Pište správně česky – poradna šílených korektorů (druhé aktualizované, rozšířené vydání) by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E

Z O N E R

P R E S S

Dalibor Behún & Petr Behún

PIŠTE SPRÁVNĚ ČESKY PORADNA ŠÍLENÝCH KOREKTORŮ Bestsellerová poradna šílených korektorů v druhém aktualizovaném, rozšířeném vydání (přes 80 normostran nového textu) Bolí vás hlava z toho věčného přemýšlení, kde ve větě napsat čárku? Jste v pokušení házet si mincí pokaždé, když narazíte na dilema „mě/mně“? Bojujete s předponami „s“ a „z“? Je pro vás noční můrou psaní velkých písmen? Nebo byste se před kamarády rádi pochlubili dokonalým tvořením přechodníků? Ať už je to jakkoli, věříme, že si Poradnu šílených korektorů oblíbíte. Druhé aktualizované, rozšířené vydání této praktické příručky je určené všem, kdo chtějí psát správně, čtivě, hezky a s chutí. Ambicí autorů nebylo popsat veškeré jazykové jevy, se kterými se pisatelé českých textů mohou setkat. Zaměřili se na ty oblasti, ve kterých se často chybuje, a existující pravidla se snažili předložit stručnou a srozumitelnou formou. Nepříliš oblíbené suchopárné deﬁnice v co největší míře ustoupily konkrétním a snadno pochopitelným příkladům, které nezřídka vycházejí přímo z korektorské praxe autorů. Věříme, že se pro vás tato kniha stane užitečným a spolehlivým pomocníkem, který bude stát na vaší straně, až vám snad čeština nastaví svou odvrácenou tvář.

Jazykové jednohubky představují soubor tří set sloupků pojednávajících vtipně, ale zároveň odborně přesně o tom nejzajímavějším z naší slovní zásoby. Se slovy jako „línohnát“, „břichopas“ nebo „darmotlach“ se vydáte do dob dávno minulých, s „pistolí“ procestujete půlku Evropy a „koza“ vás zaveze až do starověkého Řecka. Kniha je volně inspirovaná oblíbenou facebookovou stránkou www.facebook.com/jazykovezajimavosti.

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 369 Kč KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1804

ISBN 978-80-7413-377-0

9 7 8 8 0 7 4 1 3 3 7 7 0

Dalibor Behún Petr Behún

Kniha jazykových zajímavostí, kterou si oblíbí každý milovník českého jazyka.

DRUHÉ AKTUALIZOVAN É, ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ

DALIBOR BEHÚN PETR BEHÚN

Pište správně česky – poradna šílených korektorů (druhé aktualizované, rozšířené vydání) Autoři: Dalibor Behún, Petr Behún

Copyright © ZONER software, a.s. Všechna práva vyhrazena. Vydáno v roce 2018 (druhé aktualizované, rozšířené vydání). Žádná část této publikace nesmí být reprodukována nebo předávána žádnou formou nebo způsobem, elektronicky ani mechanicky, včetně fotokopií, natáčení ani žádnými jinými systémy pro ukládání bez výslovného svolení ZONER software, a.s.

Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1804 ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Odborný redaktor: Miroslav Kučera Jazyková korektura: Iva Šišperová Šéfredaktor: Pavel Kristián ml. DTP: Miroslav Kučera Obálka: Mgr. Petr Bernát (obrázek na obálce © dollarphotoclub.com, #76549663)

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.facebook.com/groups/rajtvorilku

ISBN 978-80-7413-377-0

slevy, akce,

novinky

Nechejte nám kontakt na novinky.zonerpress.cz a získáte další bonusy, slevy a jiné výhody.

Stručný obsah Část I: Jak psát správně aneb Pravopisně-gramatický výlet pro otrlé 15 Kapitola 01

Vlastní jména pod lupou

Kapitola 02

Jak se popasovat s přídavnými jmény

Kapitola 03

Psaní velkých písmen

Kapitola 04

Psaní zkratek a značek

Kapitola 05

Zaměřeno na zájmena

Kapitola 06

Člověk versus psaní číslovek

Kapitola 07

Správné psaní „s“ a „z“

Kapitola 08

Jak vyzrát na přechodníky

Kapitola 09

O správném stupňování

Kapitola 10

Jak nám čeština dává na výběr

105

Kapitola 11

Nerovný boj s čárkami

111

Kapitola 12

Oříšky v našem slovníku

139

Část II: Jak psát čtivě aneb Několik slov o stylistice

165

Kapitola 13

Nepřirozené vyjadřování

167

Kapitola 14

Jazyk spisovný, hovorová a obecná čeština

177

Kapitola 15

Uvrženi do vazby?

183

Kapitola 16

Stavba vět

187

Kapitola 17

Vylepšení nikoli kosmetická

199

Část III: Jak psát hezky aneb Základy typografie

207

Kapitola 18

209

Plná hrst znamének

Kapitola 19

Závorky a uvozovky

221

Kapitola 20

Kdy (ne)používat mezerník

231

Kapitola 21

Zásady správného dělení a sazby

239

Část IV: Jak psát s chutí aneb Vylaďte své texty k dokonalosti

249

Kapitola 22

6 tipů pro psaní od George Orwella

251

Kapitola 23

Knihovna šíleného korektora

259

Kapitola 24

Čeština na internetu

265

Kapitola 25

Jak se stát korektorem

271

Kapitola 26

Korektura z pohledu klienta

277

Kapitola 27

Jak psát oficiální korespondenci

285

Kapitola 28

Jak se vyhnout zbytečným chybám

293

Část V: Bonusové materiály

297

Kapitola 29

Čemu se (nejen) korektor zasměje

299

Kapitola 30

Co je v češtině nového

305

Kapitola 31

Fascinující svět jazyků

311

Kapitola 32

Historie a současnost češtiny

321

Kapitola 33

Zajímavosti z vývoje našeho jazyka

347

Kapitola 34

Angličtina a její zvláštnosti

367

Dodatek A

Použitá literatura a další zdroje

407

Dodatek B

Řešení testových otázek

411

Podrobný obsah Část I: Jak psát správně aneb Pravopisně-gramatický výlet pro otrlé 15 Kapitola 01

Vlastní jména pod lupou

Co jsou to vlastní jména

Osobní jména

Zeměpisná jména

Kapitola 02

Jak se popasovat s přídavnými jmény

Mladá děvčata, stará okna

31 31

Ranní, raný, nebo ranný?

