Jak to bylo na Vánoce
„Já něco vím,“ řekla kočička pejskovi. „Pan Čapek musí napsat na Vánoce něco pro děti. Něco o nás, o pejskovi a kočičce. Ale neví, co psát. Sedí a přemýšlí a nemá žádný nápad. Musíme mu něco poradit.“ „Tak dobře. Půjdeme k panu Čapkovi na návštěvu a něco mu poradíme,“ řekl pejsek. Tak šli k panu Čapkovi. „Já vím,“ řekl pejsek cestou, „já vím, co mu poradím! Může napsat, že ty jsi princezna a já princ.“ „To ne,“ řekla kočička. „Já nejsem princezna a ty nejsi princ. Děti mu to nebudou věřit a řeknou, že to špatně napsal. Musíme mu poradit něco lepšího. Třeba co máme nebo nemáme rádi, když si s námi děti hrají.“ „To je dobrý nápad,“ odpověděl pejsek. „Někdy si s námi děti nehrají hezky.“ Přišli k domu, kde bydlel pan Čapek. Pan Čapek seděl doma a přemýšlel a vůbec nevěděl, co psát. „Ach jo, to je zlé, nemám žádný nápad. Asi potřebuju poradit.“ Najednou někdo zaťukal na dveře, ťuk, ťuk: „Dobrý den, my vám jdeme poradit, co napsat na Vánoce.“ audio online 9 | O pejskovi a kočičce
55
