Starověký Egypt

Kniha starověkého Egypta

„Starověký Egypt se stal centrem kultury a náboženství“

12

Říše starověkého Egypta

Říše starověkého Egypta Nová, Střední a Stará říše byly po staletí němými svědky vzestupu faraonské moci a kulturního rozmachu

S

taroegyptská civilizace trvala přes vznikly věhlasné stavby, které přečkaly celá tři tisíce let. Jako mnoho jiných tisíciletí. nezávislých království se zrodila z ruin Po znovusjednocení národa nastalo období roztroušených soupeřících státečků Střední říše. A nakonec, jako nikdy předtím, a vyrostla v národ, který od základů došlo v Nové říši k rozsáhlé vojenské expanzi otřásl severní Afrikou a okolním světem. a rozvoji kultury.

Egypt se stal centrem kultury Starověký Egypt nebyl jen obdobím a náboženství, ve kterých se dobyvatelských válek, byl to také čas neoddělitelně proplétaly věda pokroku. Egypťané vynalezli první Egyptské i magie. Tento zlatý věk, zkrášlující přípravky, včetně očního invaze vedly který se vyrovnal Řecku make-upu. Byli jednou z prvních k osvojení nových i římské říši v dobách civilizací (spolu s Mezopotámií), jejich největšího rozmachu, které vyvinuly komplexní písemkulturních prvků, však v Egyptě nenastal ze ný systém. Tisíce let předtím, než třeba chovu koní dne na den. Číňané vymysleli papír, vyroa používání Předtím, než přišli Asybili Egypťané papyrus. Navrhli řané, než Egypt napadli základní strukturu kalendáře, válečných Peršané, dřív, než jej obsadili již používáme dodnes, a mohou si vozů Řekové a než ho anektovali dokonce nárokovat vynalezení bowlinŘímané, prožívali Egypťané své gu či prvních mentolových bonbonů. vlastní vzestupy a pády. Dějiny starověByli zkrátka národem, jaký neexistoval nikdy kého Egypta tvoří tři odlišné epochy: Stará předtím ani potom. Bohové, faraoni, pyramidy, říše, Střední říše a Nová říše, mezi kterými mumifikace, zemědělství a mnoho dalšího probíhaly tři temnější období (tzv. přechodné zapsalo starověké Egypťany do historie jako doby). Stará říše byla časem kulturního obrojednu z nejvíce fascinujících a nejdůmyslnějších zení a velkolepého budování. Za jejího trvání civilizací.

13

Kniha starověkého Egypta

Slavné tváře v průběhu času Objevte slavné osobnosti z každé říše této skvělé civilizace

Stará říše Džoser asi 2670 př. n. l.

Ze všech faraonů, kteří vládli v době zrodu Staré říše, měl Džoser asi ten největší vliv. Nebyl sice sjednotitelem Egypta jako Narmer, ztělesňoval však dva příznačné rysy, jimiž se později vyznačoval celý starověký Egypt. Podnikal válečné výpravy, které upevnily a rozšířily hranice království, a zároveň podporoval růst kultury. Také si nechal postavit vůbec první pyramidu na egyptské půdě – Stupňovitá pyramida v Sakkáře se stala symbolem faraonské vznešenosti a inspirovala budoucí generace ke stavbě ještě větších monumentů.

Faraon Chufu ze 4. dynastie dohlíží na stavbu Velké pyramidy v Gíze

Střední říše Mentuhotep II. 2061 př. n. l.–2010 př. n. l.

Po období prosperity a expanze Staré říše se království rozštěpilo. Tato krátká doba temna je známa jako První přechodné období. Egypt byl během něj rozdělen mezi dvě soupeřící dynastie. Dolní Egypt ovládala 10. dynastie a Horní Egypt dynastie thébská.

Tato patová situace nakonec unavila Mentuhotepa II., který se ve čtrnáctém roce své vlády rozhodl napadnout hlavní město Dolního Egypta Herakleopolis.

