Antické Řecko by Zoner Press

Kniha antického Řecka

Detail antické řecké vázy zdobené červenofigurovým stylem zobrazuje podsvětí s jeho vládci Hádem s Persefonou

Počátky antického Řecka

V temných počátcích civilizace se objevilo Řecko, úžasná kultura, která se stala předvojem lidského pokroku na Západě

ntické Řecko, tento propletenec nesčetných kultur a osudů, je odedávna považováno za kolébku západní civilizace. V mnoha oblastech lidského vědění dosáhlo vysoké úrovně a stalo se srdcem antického světa. Zde mají svůj původ sociální vědy, politika, filozofie a drama, stejně jako olympiáda, dějepis nebo naše písmo. Mluvíme-li o Řecku, můžeme se mnohdy setkat s označením Hellas, jak svoji vlast nazývají již od starověku sami Řekové. Název je odvozen od bájného praotce všech Řeků – Helléna (podobnost se jménem trojské Heleny je čistě náhodná). Neví se, kdy žil, ani zda vůbec existoval. Splývání mýtů a historie je ostatně pro starší řecké dějiny příznačné. Dnes máme pro všechny přírodní jevy vědecká vysvětlení, ale ve starověku si lidé nepochopitelné úkazy vysvětlovali zásahem bohů. K nejrůznějším náboženským představám vybízí už sama geografie Řecka. Více než 80 % pevniny zaujímají vysoké, majestátně se tyčící hory. Najdeme tu i členité pobřeží a úrodné zvlněné nížiny. Hornatá země sice poskytovala nádherná panoramata, horší to už bylo s cestováním. Není divu, že Řekové dávali přednost lodní dopravě, která byla výrazně rychlejší. Obce se tak mohly čile věnovat obchodu, i když na souši byly odříznuty od dalších sídel. Díky tomu se ovšem v Řecku vyvinul osobitý typ svobodných městských

států. Ty vznikaly na úpatí opevněných akropolí, které skýtaly obyvatelům útočiště v případě vpádu nepřátel či nájezdníků. Nejslavnější z nich byla Akropolis v Athénách. Archeologové datují první osídlení Řecka do mladší doby kamenné. První osadníci a předkové Řeků přišli na sever země kolem roku 4000 př. n. l. z východu. Poté se rozšířili po celé zemi a na březích Egejského moře vytvořili takzvanou egejskou kulturu. Zabývali se obchodem a rybolovem. Egejská kultura je vymezena roky 3200–1100 př. n. l., během nichž bylo Řecko kontinuálně osídleno stejným lidem. Přibližně v téže době, v letech 2700–1600 př. n. l., se na Krétě rozvíjela minojská kultura. Někteří odborníci se domnívají, že zanikla následkem přírodní katastrofy, v čemž spatřují počátek mýtů o Atlantidě. Na minojskou kulturu navázala kultura mykénská (1600–1100 př. n. l.). Mykéňané jako první používali archaickou formu řečtiny (minojské písmo nebylo rozluštěno) a pozdější Řekové si jich velmi vážili, zejména kvůli masivním kamenným hradbám, které budovali. Tato obrovská díla nazývali kyklopské zdi, protože se domnívali, že s tak velkými kameny mohli pohnout jen tito jednoocí obři. Smíšení minojských a mykénských božstev poskytlo antickým Řekům základ, na němž vytvořili vlastní pantheon. Báje o vítězství olympských bohů nad titány vznikly právě v této době.

