand Cherokee je dostupný pouze skladem, a to ve výbavových stupních Limited a Summit Reserve. Prvky výbavy označené symbolem * jsou standardem utorizovaných prodejců Jeep®. Smluvní záruka Maximum Care se nevztahuje na velkoodběratele.

w w w. j e e p . c z

4 OBSAH

FOTO: SALOMON

12| 20| 26| 30| 36| 42| 50| 66| 68| 69| 76| 88| 96| 102| 106| 108| 112|

P AVOL RAJTÁR: OD KONÍ DO VYSOKÝCH HOR NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: PESTRÝ ŽIVOT CHRISE SCHWARZENBACHA PREVENCE NA HORÁCH PODLE KRISTINY HÖSCHLOVÉ BUDOUCNOST LAVIN? NEJSPÍŠ MOKRÁ! LAVINY V ČESKU: TRAGICKÝ SKIALPOVÝ VÝLET LYŽE VERSUS KRNAP: CO SE SMÍ A CO NE V KRKONOŠSKÉM NÁRODNÍM PARKU TOMÁŠ BINTER: SKIALP A FOCENÍ RECENZE: SLUCHÁTKA SHOKZ OPEN RUN PRO 2 RECENZE: SLUCHÁTKA SUUNTO AQUA RECENZE: SPORTTESTER GARMIN FÉNIX 8 47 MM AMOLED RECENZE: SKIALPOVÝ SET HANNAH SNĚHOVÉ TOULKY ANDORROU SLOVINSKO: SKIALPINISTICKÝ TRAVERZ NÁRODNÍM PARKEM TRIGLAV PĚTADVACET OBLOUKŮ DO KRÁTERU: POVÍDKA HONZY NAVRÁTILA

UŽIJTE SI SKIALPOVÝ PŘECHOD JULSKÝCH ALP Tuto jedinečnou akci jsme připravili ve spolupráci se slovinskými horskými vůdci s licencí UIAGM – jen s jejich podporou lze zajistit komfortní zázemí i v zimě, kdy jsou zdejší horské chaty a útulny pro běžnou veřejnost uzavřeny.

NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT? Nádherný klasický skialpový přechod v Triglavském národním parku pro středně pokročilé a pokročilé. Unikátní ubytování: stylový a zimním podmínkám uzpůsobený „winter room“ a celoročně obývaná meteorologická základna. Pět dnů skialpového putování, nádherné lyžařské zážitky, nevšední dobrodružství a nezapomenutelné okamžiky!

KAM PŘÍPADNĚ JINAM? Skialpové kurzy a víkendy pro začátečníky i pokročilé v Rakousku a Itálii. Atraktivní akce ve vzdálených horách Evropy (Lofoty, Laponsko, Island) i světa (Gruzie, Turecko, Japonsko)!

TERMÍNY: leden–duben te Splňvé si s ské ř lyžany! s

H ERLÍKOVICE SKIPAS ZDARMA PASEKY NAD JIZEROU SKIPAS ZDARMA TIPY: VELKÝ JAVOR – 6 VĚCÍ, KTERÉ MUSÍTE VYZKOUŠET NA NEJVYŠŠÍ ŠUMAVSKÉ HOŘE

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

Akce připravíme i na zakázku.

adventura.cz

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub

KRESBA: ONDRA TŮMA

REDAKTOŘI

SKIALP V NEJLEPŠÍCH LETECH

Objevování a všechno nové vzbuzuje Logicky. Byť už o něm nemůžeme říct, emoce, voní tajemstvím a dobrodružže to je nově narozené dítko, stále to stvím. Nejinak to mělo i lyžování před je, přinejmenším v porovnání s běžným nějakými sto a více lety – generace lyžováním, mladá krev. Stále umí zahotrvalo, než se z poťouchlé novinky, již řet vášní, objevovat svět s mladickým provozovali podivínští solitéři a avantúžasem a veselou naivitou, generovat gardní smetánka, stal etablovaný sport čirou lidskou radost a splétat upřímné a aktivita otevřená širokým vrstvám. přátelské vztahy. Skialpinisti jsou stále Pokud nahlédneme do starých kronik jakýsi zvláštní druh, lidé s podobným a staničních knih, pocítíme silnou spřízalgoritmem smýšlení, blízkým souborem něnost všech, kdo se nebáli opustit tehhodnot, které se ne ve všem protínají dejší konvence, oddali se vysmívanému s mainstreamem. Možná i proto, že jsou proudu a marnili čas nákladnými výlety trénování k tomu zachraňovat si navzádo divokých hor jen za účelem zápasu jem život – a tudíž aspoň zdálky a teores živly a divokými prkýnky… ticky konfrontovaní se smrtí? Každá jinakost vytváří mezi svými nosiObčas se mezi skialpinisty samozřejmě teli pouto. V běžném lyžování dnes objeví nějaká „voňavka“ nebo manekýn, potkáme mnoho part, sportovních ale skialp je svět se samočistící schopoddílů, kamarádských skupin, které ností; kdo do něj nepatří, je zanedlouho spolu radost z lyžování sdílejí, ale staré odstředěn někam pryč. A musím říct, alpské lyžování už nemá už tak silnou že nejen sport samotný, ale i ta vzácná schopnost, jakou mívalo kdysi: spojovat sounáležitost mezi skialpinisty přináší duše, být autentickým hnutím, k němuž silně očistné chvíle – chcete-li se opraje potřeba určitá podivnost či alespoň vit, změnit prostředí a poznat nové, vzácný osudový impuls. Dnešní sjezdové svěží duše, zkuste do takové komunity lyžování je převážně už jen běžná zimní nahlédnout: vyrazte třeba na Skialpujzábava bez velkého prostoru pro indiviFest, lavinový kurz nebo nějakou jinou dualitu. Už není autentické, zestárlo, zpopodobnou akci. Tento náš speciální hodlnělo, obtloustlo… Kde převezmou roli časopis přátelství a radost ze sportu peníze a komerční vztahy, emoce a souzprostředkovat nedokáže, ale snad přináležitost ustoupí stranou. nese alespoň informace i inspiraci, které Samozřejmě vše závisí na každém jed– pokud ještě do skialpového světa nepanom a nic nelze zobecňovat. Jsou jistě tříte – vás třeba pobídnou tam alespoň mnozí, kdo ze svého sjezdového lyžování škvírkou nakouknout. Stojí to za to! stále dokážou vykopat nezapomenutelné zážitky – typicky vy, pravidelní čtePřejeme vám pěknou sněhovou zimu, náři SNOW. Komu ale v běžném lyžování bohaté počtení a z každé túry návrat se dobrodružství (už) chybí, často končí skvělou náladou a ve zdraví! Petr Socha a SNOW u skialpu.

Andrea Rucká Drengubáková (SNOW tour) Michaela Kratochvílová (World Cup) Ondřej Novák (Academy, Market) Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE

Petr Socha, Radek Holub Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kubániová, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická

SNOW, Č. 157, ROČNÍK XXIII.

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 16. ledna 2025, další vyjde 13. února 2025.

JAZYKOVÁ KOREKTURA

OBÁLKA/FOTO: Black Crows/Layla Kerley

PŘEKLADY

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Tereza Kožíšková Kateřina Sochová

Náklad je ověřován ABC ČR.

ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2024

www.snow.cz/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

GOODBYE, OLD DEVICE

“HELLO“ FROM YOUR DIRACT VOICE

OFF

Zeptejte se u svého prodejce nebo naskenujte kód. Akce platí do 28. 2. 2025

BIG FEEL

Speciální tvar gripu pro snadné polohování vázání

Geometrie gripu Sidewinder zajišťuje perfektní úchop

Fotocredit: @PeterLintner

BIG LINES

Feel big, feel free – průměr 22,5 mm!

Lehké a robustní – Všechny hole jsou vyrobené z kvalitního karbonu nebo titanalu

KO M

PER D

EL L .C

O M //

MAD

E IN A

USTR

BIG ART

Vyměnitelné tejpy dodají holím originální vzhled

NOVINKA PRO PŘÍŠTÍ SEZÓNU

Nenajdete silnější! Všechny teleskopické hole jsou vybavené nejsilnějším zámkem na trhu Powerlock 3.0

+ Vylaď si svoje hůlky s originálními tejpy + Odolný materiál pro ultimátní lyžařské zážitky + Bezpečné mimo sjezdovky díky vypínacímu systému Sidewinder

12 SKIALP LEGENDY

Palo Rajtár. Nestor a průkopník horského lyžování. Nejstarší horský vůdce na Slovensku a pravděpodobně i člověk s nejvíce výstupy na Gerlachovský štít v historii. Kromě horolezectví ho vždy zajímalo i extrémní lyžování a sjezdy ve vysokých horách. Podle názoru mnoha zasvěcených je v oblasti extrémních sjezdů zřejmě historicky první a nejvýznamnější postavou v celém Československu. Ve svých 88 letech se s námi rozdělil o své zážitky z hor a lyží.

alo se narodil ve Slažanech nedaleko Zlatých Moravců na úpatí Tribečských vrchů v roce 1936. Jeho otec byl soukromý zemědělec, včelař a později známý vinař, vysadil pro místní družstvo cca 30 hektarů vinic ve Slažanech. Maminka pocházela z koňácké rodiny, sám Palo se učil v jezdecké škole a koně mu v dětství byli naprosto vším – jeho bratranec František Hrúzik byl dokonce olympionikem na LOH v Římě v roce 1960. I do hor se Palo dostal na koni, a to doslova – při výjezdu na dostihy ve Veľké Lomnici. „Při pohledu na Vysoké Tatry jsem si tehdy řekl, tak tady chci žít.“

TEXT: DAVID HORYNA

OD KONÍ DO VYSOKÝCH PŘÍBĚH TATRANSKÉ HOR LEGENDY, PAVOLA RAJTÁRA

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Lecco 1973, Československé reprezentační družstvo ve složení: L. Janiga, Š. Spusta, S. Polák, H. Slavíček, L. Divald a P. Rajtár, archiv L. Janigy Kdy a kde jsi se seznámil s horami a jak jsi se vůbec naučil lyžovat? Vzpomínám si na jeden klíčový zážitek z dětství. Jednou vpodvečer jsem asi jako osmiletý chlapec nesl batoh krmiva pro koně. Cestou mě zaujal nádherný pohled na západ slunce nad zříceninou Jeleneckého hradu Gýmeš natolik, že jsem zůstal ohromený stát a kochal se tou krásou. Tehdy mi otec položil ruku na rameno řekl: „Otoč se, tam za Vtáčnikom jsou vyšší hory než ty naše – Tatry.“ To byla myšlenka, která mi od té doby stále ležela v hlavě. A lyže? Po válce jsme neměli peníze. Mamka mi tenkrát koupila lyže po německých vojácích dlouhé asi 220 cm. Jedna byla zlomená, tak mi ji otec přeplátoval plechem. Bylo zrovna mistrovství okresu v Jedlových Kostolanech, kde jsem tenkrát jako 16letý poprvé na lyžích závodil. Dopoledne byl na programu sjezd, lyžovat jsem v té době ale neuměl, tak jsem

spadnul a závod nedokončil. Odpoledne byl na programu běh dorostenců na 10 km a mužů na 15 km. Nechtěli mě ale s mými širokými lyžemi pustit na start. Nakonec mě pustili, aby prý byla legrace, a já jsem celé závody vyhrál o 3,5 minuty před druhým v pořadí. Na vojně jsem se pak dostal do Dukly Banská Bystrica. Do roku 1966 jsem závodil na běžkách, moje nejlepší umístění bylo 2. místo v běhu na 15 km na mistrovství Slovenska. Měl jsi v mládí nějaké lyžařské, resp. horolezecké vzory? Za mých studentských let mě k horolezectví přivedl můj strýc Peter, který vystudoval teologii ve Slovinské Lublani, kde často chodil lézt do Julských Alp. Paradoxně jeho cílem bylo po dohodě s rodinou mi lezení co nejvíce zprotivit. To se mu však nepovedlo. V mládí jsem se inspiroval hlavně literaturou od Gastona Rébuffata např. jeho slavným románem Hvězdy a bouřky nebo

knihami Rogera Frisona-Roche, jako např. Prvolezec, Velká trhlina a Návrat do hor. Tato díla byla v 50. letech přeložena i do slovenštiny. Gastona Rébuffata jsem pak zcela náhodou osobně potkal v roce 1967 v jednom ze sportovních obchodů v Chamonix. Dále bych rád zmínil i dalšího známého horského vůdce ze Chamonix Armanda Charleta, podle kterého byl natočen legendární film a kterého jsem již jako žijící legendu později také potkal na jedné horské chatě v Itálii, kde mi velmi pomohl. Mezi mé další vzory, hlavně ty lyžařské, patřili horský vůdce Lionel Terray, který těsně po válce slyžoval severní stěnu Mt. Blancu, a také slavný Sylvian Saudan přezdívaný „lyžař nemožného“, který má na svém kontě celou řadu extrémních sjezdů v Alpách (např. Couloir Gervasutti – Mont Blanc du Tacul, Severní stěna – Aiguille de Bionnassay, Západní stěna – Eiger, Normální cesta – Grandes Jorasses, atd., pozn.

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

14 SKIALP LEGENDY

PŘI POHLEDU NA VYSOKÉ TATRY JSEM SI TEHDY ŘEKL, TAK TADY CHCI ŽÍT. Faka!“ (jako toho koně). Byl to už dnes nežijící vynikající skialpinista a horolezec Vlado Tatarka, přezdívaný Gypsy, protože byl blondýn. Přezdívky se tenkrát mezi námi rychle vžily. Jednou jsem měl službu v kanceláři a s ostatními horskými vůdci jsme stáli u vchodu. V tu chvíli vešly do haly dvě české turistky a jedna z nich se mě ptá: „Je tady pan Fako?“ My jsme se popadali za břicha smíchy. Nato druhá říká své přítelkyni: „Pojď pryč, dyť jsem ti říkala, že to nemůže být člověk, ale kůň.“

Vysoké Tatry 1976: Skiextrém v západní stěně Javorového štítu red.). Z mých vrstevníků a dalších známých osobností to byli zejména protagonisté extrémního lyžování a moji pozdější přátelé – francouzští horští vůdci Auselme Baud, Patrick Vallençant, Jean-Marc Boivin nebo např. Heini Holzer z jižního Tyrolska, který má svém kontě celou řadu

extrémních sjezdů v Dolomitech. Mými velkými horolezeckými vzory byli samozřejmě také Peter Habeler společně s Reinholdem Messnerem. Mezi přáteli jsi znám pod přezdívkou „Fako“. Jak to vše tenkrát vzniklo?

Jelikož jsem vyučený jezdec a ošetřovatel koní, tak mi je blízká slovenská písnička „Mám já koňa Faka, čo ma dobre nosí...“. Když jsem přišel pracovat na Horskou záchrannou službu, byl jsem mladý a velmi fyzicky zdatný. Při některé z četných záchranných akcí jeden z kolegů zavolal: „Zastavte toho

Kdo byli tvoji parťáci při prvních, ale i pozdějších nesčetných lyžařských a horolezeckých túrách ve Vysokých Tatrách? Mezi mé první horolezecké parťáky patřil, jak jsem již dříve zmínil, můj strýc Peter. Později jsem hodně lezl také s Alexem Luczym, Milanom Kriššákom a Johanom Kaňou. Mým top lezeckým partnerem v 60. a 70. letech, se kterým jsme přelezli celou řadu tatranských stěn, byl Štefan Zavadský. Dalším z mých horolezeckých parťáků byl Juraj Weincziller, špičkový slovenský lezec a známý filmař a kameraman, a také např. Jozef Gürtler, se kterým jsme přešli za dva dny celý hřeben Vysokých a Západních Tater v roce 1976, což představovalo více než 10 000 výškových metrů za 10 hodin. Z českých lezců to byli např. Jaroslav Šmarda, s nímž jsem byl na Kavkaze v roce 1962, nebo Jirka Novák, se kterým jsem se poznal v Tatrách a později jsme spolu byli také na expedici v Nepálu na Dhaulágirí v roce 1984.

Mt. Blanc 1984: Trasa výstupu a sjezdu severní stěnou

Mt. Blanc 1984: Palo Rajtár při výstupu ledovcem

FOTO: ALEXANDER LUCZY

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Pokud vím, účastnil ses i historicky 1. mistrovství světa ve skialpinismu v roce 1975, Trofeo Mezzalama v Itálii… Vzniklo to tak, že jsem asi rok předtím potkal dva italské horolezce, které jsem znal ze závodů ve skialpinismu. Ptali se, zdali mohou dát moji adresu Achille Compagnonimu (jenž jako první vystoupil v roce 1954 na K2 – pozn. autora), který byl v té době ředitelem závodů. Poslali nám pozvánku, a dokonce nám zaplatili cestu i pobyt, protože chtěli mít zástupce z východní Evropy. Česká firma Artis nám na to vyrobila speciální lyže z laminátu s hranami trochu širšími než

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

FOTO: ALEXANDER LUCZY

16 SKIALP LEGENDY

NIKDY JSEM SE KROMĚ ZÁVODŮ NEHONIL ZA PRVENSTVÍM, ALE HLAVNĚ ZA ZÁŽITKY.

FOTO: ALEXANDER LUCZY

Mt. Blanc 1984: Palo Rajtár při sjezdu severní stěnou

běžky. Dohodli jsme se s výrobcem, že nám vlepili stoupací pásy přímo do drážek ve skluznici. To mi poradili Italové. Neměli jsme sice žádnou aklimatizaci, ale Milan Kriššák byl půl roku předtím v Himálaji a já s Laurencem Divaldom v Hindúkuši. Kategorii „profesionálních horských vůdců“ tehdy vyhrála trojice Oreste Squinobal, Arturo Squinobal, Lorenzo Squinobal. My jsme se dlouho drželi na 5. místě, ale nakonec jsme skončili na 8. místě. Mezi mé největší úspěchy na poli závodního skialpinismu patří vítězství na závodech Bernina v roce 1978 společně s Lacem Janigou.

Mt. Blanc 2000: Palo Rajtár na Grand Plateau

Učinil jsi ve Vysokých Tatrách celou řadu lyžařských prvosjezdů. Kterých si ceníš nejvíce? Těch sjezdů ve Vysokých Tatrách, ať už extrémních či běžných, byla celá řada. Myslím, že jich bylo určitě více než 120. Za významné považuji zejména tyto: prvosjezd z Gerlachu Batizovským žlabem (1969), prvosjezd z Kriváně východní stěnou (1970), prvosjezd Gerlachovského štítu Krčmárovým žlabem (1971), prvosjezd z Lomnického štítu do Cmitera (1972), prvosjezd Lomnického štítu severovýchodní stěnou do Velké zmrzlé

doliny (1972) a další náročné sjezdy jako např. východní stěna Slavkovského štítu (1975), západní stěna Javorového štítu (1976), západní stěna Malého Pyšného štítu (1976), východní stěna Prostredného hrotu (1978), východní stěna Satana (1979) a mnoho dalších. Kdy a kam jsi poprvé vyrazil do zahraničních velehor? Toužil jsem hlavně po Alpách, ale v té době to nebylo možné. Byl to Kavkaz v roce 1962, kde jsme byli společně s Jaroslavem Šmardou na horolezeckém kempu pod vedením legendárního Vitalije Abalakova. Slavný gruzínský horolezec Michail Chergiani nás tenkrát učil lézt v ledu. Vylezli jsme tehdy klasické cesty na Šeldy, Pik Ščurovského severní stěnu, pilíř na Bžeduch a samozřejmě také na Elbrus.

vání Piku Lenina na Pamíru. Kdy a s kým to bylo? Nikdy jsem se kromě závodů nehonil za prvenstvím, ale hlavně za zážitky. Na expedici na Pik Lenin jsem byl poprvé v roce 1977 společně s Jurajem Weinczillerom a Bernardem Jamnickým. Byli jsme sice na vrcholu, ale nakonec jsem s ohledem na nepříznivé podmínky a organizování záchranných akcí lyžoval jen z Piku Razdelnaja. Myslím, že tenkrát v nějakém baru v Taškentu mi Bernard Jamnický řekl: „Mám pocit, že se sem musíš ještě vrátit a dodělat to.“ Myslel tím samozřejmě sjezd severní stěny. Mezitím to ale jako první slyžoval jeden Rus, jméno si bohužel nepamatuji. V roce 1979 tragicky zahynuli moji přátelé a spolulezci Milan Kriššák a Bernard Jamnický při havárii vrtulníku v Mlynické dolině. Na další pamírskou expedici organizovanou Česko-slovenským horolezeckým svazem jsem odjel až v roce 1982. Po dobré aklimatizaci na Pik Šatajeva (6 100 m) se mi podařilo

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Rád bych se tě konkrétně zeptal na historicky první celosvětové slyžování Piku Korženěvské a první československé slyžo-

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Pamírské plato 1982 s Milanem Holíkem vylézt a mně poté také slyžovat z Piku Korženěvské (7 105 m). Několik dní poté jsem vystoupil sólo bez lyží i na Pik Komunismu (7 495 m). Podařilo se mi na lyžích přejít celé pamírské plató, ale slyžovat z vrcholu se mi bohužel nepodařilo, další den, kdy jsem to měl v plánu, jsem se účastnil akce na záchranu rakouského horolezce. Po rychlém přesunu vrtulníkem do základního tábora v Ačik-Taš se mi ještě v rámci této expedice podařilo uskutečnit i můj dříve plánovaný výstup a sjezd z Piku Lenina (7 134 m) se vzpomínkou na zesnulého přítele Bernarda Jamnického. Během 10 dní se mi tak podařilo vylézt na všechny tři pamírské sedmitisícovky a dvě z nich sjet i na lyžích.

Pamír, Pik Korženěvské 1982, s francouzskými horolezci ve výškovém táboře C2 (5 800 m)

za velice podivných okolností vedoucím výpravy akceptován. Nakonec jsem v roce 1984 odjel na jinou česko-italskou expedici na Dhaulágirí pod vedením Jirky Nováka. Podařilo se nám vylézt novou cestu v západní stěně o které Reinhold Mesner prohlásil, že se jedná o jednu z nejtěžších stěn na světě. Pokus o slyžování z vrcholu severní stěnou se mi nakonec realizovat nepodařilo. V roce 1996 se mi společně s Christophem Heinzem podařilo uskutečnit náročný přechod pohoří Selkirk Mountains na pomezí Britské Kolumbie a Alberty v Kanadě.

Dhaulágirí 1984

Dhaulágirí I – západní stěna

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Kterého z tvých lyžařských výkonů v zahraničních velehorách si ceníš nejvíce? No asi tak: že jsem to přežil. Nicméně byl jsem vždy velice dobře fyzicky připravený a nikdy jsem nenechával nic náhodě. A čeho si cením nejvíce? Mezi mé nejtěžší zahraniční sjezdy počítám kuloár ve východní stěně Azau Baschi a jižní stěnu Kazbeku na Kavkaze v roce 1983. Po mých předchozích zkušenostech s extrémními sjezdy v Tatrách, Alpách, na Kavkaze, Pamíru a Hindúkuši bylo mým cílem sjet na lyžích Mt. Everest. V roce 1984 vznikl projekt slovenské expedice na Mt. Everest, ale můj návrh bohužel nebyl

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

18 SKIALP LEGENDY

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

SAMA PŘÍRODA MI DALA MOŽNOST PROŽÍT VŠECHNO TO KRÁSNÉ A ZAJÍMAVÉ NA TOMTO SVĚTĚ. HORY MI V PRVÉ ŘADĚ DALY ŽIVOT. NAOPAK MI VŠAK VZALY NĚKOLIK MÝCH VELMI BLÍZKÝCH PŘÁTEL.

Vím, že mezi tvé přátele patří i další legenda tohoto sportu Alexander Luczy, s nímž jsme měli rozhovor v loňském roce. Kde všude jste spolu lyžovali? No jako mladí jsme spolu lyžovali hodně v Tatrách, Kriváň, Patria, atd. Ale já už měl v té době trochu jiné plány směrem k extrémnímu lyžování a Alex pak emigroval v roce 1969 do Švýcarska. Motivoval jsem Milana Kriššáka, spolu jsme slyžovali Krčmářův žlab, ale on nebyl až zase tak dobrý lyžař. Později i dalšího kolegu z horské služby Vlada Tatarku – Gypsyho jsem „namontoval“ do extrémního lyžování. V té době jsem již hodně vodil klienty na Mt. Blanc, ale nikdy jsme nelyžovali z vrcholu. Na lyžování z Mt. Blancu musí být dobré podmínky. S Alexem Luczym, který má na svém kontě více než tisíc lyžařských túr v Alpách, jsem pak například slyžoval severní stěnu Mt. Blancu v roce 1984. Také jsem za ním později jezdil do Švýcarska, kde jsme spolu hodně lyžovali zejména v oblasti Grand St. Bernard. Pokud vím, jsi praktikující katolík. Jak vnímáš víru ve spojení s horami?

Velmi blízko a intenzivně. Víru nespojuji pouze s pravidelnou návštěvou kostela. Silné duchovno často prožívám právě vysoko v horách, kde pociťuji vděčnost v mysli a tichou motlitbou pak vyjadřuji pokoru a vděčnost za přežití těžkých situací. Obzvláště těch krizových, ve kterých jsem se ocitl se svými horolezeckými partery na laně nebo jako horský vůdce. Např. téměř vždy, pokud se vracím z Mont Blancu a moji partneři souhlasí s krátkou odbočkou do Martigny, zastavuji se do kapličky v hospici v Sedle svatého Bernarda ve výšce téměř 2 500 m ke krátké modlitbě a vyjádřit svoji hlubokou vděčnost bohu. Velmi silným zážitkem byla pro mě také účast na mši svaté na terase chaty Schwarzsee v Zermattu konané u příležitosti přijetí horských vůdců Slovenska do UIAGM v roce 1996. Na improvizovaném oltáři tehdy ležela horolezecká lana a Matterhorn stál ozářen sluncem v pozadí. U příležitosti svátku horských vůdců pak pořádáme každoročně v červnu také mši svatou v kapli u nás ve Starém Smokovci se svěcením horolezeckých lan a uctěním památky všech zesnulých v horách.

Palo Rajtár (*1936) Nejstarší horský vůdce na Slovensku Člověk s nejvíce výstupy na Gerlachovský štít (bylo jich určitě víc než 1 000) Ikona československého skialpinismu a průkopník extrémního lyžování

nedám...“. Šťastnou náhodou a shodou okolností jsem natrefil na manželku, kterou si s ohledem na hory snad ani nezasloužím. Padli jsme si vzájemně do oka a náš vztah byl a je velmi silný. Máme spolu dva syny, dvě dcery a dohromady sedm vnoučat. Co ti hory daly a co vzaly? Tak především sama příroda mi dala možnost prožít všechno to krásné a zajímavé na tomto světě. Hory mi v prvé řadě daly život. Naopak mi však vzaly několik mých velmi blízkých přátel jako již dříve zmiňovaného Johana Kaňu, Milana Kriššáka, Bernarda Jamnického, Patricka Berhaulta a bohužel i celou řadu dalších.

FOTO: ARCHIV PAVOLA RAJTÁRA

Zermatt 1996, kdy slovenští horští vůdci obdrželi diplomy UIAGM s mezinárodní platností. Zleva: Robert Galfy, Alex Luczy, Pavol Rajtar

Mohl bys nám, prosím, říci něco více o své rodině? Jak vlastně vnímali tvoji blízcí poněkud nebezpečnou profesi a horské „koníčky“? No, tak u manželky to byl trochu problém již od našeho seznámení. Přijela taková dvě hezká děvčata na rekreaci, to jsem ještě dělal kulturního referenta, a donesla mi dopis od kolegy. Tak jsem jim hezky poděkoval, otevřel dopis a tam stálo: „Všimni si jí, je dobrá...“ Jenže já jsem omylem naznačil něco té druhé. Když jsem se poté omluvil, vzniknul vztah a za půl roku svatba. Když už jsme byli svoji, jednou v zimě za námi měli přijet tchán a tchýně. Šel jsem zrovna z Popradského plesa, když vidím nějaké dva lidi, jak se brodí po pás ve sněhu. Autobus je vysadil o zastávku dříve, než měl. Tehdy mi tchán řekl: „Kdybych tenkrát věděl, že moje dcera bude žít v takové pustině, tak ti ji nikdy

FOTO: FACEBOOK

20 MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK

Pestrý život Chrise Schwarzenbacha FOTO: FACEBOOK

Narozen v New Yorku, vyrůstal ve Švýcarsku a stal se kalifornskou hvězdou lyžařských závodů včetně průkopnických skialpinistických. Vyráběl lyže, lyžařská vázání i součástky do letadel. Dožil se požehnaného věku.

ean-Christophe Fröelicher-Schwarzenbach, mezi kolegy lyžaři známý jako Chris Schwarzenbach, patřil ve 40. letech minulého století k nejrychlejším a nejstylovějším kalifornským lyžařům. Narodil se 6. srpna 1918 v Quogue ve státě New York. Jeho otec Robert J. F. Schwarzenbach pocházel ze švýcarského Curychu a přestěhoval se do New Yorku, aby řídil americkou pobočku rodinné firmy Schwarzenbach-Huber, která vlastnila továrny na výrobu hedvábí v Curychu a Hobokenu ve státě New Jersey. Před odjezdem z Curychu požádal o ruku Madi Fröelicherovou, která musela

Chris Schwarzenbach na trati jednoho ze sjezdařských závodů na konci třicátých let, kdy byl členem americké reprezentace

přeplout Atlantik, aby se za něj v New Yorku provdala. A tak se Madi a její rodiče stali jedněmi ze šťastlivců v tragickém neštěstí, kteří přežili potopení Titaniku. V nové zemi se pak manželům narodily tři děti: Liselotte, Robert a Chris.

Studentské mládí

Oba chlapci navštěvovali prestižní Browningovu privátní školu na Manhattanu. Jejich otec zemřel v roce 1929, těsně před krachem na Wall Street, a v roce 1930 matka přestěhovala rodinu do Curychu. Chris a Robert získali inženýrské tituly na Polytechnikum Zürich Hochschule, nicméně většinu svého času věnovali horolezectví a lyžování. V roce 1938 dokonce lyžovali za americký tým na mistrovství světa v alpském lyžování v Engelbergu a Chris byl v roce 1939 jmenován do olympijského týmu USA pro rok 1940.

Po vypuknutí druhé světové války se rodina vrátila do Spojených států a oba bratři začali pilotovat letouny. Robert se stal stíhacím pilotem švýcarského letectva a v rámci své válečné role převzal vedení rodinné firmy Schwarzenbach-Huber, která začala plnit vojenské zakázky. Chris odešel na západní pobřeží na vysokou školu, kde studoval letecké inženýrství na Kalifornském technologickém institutu. Chris se během svých studií účastnil řady významných lyžařských závodů v Kalifornii a dalších západopobřežních státech, a pokud to počasí dovolilo, létal na závody vlastním letadlem. V Kalifornii se v té době konalo několik velkých horských sjezdů a slalomů – letní Inferno na svazích hory Lassen, Silver Belt na svazích Sugar Bowlu a skialpinistický podnik Flying Skis Invitational z vrcholu 3 325 m vysokého

FOTO: FACEBOOK

Silver Belt

Protože zimní olympijské hry v roce 1940 byly zrušeny, zůstali američtí závodníci na domácí půdě a Kalifornie hostila řadu závodů, zejména na konci sezóny. V tomto roce se v Sugar Bowlu konal první závod Silver Belt. Legendární Rakušan Hannes Schroll založil své středisko Sugar Bowl v roce 1939 a na konci první sezóny začal plánovat závod, který by konkuroval slavnému Harriman Cupu v Sun Valley. V Sugar Bowlu padá ročně v průměru přes 10 metrů sněhu, takže Schroll měl pocit, že jarní závod by byl vhodným způsobem, jak zakončit lyžařskou sezónu. Místo obvyklého poháru nebo medaile vítězové obdrželi stříbrný pás, což byl nápad, který Schroll převzal od slavných kalifornských závodů na dlouhých lyžích z 19. století. Bob Oliver vyhrál první šampionát

na dlouhých lyžích v roce 1867 v LaPorte, když na trati dlouhé čtvrt míle dosáhl rychlosti více než 100 km/h. K jeho výhře patřil stříbrný pás v hodnotě 75 dolarů, a tak se Schroll rozhodl nazvat svůj závod Silver Belt. Vítězové obdrželi pásek se stříbrnými cvočky a stříbrnou přezkou. Pás se každoročně předával vítěznému závodníkovi. Středisko Sugar Bowl sice nedisponovalo dlouhými svahy alpských parametrů, ale Schroll přesto dokázal vymyslet extrémně náročnou trasu se 400m převýšením. Peter Picard, ostřílený německý lyžař, který uprchl z nacistického Německa a v kalifornském středisku Donner Pass učil v lyžařské škole, na Schrollovu trať vzpomínal: „Bylo to děsivé! Rovně dolů a pak doprava do Steilhang a zase rovně po spádnici!“ Schrolův Silver Belt si vysloužil pověst podniku v nejstrmějším terénu ze všech kalifornských závodních tratí a páté nejobtížnější trati v Severní Americe. Rakouský rodák Friedl Pfeifer vyhrál zahajovací závod Silver Belt v roce 1940. Schwarzenbach se v roce 1940 závodu neúčastnil, ale hned v ročníku 1941 se stal jeho překvapivým vítězem. Na něj navázal dalším vítězstvím v roce 1942, kdy už Pfeifer sloužil v armádě. V letech 1943 až 1945 se závody nekonaly a po válce se Schwarzenbach účastnil všech ročníků Silver Beltu až do roku 1953. Nikdy už nevyhrál, ale vždy se umístil v první patnáctce. Autor Mikkel Vehn ve shrnutí závodu z roku 1941 v ročence Western Ski Annual popsal Schwarzenbachovu vytříbenou techniku jízdy nesnadným terénem: „Sledovat Chrise Schwarzenbacha, jak se houpe na trati, byl jeden z těch vzácných pohledů, které lze v oblasti lyžování vidět. Přesnost, lehkost a rychlost, s jakou zvládal vlásenkové zatáčky, padáky a muldy, byly úchvatnou podívanou.“

22letý Chris Schwarzenbach jako vítěz druhého ročníku závodu Silver Belt v Sugar Bowlu, 1941 FOTO: FACEBOOK

Carson Peaku severně od Mammoth Mountain. Schwarzenbach byl častým účastníkem těchto závodů. Po soutěžní stránce byl rok 1940 pro Schwarzenbacha hvězdný. Získal řadu umístění v první pětce mezi hvězdnými jmény amerického lyžování. Na proslulém Harrimanově poháru 1940 v Sun Valley v Idahu, jenž byl zároveň národním šampionátem, skončil ve sjezdu mužů čtvrtý za vítězným Dickem Durrancem, Walterem Pragerem a Friedlem Pfeiferem. V novinách pak stálo: „Christopher Schwarzenbach, kterého někteří opomíjeli, jel tak kontrolovaný a inteligentní závod, že vyhrál čtvrté místo.“ Skončil také šestý ve slalomu a čtvrtý v kombinaci. Týden po Harriman Cupu se Chris zúčastnil mezinárodních závodů v Altě v Utahu, kde skončil třetí ve sjezdu, čtvrtý ve slalomu a třetí v kombinaci, čímž překonal mnoho nejlepších amerických lyžařů.

