Soudce a grafolog Jiří Fiala
Olomoucká grafoložka a beletristka Helena Veličková ve své poslední knize spojila své dovednosti beletristky s erudicí grafoložky a dala vzniknout kriminalistické dvojici soudce Klepítka a grafologa Weisela. Jedná se o postavy z meziválečné Olomouce – Klepítko je soudcem u krajského soudu, Aron Weisel je Žid, středoškolský profesor latiny, češtiny a dějepisu, jenž si ke svému profesorskému platu přivydělává jako soudní znalec písma a grafolog. Čtenáři Čapkových Povídek z jedné kapsy si v tomto kontextu bezpochyby vzpomenou na dvě povídky– Jasnovidec a Tajemství písma – s tím, že obě jsou vůči grafologům značně kritické, třebaže prvorepublikové soudy přiznávaly grafologii podpůrnou důkazní hodnotu. Ponechme stranou argumenty pro vědeckost či nevědeckost grafognózie (písmoznalectví) a grafologie; posledně jmenovanou dnešní soudnictví neuznává jako forenzní disciplínu (na rozdíl od grafognózie), ačkoliv v minulých letech došlo k rozličným aférám ve spojitosti s věrohodností obou disciplín. Otevřme rovnou stránky povídkového souboru Heleny Veličkové Člověk je vinen, obsahujícího tucet povídek: 1. Nezaměstnanost je vinna; 2. Velký sen zlínského ševce; 3. Ne každé řemeslo má zlaté dno; 4. Záludný krasavec; 5. Ženožháři; 6. Géniové a podvodníci; 7. Pomsta na ženském pokolení; 8. Zkažené námluvy; 9. Ženské zbraně; 10. Spolek moravských homosexuálů; 11. Zloba z bolesti; 12. Nikdo není bez viny. Devět z těchto příběhů, a to povídky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 12, vysílal v květnu a červnu 2018 v dramatizované podobě a s nepříliš šťastným podtitulem Duchovní a politická inventura první republiky (1918–1938) Český rozhlas Olomouc, jehož vedení iniciovalo povídkový soubor Člověk je vinen se záměrem připomenout posluchačům 100. výročí vzniku Československa v pravidelném pořadu Setkání s literaturou. 66
Informačním východiskem všech povídek byly skutečné případy Krajského soudu v Olomouci, archivované v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. Helena Veličková o nich píše v předmluvě: „Z mého pohledu grafoložky s třicetiletou zkušeností zde bylo ledacos objevného. Ve spisech jsem našla rukopisy mnohých pachatelů i některých obětí zločinu. Bylo tam i pár grafologických rozborů, které si soud opatřil od soudních znalců jako důkazní materiál.“ Sféra kriminalistiky a jurisdikce je v knize reprezentována personálem Krajského soudu v Olomouci, zejména již zmíněným soudcem Klepítkem, sféra grafologie je tematizována již rovněž zmíněným středoškolským profesorem latiny, češtiny a dějepisu Aronem Weiselem. Obě sféry se prolínají v čase krizových let 1934–1938. Děj se odehrává ponejvíce v kavárně poblíž justičního paláce (nynějšího Okresního soudu na třídě Svobody). Kavárnu lze s jistou literární licencí ztotožnit s restaurací a kavárnou Drápal (Havlíčkova ul. 1 a 3). Některé příběhy mají spojitost s olomouckými parky nebo fiktivní hospůdkou U Kocoura. Místa zločinů jsou autentická, jména jejich pachatelů autorka pozměnila, zcela fiktivní jsou však postavy – juristé, soudní sluhové i psychoanalyticko-grafologický poradce, jehož názory jsou podány spíše na základě současných grafologických poznatků než těch, kterými vládli grafologové za 1. republiky. Podotkněme, že se Heleně Veličkové podařilo vytvořit bezpochyby originální kriminalistickou dvojici, lehce připomínající Sherlocka Holmese a doktora medicíny Johna (H.) Watsona – tedy soudce Klepítka, ženatého otce dvou dcer a staromládeneckého grafologa Arona Weisela. Vstupní pasáže první povídky uvádějí čtenáře do druhé poloviny 30. let, v nichž se akcentuje hospodářská krize přinášející nezaměstnanost, jež demoralizuje široké vrstvy
