t ikal

Někdejší kvetoucí metropoli, která dnes patří k nejvýznamnějším mayským archeologickým lokalitám, obklopuje houževnatý prales, vyhlášený pestrým zastoupením fauny a flóry

Asi 300 kilometrů severně od hlavního města Guatemaly, hluboko v pralesích departementu Petén, se rozkládají ruiny velkolepé předkolumbovské metropole. Mayové ji nazývali Yax Mutal, ale známější je pod novodobým jménem Tikal. Počátky tamního osídlení a s ním související zemědělské činnosti sahají přibližně do roku 600 př. n. l. Jak dosvědčují první pyramidy a rozsáhlejší stavby, datované k roku 350 př. n. l., někdejší zemědělská osada rychle získávala na významu a záhy se stala důležitým obchodním, administrativním, kulturním i náboženským centrem. Ve vrcholném období Tikal představoval oslnivou ukázku mistrovství mayských stavitelů a počet jeho obyvatel se podle všeho vyšplhal až k číslu 90 000. Pak, přibližně kolem roku 900, se toto velkoměsto záhadně vylidnilo.

Napříč stoletími

Tikal nevznikl v podmínkách, které bychom mohli označit za ideální. V lokalitě scházel přirozený vodní zdroj, místní Mayové se proto naučili shromažďovat dešťovou vodu a uchovávat ji ve zvláštních nádržích. S pozvolným rozšiřováním městské zástavby přibývalo pyramidových chrámů, paláců, obřadních teras, správních budov, pomníků, rezidencí i hřišť na rituální míčovou hru. V okolním bažinatém terénu mayští architekti důmyslně propojili nejdůležitější body vyvýšenými dláž- děnými cestami a rampami. Stavělo se z místního vápence, často pokrytého vrstvou štukové omítky, zdi obvykle oživily bohaté basreliéfy.

Dveřní překlady, opět zušlechtěné rytou výzdobou, Mayové vyráběli ze dřeva zapoty obecné, známé také jako sapodilla. Nejkrásnější ukázky nacházíme nad vstupy do chrámových prostor – na jednom podobném reliéfu například vidíme urozenou ženu ve tkaném šatu, kterou zdobí péřová čelenka a jadeitové šperky.

Město vděčilo za své bohatství dílem obchodu, dílem prozíravému zvelebování okolní krajiny, kde se dařilo kukuřici i jiným hospodářským plodinám. V dlouhých a spletitých dějinách Tikalu se střídala období hojnosti a úpadku, největšího uměleckého, kulturního i mocenského rozkvětu však dosáhl v rozmezí let 600–900. Zároveň se ale jednalo o dobu častých válečných konfliktů s okolními městskými státy.

V roce 378 se Tikal zřejmě ocitl v područí Teotihuacanu, nesmírně vlivného mayského centra, které se nacházelo v 1 000 kilometrů vzdáleném Údolí Mexika. Podle mínění některých badatelů obě města pouze navázala úzkou diplomatickou a obchodní spolupráci, výjevy na jisté památeční stéle ale vyprávějí jiný příběh. Tikal padl, jeho král přišel o hlavu a na trůn dosedl vládce podřízený Teotihuacanu. Tento mocenský posun ovlivnil podobu tikalského umění, architektury, dokonce i oděvů.

Nešťastná epizoda však Tikal nezlomila. V průběhu let metropole obnovila svou vlivo-