Poválečný inzerát na inovativní typ lyžařského vázání z dílny Chrise Schwarzenbacha

22 MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

V únoru 1941 vymyslel Chris Schwarzenbach se svými lyžařskými přáteli Chapmanem Wentworthem a Claritou Heath náročný závod z vrcholu Carson Peak na břeh horského jezera June Lake, který se měl uskutečnit koncem dubna 1941. Závod, nazvaný Flying Skis Invitational, se jel v nejprudším terénu kalifornské Sierry a na 6 kilometrech trati překonával převýšení 1 130 metrů. Tvrdilo se, že jde o obtížnější trasu než italská Marmolada a Tuckerman Ravine v New Hampshire. Pořadatelská trojice pozvala špičkové lyžaře z celé lyžařské Ameriky. Vedle Schwarzenbacha se přihlásila esa jako Luggi Foeger, Clarita Heath, Hannes Schroll, Wayne Poulsen, Sepp Benedikter, Boots Blatt, Kathleen Starret a Bill Janss. Byla to zkouška vytrvalosti i lyžařského umění; pravděpodobně šlo o jednu z průkopnických verzí dnešních skialpinistických závodů. Časy byly kombinací výšlapu na vrchol a sjezdu dolů. Závodníci začali stoupat v pět hodin ráno, sjezd odstartoval až poté, co všichni lyžaři dosáhli vrcholu, v 10:30. Ve vánočním čísle magazínu Ski Illustrated z roku 1941 stálo: „Sjezdová část závodu začínala až zrádně nevinně… mírný svah s perfektním prašanem… a rázem na horizontu prázdno… maximální rychlost, která ještě zdůrazňovala strašidelný propad téměř kolmou stěnou… prudká zatáčka na sněhovou římsu visící nad rozeklanými skalami. Na jejím konci závodníky čekala prudká odbočka do Skaggeraku, strmého srázu podepřeného rozervanými skalami… a pak sjezd přes pozůstatky spadlé laviny… přes záludné rozervané skalní bloky… prudký skok asi sedm metrů s dopadem do rovinatého zalesněného hřebene… několik metrů lesem… pak prudký sjezd záludnou zalesně-

FOTO: FACEBOOK

Flying Skis Invitational

Jeden ze závodníků úvodního ročníku Flying Ski Invitational, A. Pitcher, na snímku Chrise Schwarzenbacha, pózuje na vrchu Carson Peaku před sjezdovou částí závodu považovaného za jeden z nejtěžších a nejnebezpečnějších skialpinistických podniků na světě nou roklí a nakonec střemhlav dolů po zledovatělém povrchu plném nerovností. Opravdu napínavé sjezdařské dobrodružství odshora dolů!“ Chris Schwarzenbach zvítězil za pět hodin a pět minut – pět hodin stoupání a necelých šest minut sjezdu do cíle. To vše na 210cm dřevěných lyžích a v kožených botách! Podruhé a naposledy se závod konal v dubnu 1942. Lyžař z Východní Sierry Cliff Banta vyhrál na stejné trati v čase 6:47, téměř o hodinu pomaleji než Schwarzenbachův výkon. Došlo k několika vážným zraněním, což spolu s válečnou nouzí znamenalo konec jepičí historie závodu Flying Skis Invitational.

Válečným podnikatelem

Po ukončení studia na Kalifornské technice v roce 1942 vstoupil Schwarzenbach do námořnictva. V roce 1943 založil v Pasadeně firmu U.S. Propellers, vyrábějící

vrstvené dřevěné vrtule pro armádní spojovací letouny (lehká letadla používaná k dělostřeleckému pozorování) a bezpilotní terče. Šlo o důležitou válečnou zakázku, která Schwarzenbacha permanentně udržela v USA. Koncem 40. let vyráběl dvanáct tisíc vrtulí ročně. Schwarzenbachova firma vyráběla také schránky na munici, vyhazovací padáky na náboje a řídicí páky pro velké letecké producenty Lockheed, North American a Vultee. Po válce se Chris Schwarzenbach nadále věnoval lyžování a v roce 1947 se stal prezidentem lyžařské asociace Far West. Pod značkou U.S. Propeller se na počátku padesátých let pustil do výroby lyží z vrstveného dřeva a vyráběl a prodával také populární vázání U.S. Star, které navrhl jeden z jeho švýcarských spolužáků. V pozdějších letech provozoval se svým synem Fredem společnost Paschall International,

která prodávala díly a vybavení pro údržbu letadel, a podnikal treky v Himálaji. V roce 2003, ve věku 84 let, skončil s podnikáním i létáním. Zemřel v roce 2017 ve věku 98 let. Jeho celoživotní lyžařský souputník Oliver Kehrlein popsal lyžařskému magazínu Skiing Schwarzenbachovu pověst výjimečného lyžařského závodníka: „Chrisův záznam zahrnuje všechny nejtěžší závody ve Švýcarsku a Americe a je všeobecně uznáván jako nejodvážnější amatér v zemi. Ve sjezdu je nepřekonatelný, zatímco jeho efektní styl ve slalomu ho často stojí druhé nebo třetí místo za šampiony.“ Nejmladší syn Bobby shrnul otcův život slovy: „Táta rozhodně žil dlouhý a plnohodnotný život, s vervou a elánem. Věnoval se tomu, co miloval: létání, letectví, inženýrství, lyžování, cestování, túrám po horách celého světa a trávení času s rodinou.“

ABOVE ALL EXPECTATIONS KAŽDÉ DOBRODRUŽST VÍ SE STANE VZRUŠUJÍCÍM DÍKY RISE ABOVE 88.

RISE ABOVE 88

MULTILAYER WOODCORE

3 D RADIUS

Rise Above 88 je vrcholem všestrannosti v naší touringové řadě. Vyniká ve stoupání i sjezdu. Může se pochlubit působivým spojením minimální hmotnosti (1 186 g @ 170 cm), stability a výborné ovladatelnosti. Díky 3Dradiusu a pružné špičce jsou ideální při zdolávání větrem navátých sněhových jazyků. Díky svému tvaru jsou lyže velmi obratné, bez námahy projedou úzkými pasážemi, zatímco konstrukce full sidewall zajišťuje výjimečnou stabilitu a odolnost. Vysoký zážitek pro lyžaře je zaručen díky užšímu středu a mírnému tvarování na špičce a patě, ovládání je velmi snadné. Každé dobrodružství se stane vzrušujícím. VOLKL.COM

FOTO: JAKUB CEJPEK

největší skialpová akce roku Třetí lednový víkend se všichni skialpinisté schází v Peci pod Sněžkou na největší skialpové akci roku. Během čtyř dnů si mohou vyzkoušet a poslechnout snad vše, co se o skialpu dá říct a ukázat. Bude se poslouchat i testovat, lyžovat i chodit, běhat i lézt, přičemž vše vyvrcholí tradičním sobotním závodem dvojic Noc tuleních pásů. SNOW je jako hlavní mediální partner u toho a tímto tedy zdravíme i všechny festivalové účastníky, kterým se tohle skialpinistické vydání časopisu dostává do rukou. Některé z hvězd letošního ročníku najdete i na následujících stránkách, kde se toho o nich a od nich můžete dozvědět víc. Roman Juras například ví, jaká bude budoucnost lavin … str. 26 Kristina Höschlová ví, co způsobují moderní preventivní prostředky … str. 30 … a další , ŽE TO JE A BUDE BOŽÍ!

w ww.skialpujfest.cz # skialpuj

(ps)

Noc tuleních pásů

FOTO: JAKUB CEJPEK

26 SKIALP OSOBNOST

TEXT: JAK KLOUČEK

PREVENCE na horách podle Kristiny Höschlové Svět – a skialp také – čas od času podlehne jakési setrvačnosti, která jej odchýlí od správného směru. Nebo jinak: čas od času je potřeba aktivovat kritické myšlení proto, abychom nesešli z cesty, kterou nám může do stále větší míry diktovat pohodlnost, lenost, módnost, reklama, návyk… Kristina Höschlová tomu říká tupost. Je to osoba, která cílí svou energii právě tímto směrem: odhaluje přešlapy, nevědomá rizika, přehnanou automatičnost, stádnost i zapomenutou moudrost. A jelikož miluje lyže a hory, má co říci i nám, skialpinistům. Podělila se s námi o své poznatky, které dále rozvede na svém workshopu na Skialpujfestu. TEXT: KRISTINA HÖSCHLOVÁ

Tupost jako nežádoucí účinek moderních preventivních prostředků? Poslední století nám přineslo spoustu úžasných vynálezů, které nás chrání před úrazy, hladem, žízní a nepřízní počasí a pomáhají nám orientovat se a přežívat v nehostinném prostředí.

Příkladem jsou: sluneční brýle a opalovací krémy chránící před sluncem GPS před zablouděním precizní předpovědi počasí před nečekaným zmoknutím skvělé oblečení před zimou, větrem a mokrem zásoba proteinových tyčinek a lokalizace zdrojů pitné vody před hladem a žízní energetické nápoje před únavou lavinový vyhledávač a airbagy před dlouhým dušením v lavině helma před rozbitím lebky, máme-li při pádu i štěstí Někdy si až člověk říká, jak ti naši nedávní předci takový výlet do hor mohli přežít? Na dřevěných lyžích, v pletených rukavicích a s kusem slaniny a plechovou čutorou? Je zřejmé, že před pár desetiletími člověka v horách ochraňovaly především skvěle vycvičené smysly, zkušenost a vyostřená vnímavost vůči přírodnímu prostředí.

Oba preventivní přístupy fungují: skvělé technologie a moderní vybavení, i vycvičené smyslové schopnosti a zvýšená vnímavost vůči přírodě. Ten moderní přístup má akorát nevýhodu, že jej můžeme ztratit nebo se porouchá, což je u toho smyslového málo pravděpodobné. Je-li smyslová vnímavost nahrazována technologiemi, její schopnosti slábnou. Stejně tak jako ochabují svaly, které nejsou vystavovány námaze. Nadužívání některých prostředků navíc není bez vedlejších účinků: nadužívání slunečních brýlí ochabuje flexibilitu duhovky nadužívání opalovacích krémů působí deficit vitaminu D eliminace situací, kdy člověk nečekaně zmokne, vymrzne, vyčerpá se nebo mu dojde jídlo a pití, snižuje jeho odolnost fixace na GPS přístroje tupí přirozenou schopnost orientace v prostoru závislost na digitálních předpovědích počasí oslabuje schopnost číst oblohu …

čem vidíš největší potenciál pro skialpinisty, kteří by se chtěli zlepšovat a posouvat svou odolnost? Dýchání, otužování, trénink…? Být co nejvíce venku, v kontaktu s přírodou. Někdy je ku prospěchu příliš nekalkulovat a pravidelně se nechat vyvádět z komfortu. Hodí se občas pořádně promoknout, vyhladovět nebo zabloudit, člověka to nutí mobilizovat vlastní adaptační mechanismy a zvyšuje to jeho resilienci. Dýchání je velmi mocný nástroj, kterým můžeme ovlivnit svoji výkonnost, odolnost

i vnitřní vyrovnanost. Prvním krokem je, si svůj dechový vzorec vůbec začít uvědomovat. Sledovat, jak hluboko, jak rychle a jak pravidelně dýcháme. K disposici je mnoho dechových technik, které účinně posilují dechové svaly, což se výrazně projeví na zvýšení fyzické kondice. Dalším užitečným principem je dýchání nosem, které lze postupně natrénovat i při zátěži. Prochází-li vzduch nosním labyrintem, je ohříván, filtrován a v nosní sliznici působí zvýšenou produkci oxidu dusnatého, který je účinným broncho- a vasodilatátorem.

nevypadá bezpečně, ale máme všichni airbagy, tak se z té laviny v nejhorším dostaneme.“ Tím už v podvědomí připouštíme možnost pádu či laviny, přitom primární je uvažovat a jednat tak, aby člověk vůbec nespadnul a do laviny se nedostal. To neznamená přestat používat helmu nebo lavinový set, ale znamená to nepřestat cvičit vlastní smysly, zostřovat jejich vnímavost vůči prostředí a umět se o ně při rozhodování opřít. Protože pokud preventivní prostředky začnou nahrazovat zdravý selský rozum a otupovat vrozený instinkt, z dobrého sluhy se stává zlý pán.

MODERNÍ PREVENTIVNÍ A OCHRANNÁ OPATŘENÍ JSOU SKVĚLÁ, POUŽÍVEJME A VYVÍJEJME JE DÁLE. ALE NEZTRÁCEJME PŘITOM ZDRAVÉ KRITICKÉ MYŠLENÍ A VNÍMAVOST VŮČI VLASTNÍM SMYSLŮM A OKOLÍ. TRÉNUJME SMYSLY, SVOJI ODOLNOST A SELSKÝ ROZUM A OCHRANNÉ PROSTŘEDKY BERME JAKO BONUS NAVÍC.

FOTO: ARCHIV KRISTINY HÖSCHLOVÉ

A jak je to s lavinovými sety a helmami? Lavinové vyhledávače významně snížily čas zasypání oběti před vyproštěním, a tím nadějně snížily mortalitu. Přesto ale roční počet lavinových obětí přepočítaný na desetiletý průměr od 80. let zůstává víceméně neměnný. Navzdory vyspělým preventivním opatřením, lavinový úraz bohužel stále zůstává jednou z hlavních příčin úmrtí při zimních horských sportech. Vysvětlením je fakt, že preventivní vybavení často skýtá pocit falešného bezpečí a lyžaři více podceňují smyslové vyhodnocení rizika, než když by vybavení neměli. To samé platí i s užíváním helmy. Helma chrání hlavu, což zmírňuje následky nárazu při pádu. Helma ale zároveň tlumí smysly – zužuje zorné pole, snižuje sluchové vjemy a ovlivňuje percepci pohybu v prostoru. Statisticky platí, že lyžaři s helmou jezdí riskantněji a způsobují více nehod než lyžaři bez helmy. Jak helma, tak lavinové vybavení často vedou k psychologické pasti vytváření pocitu falešného bezpečí typu: „Do toho sjezdu se mi moc nechce, ale mám helmu, tak si nerozbiju hlavu, až spadnu.“ Nebo: „Svah

28 SKIALP OSOBNOST

FOTO: ARCHIV KRISTINY HÖSCHLOVÉ

POHYB PRO MĚ ZNAMENÁ RADOST ZE ŽIVOTA A VDĚK SVÉMU TĚLU, KTERÉ HO MŮŽE ŽÍT.

Na co kladeš sama největší důraz ve svém sportovním životě? Co je pro tebe sport a jaké jsou jeho cíle z hlediska tvé osoby? Pro mě sport znamená pohyb a pohyb je radost. Je to způsob, jak se nechávat vykolejit ze stereotypů, což dává člověku nové náhledy na sebe i svět okolo. Sport ve volné přírodě je pro mě cesta objevovat neznámé, nechat se překvapovat, dotknout se instinktů, lépe poznávat a sžívat se s přírodními živly. Myslím, že je dobré nenechat radost ze sportu zabarikádovat přílišnými podmínkami, jako je nutné vybavení, pomůcky, speciální doporučení, návody. Člověk by měl mít možnost nalézt radost z pohybu v každý okamžik – ať už tím, že místo výtahu vyběhne schody, nebo si doma při uklízení zatančí. Pohyb pro mě znamená radost ze života a vděk svému tělu, které ho může žít.

FOTO: TOMÁŠ BINTER

Máš tipy na nějaká témata, o která by se měl skialpinista zajímat? Zdravotní, kondiční, bezpečnostní… Myslím, že klíčové je co nejvíce poznávat přírodní prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Tedy v případě skialpinisty je to především sníh, počasí a veškerá lavinová problematika. Co se zdravotních témat týče, užitečné je znát příznaky omrzlin, podchlazení a výškové nemoci a umět na ně zavčas reagovat. To může bezprostředně zachránit končetiny a lidský život.

MUDr. Kristina Höschlová je lékařka a záchranářka se specializací na urgentní medicínu (záchranářství), anesteziologii a horskou medicínu. Jejími rodiči jsou uznávaný psychiatr Cyril Höschl a akademická malířka Jitka Štenclová – od obou zdědila své vlohy, od dětství například hraje na klavír a housle. Absolvovala 3. lékařskou fakultu UK v Praze, pracovala mj. u letecké záchranné služby a v rámci misí s Lékaři bez hranic působila v Afghánistánu, Jemenu a na Ukrajině. Čtyři zimy sloužila jako urgentní lékař ve Francii pro Mont Blanc Helicopteres (Avoriaz), v Briançonu a ve švýcarském Verbier a v roce 2015 absolvovala Master kurz horské medicíny na

univerzitě v italském Varese. V roce 2005 se účastnila jako lékařka expedice na Mt. Everest, kde vystoupala do 7 200 m n. m. Založila a je odbornou garantkou Mezinárodního kurzu horské medicíny v ČR a je také zakladatelkou mezinárodního institutu komplementární medicíny Mehana, který se zaměřuje na neinvazivní a nefarmakologické léčebné přístupy. Nyní se plně věnuje rozvoji vzdělávání v sebeléčebných technikách spojených s přírodou, které lidi vedou k větší soběstačnosti. O svých zážitcích a zkušenostech napsala dvě knihy: Lékařem mezi nebem a horami a Lékařem mezi pouští a minami a chystá třetí knihu s tématem sebeléčebných technik v souladu s přírodou.

NEW

SUUNTO OCEAN pro sporty v horách i pod vodou

WWW.SUUNTO.COM

30 SKIALP SNÍH A LAVINY

NAPŘÍKLAD ROK 2024 VE ŠVÝCARSKÝCH ALPÁCH PŘINESL V NĚKTERÝCH OBLASTECH REKORDNÍ MNOŽSTVÍ SNĚHU – AŽ O 31 % VÍCE OPROTI PRŮMĚRU LET 2010–2020.

TEXT: ROMAN JURAS, VOJTĚCH MORAVEC Autoři jsou pracovníky katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování na FŽP, ČZU v Praze. Jejich aktivity můžete sledovat na Instagram profilu @kvhem

Budoucnost lavin? Nejspíš mokrá! Poslední zimy nám ukázaly, že měnící se globální klima má neblahé důsledky na zimní podmínky a nám skialpinistům to často dělá vrásky na čele. Teploty často šplhají nad +15°C i během zimních měsíců, kdy bychom očekávali spíše mráz. Srážky sice padají, ale spíše ve formě deště místo vytouženého sněhu. Co nás čeká v nejbližší budoucnosti z hlediska proměny lavinového rizika?

oslední dvě zimy jsou ukázkou toho, jak se klima mění. Tu minulou jsme sice v Česku zaznamenali nadprůměrné množství srážek, ale kvůli vysokým teplotám bylo na horách málo sněhu. Sníh v Evropě padal spíše ve vyšších nadmořských výškách, tj. od 1 500 m výše. Únor 2024 byl jedním z nejteplejších únorů a rok 2024 byl opět nejteplejším rokem v historii měření, když překonal i dosud nejteplejší rok 20231. Vysoké teploty mělo, mimo jiné, na svědomí i občasné jižní proudění, které do střední Evropy přinášelo teplý vzduch. My jsme si ale více přáli spíše to severní, které nám přináší naopak studený arktický vzduch, a toho se dostávalo méně.

Ústup zimy

Dlouhodobé údaje potvrzují zřetelné oteplování. Podle Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe se v České republice za posledních 30 let (1991–2020) průměrná zimní teplota zvýšila o 1,2 °C ve srovnání s obdobím 1961–1990. Při pohledu na posledních 220 let došlo k nárůstu průměrné zimní teploty o 1,6 °C, což má významný dopad na délku a charakter zimy. Zimy jsou nyní kratší a zároveň pozorujeme během jedné zimy častější období tání. Příčinou tohoto jevu je mimo jiné fakt, že došlo k dramatickému oteplení v Arktidě, a tudíž k nám v současnosti proudí arktický vzduch, který byl v minulosti o dost chladnější a přinášel sněhové nadílky i do

nížin. Nyní kvůli tomu pozorujeme sněhovou čáru až ve vyšších nadmořských výškách. Přesto však existují výjimky. Například rok 2024 ve švýcarských Alpách přinesl v některých oblastech rekordní množství sněhu – až o 31 % více oproti průměru let 2010–2020, což bylo důležité pro tamní ledovce. Tyto výjimečné události nám dávají naději a připomínají, že bohaté sněhové podmínky nejsou minulostí, ačkoliv jejich četnost v poslední době klesá.

Méně sněhu, stejná rizika: jak se mění lavinová aktivita Pro skialpinisty přináší zimy chudé na sníh zásadní otázku: jaký je vliv těchto podmínek na lavinovou aktivitu? Na první

pohled by se mohlo zdát, že méně sněhu znamená méně lavin. To však může být trochu zavádějící. V některých oblastech skutečně dochází ke snížení počtu lavin, avšak mění se především jejich časové rozložení během sezóny a také charakter jednotlivých typů lavin. Například rakouští odborníci na lavinovou prevenci Rudi Mair a Patrick Nairz ve své uznávané knize Lavina popisují deset základních modelových situací, které typicky vedou k uvolnění lavin. Klíčové je, že právě tyto meteorologické situace, jež laviny spouštějí, se vlivem změn klimatu proměňují. Typickým příkladem jsou mokré laviny, které jsme dříve vídali hlavně na jaře, tedy od konce března do

FOTO: ATOMIC

Prašan je stále výše a výše, obvyklé lyžařské lokality disponují stále častěji vlhkým sněhem ovlivněným dešti a teplotními výkyvy

Lavinové trendy: více mokrých lavin a méně těch suchých

Podívejme se opět na čísla a na poslední vědecké studie, kterých poslední dobou vzniká na téma lavinové aktivity a globálního oteplování stále více. Například studie z Krkonoš2 analyzovala všechny zaznamenané laviny od roku 1962. Výzkumníci rozčlenili případy na mokré a deskové laviny a jejich zjištění jsou ohro-

FOTO: SALOMON

mující. Za posledních 30 let zde došlo k osminásobnému nárůstu výskytu mokrých lavin v porovnání s obdobím 1962–1991. Naopak deskových lavin ubylo o 27 %. Mokré laviny v Krkonoších jsou navíc nyní menší – dříve byly pozorovány spíše malé až střední, zatímco dnes dominují velmi malé až malé laviny. Podobné trendy však potvrzují i studie z jiných pohoří. V Julských Alpách kromě nárůstu počtu mokrých lavin pozorují také jejich zvětšování, což je oproti Krkonoším rozdílný vývoj3. Nedávná studie ze švýcarských Alp4 se zaměřila především na modelování budoucího výskytu lavin podle různých emisních scénářů a přinesla překvapivé výsledky. Autoři vypočítávají, že se do konce 21. století sníží celková lavinová aktivita o 10–60 % v nadmořských výškách nad 2 300 m v závislosti na lokalitě a emisním scénáři. Suchých lavin by mělo ubýt o 45–65 %, zatímco mokrých lavin bude

Sonda s testem stability sněhu je stále hlavním aktem prevence před sjezdem lavinového svahu

Odchylka [°C]

Počet lavinlavin v jednotlivých letech v kontextu teplotní odchylky ArktidyArktidy Počet v jednotlivých letech v kontextu teplotní odchylky 1 0 −1 −2 400 Počet [-]

začátku května. Nové studie však ukazují, že tento typ lavin se stále častěji objevuje v zimní sezóně čím dál dřív. Na druhou stranu ani delší období mrazů zcela nevymizela. V těchto situacích vznikají spíše suché deskové laviny, a to kvůli tvorbě nestabilních vrstev pohárkových nebo hranatozrnitých krystalů. Tyto vrstvy mohou snadno vést k uvolnění sněhové desky. Pokud však na horách není dostatek sněhu, tyto nestabilní vrstvy se tvoří blíže k povrchu, což zvyšuje riziko jejich uvolnění například pod lyžařem. V budoucnu se tak budou stále tvořit i deskové laviny, i když už spíše méně často. Zkušený horal dobře ví, že lavina se může utrhnout i při vrstvě pouhých několika centimetrů sněhu. Příkladem je příběh Michala Urigy, člena Horské služby, který se v březnu 2014 dostal do laviny v Litvorovém žlabu nad Malým Stawem v Krkonoších. Tehdy platil v Krkonoších první lavinový stupeň a na začátku žlabu bylo přefoukaných místy dokonce méně než 10 cm sněhu. Přesto se sněhová vrstva utrhla a Michala stáhla lavina až k břehu Malého Stawu. Naštěstí vyvázl jen s odřeninami a mohl svůj příběh později sdílet v knize Laviny v Česku, která byla pokřtěna těsně před začátkem této zimní sezóny. Tento příběh je jasnou připomínkou, že riziko lavin není jen otázkou množství sněhu, ale také jeho stability a místních podmínek.

300 200 100 0 1600

1700 Aljaška

1800 Colorado

1900

2000

Montana

Horní panel reprezentuje teplotní odchylku od průměrné teploty arktické oblasti v období 1961–1990. Údaje o teplotě byly odvozeny z takzvaných proxy dat, jakými jsou například letokruhy stromů, sediment v mořích a jezerech a ledovcové vrty. Tato data byla shromážděna zejména v oblasti Grónska, Aljašky, Islandu, Špicberk, Skandinávie a severní části Ruska. Dolní panel reprezentuje roční počet lavin v jednotlivých státech. S nástupem průmyslové revoluce lze pozorovat nárůst teploty, s tím je i pozorovatelný nárůst lavinové aktivity. To, jakým způsobem spolu jednotlivé proměnné korelují, je na širší studii, nicméně i pouhým okem je vidět určitá návaznost.

Zdroje pro obrázek: Teploty - https://doi.org/10.1038/sdata.2014.26, Aljaška - https://doi.org/10.5066/P9LPZPJP, Colorado - https://doi.org/10.5066/P1353HSN, Montana - https://doi.org/10.5066/P9TLHZAI

32 SKIALP SNÍH A LAVINY

Vraťme se k mokrým lavinám, jejichž počet za poslední desetiletí výrazně vzrostl a očekává se, že tento trend bude pokračovat. Co ale mokrý sníh a potažmo mokré laviny znamenají pro skialpinisty a freeridery? Podívejme se více do detailu, co se vlastně děje se sněhem, pokud obsahuje kapalnou vodu. Je důležité zmínit, že kapalná voda se ve sněhu může objevit pouze tehdy, když jeho teplota dosáhne 0 °C. Zajímavostí je, že sníh je jedinou přírodní látkou na Zemi, která při této teplotě obsahuje všechny tři fáze vody – led, kapalnou vodu a vodní páru. Sníh má však určitou kapacitu na to, kolik vody v sobě udrží, aniž by začala vytékat. Tato kapacita závisí na mikrostruktuře sněhu, především na velikosti a tvaru jeho krystalů. Obecně platí, že čím menší a kulatější jsou krystaly, tím více vody sníh udrží. Takovýto sníh udrží až 80 litrů

Průměrný počet lavin v jednotlivých týdnech za daná období

Suché laviny

2001−2021 1981−2001 1962−1981 Smíšené laviny 2001−2021 1981−2001 1962−1981 Mokré laviny 2001−2021 1981−2001 1962−1981 říj

lis

pro

led

úno

Počet

bře

dub

kvě

čvn

Výskyt různých druhů lavin v Krkonoších v průběhu jednotlivých týdnů v zimní sezóně. Je vidět, že mokré laviny jsou v poslední době zastoupeny během sezóny podstatně víc než dříve.

Průměrný počet lavin v jednotlivých týdnech za daná období (Davos) Průměrný počet lavin v jednotlivých týdnech za daná období

Zdroj dat: Lavinový katastr Krkonoš (Valerián Spusta)

Kapalná voda ve sněhu: klíč k pochopení mokrých lavin

Průměrný počet lavin v jednotlivých týdnech za daná období (Krkonoše)

Suché laviny

2012−2018 2005−2011 1998−2004 Smíšené laviny 2012−2018 2005−2011 1998−2004 Mokré laviny 2012−2018 2005−2011 1998−2004 říj

lis

pro

led

úno

bře

Počet

dub

kvě

čvn

čvc

srp

zář

Výskyt různých druhů lavin v Davosu v průběhu jednotlivých týdnů v zimní sezóně. Data z Davosu zahrnují sice pouze 20 let, ale oproti Krkonoším zde bylo celkově zaznamenáno 8 233 samovolných lavin. Je vidět, že i ve Švýcarsku počet mokrých lavin postupně roste.

Zdroj dat: https://doi.org/10.16904/envidat.134

přibývat – jejich výskyt by se mohl zvýšit o 10–30 %. Navíc se budou vyskytovat čím dál dřív v zimní sezóně, podobně jako v jiných pohořích. Tuto změnu lze přičíst nejen úbytku sněhu, ale také předpokládanému menšímu výskytu přetrvávajících slabých vrstev tvořených pohárkovými nebo hranatozrnitými krystaly. Zatímco zmiňované evropské studie se opírají především o měření z profesionálních meteorologických stanic, americký výzkum zašel ještě dále. Využil dendrochronologické metody, která analyzuje deformace kmenů stromů způsobené lavinami. Tyto stopy na letokruzích umožňují určit, kdy strom zasáhla lavina. Díky této metodě se daří rekonstruovat lavinovou aktivitu na desítky, či dokonce stovky let zpět (viz graf na str. 32). Tento inovativní přístup přináší nový rozměr výzkumu a poskytuje cenné historické informace.

Při chůzi se propadáme po lýtka

Velmi nestabilní

Při chůzi se propadáme po kotníky

Nestabilní

Můžeme chodit po pevné krustě bez propadání do sněhu

Středně stabilní

Při chůzi se propadáme po kolena

Jednoduchá pravidla pro posouzení stability mokrého sněhu při chůzi v botách. (upraveno podle knihy: Bruce Tremper – Stay Alive in Avalanche Terrain)

Po určité době však může mít dešťová voda ve sněhu i stabilizační účinky. Vzpomínáte si, jak jsme uváděli, že voda v preferenčních kanálcích časem zmrzne? Tak to je přesně ten stabilizační prvek, který funguje podobně, jako když dáte ocelové tyče do betonu pro jeho zpevnění. Pro plánování túry po dešti je tedy nezbytné, abyste sledovali vývoj teploty vzduchu a ideálně si také udělali na inkriminovaných svazích test stability.

FOTO: ROMAN JURAS

V tomto bodě se uplatní tři klíčové faktory vedoucí k uvolnění laviny: 1. Narušení stability na rozhraní vrstev, které byly dosud pevně spojené. 2. Zvýšení hmotnosti horní vrstvy, kterou gravitace stále více táhne dolů. 3. Zhoršení spojení mezi jednotlivými zrny sněhu kvůli zvýšené přítomnosti vody mezi nimi. Několik hodin až dní (záleží na vývoji teplot) po dešti je tak sníh méně stabilní a hrozí mokré laviny. Bruce Tremper ve své knize „Stay Alive in Avalanche Terrain“ popisuje, jak jednoduše vyhodnotit riziko, pokud se dostaneme do oblasti s mokrým sněhem, pouze tím, jak hluboko se propadáme do sněhu, pokud jdeme pouze v botách (viz obr. 1).

FOTO: ROMAN JURAS

vody na 1 m³ sněhu. Jakmile je vody více, začne vlivem gravitace vytékat. Způsob, jakým se voda pohybuje sněhem, závisí opět na jeho vlastnostech. Ve starém, vyzrálém firnu proudí voda rovnoměrně celým objemem, zatímco v čerstvém, méně vyzrálém sněhu si voda vytváří tzv. preferenční cesty – specifické kanálky, které často zamrzají a v profilu sněhové vrstvy je lze identifikovat jako ledové útvary podobné rampouchům (viz obr. 2). Zajímavá situace nastává, když voda narazí na rozhraní dvou vrstev, přičemž spodní vrstva obsahuje hrubší sněhová zrna než ta horní. V takovém případě se voda často rozlije po rozhraní a vytvoří kluzký vodní film o tloušťce několika milimetrů až centimetrů. Tento film může krátkodobě změnit směr proudění, a voda dokonce začne vzlínat zpět vzhůru, podobně jako když houbička nasává vodu rozlitou na stole. Tento okamžik je z hlediska stability sněhu kritický.

Stabilní

34 SKIALP SNÍH A LAVINY

Experiment s modrým barvivem krásně ukazuje, jak si dešťová voda hledá cestu v nevyzrálém sněhu v preferenčních cestách. Některé části sněhu tak mohou zůstat suché i po vydatném dešti. Několik centimetrů pod povrchem se vytvořila slabá vrstva nasáklá vodou, která byla kapalná ještě několik hodin po dešti. Po této vrstvě tak může snadno uklouznout lavina.

Základní vlastnosti smíšených lavin v Davosu

2. What weather variables are important for wet and slab avalanches under a changing climate in a low-altitude mountain range in Czechia? - https://doi.org/10.5194/ nhess-22-3501-2022 3. Impact of climate change on snowpack and avalanches in Slovenia: The Soča valley case study - https:// doi.org/10.7163/GPol.0244 4. Impact of climate change on snow avalanche activity in the Swiss Alps - https://doi.org/10.5194/tc-185495-2024

Zdroj dat: https://doi.org/10.16904/envidat.134

8 12

−2

1 −2

00 −2 98 19

8 01 −2 12 20

05 20

−2

1500

1750

2000

2250

100

Délka laviny [m]

2500

Odchylka plochy se sněhovou pokrývkou Odchylka plochy se sněhovou pokrývkou 4 2 0

−2 srp

zář

říj

lis pro led 2014-2023

úno bře dub kvě čvn 2004-2013 1994-2003

čvc

srp

Porovnání plochy se sněhovou pokrývkou na severní polokouli. Černá nulová linie představuje dlouhodobý průměr v období 1967–2024. Šedá plocha značí rozptyl, který pokrývá odchylky od 30 % po 70 % jednotlivých let. Jakmile některá fialová linie opustí tento šedý interval, jedná se o určitý extrém. Jednotlivé linie symbolizují průměrnou odchylku za dané desetiletí. Je vidět, že začátky zim poslední dekády byly nadprůměrné, co se týče zasněžené plochy, nicméně konce zim v posledních dvou dekádách bývaly silně podprůměrné.