Konkurenční dynastii nakonec porazil, obě říše znovu spojil a úspěšně započal éru nyní známou jako Střední říše.

Nová říše Ramesse II. 1279 př. n. l.–1213 př. n. l.

Nejznámější ze všech faraonů je asi Tutanchamon, avšak jeho vláda je pouhým zrnkem egyptského písku v porovnání s mocí, vlivem a úspěchy Ramesse II. Tento v pořadí třetí faraon 19. dynastie převzal vládu nad již prosperujícím královstvím a vynesl ho do ještě zářivějších výšin. Rozšířil jeho hranice, obsadil Kanaán a podmanil si všechny od Núbijců až po obyvatele Levanty. Byl také pilným stavitelem (především chrámů) a došel dokonce tak daleko, že si nechal vystavit své vlastní hlavní město, Pi-Ramesse.

14

Výzdoba hrobky z období Staré říše

Stará říše Stará říše byla časem znovuzrození. Za jejího trvání se světu představili první faraon, první dynastie i první pyramida

P

řed vznikem Staré říše, v období známém jako Předdynastické, procházel Egypt mnohými změnami. Národ byl rozdělen do kolonií, které měly vlastní pány a vládce. Sever a jih země se od sebe odlišovaly také nábožensky a kulturně.

Hlavním městem jihu byl Nechen (řecky Hierakonpolis), metropolí severu pak Bes. Vykopávky v průběhu posledního století radikálně změnily náš pohled na Egypt v době před vznikem Staré říše, včetně toho, že 1. dynastie a vzestup Narmera se neudály ze dne na den.

Horní Egypt, bohatší z obou říší, měl tři důležitá města – Cenej (Thinis), Nechen a Nakádu (Nubt). Tato oblastní střediska se postupně navzájem dobyla nebo sloučila a kolem roku 3100 př. n. l. Egypt splynul v jeden stát s výbojným faraonem Narmerem v čele. Období vlády prvních dvou dynastií se nazývá Archaická nebo Raně dynastická doba a právě tehdy se zformoval duch Staré říše.

Hlavním městem se stal Mennofer (Memfis) a náboženským střediskem Abýdos. Také architektura a umění se v této době přiblížily klasickým egyptským formám. Stará říše vznikla

kolem roku 2686 př. n. l. spolu se vznikem 3. egyptské dynastie. Termín „Stará říše“ zavedli historikové v 18. století a obecně se užívá pro označení prvního ze tří vrcholných období egyptské civilizace. V průběhu Staré říše, známé též jako Věk pyramid, se Egypt rozvíjel ve všech oblastech, díky nimž se později stal skutečnou velmocí. Od nástupu 3. dynastie a jejího prvního faraona Džosera až po zřejmě posledního krále 6. dynastie Netjerkare Siptaha se egyptský národ postupně proměňoval v kulturní a vojenskou mocnost.

Symbolem této epochy jsou pyramidy.

Vzor pro tyto monumentální ikony vznikl za vlády faraona Džosera. Hlavním architektem Džoserovy pyramidy byl faraonův vezír a nejbližší rádce Imhotep (pozdějšími generacemi uctívaný jako polobůh nebo bůh léčení). Imhotepův návrh byl pro staroegyptské inženýrství významným skokem kupředu.

Dosud byli králové pohřbíváni v obdélníkových hrobkách s plochou střechou zvaných mastaby, ale zakladatel 3. dynastie si přál žít věčně i po smrti – prostřednictvím hrobky hodné božského panovníka. Podle Imhote-

Říše starověkého Egypta Velká sfinga v Gíze byla pravděpodobně postavena za vlády faraona 4. dynastie Rachefa

První faraon starověkého Egypta Kdo byl onen muž, jenž sjednotil dvě výrazně odlišné poloviny jednoho království a připravil půdu pro epochu dnes známou jako Stará říše?

pova revolučního konceptu, spočívajícího ve tvoří tzv. Gízskou nekropoli. Velká pyramida skládání čtvercových mastab na sebe tak, aby se stala vrcholným projektem tohoto druhu vytvořily pyramidu, vznikl klenot obnovenéegyptského stavitelství a po neuvěřitelných ho království. Pyramidu obklopuje velkolepá 3 800 let byla nejvyšší stavbou světa. Sloužila nekropole – symbol trvalé úcty Staroegypťanů jako důkaz faraonské moci a trvalé síly egyptke smrti. Hotová stavba inspirovala faraony ských bohů. po mnoho následujících generací.

