Miloš Trapl: vědec nebo pedagog? Pavel Marek
Předmětem mého zájmu je pedagog vyučující na vysoké škole. Specifikum jeho působení vidím v nutnosti skloubit vědecko-výzkumnou bázi profese s pedagogickou prací. Určitě to není snadné, a ne každému je to dáno. Téma časopisu KROK mě přivedlo k zamyšlení, do jaké míry je vyváženost obou rovin činnosti vysokoškolského učitele příznačná pro osobnost prof. PhDr. Miloše Trapla, CSc., který se za učitelskou katedrou na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pohyboval plných 52 let a ovlivnil několik generací učitelů a vědců působících v širokém okruhu historických věd.
Miloš Trapl na večeru ke svým 80. narozeninám. Foto: Adolf Jankovský.
10
Studium a budoucí povolání Když jsem prof. Traplovi položil otázku týkající se důvodů, které ho vedly k výběru učitelské profese, otevřeně miě odpověděl: „Chtěl jsem studovat dějepis, ale po učitelství jsem příliš netoužil. Když jsem nastoupil do Olomouce začala tam místo filozofické fakulty působit Vysoká škola pedagogická a jiný efekt mého studia (obor čeština-dějepis) než učitelství se nejevil reálný.“ Jak to v učitelských rodinách občas bývá – jeho otcem byl Miloslav Trapl, přední český sociolog a historik, vysokoškolský pedagog, zakladatelská osobnost Univerzity Palackého. Děti mnohdy nemívají na výběr a kopírují profesní osudy svých rodičů, zdá se však, že rodák z Hustopečí nad Bečvou, který prožil mládí v Brně, a nakonec natrvalo zakotvil v Olomouci, svůj budoucí učitelský osud nesl statečně. Hodně k tomu přispěli v letech 1953–1957 na Vysoké škole pedagogické v Olomouci jeho učitelé – historikové Josef Polišenský, Ladislav Hosák, František Kutnar a Zdeněk Kristen. Cesta aprobovaného učitele po absolutoriu vysoké školy nesměřovala okamžitě před školní lavice plné žáků, ale mezi olomoucké archiváře a později muzejníky. Věda působí jako droga a kdo jí jednou propadne, stane se jeho osudem pro zbytek života. Jiná životní zkušenost však ukazuje, že učitel své původní profesi jen tak neuteče. Prof. Trapl se o tom měl přesvědčit na vlastní kůži. Se svou alma mater neztrácel kontakt ani po ukončení studií a v r. 1964 se na ni vrátil jako člen nově vzniklého Kabinetu regionálních dějin přičleněného ke katedře historie FF UP. Tento krok mu umožnil dát vlastnímu historickému bádání nejen nový cíl, řád a kvalitu, ale současně mu připomněl, že prošel také přípravou pro učitelské povolání. Vědecká kariéra prof. Miloše Trapla je obdivuhodná bez ohledu na skutečnost, že byla v letech největšího rozkvětu životních sil limitována dobovou politickou
