Exkluzivní výběr klasického a moderního umění

AUKČNÍ KATALOG

AUCTION CATALOGUE

English version is available at www.acb.cz

základní partner

MUDr. Martin Jan Stránský s rodinou

VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS

Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha.

The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha.

Topičův salon, Národní 9, Praha 1

16. 2. – 5. 3. 2023 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků)

V p řípadě zájmu je možná i večerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem na telefonu 603 424 913.

Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru. Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla.

Registrace účastníků aukce začíná 5. 3. 2023, od 12:00 hod.

AUKCE / AUCTION

Neděle 5. 3. 2023 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1

Will take place on the 5rd of March 2023 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

KONTAKTNÍ ÚDAJE / CONTACT INFORMATION

tel.:

e-mail: praha@acb.cz brno@acb.cz

web: w ww.acb.cz

MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ:

– podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní

– parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov

– ulice Zborovská a Janáčkovo nábřeží s p řilehlými ulicemi (zdarma bez omezení)

– krátkodobá nakládka a v ykládka obrazů je možná na chodníku před vchodem do Topičova salonu

– možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu

JMENNÝ REJSTŘÍK

A

Autor neurčen 1

B

Bauch Jan 79

Bazovský Miloš Alexander 25

Bělocvětov Andre 75

Bílek Alois 7, 8, 32

Bím Tomáš 120

Bolf Josef 194

Boštík Václav 171–173

Boudník Vladimír 85 –88

Brychtová Jaroslava 147

Č

Černý Karel 51

D

Dědičová Irena 166

Demartini Hugo 140, 167, 168

Dokoupil Jiri Georg 154

Dostál Jan 196

Drtikol František 61

Dufy Jean 27

F Feuerstein Bedřich 14

Filla Emil 40, 41

Fišárek Alois 59

Foltýn František 42

Foltýn František Karel 108

G Gross František 125–127

Grygar Milan 175, 185

H

Havelka Roman 18

Hilmar Jiří 176, 177

Hložník Vincent 91

Holub Josef 17

Horejc Jaroslav 5

Hudeček Antonín 22, 57

Hudeček František 63, 73

CH

Chaba Karel 153

Chlupáč Miloslav 109

I Istler Josef 128–131

J

Jambor Josef 24

Janeček Ota 10 0–104

Jankovič Jozef 132, 133

Janoušková Věra 148

Jičínská Věra 53

Jíra Josef 111, 112

Jirků Boris 139

Jiroudek František 72

K Kafka Čestmír 169

Kars Jiří (Georges) 33

Kaván František 19–21

Klápště Jaroslav 92

Koblasa Jan 134, 162

Kolář Jiří 93

Kolíbal Stanislav 159, 174

Komárek Vladimír 117, 118

Kotík Jan 124, 146, 149

AUTOR NEURČEN

Pieta

15. stol. polychromované dřevo (lípa)

78 × 87 × 30 cm

sign. neznačeno

pozdně gotická plastika

restaurováno ak. mal. V. Procházkou v roce 2010

650 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Kateřina Dvořáková

restaurátorský průzkum Vladimír Procházka – Zpráva o restaurování dřevěné plastiky Piety, Veverská Bítýška

11. 6. 2010

Provenience

soukromý majetek

Uvedená plastika Piety představuje vynikající, autentický pozdně gotický klenot. Toto ikonografické téma vycházející ze středověké mariánské lyriky je sochařským ztvárněním Mariiny touhy naposledy obejmout svého mrtvého syna.

V roce 2010 prošlo sousoší, pod dohledem prof. M. S tehlíka, restaurátorským zásahem, na konci něhož mu byla navrácena původní podoba a doba vzniku byla odborníky datována do konce 15. století.

Po stránce umělecko-historické posuzovaná Pieta volně reprodukuje, ale i spojuje určité z t ypů klasické fáze gotického slohu. Je pravděpodobné, že se jedná o dílo spadající do kontextu moravské provenience s italizujícími vlivy (viz Pieta z kostela S. Nicoló v Trevisu, Itálie) a zařazuje se do vývojové řady nejmladších piet, následujících po parléřovských, přes k rásný sloh až k jeho doznívání.

Obdobně jako u Piety od sv. Michala v B rně, Piety z Prosiměřic či Piety z Čebína je řešeno gesto levé ruky Panny Marie a k řížení rukou Ježíše Krista (pravá přes levou). Podobně jako u Piety z Čebína je poté řešena poloha Kristova těla, se kterou se setkáváme zejména kolem poloviny 15. století, ale i později, patrně pod primárním vlivem malířství, stejně jako s realismem na K ristově tváři.

Pieta tak může být řazena do kontextu gotických piet mladší generace, u nichž začíná být Ježíšovo tělo natočeno k divákovi, přičemž dochází k b ezprostřednímu citovému prožitku, kdy je zdůrazněn význam Kristovy oběti a jeho vykupitelská role, tedy sdílený citový prožitek spojený s ú ctou a vírou ve Spasitele.

Postup restaurování: Po vstupní fotodokumentaci a o dstranění povrchových nečistot byla nejprve upevněna odpadávající polychromie. V další etapě byla plastika petrifikována v n ěkolika fázích, aby nedošlo k destrukci dřeva. Odlomené části sochy byly spojeny čepem a sklíženy.

Další etapa zahrnovala důkladný sondážní průzkum barevných vrstev. Průzkumem se zjistilo, že na soše je š est vrstev pozdějších přemaleb (viz fotodokumentace).

Přemalby byly postupně chemicky naměkčeny a o dstraněny. Povrch odkryté původní polychromie byl zpevněn 2% Paraloidem. Praskliny a jiná rušivá poškození byla vytmelena klihokřídovým tmelem. Tmely a jiná rušivá místa byly zapojeny lazurní retuší v temperové technice s respektem k cennému originálu a zároveň aby plastika tvořila jeden celek. Povrch plastiky byl nakonec konzervován včelím voskem.

Postup restaurování byl podrobně konzultován, jak již bylo výše uvedeno, s p rof. M. Stehlíkem z Národního památkového ústavu. Součástí restaurátorské zprávy je p růběžná fotodokumentace.

Unikátní, pozdně gotický klenot

PREISLER Jan (1872–1918)

Jinoch a bílý kůň (Studie k ‚Černému jezeru’)

barevný pastel, karton 26 × 27,5 cm (výřez) sign. nezjištěna

150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

50. výstava SVU Mánes, Jan Preisler, Rudolfinum, Praha, duben – květen 1919

v osobitou syntézu propojující neoromantický idealismus, symbolistní soustředění na hlubiny duše i secesní požadavek originálního stylu.

Preislerovo dílo je zvláštní a mimořádnou hodnotou v dějinách českého umění. Čím je „nenápadnější“ a „tišší“, tím je také podstatnější a závažnější. Jan Preisler, v č ele své generace, společně s A ntonínem Slavíčkem a A ntonínem Hudečkem, se zasloužil o to, že nově pojímaný obraz se dostal k nitru diváka, že zasáhl jeho soukromí, citovou individualitu. Preislerovy obrazy jsou „ poselstvím duše, která putovala světem, zprvu i krajinami beznaděje a cizoty, až se vrátila opět k sobě a svou citovou zkušeností natolik zjasněla, že mohla pocítit dotek s tím, co bývalo nazýváno 'duší světa' “ (P. W ittlich).

Preislerovo malířské dílo doprovází četné olejové skizzy, pastely a k resby – studie, kompoziční náčrty, v nichž autor promýšlel své obrazové cykly i koncepci monumentálních zakázek a jež tvoří mimořádně závažnou součást jeho uměleckého odkazu. Lze jimi doložit krystalizaci jeho výtvarného projevu a je ho trvalé základní rysy: originální básnickou obraznost, niternost, citovost, vnitřní rezonanci obsahových a formálních složek obrazu.

Zkoumané dílo patří ke skupině úzce příbuzných Preislerových prací z l et 1903–1905, jimiž prochází proslulý motiv černého jezera a k teré autor v p ozdějším dopise Stanislavu Suchardovi označil za „ obrazy s tématy různých smutků, nevěr a melancholií “: „Těmito tématy dány černé a šedé tóny samy sebou. Tak např. onen obraz, na kterém je mladík s bílým koněm před černým jezerem a k terý by mohl být nazván melancholie, nebo tak nějak.“

Ztvárněný námět černého jezera se stal výrazem malířovy osobní mytologie. Prolnuly se v n ěm jeho představy se sublimovanými vzpomínkami na kraj dětství (zatopené lomy vápencového masivu na Berounsku) a italskou cestu (1902). Je příznačné, že černé jezero vyvstalo v Preislerově obrazotvornosti současně s motivem bílého koně a aktem jinocha. Zatímco v p rvní velké obrazové verzi mladík spočívá na břehu vedle bělouše a s melancholickým klidem pozoruje nymfu, která se svádivým gestem sedí na kameni v č erném jezeře, v dalších třech monumentálních variantách, stejně jako na předloženém díle, stojí tento inspirovaný jinoch – básník čelem k divákovi a s jezerem za zády, opřen o b ělouše.

Zkoumané dílo „ Jinoch a bílý kůň (Studie k ‚Černému jezeru’ )“ je původní, sběratelsky cennou, k umělcově osobní mytologii těsně se vážící prací Jana Preislera, jednoho prvních, vůdčích představitelů české moderny. Svou tvorbou, reagující osobitým způsobem na podněty mezinárodního symbolismu a secese, razil na počátku století v malířství nové cesty a v ytyčoval nová kritéria. Preisler, zapojený do moderních snah také intenzivní činností ve Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl několikrát předsedou, je všeobecně přijímán za tvůrce prvního moderního obrazu v č eském malířství, který všechny dobové vlivy dokázal přetavit

Bylo v novodobé literatuře pregnantně osvětleno, že všechny symbolické významy jednotlivých obrazových dominant hluboce korespondují. Kůň, již v řecké mytologii spojovaný s vodou, symbolizuje touhy a instinkty; jako bělouš je posvátný, spjatý se silami divinace a intuitivního poznání. Červený vegetabilní prvek u jeho nohou představuje strom života. Černé jezero bývá v p ověstech spojováno se Zemí mrtvých, ale jeho hladina má také povahu zrcadla, jež ve svém odraze poskytuje možnost sebereflexe a p ovznesení. Jinoch klasické krásy stojící v antickém kontrapostu se tu stává skutečným středem makrokosmu tajemných přírodních sil.

Osobitá syntéza symbolismu, secese a neoromantismu

UPRKA Joža (1861–1940)

Vlčnovjanka na pouti s dítětem

olej, plátno 41 × 66 cm sign. LD monogram JU na rubu razítko Galerie výtvarného umění Ostrava, přiloženo potvrzení pravosti a potvrzení o nabytí díla od syna autora

480 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

ní za obraz s námětem „ Pouť u sv. Antonínka “, cestoval po celém Slovácku a velmi intenzivně tvořil. Jeho velká výstava v Topičově salonu v Praze roku 1897 se stala mimořádnou kulturní událostí jak pro uměleckou kritiku, tak pro široké publikum. Byla na ní představena díla pokládaná dnes za vrchol umělcovy tvorby.

Když se roku 1897 usadil Uprka natrvalo v Hroznové Lhotě, kde budoval svůj dům a atelier, byl již jednoznačně pokládán za vůdčí osobnost výtvarného života Moravy. Legendární se stala návštěva světoznámého sochaře Augusta Rodina (1902), jejímž impulzem bylo pravděpodobně večerní setkání se studenty ze Slovácka v p ražské hospodě U Kupců a zejména s českou „femme fatale“ Zdenkou Braunerovou, kteří mu dílo Joži Uprky představili. Umělecká výprava, při níž nechyběl Alfons Mucha, Josef Mařatka a Miloš Jiránek, se nejprve zastavila v Moravském krasu a p o prohlídce Macochy zavítala do Hodonína na výstavu moravských a slovenských umělců v Besedním domě. Tam se Rodin setkal s Uprkovými obrazy, které ho nadchly tak, že rád přijal pozvání k malíři do Hroznové Lhoty. V Hroznové Lhotě se dostalo francouzskému sochaři náležitého uvítání a Uprka se projevil jako skvělý hostitel. Rodin byl tak okouzlen zdejším krajem a lidmi, že se nebál přirovnat Slovácko k antické půdě nejstarší kultury. „Vidím zde harmonii, jakou sneslo jen oko Řeků,“ dodal údajně při p ohledu na barevnou vyšívanou zástěru místního děvčete. Tato návštěva se hluboko vryla do sochařových vzpomínek.

Uprka se ve svém kraji stal uznávanou osobností kulturního života, kolem níž se začal vytvářet okruh milovníků moravského folkloru, který vyústil v založení Sdružení výtvarných umělců moravských (1907), vytvářející protiváhu centralisticky orientovanému pražskému Spolku výtvarných umělců Mánes. Uprka se stal jeho prvním předsedou.

Roku 1922 odešel malíř z Hroznové Lhoty do Klobušic u Ilavy na Slovensko. Byl dokonce zvolen čestným členem Spolku slovenských výtvarných umělců ta p ozději jeho předsedou. Do Hroznové Lhoty se vrátil až v závěru života, roku 1937.

Obraz „Vlčnovjanka na pouti s dítětem “ je dle mého soudu autentickým, motivicky i v ýrazově zcela typickým dílem Joži Uprky (1861–1940), moravského malíře a grafika, jehož tvorba se nikdy neuzavírala do úzce vymezených zájmů folkloristy. Uprka byl především umělcem, který hledal nové možnosti malířské orientace oproštěné od akademických pouček minulosti. V historii českého výtvarného umění mu patří čestné místo jako tvůrci, který otevíral cestu novodobému realismu a svým osobitým pojetím vztahu mezi barvou a světlem se přiklonil jako jeden z prvních u nás k estetice impresionismu.

Poté, co v roce Joža Uprka 1894 získal na pařížském Salonu společnosti francouzských umělců čestné uzná-

Předložený obraz „Vlčnovjanka na pouti s dítětem “ je jednou z motivických variant jednoho z autorových nejzdařilejších, emblematických děl, „ Poutě u sv. Antonínka “, jež roku 1894 zazářilo na pařížském Salonu a za něž následně obdržel i zlatou výroční medaili od České akademie věd.

V p osuzovaném obraze „Vlčnovjanka na pouti s dítětem “ zachytil Uprka výjimečný okamžik, kdy se několik tisíc věřících každoročně účastní tradiční letní poutě na poutní místo svatý Antonínek (kaple sv. Antonína Paduánského nacházející se mezi obcemi Ostrožská Lhota a Blatnice pod svatým Antonínkem, necelých patnáct kilometrů od Uherského Hradiště) a B latnická hora rozkvétá krásou slováckých krojů. Jako hlavní námět si zvolil krásný intimní motiv mladé matky nechávající své slavnostně oblečené miminko pobýt po přebalení chvíli na bříšku. Druhý plán a linii horizontu zdobí další postavy věřících, z nichž mnozí odpočívají v trávě.

ŠTURSA Jan (1880–1925)

Vítěz

bronzová plastika v. 59 cm sign. zepředu Štursa

45 000 Kč

Reprodukováno ve všech monografiích Jana Štursy

Bronzová plastika „Vítěz “ je autentickou prací jednoho ze zakladatelů českého moderního sochařství – Jana Štursy.

Nezpochybnitelný talent se u n ěj projevil již v raném dětství. Roku 1899 se přihlásil na AVU, kde byl úspěšně přijat pod vedením J. V. Myslbeka. Myslbek byl Štursovým nadáním nadšen a b rzy se zapsal mezi jeho nejlepší žáky. Zpočátku byl jako mladý student ovlivněn secesním symbolismem, usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka. V otázkách formy měl již na počátku mimořádně dobrý instinkt, který jej provedl fázemi impresionismu, expresionismu i k ubismu. Ve všech fázích si zachoval vlastní, silný rukopis.

Akademii Štursa úspěšně absolvoval v ro ce 1904. Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl hned nato studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. V P aříži jej silně zasáhlo a ovlivnilo dílo moderních francouzských sochařů Bourdella a M aillola a dále práce italského sochaře Medarda Rossa.

Od roku 1908 pak Štursa pracoval na AVU jako Myslbekův asistent, až do vypuknutí první světové války. Za války sloužil v J ihlavě a k rátce na frontě u H aliče. Z vojenské služby jej nakonec vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, po smrti Stanislava Suchardy. Na A kademii zpočátku vedl medailérskou školu, poté se stal nástupcem J. V. Myslbeka (1919) a ro ku 1922 byl jmenován rektorem. Funkci Štursa zastával až do roku 1924.

Umělcova poválečná estetika více či méně předznamenává civilismus. Nicméně Štursa nikdy neopustil základní východiska své zralé tvorby – hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v b ezprostředním kontaktu s viděnou realitou. Zde uvedená práce „Vítěz “ je toho krásným příkladem, kdy umělcova harmonická modelace došla svého vrcholu.

Ke konci svého života se umělec věnoval převážně portrétní tvorbě. Známé jsou především portréty – Max Švabinský (1918), T. G. Masaryk (1920 až 1921), Alois Jirásek (1921) ad.

Konec života Jana Štursy nebyl příliš šťastný. Sužován bolestivými příznaky rozvíjející se syfilidy, postřelil se a n a následky zranění 2. května 1925 zemřel.

Obálka katalogu Výstava životního díla sochaře Jana Štursy, Spolek výtvarných umělců Mánes, 1950

Pohřben byl 5. května 1925 na Vyšehradském hřbitově. In memoriam mu byla udělena Grand prix na Světové dekorativní výstavě v P aříži a v ro ce 1926 byla na jeho počest uspořádána posmrtná souborná výstava jeho díla v Zrcadlové síni Klementina v Praze. Stal se řádným členem České akademie věd a u mění a č lenem Société Nationale des Beaux Arts v P aříži, SVU Mánes (1905–1925) a u měleckých spolků v M nichově a V ídni.

Vrcholné dílo harmonické modelace moderního sochařství

HOREJC Jaroslav (1886–1983)

Torzo (Leda s labutí)

1934 patinovaná sádrová plastika v. 36 cm sign. zepředu Horejc 1934 28 000 Kč

Reprodukováno

Horejc nejen sochař, 2015, str. 177

Typická ukázka mistrovské plastiky lyrického významu

Jaroslav Horejc byl významný především jako sochař, ale také jako cizelér a r ytec skla. Od roku 1910 byl spolupracovníkem spolku ARTĚL a dále činný v Mánesu především s kolegou J. Kotěrou. Na mnoha výstavách v zahraničí získával nespočet významných ocenění jako např. p ři výstavě dekorativního umění v r. 1925 v Paříži. V o blasti sochařské budí pozornost zejména 12 bronzových soch na Zlaté bráně katedrály sv. Víta. Jeho práce jsou zastoupeny jak ve světových galeriích (New York, Stockholm, Paříž), tak i p ředevším u nás v r ůzných institucích či soukromých sbírkách. Práce sochařské a interiérové plastiky se vyznačují především dekorativní plastičností, osobitými protáhlými a svalnatými figurami, které jsou pro Horejce typické.

Námi posuzovaná plastika je typickou ukázkou jeho mistrovství, kde se p ředevším soustředil na zachycení lyrického významu. V našem případě se jedná pravděpodobně o pr vní plastiku vyrobenou v r. 1934. Tato práce je publikována v k nize „ Horejc nejen sochař “, vydané v roce 2015, str. 177 – „Torzo (Leda s labutí) “.

Nejvýznamnější mistr nových postupů v české

grafice 20. století

VÁCHAL Josef (1884–1969)

Paradies

1912

barevný dřevoryt č. 56

24,5 × 30 cm

sign. PD J Váchal, 912 J. Váchal v tisku

60 000 Kč

BÍLEK Alois (1887–1961)

Sklizeň

olej, karton

62,5 × 45 cm

sign. LD A. Bílek

80 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

maleb. Bílek, podobně jako Kupka, ve svém nezobrazujícím intermezzu podrobil výtvarné prostředky samostatnému vědeckému zkoumání. Na základě studia odborné literatury se věnoval teoriím barev a jejich psychologickému působení. Inspiraci čerpal také, jak již zmíněno, z hudby, uměleckého oboru považovaného za „ nejčistší“, poněvadž nejméně spjatého s p rvky viděné reality. Zatímco v n ěkterých kompozicích dospěl až k úplné tvarové a barevné elementarizaci, srovnatelné až např. s t vorbou Kazimira Maleviče, v jiných nalezl velmi osobitý jazyk charakterizovatelný jako antropomorfní poloabstrakce. Jeho nepředmětná tvorba, kterou se spolu s Františkem Kupkou stal jediným českým abstrakcionistou první vlny mezinárodní nefigurativní tvorby, však nebyla ve své době doceněna a na mezinárodní výstavy začala být zařazována až od osmdesátých let dvacátého století.

Alois Bílek, jehož k s ochaři Františku Bílkovi nepoutal žádný příbuzenský vztah, se narodil roku 1887 ve Skoupém u Petrovic. Studoval na gymnáziu v Příbrami a Písku, kde v ro ce 1906 maturoval. Poté, zejména na přání rodičů, začal studovat architekturu na Č eském vysokém učení technickém v Praze. Po dvou semestrech však přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze k p rofesoru Maxi Pirnerovi, kde absolvoval roku 1912. O ro k později získal Hlávkovo stipendium a o djel přes Holandsko a Belgii do Paříže. V Mekce moderního umění setrval až do roku 1928. Pravidelně tam vystavoval např. v Galerie des Arts Décoratifs (1914), Galerie des Beaux-arts (1923) nebo Galerie la Boëtie (1920, 1924).

Bílek mezi lety 1913–1914 experimentoval s vizualizací hudby a zkoumal psychologický účinek barev. Na rozdíl od Kupkova až empirického pojetí je Bílkova tvorba emotivnější a reflektuje intenzitu jeho prožitku z poslechu hudby. Po návratu do vlasti se spolu se svou rodinou usadil v Praze a vrátil se k osobité figuraci neoklasicistního ladění. Kromě volné tvorby se věnoval také realizacím pro architekturu (např. figurální řešení oken v bu dově spořitelny v Lounech, Krajského úřadu Středočeského kraje ve Zborovské ulici v Praze ad.).

Zkoumané dílo „ Sklizeň “ představuje autentickou, mezi abstraktním cítěním barvy a k lasicky vnímanou figurací oscilující prací Aloise Bílka, autora, který se za svého pařížského pobytu po ukončení studia na pražské Akademii výtvarných umění dostal do kontaktu s básníkem Émilem Verhaerenem, jehož symbolistní humanismus mu byl více než blízký. V letech 1913–1914, inspirován bouřlivým nástupem avantgardních výtvarných směrů, vytvořil pozoruhodný soubor abstraktních a p olo-abstraktních akvarelů a méně početných olejo -

Předložené dílo „ Sklizeň “ je kvalitní a sběratelsky zajímavou ukázkou symbolistního humanismu, k n ěmuž se autor vrátil po krátkém abstraktním období let 1913–1914. Bílka zajímal sociální kontext života a p ráce člověka spjatého s p řírodou, což ho ostatně přivedlo k Émilu Verhaerenovi, k n ěmuž pak v letech 1915–1916 docházel dvakrát týdně na besedy o umění. Toto přátelství, které pak pokračovalo po básníkově smrti v ro dinných stycích s jeho ženou, mělo pro malíře zásadní význam. Jedním z dokladů tohoto působení je nesporně jak zkoumaná práce, tak také i r ukopisné vzpomínky na Émila Verhaerena, nacházející se v archivu Národní galerie v Praze.

V obraze „ Sklizeň “ Alois Bílek na jedné straně, na p ozadí klasicky vystavěné krajiny, rozehrál své barevné „škály a harmonie“, upomínající na abstraktní období, aby současně do této kouzelné scenérie vsadil figurální skupinu, jež je s p řírodou v harmonickém souladu a v yužívá jejích darů.

Mimořádné dílo symbolistního humanismu v harmonickém souladu s přírodou

BÍLEK Alois (1887–1961)

Dívčí akt

1913

akvarel, karton

25,5 × 20 cm

sign. PD Bílek 1913

45 00 Kč

9

KUPKA František (1871–1957)

Lysistraté

1911

bibliofilie, barevné lepty, papír Japan imperial č. 146

29 × 20 cm

neznačeno nakladatelství Blaizot, Paris

65 000 Kč

Publikováno

Emanuel Syblík: František Kupka, 1928

Ludmila Vachtová: František Kupka, 1968, Pierre Brullé: Du livre illustré au livre d´artiste, 2002

Pierre Brullé: Starověké civilizace jako zdroj inspirace a reflexe, 2018

KUPKA František (1871–1957)

Starověký Řek (Studie

k frontispicu 2. svazku knižního

díla E. Recluse, L’Homme et la Terre)

pastel, papír

45 × 28 cm (výřez)

sign. PD autorské razítko Kupka

48 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Práce secesního symbolismu

Posuzovaná kresba „ Starověký Řek (Studie k frontispicu 2. svazku knižního díla E. Recluse, L’Homme et la Terre) “ je originální, autorovu ilustrátorskou profesionalitu dosvědčující prací Františka Kupky, jednoho z největších moderních malířů, kteří zásadním způsobem obohatili evropské umění.

Kupkova výtvarná tvorba prošla poměrně složitým procesem vývojové krystalizace. Akademické školení dovedlo jeho talent až k veristicky přesnému způsobu zobrazování skutečnosti, doplněnému pozdně impresionistickým koloritem. Rozhodující pro celé jeho dílo, ať už jde o figurativní či nefigurativní období, byl však secesní symbolismus, jehož duchovní atmosféra mu byla vlastní.

I ve svých abstraktních obrazech zůstával Kupka typem filozofujícího umělce, zahloubaného v indické filozofii i Platónovi, encyklopedistech i Schopenhauerovi. Své malířské výzkumy usiloval potvrdit analogiemi z jiných oborů: chodil na Sorbonnu na přednášky z f yziologie a biologie, zajímal se o astronomii i astrologii, mechaniku i elektřinu. Za svobodným rozvinem fantazijních elementů a složek v jeho dílech, v mocných barevných a světelných vizích, odvozených ze světa imaginace, vždy stál konkrétní zážitek, situace nebo vzpomínka na ni. V jeho plátnech není nic ponecháno náhodě, citový vjem je korigován rozumem, obraz zraje dlouho, prochází etapami složitých metamorfóz ve formě řady přípravných studií.

Kupka byl vedle Vasilije Kandinského jediným ze z akladatelské generace abstraktních umělců, který nevyšel z lekce picassovského kubismu, ale z tradice české pozdně obrozenecké a evropské symbolistní kultury. Kromě jeho nezpochybnitelné iniciativy v osvobození uměleckého jazyka k čisté řeči malířských

forem, je třeba spatřovat jeho zásadní význam také ve svobodě, s níž se pohyboval ve velmi různorodých polohách abstrakce.

Předložená práce, ztvárňující starověkého řeckého občana ve své hrdosti, patří k unikátnímu souboru přípravných kreseb realizovaných v souvislosti s Kupkovým nejrozsáhlejším a nejucelenějším ilustrátorským projektem pro kolosální veledílo geografa Élisée Recluse s názvem Člověk a Země (L’Homme et la Terre, Bibliotheque universelle, Paris, 1905–1908). Šlo o šestidílnou encyklopedii, obsahující četné mapky, nákresy, fotografie a p ředevším přes stovku Kupkových kompozic, která odborně a k riticky shrnovala dějiny lidstva od p rehistorie po současnost.

S Elisée Reclusem se Kupka seznámil pravděpodobně roku 1904, v době, kdy dokončil ilustrace Písně písní pro stejného nakladatele. Jejich přátelství hluboce ovlivnilo malířovo myšlení. Malíř později na čtyři roky práce, které historickému veledílu zasvětil, vzpomínal s ne obyčejnou vděčností: „ …byl to pro mě dar, viděl jsem dějiny lidstva plynout lépe než na studiích “.

Předložená práce, jež rozpracovává postavu řeckého občana pro frontispice svazku Starověkých dějin, dokládá, jak si Kupka své kompozice důkladně připravoval ve vícerých dílčích studiích. Vždy je přitom zakládal na na důkladných historických a antropologických rešerších. Kupka se zde do určité míry podřídil autorově přání, který „nechtěl žádné umělecké fantazie“, nicméně originalita jeho řešení se manifestuje od první stránky encyklopedie. Geniální výtvarník se dokázal skvěle vcítit do člověka dané doby a jednotlivé epochy a témata evokovat s metafyzickým přesahem.

František Kupka: Livre deuxième – Histoire ancienne (Kniha druhá – Starověké dějiny), frontispice druhé knihy, pero, štětec, tuš a b ěloba na papíře, 65 × 47,2 cm, finální kresba

ŠÍMA Josef (1891–1971)

Jdi do kláštera (Vas-t-en dans un couvent)

1929–1930

uhel, běloba, karton

31,5 × 21,5 cm (výřez) sign. PD monogram Š

650 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Unikátní práce Hamletovského cyklu

V ro ce 1920 odcestoval do Francie, kde nakonec setrval do konce života.

Ač byl Josef Šíma v p růběhu své kariéry členem Devětsilu, skupiny Le Grand Jeu, Umělecké besedy či SVU Mánes, uchovával si svou tvůrčí nezávislost. Z řady moderních směrů se jednoznačně nepřiklonil k žádnému, zůstával věrný svému pohledu na umění, který by se dal zjednodušeně označit za senzuální či p oetický. Od témat městských, které byly typické pro jeho počáteční tvorbu, obrátil pozornost k imaginativnímu univerzu, jehož základním stavebním kamenem se v symbolické rovině stal pojem prvotní jednoty, reprezentovaný pratvary jako např. vejce či krystal.

Posuzované dílo „ Jdi do kláštera (Vas-t-en dans un couvent) “ je sběratelsky unikátní prací ze Šímova Hamletovského cyklu, ilustračního souboru mimořádného významu, mnohokrát zdůrazněného v novodobé literatuře. Jeho unikátnost si však poprvé uvědomil básník René Daumal, Šímův kolega ze skupiny Le G rand Jeu, který roku 1930 v dopise Rollandu de Renévillovi napsal:

„ …přijď se podívat, kde je dnes Šíma, který právě dokončil ilustrace pro jedno české vydání Hamleta, jež jsou trochu jako rána do žaludku, ujišťuji Tě; a v jeho věku se obvykle už nejde kupředu, když člověk není zrovna Picasso (navíc Picasso postupuje mílovými kroky, ale jen jako malíř – Šíma, stejně jako my, jde v celku).“

Hamletovský cyklus čítá dvacet kombinovaných technik (uhel, běloba), jež se měly stát součástí bibliofilského vydání slavné Shakepearovy tragédie v nakladatelství Aventinum koncem roku 1930. Avšak vzrůstající finanční nesnáze vydavatelství a p osléze jeho likvidace tomuto projektu zabránily. Ač následně byly ilustrace vícekrát vystaveny, mimo jiné v galerii Wildenstein v Londýně, vydat se je podařilo až roku 1959 v Nakladatelství Československého spisovatele s doslovem Jana Tomeše.

Posuzované dílo „ Jdi do kláštera (Vas-t-en dans un couvent) “ je autentickou, motivicky unikátní, svým významem muzeální prací prací Josefa Šímy, autora, jehož výtvarná tvorba zaujímá velice důležité místo v celku evropského umění dvacátého století. Jeho tvůrčí cesta byla vždy hluboce osobitá. Ač se ve své imaginativnosti blížila surrealismu, vycházela z jiných kořenů. Zatímco surrealismus zdůrazňoval individualitu a jedinečnost, Šíma čerpal především z toho, co je společné, z mýtů, symbolů a archetypů. Právě v těchto filozofických základech nalezl myšlenkovou bázi své celoživotní tvorby.

Na vzdělání Josefa Šímy měl největší vliv jeho otec, sám profesor kreslení, který pro svého syna vybral v ro ce 1909 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Mladý Josef však již po roce studia přestoupil na Akademii výtvarných umění, rok strávil také na Vysokém učení technickém v B rně. Jeho vzdělávání narušilo vypuknutí války, po jejímž skončení si zařídil svůj vlastní ateliér.

Jedinečnost celého souboru spočívá v tom, že Josefu Šímovi se v n ěm podařilo geniálně vyjádřit halucinatorní konkrétnost fantomatických fyziognomií, přízračnost přírodních scenérií nebo kulis elsinorského zámku. Sugestivní černo-bílé pojetí v p recizní uhlové technice vyvolává melancholickou atmosféru, pocit neúprosnosti lidského osudu, čímž předznamenává malířův další tvůrčí vývoj.

Předložené dílo „ Jdi do kláštera (Vas-t-en dans un couvent) “ zachycuje v básnivém přepisu první obraz třetího dějství tragédie, kdy Hamlet začne Ofélii tvrdit, že ji nikdy nemiloval a p osílá ji do kláštera. Bledé poloprofily obou aktérů, ozářené neskutečným světlem, silně kontrastují s tmavým pozadím; svou strnulostí připomínají masky. Je pro Šímu v této fázi zcela přízračné, že tu dochází k osmóze mužských a ženských obličejových rysů, motivované autorovou podvědomou tendencí ke splývání pohlaví. Ofélie tak jako by doslova byla Hamletovou dvojnicí.

Předložené dílo „ Jdi do kláštera (Vas-t-en dans un couvent) “ z Hamletovského cyklu je Šímovou básnivou, neobyčejnou meditací o lásce, šílenství a smyslu lidského bytí.

ZRZAVÝ Jan (1890–1977)

Hoře litografie 24 × 17 cm sign. PD Jan Zrzavý

95 000 Kč

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Podzim

1920

linoryt, akvarel

16,5 × 11cm

sign. PD V. Špála

12 000 Kč

FEUERSTEIN Bedřich (1892–1936)

Motiv z Lince

1918

akvarel, kvaš, karton

33 × 24,5 cm

sign. PD 18. 6. 1918 Feuerstein, na rubu autorské razítko

15 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Jasnovidný zvěstovatel a melancholicky ironický pozorovatel

Předložené dílo „ Motiv z Lince “ je autentickou, sběratelsky vzácnou, bravurní architektonické a kubizující cítění prokazující prací Bedřicha Feuersteina, všestranně nadaného umělce a světoběžníka, který část života prožil v Paříži po boku Pabla Picassa, Adolfa Loose či Le Corbusiera, na poli architektury dobyl Japonsko a jehož práce pro divadlo patří mezi vrcholné projevy meziválečné avantgardní scénografie u nás. Kromě toho byl skvělým kreslířem, což dokládá jak slavný soubor akvarelů z francouzsko-španělského pomezí vzniklý na samém počátku dvacátých let, tak i p osuzovaná práce, jež se svými kvalitami lehce vyrovná soudobým akvarelům Václava Špály.

„ Jasnovidný zvěstovatel věcí, které se teprve rodily, připravovatel nových cest a melancholicky ironický pozorovatel “ – tak označil architekta, malíře a scénografa Bedřicha Feuersteina jeho kolega J. E. Koula. Jeho dílo, přervané tragickou smrtí, vypovídá o umělci všestranného talentu a m imořádné tvůrčí invence, o osobnosti světového rozhledu. Bedřich Feuerstein byl od ro ku 1922 aktivním členem Uměleckého svazu Devětsil, od roku 1931 členem SVU Mánes. Kromě slavného krematoria v Nymburku (1922–1924), jež je stěžejní realizací českého purismu, zanechal nejvýraznější architektonickou stopu v Japonsku, které nejlépe souznělo s jeho tvůrčím naturelem – vše tam v jeho očích bylo účelnější, prostší a dokonalejší.

Bedřich Feuerstein se narodil v D obrovicích u Mladé Boleslavi v č esko-židovské rodině správce

thurn-taxiského velkostatku, který se záhy stal ředitelem knížecího panství v Loučeni nedaleko Nymburka. Po maturitě na reálce v Nymburku studoval architekturu na pražské Vysoké škole technické (1910–1917). Kromě toho se soukromě vzdělával u Josipa Plečnika (1912), od n ěhož si osvojil zásadu, že klasicismus je p ro architekta nosným článkem, jež jej nemůže zavést do slepé uličky. Roku 1920 obdržel stipendium francouzské vlády na École du Louvre. Léto roku 1921 strávil s Josefem Šímou u Biskajského zálivu.

Scénické návrhy, jež jsou geniálními purizujícími zkratkami různých epoch, např. doby Molièrovy („ Zdravý nemocný “), gotiky („ Eduard II.“) i d aleké budoucnosti („RUR“), proslavily Feuersteina i za hranicemi. Autor je realizoval ve dvou tvůrčích etapách – v letech 1921–1926 především pro Národní divadlo, v letech 1932–1935 pro Osvobozené divadlo.

V letech 1922–1924 realizuje ve spolupráci s B Slámou puristickou stavbu světové úrovně, ovlivněnou pro n ěj typickou zálibou v e mpíru – městské krematorium v Nymburku. Roku 1923 spoluzakládá architektonickou sekci Devětsilu – ARDEV. Roku 1924 znovu odjíždí do Paříže, kde do roku 1926 pracuje v slavném architektonickém studiu Augusta Perreta, kde působil i Le C orbusier, s nímž se spřátelil. Ambice vystoupit z ano nymity architektonického ateliéru vede jeho další životní kroky do Japonska (1926–1930). Ani s architektem Antonem Raymondem (vl. jm. Antonín Reimann), u n ěhož tam pracoval a p odílel se na mnohých projektech, m. j. na návrhu mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Tokiu, se nakonec nepohodl. Osud mu nepřál. Do Čech se vrací v době finanční krize. Nedostal šanci, ostatní kolegové měli už zavedené ateliéry a o n v konkurzech prohrával. Z dráhy vysokoškolského pedagoga také sešlo. Zklamání v p rofesním i osobním životě a také postupující ušní choroba vedly k tomu, že roku 1936, ve svých třiceti šesti letech, spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z p ražského Trojského mostu. Uznání se mu v č eském prostředí dostalo až po smrti.

Posuzované dílo je kromě brilantního zachycení motivu, jímž je kapucínský kostel v rakouském Linci s o kolím, významné a zajímavé tím, že vzniklo jako určitá „kratochvíle“ v době, kdy autor vykonával vojenskou službu v hlavním městě Horního Rakouska.

Ke svému prožití první světové války se sám vyjádřil ve stručném curriculu vitae: „ Po druhé státní zkoušce nastoupil jsem vojenskou službu v rakouské armádě jako domobranecký inženýr. Sloužil jsem u ženijního ředitelství v Pulji. Onemocněl jsem a p o uzdravení nastoupil jsem službu u stavebního oddělení v Linci. Tam vypracoval jsem návrh vojenského hřbitova a p omníku padlých pro Schärding. Byl jsem přeložen k inspektorátu válečných hrobů do Běláku [Villach], kde mne zastihl převrat.“

„ Motiv z Lince “ je kvalitní a cennou Feuersteinovou prací reprezentující zásady autorovy avantgardní estetiky – v suverénní kubizující traktaci se tu manifestuje zejména návaznost na výtvarný projev Tvrdošíjných (především Václava Špály), což tehdy bylo charakteristické i p ro další příslušníky Devětsilu.

