Gustav Mahler Monument

Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě / Gustav Mahler’s Monument in Jihlava

© Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě ISBN 978-80-254-7494-5

Úvodem Introduction Krátce po založení občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, jež vzniklo z iniciativy manželů Poukarových na jaře roku 2004, jsme začali uvažovat o tom, že pokud se podaří záměr vyjádřený v názvu uskutečnit (a jinou možnost jsme si tehdy ani nepřipouštěli), vydáme jako výraz poděkování všem, kteří tomu napomohli, publikaci.

K realizaci pomníku vedla dlouhá cesta. Na jejím počátku byla jednání s představiteli městské a krajské samosprávy a pracovníky jihlavského magistrátu a krajského úřadu, která neustala ani později.

Vždy jsme se setkávali s podporou našeho záměru, která byla korunována převzetím financování celého projektu, jehož součástí se stal i velkoryse koncipovaný Park Gustava Mahlera, Statutárním městem Jihlava a čtyřsettisícovým příspěvkem kraje Vysočina, jenž významně podpořil i vydání této publikace. Díky doporučení básníka Jiřího Kuběny se nám podařilo získat významného českého sochaře světového jména Jana Koblasu, který se s hlubokým zaujetím ujal vytvoření pomníku. Jako velice důležité se nám jevilo získávání morální podpory, kterou jsme hledali nejen u politických představitelů, ale také v kulturních kruzích u nás i v zahraničí a hlavně mezi nejširší veřejností.

K tomu byla potřebná účinná propagace záměru a informování o něm,

Early after the foundation of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association established on the initiative of Mr. and Mrs. Poukar in the spring of 2004, we planed to issue a publication as an expression of thanks to all those who participated in the carrying out of this intention included into the name of the association, if such intention will be put through (and other possibility we wouldn’t allow at all then).

But it was still to go a long way towards the carrying out of the monument. At its beginning, there were discussions and negotiations with representatives of the city and regional authorities and with officers of the Council of Jihlava City and Regional Office, not stopping even later. We always have been received with appreciation for our intention, finally crowned with takeover of the whole project funding – a part of which became the Gustav Mahler’s Park generously proportioned – by the Statutory City of Jihlava and by the Vysočina Region authority that contributed a sum of four hundred thousand crowns and significantly supported also the issue of this publication. Thanks to references of poet Jiří Kuběna, we could appoint a world renowned Czech sculptor, Jan Koblasa, to create the monument, and he undertook this task with a deep concern.

It was also very important, in our opinion, to obtain moral support that we

7

v čemž nám velmi pomohl tisk, především Jihlavské listy, ale také regionální redakce celostátních deníků MF Dnes a Deník (do roku 2006 Vysočina). Stěžejním úkolem však bylo získávání finančních prostředků, které spočívalo v oslovování potencionálních dárců se žádostmi o příspěvek na pomník a tvořilo hlavní náplň činnosti v letech 2006–2009. Konečná částka 628 700,- Kč, kterou se takto podařilo získat, snad dostatečně dokládá, že pomník získal podporu nejen u politiků a úředníků, ale také u značné části veřejnosti, a dokazuje, že i v současné ekonomicky nelehké době může mít takováto občanská iniciativa úspěch.

Kniha je připomínkou této cesty a jejím cílem je vzdát hold umění, v tomto případě nejen hudbě Gustava Mahlera, i když o tu jde samozřejmě především, ale také práci Jana Koblasy, díky němuž získává Jihlava špičkové výtvarné dílo. Je členěna do dvou oddílů.

První, uvedený příspěvky představitelů Statutárního města Jihlavy a kraje Vysočina a senátora Václava Jehličky, je věnován pomníku Gustava Mahlera. Obsahuje texty Josefa Poukara, předsedy občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, básníka Jiřího Kuběny, jednoho z iniciátorů a podporovatelů pomníku, kunsthistorika Petra Spielmanna, sochaře Jana Koblasy, tvůrce pomníku a dalších sochařských děl v parku, jehož koncepci navrhl, a architektů Martina Laštovičky a Víta Doležela, autorů projektu Parku Gustava Mahlera. Následuje kalendárium zachycující vznik pomníku pohledem našeho občanského sdružení, které doplňuje výběrová bibliografie článků o pomníku.

Druhý oddíl je sestaven z textů osobností z oblasti kultury a vědy, především z hudebních kruhů, které vznikly na žádost občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě.

Jejich hlavním tématem, pojednaným ovšem z různých úhlů pohledu, je hudba a osobnost Gustava Mahlera. Od původně plánovaného záměru vytvořit bloky podobně zaměřených příspěvků, případně vyčlenit texty muzikologické a příspěvky, které nějak reflektují vznik

8

were searching for not only at political representatives but also within the cultural circles inland and abroad and, above all, within the general public.

To reach this, an efficient promotion of and information about our intention was necessary. As regards this, we were strongly supported by the press, mainly by Jihlavské listy, a local newspaper, on the one hand, and also by regional editorial sections of MF Dnes and Deník (till 2006 called Vysočina), national periodicals, on the other hand. However, to collect funds by addressing prospective donators and requesting contributions for the monument erection was a fundamental task and our main activity from 2006 to 2009. The final sum of CZK 628,700.00, that we were able to collect in this way, proves perhaps sufficiently that the monument gained support not only of politicians and officers but also of a major part of the general public, and proves also that such civic-minded initiative can be successful even in recent times of an economically difficult situation.

The book shall commemorate this way and pay tribute to Gustav Mahler’s music, which is the main concern in this case, but also to the Jan Koblasa’s work, thanks to which Jihlava acquired a superb piece-of-art.

The book has been divided into two parts. The first one, introduced by articles of the Statutory City of Jihlava and Vysočina Region representatives and of Václav Jehlička, a senator, is dealing with the monument to Gustav Mahler. It contains texts of Josef Poukar, chairman of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association, Jiří Kuběna, poet and one of the prime movers and supporters of the monument, Petr Spielmann, art historian, Jan Koblasa, sculptor and creator of the monument and of other sculptures situated into the park, the concept of which he proposed, and of Martin Laštovička and Vít Doležel, architects, authors of the Gustav Mahler’s Park design.

Further, it contains a Calendarium describing the monument establishment from the perspective of our civic association, completed by a selected bibliography of articles dealing with the monument.

The second part has been compiled of articles of personalities from the fields of art and science, above all from musical circles, these texts have

Úvodem / Introduction — —

jihlavského pomníku, bylo upuštěno, texty jsou řazeny abecedně podle jmen autorů a tvoří tak pestrý kaleidoskop.

Jako obrazový doprovod jsou použity skici a studie Jana Koblasy, jeho pracovní fotografie, fotografie modelů a rozpracovaných soch, ukázky architektonických návrhů a projektové dokumentace parku a další materiál.

Jsme potěšeni, že se díky občanské iniciativě a pochopení a podpoře představitelů Statutárního města Jihlavy podařilo vytvořit významné umělecké dílo, které podle našeho názoru důstojným způsobem vzdává hold nejvýznamnějšímu Jihlavanovi.

Výbor občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě

been written on request of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association. Their main subjects are Gustav Mahler’s music and personality regarded, of course, from different points of view. We abandoned our initial idea to put together articles on similar themes, or to cluster musicological texts and contributions reflecting somehow the establishment of the monument in Jihlava. Articles have been ordered alphabetically according to names of their authors and are creating a colourful kaleidoscope.

Sketches and drawings of Jan Koblasa, his working photographs, photographs of models and of unfinished sculptures, parts of architectural designs and project documentation and further materials have been used as a visual accompaniment of the book.

We are pleased with the fact that thanks to a civic-minded initiative and thanks to the appreciation and support of the Statutory City of Jihlava, a significant piece of art has been created, paying tribute, according to our opinion in a dignified way, to the most renowned citizen of Jihlava.

Committee of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler v Jihlavě, civic association.

9

10

Poděkování občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Thanks given by the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava Na pomník a park Gustava Mahlera v Jihlavě přispěli / Following persons contributed to the erection of the monument to Gustav Mahler and to the construction of the Gustav Mahler’s Park in Jihlava:

Občanské sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera, Praha Pozemní stavby Jihlava, spol. s r. o.

PSJ, a.s., Jihlava Rieder Beton spol. s r.o., Jihlava Tchibo Praha, spol. s r. o.

Nejvýznamnější dárci / The most bountiful donators:

ACO Czech Republic Automotive Lighting s.r.o., Jihlava Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s.

Bohemia Piano s.r.o., Jihlava Významní dárci / Significant donators: Agrostav, a.s., Jihlava Be.F.Ce. s.r.o. – Mahlerův penzion „Na hradbách“, Jihlava Jipocar Transport, s.r.o., Jihlava Illana a Michael Krausovi, USA Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a.s.

M&K Galerie M. Kumbárová, Jihlava Zdeněk Moštěk, Ostrava Motorpal, a.s., Jihlava

Dále přispěli / Other donators: Agro Měřín, s. r. o. / Autoservis Máca, s. r. o., Jihlava / Marie Burianová, Jihlava / CA Ježek, Jihlava / Zdeňka Coufalová, Jihlava / Petr Dvořák, Opatov / Jaroslava a František Hoffmannovi, Praha / Antonín Holub, Jihlava / JUDr. Alena Chloupková, Jihlava / Juliana Jirousová, Stará Říše / Františka Jirousová, Stará Říše / Jan Kasal, Žďár nad Sázavou / Knihkupectví Otava, Jihlava / Stanislav Krátký, Mikulov / KRYF, s. r. o., Jihlava / Henry Mahler, USA / Jaromír Nerad, Kanada / Neuman Karel – Neuspol, Jihlava / OK Trend, s. r. o., Praha / Ing. Milan Palák, Ostrava / Ing. Jaroslava Pešánová, Jihlava / Ing. Josef Poukar, Jihlava / Josef Poukar ml., Jihlava / Selma a.s., Jihlava / CA Jitka Stránská, Jihlava / Marie a Miroslav Svatošovi, Jihlava / Transa, s.r.o., Jihlava / Vltava Stores, a.s., Brno / Vodárenská akciová společnost, a.s., Jihlava / Hanuš Weigl, Izrael / Zeos Uni, Jihlava.

11

Aukce uměleckých děl / Art Auction: Obrazy a plastiky do aukce, jejíž výtěžek byl věnován na vybudování Parku Gustava Mahlera, poskytli výtvarníci ze Sdružení výtvarných umělců Vysočiny a Klubu výtvarných umělců Horácka. Bez nároku na honorář věnovali umělecká díla Jindřich Boška, Ivan Martin Jirous, Juliana Jirousová, Jan Koblasa, Jiří Kuběna, M&K Galerie M. Kumbárová a Daniel Reynek. Svá díla, využitá jako dar pro vylosované účastníky aukce, věnovali zdarma studenti Střední umělecké školy grafické v Jihlavě. / Paintings and sculptures given into the auction, proceeds of which were used for construction of the Gustav Mahler’s Park, have been devoted by visual artists from the Association of Visual Artists of Vysočina and from the Club of Visual Artists of Horácko. The following individuals devoted their pieces of art into the auction and waived their remuneration: Jindřich Boška, Ivan Martin Jirous, Juliana Jirousová, Jan Koblasa, Jiří Kuběna, M&K Galerie M. Kumbárová a Daniel Reynek. Students of the High School of Graphical Art donated their works used as presents for the auction participants drawn by lots.

Dále děkujeme / Further, we would like to thank to: Gabriela Beňačková, Jonathan Carr, Vlasta Emmert, Jiří Hubač, Jaroslav Huňáček, Jiří Jakeš, Jiří Kuběna, Dana Poukarová, Vlasta Reittererová, Jiří Rychetský, Pavel Toman, Jiří Varhaník, Hanuš Weigl Jan Kaleta, Alena Kottová, Tomáš Koukal, Horymír Kubíček, Katina Lisá, Ivana Schallnerová, Irena Wagnerová a další představitelé Statutárního města Jihlavy a kraje Vysočina a pracovníci Magistrátu města Jihlavy a Krajského úřadu kraje Vysočina, kteří podporovali myšlenku zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě a svým přístupem přispěli k její realizaci / and other representatives of the Statutory City of Jihlava and of Vysočina Region and officers of the Jihlava City and Vysočina Region authorities, who supported the idea of erection of the monument to Gustav Mahler in Jihlava and contributed to its implementation by their attitude and efforts autoři příspěvků a fotografií do publikace / authors of articles and photographs for the publication členové občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, jmenovitě alespoň Milan Palák a manželé Svatošovi / members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, among them, e.g., Milan Palák and Mr. and Mrs. Svatoš a všichni ti, kteří jakýmkoliv způsobem podpořili myšlenku vybudování pomníku Gustava Mahlera a přispěli k jeho realizaci. / and all those who supported in any way the idea of the monument to Gustav Mahler and contributed to its implementation.

12

13

I

18

Jihlava Gustava Mahlera Jihlava of Gustav Mahler Ing. Jaroslav Vymazal / primátor statutárního města Jihlavy, 30. června 2009 / Mayor of the Statutory City of Jihlava, June 30th, 2009 Jestli jsme si něco takového nemohli dovolit vyslovit po desetiletí, pak jsem si jist, že nyní s hrdostí můžeme. Právě se uzavírá významná část jedné kapitoly vztahu města a jejího slavného obyvatele. Jihlava definitivně vzdává hold géniovi, otvírá park nesoucí jeho jméno, prostor nesoucí symboliku jeho myšlenek a citu, které uplatňoval ve své hudbě, středem toho všeho je pak právě Gustav Mahler.

Otevření Parku Gustava Mahlera vnímám nejen jako gesto úcty géniovi a jako nabídku dalšího místa pro odpočinek obyvatel našeho města. Otevření Parku Gustava Mahlera chápu také jako smíření, jako symbol tolerance a porozumění mezi lidmi a národy. Už to, že se vybudování parku nesoucího jméno tohoto hudebního skladatele stalo jednou z priorit města, je důvodem i následkem změn, kterými jako společnost procházíme. Jsem velmi rád, že se tak stalo. Je to velmi pozitivní a nadějeplná výpověď o této době a zejména o nás, kteří v této době žijeme. V čase, kdy se zamýšlím nad obsahem těchto řádků, ještě nemohu tvrdit, že se Gustav Mahler stal čestným občanem města Jihlavy. Z výše uvedeného nepochybuji, že se tak stane. Mám zato, že společenská atmosféra a naše obecné povědomí o této osobnosti světové hudby dozrály na úroveň, kdy rozhodnutí o přiznání čestného občanství nemůže být pro zastupitele města složité.

For decades we could not dare to express something like that, now, I am sure we can with pride: a significant chapter of the relationship between the town and its famous citizen is just being closed. Jihlava definitely pays tribute to the genius, it opens a park bearing his name, a space bearing the symbolism of his ideas and sentiment that he applied in his music, and in centre of that all is standing even Gustav Mahler.

I perceive the opening of the Gustav Mahler’s Park not only as a gesture of esteem for the genius or as an offer of another place for the rest of inhabitants of our town. I understand the opening of the Gustav Mahler’s Park also as a conciliation, as a symbol of tolerance and understanding among the people and the nations. The fact itself that the building of the park bearing the name of this musical composer has become one of the priorities of the municipal authorities, is a reason for and also a consequence of changes that we go through as the society. I am very glad that this happened. It is a very positive and hopeful testimony of these times and, especially, of us who are living at this time. At the moment when I am thinking about the content of these lines I still cannot state that Gustav Mahler has become a honorary citizen of the Jihlava City. Due to the above mentioned, I do not doubt that it will happen. I am of the opinion that the social atmosphere and our general awareness of this personality

19

Jestli samotný park a pomník nese symboliku hudby Gustava Mahlerova, pak samotný prostor s živou přírodou a vodou je velmi symbolický. Moje přirovnání není zvlášť objevné, ale možná se na něm snadno shodneme. V sousedství kamenných rušných ulic a dopravních tepen se zrodil ostrov zeleně a klidu, jako je hudba Gustava Mahlera uklidňující i oživující uprostřed mnohdy vyprahlých hodnot našeho uspěchaného života. Je mým velkým přáním, aby se park opravdu stal přirozenou součástí historického centra města, kde se budou lidé scházet, diskutovat, nabírat nové síly.

Parkem a pomníkem Gustava Mahlera se nyní bude moci Jihlava v nejlepším slova smyslu chlubit, bude se o něm snažit dát světu vědět, bude zvát všechny, kdo budou mít zájem takové místo navštívit. Je ovšem důležité připomenout, že jde o výsledek práce nikoliv anonymní instituce, ale zcela konkrétních osob, obyvatel města a milovníků hudby Gustava Mahlera, kteří s myšlenkou přišli, oslovili a motivovali další a další lidi k rozhodnutím a práci, na jejichž konci nyní stojíme. Chci všem, kteří se jakkoliv podíleli na vybudování Parku Gustava Mahlera, z celého srdce poděkovat. Činím tak jako člověk zvolený do čela města, činím tak i jako obyvatel města. Jsem na svoje spoluobčany velmi hrdý.