Během vlády 5. dynastie (2498 př. n. l. až Džoserovým následovníkům nebyla velkole2345 př. n. l.) se napříč celým národem rozpost Stupňovité (Džoserovy) pyramidy v Sakvíjelo náboženství. Některé kulty získávaly na káře lhostejná. V době, kdy Egyptu vládli krádůležitosti, popularita bohů střídavě stoupala lové ze 4. dynastie (2613 př. n. l.–2498 př. n. l.), i klesala a zapomnění dokázali obvykle vzdozačala vznikat nová skupina pyramid. rovat jen ti, které upřednostňovala buď Vláda 4. dynastie je označovákonkrétní dynastie, nebo obyvatelé na jako „zlatý věk“ Staré říše, geograficky významných oblastí.

Stará vrchol blahobytu. Díky míru Velké oblibě se v té době těšily říše se a čilému ruchu na obchodpředevším kulty boha Re (boha pyšnila silnou ních stezkách se sousedními poledního slunce) a boha Usira národy ekonomika jen kvet(boha podsvětí). centralizovanou la. A stejně jako tomu bylo Vzkvétala také egyptská vládou v hlavním v případě každého období ekonomika – příliv ebenového městě míru ve starověkém Egypdřeva, zlata, myrhy a kadidla Mennoferu tě, zemi zachvátila stavební neustále rostl. Egypťané obchodohorečka. vali na stále větším a větším území, Chufu, druhý faraon 4. dynasuzavírali smlouvy s Libanonem i obytie, vytvořil stavbu tak majestátní, že vateli dnešního Somálska. Byl to zkrátka čas byla později prohlášena za jeden ze sedmi podnikání beze strachu z invaze či války. Tato divů starověkého světa: Velkou pyramidu ekonomická síla se přenesla až do 6. dynastie v Gíze. Během dvaceti let vyrostla do výšky (2345 př. n. l.–2181 př. n. l.), stejně jako sílila 146,5 metru. Jednalo se o vrchol tehdejší techobliba zapisovanání kouzelných formulí a zaříniky, který zahanbil i Imhotepovu Stupňovitou kávání na stěny pohřebních komor a hrobek. pyramidu. Gíza se stala místem pro mnoho Tyto nápisy obecně známé jako Texty pyramid dalších pyramid a chrámů, jež dohromady tvoří základ Knihy mrtvých.

Stará říše byla první opravdovou érou prosperity a pokroku v Egyptě, ale nikdy by nevznikla bez dvou dynastií, které jí předcházely, a bez muže, jenž založil faraonskou linii. Tím mužem byl Narmer a stejně jako mnoho jiných vůdců, kteří zasáhli do dějin postneolitického světa, i on je obestřen mýty, legendami a záhadami. Jisté však je, že skutky a rozhodnutí, která učinil na počátku 1. dynastie, se staly modelem pro následujících dvacet devět dynastií.

Narmer vládl někdy během 31. století př. n. l. a stal se prvním sjednotitelem států Horního a Dolního Egypta. Vzhledem k tomu, o jak vzdálenou historii se jedná, pochází většina našich informací o Narmerovi ze zmínek nalezených v hrobkách a ze závěrů, ke kterým dospěli egyptologové a historici. Podařilo se jim však odhalit několik pozoruhodných detailů.

Otisky pečetí nalezené v hrobkách v Abýdosu, jež jsou spojené s faraony Kaa a Denem (oba vládli, pokud je nám známo, po Narmerovi během 1. dynastie), uvádějí seznam starověkých králů, mezi nimiž je Narmer jmenován jako první v pořadí. V Džoserově Stupňovité pyramidě byly dokonce nalezeny kamenné nádoby (zdobené vázy), které vznikly na Narmerovu počest.

