Hry na hrdiny by Vetrne mlyny

Větrné mlýny

Antologie současného československého dramatu

Hry naÂ hrdiny

Kniha vychází díky laskavé podpoře Ministerstva kultury ČR.

Výstup projektu Vnitřních grantů 2012 Filozoﬁcké fakulty UK. Editor © Marta Ljubková, 2013 © Luboš Balák, Rastislav Ballek, Adéla Balzerová, Miroslav Bambušek, Martin Čičvák, Vladimír Fekar, Jiří Havelka, Jiří Janků, Jan Jirků, Viliam Klimáček, Petr Kolečko, Lenka Lagronová, Martin Pacek, Simona Petrů, Karel Steigerwald, Tomáš Svoboda, Petr Svojtka, Tomáš Vůjtek © Větrné mlýny, 2013 ISBN 978-80-7443-107-4

Sestavila Marta Ljubkovรก

Jiří Havelka 32 Jan Jirků a Adéla Balzerová Rastislav Ballek 128 Miroslav Bambušek 164 Karel Steigerwald 212 Tomáš Vůjtek 256 Luboš Balák 314 Viliam Klimáček 460

Vladimír Fekar 522 Simona Petrů 592 Petr Kolečko a Tomáš Svoboda 638 Martin Čičvák 696 Lenka Lagronová 794 Jiří Janků, Martin Pacek a Petr Svojtka

852

Obsah

Marta Ljubková: Za hrdiny se nestydíme

Rozedrané puchýře Jiří Havelka: Pérák 35 Jan Jirků a Adéla Balzerová: Vajgl 79 Rastislav Ballek: Tiso 131 Miroslav Bambušek: Česká válka 167 Karel Steigerwald: Horáková × Gottwald 215 Tomáš Vůjtek: S nadějí i bez ní 259 Luboš Balák: Hvězdy nad Baltimore 317 Viliam Klimáček: Dr. Gustáv Husák 463 Vzory, podivíni a antihrdinové Vladimír Fekar: Palubní deník Zikmunda a Hanzelky 525 Simona Petrů: Tichý Tarzan 595 Petr Kolečko a Tomáš Svoboda: Jaromír Jágr, Kladeňák 641 Martin Čičvák: Kukura 699 Lenka Lagronová: Jan Pavel II. (rozhovory) 797 Jiří Janků, Martin Pacek a Petr Svojtka: Viktor K. 855

Rozedrané puchýře

Jiří Havelka (1980) V roce 2003 absolvoval režii na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, kterou v současné době vede. Během studií a krátce po něm spolupracoval se Studiem Ypsilon. Zde uvedl několik svých textů, z nichž největší pozornost vzbudilo Drama v kostce — jakýsi autorský divadelní manifest, ve kterém zkoumá hranice divadla a reality, což je jeho celoživotní režijní i autorské téma. Kromě režií v kamenných divadlech (Dejvické divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Petra Bezruče Ostrava) se věnuje i autorským projektům zejména pod hlavičkou divadla VOSTO5 (nejnověji autorská inscenace Dechovka). Analytický pohled na svou tvorbu představil v publikaci Zmrazit čerstvé ovoce. V roce 2007 získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku. Je jedním z nejvýraznějších tvůrců své generace. Vedle divadla se věnuje i herectví a moderování, vede Katedru alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU.

Pérák (2011) Spolupráce na textu Ondřej Cihlář, Zdeněk Janáček, Štefan Titka. Premiéra 16. 10. 2011, divadlo Vosto5 v MeetFactory, Praha. Režie Jiří Havelka; dramaturgie Ondřej Cihlář; scéna a projekce Jan Bažant, Lukáš Kuchinka, Kateřina Bažantová; kostýmy Andrea Králová; hudba a zvukový design 6polnic — Ondřej Dědek; světelný design Tomáš Morávek; choreograﬁe a pohybová spolupráce Jan Novák, Pavel Mašek.

Jiří Havelka Pérák Na jméně nezáleží. Rozhodují činy!

Osoby

Alois Eliáš — Generál — nar. 1890 Český voják, politik, hrdina domácího odboje za druhé světové války a předseda protektorátní vlády mezi léty 1939 a 1941. Zvláštní dovednosti: řízení, diplomacie, vojevůdství. Václav Morávek — Kazatel — nar. 1904 Zvláštní dovednosti: střelba, dokonalá znalost Bible, zpravodajská činnost (přes agenty). Julius Fučík — Casanova — nar. 1903 Zvláštní dovednosti: propaganda, převleky, zpravodajská činnost (přes milenky). Adina Mandlová — Diva — nar. 1910 Zvláštní dovednosti: dvojí agentství, cizí jazyky, zpravodajská činnost (přes milence). Jaroslav Foglar — Jestřáb — nar. 1907 Zvláštní dovednosti: nábor a výcvik mladých odbojářů, skautská práce v terénu. Emanuel Moravec — Taktik — nar. 1893 Zvláštní dovednosti: teoretik válečnictví, řečnictví, proslovy… Reinhard Heydrich — Šermíř — nar. 1903 Tvůrce sicherheitsdienstu, šéf gestapa i kriminální policie. Zvláštní dovednost: vysoká inteligence. Zvláštní znamení: šerm, housle.