Umění a kultura

Filozofie v antickém Řecku

Zpočátku se lidé snažili pochopit svět skrze mýty o bozích a nadpřirozených silách, potom však přišli filozofové

ež vznikla filozofie, domnívali se lidé, dokázali alespoň položit správnou otázku. že jsou středobodem vesmíru. Ostatně To bylo v jejich očích možná důležitější. staří Řekové si své bohy představoJako takzvaní předsokratovští filozofové vali jako lidské bytosti, akorát s tím se nazývají ti, kteří žili před Sokratem nebo rozdílem, že byly nadané nadpřirobyli jeho současníky. Náleželi k prvním, kdo zenými schopnostmi. Jinak bohové se snažili vykládat přírodu i řád světa nebyli nepodobní obyčejným (kosmologie) a jeho vznik (kossmrtelníkům, takže se hádali, mogonie) novými způsoby. Slovo bojovali mezi sebou a proPrvní filozofové se objefilozofie se žívali mezilidská dramata. vili v maloasijském Milétu, To se změnilo se vznikem proto hovoříme o milétskládá z řeckého filozofie. Filozofové si ské škole. Domnívali se, filein (mít rád, toužit) začali pokládat otázku, že celou přírodu tvoří a sofia (moudrost) zda je člověk skutečně tím jediná pralátka, ale lišili a doslova nejdůležitějším na světě. se v tom, co by to mělo Zabývali se myšlenkami, být. Například Thales se znamená „láska zda není jen součástí něčeho domníval, že voda, Anaxik moudrosti“ většího, jaké je jeho místo ve menes vzduch a efezský filovesmíru nebo z čeho se náš svět zof Herakleitos zase přisuzoval vůbec skládá. Jako odpověď už jim vlastnosti podobné pralátce ohni. nestačily mýty. Věřili, že skutečnou pravPodle něj vše jakoby hoří, reaguje se du naleznou jedině usilovným zkoumáním svým protikladem, takže je celý svět neustále a přemýšlením. v pohybu. Právě Herakleitovi jsou připisována Samozřejmě, že je to někdy zavedlo do slova „Vše plyne, nic netrvá.“ slepých uliček, ale většina jejich myšlenek Elejská škola vycházela z filozofie Parbyla mimořádně přínosná a vytyčila cestu menida z Eleje, která se zabývala zejména pro další generace myslitelů. Položili základy teorií poznání. Parmenides viděl zásadní všeho dnešního vědění a vzdělání. Často sice rozdíl mezi tím, jaký svět je a jak ho vnímánedokázali najít správnou odpověď, nicméně me. V jeho pojetí je svět neměnný a veškeré

Athénská škola, jeden z nejznámějších Raffaelových obrazů, Vatikán

Filozofie v antickém Řecku

Dnes znamená slovo sofizma klamný, nelogický nebo samoúčelný argument

Umění a kultura

Olympijské hry Starověké olympijské hry, jejich slavnosti, účastníci a mytologie SLAVNOSTI

Od roku 776 př. n. l. asi do roku 425 mířily každé čtyři roky ke svatyni na jihu Řecka zástupy závodníků i diváků, aby se zúčastnily jedné z největších událostí antického světa. Jednalo se o slavnosti na počest vládce bohů Dia, který sídlil na zasněženém vrcholu Olympu. I když je dějiště her od severořeckého pohoří dost vzdálené, získal posvátný okrsek název na počest svého patrona Dia Olympského – Olympie. Hry vzešly ze skromných začátků. Původně se jich účastnili jen občané z 65 kilometrů vzdálené Élidy, pod jejíž vládu posvátný okrsek spadal. Ráno po srpnovém úplňku zpívali hymny, pronášeli modlitby a obětovali Diovi voly. Kosti a tuk zvířat spálili na oltáři a maso připravili pro večerní hostinu. Zatímco se z pečení linula lahodná vůně, mnoho z přítomných odešlo jižněji, kde se svlékli do bederních roušek – teprve od roku 720 př. n. l. museli být závodníci nazí – a za přihlížení ostatních běželi zpět do cíle nedaleko obětního oltáře. Trať měřila 1 stadion odpovídající v Olympii 192,27 m (z této délkové míry se odvinul i název pro samotné závodiště). Za půl minuty bylo po závodě. Vítězem prvního běhu v roce 776 př. n. l. byl místní pekař Koroibos, a stal se tak absolutním vítězem celých her, protože jiná disciplína tehdy neexistovala. Nebyly to ještě olympijské hry v plném slova smyslu, ale spíše olympijská hra. Tuto podobu si slavnost udržela do roku 724 př. n. l., tehdy přibyla další disciplína