Viděli jsme manžele Novákovy

O Nedvědově gólu, nebo o Nedvědovu gólu?

Chladicí versus chladící aneb Přídavná jména dějová a účelová

Když spojovník určuje význam

Spojení s číslovkami

„Chytáky“ v přídavných jménech

Kapitola 03

Psaní velkých písmen

Oslovení v dopisech

Ještě jednou o vlastních jménech

Patálie s názvy měst, ulic a staveb

O živých bytostech a jim podobných

Instituce, státy a regiony všeho druhu

Velká písmena u přídavných jmen

Závěrečné slovo k identifikaci vlastních jmen

Psaní velkých písmen v závorkách

Kapitola 04

Psaní zkratek a značek

Trocha teorie

Trocha praxe

Tři doporučení na závěr

Kapitola 05 Mně, nebo mě?

Zaměřeno na zájmena

63 64

6 Ho, je, nebo jej?

Můj vs. svůj

Vaši/vaší, ji/jí

Společnost, jejíž posláním...

Skloňujeme „jenž“

Zrádné slovíčko „jakýkoli“

„Sebe samy“, ale „sami sebe“ – je to možné?

Kapitola 06

Člověk versus psaní číslovek

Druhy číslovek

Správný formát číslovek

Skloňování číslovek

Kapitola 07

Správné psaní „s“ a „z“

Používání předložek „s“ a „z“

Správné psaní předpon „s-“ a „z-“

Když „s-“ a „z-“ určují význam

Slovo závěrem

Kapitola 08

Jak vyzrát na přechodníky

Krátká vsuvka o slovesných třídách

Typy přechodníků a jejich použití

Opakování – matka moudrosti

Závěrečná poznámka

Kapitola 09

O správném stupňování

Trocha teorie na úvod

Problematické tvary

Stupňování nestupňovatelného

Dvojité stupňování

100

Stupňování pomocí výrazů víc/více

100

Závěrečná korektura

101

Kapitola 10

Jak nám čeština dává na výběr

105

Dublety

105

Další oblasti výběru

108

Kapitola 11

Nerovný boj s čárkami

111

Vedlejší a hlavní věta, poměry

111

Věty jednoduché

124

Závěr

135

Kapitola 12

Oříšky v našem slovníku

139

Absorpce (nikoli absorbce)

139

Abychom (nikoli „aby jsme“) aneb Podmiňovací způsob

139

Alba (nikoli albumy)

140

Aniž, nebo aniž by?

141

Antedatovat (nikoli antidatovat)

142

Být s to (nikoli být z to)

142

Cíli (nikoli cíly)

142

Déjà vu, nikoli deja vu – pravopis a význam

142

Dokážu, dokážou (spíše než dokáži, dokáží)

143

E-mail, nebo email?

143

Empatie – význam slova

144

Euro (skloňování)

144

Exspirace (spíše než expirace)

144

Fax (nikoli fax.)

145

Handicap, nebo hendikep?

145

Hardware, software... (skloňování)

145

Jakoby, nebo jako by?

146

Je možné, je nutné (spíše než je možno, je nutno)

146

Kdo s koho (nikoli kdo z koho)

147

Kromě čeho, ale mimo co

147

Kůra, nebo kúra?

147

Leitmotiv (nikoli lightmotiv)

147

Lobovat, nebo lobbovat?

148

Na shledanou (nikoli nashledanou)

148

Na to, nebo nato?

149

Navečer, nebo na večer?

149

Neboli (nikoli nebo-li)

149

Nemoc (skloňování)

150

Nohy, ruce, oči, uši (skloňování)

150

Oslyšet (význam „nevyslyšet“)

151

Poliklinika (nikoli polyklinika)

151

Pomozte (nikoli pomožte)

152

8 Práce (skloňování)

152

Protežovat (nikoli protěžovat)

152

Přece (nikoli přeci)

153

Přihlaste se (nikoli přihlašte se)

153

Přesvědčete se i přesvědčte se

153

Připomněl (nikoli připoměl)

154

Pýchavka (nikoli píchavka)

154

Respektive (nikoli respektivě)

154

Scenárista (nikoli scénárista)

155

Sebereflexe – význam slova

155

Ses, sis (nikoli jsi se, jsi si)

155

Sestávat (nikoli sestávat se)

156

Shora, ale zdola

156

Skútr (nikoli skůtr)

156

Soudce (oslovujeme „pane soudce“)

157

Spatra, nebo z patra?

157

Standard (nikoli standart)

157

Status, nebo statut?

158

Tchyně (nikoli tchýně)

159

Tip, nebo typ?

159

Triumf, nebo trumf?

160

Viceprezident (nikoli víceprezident)

160

Viz (nikoli viz.)

160

Výjimka (nikoli vyjímka)

161

Za to, nebo zato?

