Jediný syn

a poručil mu, ať jde do své chýše, načež se Abdul Gáfur s brbláním vzdálil. V noci si pak našel příležitost vstát a nařezat své třináctileté dceři. Příčinu hádky nikdo neznal, ale Gisborne ten křik slyšel.

V následujících dnech Mauglí přicházel a odcházel jako stín. Zařídil si svou divokou domácnost poblíž bungalovu, ale když Gisborne vycházel na verandu nadýchat se čerstvého povětří, občas ho uviděl na kraji džungle, jak sedí v měsíčním světle s čelem opřeným o kolena anebo polehává na větvi, k níž se tiskne jako nějaký noční tvor.

Mauglí ho odtamtud buď pozdravil a vybídl ho, ať jde klidně spát, anebo slezl a při-

19

A lámal jsem kdys ječný chléb, byť s velkou nesnází?

Vždyť zdává se mi o děcku, jež z chléva vychází!

Vždyť sním o nebi půlnočním, po krvi toužím zle a vídám stín rudě ztřísněný, jenž mi sousto od úst rve!

Ač potrvá, než nad obzor se Měsíc pozvedne, nad hlavou černé trámoví zřím jako v poledne K peřejím Lény daleko, kam jelen uhání, já však slyším koloucha, jak bečí za laní K peřejím Lény daleko, kde ční vrch tisící Já však cítím vlahý větru dech, jenž čechrá pšenici Otevři dveře, nelze spát, teď venku slyším řev Čekají na mě vlci tam, či moje vlastní krev?

Zas žena dveře otvírá a ze tmy vyskočí vlk šedivý – a Jedinému synu zří vlídně do očí.

45

poloostrově, jenž byl prapůvodcem Kiplingovy inspirace. Vydejme se proto po stopách této neuvěřitelné legendy, jejíž kořeny leží částečně v reálném životě a částečně ve fantazii a fikci anglického spisovatele.

Silným inspiračním zdrojem byla historie.

Stačí vzpomenout na babylónský Epos o Gilgamešovi, kde vystupuje jeho protivník (později přítel) Enkidu, jenž žil ve stepi divoce mezi zvířaty. Mnohem známější je antická legenda o vzniku Říma, který založili dva bratři Romulus a Remus, které podle pověsti odkojila vlčice.

Také ve středověkých kronikách najdeme zmínky o výskytu divokých dětí, vychovaných různými zvířaty (vlky, medvědy, ovcemi, skotem).

S cestovatelskými a koloniálními aktivitami Británie, Francie i Ameriky se podstatně rozšířilo informační spektrum o podobných případech a tak si je mohli tehdejší čtenáři přečíst v cestopisech nebo časopisech a novinách. Samotný Kipling vzpomínal, že příběhy o dětech-zvířatech se v indické společnosti vyprávěly odedávna, tak jako o tygrech lidožroutech a nikdo nepochyboval o jejich pravdivosti. Proto tehdy spisovatele napadlo využít těchto informací a vytvořit jakéhosi lesního muže vychovaného vlky, jenž se pohybuje v indické džungli a svádí boj mezi svým divošstvím a člověčenstvím.

Nezpochybnitelnou inspirací byly pro Kiplinga také povídky o zvířatech od anglického spisovatele a přírodovědce E. T. Setona, žijícího v Severní Americe. Seton ve svém životopise uvádí tuto skutečnost a cituje jeden Kiplingův dopis.

Výsledný mix všech těchto informací a autorovy fantazie pak vytvořil povídkovou sbírku The Jungle Book (Kniha džunglí, 1894) a o rok později The Second Jungle Book (Druhá kniha džunglí). Vůbec první povídka o Mauglím In the Rukh (V rukhu) však vyšla o rok dříve než Kniha džunglí a náš hrdina se zde chová úplně jinak, než mu pak přisoudil jeho literární otec.

Je už dospělým, žije s rodinou ve vesnici a dává se do služby správy státních lesů. Proto tato povídka vymykající se filosofii obou Knih džunglí nebývá zpravidla jejich součástí při opětovných vydáních (viz předmluva).

Ilustrace Otakar Štáfl-J. R.Vilímek 1931, povídka Tygr! Tygr!

Knihy džunglí a jejich zákon Základním syžetem tohoto světového díla je střet zvířecího světa s lidskou společností a dilema Mauglího návratu k lidem a pak zpět do džungle. Pravdou je, že ten přírodní svět s neměnnými zákony džungle je poněkud meta-

Přebal anglického vydání Knih džunglí, 1955, il. S. Tresilian

48

Českému čtenáři neznámá ilustrace Z. Buriana ze slovenského vydání Knih džunglí, Práca Bratislava 1957

64