RADIMSKÝ Václav (1867–1946)

Loďka u b řehu

kolem 1900

olej, plátno

65,5 × 60,5 cm sign. PD V Radimský

350 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

(monografie) Naděžda Blažíčková – Horová, Václav Radimský, Arbor Vitae, soupis č. 97

Vystaveno

Mistři české krajinomalby, Obrazy ze sbírky

Karlštejnské a. s., Galerie S. V. U. Mánes Diamant,

Praha, 8. 6. – 29. 7. 2011

Předložený obraz „ Loďka u břehu “ je originálním, bravurně luministicky koncipovaným, ve slavném francouzském období vzniklým dílem Václava Radimského, jednoho z nejpřednějších českých krajinářů přelomu devatenáctého a dvacátého století, našeho nejslavnějších impresionisty, který si nové vidění přírody osvojil přímo od Clauda Moneta, s nímž ho seznámil Paul Cézanne.

V Giverny kvůli králi impresionismu pobývala řada cizích malířů, zejména ze Spojených států, ale rodák z Čech s rakouským pasem svým talentem všechny převyšoval. V sedmadvaceti letech zazářil na Pařížském salónu, v jednatřiceti jeho obrazy kupovala muzea takového renomé jako Neue Pinakothek v Mnichově. Dvě jeho krajiny nadšeně získal sám tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré.

Václav Jan Emanuel Radimský se narodil v Kolíně v zámožné rodině kolínského starosty, poslance, majitele Zálabského mlýna a později také velkostatku a tvrze na Pašince, advokáta a vlastence Václava Radimského. Jeho matka Marie, rozená Náchodská von Neudorf, bohužel zemřela na tyfus, který do Kolína zavlekli pruští vojáci, když byly malému Václavovi pouhé tři měsíce.

Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu v roce 1886 nešel Radimský studovat do Mařákovy krajinářské speciálky na pražskou Akademii, ale vzhledem k otcových finančním možnostem zvolil studia krajinomalby ve Vídni u Eduarda von Lichtenfelse a Eduarda Schleicha v Mnichově. Krátce nato (1889) odchází do Francie –roku 1891 se na doporučení Zdenky Braunerové usazuje v Barbizonu. O tři roky později se připojuje ke skupině malířů obklopujících Clauda Moneta v jeho sídle v Giverny v Normandii. Tehdy se také postupně uvolňuje jeho malířský rukopis – v druhé polovině devadesátých let plně přijímá zásady impresionistické práce s barvou, barevnou skvrnou a světlem.

O Radimského impresionistické obrazy byl v Paříži nevídaný zájem – z v ýdělků si mohl koupit a zrekonstruovat starý mlýn La Bergamotte v blízkosti Giverny, v Le Goulet. Zřídil si tam svůj ateliér, na Seině pak měl zakotvenou loďku, ze které přímo v plenéru maloval. Tehdy vznikl celý soubor Radimského záběrů na řeku Seinu v r ůzných ročních obdobích. Je velmi pravděpodobné, že právě tyto obrazy byly spolu s ostatními, v úctyhodném počtu osmdesáti osmi děl, představeny na autorově výstavě v Topičově salonu v roce 1899, na níž naše kulturní veřejnost měla možnost se poprvé seznámit s impresionismem ve své původní, francouzské podobě.

K zajímavostem ze života Václava Radimského patří to, že vynikal obchodním talentem, který neváhal využít také v čistě mimoumělecké oblasti: společně s bratrem provozoval podnik na výrobu šunky, paštik, zaječích ragú a husích jater, a to vše v konzervách vozil do Francie, kde svoji obchodní značku „Bohemia” také zaregistroval. Do Čech naopak dodával z Francie víno a š ampaňské. Kvůli obchodu cestoval i do jiných metropolí, např. do Londýna, kde současně také maloval a v ystavoval.

Jestliže jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie a v ýznamný propagátor umělecké avantgardy Guillaume Apollinaire vyzdvihl v samostatné stati „vzácnou čistotu a poctivost“ Radimského prací, jsme v podstatě blízko charakteristiky pasující na posuzovaný obraz. Je to dílo provedené bravurním impresivním děleným rukopisem, ještě v drobnějších štětcových tazích, tudíž velmi delikátním, dokonale tlumočícím autorovo nové tvůrčí zaujetí pro světlo a jeho působení na krajinu. „ z nálad močálových pasek, mohutných korun dubů a vzrostlých urovnaných alejí, vyšel Václav Radimský do slunce a světla “, psal český kritik K. B. Mádl.

Ztvárněné poříčí Seiny představuje dokonale harmonickou krajinnou scenérii z období autorova uměleckého vrcholu. Zrcadlo řeky je tu klidné, oživené jednou kotvící loďkou, obdobnou té, jakou Mistr používal ke svým malířským vyjížďkám. Mohutné stromy ve středním plánu vytvářejí účinnou optickou bariéru dodávající výjevu intimnější ráz. Slunce, jehož jas se rozlévá rovnoměrně po celé obrazové ploše, zabarvuje travní porost do oku neobyčejně lahodivých žlutých tónů. Václav Radimský tu v nejlepších „Kristových létech“ prokázal, že v impresivním, nenáladovém zachycení slunečního svitu jen tak neměl na domácí půdě konkurenci.

Český král impresionismu

16

ULLMANN Josef (1870–1922)

Jarní tání

olej, lepenka

51 × 67 cm

sign. PD J. Ullmann

80 000 Kč

17

HOLUB Josef (1870–1957)

Tvrz nad rybníkem

1899

olej, plátno

50,5 × 76 cm

sign. LD Holub 99

na rubu razítko výstavy: Vystaveno

Goltzova tvrz v Golčově Jeníkově

č. 29.

120 000 Kč

Vystaveno

Goltzova tvrz v Golčově Jeníkově č. 29

18

HAVELKA Roman (1877–1950)

Údolí Dyje

olej, lepenka

33,5 × 45,5 cm

sign. LD Rom. Havelka

na rubu přiložen přípis majitele

o získání díla od autora

14 000 Kč

19

KAVÁN František (1866–1941)

Pozdní podzim

olej, lepenka

41,5 × 53 cm

sign. PD Fr. Kaván

PD název díla autorem

40 000 Kč

20

KAVÁN František (1866–1941)

Cestou mezi poli

kolem 1908

olej, lepenka

39 × 50,5 cm

sign. PD Kaván

115 000 Kč

Reprodukováno

v monografii Kaván: Dílo, Ivan Exner, Michael Zachař, Spolek výtvarných umělců Mánes, 2018

21 KAVÁN František (1866–1941)

Vesnice v polích

olej, karton

40,5 × 52,5 cm

sign. LD Kaván

34 000 Kč

22

HUDEČEK Antonín (1872–1942)

Z Police nad Metují

olej, lepenka

49 × 65,5 cm

sign. PD Ant. Hudeček, na rubu

Ant. Hudeček

28 000 Kč

23

MARVÁNEK Otakar (1884–1921)

Letní krajina

olej, lepenka

34 × 43 cm

sign. LD O. Marvánek, na rubu

Ot. Marvánek

18 000 Kč

24

JAMBOR Josef (1887–1964)

Pohled od Blatin

1946

olej, plátno

30,5 × 45 cm

sign. PD Jambor 1946

na rubu štítek s popisem

70 000 Kč

25

BAZOVSKÝ Miloš

Alexander (1889–1968)

Jadran při Dubrovníku

1937

pastel, karton

32 × 45,5 cm

sign. PD Bazovský

na rubu štítek s popisem díla

28 000 Kč

26

NEJEDLÝ Otakar (1883–1957)

Krajina před bouří

olej, plátno

51 × 70 cm

sign. LD Ot. Nejedlý

120 000 Kč

DUFY Jean (1888–1964)

Nature morte á la coupe de fruits / Zátiší s m ísou ovoce

1927

olej, plátno 50 × 61 cm

sign. PD Jean Dufy 1927

1 150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

významná sbírka v Londýně

Impressionist and Modern Day and Works on Paper Sale, Christie’s, Londýn, 4. 3. 2022, pol. 558

Dílo bude zařazeno do připravovaného 3. dílu umělcova souborného katalogu (Jacques Bailly, Catalogue raisonné Jean Dufy)

Po studiích na místní Collège Saint-Joseph začal pracovat jako úředník, ale to ho nenaplňovalo a začal vzhlížet ke svému o deset let staršímu bratrovi, malíři Raoulu Dufymu (1877–1953). Ten ho poté, co absolvoval vojenskou službu (1910–1912) a p řestěhoval se do Paříže, uvedl do uměleckého světa, do okruhu svých přátel jako Guillaume Apollinaire, André Derain, Georges Braque či Pablo Picasso. Roku 1914 měl Jean svou první výstavu ve známé galerii Berthe Weillové, jež mu přinesla velký úspěch. Po první světové válce se usadil na Montmartru v těsném sousedství Georgese Braqua. V té době umělecky plně vyzrál. Dynamismus a živost štětcového rukopisu, stejně jako fauvisticky akcentovaná barva, široká škála motivů i jejich „odlehčenost“, se staly základním poznávacím znamením jeho práce. Můžeme hovořit doslova o hudební orchestraci (dva malířovi bratři byli hudebníci), skvostně zachycující atmosféru pulzujícího města, jazzové hudby, cirkusových představení, vyjížděk na koni či letních regat. Ztvárnění moře mu bylo velmi blízké, a to nejen tím, že pocházel z přístavního města, ale také protože v mládí sloužil jako sekretář na palubě transatlantické lodi „La Savoie“.

Jean Dufy ve svých dílech zobrazoval dynamismus a b ohatost světa, jenž nás obklopuje. Neobyčejná volnost a svěžest jeho rukopisu, jež je spíše kreslířská, než malířská a jež shodně charakterizuje dílo Raoula Dufyho, našla geniální uplatnění na porcelánu – oba bratři více jak třicet let navrhovali květinové a z vířecí vzory pro limogeskou porcelánku Théodora Havilanda. V roce 1925 obdržel Jean Dufy zlatou medaili na slavné mezinárodní výstavě dekorativních umění „ L’exposition Internationale des Arts Décoratifs “ za návrh porcelánového servisu „ Châteaux de France “ (Francouzské zámky). Roku 1937 realizovali Raoul a Jean Dufyové významnou zakázku pro Pavilon elektřiny na Světové výstavě v Paříži – jednalo se o skvostnou moderní nástěnnou malbu o rozloze šest set metrů čtverečních, jež od roku 1964 zdobí Musée d’art moderne de Paris.

Dufy se po celý život vracel do rodné Normandie, často taktéž pobýval na francouzském jihu. V padesátých a š edesátých letech podnikl četné zahraniční cesty po Evropě a severní Africe, což se promítlo do jeho tvorby.

Obraz „ Zátiší s mísou ovoce “ je autentickým, vizuálně neobyčejně lahodivým, všechny složky výtvarného výrazu nádherně rozeznívajícím dílem Jeana Dufyho, významného představitele francouzské moderní malby první poloviny dvacátého století, zastoupeného ve sbírkách nejprestižnějších muzeí v Evropě a Spojených státech (Musée National d'Art Moderne, Centre Georges Pompidou v Paříži, Albertina Museum ve Vídni, The Art Institute of Chicago, MoMA v New Yorku ad.), jehož plátna fauvistické orchestrace výmluvně ilustrují typický francouzský esprit a p říslovečnou „joie de vivre“.

Jean Dufy se narodil roku 1888 v p řístavním městě Le Havru do velké, hudebně i v ýtvarně nadané rodiny.

Dílo Jeana Dufyho bylo veřejností znovuobjeveno v p osledním desetiletí díky monografickým soupisovým publikacím od Jacquese Baillyho, výstavám (např. Musée Marmottan Monet, Raoul et Jean Dufy, 2011), pamětní známce francouzské pošty a v neposlední řadě i souboru nového porcelánu realizovaného k jeho poctě.

Předložený obraz „ Zátiší s mísou ovoce “ je krásným příkladem Dufyho schopnosti rozehrát na plátně férii barev a t varů, odpozorovaných z reality, avšak mocně proměněných pod taktovkou čisté výtvarnosti „zlatých“ dvacátých let. Jednotlivé elementy zátiší jsou podány smyslově plně a akcentovány rychlým, kresebným tahem štětce, jak je pro autora příznačné. Zcela t ypickým francouzským prvkem je ztvárněné okno či balkonové dveře, otevírající interiérový, intimní výjev do rozlehlosti prostoru – nejspíše rozlehlosti moře.

Významný představitel francouzské moderní malby

Antonín (1882–1945)

Z Berlína

rozmývaná tuš, papír 21,5 × 12,5 cm sign. LD monogram AP

14 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Jaromír Zemina

O tom, že autorem této tušové malby je Antonín Procházka (1882–1945), nepochybuji.

Pro Procházkův tvůrčí vývoj měly zásadní význam roky 1907 a 1908. Tehdy se v cizině seznamoval s tamním současným uměním, stal se členem skupiny Osma a zú častnil se obou jejích výstav. Maloval v duchu nového názorového proudu následujícího po impresionismu a zčásti na něj navazujícího a p řehodnocujícího jej zdůrazněnou subjektivitou, kterému se v jeho vyhraněné podobě dostalo označení fauvismus. V této době žil nejen v Praze, ale také v Berlíně, kde roku 1907 poznal malířku Karolínu-Linku Scheithauerovou a oženil se s ní.

Domnívám se, že posuzovaný obraz, drobný, ale výrazný, vznikl rovněž v Berlíně a jeho námětem je některé tamní náměstí nebo bulvár. Proto jsem mu dal název Z Berlína. V ro ce 1907 Procházka zobrazil malířsky několikrát pouliční ruch, nejvýrazněji v nevelkých obrazech Jungmannovo náměstí (Praha), Ulice a Pařížské náměstí v Berlíně. K nim patří i tento obraz.

29

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Milenci

1926

kresba uhlem, karton

48 × 58,5 cm (výřez)

sign. PD monogram P. K. 26

18 000 Kč

30

PROCHÁZKA Antonín (1882–1945)

Kartářka

1926

kombinovaná technika, pastel, tuš, koláž, karton

42 × 28 cm (výřez)

sign. PD Ant. Procházka 26

16 000 Kč

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Skály u Berounky

1926

olej, plátno

50 × 61,5 cm sign. PD V. Špála 26

1 450 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Uvedeno v soupisu díla V. Špály: „1926, olej, 231 [číslo soupisu], Topol se skálou, kus Berounky, čtvercovější formát, nade dveřmi, ing. Švéda, zemřel, rodina [majitel]“ (in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 52)

tečnosti “ (O. Mrkvička). Každé jeho dílo, vystavěné živými tahy štětce a založené na úderném barevném akordu, svědčí o jeho tvůrčí vášni.

Jeho umělecká dráha vycházela z domácích kořenů, procházela okouzlením zakladatelskými osobnostmi světové moderny, ale především zůstávala od začátku až do konce věrná vlastním zásadám a r yze individuálním výtvarným předpokladům. Své východisko venkovana srostlého s p řírodou v sobě Václav Špála nikdy nepopřel. Jak přesně vystihl Antonín Matějček: „ Zatímco ostatním byl primitivismus jakousi dobrovolně na sebe vzatou askezí, byl Špálův primitivismus vlastní podstatou jeho lidské i u mělecké bytosti… Stačil mu jeho český venkov, polní úvaly, pestré zahrádky, buclaté dívky, a to vše v tvarech, jimž nebrala ani nejkrajnější formální abstrakce konkrétní formu a typ.“

Špála se sešel s většinou avantgardních představitelů své generace (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, B. Feigl, V. Beneš, V. Nowak, O. Kubín) již za studia na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1903–1909. Moc se ale studiu nevěnoval, protože tamní konzervativní způsob výuky mu vůbec nevyhovoval. Profesor Franz Thiele mu také napsal dost nelichotivé vysvědčení: „ Pracoval po celý rok mimo školu a s měřoval k o dchylným, v rámci školy neležícím cílům “. Toto „ rebelství“ však uchránilo čistotu Špálova výtvarného talentu. Se skupinou Osma, ač nebyl jejím členem, sdílel odvahu k nekonvenčnímu výtvarnému projevu. Následně však již překonává „plachost venkovského chlapce“ a ú častní se uměleckých činů progresivních sdružení – Skupiny výtvarných umělců (1911–1914) a skupiny Tvrdošíjní (1918–1924). V ro ce 1936 se stává předsedou SVU Mánes. Václava Špálu lákalo umění, které zrcadlí přirozený temperament, radost z t voření. Přestože v o čích veřejnosti jsou nejznámější jeho malířsky i tvarově opulentní kytice, proslavil se neméně svými kubizujícími figurálními kompozicemi či krajinami v nádherných harmoniích zeleno-modré (tzv. zelené období, 1923–1926) či až v záplavě dechberoucí modře (tzv. modré období, 1927–1930).

Posuzovaný obraz „ Skály u B erounky “ je originální, lyricky působivou krajinomalbou Václava Špály ze slavného „zeleného období“.

Tvorba Václava Špály, člena Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní a Sp olku výtvarných umělců

Mánes, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, se řadí ke klasickým a p rověřeným hodnotám výtvarné kultury dvacátého století – lze dokonce říci, že žádná sbírka českého moderního umění není bez jeho zastoupení kompletní.

Václav Špála byl bytostný malíř. „ Žil právě jen faktem malby. V ní znovu a znovu prožíval svou radost ze s ku -

Špálova tvorba dvacátých let se nesla na výrazné dobové vlně oslavy přírody a smyslových prožitků. Velmi výraznou inspirací pro něj byla především letní krajina, zejména z oblasti Srbska u Karlštejna, případně dalších lokalit (Posázaví, hrad Potštejn v O rlických horách, Beskydy, Panský mlýn u Písku, Červená nad V ltavou v jižních Čechách atd.), krajina v jeho tvůrčím vidění fauvisticko-expresivně orchestrovaná – sám hovořil o citovém prožívání barevných tónů a jejich propojení se vzpomínkami a hudebností.

V souladu s v ýše řečeným, lze posuzovaný obraz vřadit k nejkoherentnějšímu souboru Špálova malířského vitalismu z o kolí Srbska na Berounce (1925–1926).

Jde o v ýtvarně velkorysou práci, formovanou v ú chvatném postkubistickém rukopisném rytmu, která vznikla z o kouzlení mohutnou geologickou formací šedo-červených skal, majestátním klidem pozvolna tekoucí řeky a vznešeností vzrostlé vegetace kolem jejího meandru. Je to fascinující vizuální rým země, nebe a vodní hladiny, proměněný v zákonitý řád obrazu.

Výrazný představitel

české avantgardy

1. pol. 20. stol.

BÍLEK Alois (1887–1961)

Koupání

1935

akvarel, karton

47 × 62 cm (výřez)

sign. LD Alois Bílek 35

45 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „ Koupání “ představuje originální, výtvarně nesmírně suverénní, senzuálně působivé dílo Aloise Bílka, autora, který od počátku své tvorby tíhl k velmi osobité figuraci, ač ho po smrti nejvíce proslavilo abstraktní intermezzo let 1913–1914, jež pro něj paradoxně zůstávalo spíše soukromou záležitostí. Před touto krátkou fází i p o ní se věnoval realisticky orientované tvorbě, a to zejména v dobově aktuálním neoklasicismu či sociálně laděné poloze.

Alois Bílek (sochař František Bílek byl jeho pouhým jmenovcem) se narodil roku 1887 ve Skoupém u Petrovic. Studoval na gymnáziu v Příbrami a Písku, kde v ro ce 1906 maturoval. Poté, zejména na přání rodičů, začal studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po dvou semestrech však přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze k p rofesoru Maxi Pirnerovi, kde absolvoval roku 1912. O ro k později získal Hlávkovo stipendium a o djel přes Holandsko a Belgii do Paříže. V Mekce moderního umění setrval až do roku 1928. Pravidelně tam vystavoval např. v Galerie des Arts Décoratifs (1914), Galerie des Beauxarts (1923) nebo Galerie la Boëtie (1920, 1924).

Bílek mezi lety 1913–1914 experimentoval s vizualizací hudby a zkoumal psychologický účinek barev. Dobově aktuální zájem o synestézii se projevil v obrazu „ Melodie Chopin “ (1913), v n ěmž ztotožňoval barvy s hudebními tóny. Na rozdíl od Kupkova až empirického pojetí je Bílkova tvorba emotivnější a reflektuje intenzitu jeho prožitku z p oslechu hudby. Po návratu do vlasti se spolu se svou rodinou usadil v Praze a vrátil se k osobité figuraci neoklasicistního ladění. Kromě volné tvorby se věnoval také realizacím pro architekturu (např. f igurální řešení oken v b udově spořitelny v Lounech, Krajského úřadu Středočeského kraje ve Zborovské ulici v Praze ad.).

Přestože ve dvacátých a třicátých letech Aloisi Bílkovi z h lediska výtvarné formy ideálně vyhovoval neoklasicismus, který odpovídal jeho požadavku pevného řádu a v ýrazové klasičnosti, předložené dílo dokládá, že malíř i v této době těžil ze své zkušenosti abstraktní a p oloabstraktní tvorby. Srovnáme-li zkoumané „ Koupání “ s autorovými akvarely z let 1913–1914, především těmi, do jejichž abstraktního rámce pronikl figurální prvek, zjistíme, jak Bílek zůstal sám sobě věrný a i v p ozdější fázi si uchoval dokonalou lehkost, svěžest a nepopisnost výrazu v akvarelové technice. Barva zde nadále vytváří autorovy příslovečné barevné „škály a harmonie“, které obdivoval již Émil Verhaeren, a motiv koupání, „věčný“ a současně moderní, tu taktéž dosahuje symbolistního vyznění (duchovní očista apod.).

Osobitá figurace neoklasicistního ladění

KARS Jiří (Georges) (1880–1945)

Děvče v zelených šatech

olej, plátno

46 × 38 cm sign. PD Kars

190 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Koloristicky noblesní dílo v duchu neorealismu

Posuzovaný obraz „ Děvče v zelených šatech “ je originálním, velmi kvalitním, v duchu nového realismu skvěle cítěným dílem Jiřího (Georges) Karse, evropsky proslulého malíře, který se usadil na Montmartru a stal se představitelem slavné Pařížské školy (École de Paris), rytíře čestné legie a nejvýznamnějšího kralupského rodáka.

Jiří Kars patří k zakladatelskému pokolení českého moderního umění, ale nestudoval na pražské Akademii, ani se neúčastnil společných generačních vystoupení. Jeho tvůrčí cesta byla zpočátku šťastnější než mnohých současníků, neboť netrpěl hmotnými starostmi a mohl se s p lnou energií věnovat studiu malířství v Mnichově a Španělsku. Svůj druhý domov záhy nalezl v Paříži, která byla v p rvních desetiletích dvacátého století centrem mezinárodního uměleckého dění. Hodnotou svých prací i p řátelskými vztahy se zařadil do intelektuální společnosti kolem velikánů jako byli Picasso, Braque, Gris, Chagall, Derain a U trillo a teoretiků nových uměleckých tendencí jako Apollinaire, Jacob, Salmon či Raynal.

Kars se po první světové válce prosadil jako v ýznamný reprezentant klasicismu a mo derního realismu, směrů, pro něž byl typický návrat ke klasickým výtvarným hodnotám jako jasná výstavba obrazu, logika formy, respektování lineární a barevné perspektivy.

Přestože jeho vývoj probíhal do značné míry mimo domácí prostředí, vždy pozorně sledoval umělecké a kulturní dění ve své vlasti, pravidelně do Čech zajížděl a v ystavoval a v ro ce 1938 se pokusil o trvalý návrat do Prahy. S velkým odhodláním šel svou vlastní tvůrčí cestou, na které dosáhl významných úspěchů a uznání, a dodnes je v zahraničí považován za jednoho z nejznámějších českých umělců.

Podle matriky izraelské obce ve Velvarech přišel Jiří Kars na svět jako Georg Karpeles dne 2. května 1880

v k ralupském domě č. p. 7, kde jeho otec Vilém od ro ku 1875 budoval průmyslový mlýn, který dodnes tvoří jednu z dominant města. Karpelesovi bydleli v dnešní Žižkově ulici, v níž tehdy své živnosti provozovala většina kralupských židovských rodin. Od roku 1891 měla rodina stálé bydliště v Praze, na počátku roku 1906 si změnila své příjmení na Kars.

V ro ce 1894 nastoupil mladý Kars na gymnázium v Praze. Po jeho ukončení se vydává na studijní cestu do západní Evropy. Na podzim roku 1899 začal studovat dějiny umění na univerzitě v Mnichově (univerzita byla podmínkou otce) a současně na tamní Akademii, u Franze von Stucka (1863–1928), jehož symbolismus mu však byl již velmi vzdálený. Daleko silněji na něj v následujících letech zapůsobil impresionismus Maxe Liebermanna (1847–1935). Seznamuje se v té době např. s Paulem Klee, Julesem Pascinem či Vasilijem Kandinským. V srpnu a září 1900 podniká cestu do Ostende, Brug, Rouenu, Dieppe a Paříže. Studia v Mnichově ukončil roku 1905. Toho roku poprvé vystavuje se spolkem „Sezession“. V ro ce 1906 cestoval do Španělska a Portugalska. V létě patrně navštívil Hamburk a sever Německa. Roku 1907 se po dvou letech strávených v Madridu vrací do Československa, kde pobývá mezi Prahou a K ralupy. Když v té době vystupuje na veřejnost skupina „Osma“ (V. Beneš, B. Feigl, E. Filla, M. Horb, O. Kubín /Coubine/, B. Kubišta, W. Nowak a A . Procházka), což představovalo počátek dějin české avantgardy, Kars se k nim přes vřelé osobní kontakty nepřidružil. Vystavuje s „Verein der bildenden Künstler in Böhmen “ v Ru dolfinu.

„ Děvče v zelených šatech “ je typickou ukázkou autorova moderního realismu. Podle svých slov měl Kars „ horečnou touhu po práci, ale nikoli program“, nechal se vést čistě instinktem a p řáním malovat „lidi a věci tak, jak jsou.“ Ústředním motivem jeho tvorby se tak staly figurální náměty a zátiší. Přestože v rámci figurálních námětů preferoval smyslné ženské akty, byl taktéž vyhledávaným portrétistou, k čemuž ho předurčily jak skvělé malířské předpoklady, tak společenská „vybroušenost“. Nevyhýbal se ani ztvárnění dětí, jejichž podoby mnohdy zachytil i z č istě výtvarných pohnutek, nikoli proto, že by se jednalo o díla „na zakázku“.

„ Děvče v zelených šatech “ dokládá, jak Jiří Kars na počátku třicátých let zůstával věrný svému tvůrčímu směřování. Cit pro střízlivou realitu, řád a zdrženlivost, dokonalá vyváženost všech prvků, přesné řazení ploch a objemů, rovnováha hmoty a barvy, zůstávaly nadále podstatou jeho výtvarného názoru.

V celkovém pojetí kompozice se zde sofistikovaně propojuje velká míra abstrahovanosti (malířské cítění tvaru ve velkých plochách, nerušivé pozadí) s malířovým typickým koloritem v zemitých tónech s akcentem oblíbené zeleně. Mladé děvče sedící na židli v interiéru na pozadí fládrované stěny je zachyceno v atmosféře klidné věcnosti. Máme tu před sebou krásné Karsovo dílo, v n ěmž se autor výtvarně syntetickou a koloristicky nesmírně noblesní formou vyznal ze svého okouzlení čistotou dětství.

34

REYNEK Bohuslav (1892–1971)

Pastorále XI.

1942–1947

suchá jehla

12,2 × 8,7 cm

sign. PD Reynek

45 000 Kč

35

REYNEK Bohuslav (1892–1971)

Krajinka

suchá jehla, monotyp

9 × 12 cm

sign. PD Reynek

38 000 Kč

Provenience

sbírka významné kunsthistoričky PhDr. Věry Jirousové

36

REYNEK Bohuslav (1892–1971)

Ukřižování

suchá jehla

9 × 6 cm

sign. PD Reynek

39 000 Kč

Provenience

sbírka významné kunsthistoričky PhDr. Věry Jirousové

37

REYNEK Bohuslav (1892–1971)

Autoportrét

1938

suchá jehla

14,8 × 10 cm

sign. PD Reynek 1938

40 000 Kč

PROCHÁZKA Antonín (1882–1945)

Rybáři

1937

olej, hobra 90 × 108 cm

sign. PD Ant. Procházka 37, na rubu Ant.

Procházka 1937

450 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Uvedeno a reprodukováno (monografie) Antonín Procházka 1882–1945, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně, Obecní dům, Praha, 2002, č. soupisu O 354, s. 336

Vystaveno

Antonín a Linka Procházkovi, Dům umění města Brna a Slovanský ostrov – Praha, 1958, č. k. 100

Vzácné

lahody antického ideálu

du s malířskou tradicí minulosti a vstupu do dynamického století dvacátého. Svou prací a č lenstvím v nejprogresivněji orientované Skupině výtvarných umělců se následně zásadním způsobem podílel na vytvoření ryze české podoby kubismu. Již v p ředválečných fázích se v jeho tvorbě projevovaly typické rysy jako silně vyvinutý malířský instinkt, smysl pro plný barevný tón, plasticitu věcí a stavebnost obrazového organismu, stejně jako sklon k p oetizaci skutečnosti a aktualizaci staršího umění, plně zaznívající pak v p ozdějším období. Rodák z malé hanácké vesničky Vážany u Vyškova si navzdory přání rodičů, aby se vydal na kněžskou dráhu, prosadil své umělecké ambice a studoval jak na Uměleckoprůmyslové škole, tak na Akademii výtvarných umění, kde se spřátelil s Emilem Fillou. V roce 1906 pak spolu s ním a s Bedřichem Feiglem odjel na studijní cestu do Německa, Nizozemska, Belgie, Francie a Itálie. Zkušenosti z cest, spolu se zážitkem z v ýstavy Edvarda Muncha konané v ro ce 1905 v Praze, zúročil na obou výstavách skupiny Osma v letech 1907 a 1908. O tři roky později se spolu se svými nejbližšími druhy (E. Filla, V. Beneš, V. Špála, J. Čapek, O. Gutfreund, J. G očárem, J. Chocholem, P. Janákem ad.) stal členem Skupiny výtvarných umělců, výrazně prosazující kubistický výtvarný názor. Originalita Procházkova kubismu přitom spočívá nejen v osobité transformaci přísných formálních zásad kubistické estetiky, ale také, což není všeobecně známo, v jeho (mezi malíři nesporně ojedinělém) zájmu o architekturu a užité umění.

Kubistický výraz, obohacený o p rvky primitivismu a naivismu, si Antonín Procházka uchoval až do poloviny dvacátých let, aby se následně více obrátil k č lověku, k lidské postavě, viděné v kontextu klasických tradic antického středomoří a o rientu.

V době po polovině třicátých let, kdy začaly sílit negativní projevy totalitárních ideologií, tíživě doléhající na celou Evropu, usiloval malíř svou tvorbou přispět k zušlechtění lidstva. Vnímal umění doslova jako „magické zaklínadlo“, které má lidstvo varovat před nebezpečím válečného konfliktu a dovést ho k dokonalejšímu životu.

Posuzovaný obraz „ Rybáři “ představuje autentické, po všech stránkách neobyčejně harmonické, motivicky krásné a vzácné dílo Antonína Procházky, autora, jehož tvorba patří k základním kamenům evropského meziválečného umění a b ez něhož není žádná sbírka české avantgardy kompletní. Svou participací na iniciačním nástupu expresionismu se účastnil nezbytného rozcho -

Posuzovaný obraz „ Rybáři “ je Procházkovým důstojným dílem, jež se přesvědčivě vřazuje do uvedeného vývoje druhé poloviny třicátých let. Je to plátno důkladně malířsky propracované, kompozičně promyšlené, uplatňující autorovy charakteristické antikizující figurální typy, motivicky nesporně inspirované četnými půvabnými ztvárněními rybářů na římských mozaikách. Je to přesně ten moment, kdy, jak napsal Vítězslav Nezval, se Antonín Procházka „d otýká vznešené lahody antického ideálu “. Jeho vize pozemského ráje je tu typicky ztvárněna skrze námět všední, neboť svou představu o absolutním štěstí vždy odvozoval od radosti z b ěžných lidských činností.

Předložený obraz, ztvárňující rybáři plně obsazenou bárku plující po rozbouřeném moři, je umělecky velmi silnou prací, v níž Antonín Procházka, v p oliticky turbulentní době druhé poloviny třicátých let, dal výraz svému přesvědčení „Fluctuat nec mergitur“ (Zmítá se, ale nepotopí se).

dílo vznešené

VALTAT Louis (1869–1952)

Femme cousant sur le fauteuil / Žena sedící v křesle a š ijící

olej, plátno kašírované na plátně

23 × 22 cm

sign. LD L. Valtat

přiložena fotografie díla s potvrzením pravosti od Dr. Jeana Valtata, umělcova syna, ze dne 31. 10. 1963

420 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

soukromá sbírka Paříž

Uvedeno a reprodukováno:

(soupis díla) Docteur Jean Valtat, Louis Valtat, Catalogue de l'oeuvre peint, sv.1, Éditions Ides et Calendes Neuchâtel, 1977, č. 1563, reprodukováno na s. 174

po čisté, osvobozené barvě, v níž se sjednotili malíři (nejstarší z nich byli Matisse a Valtat) různého uměleckého i p ovahového založení. Louis Valtat, příslušník Matissova okruhu, který se začíná výrazně projevovat kolem roku 1900, náleží k linii fauvismu založené na expresivním dekorativismu malířského gesta a ú derném výkřiku barvy. Bývá považován za klíčovou postavu stylového vývoje od Moneta k Matissovi.

Louis Valtat se narodil roku 1869 v D ieppe v Normandii jako syn malíře Françoise Victora Valtata (vystavoval na prvním Salonu des Indépendants roku 1884). V ro ce 1886 byl přijat na École des BeauxArts v Paříži. Následně studoval na Académie Julian, kde jeho spolužáky byli např. Maurice Denis a Pierre Bonnard. V ro ce 1893 se poprvé zúčastnil Salonu Nezávislých. V ro ce 1899 vystavoval v Galerie Durand Ruel, kde představil obrazy považované za p rojev svobody ducha a p ředzvěst jeho výtvarné „nespoutanosti“. „Jednoho dne svět pozná, že jsi veliký malíř“, řekl mu Bonnard. Stejného názoru byl i Renoir, který obdivoval jeho barevné harmonie. V ro ce 1900 uzavřel právě na jeho doporučení slavný sběratel a znalec Ambroise Vollard s Valtatem smlouvu na nákup téměř celé jeho produkce pro příští desetiletí. Valtat se stal prvním umělcem ze skupiny fauvistů, kterého Vollard zastupoval.

Protože trpěl tuberkulózou, trávil Valtat podzimní a zimní měsíce na pobřeží Středozemního moře v Banyuls, Antheor a Saint-Tropez. Během cyklistických výletů v roce 1900 několikrát navštívil Renoira v Cagnes. Při této příležitosti realizoval několik Renoirových portrétních kreseb, které později využil při realizaci dřevorytu. Dalším jeho blízkým přítelem byl Paul Signac, kterého často navštěvoval v malém automobilu Bollée, jenž od něj získal výměnou za svůj obraz. V ro ce 1905 se po skandálu v s alonu d'Automne, vyvolaném výrokem uměleckého kritika Louise Vauxcella „ Donatello mezi divokými šelmami! “, stal představitelem skupiny fauvistů. Valtatovi se dostala řada oficiálních uznání. Nejvýznamnější bylo jeho jmenování Rytířem čestné legie v ro ce 1927.

Posuzovaný obraz „ Žena sedící v křesle a š ijící “ je o riginálním, motivicky a stylově typickým, intimně laděným dílem Louise Valtata, předního francouzského malíře světového významu, důležitého představitele postimpresionistického vývoje, jedné z vůdčích postav fauvistického hnutí, autora, který spolu s H enri Matissem, Mauricem Vlaminckem, André Derainem, Albertem Marquetem, Émilem-Othonem Frieszem a d alšími vystavoval roku 1905 na legendárním Podzimním salonu v p roslulé „Cage des fauves“, „kleci šelem“, která vymezila začátek této klíčové etapy moderní evropské malby. Přestože byl kromě fauvistů také v kontaktu s neoimpresionisty, nabisty i kubisty, vždy si dokázal uchovat svou tvůrčí nezávislost.

Fauvismus byl vzpourou proti akademismu i impresionismu, výrazem nového výtvarného cítění, touhy

Předložený obraz „ Žena sedící v křesle a šijící “ představuje krásný doklad Valtatovy stylové konzistentnosti – i v pozdějším období zůstal autor věrný fauvistickému výrazu založenému na akcentaci plošně nanášené barvy, odkazujícímu k symbolistním východiskům.

Přední francouzský malíř věrný fauvistickému výrazu

40

FILLA Emil (1882–1953)

Přepadení býka lvem (Z cyklu Boje a zápasy)

1937

lept

41 × 32,5 cm

sign. PD Emil Filla 37, monogram EF v tisku v soupisu grafického díla č. 139

29 000 Kč

41

FILLA Emil (1882–1953)

Nacismus I.

1937

suchá jehla

40,5 × 33 cm

sign. PD Emil Filla 37, monogram E. F. 37 v tisku v soupisu grafického díla č. 117

20 000 Kč

42

FOLTÝN František (1891–1976)

Kompozice

1935

kombinovaná technika, akvarel, tuš, karton

27,5 × 20 cm

sign. PD Foltýn 1935

27 000 Kč

43

TICHÝ František (1896–1961)

Krasojezdkyně (Na panneau I)

1926

barevná litografie

43 × 32 cm

sign. PD František Tichý 5/26

18 000 Kč

Reprodukováno

František Tichý grafické dílo, str. 33, č. 4

44

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Vozka

olej, lepenka

22 × 27 cm

sign. PD monogram P. K.

na rubu přiložena reprodukce z dobového časopisu

19 000 Kč

45 KUBÍN Otakar (1883–1969)

Provensálská krajina (Výhled ze Simiane)

1929

olej, plátno

54,5 × 65 cm sign. PD Coubine, na rubu na štítku Coubine 1929 na rubu na štítku část názvu autorem

550 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience:

sbírka Hahnloser, Winterthur, Švýcarsko – jedna z nejvýznamnějších soukromých sbírek francouzské moderny byla vytvořena v letech 1905–1936 sběratelským párem Arthurem a H edy HahnloserBühlerovými na základě přátelského kontaktu s um ělci jako Pierre Bonnard, Ferdinand Hodler, Henri Matisse a Félix Vallotton. Později se součástí sbírky stali jejich předchůdci Paul Cézanne, Auguste Renoir, Henri de Toulouse-Lautrec, Vincent van Gogh a další. Roku 1920 se ve vídeňské Albertině konala výstava výběru děl z této ojedinělé kolekce pod názvem „Van Gogh, Cézanne, Matisse. Die Sammlung Hahnloser“.

soukromá sbírka, Švýcarsko

Beurret & Bailly Auktionen / Galerie Widmer, Moderne und Zeitgenössische Kunst, 23. 9. 2020, Basilej, Švýcarsko, pol. 45

Geniální dílo vrcholného neoklasicismu

ného hnutí nazývaného jako „volání“ či „návrat k řádu“ („rappel / retour à l’ordre“), v jehož rámci se dokonce stal přímým konkurentem Pabla Picassa. Svého nejvlastnějšího výrazu došel v obrazech klasické krásy, v k rajinách, figurálních kompozicích a v zátiších, v nichž se spojuje francouzský smysl pro řád se slovanskou lyričností a ne líčenou prostotou. V C oubinově díle se mísí české i světové rysy v neobyčejně harmonickém vyrovnání.

