Michael Jackson– Kompletní příběh

kompletní příběh

MICHael jackson Jeho hudba, osobnost & moonwalking...

Zrození krále popu

100% NEOFICIÁLNÍ rané roky

• jacksonova rodina • nejlepší alba

ten, jakého jsme dosud znali. Uprostřed písně nahodil prázdný výraz a předvedl fenomenální taneční miničíslo s názvem ‚robot‘. Šlo o jeho vlastní invenci, produkt mnoha hodin soustředění a fyzického tréninku, žádné kopírování Jamese Browna.“ Z písně se stal hit a z robotického tance zase naprostá módní pecka.

Time k tomu ještě dodal: „Michael Jackson už přerostl škatulku zázračného dítěte a chystá se to rozjet opravdu ve velkém.“

NA CESTĚ ZA SVOBODOU Odchod kapely od Motown Records s sebou přinesl první rozkol v Jacksonovic rodině, neboť Jermaine, který se už dříve oženil s dcerou Berryho Gordyho Hazel, ve stáji detroitského impresária zůstal. Nešlo o žádnou fatální ztrátu, neboť ke skupině se právě v té době na plný úvazek připojil nejmladší z bratrů Randy. Rodina, která navenek stále hýřila spoustou energie, podepsala novou smlouvu s CBS (později Epic) Records a kvůli autorským právům si změnila jméno na The Jacksons. Pokračovali s neustálými proměnami vlastní image a mnoha úspěšnými skladbami v žebříčcích jako by chtěli Gordymu ukázat, že jsou schopni držet pohromadě a prospívat i bez jeho pomoci.

Během následujících let se The Jacksons postupně profilovali v prvotřídní živou kapelu, schopnou naprosto dokonale kombinovat pop, funk, soul, taneční rytmy a balady. Jejich 28

eponymní první album pod novou značkou, vydané roku 1976, zahrnovalo i píseň Blues Away, u které byl Michael vůbec poprvé uveden jako jediný autor. Plíživá Show You the Way to Go z dílny zkušených filadelfských skladatelů Kennyho Gamblea a Leona Huffa se zase stala první skladbou Jacksonových, která to (po řadě hitů v první desítce) dotáhla až na první místo britské hitparády.

V roce 1978 už studio Epic důvěřovalo Jacksonovým do té míry, že v jejich rukou nechalo i produkci nové desky. Bratři vloženou důvěru odměnili milionem prodaných kusů alba Destiny, které obsahovalo hity jako Blame It on the Boogie nebo Shake Your Body (Down to the Ground). Hvězda Michaela, nyní už stabilně usazeného v křesle spoluautora úspěšných skladeb, znovu stoupala vzhůru zároveň s tím, jak se tříbil jeho sluch a cit pro groove a melodii. Ve svých dvaceti letech už nebyl daleko od nalezení zvuku, který měl navždy změnit popový svět. Později přišly další významné desky – Triumph v roce 1980 a o čtyři roky později Victory (poslední, jejíhož nahrávání se Michael podstatněji účastnil) –, ale Michael už svou mateřskou kapelu přerostl. Zdálo se, že kouzlo, které jej drželo s bratry pohromadě, bylo prolomeno. Následoval vzestup tak rychlý a strmý, že jeho sourozenci (stejně jako zbytek světa) jen nevěřícně zírali na věci dosud nevídané.

GETTY IMAGES/MICHAEL OCHS ARCHIVES

Od Motownu k CBS

RETNA/LANDOV, CORBIS/STEVE SCHAPIRO/OUTLINE

VLEVO: V listopadu 1978 rozjeli The Jacksons vlastní televizní pořad. Zleva Tito, Jackie, Michael, Marlon a Randy VPRAVO: Frontman Michael se svými bratry v pořadu CBS The Jackson Five DOLE: Malý Randy (zcela vlevo) se svými staršími sourozenci v pořadu The Sonny and Cher Comedy Hour