K. H. Frank — Krokodýl — nar. 1898 Odmala vštěpována nenávist k Čechům a Židům, bývalý knihkupec, poslanec za Sudetoněmeckou stranu, od roku 1939 šéf policie a říšský sekretář protektorátu. Zvláštní dovednost: krutost. Zvláštní znamení: skleněné oko. Oskar Fleischer — Řezník — nar. 1892 Za protektorátu kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa, pověřen rozbitím českého odboje. Zvláštní dovednost: box. Zvláštní znamení: ocelovým pruhem vyztužená hlava. Jozef Gabčík — nar. 1912 Rotmistr, hrdina protinacistického odboje, československý voják zapojený do operace Anthropoid. Jan Kubiš — nar. 1913 Rotmistr, hrdina protinacistického odboje, československý voják, zapojený do operace Anthropoid. Eduard Beneš — Diplomat — nar. 1884 Zakladatel republiky, ministr zahraničí, prezident. Jan Masaryk — Klavírista — nar. 1886 Velvyslanec v Londýně, ministr exilové vlády. Hvězdář Pérák

Prolog Diváci se usadí v sále. Jan Masaryk všechny přivítá a jde si sednout za stoleček. Rozsvítí lampu. Zhasne se v sále. Týdeník Ozve se rachot staré promítačky. Atmosféra starého protektorátního kinosálu. Vidíme sestřih z kinotýdeníků od začátku války do září 1942. Poslední příspěvek se týká přestřelky s posledním ze Tří králů, který je ještě na svobodě — s Václavem Morávkem. Pozorný divák si po chvíli uvědomí, že záběry, na které kouká, se odehrávaly nebo možná odehrávají na kolejích přímo před MeetFactory. Udýchaný Morávek na nich před zběsile pálícími gestapáky utíká po kolejích a vbíhá do MeetFactory. Kazatel Třísknou dveře do sálu. Vběhne Morávek. Schovává se za sloupy. Gestapáci jsou mu v patách. Tentokrát na živo. Morávek — alias Kazatel — ale svou mrštností gestapáky překvapí, rozdává rány pažbou, kope, ale především pálí obouruč. V jedné takové obouruč pozici najednou vše zamrzne a na plátně se promítne bílá silueta Kazatele na černém pozadí v jeho typické střílející pozici. PORTRÉT. Kazatel: Küssen Sie mich am Arsch!

Casanova Praha, září 1941. Nákladové nádraží Žižkov. Opravna vlakových souprav. Noc. Vidíme charismatického muže středního věku, který s neuvěřitelnou vervou v hlase, přesvědčivostí gest, ohrnutými rukávy bílé košile a rudým šátkem na krku vede proslov o nutnosti drtivého komunistického odboje proti nacismu, o nutnosti být připraven a přinášet oběti. Je to rozený řečník. V jednu chvíli zamrzne v gestu s levou rukou zdviženou a zaťatou v drticí pěst. PORTRÉT. Casanova: Nepřátel se nelekejme! Na množství nehleďme! Diva Praha, září 1941. Lucerna. Pražská premiéra filmu Noční motýl. Noc. Krásná filmová hvězda tančí s mužem v německé uniformě. Tančící pár se stává králem parketu, při jedné figuře se Diva odtočí, najednou vše zamrzne, projekce za ní zkopíruje v bílé siluetě její tělesné gesto a přidá její popis — Adina Mandlová alias Diva. PORTRÉT. Diva: V dobách krize jdou osobní věci stranou! Jestřáb Praha, září 1941. Kunratický les. Noc. Mladý muž kontroluje zvláštní kolo. Pak na něj nasedne a pomalu se rozjíždí, animace za ním ubíhá, zrychluje, zrychluje a najednou — se vznese! V projekci se objeví jeho bílá silueta. PORTRÉT. Pak náhle pád. Jestřáb: Zbývá doladit detaily! Pérák Praha, 27. září 1941. Vstupní brána na první nádvoří Pražského hradu. Nad ránem. Od strážní budky k budce pochodují dva němečtí vojáci. Na dvou žerdích visí říšská vlajka a SS vlajka. Vše připraveno na příjezd Heydricha. Najednou kdosi v plášti, masce a s podivnými péry na nohách zběsile vskočí

mezi stráže, ti pálí, ale tajemný muž na pérech vyskočí do vzduchu, stráže se vzájemně zasáhnou. Přízrak strhne vlajku SS. PORTRÉT! Zatčení Praha, 27. září 1941. Kancelář předsedy protektorátní vlády gen. Aloise Eliáše. Ráno. Do místnosti prudce, bez ohlášení vlítne K. H. Frank v doprovodu Oskara Fleischera. Generál: Á, pan státní tajemník. Co mohu nabídnout? Kávu, čaj? Krokodýl: Hra skončila, Eliáš! Generál: … keksy… Krokodýl: Teď už vás žádnej Neurath chránit nebude. (Kouří doutník.) Generál: … popelník? Krokodýl: Celej protektorát je pro mě jeden velkej popelník! (Típne doutník.) Z nařízení zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera generála SS Heydricha vás zbavuji úřadu předsedy vlády protektorátu Čechy a Morava a zatýkám vás pro velezradu a zemězradu. Fleischer! Fleischer si jde pro Generála, ten chce jít sám, vezme to kolem okna, Fleischer k němu okamžitě přiskočí a nasadí mu kravatu, chtějí přece Generála dostat živého. Generál: Chci pouze zavřít okno. Fleischer se podívá na Franka, ten přikývne, Fleischer Generála pustí, ten okno zavře. Krokodýl: Okno klidně zavřete, ale je to zbytečné. Už se sem nevrátíte. Generál zavře okno. Zaujme pozici Generála. PORTRÉT. Krokodýl: Bis bald! Generál: Au revoir! Frank si prohlíží místnost, o které doufá, že bude brzy jeho. Odchází. Zahajluje. PORTRÉT. Když se za nimi zavřou dveře, odkryjí za nimi doteď schovaného Kazatele. Najednou začne přímo za zavřeným oknem zběsile mávat křídly

