Po stopách Lidové hvězdárny v Olomouci Bohdan Špirit
Počátky snah soustředit olomoucké zájemce o astronomii jsou spojeny s Vlasteneckým spolkem muzejním, vzniklým již v roce 1883. Jeho členové se věnovali zejména archeologii a národopisu, později historii a vlastivědě, ale i přírodním vědám, které se po vzniku republiky dostávají ze svého okrajového postavení do popředí. Již počátkem roku 1920 dochází k založení matematicko-přírodovědeckého odboru, mezi jehož členy bylo i několik vážných zájemců o astronomii, kteří v následujícím roce založili astronomický kroužek. Zanedlouho poté zařazuje odbor do svého programu přednášky z astronomie. Mezi nejčastěji přednášející patřili z místních redaktor olomoucké pobočky Československé tiskové kanceláře Mojmír Heller a středoškolský profesor Karel Minařík, z hostů významný astronom dr. Bohumil Hacar. Další z velmi aktivních členů, ředitel městské elektrárny František Horák, poskytoval pro potřeby kroužku vlastní dalekohled, refraktor vyrobený světoznámou firmou Carl Zeiss Jena s objektivem o průměru 110 mm, umožňující pozorování zajímavých objektů a úkazů na obloze. Kroužek ale neměl příliš dlouhého trvání, neboť zprávy o jeho činnosti po roce 1926 náhle mizí. O deset let později se pokusil znovu soustředit zájemce o astronomii středoškolský profesor Vladimír Petr, jeho snaha však vyšla na prázdno. Teprve v roce 1945 se vytvořila skupinka zájemců, která se rozhodla založit olomouckou pobočku Československé astronomické společnosti. Na ustavující valné hromadě, konané 23. ledna 1946, byl předsedou jednomyslně zvolen profesor Petr (místopředsedou František Horák). Předseda pobočky, i když neměl k dispozici žádné větší finanční prostředky, podřídil veškeré úsilí jedinému cíli – vybudovat hvězdárnu. Nejlépe vyhovující místo pro její stavbu bylo nalezeno jihozápadně od Olomouce. Jednalo se o návrší za vesnicí Slavonín, v místech původní prachárny z 19. století, zničené během
bojů na konci druhé světové války. Stavba byla zahájena již v září 1946. Zásluhou profesora Petra se sice podařilo několik let po sobě získat od ministerstva školství finanční prostředky, ale ty vždy pokrývaly pouze jednu dvanáctinu stavebních nákladů, a proto se např. cihly získávaly z trosek bývalé prachárny. Za těchto podmínek se začalo rychle vytrácet počáteční nadšení členů pobočky i jejich příznivců, dobrovolné pracovní brigády byly nepravidelné, takže stavební práce postupovaly velmi pomalu. Aby se budování hvězdárny zcela nezastavilo, musely být náklady hrazeny ze soukromých finančních prostředků členů pobočky, především jejího předsedy. Teprve v roce 1951 se podařilo získat zájem veřejné správy, tehdejšího olomouckého Krajského národního výboru (KNV), který převzal financování dostavby zařízení. Budování hvězdárny se urychlilo a přiblížilo se ke zdárnému konci. I když ani v tomto období stavební práce neprobíhaly úplně bez problémů, podařilo se během roku 1952 dokončit hrubou stavbu. Koncem téhož roku byla na budovu nainstalována otáčivá kopule o průměru 6,5 metrů a odsouvací střecha malé pozorovatelny, nazývané „meteorka“. V roce 1953 se pokračovalo vnitřními pracemi, zednickými, obkladačskými, instalatérskými a malířskými. Na jaře příštího roku byla stavba z valné části hotova, avšak různé úpravy budovy a jejího rozsáhlého okolí a doplňování vnitřního zařízení trvaly ještě několik dalších let. Prvním dalekohledem používaným na hvězdárně byl přenosný Zeissův refraktor s objektivem o průměru 80 mm, dalším se stal rovněž Zeissův refraktor s objektivem o průměru 110 mm, který byl umístěný na paralaktické montáži v kopuli. V roce 1956 byla tato montáž společně s refraktorem přemístěna do malé pozorovatelny a byly na ni navíc umístěny nové přístroje, protuberanční dalekohled s objektivem o průměru 100 mm, vyrobený vyhlášeným odborníkem dr. Karlem Hermannem Otavským, a reflektor 63