20

of the musical world have matured to such level that the decision about awarding the honorary citizenship cannot be a complicated challenge for the city representatives.

The park and the monument are bearing the symbolism of the Gustav Mahler’s music, and also the space itself with live nature and water is very symbolic. My comparison is not especially inventive, but perhaps you would agree to it. In the neighbourhood of the stony busy streets and traffic arteries, an island of verdure and calmness was born, calming down and enlivening like the Gustav Mahler’s music in the middle of many emotionless values of our hasty life. It is a great wish of mine for the park to become a natural part of the historic centre of the town where people will meet, discuss, gather new powers.

Since now, Jihlava will be able to boast of, in the best sense of the word, the park and the monument of Gustav Mahler, it will try to let the world know about it, it will invite all who will be interested in visiting such place. However, it is important to remind that it is not the result of work of an anonymous institution, but of particular persons, citizens of the city and lovers of the Gustav Mahler’s music, who brought up the idea, addressed and motivated other people for decisions and work, at the end of which we are standing now. I want to thank most heartily to all who participated in the building of the Gustav Mahler’s Park in any manner.

I am doing so as a person elected to head the city, on the one hand and also as a civil person, a citizen of the city, on the other hand. I am very proud of my fellow-citizens.

Gustav Mahler a Vysočina Gustav Mahler and the Moravian Highlands MUDr. Jiří Běhounek / hejtman kraje Vysočina, 20. října 2009 / Commissioner of the Vysočina Region, October 20th, 2009 Vysočina – není to jen užívaný zeměpisný pojem, ale představuje také kraj s rozsáhlým přírodním bohatstvím a mnoha historickými památkami utvářenými po staletí našimi předky.

Mimořádné kulturní hodnoty a dědictví Vysočiny obdivují nejen početní návštěvníci z domova i zahraničí, uznává je rovněž odborná tuzemská a světová veřejnost. Tři památky zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – historické jádro Telče, Santiniho kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou a třebíčské židovské ghetto s bazilikou sv. Prokopa – řadí Vysočinu na první příčku mezi ostatními kraji v České republice. K těmto nejvýznamnějším kulturním skvostům patří i řada národních kulturních památek, desítky plošně chráněných území historických měst a obcí a množství nemovitých a movitých kulturních památek.

Vydáme-li se po stopách historie od severu k jihu, nemůžeme opomenout významné osobnosti, které z Vysočiny pocházejí a jsou s naším krajem nezapomenutelně spjaty. Jejich význam a odkaz připomínají četné památníky, galerie a muzea, kterých se v kraji nachází bezmála devadesát.

Highlands (Vysočina) – it’s not just a geographical term used, but also a region with vast natural beauty and many historical sites created by our ancestors through centuries.

Extraordinary cultural values and heritage of the Highlands are admired not only by numerous visitors from home and abroad, but also recognized by professionals inland and worldwide. Thanks to the three sites registered in the UNESCO World Heritage Sites Register – the historical centre of Telč, Santini’s church of St. John of Nepomuk on the Zelená hora near Žďár nad Sázavou and the Jewish ghetto with St. Prokop Basilica in Třebíč – Highlands rank first among other regions of the Czech Republic. These are the most important cultural treasures among many other registered national monuments, dozens of conservation areas of historic towns and villages and a large number of immovable and movable items of cultural heritage.

If we trace the history from north to south, we can not forget celebrities who come from the Highlands and are memorably connected to our region. Their significance and achievements are commemorated by numerous monuments, galleries and museums, of which are situated in the county nearly ninety.

21

Mezi osobnostmi z Vysočiny, které dosáhly mezinárodního věhlasu a významu, přináleží důstojné místo hudebnímu skladateli a dirigentu Gustavu Mahlerovi, jehož dnes zná celý hudební a kulturní svět.

Mahler svým působením na Moravě, v Čechách a na území nynějšího Rakouska, Německa, Maďarska a Slovinska vytváří jakýsi předobraz moderního Evropana dnešních dnů. Jeho hudba neznající hranic pronikla až za moře do Ameriky. Je považován za posledního velkého symfonika 19. století a za jednoho z nejlepších rakouských symfoniků vůbec. Byl také znamenitým dirigentem, patřil k těm umělcům, kteří dokázali spojit stejně dokonalou stránku tvůrčí a výkonnou, a zkušenosti, které získal u dirigentského pultu, jistě v mnohém ovlivnily a obohatily jeho skladby.

Až mnohem později, než by si tento velikán zasloužil, byl doceněn i v rodné zemi. Zásluhu na znovuobjevení Mahlerova díla v 80. letech 20. století mají především čeští dirigenti Rafael Kubelík a Václav Neumann.

Jako představitel kraje Vysočina jsem hrdý zejména na Mahlerovy vazby k našemu kraji. Tady, v malé obci Kaliště u Humpolce se Mahler v roce 1860 narodil, v Ledči nad Sázavou v domě svých prarodičů

22

Among personalities of the Highlands, who have reached international fame and importance, a dignified place pertains to composer and conductor Gustav Mahler now being known to the entire world of music and culture.

Through his activities in Moravia, Bohemia and Austria (within its contemporary boundaries) and also in Germany, Hungary and Slovenia, Mahler embodies a modern European artist of today. His boundless music crossed over the ocean to America. He is considered to be the last great symphonist of the 19th century and one of the best Austrian symphonists at all. He was also an excellent conductor, being an artist who managed to combine both the perfect creative and performing sides, and the experience gained through his conducting activity certainly influenced and enriched his musical work in many ways.

Much later than it should happen, Mahler became to be valued in his native country. The merit of the new discovery of Mahler’s work in the 1980s belongs mainly to Czech conductors Rafael Kubelík and Václav Neumann.

Being a representative of the Vysočina Region, I am in particular proud of Mahler’s ties to our region. He was born in 1860, in a small village Kaliště near Humpolec. Mahler as a four-year-old boy discovered an old piano in

— — Jiří Běhounek

jako čtyřletý prý objevil na půdě starý klavír a s ním i svůj celoživotní zájem o hudbu. V Jihlavě prožil dětství a období dospívání, je to doba jeho prvních veřejných vystoupení a počátek samostatného komponování, Želiv je pak spojena s jeho první studentskou láskou.

Jak i sám Mahler několikrát připomenul, všechny tyto zážitky, pocity a zkušenosti z mládí společně s místní lidovou hudebností se později promítly i do jeho díla. Po smrti svých rodičů se již do Jihlavy nikdy nevrátil, ačkoliv až do roku 1911, kdy ve Vídni zemřel, zde měl domovské právo.

Vysočina se ke svému slavnému rodákovi hrdě přihlásila až ke konci 20. století. V roce 1986 byla za účasti národního umělce Václava Neumanna otevřena stálá expozice věnovaná životu a dílu Gustava Mahlera v Muzeu dr. Aleše Hrdličky v Humpolci, vzdáleném 7 kilometrů od skladatelova rodiště. Roku 1994 pak byla v domě na Kosmákově ulici v Jihlavě zpřístupněna další stálá expozice, kterou připravilo Muzeum Vysočiny Jihlava, nazvaná „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“. O desetiletí později byla tato expozice zmodernizována a přemístěna do zrekonstruovaných prostor Domu Gustava Mahlera ve Znojemské ulici.

Dalším počinem připomínajícím Mahlerovu osobnost se staly oslavy „Gustav Mahler 2000 & Jihlava“ uspořádané u příležitosti 130. výročí prvního Mahlerova veřejného vystoupení v městském divadle a 140. výročí jeho narození v roce 2000.

Od poloviny 90. let 20. století došlo z iniciativy Občanského sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera a za podpory mnoha významných našich i zahraničních osobností k postupné rekonstrukci rodného domu hudebního skladatele v Kalištích u Humpolce, kde si mohou turisté a návštěvnici vychutnat genia loci umělcova rodiště.

Příspěvkem kraje Vysočina k propagaci Mahlerovy tvorby a k upevnění obecnějšího povědomí o jeho propojení s Vysočinou je vytvoření pětidílné ediční řady nahrávek Mahlerových děl provedených

the attic of his grandparents’ house in Ledeč nad Sázavou, and he allegedly joined with it his lifelong interest in music. He spent his childhood and adolescence in Jihlava, where his first public appearances and self-standing composing took place. Town of Želiv, then, refers to his first teenage love.

Mahler himself reminded several times that all these experiences and sentiments of his youth together with the local public musicality were later also reflected in his work. After the death of his parents he did not return to Jihlava more, although he had a right of domicile here until 1911, when he died in Vienna.

Highlands proudly acknowledged the famous native not earlier than at the end of the 20th century. It was in 1986, when in the attendance of Václav Neumann, awarded National Artist, a permanent exhibition devoted to the life and work of Gustav Mahler was opened in the Museum of Dr. Aleš Hrdlička in Humpolec, 7 kilometres far from the composer’s birthplace. In 1994, in a house in Kosmákova Street in Jihlava, a permanent exhibition was opened, prepared by the Museum of Highlands in Jihlava (Muzeum Vysočiny), under the name “Young Gustav Mahler and Jihlava”.

Ten years later, this exposition was updated and moved to the renovated House of Gustav Mahler in Znojemská Street.

Another event reminding Mahler’s personality was the celebration “Gustav Mahler 2000 & Jihlava” organized at the occasion of the 130th anniversary of Mahler’s first public performance in the town theatre and of the 140th anniversary of his birth, in 2000.

Since the mid of 1990s, through an initiative of a civic association named Mahler 2000 – Gustav Mahler Society, and supported by many important domestic and foreign personalities, the renovation of the composer’s birth house started in Kaliště near Humpolec, where tourists and visitors can enjoy genius loci of the artist’s birthplace.

A contribution of the Vysočina Region to the promotion of Mahler’s work and to the strengthening of the general awareness of his connection with our county is a five-part editorial series of recordings of Mahler’s pieces performed by prestigious orchestras within the territory of our

23

renomovanými hudebními tělesy na území našeho kraje. Významným a již tradičním kulturním podnikem je od roku 2002 pořádaný hudební festival „Hudba tisíců – Mahler Jihlava“, organizovaný Občanským sdružením Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera.

Jako trvalá pocta Gustavu Mahlerovi bude sloužit jihlavské veřejnosti i návštěvníkům krajského města park v centru Jihlavy, kterému dominuje socha umělce spolu s dalšími uměleckými prvky od Mistra Jana Koblasy.

S potěšením konstatuji, že tento významný dirigent a skladatel světového formátu postupně získává uznání a respekt i na své rodné Vysočině. Jsem rád, že se tak děje právě v době, kdy si celý hudební svět připomíná významná životní jubilea Gustava Mahlera.

Rovněž mne velmi těší, že kraj Vysočina mohl jasně a konkrétně deklarovat, jak si váží umělcova odkazu tím, že nemalou finanční částkou podpořil v průběhu několika let všechny záměry a aktivity, které přispějí k lepšímu poznání a pochopení osobnosti Gustava Mahlera a jeho jedinečného hudebního díla.

24

region. Since 2002, a significant and already traditional cultural event is the music festival “Music of Thousands – Mahler Jihlava” organized by a civic association named Mahler 2000 – Gustav Mahler Society.

A park in the centre of Jihlava City dominated by the statue of the artist along with other artistic elements from the master sculptor Jan Koblasa, a permanent tribute to Gustav Mahler in Jihlava, will serve to the public and visitors of the regional centre.

I am pleased to note that such important conductor and worldclass composer is gradually gaining recognition and respect in his native Highlands (Vysočina). I am glad that this happens at a time when the whole musical world commemorates major anniversaries of Gustav Mahler.

I am very pleased too, that the authority of the Vysočina Region could declare clearly and specifically how it appreciates the artist’s heritage, as it financially supported, by considerable amounts through several years, all projects and activities that are contributing to a better knowledge and understanding of the personality of Gustav Mahler and his unique musical work.

Evropan Gustav Mahler Gustav Mahler European Mgr. Václav Jehlička / senátor Parlamentu České republiky, 8. června 2009 / Senator of the Czech Republic Parliament, June 8th, 2009 V době, která hledá, a také nachází, společné kořeny evropských národů, je připomenutí 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera velmi záslužné. Mahler není jen velký hudební skladatel a dirigent, ale je to také velký Evropan, který svůj osobní život prožil v Evropě, o níž usilujeme. V Evropě bez hranic, v Evropě, kde jednotlivé národy žijí vedle sebe a vzájemně spolupracují. Jsem rád, že jsme se dožili doby, kdy se k němu hlásí Vysočina a celé Česko, ale stejně tak Rakousko, Německo, Maďarsko či Slovinsko. Ve všech těchto zemích žil a především vytvořil své nesmrtelné dílo. Pojítek společné Evropy je a bude jistě mnoho.

Gustav Mahler již před více než sto lety ukázal, že jedním, a určitě hodně důležitým, je také hudba.

Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě bude nejen logicky připomínat jihlavskou etapu jeho života, ale obohatí centrum Vysočiny o nevšední umělecké dílo.

Všem, kdo na tom mají zásluhu, patří mé poděkování.

In our time, when we are looking for and finding common roots of European nations, the commemoration of the 100th anniversary of Gustav Mahler’s death is of merit. Mahler was not only a great composer and conductor, but he was also a great European who lived his personal life in such Europe, we strive for, Europe without frontiers, where individual nations are living side by side and working together. I’m glad we lived to see the time when not just Vysočina (Highlands) but entire Czech Republic, as Austria, Germany, Hungary and Slovenia profess to him. He has been living and, first of all, creating his immortal work in all these countries. There certainly are and will be many connecting links between nations of the common Europe.

Already more than a century ago, Gustav Mahler has shown that the music evidently is very important one of those links.

The memorial to Gustav Mahler in Jihlava will not only logically remind the Jihlava period of his life, but in addition it will enrich the Vysočina (Highlands) Centre by a remarkable work of art.

My thanks to all having the merit in this.

25

26

I

28

„Chci navrátit se v kraj svůj rodný, víc cizinou už nebloudit…“ “I whish to come again to my native heath, no more go about like the Wandering Jew…” Josef Poukar / předseda občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Head of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Je neoddiskutovatelné, že tvorbu Gustava Mahlera významně ovlivnilo prostředí, v němž vyrůstal, v dochované korespondenci se však o svém dětství v Jihlavě příliš nezmiňuje. Traduje se ale několik více či méně věrohodných historek z tohoto období, které bývají uváděny jako doklad Mahlerova hudebního nadání. Jedna z nich je zaznamenána také v nedávno vydané biografické knize Mellisy Müllerové a Reinharda Piechockeho Alice Herzová-Sommerová. Rajská zahrada uprostřed pekla (Praha 2009, s. 32–33). Vyprávění Fanny Schulzové, babičky Alice Herzové-Sommerové, která bydlela dvě ulice od Mahlerových, stojí – bez ohledu na to, co je na něm pravdy – za ocitování: …V domě výrobce pálenky [Bernarda Mahlera] se nikdy nezpívalo ani nehrálo na hudební nástroj, přesto matce neuniklo, že hudba jejího syna fascinuje – veselé písničky kolemjdoucích tovaryšů, stejně jako tklivý zpěv vojáků tesknících po domově či bujaré hospodské popěvky. Ke čtvrtým narozeninám mu proto matka darovala dětskou tahací harmoniku, na kterou od té doby celé dny hrával.

Jednou – hoch právě po obědě spal – procházela městem vojenská kapela. Když se blížila k domu Mahlerových a hudba stále sílila, vyskočil maličký z postele, popadl svou tahací harmoniku, vyběhl bosý a jen v noční košili na ulici a cupital za kapelou. Celý rudý, tradovalo se, zkoušel držet s kapelou

It is without any doubt that the work of Gustav Mahler was significantly influenced by his childhood environment, however, he didn’t mention very much about his childhood in Jihlava in his correspondence preserved to the present day. It is rumoured that some stories from this period, told to evidence the Mahler’s musical talent, are true, more or less. One of these stories has been put down in a biography, issued recently, under the title Alice Herzová-Sommerová. Rajská zahrada uprostřed pekla (Prague 2009, page 32–33), written by Mellisa Müllerová and Reinhard Piechocki. A story, quoted by Fanny Schulzová, grandmother of Alice Herzová-Sommerová, who was living two streets far from Mahlers, is worth mentioning no matter whether it is true or not – the story goes: …In the house of a distillery keeper [Bernard Mahler], they never sang or played a musical instrument, nevertheless, the mother became aware of the fact that her son is fascinated by the music – cheerful songs of journeymen passing-by, as well as sentimental songs of soldiers pining for home or lusty drinking-songs. Thus, at his fourth birthday, she gave him a small accordion for children, he played it all days hence.