161

Zda, zdali (nikoli zda-li)

161

Část II: Jak psát čtivě aneb Několik slov o stylistice

165

Kapitola 13

167

Nepřirozené vyjadřování

Jazyky se neliší jen slovní zásobou

167

Popularita slovesných substantiv

168

Řetězce podstatných jmen

170

Nadužívání trpného rodu

170

Jak se všechno dělá samo

171

Úmyslně odlidštěný jazyk

172

Souhrnně řečeno…

173

Kapitola 14

Jazyk spisovný, hovorová a obecná čeština

177

Slohové rozvrstvení jazykových prostředků

177

Hovorová čeština

178

Kombinování různých stylů

179

Obecná čeština

180

Závěr

181

Kapitola 15

Uvrženi do vazby?

Typická chybná vazba

183 183

Významově podobná slova

184

Příliš populární předložka

184

Kapitola 16

Stavba vět

187

Několik poznámek ke slovosledu

187

Opakování slov či vět

191

Nevyjádřený podmět

192

Výčty

193

Nepřirozené vazby s „pro“

194

Špatné používání slova „důvod“

195

Nadměrné používání zájmen

196

Kapitola 17

Vylepšení nikoli kosmetická

199

Adjektivum, nebo trpné příčestí?

199

Díky/vinou/kvůli

200

Pleonasmy a katachréze

200

Kombinace „sice – ale“

203

Spojka „i“ se mění na „ani“

203

Kdy číslovky vypisujeme slovem

203

Naučili jste se psát čtivě?

204

Část III: Jak psát hezky aneb Základy typografie

207

Kapitola 18

209

Plná hrst znamének

Pracujeme se středníkem

209

Pomlčka a spojovník

211

Další znaménka

218

Závěr

219

Kapitola 19

Závorky a uvozovky

221

Závorky – jak na ně

221

Píšeme v uvozovkách

224

Kapitola 20

Kdy (ne)používat mezerník

231

Proč mezery

231

Mezera ve větě

231

Tři tečky

232

Mezery v technických údajích

233

Mezery ve zkratkách

234

Rozsahy, spojovník a matematická znaménka

234

Jak pracovat s lomítkem

236

S trochou pečlivosti…

236

Kapitola 21

Zásady správného dělení a sazby

239

Dělení slov

239

Několik tipů k sazbě

245

Dovětek k náročné kapitole

248

Část IV: Jak psát s chutí aneb Vylaďte své texty k dokonalosti

249

Kapitola 22

6 tipů pro psaní od George Orwella

251

Esej v kostce

251

1. tip: Nikdy nepoužívej metaforu, přirovnání nebo jiný stylistický prostředek...

252

2. tip: Nikdy nepoužívej dlouhé slovo, když můžeš stejně dobře použít krátké

253

3. tip: Pokud můžeš nějaké slovo vypustit, udělej to

254

4. tip: Nikdy nepoužívej trpný rod, když můžeš použít činný

255

5. tip: Nikdy nepoužívej cizojazyčný obrat, vědecký termín nebo žargonový...

256

6. tip: Pokud bys měl říct něco vysloveně barbarského, neváhej kterékoli...

257

Kapitola 23

Knihovna šíleného korektora

259

Pravidla českého pravopisu

259

Stručná mluvnice česká

260

Akademická příručka českého jazyka

260

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ)

260

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ)

261

Nový akademický slovník cizích slov

261

11 Nová slova v češtině – slovník neologismů (2 díly)

261

Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení

262

Tezaurus jazyka českého

262

Jak psát správně čárky

263

Norma ČSN 01 6910

263

Další publikace

263

Závěr

264

Kapitola 24

Čeština na internetu

265

Internetová jazyková příručka

265

Český národní korpus

267

Databáze heslářů Lexiko

269

Nechybujte.cz

270

Sečteno a podtrženo

270

Kapitola 25

Jak se stát korektorem

271

1. Vědomosti

271

2. Pečlivost

272

3. Spolehlivost

273

4. Všeobecný rozhled

274

Otcovské slovo závěrem

275

Kapitola 26

Korektura z pohledu klienta

277

Vytipujte si vhodné kandidáty

278

Položte ty správné otázky

280

Domluvte průběh spolupráce

281

Cizojazyčné korektury

283

Závěr

284

Kapitola 27

Jak psát oficiální korespondenci

285

Nejprve obecně k obsahu

285

Jak má vypadat dopis

286

Jak má vypadat e-mail

290

Kapitola 28

Jak se vyhnout zbytečným chybám

293

Mezi psaním a kontrolou si udělejte pauzu

294

Uvědomte si, v čem často chybujete

294

12 Text si přečtěte alespoň dvakrát

294

Jednou si text přečtěte nahlas

295

Automatické „kontroly pravopisu“ využívejte, ale nespoléhejte na ně

295

Nestyďte se zeptat

295

Požádejte někoho, aby si vaše dílo přečetl

295

Shrnutí a závěr

296

Část V: Bonusové materiály

297

Kapitola 29

299

Čemu se (nejen) korektor zasměje

Komické překlepy

299

Nesmyslné výroky

300

Katachréze

302

Automatická kontrola pravopisu

303

Kapitola 30

Co je v češtině nového

305

Novinky na poli jazykovědy

306

Závěr

309

Kapitola 31

Fascinující svět jazyků

311

Kolik jazyků na světě je?

311

Kde se tu všechny ty jazyky vzaly?

313

Který jazyk má nejvíc slov?

316

Znakové jazyky

317

A jsme u cíle

319

Kapitola 32

Historie a současnost češtiny

321

Kdy a jak se začalo mluvit a psát česky?

321

Rozuměli bychom si s Čechy ze středověku?

324

Proč se vůbec jazyk mění?

327

Proč se na Moravě mluví jinak než v Čechách?

330

V čem bylo tak významné národní obrození?

332

Proč máme v češtině pády?

336

Čím je čeština charakteristická?

339

Máme se bránit dalším změnám?

342

Jak si mohu rozšířit slovní zásobu?