OFF THE WALL „Neexistuje způsob, jak se připravit na úspěch,“ prohlásil jednou producent nejslavnějších Jacksonových desek Quincy Jones. „Obzvlášť na ten největší úspěch, jaký se kdy v dějinách hudby vyskytl.“ Koncem sedmdesátých let byl Michael Jackson připraven vykročit na vlastní hudební cestu. Čekala ho na ní sláva, jaká v hudební branži neměla srovnání, nejprve však musel prožít jeden bizarní nezdar. Bylo mu čerstvých dvacet let, když se zúčastnil natáčení muzikálu Čaroděj (The Wiz), nákladné afroamerické adaptace známého filmu Čaroděj ze země Oz s Judy Garland.

Nová verze se už dříve stala obrovským hitem na Broadwayi, takže všichni doufali, že její filmová podoba bude stejně úspěšná.

Michael byl obsazen do role Strašáka (který, jak známo, neměl mozek). Tvrdě dřel, aby před kamerou vypadal co nejlépe – jeho mrštnost a ohebnost spolu s nakažlivě veselým chováním se měla podle plánu dobře doplňovat s (hranou) dětinskostí jeho blízké přítelkyně, tehdy třiatřicetileté Diany Ross, která hrála čtrnáctiletou Dorotku. Jones pro film napsal hudbu a zaštítil jej také coby odborný poradce, režírovat měl zkušený mistr stříbrného plátna Sidney Lumet. Co by se mohlo pokazit?

30

CORBIS/LAURA LEVINE

Off the Wall

„Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako je Michael. Je to emocionální dětská hvězda, přesto má nad sebou plnou kontrolu.“ Steven Spielberg

DOLE: S Dianou Ross během předávání cen American Music Awards roku 1981

do budoucnosti taneční hudby, daleko za hranice soulových balad, do budoucnosti plné ‚vokálních srdcerváčů‘, a vlastně až za hranice R&B, do popu, který nehledí na barvu kůže“. Michael zajisté, ať už se mimo studio a pódium dělo cokoliv, zpíval „radostně a bezstarostně“, jak to popsal jeho životopisec J. Randy Taraborrelli. „Je jedním z posledních žijících ‚neviňátek‘, které má naprostou kontrolu nad svým životem,“ řekl kdysi o svém příteli filmový magnát Steven Spielberg. „Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako je Michael. Je to emocionální dětská hvězda, přesto má nad sebou plnou kontrolu. Občas se zdá, že balancuje těsně na hraně kýče, ale za vším, co dělá, je uvědomělá obezřetnost.

40

VPRAVO: Michael Jackson pohledem Andyho Warhola z roku 1984

Je velmi chytrý, pokud jde o jeho kariéru a rozhodnutí. Myslím si, že je to muž dvou osobností.“ Jackson a Quincy Jones spolu po první spolupráci strávili ještě dalších devět plodných let. Svým způsobem se deska Off the Wall stala novým začátkem v Michaelově podivuhodném životě plném obrovských restartů, vylepšení, úprav, změn osobnosti a kouzelnických triků. Nikdy se netajil svým přáním být tou největší rybou v rybníku zábavního průmyslu.

Když se s Jonesem roku 1982 pustil do práce, z níž se měl vyklubat jeho Opus Magnum Thriller, začal tento cíl bezezbytku naplňovat.