Někteří historikové věří, že prapůvodním zakladatelem byl jistý vladař jménem Meni, zatímco jiní tvrdí, že Narmer a Meni jsou jeden a tentýž muž.

Existuje dokonce teorie, že Narmer je pseudonym záhadného krále Štíra, i když ji dosud nepotvrdily žádné důkazy

15

Kniha starověkého Egypta

Střední říše

Znovu rozdělený a poté znovu sjednocený starověký Egypt dokázal povstat z vlastního popela a změnit se ve vojenskou a kulturní mocnost

K

aždému období slávy a velkolepých úspěchů v dějinách starověkého Egypta odpovídá časový úsek, kdy se vlády hroutily, rozdělovala se území a národ postupně upadl do období temna. Když se ke konci existence Staré říše hroutila královská vláda, propadl se Egypt do éry nejistoty, již nazýváme První přechodnou dobou.

O moc se začaly přít dvě dynastie – 10. dynastie (s centrem v Herakleopolisu, hlavním městě Dolního Egypta) a 11. dynastie (vládnoucí z Théb v Horním Egyptě) – a faraonova moc se tak rozštěpila. Tato epocha konfliktů a rozbrojů trvala 125 let, až do vlády thébského faraona Mentuhotepa II. Když Mentuhotep II. nastoupil v roce 2055 př. n. l. na hornoegyptský trůn, měl možnost sledovat počátek destabilizace 10. dynastie, způsobené vnitřními rozpory a pravidelnými vzpourami. Ve čtrnáctém roce své vlády thébský král využil další povstání k napadení

Herakleopolisu. Když na místo dorazil, nenašel téměř nikoho, kdo by se mu vojensky postavil, a tak město i s celou přilehlou oblastí obsadil.

Poté, co rozdrtil zbytky odporu příslušníků rozkládající se 10. dynastie, se pustil do znovusjednocení celého království.

Tento úkol nebyl snadný a trvalo ohromujících 21 let než se jednotlivé oblasti Dolního a Horního Egypta spojily. Nejprve Mentuhotep II. uspořádal několik vojenských tažení, aby získal zpět území ztracená během temných let První přechodné doby. Cestoval na jih až do Núbie, která byla nezávislou oblastí. Mentuhotep II. si Núbijce podrobil a následně znovu nastolil egyptskou nadvládu také v sinajské oblasti. V té době, kdy autorita byla již dlouho zapomenutým donucovacím prostředkem, to byl nemilosrdný projev moci.

Upevnění Mentuhotepovy moci v Egyptě a snahy o sjednocení národa vedly ke vzniku království, které dnes známe pod názvem Střední říše. V těchto snahách dále pokračoval Kamenné hrobky v Bení Hasan, egyptské pohřebiště využívané zejména v období Střední říše

16

jeho syn a nástupce Mentuhotep III. Jeho vláda byla sice na faraonské poměry krátká (pouhých 12 let), avšak povedlo se mu urychlil proces sjednocování, například uspořádáním výpravy do země Puntu (jež byla starým obchodním parnerem Egypta) s cílem ji znovu získat.

Trůn poté připadl Mentuhotepovi IV., jehož vláda je dosud zahalena tajemstvím.

Jeho jméno je v seznamech králů nalezených v hrobkách z doby Střední i Nové říše často vynecháváno, což naznačuje, že jeho vláda byla krátká a skončila náhle. Jedním z těchto dokumentů je i Turínský královský papyrus neboli Turínský královský seznam, který popisuje období po smrti Mentuhotepa III. jako „sedm let bez krále“. Informace o „chybějícím králi“ jsou bohužel skoupé, ač některé detaily naznačují, že jeho vládu ukončil státní převrat. Záznamy nalezené ve Vádí Hammámat, rozlehlé starověké důlní oblasti, jeho vládu potvrzují a zmiňují se o expedicích, jejichž cílem bylo získání kamene pro stavebnictví. V záznamech je uve-