holub, naráží zobáčkem zoufale do skla. Kazatel běží okno potichu otevřít, holub vletí na stůl, má na nožičce vzkaz. Kazatel ho rozbalí, čte: „Okamžitě zahajte operaci Blaník.“ Setkání Praha, 27. září 1941. Kupé jedoucího vlaku. Příměstský spoj Dejvice—Smíchov. Ráno. V kupé sedí jakýsi muž v rohu pod pláštěm, zřejmě spí. Naproti němu v druhém rohu sedí jiný mladý muž. Mlčí. Napětí. Vlak zastavuje. Vejde tajemná dáma. Usadí se. Vlak se rozjede. Napětí. Ticho. Pohledy. Vlak zastaví. Vejde tajemný muž. Vlak se rozjede. Dáma si vytáhne cigaretu, muž jí chce zapálit, druhý muž si všimne, že mu chybí ukazováček na levé ruce. Jestřáb: Čekejte na vzkaz doručený mužem s chybějícím ukazováčkem. Jsme zde tedy všichni na Generálův příkaz? Tajemná dáma se odhalí. Ukáže se, že spící muž nespal. Casanova: Ty prodejná německá čubko! Casanova tasí zbraň na Divu, ta vytáhla svůj malý revolver a namířila směrem na Casanovu, kterému přiložil hlaveň své zbraně ke spánku Kazatel i Jestřáb. Casanova: Tahle dáma si musela splést kupé. Věřte mi. Já ji znám. Spala s celým pražským gestapem… Diva: S celým ne… Kazatel: Obávám se, že tato dáma si kupé nespletla… Kazatel letmo pokyne Divě, ta si jednou volnou rukou odhrne svůdně kousek spodního rtu a odhalí tak zlatý zub, který se v přítmí kupé odvážně zablýskne. Casanova: Ty jsi…??? Kazatel: Všichni jsme!!! Copak to nechápeš?! V dobách krize nic není tak, jak se zdá! Jestřáb i Kazatel také odhalí svůj zlatý zub. Zbývá Casanova. Všichni pomalu zandají zbraně. Casanova: To není možné, ty jsi už tehdy byla…

Diva: Nikdy jsi nic nechápal. Plnila jsem úkol. Vždyť víš — nic není tak, jak se zdá. Kazatel: Druhé pravidlo ČS: V dobách krize jdou osobní věci stranou! Casanova i Diva si sedají. Casanova: Jestli to chápu správně, je tato projížďka poměrně nebezpečná. Jestřáb: Generál musel mít opravdu vážný důvod, aby nás svolal. Casanova: Ale proč do vlaku? Jestřáb: Pohyblivý cíl se hůře zaměřuje… Casanova: A proč zrovna nás čtyři? Kazatel: Protože jsme zbyli. Vlak vjede do tunelu. Tma. Pískání vlaku. Vlak vyjede z tunelu. Casanova: A ten naléhavý důvod? Jestřáb: To nám snad řekne Generál sám. Kazatel: Neřekne. (Pohledy se stočí ke Kazateli.) Generál nepřijde. Před chvílí ho zatkli. Jestřáb: Cože? Casanova: Sakra. Sakra. Sakra. Kazatel: V tuto chvíli už ho zřejmě převáží do Pečkárny. Jestřáb: To už bezpochyby řádí Heydrich. Diva: A to ještě není v Praze. Kazatel: Zatknul ho osobně K. H. Frank s Fleischerem. Casanova: Musíme okamžitě pryč. Hned. Copak vám to nedochází? Neznáte jejich metody? Každý promluví! Za chvíli můžou být přímo tady… Někdo trhne dveřmi. Všichni sahají po zbrani. Průvodčí: Přistoupili? Všichni vyndají lístky. Průvodčí cítí nepříjemnou atmosféru, nekontroluje, odchází. Průvodčí: Děkuji. Příjemnou cestu. Kazatel: Naopak. Teď nikdo neodejde. Jediné, co musíme, je zjistit, proč nás Generál svolal, co nám chtěl sdělit…

Casanova: Pro vaše vlastní dobro — rozpusťme to. Co když podlehne? Diva: Mlč už. Je to Generál. Jestřáb: Je to ČéeS!!! Výslech Praha, 27. září 1941. Výslechová místnost v suterénu Petschkova paláce, sídle gestapa. K. H. Frank je u Generála přivázaného k židli, dohlíží Fleischer. Krokodýl: Chci jména, chci adresy, chci všechno! Generál: A já bych si dal cigaretu. Frank si zapálí doutník, típne cigáro o Generála a pokyne Fleischerovi, který se dá do svého zběsilého boxovacího reje. PORTRÉT Fleischera. Krokodýl: Radím ti dobře, Eliáši. Řekni, co víš, a užiješ si zasloužený důchod. Za chvíli je na Hradě Heydrich a já mu chci přinést dobré zprávy. Generál: Jsem generál československé armády. Nemůžete na mně žádat, abych cokoli prozradil. Jsem vázán přísahou. Frank mu dá facku. Odchází. Vzkaz Praha, 27. září 1941. Kupé jedoucího vlaku. Příměstský spoj. Ráno. Jestřáb: Je šance ho odtamtud dostat? Casanova: Je to velkej úlovek. Budou ho hlídat jak ostříži. Diva: Spíš ho budou masakrovat jak řezníci. Kazatel: Na Generálovo osvobození můžeme pomýšlet později. Teď musíme zjistit, proč takhle riskoval a svolal nás. Casanova: Ty jsi jeho spojka, ty jsi Ten bez ukazováčku, ty musíš vědět nejvíc… Kazatel: Nevím o nic víc než vy. Jsem jen doručovatel. Vykonával jsem rozkazy. Stejně jako vy. Ale jednu stopu mám. Kazatel vypustí holuba zpod pláště, ten pták najednou působí ve stísněném kupé jako zjevení. Všichni si přečtou zprávu: „.“