Zdroj dat: https://climate.rutgers.edu/snowcover/files/wkcov.nhland.txt

Použitá literatura: 1. Copernicus: 2023 is the hottest year on record, with global temperatures close to the 1.5°C limit - https:// climate.copernicus.eu/copernicus-2023-hottest-year-record

110

2750

Základní vlastnosti smíšených lavin v Davosu (mix mezi mokrými a suchými) se v průběhu let mění. Jednak se zvyšuje nadmořská výška odtrhu lavin s tím, jak se stěhuje sněhová čára do vyšších poloh (levý panel), ale také se prodlužují délky lavin (pravý panel). Krabice je ohraničena zezdola dolními 25% dat a seshora horními 75% dat. Černá čára uvnitř krabice představuje medián. Takzvané vousy – linie vycházející z krabice – ukazují variabilitu dat. Délka vousů většinou reprezentuje minima a maxima nebo jim blízké hodnoty dané rozpětím dat.

Odchylka [mil km2]

Co se týče dodatečného zatížení z deště, představme si následující modelovou situaci: „Máme mírně vyzrálý sníh se specifickou hmotností 300 kg/m3 a nastane vydatný několikahodinový liják. Celkem naprší 50 mm a dešťové vodě chvíli trvá, než ze sněhu vyteče. Jelikož je sníh studený, zatím zadržuje skoro všechnu vodu v sobě. Kubík sněhu je tak kvůli dešti o 50 kg těžší (tj. o 17 %). Za tohoto stavu na sníh najede lyžař s kompletním vybavením a batohem, což váží dalších cca 100 kg. Najednou jsme celkem přidali 150 kg a pokrývka navíc ztratila svou pevnost kvůli zadržené vodě. Pokud by se utrhla mokrá deska metr hluboká o ploše 100 m2 (běžná menší lavina), tak nebude mít původních 30 000 kg, ale nově 35 000 kg. Lehce si tak domyslíme, co se v tom okamžiku může stát.“

Nadmořská výška odtrhu [m n. m.]

Základní vlastnosti smíšených lavin v Davosu

36 SKIALP SNÍH A LAVINY

Tragický skialpový výlet

Pramenný důl – Červinkova mulda, Krkonoše, 26. 12. 2008 O vánočních svátcích roku 2008 vyrazili tři začínající skialpinisté na výlet s cílem sjet Červinkovu muldu. Počasí se zdálo přívětivé a ani sněhu nebylo mnoho, což klamně evokovalo bezpečnou skialpovou idylu. Ta se ale proměnila v tragédii.

kialpinisté se už chystali ke sjezdu. Najeli traverzem přes první směrem ke druhé lavinové dráze, ale Karel upadl a jeho pád způsobil hlasité prasknutí sněhové vrstvy. To vyvolalo obavy, po poradě tedy všichni tři, vedle Karla ještě Iva a Eva, vyhodnotili sjezd jako nebezpečný. Jako nejbezpečnější

varianta jim – patrně správně – přišlo vystoupat po hřebínku nahoru. Jenže už skoro nahoře, vlastně asi právě ve chvíli, kdy si hodlali úlevně oddychnout, se sněhová vrstva utrhla. Oficiálněji došlo k prolomení sněhové desky navátého sněhu. Eva zůstala nad místem odtrhu, Karel a Iva byli lavinou strženi.

Eva zůstala nahoře sama – bez podpory zkušených, bez lavinové výbavy, kterou ostatně neměl nikdo ze skupiny. Nehodu oznámila telefonicky Policii ČR a rozjela se pátrací akce. Karel byl zasypaný částečně, podařilo se mu uvolnit obličej, viděl na oblohu, volně dýchal a jednou rukou se snažil dostat

k telefonu. Za nedlouhý čas mu pomohla Eva, která se odvážila sjet dolů po laviništi, ale moc to bez vybavení nešlo. Za nějakých 35 minut po odtrhu se na místo dostali první dva záchranáři, psovodi, a poskytli Evě lopatu, aby Karla vyprostila. Iva zůstala pod sněhem neznámo kde. Lavina byla

TEXT: REDAKCE (NA ZÁKLADĚ KNIHY LAVINY V ČESKU) NEOZNAČENÉ FOTO: ARCHIV HS, PŘÍPRAVA FOTEK VALERIÁN SPUSTA ML.

FOTO: MILOŠ TŮMA

Text vznikl na základě knihy Laviny v Česku (kolektiv autorů: Alena Zárybnická, Pavel Cingr, Valerián Spusta, Robert Dlouhý) mohutná, práci psovodů komplikoval potok, který mazal pachové stopy. Rozjela se velká záchranná akce, do vzduchu se postupně dostaly hned tři helikoptéry. A přes šest desítek záchranářů a sedm lavinových psů. Až po více než třech hodinách – díky reflektoru Recco polských záchranářů z GOPR – byla Iva lokalizována a vyproštěna. Žila. Ale situace a čas stály nemilosrdně proti ní – helikoptéra už nemohla z důvodů špatné viditelnosti na místě přistát, a tak následoval dlouhý převoz na saních do Dlouhého dolu, pak na skútru k sanitce ZZS Vrchlabí a následně vrtulníkem do nemocnice v Hradci Králové. Tam dorazila po více než dvou hodinách a stále bojovala. To už ale vydržela jen další tři hodiny.

Fakta o nehodě datum: 26. 12. 2008 lokalita: Pramenný důl – Červinkova (Červenkova) mulda čas uvolnění laviny: 13:00 až 13:20 aktivita: skialpinismus – při výstupu orientace svahu: jihozápadní sklon svahu: 35° parametry laviny: výška odtrhu: 0,4–1,6 m, šířka odtrhu: 180–200 m, délka laviny 650 m, výška čela nánosu: 4 m lavinový stupeň: 2 příčina pádu laviny: prolomení sněhové desky, jejíž mocnost v místě, ze kterého se uvolnila lavina, byla 35 až 40 cm, tedy výrazně menší než uprostřed žlabu (tam byla 1,6 m silná) délka trvání záchranné akce: 13:30 až 19:00, ve 14:20 ukončení resuscitace na místě nehody

38 SKIALP SNÍH A LAVINY

KAREL – částečně zasypaný skialpinista Jak často jsi chodil tehdy, před šestnácti lety, na skialpech? Byl to můj čtvrtý či pátý výšlap v Krkonoších, první mimo značené cesty. Před tím jsem byl s partou zkušenějších kamarádů jednou v Alpách. Bylo jasné, že půjdete do Červinkovy muldy? … Ráno bylo poměrně hezky a relativně chladno, pokud si dobře pamatuju. Odbočili jsme z tyčí a pokračovali traverzem. Zvažovali jsme i Borůvkový žlab, ale přišlo nám, že Červinkova by byla vhodnější. Když se na to podívám zpětně, tak to byla samozřejmě hloupost. Najeli jsme do ní po potoce. … Nezdálo se nám to příliš bezpečné – hlavně proto, že jsme tam neviděli a koryto nám přišlo hodně úzké. Přišlo nám to nebezpečnější než to, co bylo vidět dál. Proto jsme se rozhodli, že popojedeme na návrší, které je z pravé strany vedle potoka ve směru dolů, a že tam třeba víc uvidíme. Po tom traverzu, při pohledu do druhé dráhy, jsme pochopili, že sjezd dolů je nad naše síly a rozhodně není bezpečný. Takže jste byli na rozhraní mezi první a druhou dráhou? Do té druhé jsme vůbec nenajeli. A rozhodli jsme se, že začneme vystupovat nahoru. Byl tam takový malý porost, malé stromky. Co se dělo bezprostředně poté, co jste se rozhodli vystupovat nahoru? Mírně jsem zaostal, nedařilo se mi nastoupit do vázání. Tím pádem jsem začal stoupat jako poslední. Už si nevzpomenu, kolik jsme udělali cik-caků. Z pozdějšího vývoje je zřejmé, že jsme v určitém momentě z hřebínku, který se nám zdál být jakž takž bezpečný, postoupili příliš vlevo,

směrem ke druhé lavinové dráze. Ani nedokážu říct, kdo z nás... postoupil z našeho pohledu proti kopci příliš doleva, kde už nebyl hřebínek, ale nafoukaná převěj. Tam jsme prošlápli nějakou ufoukanou desku. A ta deska vlastně spustila odtrh v celé šířce druhého pole Červinkovy muldy. Eva byla nejvýš, pak šla Iva a poslední vy? Myslím, že to tak bylo. Vůbec jsme si neuvědomili, že můžeme postoupit kousíček stranou. A jak snadno pak můžeme vrstvu sněhu prošlápnout. … Pamatuju si celý ten svůj pád. Uvědomoval jsem si, že jsem přeletěl přes jeden nebo dva skalní prahy. A pak se všechno zastavilo. Byl jsem na povrchu, mohl bych se poté, co bych se zbavil lyží, nějakým způsobem vyhrabat. A vzápětí se to celé rozjelo znova, letěl jsem ještě přes jeden skalní práh. A když se to zastavilo podruhé? Měl jsem jednu ruku nahoře a na té ruce jsem necítil ani žádný tlak. Pohnul jsem s ní a viděl jsem nahoru na čisté nebe. Ještě než lavina ztuhla, dokázal jsem si poměrně slušně uvolnit prostor okolo hrudníku. Ale dál to nešlo. Velmi rychle jsem vyhodnotil, že nemám sebemenší šanci, jak se z té laviny dostat. Věděl jsem, že mám v kapse bundy telefon. A vzpomněl jsem si na příběh, který se stal v Krušných horách, kdy si zasypaný zavolal pomoc zpod laviny sám. Ano, tenhle příběh je v knize taky. Když jsem si to vybavil, bylo mi jasné, že se musím dostat ke svému telefonu. Přišel jsem o rukavici a holou rukou jsem mačkal sníh do malých kuliček a vyhazoval je z díry ven. To, že

mi při tom omrzla ruka, jsem zjistil až o hodně později. Trochu marnost, ale aspoň něco jsem mohl dělat. Něco dělat – než přijela Eva? Okamžitě mi začala pomáhat, všemožně se snažila. Ale neměli jsme lopaty, takže se pokoušela okolní sníh rozdrtit botama a odhrnovat rukama. Ven jsem se dostal až potom, co přišel Viktor Kořízek s Robertem Hýčou a Evě dali lopatu. Museli jsme ještě vyhrabat a odepnout lyži. A ještě o krok zpátky. Zajímá mě okamžik, kdy se to zastavilo. Co ti běželo hlavou? Byl jsem šťastný, že vidím volné nebe a že mám bezproblémový přísun kyslíku. A taky jsem si

uvědomoval, že se může ještě vysypat něco dalšího. Naštěstí se mi podařilo rychle se koncentrovat na to, co je pro mě podstatné, tedy dopracovat se k telefonu. Vybavuju si, že mi nad hlavou proletělo nějaké letadlo. Měl jsem pocit, že nás musí vidět. Aspoň mě. Netušil jsem, jak jsou na tom holky. Napřed jsem myslel, že pro mne musejí každou chvíli přijít a vyhrabat mě. Doba, kdy se mi začal sníh drolit pod nohama, mi přišla neuvěřitelně dlouhá. Jak dlouho jsem padal, to vůbec netuším. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem nepotkal žádnou velkou překážku. Dokud se ten sníh valí, je to relativně v pohodě, problém nastává, až když se to všechno zastaví.

lavinu neviděla. Byly to velikánské valouny sněhu. Nikoho jste neviděla? Až dole! Karla! Byl do půlky pod sněhem. Jednu ruku měl volnou. Neměli jsme žádné vybavení, žádné lopaty. Pomáhala jsem mu, aby se dostal ven, ale moc to nešlo.

EVA – skialpinistka, která zůstala mimo lavinu Chtěly jsme s Ivou na skialp a Karel se přidal. V té době jsme s ním moc nekamarádily, ale nechtěly jsme ho nechat samotného. Iva v té době měla kluka, se kterým chodila na skialpy, že? Ano, byl jeden z těch, kteří skialpy do naší party přinesli. I kvůli němu jsme si pořídili skialpové vybavení. Iva se taky díky němu těšila na každý výlet, jako by mu chtěla dokázat, že to zvládne i sama. On byl v té době, tuším, na Černé hoře. Chtěla mu pak napsat, že sjela Červinku... Aspoň tak jsem to jako její kamarádka tehdy vnímala. Pamatujete si moment, kdy jste tam přišli? Úplně přesně si to pamatuju. Bylo sluníčko, kolem poledního. Když jsme došli nahoru na hřeben, na tu pláň, vnímala

jsem takovou mlhu, jak do sněhu pralo slunce. Vjela jsem tam jako první, dala pár obloučků – ani nevím, kolik metrů jsem ujela – a zastavila jsem na hřebínku. Pak jela Iva a jako poslední Karel. … Plácl sebou uprostřed. A v tom okamžiku jsem slyšela takové to klasické křup. To mě trochu vyděsilo. Karel dojel k nám a říkali jsme si: „Hele, slyšeli jste, jak to křuplo?“ „Jo, jo, slyšeli,“ říkali oba. V tu chvíli jste byli přímo na hřebínku? Zůstali jsme tam sedět a přemýšleli, co budeme dělat dál. Plánovali jsme si, že musíme dojít na Výrovku a že si tam dáme panáka. Rozhodli jste se pro výstup? Chyb jsme udělali spoustu. Už vůbec to, že jsme tam šli. Nevěděli jsme nic, neměli jsme žádné informace, ani jsme se nezajímali o to, jaký je lavinový stupeň. Jediné, co jsme znali, bylo toto místo, věděli jsme, že je relativně málo sněhu, ale neměli jsme žádnou zkušenost s tím, kolik sněhu může být v závětří naváto, když fouká silný vítr. To byla první zásadní chyba. A druhá: nandali jsme pásy a začali stoupat cik-cak nahoru. Místo toho, abychom vzali lyže na záda. To si vyčítám

doteď. … Myslím, že poslední jsem šla já. Že šla Iva, Karel a pak já. Ale to je asi jedno. Ve chvíli, kdy se to stalo, byl Karel s Ivou víc vlevo a já stála přímo na tom hřebínku. A vmžiku – mrkla jsem vlevo a vidím, jak mizí… Seběhlo se to rychle? V půli věty! Šlapali jsme těsně za sebou, povídali jsme si. A fakt, v půlce věty najednou hup! Vidím, jak jedou po zadku dolů. A já tam zůstala stát. Najednou jsem tam byla sama, bylo po jedné hodině, tedy čas, kdy už je lepší vracet se domů. A já stála na tom kopci sama. Kámoši se zřítili někam dolů. Chvíli jsem ještě viděla, jak jedou, a pak mi zmizeli. A bylo ticho. Telefon jste měla u sebe? Ano, naštěstí i nabitý. Mozek mi moc nefungoval – sotva jsem si vzpomněla, že bych měla zavolat na 155. A tam už si to nějak přepojili. Řekla jsem jen, kde jsem, co se stalo. Ani už si vlastně nepamatuju, jestli mi zpátky volal někdo z Horské. Když jsem dotelefonovala, nevěděla jsem, co dělat. Rozhodla jsem se, že sjedu dolů. Po laviništi? Přímo po něm. Byly tam obrovské hroudy. Nikdy předtím jsem

Ivu jste nikde neviděla? Celou dobu jsem se rozhlížela, jestli ji někde neuvidím... Nikde nebyla. Proto jsem se soustředila, abych pomohla Karlovi. Pak přijel záchranář – někdo od Horské. Hodil po mně lopatu, abych si vyhrabala kámoše. A on začal hledat Ivu. Postupně přišli další lidé... Hodně se řešilo, že jste neměli lavinovou výbavu. Pípák byl v té době strašně drahý. Chtěli jsme si na něj postupně ušetřit. Teď je vybavení snad dostupnější a víc lidí si ho může pořídit. My už jsme to nestihli. Já pak prodala i skialpy. Jak jste se s tím vším vyrovnávala? Ptám se hodně osobně, omlouvám se, můžete o tom mluvit? Nevím, jestli je to publikovatelné. V té době jsem se zabývala maličko ezoterikou, doufala jsem a prosila, aby tu Iva zůstala s námi. Zázrak se bohužel nestal. Byla to moje nejlepší kamarádka! Od té doby jsem vlastně nikdy žádnou takovou kámošku neměla a nemám. Moc jsem nebrečela, musela jsem se s tím vším vyrovnat vnitřně sama po svém. Díky, že jste byla ochotná o tom všem mluvit. Jestli tohle moje vyprávění může někomu pomoct, jsem za to ráda. Moje poděkování patří všem záchranářům. Byli na místě rychle a dělali, co mohli.

40 SKIALP SNÍH A LAVINY

Pavel Jirsa

Robert Hýča

Profesionální člen HS od roku 1996, bývalý náčelník HS Krkonoše. Na místo se dostal ze Špindlerova Mlýna a staral se pak o Karla a o Evu.

Člen HS od roku 2004 do roku 2019, psovod. Na místě nehody byl asi 30 minut po oznámení.

„Sjel jsem po laviništi dolů, ten částečně zasypaný muž už byl skoro venku. Měl jednu ruku hodně zmrzlou, jak se snažil dostat ze sněhu. Pomohl mu jeden z psovodů, kteří se dostali na laviniště jako první. Rozhodli jsme se, že ho doprovodím do tepla.“

„Jediný způsob, jak se tam dostat, byl na lyžích. Snažili jsem se sjíždět tak, aby to bylo co nejbezpečnější, ale nikdy to není jistota... Měl jsem tehdy ještě mladého pejska, byl méně zkušený, tak jsme s Viktorem to laviniště rozdělili. Můj pes hledal nahoře, Viktorův zkušenější pes dole, tam byla větší pravděpodobnost, že se najde. Nebyla to žádná malá lavinka, zasažena byla velká plocha a výška nánosu sněhu byla kolem 4 metrů.“

MUDr. Anatolij Truhlář, Ph.D., FERC Vedoucí lékař LZS Hradec Králové a lékařský náměstek ZZS Královéhradeckého kraje. Na místo nehody přiletěl jako lékař na palubě vrtulníku LZS Hradec Králové. „Zahájili jsme resuscitaci, zajistili dýchací cesty intubací přes laryngeální masku, napojili pacientku na dýchací přístroj a domluvili jsme se s piloty, kteří sledovali počasí, že se k nám zkusí vrátit. Ale dostali se nejdál do Vrchlabí na heliport. Do Špindlu už to nešlo… I když by byla doba transportu do centra pro mimotělní oběh do několika hodin, stojí za to pacienta odvézt. Kanyla se zavádí do žíly i tepny – potřebujeme nahradit funkci srdce i plic, krev se žene přes přístroj, který reguluje i rychlost ohřevu. Tahle žena měla už na místě naměřenou teplotu 15,9 °C, podchlazená byla, ale během její resuscitace nikdo nevěděl, zda byla zástava způsobena podchlazením, nebo dušením.“

Co se v knize Laviny v Česku k tomu případu ještě dočtete?

Poučení

V místě odtrhu byla velmi tvrdá sněhová deska na ledovém podkladu. Na ledové vrstvě se nacházela ještě další vrstvička méně stabilního sněhu. Uprostřed svahu byla vrstva čerstvě nafoukané a silně ubité vrstvy 1 až 1,6 m silná, po okrajích byla vrstva slabší, a proto došlo k jejímu narušení. Skialpinisté situaci vyhodnotili jako nebezpečnou a hledali jiné řešení než sjezd. Neuvědomili si, že výstupem nahoru se dostanou do odtrhové zóny, kde bylo naváté velké množství sněhu. Skialpinisté neměli základní vybavení – lavinové vyhledávače, sondy, lopaty. Při výstupu nedodrželi minimální bezpečné rozestupy. Pohybovali se po hřebínku, kde je menší mocnost sněhové pokrývky a k uvolnění laviny stačí menší dodatečné zatížení.

Plné, rozsáhlé rozhovory se všemi účastníky nehody, uvedenými záchranáři a lékařem Rozhovor s dobrým přítelem oběti laviny o osobních i nadosobních souvislostech Přepis komunikace dispečinku záchranné služby Liberec a záchranné služby Hradec Králové Přepis komunikace skialpinistky Evy a záchranné služby Hradec Králové Vývoj meteo-rologických podmínek z Luční boudy Nákres nehody Sněhový profil

LAVINY V ČESKU SVĚDECTVÍ PŘEŽIVŠÍCH A ZÁCHRANÁŘŮ

Průběh akce 13:25:..................... oznámení o lavinové nehodě ze ZZS Libereckého kraje 13:28:..................... oznámení psovodům do Pece pod Sněžkou 13:30:..................... poplach okrsků 13:40:..................... odjezd skútrů ze Špindlerova Mlýna (Pavel Cingr, Štěpán Dunka, Michal Štantejský) 13:45:..................... odjezd skútrů s psovody z Pece pod Sněžkou (Viktor Kořízek a Robert Hýča) 13:45 až 16:15:..... odjezdy družstev z okrsků 14:00:..................... první dva psovodi na místě 14:05:..................... vyproštění prvního částečně zasypaného 14:05:..................... na místě je 6 záchranářů 14:08:..................... pes nachází zasypanou čepici 14:15:...................... Karel Novák se psem v Dlouhém dole 14:17:...................... první výrazné značení psa 14:25:..................... výrazné značení psa poblíž zasypané, sondáž negativní 14:30:..................... přílet prvního vrtulníku do Pece pod Sněžkou 16:20:..................... přístroj Recco dává pozitivní signál 16:28:..................... nalezen a vykopán batoh 16:32:..................... nalezena zasypaná 16:45 až 19:00:..... vyproštěna zasypaná, probíhá transport na saních do Dlouhého dolu, pak na skútru k sanitce ZZS Vrchlabí a následně odlet vrtulníku s pacientkou do FN Hradec Králové 19:00:..................... přijetí pacientky ve FN Hradec Králové 22:05:..................... úmrtí skialpinistky na sále

Obrazová kniha Aleny Zárybnické a týmu členů Horské služby mapuje nejvýznamnější lavinové nehody v Česku.

Exkluzivní emotivní rozhovory přímo na místech nehod - s účastníky i záchranáři Fakta o vývoji počasí a stavu sněhové pokrývky Unikátní fotografie ze zásahů Uvnitř samostatná příručka zaměřená na lavinovou prevenci

Cílem více než tříleté práce autorů je zvýšit povědomí o rizicích a přinést praktické rady, jak se zachovat, aby se podobné tragédie neopakovaly.

Velmi dlouhá doba do lokalizace, ale i náročný a zdlouhavý transport nakonec způsobily smutný konec záchranné akce

www.lavinyvcesku.cz

42 SKIALP TRENDY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: ONDŘEJ PROSICKÝ, SPRÁVA KRNAP

LYŽE versus KRNAP

Co se smí, co se nesmí a proč? Zákony, zákazy, příkazy, respekt, sport, touha… Jak to pochopit, jak z toho ven?

Snad každý, kdo přijede do Krkonoš se skialpovými lyžemi, tuší, že se nachází v místech, kde je zvláštní režim. Jenže… opustit cestu a udělat si pár obloučků po pláni je přeci tak lákavé! Zkrátit si trasu úhlopříčkou skrze zasněženou náhorní plošinu tak přirozené! A sjet si nějaký ten žlab? To už ví snad každý, že je za hranou zákona. Ale ten zážitek! Jak fungují pravidla v Krkonošském národním parku? Co se všechno smí a co zase nesmí a proč?

SKIALPINISMUS NENÍ ZAKÁZÁN! ALE… SKIALPINISMUS V KRNAPU LZE LEGÁLNĚ PROVOZOVAT NA VŠECH TURISTICKÝCH CESTÁCH I MIMO NĚ! S VELKÝM ALE: MUSÍ SE CTÍT ZÁKONY ČR A PŘEDPISY PARKU… Pokud se sečtou všechna omezení, až tak moc prostoru pro lyžaře nezůstane. Buď je v národním parku, v lese nebo na soukromých pozemcích. V praxi zbývá jen sjezdovka...

PLATÍ, ŽE: NE V KLIDOVÝCH ZÓNÁCH

NE V LESE!

V klidových územích KRNAP je zakázáno vstupovat mimo turisticky značené cesty. Skialpovat (a vůbec se pohybovat) lze tedy pouze po značených turistických nebo běžkařských trasách.

Lesní zákon výslovně povoluje vstup lidem do lesa (mimo klidová území a na vlastní nebezpečí), ale zakazuje tam jízdu na lyžích! Převážná většina pozemků v klidových územích KRNAP jsou lesními pozemky (lesy zvláštního určení) a lesnímu zákonu (č. 289/1995 Sb.) podléhají. Majitel lesa (mimo klidové území) vám ale může udělit výjimku.

NE PO UZAVŘENÝCH (LETNÍCH) CESTÁCH Některé letní jsou uzavřeny (viz zimní mapa), podobně cesty kolem přezimovacích obůrek nebo tokaništ tetřívka Správa KRNAP někdy dočastně uzavře. V zimě je také zakázáno vstupovat mimo tyčové značení – teoreticky (kdyby strážci nebyli tolerantní) i nedaleko od tyčí můžete dostat pokutu.

NE , POKUD SI TO NEPŘEJE VLASTNÍK POZEMKU Vlastník pozemku – typicky louky, ale i cesty a sjezdovky – může skialpinistům (a dalším) zakázat vstup na svůj pozemek (např. oplocením).

Naštěstí je v Krkonoších je cca 700 km turistických značených tras vedoucích rozmanitým terénem s různou náročností. A hlavně můžeme využívat i speciální a oficiální skialpinistické trasy.

Krkonošský národní park KRNAP byl založený v roce 1963 a je nejstarším národním parkem v ČR. Většina toho, co chrání, souvisí s drsným podnebím, které v něm panuje většinu roku. Významným fenoménem je tundra podobná skandinávské. Ve střední Evropě je pouze v Krkonoších a malá plocha v Jeseníku. S tundrou souvisí i chladnomilné druhy rostlin i živočichů, které se často vyskytují na nejjižnějším místě na světě právě na hřebenech Krkonoš. Vyskytuje se zde i cca 35 endemických organismů, tedy takových, které nikde jinde na světě nenajdete. Správa KRNAP postupně převádí lesy do podoby, jak by asi vypadaly, kdyby je člověk nijak neovlivňoval. Právě v lesích a v tundře se uplatňují ve střední Evropě přirozené procesy vedoucí ke klimaxu. Květnaté louky jsou starým fenoménem Krkonoš bohatým na druhy rostlin. Jsou závislé na pravidelné údržbě.

Oficiální skialpové trasy V Krkonošském národním parku Správa KRNAP povoluje a doporučuje osm skialpových tras. Na oficiálním webu krnap.cz najdete jejich podrobné mapy, souřadnice a upřesnění. 1. Svatý Petr – po sjezdovce Stoh – po modré úbočím Stohu (!!!) – Klínové boudy – po zelené

k Chalupě na rozcestí – dále po červené k Výrovce – po zelené Dlouhým dolem zpět 2. Martinova bouda – po zelené k Labské boudě – po modré do Labského dolu – Labským dolem po modré k Dvorskému potoku – výstup k Patejdlově boudě – po zelené zpět 3. Špindlerův Mlýn – po žluté po Dřevařské cestě – bouda U Bílého Labe – po modré údolím Bílého Labe (!!!) – Luční bouda – po červené Starou Bucharovou cestou zpět 4. Medvědí koleno – po zelené a žluté na Brádlerku – po modré na Ptačí kameny a pod Moravskou boudu – sjezd k Davidově boudě – Školní cestou k Medvědí a zpět 5. Pec pod Sněžkou – po červené do Modrého dolu – zimní cesta Modrým dolem k Výrovce – po zelené přes Richterovy Boudy sjezd zpět 6. Pec pod Sněžkou – po modré do Obřího dolu a do sedla pod Obří boudou – vrchol Sněžky – dolů po žluté na Růžohorky – sjezd k dolní stanici (nebo na sjezdovku do Velké Úpy). 7. Rokytnice nad Jizerou – podél potoka v Liščím Doupěti – po žluté (Vlčí cesta) – Okružní cesta – sjezd průsekem U Vlka – Vrata – napojení na trasy KČT 8. Hoření Domky – výstup po modré sjezdovce – na rozcestí Zadní Plech – po žluté na Krakonošovu snídani – po modré na rozcestí U Čtyř pánů – po zelené na Růženčinu zahrádku – po červené do Kotelského sedla – po tyčích na Lysou horu a zpět po sjezdovce (nebo přes Dvoračky)

44 SKIALP TRENDY

Lyžaři mimo sjezdovky

JSOU PROBLÉM

Krkonoše jsou mezi skialpinisty naše nejoblíbenější hory. Většina nejzajímavějších tras a cílů leží na území Krkonošského národního parku, tedy v oblasti křehkého ekosystému a také zvláštního legislativního režimu. A právě skialpinisté bývají v zimě – z hlediska Krkonošského národního parku – velmi problematickou skupinou návštěvníků. Proč? Jaké hrozby přináší lyžaři a lyžařská infrastruktura? Povídal nám o tom Michal Skalka, vedoucí oddělení environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty Správy Krkonošského národního parku, a dlouholetý skialpinista.

Malá rozloha, hromady lidí Co vnímáte, že Krkonoše ohrožuje v zimních měsících nejvíc? Zásadní problém Krkonošského národního parku je jeho obrovská návštěvnost, a to v létě i v zimě. Krkonoše jsou snadno dostupné. Když jsme byli študáci a chtěli jsme jet do Krkonoš, tak jsme to plánovali měsíc. Teď se s manželkou v Praze u oběda dohodnete a večer už večeříte v Krkonoších a těšíte se na ranní ski. S velkým zatížením lidmi souvisí malá rozloha Krkonošského národního parku a s tím i krátká vegetační doba na hřebenech. To

znamená doba, kdy příroda žije a „opravuje“ se. Mimo vegetační dobu spí a čeká na vhodné podmínky, aby se probudila.

Ročně do Krkonoš přijede kolem 13 milionů lidí (přesněji osobodnů). Počet turistů přepočtený na plochu řadí Krkonošský národní park na 6. příčku žebříčku nejnavštěvovanějších národních parků světa. Před ním je Českosaské Švýcarsko a Karkonoski Park Narodowy, polská strana Krkonoš.

Pořádání veřejných sportovních akcí Na území KRNAP a jeho ochranného pásma Ize pořádat veřejné sportovní akce na základě výjimky a souhlasu Správy KRNAP, a to i v případě organizování skialpinistických akcí a horských túr pro veřejnost.

Pobyt v přírodě Táboření znamená vícedenní pobyt na jednom místě. Na území KRNAP je zakázáno! Bivakování znamená jedno přespání pod širým nebem. Je povoleno na místech, kam ale není zákaz vstupu. V NP tedy musíte spát na cestě, protože ji nesmíte opustit, případně na soukromém pozemku mimo klidová území (pokud to vlastník schválí).

Horolezectví

Rozdělávání ohňů

Zakázáno, vyjma 5 legálních míst, kde se smí lézt pouze za denního světla:

Je na území KRNAP zakázáno vyjma pěti vyhrazených míst:

Emina skála, Bartlova skála jižně od Špindlerova Mlýna, Hnědé skály, Hranostají skály u Strážného, Lubošské skály u Harrachova Zimní lezení: Pouze jedno zimní místo (od 1. 12. do 15. 4): Labský důl za Špindlerovým Mlýnem, pouze přes rezervační systém na www.krnap.cz – limit je 16 osob denně.

Svoz pod boudou U Bílého Labe, Špindlerův Mlýn Hříběcí Boudy – srub Karlštejn, Strážné Zelený potok, Pec pod Sněžkou Cestník, Dolní Malá Úpa Pod Nístějkou, u vodácké trasy, Buřany Podmínky: Pouze na ohništi, které je řádně obloženo kameny, popřípadě jinak zabezpečeno proti šíření ohně do okolí. Povinnost zajistit si sběrem suchou dřevní hmotu o maximálním průměru 7 cm. Chovat se tak, aby bylo zabráněno rozšiřování ohně mimo ohniště. Před opuštěním ohniště zajistit řádné uhašení ohně.

45 Žluto-černá cedulka se siluetou tetřívka na některých cestách pouze informuje, že dál tetřívek někde žije, a je proto důležité cesty neopouštět Na první pohled se může zdát, že se tady v zimě nic neděje, je tu hodně sněhu. To ale neznamená to, že tam není život. Konkrétně a dobře se to ukazuje na tom bájném tetřívkovi. Je terčem posměchu, málokdo ho viděl. Ale je tady a je extrémně citlivý na rušení lidmi. Vzhledem k tomu, že těch lidí se po horách pohybuje strašně moc, jsou rozlezlí úplně všude i v klidových územích mimo cesty, což není legální. Mnoho z nich si myslí, že když je sníh, nemají čemu škodit. A tak lezou tomu tetřívkovi do ložnice. I malé procento z velkého čísla je nakonec velké množství. Když zůstanu u toho lyžařského sportu, co či koho lyžaři ohrožují nejvíc? Co je potřeba nejvíc chránit? Celé hory… Skialpinisti ohrožují určitě nejvíc právě toho tetřívka. Vysoká zvěř lyžaři ohrožená moc není, skoro všechna přezimuje v oborách, když někdo v zimě v Krkonoších vypráví, jak mu přes cestu přeběhlo stádo jelenů, vymýšlí si. Pokud lyžaři nejezdí přímo kolem obory, nebo jim tam neběhá pes, je to ok. Obrovské téma jsou sjezdovky. Dávají práci místním lidem a přinesou slušnou hromadu peněz do Krkonoš. Jsme v regionu, který

Oprávnění strážce Zjišťovat totožnost osob Pokutovat příkazem na místě V stupovat na cizí pozemky Zadržovat a odevzdávat osobu ůže kontaktovat Policii M ČR za účelem zjištění její totožnosti Požadovat pomoc a součinnost Policie ČR nebo obecní policie Pozastavit rušivou činnost

Lesní zákon Každý má právo vstupovat do lesa (na vlastní nebezpečí) Každý může v lese sbírat lesní plody a suchou, na zemi ležící klest pro vlastní potřebu Každý musí dbát pokynů vlastníka lesa. Ochrannou službu v lesích vykonává lesní stráž, jejíž příslušník se musí prokázat průkazem a odznakem. Je zakázáno: Těžit stromy a keře nebo je poškozovat, sbírat semena lesních dřevin, sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les – to platí i pro sběr borůvek hřebenem, jezdit a stát s motorovými vozidly, jezdit na lyžích a saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy, jezdit na kole a na koni mimo lesní cesty a vyznačené trasy, kouřit, rozdělávat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa (50 metrů od lesa).

nenabízí mnoho způsobů obživy. Turistický průmysl je ten hlavní. Sjezdovky soustřeďují lidi na relativně malé ploše, jejich většina není na území národního parku, ale v jeho ochranném pásmu. Na druhou stranu jsou některé sjezdovky pro přírodu nepřirozené, často je to pruh vykáceného lesa na úbočí kopce. Průsek rozděluje populace malých živočichů žijících po obou stranách sjezdovky – a ty se pak začínají geneticky měnit. Některé sjezdovky vedou po loukách, třeba Javor v Peci, takové nevadí ničemu. Louce je jedno, když se v zimě po ní lyžuje. Škodu na lese způsobují lyžaři, kteří se pohybují mimo sjezdovky. To zakazuje zákon, a má to svůj důvod: poškozuje se tak přirozené zmlazení, tedy přirozená obnova lesa. My prakticky žádné stromky na území parku nedosazujeme, a když, tak výjimečně. Necháváme les, aby se obnovoval sám z vlastních zdrojů. Když pak po mladých stromkách někdo lyžuje, obnovu lesa brzdí. V 90. letech jsme dělali průzkum kolem sjezdovky Javor v Peci pod Sněžkou, nahoře byla mlazina a zkoumali jsme 10metrový pruh téhle mlaziny kolem sjezdovky – asi 80 % stromků mělo na sobě stopy po hranách lyží nebo snowboardů.