a sláva her se začala šířit. Byla to doba znovuzrození řecké civilizace, kdy z mateřských měst vyplouvaly lodě plné osadníků, kteří zakládali nová sídla od Kypru až po Hispánii a od Egypta po Azovské moře. Jak se řecká kultura šířila, pocítili Řekové potřebu zachovat a posílit svou identitu. Historik Hérodotos v 5. století př. n. l. napsal, že to, co Řeky spojuje, je „příbuzenství krve a jazyka, svatyně našich bohů, společné oběti a podobný způsob života.“ A my můžeme dodat, že i soutěživost, protože snad každý Řek se řídil radou, kterou dostal Achilles v Homérově eposu Ilias, který vznikl stejně jako olympijské hry v 8. století př. n. l.: „Buď vždy nejlepší a překonej ostatní.“ Vyprávění Iliady o udatném zápolení během pohřebních her na Patroklovu počest podněcovalo představivost lidí a Olympie se stávala dějištěm, kde jako praví dědicové hrdinů trojské války vystupovali současní Řekové. Konaly se i jiné sportovní hry, jako isthmické v Korintu, pýthijské v Delfách či nemejské v Nemeji, ale olympijské byly nejvýznamnější. Od 6. století př. n. l. se jich účastnili závodníci z celého řeckého světa. Když v 5. století Řekové ve své vlasti odrazili vpád Peršanů a sicilští Řekové útoky Kartaginců a Etrusků, stala se Olympie místem jejich díkůvzdání. S narůstajícím významem slavností se prodlužovala i délka her. Postupně se protáhly na pět dní. Zároveň se staly vhodnou příležitostí, jak při obětech a hostinách ukázat bohatství a moc, takže se do Olympie začali kromě závodníků sjíždět i významné

Olympijské hry

Feidiova socha Dia v Olympii, jeden ze sedmi divů světa, v představě Q. de Quincyho z roku 1815

Umění a kultura

Řekové uctívali devět božských Múz, patronek hudby, poezie a dalších umění

Stavbou athénského Parthenónu započal zlatý věk řeckého umění

Řecké umění

Řekové vytvořili řadu forem umění, které nás dodnes inspirují – od dramatu po nové pojetí sochařství

5. století př. n. l. byly Athény nejly posvátnému poměru délky k šířce, který významnějším řeckým městským byl 9:4. státem jak politicky, tak ekonomicky Periklovou nejslavnější stavbou se stal Para kulturně. Po vítězství nad Peršathenón. Nacházel se na nejvyšším bodě Akrony roku 479 př. n. l. stály u zrodu pole a byl zasvěcen ochránkyni města, bohyni Délského spolku na obranu nezávislosti řecAthéně. Na míle daleko bylo možné vidět jeho kých států, jehož členové museli přispívat do štíhlé sloupy i umně zdobený štít. Toto dílo společné pokladny. S kontrolou finančních stavitelů Iktína a Kallikrata je považováno prostředků a posílením válečného za vrchol klasické řecké architektury loďstva postupně získaly navrch a za nejlepší příklad dórského nad ostatními státy. Když roku architektonického řádu. Řády 453 př. n. l. nechal athénměla řecká architektura tři: Praxitelova ský státník Perikles přenést 1. Parthenón, stejně jako Afrodita z Knidu spolkovou pokladnici z Délu většina staveb v západbyla první nahou na athénskou Akropoli, ním Řecku, byl zbudován stalo se z Délského spolku v záměrně prostém dórském ženskou sochou jakési „athénské impéřádu s krátkými, masivními v životní velikosti rium“. Perikles spolkové sloupy. 2. Na maloasijském v Řecku peníze použil na podporu pobřeží a egejských ostrovech umělců a filozofů. Vytvořením převládal iónský řád se štíhlýpracovních míst a zvelebením mi sloupy s volutovou hlavicí přiAthén upevnil svou moc. Vyrabovápomínající polorozvinutý svitek papyní pokladnice bylo sice jednou z největších ru. 3. Nejhonosnější pak byl korintský řád se zpronevěr v historii, ale zároveň díky němu sloupy zdobenými rostlinným dekorem, který začal zlatý věk řeckého umění a vznikla nejse objevuje od konce 5. století př. n. l. úžasnější díla antického světa.