Hodnota Coubinovy tvorby byla poměrně záhy rozpoznána a o ceněna, jeho práce byly přijímány publikem i o dborníky jako díla mimořádné noblesy, přesvědčující důstojnou samozřejmostí své existence. Klidná a tichá krása, vyrůstající z vnitřního vyrovnání jednotlivých složek obrazu i duševního založení autora, byla jedním z cílů autorovy tvorby. Sám se vyznával: „ Chci být snadno k p orozumění… Chci být upřímným k sobě i svým bližním.“ Již ve dvacátých letech, kdy neoklasicismus byl na svém vrcholu, se o Coubinově díle vydávaly knihy ve Francii, Německu, Itálii a dokonce i v Japonsku, jeho díla byla zakupována předními sběrateli a nejproslulejšími evropskými galeriemi.

Posuzovaný obraz zachycuje nadmíru originálním způsobem Coubinův hlavní motiv jeho (neo)klasicistní periody: provensálskou krajinu, krajinu, kterou mu na počátku objevila šťastná náhoda a k terou začalo jeho slavné období. Dalo by se říci, že Coubine svými díly proslavil Provence, jíž Picasso označil za „paysage unhumain“ (krajinu nelidskou), a o na založila slávu jeho jména. V p rovensálské přírodě našel svůj vysněný svět. Jak se vyjádřil: „ …Celou tou krajinou šly věky. Vždyť nedaleko odtud je Apt, kdysi se to jmenovalo Apta Julia… a ta dvě tisíciletí jsou zde vidět, nebo cítit v každém kamenu a každé hroudě. A pak, já jsem do těchto míst přijel s neunavenýma očima; francouzští kamarádi – malíři mi říkali, že právě proto tu vidím spousty věcí, které oni nevidí. Já namaluji každou krajinu, maluji jen tu, která mně má co říci. Možná, že ne hned, napoprvé. Třeba ji vidím třikráte, čtyřikráte, až nadejde chvíle, kdy světlem převléknuta do zcela nových barev a tvarů je tím, co hledám.“ (O. Coubine)

Posuzovaný obraz „ Provensálská krajina (Výhled ze Simiane) “ je originálním, velice krásným, kompozičně mimořádně osobitým dílem Otakara Kubína – Coubine, rodáka z Boskovic, autora, který většinu svého života prožil ve Francii a zařadil se mezi významné zjevy světového umění první poloviny dvacátého století. Coubine prodělal podobný umělecký vývoj jako např. André Derain či Carlo Carrà – začínal jako představitel malířské avantgardy stavící se proti tradici, aby právě v ní po první světové válce našel „ztracené jistoty“. Vnějším znakem tohoto přerodu se stala změna jména z O takar Kubín na Othon Coubine. Jako Coubine se zařadil k p roudu francouzského (neo)klasicismu, do p ováleč -

Posuzovaný obraz „ Provensálská krajina (Výhled ze Simiane) “ představuje galerijní realizaci Coubinova vrcholného (neo)klasicismu, jež patří k nemnoha plátnům, u n ichž máme zachovaný malířův autentický přípis s datací. Kompozičně se jedná o p ráci precizně koncipovanou, plně v souladu s autorovým výrokem, že „ obraz je především myšlenkou“ a pak teprve dílem jeho rukou. Coubine dokázal provensálskou krajinu „prosít“ sítem svého klasického vidění, vidět její dominanty v matematickém řádu a současně ji prodchnout lyrickou náladou.

Předložený obraz ztvárňuje mimořádně působivý pohled, jímž Coubinovo milované Simiane, vystavěné na kopci jako ojedinělá architektonická skrumáž starobylých domů a kamenných zdí, vzhlíží do kraje rozlehlých údolí a táhlých vrchů Nízkých Alp. Coubine tu prokázal svou geniální schopnost přesně definovat krajinné plány a docílit vyvážené rozložení přírodních a architektonických prvků.

46

VOBECKÝ František (1902–1991)

Sen 1937

kresba tuší, karton

36,5 × 25,5 cm

sign. PD Vobecký 1937, na rubu Vobecký

na rubu popis díla a razítko: Vystaveno v Mánesu 1938

15 000 Kč

47

VOBECKÝ František (1902–1991)

Nálezy 1937

kresba tuší, karton

28 × 40 cm

sign. LD Vobecký na rubu popis díla

15 000 Kč

48 TICHÝ František (1896–1961)

Hlava klauna

1929 malba tuší, ruční papír

49 × 41 cm

sign. LU František Tichý 29 s dedikací

55 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „ Hlava klauna “ je nejen bravurním příkladem autorova kresebného mistrovství, odrážejícího napětí pevné, bohatě členité linie, ale především ranou a p řitom plně vyzrálou ukázkou jeho životního tématu – světa cirkusu. Byly to především zážitky a zkušenosti marseillského pobytu v ro ce 1929, které rozhodujícím způsobem navodily formování jeho výtvarného jazyka. V Marseille pro sebe Tichý objevil svět manéže s klauny, artisty, žongléry, drezúrami, prostředí, kde zákony tíže a zemské přitažlivosti ztrácejí platnost, svět smíchu a skryté bolesti, svět, který se směje i b olí.

49 SÁGNER Augustin (1891–1946)

Sliby

olej, plátno

77 × 60 cm sign. PD Ságner

1 150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno a reprodukováno

Augustin Ságner, Výběr z díla, Galerie Roudnice nad Labem, 1991

Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou, 1991, kat. č. 68

Posuzovaný obraz „ Sliby “ je autentickým, kvalitním, výtvarně velmi sugestivním dílem Augustina Ságnera, významného představitele meziválečné generace, jehož tvorba osobitým způsobem dovedla tradici preislerovského lyrismu a kolorismu až do abstraktní polohy. Autorovo myšlení má blízko k p řírodnímu transcendentalismu a vesmírnému monismu Josefa Šímy – není to překvapivé, pokud si uvědomíme, že také on byl za studií na pražské Akademii žákem Jana Preislera. Na Ságnera současně působil neoromantismus jeho druhého profesora, Maxe Pirnera, a tak se abstrakce v jeho podání stala dědictvím secesně-symbolistních proudů přelomu století.

Ságner, syn koželuha z Kostelce nad Orlicí, pocházel z generace, jejíž nástup zpomalila první světová válka. Teprve poté, co utichla bojiště, mohl uzavřít svá studia na Akademii výtvarných umění (1913–1922), jež si doplnil pedagogickým minimem. V letech 1920–1943 pak působil jako profesor kreslení na reálných gymnáziích v Mladé Boleslavi a v D uchově a na pražském Akademickém a Masarykově reálném gymnáziu v K řemencově ulici.

Přestože pracovní povinnosti jej dvanáct let zdržovaly mimo hlavní město, v Praze měl zázemí a společnost přátel, z nichž mu byli zvláště blízcí básníci Jaroslav Seifert, František Hrubín, František Halas či Svatopluk Kadlec. V Unionce se setkával se svými malířskými kolegy Emanuelem Frintou či Jiřím Jelínkem, s nímž ho spojovalo také členství ve skupině Kvart, jediném sdružení abstraktně orientovaných výtvarníků v dějinách českého moderního umění první poloviny dvacátého století. Skupina, v autorském složení Jaroslav Šefl, Vilém Plocek, Zdeněk Dvořák a dva námi jmenovaní, se ustavila roku 1935 ze stálého výtvarného okruhu jednoho z nejkvalitnějších kulturních časopisů třicátých let – Kvartu, vydávaného pod vedením architekta Víta Obrtela. Jejím cílem bylo dosáhnout „čisté, absolutní výtvarnosti“. Zatímco Jiří Jelínek znal členy pařížského mezinárodního seskupení „Abstraction –Création“ a usiloval o vzájemnou spolupráci, Ságner toto úsilí nesdílel: „ Dovídám se o Abstraction – Création a konstatuji: vědecké a rozumářské založení jejích členů. Na základě svých přímo fyziologických tužeb po barvě věřím více citu…“

V obrazech Augustina Ságnera přesahuje barva hodnotu pouhého pigmentu a stává se médiem odkrývajícím tajemný vitalismus univerza. Magickou hrou světla, pojímaného symbolicky jako zvěstovatele dobra a k rásy, se autor vzdaloval svým vrstevníků a p řibližoval se romantikům.

Předložené dílo „ Sliby “ je imaginativně laděnou Ságnerovou prací vzniklou v osobně i dějinně těžkém období (vážná nemoc, válka), jež příznačně charakterizuje autora jako „malíře – filozofa“ fascinovaného záhadnými silami lidského života. Ságner vnímal okolní svět prizmatem své romantické představivosti. Výtvarné prostředky chápal přitom jako plnohodnotné samy o sobě. Byl přesvědčen, že právě ve své abstrahované podobě jsou schopny nejlépe vyjádřit podstatu věcí.

Sugestivní a magická hra světla, jako zvěstovatele dobra a krásy

KUPKA František (1871–1957)

Machinisme / Cercle blues et rouge / Kruhovité

1933–1934

kvaš, papír

29,5 × 36,5 cm

sign. LD Kupka

2 800  000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

opatřeno potvrzením pravosti od Pierra Brullé ze dne

2. 3. 2006

Reprodukováno

František Kupka, Oeuvres sur papier, Galerie

Le Minotaure, Paris, s. 40–41

Reprodukované dílo „ Kruhovité “ je originální, kvalitní, vizuálně maximálně harmonickou, motivicky doslova osudovou prací Františka Kupky, autora, jehož jméno se stalo trvalým pojmem z p řelomového období abstraktní malby dvacátého století. Zatímco není snadné rozhodnout, kdo v evropském umění první nefigurativní obraz vytvořil, František Kupka byl prvním malířem, který abstraktní malbu oficiálně vystavil. Monumentální, dvoumetrová „Amorfa. Dvoubarevná fuga“, autorovo nejslavnější dílo, a menší „Amorfa. Teplá chromatika“ byly představeny na Podzimním salonu roku 1912 v Paříži a vzbudily obrovskou pozornost, i když samozřejmě zčásti skandální. Kupka však nebyl typickým představitelem pařížských avantgard. Vedle Vasilije Kandinského byl jediným ze zakladatelské generace abstraktních umělců, který nevyšel z lekce picassovského kubismu, ale z tradice české pozdně obrozenecké a evropské symbolistní kultury. Kromě jeho nezpochybnitelné iniciativy v osvobození uměleckého jazyka k č isté řeči malířských forem, je třeba spatřovat jeho zásadní význam také ve svobodě, s níž se pohyboval ve velmi různorodých polohách abstrakce. Dle výstižného přirovnání to bylo, „ jako kdyby někdo v dobách, kdy postupně – od antického Řecka po ranou renesanci – byly vytvářeny tónorody evropské hudby, začal najednou používat celého bohatství moderních tónových soustav “ (J. Sekera).

V době, kdy Mondrian laboruje s možnostmi nezávislého využití kubistické analýzy a v Kandinského abstrakcích zůstávají ještě rozpoznatelné odkazy na předmětná témata, Kupka vytváří ryze abstraktní díla – tak rozličná a přitom tak suverénní – jako zmíněná „ Amorfa. Dvoubarevná fuga “ či „Vertikální plány “, dva nejdůležitější celky zahajující linii nefigurativní malby. Právě i v této simultánnosti rozličných cest jako by Kupka předjal skutečnost, že abstraktní umění se nebude vyvíjet postupnými, na sebe navazujícími kroky, jako tomu bylo u napodobivého umění staré doby, ale řadou paralelních či různoběžných cest.

Jestliže František Kupka byl většinu své tvůrčí dráhy ve velmi individualistické pozici, ke konci dvacátých let se tato situace začala měnit ve prospěch určitého sblí-

Identifikační průkaz obrazu

Průkopník geometrické abstrakce, nehmotného pohybu, nehmatného útvaru

žení se s tehdejší avantgardou. Prvotní podnět k tomu zavdal Théo van Doesburg, který Kupku roku 1929 přizval k ú časti na významné výstavě mezinárodní avantgardy ESAC v A msterodamu, jež zahájila formování širokého hnutí stoupenců nepředmětného umění. O dva roky pozdější nabídku čestného předsednictví v nově založené mezinárodní skupině „ Abstraction – Création “ (1931) Kupka považoval za nesporné zadostiučinění.

Také jeho vlastní výtvarný projev se od počátku třicátých let dostává do blízkosti konstruktivního jazyka van Doesburgova a Mondrianova okruhu, aniž by však ztratil svou vývojovou kontinuitu. Roku 1932 Kupka příznačně píše: „ Mašiny [odkaz na předchozí Mašinistický cyklus – pozn.] jsem složil do kouta, dělám zase jen čistě abstraktní “. Autor dospívá k absolutní abstrakci, pro níž se stala typická maximální redukce výrazových prostředků za současného vymizení všech zbytkových secesních reziduí.

Předložené dílo „ Kruhovité “ skvěle reprezentuje tuto Kupkovu pozdní minimalistickou fázi, jíž motivicky nejlépe definuje kruh a vertikála – vpravdě věčná témata umělcových výzkumů. Jak přesně uvedla Ludmila Vachhtová, v tomto období již „ nebude odbočení: jako by se malíř rozhodl, že téma právě těchto dvou elementů je mu natolik osudné, že by je měl uskutečnit v co nejdefinitivnější podobě, a že už mu – šedesátiletému – není dáno příliš mnoho času na rozptylování “.

Předložené dílo „ Kruhovité “ rozpracovává v autorově oblíbené kvašové technice problematiku geometricko-mechanické dispozice, která svůj definitivní výraz nalezne v o lejomalbě „ Kruhovité a p římočaré “ z ro ku 1937 (102 × 102 cm, Národní galerie Praha). Františku Kupkovi tu šlo především o kontemplativní vyjádření nehmotného pohybu nehmotného útvaru (kruhu). V obdivu k č istotě a v yváženosti řeckých proporcí vytvořil pevný tektonický celek působivý svou harmonií a rovnováhou. Tato rovnováha přitom nemá charakter pohybové momentky, ale bergsonovské „durée“: pohyb nekonečně plyne, naznačujíc další fáze… František Kupka zde ve formě pregnantní geometrické abstrakce podal souhrn svého životního poznání.

ČERNÝ Karel (1910–1960)

Cukrářské zátiší

1936

olej, plátno

30 × 40 cm

sign. PN K Č erný Š 36

140 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D., PhDr. Jiří Hlušička.

Posuzovaný obraz „ Cukrářské zátiší “ je autentickým, krásným a smyslově neobyčejně lahodivým dílem Karla Černého, jednoho z ne jzajímavějších představitelů české moderní malby, autora, který vstoupil do uměleckého světa ve třicátých letech. Byla to doba, kdy se na české výtvarné scéně prolínaly především pozdně kubistické a expresivní tendence s imaginativní a surrealistickou tvorbou. Všechny tyto vlivy Karel Černý vstřebal a p řetavil do syntetického výtvarného jazyka, který ho na jedné straně jako velkého solitéra situoval mimo skupinové dění, ale v n ěmž současně najdeme styčné body se všemi aktuálními tendencemi třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. České malířství bylo díky němu obohaceno „sevřenou a syrovou výrazovostí“, nadanou zvláštní sugestivitou i lyr ickou silou.

Téma zátiší má pro umělce velká pozitiva. Tiché bytí věcí umožňuje lépe než jakýkoli jiný námět formulovat vztah malíře ke skutečnosti, důsledně řešit problematiku obrazové výstavby a v yjádřit svou životní filozofii. Není divu, že Karel Černý, zvyklý jaksi zpovzdálí přihlížet „theatru mundi“ i v reálném životě, rád naslouchal řeči příběhů všednosti, odehrávajících se na stole. Zátiší mu umožňovalo vyjádřit nejhlubší podstatu věcí, jejich osamocenost, „opuštěnost“, hmotnou plastičnost a magičnost jejich bytí. Zajímaly ho jak jejich možné symbolické významy, tak prostá krása tvarů a barev. Vybíral si přitom ze života primárně to, k č emu měl intenzivní osobní vztah. Stejně niterně, jako vnímal figurální kompozice a krajiny, přistupoval Karel Černý i k zátiší.

Posuzovaný obraz v s obě rafinovaně spojuje bravurní, smyslově expresivní způsob malby s a utobiografickým významem ztvárněného aranžmá. Počínaje tímto komorním plátnem motiv cukrovinek se stal námětem několika Černého zátiší, jež představují autorovu osobní vzpomínku na otce cukráře Cyrilla Černého. Ten svou živnost provozoval nejprve v B rně a p oté úspěšněji v Praze. Měl provozovnu v d nešní Kodaňské ulici ve Vršovicích, později na Vinohradské třídě a f iliálku v A merické ulici. Dokonce si zřídil továrničku na výrobu oplatek v M alešicích.

Malířské podání posuzovaného díla zaujme akcentovanou gestičností, která jako by šla doslova ve stopách Vincenta van Gogha s jeho krátkými, „akčními“ údery na plátno, jakýmisi pastózními barevnými liniemi, určujícími veškeré formy obrazu včetně jeho pozadí, podbarveného Černého typickou, melancholickou modří. V tomto expresivním, „švihovém“ rukopise se b rilantně zrcadlí malířův smyslový vztah ke světu. Reflektuje se v n ěm autorova radost z vlastního aktu tvorby, z opojení nádherou pochutin, jež stvořily zručné ruce cukráře. Posuzovaný obraz „ Cukrářské zátiší “ Karla Černého je nejenom tématicky, ale i malířsky laskominou: pro oči.

Dílo sevřené syrové výrazovosti, nadané zvláštní lyrickou silou a sugestivitou

KUPKA František (1871–1957)

Studie k Sérii C

1922–1935

kvaš, papír 35,5 × 20 cm sign. PD Kupka

2 800  000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

přiloženo potvrzení autenticity od Pierra Brullé ze 25 čer vence 2019

Provenience

Leonard Hutton Galleries, New York, USA

Vystaveno

František Kupka: Paintings and Works on Paper, Louis Stern Fine Arts, California, USA, 9. 1. – 10. 4. 1999; European Art Between the World Wars, Nassau County Museum of Art, 9. 5. – 1. 8. 2004

Posuzované dílo „ Studie k Sérii C “ je autentickou, kvalitní, ze série okolo obrazu „ Filozofická architektura “ vyrůstající prací Františka Kupky, pionýra nepředmětné malby, jehož tvorba patří k nejcennějším hodnotám pokladnice světového umění dvacátého století.

Autorova tvorba prošla složitým procesem vývojové krystalizace. Od realistických počátků, přes secesní symbolismus až k p růlomu k abstrakci v letech 1910–1913, ke svobodnému rozvinu fantazijních složek a elementů v ú chvatných kosmologických vizích a vizuálně dokonalému jazyku geometrických forem. Hlavním cílem Františka Kupky bylo vyjádření skryté dynamiky vnitřních sil určujících podobu našeho světa v jeho fascinujícím bohatství.

František Kupka se narodil roku 1871 v O počně jako nejstarší z p ěti dětí notářského úředníka Václava Kupky. Od roku 1872 žila rodina v D obrušce, kde otec získal místo obecního tajemníka. Po ukončení základní školy nastoupil mladý František do sedlářské dílny Josefa Šišky. Ten byl byl velkým spiritistou a p ořádal pravidelné seance, čímž svého učně nesporně ovlivnil. S výučním listem se však Kupka nespokojil a v roce 1886 se přesunul do Jaroměře, kde ho ředitel řemeslnické školy Alois Studnička připravil ke zkouškám na Akademii výtvarných umění v Praze. Téhož roku byl přijat ke studiu do ateliéru prof. F. Sequense.

Vizuálně dokonalý jazyk geometrických forem

V roce 1891 odchází Kupka na Akademie der bildenden Künste do Vídně. Krátce pobývá v D iefenbachově malířské kolonii v Hüttelsdorfu. Roku 1895 se usazuje na Montmartru v Paříži. Studuje na Académie Julian a École des Beaux-Arts, živí se ilustracemi (začíná spolupracovat s č asopisem Cocorico) a návrhy plakátů, vyučuje teosofii a p ůsobí jako spiritistické médium.

Roku 1900 rozvíjí spolupráci s č asopisy L'Assiette au Beurre, Canard Sauvage, Temps nouveaux. Vznikají slavné satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství. Roku 1902 ilustruje monumentální dílo Elisée Recluse Člověk a země. Získává zlatou medaili za obraz Balada –Radosti na Světové výstavě v S t. Louis v USA (1904). Roku 1906 se usazuje na předměstí Paříže, v Puteaux, kde setrvá až do konce svého života.

V letech 1905–1909 ilustruje Píseň Písní, Erynie Leconta de Lisle, Aristofanovu Lisystratu a A ischylova Prométhea. Léta 1909–1912 jsou dobou intenzivních studií (Newton, Chevreul, přednášky fyziologie, pracuje v laboratoři biologie na Sorbonně), jež vyústí v historický průlom od zobrazující malby k abstrakci. Na Podzimním salónu v Paříži v ro ce 1912 představí nepředmětné malby „ Amorfa – Teplá chromatika “ a „ Amorfa – Dvoubarevná fuga “, z nichž zejména druhá se stala ikonickým dílem počátků abstraktního umění. Roku 1913 v rozhovoru pro New York Times Kupka vysvětlil, že jej zajímají především morfologické jednotky (tvarové prvky určitého typu), a jejich vzájemné vztahy. Spojení protichůdných elementů, jako jsou pravé a zaoblené úhly v jedné malbě, považuje za destruktivní. Podobné platí o barvách, které musí být všechny buď v durové, nebo v mollové tónině. Paralelně se studiem tvarových forem zkoumal izolované působení barevných a světelných hodnot i vzájemné vazby elementárních tvarů a spektrálních barev.

Rok 1914 a v ypuknutí první světové války nečekaně přetnulo dobu šťastných malířských objevů. Antimilitarista Kupka se rozhodne splnit svou občan-

skou povinnost, odchází na bojiště a jako předseda české kolonie v Paříži se plně angažuje za vznik budoucího samostatného československého státu. Po válce se vrací ke svým malířským tématům, jež se rozrůstají do cyklů, inspirovaných na jedné straně pohybem a tvarem živé hmoty, na druhé straně směřujících k p řísné geometrii. Zároveň však na sebe bere pedagogický závazek: jako profesor pražské Akademie výtvarných umění přednáší českým stipendistům přicházejícím do Paříže.

Roku 1931 se Kupka stal jedním ze zakládajících členů mezinárodního hnutí Abstraction-Création. O p ět let později byl zastoupen na výstavě Kubismus a abstraktní umění pořádané Muzeem moderního umění v New Yorku. Roku 1946 se v pražském Mánesu u příležitosti autorových 75. narozenin uskutečnila velká retrospektiva jeho díla. V tomto roce se Kupka také poprvé zúčastnil Salonu des Réalités Nouvelles, kde pravidelně vystavoval až do své smrti.

Předložené dílo „ Studie k Sérii C “ je výtvarně silnou, velmi malířsky hutně podanou prací, jež patří do série, kterou sám Kupka ve svém katalogu pražské výstavy v ro ce 1946 nazval „ Svislé a p říčné “ a k terá se datuje s velkým rozpětím do let 1920–1935. Přitom myšlenkové základy tohoto souboru jsou ještě starší a s ahají až k ro ku 1911. Na iluzi pohybu vertikálních plánů, kontrastovaných s ho rizontálami či diagonálami, jsou založeny obrazy jako Vertikální plány I–III (1911–1913), „ Filozofická architektura “ (1913) či „ Katedrála “ (1914), přičemž v p ozdější Sérii C se celý systém zkomplikoval do formy jakési architektonické stavby, více či méně prostorové, v jejímž středu se odehrává sofistikovaný dialog protihodnot – vertikál a horizontál, stejně jako barevných odstínů navzájem si konvenujících a naopak.

Vizuální zdroje vertikálního principu byly v Kupkově tvorbě různé a s ahaly od majestátních skalních útvarů na bretaňském pobřeží, přes gotickou architekturu ke stupňovitým věžím hinduistických chrámů. V kontrastu k dramatické vertikální linii identifikoval autor horizontálu s Gaiou, „la grand mère“, pramatkou.

„ Studie k Sérii C “ Františka Kupky je dílem, které dobře reprezentuje autorovo chápání základních stavebních prvků našeho světa, forem, které byly nosné jak ve starověku, tak v dynamické současnosti.

JIČÍNSKÁ Věra (1898–1961)

Motiv z B retaně

1929

olej, lepenka

46 × 54,5 cm sign. PD Jičínská 29

65 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Pak se pamatuju ještě na jedny vánoce v Paříži, to bylo o několik let později. Na Montmartru jsem měl malé studio s nádhernou vyhlídkou na Sacré Coeur. Tam jsme se sešli: já, Věra Jičínská, Martinů s paní a hezky jsme to strávili. To už jsme dělali smaženého kapra a Věra Jičínská mi chtěla mermomocí pomáhat. Já jsem do toho zapomněl něco dát, ale k jídlu to bylo.“

Posuzovaný obraz „ Motiv z B retaně “ je autentickou, výtvarně silnou a robustní, doslova gromairovsky formovanou vrcholnou prací Věry Jičínské, významné české malířky, jejíž tvorba se utvářela pod přímým vlivem předních osobností světového malířství – především

Emila Othona Friesze, Fernanda Légera a A ndré Lhota, u nichž po čas svého pařížského pobytu (1923–1931) studovala. Tehdy navázala blízké přátelství s Janem Zrzavým, který si cenil jejího díla a jemuž objevila krásu Bretaně, jíž sama dokázala výtvarně zachytit, což skvěle dokládá právě předložený obraz.

Jedna hezká vzpomínka Jana Zrzavého na francouzská léta, jejichž nedílnou součástí Věra Jičínská byla: „ …Ale při druhých vánocích v Paříži jsem už měl ateliér a už jsem měl přátele Čechy, byl tam Martinů, Jirásková a kolik jiných. Tak že prý si uděláme Štědrý večer u mne. Vystrojil jsem stromeček, v protější malé restauraci nám připravili večeři, smažené ryby, polévku z ústřic a já nevím co ještě. Asi v šest hodin, když už jsem dodělával poslední přípravy, prostíral stůl a všechno uklízel, přišel Muzika a mermomocí chtěl, že musíme mít lampu nad stolem. Lampa visela ze stropu na dlouhé šňůře, tak ji tahal doprostředka, deštníkem ji pořád pošťuchoval, až najednou bum! Krátké spojení a v celé čtvrti zhasla světla. Co teď? Vzal jsem svíčku, ale vyhlídky byly hrozné. Muzika se sebral, šel někam telefonovat, pak přivedl nějaké elektrikáře a ti to spravili. Tak jsme byli zachráněni a měli jsme moc hezký Štědrý večer. Byl tam Martinů, Muzika, Věra Jičínská, Marta Jirásková, jihoslovanský malíř Režek. Moc hezky jsme se měli. …

Věra Jičínská se narodila roku 1898 v Petřkovicích, které jsou dnes součástí Ostravy. Její otec byl báňský rada a vrchní ředitel Vítkovického a hutního střediska. Mladá Věra nejprve studovala na dívčím lyceu v B rně. Roku 1916 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze k p rof. F. Kyselovi, kde absolvovala roku 1922. V letech 1922–1923 se vzdělávala Státní uměleckoprůmyslové škole v Mnichově u p rof. F. Ehmckeho. V ro ce 1923 odjela do Paříže, kde zůstala osm let. Prvotní setkání s Mekkou umění muselo být pro tehdy pětadvacetiletou českou dívku opravdovým kulturním šokem. V té době totiž v Paříži kulminuje přesný opak atmosféry nového Československa – kosmopolitismus, opovržení konvencemi měšťácké společnosti, bouřlivý nevázaný život, odlehčená témata v umění. Jičínská navštěvuje malířské ateliéry Fernanda Légera a Othona Friesze, vyrovnává se s p ozdním kubismem a pur ismem. Navazuje celoživotní přátelství s Bohuslavem Martinů a s Janem Zrzavým. Rozhodujícím se pro ni stává rok 1925, kdy se setkává se svým „hlavním“ pařížským učitelem, malířem André Lhotem. Jím propagovaný neoklasicismus ji plně zaujal a n ěkolik následujících let se věnovala dobově aktualizovanému tématu ženského aktu a p ortrétu.

V Paříži vystavovala na slavných pařížských salónech i s amostatných výstavách; svou tvorbu prezentovala taktéž ve své vlasti. Celé její dílo se stalo „ mluvou barvy, usilující vyjádřiti jí subjektivní představy o světě…“, napsal o její práci na začátku třicátých let J. B. Svrček. V ro ce 1931 se Jičínská provdala za akademického malíře Prokopa Laichtera, syna nakladatele Jana Laichtera, a vrátila se do vlasti. Od té doby pobývala často v D obrušce. Roku 1946 manželé zakoupili chalupu v obci Říčky, kam až do své smrti Věra Jičínská často jezdila a kde také tvořila. Toto místo se stalo v padesátých letech vítaným azylem i p ro řadu dalších výrazných uměleckých osobností české kultury (M. Durasová, M. Jirásková, V. Sychra, A. Fišárek).

Podstatnou část díla Věry Jičínské daroval její manžel roku 1967 městu Dobruška, proto se její díla na trhu s uměním prakticky nevyskytují. Nejen z tohoto důvodu lze posuzované dílo „ Motiv z B retaně “ označit za sběratelsky vzácné.

Výtvarná forma obrazu dokonale zrcadlí drsnou, rudimentární krásu prostých vesnic s kamennými domy, které splývají s kamennými valy a zemí, jako by tam byly odjakživa. Gromairovský, expresivní rukopis využívající působení pastózních nánosů barev je současně programově „anti-ženský“ – autorka tu reagovala na svou vlastní zkušenost, kdy veřejně obstát jako žena – malířka v mužské konkurenci bylo téměř nemožné, a tíhla v této fázi k p rojevu, který veškeré stopy „ženskosti“ zastírá.

Expresivní rukopis a mluva barvy vyjadřující sugestivní představy

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Konvalinky ve flekaté vázičce

1930

olej, plátno

44,5 × 33 cm sign. LD V. Špála 30

550 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

původně v majet ku Františka Tichého (1886–1961), významné osobnosti královéhradeckého kulturního života, architekta, historika, vydavatele, knihovníka, vlastivědného spisovatele a publicisty, který působil také jako ředitel Městského muzea v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech)

Uvedeno

v soupisu díla V. Špály „1930, olej, 514 [číslo soupisu], Konvalinky, pozadí modré, flekatá vázička, plátno, arch. Fr. Tichý [majitel]“ (in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 65)

Vystaveno

Městské muzeum v Hradci Králové

Originální modifikace fauvistické malby

Zkoumaný obraz „ Konvalinky ve flekaté vázičce “ je originálním, kvalitním, smyslově lahodivým dílem Václava Špály, jehož tvorba, jež dnes patří ke klasickým a p rověřeným hodnotám naší malby, přesáhla již za autorova života hranice své země a byla oceněna mezinárodně. Dokládá to i Špálovo zastoupení na těchto světových výstavách: roku 1925 na Mezinárodní výstavě uměleckoprůmyslové výroby v Paříži (stříbrná a b ronzová medaile), o d eset let později na Světové mezinárodní výstavě v B ruselu (1935, diplom), roku 1937 na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži (čestné uznání a stříbrná medaile) či roku 1940 na Trienále v Miláně (stříbrná medaile).

Václav Špála se narodil roku 1885 ve Žlunicích na Jičínsku v ro dině cihlářského mistra; pocházel z devíti sourozenců. V ro ce 1904 se rodina přestěhovala do Sobotky. Raná studia absolvoval na Odborné škole uměleckého zámečnictví v H radci Králové. Později přesídlil do Prahy, kde nejprve navštěvoval soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera a neúspěšně se pokoušel o studium na Uměleckoprůmyslové škole. V ro ce 1903 byl přijat na Akademii výtvarných umění, k p rofesorům Bukovacovi a Thielemu. Roku 1908 byl však ze školy vyloučen – jeho tvůrčí cíle se neslučovaly s konzervativně vedenou institucí. Podniká cesty do Dalmácie (1906, 1910), jež umocní jeho smysl pro zářivé barvy, a také do Paříže (1911), kde pozná kubismus v plném rozvoji. Roku 1912 se vrací do SVU Mánes, odkud vystoupil kvůli členství v p rogresivněji orientované Skupině výtvarných umělců. Vznikají stěžejní obrazy „Venkovanka “ a „ Koupání “. Po válce se stává členem skupiny Tvrdošíjní. Roku 1923 podniká třetí cestu na Jadran. Výsledkem opakovaných pobytů v Srbsku na Berounce v letech 1925–1926 jsou obrazy tzv. „zeleného období“. Plátna plné tvůrčí zralosti, ztvárňující krajiny z b řehů řek Vltavy a O tavy, ovládá výrazný akord v o dstínech ultramarínu a p ruské modře (tzv. „modré období“ let 1927–1929). Pro třicátá léta jsou typická četná květinová a ovocná zátiší. Roku 1935 se v SVU Mánes koná autorova souborná výstava u p říležitosti jeho padesátin. V letech 1941–1942 vzniká cyklus krajin z Posázaví. Roku 1945 obdržel Václav Špála jako jeden z p rvních titul Národní umělec.

Zkoumaný obraz „Konvalinky ve flekaté vázičce “ je k rásným Špálovým květinovým zátiším z vrcholné fáze jeho tvorby. Malířův hymnus na přírodu se ve slavném modrém období nepromítl pouze do monumentálně cítěných krajin, ale vtělil se též do děl komornějšího vyznění. Právě v tématu kytic, systematicky rozvíjeného od let 1927–1928, se nejpříznačněji zračí jeho senzuálně zabarvený poměr ke světu. „ Kytka je kráska mlčenlivá, tyčí se jako sfinx odrážející vaši duši.“ (V. Špála) Květiny, reprezentující bohatost a svěžest přírody, lákaly autorovy smysly a dávaly jeho paletě možnost rozehrání výrazných barevných harmonií.

Posuzované dílo „ Konvalinky ve flekaté vázičce “ je při komorním rozměru neobyčejně hutné jak v koloritu, tak v celkové výtvarné skladbě. Autor se zde dopracoval zcela originální modifikace principů fauvistické malby. V r ukopise se uplatňuje pádný rytmus úhrnných forem, definovaných čistou barvou a místy uzavřených konturující linií. Velmi sugestivní a svým způsobem ojedinělá je v tomto zpracování Špálova oblíbeného motivu koncepce pozadí, kdy sytá modř, jíž se po zásluze dostalo přízvisko „špálovská“, nabývá v kontrastu s volně kladenou červení doslova polo-abstraktního charakteru.

55 SLAVÍČEK Jan (1900–1970)

Zátiší s ovocem a s klenicí

olej, lepenka

38 × 46 cm

sign. PD J. Slavíček

55 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Předložený obraz je autentickým, kvalitním, sofistikovaně staromistrovsky laděným dílem Jana Slavíčka z autorova zralého období, kdy se nejen natrvalo upevnil jeho výtvarný názor, ale především v disciplíně zátiší dosáhl jednoho ze svých tvůrčích vrcholů.

„ Zátiší s ovocem a s klenicí “ je obrazem, v n ěmž se naplno projevuje autorovo malířské mistrovství, jeho robustní temperament, s jakým přistupoval ke svému námětu. Slavíčka přitahovala realita věcí, její bohatost a smyslové kouzlo. Cítil potřebu uchovávat celistvost světa jevů, nepopřít svým výtvarným projevem jeho předmětnost. Zátiší jako žánr mu umožňovalo tyto sklony přirozeně naplňovat. Proto patřilo k jeho preferovaným tématům. Navázal na ryzí malířskost Josefa Navrátila a Karla Purkyně, na jejichž modernost upozorňoval své vrstevníky již Emil Filla. Slavíček tradici českého zátiší rozvinul – do bravurní schopnosti zachytit v obdivuhodné harmonii věci „mrtvé přírody“ („nature morte“), jež na jeho plátnech „žijí“, voní, vyvolávají širokou škálu senzuálních počitků.

Posuzovaný obraz je dílem, v n ěmž se moderní umělecké cítění propojuje s hlubokým obdivem k mistrům holandské barokní malby, jejichž díla Slavíčka uchvátila při cestě do Nizozemí roku 1931. Zrcadlí se v n ěm stejný materialistický a senzuální vztah ke světu věcí a radostí každodenního života. Zdánlivě prostý motiv ovoce na míse a f ialové sklenky se zlatým okrajem se proměňuje ve „slavnost oka“, novou optickou skutečnost, vyjádřenou bohatostí výrazových prostředků, mezi nimiž vévodí suverénní štětcový rukopis a Slavíčkova typická barevná skladba. Malíř nechává zaznít větší, velkoryse pojednané barevné plochy, i drobné štětcové akcenty, např. v reflexech světla na lesklém povrchu ovoce či na skle číše. Pracuje energickými, svěže spontánními tahy, které značí jeho neklidný, po otci zděděný charakter.

„ Zátiší s vínem a ovocem “ je dílem mimořádně ušlechtilého účinu, které rozechvívá smysly a v n ěmž přicházejí ke slovu všechny složky krásy a p ůvabu.

Jan Slavíček se narodil 22. 1. 1900 jako syn jednoho z nejvýznamnějších českých krajinářů, Antonína Slavíčka. V l etech 1916–1925 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera, Vratislava Nechleby, Maxe Švabinského a O takara Nejedlého. Byl nejprve členem Umělecké besedy v Praze (od r. 1919), později SVU Mánes (od r. 1922) a t vůrčí skupiny Říjen (v letech 1958–1961). Slavíčkovo dílo je rozděleno mezi práci krajinářskou, tvorbu zátiší a řadu menších i monumentálních obrazů Prahy. Jeho krajinářská tvorba je spjata s k rajem Orlických hor (Orlická Rybná) a s č etnými zahraničními cestami (Francie 1925, Dalmácie 1932 a p ozději, Itálie 1933, 1936, 1938, Španělsko 1935, Řecko a A nglie 1937, Jugoslávie a Sicílie 1939 a další po r. 1945). V r. 1935 získal bronzovou medaili v B ruselu, r. 1937 zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži. Za dílo „ Praha heroická “ z r. 1952 byl poctěn státní cenou a titulem laureáta státní ceny. V r. 1958 obdržel Guggenheimovu cenu AIAP za obraz „ Praha letní “. Téhož roku mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V r. 1967 byl za celoživotní dílo jmenován národním umělcem. Zemřel 5. 4. 1970 v Praze.

