Z historie stavby české menšinové školy ve Šternberku Vlasta Hlůzová
Do roku 1918 byla v okresním, tehdy převážně německém, městě Šternberku u Olomouce bohatě rozvinutá síť německých škol, české děti však do té doby možnost vzdělávat se ve svém mateřském jazyce neměly. Od roku 1919 začalo ministerstvo školství a národní osvěty povolovat při potřebném počtu žáků v národnostně smíšených oblastech (zejména našeho pohraničí) české menšinové školy, přičemž německé nebo utrakvistické školy fungovaly a rozvíjely se jako dříve. O založení české školy usilovala po vzniku republiky také nepočetná česká menšina ve Šternberku. Již v lednu 1919 zhotovil obětavý jednatel šternberského odboru Národní jednoty P. Vilém Schmied soupis dětí českých rodičů a při zjištění dostatečného počtu (36 dětí), po dlouhém úsilí a intervencích se podařilo 21. 5. 1919 otevřít třídu české obecné školy v jedné pronajaté místnosti budovy kláštera školních sester pod Kioskem (dnes sociální ústav Vincentinum). Lavice byly zčásti vypůjčeny, později zakoupeny ochranitelskou Národní jednotou z Prostějova. Do české školy nastoupilo 38 českých dětí. Vyučování převzal olomoucký rodák Petr Zapletal (1885–1963), který sem přešel jako učitel ze školy v Moravské Huzové. Českou školu, podporovanou Národní jednotou a od roku 1921 státem, pak řídil a oddaně jí sloužil až do jejího dočasného zániku v roce 1938. Téměř všechny děti tehdy přijaté do školy, ať už to byly děti českých rodičů nebo pocházely z rodin národnostně smíšených, však český vyučovací jazyk neznaly a nebylo možné se s nimi v jejich mateřštině ani domluvit, a tak se musel řídící učitel až do začátku letních prázdnin věnovat především jazykovému vyučování a rozšiřování slovní zásoby dětí. Školní rok končil bez vysvědčení. Protože počet českých dětí rychle narůstal (po prázdninách jich už bylo 76), bylo potřeba žádat o pronájem dalších místností pro třídy české školy. Pronájem nové místnosti pro českou 42
obecnou, od roku 1920 i místnosti pro českou školu mateřskou, se však každoročně získával jen s velkými obtížemi, neboť ze strany většinové šternberské národnosti nebyla vůle podporovat české školství ve městě; narušovalo by totiž ryze německý charakter města, na němž si jeho německá správa stále velice zakládala. [Češi se na správě města i po roce 1918 podíleli minimálně. V dvanáctičlenné městské radě měli teprve od roku 1923 jen jednoho svého zástupce, v 36členném obecním zastupitelstvu dva svoje členy. Obojí zastoupení však jen do posledních předválečných voleb, které vyhráli henleinovci – pozn. aut.] V roce 1920 brněnská zemská školní rada schválila zřízení dvojtřídní české obecné školy. Druhým učitelem se zde stal Klement Introvič z Hnojic (1899–1957), horlivý pracovník v odboru Národní jednoty, zvláště pak úspěšně činný ve zřízeném dramatickém kroužku. První třída české měšťanské školy byla otevřena v roce 1922 a umístěna v pronajaté místnosti budovy německé měšťanské školy na Jahnplatz (dnes náměstí Svobody). První její učitelkou byla Marie Grézlová, provdaná Zapletalová (1891–1970). Zástupci českého vlasteneckého spolku Národní jednota, zástupci školy a rodičů se pak několikrát obrátili do Brna i Prahy s žádostí o vlastní budovu pro českou školu. V květnu 1922 bylo konečně škole přiděleno vhodné stavební místo v ulici Wehrgasse (Splavní), dnešní Masarykově ulici, na pravém břehu říčky Sitky (Sitkabach). V červnu dokonce uspořádali netrpěliví rodiče čtyřdenní stávku svých dětí, aby tím přiměli úřady k rychlejšímu postupu. Rozruch v novinách, na veřejnosti i ve sněmovně přiměl úřady k urychlenému řešení situace, a tak byla stavba v září 1922 zahájena a během roku dokončena. Otevření školy 2. září 1923 se stalo velkou manifestací Čechů ze Šternberka a jeho okolí. Sešlo se jich na šest tisíc. Slavnost začala odpoledním