Kazatel: Vletěl dovnitř po Generálově zatčení. A na noze měl toto. Casanova: Okamžitě zahajte operaci Blaník! Kazatel: Ví někdo z vás, co to může znamenat? Casanova: No hádám, že to bude ten důvod, proč nás Generál povolal. Diva: Tleskám za tak bryskní úvahu. Kazatel: Mluvil někdy s někým z vás o operaci Blaník? Jestřáb: Ne, vždy jen přes prostředníka zadal úkol. Casanova: Když jsem se jednou Generála ptal, k čemu to bude, řekl jen, že za tím vším musí být nějaký — plán B. Nic konkrétního. Diva: To je možná ono. Každý z nás měl přece od Generála jisté pověření. Úkol. Nemýlím se? (Všichni souhlasně přikývnou.) Možná nám dnes chtěl sdělit, k čemu to všechno směřovalo, chtěl nám odhalit plán B — operaci Blaník. Kazatel: (po chvíli) Jaké byly vaše úkoly? Já měl na starosti tajné sklady zbraní v kostelích a výcvik církevní armády. Diva: Komunikaci s německými důstojníky. Jestřáb: Sestavení letky létajících kol. Casanova: Já to měl trochu složitější… Kontakt Praha, 27. září 1941. Cela v pátém patře Petschkova paláce. Fleischer dotáhne zmasakrovaného Generála do cely, hodí ho na zem. Za oknem se mihne stín, Fleischer za sebou zabouchne těžké železné dveře. Po chvíli se u okenních mříží zvenku v pátém patře objeví tajemná postava v plášti a masce. Možná vidíme jen její stín. Pérák: Tak jsi konečně dostal, co si zasloužíš. Předsedo vlády! Zkrvavený Generálův obličej zírá na siluetu, která se v nejvyšším patře drží mříží zvenku. Generál: Ty budeš asi ten Pérák, viď? Pérák: Bratříčkování s náckama se nikdy nevyplácí. Generál: Víš, v dnešní době nic není tak, jak se zdá. Chceš slyšet příběh? (Pérák nechápe.) Musíme jednat rychle!

Zpráva Praha, 27. září 1941. Kupé jedoucího vlaku. Příměstský spoj. Casanova: … v pravý čas se pak mělo smluveným signálem vše dostat v továrně do oběhu. Kazatel: Dobrá, všichni jsme tedy měli za úkol určitou odbojovou činnost. To ale nijak neřeší, co je to operace Blaník. Pérák běží. Jestřáb: Když o tom přemýšlím, přijde mi zvláštní, že Generál vždy říkal jen plán B. Jako by sám přesně nevěděl, o co jde. Casanova: Co tím myslíte? Diva: Možná také dostával jen částečné rozkazy. Jestřáb: Přesně tak. Pérák běží. Casanova: Ale od koho? Diva: Od koho člověk dostává rozkazy?! Casanova: No od Generála. Kazatel: A Generál? Casanova: Od někoho nad sebou… Ale — kdo by to ale mohl být? Kazatel: Ten, kdo vyslal tohoto posla. Najednou Pérák doskočí zvenku, a je tma. Když se rozsvítí, jsou všichni v bojových pozicích, na zemi vzkaz. Kazatel ho otvírá. Casanova: Sakra, sakra, sakra! Kazatel: Velení přebírá Hvězdář. Generál. Casanova: Kdo to sem sakra dal? Jestřáb: Někdo, kdo je rychlý jako vlak. Prokletí Praha, 28. září 1941. Pražský hrad, Vladislavský sál. Poledne. Heydrich přichází dlouhou chodbou, jeho kroky se nesou zcela ztichlou halou, ve které salutují vojáci, kdykoli je Heydrich mine. Dojde ke stolu, kde jsou vyrovnáni Frank a Fleischer.

Šermíř: Víme, že kdysi existovalo jisté Československo, ale také víme, že už nikdy existovat nebude. Heil Hitler! Pohov. (Pauza.) Eliáš… Krokodýl: Je pod zámkem, pane, ale zatím se nám z něj nepodařilo nic dostat. Šermíř: Musíte přitlačit, Frank. Ten člověk je hlavou českého odboje, jsem si tím jist. Heydrich pokyne Frankovi, ten mu donese svatováclavskou korunu. Šermíř: Na ja, tak to je ona. Zlato o ryzosti 22 karátů, 20 perel a 96 drahokamů… Víte, že Karel IV. byl rozhodně víc Němec než Čech?! Heydrich si zalíbeně prohlíží onen klenot a chystá si ho dát na hlavu. Krokodýl: Herr Protektor, cítím povinnost upozornit vás na jednu legendu: říká se, že kdo si svatováclavskou korunu nasadí neprávem, do roka a do dne zemře… Heydrich korunu vrátí, dojde ke gramofonu, pustí Wagnera, vrátí se pro korunu a teď si ji se smíchem a pravou pompou nasadí. Zažehnou se louče, spustí se říšské vlajky podél sloupů. Šermíř: Můžete začít odpočítávat, Frank… Wagner burácí, možná si Heydrich dokonce vezme do ruky housle. Vše se na chvíli zastaví a v projekci se ukáže Heydrichova bílá silueta s korunou na hlavě. PORTRÉT! Šermíř: Uspořádáte celorepublikový přebor v šermu. Všichni budou soutěžit proti mně. Chci, aby to byli ti nejlepší šermíři z této milé země. Rozumíte?! Krokodýl: Rozumím, pane. Šermíř: Odchod. Frank vezme korunu a s Fleischerem odchází. Šermíř: A Frank — zařídíte, aby mě nikdo z nich neporazil, jasné?! Krokodýl: Rozumím, pane. Šermíř: Odchod. Frank s Fleischerem odchází. Šermíř: A Frank… Ta věc teď zůstane tady.

Frank vrací korunu na stůl a s hlasitým pozdravem oslavujícím vůdce deﬁnitivně odchází. Zrádce Praha, 27. září 1941. Kupé jedoucího vlaku. Příměstský spoj. Jestřáb: Znám lidi, kteří tvrdí, že ho viděli na vlastní oči. Casanova: Přece nikdo není schopen přeskočit vlak… Diva: Jestli ho dokáže přeskočit, možná by dokázal běžet podél něj. Kazatel: Je něco takového technologicky možné? Jestřáb: Na to by musel odpovědět Profesor. (Zde možná portrét Profesora.) Říká se, že má na nohou nějaká speciální péra, při správné konstrukci si dokážu představit, že mu skoky umožňují vyvinout poměrně vysokou rychlost. Ale musí nějak řešit problém stability. Buď technologicky, nebo je to cirkusák. Diva: Nebo — je od nás… (Ukáže zlatý zub.) Kazatel: Pochybuju. Chlap v masce, plášti a na pérech? To není náš styl… Jestřáb: Ale doručil vzkaz od Generála… Casanova: Je to léčka. Říkám vám, že je to léčka. Už toho vědí moc. Je to nebezpečné. Kazatel: Máme jediné dvě možnosti. Buď osvobodit Generála… Jestřáb: Anebo? Kazatel: Anebo zkusit kontaktovat někoho z první generace… Vlak zastavuje v další stanici. Casanova se najednou prudce zvedá a vyskočí oknem ven. Jestřáb: Co dělá? Kazatel: Má strach. Diva: Mám jít po něm? Kazatel: Ne. „Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.“ Kazatel — kapitola 7, verš 20. Jestřáb vystoupí. Po něm se chystá na odchod i Kazatel, ale Diva ho zastaví, jejich vztah zřejmě přesahuje rámec pracovního. Diva: Buď opatrný!