Zákon o myslivosti Je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem (tetřívek), rušit zvěř při hnízdění a péči o mláďata (tetřívek), poškozovat nebo ničit slaniska, napajedla, zařízení pro přikrmování, pozorování a lov zvěře a další myslivecká zařízení, nechat v honitbě volně pobíhat domácí zvířata mimo vliv svého majitele.

Cyklistika Pouze na cyklostezkách, silnicích a místních komunikacích a za denního světla. Přednost mají pěší, cyklisté nesmí pěší turisty při jízdě ohrozit ani omezit. Platí zákaz vozítek segway, použít můžete pouze jízdní kolo nebo koloběžku poháněné vlastní silou a elektrokolo s přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem nižším nebo rovným 250 W, jehož motor je vyřazen z činnosti, jestliže cyklista přestane šlapat, nebo jeho rychlost dosáhne 25 km/h.

46 SKIALP TRENDY

Nebezpečí v měřítku 1:1 Mezi skluznicí skialpinisty a stropem tetřívkovy ložnice je 5 až 15 cm

Skialpinista mimo trasu, největší nepřítel tetřívka něco učit a zjistit, jaká platí pro skialpinisty pravidla. Přijedu tam na skialpech, jsem jeden z nich, jsem důvěryhodnější a uvěřitelnější, než kdybych přišel pěšky na sněžnicích nebo mě přivezli na skútru. S ostatními lektory z Hudy Sportu se dlouhá léta znám, a nestydíme se za to. Nechci být a snad nejsem ten zelenej krnapák, kterého musí všichni povinně strpět. Ještě k tetřívkovi, to je problém celoroční? Je to problém celoroční, protože tetřívek je velmi konzervativní pták. Říká se, že je to jeden z deseti nejcitlivějších ptáků Evropy na vyrušení. Když se vylíhne z „rodného“ hnízda, to je nejčastěji někde na horní hranici lesa nebo na pasekách nahoře, slepice tetřívka se celý život pohybuje kolem hnízda ve vzdálenosti 5 až 6 km, zatímco kohoutek jen jeden kilometr. Není šance, že by přeletěl třeba z Černého dolu na Rýchory. Nepřeletí,

60 (30–150) cm 25–40 cm

Největší problém, co se týče skialpinistů, je ohrožení tetřívka. Myslíte, že to skialpinisté vědí a uvědomují si to? Máte nástroje a strategii na to to komunikovat? Zkoušeli jsme leccos. Publikovali jsme články, děláme přednášky v rámci skialpových kurzů. Do terénu jsme instalovali cedule. Vznikla poměrně obsažná publikace, monografie o tetřívku v Krkonoších a Jizerkách (najdete ji ke stažení zdarma na www.krnap.cz). Snažíme se to komunikovat, co to jde, ale není to jednoduché. Skialpinistů je hodně a nejsou organizovaní. Nejde přijít na nějakou celoskialpinistickou schůzi a tam udělat přednášku pro všechny, s testem a následným „povolením ke vstupu“ nebo „řidičákem“. Děláme pravidelně každý pátek v lednu až v březnu přednášky pro začínající skialpinisty na Brádlerkách. To by mohlo být pro tetřívka hodně důležité, protože mluvíme s lidmi, kteří se přijeli

5–15 cm

nedokáže to. Létá stejně špatně jako domácí slepice. Proto také nemůže odletět na zimu do teplých krajin. Když ho něco hodně ruší, nemůže utéct a odletět. Může jedině chcípnout. Když skialpinista vyruší sokola, který začíná hnízdit na skalách třeba ve Sněžných jamách koncem února, sokol odletí. Pokud ho vyruší podruhé, odletí a už se nevrátí. Snůška je pro tento rok ztracená. Tetřívek nemůže ani odletět, když je stresovaný moc, zdechne…

Dvě kritická období tetřívka V životě tetřívka jsou dvě kritická období. Prvním je zima, kdy žije zahrabaný ve sněhu. Každé ráno se probudí, vyleze ven a jde se nažrat. Nic moc v okolí není, takže posbírá jen nějaké zmrzlé borůvky, listí nebo jehličí a jde si zase lehnout do své nory ve sněhu. Když to připodobním k člověku, představte si, že celou zimu jíte mraženou zeleninu. Máte jenom hrst mražené zeleniny na celý den. Nic víc až do března… To by nedal ani vegetarián! Tetřívek má v podstatě takový svůj soukromý závod, jestli utratí tak málo energie, aby se dožil první jarní žížaly. V zimě hubne. Čím častěji ho něco nebo někdo probudí, tím to má těžší – je to pro něj pokaždé

obrovská spotřeba energie, která mu chybí na to, aby se té první jarní žížaly dožil. Je to jako studený start vymrzlého auta – prvních 100 metrů se studeným motorem při –20 °C máte spotřebu 25 litrů/100 km. Probuzení tetřívka a stres v zimě je podobně energeticky náročný. Potom přijde druhé citlivé období, když roztaje sníh někdy na konci března, začátku dubna. To je období toku, tetřívek toká na loukách na hranici lesa – je to akt, kdy mezi sebou kohoutci soupeří o přízeň slepiček. Chtějí se pářit, chtějí se množit. No a teď si představte, že byste se taky chtěli množit a kolem vás by chodili lidi a koukali na vás. Jakou chuť byste měli na množení?

Čeká nás vstupní poplatek do parku?

Sjezdovky dobré i špatné

Kteří turisté nebo návštěvníci škodí parku víc, zimní, nebo letní? To se takhle nedá říct. To bych srovnával jablka s hruškami. Naprostá většina lidí, které jsem v Krkonoších potkal, nechce škodit. Chovají se podle svých měřítek slušně. Pravidla slušného chování návštěvníka národního parku se ale od jejich pravidel v detailech liší. A ty detaily jsou právě ty zásadní a důležité.

Přenesme se ke sjezdovému lyžování. Jaké tam cítíte problémy z hlediska ochrany přírody? Sjezdovky na jednu stranu přinášejí do regionu hromadu peněz, dávají práci lidem, ale neměly by ohrožovat národní park. Mimochodem, samotná existence KRNAP přiláká do Krkonoš kolem 26 % návštěvníků. Tedy také nezanedbatelnou část peněz. Budu proto mluvit o fenoménech, které přináší sjezdové lyžování a nad kterými nelze jen tak zavřít oči. V Krkonošském národním parku nechráníme jenom vzácné kytky, zvířata, tundru, ale i přírodní procesy, aby si příroda mohla dělat to, co chce. Takových míst je po celé střední Evropě hrozně málo. Třeba lesy: celá střední Evropa byla už několikrát vykácená. Lesy rozhodně nejsou prostředí lidmi neovlivněné. Louky? Ty vznikly činností člověka. Totéž pole. Dlouhodobých přirozených přírodních procesů kolem nás, které by spěly ke klimaxu, je málo i v národním parku. To je to, co chráníme. A tohle sjezdovky opravdu nejsou.

Jak tedy chcete řešit problémy spojené s přelidněním Krkonoš? Problém Krkonoš je kombinace obrovské návštěvnosti, krátké vegetační doby a malé plochy. Turisté ovlivňují regeneraci přírody, proto koncem zimy a začátkem jara v době toku tetřívka uzavíráme některé cesty, které vedou přes kritická místa. Nechceme omezovat návštěvnost celého území. Ale je otázkou, zda časem nebude potřeba zavést nějaký systém vstupného. Bylo by strašně jednoduché a efektivní stanovit vstupné sedm stovek za den, ale to nechceme. Pokud vstupné, tak jako příspěvek do rozpočtu Správy KRNAP na údržbu turistické infrastruktury – laviček, cedulí, přístřešků, ale také cest a chodníků – za to utrácíme řádově stamiliony korun ročně. Například při opravě schodiště na Sněžku z horní stanice lanovky dopravoval kamení vrtulník. Až vyschnou evropské peníze a klesnou naše příjmy z prodeje dřeva, protože les převádíme do podoby přírodně blízkého lesa, a tedy těžíme méně a méně, musíme najít jiný, srovnatelný zdroj financí. Do turismu v Krkonoších vrážíme vážně velké prachy. Nejde nám o to, aby přijelo víc lidí, to hlavní je vymyslet něco, aby turisti zůstali na cestě.

Klimax je konečné stadium vývoje přírodního společenství. Společenstvo, které je klimaxové, je stabilní a neměnné. Z přírodovědeckého hlediska jsou velmi cenné i horské květnaté louky. Ti staří Tippeltové, Sagasserové, Krausové, Lahmerové, Rennerové, rodiny prvních osadníků Krkonoš, to byli horští zemědělci. Na vykácených plochách, kde býval les, vytrhali pařezy, odnosili kamení, vodu svedli do stružek a začali na nich sekat trávu a pást dobytek. Vznikly neskutečně bohaté

48 SKIALP TRENDY

Sjezdovky na Medvědíně louky moc nepřipomínají, je to pruh vykáceného lesa vedoucí od vrcholu až k jeho úpatí. Rozdělují les na dvě části.

horské louky. Jsou to u nás vůbec jedny z nejbohatších ekosystémů, na počet druhů na malé ploše. Ty louky jsou staré 300–400 let, jsou historickou součástí krajiny Krkonoš a i o tento typ krajiny KRNAP pečuje. A může na nich být i sjezdovka, jako například na Javoru v Peci pod Sněžkou. A co technické zasněžování? Vadí to té louce? Jde přeci jen o vodu… Je logické, že na horách v zimě na louku napadne sníh. To je příroda. Příroda ale už není umělé zasněžování. To může být problém, ale nemusí. A klimatická změna a oteplování atmosféry k umělému zasněžování skiareály nutí a nic jiného jim už vlastně nezbývá. Samo umělé zasněžování je diskutabilní; pokud se bavíme o přírodních přirozených procesech, je umělý sníh už na hraně. Zásadní problémy jsou spojené s odběry vody z potoka, skiareály potřebují vyrobit obrovské množství sněhu v krátké době, když se začátkem sezóny objeví chladné počasí – k tomu potřebují mít okamžitě k dispozici opravdu hodně vody, a potřebují proto akumulační nádrže, které se mohou pomaličku plnit, když je

vody dost – při tání, deštích atd. Když už mají hodně vody, potřebují taky hodně sněžných děl. To také není úplně přírodní proces, ale i ochrana přírody chápe to, že lyžařská střediska musí nějak uživit poměrně dost lidí a generovat peníze pro region. Když to shrnu, tak sjezdovka, byť není přirozený ekosystém, může, ale taky nemusí být pro přírodu velký problém. Ochrana přírody v Krkonoších je hledání kompromisu, rovnováhy a dlouhodobé udržitelnosti.

z hlediska ochrany přírody problém? Retenční nádrže už tady máme, na vrcholu Černé hory je jedna, u spodní stanice u Hofmanky Express se staví další. Ta bude spojená s parkovištěm a přečerpávací elektrárnou. Z toho je vidět, že Správa parku tomu úplně nebrání, a vyplývá z toho i skutečnost, že jsme smířeni i s tím, že technický sníh, který tímhle způsobem umožňujeme vyrobit, tam ležet bude.

Setkal jsem se s názorem, že sjezdovka, která se zasněžuje, je mineralizovaná. Nebo že se vytváří vrstvičky ledu pod technickým sněhem, které brání vsakování... Že by byla mineralizovaná, v tom problém nebude, ta voda je místní. Sníh na sjezdovce je ale trochu jiný než ten v lese. Rolba ho pořád hutní, takže vzniká sníh jiné struktury a jiné poréznosti. Víc se podobá nepropustné fólii. Problémem bývá i letní údržba sjezdovky. Skiareály trávu na sjezdovce poctivě posekají, už ve vlastním zájmu, aby jim tam nerostly keříky a stromky, a nepotřebovaly vysokou vrstvu sněhu. Ale posekanou trávu rozdrtí a nechají na místě. To funguje rok, dva. Rozdrcená tráva nechaná na ploše rozhodně není hnojivo. Na louce se ale hospodaří jinak – staří krkonošští boudaři posekanou trávu sušili na sena a z louky je odváželi. Nechávali na loukách, resp. pastvinách pást krávy a kozy, někdy upravovali vodní režim a hnojili tím, co měli – hnojem.

Pochopil jsem správně, že Správa KRNAP podporuje stavbu retenčních nádrží na zasněžování? Neřekl bych přímo, že podporuje. Ale jsme ochotni diskutovat a jednat o tom, jestli ano, kde a za jakých podmínek. Hypoteticky, když se dostaneme do fáze, že tady skutečně budou retenční nádrže, které kapacitně pokryjí potřeby zasněžování, je potom technický sníh

Retenční zasněžovací nádrže zajistí dostatek vody i při masivním okamžitém odběru

Ochráncům přírody vadí, když sníh leží na zemi nepřirozeně dlouho. Teoretickým problémem mohou být i aditiva přidávaná do vody při zasněžování, nicméně ta se v Česku v podstatě nepoužívají

Pochopil jsem tedy správně, že technický sníh pro vás není nějaký esenciální problém? Já budu tady opatrný a odpověď budu formulovat tak, že jsme schopni o tom jednat. Důkazem toho, že nelžu, je, že se tady staví zasněžovací nádrže a že se tady technicky zasněžuje. Můžu to shrnout tím, že nekřičíme, že v žádném případě, ani náhodou a nikde, ale říkám, pojďme se o tom bavit, kde a jak. Oblasti, kde leží dlouho sníh, například lavinové žlaby, jsou z hlediska rostlinstva velmi cenné. Že technický sníh někde leží o týden dva déle, sice není úplně přirozené, ale skutečně to může něčemu škodit? Lavinové svahy se se sjezdovkami srovnávat nedají. Na lavinovém svahu bývá nafoukaná mohutná závěj, nejen sněhu, ale i prachu, semen a pylu, které vítr posbírá na svojí 600 km dlouhé cestě od Severního moře přes placaté Německo, přinese do Krkonoš a uloží na závětrných

stranách ledovcových karů. Pak tam může růst až 250 různých druhů rostlin – a to jsou vůbec druhově nejbohatší místa, co máme. Sjezdovka s umělým sněhem je úplně něco jiného – byť na sjezdovkách v Krkonoších sice roste všech šest druhů plavuní, co roste v ČR, tak bohaté jako lavinové svahy nebo udržované louky zdaleka nejsou. Umělý sníh na sjezdovce je málo porézní, vydrží na svahu déle a funguje trochu jako igelitová plachta. Není to přirozený proces a není to ani louka.

Kdy jezdí do Krkonoš nejvíc lidí? Zimní a letní návštěvnost je podobná. Zimní sezóna má vyšší denní návštěvnost, ale je kratší. Nejvíc lidí v létě ale do Krkonoš jezdí překvapivě nikoli o prázdninách, ale na svatého Václava a na den vzniku samostatného Československa 28. října, a to zejména když se povede počasí a uvedené svátky se spojí s víkendem.

Anemo-orografické (větro-horopisné) systémy V Krkonoších je vidět jeden zvláštní jev – geologie tady ovlivňuje místní podnebí. Popsal ho profesor Jeník: Jde o to, že převládající směr větru ve střední Evropě vane ze severozápadu, tedy od Severního moře. Ten s sebou nese obrovské množství vody, přeletí ploché Německo a Polsko a první, co se mu postaví do cesty, jsou právě Krkonoše. Jejich podélná osa má stejný směr, jako je směr těchto větrů. Krkonoše se jim otevírají Mumlavským dolem, který na svém začátku tvoří jakýsi obří přírodní trychtýř. Vítr se jím prožene jako tryskou a vyletí na Pančavskou louku a hřebeny.

Proto tam vznikla ona jedinečná tundra. Vítr pokračuje dál nad Labský důl, kde ve větším prostoru ztratí rychlost a unášecí energii, a proto tam ukládá to, co s sebou po své pouti donesl – vodu, prach, biologický materiál. To je známá Schustlerova zahrádka. Vítr pokračuje do Dolu Bílého Labe, vyletí nad Stříbrné návrší kolem Luční boudy a propadne se do Obřího dolu. Tam vzniká zase Krakonošova a Čertova zahrádka. Kdyby geologická stavba Krkonoš byla jiná, údolí byla otočena jiným směrem, tundra tady nejspíš nevznikne. Určitě ne taková, jakou ji v Krkonoších známe.

50 SKIALP ORBIS PICTUS

PTAL SE: PETR SOCHA FOTO: TOMÁŠ BINTER

SKIALP A FOCENÍ

DVA SVĚTY, KTERÉ POTŘEBUJU

Tomáš Binter pochází z echt lyžařské rodiny, konvertoval ale nakonec ke skialpu a s lehkými lyžemi vyráží na nejatraktivnější skialpová místa, často i tam, kde by člověk žádné lyžování neočekával. A odevšad coby profesionální fotograf už roky přiváží své krásné obrazy. www.tomasbinter.com

NEJVĚTŠÍ PRODEJNA FOTOTECHNIKY V ČESKU www.fotoskoda.cz

Lofoty Ondra Moravec bojovně krájí zledovatělý svah kolem páté ranní. Vyrazili jsme pro fotku východu slunce na vyhlídku nad věhlasným Trollfjordem. Ale v dubnu se čas východu posouvá každý den téměř o deset minut, takže dva dny staré plány zaručují, že přijdeš pozdě. Jako my. Tak jako tak, zážitek k nezaplacení a zpět do tepla DNT chaty je to patnáct oblouků.

ak ses vlastně dostal k fotografování? Bylo to vlastně rozhodnutí. Na konci gymplu by chtěl člověk pomalu vědět, co z něj jednou bude. Ale já akorát věděl, že nechci chodit rutinně, denně do práce, že dobře nezvládám ani vstávání do školy. V té době jsem navíc vrcholově závodil ve sportovním lezení a nějaká práce nebo intenzivní studium by se s tím kombinovat nedaly. Jednou jsem zahlédl při práci kolegu mojí maminky, skvělýho

fotografa, a došlo mi – on to tu raz dva vyfotí a dostane zaplaceno, to bych mohl taky dělat! Hned jsem začal navštěvovat českobudějovický fotokroužek, kde jsem teprve začal zjišťovat základy... A okamžitě jsem se nadchnul a to nadšení se mě drží doteď. I když už vím, že to není raz dva hotovo a někdy by bylo možná snazší chodit rutinně do práce… Nakonec jsem fotografii i vystudoval na vysoké škole, ale to už mě focení vlastně živilo.

A jak ses dostal ke skialpu, k lyžování? I když jsem původně Budějčák, od malička jsem výraznou část zimy trávil s tátou v Krkonoších, kde on lyžování učil a já prostě lyžoval. Jezdil jsem v Peci na sjezdovkách, odpoledne, když už kopec nestál za nic, jsem si bral tvrdý snowboard nebo běžky. Díky tomu jsem se to asi i docela slušně naučil, malinko jsem i závodil, ale hlavně mě to strašně bavilo. Prostě jsem na lyžích vyrostl.

Jenže později jsem na sjezdovky měl čas třeba jen na týden z roku a byl strašně zhýčkaný – abych si to užil, musel být dobrý sníh, málo lidí, pěkný počasí a upravenej kopec. A tak přišel můj kamarád Honza Klouček, obul mi skialpy a řekl: „Tohle tě bude bavit!“ Nevěřil jsem mu. Ale ukázal mi to v té nejhezčí podobě, na lehké výbavě, za sluníčka, s hospodou na konci. Brzy jsem bral každou možnost za skialpem vyrazit a o dva roky později už jsme spolu dávali dohromady první ročník SkialpujFestu.

52 SKIALP ORBIS PICTUS

Etna Matěj Bernát očuchává svůj cyklo-skialpový projekt, který začíná u moře a končí na lávě. Náš první průzkum sicilského lyžování příliš nevyšel a lyže jsme víc nosili, než používali. Pátrání po sněhových splazech mezi vyvřelinami ale i tak mělo své kouzlo, a jak budou podmínky, jedeme znovu.

Co u tebe vyvolává větší vášeň, focení, nebo skialp? Jsou to pro mě dva světy. A největší radost mi dělá to, že je můžu střídat. Skialp a další sporty, jako třeba lezení, k životu potřebuju. Ale jen v omezený míře, intelektuálně mě to nijak nenaplňuje a přemýšlet už chci nad něčím jiným. Fotografie, nebo možná všechno, co s uměním souvisí, je proti tomu pro mě nekonečně hluboký téma. Zkrátka moje tělo jásá na kopci, moje hlava u obrazů… Jak přemýšlíš o fotce? Hledáš obrazy v krajině? Dobrá fotka má obvykle všechno. Dobrej nápad, kompozici, krásný

světlo a trefenej ten „decisive moment“, jak by řekl Cartier-Bresson. U lyžování to ještě navíc vyžaduje dobrýho lyžaře a ideálně nadýchaný prašan. Samozřejmě bych chtěl dělat jenom takový obrázky, ale to se mi ani zdaleka nedaří. Často to taky vyžaduje plánování a podřizování výletu focení. V roli fotografa si tak obvykle musíš vybrat, jestli uděláš dobrou fotku, ale zazdíš sjezd, za kterým jsi šel půl dne, nebo se pěkně sklouzneš sám, a tím zahodíš focení. Když je to zakázka, je rozhodnutí jasný. Ale já jsem na sněhu většinou ve volným čase, a tak často upřednostním vlastní lyžování, i když fotky pak za moc nestojí.

Jak komunikuješ s modelem, kudy má jet a kdy? Nebo fotíš i na náhodu? Tady zase záleží na situaci. Jdeme-li za prací, musím řešit a rozhodovat o všem a lyžařovi jeho úkol co nejlíp vysvětlit. Ale když jdeme na výlet, snažím se, aby moje focení co nejmíň otravovalo. Nechci, aby na mě někdo musel čekat nebo abych někoho nutil jet jinak, než by sám chtěl. Když stoupáme, neustále předbíhám, fotím a dobíhám, což je ale fuška, i když se jde pomalu. Před sjezdem se zeptám, kudy kdo pojede, a maximálně řeknu „projeď blízko u mě a nezastavuj“. Náhoda je skvělej pomoc-

ník, když jsi připraven, obrazy se občas objeví jinde, než jsi plánoval. Máš nějaký mimořádně oblíbený snímek? Který a proč? Nemám. K vlastním fotkám jsem příliš kritický, u focení lyžování se mám hodně co učit. Ale třeba vždycky se mnou pohne minimalistická fotka z Kréty, kde se hory pomalu noří do tmy a na kopci svítí jedna malinká čelovka. Ta fotka sama není nijak úžasná, je to spíš tím, že to byla intenzivní chvíle, kdy jsme toho měli nad hlavu.

54 SKIALP ORBIS PICTUS

Krkonoše Nejlepší prašan je... v Krkonoších! Když napadne, nejrychlejší splitboardista na světě Ondra Cibulka na svahu zásadně obléká košili, protože jde o sváteční událost, na kterou by měl člověk být slušně oblečen. Není divu, že po tomhle zaprášeném dni zaujal i v baru pod svahem a našel tam svou budoucí manželku.

A kam nejraději jezdíš skialpovat? Kamkoliv, klidně na Ještěd! Vyblbnu se i u nás, Krkonoše jsou úžasný, jen škoda, že to nejlepší z nich je zakázaný. Venku je to jiná písnička, ze všeho nejvíc jsem si ale oblíbil Norsko. Tutovka se sněhem, nekonečný množství hor a výhledy na moře. A skvělý chaty v horách ti umožní výlety ještě zpestřit. Lepší destinaci si asi ani neumím představit. Které lokality jsou tvoje oblíbené kvůli spojení focení a skialp? Neboli jaké jsou podle tebe nejfotogeničtější skialpové destinace? S Norskem bych se opakoval, ale to sem určitě patří. Alpy jsou

nevyčerpatelný, v Chamonix ti padne brada. Baví mě i Tatry. Ale víš co? Fotogenická destinace na skialp je pražskej Petřín. Jen musí být ten sníh. Projel jsi se skialpy kus světa včetně exotických destinací. Která místa, země či hory bys doporučil pro skialpové objevitele? Kouzelná je zmíněná Kréta, a to nejen na exotický zážitek, ale fakt i na firnový skialp – nádherný hory Lefka Ori, mráz přes noc, na tričko přes den, takže si můžeš sníh nechat natavit přesně podle sebe a odpoledne se vykoupat v teplém moři. Obdobnou exotiku jsme letos zkusili na sicilské Etně, tam nám to ale zrovna vůbec neklaplo se

sněhem, takže než ji budu moct doporučit, musíme dát reparát za pořádné sněhové nadílky. Ale už takhle byl znát potenciál pro nadšence exotiky a kombinace teplého moře a lyžování. Norsko se zdá co do objevování nevyčerpatelné, Romsdalen i Lofoty byly famózní a na sever se už budu snažit vracet každý rok. Co používáš za aparát a jaké objektivy (ohniskové vzdálenosti) jsou tvé oblíbené? Nosím s sebou bezzrcadlovku Canon R5 a podle chuti, sil a rychlosti skupiny naberu objektivy. Téměř vždy beru širokáč, pak jedno z pevných skel 35 a 50 mm, f/1.4. A nakonec teleobjektiv 70–200 mm, f/2.8.

Poslední zmíněný nosím nerad, váží nejvíc a užiju ho snad nejmíň, ale to už tak prostě je. Sem tam nesu i dron, ale pravda je, že málokdy vůbec vzletím. Chystáš nějaké další zajímavé výlety s foťákem za lyžemi? Od června se těším na zimu, určitě vyrazím, kam mi možnosti dovolí. Přál bych si letos fotit v prašanu – poslední dva roky jsem ho snad téměř nepotkal, tak třeba klapne nějaký powder alert. Napjatě budu taky sledovat Etnu a její sněhovou pokrývku i vulkanickou činnost. A jinak počkám na nápady parťáků. Ty nejlepší zážitky a fotky pak vždycky promítneme na festivalu v Peci.

56 SKIALP ORBIS PICTUS

Praha A nejvíc promrznout můžeš... v Praze! Jenže když jsi správně posedlý, ignorovat sněhovou nadílku ve svým městě nemůžeš. Na běžkách už tu byl kde kdo, ale když na skialpech pojezdíš Petřín a na závěr dáš Karlův most, jsi pravý srdcař. Jako Honza Klouček. Nebo jsi blázen. Jako já.

Bulharsko Průzkum pohoří Rila by se dal považovat za nepodařený – málo sněhu, onemocnění půlky osazenstva a zlámaná lyže. Všechno ale vyvážila skvělá parta. A to je pro mě možná ta nejdůležitější podmínka ze všech...

Romsdal Jedna z mnoha kouzelných částí Norska. Fantastický firn a deset dní sluníčka mezi fjordy nám objasnilo, proč si tohle místo vybral k životu Kilian Jornet.

58 SKIALP ORBIS PICTUS

Kréta Když jsme s východem slunce vyrazili od moře pěšky, došli na sníh, nazuli skialpy a pokračovali na téměř nejvyšší kopec Kréty, z mapy jsme odhadovali, že nás čeká už jen dlouhý sjezd do údolí. Jenže během sjezdu jsme nečekaně museli nastoupat dalších snad osm set výškových, bloudili po neznámých horách, kde nám v průstupu bránily neskutečný převěje, a neměli jsme jasno, kam přesně se potřebujeme dostat. A když po dvanácti hodinách na nohou padala tma, vznikla tahle fotka. Cítím v ní současně klid i napětí a to mě baví.

60 SKIALP ORBIS PICTUS

Chamonix Týden v kolébce alpinismu se může snadno smrsknout na jediné dvě hodiny, ve kterých uvidíš dál než na pět metrů. Ne nadarmo se říká, že hory tě učí pokoře a trpělivosti. Za foťákem to platí dvojnásob.

62 ADVERTORIAL

ednoznačně nejdůležitějším aspektem, aby dítě skitouring bavil, je jeho vlastní motivace. Musí chtít vyrazit na pásech samo. Je to stejné jako u lyžování, všech dalších sportů i jiných aktivit. Pokud pouze toužíte chodit víc na pásech sami, a proto berete i svého potomka, počítejte s revoltou, projevenou třeba naprostým odmítnutím jakékoliv obdobné činnosti propříště. Z toho vyplývá, že univerzální věk pro „začátek“ neexistuje. Umí už vaše dítě sjezdovat, běžkovat, bruslit? To jsou dovednosti, které by skialpu měly předcházet. Někdo začne s lyžováním ve třech letech, jiný v pěti a další ještě později. Skialp je alternativa pro ty, kteří se už na lyžích – běžkách či sjezdovkách – poměrně rutinně pohybují. Lyže s pásy jim pak přinesou zase

Skialp s dětmi Trasa musí být krátká, nálada dobrá a výbava lehká.

První otázka, která napadne každého rodiče přemýšlejícího o postavení své ratolesti na skialpové lyže, zní: kdy? Až potom řešíme s čím, jak a kde. Přitom jedno bez druhého nedává smysl.

nový typ zážitků, nový náhled na možnosti lyžařského sportu a zimní přírodu. Osobně bychom velmi přemýšleli, zda má cenu trápit děti se skialpovými lyžemi před tím, než zamíří do školy. Riziko odmítnutí a následného vzdoru je tam vysoké (neplatí pro děti závodníků, horských vůdců a jinak pozitivně střihlých rodičů). Skoro stejně důležitá jako věk je i správná výbava. Po dvanáctiletém mladém muži možná můžete chtít, aby nasadil na sjezdovky adaptér a udělal pár kroků (i když to patrně budou jeho

poslední). U osmileté holčičky ale můžete na něco takového zapomenout. Zamyslete se, s čím se chce chodit vám, a pak si buď dejte hodně práce se složením lehkého setu, nebo kupte již odzkoušené komplety (podrobněji v druhé polovině textu).

„Mami, tati, já chci s vámi!“

Začněte pomalu. Stejně jako v jiných činnostech začínáme s dětmi v jakémsi zajížděcím režimu: na kole na rovině v zámeckém parku, při lezení na umělé stěně nebo s plaváním na mělčině. Totéž, a ještě důrazněji platí pro skitouring. Čím blíž bude zázemí v podobě hotelu nebo horské boudy, tím lépe. Pro vás i pro ně. Za první vhodný skialpový terén lze považovat zasněžené pláně nebo cesty v horách i v podhůří, pokud zrovna napadne. Vyberte si dobré počasí, čas, kdy budou děti odpočaté a kdy po vás ideálně začnou sami pokukovat: „Táto, mámo, já chci jít s vámi.“ Vyrazit na túru za každou cenu nemá smysl – dítě si odnese negativní zkušenost a příště ho na skialpy již nedostanete. Cestou k úspěchu je motivace. Děti vnímají svět jinak než dospělí. Doporučujeme zpestřit túru třeba vyhlídkou nebo trénovat po cestě techniku, „aby nebyla nuda“. Dvě hodiny chůze mlčky do kopce by vás v deseti letech také nebavily. Jen si vzpomeňte. Například lavina hrou aneb trénink hledání „pípáku“ v batohu se sladkostmi bude pro děti zábavný i přínosný a děti si při něm odpočinou a zaměstnáte jejich pozornost jinou aktivitou než „šlapáním“.

ZÁSADY ÚSPĚŠNÉHO VÝLETU V BODECH: Nepřehnat to – méně znamená více Krásné počasí a prašan = dobrá nálada Bezpečnost je povinností – vyhýbejte se lavinovým terénům Zapojte rozmanité aktivity (potřebujete děti bavit, ne otravovat) Dobré jídlo motivuje vždycky O lavinách vyučujte hravým způsobem Čím více dětí, tím lépe Zvolte vybavení vhodné pro děti (hmotnost) Dobře je oblečte. Dobře neznamená hodně! Ideální samozřejmě je, pokud se na skialp vydáte ve větší dětské skupince. Party fungují vždy a skialp není výjimkou. Děti se spolu snáze zabaví, budou si vzájemně povídat, soutěžit a výlet pro ně bude příjemnější a uteče jako voda. Ideálem je přítomnost nějaké zábavy po cestě: horské chaty s místy ke schovávání, rozhledny nebo horolezecké stěny (zkuste Výrovku). Třeba pětimetrová mulda může být výzvou, skvělou zábavou a zároveň nenápadnou školou techniky. Pozor na rovinaté úseky. Zejména děti, které se umí klouzat na běžkách, mohou být v takových situacích z (poměrně) pomalých a těžkých skialpových lyží otrávené. Berte děti na skialpech do skialpových, tedy více skloněných, nikoli do plochých běžkařských terénů! To stejné platí i o prudkých kopcích. Pokud se dítě dostane mimo svou komfortní zónu, musí mít dospělý vždy přichystanou únikovou variantu, jak se vrátit do bezpečí. Túry plánujte s častými zastávkami a občerstvovacími stanicemi, které jsou i vítaným oddychem pro tělo i psychiku. Na co jiného by se mělo dítě těšit než na horké maliny se zmrzlinou, že? Děti se sice unaví rychleji než dospělí, ale jejich regenerace je také mnohem rychlejší. Vyšťavené děcko se po občerstvení a nedlouhém pobytu v teple restaurace opět promění

ve tvora plného sil a dobré nálady. Proto je vhodné trasu rozdělit na kratší úseky s dostatečným množstvím přestávek.

Co s sebou? Túra s dětmi vyžaduje trochu jinou přípravu než běžná skialpová výprava. Kromě obvyklého vybavení přibalte několik důležitých věcí navíc, které zajistí dětem pohodlí, energii a dobrou náladu. Vedle základního vybavení lékárničky nezapomeňte přidat oblíbené pochutiny, na které se dítě může těšit. Ty poslouží nejen jako motivace, ale i jako zdroj rychlé energie. Dětský organismus potřebuje častější doplnění cukrů, protože funguje energeticky a metabolicky rychleji než dospělý. Termoska s horkým sladkým čajem je nutností!