Říše starověkého Egypta deno jméno vezíra Amenemheta, jenž měl být svým následovníkem Senusretem II. Tento velitelem jedné z nich. Jestli je to tentýž Amenový faraon se zaměřil na udržení říše, postanemhet, který se později chopil vlády, nevíme vení pyramidy v el-Láhúnu a snažil se rovněž s jistotou. Zdá se to však pravděpodobné. proměnit Fajjúmskou oázu na obdělávatelnou A tak začala vláda další dynastie v čele zemědělskou lokalitu. s Amenemhetem I. Nový panovník nejprve Za vlády jeho nástupce Senusreta III. dosáhpřestěhoval hlavní město zpět do Mennoferu la Střední říše vrcholu své moci a vlivu. Nový (hlavního města Staré říše) a vytvořil král-válečník byl úplně jiný než všichni stálé vojsko, které poté udržovali jeho předchůdci z této éry. Ztělesňoval i další panovníci z této dynastie. způsob myšlení dob dávno minuZvýšení Začal rovněž opevňovat lých – měl touhu rozšířit hranice hladiny hranice země, zejména ty království a dobývat nová terimezi Egyptem a Asií, když toria. Neúprosně zaútočil na Nilu během nechal ve východní deltě Núbijce, přinutil je se vzdát trvání Střední říše vybudovat systém pevností a uzurpoval si značnou část způsobilo rozvoj zvaný Králova zeď. Amejejich území. nemhet I. vlastně rozšířil Jeho následovník Amezemědělství a vystavěl hradby kolem nemhet III. proslul svým a povzbudilo celého Egypta, čímž změnil revolucionářským myšlením ve ekonomiku vojenskou strategii z expanzivstavitelství. ní na defenzivní.

Jako první využil vápencové a písNakonec Amenemhet I. začal vládkovcové doly v říši a započal tak slavnou nout společně se svým synem Senusretem, než éru výstavby, která se rozšířila po celém krábyl, pravděpodobně svými vlastními strážemi, lovství. zavražděn. Jeho nástupce, nyní Senusret I., Vláda jeho syna Amenemheta IV. není dostazapočal rozsáhlou sérii vojenských tažení, aby tečně zaznamenána, ale jeho následovnice, nakonec rovněž vládl se svým synem, Amekrálovna Sebeknofru, se stala první zaznanemhetem II. Ten následně prožil relativně menanou vladařkou v egyptské historii (ač její poklidnou vládu a tradičně ji později sdílel se vláda trvala jen čtyři roky).

Starověcí Egypťané v tesařské dílně při stavbě dřevěné rakve z období Střední říše

Pyramida Amenemheta I. se začala stavět v Thébách. Není známo, proč byla spolu s hlavním městem přestěhována do Lištu

Feudální vlády Střední říše Jak za časů Staré říše, tak v dobách Nové říše měl faraon absolutní moc. Kněží, šlechta i královna mohli jednat v jeho zastoupení (pokud jim král udělil souhlas), ale většinou se faraon zodpovídal pouze bohům. Tato pevná vláda však byla ohrožena, když se Stará říše rozpadla a rozštěpila na dva samostatné státy. O moc se přely dvě dynastie a původní autoritativní struktura byla v troskách.

Před příchodem faraonů byl celý Egypt rozdělen na malé samosprávné kolonie známé jako nomy, v jejichž čele stáli jednotliví vládci (nomarchové).

Právě tyto nezávislé městské státy musel první faraon spojit, aby sjednotil celý egyptský národ.

Funkce nomarchů přetrvala dokonce i po sjednocení říše (20 z nich sídlilo v Dolním a 22 v Horním Egyptě). Nyní však už figurovali spíše jako oblastní správci, kteří se zodpovídali přímo královskému dvoru. Když v zemi nastala První přechodná doba, nomy se snažily znovu získat samostatnost. Po znovusjednocení si nový faraon Amenemhet I. uvědomil, že se městské státy odmítají plně podrobit jeho vůli. Pozice nomarchů byla považována za dědičnou (spíše než podléhající králově rozhodnutí) a tento problém navíc prohlubovala sňatková politika, která mezi mnohými nomy vytvořila pevná spojenectví.