Návrh Praha, říjen 1941. Ulice před Strakovou akademií, sídlem protektorátní vlády. Vládní protektorátní auto. Zastavuje u chodníku před úřadem vlády. Nastupuje předseda organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě — Emanuel Moravec. Taktik: (na řidiče) Domů. Řidič opět rozjede vůz. Řidič: Kde vězní Generála? Taktik: Prosím? Řidič si sundá čepici, je to Kazatel. Ukáže zlatý zub. Taktik: Á, pan Morávek. Pobožný kazatel. Pistol a Bible. Řidič: Kde vězní Generála? Taktik: I kdybych to věděl, proč bych ti to říkal. Kazatel: Protože si náš. Jsi Taktik. ČéeS. Bojuješ za svobodné Československo. Taktik: Bojovat se mělo v třicátým devátým. Teď je pozdě. Kazatel: Jsme vázáni přísahou. Taktik: Demobilizace všechno zrušila. Diplomat jednal proti přísaze. Kazatel: Cože? Taktik: Beneš zradil ideje ČS. Kapituloval! Kazatel: (viditelně zaskočen Moravcovým tónem) Kdo je Hvězdář? Moravec-Taktik je nejdřív ticho, pak se rozesměje. Kazatel nečekaně zatočí do jedné z bočních uliček. Prudce zabrzdí a s připravenou pistolí se otočí na Moravce. Kazatel: Kdo je Hvězdář? Taktik: (smích) Ty mi vyhrožuješ? Mně, který nesl rakev Filozofa? Mně, který držel stráž u jeho hrobu? Co je z té jeho elity? Skupinka klaunů??? Po chvíli přímého koukání z očí do očí Taktik prudce odstrčí pistoli od svého obličeje.

Taktik: Když Filozof umíral, pronesl na smrtelné posteli před první generací ČéeS tato slova: „Velení přebírá Hvězdář.“ Nikdo neví, kdo je Hvězdář. Já sám to pokládám za bludy předsmrtně otupělé mysli. (Kazatel chce odejít.) Počkej. Generál je vyřízený. Bez něj nemáte žádný kontakt se světem, nemáte nikoho ve vládě, na Hradě. Nabízím vám pomoc. (Pauza.) Jsem Heydrichovi hodně blízko. Spáchejte atentát na Háchu a jsem přesvědčen, že mě Heydrich udělá prezidentem. A budete mít komunikační kanál. (Kazatel mlčí.) Nevěříš mi? Přesvědčím vás. Všechny. Kde se scházíte? Kdy? Kazatel Taktika pozoruje, mlčí, Taktik si lehce odkryje prstem ret, aby byl vidět zlatý zub. Kazatel: V dobách krize nic není tak, jak se zdá. Turnaj Praha, 28. října. Státní svátek. Pražský hrad, Španělský sál. Uprostřed sálu je natažen šermířský koberec, kolem dokola provizorní ochozy pro diváky. Jsou tu všichni němečtí, čeští i kolaborantští novináři (je tu i Fučík-Casanova v převleku). Heydrich právě vyřídil svým kordem jednoho z českých borců, kteří stejně mají nakázáno prohrát. Heydrich si sundává bílou masku a vítězně kyne tleskajícím davům na ochozech. Přichází další borec, Heydrich jich chce dnes porazit co nejvíce. Nádherná pohybová akce šermu. Jenže tenhle protivník je nějak moc mrštný, obratný a schopný. Sakra, je to urputný boj, ale Heydrich prohrává na body, čepel soupeře se mu najednou zarazí u krku. Hala ztichne. Ubohý rozhodčí v tichu určí za vítěze neznámého českého šermíře. Hala tleská nadšením, Heydrich musí chtě nechtě ukázat falešnou tvář fair play sportovce a potřese soupeři rukou, přičemž čeká, že si protivník též sundá bílou ochranou přilbu. (Heydrich ho vyzve ke společné fotce.) Celá hala čeká, kdo je oním vítězem, ten ale sundání masky gestem odmítá. Heydrich se naštve a prudce mu masku strhne. Objeví se jiná, druhá maska — maska Péráka! Pérák vytáhne malou československou vlajku a zanotuje první část Kde domov můj, čeští diváci

