VARIA Staroměstská kasárna Leoš Mlčák
Rozlehlá budova Staroměstských kasáren ve Studentské ulici, číslo popisné 582, která je součástí městské památkové rezervace, patří k významným olomouckým památkám. Byla vybudována již mimo opevněné středověké město. Linie prvotních středověkých městských hradeb v tomto místě probíhala mnohem jižněji a navazovala na dodnes dochované hradební torzo za bývalou městskou solnicí, dnes Jazz Tibet Club, ve dvoře dnešního obchodního domu Koruna. Ještě ve středověku byly městské hradby v tomto úseku směrem na sever zesíleny dalšími předsunutými hradbami, čímž bylo do organismu opevněného města integrováno předměstí Bělidla. Následně byla na tomto místě vybudovaná další zesilující hradební linie s malým čtyřbokým bastionem, dokumentovaná na známém Merianově plánu obléhání města císařským vojskem v letech 1644–1645. Myšlenka na postavení většího čtyřbokého bastionu v sousedství je obsažena už v projekčním záměru opevnění Olomouce Raduita de Souches z roku 1658. Jeho plán ale nebyl v tomto místě tehdy realizován, ačkoliv s ním počítá i dochovaný plán z roku 1676, na němž je označen písmenem K. Bas tion chybí také na plánu pevnosti z roku 1686. Stav opevnění v roce 1667 dokumentuje veduta Olomouce z tohoto roku. Na přelomu 17. a 18. století se ukázalo, že stávající opevnění Olomouce je zastaralé a ve špatném technickém stavu. V roce 1699 byl proto vojenskými pevnostními inženýry vypracován nový komplexní projekt opevnění Olomouce, který vycházel z koncepce proslaveného francouzského pevnostního inženýra Sébastiena le Pestre markýze de Vaubana. Tento projekt počítal s vybudováním bastionu také v místě pozdějších Staroměstských kasáren, 48
následně označovaný římským číslem XII. V roce 1717 vypracoval další projekt výstavby olomoucké bastionové pevnosti Louis de Rochetz, francouzský vojenský inženýr působící v habsburských službách. Vycházel z projektu z roku 1699 a i on počítal s vybudováním bastionu, později označovanému číslem XII. Do první slezské války zahájené roku 1740 ale nebyl tento bastion postaven. Během této války byla tehdy ještě nedokonale opevněná Olomouc roku 1742 obsazena pruským vojskem. Po odchodu Prusů bylo ve stavbě opevnění dále pokračováno a před dalším útokem Prusů roku 1758 byla olomoucká bastionová pevnost stavebně dokončena. To také tentokrát umožnilo císařské posádce obléhání Prusů úspěšně odolat. O postupu budování pevnosti v 18. století jsme detailně informováni z pravidelných každoročních Raportních plánů, na nichž byly zaznamenány všechny toho roku provedené stavební změny. Vojáci byli původně ubytování v měšťanských domech. Samostatná kasárna ve městě dlouho neexistovala. K ubytování vojska byla později vyčleněna budova na konci Lafayetovy ulice. Teprve v letech 1730–1738 byla na území města postavena vlastní kasárna, podle své polohy v blízkosti městského farního kostela nazvaná Mořická, která jsou dodnes v jádru částečně dochovaná. Od roku 1742 sloužil jako kasárna Purkrabský dům čp. 153. Zbrojnice byla v letech 1683–1767 v budově někdejšího fojtství u kostela sv. Michala. Nahradila ji nová moderní Tere ziánská zbrojnice postavená v poslední třetině 18. století na Biskupském náměstí. Jádrem Staroměstských kasáren se stala jednokřídlá patrová budova, dnešní jižní křídlo, zastřešená valbovou střechou. Byla postavena v bastionu číslo XII v poslední
