craniovertebrales (C0 – C1 – C2

Neurofyziologická metoda korekce dysfunkcí hlavových kloubů Juncturae craniovertebrales (C0 – C1 – C2)

Jak může na první pohled „nevýznamná“ rotace atlasu a axisu signifikantně ovlivňovat pohybový aparát a neuroregulaci organismu?

1 MUDr. Dmytro Glebov, 2MUDr. Marta Štecová, 3 MUDr. Irena Johannová, 4Dis. Andrei Popravka, 5 Mgr. Ivana Kabarová 1Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí, MEDPOND s.r.o., 2 Ambulance myoskeletální medicíny a akupunktury s.r.o., 3 NEUROMED PLUS LINGUA s.r.o., 1, 4 BODY BALANCE CLINIC s.r.o., 5 Vysoká škola báňská

Souhrn: Správné anatomické postavení prvních krčních obratlů a normální funkce hlavových kloubů signifikantně ovlivňují pohybový aparát, řízení celotělové motoriky a neuroregulační mechanismy. Chybné vzájemné postavení těchto obratlů může vést ke vzniku celé řady patologií, včetně bolestí hlavy nebo zad. Neurofyziologická metoda korekce těchto dysfunkcí hlavových kloubů se osvědčila při léčbě řady patologických stavů.

Klíčová slova: kraniovertebrální dysfunkce, rotace atlasu a axisu, trigonum suboccipitale, retikulární formace, Cone Beam Computed Tomography

Úvod

Správné postavení prvních krčních obratlů a normální funkce Articulatio atlantooccipitalis a Articulatio atlanto-axialis mediana et lateralis jsou základem správného řízení motoriky, rovnováhy hlavy a těla, symetrického svalového tonu a „nahrání“ pohybových programů v bazálních gangliích.

U 9 z 10 lidí s určitými neurologickými poruchami a příznaky osteochondrózy můžeme nalézt skrytou dysfunkci hlavových kloubů, která je ovlivněna asymetrickým napětím hlubokých silových svalů (m. obliquus capitis superior et inferior, m. rectus capitis post. major et minor). Pokud tak pozorujeme, že pacient otáčí hlavou na jednu stranu hůře a s většími potížemi než na druhou, má funkční abreviaci dolní končetiny, zešikmení osy ramenních pletenců ve frontální rovině a/nebo šikmou pánev, může se jednat o svalovou dysbalanci způsobenou právě dysfunkcí hlavových kloubů a možnou vzájemnou nefyziologickou rotací C1 a C2, což vyvolá „dominový“ efekt na další segmenty páteře.

Poruchy v této oblasti můžou ovlivnit muskuloskeletální, oběhový a nervový systém, a vytvořit tak nerovnováhu či poruchy v různých částech těla.

Metoda

Korekce kraniovertebrální dysfunkce inovační metodou Body Balance je způsob neurofyziologické obnovy funkcí nervového systému silnou stimulací mechanoreceptorů Golgiho tělíska a vřeténka ve svalech v trigonum suboccipitale. Toto vnější dráždění vyvolá přenos signálu do příslušného míšního segmentu i do vyšších etáží CNS. Navozená masivní změna aferentace způsobí ovlivnění retikulární formace a následně mozkové kůry (konkrétně motorické oblasti řízení pohybu) a mozečku, což vede ke změně svalového tonu a koordinace pohybu.

Retikulární formace také descendentně ovlivňuje cestou gamma-motoneuronů předního míšního rohu citlivost vřetének ve svalových vláknech, a tím následně spouští symetrickou regulaci svalového tonu. V důsledku toho dochází ke změnám individuální motoriky, při níž reagují povrchové, hluboké, boční i spirální myofasciální linie. Nastavuje se propriocepce, která je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registrace změny polohy těla atd., a normalizuje se symetrická aferentace.

Ovlivněním řízení motoriky a vytvoření nových pohybových stereotypů, které se „zapisují“ v mozkové kůře, probíhá tzv. motorické učení. Efekt procedury pozorujeme na kosterních svalech celého těla, lokálně pak na hlubokých šíjových svalech, kde se obnovuje mikrocirkulace a eliminuje fibróza, čímž se normalizuje rovnováha a svalové napětí. Tento proces trvá typicky jeden až dva měsíce a je vhodné jej podpořit fyzioterapeutickými metodami. Po dvou měsících se zhodnotí míra regrese obtíží a v případě potřeby se provede druhá korekce, která normalizaci dále podpoří.

Na základě našich dosavadních zkušeností (více než 3 tisíce pacientů, kteří podstoupili korekci kraniovertebrální dysfunkce metodou Body Balance) bylo možné z údajů získaných prostřednictvím diagnostických zobrazovacích vyšetření, lékařských závěrů i ze sub-

jektivní zpětné vazby pacientů vytvořit seznam nejčastějších symptomů a diagnóz, které se po provedení korekce mohou zmírnit nebo zcela regredovat. Nejvýznamnějšími položkami na tomto seznamu jsou cefalalgie, migréna, cervikokraniální a cervikobrachiální syndrom, parestézie rukou, vertebrogenní algický syndrom, radikulopatie, lumbago, funkční skolióza, bolestivost sakroiliakálního skloubení, vertigo a vazovagální synkopa, poruchy spánku a další. Pacienti, jejichž obtíže jsou způsobeny jiným závažným onemocněním (onkologické, genetické, kardiovaskulární atd.), jsou pochopitelně k absolvování korekce kontraindikováni.