Pokud chtěl Amenemhet I. udržet v království mír, byl donucen tato spojenectví akceptovat. Vznikl tak bizarní feudální systém, jenž přetrval až do vlády Senusreta III.

17

Kniha starověkého Egypta

Nová říše Poslední období rozkvětu starověkého Egypta bylo do té doby současně tím nejvelkolepějším. Šlo o éru ekonomického pokroku, vojenských expanzí a zušlechťování země

N

ová říše trvající od 16. do 11. století (skupiny řek a jejich přítoků ústících do Středopř. n. l. se stala svědkem transformace zemního moře). Když si faraon v Thébách uvěstarověkého Egypta. Králové i královny domil, co se děje, bylo příliš pozdě. Hyksósové vyhlíželi slibnou budoucnost byli neohrožení válečníci vyzbrojení pokroříše a zároveň se ohlíželi čilými zbraněmi – používali jezdectvo, zpět v naději, že se vyrovnají válečné vozy a skládané luky – V tomto vládcům z minulosti. Výbojní a byli již na novém území pohoobdobí se králové za pomoci svých dlně usazeni. Hyksósové zalomečů království rozšířili, žili 15. dynastii, která vládla rozvinul kult zatímco samotná říše byla více než 150 let. Egypt se tak mrtvých, což vedlo díky nebývalé ekonomické znovu rozdělil na dvě části, k oblibě talismanů prosperitě od základů přičemž nájezdníci kontroa amuletů na ochranu lovali Dolní Egypt a Thébané přestavěna. Tak vypadalo vrcholné období starověkého vládli Hornímu Egyptu. Kráv posmrtném Egypta, vyznačující se lové se urputně snažili Hyksóživotě nebývalým rozkvětem umění sy porazit, ale ti měli ve svých a kultury. řadách ostřílené válečníky a nedali Nové říši předcházela fáze známá se tak snadno odradit. jako Druhá přechodná doba. Na začátku Vše se změnilo až s příchodem Ahmose I., 16. století př. n. l. začal malý válečný kmen prvního faraona 17. dynastie. Nejprve jen Hyksósů osidlovat úrodnou půdu nilské delty přihlížel nezdarům své rodiny při vyhánění

18

Achnatonova socha z Atonova chrámu v Karnaku

Říše starověkého Egypta Hyksósů, než dal dohromady ohromnou armádu a s neochabující silou udeřil na nepřítele. Po mnoho let válčil na hranicích a pomalu odsouval Hyksósy pryč. Nakonec thébský faraon okupanty ze své vlasti úplně vyhnal a začal Egyptu navracet jeho dřívější slávu.

Po sjednocení Egypta se zakladatel 17. dynastie vydal na sérii válečných tažení. Postupně dobyl zpět oblasti ztracené během Druhé přechodné doby a navíc pro svou říši získal i některá nová území. Tyto zisky obohatily ekonomiku a podpořily tak stavbu chrámů a pomníků, které přinesly starému egyptskému národu nový věhlas.

Ahmosovo přání navrátit Egyptu jeho dřívější slávu se odrazilo v jednání králů i královen, kteří přišli po něm. Amenhotep III. stavěl pomníky, hrobky a sochy v dosud nevídané míře, čímž upevnil novou kulturu umění a výrazu.

Královna Hatšepsut byla první ženou, která přijala titul faraona. Pomohla rozvoji ekonomiky říše, když se vydala například na expedici do Puntu a dalších obchodních center. Thutmose III. vytvořil jednu z nejpůsobivějších armád, jaká se kdy faraonovi podařila shromáždit, a s její pomocí stále rozšiřoval egyptské hranice o nová území. Vláda 18. dynastie byla úspěšná na mnoha frontách, ale jako v případě každé úspěšné éry i zde se objevil zádrhel.