Bez odměny to není ono

Přes maliny se dostáváme k tématu svačin, obědů a vůbec doplňování energie. Děti dokážou šlapat pouze tehdy, mají-li jí dostatek. Proto je dobré se před túrou nasytit a nést klidně i po kapsách zásoby rychlé

energie. Zima a nadstandardní fyzický výkon, kterým šlapání do kopce obvykle je i pro dospělé, dokáže z dítěte odčerpat energii překvapivě rychle. Z nejhoršího pomohou bonbóny, hroznový cukr, sušenky. Lepší je ovšem sytit je preventivně, na fyzickou

64 ADVERTORIAL

Půjčovna ano, či ne? krizi už drobné sladkosti nemusí stačit. A samozřejmě hospodu naplánujte raději dřív než později, a klidně vícekrát. Podobně jako u jídla je třeba myslet tak trochu za dítě i ohledně oblečení. Na dlouhé stoupání odložte bundy do batohů a ani teplé, tolik oblíbené fleecové mikiny nejsou ideální. Děti si ne vždy samy včas uvědomují, že jsou zpocené a je jim vedro, ale zpomalí, začnou být otrávené a výlet jim tím rozhodně nezpříjemníte. Podobně dětská termoregulace není vyvinuta tak dobře jako dospělá. Proto je třeba pečlivě dbát na to, aby při každé zastávce šly vrstvy zase rychle na tělo. Nakupujte s nadhledem a univerzálně: huňatá lyžařská bunda se hodí

Pořízení kompletního skialpového vybavení není levná záležitost ani pro dospělého skialpinistu. Jak řešit skialpové vybavení u dětí, které z výbavy brzy vyrostou? V poslední době se na dětskou výbavu zaměřily i některé půjčovny a umožňují vypůjčení výbavy jak na den, tak na týden či celou sezónu. Namátkou zmiňme pražský M1 Project Sport nebo prodejny v Peci Enzian či Sport Pec. Podívejte se do našeho seznamu prodejen, které speciálky máte ve svém okolí, a zeptejte se v nich. možná pro sjezdování, ale lehčí vrstvy se využijí i při jiných sportech nejen v zimě. Vedro a chlad, hlad a nuda, to jsou základní nepřátelé podařeného dětského výletu.

Skialpový věk dítěte 3 až 5 let – první sjezdové lyžování 4 až 6 let – první běžky 6 až 8 let – první skialpové krůčky (vybavení lze půjčit) 9 až 12 let – skutečné objevování skialpu na již vlastním vybavení 13 až 15 let – skialpové dospívání, čas na první náročnější túry a studium bezpečného pohybu v horách 16 let a dále – start plnohodnotného skialpového života

Dětská skialpová kolekce Youngstar Pro skitouring dítě potřebuje vesměs stejné vybavení jako dospělý. Což byl donedávna problém, neboť možností, jak pro děti poskládat lehký set, bylo pramálo. Hmostnost přitom hraje u dětského vybavení naprosto klíčovou roli. Nemůžete po malých skialpinistech chtít, aby si užily výlet se setem, který hmotností převyšuje ten váš. Naštěstí výrobci před pár lety tento „problém“ zaregistrovali a nyní již je kam sáhnout. Lídrem v nabídce dětského skialpového vybavení se podobně jako dospělém sektoru stala firma Dynafit, která přišla s kompletní dětskou kolekcí Youngstar. Ta zahrnuje jak kompletní set lyží, bot a vázání ve velikostech a s hmotností, která udělá dětem ze skialpu stejný zážitek, jakým je pro vás. A pak funkční set stylového oblečení navrženého tak, aby s ním měly jak děti, tak jejich rodiče co nejméně starostí. Kolekci Youngstar navíc Dynafit nabízí za obzvláště atraktivní cenu, tak aby rodičům alespoň částečně ulehčil trable s logicky častější obměnou vybavení. Jednotlivé produkty Dynafit Youngstar si můžete zakoupit u obchodních partnerů Dynafit.

Skialpinistické boty Youngstar 10 800 Kč

Skiset Youngstar (lyže, vázání, pásy) 8 400 Kč

Nová kolekce OAKLEY

www.endorphinrepublic.cz

FOTO: MICHAL HRABEC

66 MARKET SNOWTEST

Bone Conduction sluchátka Shokz Open Run Pro 2

Bezpečný poslech (nejen) na sněhu Dnes a denně můžeme sledovat trend sluchátek s co nejdokonalejším potlačením hluku. Jenže ne vždy je to ta správná cesta. Při sportování můžou být taková sluchátka nebezpečná. Přímo proti proudu v tom jdou sluchátka Shokz. Díky své unikátní konstrukci naopak nebrání poslechu okolního zvuku, a tím zajišťují výrazně větší bezpečnost při sportu. Jak fungují v praxi?

hokz Open Run Pro 2 rozhodně nezapřou, že jsou na špičce nabídky výrobce. Zpracování a použité materiály působí prémiově. Co ale zaujme na první pohled? Futuristický tvar. Tenký most mezi sluchátky, který se nasazuje, na rozdíl od tradičních sluchátek, na zátylek, a samotná sluchátka, která dosednou na lícní kost těsně před ucho. Drobné detaily z eloxovaného hliníku, na hlavě vypadají zkrátka hodně cool. Sluchátka váží pouhých 30 gramů a na omak je materiál jemný, takže o nich na hlavě skoro nevíte. Nedělá problém mít je na sobě i deset hodin v kuse. K ovládání si vystačíte se třemi tlačítky. Dvěma za pravým uchem na hlasitost a jedním akčním na pravém sluchátku. Pro základní ovládání hlasitosti, spuštění či zastavení skladby to je ideální, ale na složitější operace už je jistější vytáhnout telefon, případně použít ovládání z hodinek. Vrcholný model sluchátek hrajících přenosem zvuku přes lícní kost – Bone Conduction přidává další zlepšení kvality zvuku, a to s pomocí technologie DualPitchTM . Díky ní se zvuk přenáší nejen přes lícní kost, ale také vzduchem. Výrazně se tak oproti předchozím modelům zlepšuje kvalita a věrnost přehrávání. Cílem sluchátek je stále slyšet své

okolí, a to jak při pohybu na lyžích, tak třeba ve městě. S nasazenými sluchátky tak stále slyšíte okolo vás vše, co se kde šustne. Nepřeslechnete ani lyžaře, který se k vám blíží za zády, ani auto před přechodem.

S nasazenými sluchátky slyšíte vše, co se kde okolo vás šustne – i lyžaře za zády nebo auto před přechodem. Michal Hrabec, autor recenze

Jak se Shokz osvědčily v praxi?

Použité materiály a velikost mostu u Open Run Pro 2 zajišťuje, že sluchátka na hlavě sedí, je téměř nemožné o ně přijít, a to ani při velmi divoké jízdě. Navíc jsou použitelné s většinou skialpových helem, čelenek nebo čepic. Když jsme přes sluchátka nasadili čelenku, tak výsledný zvuk byl ještě o chloupek plnější. Abychom sluchátka pořádně potrápili, zkusili jsme je zahrabat do sněhu. Po pár minutách jsme je nasadili na uši, a i když byly stále od sněhu, který postupně tál, nic se jim nestalo – potvrdili jsme si tak, že IP55 je dostatečná ochrana pro použití na sněhu. A ani déšť, ani pád do prašanu sluchátkům nijak neuškodí, a to i přesto, že speciální konektor pro nabíjení byl nahrazený klasickým USB-C. Ten sice sám o sobě není vodotěsný, je přes něj ale integrovaná krytka, která nepropustí ani kapku vody. Se sluchátky už tak nemusíme vozit speciální

kabel a vystačíme si s jedním pro všechna zařízení. Co nás potěšilo hodně, je výdrž na jedno nabití – 12 hodin nepřetržitého přehrávání. Když jsme sluchátka používali jako hands-free, byla téměř nevybitelná, a tohle použití bylo opravdovým game-changerem.

Jak je to s oním přenosem zvuku vzduchem?

Sluchátka nehrají přímo do ucha, ale přehrávají jednak zvuk přes lícní kost, a navíc mají reproduktory směřující zvuk přibližně k uchu. Je to velmi příjemné a není třeba mít strach, že byste rušili své okolí – snad jen v úplném tichu je zvuk ze sluchátek slyšitelný, ne více než u jiných sluchátek tohoto typu. V běžném prostředí je zvuk ze zařízení téměř nepostřehnutelný.

Celkově nás Open Run Pro 2 překvapila kvalitou zvuku. Na sportovní sluchátka velmi solidní, když navíc vezmeme v úvahu, že stále neztrácíte přehled o svém okolí a ani se neomezuje funkce středního ucha, jako v případě použití pecek nebo sluchátek přes uši. Někomu pak může dělat problém most na zátylku. I to má řešení, lze totiž zvolit model s true-wireless, jenž lze připevnit k uchu.

VÝHODY p řehrávání zvuku bez ztráty přehledu o okolí voděodolnost kvalita zvuku perfektně sedí na hlavě USB-C nabíjení

NEVÝHODY most na zátylku

K2 a BCA:

Perfektní spojení pro zimní dobrodruhy S příchodem zimy se otevírá nová sezóna dobrodružství na horách. Pokud hledáte vybavení, které vás podrží i v těch nejnáročnějších podmínkách, sáhněte po osvědčených značkách K2 a BCA. Tyto ikony outdoorového světa přinášejí inovace, které ocení jak nadšení amatéři, tak profesionálové – od skialpinistických lyží a bot až po lavinové vybavení a komunikační systémy.

načka K2 se již desetiletí pyšní výjimečnou kvalitou a výkonem. Skialpinistické lyže z kolekce Wayback jsou ideální volbou pro dlouhé túry a náročný terén. Díky jádru z paulovnie a karbonovým výztuhám zůstávají lehké i při výstupech – k tomu přispívá i speciální Snowphobic povrchová úprava, která brání nalepování sněhu. All-Terrain Rocker profil usnadňuje sjezdy, zatímco titanalové výztuhy zajišťují torzní pevnost a bezpečnou montáž vázání. Perfektní kombinaci nabízí vázání Marker Alpinist či Marker Cruise, která spojují nízkou hmotnost s vysokou úrovní bezpečnosti.

Freetouringové boty Dispatch pak vynikají svou univerzálností – nízká hmotnost a velký rozsah pohybu je činí ideálními pro technické sjezdy i pohodlné výstupy. Teleskopické hole Lock Jaw jsou vyrobeny z karbonu, hliníku nebo kombinace obou materiálů. Jsou lehké, pevné, díky prodlouženému pěnovému madlu i velmi pohodlné. Systém Lock Jaw může být vyroben z pevnostního hliníku a zajišťuje snadné nastavení délky i v náročných podmínkách. Bezpečnost však stojí na prvním místě a právě zde exceluje značka BCA. Lavinové batohy Float E2 přinášejí revoluci v ochraně před následky lavinových nehod díky systému Alpride E2. Kombinace superkondenzátorů a lithium-iontového akumulátoru umožňuje vícečetnou aktivaci airbagu během jediné túry

nebo při nacvičování. Akumulátor lze rychle dobít přes USB-C port nebo alternativně pomocí dvou AA baterií. AA baterie zároveň udržují systém v pohotovosti, čímž zajišťují jeho připravenost i při delším používání. Při komunikaci na svahu oceníte vysílačky BCA Link Mini, které spojují kompaktní design s vysokým výkonem. Jejich miniaturní velikost umožňuje snadné uchycení k batohům nebo na oblečení, a to díky třem různým možnostem upevnění. Dodatečné bezpečnostní lanko pak brání nechtěné ztrátě vysílačky. Dlouhý dosah a spolehlivé spojení vám umožní zůstat v kontaktu se skupinou parťáků na tůře, zatímco jednoduché a intuitivní ovládání přispívá k celkovému pohodlí při používání. Značka BCA nabízí rovněž širokou škálu lavinových sond a lopat, které vynikají nízkou hmotností a vysokou odolností. Lavinové pípáky, jako je BCA Tracker 4, patří mezi nejspolehlivější na trhu a jsou nezbytným doplňkem pro každého, kdo se pohybuje mimo upravené sjezdovky. Nejnovější Tracker S pak nabízí skvělý výkon za velmi příznivou cenu.

68 MARKET SNOWTEST

Sluchátka Suunto Aqua

Více než chytrá sportovní sluchátka

Hraje mi ta melodie jen v hlavě, nebo zní ze sluchátek? V bazénu, na kajaku, v dešti… Lukáš Vavrda,

Hudbu a podcasty poslouchám 4 hodiny denně a na kvalitě zvuku mi záleží. Ale ještě se mi nikdy nestalo, abych zapomněl, že mám sluchátka nasazená, a hledal, odkud ta hudba hraje…

Odolnost sluchátek a komfort

Technologie bone conduction funguje tak, že rozvibruje kost a skrz ni přenáší zvuk do sluchového ústrojí. Zvuk je slyšet tedy jen při kontaktu s lícní kostí. Fakt, že si posluchač nemusí zacpávat uši, má dvě velké výhody: mnohým není příjemné vkládat cokoliv do ušního otvoru, ale hlavně ucho slyší i okolní zvuky. To je velkou výhodou v přírodě i v provozu – při běhání uslyšíte blížící se auto i startujícího divočáka. Přináší to však také jednu drobnou nevýhodu, která z podstaty této technologie znemožňuje použití sluchátek jako jediných – v rušných prostorech, například v dopravních prostředcích, vás může okolní ruch rušit příliš. Jsou prostě podmínky, kde je lepší mít uši zakryté. Sluchátka Suunto Aqua jsou navíc vodotěsná, nemají žádný otevřený reproduktor ani konektor, do kterého by mohla zatéct voda. Můžete je vzít do sprchy, do bazénu nebo jezera, ale ani

se s nimi nemusíte bát běhat v dešti. Potápět se můžete až do pěti metrů (IP68).

Kvalita zvuku a ruchy

Nevím, co přesně je uvnitř, ale do Suunto Aqua se vejde 32 GB muziky, skrz Bluetooth 5.3 se pak dají přehrávat média z mobilu či hodinek. Není problém telefonovat, mikrofon snímá jen mírný zvukový smog. Při poslechu je zvuk až překvapivě čistý, i když basy trochu zanikají, hlubší bubny jako tympány nebo kotel jsou slyšet jasně. Ve vodě je dobré použít čepici nebo špunty, šplouchání vody přímo u ucha neruší moc, ale trochu ano. Nicméně v aplikaci lze zapnout vodní režim, pak je zvuk zkreslený, ale pod vodou zřetelnější.

FOTO: SUUNTO

to ani s různými bone conduction sluchátky – vždy jsem vnímal, že je mám na hlavě, ač hudba hraje „na pozadí“ a uši slyší i okolní dění. Ovšem když na uších máte sluchátka vážící jen 35 gramů, snadno na ně zapomenete. Technologie bone conduction už je na světě pár let, ale od prvních modelů udělala obrovský pokrok jak v kvalitě zvuku, tak v odolnosti. A Suunto Aqua navíc nejsou jen sluchátka, ale doplňují funkce chytrých hodinek.

autor recenze

Ovládání a výdrž

Sluchátka vydrží hrát 10 hodin, pak je za 10 minut nabijete na další tři hodiny. K tomu slouží drobná powerbanka (v rámci balení), celkově tak bez připojení k síti máte 30 hodin hudby. To je více, než je běžné. Kromě tří intuitivních tlačítek lze v aplikaci Suunto nastavit ovládání pohybem hlavy. Dvakrát přikývnete a přijmete hovor, dvakrát zavrtíte hlavou jako „ne“ a odmítnete. Stejně můžete přeskakovat skladby. Funguje to překvapivě spolehlivě, dokonce i při běhu. Jediné, co bych uvítal, jako nositel malé hlavy, by byl výběr z větší a menší velikosti obvodového mostu sluchátek. Naopak barvy jsou k dostatečnému výběru od modrozelené do decentnější černé.

Monitoring zdraví

Suunto má bohaté zkušenosti s monitoringem sportu, a proč takové prvky nezačlenit i do sluchátek? I tímto je Suunto unikátní: Sluchátka poznají únavu šíje při cyklistice, měří držení těla a sklon hlavy nebo frekvenci dýchání – anylýzu pak najdete v aplikaci Suunto, takže obzvlášť pro uživatele hodinek stejné značky může jít o velmi zajímavé rozšíření chytrého monitoringu zdraví a pohybu. V současnosti jsou sluchátka k dostání pouze na suunto.com za cenu 4 990 Kč.

VÝHODY v odotěsná sluchátka o hmotnosti 35 gramů příjemně čistý a komplexní zvuk powerbanka, díky níž je výdrž až 30 h jedinečný monitoring pohybu

NEVÝHODY pouze jedna velikost

RECENZE SNOWTEST 69

Garmin Fénix 8 47 mm AMOLED

Skvělý sporttester nejen pro milovníky hor

Hodinky umí samy rozpoznat, jestli stoupáte, klesáte, nebo zrovna sundáváte či nandáváte pásy, a to vše pak přehledně zobrazí ve statistikách v telefonu nebo na webu. Michal Hrabec, autor recenze

Robustní, a přesto elegantní

testování jsme zvolili model Fénix 8 47 mm AMOLED, tedy prostřední velikost. Moji počáteční nedůvěru k této velikosti rozptýlilo prvních pár vteřin po vybalení. Vždy jsem si totiž říkal, že je 47 mm na outdoorové hodinky málo, a sahal jsem po tom největším modelu. Letos jsem byl doslova šokovaný. Poměr velikosti těla a zvětšeného displeje je bezchybný. Jeden z argumentů pro větší hodinky tím vzal za své. Je na nich vše perfektně čitelné. 1,4“ displej totiž podporuje AMOLED technologie dotažená téměř k dokonalosti. Nejde si stěžovat na čitelnost ani ve tmě, ani na přímém slunci. Menší hodinky se také lépe vejdou pod rukáv a je daleko menší riziko, že se s nimi někde zachytíte. Jemná luneta – v našem případě z přírodního titanu – dodává hodinkám vzhled klasického pánského šperku. Barvený kovový kryt senzoru tlaku pak doplňuje potřebnou drsnost hodinek do divočiny. Pro koho je tato kombinace příliš, může zvolit nudnější, ale přesto pěknou černou variantu, kde není jednoduchá elegance ničím rušena. Jediným omezením je tak oproti většímu modelu menší výdrž baterie, a to zejména s funkcí vždy zapnuto, kdy hodinky, pokud se na ně nedíváte, pouze sníží jas.

FOTO: MICHAL HRABEC

Hodinky Fénix od značky Garmin jsou již řadu let etalonem sporttesterů pro všechny outdoorové aktivity. Samotný výrobce se tento kult snaží maximálně podpořit rozšiřováním funkcí pro téměř jakýkoliv sport. Není tedy divu, že už několik let podporují také skialpy a splitboardy. Co si pro nás Garmin připravil v aktuální již osmé modelové řadě a má ještě čím překvapit? Nejen drsné, ale také chytré

U hodinek v této kategorii očekáváme, že kromě ukazování času nám budou na zápěstí dávat vědět o příchozích zprávách, hovorech nebo důležitých e-mailech. U Fénix 8 navíc přibyla možnost telefonování přímo z hodinek, stále k tomu potřebujete pomocí bluetooth připojený telefon, ale pomocí vestavěného mikrofonu a reproduktoru v nouzi snadno zavoláte. Hlasově se dají ovládat i funkce samotných hodinek, byť je nabídka jazyků značně omezená a češtinu nebo slovenštinu bychom hledali marně. Přesto je někdy zajímavé funkci, o které v hodinkách víme (ale nepamatujeme si, kde se schovává), spustit hlasovým příkazem. Funguje to překvapivě dobře.

Skialpinisti zajásají

Top modely od Garminu dnes podporují více než sto různých sportovních aktivit a nové stále přibývají. Již několik let tak můžeme používat kromě sjezdového a klasického lyžování také aplikaci pro skialpinisty a splitboardisty. Navíc se postupně zlepšují možnosti dostupných aplikací. Nikoho tak již nepřekvapí, že hodinky umí samy rozpoznat, jestli stoupáte, klesáte nebo zrovna sundáváte či nandáváte pásy, a to vše pak přehledně zobrazí ve statistikách v telefonu nebo na webu.

Garmin Fénix 8 existují ve třech velikostech – na obrázku je větší testovaný model a nejmenší dámská verze Amoled je jako stvořený pro zobrazování map a podrobné TOPO Czech V5 jsou velkým pomocníkem při pohybu v neznámém terénu. Ani základní mapy TopoActive vás nenechají v zahraničí na holičkách, přesto si vždy před cestou najdu lokální mapy a do hodinek si je nahraju. Stále se však při výstupech spoléhám na přípravu a před cestou si zapamatuju výšky důležitých trasových a orientačních bodů, vše si pak dokážu bleskově ověřit pohledem na údaje z hodinek. S oblibou také využívám informace o počasí, východu a západu slunce a měsíce včetně jeho fáze. Dokážu si tak lépe promyslet načasování a trasu túry. Vyšlápnout si na západ

slunce a sjíždět při svitu měsíce je zkrátka k nezaplacení. Garmin Fénix 8 47 mm AMOLED nás přesvědčily, že střední velikostní model je letos pro většinu tou nejlepší volbou.

VÝHODY ovládání tlačítky i dotekem perfektně čitelný display podrobné mapy ČR kompaktní velikost

NEVÝHODY enší výdrž baterie oproti 51mm m modelu absence solárního dobíjení u AMOLED modelu

70 ADVERTORIAL

Brýle na skitouring: Nezapomínáte na ochranu zraku?

Značka 3F nabízí i speciální fotochromatické zorníky (brýle Jumbo 1942), jejichž rozsah zatmavení je od stupně 0 do stupně 3 – celkem efektivně se tedy ztmaví (ochrání před sluncem), ale můžete je používat i za tmy, aniž by vám braly světlo

Pro skitouring je nezbytné mít Fotochromatické brýle jako mnoho specifických prvků vybavení, ideální volba Aby brýle vyhověly širokému rozpětí typických které zajistí komfort a bezpečí světelných podmínek i častým přechodům mezi různými světelnými (povětrnostními) při pohybu v ne vždy bezpečném podmínkami, hodí se fotochromatické zorníky. horském prostředí. Lavinová sada, Automaticky se přizpůsobí okolnímu světlu: Ve slabém světle jsou světlejší, při intenzivnějším lékárnička, funkční oblečení, pásy, slunečním záření tmavnou. Díky tomu neponářadí… Klíčovým prvkem prvků jsou třebujete náhradní zorníky nebo brýle. i brýle. Proč je nosit a jaké vybrat? 3F Vision – světová premiéra

roč potřebujeme brýle při skitouringu? V první řadě kvůli ochraně zraku před UV zářením: V horách je sluneční záření velmi intenzivní, zvlášť když se odráží od sněhu. Bez správné ochrany očí můžete riskovat podráždění rohovky, a dokonce dlouhodobé poškození zraku. Brýle ale pomohou řešit i další problémy: proměnlivé světelné podmínky, kdy se při skitouringu často pohybujeme od časného rána až do pozdních hodin. Během jediného dne se může několikrát změnit počasí – od prudkého slunce přes mlhu až po zataženo se sněžením. Na to je potřeba být připraven. V horském terénu se často setkáte se silným větrem či sněhem hnaným proti obličeji. Nožičkové brýle do značné míry chrání oči před nepříjemným větrem a tím, co s sebou nese, případně i omrzlinami. V těžších podmínkách samozřejmě nahradí nožičkové brýle ty lyžařské, u jejichž zorníků ale platí stejná pravidla.

Jak správně vybrat? Správná velikost a tvar Zvolte brýle, které dobře sedí na obličeji a nekolidují s přilbou. Těsné usazení minimalizuje pronikání větru a sněhu. Do jisté míry mohou nožičkové brýle nahradit i lyžařské „goggles“ pro sjezd.

technologie HD Photochromic

Česká značka specializovaná na sportovní brýle 3F Vision přišla s novinkou, která posouvá fotochromatické čočky na vyšší úroveň díky technologii HD Photochromic. Novinka kombinuje fotochromatické schopnosti s technologií HD, což přináší vyšší kontrast, rychlejší reakci a adaptaci čočky na změnu intenzity světla a široký rozsah zatmavení.

HD a fotochromatika je v nabídce i pro ty, kdo potřebují brýle dioptrické (model 3F RX 1943)

HD Photochromic neboli spojení fotochromatiky a HD technologie nabízí například model 3F New Version II. 1945 nebo Jumbo 1938

Kvalitní ventilace a protizamlžovací úprava Více se potíte, brýle musí odvětrávat. Pohodlné nošení Lehké a ergonomické modely jsou pro dlouhé túry ideální. Vyhněte se brýlím, které tlačí za ušima nebo na nos. 3F to řeší třeba nastavitelným nosníkem. Brýle by proto standardně měly mít i účinnou ventilaci a povrchovou úpravu proti zamlžení.

www.3fvision.cz

Chcete mít na sjezd špičkový zorník za jedinečnou cenu? Model 3F Blade 1903 nabízí fotochromatiku a HD ve „velkém“, lyžařském rámu

Garmin Enduro 3 jsou chytré, lehké, sportovně všestranné GPS hodinky s vysokou odolností a extrémní výdrží baterie až 36 dní na jedno nabití. Hodinky jsou vybavené úsporným, stále viditelným displejem, který je krytý sklíčkem se solárním dobíjením. Kromě kombinace chytrých, sportovních a zdravotních funkcí stojí za zmínku navigační funkce a možnost zobrazení mapy, bezkontaktní platby Garmin Pay nebo speciální režimy pro zimní sporty, včetně sjezdového a běžeckého lyžování nebo skialpinismu.

Tenhle regenerační nápoj už je mezi sportovci doslova legendou – díky urychlení procesů obnovy sil organismu po sportovním výkonu. Díky jeho složení si užijete skialpy naplno i při několikadenním náročném programu. Postará se o rychlé doplnění vyčerpaných zásob energie pomocí velkého množství různých druhů sacharidů, o opravu a růst svalových vláken díky aminokyselinám a také o opětovné doplnění nezbytných vitaminů, které pro kvalitní regeneraci potřebujete.

126 Kč

•

22 490 Kč

Pavel Žofka - horský vůdce IFMGA +420 608 769 064 E-mail: zofin@rockart.cz www.horskyvudce.cz

eshop.enervit.cz

Stoupání, sjezd, mráz i slunce. V Bridgedale už sto deset let vědí, jak udělat ponožky, co vydrží. Tyhle skialpové podkolenky jsou lehké, tenké a pohodlné. Merino vlna odvádí pot, hřeje i vlhká a odolává zápachu. Elastické zóny drží ponožku na místě – žádné shrnování, žádné otlaky. A díky syntetickým vláknům zvládnou tisíce kroků, sjezdů i výstupů. Jsou to návykové ponožky s doživotní zárukou. Neprošoupou se, nesrazí se, nezklamou.

769 Kč

ROYAL BAY MERINO: komfortní komprese na zimu Kvalitní komprese a k tomu teplotní komfort merina? Royal Bay nově nabízí právě tuhle kombinaci, která je na skialpy jako dělaná! Nová řada Merino vyniká odstupňovanou kompresí s podporou výkonnosti a regenerace i skvělými vlastnostmi speciální vlny merino. Ta v zimě zahřeje a udrží tak vaše nohy v optimální teplotě bez ohledu na okolní podmínky. Navíc je merino přirozeně antibakteriální a samočistící, takže pomáhá udržet podkolenky bez zápachu.

1 150 Kč

SKIALP PŮJČOVNA PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

www.bridgedale.cz

www.royalbay.cz

www.ski-alp.cz

h o r s k ý

BRIDGEDALE SKI ULTRA FIT

v ů d c e

•

www.garmin.cz

Skitour Centrum Dolní Morava Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava +420 777 035 745 www.ski-alp.cz www.skitourshop.com

g u i d e

ENERVIT R2 RECOVERY: regenerace, kterou pocítíte

m o u n t a i n

Výkonné GARMINY za příznivou cenu

b e r g f ü h r e r

mountain guide

72 ADVERTORIAL

Propracované skialpové rukavice

Therm-ic S vyhříváním i bez

Francouzskou značku Therm-ic si lyžaři spojí hlavně s vyhřívanými produkty, jako jsou ponožky, stélky a rukavice. Ale v jeho kolekci najdeme i technické nevyhřívané produkty, nově také rukavice vyladěné přímo na skialpinismus. Variabilní a prodyšné

elmi univerzální jsou skialpové rukavice Therm-ic Touring Versatile Gloves, které jsou v základu velmi prodyšné a lehce zateplené, což oceníte zejména při výstupu. Když se podmínky zhorší nebo se vydáte z kopce dolů, lze rychle přes prsty přetáhnout převlek z materiálu Pertex® Quantum, který je doplněný izolačním materiálem Primaloft® Gold. Obratem se tak zvýší odolnost proti větru a zvýší se izolační vlastnosti. Převlek je precizně tvarovaný tak, aby nezasahoval do míst, kde držíte skialpové hole.

Tenké, vyhřívané a se skvělým gripem Unikátní jsou nové rukavice Therm-ic Grip Ultra Heat Gloves, které mají z vyhřívaných modelů nejpřiléhavější konstrukci a nejmenší vrstvu značkového zateplovacího materiálu Primaloft. K tomu mají koženou dlaň z velmi jemné kozí kůže opatřenou jemnou silikonizovanou úpravou, která zvyšuje přilnavost, a tím i přesnost při manipulaci s vybavením, takže kromě skialpinismu jsou vhodné i na zimní cyklistiku, ledolezení nebo na lyžování pro ty, kdo preferují tenčí rukavice, ale chtějí mít možnost dodatečného zdroje tepla při nízkých teplotách. Therm-ic postupně vyvíjí nové technické produkty, z novinek lze zmínit patentovaný systém vyhřívaných ponožek s technologií S.E.T. (Smart Elastic Technology) nebo například nové odolné vyhřívané rukavice s krátkou manžetou s názvem Therm-ic Freeride Ultra Heat Gloves.

Více informací nejen o sortimentu Therm-ic, ale i o anatomicky tvarovaných vložkách do bot Sidas najdete na

www.sidas.cz

Odolné a lehce zateplené Druhý skialpový model má propracovanou dlaň z ovčí kůže, která je odolnější proti mechanickému opotřebení než standardně používaná kozí kůže. Nejnamáhanější místa rukavic Therm-ic Touring Warm Gloves jsou zesílena materiálem Pittards® Armor-Tan, z vnější strany je funkční membrána s parametry 10K/10K a izolace Primaloft®. Testování ověřilo, že rukavice jsou spíše lehce zateplené, takže dobře fungují i při výšlapu, lze je použít i na běžecké lyžování.

FOTO: DYNAFIT

Dynafit Snow Leopard Day 2025 8. 3. 2025 od 9:00, horský resort Dolní Morava Velká skialpová akce tradičně spojuje sport s ochranou irbise sněžného, ohroženého bílého levharta. Program zahrnuje skialp na trasách různých obtížností, přičemž za každý nastoupaný metr věnuje Dynafit finanční příspěvek na podporu těchto vzácných šelem. Součástí dne bude ale hlavně testování skialpinistického vybavení Dynafit a samozřejmě prostor pro setkání skialpových nadšenců, mezi kterými nebude chybět ani Matěj Bernát. Povede se nový rekord?

SENSOR MERINO BLEND IMPRESS SENSOR MERINO DF

1 799 Kč

Sensor Merino DF je dámské triko s dlouhým rukávem, krátkým zipem se stojáčkem a slim fit střihem. Je perfektní pro vrstvení. Kombinuje jemnou merino vlnu z Nového Zélandu s obsahem lanolinu pro odolnost proti zápachu a funkční polyester, který skvěle odvádí pot. Ideální pro náročné horské aktivity v těch nejtěžších podmínkách, kdy zůstaneš v teple a suchu, ať už jsi na cestě nahoru, nebo si užíváš jízdy z kopce. Vyrobeno v České republice.

1 649 Kč

(ps)

Další informace a registrace jsou k dispozici na

www.mountainbrands.cz FOTO: DYNAFIT

Pánské triko Sensor Merino Blend Impress s volným střihem spojuje přírodní merino vlnu a polyester pro dokonalý výkon i pohodlí. Funkční dvouvrstvý úplet odvádí pot, rychle schne a zajišťuje tepelnou izolaci. Antibakteriální vlastnosti, UV ochrana a pružnost dělají z tohoto prádla ideální volbu pro tvá skialpová dobrodružství. Vyrobeno s ohledem na udržitelnost a výkon v České republice.

www.sensor.cz

74 ADVERTORIAL

DEVOLD TUVEGGA

DEVOLD EXPEDITION ARCTIC PRO

DEVOLD WOOL MESH

2 trička v jednom Světový unikát – oboustranné vlněné funkční prádlo, u kterého si můžete vybrat stranu podle úrovně aktivity. Při zátěži nebo stoupání si na sebe vezmete hladkou stranu, která lépe dýchá a odvádí pot. Při pocitu zimy si na tělo dáte vroubkovanou stranu, která lépe izoluje. 2 trička v jednom, a to vše ze 100% merino vlny.

Absolutní drtič mrazu Unikátní novinka – hybridní vrstva složená ze třech různých vlněných materiálů, na klíčových místech dokonale izoluje a zároveň dokonale odvětrává. Úžasně teplá první vrstva nebo dokonale technická druhá vrstva pro zimní aktivity a obzvláště skialp. Vítěz prestižní ceny ISPO Award!

3 349 Kč

4 899 Kč

Aktivní po celý rok Nepřekonatelná první vrstva pro potivé aktivity ze 100% merino vlny. Unikátní síťovinový úplet perfektně odvětrává, ale zároveň izoluje před chladem. Kousek, který musíte mít, ať už vyrážíte na běžky, skialpy, nebo se jen prostě trochu více potíte při turistice. Prostě termoprádlo, které se na skialpech stane vaší druhou kůží.

2 799 Kč

www.devold.cz

MONS ROYALE ARETE WOOL INSULATION HOOD

MONS ROYALE PRO LITE MERINO SNOW SOCK

Lehoučký insulátor ergonomického střihu skvěle padne pod bundu a výborně tě zahřeje na tvých skialpových túrách. O tepelný komfort se postará merino vlna. Boční panely z merino fleecu zaručují volnost pohybu. Svrchní materiál Pertex®Quantum s vodoodpudivou úpravou.

Ponožky od Mons Royale skvěle sedí, redukují tření a zlepšují cirkulaci krve, a tedy tepelnou pohodu. Merino vlna je doplněna o nylon, který zaručí vyšší odolnost a pružnost. Ponožky mají vypolstrovanou patu, prodyšné holenní panely a bezešvou špičku zabraňující vzniku puchýřů. Přináší také podporu pro klenbu a kotník.

7 190 Kč

MONS ROYALE ICON LS Základ šatníku s dlouhým rukávem, který poslouží stejně dobře při výšlapu v třeskuté zimě, jako při procházce po městě. Sbal míň, dělej víc. Upletené z nejpokročilejšího ultra lehounkého úpletu Merino Air-Con, který zajišťuje větší odolnost a rychlé schnutí. Volnější pohodový Mons „standard fit“ pro ležérní look a svobodnější pohyb.