Malířská bravurní schopnost a hluboký obdiv k mistrům holandské barokní malby

ŠPÁLA Václav (1885–1946)

Kytice ve džbánu

1933

olej, plátno

81 × 65 cm

sign. LD V. Špála 33

950 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Dorotheum, Praha, 19. 9. 2009, pol. 126

Uvedeno

v soupisu díla V. Špály „12. 5. 1933, olej, 691, Kytice: tulipány, narcisy, šeřík, žluté kopretiny, 81 × 65 cm, Mázl [tehdejší majitel]“ (in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 74)

mezi naše nejpopulárnější klasiky. Špála svou nepopiratelnou oblibou už během svého života doslova naplnil titul národní umělec, který jako jeden z p rvních v ro ce 1945 obdržel. Vytvořil si nezaměnitelný malířský styl, živený kubistickou, fauvistickou i expresivní tradicí, vyznačující se úderným rukopisem a živou, velmi specifickou barevností, omezenou na několik úderných tónů. Temná modř se stala natolik charakteristickým rysem jeho malby, že zpětně získala adjektivum „špálovská“. Roku 1947, na umělcově posmrtné výstavě v Mánesu, Jan Zrzavý neváhal prohlásit: „ Byl z nás [Tvrdošíjných – pozn.] nejlepší.“

Svým fauvistickým založením se Václav Špála již v p očátcích odlišoval od kolegů ze skupiny Osma, jejichž tvorba byla zaměřena více expresionisticky. Špálovy obrazy vždy ojedinělým způsobem reflektovaly bezprostřednost a živelnou radost z p rocesu malby, ale i nezbytný cit pro řád a smysl pro čistý barevný tón.

V hledání úderného a o kamžitě účinného výrazu uplatňoval Špála principy post-kubistické tvarové deformace a redukoval barevnost na dva, tři kontrastní tóny, aniž by popřel svůj základní vztah k p řírodní skutečnosti. V letech 1923–1926 procházel tzv. zeleným obdobím. Do let 1927–1930 se datuje jeho modré období, malba v odstínech ultramarínu a pruské modři, i když tato barva zůstala heraldickým znamením jeho tvorby až do konce života. Špálova modrá vyjadřuje nebeskou čistotu, průzračnost vod, pomněnkové oči dívek a pradlen. Ohnivý dvouzvuk dotváří červená, barva životní síly a energie, barva hlíny, z níž se vypalují cihly – umělcův otec byl cihlářem.

Předložené dílo „ Kytice ve džbánu “ je originálním, maximálně reprezentativním, oslnivě vitalistickým dílem Václava Špály, člena progresivně orientované Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, člena a p ozdějšího předsedy SVU Mánes, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, který patří

Václav Špála maloval posuzovaný obraz „ Kytice ve džbánu “ ve šťastném a úspěšném období, v době, kdy mu bylo osmačtyřicet let. Jeho tvorba byla ustálená v zásadním směřování a v rozsahu tvůrčích prostředků; proměňovala se především v dílčích výtvarných i v ýznamových aspektech. Jako by ve svém celku přesně zrcadlila vyrovnaný chod autorova života v p ohodě rodinného kruhu, od roku 1932 ve vlastní vile na O řechovce, navržené architektem Pavlem Janákem. Květiny, ztvárněné jako ústřední motiv na posuzovaném obraze, symbolizovaly Václavu Špálovi krásu, svěžest, jas a životní pohodu. Soustředění se na tento zdánlivě prostý námět vyplynulo zcela přirozeně z jeho intenzivního zájmu o p řírodu. V jedné ze svých úvah se vyznal, jak ho znovu a znovu inspiruje letní krajina, vonné květy ve váze či zátiší s ovocem, jak citově prožívá barvu a spojuje ji se vzpomínkou a hudebností. Byla to mocná vlna vitalismu, na níž se celá jeho tvorba nesla a k terá také plně prostupuje obraz „ Kytice ve džbánu “. Toto dílo se vyznačuje mimořádnou výrazovou plností v b ohaté tvarové i p rostorové stavbě. Bílý porcelánový džbán s jemným florálním motivem je umístěn na stole s autorovou oblíbenou karpatskou dekou a nese druhově bohaté květinové aranžmá. Barevnou opulenci kytice umně zklidňuje pozadí, držené v o kouzlující, tónově odstupňované špálovské modři. Předložený obraz je krásnou, reprezentativní, klasickou Špálovou kyticí, jež kodifikuje výtvarný názor, k němuž malíř dospěl na vrcholu své zralosti.

„Kytka je kráska mlčenlivá, tyčí se jako sfinx odrážející vaši duši.“

HUDEČEK Antonín (1872–1942)

Kvetoucí magnólie

olej, karton

78 × 88 cm

sign. PD Ant. Hudeček

160 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Antonín Hudeček se kolem přelomu století etabloval jako jeden z nejvýraznějších mladých talentů. Zásadní vliv na jeho malířský styl měl kontakt s „ mařákovci“, skupinou převážně studentů Akademie pod vedením profesora krajinářského ateliéru Julia Mařáka. Společně s nimi a A ntonínem Slavíčkem Hudeček zajížděl na p lenérová soustředění do okolí Okoře, kde se postupně vytvořila malířská kolonie. Vznikla řada obrazů, barevně vytříbených pohledů do krajiny, kompozice s r ybníky či lesní průhledy se světelnými reflexy. Byla to doba vyrovnávání se s p odněty francouzského umění, především impresionismu.

Roku 1902 uspořádal SVU Mánes Hudečkovi první soubornou výstavu, hned vzápětí po slavném francouzském sochaři Auguste Rodinovi. Toto první pražské vystoupení mu přineslo mimořádný úspěch. Představil na něm jak práce z O koře, tak díla z cesty po Itálii, kterou toho roku podnikl spolu s Janem Preislerem.

V ro ce 1909 maloval Hudeček v o kolí Police nad Metují v O rlických horách. Tyto krajiny patří k druhému vrcholu jeho tvorby. S nástupem generace Osmy se však malíř přestává aktivně zapojovat do dění v SVU Mánes a od roku 1911 se neúčastní ani členských výstav, byť nadále zůstával členem spolku. Od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách a v Banské Bystrici, od roku 1927 zajížděl i na Podkarpatskou Rus. Nové náměty pro své krajiny nacházel také v o kolí Častolovic, kde si roku 1927 koupil vilu. Roku 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za životní dílo dostal její cenu. V ro ce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu.

Přibližně od roku 1915, kdy se v autorových obrazech přestala objevovat občasná figurální stafáž, se jeho malba vyvíjela k realističtějšímu podání v pevnějších, širších tazích štětce a akcentovaném koloritu.

Předložený obraz „ Kvetoucí magnólie “ je autentickým, malířsky suverénním a motivicky nesmírně půvabným dílem Antonína Hudečka, významného českého krajináře secesně-symbolistní generace, účastníka okořských plenérů slavné Mařákovy speciálky, snivého lyrika, malíře podzimních dní, tichých večerů a m ěsíčních nocí. Jeho celoživotní dílo určovala věcnost prostoupená básnivostí. Zatímco v p očátcích převažovala atmosféra dobové náladovosti, později dominovalo smyslové pojetí přírodního motivu, vždy však neoddělitelně spjaté s citovým prožitkem. Jeho tvorba se vyvíjela bez násilných zvratů a p roměn v těsném kontaktu s p řírodou.

Má nepopiratelnou jednotnost a v yrovnanost.

Rodák z Roudnicka (Z Loucké nedaleko lázní Mšené) prošel studiem na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. M. Pirner a V. Brožík) i v Mnichově (O. Seitz).

V ro ce 1895 se jako třiadvacetiletý stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a zůstal jím až do své smrti v Častolovicích roku 1941.

Posuzovaný obraz „Kvetoucí magnólie “ pochází z autorovy tvůrčí fáze po roce 1927, spjaté zejména s p obyty v Častolovicích a v ýlety do podhůří Orlických hor. Kromě výseků místní krajiny ho tehdy uhranuly intimnější motivy, zejména břehy potoka Bělá či motivy květin a k ytic z domácí zahrady. V p řípadě předloženého díla si také příznačně zvolil krásné téma intimnější povahy, kdy svou malířskou pozornost soustředil na k vetoucí magnólii, na toto oslňující dílo přírody. Podařilo se mu tu dokonale vystihnout jeho typický stromový charakter, spočívající v rozložité koruně a velkých, pevných, doslova sochařsky vymodelovaných květech, jež tvoří pravou okrasu parku (pravděpodobně toho zámeckého v Častolovicích).

Obraz jak rukopisně, tak materiálově nese znaky autorova častolovického období, kdy se nebál pestřejšího koloritu, pracoval v plenéru řídkou olejovou barvou na kartóny, některé i takto rozměrné. Měl s sebou vždy malířskou skříňku a v ústech nepostradatelnou dýmku.

Jeden z našich největších krajinářů tu ve věku moudrosti malířsky bravurně ztvárnil úchvatnou rozsochatost magnólie, stromového solitéru, který nejlépe vyniká právě na tmavším pozadí jehličnanů.

Bravurně ztvárněné oslňující dílo přírody

58

KUBA Ludvík (1863–1956)

Květinové zátiší

olej, plátno

50 × 38 cm

sign. PD L Kuba

na rubu na štítku razítko Národní galerie v Praze

45 000 Kč

59

FIŠÁREK Alois (1906–1980)

Les 1946

olej, překližka

45 × 61 cm

sign. PD Fišárek 46

38 000 Kč

Zde uvedený poeticky, snivě laděný olej je krásným, reprezentativním dílem významného českého malíře a výtvarného pedagoga Aloise Fišárka.

V ro ce 1924 přichází mladý Fišárek z ro dného Prostějova do Prahy, která mu přinesla bohatý výtvarný rozhled. Stejného roku započal studium na pražské AVU v k rajinářském ateliéru Otakara Nejedlého.

Práce Aloise Fišárka z p rvních let studia se nedochovaly. Je však jisté, že již v tomto období byl velmi úspěšný. Potvrzuje to především fakt, že v ro ce 1926

získal francouzské měsíční stipendium. Studia na pražské Akademii výtvarných umění ukončil v ro ce 1929 tzv. čestným rokem (privilegium udělované jen nejlepším studentům). Již téhož roku (1929) vystavoval soubor děl na členské výstavě Mánesa v Obecním domě v Praze. Vůdčím tématem Aloise Fišárka se v jeho prvním uměleckém období stalo zátiší. Sám vždy tvrdil, že zátiší je nejvhodnější k prověřování malíře a jeho postoje a tlumočení pohledu na svět. Během své tvorby se Fišárek nikdy naplno nepřiklonil k žádnému z dobových směrů. Stále se vracel k základům moderního umění. Snažil se z t radičního postupu vydobýt nové prostředky k v yjádření nové senzibility. Pro tvorbu Aloise Fišárka a p ředevším pro jeho výtvarný talent byla velmi typická spontánnost a snaha o ovládnutí obrazové plochy. Život i tvorbu umělce velmi ovlivnilo období od roku 1938. Ještě před začátkem války opustil Prahu a p řestěhoval se do Opočna, kde zůstal až do roku 1945. Co se týče výtvarné činnosti, umělec v době války tvořil velmi málo. Jeho zájem se stočil více k p řírodě, která dříve jako námět obrazů zůstávala v p ozadí. Příkladem návratu ke krajinomalbě je i zde uvedený meditativní, harmonicky laděný olej s názvem „ Les “ z ro ku 1946.

60 PROCHÁZKA Antonín (1882–1945)

Mateřství (Madona)

olej, plátno

37,5 × 33 cm

sign. LD monogram AP

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Humanisticky laděná práce šťastného života

Obraz „ Mateřství (Madona) “ představuje autentické, neobyčejně půvabné, hluboce humanisticky laděné dílo Antonína Procházky, jednoho z n ejoriginálnějších představitelů malířské avantgardy střední Evropy. Hned na začátku své umělecké dráhy se zařadil mezi zakladatele českého moderního umění a v sp olečenství mladých sehrál iniciativní a nezastupitelnou úlohu. Po raném období exaltace výrazových prostředků dospěl ke kubismu, který mu umožnil rozvinout osobní dispozice: jiskřivý intelekt, cit pro hmotu a barvu, stejně jako hravost. Důslednost, s níž Procházka na nové stylové podněty reagoval, ho dovedla až k v ytvoření jedné z nejosobitějších variant kubismu, a to v celosvětovém kontextu. Nicméně v momentě, kdy se mu zdálo, že všechny možnosti kubistické morfologie již vyčerpal, neváhal se odvážně pustit do jiných stylových řešení, adekvátních změněnému času. Po období výtvarného primitivismu s rezidui kubistických prvků dospěl k idylicky laděnému neoklasicismu, který mu nejlépe umožnil čelit historické nepřízni doby.

Antonín Procházka vstoupil do výtvarného života na samém počátku dvacátého století. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu se stává nejprve žákem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, od roku 1904 studuje na Akademii výtvarných umění (prof. Bukovac, Schwaiger). Nekonvenčnímu duchu mladého malíře však tradiční nazírání pedagogů nevyhovuje, a tak se spolu s Emilem Fillou vydává na proslulé putování evropskými městy za starým a novým uměním. V letech 1907 a 1908 se stává účastníkem obou výstav skupiny Osma, o tři roky později členem Skupiny výtvarných umělců. Přestože se již tehdy řadil k p ředním představitelům moderní české kultury, musel se z existenč -

ních důvodů delší dobu věnovat pedagogické činnosti. Od roku 1910 působil v Ostravě, v letech 1921–1924 v Novém Městě na Moravě. Od roku 1924 se jeho trvalým domovem stalo Brno.

Po období výtvarné dramatizace, ovlivněné příklady Edvarda Muncha, Vincenta van Gogha, Honoré Daumiera ad., vstupuje autor na pole kubismu, výtvarného směru, o k terém dnes není pochyb, že je nejdůležitějším momentem novodobých dějin výtvarného umění. Již Emil Filla si ve svých zápiscích uvědomoval, že kubismus je „ metoda nového vnímání světa a nový poměr subjektu a objektu “. Emil Filla a A ntonín Procházka byli prvními českými umělci, kteří usilovali o r yze výtvarnou formu založenou na pevných zásadách kubistické konstrukce obrazové plochy. Právě v těchto dvou zakladatelských osobnostech pak kubistická koncepce nalezla své hlavní pokračovatele i v p růběhu dvacátých let. Jejich nová díla však nemohla popřít ozvuky převratné doby. Vyzařuje z nich životní pocit značně odlišný od období, kdy se teprve odhodlávali vstoupit do výtvarných oblastí na domácí půdě neprozkoumaných.

Kolem poloviny dvacátých let opouští Procházka postupně zeslabující kubistické tendence a n alézá kouzelnou polohu klasicizujícího civilismu, absorbující dobově aktuální poetiku naivizujících inspirací. Do centra jeho pozornosti se dostávají témata ze světa každodennosti „zlatých“ dvacátých let, čerpající z o kouzlení dobovým módním stylem, světem mladých lidí žijících láskou, sportem, štěstím a nadějemi.

Procházkovo tvůrčí soustředění se na lidskou postavu začalo být doprovázeno etickými konotacemi jeho malby. Současně se obrací ke klasickým hodnotám antického středomoří a o rientu. Navázání na tyto arkadické tradice ho ve třicátých letech dovedlo k hledání nadčasového ideálu, objektivní krásy, kterou nachází v m andlových očích typizovaných dívčích obličejů a v č isté obrysové linii kresby.

Předložený obraz „ Mateřství (Madona) “ je kvalitní, velmi krásnou prací Antonína Procházky ze závěrečného období, kdy autor vytvářel svá vidění šťastného života, přesně odpovídající nitru meditativně orientovaného humanisty. Jestliže od roku 1937 realizoval pozoruhodný soubor monumentálních pláten („ Prométheus přinášející oheň “ pro aulu Právnické fakulty MU v Brně, 1938; „ Zlatý věk “, dnes NG v Praze, 1937; ad.), kdy doslova poměřoval své síly s renesančními a barokními velikány, rád si pak opět „vychutnal“ kouzlo komornějších, někdy i velmi intimních formátů. To je právě případ posuzovaného díla, v n ěmž Antonín Procházka ztvárnil motiv moderní Madony. Ústřední polopostavu plavovlasé krásky s kojícím se dítětem rámují po obou stranách dvě zvědavá dítka, analogie barokních putti.

Z malířského hlediska tu autor skvostně využil svou tehdy oblíbenou techniku temperového oleje (podmalba tempera, navrch olejové lazury), čímž dosáhl nebývalé výtvarné delikátnosti, „odhmotněnosti“ a lehkosti. Do malby neváhal zasahovat také graficky, tzn. prorývat místy barevnou hmotu obráceným koncem štětce, aby akcentoval působení jemných malířských efektů.

61

DRTIKOL František

(1883–1961)

Pobřeží

1947

olej, překližka

20,5 × 40,5 cm

sign. PD Drtikol 1947, na rubu 17/6.

1947 monogram D.

28 000 Kč

pravost potvrdil Stanislav Doležal

62

KOTÍK Pravoslav (1889–1970)

Přítelkyně

kombinovaná technika, karton

29,5 × 21,5 cm (výřez)

sign. LN monogram P. K.

28 000 Kč

63

HUDEČEK František (1909–1990)

Noční chodec

1944

kresba tuší, karton

35 × 25 cm

sign. LD Fr. Hudeček 8. IV. 44

18 000 Kč

64

SKLENÁŘ Zdeněk (1910–1986)

Letohrádek

1942

kresba tuší

19 × 28 cm (výřez)

sign. PD Zd. Sklenář 42

12 000 Kč

SERPAN Jaroslav (1922–1976)

Gynandrologie III

1947

olej, plátno

82 × 54 cm

sign. LD J. Serpan 1947

320 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

sbírka dadaistického a surrealistického umění Very a A rtura Schwarzových, Milán, Itálie, darováno do Israel Museum, Jeruzalém

Christie’s, Post-War and Contemporary Art Paris, Day Sale, 8. 6. 2018, pol. 133

Vystaveno

Serpan, 1946–1976, Rétrospective, Centre d’art contemporain, Abbaye de Beaulieu en Rouergue, Ginals, 1977

Dreaming with Open Eyes, The Vera and Arturo Schwarz Collection of Dada and Surrealist Art in the Israel Museum, The Israel Museum, Jeruzalém, prosinec 2000 – leden 2001, č. 857 (barevná reprodukce v katalogu, s. 204)

Dada e Surrealismo riscoperti, Complesso Monumentale del Vittoriano, Řím, říjen 2009 – únor 2010 (barevná reprodukce v katalogu, s. 382)

Reprodukováno

Jitka Šosová, Jaroslav Serpan, Mezi uměním a vědou, vyd. Beaux-Arts, Praha, 2015, s. 13

Zkoumané dílo „ Gynandrologie III “ je autentickým, v kontextu autorova životního díla stěžejním, přeludně surrealistickým dílem Jaroslava Serpana, vpravdě renesančního tvůrce (byl nejenom úspěšným malířem, ale také básníkem, spisovatelem, sochařem a uznávaným vědcem), jednoho ze zakladatelů poválečné abstrakce a p ostmoderny. Sám sebe označoval za „ écripeintre“ – „spisolíře“, čímž perfektně vystihl charakter své mnohovrstevnaté tvorby: v rámci své práce nerozlišoval mezi malbou a textem, pro názvy obrazů používal vlastní smyšlený jazyk.

Jaroslav Serpan se narodil jako Jaroslav Sossountzov 4. června 1922 v obci Karlštejn u Prahy. Jeho rodiče byli lékaři, kteří do tehdejšího Československa emigrovali z Ruska. Po čtyřech letech odešla celá rodina do Paříže. Odtud však byla přesunuta do Dahome, tehdejší francouzské kolonie v Africe (dnešní Beninská republika), protože ruské lékařské diplomy nebyly v té době ve Francii tamními institucemi uznávané. Do Francie se ro dina přemístila roku 1927 a usadila se ve Versailles. Jaroslav Serpan vystudoval matematiku a biologii na Sorbonně, kde posléze působil jako profesor. Do ro ku 1940 spadají jeho první malířské pokusy, současně píše i básnické texty. Jeho profesní zakotvení v oblasti přírodních věd určovalo jeho vidění světa a inspirovalo ho také ke změně příjmení – byl fascinován hady a jejich latinský i francouzský název si přizpůsobil jako svůj pseudonym.

Roku 1946 se Jaroslav Serpan stal členem francouzské surrealistické skupiny shromážděné kolem André Bretona. V r ámci tohoto uskupení vystavoval v roce 1947 v G alerii Maeght na programové výstavě „ Surréalisme en 1947 “, připravené Bretonem a Marcelem Duchampem. Jindřich Heisler usiloval o to, aby tato unikátní přehlídka byla přenesena do Prahy, což se mu nakonec, po velkých organizačních potížích, podařilo. Na pojetí výstavy se podílel i Karel Teige, který ji uvedl při vernisáži a byl jedním z autorů textů v katalogu. Výstava pod názvem „ Mezinárodní surrealismus “, konaná v Topičově salonu (4. listopadu – 3. prosince 1947), však měla jinou podobu než ta pařížská. Nešlo o o pakování Bretonovy koncepce, ale spíše o p ředstavení aktuálních surrealistických děl menšího počtu autorů (Maurice Baskine, Hans Bellmer, Viktor Brauner, Roger Brielle, Francis Bouvet, Enrico Donati, Max Ernst, Jacques Herold, Marcel Jean, Frederic Kiesler, Jerzy Kujavski, Wilfredo Lam, Roberto Matta, Joan Miro, Jean-Paul Riopelle, Jaroslaw Serpan, Yves Tanguy, Toyen, Clovis Trouille, Ramses Younane), mezi nimiž nalezneme také jméno Jaroslava Serpana.

Biomorfní, surrealistické tvarosloví bujících organismů

V roce 1948 opouští Serpan surrealistickou skupinu a p řiklání se k informelní malbě, založené na kontrastu bohatě rozehraných kaligrafických linií a obrazového prostoru budovaného údernými barevnými tóny. Byl ovlivněn francouzským výtvarným kritikem a spisovatelem Michelem Tapié, jejich intenzivní a dlouholetá spolupráce vyústila do řady výstavních projektů. Michel Tapié napsal celou řadu textů do katalogů samostatných výstav Jaroslava Serpana a zařadil jeho práci také do souborných přehlídek aktuální tvorby. Jednalo se například o v ýstavy Jiné umění či Signifiants de l'Informel z ro ku 1951. (V ro ce 1951 měl Serpan první samostatnou výstavu v Galerii Breteau v Paříži.) Tapié sledoval Serpanovu práci i b ěhem 60. a 70. let a p ravidelně zařazoval jeho obrazy na výstavy, které pořádal v turínském Centru pro estetický výzkum. Umělec přesídlil roku 1957 do Le Pecq, 20 km západně od Paříže, svůj dům tam vyzdobil v interiéru informelní výmalbou.

V p růběhu 60. let pokračoval v experimentaci se znakovostí a strukturou. Vizuálně velmi bohaté malby jsou protkány složitou sítí vnitřních vztahů (M. Tapié příznačně hovořil o „ pr vcích množin, jejich průnicích “), mimořádně sugestivně rozehrávající principy řádu a chaosu. Na konci 60. let vyústil Serpanův dlouhodobý zájem o matérii do cyklu objektů ze dřeva a p olystyrenu nazvaných „ Edifices “ („ Budovy “). V obrazech z p očátku 70. let dospívá Serpan k novému pojetí struktury. Nepředmětné formy utvářené křivkami a k ruhovými výsečemi jsou kumulovány a dekorativně vrstveny. Ústřední motiv tak může být nahlížen jako celek vstu -

pující do vztahu s p rázdnou plochou či jako množina, jejíž základní forma je utvořena opakováním stejně tvarovaných prvků.

Umělcova škála výrazových prostředků se v 70. letech obohatila o techniku koláže. V těchto pop-artem inspirovaných realizacích kombinoval např. vlepované fragmenty denního tisku s namalovanými ženskými tvářemi (cyklus „ Femmes eclatées “ – „ Osvícené ženy “). Ve výsledku dospěl ke struktuře, zbavené rozpoznatelných témat a kódů, k v yprávění, které je „ nuceno vyprávět nevypověditelné, jako komiks bez svých hrdinů, senzačních kousků, mytologií. Vyprávění bez příběhu “ (J. Serpan).

Jaroslavu Serpanovi se stala osudnou jeho láska k horám – 17. května 1976 byl prohlášen za nezvěstného poté, co se nevrátil ze samostatného výstupu v oblasti Ariège v P yrenejích.

Tvorba Jaroslava Serpana je celosvětově uznávaná a zastoupena v nejprestižnějších sbírkách a muzeích, např. The Museum of Modern Art, New York; Salomon R. Guggenheim Museum, New York; Museum moderner Kunst, Stiftung Ludwig, Wien; Museum moderner Kunst, Stiftung Ludwig, Köln; The Israel Museum, Jerusalem; Musée royaux de Belgique; Centre Pompidou, Paris; University of Michigan Museum of Art; Association culturelle de l’abbaye de Beaulieu en Rouergue; ad.

Předložené dílo „ Gynandrologie III “ je Serpanovou prací muzeálního významu, jež reprezentuje autorovo angažmá v hnutí mezinárodního surrealismu pod taktovkou největšího „mága“ surrealismu, André Bretona. Toto plátno skvěle odpovídá novému směřování surrealistické skupiny, kdy byly hledány nové sjednocující prostředky schopné napravit rozvrat způsobený válečnými událostmi. Jedním z nich se stalo téma nového mýtu, prezentované na dvou důležitých surrealistických výstavách roku 1947 (jak výše podrobně uvedeno), pařížské a p ražské, která se konala přímo v Topičově salonu. Serpan byl na obou výstavách zastoupen a p ři příležitosti té pražské osobně navštívil českou metropoli, což bylo od jeho odchodu do zahraničí poprvé a také naposled (přestože se po celý život považoval za č eského rodáka).

Nový mýtus se příznačně stal ústředním námětem zkoumaného obrazu s a utorským názvem „ Gynandrologie III “, vzniklém právě v roce 1947. Jaroslav Serpan zde dal nesmírně sugestivní výraz androgynnímu mýtu vysvětlujícímu vznik lásky z p ůvodní obojpohlavnosti. V duchu surreálné metody psychického automatismu nechal volně rozvinout své představy související s ženským i mužským elementem. V p otemnělém prostoru tu dochází k fascinujícím interakcím organických forem, balancujících na hranici abstraktního a konkrétního, jež místy generují jakési elektrické výboje.

V plátnu „ Gynandrologie III “ nastavil Jaroslav Serpan světu surrealistické zrcadlo: věci, které se tu zrcadlí, nezachycují podívanou vnějšího světa, „ jsou situovány na druhé straně, na březích touhy, nikoli před zrcadlem, nýbrž za zrcadlem: dobrodružství v zemi divů “ (Karel Teige).

66

TICHÝ František (1896–1961)

Vysoká škola I

1943 suchá jehla

20 × 20 cm

sign. LD Tichý 43

v soupisu grafického díla č. 87

15 000 Kč

67

TICHÝ František (1896–1961)

Lev Bobby

1938

kresba perem, akvarel, hedvábný papír

14 × 23 cm

sign. UD Tichý

kresba pro suchou jehlu

15 000 Kč

68

TICHÝ František (1896–1961)

Commedia dell Arte I

1943

barevná suchá jehla

29,5 × 39 cm

sign. UD Tichý 43

25 000 Kč

Reprodukováno

v soupisu grafického díla č. 64

TICHÝ František

Hadí muž III

1945

suchá jehla

28,1 × 22 cm

(1896–1961)

sign. LD Tichý 45, monogram T v tisku

na rubu razítko výstavy Galerie Moderna 2012–2013, razítko Vystaveno ve výtvarném centru Chagall, 2014

19 000 Kč

Reprodukováno

František Tichý Grafické dílo, str. 97, 116/2

70

TICHÝ František (1896–1961)

Cikánská láska – návrh scény

1958 pastel, papír

18,5 × 33 cm

sign. UD Tichý 58

autorský rám

scénický návrh pro hru v divadle E. F. Buriana

18 000 Kč

LHOTÁK Kamil (1912–1990)

Krajina s balonem

1944

olej, lepenka

15,5 × 34 cm

sign. LD Kamil Lhoták 44, na rubu 1944 / Kamil

Lhoták

na rubu popis díla a štítek výstavy

800 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

od autora zakoupil prof. RNDr. et PhMr. Vladimír Morávek (1896–1992), první profesor biochemie v Československu, zakladatel Biochemického ústavu

Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, spoluzakladatel farmaceutického studia na Masar ykově univerzitě

Reprodukováno

Libor Šteffek, Kamil Lhoták, Obrazy, Praha, 2017, s. 134, uvedeno v soupisu na s. 454

Kamil Lhoták a jeho svět, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, s. 81

Vystaveno

Kamil Lhoták, Výstava obrazů, Alšova síň Umělecké besedy, 7. – 28. 3. 1944, č. k. 47

Uvedeno v soupisu děl Kamila Lhotáka, č. 599/21

Obraz „ Krajina s b alonem “ je originální, skvostně komorní, motivicky zcela typickou předměstskou scenérií Kamila Lhotáka, klasika české moderní malby „par excellence“, bezesporu nejslavnějšího člena Skupiny 42, autora zahleděného do období počátků moderní techniky i p ravého „básníka“ soudobé civilizace.

Kamil Lhoták se od počátku své výtvarné dráhy prosadil jako osobnost neobyčejného výtvarného citu a mimořádné kultivovanosti, jehož tvůrčí vidění kořenilo v civilismu, metafyzické malbě a surrealismu. Jeho malířský projev prošel několika fázemi, od naivizujícího podání a hrubší linie z doby začátků, přes vrcholné období ryzí výtvarnosti Skupiny 42, fázi zjasněné barevnosti, čirosti lazur a k řehké kresby až po pozdní fázi zjednodušeného a lapidárního výrazu. Kouzlo autentických Lhotákových obrazů nespočívá v množství nashromážděných civilizačních atributů, ale v básnivém půvabu jeho malířského přednesu. Dovedl svým originálním výtvarným projevem reagovat na podobu současné krajiny a současně povýšit do poetické sféry okouzlení věcmi přehlédnutými a o dsunutými na okraj života.

Kamil Lhoták byl zakládajícím členem Skupiny 42 (1942–1948), skupiny, která zaujímala dominantní postavení v č eském výtvarném umění čtyřicátých let. Byla sdružením výrazných uměleckých individualit. Kamil Lhoták, František Hudeček a František Gross dostali jako členové Umělecké besedy ve válečných čtyřicátých letech příležitost samostatně vystavovat v A lšově síni. První ze série výstav byla Lhotákova, konaná v p růběhu března roku 1944. Autor zde vystavil soubor dvaapadesáti olejů (převážně minuciózně provedených komorních formátů) a více než třiceti kreseb, mezi nimi pod číslem katalogu 47 posuzované dílo, již tehdy zapůjčené z majetku Vladimíra Morávka.

„ Krajina s balonem “, vzniklá v době vrcholné aktivity Skupiny 42, myšlenkově přesně odpovídá skupinovému programu – objevovat krásu všednosti. Vyjadřuje Lhotákův vztah ke světu předměstí, „zabydleného“ motivy dřevěných ohrad a p eriferních přístřešků, větrných kol agregátů, reklamních tabulí a občasné keřovité vegetace. Nadto tato zdánlivě všední scenérie, ztvárněná krystalicky čistou formou s p recizností miniaturisty, vyniká motivem představujícím erbovní znamení celoživotní autorovy tvorby. Námět balonu jako atribut světa heroických počátků moderní techniky, poutavý optický bod v p rostoru, ideální geometrický útvar a současně ztělesnění dobrodružné volnosti v p ohybu, neznající omezenosti hranic. Zajímavostí je, že zájem o tento druh dopravní techniky vedl Lhotáka dokonce k tomu, že v ro ce 1938 se spolu s jedním přítelem na konstrukci balonu prakticky podílel – byl z papíru, měl v p růměru tři metry a místo koše krabici s fotoaparátem, opatřeným automatickým spouštěčem.

Posuzovaný obraz lze vnímat jako malý výtvarný „klenot“, komorní malířskou etudu na téma krajiny změněné lidským dotekem, dotekem člověka – technika i dobrodruha.

Básnivý půvab v malířském přednesu

JIROUDEK František (1914–1991)

Sedící akt

olej, plátno

81,5 × 55,5 cm

sign. PD F Jiroudek

28 000 Kč

73

HUDEČEK František (1909–1990)

Město

1948

kombinovaná technika

21 × 29,5 cm (výřez)

sign. LD Fr. Hudeček 48

35 000 Kč

74

LIESLER Josef (1912–2005)

Sozopolští rybáři

1949

tempera, kvaš, lepenka

50 × 70 cm

sign. LD Liesler 49, na rubu Josef Liesler na rubu popis díla autorem a štítek

Galerie umění Karlovy Vary s popisem díla

45 000 Kč

75 BĚLOCVĚTOV Andrej (1923–1997)

Stanislava

1956

olej, plátno

54,5 × 46,5 cm

sign. LN 56 Bělocvětov

45 000 Kč

SLAVÍČEK Jan (1900–1970)

Praha zimní

1965

olej, plátno

65 × 80 cm

sign. LD J. Slavíček 1965/XI.

150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Malířův hold městu, které miluje

Antonín Slavíček patřil k p ředstavitelům tzv. generace devadesátých let, jejímž úkolem se stalo nelehké „dohánění Evropy“, v č asové posloupnosti se mezi otce a syna vřadilo velmi výrazné pokolení Osmy a Tvrdošíjných, které z p ozic domácí tradice dokázalo reagovat na nejvýznamnější výsledky světové moderny. Tvůrčí rozlet Jana Slavíčka již nebyl zatížen tímto nelehkým poměřováním se se světem. Autor, odchovaný v p odstatě od kolébky prostředím otcova ateliéru, tak mohl zcela přirozeně již ve svých nejranějších obrazech dospět ke kvalitě projevu zcela souměřitelnému s reprezentanty francouzského moderního malířství.

Po smrti Antonína Slavíčka zprostředkoval malému Janovi kontakt s uměním jeho nevlastní otec, malíř Herbert Masaryk. V duchu jeho lyrického realismu maloval Jan Slavíček své první obrazy, když začal studovat v ateliéru prof. Jana Preislera na Akademii výtvarných umění v Praze. Po Preislerově smrti prošel ateliéry V. Nechleby, M. Švabinského a O. Nejedlého, u n ěhož roku 1925 absolvoval. Během studií se spřátelil s B. Piskačem, J. Hubáčkem a B. Žufanem – tato jména zdůrazňují postavení Jana Slavíčka v rámci své generace; všichni patřili k největším nadějím tehdejší malby. Slavíčkovo dílo je rozděleno mezi práci krajinářskou, tvorbu zátiší a řadu menších i mo numentálních obrazů Prahy. Ve své krajinářské tvorbě čerpal inspiraci v k raji Orlických hor (Orlická Rybná) a p ři častých zahraničních cestách.

Předložené dílo „ Praha zimní “ lze označit za Slavíčkovu krásnou, vyzrálou práci, jež vyniká významným námětem, k n ěmuž autora, podobně jako např. Jana Baucha k motivu Lorety, přivedl pocit ohrožení národních hodnot v č ase druhé světové války. Prvotní skizzy z ro ku 1942 a 1943 se rozrostly v celý obrazový cyklus, realizovaný v p odstatě až do konce života, v n ěmž malíř vzdával hold městu, které miloval. Sám se později vyznal, že Praha se pro něj stala „ tvůrčím osudem. Osudem krásným a těžkým…“ Pohled na českou metropoli je totiž námětem neobyčejně přitažlivým, ale výtvarně nikoli snadným, má-li se udržet vysoká míra umělecké kvality a osobního výrazu.

V p ředloženém díle „ Praha zimní “ ztvárnil Jan Slavíček tu nejkrásnější a p ro něj nejtypičtější část pražského panoramatu, jak ho denně obdivoval z o kna svého ateliéru v Hr zánském paláci na Hradčanech, rámovaného věží Svatovítské katedrály a renesančním štítem Schwarzenberského paláce a s ahajícího od historických částí Malé Strany a Starého Města až dalekému výhledu na Žižkov.

Obraz „ Praha zimní “ je autentickým, výtvarně delikátním a p oetickým, vedutisticky mistrným dílem Jana Slavíčka, autora, který ve svém díle dokázal geniálně spojit tradici s moderností a k terý v těžké atmosféře druhé světové války pro sebe objevil námět, jenž ho provázel do konce života – pražské panorama. Za dílo „ Praha heroická “ z ro ku 1952 byl poctěn státní cenou a titulem laureáta státní ceny, za obraz „ Praha letní “ obdržel roku 1958 Guggenheimovu cenu AIAP. Jan Slavíček se stejně jako jeho otec Antonín zapsal výrazným způsobem do dějin české malby. Zatímco

Je fascinující, že Jan Slavíček se tu vlastně vrátil k velké lásce svého otce, na jehož „ Prahu z Letné “ i „ Prahu od Ládví “ se rozpomínal. Avšak tam, kde Antonín Slavíček byl pateticko-romantický, Jan naopak zdůraznil lyrické složky pražské veduty, což příkladně dokládá i p osuzovaný obraz.

„ Praha zimní “ Jana Slavíčka: to je delikátní kolorismus, úchvatně vystihující poezii čerstvé sněhové nadílky i jemné mlžné clony, a současně architektonická preciznost, mapující pražské panorama do nejmenšího detailu.

TRNKA Jiří (1912–1969)

Děti Pána Boha

1942

kombinovaná technika, akvarel, tuš, tužka, karton

33 × 22,6 cm

neznačeno

160 000 Kč

na versu autorsky popsáno „Jiří Trnka: Ilustrace z knihy pohádek bratří Grimmů „Děti Pána Boha“

Výstavní přípisy

Výstava Klubu přátel umění Velké Meziříčí 1946 nečitelný přípis „Třebíč“

Publikováno

Grimm, J. – Grimm, W.: Děti Pána Boha, Nakladatelství Jos. R. Vilímek (první vydání) r. 1942 Publikováno v Databázi ilustrátorů dětské literatury daildeli.cz/trnka40d2.html

VRBOVÁ-KOTRBOVÁ Vilma

(1905–1993)

Portrét dívky

1964

olej, plátno

66 × 52 cm

sign. PN Vilma Vrbová 64. 10 000 Kč

Jméno česká malířky, ilustrátorky, národní umělkyně (1979) a č lenky Umělecké besedy (1935) Vilmy Vrbové-Kotrbové je neodmyslitelně spjato s K lenovou a v ynikající tvorbou dětského portrétu.