Problém nastal, když na trůn nastoupil Amenhotep IV., známý též jako Achnaton. Tento náboženský fanatik, který pohrdal mocí kultu boha Amona (patrona thébských králů), nevěřil v polyteistické vyznání, jež charakterizovalo egyptskou teologii už od samotného počátku existence říše. Mimo zákon postavil uctívání jakékoliv božské entity kromě Atona a dovedl tím říši k obřím náboženským otřesům.

Amarnská revoluce, jak bylo toto období později nazváno, trvala pouhých šestnáct let, ale přesto stihla napáchat škody. Tento náboženský převrat si vysloužil tak silné všeobecné odsouzení, že dokonce i Achnatonův vlastní syn a budoucí faraon Tutanchamon jej označil za „krále-kacíře“. Když panovník zemřel, byl jeho odkaz okamžitě vymazán ze všech historických záznamů a Egypt se vrátil do zajetých kolejí vedoucích k bývalé slávě.

Následující dynastie pozvedla prosperitu Egypta do ještě větších výšin. Nejvýznamnější faraon této doby, Ramesse II., shromáždil obrovskou armádu vytvořenou Thutmosem III. a podnikl vojenské tažení, které zformovalo doposud nejmocnější egyptskou říši. Zplodil také značné množství dětí (většinu z nich přežil) a nechal si postavit ohromnou hrobku v Údolí králů.

Stejně jako 19. dynastii, i 20. dynastii definoval odkaz jediného muže: Ramesse III. Zatímco však Ramesse II. svůj národ posiloval, jeho následník jej nakonec oslabil. Královskou pokladnu vysávala neúspěšná vojenská tažení a obranné operace. Kvůli jeho neschopnosti vládnout se Nová říše začala pomalu rozpadat a spolu s ní i celá faraonská moc.

Co se stalo pak?

Co se s touto starověkou civilizací stalo po zániku Nové říše a jejího závěrečného zlatého věku?

Přestože období, které známe jako starověký Egypt, oficiálně skončilo smrtí Kleopatry VII. a připojením Egypta k římské říši v roce 30 př. n. l., pravý důvod jeho zániku je nutno hledat ve smrti Ramesse XI., posledního panovníka Nové říše. Následovalo Třetí přechodné období, ve kterém začal faraon ztrácet moc a stupňovaly se vnitřní politické rozbroje. Toto období trvalo asi 350 let a dělí se na tři části.

Během té první byla vláda v zemi rozdělena mezi 21. dynastii (ovládající Dolní Egypt) a Amonovy velekněze v Thébách (kteří vládli ve většině Středního a Horního Egypta). Tyto dva státy vedle sebe existovaly v relativním míru.

Ve druhém období se země sjednotila díky vzestupu 22. dynastie a nového krále Šešonka I., který byl libyjského původu. Libyjská monarchie se k moci dostala kolem roku 945 př. n. l., když postupem od východní delty nakonec ovládla celou říši. Libyjci, kdysi zapřísáhlí nepřátelé Egypta, mu nyní vládli jako rodilí Egypťané. Království začalo znovu kolísat za vlády 22. dynastie kolem roku 850 př. n. l. V roce 818 př. n. l. povstala konkurenční 23. dynastie, což zapříčinilo rozpad říše na válčící státy.

Egypt se nakonec podvolil núbijské invazi, která trvala dvacet pět let. Tímto byly položeny základy trendu, který měl pokračovat v nadcházejících stoletích. Původní velkolepou egyptskou historii pohřbil nejprve vpád Asyřanů, poté Peršanů a nakonec i Řeků v průběhu následující Pozdní doby. Stručně řečeno, egyptský národ se od dob tří říší rozpadl do takové míry, že měl nakonec prospěch ze stability, kterou mu přinesla cizí nadvláda.

Když se éra Nové říše nachýlila smrtí Ramesse XI. ke konci, Egypt už pod domácí nadvládou nikdy znovu neprosperoval

19