2 190 Kč

990 Kč

www.monsroyale.com

FOTO: PETR SOCHA

ADVERTORIAL 75

Lavinový vyhledávač Mammut Barryvox S2

Malý a lehký, chytrý... A mluví! Lavinový vyhledávač je dnes alfou a omegou kamarádské i profesionální záchrany. Tyto přístroje jsou všechny kompatibilní signálem, ale také musí být kompatibilní se svým uživatelem, tedy zachráncem. Proto na trhu vidíme desítky přístrojů různých velikostí, mechanismů nošení a především funkcí. Nový Mammut Barryvox S2 patří k těm, které jsou uživatelsky velmi přívětivé, a tak se hodí i pro úplné začátečníky.

základním nastavení lze vyhledávač používat opravdu jednoduše, ale přitom v nastavení (a po připojení Bluetooth také v mobilní aplikaci) lze nastavit vícero pokročilých funkcí.

Základní režim – lehký a spolehlivý přístroj

Nový Barryvox S2 je o 17 % menší a o 22 % lehčí vyhledávač, než byl jeho předchůdce, působí velmi odolně a padne i do menší ruky. Nízká hmotnost, kompaktní rozměry a praktické pouzdro, které konstrukcí s přepažovací páskou trochu připomíná pouzdro zbraňové,

Sám hlásí, že ho ruší mobil, sám připomene, že je potřeba zkontrolovat skupinu.

Novinkou pro letošní sezónu je jak vrcholový model Barryvox S2 (černý), tak jednodušší a cenově dostupnější Barryvox 2 (bílý) umožňuje velmi snadné nošení v režimu SEND – vyhledávač je po většinu času zaparkován v závěsu u srdce (všichni doufáme, že jej vytahovat budeme pouze při tréninku) a tento osvědčený způsob nošení je velmi komfortní, ploché pásky nedřou a přezky jsou umístěné chytře a nepřekáží. Ovládání vyhledávače je velmi intuitivní a jednoduché, jen pojistka přepínání hlavního ovladače režimu Off / Send / Search si vyžaduje zapojení obou rukou, v tlustších rukavicích to může být celkem náročné. Na druhou stranu do režimu SEND, tedy do toho nejdůležitějšího, spadne jezdec i bez pojistky, a tak pojistku používáme jen k vypnutí vyhledávače nebo přepnutí do režimu Search, zkrátka pouze tehdy, když chceme přestat vysílat. Než jsem přišel na to, že do polohy Send nemusím pojistku mačkat, docela mě to trápilo, od té doby ale už vůbec. Přesto bych ocenil, kdyby pojistka při stisku aspoň vydala cvakavý zvuk, abych věděl, že jsem ji zmáčkl dostatečně.

Tlačítko rychlého spuštění

Při přepnutí do vyhledávacího režimu vyjede na boku přístroje další tlačítko, kterým opět aktivujete vysílání, například když se řítí sekundární lavina. K přepnutí však dojde také automaticky, když se přestanete hýbat, ale ztratíte tím cenné dvě minuty, takže toto tlačítko na své místo rozhodně patří.

Pozor, interference

Skvělé je, že pípák hlásí interferenci – když ho zapnete doma, kde jsou elektrické spotřebiče, začne hlásit, že signál nemusí být spolehlivý kvůli interferencím – neumí je odstínit, ale aspoň víte, proč se třeba signál někdy chová divně. S nastavením a kombinováním analogového a digitálního systému si lze pohrát v mobilní aplikaci.

Už nikdy nezapomenete na kontrolu

Při každém zapnutí vás přístroj vyzve ke skupinové kontrole, to považuji za skvělé. Můžete to v nastavení vypnout, ale nedělejte to. Aspoň si osaháte tlačítko Mark, kterým můžete postupně označit až 16 zasypaných.

Velmi příjemná je čitelnost displeje, ten je poměrně velký a pokyny a nápisy jsou výrazné a srozumitelné, což ve stresu při záchraně hraje důležitou roli, stejně tak hlasové pokyny jsou smysluplné a stručné. Displej má dobrou čitelnost i v polarizačních brýlích.

Závěr

Kompaktní, kapesní vyhledávač, který tradičně patří mezi nejužší špičku na trhu. Zvládne ho ovládat každý, profesionál si může nastavit množství pokročilých funkcí. Tvarem, hmotností a komfortem nošení se přibližuje mobilnímu telefonu. A upozorní vás, když je k mobilu příliš blízko a pere se s ním o signál. Zachovává si to, co považuji u vyhledávačů za klíčové: jednoduchost, snadnou ovladatelnost a srozumitelnost navádění.

VÝHODY k ompaktní, lehký vyhledávač s perfektně vyladěným pouzdrem srozumitelné hlasové pokyny v češtině a čitelný velký displej intuitivní základní a rozšířené pokročilé vyhledávání zobrazuje interferenci s elektronikou

NEVÝHODY p ojistka přepínání režimů je hůř ovladatelná v rukavicích

76 MARKET SNOWTEST

Skialpový set Hannah: bunda Gabber Hoody a kalhoty Juke

Oblečení české skialpové reprezentace Bundu Hannah Gabber Hoody jsem poprvé spatřil v jednom českém horském skialpovém hnízdě. Na první pohled mě zaujala svým svěžím designem, který se mezi davy dalších skialpinistů ve značkové výbavě vůbec neztratil. I proto jsem se těšil, když jsme bundu dostali k redakčnímu testu – a to jsem ještě netušil, že se záhy objeví na české skialpové reprezentaci.

dyž tuto bundu vezmete poprvé do ruky, překvapí, jak je lehounká. Zaujme i inovativní materiál a funkční detaily – je zřejmé, že se konceptu produktu někdo důsledně věnoval. Když si ji člověk vezme na sebe, zaujme ho sportovní, štíhlý střih – a hlavně se mu záhy po celém těle rozlije příjemné teplo. A tak začněme izolací.

Prémiový Primaloft

Bunda je izolovaná materiálem Primaloft Silver Active, syntetickým mikrovláknem, které se vedle relativně nízké hmotnosti a objemu prosazuje i díky své hydrofobní úpravě. Vlákna tedy do sebe nevsákávají vodu – což je výhoda například oproti přírodnímu peří. Hustá síť mikrovláken zachycuje a fixuje vzduch – tedy izolant, který tvoří tepelnou bariéru mezi vnějším prostředím a tělem. Tento syntetický výplňový materiál neztrácí svůj loft (nadýchanost), ani když je vlhký, a stále si udržuje schopnost izolovat. Významnou výhodou tohoto řešení je i rychlý a elektivní odvod par od těla při intenzivním pohybu a skutečnost, že bunda velmi rychle schne. Před průnikem vlhkosti chrání bundu vnější materiál Airlite Windproof, extrémně lehká, hustě tkaná polyamidová tkanina s vodoodpudivou úpravou DWR, samozřejmě větruvzdorná (mimo

jiné se používá na ultralehké spacáky). Není to tedy nepromokavá vrchní vrstva, přesto ve studeném sněžení nebo při mrholení obstojí. Při vytrvalejším dešti či mokrém sněhu je samozřejmě nutné ji kombinovat s voděodolnou větrovkou či membránovou bundou.

Střih a komfort

Snadnému převlékání ochranné vrstvy pak napomáhá štíhlý střih, který zároveň přispívá k minimalizaci materiálu, a tedy nízké hmotnosti (udávaná je 450 g ve vel. L, pro orientační porovnání váží lehká péřová bunda přes 350 g) a dobré sbalitelnosti – při výstupech bude bunda pochopitelně většinou v batohu. Za tímto účelem je součástí dodávky také pytlík, do nějž lze bundu snadno sbalit. Může se upevnit na speciální poutko v kapse, aby se neztratil. Naplněný má průměr 14 a délku 20 cm, a pokud chcete, vejde se do něj ještě čepice či převlečné rukavice.

Kapsy jako větrací otvory

Kvalitní celek musí dotvářet propracované detaily. U bundy Gabber pak třeba veliká kapuce nebo zajímavě řešené kapsy. Kapuce je dostatečně prostorná, takže ji lze přetáhnout přes lezeckou i lyžařskou helmu, kvalitní zipy se ovládají lehce i v rukavicích a ten centrální má zpevněnou légu. Někdo by

snad mohl postrádat specifické prvky výbavy, jako je samostatná náprsní kapsa na drobnosti, odvětrané podpaží nebo možnost stažení spodního lemu. Bunda je štíhlá a prodloužená a stahovat nepotřebuje. A náprsní kapsa ustoupila možná největší vychytávce: Obě velké a hluboké kapsy – vejdou se do nich pásy i pípak – totiž slouží i jako větrací otvory, protože po otevření je od těla dělí jen tenká síťovina – pokud je (po)otevřete, začne k tělu proudit vzduch z venku, respektive odcházet teplo a vlhko od těla. Toto řešení funguje podobně efektivně jako rozepnutí centrálního zipu, a proto postačí, když větrání v podpaží obstarají všité, prodyšné a elastické vsádky z materiálu AFT Double Weave. Takováto

efektivní ventilace výrazně zvyšuje flexibilitu využití bundy při různých teplotách a intenzitách pohybu. Jediné, co je potřeba, je specificky přemýšlet o obsahu kapes, aby člověk nevytrousil něco potřebného.

Hlavně, ale nejen na skialp

Hannah Gabber Hoody v sobě kombinuje nízkou hmotnost, sportovní střih, ale zároveň poskytuje významný izolační efekt. Hodí se proto jako (nejen) izolační vrstva pro aerobní aktivity v chladnějším prostředí, typicky právě pro skialp, ale nezklame ani jako každodenní zateplovací vrstva na procházky nebo horskou turistiku, a klidně si ji můžete vzít i do města. Vejde se pod nepromokavou membránovou bundu, ale slušně zafun-

České skialpové oblečení nese světovou kvalitu – funkční i enviromentální. Petr Socha, autor recenze

guje také jako svrchní bunda do chladnějšího, klidně i sněživého a větrného počasí. Při použití ve vyšším sportovním tempu nebo za teplejších podmínek efektivně ventiluje, odvádí pot a rychle schne. Zimomřiví ji tedy mohou používat za běžných zimních podmínek klidně při výstupu. Většina ji pak využije jako zateplovací vrstvu pro chvíle, kdy zrovna negenerujeme dostatek vlastního tepla nebo kdy nás v horách zrovna neohřívá jarní slunce.

FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ – SNOW

Estetika i ekologie pro dobrý pocit

A nakonec, jak už jsem zmínil na začátku, bunda působí esteticky velmi zdařile – my testovali blankytně modrou, ale v nabídce jsou ještě další tři neotřelé barevné kombinace, které snad všechny dávají bundě společně s celkovým střihem moderní a současně nadčasový vzhled. Třešničkou na dortu je pak ekologický certifikát Bluesign, který nesou i níže popsané skialpové kalhoty Juke.

VÝHODY l ehký, sympaticky funkční výrobek české značky s certifikátem Bluesign více barevných variant, rozumná cena

Příjemné a lehké kalhoty Juke K bundě jsme testovali kalhoty Juke. I ony dokazují, jakým know-how dnes česká značka Hannah disponuje. Jedná se o lehké multifunkční reflexní prvky, které oceníte v šeru softshellové kalhoty z vodoodpudi- nebo při pozdních návratech vého, větruvzdorného, prodyšného z túr. Stejně jako bunda Gabber, a strečového materiálu AFT Double tak i kalhoty Juke mají certifikát Weave Thermo v kombinaci s DWR Bluesign. úpravou. Mají optimalizovaný střih se všemi doplňky, které skialpinista potřebuje: Rozšířený a rozepínací konec nohavic s manžetou přes boty a zpevněním vnitřního lýtka proti proseknutí hranou, velkorysé odvětrávací zipy na obou stehnech, tři kapsy, z toho jednu na stehně, pas regulovatelný páskem se sofistikovaným uzávěrem. Velmi příjemný vnitřní materiál umožní nosit kalhoty přímo na tělo, v tomto modu jsou lehce chladivé a vhodné i na sportovní tempo, protože zbytečně tepelně neizolují. Dlouhé a efektivně umístěné (voděodolné) větrací zipy podšité síťovinou pak odvedou snad veškeré přebytky tepla při vysoké intenzitě pohybu nebo v jarním počasí. Ve studených podmínkách se pak samozřejmě dají doplnit vrstvami pod i nad. K pohybu vybízí i střih, zejména předtvarovaná kolena, rozšířenou nohavici pak velmi snadno přetáhneme přes lyžařskou botu. A taky zvolený materiál – převažuje vysoce elastický softshell, který je pohodlný v každé pozici a padne vícero tělesným typům. Sami jsme testovali vizuálně jednoduchou černo-oranžovou variantu, k dispozici jsou další dvě barevné verze s výraznější stehenní kapsou, která kalhotám dodá módní říz. Všechny varianty mají do designu zakomponovány

Co je to Bluesign Bluesign je mezinárodní certifikační systém primárně určený pro textilní průmysl. Jeho cílem je zajistit, aby byly výrobky šetrné k životnímu prostředí a bezpečné jak pro pracovníky v dodavatelském řetězci, tak pro koncové spotřebitele. Certifikace se zaměřuje na celý proces – od zpracování surovin přes výrobu a barvení až po konečnou úpravu a distribuci. Vyžaduje bezpečné chemikálie (při výrobě textilií i složení a původ barev, pomocných látek či čisticích prostředků), efektivní využití zdrojů (spotřeba vody, energie a dalších přírodních zdrojů), ochranu zdraví a bezpečnost práce a transparentní dodavatelský řetězec – Bluesign audit probíhá od úrovně vlákna až po finální produkt.

78 ADVERTORIAL

CRAZY JACKET WONDER MAGIC WOMAN BLACK-ZEBRA

Zateplená bunda s módním designem a elegantním střihem, ideální pro vysoce intenzivní aktivity i chvíle odpočinku. 335 g

8 990 Kč

CRAZY PANT WONDER MAGIC WOMAN PRINT JEANS BLACK Ikonické „džínové“ kalhoty pro sportovní i volnočasové aktivity, perfektní za všech okolností! 219 g

3 370 Kč

CRAZY PULL WONDER MAGIC WOMAN BLACK-ZEBRA

Jedinečná mikina ve světě outdoorového vybavení, letos s lehce přepracovaným střihem pro lepší výkon a více ženský vzhled. 250 g

4 230 Kč

CRAZY BAND VOLTAGE BLACK-ZEBRA

Široká čelenka z teplé Vuelty vás udrží v teple. 19 g

670 Kč

CRAZY GLOVES SCI ALP RACE BLACK

Technické minimalistické rukavice s vysokou prodyšností a protiskluzovou dlaní. 57 g

1 640 Kč

CRAZY JACKET ACCELERATION MAN PRINT YELLOW SCOTTISH

Velmi lehká, sbalitelná a středně zateplená bunda ve sportovním a funkčním zpracování. 304 g

8 090 Kč

CRAZY PANT ACCELERATION MAN ENERGY

Kalhoty užšího střihu vhodné na horské aktivity ve vyšším tempu. 398 g

5 870 Kč

CRAZY PULL NEUTRON MAN ENERGY

Nejtechničtější mikina z kolekce, promyšlená do každého detailu. 300 g

5 320 Kč

CRAZY NECK GAITER LIGHT PRINT YELLOW SCOTTISH Praktiktický nákrčník s všestranným využitím z Primaloftu 28 g

690 Kč

CRAZY BAND SKYLINE ENERGY

Merino čelenka z lehčí gramáže a fleecem na vnitřní straně. 45 g

1 090 Kč

80 ADVERTORIAL

CRAZY JACKET TRILOGY WOMAN EARLY Hybridní bunda zateplená příjemným materiálem Fluffy Warm a potažená větruodolným a vodoodpudivým Pertex® Quantum. 390 g

6 970 Kč

CRAZY BAND SWITCH EARLY

Široká čelenka s hravým designem, která nabízí rychlý odvod vlhkosti, optimální výhřevnost a rychle schne. 19 g

CRAZY PULL IONIC WOMAN EARLY

670 Kč

Nejoblíbenější mikina z kolekce Crazy určená pro skitouring a středně náročné disciplíny. 278 g

4 620 Kč

CRAZY WOOL SOCKS EARLY CRAZY PANT ELECTRA WOMAN EARLY Technické kalhoty pro horské výzvy s propracovaným střihem a kombinací špičkových materiálů. 336 g

5 480 Kč

Vlněné ponožky do chladných podmínek s 3D polstrováním. 71 g

820 Kč

CRAZY JACKET LEVITY MAN ENERGY

Ultralehká péřová bunda, ve které se odráží prvotřídní technologie a zpracování materiálů. Nově s kapsami na zip, při zachování neuvěřitelně nízké hmotnosti. 207 g

15 420 Kč

CRAZY CAP SPIRE THERMO MAN ENERGY Na skialpy, na běh, na túru – prostě univerzální čepice poskytující skvělou termoregulaci a vysokou prodyšnost. 40 g

890 Kč

CRAZY JACKET NEXT MAN ENERGY

Technická a odolná bunda navržená do náročných zimních podmínek. Vhodná tam, kde mikina nestačí a je potřeba přidat vrstvu mechanicky odolného zateplení navíc. 406 g

6 180 Kč

CRAZY PANT RESOLUTION MAN ENERGY Nepostradatelné kalhoty s moderním a chytře řešeným designem pro širokou škálu zimních aktivit. 397 g

5 480 Kč

CRAZY GLOVES LEVITY BLACK

Naše řešení pro studené ruce. Palčáky s kvalitní péřovou výplní Diamond Down. 64 g

2 740 Kč

82 ADVERTORIAL

TRUE. SKITOURING Spojení funkčnosti, lehkosti a stylu pro všechny skialpinisty Jihoněmecká značka ORTOVOX poskytuje kompletní sortiment pro skialpinismus od hlavy až po paty. Nová kolekce nabízí 360° vhled do světa skitouringu a představuje produktové řady, které jsou zaměřeny na různé aktivity – ať už rychlé výstupy, dlouhé vícedenní přechody nebo ostré štíty a úzké žlaby.

www.ortovox.com ALPINE SKITOURING Produkty řady ALPINE jsou technické špičkové produkty a jsou navrženy pro náročné skialpinistické a vysokohorské túry, kde je klíčová lehkost a spolehlivá ochrana. Patří zde hardshell komplety Ortler, vyrobeny z třívrstvého materiálu s neporézní membránou Dermizax® NX, která zajišťuje nepromokavost, větruodolnost a vysokou prodyšnost pro maximální komfort i během intenzivního pohybu. Ideální volbou pro ty, kteří chtějí minimalizovat váhu vybavení bez kompromisů na ochranu a funkčnost.

Bunda Ortler 3L: 13 999 Kč Kalhoty Ortler 3L: 11 499 Kč

83 PURE SKITOURING Řada PURE zahrnuje všestranné softshell univerzálky, které nabízejí špičkovou ochranu a pohodlí, ať už na našich horách nebo na vícedenních túrách v Alpách.

Bundy Col Becchei Stálicí v skitouringové kolekci je řada Col Becchei, letos v nových pastelových barvách. Díky kombinaci odolného softshellového materiálu MERINO NATURETEC LIGHT a přírodní merino vlny na vnitřní straně nabízí výjimečnou regulaci teploty při intenzivním pohybu. Technický střih, lehkost a pružnost zajistí volnost pohybu i při náročných výstupech, zatímco funkční detaily, jako jsou kapsy na zip a ergonomické manžety, vás podpoří na každé túře. Dohromady s kalhotami Col Becchei nebo Mondeval tvoří skvělé kombo na túry v našich horách i v těch trošku vyšších. Bunda Col Becchei – 8 499 Kč Bunda Col Becchei Hybrid – 8 999 Kč Úplnou novinkou letošní sezóny jsou softshellové kalhoty Mondeval, které spojují lehkost, prodyšnost a odolnost díky materiálu MERINO AIRSOLATION. Díky anatomickému střihu a strečovému materiálu poskytují volnost pohybu, zatímco integrované návleky a zesílené kotníky zajišťují ochranu i v náročných podmínkách. Kalhoty Mondeval – 7 699 Kč

Jak se na skitouring navrstvit, jaký zvolit batoh nebo spodní prádlo a proč je lavinová výbava nezbytná? Více v článku:

84 ADVERTORIAL

Karpos Karpos, značka vzniklá v srdci italských Dolomit, je synonymem inovace a kvality v oblasti outdoorového oblečení. Od svého založení se zaměřuje na výrobu funkčních a stylových produktů pro sportovce, kteří hledají spojení výkonu a ochrany i v těch nejnáročnějších podmínkách.

lagna Evo Plus Jacket představuje ty nejlepší technologie v oblečení pro skialpinismus. Přední strana, rukávy a kapuce jsou vyrobeny z větruodolné tkaniny s DWR úpravou, která odpuzuje vodu a sníh. Jedinečný materiál Polartec® Alpha zajišťuje optimální tepelný komfort bez zbytečného přehřívání. Záda a spodní části rukávů využívají lehčí, prodyšný materiál pro optimální ventilaci. Dvě náprsní kapsy jsou snadno přístupné i při použití batohu a umožňují pohodlný transport stoupacích pásů.

Alagna Evo Plus Pants doplňují bundu svým chytrým designem. Jsou vyrobeny z funkčních materiálů s DWR úpravou a na spodní části nohavic disponují Cordura® panely, které chrání před poškozením ostrými hranami lyží. Elastický pas zajišťuje pohodlí, zatímco zipy na spodních částech nohavic umožňují snadné přetažení přes lyžařskou obuv. Pro větší tepelný komfort během všech aktivit je zde Lastei Active Jacket. Její hybridní konstrukce zajišťuje prodyšnost, nízkou hmotnost a ochranu před větrem. Na ramenou a rukávech jsme použili K-Dry – odolný materiál s vysokou odolností proti dešti a sněžení. Přední a zádová strana je pak z větruodolného materiálu Pertex® Quantum, který navíc vyniká vysokou prodyšností. Pro zateplení jsme použili skvělý PrimaLoft® Silver Active 100 v kombinaci s K-Synthetic Down Micro – oba materiály nabízejí skvělou izolaci, a to i ve vlhkém stavu.

Každý kus z kolekce Karpos je pečlivě navržen s důrazem na výběr materiálů a funkční detaily. Použití technologií jako Cordura®, Polartec® Alpha nebo Pertex® Shield zaručuje, že oblečení obstojí i v extrémních podmínkách a poskytne sportovcům spolehlivost a pohodlí ruku v ruce s dlouhou životností.

Kolekci Karpos podzim/zima najdete exkluzivně v těchto prodejnách a e-shopech Endorphin Republic Rock Point Hanibal

4camping OutdoorShops RumaSport

TX94

PIKA94

86 ADVERTORIAL

Když zkušenosti nejsou vše aneb

BEZPEČNOST NA SKIALPECH Ve dvou se to lépe táhne V horách najdete svobodu, dobrodruž- Nepodceňujte riziko pádu laviny I když se cítíte jako místní a v místě, kam jdete, Ani to nejlepší vybavení nebude fungovat, ství, ale také nebezpečí. Spoléhat se jste nikdy lavinu neviděli, nenechejte se uko- pokud půjdete do hor sami. Pokud vás zasype jen na štěstí se v nich nevyplácí, pro- lébat pocitem falešného bezpečí. Laviny jsou lavina, s ubíhajícím časem klesají vaše šance proto nikdy nevyrážejte, na přežití. Při záchraně jde o každou sekundu, tože lavina se může utrhnout i s těmi nepředvídatelné, aniž byste znali aktuální lavinovou předpověď. proto na skialpy vyrážejte ve skupině lidí, Aplikace jako Snowsafe, EAWS nebo horkteří umějí používat lavinové vybavení a ví, co nejzkušenějšími ze zkušených. Co skasluzba.cz poskytují informace o stupních v případě pádu laviny dělat. s sebou vždycky mít a na co myslet, lavin, sněhovém profilu a nabízejí lavinovou Komunikace. Domluvte si signály a vždy předpověď v různých horských oblastech. když se chystáte na skialpy? Správná výbava je nejlepší parťák

dyž přijde na bezpečnost v horách, správná výbava je naprostý základ. Jen si ji pořídit ale nestačí, měli byste znát každý kousek svého vybavení a vědět, jak jej co nejlépe využít. Lavinový vyhledávač, sonda a lopata. Těmto třem položkám se, ne nadarmo, říká svatá trojice. Všechny tři je nutné umět rychle a správně používat. Helma. Na sjezdovce ji má skoro každý, při skialpových výjezdech ale často zůstává doma. Přitom by se mnohdy hodila mnohem víc. Ochrana hlavy je důležitá nejen v případě pádu, helma chrání také před padajícím ledem nebo kamením. Batoh s airbagem. Není pro každého a rozhodně neřeší všechno, ale v terénu s vysokým stupněm lavinového nebezpečí vám může zachránit život. Náhradní oblečení. Počasí v horách se může změnit v řádech minut. Nikde není psáno, že když vycházíte jen v tričku, budete se v něm i vracet. Náhradní tričko, nepromokavá bunda a suché rukavice vám ušetří spoustu nepříjemností.

Naučte se číst terén. Laviny nejčastěji padají ve svazích se sklonem 25–45°. Dávejte pozor na praskliny ve sněhu a naučte se dělat tzv. sněhový profil (slouží k určení slabé vrstvy a provedení testu stability).

mějte plán, co dělat, pokud se někdo opozdí nebo ztratí. Pravidlo jedné osoby. Nikdy nevstupujte do potenciálně nebezpečného terénu ve více lidech. Pokud se někomu podaří strhnout lavinu, ostatní mohou okamžitě začít hledat. Respektujte limity. Své i ty cizí. V horách není místo pro zbytečné riskování.

Technické detaily

Dobrý stav vybavení. Nabroušené hrany, nabité baterie v pípáku, doplněné bombičky v batohu a další detaily byste měli pravidelně kontrolovat. Stoupací pásy. Pravidelně kontrolujte jejich stav. Kvalitní pásy s dobrým lepidlem pomohou k bezpečným výstupům. Hůlky. Hůlky s nastavitelnou délkou jsou ideální pro strmé výstupy i sjezdy. V případě, že stoupáte po úbočí, můžete si dokonce jednu hůlku prodloužit a druhou zkrátit.

Vybavení lze kupovat samostatně i v sadách. V Decathlonu pořídíte lyže s vázáním i pásy.

Lavinový batoh Wedze Airbag Freeride v Decathlonu koupíte za 9 999 Kč

87 U pípáků je před túrou nutné provést test pomocí funkce Group Check

Buďte vždy o krok napřed

I když si všechno pečlivě naplánujete, počasí, terén nebo třeba naražené zápěstí vás mohou rychle dostat do bodu, kdy budete muset improvizovat. Klíčem k bezpečnému návratu je nejen výbava a zkušenosti, ale také schopnost přizpůsobit se podmínkám.

Pohodlí jako prevence

Únava a diskomfort jsou nepřátelé bezpečnosti. Když vás něco bude bolet, zbytečně vás to může vysilovat a odvádět pozornost od důležitějších věcí. Jídlo a pití. Nezapomínejte na termosku s teplým nápojem a drobné občerstvení na doplnění energie. Do kapsy či do batohu můžete přibalit energetické tyčinky, ořechy nebo třeba sušené maso. Pohodlná obuv. Špatně padnoucí lyžáky dokáží proměnit den na skialpech v peklo. Při vybírání je poctivě vyzkoušejte a nešetřete na nich. Zkuste je zapnout a vyzkoušet jak při chůzi, tak v zamknutém stavu. Čelovka. I když máte v plánu být zpět před západem slunce, nikdy nevíte, co se přihodí. Pokud se zhorší počasí, tma může přijít dřív, než jste mysleli. Dobrá čelovka je základ.

Svatá trojice nestačí, kromě ní by vám neměla chybět ani helma, svrchní bunda nebo pořádné rukavice. Lyžařská bunda Freeride 500 je vybavena technologií RECCO®, která zvyšuje šance na včasné lokalizování zavaleného

Mějte plán B i C Naplánovaná trasa je skvělá, vždy byste však měli mít záložní variantu. Pokud vás překvapí zhoršené počasí, lavinové riziko nebo zdravotní komplikace, pomůže vám alternativa, která vás rychle a bezpečně dostane zpět do civilizace. Nechte si rezervu Při delších túrách se držte pravidla, že na cestu tam byste měli spotřebovat maximálně polovinu času, který máte k dispozici. Podmínky v horách vás totiž mohou zdržet, většinou mnohem déle, než si hodláte připustit. Zabrzdit vás mohou nepříznivé podmínky, únava nebo nutnosti hledat náhradní trasu. Minimalismus? Raději ne Minimalismus je sice v módě a do hor s sebou rozhodně není radno tahat nic zbytečného. Pár gramů navíc v podobě izotermické fólie, záložní čepice nebo malé lékárničky vás ale nezabije. Naopak to může být přesně to, co vám v krizové situaci zachrání kůži. Nezapomeňte také na navigační pomůcky, kromě GPS nebo chytrého telefonu by vám v batohu neměla chybět ani mapa a kompas. Učení nikdy nekončí I když máte za sebou řadu sezón bez nehod, nemyslete si, že na vás lavina nemůže. Oprašujte pravidelně své znalosti a jednou za čas zajděte na kurz. Postupy a technologie se stále vyvíjejí a nikdy neuškodí, dozvědět se něco nového. Lavinové kurzy, školení první pomoci nebo technické workshopy vám mohou rozšířit obzory a připravit vás na situace, které jste dosud nezažili (a s trochou štěstí ani nezažijete). Hory jsou zdrojem nezapomenutelných zážitků. Pobyt v nich však vyžaduje respekt a důkladnou přípravu. Buďte tedy nejen zdatnými skialpinisty, ale také zodpovědnými horaly. Svoboda, kterou vám hory nabízejí, má smysl jen tehdy, když se z nich bezpečně vrátíte.

88 SKIALP TOUR

TEXT: MILAN KLEMŠ

Malá, ale skialpová země

SNĚHOVÉ TOULKY ANDORROU Andorra je země malinká a nenápadná, možná ale o to zajímavější – a to platí i v zimě. Tato rozlohou šestá nejmenší evropská země je přibližně o 30 km2 menší než Praha a nachází se ve východní části Pyrenejí. Její hlavní město, Andorra la Vella, je nejvýše položeným hlavním městem Evropy (1 023 m) a vyšplhat se v Andoře dá až skoro do tří tisíc metrů. Není tedy překvapením, že Andorra je kromě daňového ráje také rájem outdoorových sportů.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

OD CHVÍLE, CO VYJDETE Z DOMU, AŤ BYDLÍTE, KDE BYDLÍTE, MŮŽETE DO 30 MINUT STÁT NA LYŽÍCH.

ndorra je pro mě speciální místo, kam se často vracím jak v létě, tak v zimě. Poprvé jsem tam dorazil v březnu roku 2022 po měsíci stráveném ve francouzských Alpách. Přemýšlel jsem o usazení se někde v horách, kde v zimě bývá sníh po většinu sezóny a kde se dá domluvit španělsky. Pyreneje jsou totiž asi jediné místo v Evropě, které splňuje tyto požadavky. A Andorra je největší lyžařský hub Pyrenejí. Rozhodování tedy netrvalo dlouho. Zpětně si říkám, že bylo štěstí, že na začátku té stejné lyžařské sezóny jsem objevil skialpinismus. Rychle jsem totiž zjistil, že andorrské sjezdovky jsou v porovnání se Třemi údolími ve Francii docela nuda a fakt se mi nechtělo platit za skipas takřka totéž (přes 60 eur), co jsem platil za mnohem větší parádu ve Francii. A tak začaly moje toulky Andorrou na skialpech…

FOTO: MILAN KLEMŠ

90 SKIALP TOUR

10 milionů turistů = 80 % HDP Páteří andorrské ekonomiky je turismus, který tvoří cca 80 % HDP. Každý rok tam zavítá více než 10 milionů turistů. Andorra má přísné zákony pro přistěhovalce. Abyste se stali naturalizovaným občanem, musíte v zemi žít alespoň 20 let (10 let, pokud jste se tam narodili) a vzdát se jakéhokoli jiného občanství. To vedlo k tomu, že populace obsahuje vysoké procento obyvatel, kteří nejsou občany. Těch pár kamarádů, co tam mám já, jsou všichni Španělé. A když jsem se jich ptal, kde jsou Andořané, tak mi bylo sděleno, že si mezi sebe moc ostatní národnosti nepouští…

Skialpy a Pyreneje

Na skialpy se dá vyrazit skoro v každém koutu této malé zemičky. Já jsem si booknul Airbnb v severním údolí nedaleko městečka Ordino, které je pro mě osobně nejkrásnější částí Andorry. A také se říká, že tato oblast je pro skialpinisty nejzábavnější. Je tam totiž nádherný národní park Vall de Sorteny, který nabízí nespočet skialpových tras. A kousek odtamtud je taky lyžařské středisko Ordino Arcalis, které je mimo jiné jednou ze zastávek Freeride World Tour. Rozuměj, pokud večer nasněží, doporučuju si dát den plný freeridů v Ordino Arcalis a pomáhat si přitom vleky. Určitě nebudete litovat!

Chvíli mi trvalo, než jsem našel partu, se kterou bych mohl vyrazit na skialpy, takže prvních několik týdnů jsem brouzdal po okolních kopcích sám a trasy jsem si vybíral přes aplikaci Wililoc. Lavinovou výbavu jsem s sebou měl spíše jako placebo, lavinové riziko jsem tehdy moc neřešil a ani jsem vlastně netušil, že za lavinový terén se dají považovat až svahy nad 30º. Holt skialpové začátky… Když nad těmito momenty někdy uvažuju, tak jen nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, že jsem si tehdy nejspíš vyplýtval všechny karmové body. Naštěstí jsem stále tady, a díky všem momentům v horách Andorry jsou pro mě skialpy jedním z top sportů.

FOTO: MILAN KLEMŠ

Jak se do Andorry dostat?

FOTO: MILAN KLEMŠ

Jednoduše. Stačí přiletět do Barcelony a odtamtud už jsou to pak jen dvě a půl hodiny autem nebo o něco déle autobusem přímo z letiště. Minimálně společnost DirectBus bere za malý příplatek lyže. Ale věřím, že v průběhu zimní sezóny to nebude problém ani u ostatních společností. A pokud rádi cestujete na lehko, tak potvrzuji, že půjčovny skialpových lyží se dají v Andoře v pohodě najít. Z mého pohledu spočívá krása Andorry v rámci skialpinismu v tom, že od chvíle, co vyjdete z domu, ať bydlíte, kde bydlíte, můžete do 30 minut stát na lyžích. Pokud je tedy zrovna dostatek sněhu. Nespočetněkrát jsem díky tomu vyrazil na rychlé popracovní túry s čelovkou v batohu, a skialpy se tak pomalu staly součástí mého běžného života. A samozřejmě jsem nebyl jediný, kdo praktikoval podobnou rutinu. Andorra je plná lidí, co se rozhodli zkombinovat nízké daně se svou láskou k outdoorovým sportům. Skialpinisty tak potkáváte velice často jak na kopci, tak při jakýchkoliv kulturních sešlostech. Anebo na parkovišti pod kopcem, kde mi díky britské

poznávací značce mého auta bylo dvakrát sděleno, že Britové přece na skialpech nejezdí. Rád bych jim to býval vyvrátil, ale přeci jen jsem původem Čech.