Once – the boy was sleeping after the midday meal – a military band was passing through the town. When coming near to the Mahlers’ house and the music became stronger and stronger, the young one jumped out of his bed, snatched his

29

pochodový krok, ale po několika krocích pokaždé vypadl z tempa. Jihlavané se bavili pohledem na mrňouse a stále více se jich přidávalo k průvodu.

Tak se kapela dostala z města až na cvičiště. Až tam prcek zjistil, že nepoznává okolí ani lidi. „Gustávku, když nám ten pochod na harmoniku ještě jednou zahraješ, zavedeme tě všichni společně domů,“ sliboval mu nějaký vtipálek. To chlapci nemuseli říkat dvakrát. Odvážně vykročil a zahrál – za sebou pochodující hrozen lidí – pochod skoro bezchybně. ... Ten malý kluk dokázal všechny melodie, které slyšel, okamžitě zopakovat.

Cenné svědectví o tom, jaké prostředí Gustava Mahlera formovalo a bylo mu zdrojem inspirace, podává jeho přítel Friedrich Löhr, který ho v létě roku 1884 navštívil v Jihlavě (Gustav Mahler. Dopisy, Praha 1962, s. 48): V týdnu, který jsem nato strávil s Mahlerem v Jihlavě v domě jeho rodičů, jsme se, pokud si pamatuji, hudbě nevěnovali.

Hlavní věcí a nenahraditelným ziskem pro mne zůstalo, že jsem poznal základy a půdu, z níž vyrostl, staré městské čtvrtě, nádherné okolí Jihlavy, jímž jsme se ve vrcholném létě po celá půldne toulali, krajinu s kvetoucími nivami, četnými potoky a rybníky, rozlehlými lesy se zvláštními, kruhově ohrazenými místy pro tanec a se zčásti slovanskými vesnicemi a domy.

A v neděli odpoledne jsme vyrazili tam, kde venku v přírodě praví čeští muzikanti vyhrávali chlapcům a děvčatům do tance. Ano, to byl tanec, rytmus, který jako v opojení rozechvíval srdce a smysly. Radost ze života a žal i hluboká vážnost se zračila na tvářích děvčat, která kroužila téměř slavnostně odměřeně, hlavy skloněny na prsou tanečníků, oblé, skoro nahé nohy vysoko obletovány několikerými pestrými suknicemi.

Svérázné půvaby přírody a lidí, jak je v raném mládí poznal, vytvořily podklad Mahlerovy tvorby a žily neustále v jeho díle.

Když Gustav Mahler 18. května 1911 předčasně zemřel, už na jaře následujícího roku Arnold Schönberg ve známé pražské přednášce prohlásil: „Věřím pevně a neotřesitelně, že Gustav Mahler byl jedním z největších lidí a umělců.“ A Mahlerova slova „Meine Zeit wird kommen“

30

accordion, ran out to the street barefooted having only a nightshirt on and tripped after the band. They say that he, blushed all over, tried to keep marching pace with the band, however, after a few steps he always lost the pace. Jihlava citizens were amused with the kid and more and more of them joined the procession.

So the band got out of the town and arrived to the parade ground finally.

Only now the little realized that he is not familiar with the surroundings and people. ”Gustie, if you will play the march on the accordion for us once more, we all will walk you home”, promised some joker. The boy need not be urged.

He stepped out firmly and played the march almost faultlessly – followed by a bunch of marching people. ... The little boy was able to repeat at once all melodies he has heard.

Mahler’s friend, Friedrich Löhr, who visited Mahler in Jihlava during the summer of 1884, gave a valuable testimony about the background that influenced and inspired Gustav Mahler (Gustav Mahler. Letters, Prague 1962, page 48): During the week, I spent thereafter with Mahler in Jihlava in the house of his parents, we were not concerned with the music, as far as I remember.

My essential and precious gain was and is that I learned about his background and native soil, on which he grew up, about the old town quarters, beautiful vicinity of Jihlava, where we bummeled always for half a day midst the high summer, through a countryside with flowering wolds, many creeks and ponds, vast forests and special circumvallated dancing places, and with partly Slavonic villages and houses. And on Saturdays, we set forth for places where authentic Czech musicians played, out of doors, for dancing to the youth. Indeed, it was a dancing, a rhythm, thrilling the heart and senses like in an ecstasy. Faces of girls reflected the joy of living together with the sorrow and the deep earnestness, they circled round almost festively stiffen, with their heads ducked on the breasts of boys, and with several high-drifting gay skirts flying around their rounded, almost naked legs.

The peculiar character of the nature and people, he got to know in his early youth, constituted background for the Mahler’s creative work and are living in his composition all the time.

— — Josef Poukar

se postupně začala naplňovat i v jeho domovském městě Jihlavě.

V roce 1924 byla Mahlerovým jménem nazvána jedna z jihlavských ulic, 70. výročí umělcova narození oslavila Jihlava koncertem České filharmonie, která zde 19. května 1930 pod vedením Václava Talicha uvedla jeho 1. symfonii. V roce 1931, 21. března, se v Městském divadle uskutečnila vzpomínková slavnost ke 20. výročí Mahlerovy smrti.

V přednášce, kterou zde pronesl jeho přítel z dětství Theodor Fischer, zazněla mimo jiné i přiléhavá slova Josefa Bohuslava Foerstera: „Mahlerdirigent – toť ztělesněná vůle vládnouti, síla, struna napjatá na nejzazší mez, ale Mahler-skladatel – toť ztělesněná touha milovati. V nejrůznějších variacích zpívá jedno jediné: touhu po lásce.“ Slavnosti se zúčastnila Mahlerova sestra Justina a její dcera, houslistka Alma Příhodová-Rosé, která za války zahynula v Osvětimi. Alma vystoupila v Jihlavě ještě jednou v květnu téhož roku.

Válečná léta ani období budování socialismu nebyly Mahlerově hudbě a jeho humanitnímu odkazu vůbec nakloněny. Přesto v roce 1960, kdy si svět připomínal sto let od narození Gustava Mahlera, byly zásluhou pana profesora Jiřího Rychetského z Humpolce slavnostně odhaleny na rodném domě v Kalištích a na domě č. 4 ve Znojemské ulici v Jihlavě, kde rodina Mahlerova v letech 1860–1872 bydlela, než se přestěhovala do sousedního domu č. 6, pamětní desky.

V jihlavském archivu je v pozůstalosti Karla Meisla, jednoho z mála jihlavských židů přeživších holocaust, jenž se na přípravě oslav podílel, uložen dopis, který mu do Jihlavy poslala z Los Angeles dcera Gustava Mahlera, paní Anna Mahler: „K mé velké radosti jsem se dozvěděla, že v rodišti mého otce byla odhalena pamětní deska. Jsem moc šťastná, zvláště při pomyšlení, jak by mého otce, v jehož hudbě domov a mládí hrají tak velkou roli, tato skutečnost potěšila. Mnohokrát Vám děkuji za podíl na tomto podniku a srdečně Vás zdravím.“ Následovalo další dlouhé období mlčení o Gustavu Mahlerovi, pouze se občas objevil v místním tisku krátký článek. Až v roce 1994 byla v Kosmákově ulici 9 otevřena za účasti mnoha významných osobností

When Gustav Mahler untimely died on May 18th, 1911, already in the spring of the following year, at his lecture held in Prague, Arnold Schönberg proclaimed: “I believe firmly and steadfastly that Gustav Mahler was one of the greatest men and artists.” The words of Mahler: “Meine Zeit wird kommen” (“My turn will come”) gradually began to come true also in his native Jihlava. In 1924, one of Jihlava streets has been named after Mahler, the 70th anniversary of the composer’s birthday was celebrated in Jihlava by a concert of the Czech Philharmonic Orchestra that executed his First Symphony under the baton of Václav Talich on May 19th, 1930.

On March 21st, 1931, a commemoration of the 20th anniversary of Mahler’s death was held in the Town Theatre. In a speech read by Theodor Fischer, his childhood friend, apposite words of Josef Bohuslav Foerster were mentioned: “Mahler-conductor – that’s an impersonated will to rule, power, a string stretched up to the utmost, but Mahler-composer – that’s an impersonated longing for love. In variegated forms, he sang the only one: longing for love.” At the commemoration, Mahler’s sister Justina and her daughter, a violinist Alma Příhodová-Rosé who died in Auschwitz during the war, were present. Alma performed in Jihlava once more in the May of the same year.

The years of war as well of socialist regime have not been favourable to Mahler’s music and to his legacy of humanity at all. In spite of this, in 1960, when the world celebrated the 100th anniversary of Gustav Mahler’s birthday, two memorial tablets were installed thanks to Professor Jiří Rychetský from Humpolec, one at the Mahler’s birth house in Kaliště and one at the house no. 4 in Znojemská Street in Jihlava, where the family Mahler was living from 1860 to 1872 before they moved into the neighbouring house no. 6. In the Archive of Jihlava there has been preserved a letter left after Karel Meisl, one of the few Jews of Jihlava, who survived holocaust, and who participated in the preparation of the celebration, this letter was sent to him from Los Angeles by Anna Mahler, Gustav Mahler’s daughter: “To my greatest pleasure I heard that in the birth-place of my father a memorial tablet has been unveiled. I am very happy,

31

expozice „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“. Přes proklamace, že se Jihlava stane centrem mahlerovských aktivit, se však ani poté mnoho nedělo, žádné upozornění na místa spojená s naším krajanem, žádný festival jako v jiných místech, kde Mahler pobýval a tvořil. A to Jihlava, kterou prošli mnozí významní skladatelé, např. J. V. Stamic, J. L. Dusík, V. J. Tomášek, P. Vranický či B. Smetana, patřila ještě v 19. století po Praze k nejhudebnějším městům u nás. Ještě na podzim roku 1998, kdy Jihlavu navštívila skladatelova vnučka paní Marina Mahler, byl dům Znojemská 4 zdevastovaný, opuštěný, okna zatlučena prkny. Když jsme k němu při vycházce po Jihlavě došli, stála o něj opřená lopata. Byl to pokyn – je třeba začít?

Někteří zakládající členové později vzniklého občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě byli u iniciování úspěšných oslav „Gustav Mahler 2000 & Jihlava“, které se uskutečnily ve dnech 13.–15. října 2000 při příležitosti 130. výročí prvního Mahlerova veřejného vystoupení v Městském divadle a 140. výročí jeho narození. Navrhli tehdy také, aby Gustavu Mahlerovi bylo uděleno čestné občanství, k překvapení celého světa se tak však nestalo. Jejich snem byl tehdy každoroční hudební festival v Jihlavě.

V roce 2001 se uskutečnila především zásluhou klavíristy pana profesora Radoslava Kvapila „První mezinárodní Mahlerova klavírní soutěž“, od roku 2002 se každoročně koná hudební festival „Hudba tisíců – Mahler Jihlava“, který pořádá pražské Občanské sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera. V roce 2008 k němu přibyly „Mistrovské dirigentské kurzy Gustava Mahlera Jihlava“, pořádané Komorní filharmonií Vysočina, které připomínají i druhou polohu Mahlerovy umělecké činnosti, v jeho době na rozdíl od skladatelské tvorby vysoce oceňovanou.

Měl jsem možnost vidět zájem a nadšení mnoha ctitelů Gustava Mahlera z celého světa, kteří přijeli navštívit místa jeho mládí. Mahler ale pořád zůstával posledním velkým skladatelem narozeným u nás, který nebyl poctěn svojí sochou. Proto jsem v roce 2004 inicioval

32

especially if I imagine how my father would be delighted with this fact, since in his music the home and youth are playing such significant role. Thank you very much for your share on this matter and I am sending you most sincere greetings.”

Thereafter, another long period of silence about Gustav Mahler followed, only some short articles in the local periodicals appeared occasionally, until, in 1994, an exposition, the “Young Gustav Mahler and Jihlava”, has been opened in Kosmákova Street no. 9, with attendance of many significant personalities. Despite many declarations that Jihlava will become a centre of activities related to Mahler, even thereafter, not much had happened, no any reference about places connected with this our countryman, no any festival like in other places where Mahler was living and creating. And that’s not mentioning that Jihlava, where many renowned composers came through, e.g., J. V. Stamic, J. L. Dusík, V. J. Tomášek, P. Vranický and B. Smetana, pertained to our most musical cities after Prague still in the 19th century. Even in the autumn 1998, when Mahler’s granddaughter, Ms. Marina Mahler, visited Jihlava, the house in the Znojemská Street no. 4 was devastated, abandoned, windows nailed up by boards. When we came to it, walking around Jihlava, a shovel was standing there leaned against it. It was a hint – something has to happen eventually!

Some founder members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association that has been established later on, participated in the preparation of a successful celebration “Gustav Mahler 2000 & Jihlava” held from October 13th to 15th, 2000, at the occasion of 130th anniversary of the Mahler’s first public appearance in the Town Theatre and of 140th anniversary of his birthday. At this time, they proposed to confer to Mahler the freedom on the city, however, to the surprise of the whole world, this didn’t happened. Their dream of that time was also an annual musical festival in Jihlava. In 2001, mainly thanks to Professor Radoslav Kvapil, a pianist, the “First International Mahler Piano Competition” took place; since 2002, a musical festival ”Hudba

— — Josef Poukar

založení občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, jehož cílem bylo tento dluh napravit a sochu Mistra podle okolností odhalit k jednomu ze dvou kulatých mahlerovských výročí, která připadají na roky 2010 a 2011. Za pomoci básníka Jiřího Kuběny, který velmi podporoval naši myšlenku, jsme pro projekt získali významného českého sochaře pana profesora Jana Koblasu a navázali s ním krásnou spolupráci. Začali jsme budovat členskou základnu. Náš první člen, pan profesor Stanislav Krátký, veliký ctitel Mahlerových textů, do naší kroniky napsal: „Aperite portas“ – a brány se začaly otevírat.

Byla zahájena pěkná spolupráce s městem Jihlavou i krajem Vysočina, který pomník podpořil také finančně. Začali jsme se získáváním finančních prostředků. Velkorysý projekt, který zahrnuje nejen sochu, ale také park s dalšími kamennými sochařskými prvky v Benešově ulici na místě, kde stávala nacisty vypálená synagoga, nakonec převzalo v roce 2008 Statutární město Jihlava. Díky kvalitnímu projektu získalo na Park Gustava Mahlera téměř 40 000 000 Kč z Evropské unie. Po celou dobu naší činnosti jsme se setkávali s velkou podporou představitelů samosprávy i pracovníků magistrátu.

Někteří naši členové se v roce 2006 podíleli také na přípravě nové expozice v Domě Gustava Mahlera ve Znojemské 4. Již předtím se mi podařilo odkoupit kachle z kamen z pokoje v domě Znojemská 6, ve kterém měl Gustav Mahler klavír, jejichž část je v expozici vystavena.

Upozornil jsem také na existenci pozůstalostního spisu Bernarda Mahlera v Moravském zemském archivu v Brně, jehož následné zpracování přineslo zajímavé poznatky především o majetkových poměrech rodiny (viz Renata Pisková, Pozůstalostní spis po Bernardu Mahlerovi, Jihlavská archivní ročenka IV, 2002, s. 82–151).

Máme člena v Mezinárodní společnosti Gustava Mahlera ve Vídni, jsme v kontaktu s Hudební knihovnou v Paříži a s Rückertovou společností ve Schweinfurtu. Spolupracujeme s dalšími osobnostmi, které se zajímají o dílo Gustava Mahlera. V roce 2009 jsme podali návrh

tisíců – Mahler Jihlava“ (“Music of Thousands – Mahler Jihlava”) takes place annually, organized by a civic association from Prague named Mahler 2000 – Gustav Mahler Society. In 2008, the “Gustav Mahler Masterclasses for Conductors in Jihlava” came to it, organized by Highlands Chamber Philharmonic Orchestra, focusing on the second art competence of Mahler, highly appreciated in his time in contrast to the work of a composer.

I could experience the interest and enthusiasm of many admirers of Gustav Mahler from all over the world, who came to visit places of his youth. Mahler is still the last great composer born in our country, who has not yet been honoured by a sculpture. Therefore, I initiated the foundation of a civic association, the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, in 2004. The objective of the association was to remedy this fault and to build a sculpture of Maestro at the occasion of one of the two Mahler’s anniversaries, either the centennial that falls on 2011 or the semi-centennial in 2010, according to circumstances. With the aid of poet Jiří Kuběna, who supported strongly our idea, we approached a renowned Czech sculptor, Professor Jan Koblasa, to take part in this project and we entered into a delightful cooperation with him. We started to gather members for the association. Our first member, Professor Stanislav Krátký, great admirer of Mahler’s texts, inscribed to our chronicle: “Aperite portas” – and gates started to open.

A smooth cooperation has been initiated with authorities of Jihlava City and Vysočina Region that supported the monument also financially.

We started to collect funds. A broadminded project that included in addition to the sculpture also a park and other sculptural objects in the Benešova Street, on the plot of the former synagogue burnt by Nazis, has been finaly overtaken by the Statutory City of Jihlava in 2008. Thanks to a design of high quality, we were able to obtain funds from the European Union in the height of almost CZK 40,000,000.00 for the Gustav Mahler’s Park construction.