Rodina Vrbových na Klenovou zajížděla na letní pobyty, i p o vyvlastnění rodinného zámku se mohla vracet do rodinné vily. Právě zde Vilma vytvořila podstatnou část svého díla a m noho dětí z K lenové i z o kolí stálo modelem pro její tvorbu.

Portréty, ať byly namalovány na objednávku, nebo pro vlastní potěšení, jsou bezesporu nejzajímavější částí jejího díla. Neskrývají v sobě důkladnou malířskou průpravu získanou na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby (1924–1930).

Zde uvedené plátno „ Portrét dívky “ je nádhernou, reprezentativní, velmi kvalitní ukázkou autorčiny tvorby.

Malířská exprese antické architektury

79

BAUCH Jan (1898–1995)

Akropolis

1964 olej, plátno 59 × 69 cm sign. PD Jan Bauch 1964

350 000 Kč

Reprodukováno

Jan Bauch, Galerie Art Praha 2012, str. 265, obr. č. 202

Představený obraz „ Akropolis “ je autentickým, velmi kvalitním dílem Jana Baucha, jednoho z velikánů české meziválečné tvorby a expresionismu vůbec. Vyhraněná osobitost jeho dynamického, vášní zčeřeného výtvarného projevu ho situovala do pozice nepřehlédnutelné individuality. Jeho výtvarný projev hraničící až s gestickou malbou jej postavil do blízkého vztahu i k dnešním postmodernistům.

Uvedený olej „ Akropolis “ pochází z autorova pozdního období tvorby, kdy se pro Baucha stalo velkou inspirací Řecko, které navštívil v ro ce 1957 a 1960.

Tematický rejstřík Jana Baucha byl od počátku široký. Vyznával se z obdivu jak k o pojné kráse květin, žen, tak i k ú chvatnému kouzlu architektury. Mnohdy byly tyto motivy vzájemnou analogií. Nositelem jeho výtvarného názoru se stal výraz, jehož stavivem je barva. Bauchovým postulátem je vší silou se držet životní mohutnosti a k rásy. Tím se autorovo dílo otevírá všem generacím s velkou naléhavostí i dnes.

ŠÍMA Josef (1891–1971)

Bez názvu (Elektrické výboje)

1950

barevná lavírovaná tuš, kresba perem, karton

66,5 × 49,5 cm (výřez)

sign. PD J. Šíma 950

490 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Josef Šíma získal výtvarné vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole (1910) a na Akademii výtvarných umění v P raze (1911–1914), kde byl žákem Vlaha Bukovace a Jana Preislera. Studoval také pozemní stavitelství na brněnské technice (1913–1915). V ro ce 1920 odjel do Francie. V H endaye na francouzsko-španělském pomezí přijal zaměstnání kresliče kostelních oken, roku 1921 se přestěhoval do Paříže, kde následně vytvořil celé své umělecké dílo. Jako člen Devětsilu přispíval do jeho sborníků. V letech 1924–1925 prošel krátkým abstraktním obdobím. Roku 1928 se stal jako jediný malíř zakládajícím členem skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra). V té době došel k v ýtvarné formulaci svého vnitřního světa založeného na filozofickém monismu.

Po druhé světové válce, kdy nemaloval, začal Josef Šíma postupně obnovovat svůj vztah k vlastní práci. Jak vysvětlili Lenka Bydžovská a Karel Srp, „vstoupil do jiného časového rozměru, než jaký sledoval od začátku dvacátých do počátku let čtyřicátých “. Již v meziválečném období výrazně proměnil své pojetí času, a to z avantgardního, typického pro dvacátá léta, k mytickému. Další obsáhlý úsek, zahájený mezi druhou polovinou čtyřicátých a p rahem padesátých let, měl odlišný charakter. Obsahoval vědomé návraty ke starším stěžejním námětům. Šíma na ně dokázal nahlížet jinak, zužitkovat je a obohatit o nové životní a umělecké zkušenosti, aby se po tvůrčí odmlce opět vrátil na výtvarnou scénu a zařadil do dobových souvislostí moderního evropského malířství.

Posuzované dílo „ Bez názvu (Elektrické výboje) “ je jednou z k valitních prací, jež uvádějí tento nový úsek autorovy tvorby, zahájený na prahu padesátých let. V této fázi Šíma cíleně utlumil formální experimenty. Sledoval tím vlastní myšlenkový vývoj, kdy mu byly blízké postoje sledující především vnitřní duchovní růst, nikoli technický a společenský pokrok. Dílo „ Bez názvu (Elektrické výboje) “ dokládá, jak se Šíma navracel k sobě samému, ke klíčovým zdrojům své imaginace, které mu byly schopny poskytnout nové podněty, jdoucí především duchovního rozměru. Mezi tyto zásadní tvůrčí impulzy patřilo několik iluminačních zážitků. Ten z p obytu ve Švýcarsku v ro ce 1927 popsal malíř slovy: „ Jednoho dne pozdě večer nás zastihla bouře mezi velmi nízko položenými mraky. Blesky přicházely odnikud a byly všude. V temnotě neexistovalo nic, ani země, ani já, s v ýjimkou okamžiků, kdy blesk vše osvítil….“

Posuzované dílo „ Bez názvu (Elektrické výboje) “ je autentickou, imaginativně laděnou, motivicky typickou prací Josefa Šímy, autora mezinárodního renomé, jehož tvorba se vyznačuje neobyčejně osobitou poetikou imaginativního charakteru. Šímův výtvarný talent nepatřil jen malířské složce projevu, ale i k resbě, grafice, knižní ilustraci a p osléze i vitráži. Jeho práce v těchto médiích potvrzují jednolitost umělcovy tvorby a společný cíl, kterým bylo básnivé nazírání světa.

Dílo „ Bez názvu (Elektrické výboje) “ se ve stěžejních prvcích obrazového repertoáru odvolává na soubor imaginativních pláten s s názvy „ Elektrické výboje “, „ Bouře “ či „ Mlno “, realizovaný v letech 1927–1928. Josef Šíma zde nesmírně subtilní formou nervní tušové perokresby, kombinované s tuší rozmývanou a akvarelem, ztvárnil imaginativní elektrizovanou krajinu, tlumočící svou náhlou vizi „ jednoty hmoty, kamenů, stromů, vody, mraků, vzduchu a světla “ (J. Šíma), krátký okamžik, který se zdál nekonečný: vteřinové osvícení se zábleskem vědomí věčnosti.

Moment osvícení se zábleskem vědomí věčnosti

MICHALČÍK Antonín (1914–1998)

Cesta za světlem

olej, plátno

45 × 74 cm

sign. PD Michalčík

65 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Obraz „ Cesta za světlem “ je původní, kvalitní, snově laděnou prací Antonína Michalčíka, malíře, grafika, typografa a pedagoga, člena Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož lyricky stylizované obrazy, založené na výtvarně přetlumočených osobních zážitcích, dojmech z divadla či literatury, zaznamenaly velký ohlas nejen u č eské veřejnosti, ale také ve světě, a to v souvislosti s jeho autorskými výstavami ve Francii a Japonsku v osmdesátých letech.

Antonín Michalčík se narodil roku 1914 v zakarpatském Užhorodě na dnešní Ukrajině. V době před druhou světovou válkou studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze u p rofesorů Oldřicha Blažíčka a C yrila Boudy. Krátce rovněž navštěvoval Ukrajinskou akademii v Praze, vzdělávací instituci pro studenty ukrajinské národnosti pronásledované sovětskou diktaturou, jež s p odporou prvorepublikové československé vlády získala ve své době světově uznávaný vědecký statut. Jakmile byla po válce obnovena činnost vysokých škol, pokračoval autor ve studiích dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která dokončil počátkem padesátých let. Své teoretické znalosti následně zúročil při pedagogické činnosti. Od roku 1963 působil na pražské Střední uměleckoprůmyslové škole, kde až do poloviny sedmdesátých let vyučoval kreslení a dějiny umění.

Kromě volné tvorby se věnoval scénografii (pro Národní divadlo v Praze), typografii a ilustraci (A. P. Čechov, E. A. Poe, R. Wright, J. Kadlec, H. Klenková, R. P ayne, E. Daňková aj.). Samostatně vystavoval od čtyřicátých let. V šedesátých letech se stáhl z veřejného života a vě noval se především pedagogické činnosti a ilustraci. Do výstavních síní se Michalčíkova tvorba opět navrátila počátkem osmdesátých let. Velké souhrnné výstavy se autor dočkal v č ervenci roku 1990 v galerii Václava Špály. Roku 2012 se v p rostoru bývalé Středočeské galerie v p ražské Husově ulici, tehdejší Gate Gallery, konala výstava „ Antonín Michalčík: Elementy “.

Základním rysem Michalčíkovy malířské tvorby se stala imaginativně transponovaná realita. Autorovi se dařilo objevovat zdroje inspirace i ve sférách tak obrazově všedních, jako jsou například prázdné plochy zdí či pláně krajinných obzorů. Zcela typickým reprezentantem autorova zaměření, jeho vyzrálého stylu je p osuzovaný obraz nesoucí autorský název „ Cesta za světlem “. Potemnělou kulisu imaginativní architektury zde Michalčík prolomil oknem a otevřenými dveřmi, jež skýtají průhled na pustou pláň. Tu oživuje k nám zády stojící osamocená postava, jež pozoruje magické přírodní divadlo intenzifikovaných červánek.

Posuzovaný obraz „ Cesta za světlem “ Antonína Michalčíka je mocně působivým dílem, jež působí svou záhadnou atmosférou a tajuplností. Lidská postava tu v ystupuje jakoby z mlžného oparu autorova zvláštního imaginativního světa a otevírá prostor pro kontemplaci.

Tajemná atmosféra imaginativní reality

ŠÍMA Josef (1891–1971)

Slepá ulička I (Impasse I)

1968

olej, plátno

54 × 65 cm

sign. PD J. Šíma 68, na rubu J. Šíma 68 6 000 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

význačná sbírka Dr. Jean Leymarie (1919–2006), významného francouzského historika umění, který v letech 1968–1973 byl ředitelem Musée national d'Art moderne v Paříži. Dílu Josefa Šímy věnoval odborný zájem, podílel se na uspořádání jeho velké retrospektivy v roce 1968 (Paříž, Praha) a stal se umělcovým blízkým přítelem; Artcurial (S.V.V.), Post-war & contemporain, Paříž, Francie, 30. 10. 2017, pol. 198

Vystaveno

Joseph Sima 1891–1971, Museum Bochum, Německo, 9. 11. 1974 – 5. 1. 1975, č. kat. 124

Předložený obraz „ Slepá ulička I (Impasse I) “ je autorsky nezpochybnitelnou, prvotřídní, neobyčejně sugestivní, eroticky podmanivou prací Josefa Šímy, autora, jehož dílo zaujímá jedno z nejpřednějších míst nejen ve v ývoji našeho, ale i francouzského a v š irších souvislostech evropského výtvarného umění dvacátého století. Šímova tvorba je prodchnuta hluboce humanistickým filozofickým názorem, který je umocněn mimořádnou silou uměleckého výrazu. Josef Šíma se narodil se roku 1891 v Jaroměři. Jeho otec učil kresbu a malbu na tamní C. k. řemeslnické škole, kterou navštěvoval i František Kupka. Velký vliv na Šímovu tvorbu v době jeho studií na Akademii výtvarných umění v Praze měl profesor Jan Preisler. Šíma byl nadán nejen umělecky, ale souběžně s A kademií studoval i techniku. Jeho záliba v matematice i geometrii se pak odráží v celém jeho díle. V ro ce 1920 se Šíma dostává do Francie. Jeho setkání s touto zemí, její kulturou a tehdejší mezinárodní uměleckou avantgardou ovlivnilo jeho tvorbu určujícím způsobem. Ani poté, co se ve Francii natrvalo usadil, nikdy nepřerušil styky s vlastí a jako člen Devětsilu se účastnil kulturního dění v Č eskoslovensku.

Setkání mladých francouzských básníků se Šímou bylo osudové. „ Od prvních slov jsou zasaženi bleskem přátelství,“ referoval z Paříže český spisovatel Richard Weiner a dodával, že básníci „ nadšeně šveholí o ,zázraku Šímovi ’“. Šíma byl jediným malířem skupiny, jež také vydávala časopis a o rganizovala výstavy. Její vůdčí osobnost, básník Roger Gilbert–Lecomte, stavěl Šímu na roveň Pabla Picassa, Joana Miró či André Massona. V období této vzácné duševní shody se rodily první Šímovy imaginativní obrazy. „ … jsou to díla zprvu nečistá, polepená napodobeninami mrtvol vjemových vzpomínek, později očištěná od světa a p opisující stupnici vidin až po absolutní světlo,“ charakterizoval Gilbert–Lecomte Šímovu malbu. Skupina se rozpadla v ro ce 1932, avšak její zaměření zásadním způsobem ovlivnilo autorovu výtvarnou poetiku.

V p ozdní fázi svého díla, po roce 1950, dospívá Josef Šíma k druhému tvůrčímu vrcholu. Hlavním tématem jeho nových maleb a k reseb se stalo světlo pojímané jako základní energetická matérie i psychická realita. Toto světlo doslova prozařuje celý obrazový prostor v nové vizi jednoty, k níž Josef Šíma směřoval celý život.

Jedním z v ýrazných témat, jež se přeneslo z malířovy předválečné tvorby do jeho současných pláten, bylo letící torzo. Právě to představuje leitmotiv posuzovaného díla s autorským názvem „S lepá ulička I (Impasse I) “. Červeno-fialovavé torzo, akcentující jeho smyslové konotace, je tu vepsáno do geometrického schématu hyperboly. Toto dynamické pnutí jako by přesně vysvětlovala autorova vlastní slova: „ Dnes podle kamenné cesty našeho racionalistického světa nalézáme poklady poezie. Poezie nikoli jako zkrášlovacího elementu, nýbrž jako nálezu fascinující jistoty, o níž se nediskutuje… Neboť poezie je zkušenost a p oznání a nevím, není-li poetické a erotické poznání světa blízko jedno druhému. Obojí jsou nejčistší nejobjektivnější pravdou.“

Světlo jako základní energetická matérie i psychická realita

ZYKMUND Václav (1914–1984)

Hlava

1959

olej, plátno

50 × 45 cm

sign. PD V. Zykmund 59

150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

původně z majet ku Ludvíka Kundery (1920–2010), Zykmundova blízkého přítele a spoluzakladatele surrealistické Skupiny Ra, významného literárního teoretika, básníka, prozaika, dramatika, překladatele a výtvarníka

Obraz „ Hlava “ je autentickým, mocně působivým, z d ědictví pozdně kubistické a i maginativní malby těžícím dílem Václava Zykmunda, výrazné postavy českého umění nastupující na scénu po polovině třicátých let, osobnosti vpravdě „renesanční“. Přínos Václava Zykmunda pro českou kulturu je ohromný a dosud nedoceněný. Tvorba, kterou autor po sobě zanechal, ho rozsahem, kvalitou a neúnavným novátorstvím zařadila mezi přední umělce své doby. Zasáhl podnětně do více oblastí, od vizuálního projevu přes beletrii až k psaní uměleckohistorických textů a p edagogické činnosti. Experimentoval v oblasti fotografie, fotogramu, koláže, asambláže, netradičním způsobem užíval kresbu a malbu. Významné jsou i jeho teoretické úvahy a názory na umění, vycházející ze znalosti historických souvislostí. Václav Zykmund strhoval svým „ponorem do života“, a z vláště svou schopností vyrovnávat se s jeho zvraty a zákrutami. Dokonce se zdálo, že právě životní konflikty jsou živnou půdou jeho vitality. Měl dar spojovat zdánlivě nespojitelné, objevovat nové výrazové možnosti a zcela svobodně rozvíjet představivost.

Raná Zykmundova tvorba se utvářela především pod vlivem dalíovského surrealismu. V p růběhu čtyřicátých let jeho předchozí veristický projev ustoupil expresivnější malbě. Po dlouhé odmlce pak v se dmdesátých letech vytvořil celou řadu maleb, kreseb, grafik, koláží, asambláží a také několik filmů. Navazoval na pop-art, informel, ve svých experimentech byl předchůdcem pozdějších známých autorů (A. Masson, H. Hartung) a tendencí.

Veřejnosti zůstala dlouho neznámá jeho osobitá fotografická tvorba. Zykmund byl průkopníkem „akční“ či aranžované fotografie, netradičních fotomontáží. Vytvořil několik souborů, mezi nimiž výsadní postavení zaujímají cykly Řádění, realizované v bytových prostorách spolu s Milošem Korečkem. Autoři se stali přímými předchůdci happeningů, akcí a performancí pozdějších let.

Posuzované dílo „ Hlava “ je sběratelsky zajímavou malířskou prací s v ynikající proveniencí z období, kdy se Zykmundovo působení na veřejnosti muselo omezit především na práci teoretickou, i když i tak se stal terčem více útoků pro obhajobu moderních postojů, v tehdejším slovníku propagátorů socialismu tzv. „formalismu“. Netřeba dodávat, že obrazy jako předložená „ Hlava “, neklamně se hlásící k dědictví avantgard, se tehdy nedaly vystavovat.

Toto plátno je výrazově velmi uhrančivým dílem, založeným na svébytné syntéze pozdně kubistických a i maginativních principů – základním konstrukčním principem je tu dynamické prolínání geometrických útvarů vytvářejících krystalinickou drúzu hlavy, jež o dkazuje ke kubistickému rodokmenu v jeho imaginativní poloze.

Svébytná syntéza pozdně kubistických a imaginativních principů

MALÝ František (1900–1980)

Konec lásky

1967

olej, plátno

120 × 75 cm

sign. PD F. Malý 67

220 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

vedoucí dílny československého lidového uměleckého průmyslu Detva (do roku 1933). Během svého bratislavského působení navázal pedagogickou spolupráci s tamějšími uměleckými školami, nejdříve od roku 1929 jako externí vyučující na Večerní škole uměleckých řemesel, posléze od roku 1934 až do počátku druhé světové války, která jeho slovenské období násilně ukončila, jako řádně jmenovaný profesor Školy uměleckých řemesel.

Ve svém pedagogické práci uplatňoval modernistické principy poučené výukou na Bauhausu. Výrazně tak přispěl k formování mladé generace slovenské moderny.

Po cestě do Paříže (1935) uspořádal spolu se svým přítelem a v rstevníkem, slovenským malířem a gr afikem Imrichem (Imro) Weinerem-Kráľem roku 1936 v B ratislavě první surrealistickou výstavu, která uvedla myšlenky tohoto směru do místního kulturního prostředí.

Rozpad Československé republiky a p ředevším druhá světová válka Malého tvorbu násilně přerušila a v yhnala ho mimo slovenské území. Byl nucen přesídlit do Brna, kde působil až do své smrti jako přední pedagog Školy uměleckých řemesel. Byl činný také jako textilní návrhář národního podniku Textilní tvorba Brno a jako scénograf a v ýtvarník Státního divadla Brno, kde v druhé polovině čtyřicátých a v padesátých letech dvacátého století vytvořil přes čtyřicet inscenací ve spolupráci s č inoherním (např. 1946–7 Drdovy Hrátky s č ertem, 1949–50 Tylovi Kutnohorští havíři) i o perním (1946–54 Verdiho La Traviata, 1947–50 Dvořákova Rusalka aj.) souborem.

V. Nezval

Posuzovaný obraz „ Konec lásky “ je originálním, přeludně fantaskním, mimořádně sugestivním dílem Františka Malého, malíře pozoruhodného zejména svou poeticko-surreálnou imaginací, příslušníka tzv. první poválečné generace českého moderního umění, jehož tvorba byla teprve v nedávné době znovuobjevena a adekvátně doceněna.

Přestože se narodil v témže roce jako např. František Muzika či Karel Teige, do pražského avantgardního dění se výrazněji nezapojil, aby se naopak zásadním způsobem zapsal do historie avantgardní scény dvacátých a třicátých let na Slovensku. Po absolutoriu na pražské Uměleckoprůmyslové škole (1917–1921, prof. J. Beneš, prof. F. Kysela) totiž odešel do Bratislavy, kde se stal vedoucím návrhářem gobelínových dílen Společnosti uměleckého průmyslu. Na této pozici setrval do roku 1925 a v následujícím roce převzal jako umělecký

František Malý se malbě intenzivně věnoval od poloviny dvacátých let, byl nejprve ovlivněn kubistickým tvaroslovím a záhy přešel k osobitému stylu imaginativních představ a p oetických vizí.

Již od začátku svého působení na Slovensku se pravidelně zúčastňoval výstav Umělecké besedy slovenské, od roku 1932 byl členem Skupiny výtvarných umělců v B rně a p ozději koncem třicátých let i Spolku výtvarných umělců Aleš. Realizoval řadu autorských i kolektivních výstav (účastnil se např. také mezinárodní výstavy Expo 1958 v B ruselu). Svými díly je nejvýrazněji zastoupen zejména ve Slovenské národní galerii a v Moravské galerii v Brně.

Posuzované dílo „ Konec lásky “ je krásnou a t ypickou ukázkou autorova surreálného výtvarného jazyka. František Malý tu na obrazové ploše dává vzniknout fantasknímu monumentu dalíovského ražení, nevázaného na všední pojmový svět a mechanismy běžné představivosti. Do perspektivně pojaté architektury, otevřené do blankytné nebeské modře, umisťuje na bizarní, zoomorfní piedestal dívčí hlavu s dlouhými rusými vlasy, určité memento lásky, kterou odvál čas. Celkové ladění posuzovaného díla navozuje mocnou nadreálnou, melancholickou atmosféru. Jako bychom přímo slyšeli Nezvalovy verše z básně „ Sbohem a šáteče k“: „ …Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec / Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám / Polibek kapesník siréna lodní zvonec / tři čtyři úsměvy a p otom zůstat sám…“.

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec

Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám Polibek kapesník siréna

lodní zvonec tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám…“

85

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Motor

1959

aktivní grafika

22,5 × 17 cm

sign. UD Vladimír Boudník 59

50 000 Kč

86

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Bez názvu (Kultivovaná krajina)

1965

aktivní lept

14,5 × 25,5 cm

sign. UD Vladimír Boudník 1965.

35 000 Kč

Reprodukováno

monografie Vladimír Boudník – Mezi avantgardou a undergroundem, Gallery, 2004, str. 223, č. 191

87

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Bez názvu

1965

strukturální grafika

28,5 × 49,5 cm

sign. UD Vladimír Boudník 1965 – VII.

50 000 Kč

88

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968)

Bez názvu

(Měsíční krajina, Stopy autogenu)

1960

strukturální grafika

15 × 20,5 cm sign. UD Valdimír Boudník 1960.

40 000 Kč

Reprodukováno

monografie Vladimír Boudník – Mezi avantgardou a undergroundem, Gallery, 2004, str. 90 – barevné varianty

VYLEŤAL Josef (1940–1989)

Židovské vánoce

1960

asambláž, koláž, textil, olej, plátno 120 × 61 cm

sign. LD Vyleťal, na rubu Josef Vyleťal / 17. XII.

1960

250 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Arthouse Hejtmánek, Praha, 30. 11. 2017, pol. 117

Obraz s autorským názvem „ Židovské Vánoce “ je autentickou, sběratelsky zcela ojedinělou, strukturálně-abstraktní prací Josefa Vyleťala, autora fascinující tvůrčí představivosti, jehož dílo je neodmyslitelně spjato s atmosférou šedesátých až osmdesátých let dvacátého století.

Vyleťal patřil k nesmírně osobitým tvůrcům, kteří své vnitřní „démony“ dokázali umělecky přetavit v díla zvláštní krásy. Autorovi přátelé se shodují, že naše doba dlouho nebude mít takového filozofa a „ umělce života“, jako byl on. Byl obdivován, protože měl odvahu dovolit si v každém směru cokoliv, a to na doraz. „ Nechoďte před těmito obrazy s p říliš vážnou tváří, bavte se tak, jako se bavil malíř. Je ovšem věčná škoda, že pana Josefa Vyleťala neznáte dosud osobně. Je vtipný jako jeho obrazy. Je neodolatelný vypravěč, který vás nikdy nenudí příběhy, které se skutečně staly, ale dovede k nim přidat slunečný samet Boccaccia i haškovskou pěnu. Je virtuos v interpretaci čardáše na violoncello. Je sexuolog (napsal dokonce zcela vážně pojatý sexuologický slovník). Jeho motoristickým ideálem je nekontrolovaný smyk.“ (Josef Vyleťal)

Josef Vyleťal, se kromě malby věnoval propagační grafice. V letech 1964–1979 vytvořil více jak sto filmových plakátů a zařadil se tím mezi špičku v oboru.

Předložený obraz „ Židovské Vánoce “ představuje autorsky nezpochybnitelnou Vyleťalovou práci, jež vyniká tím, že v maximálně reprezentativní formě zastupuje umělcovu krátkou abstraktní fázi. Jestliže předchozí, nejranější díla byla jakýmisi bizarně viděnými studiemi skutečnosti, inspirovanými prostředím již zaniklého bratislavského starého města, jež kritika označila za „sentimentální“, počátkem šedesátých let Vyleťal zcela změnil směr a pustil se odvážně do velkých formátů, skvostně provedených v intencích informelu.

Spolu s dalšími autorovými obrazy z tohoto vzácného abstraktního souboru jako např. „ Zlatá krajina “, „ Němá země “ či „ Chalcedonová poetika “ je toto plátno krásným příkladem proudu strukturální abstrakce, který se v Č echách utvářel v období politického uvolnění koncem padesátých let. Přes různorodé přístupy umělců pro něj byla charakteristická tmavá monochromní barevnost, využívání brutalistních struktur, lettristických a materiálových záznamů.

Dílo „ Židovské Vánoce “, vystavěné na kontrastu hutného, strukturálně pojatého tmavého podkladu a lineárně vykreslených drobných geometrických útvarů a delikátních barevných skvrn, dokonale souzní s dobovou atmosférou výtvarného okruhu Mikuláše Medka, Aleše Veselého, Jana Koblasy, Zbyška Siona či A ntonína Málka, aby si současně zachovalo originální akcent svou jemnou aluzí na dílo Paula Kleea.

90 SKLENÁŘ Zdeněk (1910–1986)

Giuseppe Arcimboldo

1971

lept 42,5 × 26 cm

sign. UD Sklenář 71

15 000 Kč

91 HLOŽNÍK Vincent (1919–1997)

Bez názvu

1977

tempera, kvaš, karton 48 × 77 cm

sign. PD V. Hložník 77

35 000 Kč

Provenience získáno z ateliéru autora

92

KLÁPŠTĚ Jaroslav (1923–1999)

Domky v Čikváskách

1978

olej, překližka 64 × 75 cm

sign. LD Klápště 78

55 000 Kč

93

KOLÁŘ Jiří (1914–2002)

Hommage a H ieronymus Bosch

1984

muchláž, koláž, karton 29 × 22 cm

sign. PD J Kolář 84

15 000 Kč

PIESEN Robert (1921–1977)

Obraz

1966

kombinovaná technika, lité laky, deska

82,5 × 65 cm

sign. na rubu Robert Piesen, Robert Piesen 1966

450 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

soukromá sbírka Izrael

Posuzované dílo „ Obraz “ je originální, reprezentativní, významové a v ýrazové prolínání hmoty a světla skvostně tematizující prací Roberta Piesena, autora židovského původu, který v informelním hnutí představoval silně introvertního umělce, uzavřeného do svého vnitřního světa a koncentrovaného na vlastní prožitky. Typická se p ro něj stala meditativnost hledající spirituální světelné hodnoty. Divákovi se v je ho vrcholných dílech otevírá hluboký, jakoby stále živý a utvářející se prostor, aktivovaný nádherou vnitřní záře.

Piesen byl jedním ze spoluzakladatelů výtvarné skupiny Máj 57, prezentující a formující se šesti výstavami (1957, dvě v ro ce 1958, 1961 a dvě v ro ce 1964), jež se stala spolu s v ýstavami Konfrontace I a II (1960), sdružujícími několik mladších výtvarníků, jedinečným fenoménem, symbolem boje za svobodnou a necenzurovanou tvorbu.

Zatímco do konce padesátých let maloval především symbolické krajiny, inspirované pravidelnými pobyty v Rejvízu v Jeseníkách, v nichž hledal a nacházel hlubší smysl svého prožitku přírody, v první polovině šedesátých let jeho tvorba vyústila v m onumentální cykly abstraktních pláten, v nichž pracoval především se strukturou plochy a se světlem, které tajemně prozařovalo nánosy barev ze spodních vrstev obrazu.

Robert Piesen se narodil roku 1921 v Jindřichově Hradci. Jeho dětství bylo těžké, vyrůstal bez matky. Otec pocházel z židovské rodiny, která přišla do Č ech údajně ze Španělska v devatenáctém století. V l etech 1936–1940 studoval Robert Piesen na Škole uměleckých řemesel v B rně u p rof. Františka Václava Süssera. Během nacistické okupace se snažil uniknout deportaci do koncentračního tábora. Podařilo se mu získat falešné dokumenty a v ro ce 1942 se dostává jako totálně nasazený do Berlína, kde pracoval v nakladatelství Deutscher Verlag. Musel se ale také podílet na odklízení trosek po náletech. Tyto zážitky ho hluboce poznamenaly, nikdy však o svých válečných traumatech nemluvil.

Po válce už ve studiích nepokračoval, stal se členem Trnkova studia kresleného filmu a později pracoval jako výtvarník v nakladatelství Melantrich. Ve svém díle byl autodidaktem a zkušenosti získával samostudiem. V roce 1948 se přestěhoval do ateliéru ve Veletržní ulici, kde žil a t vořil až do svého odchodu z Č ech.

Meditativní dílo duchovního obsahu, ale i nekonečného prostoru

V padesátých letech dospěl ke svému osobitému výrazu, maloval krajiny, do nichž projektoval své biblické představy, v m enší míře figurální kompozice, ovlivněné picassovým (neo) klasicismem. Svou první samostatnou výstavu měl v ro ce 1957 v Galerii mladých v Praze. Tehdy se také zúčastnil kolektivní výstavy skupiny Máj 57 v Obecním domě. Postupná redukce detailu ho vedla k v ytváření znakových krajin – znaky mají zvláštní plošnou stylizaci a b líží se formálně k aktuálnímu „stylu Brusel“, který se prosadil na světové výstavě (Expo 58 Brusel). K abstraktní tvorbě Piesen dospívá v l etech 1959–1960. V ro ce 1961 vznikají první díla s názvem „ Prostor inexistence “ a „ Ge hinom “. Obrazy typické zvláštní strukturální technikou nanášení barev a hm ot, inspirované židovskou tradicí, ohlašují počátek dlouholeté tvorby, která se stala pro Piesenovu tvorbu nejcharakterističtější.

V ro ce 1964 se účastní legendární Výstavy D v N ové síni v Praze, společně M. Medkem, J. Koblasou, K. Neprašem, A. Veselým a dalšími. Jeho samostatná výstava, připravovaná v témže roce Středočeskou galerií na zámku v N elahozevsi, již nebyla povolena. V l ednu roku 1965 odjíždí do Curychu, aby se tam zúčastnil mezinárodní výstavy v Galerii Bürdecke. Spolu se svou družkou, malířkou Pavlou Mautnerovou využívá možnosti vycestovat do zahraničí a do Československa se již nevrátí. Žijí nejprve ve Vídni a p osléze v Izraeli v u měleckém kibucu Ein Hod, nedaleko Haify. Robert Piesen umírá roku 1977 náhle na srdeční infarkt, několik dní před zahájením své výstavy v Armon Gallery v Jeruzalémě.

Předložené dílo „ Obraz “, jež je jednou z exemplárních ukázek autorovy strukturální abstrakce, vzniklo v p očátcích malířova izraelského pobytu. Piesen zde příkladně pojímá malbu jako stav bytí, nepředmětného dění na okraji existence jsoucího, moment vznikání a zanikání, prostupnosti a ustalování tvarů, jako netělesný rytmus ducha a bytí.

Základním impulzem názvem nespecifikovaných děl tohoto typu, vytvářených v souvislosti s cykly „ Gehinnom “ a „ Prostor inexistence “, byla myšlenka jednoty světa. Autor uvažoval o u niverzu a l idské existenci tehdy o to více, že právě roku 1966 na základě zprostředkování Dr. Mishy Seibelda z Ein Hodu podstoupil úspěšnou operaci srdce, považovanou do té doby za téměř neproveditelnou (prof. Neufeld, The Chaim Sheba Medical Center v Tel Hashomeru).

Mocnou působivost posuzovaného díla zásadním způsobem utváří jeho výrazná informelní struktura. V mo mentě, kdy se Robert Piesen ve své tvorbě zbavil narážek na empirickou realitu a začal pojímat obrazovou plochu jako rovnoměrně vyvážené celistvé pole, osvojil si sofistikovanou techniku kombinující laky, email a o lej. Postupným vrstvením a p rostupováním těchto materiálů a zasycháním a svrašťováním jednotlivých barevných vrstev vznikla nenapodobitelná, nesmírně bohatá povrchová textura. Ta autorovi umožnila vyjádřit otevřenost a neukončenost dějů, naznačit tajmství dávného mytického času i sugerovat nekonečnost hlubokého prostoru. Z p ůvodně formově neutrální barevné materie se stala citlivá textura exponující skryté oblasti autorova duševna.

„ Obraz “ Roberta Piesena, mimořádně vizuálně bohatý svou téměř orientální strukturací, zachycuje nekonečnost vesmíru, paradox neuchopitelného dění, jež je předpokladem nové existence, ale zároveň vše pohlcuje.

ŠIMOTOVÁ Adriena (1926–2014)

Hnědá krajina

1963

olek, plátno

50 × 66 cm

sign. PD Adriena Šimotová 63

450 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „ Hnědá krajina “ je autentickou, na tr hu raritní, lyricky abstraktní malířskou prací Adrieny Šimotové, bezesporu nejvýznamnější české umělkyně druhé poloviny dvacátého století, autorky po zásluze oceňované na domácí i mezinárodní scéně.

Už v sedmdesátých letech byla vyznamenána na bienále ve Florencii a Lublani, v roce 1991 získala francouzský Řád za literaturu a umění, v Česku pak převzala medaili Za zásluhy a Cenu Ministerstva kultury. Kromě zastoupení ve stěžejních státních českých sbírkách se její díla nacházejí ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, Albertině ve Vídni, Centre Georges Pompidou v Paříži, v T he Art Institute of Chicago, Mesnil Collection v Houstonu, muzeích v Ženevě, Vratislavi, Lodži, Kjótu, Soulu, abychom zmínili jen některé z institucí.

Autorčino dospívání i osobní zrání poznamenala válečná doba, následně pak nesnadný vývoj poválečného Československa. Výtvarná studia zahájila nejprve soukromě (1940–1941), v letech 1942–1945 navštěvovala

Státní grafickou školu v Praze, kde ji vedl prof. Zdeněk Balaš. Následně pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Josefa Kaplického, u něhož absolvovala i postgraduální aspiranturu. Tehdy také navázala řadu celoživotních přátelství; z okruhu výtvarníků, kteří studovali na VŠUP, se formovalo jádro budoucí skupiny UB 12.

V roce 1954 se Jiří John, od roku 1953 autorčin manžel, seznámil s malířem Václavem Bartovským, starším kolegou, který svou jemnou elegancí, kultivovanou a citlivou malbou orientovanou na Francii (Matisse, Bonnard ad.) mladým umělcům imponoval. Postupně se kolem Bartovského soustředila skupina několika dalších mladých umělců, které spojovalo společné zaměření.

Prvním veřejným vystoupením ještě před ustavením skupiny byla výstava v A lšově síni roku 1957, které se zúčastnili Burant, Kolíbal, Prachatická, John a Šimotová. V té době však byla skupina ještě stále součástí SČVU. Osamostatnila se až v roce 1961.

V roce 1962 se konala historicky první výstava skupiny UB 12, která byla stranickou kritikou naprosto strhána a expozice musela být na pokyn KSČ přeinstalována. Poslední výstava se konala v roce 1965 v Brně a vzbudila neobyčejně kladný ohlas. V roce 1969 se skupina pod vlivem politických událostí začala rozpadat a v roce 1970 byla oficiálně zakázána. Retrospektivní výstavy UB 12 proběhly po roce 1990.

Původní název skupiny měl být 14 UB podle počtu členů, jimiž byli: Václav Bartovský, Václav Boštík, František Burant, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Jiří John, Stanislav Kolíbal, Jiří Mrázek, Daisy Mrázková, Vlasta Prachatická, Oldřich Smutný, Adriena Šimotová, Alois Vitík a Jiří Šetlík. Roku 1962 se přidala Alena Kučerová a o dva roky později Jaromír Zemina.

Ovzduší uměleckého okruhu skupiny UB 12 formovalo první období tvorby Adrieny Šimotové. Ta se od počátku projevovala jako malířka se smyslem pro čistou, výtvarnou kvalitu barev; svými tehdejšími díly stála blízko francouzské lyrické abstrakci. Na sklonku šedesátých let se v českém umění prosadil proud, který dostal název Nová figurace. Mísily se v něm vlivy pop-artu se snahou o postižení figury v nových kontextech. Autorčina práce se tehdy vyvíjela k zachycení filozofické roviny dennodenních situací (např. obrazy s motivy česání či mytí).

Po

předčasném úmrtí Jiřího Johna se Šimotová k malbě již nedokázala vrátit. Zvrat v její práci nebyl jen reakcí na osobní život, odpovídal i potřebě hledání nových, dobově aktuálnějších výrazových prostředků. Papír ve své křehkosti či látka ve své měkkosti se staly přesně těmi materiály, které mohly vyjádřit autorčiny pocity prchavosti života.

V p růběhu sedmdesátých let a p ozději vytváří Šimotová práce, užívající zejména nejrozmanitější druhy papírů, především těch, které mohou být lehce perforovány, trhány, mačkány a modelovány. Stěžejním námětem se stává figura jako zrcadlo člověka vystaveného mezním životním situacím. Psychologická působnost je pak umocněna především autorčiným důrazem na haptičnost. Tu evokuje pocit tělovosti, respektive pocit, že máme před sebou stopy po nedávno přítomném lidském těle. Někdy se jedná o skutečné otisky: autorka do papíru otiskovala tělesné partie vlastní či svých přátel. Výtvarná řeč doteku dokázala v podání Adrieny Šimotové povznést „chudé“ materiály ve vznosnou výpověď metafyzických kvalit.