344

Slovo na závěr

346

Kapitola 33

Zajímavosti z vývoje našeho jazyka

347

Změna v časování

347

Kde se vzalo F

348

Vznik hlásky Ř

350

Proč je písmeno Ú jen na začátku slov

351

Břímě vs. břemeno

353

Významová diferenciace

354

Tabuová slova

355

Lidová etymologie

356

Protetické a hiátové hlásky

358

Dáte si býkové maso?

359

Problematický vzor stavení

360

Vejce, ale vajec

362

Příklonka -li

363

Kapitola 34

Angličtina a její zvláštnosti

367

Podivná slovní zásoba

367

Ztráta flexe

370

Chaotický pravopis

375

Velké samohláskové posouvání

379

Prameny poznání o jazyce

383

Pomocné „do“

385

Absence dvojí negace

388

Stupňování přídavných jmen

390

Znělé a neznělé hlásky

392

Ship, ale skipper – jak je to možné?

394

Redukce slabik

396

Mylná dekompozice

399

Second vs. other

401

Latinská terminologie

403

Rozloučení

406

Dodatek A

Použitá literatura a další zdroje

407

Dodatek B

Řešení testových otázek

411

Úvod ke druhému rozšířenému vydání Tak jsme tady zase. Už potřetí. Stejně jako nás v roce 2009 upřímně zaskočila veskrze shovívavá, ba dokonce pozitivní odezva na první „Poradnu šílených korektorů“, byli jsme neméně překvapeni kladnými ohlasy na druhé vydání z roku 2015, kterým jsme plánovali svou literární dráhu zakončit. Leč historie se opakovala. Náš vydavatel, který s bezbřehým optimismem očekával, že do jedné řeky lze vstoupit nejen dvakrát, ale dokonce třikrát, se nás zeptal, zda bychom byli schopni ze sebe vydolovat nějaký alespoň trochu hodnotný obsah, kterým by bylo možné předchozí vydání obohatit a ctěnému čtenářstvu předložit. Inu, pokusili jsme se. Oproti předchozímu vydání přibylo několik tipů pro psaní od slovutného George Orwella, hrstka více či méně zábavných jazykových prohřešků, na které jsme při své práci narazili, a štědrá nálož zajímavostí z historie češtiny a angličtiny. Celkově asi 82 normostran nového obsahu. Doufáme, že ať už si v našem spisku budete číst o pravopisných záludnostech, stylistických libůstkách, typografických doporučeních nebo historických souvislostech, nebudete se u toho nudit a v krajním případě se dozvíte i něco užitečného. Děkujeme vám za přízeň a přejeme příjemné počtení. Vaši šílení korektoři

Rychlý test znalostí Na konci kapitol 1–21 vždy najdete rychlý test znalostí. Můžete si tak snadno otestovat, jak dobře (nebo špatně) jste pochopili problematiku dané kapitoly. Správné odpovědi na všechny testové otázky pak naleznete ke konci knihy. Pokud nechcete psát své odpovědi přímo do vlastního knižního výtisku, nachystali jsme pro vás samostatnou PDF verzi těchto otázek. Dokument pak stačí jen vytisknout na tiskárně. Soubor stahujte zde:  www.zonerpress.cz/download/zrk1510-otazky.zip

KAPITOLA 02 Jak se popasovat s přídavnými jmény Přídavná jména dělíme na tvrdá, měkká a přivlastňovací a skloňujeme je podle vzorů „mladý“, „jarní“ a „otcův/matčin“. Tyto charakteristiky přídavných jmen (neboli adjektiv) si možná ještě pamatujete ze školy. V této kapitole se spíš než na samotnou gramatiku zaměříme na nejčastější chyby, kterých se při používání přídavných jmen dopouštíme.

Mladá děvčata, stará okna To, že přídavné jméno by se mělo rodem, číslem i pádem shodovat s podstatným jménem, které určuje, chápeme tak nějak instinktivně a správné tvary (typu chytrý žák, dřevěná kůlna či bezbranné dítě) volíme vesměs automaticky. Jeden z mála problematičtějších případů je shoda podstatného a přídavného jména v 1. pádě množného čísla středního rodu. Kromě správných tvarů mladá děvčata, stará okna či kachlová kamna se čas od času objevují i tvary chybné: mladé děvčata, staré okna, kachlové kamna. Mimochodem, přídavná jména nejsou jediné slovní druhy, u nichž bývají v tomto směru problémy. Možná si vybavíte repliku otce Žíly z Cimrmanovy hry Akt, jíž popisoval chování svých potomků: „A dvojčata? Dvojčata se navzájem škrtily.“ Role korektora se v tomto případě zhostil jeho syn Láďa…

Ranní, raný, nebo ranný? Ranní čaj, rané brambory, šestiranný revolver – tak nějak vypadá užití inkriminovaných výrazů v praxi. Zvolit správnou variantu uvedených slov ovšem není vždy zcela jednoduché. Jak tedy na to? Vezmeme to pěkně popořadě.

Kapitola 02 – Jak se popasovat s přídavnými jmény

Ranní – ranní čaj, ranní noviny Adjektivum ranní, které se řadí mezi měkká přídavná jména skloňovaná podle vzoru „jarní“, je pochopitelně odvozeno od slova ráno a používá se u výrazů, které se k ránu bezprostředně vztahují. Bez své ranní kávy nedám ani ránu.  Musím stihnout ranní vlak do Vídně.  Zítra budu vstávat dřív, mám ranní. 

Raný – rané brambory, raný středověk Výraz raný už není oproti slovu ranní s ránem tak úzce významově spojen. Je definován jako „časný“ (raný podzim) a „počáteční“ (raný středověk). Na rozdíl od předchozího adjektiva patří mezi tvrdá přídavná jména skloňovaná podle vzoru „mladý“. Trhali jsme rané třešně.  Tvrz pochází z období rané gotiky.  Jeho raná díla se vyznačují typickými mladickými ideály. 