VRCHOL STAVITELSTVÍ Nejvíce zaplatil Perikles za řemeslníky, kteří budovali chrámy a další veřejné stavby. Pro větší slávu božstev (a Athén, samozřejmě!) se nepoužívala hlína a dřevo, nýbrž vápenec a mramor. Návrhy staveb zhotovovali matematici, aby byly symetrické a odpovída-

PŘEKONÁNÍ VZORŮ Jedním z nejvýznamnějších rysů Parthenónu byla jeho mimořádná sochařská výzdoba. Uvnitř chrámu se nacházela dvanáctimetrová socha Athény ze zlata a slonoviny. Jednalo se o dílo Feidia, jednoho z nejvýznamnějších sochařů klasické doby. Starší řecké sochy zaujímaly strnulé pózy; většinou to byli nazí

Umění a kultura

Architektura Nejenže Řekové vybudovali úchvatné stavby, ale inspirovali také architekturu budoucích generací

více než dva tisíce let od konce zlatévlády Alexandra Velikého ve druhé polovině ho věku antické kultury můžeme snadno 4. století př. n. l.) téměř neexistovala panovpoznat řecké nebo Řeckem inspirované nická sídla či paláce. Aristokracie ani boháči stavby. Mnohé z nich jsou takřka kultovneobývali honosné domy, ty vznikaly až pozní, třeba pozůstatky Akropole, které se ději. Typickou řeckou architekturu tak známe tyčí proti athénskému nebi a vytvářejí tak z veřejných budov, především z chrámů. Ty jedno z nejúžasnějších městských panoramat se stavěly ku větší cti a slávě bohů a měst, současnosti. Mnoho budov v západním světě a kromě toho také těch, kdo budovu zaplatili se již od renesance stavělo podle klasických a nechali postavit. řeckých vzorů, z nich jmenujme třeba BritParadoxně na venkově, kde žila většina ské muzeum v Londýně, Braniborskou bránu lidí, jak bylo tehdy obvyklé, se nenacházev Berlíně nebo washingtonský Kapila žádná pozoruhodná architektura tol. Jejich nápadným znakem jsou s výjimkou několika málo roztypické sloupy a trojúhelníkové troušených chrámů. To konštíty, budované se zřetelem trastuje s velkým množstvím Na žádné na symetrii a vyváženost významných a „typických“ antické budově proporcí. Avšak nejde jen (v našich očích) staveb, se nezachovala o hmotné dědictví, řecké které byly ve městech. architektonické princiPostupem doby se barva, přitom Řekové py byly základem římské stávala města, hlavně ta i jejich následovníci (později celé západní) teonejvýznamnější, přeplněná své stavby rie a praxe stavitelství. To a neuspořádaná. To vedlo malovali se týká zejména veřejných k potřebě urbanistického budov, protože Řekové vynaplánování. Došlo k vypracolezli řadu jejich typů jako stadiování plánů podle pravoúhlé sítě ny nebo divadla. Dokonce i budovy, a jejich zavádění do praxe. Proti které nevypadají zřetelně „anticky“, jsou tomu se ohrazovali ovšem někteří jedinci často postaveny podle řeckých architektonics odůvodněním, že jde o „neřecké“ řešení. kých zásad. Například Aristoteles měl za to, že křivolaké Antický stavební styl se nejvíce projevil centrum a změť uliček skýtají lepší obranu na veřejných budovách, a to nikoli náhopřed útočníky, kteří se v nich ztratí. Vzhledou. V klasické době (od roku 500 př. n. l. do dem k tomu, jak často řecká města válčila, to

Architektura Kopie karyatid nesoucích střechu předsíně chrámu Erechtheion na athénské Akropoli

Světské veřejné stavby začaly v antickém Řecku vznikat až v 6. století př. n. l.