During the whole period of our activity, we were met with great support by representatives and officers of the municipal authorities.

33

na udělení čestného občanství Gustavu Mahlerovi in memoriam, které tentokrát zastupitelé města Jihlavy jednomyslně odsouhlasili. Naším cílem zůstává založení společnosti Gustava Mahlera v Jihlavě, která by s láskou pečovala o jeho odkaz.

Postupně přicházejí první ohlasy na pomník Gustava Mahlera ze světa i z České republiky, mnoho významných osobností z oblasti hudby i vědy s nadšením reaguje na vznikající dílo. Radost nám udělala vnučka Gustava Mahlera paní Alma Zsolnay z Vídně, která ve svém dopise z 6. listopadu 2009 píše: „Musím Vám napsat, jak moc obdivuji sochu Gustava Mahlera, to jak se Vám ji podařilo umístnit a jaký výborný sochař ji vytvořil. Jsem šťastná, že město Jihlava schválilo čestné občanství pro Gustava Mahlera in memoriam. Neumím si představit nic krásnějšího, než kdyby při otevření Parku Gustava Mahlera byla uvedena jeho 9. symfonie za řízení Martina Siegharta.“ Veliký mahlerovský dirigent Bernard Haitink nám přesně v den svých 80. narozenin po koncertě napsal: „Přeji vše nejlepší k úspěšnému vybudování Mahlerova pomníku.“ Oslovili jsme významné osobnosti z České republiky i ze zahraničí s prosbou o vyznání k hudbě a osobnosti Gustava Mahlera do této publikace. Jako poslední nám napsal pan profesor Henry-Louis de La Grange z Paříže, jeho největší znalec.

Na podzim roku 2009 byl Park Gustava Mahlera téměř dokončen a zpřístupněn veřejnosti. V den 150. výročí Mahlerova narození, 7. července 2010, v něm bude za přítomnosti mnoha významných hostů a milovníků jeho hudby z celého světa odhalena jeho socha.

Jsme šťastni, že jsme mohli být u vzniku tohoto pomníku. S radostí jsme nezištně sloužili géniu světové hudby a velikému člověku Gustavu Mahlerovi. Chtěli bychom na závěr celého projektu moc poděkovat všem (a nebylo jich málo), kteří jakýmkoliv způsobem pomohli při realizaci pomníku. Věříme, že se Park Gustava Mahlera stane místem, kam se mnoho posluchačů Mahlerovy hudby z celého světa přijede poklonit jeho památce a kde budou moci meditovat o jeho nádherné hudbě a slovech.

34

In 2006, some of our members also participated in the preparation of a new exposition in the House of Gustav Mahler in Znojemská Street no. 4. Earlier, I was lucky to buy back tiles of a stove standing in the room, in which Gustav Mahler played piano, from a house situated in Znojemská Street no. 6, several of them have been displayed at this exposition. I also turned attention to the existence of a Bernard Mahler’s estate record (of inheritance) preserved in the Moravia Land Archive in Brno (Moravský zemský archiv v Brně), the following research of which brought interesting results especially about property relations of the family (see Renata Pisková, Pozůstalostní spis po Bernardu Mahlerovi, Jihlavská archivní ročenka IV, 2002, pages 82–151).

One of us is a member of the International Mahler Society in Vienna, we are in touch with the Musical Library in Paris and with Rückert Society in Schweinfurt. We also are cooperating with significant personalities who are interested in the work of Gustav Mahler. In 2009, we submitted a proposal for granting the freedom on the city to Gustav Mahler in memoriam, and the representatives of the Jihlava City approved it unanimously this time. Our goal is to establish a Gustav Mahler Society in Jihlava that would preserve his legacy lovingly (con amore).

Gradually, we are obtaining first reactions to the monument to Gustav Mahler from abroad and from the Czech Republic as well, many renowned personalities from the field of music or science are enthusiastic about the sculpture being now created. We were very delighted with a letter dated November 6th, 2009, from granddaughter of Gustav Mahler, Ms. Alma Zsolnay from Vienna, who wrote: “I am writing you to say how much I admire the sculpture of Gustav Mahler, and the way how you installed it and what a great sculptor created it. I am happy that the City of Jihlava approved the granting of the freedom on city to Gustav Mahler in memoriam. I can not imagine nothing more beautiful like his Ninth Symphony conducted by Martin Sieghart and executed at the occasion of the Gustav Mahler’s Park opening.“ A great conductor performing work of Mahler, Bernard Haitink, wrote to

— — Josef Poukar

Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du Mein Herz, in einem Nu! Was du geschlagen, Zu Gott wird es dich tragen!

Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas, brzy tvůj přijde čas! Čím víc se chvěješ, tím blíž k Bohu spěješ. překlad Jiří Stromšík

„... Všude cizincem, nikde vítán.“ Konečně, po sto padesáti letech, kdy je nadšeně vítán a přijímán po celém světě na nejproslulejších koncertních podiích, se vrací domů. GUSTAVE MAHLERE, JSI DOMA V JIHLAVĚ – BUĎ VÍTÁN! 11. února 2010

us exactly on the day of his 80th birthday, after a concert: “With all my best wishes for the achievement of the Mahler memorial.”

We also addressed significant personalities from the Czech Republic and from abroad with a request to confess their relation to the music and personality of Gustav Mahler for the purpose of this publication.

The last letter was from Professor Henry-Louis de La Grange from Paris, the greatest expert on Mahler.

In the autumn of 2009, the Gustav Mahler’s Park has been almost fully completed and opened to the public. On the day of the 150th anniversary of Mahler’s birthday, on July 7th, 2010, an unveiling ceremony will be held in this park, attended by many significant guests and admirers of his music from all over the world. We are happy that we could witness the origination of this monument. We served selflessly, with greatest pleasure, to this genius of the music and this brilliant character, to Gustav Mahler. At the end of our project, we whish to express our thanks to all (and they were many) who helped, in any way, to build the monument. We believe that the Gustav Mahler’s Park will become a place to which listeners of Mahler’s music from all corners of the world will come to pay their tribute to him and where they will meditate about his beautiful music and words.

Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du Mein Herz, in einem Nu! Was du geschlagen, Zu Gott wird es dich tragen!

Yes, you will rise up heart of mine In the wink of an eye!

Each stroke of thou Near God shall you haul!

“... Everywhere foreigner – nowhere welcomed.” At last, after one hundred fifty years, cheerfully welcomed and accepted on the most renowned concert stages worldwide, he is coming home. DEAR GUSTAV MAHLER, YOU ARE AT HOME IN JIHLAVA – WELCOME! February 11th, 2010

35

36

Můj Gustav Mahler (Pomník pro Jihlavu) My Gustav Mahler (Memorial for Jihlava) Jiří Kuběna / básník / poet Žádnému člověku od Boha není dáno všechno; já toho – jak svědčí jiní – dostal víc než dost (a z přemnohého je mi teď odvést peníz daně).

Ale pokud jde o Hudbu, pak, když do beztoho už po okraj přeplněné mé kolíbky ještě něco navíc měl svěřit mému víc než obtíženému sluchu, sluchu básníka, tu řekl Bůh – a pošeptal to diskrétně do mého ještě plně neprocitlého ucha: „Mého Slova budiž – do sebemenšího záchvěvu – poslušen na slovo, – ale pro hudbu – hudbu mých sfér, harfy mých andělů – nebuď ti dán ani ten sebemenší hudební sluch!“ Budiž mi tedy prominuto, že když teď mám psát o Gustavu Mahlerovi: jeho Druhé – bude to jako když slepý hovoří o barvách.

Ale cítím přitom, že své Slovo zde a dnes říci musím. Jméno Gustava Mahlera není mne tajno od dob prvního mládí. Na počátku je shodou okolností haugwitzovský zámek Náměšť nad Oslavou – kde hudba byla odedávna domovem, a který hostil tuším i Händla nebo Haydna – a kde hudbou je dodnes nassát každý kámen, každá cihla jeho zdí. Tam jsme byli se seminářem dějin umění brněnské Almy Mater někdy v polovině let padesátých: tedy před více než polovinou století, a protože náš starší kolega, dnes slovutný Petr Spielmann, zde pracoval na soupise movitých památek, navštívili jsme ho v jeho dočasné erémě. A tu: až do chodeb vítal nás ozvěnou, jemný a naléhavý, tehdy

God did not give everything to everyone; I got – as others say – more than enough (and I have to pay now good-many penny of tax for it).

But in terms of Music, God said into my already fully encumbered hearing, when I was laying in a cradle full of poetic ideas up to the edge, something more, discreetly whispering into my ear not yet fully awakened: “My word you will obey – up to the slightest tremor – but for the music – music of my domains, my angels’ harps – you will not get any slightest musical ear!”

Should I write now about Gustav Mahler’s Second Symphony, I should be forgiven: it is like when a blind man speaks about colours. I feel however that my Word, here and now, has to be said. Name of Gustav Mahler was not any secret to me since my early youth. Haugwitzs’ Chateau in Náměšť nad Oslavou stood at the beginning – there the music has always been home, and I guess it hosted even Haendel or Haydn, every stone there, every brick of its walls is sodden with music still today. There we, students of the Brno’s Alma Mater, were at seminar of the art history in the middle of the 1950s: more than half a century ago, and because our older colleague, now honourable Peter Spielmann, was working on the inventory of movable monuments, we visited him in his temporary hideout. As we were coming there, through the corridors, an echo of a gentle and urgent music welcomed us, I think the Vienna Radio waves transmitted by his

37

tuším z vln vídeňského rozhlasu jeho přenosným radiopřijímačem reprodukovaný koncert – Mahler. To jméno jsem slyšel po prvé: a dobře si ho zapamatoval, jako příslib. Náš asistent doktor Kudělka a ovšem Petr Spielmann – vyslechli tehdy celý koncert v němé úctě a jako zmrazeni a dokud ozníval ten Memnonův kolos pod jitřním svatodušním vánkem, proudícím do jarních zahrad otevřenými, chorovodem pro tu chvíli rajských ptáků rozezpívanými okny, nedokázali se odtrhnout, ani se nepohnuli: mluvilo božstvo. Ten obezřelý Odysseův vosk z mých zapečetěných uší básníka tehdy sice nikdo nevyňal, přesto jsem ale cítil, že to setkání nebylo, není jen tak.

Do Jihlavy – a na Jihlavsko – jsme za soupisem nemovitých kulturních památek jezdívali s kolegy z brněnského památkového ústavu od šedesátých let víc než často. A kdykoliv jsme projížděli onou úzkou a strmou uličkou od hradeb k náměstí, ví Bůh, vždycky jsem něco v jejím sevření ucítil, až v jeskyni srdce. Později mi někdo řekl: ano, tudy šel, zde stanul génius. Už ne neznámý. Gustav Mahler! To už jsem věděl, že mu u nohou dávno leží celý svět kultury: žel, zatím převážně jen na západ od železné opony. A marně jsem hledal něco víc než od úst k ústům hlesnutou připomínku, aspoň tu prachem zapomenutí umouranou pamětní desku. A tu mi něco řeklo, a pokaždé i skrze má ústa nahlas řeklo: tady někde by měl být – jak je možno, že Jihlava nemá Mahlerův pomník?! Ani mne tehdy nenapadlo, že právě já, slepý k notám a hluchý k tónům, bych měl jednou stát u jeho počátku.

Ale Bůh sám a lépe než my ví co činí, když zavírá ve svůj čas náš vnitřní zrak a sluch.

A pak šla dál dlouhá léta babylonského zajetí i bloudění na poušti. Ale v průsmycích dějin, jako v časem nahlodávaném pralese, náhle semtam nějaký ten úsvit, paprsek: filmy geniálního Evropana, vznešeného milánského condottiera Luchina Viscontiho, toho každým coulem aristokrata – ale i truvéra – Mistra gesta, oka, slova, ducha a právě i : ucha. Soumrak bohů, Rodinný portrét a – Smrt v Benátkách.

A tam – hudba, hudba, hovořící tentokrát k mému zavile se

38

portable radio a concert – Mahler. I heard such name for the first time and I memorized it well as a promise. Our assistant-teacher Dr. Kudělka and Peter Spielmann, of course, listened to the entire concert then, in awe and silence as frozen until the Memnon’s colossus passed away in the Pentecostal morning breeze, they listened to a music flowing into the spring garden through windows opened and singing with the choir of birds of Paradise for that moment, they were unable to tear away or to move: the deity was talking. The cautious wax of Odysseus, sealing my ears of poet, nobody pulled it out yet, but I still felt that this meeting was of great importance.

In Jihlava – and its surroundings – there is a lot of immovable cultural monuments, therefore we went to list them with colleagues from the Heritage Institute in Brno since the 1960s, more than often. When we passed through that narrow and steep backstreet heading from the walls to the square, God knows, being grasped by it, I always felt something in the innermost cave of my hearth. Later someone told me: yes, genius passed by, there he stood. Long time unknown Gustav Mahler! I already knew that the whole world of culture, for long time, lies at his feet: alas, still mostly just in the West, beyond the Iron Curtain. I searched in vain for something more than comments transmitted from mouth to mouth, at least a plaque covered with dust. Then somebody said, and every time used my mouth to it: here it should be somewhere – how it is possible that Jihlava has no Mahler’s memorial?! Then, I didn’t think that exactly I, a man blind to notes and deaf to tones, would be once standing at its origin. God alone only and better than we knows what is necessary, when he closes sometimes in certain time, our inner sight and hearing.

Many years of the Babylonian captivity and of the wandering through the desert passed meanwhile. However in the history, like in a forest eroded by time, there always exists some forest aisle, where the beam of light suddenly comes through in the dawn: brilliant European films directed by the noble Milanese condottiere Luchino Visconti, this by every inch aristocrat – and trouvére – Master of gesture, eye, word, spirit, and just

— — Jiří Kuběna

bránícímu sluchu básníka jako nedílná součást, ne jako doprovod, ale spolupodstata do obrazů uvedeného Mannova podmanivého podobenství o Kráse, apollinské Kráse; jinošské kráse, jediné opravdové kráse, kráse Smrtící. Gustav Aschenbach a – Tadzio: Gustav Mahler a jeho jinošské torso Apollónovo.

Má cesta k hudebním velikánům – právěže cesta hluchoněmého – připomíná přečasto hru na slepou bábu. Výjimkou – jako snad pro každého – byl a je snad – jen ten božský Mozart; ale i Rossini; a ovšem gregoriánský chorál a – Janáček. Pastorkyňa. Všude tam, kde končí se – nejen pro básníka – každá muzika, a kde začíná zpívat samo slovo, už jen Slovo. A tak to bylo nakonec i s Mahlerem. Když na počátku mé bítovské éry – někdy v druhé půli let devadesátých – přišel, doprovázen svou nezdolnou chotí, za mnou na hrad můj jihlavský přítel (jehož jméno nesmím uvést!) s tím, zda bych nevěděl někoho na vytvoření pomníku – sochy k uctění Gustava Mahlera v městě mládí a jinošství tohoto u nás doma stále nepoznaného génia (což může z Nazareta vzejíti dobrého?), promítl se mi v sítnici paměti onen umouraný dům pod náměstím, a s ním dávná výzva: a na tu hned odpověď, jediná možná: ovšem, Jan Koblasa! Sám sochař jak náleží velkého formátu, emigrant světového jména, jen těžce nanovo přijímaný ve vlasti, s Mahlerem spiatý německou sférou svého působení a co víc: svou bytostnou múzičností a vrozenou muzikálností (narozdíl ode mne, básníka, mu do ouška a do srdce andělské trouby hlaholily už od kolíbky); u nás na Bítově ho nejširší veřejnosti právě připomínala jeho – hned dvojí – nejprve s Mikulášem Medkem, a pak se skupinou Šmidrů pořádaná retrospektivní výstava.

Bylo tedy – zásluhou Ducha svatého, ale i manželů X – od samého počátku rozhodnuto: autorem Mahlerova pomníku pro Jihlavu bude, a nyní už slavně je, Jan Koblasa, a právě a jen skrze něj, sochaře rodem, tento svůj nehynoucí vavřín přímo z labyrintu dnešního Ucha Dionýsova vítězně našemu Mistru, jeho domovské Jihlavě, i nám všem přinášející Anděl Věčné Paměti, Anděl Hudby. A jak bych,

as well: ear. The Damned, Family Portrait and – Death in Venice. There was music speaking to my ear, defending itself fiercely, ear of a poet, – music as an integral part of the work, not as an accompaniment only, but as its fundamentals pertaining to images of Mann’s captivating parable about Beauty, beauty of Apollo; adolescent beauty, the only one true beauty, deadly beauty. Gustav Aschenbach and Tadzio: Gustav Mahler and his adolescent torso of Apollo.