Ranný – ranná infekce, šestiranný revolver Přídavné jméno ranný je odvozeno od slova „rána“ a v praxi se samostatně příliš nepoužívá (nejčastěji v lékařských textech). Daleko spíše se s tímto slovem setkáte ve spojení s číselným údajem (jednoranný, dvouranný, šestiranný). Objevil se u něj ranný šok.  Koupil jsem si historický šestiranný revolver, jak z dob Divokého západu. 

Viděli jsme manžele Novákovy Napsali byste na konci uvedeného spojení „pocitově“ měkké i (tedy manžele Novákovi)? Potom vězte, že v koncovce přídavných jmen přivlastňovacích píšeme měkké „i“ pouze v 1. (a 5.) pádu množného čísla rodu mužského životného. Manželé Novákovi si tedy třeba koupí nové auto, ale na procházce potkáme pouze manžele Novákovy (ačkoli je to teď méně pravděpodobné, když si koupili to nové auto). Platí zde stejná zásada jako u obráceného slovosledu – Petrovi rodiče posílají pozdrav z dovolené, ale hezké zážitky čekají na Petrovy rodiče.

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Dodejme ještě, že uvedené tvary platí pouze v případě, že je alespoň jedno jméno v rodu mužském životném. Pokud tomu tak není, musíme samozřejmě tvary upravit – tedy manželé Novákovi, ale sestry Čermákovy a dvojčata Horákova. Sourozenci Čechovi u nás stráví celé léto.  Na sourozence Čechovy se už všichni těšíme.  Sestry Čechovy se hlásí na stejnou školu. 

Rodinu jako celek můžeme pojmenovat buď pouze příjmením (Dvořákovi, Novotní nebo Novotných), anebo spojením rodina + příjmení (rodina Dvořákova nebo Dvořákových, rodina Novotných). 

Přijede k nám rodina Udatných a rodina Černíkových/Černíkova.

O Nedvědově gólu, nebo o Nedvědovu gólu? A ještě jednou přídavná jména přivlastňovací… U mužského a středního rodu jste už možná někdy zápasili s tvary 3. a 6. pádu jednotného čísla – mluvíme o Nedvědově gólu a Paukertově lahůdkářství, nebo o Nedvědovu gólu a Paukertovu lahůdkářství? Máme pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. V 6. pádu jsou možné tvary s oběma koncovkami (tedy -ově i -ovu). To je ta dobrá zpráva. Ta poněkud horší je, že ve 3. pádu už takovou svobodu pohybu nemáme – gramaticky správná je pouze koncovka -ovu. Můžeme tedy mluvit o Nedvědově i Nedvědovu gólu, ale obdivovat se můžeme pouze Nedvědovu gólu. (Byť teď už zřejmě pouze ze záznamů.) Přestože jsme zatím mluvili výhradně o vzoru „otcův“, stejná zásada platí i u vzoru „matčin“. Můžeme vyprávět o matčině přání i o matčinu přání, ale vyhovět můžeme pouze matčinu přání. Hodně jsem si přečetl o znovuotevřeném Paukertově/Paukertovu lahůdkářství.  Paukertovu lahůdkářství přeji hodně úspěchů.  Četla si v Janině/Janinu deníku.  Nemohla uvěřit Janinu vyjádření. 

Kapitola 02 – Jak se popasovat s přídavnými jmény

Chladicí versus chladící aneb Přídavná jména dějová a účelová Snad vůbec nejčastější korektorské zásahy, pokud jde o přídavná jména, jsou způsobeny nedostatečným rozlišením dvou typů přídavných jmen – dějových a účelových. Ono to také není vždy úplně jednoduché. Zatímco dějová přídavná jména popisují právě probíhající činnost (zdvihající se opona, šumící vodopád), účelová přídavná jména vyjadřují – překvapivě – účel, k němuž ta či ona věc slouží (vzdělávací místnost, zlepšovací návrh). Dějová přídavná jména se často nacházejí až za podstatným jménem; jak ale ukazují uvedené příklady, neplatí to stoprocentně. Chyby se nejčastěji vyskytují u těch přídavných jmen, u nichž o zařazení k přídavným jménům dějovým či účelovým vypovídá pouze dlouhé či krátké i. Jedná se o dvojice slov typu řídicí/řídící, chladicí/chladící, hasicí/hasící, hodnoticí/hodnotící, spořicí/spořící apod. Ve všech těchto případech platí, že „krátce“ píšeme přídavná jména účelová, „dlouze“ pak jména dějová. U osob používáme výhradně „dlouhé“ tvary (na -ící): řídící pracovník, hodnotící komisař, velící důstojník (naproti tomu píšeme řídicí orgán/funkce, hodnoticí komise). Několik příkladů z praxe: balicí stroj (nikoli balící stroj – pokud samozřejmě nechceme zdůraznit, že onen stroj právě teď něco balí; totéž platí i u některých dalších příkladů)  bělicí prášek (nikoli bělící prášek)  čisticí prostředky (nikoli čistící prostředky)  hasicí přístroj (nikoli hasící přístroj)  holicí strojek (nikoli holící strojek)  chladicí zařízení (nikoli chladící zařízení)  kropicí vůz (nikoli kropící vůz)  spořicí účet (nikoli spořící účet)  školicí středisko (nikoli školící středisko) 

Když spojovník určuje význam Už jste si někdy lámali hlavu, zda napsat žlutozelený, nebo žluto-zelený? Zda zvolit tvar kulturněpolitický, nebo kulturně-politický? A zda je správně pojistněmatematický, pojistně-matematický, nebo snad pojistně matematický vzorec?