Obraz „ Hnědá krajina “ je Šimotové vzácnou prací pocházející z autorčina mimořádně šťastného období první poloviny šedesátých let. Tehdy se v jejích nepočetných malbách a četnějších pastelech a monotypech (většinou komorních formátů) reflektovala spokojenost harmonického rodinného života. Adriena Šimotová se těšila z mateřských starostí (syn Martin se narodil roku 1960), jež mohla zčásti převést na své rodiče v podolském bytě a přitom pracovat v ateliéru na Letné (který Jiřímu Johnovi a jí přátelsky uvolnil malíř Václav Boštík). Povzbudivé byly také náznaky změny dobového klimatu, v němž se pomalu prosazoval nárok na svobodu projevu (skupina UB 12 byla oficiálně schválena Svazem výtvarných umělců roku 1960).

Autorčina malířská díla z první poloviny šedesátých let byla, jak akcentoval Jiří Valoch, již velmi „ svébytnou Šimotovou “. Obraz „ Hnědá krajina “ skvěle dokládá, jak se umělkyně v tu dobu dostává do blízkosti informelu, který byl u nás však především spjat s tematizací existenciálních obsahů. To nesouznělo s její tehdejší životní situací – „informel“ Adrieny Šimotové má proto spíše charakter lyrické abstrakce.

96

OVČÁČEK Eduard (1933–2022)

Bez názvu

1975

kovový reliéf

69 × 69 cm

sign. na rubu Eduard Ovčáček, E. Ovčáček 1975 u dedikace

110 000 Kč

97

ZÍVR Ladislav (1909–1980)

Sedící 1960

pálená hlína v. 21,5 cm

sign. PD Zívr 1960

6 000 Kč

98

ZOUBEK Olbram (1926–2017)

Žena a muž v i nteriéru

zlacený cínový reliéf

34 × 34,5 cm

sign. na rubu O Zoubek na rubu štítek s popisem díla

130 000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti Polany Bregantové

ZOUBEK Olbram (1926–2017)

Rektor 1994 nebo 1996

zlacená plastika, olovo, cín v. 71,5 cm

sign. zezadu na plintě O Zoubek

250 000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti Polany

Bregantové

OTA JANEČEK

Zlidovění tvorby Oty Janečka lze pochopit jen tehdy, když si uvědomíme, jak tento mimořádně pracovitý malíř dovedl oslovit široký okruh náročných i méně náročných sběratelů. Muselo to být něco, co promluvilo a oslovilo nejen onou příslovečnou notou sentimentální dětské ilustrace. Ota Janeček prošel myšlenkově a malířsky doslova vším a v každém období se zcela vydával. O tom se lze ostatně přesvědčit u zde pečlivě vybraného souboru jeho prací.

Uvedený „ Portrait fotografa Chocholy “ je mimořádné privatissimum, které ještě donedávna bylo součástí umělcova bývalého ateliéru. Ačkoliv není malba datována, je zřejmé, že podle použité techniky dekonstrukce barevných prvků ji lze s jistotou zařadit do tvorby konce padesátých a začátku šedesátých let. Tehdy se totiž umělec soustředil na nové možnosti zobrazení a v ytvořil nový svébytný a snový svět zvnitřnělé malby. Ostatně, Václav Chochola už v ro ce 1957 fotografuje malíře na první sólové výstavě Libora Fáry v Galerii Československého spisovatele a je znám i jeho rozsáhlejší fotografický cyklus z umělcova ateliéru z roku 1967. V G alerii Československého spisovatele ovšem zůstaňme. Ota Janeček zde vystavuje hned dvakráte po sobě – v ro ce 1956 a 1958. Snad v žádném z v ýstav-

ních katalogů nenalézáme tolik cestovatelských obrazů jako v tom z ro ku 1958. Paříž střídá Saint-Tropez či Marseille, „ New York v noci “, řecká „ Noc v Nauplii “. Zde nabízený figurálně něžný akvarel „ Nauplia “ připomíná rybáře, tak jak ho viděl Ota Janeček na své cestě do kolébky civilizace – Řecka. Co víc, malíř svou imaginací doslova „loví“ obrazy z cest stejně očarovaně, jako rybář chytá své mystické a šťastně se usmívající rybky. Přelom padesátých a š edesátých let, až do počátků let sedmdesátých, byl pro Otu Janečka hledačsky nejrobustnější. Hledá technologicky i obsahově. V experimentech je zcela uvolněný. Informální tvary připomínají leckdy jakési kosti archetypální přírody. Nelze nemyslet na podobnost s obrazy biblických krajin Roberta Piesena ze stejné doby, až k jeho finálním Vrypům. U abstraktních plánů si u O ty Janečka myslíme na tvorbu Serge Poliakoffa a u litých útvarů zase na Jacksona Pollocka. To je i p řípad pollockovských „ Organismů “ z ro ku 1971. Litá malba je zde ale na rozdíl od Pollocka pouze doplňkovým znakem, jakousi féerií malířské přírody v p řírodě hledané. Té, kterou potřebuje malíř Ota Janeček pro sebe objevit. Je příliš zaneprázdněný něčím vnitřním. Nekonečné cykly Tvarů a O rganismů jsou existencialisticky a kosmicky neustále zatěžkávány. Zbývají semínka schovaná v p ůdě, nebo jen buňky. Nejde si přitom nevzpomenout na stejná témata u grafika a malíře Jiřího Johna. Ota Janeček má ale v sobě cosi asijského, zaměřeného na ten nejmenší předmět, například: tráva, malý ptáček, lístek, chudá hnědá až rzivá krajina. Vše u n ěj vrůstá do syntézy. Dovede najednou opustit experiment a stát se popisným ilustrátorem, který rozvine celé své velké umění „ikonografie maličkého“. Jako se to stane u obrazu „Temné slunce “ z ro ku 1984, který je blíženeckou verzí obrazu „ Okrové slunce “ z ro ku 1982 (v o deonské monografii autora na str. 154). Klidný svou monochromností, melancholicky ukázněný, cyklicky se vracející k „Černému slunci “ z ro ku 1949, ale kosmicky obrácený na bytí titěrného zpěváčka.

Experimentální „ Krajinu mechů “ z roku 1991 už jen sledujeme se zatajeným dechem. Malíř Ota Janeček na tomto obraze používá a malířsky omalovává skutečnou mikroskopickou zvětšeninu. Takové pokusy jsou známé převážně z čínského malířství. Nebo je zde viděná krajina v kresbě kamene považována za již hotovou malbu. Za malbu jsou ostatně považovány i frotáží získané otisky přírodnin. Toto rozvinuté myšlení o v ýtvarném umění přímo v přírodě přivádí do Československa francouzský myslitel Roger Caillois, jehož kniha Zobecněná estetika, již přeložil kunsthistorik Miroslav Míčko, se stává v šedesátých letech intelektuální Biblí pro většinu výtvarníků.

A Ota Janeček myšlenky Rogera Cailloise čte a zná. Mimochodem, právě ve sbírce Rogera Cailloise v Paříži bychom nalezli také Janečkův obraz „Tvar “, který namaloval v roce 1962. Je publikován roku 1964 v prostějovském výstavním katalogu.

Ateliér Oty Janečka v Široké ulici

100

JANEČEK Ota (1919–1996)

Nauplia 1957

akvarel, karton

41 × 28 cm (výřez)

sign. LD Janeček 1957

LD název díla autorem

18 000 Kč

101

JANEČEK Ota (1919–1996)

Portrét fotografa Chocholy

olej, plátno, lepenka

30 × 23,5 cm

sign. na rubu Ota Janeček

na rubu název díla autorem

50 000 Kč

102

JANEČEK Ota (1919–1996)

Krajina mechů

1987

olej, lepenka

29 × 24 cm

sign. UD Ota Janeček 87, na rubu Ota Janeček 87

50 000 Kč

103

JANEČEK Ota (1919–1996)

Organismy

1971

olej, karton, sololit

48 × 58 cm

sign. UD Janeček 1971, na rubu Ota Janeček 1971

170 000 Kč

104 JANEČEK Ota (1919–1996)

Temné slunce

1984

olej, plátno

45 × 55 cm

sign. PD Ota Janeček 1984, na rubu Ota

Janeček 1984

na rubu název díla autorem

80 000 Kč

Uvedené plátno s názvem „Temné slunce “ je autentickým, reprezentativním dílem Oty Janečka, nepřehlédnutelné osobnosti českého umění druhé poloviny 20. století. Představitele generace nastupující na v ýtvarnou scénu v nelehkém období druhé světové války. Jako umělec všestranného talentu dokázal pod-

nětně zasáhnout do oblasti malby, plastiky, volné grafiky, knižní ilustrace i do tvorby užitkové.

Ota Janeček prošel řadou výrazných tvůrčích období, byl ovlivněn kubismem i Modiglianim, strukturalistickým zkoumáním tvarů živé hmoty i lyrickým realismem. Ve své malbě a k resbě se laskal s p řírodou, okouzlen motivy trav, motýlích křídel a ptáků.

Dílo „Temné slunce “ je krásnou a reprezentativní prací s typickými Janečkovými motivy vegetace a ptactva,které se staly autorovou klíčovou inspirací a nevyčerpatelným tvůrčím zdrojem.

Hlubší myšlenkový odkaz Janečkových obrazů s motivem trav a p řírody lze hledat v mytologii, kde trávy ztělesňují představu všeho, co je hojivé, léčivé a vrací člověku život. Od staré Číny přes Indii a předkolumbovskou Ameriku až k lidové medicíně se k nim váže tato básnivá vize.

Autor obdobně jako ve svých dalších malbách z období konce 70. a 80. let používá i zde na plátně „Temné slunce “ své typicky měkké kontury a teplou chromatiku okrů.

105 KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Josef a Putifarka

keramika, glazovaná pálená hlína

38,5 × 38,5 cm sign. LD Kutálek

10 000 Kč

Práce „Josef a Putifarka“ a „Ptáčci“ jsou autentickými díly Jana Kutálka, umělce, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností české moderní keramiky. Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům, tak i reliéfním dílům, okrajově se zabýval také kresbou, nicméně od roku 1940 se soustředil výhradně na keramiku a od 50. let se v tomto médiu zaměřil také na užité umění. Obsáhnout celou škálu Kutálkových námětů by bylo obtížné. Obecně lze ale říci, že jej velmi ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella (1916–1941), absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Inspiraci dále čerpal z biblické, antické a s lovanské mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem.

106

KUTÁLEK Jan (1917–1987)

Ptáčci

keramika, glazovaná pálená hlína

38,5 × 38,5 cm sign. UD Kutálek

10 000 Kč

přípravná kresba reprodukovaná na jankutalek.com/SKICI/

107

KUNC Milan (1944)

Blumenstrauss an sich II.

1983 olej, plátno

55 × 40 cm

sign. PD M. Kunc 1983

85 000 Kč

Reprodukováno

Aspekte heutiger Deutscher Kunst, Aachen, 1983, str. 13

vystaveno

NEUE Galerie – Sammlung Ludwig, Aachen, 1983–1984

Milan Kunc je zásadní osobností nejen v rámci české, domácí výtvarné scény, ale i v m ěřítku světovém. Jeho důležitost leží v návratu k tabuizovanému figurativnímu obrazu, který měl v 70. letech minulého století dosti neatraktivní nádech. Klasická malba byla tehdy považována za zcela překonaný výtvarný projev.

Na přelomu 70. a 80. let proto Kunc založil, v doprovodu svých dvou spolužáků, Peterem Angermannem a Janem Knapem, skupinu Normal, která utvářela ráz postmoderního malířství.

Proti vážnosti všech, kteří v umění viděli nástroj revoluční proměny světa, postavili humor; namísto dobového konceptuálního diktátu uvedli tradiční obrazovost. Pro skupinu Normal, ale především pro samotného Kunce byla charakteristická harmonie panující mezi kvalitním uměleckým provedením koketujícím s k ýčem a banalitou námětu. Právě kýč se stal v Kuncově tvorbě důležitým prvkem, dalo by se říct tématem samotným.

108 FOLTÝN František Karel (1937–2000)

Bez názvu

reliéf, asambláž, kov, plech, olej

180 × 110 × 15 cm

sign. nezjištěna

140 000 Kč

109

CHLUPÁČ Miloslav (1920–2008)

Tančící dívka

olej, plátno

140 × 80 cm

neznačeno

přiloženo potvrzení pravosti synem autora

280 000 Kč

PEŠICOVÁ Jaroslava (1935–2015)

Léda 1988

olej, plátno

220 × 146 cm

sign. LN Pešičová 88

160 000 Kč

Provenience soukromá sbírka Belgie

Uvedený obraz s názvem „ Léda “ je autentickým, typicky monumentálním a barevně zářivým dílem Jaroslavy Pešicové, malířsky rozměrných kompozic, umělkyně nesmírně vitálního talentu, jež patří k nejvýznamnějším tvůrčím osobnostem druhé poloviny 20. století, zakládajícím nové pojetí figurálního obrazu.

Jaroslava Pešicová byla obdařena hlubokým zaujetím pro otázky lidského bytí, neobyčejnou invencí a ojedinělou pracovitostí. Potvrzuje to samotný rozsah a b ohatost její tvorby, zahrnující nejen olejomalbu, kresbu, grafiku, ale i o riginálně koncipovaná malovaná zrcadla a v neposlední řadě tapiserie.

Po úspěšném zakončení studií na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (obor ilustrace, prof. K. Müller) byl ateliér monumentální malby V. Sychry na Akademii výtvarných umění pro Pešicovou jasnou volbou. Mnohé od profesora získané poznatky se pro její další tvůrčí život staly nepostradatelné. Jedním z nich byl například důraz na „razantní“ a p outavou obrazovou kompozici, která diváka zaujme na první pohled a otevře mu cestu k o dhalování skrytých významů.

Ve svých dílech autorka vytvořila subjektivní mytologii doby, aranžovanou do fantaskních scén rafinovaně rozehraných příběhů.

Jako výrazná tvůrčí individualita se zásadním způsobem podílela na znovuvzkříšení monumentální figurální malby.

Lidská postava se pro Jaroslavu Pešicovou stala ústředním námětem, součástí dějství přebohatého „divadla světa“ (theatrum mundi), v n ěmž prostupuje minulost s p řítomností, mládí se stářím, náhodnost se zákonitostí a grimasa s líbezným úsměvem.

Imaginární představení absurdního divadla a surrealistické snivosti

111

JÍRA Josef (1929–2005)

Slavnost násilí – z cyklu Oči

1967–1968

olej, plátno

82 × 110 cm

sign. LD J. Jíra 67, na rubu J. Jíra 67, na b lindrámu Josef Jíra / 1968 na rubu a na blindrámu popis díla autorem

480 000 Kč

112

JÍRA Josef (1929–2005)

Masopust

1974

olej, plátno 50 × 60 cm

sign. PD J. Jíra 74, na rubu na štítku Josef Jíra na rubu štítek Díla s autorským popisem díla a olejomalba Akt

140 000 Kč

113

MÁLEK Antonín (1937–2021)

Lachen – Hlava

1978

akryl, sololit

34,5 × 27,5 cm

sign. PD Málek Grenoble IV. 78

35 000 Kč

114 LIESLER Josef (1912–2005)

Já a r ybí nevěsta

1999 olej, plátno 50 × 35 cm sign. PD Liesler 99 na rubu autorský štítek s popisem díla 90 000 Kč

Uvedené plátno s názvem „ Já a r ybí nevěsta “ z roku 1999 je autentickou, reprezentativní prací Josefa Lieslera – umělec mimořádného nadání, který rozsahem svého výtvarného talentu zasáhl do mnoha uměleckých oborů – malby, kresby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu a ilustrace.

Liesler pocházel z rodiny německého původu, přesto však vždy vystupoval proti německému nacionalistickému smýšlení a ve 30. letech přijal československé občanství.

V Praze se stal studentem fakulty architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém (1934–1938). Angažoval se převážně v oboru kreslení u p rofesorů Cyrila Boudy, Josefa Sejpky a Oldřicha Blažíčka. Radost z ukončení studií roku 1938 však byla zastíněna jinou událostí. 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. O rok později, kdy došlo

k obsazení Polska německými jednotkami, vzbudil Josef Liesler nevídaný rozruch, když se svými přáteli a kolegy (V. Hejnou, Z. Seydlem, A. Paderlíkem) založil skupinu Sedm v ř íjnu, která poprvé roku 1939 vystavila svá díla v pražském Topičově salonu. Působení skupiny nicméně nemělo dlouhého trvání – roku 1941 byla zrušena.

Lieslerova malířská a grafická činnost byla hned od začátku inspirována historií, hudbou a především divadlem. Jeho tvorba se pohybovala ve sféře surrealistického vizionářství opírajícího se o techniku starých mistrů, již ovládal s manýristickou rafinovaností. Obraz se v Lieslerově pojetí stává autonomním organismem, nechávajícím z r ůznorodé skutečnosti vystoupit jen některé motivy, které transformuje v duchu symbolicko-romantické metamorfózy. Namísto vazeb jevové reality uplatňoval Liesler zákony čistě subjektivní fantazie a poetické asociace. Jak sám vyjádřil: „ Přitahují mě věci v neobvyklých spojeních, v neobvyklých variantách, vzrušuje mě to, co mezi jejich styčnou plochou vzniká a osciluje.“ Smysl pro hru, fikci a výtvarnou metaforu prostupuje všechny Lieslerovy práce a promítá se i do volby jeho témat. Když se v autorově tvorbě objeví „střípky“ skutečnosti, jsou vždy pojaty v gestu bizarní fantazie.

Svou tvorbou Josef Liesler velmi silně a naléhavě reagoval na dobu útlaku okupací, kterou přibližoval různými alegorickými symboly a podobenstvím. Dále maloval apokalyptické obrazy fantomů, příšer a bestií, které ohrožují člověka tak jako válka. Mezi autorovy vzory patřili například Dürer, El Greco, Goya, Picasso, Dalí a další, jejichž odkaz jednoznačně rezonuje v Lieslerově díle.

115

LIESLER Josef (1912–2005)

Dva poháry

1988

olej, sololit

41 × 24,5 cm

sign. LD Liesler 88, na rubu na štítku Josef Liesler / 1988 na rubu štítek Díla s autorským popisem díla

45 000 Kč

116

LIESLER Josef (1912–2005)

Čtyřoká a křídloušní

1994

akvarel, tuš, karton

29 × 39,5 cm

sign. PD Liesler 94

15 000 Kč

117

KOMÁREK Vladimír (1928–2002)

Židle 1983

olej, sololit 65 × 50 cm

sign. PD V. Komárek 83

65 000 Kč

118

KOMÁREK Vladimír (1928–2002)

Trojice

olej, plátno 65 × 90 cm

sign. LD V. Komárek

90 000 Kč

119

Tanec 1976 kombinovaná technika, karton 77 × 53 cm sign. PD Málek VIII. 76

25 000 Kč

MÁLEK Antonín (1937–2021)

120 BÍM Tomáš (1946)

Libeňský plynojem

1990

olej, plátno

85,5 × 70 cm

sign. PD Bím 90

65 000 Kč

Uvedená práce „ Libeňský plynojem “ je autentickým dílem Tomáše Bíma – významného umělce druhé poloviny 20. století, který bývá svými náměty i charakterem provedení často srovnáván s estetikou Skupiny 42, a to

především s p rací Kamila Lhotáka. Oba výtvarníci měli mimořádný talent ve schopnosti objevovat poezii periferních zákoutí, neokázalých zátiší a věcí zdánlivě zcela všedních. Bímovi také nelze odepřít jeho okouzlení malířem civilizačních témat plných melancholie a p ocitu osamění – Edwardem Hopperem.

Velmi trefně popsal Bímovu práci kunsthistorik a umělecký kritik Petr Kováč, když roku 1988 napsal: „Tomáš Bím se věnuje malbě, ilustraci a g rafice; jedno u něj podmiňuje druhé. Jeho tvorba dohromady tvoří tematický svět a B ímovým litografiím nechybí nikdy nápad, jemný humor a u přímnost lidského vyznání… Jeho pozornost zaujaly tenisové kurty, plovárny, okraje městské civilizace, automobilové dráhy, golfová hřiš

tě… člověk jako by z B ímovy grafiky před chvílí odešel a zanechal tu svoje věci jako doklad přítomnosti (…).“

121

PADERLÍK Arnošt (1919–1998)

Zátiší s jablky

1995

akryl, sololit

25 × 29 cm

sign. LN Paderlík 95

28 000 Kč

122

MINÁRIK Ladislav (1945)

Das grosse Baden – triptych

1981

3× olej, plátno

3 ks 45 × 35 cm

sign. 3× na rubu Ladislav Minárik / 1981

3× na rubu popis díla autorem

25 000 Kč

123

LACINA Bohdan (1912–1971)

Karyatida nekroforos

1967

olej, plátno

125 × 60 cm

sign. LD Lacina 67

250 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

J. Sedlář, Bohdan Lacina, vyd. Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1980, bar. vyobr. XIV, č. soupisu 358, s. 349

Roku 1936 Lacina spolu s V. Zykmundem ilustruje Máchův Máj, vydaný F. J. Müllerem. V roce 1937 se účastní výstavy v Burianově D 37. Obesílá také významnou výstavu Československá avantgarda připravenou Karlem Teige. Týž rok dokončuje studia architektury, do jara 1938 je však bez zaměstnání. Tehdy je ustanoven prozatímním profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Jevíčku na Moravě, odkud je v roce 1941 přeložen do Boskovic. Vzdálenost od uměleckých center mu dovolila soustředit se na vlastní tvorbu a na hledání vlastních námětů a v ýrazových prostředků. Na konci třicátých let se uzavírá jeho období ortodoxního surrealismu.

Posuzovaný obraz „ Karyatida nekroforos “ je autentickým, maximálně reprezentativním, lyricky a kontemplativně působivým dílem Bohdana Laciny, jednoho z nejvýznamnějších představitelů své generace, člena někdejší surrealistické Skupiny Ra a účastníka pražské výstavy Konfrontace 2 (1945), stejně jako význačné výstavy Československého umění 1938–1946 v Paříži (1946), autora, jehož tvůrčí osobnost byla trefně popsána slovy „blíženec poezie“, neboť v metaforu a podobenství proměňoval veškerá svá originální a hluboce promyšlená témata, která se nezřídka dotýkala problematiky matematicko-fyzikální, otázek prostoru, světla a času. Zejména v šedesátých letech dospěl Lacina k „ malířskému mistrovství, k vytříbenému a doslovenému dílu v cyklech karyatid, hudebních motivů, krajin a k yvadel “ (J. Hlušička).

Bohdan Lacina, významný český malíř, grafik, ilustrátor, sochař a pedagog, se narodil roku 1912 v Německém (dnešním Sněžném) u N ového Města na Moravě. Po absolvování reálky v Novém Městě na Moravě vstoupil roku 1931 na České vysoké učení technické v Brně.

Po prvním roce přestoupil na Vysokou školu architektury do Prahy. Tam studoval až do roku 1937 učitelský obor se zaměřením na kreslení a deskriptivní geometrii. Mezi výtvarné umělce vstoupil Bohdan Lacina jako člen Levé fronty, seskupení levicově orientovaných intelektuálů, které nahradilo Svaz moderní kultury Devětsil. Velký význam pro jeho uměleckou tvorbu mělo seznámení se s Karlem Teigem v roce 1934. Obdiv k surrealismu již za studentských let se stal základem Lacinova přátelství s Václavem Zykmundem, se kterým v té době vytvořil nerozlučnou dvojici. Za jejich krátkého společného pobytu v Rakovníku se zrodila knižní edice nazvaná Ra (1936). Byla to první předzvěst později vzniklé stejnojmenné skupiny, která oficiálně vystoupila na veřejnost programovým sborníkem „A zatím co válka“ (1946) a sérií výstav roku 1947. Lacina byl jejím členem od samých počátků až do jejího zániku v roce 1948, kdy byla její činnost z politických důvodů zakázána.

Se zánikem Skupiny Ra ustává na jedno desetiletí autorova malířská tvorba. Věnuje se knižní grafice, realizacím pro architekturu (hotel Internacional v Brně) a pedagogické činnosti. Působil v Brně na Výzkumném ústavu pedagogickém, Vysoké škole architektury, Vyšší škole uměleckého průmyslu (Katedra výtvarné výchovy), Vyšší škole pedagogické a na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (Katedra dějin umění a výtvarné výchovy.

Od konce padesátých let se opět vrací k malbě. Výstava v Moravské galerii v Brně v roce 1963 konfrontovala jeho starší a novou tvorbu. Vedle potemnělé barevnosti čtyřicátých let se tam objevil projasněnější kolorit nových prací, vedle staronových témat hudebních a krajinných motivů kytice a četnější figurální náměty. Výraznou roli hrál v autorově tvorbě také námět krajiny, krajiny domovské – drsné i vlídné zároveň.

Bohdan Lacina byl za svého života oceněn několika diplomy a čestnými uznáními. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. V témže roce mu bylo uděleno čestné uznání Památníku písemnictví v Praze, dále Cena krajského nakladatelství Blok a Cena osvobození města Brna. Zemřel ve své rodné vesnici roku 1971.

Zkoumaný obraz s autorským názvem „ Karyatida nekroforos “ je jednou z v ýznamných Lacinových „obrazových meditací“. Jedná se o součást výtvarně neobyčejně lyrického a obsahově velmi silného souboru „ Karyatid “, realizovaného především v roce 1967, ztvárňujícího abstrahované ženské akty, jejichž protáhlá, elegantní těla upomínají na antické architektonické plastiky nesoucí kladí. Jde v něm o cyklické sekvence, jak dokládá rozvíjení a stupňování základní myšlenky celého souboru, jíž je věčný pohyb světového prostoru: vzestup a úpadek, růst a pokles, zrození a smrt – „ Karyatida Niké “, „ Karyatida bolestná “, „ Karyatida bóje “, „K aryatida nekroforos “.

Prostřednictvím prastarého, antického symbolu lidství zde Bohdan Lacina vyjádřil jímavou, lyricky abstraktní formou myšlenku věčného koloběhu přírody. Ludvík Kundera velmi krásně o umělci napsal, že cesta k jeho malířskému dílu nevede „ skrze ismy, (…) úvahy o rodokmenu a směrových souvislostech, nýbrž skrze živly “. A jestliže řecký filozof Empedoklés rozšířil čtvero „klasických“ živlů o lásku a o svár, u Laciny můžeme shledávat další, niternější živly. Jedním z nich je i zánik, břímě, které karyatida nese a jímž se efektně prolamuje prostor do mlčenlivého nekonečna, v němž se vše rodí a zaniká.

124 KOTÍK Jan (1916–2002)

Bez názvu (Figura)

olej, plátno

60 × 47,5 cm sign. nezjištěna

150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Uvedeno a reprodukováno (monografie) I. Mladičová a kol., Jan Kotík, Národní galerie v Praze, 2011, č. soupisu 371, s. 311

ke gestické abstrakci, vyvažované jeho ranou typografickou zkušeností, jež expresivní výrazovost harmonicky tlumila.

V ro ce 1945 se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a o ro k později Umělecké besedy. Od ro ku 1947 pracoval jako vedoucí vzorkových dílen a ateliérů Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Poté, co byl roku 1952 kvůli stykům se skupinou surrealistů okolo Karla Teigeho vyšetřován tajnou policií, se veškerých vedoucích funkcí vzdal. Protože od počátku padesátých let nemohl vystavovat, začal se věnovat teorii umění a publicistice. Přispíval do časopisů Život, Tvar (člen redakce v letech 1948 – 1963), Výtvarná práce, Výtvarná kultura a dalších.

Obraz „ Bez názvu (Figura) “ představuje originální, znakově-konstruktivní, koloristicky vygradovanou práci

Jana Kotíka, význačného malíře, grafika, designéra, teoretika a p edagoga, který se na proměnách české výtvarné kultury podílel již od svých uměleckých začátků na konci třicátých let. Ve čtyřicátých letech byl členem nejvýznamnějšího dobového seskupení, Skupiny 42, a v padesátých letech patřil k nemnoha autorům, kteří zůstali i v obtížných podmínkách ilegality modernímu výtvarnému názoru věrni. Jeho výstava v ro ce 1957 v pražské galerii Československý spisovatel představovala jednu z prvních snah o prezentaci aktuálních uměleckých přístupů po období absolutních zákazů. Ukázala velkou osobitost autorovy recepce expresivní, gestické malby, korigované však nezbytným skladebným řádem. Od roku 1969 žil Jan Kotík v Německu, v tehdejším Západním Berlíně, a stal se jednou z v ýrazných postav českého exilu. Ve svém pozdějším díle se inspiroval výtvarnými a myšlenkovými proudy jako minimalismus, arte povera, instalace a environment, vždy se současnou snahou o o riginální výtvarný rukopis. Vystavoval na Světových výstavách Expo (Paříž 1937, Brusel 1958, Montreal 1967), na Benátských bienále (1964 a 1976) a v roce 1997 obdržel v Berlíně cenu Freda Thielera. Jan Kotík se narodil se roku 1916 v Turnově jako syn malíře Pravoslava Kotíka. Dětství prožil v Mladé Boleslavi, kam se jeho rodina přestěhovala kvůli otcově pedagogickému působení. Mladého Jana výrazně ovlivnilo prostředí otcova ateliéru. Za zlomový okamžik svého života však později označil návštěvu malíře Vincence Beneše, který ho vzal na výstavu Bohumila Kubišty pořádanou jeho otcem k desátému výročí malířova úmrtí.

Po vyučení typografem vystudoval Jan Kotík Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u p rof. Jaroslava Bendy (1935–1941). V p růběhu války působil jako učitel na pražské soukromé umělecké škole (1941–1943). V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42. Tato příslušnost, s ambicí zobrazovat „svět, v n ěmž žijeme“, zásadně ovlivnila jeho tvorbu čtyřicátých let. Po zániku skupiny se od figurativních námětů posunul

Na přelomu padesátých a š edesátých let se vrátil k živé malbě, expresivní linie se více osvobozovaly, prolomil plochu obrazu. Trojrozměrnými malovanými díly vstoupil do prostoru. V cyklech Malba, Tabule, Plochy, Rastry, Formuláře a dalších řešil nejen problémy výtvarné formy, ale bezprostředně reagoval na dobovou situaci. Zajímal se o v ýchodní umění a f ilozofii, některé malby a k resby připomínají východní kaligrafii. V ro ce 1969 byl hostem programu „ Deutscher akademischer Austauschdienst “ (DAAD) v Západním Berlíně, čehož využil a do Československa se již nevrátil. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství. Po emigraci se v jeho dílech projevil nový konceptuální způsob uvažování. Sedmdesátá léta se vyznačovala experimentací a manipulací s materiálem (trhání, mačkání nebo řezání papírů), dávající vznik konkrétním estetickým sestavám a situacím. Snažil se tak rozšířit své vnímaní do trojrozměrného prostoru. V osmdesátých letech se opět přiklonil k expresivní, gestické malbě umocněné barevnosti. V závěru tvorby dospěl až k maximální tvarové redukci.

Předložený obraz „ Bez názvu (Figura) “ je zdařilou Kotíkovou prací z období první poloviny padesátých let, období, pro které byla zásadní autorova účast na tvorbě ineditních sborníků „Znamení zvěrokruhu“ kolem Karla Teigeho. Přispěl do nich jednak mimo jiné článkem „ Chvála architektury “, jednak spontánními tušovými figurálními kresbami znakového charakteru. Charakter těchto imaginárních postav je blízký stylizované, plošné figuře, která představuje dominantní prvek posuzovaného plátna. Ta je koncipována jako promyšlená elementární znaková konstrukce postkubistického rodokmenu, která spolu s gestickými červenými tahy, jež zdobí žluté pozadí s hnědým orámováním, vytváří celkový dojem bohatě barevně akcentované mozaiky. Jsme tu nesporně blízko slavného „bruselského stylu“, odvozeného z abstrakce malířů Pařížské školy a p ostkubistického tvarového elementarismu, i když autor sám toto stylové označení odmítal. Jaromír Pečírka ve svém textu o Kotíkových pracích z let 1948–1956 příznačně upozorňoval na jejich výrazné koloristické ladění a č lenění plochy připomínající katedrální okna.

Mimořádná výrazová síla plátna „ Bez názvu (Figura) “

Jana Kotíka je založena na dialogu mezi barevnou mnohostí, elementární znakovostí a gestickým rytmem, pevným a současně fantaskním.

125

GROSS František (1909–1985)

Strojky

1971

akvarel, kresba tužkou, karton

28,5 × 40 cm (výřez)

sign. PD F. Gross 71

14 000 Kč

126

GROSS František (1909–1985)

Bárky na nábřeží

50. léta 20. stol. olej, sololit

30,5 × 40,5 cm sign. PD F. Gross

65 000 Kč

127 GROSS František (1909–1985)

Klíčení 1971 olej, sololit

20 × 40 cm

sign. PN Fr. Gross 71, na rubu u dedikace FGross 22/1. 73

na rubu věnování autorem Arturo Schwarzovi a autorský štítek s popisem díla 90 000 Kč

Provenience

sbírka historika umění Arturo Schwarze, vzadu dedikováno

soukromá sbírka Maastricht, Nizozemí

Zde představený olej je autentickým, velmi kvalitním dílem Františka Grosse – zakládajícího člena Skupiny 42 a malíře nevyčerpatelné tvarové fantazie.

Ve svém rodišti, Nové Pace, navázal celoživotní přátelství se svými krajany Miloslavem Hákem a Ladislavem Zívrem. Z Nové Paky odchází v dubnu roku 1909 do Prahy, kde začíná studovat obor architektury na Č eském vysokém učení technickém u p rofesora Oldřicha Blažíčka. Po prvním roce studia ale přestupuje na Uměleckoprůmyslovou školu, kde dojde k osudovému setkání s Františkem Hudečkem. Povahy těchto dvou mladých umělců se maximálně odlišovaly a č asto ústily do konfliktů – toto rivalské „přátelství“ nicméně stupňovalo Hudečkovo i Grossovo výtvarné úsilí.

Jméno Františka Grosse coby výtvarníka se nejprve objevilo spolu s nastupující mladou generací na výstavě

v divadle E. F. Buriana v ro ce 1937. Následně se autor ocitá v č ele Skupiny 42, v níž se jeho originální talent rozvíjel paralelně s t vůrčím vývojem již zmíněných nejbližších přátel: sochařem Ladislavem Zívrem a malířem Františkem Hudečkem.

Od 60. let názvy Grossových děl naznačují novou šíři malířova zájmu – jsou to stroje i krajiny, věci, postavy lidí i z vířata. Malíř v tomto období přikládá obrovský význam samotné malířské kompozici. Vzniká tak skladba podřizující jednotlivé prvky svébytnému řádu obrazu, zcela osobitá estetika bravurně vyvážených barevných elementů.

I na zde uvedeném díle „ Klíčení “ Gross poutá diváka vysoce kreativní metamorfózou, která umožňuje nový a nečekaný pohled na realitu. Malíř zde nepracuje s m imetickou nápodobou přírody, ale spoluvytváří ji způsobem, jakým žije člověk v době moderních strojů – automatů. Gross sám přiznal, jak důležitý byl pro něj, jako malíře technické civilizace, pravidelný a důvěrný kontakt s p řírodou. Olej „ Klíčení “ tyto dva aspekty Grossovy tvorby, technicistní i ten, který se inspiruje přírodním děním, nádherně spojuje. Plošné obrazové znaky (piktogramy) – v ú derných, veselých barvách –vytvářejí dílo neobyčejné malířské invence, svěžesti, optimismu a humoru.

128

ISTLER Josef (1919–2000)

Hlava – červená

1978

kombinovaná technika

26,5 × 19 cm

sign. PD Istler 78

18 000 Kč

129

ISTLER Josef (1919–2000)

Hlava – hnědá

1978

kombinovaná technika

26,5 × 19 cm

sign. PD Istler 78

18 000 Kč

130

ISTLER Josef (1919–2000)

Kompozice

1965

kombinovaná technika, olej, karton, sololit

45,5 × 34 cm

sign. UD Istler 65

28 000 Kč

131

ISTLER Josef (1919–2000)

Kompozice

kombinovaná technika, karton

39 × 36 cm

sign. PD Istler

24 000 Kč

Významný český malíř a grafik Josef Istler se narodil 13. listopadu 1919 v Praze. Dnes je řazen mezi výrazné představitele surrealismu a informelu a je vůdčí osobností lyrické abstrakce.

Istler býval často považován za autodidakta. Kromě ročního studia v Jugoslávii (1938–1939) v ateliéru německého malíře Waltera Höffnera jej silně ovlivnilo přátelství a spolupráce s Karlem Teigem a Toyen, s nimiž se seznámil během roku 1941.

V domácím prostředí se Istler velkolepě představil počínaje rokem 1945 na výstavě Konfrontace II, dále na členských výstavách Mánesa, samostatných přehlídkách i výstavách skupiny Ra – na jejímž spoluzaložení se roku 1942 sám podílel.

Mezi dalšími Istlerovými důležitými členstvími můžeme uvést hnutí Phases (1946) spojené s osobou francouzského básníka a u měleckého kritika Édouarda Jaguera; dále mezinárodní uměleckou skupinu CoBrA (Copenhagen, Bruxelles, Amsterdam, 1948–1951), společnost Karla Teigeho a SČUG Hollar.

Za základní charakteristiky Istlerova uměleckého výrazu lze označit mistrné spojení emoce a ostrého intelektu, fascinující koexistenci spontánnosti a exaktnosti.

Josef Istler od počátku své tvůrčí dráhy rovnoměrně rozděloval svou aktivitu mezi malbu a grafiku – v obou tvůrčích odvětvích zaujal již na prvních poválečných výstavách mimořádnou originalitou svého výtvarného tvarosloví. Jeho surrealistická a abstraktní tvorba zaznamenala svým nevšedním prolnutím pronikavé obohacení nejen pro celou domácí, ale také mezinárodní scénu.

Během svého života byl Istler při svém uměleckém tvoření velmi ovlivněn společenskou situací. Za doby okupace a heydrichiády se do jeho tvorby silně promítal vliv surrealismu. V 50. letech jeho tendence směřovaly k abstrakci a jakémusi experimentování se strukturou a formou.

V 60. letech pak vytvářel svá monumentální díla a zkoumal nejrozmanitější techniky. Mohl se měřit s takovými radikály abstraktního informelu, jako byli Jackson Pollock či Marc Tobey.

Typickým znakem Istlerových děl však vždy zůstávaly: konstruktivní metafora, výrazová struktura a fantomatická postava.

Josef Istler zemřel 19. června 2000 v Praze, prakticky až do úplného konce svého života byl umělecky činný.