My path to musical giants – peculiar way of a deaf-mute man, bears resemblance of a game at blind man’s buff. An exception – for everyone, as I am sure – it probably was and is only that divine Mozart; and Rossini also, and of course Gregorian chant and Janáček’s Jenůfa. There any music ends everywhere – not only for the poet –, and word itself begins to sing, just the Word. So that it was eventually with Mahler. At the beginning of my Bítov era – it was sometimes in the second half of the 1990s – my friend from Jihlava (whose name I may not present here!) accompanied by his indomitable wife came for a visit to me, to the Bítov Castle, asking whether I knew someone able to create a memorial to Gustav Mahler, a genius still unknown in his home country (What good can come from Nazareth?); a statue for the town of his youth and boyhood. I saw in the inner of my eyes and my memory that god-forsaken house near the square and an old challenge: now, my reply to that might be only one: Jan Koblasa! Sculptor of a great format, world-renowned émigré, heavily again accepted in his home country, linked with Mahler by his activity in the German environment and, moreover, with an intrinsic and innate artistic musicality (unlike me, the poet, in his ears and heart the angel trumpets sounded since the cradle).

It was at Bítov where the general public was reminded twice of him – first with Mikuláš Medek, and then within a retrospective exhibition organized with the Šmidra’s group.

So it was – thanks to the Holy Spirit, but also husbands X – decided from the outset: the author of a Mahler’s memorial for Jihlava will be, and actually is by now, famous Jan Koblasa. Only and only through him, the sculptor by birth, the Angel of Eternal Memories, Angel of Music brought

39

já nehodný, já hluchoslepý, v té samé chvíli, kdy hned k dvojímu odhalení je tu připravena saiská rouška nad dvojjediným monumentem téhož génia, nad jeho dílem i oslavou, jak bych já na sklonku svých dní, mohl nepřipomenout ještě jednu zvláštní paralelu, jednu přímo do očí bijící – opět dvojí – alfu a omegu naší společné osudovosti, ono znamení plnosti časů dovršované na národa roli dědičné právě dnes – Mistře Jane Koblaso, drahý Jeníku?

Na počátku naší dráhy: Tvé dráhy sochaře, mé dráhy básníka, stály před bezmála půlstoletím Jedovnice – uprostřed rudého přítmí všemu terroru doby navzdory nakonec vítězně vztyčený jedovnický oltář, onen vůbec první monument sakrality u nás v době totality, který jsi budoval s Mikulášem Medkem na ostře sledovaném území současného umění. A i tomu předcházela také tehdy, řízením Božím – mnou zaslechnutá – pouze dál v pravou chvíli a pravý čas předaná – svatodušní výzva!

A dnes, v závěru našich dní, opět jedna nepřeslechnutá, nepřeslechnutelná výzva, k uctění génia hudby v chrámu naší těžce decimované zbožnosti, v době triumfu Zlatého Telete na tržištích našeho národa prý nejateističtějšího – kdo by právě dnes neslyšel – a kdo právě teď by nevyslyšel tuby, žestě, trombony Mahlerovy Druhé – zvoucí nás k už poslednímu soudu soukromému, k onomu už Poslednímu soudu Věčnosti nad našimi hřivnami těžce zkoušenými, nelítostně tříbenými ve vichřici času. Básníci jsou tu proto, aby – třeba slepí, hluší a němí – předali v pravý čas vzkaz, předali Slovo, sochaři, aby ho učinili tělem. A hudebníci, poslové nebe: aby nás naučili hudbě sfér, hymně věčnosti. Kéž neodcházíme, kéž tam na druhou stranu nepřijdeme s prázdnou. Kéž jsme nežili, kéž nežijeme nikdo zbytečně.

40

the undying laurel directly from the labyrinth of a Dionysian Ear of today, triumphantly to our Master, and to his native Jihlava, and to us all.

How could I, the undeserving one, deaf and blind, at the same moment when the Saitic veil here is ready for undraping the double memorial of the genius, now covering his work and commemoration, how could I fail, in the fall of my days, to admonish another specific parallel, one especially striking – again double – alpha and omega of our common fatality, this sign of the time fullness being accomplished on the nation’s hereditary field today – Master Jan Koblasa, my dear Jack?

I mean Jedovnice that stood, before nearly half a century, at the beginning of our careers: yours career of the sculptor and my poetical way – and the Jedovnice altar, finally victorious despite the time, all glooming in the middle of the red terror, a first sacral monument in the time of totality, that you built with Mikuláš Medek within the closely watched territory of the contemporary art. At that time, the same way as today – by God’s dispensation – it was also preceded by a Whit Challenge that I heard and – just at the right time and right place – transmitted!

And today, at the end of our days, I heard once again a call to honour the genius of music in the temple of our severely decimated piety, at the time of the Golden Calf triumph in the marketplaces of our nation, said the most atheistic one – who’d not hear just now – who who’d not listen to bombardons, brass, trombones of Mahler’s Second – summoning us to the last private judgement, indeed to the Last Judgement before Eternity, judging our talents heavily tested, fiercely sifted by hurricane of time. Poets are here – though blind, deaf, and dumb – to transmit a message in the right time, to pass the Word to the sculptors, to make it flesh. Musicians, messengers from heaven, are here to teach us music of spheres, the anthem of eternity. May we not leave barehanded, may we not come to the other world barehanded. May we didn’t live unnecessarily, may nobody of us lives unnecessarily.

— — Jiří Kuběna

O Mensch! O Mensch!

Was spricht die tiefe Miternacht?

Ich schlief, ich schlief!

Aus tiefem Traum bin ich erwacht!

Die Welt ist tief!

Und tiefer als der Tag gedacht!

Tief ist ihr Weh! Lust – tiefer noch als Herzeleid!

Weh spricht: Vergeh!

Doch alle Lust will Ewigkeit!

Will tiefe, tiefe Ewigheit!

O Mensch! O Mensch!

Was spricht die tiefe Miternacht?

Ich schlief, ich schlief!

Aus tiefem Traum bin ich erwacht!

Die Welt ist tief!

Und tiefer als der Tag gedacht!

Tief ist ihr Weh! Lust – tiefer noch als Herzeleid!

Weh spricht: Vergeh!

Doch alle Lust will Ewigkeit!

Will tiefe, tiefe Ewigheit!

Člověče! Člověče!

Co z hlubin půlnoci Ti praví sen?

Já spal, já spal!

A z hlubokosti sna jsem vytržen.

Je bez dna svět.

A hlubší než by myslil den!

A jak žal hluboký je jeho klín.

Však radost hlubší je než srdce sten. Žal říká: zhyň!

Však radost ta chce věčnost jen!

Chce bez dna, bez dna věčnost jen!

Oh man! Oh man!

What says the midnight’s depth?

I was sleeping and awaken as if I would almost dead!

The world is deep!

Much deeper even in the night!

Its pain is deep, nevertheless the heart’s joy is bottomless!

The pain goes: parish!

But the joy whish: survive!

In a deep, deep, everlasting life!

(červen 2009)

(June 2009)

41

42

Koblasův Mahler pro Jihlavu Koblasa’s Mahler for Jihlava Petr Spielmann / kunsthistorik / art historian V tomto mimořádném projektu spojuje se snaha mnohých nejen připomenout význam skladatele Gustava Mahlera, ale vyjádřit nadčasový smysl jeho tvorby, dát výraz hudbě, která probíhá v čase, dílem, které v sobě čas zpředmětňuje a zároveň překonává, dílem, které tlumočí poselství Mahlerovy hudby o propojení díla Božího – přírody – s dílem lidským – myšlenkou, metaforou – , spojením Starého a Nového zákona, smutku i radosti, transcedence filosofie východní Asie s moudrostí lidové písně Mahlerovy rodné Moravy. Bylo důležité najít pro tento úkol někoho, kdo ve svém myšlení i tvorbě uskutečňuje podobnou vizi synthese antické kalokagathie s pokorou zdi nářků i kázáními svatých Antonína Paduánského a Františka z Assisi ptákům a rybám.

Mé první setkání s Mahlerovou hudbou se odehrálo záhy. Můj otec architekt a milovník hudby obdivoval Mahlera a snažil se svého malého synka získat pro své nadšení (pochopitelně ne jen pro Mahlera). Když za války byl otec – ač pokřtěn – pro svůj původ odvlečen, brávala mě občas matka na hudební soboty u brněnského knihkupce pana Svobody, kde se pravidelně setkávali hudební vědec Jan Racek, historik umění Albert Kutal a filosof Josef Šafařík. Provozovala se tam hudba z gramofonových desek. Mimo jiné jsem tam poprvé slyšel Mahlerovu

This exceptional project brought together endeavours of many of its creators aiming not only to commemorate the greatness of the composer Gustav Mahler but also to express the timelessness of his work, of the music that is passing over with the time, by another piece of art, a sculpture, that substantiate the time in itself and overcome it simultaneously; i.e., by such sculpture that would interpret the message of Mahler’s music, the amalgamation of the work of God – the nature, with the work of a human being – thoughts, metaphors; the merger of the Old and New Testaments, of sadness and joy, of transcendency of the East-Asiatic philosophy and wisdom of a folk song of Mahler’s native Moravia. It was important to find for this task such person that would in his/her thinking and creative work substantiate similar vision of a synthesis between classical calocagathia and humility of the Wailing Wall, and also of preaching of saints, Anthony of Padua and Francis of Assisi, to birds and fishes.

I came into contact with the Mahler’s music early. My father, a music-loving architect, admired Mahler and troubled himself to encourage his young son to share his enthusiasm (of course, not only for Mahler).

During the war, when my farther was deported due to his origin, despite the fact that he was baptized, my mother sometimes took me along

43

Píseň o zemi. Po válce, po otcově návratu se Mahler hrával z gramofonu u nás doma: symfonie, ještě častěji písně, které oba moji rodiče velice milovali. Na pražském Akademickém gymnasiu jsem se poznal a spřátelil s Janem Klusákem. Nadšení pro Mahlerovo dílo vedle podobného osudu bylo jedním z mnoha pojítek našeho vztahu. Při studiích na brněnské filosofické fakultě byl mým nejbližším přítelem předčasně zemřelý muzikolog Oldřich Pukl, s nímž mě mimo osudové osobní vztahy, společné projekty – zejména Kubismus a hudba – a lásku k dílům umělců výtvarných, básníků a hudebníků – z nichž mnohá byla tehdy zakázaná – pojilo i nadšení pro Mahlera, v němž jsme obdivovali i předchůdce Schönberga: společně jsme vyhledávali každou možnou příležitost slyšet jeho hudbu. Proč o tom tak obšírně vypravuji? Chci tím říci, že nás v naší generaci bylo mnoho, kteří sdíleli tyto sympatie.

Při mé třicetileté emigraci v západním Německu jsem blíže poznal o týden staršího Jana Koblasu, který se časem stal jedním z mých nejbližších přátel. Ve společných rozhovorech a zážitcích s ním byla hudba spolu s uměním, poesií a jeho vlastní tvorbou jedním z našich témat. Když jsem se po svém částečném návratu do Brna setkal se svým spolužákem a Koblasovým přítelem básníkem Jiřím Kuběnou, říkal mi o své ideji navrhnout postavení pomníku Gustavu Mahlerovi v Jihlavě, který by vytvořil Koblasa, a o tom, že pro ni hledá příznivce a podporovatele. Kuběna mě svým podnětem rázem přesvědčil: mně bylo jasné, že Jan Koblasa je strukturou své osobnosti, svým osudem, temperamentem i svým životním dílem ideálním tvůrcem pro takovou úlohu. Při tom jsem si uvědomoval, že slovo navrátilcovo po dlouhých třiceti letech už nemá dostatečnou váhu, aby tento projekt účinně podpořilo. Snažil jsem se tedy alespoň přispět přátelským slovem Koblasovi, zájmem a přesvědčením, že právě on je tu ideálním kandidátem. Navíc jsem mu poskytl mahlerovskou literaturu mou i z archivu mého otce. (Mluvím tu o svých osobních zážitcích.

O myšlence Mahlerova pomníku jsem se dozvěděl od Jiřího Kuběny.

Skutečnými iniciátory projektu byli manželé Poukarovi z Jihlavy

44

to musical Saturdays at a Brno bookseller, Mr. Svoboda, where regularly met musicologist Jan Racek, art historian Albert Kutal and philosopher Josef Šafařík. They listened to musical records. By the way, I heard Mahler’s Song of the Earth there first time. After the war, when my father returned, Mahler was played on an old record player at our place: symphonies or, more often, songs loved by both of my parents. At the Academic Gymnasium in Prague, I met and became friend with Jan Klusák.

His enthusiasm for Mahler’s work, besides similar fate, created one of many links of our relationship. During my studies at the Brno University, faculty of arts, my closest friend was Oldřich Pukl, an untimely died musicologist, with whom I was allied, besides fatal personal relationships, common projects (mainly cubism and music) and love for works of painters, sculptors, poets and musicians (of which many have been prohibited at this time), by the enthusiasm for Mahler’s work, in which we admired also his predecessor, Schönberg: we were, hand in hand, searching for any opportunity to hear his music. Why I am telling about it so extensively?

I am trying to say that we were many in our generation who shared these personal likes. During my thirty-year-long emigration in the western Germany, I became closely acquainted with Jan Koblasa, one week older, who become one of my best friends in the course of time. Music was one of subjects we jointly discussed and experienced, besides arts, poetry and his own creative work. When I returned, more or less, to Brno, I met poet Jiří Kuběna, my schoolmate and Koblasa’s fried. He told me about his idea to propose the erection of a monument to Gustav Mahler in Jihlava that should be created by Koblasa, and about his activity in searching for project supporters and sponsors. Kuběna’s suggestion convinced me at once: it was clear to me that Jan Koblasa would be an accomplished creator for such task, thanks to the structure of his personality, his fate, temperament as well as his career. At the same time, I was aware of the fact that my word, the word of a repatriate after the long thirty years, would not weigh enough to support this project effectively. Therefore, I tried at least to encourage Koblasa by my friendly words, interest and conviction that he

— — Petr Spielmann

a spolek pro postavení Mahlerova pomníku. Tuto skutečnost jsem tu nechtěl zpochybnit.)

Jan Koblasa (* 5. 10. 1932) ve svých textech (zejména v tom, jímž popisuje a zdůvodňuje své rozhodnutí ujmout se úkolu vytvoření Mahlerova pomníku) uvádí, že na počátku rozhodování o své životní dráze se rozhodoval mezi hudbou a sochařstvím. Jeho rozhodnutí pro sochařství pro něj ovšem rozhodně neznamenalo rozchod s hudbou.

Ta ho provází po celá další léta až podnes, ať už aktivním provozováním, amatérským sice, někdy v dadaistických polohách, nebo svými úzkými osobními kontakty s významnými hudebními tvůrci, Luigi Nonem (zetěm Schönbergovým), Krzysztofem Pendereckim, Rudolfem Komorousem, Janem Klusákem a jistě i dalšími, a konečně jako pasivního, citlivého, vnímavého posluchače. Ostatně nelze pominout vztahy hudby a výtvarného umění, jak je můžeme sledovat v průběhu 20. století.

Jistě je lze sledovat i v tvorbě Koblasově. Zejména zavedením času jako rozměru prostoru do výtvarného tvoření, které teoreticky definoval fysik Albert Einstein na počátku století ve své teorii relativity, sblížily se obě oblasti, především to konstituovalo musickou stránku výtvarného projevu. Sice už Leonardo ve své knize o malířství mluví o kresbě a hudbě jako o rodných sestrách, ale teprve v kubismu a futurismu je čas zaveden do výtvarného myšlení a tvorby a tím dochází k metodickému propojení hudebního a výtvarného tvoření.

V dalším vývoji se pak vyvinou další vztahy mezi výtvarným uměním a hudbou, a to oběma směry. Upevňují se i vztahy mezi visuelním uměním a poesií. Velkou roli v té době hraje inspirace lidovým uměním a uměním přírodních národů. Tam totiž existují vazby mezi uměním, poesií, písní, hudbou a tancem, které jsou mythologického, náboženského i estetického charakteru. Ostatně i umění duševně chorých, umění mediální a pozdější l’art brut bychom tu neměli pominout. Že na přelomu století lze takové aspekty vystopovat v díle Gustava Mahlera, je známo a lze se dočíst u řady autorů. Jsou to aspekty, jež charakterizují i dílo Koblasovo. Chci upozornit na tyto

was the most accomplished candidate. In addition, I supplied to him literature about Mahler, my own as well as from my fathers archive.

(I am speaking about my personal experience. About the idea to erect a monument to Gustav Mahler, I learned from Jiří Kuběna. The actual prime movers of the project were Poukars from Jihlava and the club for the erection of a monument to Mahler. I did not mean to cast doubt on this fact.)

Jan Koblasa (* October 5th, 1932) mentioned in his texts (mainly when he is describing and explaining reasons for his decision to undertake the task of creating a monument to Mahler) that he was deciding between music and sculpture at the beginning of his path through life. His decision for sculpture did not mean any departure from the music on any account.