se přidávají, Pérák se dává na útěk. Zkoprnělým Němcům chvíli trvá, než se po něm vrhnou. Novináři nestačí psát, diváci dozpívávají hymnu. Spojka Praha, listopad 1941. Podvečerní pražská ulička. Stínadla. Večer. Po ulici si pomalu, šouravě, podél vysoké zdi, opřen o hůl, vykračuje starý doktor Horák. Zastaví ho hlídka SS. Voják 1: Po setmění je zákaz vycházení, copak to nevíte, dědku? Horák: Promiňte, jsem profesor Horák, jdu z laboratoře, ale pomalu, nohy neslouží… Voják 2: Tak teď půjdeš klusem, dědku, ale na gestapo! Voják jedna chytne tvrdě dědka za vousy, ale ty mu zůstanou v ruce, pod nimi se objeví mladistvá tvář Casanovy. Voják chvíli mrká, pak okamžitě sáhne po zbrani, ale Casanova je rychlejší, udeří ho pěstí, voják padá, ale druhý si mezitím zbraň připravil a míří na Casanovu. Voják 1: Nestřílej, myslím, že s tímhle dědkem si Frank rád popovídá… Voják 1 si mezitím sebral ze země zbraň a zvedl i umělé vousy. Voják 1: A myslím, že za něj dostaneme slušnou odměnu. Pěkný vousy. Najednou je na stěně vidět velký skákající stín, odkudsi se spustí Pérák, je hned na jedné straně, hned na druhé, vojáci po něm pálí, boj Casanovy a Péráka proti SSmanům brzo vyhrávají naši hrdinové. Pérák ovšem Casanovu okamžitě chytne pod krkem. Pérák: Už nikdy nepiš, že jsem komunista! A mizí pryč. Horák alias Fučík alias Casanova cítí velkou šanci stát se spojkou na Péráka. Casanova: Hej — ty — chceš pořád jen skákat, nebo opravdu bojovat? (Pérák se zastaví.) S tebou mluvím — seš cirkusák, nebo odbojář? (Pérák se obrátí.) Nemusíš být komunista, ale můžeš být hrdina! (Pérák se vrátí.) Pérák: Máš mě za cirkusáka? Casanova: Jedeš si na vlastní triko. Ale můžeš pomoct celý republice. Jestli chceš.

Pérák: Pomáhám lidem, ne republice. Casanova: Byl jsi to ty, kdo nám přinesl vzkaz od Generála? (Pérák nechápe.) Od Eliáše? Pérák: Možná jo. Casanova: Jestli jsi to ty, musíš nás napojit na Generála. Ale musíme jednat rychle. (Pérák se dívá Casanovovi přímo do očí.) Přesně za týden. Památník na Vítkově!!! Tahle země potřebuje hrdiny! Ultimátum Praha, říjen 1941. Pražský hrad. Pracovna Heydricha. V pozoru nastoupen K. H. Frank, u dveří Fleischer. Heydrich sedí za stolem, kde má denní tisk. Titulky hovoří jasně — Vítězství přisuzují tajné odbojové tiskoviny Pérákovi. Šermíř: Zklamal jste mě, Frank. Krokodýl: Herr Protektor, nechápu, jak se tam dostal. Šermíř: Četl jste tohle — Pérák jako česká naděje, Pérák komunista atd. Krokodýl: Dostaneme ho, Herr Protektor, dostaneme ho! Šermíř: Věřil jsem, že máte talent, zkušenosti. Zřejmě jsem se mýlil. Eliáš mlčí, nějaký Sprungsráč zpívá českou hymnu přímo na Hradě. Máte poslední šanci. Krokodýl: Děkuji, Herr Protektor. Šermíř: Jinak vás nahradí schopnější Čech. Vstoupí zavalitý, mohutný, zcela plešatý muž. Emanuel Moravec. Šermíř: Vy se asi znáte, že. Tady pan Moravec mi například přinesl seznam osob činných v odboji. Hodně dlouhý seznam, Frank. Taktik: Herr Protektor. Podařilo se mi kontaktovat posledního ze Tří králů, který je ještě na svobodě — Václava Morávka. Šermíř: Á — to je ten hrdina, co si tady od pana Fleischera nechal připálit cigaretu, že…? Fleischer: Jawohl, mein Herr! Šermíř: Vidíte, Frank, máte se co učit. Budete pracovat spolu. Odchod. Oba.

Odchází Moravec, Frank. Fleischer zůstává. Šermíř: Fleischer? Fleischer: Říkal jste oba, Herr Protektor! Šermíř: Fleischer, kdykoli vás nezmiňuji, myslím vás. Výcvik Odlehlé severozápadní pobřeží Skotska, listopad 1941. Farma uprostřed pastvin. Den. Výcvik vede britský major Young. Boj muže proti muži. Po skončení sestupuje prezident Beneš k oběma bojovníkům. Diplomat: Hledám dva dobrovolníky. (Major odchází.) Chlapci, jedná se o tajnou misi. Misi důležitou, ale natolik nebezpečnou, že si může vyžádat tu nejvyšší oběť. Kdo nechce riskovat, ať ustoupí jeden krok vzad. Nikdy se to nikdo nedoví a nebude to nikomu přičítáno na vrub. Nikdo se ani nehne. Napětí. Vojáci: Sloužíme vlasti!!! Možná portrét Beneše? Naděje Praha, listopad 1942. Kupé jedoucího vlaku. Podvečer. Je tady celá naše sestava kromě Casanovy. Jestřáb: On nepřijde? Kazatel: Nenašel jsem ho. Buď opustil republiku, nebo má nějaký nový převlek. Diva: Magor. Jestřáb: Nicméně nadále úspěšně píše do ilegálního tisku. Jestřáb vytáhne noviny, kde je obsáhlá reportáž o nadlidském výkonu Péráka. Článek ho hodnotí jako největší naději pro Čechy a jako komunistu. Kazatel: O Hvězdářovi neví nic ani Taktik. Dal mi návrh, abychom zabili Háchu, prý se potom stane prezidentem a my budeme mít někoho ve vedení. Diva: Věříš mu?