Diagnostika

Před provedením korekce se provádí měření na Spine Line systému, biomechanické testy, hodnocení rotace hlavy, porovnání délky končetin a podoskopické vyšetření. Dále se vyšetřuje taxe, metrie, Rombergův příznak a Hautantův test. Při pozitivitě v některém z těchto testů doplňujeme ultrazvukové vyšetření extrakraniálních tepen se zaměřením na morfologie, průtoky a jejich symetrie ve všech segmentech, především a. vertebralis V1-4 před korekcí a po dvou měsících, tedy ihned po případné druhé korekci. U závažnějších případů je vhodné provést také RTG páteře a/nebo MRI.

Nejdůležitější a rozhodující diagnostickou zobrazovací metodou, která se používá před korekcí, je však CBCT (Cone Beam Computed Tomography) vyšetření s minimálním field-of-view 14 x 8,5 cm. CBCT nám jednoznačně a nepochybně odhalí přítomnost nesprávného postavení a rotace C1 a C2 obratlů, Kimmerleho anomálie, ve vzácných případech dokonce spiny bifidy atlantis posterior.

Výhodou CBCT je zanedbatelná efektivní dávka záření (0,025-0,064 mSv) v porovnání s klasickým CT vyšetřením hlavy (1,2–1,3 mSv), což umožňuje prakticky bez rizika provést kontrolní snímky k potvrzení normalizace nebo zlepšení pozice C1 a C2. Vyšetření provádíme standardně před první korekcí a po druhé korekci. Výše uvedené snímky prezentují patologické nálezy v oblasti C0 – C1 – C2. Při použití klasických zobrazovacích metod, pokud se cíleně nezaměřujeme na tuto oblast, zůstává rotace obvykle bez povšimnutí, přestože i mírný posun v kloubu a rotace obratle může kaskádovým efektem způsobit velmi závažné patologické změny v celém těle.

Závěr

Po korekci dysfunkce Juncturae craniovertebrales (C0 – C1 – C2) metodou BODY BALANCE se významně zvyšuje účinnost následných fyzioterapeutických technik a rehabilitačních procedur. Díky tomuto integrovanému přístupu je možné velmi rychle snížit intenzitu nebo zcela eliminovat určité

obtíže pacientů, a to, což je velmi důležité, s dlouhodobým účinkem. Tuto skutečnost opakovaně potvrzují naši kolegové (neurologové, rehabilitační terapeuti a fyzioterapeuti, praktičtí lékaři pro děti a dorost), se kterými úzce spolupracujeme. Tato oblast byla v medicíně dlouho opomíjena a význam této oblasti pro řízení celotělové motoriky byl z velké části ignorován. Kraniovertebrálnímu přechodu tak nebyl přikládán dostatečný diagnostický význam, což rehabilitačním lékařům neumožnilo konkrétně se na tuto oblast zaměřit. Díky rozvoji zobrazovacích metod a znalostem v oblasti diagnostiky nicméně nyní můžeme pozorovat anatomické a patofyziologické konsekvence dysfunkcí v kraniovertebrální oblasti.

V Česku a na Slovensku zatím tato metoda není široce známa, ale na profesionální úrovni se intenzivně vyvíjí, šíří se mezi lékaři a má obrovský potenciál. Lékaři, kteří by se chtěli o metodě dozvědět více a případně navázat spolupráci, jsou vítáni v naší BODY BALANCE CLINIC v Praze nebo Opavě.

Literatura

GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie: 5. Anatomie krajin těla. 1. vydání. Praha: Galén, 2008. 119 s. ISBN 978-807262-179-8. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha: Galén, 2002. 0 s. ISBN 80-7262-160-2.

VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha: Maxdorf, 2009. 1159 s. ISBN 978-80-7345-202-5.

KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80247-3068-4. MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. vydání. Praha: Triton, 2009. 390 s. ISBN 978-80-7387-088-1. ROTH, Jan, Ondřej FIALA a Evžen RŮŽIČKA. Neurologické vyšetření – norma [online]. [cit. 2012-11-22]. <https://el.lf1.cuni.cz/neurologie>. SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.

52. konference gynekologie dětí a dospívajících

14.–16. 10. 2021 Lázně Bělohrad

•Chyby a omyly v diagnostice a léčbě – kazuistiky •Forenzní důsledky po operacích dětských pacientek •Sexualita v dětském věku, transgender, neutrální pohlaví •Workshop: Forenzní aspekty v denní praxi (postup policie při ohlášení TČ pohlavního zneužití/znásilnění, spolupráce s OSPOD, domácí násilí s sexuální trestné činy – pohled právníka, včasná detekce ohrožených dětí a její překážky)

Na výše uvedený workshop (14. 10. v 15:00) je možnost samostatné registrace.