It was accompanying him for all following years up to this day, either by performing it in an active way, though amateurish, sometimes even Dadaistic, or by his close personal contacts with significant musical creators, Luigi None (son-in-law of Schönberg), Krzysztof Penderecki, Rudolf Komorous, Jan Klusák and others and, finally, being a passive but sensitive listener. By the way, relations between music and visual arts may not be dismissed, as we can see in the course of the 20th century. They can surely be traced also in the Koblasa’s creative work. Especially the introduction of the concept of time as another dimension into the visual arts, theoretically defined by the physicist Albert Einstein in his theory of relativity at the beginning of the century, brought both fields nearer to each other, and, in particular, it constituted the musical aspect of the visual arts. In his book about painting, Leonardo already mentioned that the drawing and the music are native sisters, but as soon as in the cubism and futurism, the time has been introduced into the visual arts theory and practice facilitating to establish methodical links between the musical and visual creation. Further development germinated new relations between visual arts and music, namely either-way relations. Likewise, the relations between visual arts and poetry have become steadier. At that time, the inspiration by folk art and primitive art played a significant role. That is

45

to say, that there exist junctions between visual art and craft, poetry, song, music and dance, being of mythological, devotional and esthetical character. And last but not least, we may not dismiss the art of mentally disordered, medial art and later l’art brut. It is known that such aspects can be traced in the work of Gustav Mahler at the turn of the century, it has been written by many authors. Such aspects characterize the work of Koblasa as well. I want to point out these relations, because I am convinced that they are creating one of the most significant qualitative features of the Koblasa’s project, which is characterized by a semantic as well as formal multilayeredness.

Only the Koblasa’s fate of an Ahasver, pariah and exile itself, he was afflicted with, guarantees a true testimony through his experience intellectual and emotional. To leave one’s home (under duress and without any possibility to come back), it itself brings many human troubles and conflicts. An exile is leaving behind not only intimately known environment, but he is torn out of a net of human relationships woven through many years and the gap, he is leaving behind, is reflected in his own heart with a painful intensity. Nevertheless, such situation has also its positive aspect: one can see himself, his own path, history and tradition, he came out of, from another perspective and in another circumstances, more objectively and also more sceptically than ever before. This is crucial for further development and renewal of the creative work. For Koblasa it was even more relevant since he came from a country that was violently trying to isolate itself, to maintain an impermeebility of the “Iron Curtain”, so that its citizens could not compare and critically evaluate. This “Iron Curtain” was reinforced not only by external restrictions but also by mental prejudices arising therefrom, by self-overestimation dialectically connected with feelings of own inferiority. For a creative activity, this meant an arrestment, lack of freedom, death. Therefore it was important to break such vicious circle and Koblasa succeeded this.

Koblasa achieved even much more: by his creative capacity, and also by his unshakable belief in the moral message of the creative work, he was

46

— — Petr Spielmann

souvislosti, protože v nich vidím jeden z významných rysů kvality Koblasova projektu. Jeho charakteristikou je významová i tvarová mnohovrstevnatost.

Už sám osud Ahasvera, vyděděnce, exulanta, který stihl i Koblasu, svou zkušeností, prožitkem, zaručuje pravdivost svědectví. Opustit domov (z donucení a bez možnosti návratu) samo sebou přináší řadu lidských problémů a konfliktů. Exulant neopouští jen důvěrně známé prostředí, je vytržen z mnoha léty utkané sítě lidských vztahů a mezera, kterou po sobě zanechává, se s bolestnou intensitou zrcadlí ve vlastním srdci. Nicméně má tato situace i svou kladnou stránku: člověk vidí sebe sama, svůj vlastní vývoj, dějiny a tradici, z nichž vyšel, z jiného úhlu a v jiných souvislostech. Jistě objektivněji než předtím, ale také kritičtěji. Pro další rozvoj a obnovu tvorby to má rozhodující význam.

Pro Koblasu to bylo o to závažnější, neboť přišel ze země, která se křečovitě snažila se izolovat, udržovat neprostupnost „železné opony“, aby její občané neměli možnost srovnávat a kriticky hodnotit. Tuto „železnou oponu“ netvořily jen zákazy, ale i z toho vyplývající předsudky, sebepřeceňování a s tím dialekticky spojené pocity méněcennosti.

To pro tvůrčí situaci znamená ustrnutí, nesvobodu, smrt. Proto je důležité z tohoto kruhu prorazit. Koblasovi se to podařilo.

Koblasa dokázal víc: svou tvůrčí potencí, ale i neochvějnou vírou v mravní poslání umělecké tvorby proměnil své ahasverství v pouť, na níž zanechává stopy lásky a naděje všude tam, kam jej osud zavěje.

Jakoby sledoval cestu svého moravského krajana, exulanta, poutníka a „muže touhy“, jak se sám nazýval, Jana Amose Komenského.

Koblasa je umělec, řekl bych renesanční universality. I když toto moje tvrzení se může na první pohled zdát nadnesené, ale podívejme se jen, do kterých všech oblastí Koblasa svým dílem zasáhl mimořádnou osobitou formou a hlubokou myšlenkou. Obecně je definován jako sochař. S tím souvisí i jeho tvorba kresebná a grafická, vždyť sochaři odedávna používali kresbu k zachycení prvního výtvarného nápadu a pro přípravu svého trojrozměrného tvoření a ex post k potvrzení

able to convert his Ahasverian wandering into a pilgrimage, and he was leaving his imprints of love and hope at any place, to which the fate blew his. As if he would follow up the path of Jan Amos Komenský (John Amos Comenius), his Moravian countryman, exile, wayfarer and a “man of desire” as he called himself.

I don’t dare to say that Koblasa is an artist of a renaissance universality. Even if, at a first glance, this could sound overstated, but let’s see how many fields Koblasa influenced by the exceptional form of his creative work and the depth of his thoughts. Generally, he has been defined as a sculptor. Drawings and graphics are another fields connected with the sculpture, since sculptors were using them, long ago, for the fixation of their first ideas, for the preparation of their three-dimensional objects and ex post for the verification of their initial intention and reached expression. Jan Koblasa achieved a remarkable level and scope in this, he is innovative and incentive, his graphical works and drawings are independent and respectable. Since the very beginning, he has also been involved in the painting art, creating completely independent form and expression that have been reflected in many drawings, aquarelles, pastel paintings and collages, showing the overlapping between the drawing and the painting.

In addition, Koblasa is also a successful scenographer who is exerting his refined sense for the spatial arrangement as well as a sense for a pregnant art condensation facilitating the dramatic action expression. Koblasa also knows how to hand over his artistic seeing and experience to others, and he is a good and favourite teacher.

Again and again, Koblasa is surprising by something new in his creative work. His separate creative periods are forming a cycle connected by internal relationships. Each period developed independently and is dealing with new impulses however it maintains the continuity with the precedent period and its impulses. Aesthetic principles, continuity of traditions and aspects of artistic expression related to the artist’s temperament remain unchanged. If I am mentioning traditions in this connection, summarizing the Koblasa’s career, I don’t mean to overemphasize their influence, but

47

původního úmyslu a dosaženého výrazu. Jan Koblasa tu dosahuje mimořádné úrovně i rozsahu, je inovativní a podnětný, jeho kresebné a grafické dílo je nezávislé a úctyhodné. Od počátku jeho vývoje se uplatňuje i tvorba malířská, naprosto samostatné formy i výrazu.

Její ozvuky lze sledovat i v řadě barevných kreseb, akvarelů, pastelů a koláží, které jsou na pomezí mezi kresbou a malbou. Koblasa je navíc i úspěšným scénickým výtvarníkem, kde uplatňuje svůj vytříbený cit pro organizaci prostoru i smysl pro pregnantní výtvarnou zkratku pro výraz dramatického děje. Koblasa umí své výtvarné vidění a zkušenosti předávat dále, je dobrým a oblíbeným učitelem.

Koblasa ve své tvorbě stále překvapuje něčím novým. Přitom jednotlivé tvůrčí periody tvoří cyklus, který spojují vnitřní souvislosti.

Každé období se vyvíjí samostatně a zpracovává nové podněty, přesto nepřeruší souvislosti s předchozím obdobím a jeho podněty.

Neměnné zůstávají estetické zásady, návaznosti na tradici i aspekty výrazu související s umělcovým temperamentem. Připomínám-li v této souvislosti tradice, které mám na mysli, když přehlížím vývoj Koblasovy tvorby, nechci tím přecenit jejich vliv, ale uvádím je spíše proto, abych připomněl proudy, do nichž podle mého názoru jeho dílo patří. Je to synthesa impulsů tradic, které od středověku do moderny vycházeje z domácích podnětů směřovaly vždy do větších i obecnějších celků evropských. Mám tu na mysli české středověké umění krásného slohu, rudolfinský manýrismus, jehož vliv nacházíme například i v díle Kafkově, české baroko, ale i přijetí díla Rodinova a Munchova na počátku století a převtělení jejich vlivu v pražském expresionismu a kubismu. Vedle díla Gutfreundova tu chci připomenout dílo, jež se v této souvislosti obvykle neuvádí: tvorbu Jana Zrzavého, jež má svou spiritualitou, výrazem i formovým uspořádáním řadu aspektů, které lze nalézt i v tvoření Jana Koblasy.

Ale vraťme se k mahlerovskému projektu. Pro pomník skladatele – a v souvislosti s Koblasovým myšlením o to více – je důležité jeho umístění. V zde už zmíněném textu píše Koblasa: „Přijel jsem do Jihlavy

48

I rather intended to point out the artistic stream to which his work pertains according to my opinion. It is a synthesis of impulses arising from traditions that, stretched from the Middle Ages to the modernism, are aiming from the local, domestic tradition to larger and more general European units. I mean in particular the Czech medieval art of the International Style (or so called “beautiful” style), the Northern Mannerism (at the court of Rudolf II in Prague) that influenced also the work of, e.g., Kafka, the Czech Baroque, and also the work of Rodin and Munch at the beginning of the 20th century, and their metamorphosis into the Prague Expressionism and Cubism. Besides the work of sculptor Gutfreund, I want to point out herein the work of Jan Zrzavý, usually not being mentioned in this connection, his work resembles, through its spirituality, expression and formal arrangement, many aspects being also present in the work of Jan Koblasa.

But let’s go back to the project of the monument to Gustav Mahler.

The placement is very important for the monument – even more in the connection with the Koblasa’s way of thinking. In the above mentioned text, Koblasa is writing: “I arrived to Jihlava and representatives of the association welcomed me on the snowy bus station of Jihlava and showed to me places chosen for the possible monument placement. The last one was a plot in the Benešova Street behind the fortification wall, a place of the former synagogue (now being strewn with market stalls). I realized at once that this was the right place. My further considerations were even broader: It would be great to build a park of Gustav Mahler with his monument amidst, expressing his relation to the nature. Park would have more facets – a part planted with evergreens, another part with water – and with ten spouts symbolizing the ten springs of ten symphonies, with birds and fishes – like in the song about preaching to fishes, and with an Asian corner referring to the Song of the Earth; and with the synagogue included into the overall concept, indicated by its ground-plan.” I mean that the decision to choose this location was crucial for the project. Mahler was expressing by his music the world and was addressing the world, coming out from his own personality and its context,

— — Petr Spielmann

a zástupci společnosti mne uvítali na zasněženém autobusovém nádraží a ukázali mi zamýšlená místa, kde by mohl pomník stát. Když jsme jako poslední nabídku prohlíželi v Benešově ulici za opevňovací zdí místo, kde dříve stála synagoga (nyní byl ten prostor poset trhoveckými boudami), věděl jsem ihned, že to je to pravé. Mé další úvahy šly ještě dál: bylo by dobře založit park Gustava Mahlera s jeho pomníkem a s vyjádřením jeho vztahu k přírodě. Park s více fasetami – s částí stále zelených rostlin, s vodou – s deseti tryskami symbolizujícími deset pramenů deseti symfonií, s ptáky a rybami – jako v té písni o kázání rybám, s asijským koutem Písně o zemi. A se synagogou včleněnou vyznačeným půdorysem do celkové koncepce.“ Považuji rozhodnutí pro tuto lokalitu pro projekt za podstatné. Mahler svou hudbou vyjadřoval svět, oslovoval svět, při tom vycházel z vlastní osobnosti a jejích vazeb, jak těch ahasverských, tak těch kosmických a lidových. Proto základy synagogy, kořeny jednoho aspektu Mahlerova lidského osudu, tu mají svůj význam. Na druhé straně park s květinami, ptáky živými i Koblasovými, kteří jakoby vyletěli z lidových výšivek, s tryskající vodou, symbolem toku času i tryskání tónů Mahlerovy hudby, jíž skladatel jednak překonával osud vlastní i svého národa, ale hlavně daroval a stále daruje lidem pláč sdíleného smutku, soucítění, naději a radost.

Místo tu má i asijský kout Písně o zemi pro meditaci o životě a smrti. Koblasovo prostorové řešení parku svědčí kromě toho i o jeho zkušenostech scénického výtvarníka, pro něhož jeviště znamená svět.

V centru prostoru parku stojí postava mladého Gustava Mahlera.

Skladatelovo tělo zahalil sochař do dlouhého pláště – kaftanu, jak o tom sám říká: „… dlouhý kaftan jako znak ahasverství, které si Mahler výrazně uvědomoval. V mém pojetí je to také přirozený tvar kmene rostoucího ze země do výše zakončeného hlavou s vizionářsky vypjatým výrazem.“ Pro pojetí skladatelovy/dirigentovy postavy, kdy se sochař soustřeďuje na výraz hlavy, obličeje, na povšechně řešeném těle, uvádí Koblasa sám příklad Rodinova Balzaca (ještě extrémnější pojetí

both the Ahasverian, and the cosmic and national. Therefore, to display foundations of the synagogue representing roots of one aspect of the Mahler’s human fate, it has its sense. On the other hand, a park with flowers, with birds, both the living ones and the Koblasa’s ones looking as if they would be set free from a folk embroidery, with spraying water symbolizing the time flow and the sprinkling tones of Mahler’s music, by which the composer vanquished his own fate as well as the fate of his nation, but in particular by which he threw away on us, and he is still throwing, tears of the shared sorrow, compassion, hope and joy. And also the Asian corner of the Song of the Earth found here a place suitable for meditation about life and death. The park spatial lay-out made by Koblasa is proving his experience of a scenographer, to whom the scene means the world.

In the park centre, a figure of a young Gustav Mahler is standing.

The sculptor veiled the body of the composer into a long cloak – a caftan, and he said about it: “… the long caftan means a symbol of the Ahasverian wandering, of which he was very well aware. In my concept, it represents also the natural shape of a stem arising from the earth to the height, terminated by the head with the strained expression of a visionary.” As regards the interpretation of the composer’s/conductor’s figure, the sculptor is focusing on the expression of the head, the face, sitting on a body formed without any small details, and Koblasa himself mentioned that a preimage for such concept was the sculpture of Balzac from Rodin (such concept has been even more extremely applied on the monument to Beethoven from Bourdelle, in which Beethoven’s face is emerging from the heaped mass like a mask). Likewise, in the work of Koblasa we can find many examples of such concept. The sculpture Lost Son from 1958 already suggests similar interpretation. From 1973 to 74, Koblasa created a group of figures, the bodies of which are forming geometrical pedestals, on which realistic heads are sitting with a strong expression in faces. The first one is the Sceptic from 1973. A sculptor’s masterpiece of these years is the Wailing Wall, a set of seven figures (the number seven here must be surely connected with its role it plays in the Jewish mythology) standing, kneeling, lying, with

49

je v tomto smyslu Bourdellovo pojetí pomníku Beethovena, kde se z nakupené hmoty vynořuje jako maska Beethovenův obličej).

Ale v i v díle Koblasově je řada příkladů pro takové pojetí. Už socha Ztraceného syna z roku 1958 napovídá podobné řešení. V létech 1973– –74 vytváří Koblasa celou skupinu postav, jejichž těla jsou řešena jako geometricky pojaté podstavce, na nichž sedí realisticky modelované hlavy se silným výrazem v obličeji. První je Skeptik z roku 1973.

Vrcholným dílem těchto let je umělcova Zeď nářků, soubor sedmi postav (číslo sedm tu jistě souvisí s jeho funkcí v židovské mythologii) stojících, klečících, ležících, obličejem obrácených ke zdi, která symbolizuje zeď zbořeného jeruzalémského chrámu. Na geometrických postamentech – metaforách těl – jsou hlavy pokryté kloboukem, rouškou, jarmulkou, jejich obličeje mají silný výraz bolesti, zoufalství, odevzdání. Jednotlivým postavám dal autor názvy Stařec, Polibek, Mladík, Lamento, Požehnaný, Zpěvák, Meditace, které jednotlivé výrazy vyjadřují. Zeď nářků je jedním z vrcholných děl v umělcově tvorbě. Při stavbě nového muzea v západoněmecké Bochumi, které jsem tehdy řídil, jsem ve spolupráci s autory novostavby dánskými architekty Bo a Wohlertem inicioval projekt zvaný „Kunst am Bau“ (umění v architektuře – architekti jej zvali „integrované umění a architektura“). Jeho záměrem a smyslem bylo najít ve fázi plánování společnou diskusí architektů a pozvaných umělců v navržené architektuře budovy muzea body, místa, na nichž by byla realizována a trvale umístěna díla umělců jako charakteristické znaky budovy, její funkce i jejího zaměření. Mezi pozvanými umělci – účastníky projektu byl Jan Koblasa. Výsledkem jeho jednání byl návrh zakoupit Zeď nářků a umístit ji na zelenou plochu proti vchodu muzea.