Bohaté skialpové menu

K objevování na skialpech je toho v Andoře samozřejmě obrovská spousta. A vyberou si jak začátečníci, tak ostřílení horalové. Delší trasy často vedou do sousedních zemí, tedy Francie nebo Španělska, aby se zase po několika kilometrech přenesly zpátky do Andorry. Nebo si můžete dát hřebenovku kopírující hranici Andorry a túru zakončit na některých z horských chat (neboli „refugios“), kterých je v Andoře až okolo třiceti – tedy podobný počet jako andorrských měst a vesnic dohromady. FOTO: MILAN KLEMŠ

DELŠÍ TRASY ČASTO VEDOU DO SOUSEDNÍCH ZEMÍ, TEDY FRANCIE NEBO ŠPANĚLSKA, ABY SE ZASE PO NĚKOLIKA KILOMETRECH PŘENESLY ZPÁTKY DO ANDORRY.

92 SKIALP TOUR

Nejen hory a skialp. I skvělé jídlo! Milovníci jídla navíc určitě ocení velké množství dobrých restaurací i barů, nejvíc v hlavním městě. Z hlediska jídla můžu poskytnout tipy pouze na asijskou kuchyni, protože skoro žádná jiná mě nezajímá. Pokud máte rádi nudle, tak doporučuji čínskou restauraci „Fideus Andorra“, kde je před vámi rovnou připravují (fideus = nudle v katalánštině). A na ramen jsem vždy chodil do restaurace s podobně originálním názvem „Ramen Andorra“. Dodávám, že žádná z těchto dvou restaurací by se nedala nazvat drahou. Jídlo i s drinkem si tam dáte do 15 eur. Nikdy jsem totiž nebyl velký fanda utrácení peněz za jídlo. Raději je strčím do sportovního vybavení nebo letenek. Příznivce craftových piv bych určitě poslal do baru LOLA, kde Chaty v soukromém vlastnictví jsou luxusnějšího charakteru, takže tam člověk dostane i večeři, pivo a palandu ve vyhřátém pokoji. Většina z nich jsou ale spíše malé horské boudy s několika palandami, krbem a přírodním pramenem, kde málokdy někoho potkáte. Tyto boudy jsou otevřené po celý rok a logicky bych řekl, že jejich hlavní účel je poskytnout přístřešek lidem v nouzi. Samozřejmě ale slouží i jako útočiště horalům všeho druhu při jejich toulkách přírodou v průběhu celého roku. Jsou obvykle spravovány kombinací vládních agentur, místních rad a někdy i soukromými organizacemi nebo jednotlivci.

Moje andorrská rutina

Já osobně jsem si vytvořil s jednou konkrétní boudou svoji „andorrskou rutinu“. Při každé mé návštěvě země se tam snažím

taky doporučuji omrknout zajímavý pisoár. A pokud máte rádi míchané drinky, tak bar Atelier je jasná volba. Osobně jsem velký fanoušek drinku Old Fashioned a tam ho dělají skvěle. Mimochodem, oba zmíněné bary prý mají stejného majitele. I přesto, že Andorra je daňový ráj a v obchodech pořídíte alkohol a tabákové výrobky levněji než ve většině evropských zemí, tak v barech extra levný alkohol nenajdete. A jestli chcete tip, jak nevypadat v baru na první pohled jako turista, tak si stačí neobjednávat velké pivo (0.5l). To si, snad bez výjimek, objednávají pouze turisté. Místní, jak v Andoře, tak ve Španělsku, si vždy řeknou pouze o tzv. caña (čti kaňa). Míra se může lišit, ale v průměru to bude 0.25 l a dáte za ni přibližně 2 eura.

DELŠÍ TRASY ČASTO VEDOU DO SOUSEDNÍCH ZEMÍ, TEDY FRANCIE NEBO ŠPANĚLSKA, ABY SE ZASE PO NĚKOLIKA KILOMETRECH PŘENESLY ZPÁTKY DO ANDORRY.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

FOTO: MILAN KLEMŠ

FOTO: DEPOSITPHOTOS

alespoň jeden večer přespat. Od parkoviště pouze necelá třičtvrtěhodina lesem do kopce a odměnou mi je horská bouda bez elektřiny, lidí, zato výhled na celé údolí a neskutečný klid! Dřeva je tam spousta, jen je potřeba přibalit spacák. Už jsem tam vzal několik kamarádů a nikdo nikdy nelitoval. Kdyby se mě někdo zeptal na mou oblíbenou skialpovou túru, tak bych asi dlouho váhal a možná bych ani nenašel odpověď. Nicméně určitě bych všem doporučil jednu andorrskou klasiku, která umí nabídnout hodně zábavy. Jedná se o túru, která vás zavede na nejvyšší

vrcholek Andorry, Comapedrosa (2 939 m). Z něj se pak vydáte dolů 2,6 km dlouhým žlabem jménem Canal de l'Alt s převýšením cca 900 m a maximálním sklonem 40 stupňů. Celá trasa je dlouhá přibližně 12 km a vystoupáte při ní okolo 1 400 výškových. Z vlastní zkušenosti radím se na tuto túru vydat, když bude dostatek sněhu, protože v mém případě a k mému velkému překvapení pod žlabem sníh skončil, a my jsme pak ještě museli šlapat s lyžemi na zádech další 3 kilometry zpátky k autu. A asi je zbytečné zmiňovat, že ten den kvalita sněhu ve žlabu taky za moc nestála. Proto mám

Jak to funguje na horských chatách? Pokud máte v plánu spát na horských chatách luxusnějšího charakteru, tedy kde se platí za nocleh a dají vám najíst, tak je možné, že naleznete poplatek za povlečení. Proto je normální si přinést vlastní spacák. Ceny za noc s polopenzí se pohybují okolo 60 eur. A doporučuji nedorazit moc pozdě, protože večeře se většinou podává v konkrétní čas (cca 19.30) a večerka je o desáté večer. Po desáté si už pivo spíše nekoupíte, ale řekl bych, že vás ještě nechají sedět v jídelně, když budete šeptat. Spát budete samozřejmě na palandách v pokojích s kapacitou od šesti lidí nahoru. Proto jsou součástí mé povinné výbavy batohu kromě svaté lavinové trojice také špunty do uší.

94 SKIALP TOUR

FOTO: MILAN KLEMŠ

Jak ze sněhu vytěžit maximum

Sněhu sice bohužel ubývá, ale jsou horší věci. Řekl bych, že právě skialpinismus je vhodný způsob, jak ze sněhu vytěžit maximum. Skialpinista není vázaný na konkrétní střediska. Pokud žije blízko hor (a ideálně má volnou pracovní dobu), bedlivě pozoruje sněhové předpovědi, a když to stojí za to, vyrazí. Tak se z každé sezóny dá vytěžit opravdu hodně. Já sám nyní žiju ve španělské Gironě a do Andorry to mám necelé tři hodiny cesty. Není to úplně nejblíž, ale vracím se tam častěji než na jakékoliv jiné místo v Pyrenejích. A důvodem určitě není levný benzín nebo alkohol. Je to prostě super místo uprostřed hor, kam jezdí lidé, co hory milují, a které nabízí špičkové podmínky pro oblíbené horské sporty. Za sebe tedy určitě můžu zimní i letní Andorru doporučit všem nadšencům outdoorových sportů.

Knížectví bez armády v plánu si Canal de l'Alt letošní sezónu zopakovat hned s první větší sněhovou nadílkou. Množství a intenzita sněhových srážek se však bohužel stává v Andoře problémem, i přesto, že se nachází poměrně vysoko. A první polovina minulé sezóny nebyla obecně pro skialpinisty v Pyrenejích ideální. Poprvé sice pořádně napadlo ještě před otevřením lyžařských středisek okolo konce listopadu. Avšak od

té chvíle skoro nezasněžilo (ani nezapršelo) až do konce února, což dokonce zapříčinilo sérii opatření katalánské vlády proti suchu. Podobná opatření nejsou v létě, když vysychají rezervoáry s pitnou vodou, ničím neobvyklým, v zimě jsou ale mimořádná. Avšak nadílky, které přišly mezi koncem února a půlkou dubna, byly naštěstí velmi štědré a zachránily aspoň druhou půlku nejen skialpové sezóny.

Na to, že je Andorra jedna z nejmenších evropských zemí, tak má poměrně bohatou historii ovlivněnou především španělskými a francouzskými tradicemi. Byla ustavena v roce 1278 jako spoluknížectví, což znamená, že hlavami státu jsou dvě knížata (jeden ze Španělska a druhý z Francie), ale výkonná moc zůstává v rukou předsedy vlády. Španělsko a Francie se zavázaly také zajišťovat její obranu, a proto Andorra nedisponuje vlastní armádou. A kromě armády Andorra nemá ani vlastní letiště nebo železnici. Z mého pohledu je logickou příčinou nedostatek místa, protože kromě hor je v Andoře jen několik úzkých údolí, kde se nachází těch pár měst a vesnic, které tuto zemi tvoří. Kvůli tomu parkování zdarma v rámci měst prakticky neexistuje a mnoho novostaveb se objevuje přímo ve svazích hor obklopujících města.

ANDORRA,

Pyreneje

TEXT: MILAN KLEMŠ

NA NEJVYŠŠÍ HORU ANDORRY

Z ANDORRY DO FRANCIE A ZPĚT

TRASA: Comapedrosa (2 939 m) a sjezd Canal de l'Alt

TRASA: Rialb – Port de Banyell – Francie – Portella de Cebollera – Sorteny

START: m ěstečko Arinsal

START: P arkoviště NP Sorteny

TYP TRASY: půl- až celodenní výlet

Jedna z andorských skialpových klasik vás zavede na nejvyšší vrcholek Andorry, Comapedrosa (2 939 m). Z něj se pak vydáte dolů 2,6 kilometrů dlouhým žlabem jménem Canal de l'Alt s převýšením cca 900 metrů a maximálním sklonem 40 stupňů. Trasa začíná a končí na konci městečka Arinsal. Od parkoviště až k horské boudě Refugi Pla de l'Estany (2 066 m) se jde po značené turistické stezce. Avšak pokud množství sněhu bude štědré, tak značky nejspíše neuvidíte a bude třeba se řídit podle mapy nebo GPS zařízení. Od boudy Refugi Pla de l'Estany se sklon stoupání začne zvyšovat. První část vede na sever, avšak zakrátko se trasa stočí prudce na západ. Poté, po necelých 3 km a cca 600 m výškových, dorazíte na vrchol sedla Forat

12 km

dels Malhiverns, jehož charakter připomíná Alpy. Odtud už zbývá jen cca 100 výškových metrů na samotný vrcholek Comapedrosa. Na posledním úseku někteří členové výpravy nasadili haršajzny, přičemž jiní hodili lyže na záda a pokračovali vzhůru pěšky. Pak už se jen stačí pokochat výhledem z nejvyššího vrcholku Andorry a užít si sjezd kanálem de l'Alt, po jehož konci se vrátíte na výstupovou trasu. Canal de l'Alt nabízí příjemný a dlouhý sjezd, jehož sklon občas překročí 40 stupňů. Za vyššího lavinového stupně bych ho však nedoporučoval, protože v některých částech nenabízí moc únikových cest. Tato trasa by se měla podnikat pouze za dobrých sněhových podmínek (pokud nechcete šlapat polovinu pěšky s lyžemi na zádech).

1 400 m

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

Moc pěkný, 13km skialpový okruh přes Národní park Andorry, začíná na parkovišti parku Sorteny. Směřuje nahoru údolím Rialb až k horské boudě Refugi de Rialb. Poté se trasa stáčí směrem na východ k průsmyku Port de Banyell (2 528 m). Tento bod je také umístěn přesně na hranici s Francií. Do jejího vnitrozemí se sešoupnete pěkným sjezdem, načež se cca po třech kilometrech vyšplháte zpět na hranici Andorry a Francie do průsmyku Portella

13 km

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: : V první polovině trasy se projde okolo dvou horských chatrčí bez obsluhy: Borda de la Coruvilla (1 979 m), Refugi Pla de l' Estany (2 066 m)

De La Cebollera (2 648 m) – stoupání na něj je jediná technická pasáž trasy, její složitost závisí na množství a kvalitě sněhu. My jsme si museli na posledních cca 30 metrů sundat lyže a vyšlapat do průsmyku pěšky. A pak už jen následuje zábavný a dlouhý sjezd rozmanitým terénem do údolí Sorteny a zpět k autu. Ke konci trasy budete projíždět okolo horské chaty Refugi de Sorteny, kde se dá jak najíst a napít, tak i přespat.

1 100 m

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: : Na této trase potkáte dvě horské chaty: Refugi de Rialb (lze pouze přespat) a Refugi de Sorteny (dobře vybavená chata s obsluhou, kde se dá najíst i přespat).

96 SKIALP TOUR

TEXT A FOTO: PETR NOVOTNÝ

Slovinsko:

Skialpinistický traverz

Národním parkem Triglav

Výstup na Konjsko sedlo

Na severozápadě Slovinska se nachází jediný slovinský národní park, jenž nese shodné jméno jako jeho legendární stejnojmenná dominanta – 2 854 metrů vysoká vápencová hora Triglav. Od nepaměti se na tento monumentální vrchol vydávají řady turistů, a to především v letních měsících, kdy v jeho bezprostředním okolí využívají zázemí celé řady horských chat. Jak to jde v zimě na lyžích?

gara. Postupem času si vybudovala pověst lyžařského inovátora a tvůrce trendů, které svými technologiemi, formami a technickými vlastnostmi měnily historii alpského lyžování. Během celé doby své existence získal Elan mnoho významných sportovních úspěchů. Fenomenální švédský lyžař Ingemar Stenmark závodil celou svou kariéru výhradně na lyžích Elan a vyhrál ohromujících 86 závodů Světového poháru. Další slavný lyžař a naprostá ikona skialpinismu ve Slovinsku Davo Karničar řekl v jednom ze svých rozhovorů, že už v kolébce měl na nohou elanky. Na proslulých slovinských lyžích sjel jako první na světě sedm nejvyšších hor všech kontinentů a jako prvnímu na Zemi se mu také podařilo sjet na lyžích Mount Everest v kuse, bez slaňování.

amotný zimní výstup na Triglav je náročnou skialpinistickou túrou, přičemž s lyžemi na jeho nejvyšší bod vystoupí jen ti nejzkušenější horalé, a to za výjimečně vhodných povětrnostních a sněhových podmínek. Ale i jeho bezprostřední okolí nabízí pro zdatnější skialpinisty celou řadu nádherných výstupů, stejně jako velmi pěkné i nevšedně strmé sjezdy. Ideální je tedy vydat se do oblasti Triglavu na více dní a nocí, což vyzývá k nezapomenutelnému zimnímu skialpinistickému přechodu celého masivu.

Výhled z Prehodavci do kaňonu řeky Soči

Elan a Bohinjské jezero

Naše cesta začíná návštěvou jednoho ze symbolů nejen slovinského, ale i světového lyžování vůbec. Relativně nedaleko Triglavského národního parku, v těsné blízkosti malebného městečka Radovljica, leží obec Begunje. Právě zde se nachází malá expozice velké lyžařské ikony a doslova slovinského národního pokladu – sportovní značky Elan. Firma Elan byla založena již v roce 1945, tehdy z iniciativy uznávaného skokana na lyžích a výrobce lyží, pana Rudiho Finž-

Na chatu Dom na Komni

Odtud už naše další kroky míří na začátek samotného zimního triglavského traverzu, na břeh další slovinské perly – Bohinjského jezera. Zde se nachází dolní stanice lanovky směřující do lyžařského střediska Vogel, s jejíž pomocí si lze ulehčit úvodních tisíc metrů vysoký nástup. Již zcela panenskou horskou krajinou pak pokračujeme několika postupnými výstupy a sjezdy – pohybujeme se nevšedně dramatickou a členitou oblastí – na jednu z mála horských chat s celoročním provozem. První noc

98 SKIALP TOUR

Stoupáme k Triglavskému domu trávíme na chatě Dom na Komni, kde na nás čeká i část proviantu a potravin pro noc následující. Také se zde seznamujeme s počátky mnohaleté slovinské tradice alpinismu.

Do bivaku z bunkru

Následující den nás čeká další nesmírně půvabný a zároveň členitý úsek. Na úvod absolvujeme výstup na vrchol Travnik (2 260 m) a následný sjezd do překrásné doliny Triglavských jezer, kterou prostupujeme až na samotný okraj Trebiškovské doliny. V letních měsících zde provozují oblíbenou horskou chatu Zasavska koča na Prehodavcih s nádherným výhledem do kaňonu řeky Soča. V zimě je zde k dispozici unikátní horská útulna, v níž mají místní horští vůdci, kteří nás po celé trase doprovází, ukryté i veškeré vybavení pro přípravu snídaně i večeře. Tento horský bivak je zkonstruován tak dokonale, že si po celou noc udrží překvapivě příjemnou teplotu, tudíž k přenocování nepotřebujete ani teplý spacák. Zajímavý je i jeho příběh. Původně se zde totiž nacházel vojenský bunkr vybudovaný těsně po ukončení I. světové války a téměř o století později jej architekti studia Premica ze slovinského Celje přeměnili na alpský přístřešek pro horolezce.

chatě Triglavsky dom. Ačkoliv je v zimě oficiálně uzavřena, o horaly i skialpinisty se ve svém skromném zázemí postará obsluha meteorologické stanice. K dispozici je tradiční polopenze, dokonce i pivo a krbem příjemně vytopená společenská místnost.

Historie slovinského alpinismu První alpský spolek na území Slovinska byl založen již roce 1893 a hned o rok později se zde začaly budovat první horské chaty. Shodou okolností první z nich, Češkou koču, zbudovali pod horou Jezerska Kočna v nedalekých Kamnicko-Savinjských Alpách členové pražské sekce Slovinského planinského družstva, přičemž týž rok je obecně považován i za začátek českého organizovaného horolezectví.

Meteorolog ubytovatelem

Následující den se po mrazivé noci probouzíme do překrásného slunečného rána. Nástup do sedla Hribarice (2 269 m) zdoláváme na haršajznách, ale následný výstup na vrchol Kanjavec (2 569 m) nám nakonec překazí zvětšující se oblačnost. Záhy si tak užíváme fantastický dlouhý sjezd do Velske doliny, odkud nás čeká závěrečný výstup přes Konjsko sedlo až do těsné blízkosti samotného Triglavu. Tuto noc trávíme na horské

Triglavsky dom s tradičním výhledem na Triglav

Na konec do muzea

Závěrečný den celého traverzu je opět impozantní. Vzhledem k příznivým sněhovým podmínkám sjíždíme z Triglavského domu působivým strmým kaňonem Za Cmirom přímo do známé doliny Vrata. Odpočinkové úseky střídají velmi strmé pasáže často se sklonem více než 40 stupňů. Za zády nám postupně mizí působivá dominanta severní stěny Triglavu a zhruba okolo poledne zouváme lyže, abychom posledních dvě stě výškových metrů seběhli lesní pěšinkou až na silnici.

Naše cesta končí v malé obci Mojstrana. Kromě několika příjemných restaurací je zde možné navštívit i skromné, ale velmi působivě komponované muzeum s expozicí slovinského alpinismu, jež návštěvníkům umožňuje nahlédnout do dlouholeté tradice slovinského horolezectví. Skialpový přechod národního parku Triglav v nás zanechal trvalé vzpomínky na mimořádné lyžařské zážitky, impozantní horské prostředí, ale i na přátelskou pohostinnost a profesionalitu slovinských horalů.

Petr Novotný Ředitel CK Adventura, pionýr skialpu a telemarku v Česku, spolupracovník SNOW od roku 2002.

Česká koča a rodina Karničarů Dalším zajímavým střípkem do mozaiky poznání slovinských hor a alpinismu je fakt, že současným a dlouholetým správcem Češke koči je shodou okolností rodina Karničarů. Davův bratr Drejc provozuje v Jezersku prastarou usedlost, v jejímž bezprostředním okolí zemřel Davo v roce 2019, a to nešťastnou náhodou při práci v lese.

Poslední centimetry sněhu a po 20 minutách budeme na dně doliny Vrata ?????????????????????????????????????????

Nezapomenutelný a strhující sjezd kaňonem Za Cmirom

FOTO: MARTIN KOLBA

100 SKIALP POZVÁNKA

SOUTĚŽ: VYHRAJ ÚČAST NA ATOMIC BACKLAND TOUR 2025! Datum: 14.–16. 3. 2025 Vyhrává jeden soutěžící, ale účast pro 2 osoby. Ta zahrnuje: Ubytování od pátku do neděle společně s týmem v Popradu Vypůjčení materiálu zdarma Karbonové skialpové hole Atomic Sobotní výšlap do Tater vedený profi horskými vůdci

DÍKY SOUTĚŽI O BACKLAND TOUR JSEM SI MOHLA POPRVÉ OTESTOVAT KOMPLETNÍ SKIALPOVOU VÝBAVU ATOMIC BACKLAND. I KDYŽ NORMÁLNĚ JEZDÍM NA ŠIRŠÍCH LYŽÍCH, VLASTNOSTI 85 MM ÚZKÝCH LYŽÍ MĚ MILE PŘEKVAPILY. CELÝ VÍKEND JSEM SI HODNĚ UŽILA, MILÍ LIDÉ, VÝBORNÁ NÁLADA, MILION INFORMACÍ A SPOLEČNÁ TÚRA S HORSKÝMI VŮDCI – NÁDHERA. Mateja Vonkomerová, loňská výherkyně

Atomic Backland Tour 2025: hledání skrytých míst

Když se zeptáte rodilého anglicky mluvícího, kudy se dostanete do „backlands“, pravděpodobně ukáže libovolným směrem a řekne: „půjdeš tak dlouho, až široko daleko nic neuvidíš“. Backland totiž označuje místa, která jsou daleko od všeho, od civilizace a lidí – zapadlé kouty přírody, kam člověk musí dojít po svých.

v takových místech se často skrývá něco, co v posledních letech množství lyžařů táhne mimo lyžařské areály na skialpy. Někdo tam hledá čerstvý prašan, někdo meditaci v tichu, jiné jen láká objevovat neznámo. Skialpy se k tomuto účelu používají stovky let, a snad právě proto Atomic celou svou skialpovou kolekci pojmenoval Backland. I přesto, že loňská sezóna nebyla sněhově nejhojnější, ti flexibilnější si mohli užít opravdu kvalitní túry a sjezdy, například ve vyhlášených tatranských žlabech a dolinách. Extrémně důležité přitom bylo zvolit vhodný denní čas a expozici terénu, a tak i koncem března lze velmi kvalitně lyžovat, ač množství skiareálů již provoz ukončilo.

Atomic Backland Tour 2024

V rámci společné túry s profesionály značky Atomic a rodilými „Popradčany“ z lyžařské speciálky Sport Rysy jsme loni takové žleby objevili na Predném Solisku a na Patrii – příjemný jarní firn se držel v půlce března asi do výšky 1 500 m n. m., Mlynickou dolinou až na Štrbské Pleso jsme zřejmě sjeli jako jedni z posledních. Nahoře však mezi obnaženými tmavými žebry mylonitické žuly bělavě svítí pro lyžařské oko velmi lákavé linie sněhu. Některé široké pro výstup a sjezd každého smrtelníka, jiné sevřeně úzké, které lákají jen extrémní lyžaře a v ostatních vyvolávají tíseň jako čtení knihy od E. A. Poea. Právě díky této sevřenosti a stínu se zde však často drží nejlepší sníh. Zároveň však nebývá lehké takový žleb správně trefit a nezabloudit mezi skalními prahy – proto je vhodné vyrazit s místním vůdcem.

VÝBORNÁ PARTA, NÁLADA A ZÁBAVA VE SPOJENÍ S MÝM OBLÍBENÝM ZIMNÍM SPORTEM! JAKO AKTIVNÍ SKIALPINISTKU MĚ VÝHRA EXTRÉMNĚ POTĚŠILA. VELMI OCEŇUJI MOŽNOST VYZKOUŠET SI KOMPLET SKIALPOVOU VÝBAVU ATOMIC. FANTASTICKÝ ZÁŽITEK, HNED BYCH ŠLA ZNOVA! Angelika Cibulková, loňská výherkyně

FOTO: MARTIN KOLBA

101

Lyžařské vybavení otestujte! K tomu skvěle slouží Atomic Touring Experience Center v popradském Sport Rysy. My jsme tentokrát k osvědčeným botám Backland Carbon vyzkoušeli lyže se sufixem UL – tedy ultralehké. Jde o agilnějšího bratříčka modelu SL. Rozdíl mezi těmito dvěma modely je propastný – model UL se totiž vejde pod magickou hmotnostní hranici „lyže pod kilo“ a to s sebou nese mnoho výhod – jakých? To se dozvíte v elektronické verzi tohoto článku na webu SNOW.cz!

102 SKIALP POVÍDKA

Český prvosjezd Kilimandžára

ILUSTRACE: AI

Víte, že Češi jako první slyžovali do kráteru nejvyšší africké hory Kilimandžára? V roce 1980, kdy se tak stalo, byl ještě vrcholek hory pokryt ledem a sněhem významně více, než je tomu dnes. Jedinečný, a dnes už skoro zapomenutý sportovní výkon, si před 45 lety zapsali kluci z jesenické horské služby pod vedením náčelníka Zdeňka Zerzáně. Povídka Honzy Navrátila není dokumentární, ale je postavena na historických faktech a vyprávění účastníků výpravy.

Pětadvacet oblouků do kráteru To se ví, že jsem se vždycky chtěl podívat ven. Vždyť nás tady drželi jak v králíkárně. A byl jsem samozřejmě rád, že si mě náčelník vybral do mančaftu. Ale když nám na schůzi představil ten svůj nápad, uměl jsem si teda představit lepší cíl pro expedici.

„N

emohli bysme jet radši někam na sever?“ zkusil jsem to. „Nebo do Alp? Něco pěknýho si tam vylízt. Led, skála, sníh. Jako Kuchař se Zibrínem.“ Odmlčel jsem se a cítil, jak mi vlhnou oči. Všichni na mě koukali. Ale chápejte – ti dva byli naše modly. Deset velkejch stěn. Eiger, Matterhorn, Petit Dru… Nám by nakonec stačila i jedna. Jen si něco takovýho zkusit.

Jenže náčelník už měl všechno vymyšlený. A jestli jsme chtěli z Jeseníků vystrčit nos, museli jsme mu to odkejvat. Koneckonců – kdo mohl v osmdesátým roce pomejšlet na expedici? Leda mistři sportu, reprezentanti. My byli jen obyčejní horskoslužebníci. Ale náčelník uměl věci zařídit. I když měl u stranických orgánů svý škraloupy, vždycky dokázal najít všelijaký kličky a zatahat

za ty správný nitky. Dokonce i rolbu nám na Ovčárnu protlačil – Snow Track Master! Pamatuju si, že v celý republice byly v tý době jen dvě. Jedna u nás v Jeseníkách, druhá v Krkonoších. A na tu expedici sehnal úplně novej náklaďák – Avii, třicítku. Jak, to věděl jenom on. Víza vyřídil. Všechno oběhal. Na správný dveře zaklepal, razítka vyprosil, a nakonec i to tichý posvěcení z ČSTV vymámil. A kdyby měl splašit letenku na Měsíc, nějak by to taky zvládnul. Je teda jasný, že bez náčelníka bysme nejeli nikam. Mně to ale stejně nedalo. „Všechno krásný,“ povídám, „ale na Kilimandžáru už byl i Hanzelka se Zikmundem.“

TEXT: HONZA NAVRÁTIL „No? A co?“ kroutil hlavou náčelník. „No… že bysme tam měli udělat něco novýho,“ zamyslel jsem se nahlas. „Něco sportovního!“ Chvíli bylo ticho. Všichni na mě hleděli, krabatili obočí a nikdo z toho nebyl moudrej. „Jako co třeba?“ naklonil se ke mně náčelník. Poškrábal jsem se za uchem. „Vidíš,“ mávl rukou. „Víš prd!“ „Tak si tam vezmem lyže!“ vyhrkl jsem najednou. „Do Afriky potáhneme lyže,“ obrátil oči v sloup a usadil mě zpátky na židli. Nakonec se mu to ale nějak rozleželo v hlavě, protože ještě před Vánocema jsme si jeli do Novýho Města pro lyže. Zbrusu

103

nový Artis Compact! Lehoučký a krátký, aby se nám do tý výšky dobře nesly. Krásný bílý lyžičky. Konečně mi ta výprava začala dávat smysl. I když pořád nebylo jistý, jestli ty parády vůbec nasadíme. Věděli jsme totiž prd, jaký sněhový podmínky můžou bejt na rovníku v bezmála šesti tisících metrech. Vypátrali jsme akorát, že podobnej nápad měli před náma už Japonci. Helikoptérou se nechali vynýst do čtyř tisíc metrů, vlastníma silama se ještě vyškrábali na Gilmans Point na okraj kráteru, a tam se všichni složili na hromadu. Nesjeli ani metr. Lyže si odtáhli dolů jako memento uspěchaný aklimatizace. To my jsme od samýho začátku věděli, že si to odmakáme sami – od úpatí až na vršek. Na helikoptéru jsme neměli. Abychom tu výpravu vůbec zaplatili, natírali jsme o víkendech na javornickým zámku šindele a na Bouzově shazovali starý dřevěný lešení, který ho po celý léta obklopovalo. Ze dna hradního příkopu jsme pak holýma rukama tahali ty shnilý modřínový trámy. Fuj, to byla rachota! Odporná, těžká dřina. A beztak jsme pak ještě museli ručit vlastníma autama tomu vykukovi, co se k nám přilepil s balíkem peněz. Prej že sbírá brouky a motýly. To tak! Všichni jsme věděli, co je zač, a proto mezi nás nikdy pořádně nezapadl. Podobně jako ten druhej, co ho na nás zase nasadili shora – aby hlásil, kdo co za samý hlouposti plácne. Takže nás na začátku února odlítalo osm. Šest parádních kamarádů z horský, jeden prominentní šíbr a jeden věrnej soudruh jako dozor. Stejně mi ale přišlo, že jsme byli taková dobře utajená, tiše tolerovaná výprava. Na ruzyňský letiště se s náma v tom studeným šedivým dni přišli rozloučit akorát Emilovi rodiče. Ze slavnýho ČSTV nikdo. A když jsme pak v červenejch

tričkách s odznakem horský služby na hrudi postávali před ambasádou v Dar es Salaamu, českej velvyslanec na nás zíral jako na zjevení. „Do prdele, chlapi!“ rozhazoval rukama. „To nemůžete napsat, že přijedete?“ Nakonec nás ale nechal rozbalit se u nich na dvoře. A druhej den na nás volal z balkónu: „Přišla zpráva z přístavu. Právě vykládají tu vaši Avii!“ Hleděli jsme na něj nahoru. „Hergot, vy máte ale štěstí,“ zavrtěl hlavou. „Jaký štěstí?“ ptal jsem se. „Vyložit ji o tejden dřív, nenašli byste ani šroubek.“ Velvyslanec vypravil šoféra a poslal ho s náma do přístavu. Z náklaďáku jako zázrakem nezmizelo nic. Jen těch osmdesát kilo chleba, co jsme si doma pečlivě zatavili do fólie, šlo rovnou do koše. Podle Pražáků, co nám ho dodali, měl bejt zaručeně trvanlivej. Ale v těch plastovejch pytlích bylo tolik penicilinu, že bysme s ním mohli léčit celou Afriku. Místo chleba jsme tak nakoupili placky. Jen pšeničná mouka a voda. Ty se sice nekazily, ale zato jsme je žvejkali jak podrážky. Tejden jsme na dvoře ambasády kramařili. Museli jsme všecko zkontrolovat, přeskládat a taky si to na korbě náklaďáku trochu zařídit. Na další dva a půl měsíce se z toho měl stát náš domov. Domů jsme se totiž vraceli po zemi – přes Rwandu, Ugandu, Jižní Súdán a Egypt. Před odjezdem na sever ke Kilimadžáru ještě přišel velvyslanec s jakýmsi místním ouřadou. Postavili se mezi nás. Chlapík, černej jak bota, spustil něco svahilsky. Velvyslanec tlumočil: „Velká země, odvaha, útrapy... blá, blá, blá…“ A na závěr ten ouřada rozpřáhl ruce a pravil: „Prostě abyste se tady cítili jako doma.“ „Jako doma,“ chechtal se o pár hodin později Piškuntál za volantem, když mu pumpař na benzince suše oznámil, že není

nafta. Otočil se na nás na korbě a zubil se jak malej kluk: „Ten ouřada musel bejt snad někdy v Československu.“ A pak přišlo zatmění. Uprostřed poledne se začalo stmívat. Ptáci oněměli, brouci a motýli někam zalezli, život v buši zamrzl. Naprostý ticho. Tma jako uprostřed tý nejčernější noci. Jen rudej prstenec zářil na obloze – opravdická korona! Emil se to snažil zachytit přes troje ledovcový brýle připlácnutý na objektiv. Přísahal bych, že mnou v tu chvíli otřásla zima. A instinktivně jsem šáhl po svým horskoslužebnickým svetru. „Co blbneš?“ vybafl na mě náčelník. „Je mi zima,“ bránil jsem se. „Na rovníku?!“ vrhl na mě pohled jako na blázna. Pokrčil jsem rameny a svetr zase strčil zpátky do báglu. Když se slunce vrátilo v plný síle na oblohu, vrátil se i život do okolní buše. Ptáci začali zpívat, v korunách stromů to zase bzučelo a cvakalo, a nakonec dorazila i cisterna s naftou. Kodrcali jsme se tak dál po cestách, co připomínaly naše český polňačky. Všude kolem obdělávaný políčka – káva, čaj, banány. A sisal. Ženský nám křížily cestu s proutěnejma košema na hlavách, zatímco jejich mužský posedávali u krajnic a zkoumavě nás pozorovali. „Tam! Kilimandžáro!“ vykřikl najednou kdosi. A skutečně. Bylo tam. Vypínalo se nad šedivým oparem jako nedělní bábovka, na vršku řádně pocukrovaná. Za tři dny jsme dorazili do Marangu, osady na úpatí tý naší hory. Přivítal nás hubenej chlapík v trenkách. Takovej opičák, Athanázi si říkal. Šéfoval místní horský službě a nahoře byl prý sedmdesátkrát. „Hej, kamaradu!“ přihnal se ke mně, sotva zahlídl cigára. Podal jsem mu Sparty a on mi za ně nabídl ty svý – s koňskou hlavou na krabičce. Červený desítky značky Sportsman.