Kazatel: Co je křivé, se narovnat nedá. Kazatel, kapitola 1, verš 15. Diva: O Pérákovi zase neví nic ani Němci. Snaží se předstírat, že je to jen přízrak, ale ve skutečnosti dělají, co mohou, aby ho dopadli. Jestřáb: To je jasné. Heydrich zahájil šílený teror. Ničí systematicky celou síť odboje. Úvod, Věrni zůstaneme… Všechny. Diva: Doufá, že najde jakoukoli stopu vedoucí k Pérákovi. Kazatel: Musíme být rychlejší než Němci. Jestřáb: Co tím myslíte? Kazatel: Kdo z nás je v kontaktu s Generálem? Jestřáb: Osvobodit ho ale znamená sebevraždu. Kazatel: Třeba ne. Třeba ne s Pérákem. A i kdyby. Poslední možností pak zůstává najít Hvězdáře. A k němu nás může dovést jedině poštovní holub. A kdo je schopen stopovat letícího ptáka? Jestřáb: Létající kolo nezvládnu dokončit dřív než za měsíc. Možná ani to ne… A i tak to bude riskantní, musíme provést testovací vzlety… Diva: Vypadá to, že ten přízrak je naší jedinou a poslední nadějí. Někdo zaťuká na dveře kupé. Všichni v bojových pozicích. Kazatel otevře. Casanova: Dnes večer se s Pérákem potkáme. Nápad Praha, listopad 1941. Cela Generála v pátém patře Pečkárny. Generál sedí v koutě. Trochu to vypadá, jako by si povídal se zamřížovaným oknem. Náhle zarachotí klíč v zámku, otevřou se železné dveře, Generál sklopí hlavu. Vstoupí Fleischer. Za ním Moravec-Taktik. Jde ke Generálovi. Mluví spolu šeptem. Fleischer zůstává u dveří. Generál: To je mi návštěva. Co můžu nabídnout. Kafe, čaj… Taktik: Neblázni. Nemá to cenu. Generál: … krekry? Moravec: Řekni jim, co chtějí vědět, jinak nepřežiješ… Taktik: Jsem generál československé armády. Nemůžete na mně žádat, abych cokoli prozradil. Jsem vázán přísahou.

Taktik: Copak to nechápeš? Hra skončila. ČéeS už je jen prázdný pojem. Filozof je mrtvý, Diplomat za kopečkama a Hvězdář neexistuje. Nikdy neexistoval. Generál: Neexistuje. Hm. Stejně jako Pérák? Taktik: Poslouchej — kontaktoval mě Kazatel. Máme plán. Zkusím se dostat do vedení. Místo Háchy. Řekni jim, co chtějí vědět. Zatknou je, ale budu nad všemi držet ochrannou ruku. Vězení je ideální místo na přežití války. Generál: V dobách krize nic není tak, jak se zdá. Taktik: Ty to nechápeš? Chci ti pomoct. To, co s vězni dělají, je nad tvoji představivost. Agent (zde portrét Josefa Mašína?) se pokusil rozrazit si lebku o topení. Zachránili ho. Prokousl si žíly. Zachránili ho. Chtějí, aby mluvil. Generál se unaveně, ale dlouze zadívá Taktikovi do očí. Generál: Jsem generál československé armády. Nemůžete na mně žádat, abych cokoli prozradil. Jsem vázán přísahou. Moravec se zvedá, odchází, přistupuje K. H. Frank. Nese si s sebou kufřík. Postaví ho a táhlými klidnými pohyby si začne sundávat uniformu, vyhrnuje rukávy a pomalu vyndává z kufříku jednotlivé kleště, nože, kyseliny atd. Fleischer mezitím vytahuje Generála za ruce ke stropu. Krokodýl: Teď si budeme povídat po mém. Hezky tady, u tebe, v cele, bez zbytečných svědků, bez záznamu, bez lítosti… V okně se mihne stín. Frank zpozorní. Pošle tam pokynem hlavy Fleischera. Ten vykoukne, prostrčí hlavu skrze mříže, najednou se začne dusit, sípat, klepat nohama, nemůže se vyprostit z mříží. Frank i Moravec na ten výjev nechápavě zírají, po chvíli Fleischer odpadne od mříží na zem. Je v bezvědomí a na čele má vypálenou trojitou spirálu. Krokodýl: Scheisse, scheisse, scheisse… Frank běží k oknu a střílí za mříže. Taktik se dívá do očí Generálovi. Taktik: Přestaňte, Frank. Přestaňte. Chce zastavit pohybem ruky Franka, ten se rozlítí a přitiskne mu hlaveň k čelu.

Generál: Neexistuje. Nikdy neexistoval. Taktik: Mám nápad… Zrada Praha, listopad 1941. Dvorana před vstupem do památníku na Vítkově. Pozdní večer. Uprostřed prázdného nádvoří čeká Casanova. Rozhlíží se. Z ničeho nic před ním stojí Pérák. Pérák: Kde jsou ostatní? Casanova: Máme na ně počkat vevnitř. Pérák: Kde vevnitř? Casanova vytáhne velké klíče. Jde k hlavnímu vstupu do památníku, u kterého leží dva němečtí vojáci. Otvírá. Pérák a Casanova projdou vraty, Casanova zamyká. Pérák: Jestli je to nějaká léčka… Casanova rozsvítí. Před nimi se rázem rozzáří neuvěřitelně nádherný mramorový prostor — trojlodní sál s emporami nad bočními loďmi a bazilikálně převýšenou střední lodí. U ohromného proskleného stropu se vznáší velká kovová plastika — ženská postava anděla. Casanova: Slavnostní síň. Srdce památníku. Skutečný chrám československého odboje. Pérák nevěří svým očím. Je to nádhera. Casanova došel až do přední části, kde je jakési jeviště. Jeho kroky se nesou celým prostorem. Pérák stojí uprostřed celé stavby, točí se a vzhlíží vzhůru. Najednou se zpoza sloupů začnou vynořovat postavy v uniformách SS, na obličejích mají plynové masky. Pérák se prudce otočí na Casanovu, který odněkud nečekaně vytáhl masku a také si ji nasazuje. Pérák: Ty svině… Pérák skáče mezi sloupy, chce utéct, ale dveře jsou zamčené. SSmani jen klidně stojí a pozorují Pérákovu zoufalou akrobacii. Z pusy anděla zavěšeného u stropu se začne linout jakýsi dým, který v krátkosti zaplní celou síň. Když se kouř rozestoupí, Pérák leží v bezvědomí na zemi. Jeden