Finanční problémy města byly příčinou, že koupě díla i úprava terénu pro jeho umístění musely být odloženy. Po mém odchodu do důchodu roku 1997 můj nástupce bez jakékoliv domluvy a proti všem úmluvám a zárukám beze slova vrátil objekt dosud provisorně instalovaný na terase budovy autorovi. Důležitým aspektem tohoto díla se mi jeví jeho metaforické pojetí, kdy metafora dostává funkci symbolu. Tím nabývá

50

their faces turned to a wall symbolizing the wall of the destroyed Temple in Jerusalem. On geometric footstalls – metaphors for bodies – heads have been superimposed, covered by a hat, a veil or a yarmulke (kippah), with faces bearing strong expression of pain, sorrow, despair, resignation.

The individual figures have been named by the author: Oldman, Kiss, Boy, Lamentation, Blessed, Singer, Meditation, representing the said expressions.

The Wailing Wall is one of the masterpieces of the sculptor’s work. During the raising of a new museum in Bochum, western Germany, of which I was the then director, I initiated, in cooperation with authors of the building, Bo and Wohlert, Danish architects, a project named “Kunst am Bau” (“Art in the Architecture” – by architects called “integration of art and architecture”). The intention and purpose of this project were to find, already in the planning phase, by mutual discussions between architects and invited artists, points and places within the planned museum building, at which works of these artists would be carried out and permanently situated, creating characteristic features of the building, indicating its purpose and its thematic focus. Jan Koblasa was amongst the invited artists – participants in the project. Negotiations resulted in a proposal to buy the Wailing Wall and to place it on a green space in front of the entrance to the museum. However, financial difficulties of the city caused that the acquisition of the work as well as the ground formation necessary for its installation have had to be postponed. After my retirement in 1997, my successor returned the object, temporarily placed on the terrace of the building, to the author without any word or agreement, and contrary to all promises and guarantees. In my opinion, an important aspect of this work is its metaphorical concept, in which the metaphor takes over the role of a symbol. Thereby, the themes of the Old Testament become topical; they also refer, besides the original events, to one of the most dreadful crimes of our times – the holocaust.

Koblasa is using biblical themes, both of the Old Testament and of the New Testament, in his work during all his career. He is always using them to express universal questions of life and death, human relationships, position

— — Petr Spielmann

starozákonní téma aktuálnosti, vedle původní události připomíná i jeden z nejstrašnějších zločinů našeho věku – holocaust.

Náměty biblické, starozákonní i novozákonní užívá Koblasa ve svém díle v průběhu celého jeho vývoje. Vždycky se jimi vyjadřuje k obecným otázkám života a smrti, lidských vztahů, postavení člověka v přírodě i v kosmu. Připomeňme si: Ztracený syn (1958), Kain a Abel (1958), monumentální grafický cyklus Apokalypsa (1967–68), Lamenta Job, Mojžíš, David (1970) Abraham a Izák / Oběť (1989), David a Goliáš (1989), Prorok Jeremiáš (1999) ze Starého zákona, z Nového zákona pak Utrpení sv. Šebestiána (1959), Uložení do hrobu (1960), Veroničina rouška (1961), Hlava sv. Jana Křtitele (1968), Velké Pašije (1976), Ukřižovaný (1982), Mučedník (2005). V roce 1974 tvoří celou skupinu kamenných soch Budhů. Sochy, kresby, grafiky i obrazy s těmito náměty však nejsou ilustrace příběhů ani devotionalie, jsou to metafory, které se svými obrazy vyjadřují k otázkám života a smrti, viny a odpuštění, pokory a lásky v obecném a nadčasovém smyslu, ale stejně výrazně zaujímají stanovisko k problematice současné situace a našeho osudu

of people within the nature and within the cosmos. Let’s summarize: Lost Son (1958), Kain and Abel (1958), monumental graphical cycle Apocalypse (1967–68), Lamentation, Job, Moses, David (1970) Abraham and Isaac / Sacrifice (1989), David and Goliath (1989), Prophet Jeremiah (1999) – from the Old Testament, and Martyrdom of St. Sebastian (1959), Burial (1960), Veil of Veronica (1961), Head of St. John the Baptist (1968), Passion / Way of the Cross (1976), Crucified (1982), Martyr (2005) – from the New Testament. In 1974, he created a group of sculptures in stone, Buddhas. But the sculptures, drawings, graphical works and paintings, when depicting such themes, don’t represent illustrations of stories or devotional objects, they are metaphors referring to the questions of life and death, guilt and forgiveness, humility and love in a universal and a super-temporal sense, and accordingly they are expressing strongly their standpoint to problems of the recent situation and of our fate in the recent world. By the way, how closely such concept corresponds to the message of Mahler’s music, in which we can hear the melancholy of synagogical songs and the effervescent joy of Chassidic musicians

51

v dnešním světě. Ostatně jak blízko je toto pojetí poselství Mahlerovy hudby, z níž slyšíme melancholii synagogálních zpěvů a nespoutanou radost chasidských muzikantů stejně jako hymnus Veni creator spiritus, lidovou píseň a hudbu střední Evropy, písně Des Knaben Wunderhorn a v Písni o zemi moudrost východoasijských filosofů. Ale poselství této hudby oslovuje metaforou nás a každou generaci vždy znovu, každého vnímavého jedince, obrazem se vyslovuje k jeho osudu, ozvěnou zní v jeho srdci. Citově i myšlenkově vždy znovu osvětluje pozici člověka mezi lidmi, v přírodě, v kosmu. Proto jistě není náhodou, že Koblasův postoj je Mahlerovu blízký. Jeho díla Citový život (1965/66), Chvála zapomnění (1968), Touha obejmout (1969), Pokus o úsměv (1975), Adieu (1991) vyjadřují podobnou atmosféru a výraz, jaký Mahler dává větám svých symfonií tempovými (a hlavně výrazovými) příkazy Feierlich gemessen, ohne zu schleppen (Slavnostně měřeno, ne rozvláčně), Stürmisch bewegt (V bouřlivém pohybu), Mit durchaus ernstem und feierlichem Ausdruck (Se zcela vážným a slavnostním pohybem), Vorwärts (Vpřed), Wild herausfahrend (Divoce), Misterioso, Plötzlich sehr breit und leidenschaftlichen Ausdrucks (Najednou velice široce a s vášnivým výrazem).

Ještě na jeden aspekt Koblasova Mahlera tu chci upozornit.

Sochař říká, že se rozhodl „… pro řešení Mahlera jako mladého skladatele – s pohledem upřeným do budoucnosti, ale i do sebe, se soustředěním dirigenta před prvním tónem uváděné skladby“. Upozorňuje tak na Mahlerovo dvojí nadání: skladatele a dirigenta. Skladatel, který formuje svou komposici z živých a živelných zdrojů inspirace, jimž dává výraz, a dirigent, který se soustřeďuje dát provedení, interpretaci a výrazu skladby pevný řád a tím i pravdivost tlumočení a jejímu poselství: chaos a řád.

V celém pojetí a sochařském pojednání projektu se spojují oba způsoby Koblasovy tvorby, skulptivní i plastický. V této synthese se rovněž uskutečňuje myšlenková i estetická rozlehlost a všeobsáhlost Koblasova postoje: práce skulptora s přírodním materiálem – kamenem,

52

as well as hymn Veni creator spiritus, folk songs and the middle European music in the song Des Knaben Wunderhorn, and the wisdom of East Asian nations in the Song of the Earth. However, the message of this music is addressing us and each following generation by such metaphor again and again, it is approaching each sensitive individual by a depiction, by which it is touching one’s individual fate, it vibrates in one’s heart. Over and over again, it enlightens emotionally and intellectually the position of an individual among people, towards the nature, in the face of cosmos.

Therefore, it certainly isn’t a mere coincidence that the Koblasa’s attitude is so close to that of Mahler. His works, Emotional Life (1965/66), Praise of Oblivion (1968), Longing for Embrace (1969), Attempt of Smile (1975), Adieu (1991), are expressing similar atmosphere and feelings as Mahler prescribed for movements of his symphonies by his instructions regarding tempo (and above all regarding expression), e.g., Feierlich gemessen, ohne zu schleppen (Solemnly measured, no lengthy), Stürmisch bewegt (Stormily moved), Mit durchaus ernstem und feierlichem Ausdruck (With fully serious and solemn expression), Vorwärts (Forwards), Wild herausfahrend (Wild rushed off), Misterioso, Plötzlich sehr breit und leidenschaftlichen Ausdruck (At once very broadly and with a passionate expression).

I would like to point out one more aspect of the Koblasa’s sculpture of Mahler. The sculptor says that he decided “… for my vision of Mahler as a young composer – with his sight gazing into future but also inside, with concentrated expression of a conductor at the moment just before the first tone of the piece being executed”. He turns attention to the Mahler’s double capability: composer and conductor. A conductor who is forming his composition of living and spontaneous inspiration sources, giving them an expression, and a conductor, who concentrates to introduce a firm order into the execution, interpretation and expression of the piece of music, and thereby to reach the truthfulness of its interpretation and message: chaos and order.

The whole concept and the sculptural solution of the project are integrating both methods of Koblasa’s creative work, of a sculptor and

— — Petr Spielmann

která počítá s jeho přirozenými vlastnostmi a využívá jich pro umělecký výraz, a naproti tomu práce plastika, který vtiskuje vlastní myšlenku a koncepci do tvárné hlíny, dává jí tvar.

Středověcí písaři a iluminátoři končili svou práci na knize pokorným Deo gratias. Jan Koblasa končí svůj text k projektu Mahlerova památníku i práci na projektu stejně pokorným vyznáním: „Závěrem mohu jen říci, že jsem rád, že mi byl svěřen tak krásný úkol oslavit a poctít – věřím, že důstojně – mistra hudby, která je mi blízká nejen svou rozvětvenou koncepcí v uchopení krásy a složité rozmanitosti tohoto světa – od hvězdného prachu až po celé galaxie, od prvního jarního kvítku po ptačí zpěv a horizonty vysokých hor, v celé té podivuhodné jednotě vznikající i zanikající v tutéž chvíli, bez přestání, kterou můžeme cítit a sledovat v nám vymezený čas, nebo v čas zhuštěný do otevřeného prostoru hudby. Děkuji.“ (leden 2010)

of a plastic artist. In this synthesis, the intellectual and esthetical extent and comprehensiveness of Koblasa’s attitude come true: on the one hand the sculptor who works with a natural material – stone, taking into account its natural features and using them for an artistic expression and on the other hand a plastic artist who is imprinting his own idea and concept into the plastic clay, giving a shape to it.

The medieval scriveners and illuminators used to finish their work on a book by humble words: Deo gratias. Jan Koblasa ends his text regarding the project of the monument to Mahler and also his work on the project accordingly by a humble confession: “Finally, I can only say that I was highly delighted about such beautiful task entrusted to me (hopefully, I was competent enough), a task to celebrate and honour a master of such music that is intimate to me by its branched concept of apprehension of this world’s beauty and intricate variety – from the star dust to whole galaxies, from the first flower in the spring, from a bird song up to the high mountains skylines, in such marvellous unity emerging and dying away in an instant, not stopping, that we can feel and follow in the time allowed to us, or in the time concentrated into the open space of the music. Thanks.”

(January 2010)

53

54

Pár slov „na okraj“ A few words “en passant” Jan Koblasa / sochař / sculptor S Mahlerovou hudbou jsem se setkal začátkem šedesátých let.

Skladatel Jan Klusák mne seznámil s dirigentem Václavem Neumannem, který tou dobou objevoval pro českou hudební obec Mahlerovy symfonie. Chodil jsem do Smetanky na zkoušky České filharmonie a na oplátku mne přicházel navštěvovat pan Neumann v mém bubenečském podzemním ateliéru. Mahlerova hudba zaujala po krátkém čase na mém hudebním žebříčku zvláštní místo a udržela si je až dodnes. Začátkem emigrace jsem byl Mahlerem doslova posedlý.

Gramofonová deska s Mahlerovými písněmi v podání Christy Ludwig a basisty Berryho za klavírního doprovodu Leni Bernsteina mne těšila a rozteskňovala a byla hrána znovu a znovu celé dlouhé večery.

Ale i Píseň o zemi mne tou dobou sytila rytmy a harmoniemi.

Jednou – počátkem nového tisíciletí – jsem byl jihlavskou společností Gustava Mahlera ústy pana Poukara otázán, zda bych nechtěl udělat pro Jihlavu pomník Gustava Mahlera. Dostali na mne typ od Jiřího Kuběny. Uvážil jsem pro i proti. Naposledy jsem dělal figuru toho typu před lety pro washingtonský National Shrine – svatého Jana Neumanna. Uctít Mistra Mahlera je krásná nabídka – a také svým způsobem dobrodružství.

About Mahler’s music I learned at the beginning of 1960s. Jan Klusák, a composer, acquainted me with Václav Neumann, a conductor, who has been discovering Mahler’s symphonies for the Czech musical world at that time. I visited rehearsals of the Czech Philharmonic Orchestra in the Smetana music hall (so called “Smetanka”) and in return Mr. Neumann used to visit me in my underground studio in Bubeneč. After a brief period, the Mahler’s music took a special position on my scale of values and it is keeping it up to the present day. At the beginning of my emigration, I was literally possessed with Mahler. The gramophone record with Mahler’s songs performed by Christa Ludwig and bass-singer Berry with piano accompaniment of Leni Bernstein consoled and saddened me, and it was played again and again for many long evenings. Also The Song of the Earth satiated me with rhythms and harmonies at that time.

Once – at the beginning of the oncoming century – I was asked by the Society of Gustav Mahler in Jihlava, through Mr. Poukar, whether I would be interested to create a monument to Gustav Mahler for Jihlava.

They were advised about me by Jiří Kuběna. I considered all pro and contra.

Last time, I made a figure of such type, a statue of St. John Neumann, for the National Shrine, Washington. To honour Maestro Mahler was a great offer – and also certaine advantage.

55

Přijel jsem do Jihlavy a zástupci společnosti mne uvítali na zasněženém autobusovém nádraží a ukázali mi zamýšlená místa, kde by mohl pomník stát. Když jsme jako poslední nabídku prohlíželi v Benešově ulici za opevňovací zdí místo, kde dříve stála synagoga (nyní byl ten prostor poset trhoveckými boudami), věděl jsem ihned, že to je to pravé.

Mé další úvahy šly ještě dál: bylo by dobře založit park Gustava Mahlera s jeho pomníkem a s vyjádřením jeho vztahu k přírodě. Park s více fasetami – s částí stále zelených rostlin, s vodou – s deseti tryskami symbolizujícími deset pramenů deseti symfonií, s ptáky a rybami – jako v té písni o kázání rybám, s asijským koutem Písně o zemi. A se synagogou včleněnou vyznačeným půdorysem do celkové koncepce.

Přednesl jsem po nějakém čase Mahlerovu sdružení a vedení města svůj návrh – a ten byl přijat. Všichni zúčastnění si uvědomili velikost osobnosti Gustava Mahlera a její světovost – a možnost města vyjevit úctu a obdiv k Mistrovi v projektu tak jedinečném a velkolepém.

56

I arrived to Jihlava and representatives of the association welcomed me on the snowy bus station of Jihlava and showed to me places chosen for the possible monument placement. The last one was a plot in the Benešova Street behind the fortification wall, a place of the former synagogue (now being strewn with market stalls). I realized at once that this was the right place.

My further considerations were even broader: It would be great to build a park of Gustav Mahler with his monument amidst, expressing his relation to the nature. Park would have more facets – a part planted with evergreens, another part with water – and with ten spouts symbolizing the ten springs of ten symphonies, with birds and fishes – like in the song about preaching to fishes, and with an Asian corner referring to the Song of the Earth; and with the synagogue included into the overall concept, indicated by its ground-plan.

After a certain time, I presented my concept to the Mahler’s association and to City representatives – and it was accepted. All involved subjects realized the greatness of the Gustav Mahler’s personality and

— — Jan Koblasa

Pro další práce na figuře Gustava Mahlera jsem prostudoval dostupnou literaturu a rozhodl jsem se pro řešení Mahlera jako mladého skladatele – s pohledem upřeným do budoucnosti, ale i do sebe, se soustředěním dirigenta před prvním tónem uváděné skladby. Figuru jsem nechal zahalenu do dlouhého pláště (tak chodíval Gustav Mahler spolu se svým přítelem Hugo Wolfem po Jihlavě a po Vídni) – dlouhý kaftan jako znak ahasverství, které si Mahler výrazně uvědomoval.