111

KAPITOLA 11 Nerovný boj s čárkami

Budeme k vám upřímní: Pokud vám to, co jsme si až dosud probrali, připadalo hodně náročné, pak tuto kapitolu raději přeskočte. Ve srovnání s problematikou čárek je totiž většina ostatních témat co do složitosti podobná říkankám ze slabikáře. I poté, co si v souvislosti s psaním čárek zapamatujeme všechna myslitelná pravidla, přijde zase souvětí, nad nímž si lámeme hlavu. Že přeháníme? Trochu asi ano. Přesto je dobré připravit se na obtížnější téma a také na poměrně obsáhlé pojednání. Pokusili jsme se ho však zpracovat pokud možno přehledně a srozumitelně, abyste si odnesli co nejvíc.

Vedlejší a hlavní věta, poměry Věta hlavní, věta vedlejší Čárka slouží v češtině primárně k tomu, aby oddělovala jednotlivé věty. Tato její úloha je vidět na následujících příkladech: Nejdřív mi havaroval s autem, pak mi kvůli němu vyhořel dům.  Takové věci nemám rád, o tom mi nic neříkej. 

Jak ale poznáme, co je věta a co není? Věta musí obsahovat přísudek, tedy větný člen určující činnost, stav nebo vlastnost podmětu. Zpravidla se jedná o sloveso, ale neplatí to vždy. Počet přísudků = počet vět. Čárka ovšem neodděluje pouze věty, ale někdy i větné členy. Budeme to podrobně rozebírat. Čárku občas může v její roli „oddělovače“ vět zastoupit i některá spojka. V případech, kdy jsou dvě věty spojeny spojkou, se čárka někdy píše a někdy ne. Abychom rozlišili, kdy má být spojka doprovázena čárkou a kdy ne, musíme se důkladně vyznat v pojmech hlavní a vedlejší věta.

112

Kapitola 11 – Nerovný boj s čárkami

Jak rozpoznat vedlejší větu od hlavní Pevně doufáme, že pojem hlavní a vedlejší věty vám není neznámý. Pro jistotu dodejme, že hlavní věty jsou ty, které mohou stát samy o sobě, zatímco vedlejší věty nejsou samy o sobě plnovýznamové. Souvětí s jednou hlavní a jednou vedlejší větou pak může vypadat třeba takto: 

Přijel osobně, aby mi to vysvětlil.

To, že věta začíná spojkou, samo o sobě neznamená, že se jedná o větu vedlejší. Spojky se totiž dělí na souřadicí a podřadicí. Většina souřadicích spojek uvozuje věty hlavní, nikoli vedlejší. Souvětí s dvěma hlavními větami proto může vypadat i takto: Musíš mu pomoct, vždyť je to tvůj bratr.  Přišel o auto, ale pojišťovna mu škodu uhradila. 

Čárka u věty vedlejší V souvětí „Přijel osobně, aby mi to vysvětlil“ je první věta hlavní – když odstraníme zbytek souvětí, klidně může tato věta stát sama: Přijel osobně. Naopak druhá věta je vedlejší, protože sama stát nemůže. Říci jen „aby mi to vysvětlil“ nedává plný smysl. Každá věta vedlejší je závislá na nějaké větě hlavní (ta je potom řídící). Vedlejší větu můžeme na její řídící větu napojit buď s použitím spojky, zájmena, nebo příslovce: Vyprávěl nám, jak spadl ze stromu. (Spojka.)  Řekni mi, kde mě vyzvedneš. (Zájmeno.)  Počkám, až se vrátíš. (Příslovce.) 

A tady už přichází první pravidlo týkající se používání čárek: Mezi hlavní a vedlejší větou je vždy čárka. Je tomu tak i tehdy, když je mezi těmito větami jakákoli spojka – o tom ale ještě budeme mluvit. Toto pravidlo platí pochopitelně i v případě, že vedlejší věta předchází tu hlavní: 

Zatímco jsem čekal na vlak, ukradli mi kufr.

První věta je vedlejší, druhá hlavní. Mezi nimi je čárka. Existují i souvětí, kdy je vedlejší věta vložená dovnitř věty hlavní. Pak musíme (ano, uhodli jste) oddělit vedlejší větu od hlavní na obou stranách: 

Cenu vám, pokud se včas přihlásíte, rádi předáme.

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

113

Kolik vět jste v tomto souvětí napočítali? Správně, jsou tam pouze dvě – jen je ta hlavní rozdělena na dvě části vloženou větou vedlejší. Dále se věta vedlejší může ocitnout i mezi dvěma větami hlavními: 

Připravili jsme pro vás věcné ceny, a pokud se včas přihlásíte, rádi je předáme.

Všimněte si, že druhá věta vedlejší je sice závislá na třetí větě, ne na první, ale přesto ji musíme oddělit čárkou i od první věty. I když totiž mezi nimi není vztah závislosti, pořád je to rozhraní věty hlavní a vedlejší. A protože se dostáváme k čím dál složitějším souvětím, je na čase si připomenout jedno asi dost neoblíbené učivo z hodin českého jazyka: větná schémata. Větný rozbor Určitě si pamatujete (kdo by také mohl zapomenout), jak jsme kreslili na tabuli i do sešitu podivná schémata, která vypadala jako taktický plán bitvy u Gaugamély. K tomu, abychom v souvětích dokázali správně psát čárky, nezbytně potřebujeme umět si takové schéma v mysli představit. Proto si ho připomeňme na konkrétním příkladu: 

Přesvědčil mě, že mám sebrat odvahu a že mám do sklepa zajít.