Z náklaďáku jsme vyložili krosny a Athanázi začal kroužit kolem lyží, který si Hřebík s doktorem podávali z korby. Když pochopil, že jsme taky z horský služby a chceme lyžovat v kráteru Kilimandžára, rozhodil rukama a zasmál se: „Evryfink frí, máj frends!“ A než jsme se nadáli, nahnal k nám další opičáky, aby nám dělali nosiče. „Nou, nou,“ kroutil hlavou náčelník a máchal mu rukama před obličejem. „Wý dont nýd it. Nepotřebujem to.“ Athanázi se zamračil, jako by ho podezíral, že si z něj dělá srandu. Pak chytil moji krosnu i s přivázanejma lyžema, zabral... a málem to s ním seklo. Ani s ní nehnul. „Nou posible,“ lomil rukama. Mezitím Emil přinesl z Avie mincíř. Provlíkl háček duralovou konstrukcí krosny, ručička vystřelila a nervózně se zatřásla na samým vršku třicetikilový stupnice. „Krejzy, krejzy Čechoslovak!“ pobíhal Athanázi okolo a rukama naznačoval, že bychom to mohli zkusit leda na hlavě – jako místní ženský. Odstrčil jsem opičáka stranou. Protáhl jsem ruce pod popruhy, zabral a krosnu hodil na záda. Athanázi to sledoval s otevřenou pusou, pak se sesunul na zadek a kolem něj se zvedl obláček žlutýho prachu. Kluci se ale tím jeho povykováním ještě nechali zviklat. Přebalovali a převraceli v rukách každej kousek výzbroje, jako by si mysleli, že najdou něco zbytečnýho. Nakonec to ale zase všechno naházeli zpátky. Jen Emil těžkal v dlani dvě skoby. „Mám je tady nechat?“ ptal se s pohledem štěněte. „Ser na to!“ vytrhl jsem mu je z ruky a zahodil je na korbu. S cinknutím dopadly na dřevěnou podlahu mezi zbytek krámů. První den výstupu jsme se prodírali hustým pralesem. Liány, keře, vysoká tráva. Dolů ze stromů visely všelijaký zelený

104 SKIALP POVÍDKA

chuchvalce a po větvích se plazily šlahouny připomínající obří hady. Přes tuhle divokou tropickou změť k nám neproniklo ani slunce. A hlavně bylo děsný vlhko. Molitanový ramenní popruhy na krosnách nasákly vodou a proměnily se v tenoučký šňůrky, který se mi zařezávaly hluboko do kůže. „To je na hovno!“ nadával jsem a vzpomínal na svůj starej kletr se širokejma popruhama. Večer jsme se z tý prádelny konečně vymotali na rozlehlý travnatý louky. Vysoko nad nima, na kamenným temeni, seděla bílá čepice Kilimandžára. Oslnivě zářila v posledním světle dne. V nohách jsme měli tisíc vejškovejch metrů. A druhej den nás čekalo to samý – věčný stoupání a horko, naštěstí už alespoň bez toho vlhka. Ramena na kaši, nohy samej puchýř. Každej krok byla neskutečná dřina. Třetí den jsme přišli do měsíční krajiny. Jen prach, skály a na kamenech rudý koberce lišejníků. V řídkým vzduchu jsme trpěli, jako bysme měli za sebou ten největší flám. „Hergot, chlapi,“ držel se Hřebík za hlavu, „ta palice mi snad praskne! „To nic,“ odpověděl jsem, dlaně zapřený o kolena. „Já budu asi blejt.“ O chvilku později jsme vlezli do mraků. A začala vánice. Bílej studenej sníh se lepil do obličeje, zalízal za krk a nafoukal mi snad i do nosu. Přitáhl jsem si límec ke tváři a počítal kroky na Kibo Hut. Čtyři tisíce sedm set metrů na mořem. Ani tam nás ale velkej komfort nečekal. Studená a vlhká bouda, dřevěný patrový pryčny a na nich rozvalená skupinka Američanů. I uvnitř nám šla pára od pusy. Seděli jsme za stolem, zabalení v péřovkách, kulichy naražený na hlavách. Náčelník psal deník, nasazenej soudruh drkotal zubama tak, že se třásly tabulky v oknech, a Hřebík něco míchal v ešusu.

„Kluci,“ povídal, když nám přistrčil trochu tý šedivý kejdy, „tohle jedí astronauti.“ „Ty vole!“ vyprskl jsem. „Tohle by nežral ani pes.“ Emil vedle mě se ale spokojeně ládoval a u toho si mumlal: „Žeru hovězí, žeru hovězí.“ Navlíkli jsme na sebe všechno, co jsme měli, a zalezli do spacáků. Doktor rozdal prášky na spaní, ale sotva jsem trochu zabral, už se mnou třásl náčelník. „Zaspali jsme! Američani jsou pryč.“ Hodinky ukazovaly půl třetí. Ze spacáku jsem vylezl jen silou vůle. I voda, co přes noc zůstala v ešusu na stole, se proměnila v led. Poprvý v životě jsem měl pocit, že na sobě nemám dost oblečení. Dvě sousta tatranky jsem stěží protlačil přes stažený hrdlo. Víc mi tělo nedovolilo. Nahoru náš šlo už jenom pět a opičák Athanázi. Zmrzlýho soudruha jsme nechali dole, aby hlídal věci. Na zádech jsme nesli jen lyže, lyžáky, kus lana a československou vlajku. Cikcak, krok za krokem. Hrůza! Pět hodin nekonečnýho stoupání. Suť ujížděla pod nohama a my s ní. Čím výš jsme byli, tím víc nás ta výška ničila. „Já asi… eh, eh.. budu muset dolů… eh, eh,“ sípal jsem ještě za tmy k doktorovi, sotva jsem popadal dech. „V klidu,“ plácal mě po zádech a pro jistotu mi přeměřil tep. „Odpočineš si a to půjde.“ Pak vyšlo slunce. Obrovskej rudej kotouč se zpoza skalnatý hradby Mawenzi vyhoupl na šedočerný nebe. Jeho teplo mi dopadlo do tváře a to jako by mě probudilo. Najednou jsme stáli na Gilmans Pointu v pěti tisících sedmi stech metrech. Před náma se otevřel kráter. Obrovskej, plnej sněhu. Mlčeli jsme, jen vítr hvízdal mezi skalama. Nad hlavama nebe bez jedinýho mráčku. Čučeli jsme po sobě – úsměvy pod ledovcovejma brejlema byly křečovitý, naše tváře unavený a strhaný.

Na nejvyšší bod, Uhuru peak, se táhl ještě douhatánskej skalnatej hřeben. Sešel jsem kousek po svahu dolů a našel tam nádhernej prašan. Sjezd délkou i sklonem připomínal naše Petráky. Jenže tady ze sněhu trčely ostrý kusy skály. „Budem kličkovat!“ volal jsem nahoru na kluky. Emil s Hřebíkem už si dopínali přeskáče. „Obuj se taky,“ kývl na mě náčelník. „A ty?“ „S doktorem vás budeme filmovat.“ Athanázi se krčil za balvanem, obočí svraštěný, jako by čekal, že se už nevrátíme. Na hůlku jsem si pověsil vlajku. Vázání cvaklo, poprvý a podruhý. A ten zvuk zněl v tom dalekým kraji krásně – jako něco známýho a blízkýho. „Jedeš první,“ ukázal mi Emil. Lyže se nořily do sněhu a zase vyplouvaly, za zády se nám zvedaly bílý závoje. Dvacet oblouků, možná pětadvacet. S rozpaženejma rukama jsme doklouzali na zářivou sněhovou pláň. Dole bylo teplo, sluníčko hřálo do tváří. Všechno působilo snadně – jako bych žádnou krizi ani předtím neměl. A najednou se v tom ohromným amfiteátru začal rozlíhat potlesk. Nahoře stáli Američani a plácali rukama. „Bravo, Čechoslovakija!“ křičeli. Cítil jsem se jak filmová hvězda. Ale to vydrželo jenom chvíli. Čekal nás ještě výstup zpátky. A to bylo peklo. Co krok, to těžkej povzdech. Sníh měknul, klátili jsme se, zapření o lyže, a bořili se po kolena. Když jsme se konečně vyškrábali na pevnou zem, chtěl jsem si zapálit. Náčelník mi ale cigáro vytrhl z ruky. „Musíme sjet až z vrcholu,“ řekl a ukázal na hřeben táhnoucí se k nejvyššímu bodu. „Jinak to není žádnej úspěch.“ Emil mávl rukou. „Jděte si. Já na vás počkám.“

Doktor zavrtěl hlavou, že dál už taky nejde. Ohlídl jsem se na náčelníka – jeho výraz mluvil jasně. S odporem jsem hodil lyže na rameno a vyrazil. Další nekonečnej kilometr po okraji kráteru. Bylo mi zase hůř a hůř. Žaludek plaval, hlava třeštila a plíce se mi svíraly s každým metrem. „Na to kašlu,“ hlesl jsem, když se vrchol pořád neblížil, a shodil jsem lyže mezi kameny. „Já už si zalyžoval dost.“ Hřebík, kterej lyže nechal ještě níž, mě chytil kolem ramen. „Pojď, aspoň do vrcholovky se zapíšem.“ Na vrcholu jsem se svalil na záda a přes tmavý brejle zíral do modrýho nebe. Průsvitná mlhovina se plandala okolo a chladnej vánek mě jemně hladil po tváři. „Postav se!“ strkal do mě náčelník. „Uděláme si fotku.“ „Dej mi pokoj,“ zamumlal jsem. A tak mám na vrcholovým snímku jenom nohy. Athanázi na mě koukal s našpulenou pusou a rukou naznačoval: „Hej, kamaradu!“ Ani na cigáro jsem ale neměl chuť. Náčelník se tak spustil do kráteru sám. Sjížděl úzkým skalnatým žlábkem, kterej byl v jednom místě širokej akorát na délku lyží. Dole se pak prosmýkl mezi kameny, a nakonec si zalyžoval dvakrát tolik co my. Ale v tý chvíli nebylo co závidět. S Hřebíkem jsme se sebrali, vyzvedli krosny a mazali dolů. Emil, doktor a Athanázi ještě čekali na Gilmans Pointu, až se náčelník vyškrábe zpátky. Jak jsem scházel dolů, připadal jsem si s každým metrem lehčí. Vzduch najednou voněl a osvěžoval. Konečně jsem se mohl normálně nadechnout. Loudal jsem se. Shora mě ještě všichni předešli. Už ale nebylo kam spěchat. Úkol jsme splnili – zalyžovali jsme si na Kilimandžáru, nejspíš jako vůbec první lidi. Sedl jsem si na zem, zády se opřel o kámen, sluníčko mě hřálo. Zapálil jsem si. A to cigáro jsem si opravdu vychutnal.

4. ročník Pořadatel

10. - 12. 1.

Krkonoše

7. - 9. 2.

Kraličák

20. - 23. 3.

Pitztal

www.zazijskialpy.cz Hlavní partner

Partneři

106 ADVERTORIAL

Sjezdovky pro každého

erlíkovice-Bubákov disponují 10 km perfektně upravených sjezdovek, které uspokojí začátečníky i zkušené lyžaře. Pro rodiny s dětmi je jako stvořený Bubákov s mírnými svahy, kde se nejmenší mohou bezpečně učit první obloučky. Starší děti a dospěláci si užijí rozmanitost tras z vrchu Žalý, od příjemných modrých tratí až po sportovní červené i černé sjezdovky. A pro ty, kteří chtějí vylepšit techniku nebo se naučit něco nového, jsou k dispozici zkušení instruktoři z lyžařské školy.

Proč si vybrat Herlíkovice-Bubákov?

1. 2. 3.

Komplexní zázemí: Od kvalitně upravených sjezdovek přes lyžařskou školu až po testovací centrum Head. Přátelská atmosféra: Skiareál se soustředí na rodiny s dětmi, ale myslí i na pokročilé lyžaře. Skvělá dostupnost: Nachází se nedaleko Vrchlabí, ideální poloha pro výlet na jeden den i delší pobyt.

Skiareál

Herlíkovice-Bubákov Zimní dobrodružství pod taktovkou Head Krkonoše, synonymum zimní pohádky, nabízejí mnoho lyžařských areálů, ale jeden z nich vyniká svou přístupností, atmosférou a profesionálními službami – Skiareál Herlíkovice-Bubákov. Toto kouzelné místo v srdci Krkonoš je ideální destinací pro milovníky zimních sportů všeho věku. A letos je tu opět jedinečná příležitost: testování prémiových lyží a snowboardů prestižní značky Head.

107

Občerstvení na svahu

Herlíkovice-Bubákov se mohou pochlubit skvělým gastronomickým zázemím. Přímo u sjezdovek najdete horské boudy, restaurace a stánky, které nabízejí nejen klasickou krkonošskou kuchyni, ale i sladké speciality, jako jsou borůvkové knedlíky nebo palačinky. Můžete si tak udělat přestávku, kochat se horskou atmosférou a nabrat energii na další jízdu. Rodiny s dětmi ocení venkovní posezení a bezpečný prostor pro děti, kde si mohou hrát, zatímco rodiče odpočívají.

Panorama Krkonoš Testovací centrum Head: Když kvalita rozhoduje

Jednou z největších letošních atrakcí jsou víkendové termíny testování prestižní značky Head, které najdete přímo v areálu, u dolní stanice lanovky na Žalý. Zde si mohou návštěvníci vyzkoušet nejnovější modely lyží a snowboardů, které jsou navržené tak, aby poskytovaly maximální komfort, stabilitu a ovladatelnost. Bez ohledu na vaši úroveň zdatnosti si můžete najít vybavení, které vám sedne na míru. Testování je ideální šance objevit rozdíl, který kvalitní vybavení může přinést do vaší jízdy. Profesionálové vám navíc poradí, jaké lyže nebo snowboard budou nejlépe odpovídat vašemu stylu a potřebám.

HERLÍKOVICE-BUBÁKOV

CELODENNÍ SKIPAS 1+1 ZDARMA Sezóna 2024/25

Jednou z nepřehlédnutelných předností skiareálu Herlíkovice-Bubákov je dechberoucí pohled na Krkonoše. Zejména za slunečného počasí si můžete užít neopakovatelné výhledy na nejvyšší české hory, které dodají každé jízdě jedinečnou atmosféru. Pro milovníky přírody a fotografie je toto místo doslova zlatým dolem. A pokud se rozhodnete na chvíli odložit lyže, můžete se vydat na krátkou zimní procházku po okolí a objevit další krásy tohoto regionu. Pokud hledáte kombinaci aktivního odpočinku, profesionálních služeb a příjemné atmosféry, Herlíkovice-Bubákov jsou jasnou volbou. Nenechte si ujít tuto zimu plnou zážitků – a nezapomeňte si otestovat, co nového přináší Head na svahy!

Skipas si stáhněte na

skipasomat.cz/sleva/750

108 ADVERTORIAL

FOTO: PETR KUČERA

Pohled na dnešní areál ještě bez veřejných vleků

50 let Skiareálu Paseky nad Jizerou Závod ve skoku, počátek 20. stol.

Od prvních nadšenců k oblíbenému zimnímu středisku

avzpomínejme společně na historii lyžování v jedné z jejích krkonošských kolébek. Vrátíme se ke kořenům lyžařské historie a příběhům místních rodáků, vlekařů i kronikářů v jedné z nejmalebnějších částí Krkonoš. Již téměř zapomenuté časy si připomeneme s místní lyžařkou Petrou Lubíkovou.

LETOS SLAVÍ SKIAREÁL PASEKY PADESÁT LET OD SVÉHO VZNIKU. JAKÉ BYLY VLASTNĚ ZAČÁTKY LYŽOVÁNÍ V PASEKÁCH? LZE VŮBEC ŘÍCI, KDY TO VŠECHNO ZAČALO?

Museli bychom se vrátit až někdy do roku 1893 k průkopníkovi a propagátorovi lyžování pro radost a sportovní vyžití Oskaru Vorwergovi (hejtman Herischdorfu, polská strana Krkonoš). Uspořádal v sousední obci besedu i s kurzem lyžování pro místní obyvatele z přilehlých obcí, snad dokonce na paseckých stráních uspořádal jeden z prvních sjezdařských závodů v Krkonoších. Lyže se zpočátku využívaly hlavně jako způsob přepravy v zimě. Pasečtí jezdili na dřevěných lyžích jak za prací, tak do školy. Domů pak na nich šlapali nebo je nesli na zádech. Z vyprávění pamětníků (Anna Nesvadbová): „No, přes zejmu sem chodila do práce, jezdili sme na lyžích do papírny.… Ale než se brouchat takhle sněhem, to ste na těch lyžích přefrnkla. A to jednou taky, já nevim, co je to napadlo, namazali mně lyže voskem. No já jela jak blesk. To bylo šilený, to vám řeknu. Ale já nemohla nahoru vylízt! Smekalo se to a smekalo. A dyž sem sundala lyže, byla sem do pul těla ve sněhu. … No, samozřejmě, děti, prej: ,My chtěli, aby ti to jelo!‘ “ Zdroj: z knihy Co my toho prožili, Jarmila Bachmannová, 2012 Z kroniky (Alois Bulušek, 1936–1957): „Nejkrásnější zimní sport je lyžování. Děti na horách začínají lyžovat v útlém mládí. Sotva se naučí chodit, v zimě zkoušejí už na lyžích. A tak čtyřletý lyžař není tu žádnou vzácností. Než jde dítě do školy, umí většinou dobře lyžovat. – Dnes se lyže vyrábějí sériově, tovární výrobou. Nejsou drahé a může je mít každý. … Naše děti většinou sjíždějí horské stráně, skáčí na malých lyžařských můstcích, které si napřed postaví ze sněhu.”

FOTO: PETR KUČERA

Letos si Skiareál Paseky nad Jizerou připomíná půlstoletí od svého vzniku. Co začalo jako sen několika místních srdcařů, je dnes jedním z moderních rodinných zimních středisek na pomezí Jizerek a Krkonoš.

Jedni z prvních paseckých lyžařů. Farář Václav Holub iniciátor závodních klání

FOTO: ALOIS BULUŠEK

109

Je to tedy padesát let, co se u vás pustil první vlek? Ne tak docela. U pár chalup i těch podnikových si šikovní nadšenci stavěli svépomocí malé vleky, lyžaři měli kolem pasu pás s háčkem, kterým se k tomu vleku připínali, nebo se také používal naviják k roztahování větroňů. To všechno bylo o vynalézavosti a šikovnosti lidí. Ve zlomovém roce 1974 se pak spustila první klasická dvoumístná kotva pro veřejnost. To byl začátek moderního lyžování v Pasekách. Tehdy určitě nikdo netušil, že se z tohoto projektu stane jedno z významných zimních středisek regionu.

Předpokládám, že za těch 50 let jste urazili dlouhou a náročnou cestu až k dnešní podobě areálu? Nejvíce by asi mohli vyprávět ti, již se zúčastnili prvních staveb vleků a příslušných budov, techniky bylo tehdy pramálo a často se vše tahalo takzvaně na zádech. S postupným přístupem k lepší technice se práce určitě zjednodušovala. Ve zkratce v areálu nejdřívě stáli dvě kotvy a poma, včetně dětských vleků.

FOTO: ALOIS BULUŠEK

Pasečtí školáci na lyžích i sáňkách

Jedny z prvních let provozu kotvového vleku, tenkrát se ještě ani nerolbovalo!

Pohled na první veřejný kotvový vlek v prvních letech jeho provozu Dnes vás na kopec vyvezou přímo od jednoho z parkovišť dvě pohodlné čtyřsedačkové lanovky, pro děti máme malé vleky a pohyblivé pásy. Zmiňovala jsem, že jsme skiareál pro rodiny s dětmi, pro ně máme výhodnou jízdenku 2+2 nebo 2+1. Naši lyžaři také mohou využít nákupu skipasu na eshopu za zvýhodněné ceny, stačí vlastnit čipovou kartičku Skidata. Všechno je dnes pohodlnější a komfortnější, i když třeba v našem kiosku pořád zažijete závan dob minulých. :-) Navštivte i vy Skiareál Paseky nad Jizerou a staňte se součástí jeho dalšího příběhu! Přijďte pobejt do Pasek!

PASEKY

CELODENNÍ SKIPAS 1+1 ZDARMA Sezóna 2024/25

Skipas si stáhněte na

skipasomat.cz/sleva/741

110 ADVERTORIAL

Přemyslov

rodinné lyžování na dohled Pradědu Ski areál Přemyslov je moderním všestranným lyžařským centrem v Jeseníkách, které je vhodné jak pro rodiny s dětmi, tak sportovnější lyžaře. Mezi areály vybavenými sedačkovou lanovkou navíc patří k těm cenově nejdostupnějším.

650 Kč Dospělý zaplatí v sezóně 2024/25 za jednodenní skipas 650 Kč, děti 6 až 15 let pak 460 Kč.

a svahu pod vrcholem Jelení, obslouženém 4sedačkovou lanovkou, jedním vlekem a jedním pohyblivým kobercem, se upravují čtyři sjezdovky všech obtížností. Úplní začátečníci se mohou bezpečně učit na samostatné cvičné louce, mírně pokročilí zamíří na modrou sjezdovku a ti sportovnější pak ocení přímý a široký černo-červený „slalomák“ podél lanovky. V Přemyslově si tak zalyžuje opravdu celá rodina. Na modré sjezdovce Esíčko, dlouhé 1 250 m, se lyžuje v pátek a sobotu také večer od 18.30 do 21.00 hodin. V dětském výukovém areálu s pohyblivým pásem a krátkým vlekem je k dispozici také obslužný domek pro návštěvníky. Přímo na úpatí svahu je bezplatné parkoviště a k němu přiléhající budova s bufetem, restaurací, lyžařskou školou, půjčovnou a ski servisem. Na modré sjezdovce se nachází ještě bufet, který v příjemném prostředí s krbovými kamny nabízí teplé i studené nápoje a pokrmy a toalety s teplou vodou. Ubytovat se je možné v penzionu přímo na sjezdovce.

www.skipremyslov.cz

ADVERTORIAL 111

Sjezdovky všech obtížností a služby pro každého Šest sjezdovek o délce bezmála 3 km, všechny úrovně obtížnosti, převýšení sjezdovek 220 metrů, čtyřsedačková lanovka s délkou 800 metrů, 3 vleky a dětská škola s pohyblivým pásem – to vše najdete v Resortu Hrubá Voda, 20 km od Olomouce.

Resort Hrubá Voda pro koho je ideální? Lyžovat 30 až 50 minut od domova není v okolí Olomouce, Brna či Ostravy samozřejmostí. Resort Hrubá Voda je výjimečný zejména dostupností. Stále se rozvíjející a rostoucí resort leží 30 minut jízdy autem z Olomouce, Prostějova, Přerova, Lipníku nad Bečvou nebo do hodiny jízdy od Brna, Ostravy či Zlína. Rodiny s dětmi Hrubou Vodu milují

vými bezmála 3 km sjezdovek sice Resort Hrubá Voda nekonkuruje top horským střediskům v republice, ale naopak nabízí to, čím horská střediska disponovat nemohou. Skutečně rodinná atmosféra celého areálu s více než 60 % sjezdovek modré obtížnosti tvoří společně s velkým parkovištěm bezprostředně u sjezdovek, lyžařskou školičkou, posuvným kobercem, rodinnou restaurací na spodní i horní stanici čtyřsedačkové lanovky dokonalou souhru pro rodinnou pohodu. Přívětivá cenová politika, která vychází z výrazného zvýhodnění rodin s dětmi je také velkou konkurenční výhodou.

„Áčko“ nadchne přehledným profilem

Kilometrová sjezdovka „Áčko“ zaujme svou délkou, členitostí a šířkou. Kilometrový „hanácký dlouhán“ je nejoblíbenějším mezi rodinami s dětmi a méně zkušenými lyžaři. Prvních 300 metrů odpovídá modré, tedy snadné sjezdovce. Pak pozvolně přechází do

150 metrů dlouhého červeného úseku, na kterém vykrojíte už pár parádních oblouků. Spodní polovina sjezdovky se naopak vrací do snadného modrého profilu s úctyhodnou délkou 600 metrů a šířkou téměř 100 metrů! Krásná, přehledná a bezpečná jízda na „Áčku“ nadchne nejen méně zkušené lyžaře, ale svou délkou a šířkou také náročnější lyžaře, kteří chtějí na pár jízd zvolnit.

„Béčko“ ocení náročnější

Na sjezdovce „Béčko“ si užijí i nároční lyžaři. S délkou téměř 900 metrů se může měřit i s delšími sjezdovkami na českých horách a s převýšením 220 metrů mnohé z nich i překonává. A co víc, během své jízdy změní třikrát svou obtížnost. Zatímco horní část této tratě začíná středně náročným (červeným) profilem, prostředních 200 metrů se promění v perfektní náročnou (černou) pistu, která se na posledních 300 metrech rozšíří a prolne do přehledné a snadné (modré) sjezdovky.

Cena skipasu až na prvním místě

Přívětivá cenová politika, zejména pro rodiny s dětmi, je také velkou výhodou Resortu Hrubá Voda. Kratší hodinové jízdné ocení zejména rodiny s dětmi. Zatímco vysokohorská střediska „šponují“ ceny denních skipasů k tisícikorunové hranici, tak menší areály stále nabízejí výrazně nižší cenu skipasů. Pro potřeby půldenního lyžování pro méně náročné lyžaře, rodiny s dětmi či rezidenty z Olomoucka, Prostějovska, Přerovska, Ostravska, Vyškovska či Brněnska je Hrubá Voda nejlepší volbou. Nižší cena skipasů přitom nemusí vždy představovat horší kvalitu služeb. Naopak! Menší areály se umí postarat o své zákazníky mnohdy ještě lépe než velké resorty. Pro lyžaře, kteří chtějí strávit pohodový den na lyžích se svými dětmi či blízkými, je resort Hrubá Voda tím pravým místem. Zvýhodněné ceny skipasů jsou dostupné všem také díky členství ve věrnostním programu Resort Club. Registrace do věrnostního programu probíhá on-line na www.resorthrubavoda.cz a je velmi snadná.

www.resorthrubavoda.cz

112 RESORT TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

VELKÝ JAVOR:

6 věcí, které musíte vyzkoušet na nejvyšší šumavské hoře Velký Javor neboli Grosser Arber je nejvyšší hora Šumavy a zároveň všestranný lyžařský areál se sjezdovkami pro ty nejmenší i pro ty nejnáročnější. Moderní technologie, kvalitní parametry sjezdovek a gastronomie v podobě polévky se špekovým knedlíkem nebo Kaiserschmarrn tu dávají ochutnat takřka alpské atmosféře.

3) SJET SJEZDOVKU SVĚTOVÉHO POHÁRU

1) „PRVNÍ LANO“ NA BÖHMERWALDSTRECKE

Jedním z nejlepších lyžařských zážitků, jaký vůbec v blízkosti ČR můžete zažít, je krájení ranního manšestru na nadstandardně široké sjezdovce s optimálním červeným sklonem, takže se dá krásně pokládat do oblouků. Při dobrých klimatických podmínkách by vám navíc trať měla servírovat manšestr jak ze žurnálu, protože zdejší rolby jsou vybavené systémem LiDAR, jehož úkolem je podrobně mapovat terén pomocí laserového paprsku a rozhrnout sníh právě tam, kam je potřeba.

2) FOTKA Z VYHLÍDKY

Na Velkém Javoru byste neměli minout mladičkou vyhlídku jen pár kroků od výstupu kabinkové lanovky, kam se dá dojít úplně v pohodě i bez lyží, takže máte zážitek i pro nelyžaře. Po výhledech do šumavské krajiny si z vyhlídky můžete sjet výtahem dolů třeba na zmíněné Kaiserschmarrn.

Kdo by si nechtěl připadat jako Lindsey Vonn! Na Velkém Javoru si toto přání můžete alespoň částečně splnit, protože tu najdete i černou trať „Zeitmessstrecke“, dříve pojmenovanou jako Weltcupstrecke. Právě na této trati se v roce 2011 jel Světový pohár žen ve slalomu a obřím slalomu a místní sjezdovku okusilo nejedno slavné jméno. Tady už to chce ale opravdu zkušenost, protože sjezdovka je zejména v horním úseku poctivě strmá.

113

4) BĚŽKOVAT NA NEJVYŠŠÍM ŠUMAVSKÉM VRCHOLU

Pokud si sjezdové lyžování rádi zpestříte i jiným pohybem, nabízí se běžkařský okruh přímo na vrcholu Velkého Javoru, tedy v pěkné nadmořské výšce 1 456 m. Nahoru to máte lanovkou bez námahy a pak si jen užíváte pohodový okruh na náhorní plošině.

6) KAISERSCHMARRN S VÝHLEDEM

Císařský trhanec je typickou alpskou pochoutkou a vy za ním nemusíte jezdit stovky kilometrů, ale najdete ho právě za hranicemi na Velkém Javoru. My doporučujeme vychutnat si ho rovnou v té nejvýše položené horské hospodě Eisensteinerhütte na vrcholu Javoru, abyste měli u oběda ta nejlepší šumavská panoramata!

5) JÍZDA NA SÁNKAŘSKÉ DRÁZE

Ať už jste mladšího, nebo staršího data narození, vyzkoušejte si místní sáňkařskou dráhu, která je dlouhá 1 200 m! Sáňky si půjčíte přímo u nástupu lanovky, na kopec vás pohodlně vyveze lanovka a vám už pak zbývá jen sednout na sáňky a zvednout nohy. Kdyby vám náhodou po cestě vyhládlo, dá se zhruba v polovině trati přibrzdit u další horské hospůdky.

VELKÝ JAVOR JEDNÍM DECHEM

Velký Javor se nachází jen pár minut za českými hranicemi, takže za střediskem s alpskými rysy nemusíte cestovat příliš daleko, navíc na jednom kopci můžete vyzkoušet i vícero zimních aktivit, od sáňkování přes lyžování a běžky až po skialpový výlet.

114 ADVERTORIAL

Na hory bez starostí! Cestovní pojištění pomůže na sjezdovce i mimo ni.

Zima je oblíbeným ročním obdobím mnoha lyžařů i snowboardistů. Pokud se letos chystáte na hory do zahraničí, nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění. Pomůže vám nejen při úrazu na svahu, ale i při škodě na zavazadlech nebo v případě, kdy omylem srazíte jiného lyžaře.

yžařské zájezdy do zahraničí jsou stále populárnější. Například v loňském roce vyráželi čeští lyžaři do ciziny o 10 % více než v roce předchozím. Nejčastějším cílem zimní dovolené jsou tradičně Itálie, Rakousko a Francie. Tyto země totiž oproti českým sjezdovkám nabízí lepší sněhové podmínky a mnohakilometrové lyžařské areály, ve kterých si přijdou na své pokročilí i začátečníci. Ovšem klimatická změna a teplotně mírné zimy začínají doléhat i na tyto destinace. „Kvůli těžkému sněhu, se kterým nyní lyžaři často bojují už i třeba v Rakousku, evidujeme zvýšený počet zranění kolenních vazů,“ říká Vlastimil Divoký, manažer marketingu a komunikace ERV Evropské pojišťovny, která se specializuje na cestovní pojištění. Rizikem je i jízda na vydřených místech či ledovkách, které se vlivem tajícího sněhu na sjezdovkách vyskytují. Jak si i přesto dovolenou užít na maximum a vyhnout se těmto rizikům? Na místě je opatrnost při jízdě, nepřeceňování svých sil a v neposlední řadě rovněž sjednání cestovního pojištění. Stačí si ke klasickému cestovnímu pojištění sjednat připojištění zimních sportů, které zahrnuje širokou škálu aktivit (lyžování, běžkování, snowboarding, snowtubing atd.)

Co se stane, když omylem srazíte jiného lyžaře?

Vlastimil Divoký z ERV Evropské pojišťovny rovněž upozorňuje, že mezi nejdražší škody obvykle patří způsobení zdravotní a majetkové újmy jinému lyžaři. V případě zaviněné srážky může poškozený vymáhat náklady na léčbu, ušlý zisk/mzdu, bolestné a další. Výše takových výdajů může dosáhnout i několika milionů Kč. Škodu může lyžař způsobit i mimo sjezdovku, například poškozením cizího auta na parkovišti, nebo když způsobí škodu na hotelovém pokoji. Cestovní pojištění od ERV Evropské pojišťovny má výhodu v tom, že automaticky zahrnuje pojištění odpovědnosti za škodu v rozsahu od 3 mil. Kč až 18 mil. Kč v závislosti na tom, kterou variantu klient zvolí.

Cena léčby v cizině

Léčení úrazu na sjezdovce v zahraničí se může vyšplhat do vysokých částek. Třeba jednoduchá zlomenina v Rakousku vyjde minimálně na 500 eur. V případě složitější operace se cena může šplhat do několika tisíců eur. K tomu je třeba připočíst částku za záchranu zraněného lyžaře na sjezdovce, kdy jej horská služba sveze ve speciálním ochranném vybavení. Cena tohoto úkonu začíná na 200 eurech.

Úrazy na lyžích a náklady na jejich léčení

Tipy pro bezstarostný lyžařský pobyt Užijte si vaši zimní dovolenou bez starostí díky několika praktickým tipům: Z jistěte si potřebné informace o cestě do destinace a pro jistotu si stáhněte offline mapy. N ainstalujte si aplikace s předpovědí počasí, kde se zobrazuje počasí hodinu po hodině. P řibalte si na sjezdovku svačiny, které jsou zdrojem rychlé energie (müsli tyčinky, ořechy, čokoládové tyčinky). U šetřete čas a starosti před cestou díky celoročnímu cestovnímu pojištění. Pokud do ciziny vyrážíte aspoň třikrát ročně, vyplatí se vám MultiTrip od ERV Evropské pojišťovny. Pořídíte jej už od 1 490 Kč/ročně. Výhodou je i řada rodinných slev (50% sleva na druhého dospělého na smlouvě, 75% sleva na dítě, 50% sleva na studenta).

Ambulantní ošetření poranění kolenních vazů

108 000 Kč

Ambulantní ošetření vykloubeného ramene

54 000 Kč

Ambulantní ošetření naražených žeber

25 000 Kč

Jednodenní hospitalizace s otřesem mozku

109 000 Kč

Operace komplikované nebo otevřené zlomeniny

400 000 Kč

Ambulantní ošetření zlomené ruky

27 000 Kč

To lepší cestovní pojištění získáte na

1 000 000 Kč

www.ERVpojistovna.cz

Úraz krční páteře

LEKI.COM

GUIDE 2

WHAT MAKES YOU FEEL ALIVE?