CORBIS/LYNN GOLDSMITH, GETTY IMAGES/RON GALELLA/WIREIMAGE

VLEVO: Deska Off the Wall z Jacksona učinila superstar

CORBIS/© ANDY WARHOL FOUNDATION/© THE ANDY WARHOL FOUNDATION FOR THE VISUAL ARTS

Off the Wall

41

GETTY IMAGES/KEVIN MAZUR/WIREIMAGE

BAD V roce 1985 adoptoval Michael Jackson tříletého šimpanze jménem Bubbles, kterého zachránil z kliniky pro výzkum rakoviny v Texasu. Oblékal jej do stejného vojenského oblečení, jaké sám nosil, bral ho na večírky i tiskové konference a tvrdil, že ho naučil i svou měsíční chůzi. Asi v té době začaly postupně Michaelovy výstřednosti přitahovat podobnou pozornost jako jeho hudba – nebo možná i větší. Zpočátku šlo o pozitivní publicitu, kterou často inicioval sám Jackson a jeho tým, ale postupně se jeho „kabinet kuriozit“ rozrostl až do stavu, ve kterém Michael (obrazně řečeno) ztratil veškerý kontakt s realitou. Následovaly stále znepokojivější proměny jeho vizáže, prosakovaly fámy, že by si rád koupil kosti Sloního muže nebo Marilyn Monroe, a tvrdilo se, že spí v kyslíkovém stanu.

Od vydání alba Thriller začala Jacksonovi blednout kůže.

Trval na tom, že důvodem je porucha pigmentu zvaná vitiligo, ale některé noviny psaly o „umělém bělení“. Plastické operace vedly postupem času k tomu, že se mu ztenčoval nos, oční víčka se zvedala, rty smršťovaly a na bradě se mu zničehonic objevil ďolíček.

Moment, kdy se začaly v novinách objevovat titulky s Michaelovou přezdívkou „Wacko Jacko“, byl podle mnoha pamětníků počátkem Jacksonova úpadku.

67

Dangerous

v plném proudu a jeho věhlas narostl do možná ještě monstróznějších podob než za dob Thrilleru. Lidé po celé planetě chtěli alespoň na chvíli zahlédnout ono mytické stvoření, které znali z těch přelomových videoklipů, vidět naživo jeho pohyby a slyšet jeho hlas. „Různí lidé dospívají v různou dobu,“ tvrdil Jackson, „a já zrovna předvádím světu, že už jsem mužem, kterým jsem vždycky chtěl být.“ Jeho tehdejší hudba, kostýmy a celá pódiová show rozhodně vyznívaly tvrději a drsněji než kdy dřív. Z řeči Michaelova těla nyní sršela energie a agresivita, která se skvěle doplňovala s jeho hedvábným hlasem a ladnými tanečními kroky. Show podporovala laserová světla a magické triky: Jackson visel zavěšený na jeřábu vysoko nad davy fanoušků, z nichž mnozí si klidně mohli myslet, že vidí člověka létat.

Jeden z jeho sedmi velkolepých londýnských koncertů na stadionu ve Wembley se vydali navštívit i princ Charles se svou chotí Dianou. S následníkem trůnu, jehož matce byl kdysi představen v zákulisí jako člen The Jackson 5, zdvořile vtipkoval: „Můžu vám nabídnout nějaké taneční lekce?“ ptal se. „Ano,“ smál se Charles, „na tanečním parketu se pořád cítím trochu nesvůj.“ Jackson zvažoval, že toho večera přeskočí píseň Dirty Diana, aby princeznu náhodou neurazil, ale po ujištění, že jde o její oblíbenou skladbu, ji v setlistu ponechal. „Jsem nadšený, že jsem se se členy královské rodiny mohl potkat,“ svěřil se Jackson reportérům. „Jsem opravdu moc rád, že se na mě přišli podívat. Princezna byla podle mě skvělá.“ Později si prý s Dianou dokonce několikrát volali a radili si, jak se vyhýbat dotěrným novinářům, nebo probírali aktuální módu.

Poté, co vyšly najevo neshody v soužití následnického páru, Michael o Dianě prohlásil: „Ve svém srdci jsem říkal: ‚Miluji tě, Diano! Sviť! Sviť navždy, protože ty jsi tou pravou princeznou svého lidu.‘ “ A k období její tragické smrti se později vrátil takto: „Zhroutil jsem se. Omdlel jsem. Zrušil jsem koncert, protože jsem zkrátka nemohl vystoupit. Složil jsem se a několik následujících týdnů jsem brečel. Svěřovala se mi. Cítila se jako štvaná zvěř v kleci, stejně jako já.“ Někdy v době onoho královského setkání si Michael narcisticky povzdechl: „Elvisovi říkají král – proč tak neříkají i mně?“ Možná proto vznikla přezdívka „král popu“, jejíž autorství je často připisováno jeho blízké přítelkyni, herečce Elizabeth Taylor, přestože to mohl být právě nejistý Michael, který se postaral o to, aby mu zůstala. Filmová ikona Taylor, rovněž hvězda již od útlého věku, kdysi promluvila o Jacksonově zájmu se setkávat s ostatními špičkovými