Schéma uvedené věty by vypadalo takto:

Zkratka 1H znamená „první věta hlavní“, 2V a 3V značí „druhou“, resp. „třetí větu vedlejší“. Malé „ř“ nad prvním čtvercem označuje větu řídící, naopak obě vedlejší věty mají nad sebou malé „z“ pro větu závislou. Šipky pak ukazují, na které větě jsou vedlejší věty závislé. Navíc u vět začínajících nějakou spojkou, příslovcem nebo zájmenem můžeme toto slůvko vypsat před daný čtverec. V tomto konkrétním případě se jedná o spojky „že“. A proč že se něco tak zrůdného ve školách učí? Také jsme v časech své školní docházky nechápali. Dnes už tomu rozumíme. Tato schémata se ostatně nemusíte učit zpaměti. Nemusíte si je ani zrovna v takové podobě vybavovat v mysli.

114

Kapitola 11 – Nerovný boj s čárkami

Jde o to, že schémata vás naučí rozebrat si souvětí, určit si věty vedlejší i hlavní a to, která věta je závislá na které. Pokud takovou analýzu souvětí nezvládnete, jen stěží se vám podaří psát čárky správně. Rozhraní vět vedlejších, rozhraní věty vedlejší a hlavní Teď se můžeme vrátit zpět k našemu výkladu. Skončili jsme u toho, že vedlejší věta se vždy odděluje od věty hlavní. A co dvě věty vedlejší? Pokud je mezi nimi slučovací poměr a jsou obě závislé na téže větě řídící, čárku nepíšeme. Takovým případem je náš poslední příklad o odvaze jít do sklepa. Obě věty vedlejší (tj. druhá a třetí věta souvětí) jsou závislé na první větě hlavní, čárku tedy nepíšeme. Toto je naprosto převládající situace. Ve většině případů, kdy po sobě následují dvě (nebo tři, čtyři…) věty vedlejší, jsou závislé na stejné větě a čárku psát nebudeme. Jsou ale i situace opačné. Přečtěte si toto souvětí: 

Přijel do ulice, kterou tak dobře znal(,) a když uvázal koně, vstoupil do saloonu.

Jak je to s větami v tomto souvětí? Zkuste si určit věty vedlejší i hlavní a jejich závislosti. Vidíte, jak je důležité umět větná schémata? Pro ty, kdo si tuto disciplínu stále ještě neoblíbili, vyložíme. První věta je hlavní, druhá věta vedlejší je na ní závislá. Co třetí věta – „a když uvázal koně“? Sama stát dozajista nemůže, takže je vedlejší, a tudíž určitě také závislá. Na které větě? Na té čtvrté, hlavní, tedy „vstoupil do saloonu“. S ní tvoří významový celek: „Vstoupil do saloonu, když uvázal koně.“ Z uvedeného je jasné, že druhá i třetí věta jsou vedlejší, jenomže každá je závislá na jiné větě řídící. Bude tedy mezi nimi čárka. Příkladem jiného typu souvětí, kde jsou dvě věty závislé každá na jiné větě hlavní, může být následující věta: 

Pověděla jsem jí, že mi přikázal, abych byla zticha(,) a že i jinak byl na mě hrubý.

První věta je hlavní, druhá věta vedlejší a na ní závislá. Až potud jednoduché. Třetí věta „abych byla zticha“ je bezesporu také vedlejší. Na které větě je však závislá? Na druhé větě! Ano, i vedlejší věta může kromě toho, že je na nějaké větě závislá, sloužit zároveň i jako věta řídící pro další vedlejší větu. Zbývá poslední věta – „že i jinak byl na mě hrubý“. To je věta vedlejší závislá na… Samozřejmě, na první větě hlavní. Vznikla nám tedy situace, kdy třetí a čtvrtá věta jsou opět závislé každá na jiné větě řídící. Bude proto mezi nimi čárka.

367

KAPITOLA 34 Angličtina a její zvláštnosti

Angličtina je dnes bezesporu světovým jazykem číslo jedna. Dominuje současnému globalizovanému světu, a aspoň základní znalost angličtiny se tak stává skoro nutností. Nebývalo to tak přitom vždy – po dlouhá staletí, až do druhé světové války, byla všeobecnou dorozumívací řečí a vůdčím jazykem kultury francouzština. Myslíme si, že velká většina z vás se s angličtinou často setkává a asi jí i více či méně vládne. Je-li tomu tak, potom vám jistě neuniklo, že je to jazyk v mnoha ohledech podivný: Slova se v ní zapisují úplně jinak, než se vyslovují, zní úplně jinak než všechny ostatní germánské jazyky, třeba němčina, do otázek se v ní přidává pomocné „do“ a má – laicky řečeno – primitivní gramatiku. Pokud byste rádi věděli, kde a jak získala angličtina tyto a jiné neobvyklé rysy, a přitom se vám nechce luštit vysokoškolská skripta, třeba se rádi začtete do této kapitoly. Nabídneme vám jasné, srozumitelné a možná i pravdivé vysvětlení.

Podivná slovní zásoba Když mezi sebou začnete porovnávat jednotlivé germánské jazyky (němčinu, švédštinu, holandštinu, dánštinu…), logicky zjistíte, že jsou si navzájem dost podobné. Sdílejí velkou část slovní zásoby, byť jsou slovíčka v každém z jazyků už trochu pozměněná. Germánské jazyky také samozřejmě podobně zní. Jenže když se pak podíváte na angličtinu, což je také germánský jazyk, na první pohled vidíte, že se svým příbuzným řečem skoro vůbec nepodobá. Spoustu a spoustu běžných anglických slov byste v jiných germánských jazycích hledali marně. Čím to? Letmý pohled do historie Abychom příčinu tohoto jevu odhalili, musíme se vrátit zhruba tisíc let nazpět do historie. Říkají vám něco pojmy „bitva u Hastingsu“ a „Vilém Dobyvatel“?

