Děti jsou odrazem svých rodičů i celé společnosti, říká učitelka Kateřina Povýšilová O českém školství se mluví dlouhodobě a většinou to není příliš povzbudivé povídání. Na jedné straně děti zahleděné do moderních technologií, na druhé straně vyčerpaní a podhodnocení učitelé, do toho zkostnatělý systém, inkluze, povinná maturita z matematiky a nepřeberně dalších témat. Na rozhovor jsme si vybrali dlouholetou učitelku olomoucké Fakultní základní školy Komenium Kateřinu Povýšilovou, která momentálně učí čtvrťáky, abychom se dozvěděli z první ruky, jak vidí školství ti, kteří stojí denně takříkajíc v první linii. Vaše kantorská kariéra je poměrně dlouhá, takže můžete srovnávat, jaké byly děti ve školách před nástupem chytrých telefonů a dalších technologií. Můžete popsat, v čem byly děti jiné? Tak je pravda, že učím 18 let, ale s přestávkou 7 let na mateřskou. Když mluvíme o mobilních telefonech, tak si pamatuji, že když jsem před těmi 18 lety nastupovala, tak jsem si z první výplaty kupovala právě mobilní telefon. To byla tehdy pro mě převratná novinka. Podobně to bylo s počítači, teprve jsme se s nimi seznamovali stejně jako děti. Pokud bych měla zmínit ty rozdíly, tak těch byla celá řada. Děti si tehdy například daleko více četly, a to i ve volném čase nebo o přestávce. Dokonce jsem měla třídu, kde vydávali čtvrťáci svůj časopis. Měli chuť to dělat, což u dnešních dětí nehrozí. Jakékoliv psaní rukou je obtěžuje, je to pro ně namáhavé, trvá to dlouho a nebaví je to. Čtení je problém hlavně proto, že s dětmi nikdo nečte doma. Chybí takový ten základní návyk z domova, že se večer čte třeba s maminkou pohádka. A když doma nikdo nic nečte, tak ony ty děti taky nevidí důvod, proč by měly něco číst. Já vždycky radím rodičům, aby s dětmi četli, protože čtení je absolutní základ, od kterého se odvíjí všechno ostatní. Proto jim pak nejdou v matematice slovní úlohy, protože ani nechápou, o čem je to zadání. Pro-
stě tomu nerozumí. A pak se samozřejmě dostáváme dál, jaká je dneska úroveň i mezi dospělými v oblasti porozumění textu. Mnozí lidé prostě nad psaným textem nepřemýšlí. Asi neřeknu nic nového, ale prostě je to dnes celkový obraz společnosti. Jak se doba zrychluje, všechno se upíná na moderní technologie, děti nesledují pohádky, ale zato vám vyjmenují oblíbené youtubery. Další rozdíl je, že dříve se děti více spolu kamarádily, také se scházely venku. Všimněte si, že dnes děti bez doprovodu rodičů venku prakticky neuvidíte. Nevytvářejí žádné party, oni se scházejí ve virtuálním prostoru na sociálních sítích. To byl můj velký šok po mateřské, když jsem se vrátila do školy, a děti se mě ptaly, jestli mám Facebook. Já tehdy ani nevěděla, co to je, takže mi to musel vysvětlit manžel. Děti nechápaly, jak se vůbec bavím se svými kamarády, když nemám Facebook. Tak jsem jim řekla, že se sejdeme a pokecáme si u čaje. Byly z toho vedle, oni tohle vůbec neznají. Hodně se řeší také matematika, jednak úroveň žáků v této oblasti a pak také otázka, zda má být matematika jako maturitní předmět povinná či nikoliv. Jaký je váš názor? Není pravda, že dnešní děti neumí počítat. Oni jen nezvládají řešit logické úlohy a slovní úlohy. S těmi mají velký problém. Opět se budu opakovat, ale důležité je mít dobré základy a číst. Velkým problémem jsou logické úlohy, což je typ úloh, kde nic nepočítáte, ale jen logicky uvažujete. Děti vůbec neví, jak na to. Třetí problematickou oblastí v matematice je rýsování. Děti opět nejsou zvyklé na jemnou a přesnou práci rukama, i stříhání je dnes pro ně problém. Neříkám, že to platí u každého, ale pokud se bavíme obecně, pak tyto věci platí u většiny dětí. A pokud jste se ptal na názor na povinnou maturitu z matematiky, tak já bych ji nechala volitelnou. Jsou totiž lidé, kteří mají nadání na matematiku a jiní zase na jazyky. I v psychologii nám 3