VPRAVO: Univerzální voják: Jackson během koncertu ve Wembley v roce 1992

88

a „trvanlivými“ celebritami: „Je velmi zvídavý a má zájem se učit od lidí, kteří přežili… kteří to všechno přestáli. Jako by doopravdy nebyl z této planety. Je-li excentrický, je to tím, že je větší než sám život. Kdo je génius? Kdo je žijící legenda? Kdo je megastar? Michael Jackson přece. A když už si myslíte, že ho znáte, přijde s něčím novým. Nikdo se mu nemůže ani přiblížit. Nikdo neumí tak tančit, nikdo neumí psát takové texty ani vyvolávat takové vzrušení jako on.“

AŤ JSME FUNKY! Jackson už tehdy musel nosit převleky, když se chtěl jen tak projít po „reálném“ světě a zajít si do běžného obchodu – samozřejmostí přitom byla přítomnost několika bodyguardů.

Na pódiu byl však stále ve svém živlu. Turné k desce Bad trvalo od 12. září 1987 do 27. ledna 1989 a Jackson během něj navštívil celkem 15 zemí na čtyřech kontinentech. Přes ohromný počet prodaných lístků se pro Michaela ukázalo být prodělečným, neboť jeho luxusní životní styl zahrnující létání soukromými letadly a vrtulníky nebyl zrovna levný.

Samotné koncerty pak byly velmi extravagantní a divákům nabídly za nemalé peníze opravdu mnoho, mnoho muziky.

Recenze byly málokdy nudné. Britský deník Today blouznil: „Je to čistý sex.“ V Japonsku dostal Jackson přezdívku „Tajfun Michael“. V Austrálii už se tolik nejásalo, protože zde byl král popu více než jako Michael Jackson vnímán coby podivínský „Wacko Jacko“ a vtípky jeho chytání se za rozkrok měly navrch před jakýmikoli hlubšími analýzami. Koncerty v Perthu a Adelaide musely být pro nezájem fanoušků zrušeny, načež Michael napsal redakci magazínu People ublížený (a gramatickými chybami oplývající) dopis, ve kterém vzletně uvedl: „Nesuďte muže, dokud nechodíte po dva měsíce v jeho mokasínech.“ Tak či onak bylo turné velmi rušné – někdy euforické, jindy zase vyčerpávající. I plánování prvního vystoupení v USA neproběhlo úplně hladce. Jackson chtěl začít v Atlantě, jenže jeho hlavní sponzor, firma Pepsi, považoval město za příliš propojené se svým rivalem, značkou Coca-Cola. A tak se start amerického turné odehrál v Kansas City, kde se Michael údajně před začátkem show modlil: „Pane bože, ať jsme funky!“ Když se později dověděl, že mu koncert vydělal 750 000 dolarů (čímž prolomil rekord Elvise Presleyho), zaznamenal jeden ze všudypřítomných reportérů jeho radostný tanec a pyšnou poznámku: „Tak co, kdo je teď král?“ Michael se i nadále snažil prorazit coby filmový herec, ale fámy o jeho obsazení do Fantoma opery, kterého měl údajně natáčet Steven Spielberg (o několik let později nakonec vznikl pod taktovkou Joela Schumachera), se nakonec ukázaly jako liché. Pravidelně se ukazoval na předávání cen s hollywoodskými hvězdami jako Sophia Loren nebo Sylvester Stallone, skamarádil se taky s Davidem Geffenem, hudebním magnátem a mužem, který stál spolu se Spielbergem za no-

GETTY IMAGES/PHIL DENT/REDFERNS