132

JANKOVIČ Jozef (1937–2017)

Hlava I

1987

reliéf, polyester, barvy

80 × 68,5 cm

sign. PD raznicí Jankovič, na rubu

Jankovič 87

120 000 Kč

133

JANKOVIČ Jozef (1937–2017)

Hlava II

1989

reliéf, polyester, barvy

79 × 70 cm

sign. PD Jankovič, na rubu

Jankovič 89

120 000 Kč

134

KOBLASA Jan (1932–2017)

Modrý anděl

1965 kombinovaná technika, karton 100 × 69 cm sign. PD monogram K 565

90 000 Kč

135

SOUČEK Karel (1915–1982)

Poezie 1979

olej, plátno

89 × 89 cm

sign. PD K. Souček 79, na rubu K. Souček / 1979

na rubu popis díla autorem

50 000 Kč

136

SOUČEK Karel (1915–1982)

Kavárna

olej, plátno

36 × 50 cm

sign. LD K. Souček

50 000 Kč

137 MENČÍK Václav (1926–2012)

Vůz bláznů

1983

tempera, olej, sololit

42,5 × 32,5 cm

sign. PD Va Men 83

na rubu autorský štítek s popisem díla

38 000 Kč

138

MATAL Bohumír (1922–1988)

Ptačí herec

1985

olej, plátno

80 × 40 cm

sign. PD Matal 85

150 000 Kč

139

JIRKŮ Boris (1955)

Zelené světlo naděje

1998

olej, sololit, autorský rám

84 × 132 cm

sign. PD Boris Jirků 1998

na rubu název díla autorem

55 000 Kč

140

DEMARTINI Hugo (1931–2010)

Multiple I

1968

leštěná ocel, plexisklo 45/50

34 × 34 × 10 cm

sign. na rubu na přiloženém štítku H. Demartini na rubu přiložený štítek s popisem díla

75 000 Kč

141

SÝKORA Zdeněk (1920–2011) Černo-bílá struktura

1968

serigrafie 62/100

87,5 × 43,5 cm

sign. na rubu Sýkora vydal Kestner-Gesellschaft, Hannover

80 000 Kč

Reprodukováno

Zdeněk Sýkora, Grafika, Praha 2008, str. 57 a 153

142

SÝKORA Zdeněk (1920–2011)

Detail č. 21

1986

barevná serigrafie

53 × 53 cm

sign. PD Sýkora

75 000 Kč

Reprodukováno

plakát k retrospektivní výstavě Zdeněka Sýkory, Josef Albers Museum, Bottrop, 1986

Zdeněk Sýkora 1964–1991, Galerie Heinz Teufel – Art Affairs, Düsseldorf, 1991, str. 38

Zdeněk Sýkora – Kaligrafie náhody a řádu, Středočeská galerie a Nakladatelství Praha 1992, str. 18

ART PRAGUE 02, 2003, str. 15

Zdeněk Sýkora Grafika, monografie, Gallery Praha 2008, str. 85, 155, 167

SMETANA Jan (1918–1998)

Až na konci lesa

1979

olej, plátno

96 × 136 cm

sign. LD Smetana 79., na rubu 2× Jan Smetana, 1× 1979

290 000 Kč

Vystaveno

Jan Smetana a jeho škola, GASK, 2018, repro. kat. str. 59

Reprodukováno

Eva Petrová – Jan Smetana, Odeon, Praha 1987, č. 91

Velkoformátové plátno „ Až na konci světa “ je autentickým, reprezentativním dílem Jana Smetany – významného českého moderního malíře a gr afika, člena Skupiny 42, Umělecké besedy, SČUG Hollar a o d roku 1968 profesora pražské Akademie výtvarných umění, kde se ujal ateliéru pro figurální malbu a k rajinářství. Roku 1983 zde ukončil svou pedagogickou činnost a věnoval se pouze vlastní tvorbě.

Smetanovo dílo prošlo v průběhu let mnoha proměnami. Ať již z h lediska námětu, nebo formy. V 70. l etech se silným tématem jeho tvorby stala zahrada. Smetana uplatňoval bohatou barevnou škálu, jakož i n ový způsob kladení barevných polí. Obrazy z tohoto období, kam náleží i zde uvedené velkoformátové plátno s názvem „ Až na konci lesa “ (1979), jsou velmi dynamické a p lné energie. V tomto období začala být autorova plátna výrazně dynamičtější, jeho rukopis akčnější a b arevná škála obsahovala výraznější a jasnější barvy. Na konci 70. a v průběhu 80. let se Smetana intenzivně věnuje také kresbě, není tedy překvapením, že se ona kresebnost promítá i do jeho malby. Na představeném díle je k rásně vidět umělcův prvek, který se u n ěj objevuje již v 6 0. letech, a s ice zájem o p řísnou konturu tvaru. Své geometrie a polymorfní tvary obtéká tmavou barvou. Dílo tak získává nejen dynamiku, ale i stabilitu, ukotvení a p ředevším mimořádnou hloubku a p lasticitu.

Dílo Jana Smetany zpravidla osciluje mezi dvěma zdánlivými protipóly: na jedné straně je zakotveno v p evné konstrukci tvaru, v c hladně budované struktuře formy, a na straně druhé uniká a z trácí se v makrokosmu.

„Na počátku musí být chaos a nejistota – jistota musí být až na konci, nikoliv obráceně.“

Jiří Chalupecký

145

VOHRABAL Josef (1908–1994)

Bendžista v papučích – z cyklu

Sny a p ředstavy bendžisty

1988

enkaustika, plátno

130 × 81 cm

sign. LD Vohrabal 88., na rubu J. Vohrabal / 1988 na rubu popis díla autorem a štítek výstavy: Moravská Galerie v Brně

190 000 Kč

Nabízené plátno „ Bendžista v papučích “ představuje autentické, sběratelsky exkluzivní dílo Josefa Vohrabala – malíře, hudebníka, keramika, autodidakta a mimořádně aktivní osobnosti, především brněnské výtvarné scény, 2. poloviny 20. století.

Jako malíř se na výtvarném poli objevil poměrně pozdě, a to až na přelomu 50. a 60. let. Pro v ývoj Vohrabalovy tvorby bylo stěžejní především setkání a následné přátelství s Bohumírem Matalem a Jánušem

VOHRABAL Josef (1908–1994)

Svítání v kosmu –z cyklu Sny a p ředstavy bendžisty

1989

enkaustika, plátno

120 × 100 cm

sign. PD Vohrabal 89, na rubu

J. Vohrabal / 1989

190 000 Kč

Kubíčkem. Trojice umělců zpočátku tvořila ženské akty, později se ale zaměřili na kubizující figurální kompozice hudebníků a sportovců.

V p růběhu druhé poloviny 60. let se figura z Vohrabalových děl čím dál více vytrácí.

V 70. letech začal pod vlivem inspirace J. Kubíčka používat enkaustiku. Touto technikou již tvořil především abstraktní kompozice bizarních nepravidelných tvarů s měkkou modelací, převážně sytých barevných odstínů.

V centru jeho zájmu byli v té době především hudebníci, popřípadě tanečníci. Sám autor byl muzikálně silně zaměřen. Hudba a pohyb se tak přirozeně přenesly i do jeho díla výtvarného. Vohrabalovy práce mohou mnohdy svým rytmem a ladností vzdáleně připomínat i díla představitelů orfismu (např. Roberta Delaunaye).

Oproti orfistům je ale Vohrabalova práce v v barevnosti tlumenější a temnější, technika enkaustiky také nechává křivky tvarů v jakémsi mlhavém oparu.

Zde představené plátno „ Bendžista v papučích “ z autorova slavného cyklu „ Sny a představy bendžisty “ je výtvarně velmi zdařilou a k valitní prací umělcova vrcholného období. Podobně jako u Vohrabalových jiných děl, vyzařuje i zde mimořádná vibrace mezi tvarem a barvou. Plošné barevné segmenty v důmyslné rytmizaci vyvolávají navzdory svému přesnému umístění dojem pohybu v nehlubokém prostoru.

KOTÍK Jan (1916–2002)

Dělené plochy II

19981–1983

akryl, plátno

200 × 200 cm sign. nezjištěna na rubu transportní štítky Německo

850 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

pozůstalost autora; Galerie Jiří Švestka, Praha

Uvedeno a reprodukováno

(monografie) I. Mladičová a kol., Jan Kotík, Národní galerie v Praze, 2011, s. 167 (celostránková barevná reprodukce); soupis díla s. 435, č. 2109

Vystaveno

Jan Kotík, Brno, 1991, obr. kat. nestr.; Jan Kotík, NG Praha, 1992, Berlín 1992, Bochum, 1992, č. kat. 115, obr. kat. s. 121; Jan Kotík, Praha, 2002

Formátově monumentální, skvostně gesticky abstraktní, sběratelsky raritní obraz – objekt (variabil) s názvem „ Dělené plochy II “ nezpochybnitelně pochází z r uky Jana Kotíka, autora evropského významu schopného hluboké intelektuální reflexe, celoživotně zaujatého problematikou podstaty uměleckého díla. Jeho celoživotní práce by se dala charakterizovat jako proměnný proud, založený na metodě transformování daností. Vypovídá o extenzivní povaze, vedoucí živý kritický dialog s o kolím a vlastními výsledky. Jeden z umělcových malířských objektů nese název „ S plochou malby se p řece ještě něco musí dít “ (1988–1997), což perfektně vyjadřuje autorovo vyzrálé tvůrčí krédo.

Jan Kotík se narodil se roku 1916 v Turnově jako syn malíře Pravoslava Kotíka. Dětství prožil v Mladé Boleslavi, kam se jeho rodina přestěhovala kvůli otcově pedagogickému působení. Mladého Jana výrazně ovlivnilo prostředí otcova ateliéru. Za zlomový okamžik svého života však později označil návštěvu malíře Vincence Beneše, který ho vzal na výstavu Bohumila Kubišty pořádanou jeho otcem k desátému výročí malířova úmrtí.

Po vyučení typografem vystudoval Jan Kotík Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u p rof. Jaroslava Bendy (1935–1941). V p růběhu války působil jako učitel na pražské soukromé umělecké škole (1941–1943). V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42. Tato příslušnost, s ambicí zobrazovat „svět, v n ěmž žijeme“, zásadně ovlivnila jeho tvorbu čtyřicátých let. Po zániku skupiny se od figurativních námětů posunul ke gestické abstrakci, vyvažované jeho ranou typogra-

fickou zkušeností, jež expresivní výrazovost harmonicky tlumila.

V ro ce 1945 se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a o ro k později Umělecké besedy. Od ro ku 1947 pracoval jako vedoucí vzorkových dílen a ateliérů Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Poté, co byl roku 1952 kvůli stykům se skupinou surrealistů okolo Karla Teigeho vyšetřován tajnou policií, se veškerých vedoucích funkcí vzdal. Protože od počátku padesátých let nemohl vystavovat, začal se věnovat teorii umění a publicistice. Přispíval do časopisů Život, Tvar (člen redakce v letech 1948 – 1963), Výtvarná práce, Výtvarná kultura a dalších.

Na přelomu padesátých a š edesátých let se vrátil k živé malbě, expresivní linie se více osvobozovaly, prolomil plochu obrazu. Trojrozměrnými malovanými díly vstoupil do prostoru. V cyklech Malba, Tabule, Plochy, Rastry, Formuláře a dalších řešil nejen problémy výtvarné formy, ale bezprostředně reagoval na dobovou situaci. Zajímal se o v ýchodní umění a f ilozofii, některé malby a k resby připomínají východní kaligrafii. V ro ce 1969 byl hostem programu „ Deutscher akademischer Austauschdienst “ (DAAD) v Západním Berlíně, čehož využil a do Československa se již nevrátil. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství. Po emigraci se v jeho dílech projevil nový konceptuální způsob uvažování. Sedmdesátá léta se vyznačovala experimentací a manipulací s materiálem (trhání, mačkání nebo řezání papírů), dávající vznik konkrétním estetickým sestavám a situacím. Snažil se tak rozšířit své vnímaní do trojrozměrného prostoru. V osmdesátých letech se opět přiklonil k expresivní, gestické malbě umocněné barevnosti. V závěru tvorby dospěl až k maximální tvarové redukci.

Předložené dílo „ Dělené plochy II “ Jana Kotíka lze označit za práci muzeálního významu, v níž autor tematizoval malířské gesto a možnosti obrazové plochy vzhledem k dimenzím prostoru a č asu. Originální forma malířského objektu tu propojuje neoexpresivní výraz, umocněný nesporně také vlivem pobytu v New Yorku (1982–1983), s konceptuálním obsahem. Arsén Pohribný díla tohoto typu trefně nazval objekty rozvíjejícími se z malířství, ohnisky, jež vyzařují „impulsy pro transmutaci, pro odkrývání variací“, „přestupní stanice k budoucímu dění“.

Tato práce precizně reflektuje autorův vývoj počátkem osmdesátých let, kdy gestický výraz dokázal geniálně propojit s důkladným promýšlením struktury díla. Vznikly tak variabilní malířské objekty, z nichž „ Dělené plochy II “ patří k těm nejrozměrnějším, koncipované jako „rozvírající se plochy“, obsahující propozici pro konkrétní jednání, v souladu s p říměrem Lao-c’eho, jehož „Tao-te-ťing “ tehdy studoval, o džbánu vytvářeném pro vodu, jež do něho teprve přijde.

V p ředloženém díle – variabilu „ Dělené plochy II “ dospěl Jan Kotík k o dvážnému kroku obnovy celé struktury malby, v níž ploše dal možnost rozvinout se v p rostoru (jak vnějš ím, tak vnitřním), aby si současně zachovala své hlavní poslání jako „ direktní výraz člověka, či s nad lépe člověčenství “ (J. Kotík).

147 LIBENSKÝ Stanislav (1921–2002) BRYCHTOVÁ Jaroslava (1924–2020)

Polibek

80. léta 20. stol.

skleněná plastika, tavené sklo, částečně broušené a leštěné

v. 15 cm

sign. napravo Libenský Brichtová

přiloženo potvrzení pravosti JUDr. Gabriela

Dufková-Bergmanová

190 000 Kč

Tímto potvrzuji autenticitu a pravost díla Polibek-skleněná plastika – tavenina od českého sklenářského výtvarníka, sochaře a pedagoga Stanislava Libenského. Můj otec Ing. Cyril Dufek byl v 70. a 80. letech minulého století

ředitelem závodu 1 Železnobrodského skla v Železném Brodě. Vzhledem k tomu, že tento závod jako jediný měl veliké hutní pece na zpracování skla, veškeré sklářské realizace Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové probíhaly za účasti mého otce v tomto významném sklářském podniku. Jednalo se zejména o velké tavené plastiky pro Corning Museum of glass v New Yorku, pro japonské a jiné světové galerie skla a muzea.

Samostatně se Stanislav Libenský zapsal do historie architektury svým unikátním výtvarným řešením pláště budovy Nové scény Národního divadla v Praze (1982–1983). Navrhl obložení ze zvukotěsných skleněných tvárnic v originálním pojetí, které proměňuje fasádu ve velkolepou reliéfní mozaiku. Tato realizace opět probíhala v těsné spolupráci s mým otcem v Železnobrodském skle. Jako poděkování věnoval Stanislav mému otci skleněnou plastiku Polibek v hnědém barevném provedení.

Ještě chci zmínit, že Stanislav byl i naším rodinným přítelem, s mojí maminkou měl vřelý přátelský vztah, už z důvodu původu, narodil se a vyrůstal v Sezemicích a maminka v nedalekém Svijanském Újezdě, byli od studentských let kamarádi a přátelé.

148

JANOUŠKOVÁ Věra (1922–2010)

Žena

osinkocement, drát 2/15 v. 40,5 cm

sign. zespodu V. Janoušková

65 000 Kč

149

KOTÍK Jan (1916–2002)

Herrliche Horde / der Untertan

1988

akryl, překližka

97,5 × 75 cm

sign. na rubu J. Kotík 1988 na rubu název díla autorem

220 000 Kč

150

NOVÁK Ladislav (1925–1999)

Daidalos

1992

froasáž 50 × 40 cm

sign. UD monogram LN 2. 1. 92

UD název díla autorem

18 000 Kč

151

VESELÝ Aleš (1935–2015)

Bez názvu

1979

kombinovaná technika, ruční papír

42,5 × 30 cm

sign. LN Aleš Veselý, na rubu Aleš Veselý 1979

18 000 Kč

152

NOVÁK Ladislav (1925–1999)

Les forces magiques

1997

froasáž

49,5 × 32 cm

sign. UD monogram LN 23. 7. 97

UD název díla autorem

18 000 Kč

153

CHABA Karel (1925–2009)

Bez názvu

2006

olej, plátno

36 × 30 cm

sign. PD Chaba, na rubu 2006 Chaba

olejomalba na rubu

18 000 Kč

154

DOKOUPIL Jiri Georg (1954)

Spirála

1986

olej, plátno

50 × 50 cm

sign. na rubu monogram J. G. D. 1986

na rubu štítek Galleria Cesarea s popisem díla

39 000 Kč

155

NOVÁK Vladimír (1947)

Muž

2002

olej, plátno

130 × 100 cm

sign. na rubu V. Novák 5/2002

na rubu název díla autorem

130 000 Kč

156

OVČÁČEK Eduard (1933–2022)

Sešívaný obraz 331

1963

kombinovaná technika, laky, textil

106 × 68,5 cm

sign. na rubu Eduard Ovčáček 1963

140 000 Kč

Reprodukováno

Eduard Ovčáček – tvorba z let 1959–1999, str. 30

Umění je abstrakce, Zdeněk Primus, str. 164

157

OVČÁČEK Eduard (1933–2022)

Bez názvu

1978–1988

polychromovaný reliéf, dřevo

80 × 80 cm

sign. na rubu Eduard Ovčáček, 2× E. Ovčáček, 1978–1988

na rubu popis díla autorem

225 000 Kč

158

KYNCL František (1934–2011)

Bez názvu

1970

kresba tuší, ruční papír

65 × 47 cm

sign. UD F. Kyncl 70

28 000 Kč

159

KOLÍBAL Stanislav (1926)

V u rčitém okamžiku / At a g iven moment

1968

kresba tuší, karton

30,5 × 43 cm

sign. PD Kolíbal, na rubu Stanislav Kolíbal 1968 na rubu adjustace popisy díla

75 000 Kč

160

KYNCL František (1934–2011)

Monostruktura

1987

reliéf, akryl, ruční papír

78 × 55 cm

sign. na rubu F. Kyncl 87

48 000 Kč

161

ŠIMORDA Miroslav (1923–2018)

Průniky 1982

olej, plátno

90 × 78 cm

sign. LD Šimorda 82

na rubu štítek s autorským popisem díla

49 000 Kč

162

KOBLASA Jan (1932–2017)

Strážce 2003

plastika, vápenec v. 64 cm

sign. nezjištěna

45 000 Kč

163

STEIN Joël (1926–2012)

Tiedre 16 cellules

1968–2006

kinetický objekt, leštěná ocel, korkové kuličky 6/8

90 × 57 × 13 cm

sign. na rubu na kovovém štítku J. Stein 25/II/006

na rubu kovový štítek s č. série 6/8

přiložen certifikát pravosti podepsaný autorem

250 000 Kč

Reprodukováno

monografie Joël Stein – Valmore Studio d'Arte, Vicenza, 2010, str. 105

Venezuelský opto-kinetický

výtvarník, který roku 1955

vystavoval se skupinou ZERO

164

SOTO Jesus Rafael (1923–2005)

Homenaje al Humano

1975–1976

objekt, kombinovaná technika, dřevo, plech 76/175 50 × 66 × 13 cm

sign. Soto

120 000 Kč

165

PIRRUCCIO Vincent (1946–2014)

Kompozice

1973

leštěná ocel na desce

45,5 × 39,5 × 13,5 cm

sign. na rubu Vincent Pirruccio Milano 1973

na rubu popis díla autorem a štítek Galleria

Michelangelo s popisem díla

40 000 Kč

DĚDIČOVÁ Irena (1939–1988)

Les Voiliers de Laurasie (Plachetnice z Laurasie)

1981

olej, plátno

146 × 97 cm

sign. PD I. Dedicova, na rubu I. Dedicova 1981, na blindrámu Irena Dedicova 1981

65 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience:

sbírka Jean-Claude Servan-Schreiber (1918–2018, francouzský politik a novinář)

Vystaveno

České umění ve Francii, Galerie Moderna, Praha, 24. 10. – 1. 12. 2019

Obraz s autorským názvem „ Les Voiliers de Laurasie (Plachetnice z Laurasie) “ představuje původní, monumentální, na trhu ojedinělé, imaginativně laděné dílo malířky Ireny Dědičové, členky významné umělecké skupiny Phases, přítelkyně spisovatele Milana Kundery, jež byla osmdesátých letech v Paříži mnohem známější než Toyen a jež proslula tím, že chodila „oděná“ pouze do klobouku. Dědičová se stala předobrazem hlavní ženské hrdinky, malířky Sabiny v Kunderově slavném románu „ Nesnesitelná lehkost bytí “. Byl to herec Pavel Landovský, kdo za pomoci režiséra Jana Němce výtvarnici přemluvil, aby pro stejnojmenný film namalovala Sabininy obrazy, které se v n ěm objevují.

Pražská rodačka Irena Dědičová studovala v letech 1951–1956 v ateliéru monumentální tvorby prof. Vladimíra Sychry na Akademii výtvarných umění v Praze. Od začátku šedesátých let pracovala na souborech pryskyřicových vitráží, vytvářených v duchu informelu, věnovala se dekorativní malbě a freskám pro architekturu. Od 1964 žila střídavě v Paříži (vyhrála tam veřejnou soutěž a p omalovala stěny činžovních domů na boulevardu Menilmontant) a v Praze. Od roku 1966 převážila v autorčině tvorbě imaginativní abstrakce. Koncem šedesátých let se stala členkou skupiny sdružené kolem revue Phases vydávané Edouardem Jaguerem. Vytvořila více cyklů s kosmologickými náměty, s v ýjevy uzavřených prostor, jeskyň, vyjadřujících nostalgii po bezstarostném dětském světě. Od počátku sedmdesátých let zaplňovala její tvůrčí vize robotizovaná monstra ohlašující zánik civilizace. K tomuto námětu se pak několikrát vrátila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V p oslední fázi své tvorby se o dvrátila od apokalyptických vizí a komponovala široce otevřené průhledy do makro- i mikrokosmu.

Dědičová poprvé samostatně vystavovala roku 1968 v Galerii mladých v Praze, následně v Paříži, SaintÉtienne či Lisabonu. Svými díly je zastoupena v Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris, Národní galerii v Praze či Galerii moderního umění v Hradci Králové.

Předložený obraz „ Les Voiliers de Laurasie (Plachetnice z Laurasie) “ je sběratelsky nesporně zajímavou položkou na trhu běžně nedostupné autorky, která svůj život ukončila v p ětapadesáti letech, krátce před premiérou filmového zpracování „ Nesnesitelné lehkosti bytí “ (1987), v n ěmž hlavní roli hrají její obrazy a nepřímo ona sama.

Sugestivní rozměrné plátno zachycuje pro malířku zcela typický magický krajinný průhled, odkrývající její křehký, poetický a tajemný svět vsazený do oblasti imaginace a snu. Dědičová zde nesmírně působivou formou magického realismu vytvořila jakousi „prakrajinu“ jako aranžmá snových kulis, odkazující k dávnému kontinentálnímu členění.

167

DEMARTINI Hugo (1931–2010)

Bez názvu (Z cyklu „Mimo vymezené místo“)

1974

koláž, karton 16 × 16 cm sign. nezjištěna

80 000 Kč

Vystaveno

Hugo Demartini, … a měl rád ženy, Národní galerie v Praze, 2013

Uvedená práce je autentickým dílem Huga Demartiniho – umělce, který se na českém uměleckém poli zapsal především jako představitel konstruktivistických tendencí 60. a 70. let, nicméně jeho tvorba má mnohem širší přesah, počínaje informelem a konče monumentálními sochařskými instalacemi.

Demartini žil v době, kdy česká umělecká společnost byla poměrně konvenční a jen pomalu se vymaňovala z dogmatu sorely. V 70. letech pro abstraktní umělce, jako byli vedle Demartiniho také Kolíbal, Sýkora, Malich či Kubíček, končí komunikace s veřejností a jsou nuceni tvořit stranou, bez výstav a reakcí na své dílo. V tomto období Demartini pracuje na svých ikonických reliéfech s koulemi, ale zároveň se vrací k tzv cyklu „Demonstrací v prostoru“ – akcím, kterým se začal poprvé věnovat v roce 1968.

„Demonstrace v prostoru“, kam náleží i zde uvedená práce, spočívaly ve vyhození předmětů (válců, špejlí, konfet apod.) do vzduchu a zachycení jejich náhodného dopadu na desku, podle kompozičních pravidel gravitace.

168

DEMARTINI Hugo (1931–2010)

Bez názvu (Z cyklu „Mimo vymezené místo“)

1974

koláž, karton 15 × 15 cm sign. nezjištěna

80 000 Kč

Vystaveno

Hugo Demartini, … a měl rád ženy, Národní galerie v Praze, 2013, kat. str. 86

169

KAFKA Čestmír (1922–1988)

Velká bílá krajina

1979

olej, sololit

47 × 57,5 cm

sign. LD Kafka 79, na rubu Čestmír Kafka 1979

150 000 Kč

Reprodukováno

Čestmír Kafka, obrazy, kresby, koláže, asambláže 1943–1988, Národní galerie v Praze, 1994, varianta na obálce

Absolvent ateliéru Emila Filly (1949), spoluzakladatel revoluční umělecké skupiny Trasa a stěžejní postava českého abstraktního umění po druhé světové válce –Čestmír Kafka.

Zde uvedená práce „Velká bílá krajina “ z ro ku 1979 je K afkovým autentickým, sběratelsky vytříbeným

dílem. Plátno náleží do cyklu ze 70. let tzv. „ Bílých obrazů “ neboli „ Bílých krajin “, jež jsou řazeny k vrcholům celé Kafkovy tvorby. Poprvé se v Kafkově díle objeví kolem roku 1968. Přichází po umělcově období strukturálních (s jistou dávkou expresivních) obrazů.

Bílý povrch těchto děl se Kafkovi stal projekční plochou pro sublimované vzpomínky v podobě černě formulovaných objektů. Jakási torza ztracených, zaniklých architektur plujících v p rázdném prostoru. V „ Bílých obrazech “ naplněných éterickými konstruktivními prvky dává umělec slovo mocné imaginaci a snové představě. Navzdory sílícím politickým tlakům 70. let Kafka ve své činnosti, a to nejen výtvarné, nepolevoval. Výrazně se angažoval a spolupracoval na neoficiálních výstavách i s amizdatových sbornících. Roku 1970 se účastnil i v ýstavy v č eskoslovenském pavilonu v Ósace. Právě po této japonské zkušenosti se do Kafkovy tvorby začal silně vepisovat grafický element.

Kafkův přínos pro české umění je především v důrazu na výtvarnou kvalitu a na význam, plnost díla. Jeho úsilí se soustředilo na výtvarný znak jako reprezentanta významuplného světa.

170

SÝKORA Zdeněk (1920–2011)

Linie Nr. 90 / Linie č. 90

1991

olej, bavlněné plátno

170 × 170 cm

sign. na rubu Sýkora 91 na rubu na blindrámu popis díla autorem

9 500 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Zdeněk Sýkora, Galerie umění Karlovy Vary, 26. 11. 1993 – 9. 1. 1994

Situation 18, Galerie Bleibtreu, Berlin, 2004

Reprodukováno

Zdeněk Sýkora, Česká malba 80. a 9 0. let, Galerie umění Karlovy Vary, 1993, str. 9

Zdeněk Sýkora, retrospektiva 1945–1995, Galerie hl. m ěsta Praha, 1995, str. 84

Zdeněk Sýkora – rozhovory, Gallery Praha, 2009, str. 93

Obraz s názvem „ Linie č. 90 “ je z hlediska pravosti nezpochybnitelnou, sběratelsky exkluzivní, autorovu tvorbu maximálně reprezentativně zastupující prací Zdeňka Sýkory, jedné z nejvýraznějších a nejoriginálnějších osobností evropského umění druhé poloviny dvacátého století, světového průkopníka ve využití počítače jako pomocného nástroje při komponování výtvarného díla. Uvedené spojení tvůrčí činnosti a p očítače mělo ve svých počátcích, v šedesátých letech, mnoho odpůrců, zejména z důvodu přesvědčení, že umělá inteligence by mohla potlačit lidskou citovost. Sýkoru však možnosti nového média zaujaly a staly se mu příležitostí, jak nově prozkoumat vlastnosti základních výtvarných prostředků, jako barva a t var. Výsledkem jeho zkoumání byly struktury, jejichž rastr mu umožnil sledovat kombinatorické možnosti vzájemných poloh několika jím vybraných základních geometrických tvarů. Vztahy elementů ve struktuře se řídily přísnými pravidly, která pro ně autor stanovil. Pozdější liniové obrazy jsou naopak názornou ukázkou, jak náhodnost ovlivňuje finální podobu díla. Využitím tohoto principu Sýkora vytvořil nevyčerpatelný zdroj organického a současně nefigurativního tvarosloví; jeho důsledným dodržováním se vyhnul nebezpečí malířské konvence. Liniové obrazy působí navzdory racionálnímu konceptu velmi organicky a spontánně. Symbolizují svět v neustálém pohybu i tematizování jeho zákonitostí.

„Všechno je jen jedna velká náhoda. A vše co se děje potom, tím se nechám unášet a to respektuji.“

Zdeněk Sýkora, který se svým inovativním tvůrčím přístupem prosadil mezi evropskou uměleckou špičku, se narodil roku 1920 na lounské periférii, v Husově ulici. Ve městě Louny, pyšnícím se kostelem s geniální krouženou klenbou jednoho z nejvýznamnějších pozdně gotických architektů, Benedikta Rejta (jehož odkaz jako by tam působil po další staletí), vystudoval reálku a p o maturitě v ro ce 1938 odešel spíše na přání rodičů na Vysokou školu báňskou do Příbrami. Po zavření vysokých škol nacisty pracoval jako dělník, telegrafista a později výpravčí na železnici. Již před začátkem války začal Zdeněk Sýkora amatérsky fotografovat, jeho první malířské pokusy jsou datovány rokem 1944. Inspiraci tehdy nalézal v dílech kubistů a surrealistů. Po osvobození se do Příbrami již nevrátil a nastoupil ke studiu výtvarné výchovy, deskriptivní geometrie a modelování na Vysokou školu architektury a p ozemního stavitelství v Praze, odkud byl záhy tento obor přesunut na nově založenou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a především Martina Salcmana umělecky profiloval. Své „alma mater“ zůstal po absolutoriu věrný: na katedře působil nejprve jako asistent, v ro ce 1966 se habilitoval a byl jmenován docentem. Učil až do roku 1980.

Systematickým studiem přírody a na něm založeném rozvoji výtvarného vidění začala autorova tvůrčí cesta od realistické krajinomalby ke geometrickým abstraktním formám. Důležitá byla pro Sýkoru cesta do Leningradu, kde ho v Ermitáži okouzlila díla Henri Matisse. Z konce padesátých let pochází obrazový cyklus Zahrad, v n ěmž dospěl ke skladbě volných barevných skvrn.

Roku 1962 namaloval obraz Šedá struktura, první svého druhu, jehož principem bylo zkoumání variačních možností organizace jednoduchých geometrických prvků v rastrech. Intuitivní kombinatorická práce s el ementy (1962–1964) vyvolala potřebu definovat metodu za pomoci matematiky a p očítače. O spolupráci požádal svého přítele, matematika Jaroslava Blažka (1925–2007). Společně připravili program pro malý počítač, jehož úkolem bylo najít správné pozice pro elementy ve struktuře podle daných pravidel. Umělec tedy vytvářel sady geometrických elementů a určoval možnosti jejich kombinací pro umisťování v obraze. Varianty struktur vznikaly změnami zadávacího schématu. Závěrečnou fázi tohoto období představovaly makrostruktury, k nimž autor dospěl zvětšením detailů jednotlivých maleb. V ro ce 1968 byl Sýkora svými díly zastoupen na prestižní výstavě Documenta 4 v Kasselu.

Roku 1973 začal rozvíjet systém svých dnes proslulých liniových obrazů, konstruovaných s v yužitím principu náhodnosti. Roku 1985 začala trvalá spolupráce manželů Sýkorových. Lenka Sýkorová, rozená Plochová, byla původně malířovou o třicet sedm let mladší žačkou. Zpočátku se podílela na pomocných malířských pracích, aby se později stala spoluautorkou.

Díla Zdeňka Sýkory jsou zastoupena v p restižních světových muzeích a g aleriích, např. Národní galerii Praha, Museu Kampa v Praze, Nationalgalerie Berlin, Museum Folkwang Essen, Stedelijk Museum

Amsterdam, MUMOK – Stiftung Ludwig Wien, Musée nationale d’art moderne Centre Georges Pompidou Paris, Museum fur Angewandte Kunst Köln, Städtische Kunstgalerie Bochum, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein ad.

Předložené dílo s názvem „ Linie č. 90 “ je svým monumentálním formátem a vizuální bohatostí galerijní ukázkou Sýkorových slavných liniových obrazů, v nichž autor pozoruhodně rozvinul moderní pojetí linie jako samostatného výtvarného tématu, schopného evokovat univerzální obsahy. V této genealogii nesmíme zapomenout na rytmicky pulzující secesní linii, Kupkovy křivky vycházející ze studia pohybu a Pressisigovo hledání souvztažností mezi strukturou přírodních materiálů a strukturou geometrickou. Oproštění linie od dekorativní a zobrazovací funkce dovršili Vasilij Kandinskij a P aul Klee. Podle Kleeho má umělec proniknout k formujícím principům, podle nichž tvoří příroda, nazřít je a autonomními výtvarnými prostředky dospět k nové přírodnosti. Takový svézákonný ekvivalent přírody se p odařilo skvěle realizovat Zdeňku Sýkorovi právě v p látnech s námětem linií.

Sýkora definoval linii jako stopu po pohybu bodu, o jejíž konkrétní podobě (začátku na plátně, pohybu, šířce, barvě i k řížení) rozhodovala náhodnost. Pro každý z obrazů stanovil nové zadání – systém, v jehož rámci se konkrétní linie mohla rozvíjet. Do tohoto systému se ručně zapisovala náhodná čísla vyrobená generátorem a p řeváděla se zpátky na jednotlivé parametry linií, čímž vznikla takzvaná „partitura“. Tu potom autor převáděl klasicky malbou na plátno, jako by hrál hudební skladbu podle not. Své liniové obrazy někdy humorně nazýval „žížaly“.

Obraz „ Linie č. 90 “ je pro svou liniovou bohatost a spletitost výrazným a nepřehlédnutelným reprezentantem Sýkorova díla. Je fascinující, že toto plátno vyvolává od prvního okamžiku pocit plynutí, neklidu, ale i dynamického souladu. Zdání bezprostředního zachycení vitálních sil se tu snoubí s náročnou, téměř chladnou precizností malířského provedení, vylučující sebemenší náznak osobního rukopisu. Ač ubíhající a p roplétající se linie ztvárňují pouze samy sebe, otevírají současně pole mnohoznačným interpretacím – od paralel s p řírodními a kosmickými ději až k psychickým procesům. Sám autor to vyjádřil velmi přesně: „Čím více si přeji, aby mé obrazy byly jen tím, čím jsou, tím více jsou vším.“ (Z. S., 1995)

Vernisáž výstavy Zdeňka Sýkory, Berlín 1992

171

BOŠTÍK Václav (1913–2005)

Bez názvu

pastel, karton

24,5 × 20,5 cm

sign. UD Boštík

45 000 Kč

Provenience zakoupeno v Galerii Zdeněk Sklenář

172

BOŠTÍK Václav (1913–2005)

Bez názvu

pastel, karton

39 × 35 cm

sign. UD Boštík

120 000 Kč

Provenience zakoupeno v Galerii Zdeněk Sklenář

173

BOŠTÍK Václav (1913–2005)

Hvězdné pole

pastel, karton

57 × 53 cm

sign. UD Boštík

120 000 Kč

Václav Boštík – rodák z oblasti Litomyšle a jeden z nejvýraznějších českých výtvarných představitelů druhé poloviny 20. století.

Po studiích na pražském ČVUT nastupuje Boštík roku

1937 jako žák českého malíře a grafika Williho Nowaka na Akademii výtvarných umění v Praze.

V roce 1942 se stal členem spolku Umělecká beseda a později se svým kolegou Václavem Bartovským založil skupinu UB 12 (1960), která výraznou měrou přispěla k rozvoji české scény výtvarného umění.

Co se týče Boštíkova uměleckého projevu, zaznamenala jeho tvorba v průběhu století výrazný vývoj. Umělec neustále hledal, jak by se co nejpřesněji vyjádřil.

Od realistického pojetí maleb a zátiší postupně, v rámci desetiletí, přecházel stále zřetelněji, přes Picassovy zjednodušené postavy, ke svému typickému abstraktnímu dílu prostřednictvím jednoduchých geometrických tvarů a hry světla a barev.

Jeho cit pro vnímání umění se v průběhu 60. let ubíral směrem představ kosmologických procesů a energetických polí. Jak sám uvedl: „Kdybych měl krátce charakterizovat své úsilí, pak bych řekl, že hledám ztracený ráj. Pokouším se nalézt východisko z labyrintu, ve kterém žijeme, a přiblížit se natolik ráji, abych z něho alespoň něco zahlédl.“

174

KOLÍBAL Stanislav (1926)

Z cyklu Fikce a i luze

1977

kombinovaná technika, kresba, karton

62 × 49 cm

sign. UD Kolíbal 1977

80 000 Kč

175

GRYGAR Milan (1926)

Lineární partitura

1980

barevné tuše, karton

87,5 × 62 cm

sign. na rubu Milan Grygar 1980

120 000 Kč

176

HILMAR Jiří (1937)

Bez názvu

Bez názvu

1967

papírový reliéf

63 × 63 cm

sign. na rubu Jiří Hilmar

350 000 Kč

Vystaveno

Výstava Klub Konkretistů 1968 Jihlava

177

HILMAR Jiří (1937)

Bez názvu

1981

vrstvený pauzovací papír, plátno, deska

120 × 120 cm

sign. na rubu Hilmer Jiří 81

na rubu razítko Galerie Roland Aphold, Freiburg

190 000 Kč

178

PADRTOVÁ Ludmila

(1931–2016)

Cirkus

2014

tuš, pastel, průsaky, textil

68 × 47 cm sign. PD Pad 2014 na rubu popis díla

28 000 Kč

179

PIŠTĚK Jan (1961)

Vertigo III – diptych

2008

2× olej, plátno

2 ks 120 × 87 cm sign. 2× na rubu monogram JP 08 na rubu popis díla autorem

120 000 Kč

180

ŠIMOTOVÁ Adriena (1926–2014)

Emily Dickinsonová: Jsem nikdo!

Kdo jsi ty?

