© Pavel Šuhájek, 2024
Epilogue © Jakub Řehák
Image © Jiří Šuhájek, 2024
© Větrné mlýny, 2024
ISBN 978-80-7443-516-4
Pavel Šuhájek
Včely vyrobené z tmy
Zbytková energie
barevný pohled dovnitř domů
kde obyvatelé sedí ve tmě naproti
rozhoupou se schody
přidá se kouř
podél cesty hnědnou billboardy
tady se pamatuju
černé kresby ve skicáku kuchyně
černé drobné kalhotky
jizvy co jsem nezpůsobil
jizvy co nejsou moje
vstupuju do tebe bez násilí
nezanechávám stopy
kousek od úřadu práce
jsou čtyři ráno
špičky tvých nohou šilhají
ráno je lesklá řeka
rozcházíme se o pár dní později
opět beze stop
jen vytetovaný obrázek v paměti
okopírovaný modrý maják
mrknutí kůže
tam kde nejsou oči
11
je jizva
čím dál větší oči krve do hlavy a do břicha dva výstřely dvojtečka v mase
vzpomínka se vyhladila
v hlavě a v břichu zvládla si lehnout postel plná krve na břichu ruce i teď
když jsem nad tebou
tvá tvář se zvětšuje
prozrazuju tě
nebudeš to číst hlas se láme z posledních řádků mám strach roste pavučina v pohledové ploše pavouk v oku jsem pořád ve fázi létajících soch a obelisku mraků
12
do trolejbusu přistupují stejní lidé jako tehdy
naše aury se mísí
zůstává
zbytková energie
možná ze mě kus spíš
země kus tu zůstane
Proust píše
věci mají paměť
13
pro M. mezi lednicí a oknem
se o mě otírají duchové zvířat
marně rozsvěcím a hledám v pustém domě to poslední náhle zaseklé jak jehla v černém vinylu po nepodařené sebevraždě po čtyřech lezeš omámená z lesa větve škrábou ta zem se vzdouvá v břichu
zapálené prskavky otrhané děti necháváš tančit zavolat sociálku by tady na vesnici nešlo vydržet ale strýcu teta
tapetuješ tu chýši verši po stěnách
žhavá hadí klubka nepřikládej do slunce nech to dohořet v ruce máš křeč od psaní
14
a nespočet nocí s tebou leží
píšu na přeskáčku
stojím v kalné vodě
vzpomínky jsou špína
řekl jsem už
že tu není čas
je mi patnáct
zpustlá usedlost za Prahou z prázdných stájí slyším neklidné
ržání koní
mí první zvířecí duchové
tehdy jsi se jmenovala Ema vlasy světla
střih
odstřihnout ze sebe
zatajit to jest schovat do tmy
tak úzko Bože
samo srdce se mi snaží
protlačit žilami
husa knedlík polyká
míhá se to i když zavřu oči
chytám písmena zchromlou rukou
tenké muří nožičky
mám co jsem chtěl smích ze sna je
strašidelné sténání
víš co nepatříme si vlnovky ve vzduchu
15
zdivočelé průhledné písmo předávkování kolikrát
nepatříme si
16
(švihla mě větev)
po ruce mi leze hmyz krve
pomalý rudý brouk
asi jsem moc naředěný
vysadit nějaké léky možná
ty na mozek
ty na srdce zatím
nejsem si jistý
co je horší
psí štěkot bez psa
přibližující se auto
které nikdo neřídí
při procházce objeven posed tady by to šlo
tady rozhodně
jestli ten šroub vydrží
zpátky natáčím video
kroky okrové listí bláto
svrchu záběru kroky dolů
modré nohavice jen kousek bundy tušené nebe není vidět
stejné kroky zespodu
zleva i zprava
pustit to dohromady
jmenuje se to prostě
slow motion ta funkce
děsně pomalý pohyb
17
nafouknutá jak vzpomínka
zády si otráveně sedla puberťačka voní zimou a ovocnými žvýkačkami na špinavé okno někdo prstem
nakreslil neforemné srdce
krajina dětství
je krajinou hnusu
táta jeho mámu tak řezal
že Michal vyskočil z prvního patra
v pyžamu bosý ve sněhu
běžel pro pomoc bylo nám pět
nevím
zda ta pomoc kdy přišla
teď už není sníh to jen ve vietnamské tržnici pořádají zabijačku
klackem ubíjejí ovci
trolejbus se plní
přibývá
živočišného tepla
žhnou
reklamní nápisy a duchové ještě
živých lidí na zrnícím obraze starouš znalecky koštuje víno z plastu vedle odpaďáků vyhořelé bistro v domě U tří kohoutů se nikdy nesvítí dvě věže
v mlžném mlíce z kamenné krávy
18
trvanlivější než my
pod viaduktem červené
brzdné oči aut
na lesklý krunýř dlažby
tenké struny světla
u Zderadova sloupu přistupuje
mladý ukrajinský pár
ona tak krásná
on tak dospěle unavený
tančí něžný ploužák
u držadlové tyče
a dál
už jen žloutky v mlze
pásová výroba života
dál
vrhají stín stržené budovy
obrysy našich mrtvých
Erik jako žlutý Kristus
na parkovišti u Kau andu
zamrzají čelní skla
pár se trousí do garsonky
kde spolu ospale spí
ráno se budí
ve středních letech
život taje jako sníh na zapařené trávě
světla se rýsují do živého plotu z trolejbusu se vypotácel chlap v kovbojském klobouku
podsaditý betonový Ivan
má nohu ze soklu koketně vystrčenou
a není koho osvobodit
19
med vlhčené ubrousky
cestou se rozsvítí na palubní desce něco co vypadá jako vrtulníček
ale už vím
je to vada motoru
zrovna když bráchovi povídám
o vlně která se vzedme
z lidí a účinkujícího
nedá se přesně předvídat kdy
a jestli vůbec se to stane
Nilsi Frahmovi na této nahrávce se to právě stalo
někdo v publiku nevydržel napětí a zavýskl
auto ztrácí výkon
je to takový spindrift
co na všechny dopadne
kontrolka bliká
teď ne
teď přijde ten nejlepší moment
když pustím volant
energie plní zchromlý vůz
už teď
žijeme věčně jen dávat pozor na cestu
auto nemocně ožívá
ještě alespoň do toho obchodu dojet marnotratně zajíždím na myčku chlapíkovi dvacku do mokré dlaně nemají se umývat až mrtví?
ve smrti a při milovaní chceme být hezcí a většinou nejsme
čerň se leskne
20
proti zaprášenému parkovišti nebe u Lidlu
ještě dlouho sedíme
pouštím tu chvíli
kolmý zlom
pěna
zapomněli jsme med
21