Počátky prvorepublikového českého školství v Šumperku Kristina Lipenská
V Šumperku, moravském městě s drtivou většinou německého obyvatelstva, byl první pokus o otevření české obecné školy uskutečněn už v roce 1913, kdy byl v českých rodinách proveden předběžný neveřejný zápis žáků. I když bylo přihlášeno 45 dětí, snahy o otevření školy byly zmařeny vypuknutím 1. světové války. Bezprostředně po pádu Sudetenlandu a obsazení Šumperka československým vojskem 15. prosince 1918 začala do města přicházet řada českých úředníků, železničářů, poštovních zaměstnanců a vojáků z vnitrozemí. Ještě v prosinci se podařilo zažádat o zřízení české obecné školy. Žádost však byla německým nacionálně naladěným zastupitelstvem ignorována. Založení školy pomohl prosadit až dočasně ustanovený český vládní komisař Robert Srkal, který pověřil zřízením školy Eduarda Kubíčka. Pomohl pro školu také zajistit čtyři učebny v německé měšťanské škole v západním křídle zámku, kde mohlo 27. ledna 1919 začít vyučování 105 žáků ve dvou třídách. Zanedlouho se ke dvěma učitelům přidal třetí a mohlo se vyučovat ve třech třídách, od školního roku 1922–1923 dokonce ve čtyřech. Prvním ředitelem české obecné školy se stal Eduard Kubíček, na jeho místo v roce 1923 nastoupil Vratislav Drlík. Škola se potýkala s problémy, třídy byly přecpané a nedostatečně vybavené. Žáci museli v prvních dnech dokonce sedět na zemi. Poté se podařilo vypůjčit několik lavic ze školy v Dolních Studénkách. I když byli do školy přijímáni pouze žáci z českých nebo smíšených rodin, čtvrtina z nich neuměla česky vůbec a velká část zbývajících měla s češtinou potíže. Poté, co se správa města po červnových volbách v roce 1919 dostala do rukou německé nacionální strany DNP, odmítlo vedení města náklady školy financovat. Rodiče žáků zajistili fungování školy dobrovolnou peněžní sbírkou. Řešení přinesl výnos 6
zemské školní rady, kterým byla škola postátněna a se zpětnou platností od 1. ledna 1921 se de iure stala českou státní menšinovou školou. V roce 1925 bylo obecné škole povoleno zřídit expozituru při šumperské dětské plicní léčebně, tzv. „sanatorce“, otevřena však byla z provozních důvodů až v roce 1931. Rovněž v nejbližším okolí Šumperka se od září 1919 podařilo otevřít české obecné školy. Začalo se vyučovat v Temenici, Vikýřovicích, Rapotíně i dnešním Novém Malíně. K obecné škole patřila také škola mateřská, jejíž první třída začala české menšině sloužit v jedné z přidělených učeben na šumperském zámku již od dubna roku 1919. Druhá česká mateřská škola byla v Šumperku otevřena v roce 1927 v soukromém domě v České čtvrti. Od září 1921 byla v Šumperku při české obecné škole otevřena všeobecná živnostenská škola pokračovací. Sloužila odbornému vzdělávání živnostenského dorostu ze Šumperska i Zábřežska. Pro svůj hospodářský význam byla podporována Národní jednotou. Ve 30. letech se natolik rozrostla, že byla rozdělena na obory všeobecný, krejčovský a kovodělný. Jedinou českou měšťanskou školou v šumperském okrese byla až do konce první světové války škola bludovská. V roce 1919 se podařilo otevřít další měšťanku v Rudě nad Moravou. Česká veřejnost proto usilovala o otevření české měšťanské školy přímo v Šumperku. V roce 1922 byla podána žádost na Ministerstvo školství a národní osvěty a od 1. září 1924 se ve škole začalo vyučovat. Obvod školy byl rozsáhlý, zahrnoval Dolní Studénky, Nový Malín, Šumperk, Temenici, Bratrušov a obce v povodí Desné a Merty. První měsíc se vyučovalo na zámku v prostorách obecné školy, poté se výuku podařilo přesunout do objektu někdejší německé tkalcovské školy v dnešní ulici 8. května v sousedství nynějšího hotelu Grand. Zpočátku