z SSmanů pokyne ostatním a sundá si masku. Je to Casanova. Casanova chce strhnout masku Pérákovi. Kazatel sundá svou masku a zarazí ho. Kazatel: Ne. Musí to udělat sám. Z vlastní vůle. Maska Praha. Stejné místo. O půl hodiny později. Pérák je přivázán na židli. Ostatní ho z odstupu pozorují. Pérák: Proč to maskování? Casanova: Chtěli jsme tě vidět v akci. Pérák: Jen to? Jestřáb: Nikdy bys nás v klidu nevyslechl. Kazatel: A také abys věděl, jaké to je, když s tebou někdo jedná v masce. (Pauza.) My jsme naše sundali. Je řada na tobě. Pérák: Já svou masku nesundávám. Nikdy. Diva: Podívejme — hrdina má zásady. Všichni se po sobě podívají, Kazatel pokyne Casanovovi, ten jde k Pérákovi, ve chvíli, kdy mu sáhne na masku, vymrští se prudce ruce Péráka, otočí Casanovu a pod krk mu dá nůž. Pérák: Zapomněl jsem dodat, že já ani NIKDO JINÝ moji masku nesundává. Nikdy. Kdybych tu nechtěl být, tak tu nejsem. Vy potřebujete mě, ne já vás. Jasný? Kazatel přikývne, všichni odkládají zbraně, Pérák pouští Casanovu, ale jeho zbraň si nechá. Casanova odchází ke svým a mne si krk. Casanova: Kruci, kdo ho vázal?! Kazatel: Dobře. Jak ti teda máme říkat? Pérák pokyne, aby mu vrátili nožní péra. Pérák: Na jméně nezáleží. Pérák zajde za sloup a vyskočí již s péry na nohou. Pérák: Rozhodují činy. Kazatel: Víš, kde vězní generála? Pérák: Vím. Jestřáb: Myslíš, že ho tam odtud můžeme dostat?

Pérák: Možná. Casanova: Jak? Pérák: Němci se dají snadno zaskočit. Diva: Tak to říká ten pravý. Osvobození Praha, prosinec 1941. Okolí Petschkova paláce. Nad ránem. Je úplné ticho. Ozývají se jen první ptáci. Vtom tuto klidnou atmosféru prořízne opilý zpěv krásky, která se potácivě vyvalí zpoza rohu. Vojáci hlídající vchod Pečkárny ji uvidí, smějí se. Jdou směrem k ní ji legitimovat. Vtom si všimnou, že zpoza druhého vchodu se vyvalil jakýsi maličký stařík. Rozdělí se tedy a každý jde legitimovat jednoho nočního opozdilce. Za chvíli oba vojáci leží na zemi a starý profesor Horák alias Casanova a opilá kráska alias Diva se potkají před vchodem do Pečkárny, kam právě míří nákladní vůz s uhlím. Řídí ho Kazatel v převleku. Projede vchodem, stařík i kráska zmizí kdesi v útrobách auta, a zastaví před závorou, kde hlídkuje mírně rozespalý voják. Kazatel si od něj nechá připálit a rovnou z okénka auta ho nemilosrdně podřízne. Z místa spolujezdce mezitím vyskočil Jestřáb a jde místo strážce zvednout závoru. Vůz vjíždí na dvůr, zezadu vozu, který je jinak plný uhlí, vyskočí Diva, Casanova stále v převleku prof. Horáka, oba už mají nasazené plynové masky. Jestřáb upevňuje jakousi hadici z výfuku do větracího okénka úplně u země a vydá zvuk jakéhosi ptáka, Kazatel to uslyší, usměje se, a otvírá dvířka pro vykládku uhlí, vezme si od Divy plynovou masku a spouští se otvorem dolů a za ním ostatní. Jdou chodbou, podél které leží zhroucení vojáci. V dýmu si svítí baterkou. Slyšíme jen dechy všech pod maskou. Kužel světla osvětluje jednotlivé těžké kovové dveře, u jedněch se Kazatel zastaví a Jestřáb je otvírá paklíčem. Kužel světla vyzařovaného baterkou pátrá po místnosti plné dýmu, najde stůl, najde skříň a teď našel i židli, na které je přivázaný Generál. Pérák je jedním skokem u něj, přeřízne mu pouta, otočí Generála čelem k sobě a… je to slaměný panák. Casanova: Je to past!

Najednou se rozsvítí prudké světlo. Všichni si kryjí oči, ale přesto přimhouřeně vidí siluety postav v plynových maskách všude okolo. Kazatel neváhá ani vteřinu, zhluboka se nadechne, odhodí masku, vyndá obě své pistole a začne pálit hlava nehlava. Pérák skáče od stěny ke stěně. Střelba, zmatek, záblesky, dým, chaos. Pak klid, dým se rozfouká. Vidíme rozstříleného slaměného panáka oblečeného do Generálových šatů, mrtvé vojáky na zemi a u dveří ležícího jakéhosi staříka. Frank si zuřivě sundá plynovou masku, otočí bezvládné starcovo tělo, strhne mu též plynovou masku z tváře a kouká na zvláštní mladě starý obličej. Přijde k němu Moravec-Taktik a strhne dědovi vousy. Taktik: Myslím, že můj nápad vyšel. Bohužel — toto není Pérák. Krokodýl: Scheisse. Taktik: Živý se nám bude hodit víc! Stopování Praha, prosinec 1942. Nad střechami. Podvečer. Vidíme holuba letícího nad Prahou, stopuje ho Pérák. Rozhodnutí Praha, prosinec 1942. Pražský hrad. Heydrichova kancelář. Den. Nastoupeni K. H. Frank, Fleischer a Emanuel Moravec. Heydrich drží v ruce telefonní sluchátko, ze kterého se line řev nějakého šílence, zřejmě v němčině. Šermíř: Jawohl, mein Führer! Pánové, Pérák je slavný. Jeho pověst dorazila už i do Berlína. Měli bychom si pospíšit v totální destrukci českého odboje. Mám-li citovat samotného vůdce: „Bude-li ještě chvíli skákat po Praze nějaký idiot na pérách, budete brzy po Praze skákat na pérech vy. Na vlastních.“ Krokodýl: Herr Protektor, nemáme sice Péráka, ale máme jednoho z nich… Šermíř: Mlčte, Frank. Vy už mlčte. Pomohlo snad někdy, že jsme někoho chytili? Mašína, Eliáše, Balabána… Pomohlo to někdy něčemu?