368

Kapitola 34 – Angličtina a její zvláštnosti

Pokud ano, tak víte, že v roce 1066 byla britská vojska na hlavu poražena nájezdníky z kontinentu – Normany v čele právě s Vilémem. Normané se po vítězné bitvě na britských ostrovech pohodlně usadili a původní obyvatelstvo porobili. Z hlediska jazykového vývoje je důležitý fakt, že Normané byli sice také Germáni (stejně jako Britové), ale během svého života v Normandii se „porománštili“ neboli přijali za svůj jazyk francouzštinu (francouzština patří mezi tzv. románské jazyky). Noví vládci Anglie tedy mluvili francouzsky, resp. dialektem francouzštiny, kterému dnes říkáme normanština nebo anglonormanština. A bylo jasné, že s příchodem nových pánů s vlastním jazykem bude angličtina podrobena zatěžkávací zkoušce. Zpočátku však do angličtiny slovíčka z francouzštiny příliš nepronikala. Není se co divit – Normané nebyli mezi původními obyvateli logicky příliš v oblibě a zůstávali oddělenou vrstvou populace. Uplynulo však jedno dvě staletí, a noví i původní obyvatelé se začali postupně sžívat. Jazyk Normanů (ona varieta francouzštiny) se postupně stal pro původní obyvatele přijatelnějším, a protože ho používala vládnoucí, vzdělaná vrstva, byl dokonce přitažlivý! Značil přece vzdělanost a příslušnost k vyšší vrstvě… Angličtí mluvčí proto začali zcela vědomě a dobrovolně přijímat z tohoto jazyka spoustu slov a v některých případech i rysů skladby a tvarosloví. Tento vývoj později ještě posílila stoletá válka mezi Anglií a Francií. Obě etnika na britských ostrovech měla díky ní po několik generací společného nepřítele, což posílilo vědomí jednotné národní identity a přispělo k tomu, že obě složky obyvatelstva skutečně splynuly v jeden celek. Normané v této válce ztratili své državy na kontinentu a pouto s francouzskou „vlastí“ se přetrhlo. Vládnoucí vrstva nakonec přijala angličtinu jako svůj mateřský jazyk. Prvním králem po normanském záboru, který měl angličtinu jako mateřštinu, byl Jindřich IV., který začal vládnout roku 1399. Mezitím už ale stihl francouzský vliv zanechat na angličtině nesmazatelné stopy. Vliv na slovní zásobu Z dochovaných literárních památek té doby vyplývá, že zejména v období let 1250 až 1400 pronikala románská slovíčka – tj. slova z normanštiny i centrální francouzštiny – do angličtiny v ohromném množství. Když k tomu připočteme i další vlivy, které francouzština na angličtinu měla (zmíníme se o nich v této kapitole později), dopadlo to tak, že na konci uvedeného období byla angličtina skoro k nepoznání.

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

369

Schválně si zkuste tipnout, kolik z dnešních výrazů v anglické slovní zásobě má vlastně románský (francouzský či latinský) původ. Desetina? Pětina? Kdepak – odhaduje se, že až POLOVINA dnešních anglických slovíček je románského původu! Není se pak co divit, že angličtina se od ostatních germánských jazyků podstatně odlišuje. Samozřejmě když píšeme polovina, nechápejte to tak, že v jakémkoli anglicky psaném textu bude v průměru půlka slov románského původu. Germánská slovíčka (Saxon words) jsou totiž většinou frekventovanější neboli vyskytují se obecně častěji. Ale kdybyste si vzali anglický slovník a brali jedno slovíčko po druhém, bude germánská a románská složka (čistě na počet) zhruba v rovnováze. Teď by vás možná zajímalo, například která anglická slůvka mají onen francouzský původ. Inu, protože normanští dobyvatelé okamžitě obsadili veškeré vládní, armádní a církevní posty a také se stali bohatou vrstvou obyvatelstva, nepřekvapí, že právě v těchto oblastech dnes románská složka v anglické slovní zásobě dominuje. Od původu francouzská jsou tak typicky mnohá slovíčka z terminologie státní správy (např. government, state, royal, people, nation), vojenství (battle, victory, war, peace, soldier…) a náboženství (religion, angel, service atd.). Nesmírně výmluvně vypovídá o majetkovém postavení Britů a Normanů po normanském záboru rozdělení slovíček v oblasti kuchyně: Zatímco označení hospodářských zvířat zůstala germánská, protože Britové tato zvířata chovali (swine, bull, calf, sheep), masa získaná z těchto zvířat mají pojmenování původu francouzského, protože vlastně jen Normané je jedli (pork, beef, veal, mutton). Podobně jasnou převahu má francouzština v oblasti kultury (culture, dance, music, literature, library) a snad trochu překvapivě společenských vztahů (propose, engage, marry, parent, divorce). Odlišné stylové vrstvy To vše mělo zajímavý důsledek, pociťovaný v angličtině dodnes: Slova francouzského původu totiž (až na výjimky) tvoří v rámci anglického jazyka v podstatě zřetelně odlišenou vrstvu, slohově vyšší a také trochu odosobněnější. Příčinou je to, že tato slova od začátku přejímala hlavně vzdělaná složka původního obyvatelstva, která se v normanštině zhlédla. Samozřejmě některá původem francouzská slova jsou dnes pociťována jako zcela obyčejná, namátkou second, table, very, use apod. Jako celek ale tato složka anglické slovní zásoby (spolu se slovy přejatými z latiny a řečtiny) tvoří jakousi

E N C Y K L O P E D I E

Z O N E R

P R E S S

Dalibor Behún & Petr Behún

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 369 Kč KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1804

ISBN 978-80-7413-377-0

9 7 8 8 0 7 4 1 3 3 7 7 0

Dalibor Behún Petr Behún

Kniha jazykových zajímavostí, kterou si oblíbí každý milovník českého jazyka.

DRUHÉ AKTUALIZOVAN É, ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ

DALIBOR BEHÚN PETR BEHÚN