2002

bibliofilie 4/30, 5× kresba pigmentem, transparentní papír

28,5 × 23,5 cm

sign. 5× PD Adriena Šimotová

vydal Aulos v roce 2002

140 000 Kč

181

MALICH

Bez názvu

2012

pastel, karton

70 × 49 cm sign. na rubu K. Malich 2012

190 000 Kč

182

MALICH Karel (1924–2019)

Jaro

2014

pastel, ruční papír

77 × 55 cm sign. na rubu K. Malich 2014

190 000 Kč

183

P 496-V

1994–1995 akryl, plátno

90 × 170 cm sign. na rubu Mohr 94-95 na rubu název díla autorem

160 000 Kč

Karel (1924–2019)

MOHR Manfred (1938)

184 VOŽNIAK Jaroslav (1933–2005)

Bez názvu

1998

asambláž, barva, sololit

80 × 80 cm

sign. na rubu Jaroslav Vožniak 1998

39 000 Kč

GRYGAR Milan (1926)

Antifona – diptych

2010

2× akryl, plátno

2 ks 120 × 110 cm

sign. na rubu na blindrámu Grygar 2010

přiložen certifikát pravosti podepsaný autorem a fotografie díla s autorem

950 000 Kč

Provenience

zakoupeno z ateliéru autora

Česko-slovenský umělec Milan Grygar patří ke generaci autorů, kteří prošli uměleckým školením krátce po konci druhé světové války a na přelomu 50. a 6 0. let navázali rychlým přechodem k abstrakci na aktuální proudy evropské neo-avantgardy.

Ve své tvorbě Grygar tíhne k o proštěnému výrazu a p ráci s kontrolovanou náhodou. Zcela ojedinělým způsobem umělec spojuje zájem o vizuální a z vukovou stránku uměleckého projevu.

Zde uvedený diptych z ro ku 2010 je příkladem jednoho z děl Grygarova početného a dosud neuzavřeného cyklu obrazů s názvem „ Antifony “, na němž umělec pracuje od roku 1996. Jedná se o p ráce, ve kterých vrcholí snaha dosáhnout autonomního multidimenzionálního obrazu. Obrazy Antifon jsou vizuálními přepisy zvukové události. Jak samotný název napovídá, tyto práce mají odkazovat ke staré hudební formě liturgického verše.

Autor sám uvedl: „ Nabyl jsem jistoty, že ve světě panují souvztažnosti. (…) vizuální a zvukové jevy se doplňují. (…) Osobně jsem byl vždy přitahován schopností zvuku vyjadřovat prostor. Nějakou věc nevidíte, ale o její existenci jste přesvědčen, protože jí slyšíte.“

„Náhoda není neomezená, má své zákonitosti a svá ohraničení.“

186

KUBÍČEK Jan (1927–2013)

Bez názvu

1982

barevné fixy, ruční papír

59 × 42 cm

sign. PD Jan Kubíček 1982

15 000 Kč

187

KUBÍČEK Jan (1927–2013)

Rozdělené elementy

1994–1997

barevné fixy, karton

70 × 49 cm

sign. UD Jan Kubíček 1994/1997

15 000 Kč

188

NIGRO Mario (1917–1992)

Bez názvu

serigrafie, plátno 50/75

100,5 × 70,5 cm

sign. LD M. Nigro

na rubu 2× autorské razítko Edizioni

Multicenter s číslem série

25 000 Kč

189

RUDOLF Fila (1932–2015)

Fluidum I

1989

olej, plátno

50 × 50 cm

LD R. Fila 89, na rubu na blindrámu R. Fila / 1989

na rubu na blindrámu název díla autorem

55 000 Kč

190

RAJLICH Tomáš (1940)

Bez názvu – INDR

2009

akryl, plátno

80 × 60 cm

sign. na rubu T. Rajlich 09 na rubu přípis autorem: INDR, přiložen autorský certifikát

130 000 Kč

191

TYPLT

Mrtvý pták

2001

olej, plátno

162 × 140 cm

sign. na rubu Lubomír Typlt 6. 5. 2001

70 000 Kč

Lubomír (1975)

192

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Studie lyrická

2010–2011

olej, plátno

130 × 162 cm

sign. UD Načeradský 2010, na rubu Načeradský

2011

160 000 Kč

193

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014)

Bez názvu

2014

olej, plátno

114 × 146 cm

sign. PN 2014 Načeradský

150 000 Kč

194 BOLF Josef (1971)

Child / Dítě

2006 vosk, olej, tuš, plátno

27 × 43,5 cm sign. Josef Bolf 2006 250 000 Kč

Provenience hunt kastner artworks, s.r.o.

Publikováno

Tušení stínu/A Premonition Of Shadow, Josef Bolf, Otto M. Urban, Národní galerie 2019, str. 68

Josef Bolf, Ivan Pinkava / Ještě místo – pustá zem, Západočeská galerie v Plzni 2010, repro v katalogu (nestránkováno)

repro v časopisu Sanquis č. 87/2011 na str. 16, rozhovor s autorem „Moje hra s možnostmi“

Vystaveno

Josef Bolf – Soft and Pink, hunt kastner 2006

Josef Bolf, Ivan Pinkava / Ještě místo – pustá zem, Západočeská galerie v Plzni 2010

Tušení stínu / A Premonition Of Shadow, Josef Bolf, Národní galerie – Veletržní palác, 20. 9. 2019 – 5. 1. 2020

Obraz „ Dítě “ Josefa Bolfa pochází ze souboru kontextuálních pláten „ Měkký a r ůžový “ (Soft and Pin) a jeden čas byl majetkem tehdější mateřské galerie hunt kastner artworks. Ve výstavním cyklu „ Měkký a r ůžový “ vůbec poprvé využívá malíř techniku vyškrabování. Základní růžovou malbu překrývá černou vrstvou, do které poté vyrývá kresbu a celé plochy odhalující původní podmalbu. Ocitá se tak na pomezí mezi malbou a kresbou. Tyto rané Bolfovy obrazy jsou již dnes vzácně k mání.

O v ýznamu obrazu „ Dítě “ hovoří i samotný fakt, že jej autor opakovaně výstavně „používá“ do nových obrazových kontextů. Jak do plzeňské „dvouvýstavy“ s fotografem Ivanem Pinkavou, tak na samostatnou zeď retrospektivy ve Veletržním paláci o devět let později.

Umístění díla na výstavě Tušení stínu v Národní galerii – foto s autorem

195

WASSERBAUER Jaroslav

(1962)

Okno

skleněný objekt, částečně broušené a leštěné topasové sklo

v. 60 cm

sign. PD Wasserbauer

160 000 Kč

196

DOSTÁL Jan (1992)

Plachetnice na moři

2022

plastika, nerezová ocel, mramorová deska

110 × 70 × 60 cm

sign. dole na ocelové základně

Dostál

280 000 Kč

Jan Dostál je autorem největší sochy z drátu na světě instalované v českém pavilonu EXPO v Dubaji

Provenience

získáno z ateliéru autora

NIKITINA Pavla (1997)

No Performance Today

2022

objekt, plast

180 × 95 ×30 cm

sign. na rubu Pavla Nikitina / 2022

na rubu název díla autorkou

90 000 Kč

Pavla Nikitina (1997) je ukrajinská sochařka žijící již 10 let v Č R. Aktuálně dokončuje studia na Fakultě výtvarného umění VUT v B rně u Michala Gabriela. Je vítězkou prestižní ceny MUHi 2021 (ukrajinské obdoby Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce) a f inalistkou PinchukArtCentre Prize 2022. Její práce jsou i p řes její mládí již ve sbírkách Národního Muzea v Č erné Hoře, Shcherbenko Art Centra a n ěkolika dalších vybraných soukromých sbírkách.

Její komorní práce „ 23.2.22 “ byla vloni vystavena v r ámci uměleckého festivalu nazvaného „Všechnu moc imaginaci! Česká sezóna v D rážďanech “ vedle našich TOP sochařů jako D. Černý, M. Gabriel, J. Róna, Č. Suška ad. Následně koncem loňského roku vystavovala v Paříži, ve Varšavě a v Kyjevě. Natáčela již o n í reportáž ČT, vyšly články ve Forum24, v Reflexu apod.

K s oše s názvem „ No Performance Today “, k jejímuž vytvoření autorku inspiroval obraz „ Relâche “ (1943) od Toyen, autorka říká: „Surrealistické obrazy lze interpretovat různými způsoby, podobně jako sny, které surrealisté často využívají k i nspiraci. Žena z obrazu Toyen se znovu objevila v mém povědomí a projevila se během druhé vlny COVID v Č R. Ve své nové interpretaci se váže na „covidovou situaci“ izolace a můj způsob jejího prožívání. Později jsem zjistila, že francouzské jméno Relâche by se dalo přeložit jako „zrušeno“ nebo „dnes žádné představení“. Toto jméno se hodí k m noha různým výkladům, jež navazují na původně zamýšlený kontext. Neviditelná abstrakce této fráze povzbuzovala mou představivost, abych ji interpretovala nezávisle. S malbou jako hlavním tématem jsem již pracovala ve svých sochařských projektech. Obdivovat obraz jako potenciální sochařský objekt pro mě byla velmi zajímavá a i nspirativní zkušenost. Barvy v obrazech, světlo a stíny v sochách. V případě Toyen jsem se pokusila rekonstruovat příběh z malby tak, že jsem pomocí formy a světla naskenovala do 3D verze Toyenin námět naruby, abych dosáhla pocitu, že vystupování u nás dnes není během ‚lockdownů‘ ve hvězdách.“

Toyen „ Relâche “ (1943)

PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A T ELEFONNÍ UCHAZEČE

Pokud se nemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete dát společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha pokyny, aby se ucházela vaším jménem, vyplněním formuláře, o p říslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.

Obecné

Před aukcí

Budeme se snažit o nákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), a nikdy více, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku v souladu s k roky dražebníka.

Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v p řípadě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni k provedení nabídky za vás.

Po aukci

Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup a dostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.

Vyplnění formuláře

Tento formulář by měl být použit na jednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn.

Uveďte prosím maximální kupní cenu v dražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku. Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu.

Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO u čísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme i nadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři.

Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na k terém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.

PLNÁ MOC PRO ZASTUPOVÁNÍ V D RAŽBĚ

Dražba po telefonu

Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která se bude konat dne 5. 3. 2023 ve 13.30 hod., na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, a dražila za mne do uvedených limitů či po telefonu následující věci:

č. autor název cena limit nebo telefon

Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce. K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka.

Jméno:

Příjmení:

Telefon:

Tel. pro dražbu:

E-mail:

číslo OP:

Ulice:

Město:

PSČ:

S tát:

Datum a místo: Podpis:

PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V D RAŽBĚ A T ELEFONNÍ PRODEJ

Vezměte prosím na vědomí, že zastupování nepřítomných a telefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1 A rt C onsulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky.

Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměna dražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidána ke kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.

Platba na aukci

Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce.

Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně):

kladívková cena: v ýše aukčního poplatku:

do výše 1 000 000 Kč 20 %

od 1 000 001 do 10 000 000 Kč 18 %

nad 10 000 001 Kč 16 %

Tyto provize jsou konečné a zahrnují jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.

Ochrana osobních údajů

Z důvodu plnění některých služeb, o k teré klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU.

Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením.

Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy mohou být rovněž zaznamenány.

AUKČNÍ ŘÁD AUKČNÍ SÍNĚ

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553

I. Úvodní ustanovení

1. Tento a ukční ř ád j e v ydán z a ú čelem o rganizace p rodeje u měleckých d ěl Aukční s íní 1 A RT C ONSULTING B RNO CZ, s pol. s r.o. formou a ukcí.

2. Aukce p ořádané d le tohoto a ukčního ř ádu j sou o rganizované d le m ezinárodních z vyklostí v o blasti o bchodu s u měním a v s ouladu s právními normami České republiky.

3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně a další osoby pouze se souhlasem Aukční síně.

4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715 553.

5. Konání a ukce oznamuje Aukční s íň d le svého u vážení způsobem o bvyklým, n apříklad v a ukčním katalogu, n a svých i nternetových s tránkách, ve s dělovacích p rostředcích ap od.

6. Tento a ukční ř ád j e p ro všechny osoby zúčastněné n a a ukci z ávazný a ú častí n a a ukci s e osoby z avazují h o d održovat.

II. Výklad pojmů

Pro ú čely tohoto a ukčního ř ádu s e p od j ednotlivými p ojmy rozumí n ásledující:

a. au kce – forma p rodeje u měleckého p ředmětu, kdy věc j e p rodávána z a n ejvyšší n abídnutou c enu p ředem n eurčeného p očtu z ájemců. V lastnictví k věci p řechází n a k upujícího z aplacením c eny.

b. l icitátor – j e osoba u rčená Aukční s íní k ř ízení a p rovádění a ukce, č iní j ménem Aukční s íně všechny ú kony s t ím s pojené, zejména z ahajuje a ř ídí a ukci, o rganizuje p odávání n abídek z ájemců o koupi a u děluje t zv. p říklep, t j. u končení p odávání n abídek a p otvrzení ne jvyšší p odané n abídky,

c. z ájemce o p rovedení aukce – p rávnická n ebo f yzická osoba, k terá uzavírá s Aukční s íní p ísemnou s mlouvu o p rovedení p rodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň,

d. ú častník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, n esmí být v lastníkem věci a ni osobou j ednající ve p rospěch koupi p ro v lastníka. Ú častníkem a ukce m ůže být p ouze osoba p lně p rávně způsobilá, s tarší 18 l et, d održující a ukční ř ád, p ravidla a z vyklosti s lušného a v hodného c hování n a a ukci a osoba, k terá n ezmařila d řívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Ú častníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, p ředávají Aukční s íní p lnou m oc o pravňující k z astupování n a a ukci j iným k lientem Aukční s íně. Podmínkou ú časti n a a ukci m ůže být též s ložení d ražební j istiny, byla-li Aukční s íní p ožadována. Ú častník a ukce o bdrží o d z ástupce Aukční s íně č íselné označení, p od k terým s e zúčastní a ukce. Po d ohodě s Aukční s íní s e m ůže k lient zúčastnit a ukce p o telefonu z a p odmínky u dělení p lné m oci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce.

e. a ukční jistina – není vyžadována

f. a ukční katalog – s eznam p ředmětů, k teré b udou v konkrétní a ukci n abízeny k lientům Aukční s íně k p rodeji. Katalog j e u veřejněn n a webových s tránkách Aukční s íně w ww.acb.cz.

g. v ydražitel – účastník aukce, který v aukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukci potvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem. Po z aplacení c eny s e s tává v lastníkem věci.

h. k lienti Aukční síně – z ájemci o koupi u měleckých d ěl formou a ukcí p ořádaných Aukční s íní, k teré z aregistruje Aukční s íň. N a registraci n ení p rávní n árok a j e zcela v kompetenci Aukční s íně, k terá m ůže ž ádost o registraci o dmítnout b ez u dání d ůvodů. K lienty Aukční s íně m ohou být p rávnické n ebo f yzické osoby (starší 18 l et), k teré p rokážou z ákonným způsobem svoji totožnost (například v ýpis z o bchodního rejstříku, o bčanský p růkaz, p as). Poruší-li k lient Aukční s íně tento a ukční ř ád, m ůže být Aukční s íní b ez d alšího j eho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobem vyrozuměn.

III. Organizace aukce

1. Předměty z ařazené d o a ukce b udou v ystaveny v d en konání a ukce z a ú čelem u možnění j ejich p rohlídky. M ísto: Praha 1, Topičův s alon, 1 p atro. Z ájemci o p rohlídku v ystavených p ředmětů j sou p ovinni respektovat o patření Aukční s íně k z ajištění o chrany v ystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených k prodeji v aukci se neplatí.

2. Přístup na aukci mají pouze klienti Aukční síně, pracovníci Aukční síně, další osoby pouze se souhlasem Aukční síně, jinak aukce není veřejná. V průběhu aukce nelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu Aukční síně.

3. Účastníci a ukce j sou p ovinni d održovat p okyny o rganizátorů a n enarušovat ž ádným způsobem p růběh a ukce.

4. Aukce j e z ahajována z ástupcem Aukční s íně, k terý m ůže oznámit změny o proti katalogu, změny a u přesnění a ukčního ř ádu a oznámit z toho v yplývající p okyny k o rganizaci a ukce.

5. Aukci j ednotlivých p ředmětů p rovádí l icitátor. Vždy m usí být n ezaměnitelně označen p ředmět a ukce ( prodeje), zpravidla a lespoň o dkazem n a katalog. L icitátor oznámí t zv. n ejnižší p odání, c ož j e c ena (částka), z a k terou j e m ožno věc koupit v p řípadě, že n ebyla s tanovena rezervní cena, tj. minimální požadovaná cena majitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné n a s ále n edosáhly j ejí v ýše, p rohlásí l icitátor p ředmět z a n eprodaný. N eprojeví-li ž ádný z k lientů Aukční s íně o koupi z ájem, l icitátor a ukci p ředmětu u končí s lovy „ neprodáno č i p oložka zůstává“. Věc m ůže být z ařazena d o a ukce o pakovaně p odle rozhodnutí Aukční s íně.

6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutím dražebního čísla, případně zvednutím čísla s oučasně s nabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem.

7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí

1. 500 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena m éně n ež 10.000 Kč

2. 1.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena a lespoň 10.000 Kč, a le m éně n ež 5 0.000 Kč

3. 5.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena a lespoň 5 0.000 Kč, a le m éně n ež 100.000 Kč

4. 10.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena a lespoň 100.000 Kč, a le m éně n ež 5 00.000 Kč

5. 50.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena a lespoň 5 00.000 Kč, a le m éně n ež 5.000.000 Kč

6. 100.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena a lespoň 5.000.000 Kč, a le m éně n ež 10.000.000 Kč

7. 250.000 Kč, č iní-li o kamžitá a ukční c ena 10.000.000 Kč a v íce

O pořadí příhozů rozhoduje osoba pověřená konáním dražby.

8. Neučiní-li ž ádný ú častník a ukce v yšší n abídku, zopakuje l icitátor v ýši p oslední n abídnuté č ástky s polu s e s lovy, poprvé, podruhé… a p otřetí p ro č íslo… a ú derem k ladívka a ukci u končí s t ím, že ú častník a ukce s p oslední n abídkou m á p ovinnost z a tuto č ástku věc koupit (k č ástce s e p řipočítává a ukční p oplatek). Podanými n abídkami v a ukci ( příhozy) j sou ú častníci vázáni, c ož znamená n eodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukci nelze snížit.

9. Veškeré p řípadné n ámitky, p rotesty č i p řipomínky k p růběhu a ukce řeší s konečnou p latností Aukční s íň v d uchu z ásad p octivého o bchodu a m ezinárodních a ukčních z vyklostí. N ámitky, p rotesty, p řipomínky č i u pozornění m usí být u platněny p římo v a ukčním s ále v iditelným a hlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.

IV. Způsob placení

1. Vydražitel j e p ovinen z aplatit č ástku, z a k terou věc v ydražil, včetně a ukční p řirážky, p okud m ožno d o s končení a ukce; n ejpozději však d o d eseti d nů p o s končení a ukce. Platbu j e m ožno p rovést:

1. v h otovosti n a m ístě d ražby n ebo v kanceláři A kčního d omu, n ebo

2. na b ankovní ú čet Aukčního d omu, č íslo ú čtu: 27-0461150247/0100.

3. Platební karty ne jsou a kceptovány.

2 Vydražiteli j e ú čtován k v ydražené c eně a ukční p oplatek (strukturovaně).

k ladívková cena: v ýše aukčního poplatku:

do v ýše 1 0 00 0 00 Kč 20 %

od 1 0 00 0 01 d o 10 0 00 0 00 Kč 18 %

nad 10 0 00 0 01 Kč 16 %

Tyto provize jsou konečné a zahrnují jak 21 % DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo k vydraženému předmětu přechází z aplacením ceny vydraženého předmětu spolu s aukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.

V. Ostatní

1. Vydražitel j e p ovinen p řevzít z aplacenou věc získanou a ukcí n ejpozději d o dvaceti dvou p racovních d nů p o a ukci, n edohodne-li s e s a ukční s íní j inak.

2. Aukční s íň z ajišťuje d opravu věcí získaných a ukcí p ouze p o d ohodě s v ydražitelem. Aukční s íň z ajišťuje p ouze z abalení věci o bvyklé p ro předání věci, nikoliv speciální balení, například pro dopravu.

3. Reklamace n a věci získané v a ukci s e ř ídí p rávními n ormami Č eské republiky. Všechny ú daje a veškerá p rohlášení u vedená v katalogu t ýkající s e a utorství, p řisuzovaných v lastností, p ravosti, j akosti, p ůvodu, d ata, s táří, Provenience, s tavu č i o dhadní v ydražovací c eny v yjadřují pouze názor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovat jakékoliv odborníky či úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož i každý účastník aukce se musí řídit vlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost t akového n ázoru, i p okud tento n ázor b ude ovlivněn n ázorem D ražebníka. D ražebník n eposkytuje n a v ydražené p ředměty ž ádnou z áruku a všechny z áruky j sou t ímto v yloučeny. D ražené p ředměty s e d raží j ako u mělecké p ředměty a veškeré j ejich p řípadné vady j sou zohledněny v p říklepové c eně, s č ímž v ydražitel v ýslovně s ouhlasí a s tvrzuje u činěním p říhozu, k terému j e n ásledně u dělen p říklep. Vzhledem k c harakteru a p ovaze d ražených p ředmětů s e v ydražitel u činěním p říhozu, k terému j e n ásledně u dělen p říklep, v zdává svých práv z vadného plnění, včetně případných práv ve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace p ředmětů v ydražených osobně v a ukční s íni D ražebník n epřijímá; p ředměty v ydražené n a z ákladě p lné m oci č i telefonického z astupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovat nejpozději při jejich převzetí.

4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení o nabytí věci z aukce.

5. Předměty p odléhající režimu z ákona č 20/1987 S b., o s tátní p amátkové p éči, v p latném znění a ve znění p rováděcích p ředpisů a z ákona č 7 1/1997 S b., o p rodeji a v ývozu p ředmětů k ulturní h odnoty, v p latném znění a ve znění p rováděcích p ředpisů, m usí být t akto označeny ve všech d okumentech a ukce, zejména v katalogu, m usí být oznámeny p ři v yvolání věci a v p otvrzení o n abytí věci p ro v ydražitele.

6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.

Ochrana osobních údajů

Účastník aukce tímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 6 02 0 0 B rno, z apsaná v o bchodním rejstříku vedeném K rajským s oudem v B rně, o ddíl C, v ložka 16013 (dále též j en „ správce“), svůj s ouhlas s t ím, a by ve s myslu ve s myslu p říslušných o becně z ávazných p rávních p ředpisů a p římo v ykonatelných p rávních a ktů (nařízení) EU (v p latném znění) zpracovával n ásledující osobní ú daje ú častníka a ukce: j méno p říjmení, d atum n arození, a dresa bydliště, e mail a telefon, a to z a ú čelem v yrozumívání ú častníka a ukce o konání d alších a ukcí, z asílání a ukčních katalogů a n abídek ostatních s lužeb s právce. U vedené osobní ú daje b udou s právcem zpracovávány p o n ezbytně n utnou d obu; n evyplývá-li z p říslušného o becně z ávazného p rávního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn s tím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník a ukce u děluje s právci svůj v ýslovný s ouhlas s v ýše u vedeným zpracováním svých osobních ú dajů. Ú častník a ukce j e s rozuměn s t ím, že svůj s ouhlas m ůže v zít kdykoliv zpět, a to n apříklad z asláním e mailu n ebo d opisu n a a dresu s ídla s právce z apsanou v o bchodním rejstříku. Ú častník aukce j e dále srozuměn s tím, že zpracování jeho osobních ú dajů b ude provádět správce prostřednictvím pověřených z aměstnanců, a to m anuálně č i a utomatizovaně, osobní ú daje ú častníka a ukce však m ohou být p oskytnuty ke zpracování i osobám, k teré n áležejí ke s kupině s právce. Ú častník a ukce j e rovněž s rozuměn s t ím, že m á p odle p říslušných o becně z ávazných p rávních p ředpisů a p římo v ykonatelných p rávních a ktů (nařízení) EU (v p latném znění) p rávo (i) v zít svůj s ouhlas s e zpracováním osobních ú dajů kdykoliv zpět, (ii) p ožadovat p o s právci i nformaci, j aké osobní ú daje ú častníka a ukce s právce zpracovává, (iii) p ožadovat p o s právci v ysvětlení o hledně zpracování osobních ú dajů ú častníka au kce, (iv) v yžádat s i u s právce p řístup ke zpracovávaným osobním ú dajům a t yto n echat s právce a ktualizovat n ebo o pravit, (v) p ožadovat p o s právci v ýmaz osobních ú dajů ú častníka a ukce a (vi) o brátit s e v p řípadě p ochybností o d održování p ovinností s ouvisejících s e zpracováním osobních ú dajů ú častníka a ukce n a s právce n ebo Ú řad p ro o chranu osobních ú dajů. Pro v yloučení všech p ochybností ú častník a ukce p rohlašuje, že byl s právcem v s ouladu s p říslušnými o becně z ávaznými p rávními p ředpisy a p římo v ykonatelnými p rávními a kty (nařízeními) EU (včetně t zv. G DPR) i nformován o z amýšleném zpracování j eho osobních ú dajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů a o veškerých právech účastníka aukce s tím souvisejících.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, jednatel

AUCTION ORDER

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. Registered Office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Co. Reg. No. 60715553

I. Introductory Provisions

1 These Auction R ules h ave b een i ssued to o rganise t he s ale of a rt works by t he Auction H ouse 1 A RT C ONSULTING B RNO CZ, s pol. s.r.o. t hrough a uctions.

2 Auctions h eld p ursuant to t hese Auction R ules a re o rganised a ccording to i nternational c ustoms i n a rt a nd i n a ccordance w ith t he l egal r ules of t he C zech R epublic.

3 Auction H ouse c ustomers a nd other p ersons a pproved by t he Auction H ouse m ay o nly t ake p art i n a uctions.

4 1. A RT C ONSULTING B RNO CZ, s pol. s .r.o., R egistered O ffice at Le rchova 299/7, 6 02 0 0 B rno, C o. R eg. N o. 6 0715 553 s hall b e d eemed t he Auction H ouse.

5 Auctions are announced by the Auction House upon its discretion, in a usual manner, e.g. in the auction catalogue, mass media, etc.

6 These Auction R ules s hall b e b inding u pon a ll p ersons c oncerned a nd p ersons u ndertake to o bserve t hem by t aking p art i n t he a uction.

II. Interpretation of Terms

For p urposes of t hese Auction R ules, t he Terms s hall h ave t he following m eaning: a a uction – form of s ale of a work of a rt w ith t he i tem b eing s old at t he h ighest b id of p otential b uyers t he n umber of w hich i s n ot k nown i n a dvance. T he i tem ownership p asses o nto t he b uyer u pon p ayment of t he p rice.

b auctioneer – a person appointed by the Auction House to be in charge of the auction process, take all acts connected therewith o n b ehalf of t he Auction H ouse, i n p articular h e/she s tarts t he a uction a nd i s i n c harge of i t, o rganises t he s ubmission of b ids of p otential b uyers a nd " knocks d own", i .e. f inishes t he s ubmission of b ids a nd c onfirms t he h ighest b ids,

c client – a legal entity or an individual concluding with the Auction House a written contract of selling an item through auction; it m ay a lso i nclude t he Auction H ouse

d auction participant – a legal entity or an individual authorised to take part in the auction. An Auction Participant may only include a n Auction H ouse c ustomer; h e/she/it m ust n ot b e t he i tem owner o r a p erson a cting i n favour of b uying for t he b enefit of t he owner. A n Auction P articipant m ay o nly i nclude a p erson f ully l egally c ompetent, over 18 years of a ge, o bserving t he Auction R ules, regulations a nd c ustoms of g ood a nd a ppropriate b ehaviour at t he a uction a nd a p erson t hat h as n ot foiled p revious a uctions of t he Auction H ouse o r 1 A RT C ONSULTING B RNO CZ, s pol. s .r.o. I t i s n ot a llowed to a uction o n b ehalf of p ersons m entioned a bove. Auction P articipants i dentify t hemselves by valid i dentity c ards (e.g. c ertificate of i dentity/identity b ook/passport) a nd i f a cting o n b ehalf, t hey p rovide t he Auction H ouse w ith a p ower of attorney a uthorising to represent a ny other Auction H ouse c ustomer at t he a uction. T he c ondition to t ake p art i n t he a uction m ay i nclude p aying t he a uction p rincipal i f required by t he Auction H ouse.

T he Auction H ouse s hall g ive t he Auction P articipant a n umber u nder w hich h e/she/it s hall t ake p art i n t he a uction. Following a n a greement w ith t he Auction H ouse, t he Auction H ouse c ustomer m ay t ake p art i n t he a uction v ia p hone p rovided t he Auction H ouse h as b een d elivered a p ower of attorney for t his t ype of a uction. At t his t ype of a uction t he Auction H ouse m ust p roceed as m uch a dvantageously for t he Auction P articipant as p ossible. e a uction principal – a n a mount t he Auction H ouse c ollects i n a dvance f rom t he a uction p otential b uyer ( Auction P articipant).

T he Auction Principal a mount m ust b e s et i n a dvance by t he Auction H ouse – w hen t he a uction i s p ublished a nd i t m ust a lso b e m entioned i n t he a uction c atalogue. T he Auction Principal a lways a pplies to a s pecific i tem of t he a uction a nd d oes n ot exceed 100% of the item's minimum bid. The Auction Principal may be settled in cash up to EUR 15,000 or remitted to the Auction House a ccount N o. 27-0461150247/0100. T he Auction Principal i s i ncluded i n t he p rice of t he i tem o btained i n t he a uction; otherwise, i t s hall b e returned to t he Auction P articipant (depositor) i n c ash o r t ransferred to a n a ccount s pecified by t he Auction P articipant (depositor) within two business days after the auction date at the latest. The Auction House shall confirm the Principal payment.

f auction catalogue – a list of items that shall be offered to Auction House customers for sale in a specific auction. The Catalogue a lways i ncludes i nformation o n t he p lace, t ime a nd c onditions of t he a uction a nd t aking p art i n i t. T he C atalogue i s u sually i n a p rinted form a nd c an a lso b e found at t he Auction H ouse a ddress w ww.acb.cz.

g successful bidder – an Auction Participant that has submitted the highest bid confirmed in the auction publicly by the Auctioneer by t he s o-called k nock-down. H e/she/it b ecomes t he owner of t he g iven i tem after p aying t he p rice t hereof.

h auction house customers – potential buyers of works of art through auctions organised by the Auction House that are registered by t he Auction H ouse. T here i s n o l egal c laim for registration; registration l ies w ithin t he Auction H ouse's f ull a uthority a nd t he Auction H ouse m ay reject t he registration request w ithout s tating reasons t herefore. Auction H ouse C ustomers m ay i nclude l egal e ntities o r i ndividuals (over 18 years of a ge) t hat p rovide l awful i dentification of t hemselves (e.g. C ompanies R egister a bstract, i dentity c ard a nd p assport). S hould t he Auction H ouse C ustomer i nfringe t hese Auction R ules, t he Auction H ouse m ay w ithout f urther n otice c ancel h is/her/its registration, of w hich h e/she/it s hall d emonstrably b e n otified by t he Auction H ouse.

III. Auction Organisation

1 Items i ncluded i n t he a uction s hall b e exhibited for at l east 5 d ays i n o rder to b e s een. T he p lace a nd t ime of exhibiting t he i tems for t he a uction i s p ublished i n t he C atalogue o r i n a ny other a ppropriate m anner. I tems t hat c annot b e exhibited as u sual d ue to t heir weight, dimensions or state shall be shown in a photo and the Auction House shall enable inspection thereof after agreement w ith t he p otential b uyer. T hose t hat want to s ee t he exhibited i tems s hall b e o bliged to respect t he Auction H ouse m easures to p rovide p rotection of t he exhibited i tems. S eeing t he i tems to b e s old i n t he a uction i s f ree of c harge.

2 The auction may only be joined by Auction House Customers and Auction House workers; other persons are allowed to take part o nly after b eing a pproved by t he Auction H ouse; t he a uction i s n ot o pen to p ublic. N o p hotos, f ilms o r other records a re a llowed d uring t he a uction w ithout t he c onsent of t he Auction H ouse.

3 Auction P articipants s hall b e o bliged to follow i nstructions of t he o rganisers a nd n ot to d isturb t he a uction i n a ny way.

4 The a uction i s s tarted by t he Auction H ouse representative w ho m ay i nform t hat s ome C atalogue i nformation h as c hanged, a nnounce c hanges a nd c orrection of t he Auction R ules a nd n otify of i nstructions for t he a uction o rganisation a rising t herefrom.

5 The Auctioneer s hall b e i n c harge of t he a uction of i ndividual i tems. T he s ubject of t he a uction (sale) m ust a lways b e c learly m arked, u sually at l east by p roviding reference to t he C atalogue. T he Auctioneer s hall a nnounce t he s o-called s tarting b id, w hich i s a p rice (amount) for w hich t he i tem m ay b e b ought. S hould n o Auction H ouse C ustomer b e i nterested i n b uying t he i tem, t he a uction of t he g iven i tem i s e nded by t he Auctioneer by s aying " not s old o r t he i tem s tays o n". T he i tem m ay b e i ncluded i n a n a uction s everal t imes as d ecided by t he Auction H ouse.

6 After the Auctioneer announces (calls) the item amount, potential buyers of the item bid by raising the auction number or raising t he a uction n umber a long w ith t he b id t hat m ust a lways b e h igher t han t he p revious a mount c alled by t he Auctioneer.

7 Increments, i .e. t he s mallest a mounts p ossible by w hich t he p rice offered by t he Auctioneer i s i ncreased, a re as follows

a CZK 10,000 i f t he c urrent a uction p rice i s at l east CZK 100,000 b ut l ess t han CZK 5 00,000

b CZK 5 0,000 i f t he c urrent a uction p rice i s CZK 5 00,000 a nd m ore.

c CZK 100,000 i f t he c urrent a uction p rice i s CZK 5,000,000 a nd m ore.

d CZK 250,000 i f t he c urrent a uction p rice i s CZK 10,000,000 a nd m ore.

8 The i ncrements o rders s hall b e d ecided o n by a p erson t hat i s i n c harge of t he a uction.

9 Should n o Auction P articipant b id a h igher p rice, t he Auctioneer s hall repeat t he a mount of t he l ast b id w ith t he words…first t ime,… s econd time,… third time for the number… and ends the auction by knocking down with the Auction Participant with the final bid b eing a uthorised to b uy t he i tem at t hat a mount (the s o-called Auctioneer's c ommission i s a dded to t he a mount). P articipants s hall be bound by their bids in the auction (increments), which means an irrevocable bid to buy the item at the given amount. The p rice a chieved i n t he a uction c annot b e reduced.

10 Any o bjections, p rotests o r c omments to t he a uction p rocess s hall d efinitely b e h andled by t he Auction H ouse p ursuant to fair d ealing principles and international auction practice. Any objections, protests, comments or notices must be announced directly i n t he Auction H ouse i n a v isible a nd l oud m anner, otherwise t hey a re n ot c onsidered.

IV. Payment Method

1 The s uccessful b idder i s o bliged to p ay t he f inal p rice, i ncluding t he a uction fee, i mmediately after t he b idding b ut n o l ater t han ten d ays after t he a uction d ate. Type of p ayments:

a in c ash at p lace of t he a uction o r at t he a uction h ouse office, o r

b by a ccount t ransfer to t he a uction h ouse a ccount N o.: 27-0461150247/0100.

2 Credit c ards a re n ot a ccepted.

3 To t he b uyer a re c harged t he a uctioned p rice a nd t he a uction fee. h ammer price t he amount of auction fee

to 1 0 00 0 00 CZK 20 % to 1 0 00 0 01 to 10 0 00 0 00 CZK 18 %

up to 10 0 00 0 01 CZK 16 %

12 These c ommissions a re f inal a nd i nclude 21% VAT a nd a lso 4% c opyright fee. T he ownership r ight to t he a uctioned i tem p asses by p aying t he p rice of t he a uctioned i tem together w ith t he a uction fee w ithin t he d eadlines a ccording to t he Auction R ules.

V. Other Provisions

1 The Successful Bidder shall be obliged to take over the paid item obtained through the auction within twenty-two business days following the auction at the latest unless arranged otherwise with the Auction House. After this period, he/she/it shall be obliged to p ay t he s torage c osts a mounting to 0.5% of t he p aid a mount a d ay, w ith b eing a uthorised to t ake t he i tem o nly after m eeting t hose c osts.

2 The Auction H ouse s hall p rovide t ransport of i tems o btained t hrough t he a uction o nly i f a rranged s o w ith t he S uccessful B idder. T he Auction H ouse s hall o nly p rovide i tem p acking t hat i s u sual for t he i tem h andover, n o s pecial p acking, e.g. for t ransport p urposes.

3 Complaints received at t hings i n t he a uction s hall b e g overned by r ules of t he C zech R epublic. T he C atalogue o nly i ncludes t heir v isual d escription, other d etails a re g iven i n c ompliance w ith t he b est k nowledge a nd c onscience of t he Auction H ouse i n o rder to i nform t he p otential b uyer as m uch i mpartially as p ossible.

4 After p ayment i s m ade by t he S uccessful B idder, t he Auction H ouse s hall i ssue a t ax d ocument c onfirming t he p ayment a nd w ritten c onfirmation of a cquiring t he i tem t hrough t he a uction for t he S uccessful B idder.

5 Items s ubject to Act N o. 20/1987 C oll. o n t he s tate m onument p reservation as a mended a nd as a mended by i mplementing regulations a nd Act N o. 7 1/1997 C oll. o n t he s ale a nd export of c ultural-value i tems as a mended a nd as a mended by i mplementing regulations m ust b e m arked s o i n a ll a uction d ocuments, e specially i n t he C atalogue, b e a nnounced w hen t he i tem i s c alled a nd i n t he c onfirmation of a cquiring t he i tem for t he S uccessful B idder.

6 All l egal a cts a ccording to t hese Auction R ules s hall b e g overned by t he l egal r ules of t he C zech R epublic.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří R ybář, D irector

GALERIE JEDLOVÁ

Galerie Jedlová je objektem nabízejícím několik možností využití.

Je vhodný jako školicí středisko pro menší firmy, hodí se pro pořádání akcí a kurzů, uměleckých výstav a produkcí.

Je také ideálním místem pro ubytování rodin či přátelských skupin pro volný čas nebo dovolenou s možností relaxace ve vnitřním bazénu, vířivce a sauně nebo na hřišti.

POJĎTE SE UBYTOVAT, RELAXOVAT, UČIT SE NOVÉ VĚCI , ZPÍVAT, MALOVAT, VYSTAVOVAT, BAVIT SE

kontakt: Ing. Hana Rybářová

tel.: +420 605 921 246 | email: info@galeriejedlova.cz | www.galeriejedlova.cz

Průběh aukce bude v reálném čase přenášen do vašeho zařízení.

Budete se tak moci aukce zúčastnit živě, jako kdybyste seděl/a přímo v sále.

Procházejte katalog online a vkládejte limity. 3

1 Zaregistrujte se na www.livebid.cz.

2 Vaše účast na aukci bude schválena.

4

Zúčastněte se aukce z počítače, telefonu nebo tabletu.