V mém pojetí je to také přirozený tvar kmene rostoucího ze země do výše zakončeného hlavou s vizionářsky vypjatým výrazem.

Kamenné sochy ptáků a ryb jsou vytvořeny podle podobného pracovního postupu, jímž pracuje Mahler. Vycházel jsem z jednoduché formy lidových výšivek, balancujících na hraně ornamentu a geometrizované reality. Tento systém rozvádím do plnohodnotné plastické kvality monumentálních ptáků a ryb vypracovaných v diferencovaných strukturách daných materiálem kamene (mrákotínská žula v její různorodosti). Podobně zpracovává Gustav Mahler jednoduché úryvky písňových motivů, které rozvíjí do složitých harmonií.

Závěrem mohu jen říci, že jsem rád, že mi byl svěřen tak krásný úkol oslavit a poctít – věřím, že důstojně – mistra hudby, která je mi blízká nejen svou rozvětvenou koncepcí v uchopení krásy a složité rozmanitosti tohoto světa – od hvězdného prachu až po celé galaxie, od prvního jarního kvítku po ptačí zpěv a horizonty vysokých hor, v celé té podivuhodné jednotě vznikající i zanikající v tutéž chvíli, bez přestání, kterou můžeme cítit a sledovat v nám vymezený čas, nebo v čas zhuštěný do otevřeného prostoru hudby.

Děkuji.

(Hamburg, únor 2009)

of his world repute – and the sole chance of the City to express its respect and admiration to Maestro through such a unique and grandiose project.

In preparation for the work on figure of Gustav Mahler, I read all literature available, and finally I decided to form my vision of Mahler as a young composer – with his sight gazing into future but also inside, with concentrated expression of a conductor at moment just before the first tone of the piece being executed. I garbed Mahler in a long caftan (he used to wear it already during his stay in Jihlava and then in Vienna together with his close friend Hugo Wolf) – the long caftan means a symbol of the Ahasverian wandering, of which he was very well aware. In my concept, it represents also the natural shape of a stem arising from the earth to the height, terminated by the head with the strained expression of a visionary.

The sculptures of birds and fishes, made of stone, have been created in a similar artistic way as Mahler worked on his music. I was inspired by the simple form of folk embroideries, oscillating between an ornament and a geometrical stylization of the reality. I amplified this principle into a full-featured plastic quality of monumental birds and fishes, elaborated in differentiated textures being conditional on the stone material (granite from the quarry of Mrákotín, with its heterogeneous quality). In a similar way, Gustav Mahler was evolving fragments of modest rustic motifs of songs into sophisticated harmonies.

Finally, I can only say that I was highly delighted about such beautiful task entrusted to me (hopefully, I was competent enough), a task to celebrate and honour a master of such music that is intimate to me by its branched concept of apprehension of this world’s beauty and intricate variety – from the star dust to whole galaxies, from the first flower in the spring, from a bird song up to the high mountains skylines, in such marvellous unity emerging and dying away in an instant, not stopping, that we can feel and follow in the time allowed to us, or in the time concentrated into the open space of the music.

Thanks.

(Hamburg, February 2009)

57

Soutěžní studie – komplexní urbanisticko-architektonický návrh / Study for Competition – overall architectural and town-planning layout

58

Vývoj architektonického návrhu Parku Gustava Mahlera v Jihlavě History of the Architectural Design of Gustav Mahler‘s Park in Jihlava Martin Laštovička – Vít Doležel / autoři architektonického návrhu a projektové dokumentace / authors of the architectural design and documentation Architektonický návrh Parku Gustava Mahlera v Jihlavě prošel složitým vývojem. Konečnou podobu parku stanovily tři postupně upřesňované architektonické návrhy a dokumentace. Prvním dokumentačním stupněm byla soutěžní studie o Cenu Petra Parléře, druhým, doplněným řešením byla projektová dokumentace parku pro územní rozhodnutí a třetí, konečná podoba parku byla vyhotovena v dokumentaci pro stavební povolení a realizaci stavby. Každá etapa přinesla něco nového díky konzultacím se sochařem panem profesorem Janem Koblasou, s památkáři, investorem a odbornými technickými specialisty projektu a správy města.

Soutěžní studie Pro soutěžní studii jsme vyhotovili model v měřítku 1 : 100 z modelovací hmoty. Fotografie modelu, které se staly základem prezentace soutěžní studie, byly doplněny grafickou kresbou perem (axonometrie parku a perspektivy) a počítačovými půdorysnými a řezovými kolážemi.

Soutěžní studii ovlivnila i prvotní hmotová skica návrhu, která předcházela velkému modelu měřítka 1 : 100.

The architectural design of Gustav Mahler’s Park in Jihlava underwent a complicated development. The final appearance of the park is a result of three architectural designs and documentations gradually elaborated in more details. The first stage of the design documentation was an architectural study submitted to the competition Petr Parléř Prize, the second solution, more sophisticated, was a design documentation for the zoning and planning decision issue and the third one, forming the final appearance of the park, was the documentation for the building permit issue and final drawings for the construction carrying out. Each stage brought new ideas thanks to discussions with Mr. Professor Jan Koblasa, with conservation authorities, with investor and professional technical consultants responsible for the design or representing the city authorities.

Study for Competition For the competition, we made a model of plastic modelling mass in the scale of 1 : 100. Photographs of the model, creating the basic material for the study presentation, were completed by pen-and-ink drawings (axonometric and perspective projections) and by the ground-plan and cross-section collages made by computer.

59

Prvotní hmotová skica návrhu parku / Initial Volume Study of the Park

The study for the competition has also been influenced by an initial volume study foregoing the large model in the scale of 1 : 100.

Description of the Solution

Popis řešení Pomník Gustava Mahlera je umístěn ve zvlněné zmenšené krajině (zvlnění odpovídá Vysočině). Jedná se o pobytový travnatý terén, ze stran nevzhledných dvorů a domů osázený ochranným pohledovým stromovím. Směrem k zachovalé hradební zdi spadá zvlněný terén do vodní plochy, která je ohraničena nízkou první hradební zdí. Voda přirozeně patří do zmenšené krajiny, ale i symbolizuje historický vodní příkop, který se v těchto místech nacházel. Za zmíněnou první hradební zdí, již v hradebním parkánu, bude umístěno deset vodotrysků (symbolicky deset Mahlerových symfonií). Přes vodní hladinu směrem k Mahlerově soše je položen mostek z kamenného monolitu.

U břehu se nacházejí stejně orientované kamenné ryby.

Kamenní ptáci jsou natočeni k Mahlerovi. Ptáci v parkánu a na náměstí synagogy jsou branou. Kamenný pták ve čtverci, který ukončuje historickou ulici Benešovu, upozorňuje na Mahlera již při pohledu z historického centra města. Další pták při úpatí zmenšené krajiny je menší a naslouchá přímo v krajině. Poslední kamenný pták,

60

The monument to Gustav Mahler has been situated to a miniaturized hilly landscape (corresponding to the hills of Vysočina Highlands). It is a lawn for sunbathing with trees planted along the unseemly court-yards and facades as a view protecting barrier. In the direction to an old preserved town-wall, the hilly terrain is declining to a pound confined by a low first town-wall.

Water is a matter-of-course in the miniaturized landscape, and it is also symbolizing the historical moat that were found around here. Behind the said first town-wall, within the rampart, ten water fountains will be placed (symbolizing the ten Mahler’s symphonies). The water surface has been spanned with a monolith stone bridge pointing to the statue of Mahler.

Near the water edge, the stone fishes were placed pointing to the same direction.

The stone birds are also turned in the direction to Mahler. The birds placed within the rampart area and in the synagogue square are creating a gate. A stone bird situated in a square closing the historical Benešova Street is turning attention to Mahler at first glance when seen from the historical centre of the city. Another bird situated at the foothill of the miniaturized landscape is smaller and is listening to the music in this landscape scenery. The last stone bird posted on the town-wall of the Věžní Street is welcoming and luring visitors from the area behind the town-walls.

In the south, the landscaped terrain is declining and partly crossing the ground-plan of the former synagogue, creating a small recessed square suitable to held open-air concerts (e.g., by street-corner musicians). The symmetry of the synagogue ground-plan is passing into a paved area, intended for lingering, with stone pillars having different heights (height suitable for the sitting, height of a table, height of a guard stone), situated in a grid at the adjacent end of the Benešova Street and its surrounding.

název článku — — autor

Soutěžní studie – hmotové zobrazení řešeného území (graficky kreslená axonometrie) / Study for Competition – a volume representation of the site (axonometric projection in graphical drawings)

61

Soutěžní studie – hmotové a architektonické řešení návrhu (model v měřítku 1 : 100 s grafickými kreslenými / Study for Competition – a volume representation and architectural solution of the site (a model in the scale of 1 : 100, perspective projections in graphical drawings)

62

— — Martin Laštovička – Vít Doležel

který je na hradbě ulice Věžní, vítá a vábí návštěvníka ze strany za hradbami.

Krajinný terén na jihu spadá a zasahuje do bývalého půdorysu synagogy, který je vyřešen jako malé snížené náměstíčko pro pořádání venkovních hudebních produkcí (představa pouličních muzikantů).

Pravidelná geometrie půdorysu synagogy přerůstá do pobytové vydlážděné plochy s kamennými pilíři o různých výškách (výšky na sezení, výšky stolů, výšky patníků), které jsou v osnově rozmístěny na začátek ulice Benešova a jeho okolí.

Za zmenšenou krajinou se nachází parková cesta z kamenných vějířově položených kostek, která je ohraničena rododendrony, a na ni navazují cestičky mezi zmenšenými kopci směrem do nitra krajiny. Podobně lze nastupovat do zmenšené krajiny po cestičkách i kamenném mostku z parkánu i z druhé strany podél menšího ptáka a synagogy.

Hradby jsou v ploše propojeny pásy z kočičích hlav, ty vymezují i dlážděný čtverec na konci historické ulice Benešovy z kamenné plošné dlažby. Ulice Věžní směrem od brány Matky Boží proniká úrovňově do parkánu mezi hradbami, který navrhujeme snížený do úrovně parkánu u zmenšené krajiny. Výškový rozdíl vyrovnají rampy. Blíže k hradbám je rampa výhledová se schodištěm. Parkán je řešen jako park s povrchem střídavě travnatým a z minerálního betonu. V parkánu jsou umístěny stromy, vždy dva a dva po straně čtverce, který ukončuje Benešovu ulici (orámování konce ulice), a dále pro oživení parkánu tak, aby nedošlo k ovlivnění pohledů směrem k soše Mahlera a ptáků.

Ulice Věžní je celá vydlážděná v ploše z kamenných kostek ve vějířovém uspořádání.

Zachovaná hradební zeď s půlkruhovou otevřenou baštou se doplní kovaným schodištěm k baště s vyhlídkou na hradbách, chráněnou kovaným zábradlím (z hradeb lze spatřit celek – zvlněnou krajinu, sochu, vodu, ptáky a náměstí synagogy s kamennými pilíři).

Behind the miniaturized landscape, a park walkway is situated, paved by fanwise laid granite stones, lined by rhododendrons, branched into paths leading through the midst of the miniaturized hills into the heart of the landscape. The miniaturized landscape can be entered, in a similar way by paths and by a stone bridge, from the rampart area and also from the other side along the smaller bird and synagogue.

The town-walls are connected, on the ground, by bands paved by cobblestones, indicating also a square at the end of the historical Benešova Street, paved by stone plates. From the Gate of Mother of God, the Věžní Street is leading, on the same level, into the rampart area that we designed recessed to the level of another rampart area adjacent to the miniaturized landscape. The difference in height is compensated by inclined ramps. Nearer to the town-walls, there is a lookout ramp with stairs. The rampart area has been designed as a park with its surface finished by lawn alternated by mineral concrete. In the rampart area, there have been situated trees always two along two sides of the square at the end of the Benešova Street (creating a frame of the street end), and other trees have been set to the rampart area to give life to it but not to cover views to the sculptures of Mahler and birds.

The whole Věžní Street has been paved by fanwise laid granite stones.

To the preserved town-wall with a semicircular opened bastion, forged stairs will be added, leading to the bastion with an observatory on the top of the town-wall, protected by forged rail (from the town-wall top, an overall scenery can be seen, including hilly countryside, sculpture, water, birds and synagogue square with stone pillars).

63

Projektová dokumentace pro územní rozhodnutí

Design Documentation for the Zoning and Planning Decision Issue

Hlavní architektonické změny návrhu této etapy oproti soutěžní studii vzešly z konzultací s panem profesorem Koblasou a památkáři.

Bylo domluveno klidové umístění sochy Gustava Mahlera na rovinném travnatém prostranství u vodní hladiny – ze severozápadu obklopeném terénním vegetačním lemem. Vodní plocha u sochy Gustava Mahlera byla nově orámována ze strany parkánové hradby deseti symbolickými kamennými rybami (ležaté kamenné kvádry), které budou chrlit vodu do jezírka, čímž byl zvýrazněn symbol deseti Mahlerových symfonií. Počet kamenných ptáků byl redukován na tři – byl vypuštěn pták naslouchající v krajině a pták na hradbě v ulici Věžní. Tím vynikla brána z plastik ptáků směrem do parku a zdůraznila se jedinečnost ptáka v ulici Benešova. Vyhlídka v hradební baště se zjednodušila a upřesnila se pobytová plocha z kamenných kostek.

At this stage, the main architectural changes against the design for the competition arose from discussions with Mr. Professor Koblasa and conservation authorities. It was agreed to place the statue of Gustav Mahler to a calm place, surrounded by a flat lawn area near the water surface – from the northwest enclosed by a terrain vegetation border.

The water pond at the statue of Gustav Mahler has been newly framed by ten symbolic stone fishes (horizontal ashlar stones) from the side of the rampart wall, spraying water into the pond, which accentuates the symbol of ten Mahler’s symphonies. The number of stone birds has been reduced to three – the bird listening in the landscape scenery and the bird on the top of the town-wall in the Věžní Street were omitted. Thereby, the park gate of birds has been emphasised and the uniqueness of the bird in the Benešova Street pointed out. The observatory on the bastion wall has been simplified and the area paved by stones more precisely defined.

Principy řešení

Principles of the Solution

Kompozice parku Hlavní myšlenkou kompozice parku je krajina (měkké materiály, keře a stromy), která kontrastuje s městem (jednoduché materiály, ostře tvarované formy, domy a kámen).

Park Composition The main idea of the park composition is to create a landscape (soft materials, bushes and trees) contrasting with the town (smooth materials, edged forms, houses and stone).

Umístění památníku Důležitá je šikmá osa – kamenný pták (u čtverce křížení parkánu a ulice Benešovy) – brána (ze dvou kamenných ptáků) – socha Gustava Mahlera. Tato osa navádí návštěvníka hlavní pěší zóny města do centra parku k Mahlerově soše.

Monument Placement The following diagonal axis is important: from the stone bird (at the square crossing of the rampart area with the Benešova Street) – through the gate (of two stone birds) – to the sculpture of Gustav Mahler. This axis leads visitors from the city main pedestrian zone into the middle of the park to the statue of Mahler.

64

název článku — — autor

Perspektivní nadhled (vizualizace severozápadní části parku) / Bird’s view perspective (visualization of the northwest part of the park)

65

Dokumentace pro územní rozhodnutí – Benešova ulice (vizualizace okolí) / Documentation for the Zoning and Planning Decision Issue – Benešova Street (visualisation of the surrounding)

66

— — Martin Laštovička – Vít Doležel

Neméně důležité je samotné umístění sochy na rovinném travnatém prostranství u vodní hladiny, které je obklopené ze severozápadu terénním vegetačním lemem.

The same significance is attributed to the sculpture placement to a flat lawn area at a water surface, enclosed by a terrain vegetation border from the northwest.

Provoz Věžní ulice a ulice Benešova se stanou v blízkosti parku pěšími zónami.

Hlavní pěší zóna se posune až ke světelné křižovatce ulic Benešova a Dvořákova. Dále bude pěší zóna obohacena o paralelní parkánovou promenádu.

Benešova ulice bude obohacena v přímé blízkosti parku o pobytovou plochu a terasu s kamennými kostkami, které budou sloužit k posezení, zastavení, odpočinku a rozhovorům. V jedné z kamenných kostek bude zabudováno pítko, v další informační audiopanel.

V dlažbě křížení parkánu a ulice Benešovy je naznačen dlažbou v ploše čtverec. Jde o symbolický vstup („bránu“) do historického města, který je umocněn kamennou plastikou ptáka a nově vysázenými stromy, které tvoří vertikální rozměr „brány“.

Bezbariérový přístup v jižní části parkánu zajišťuje nová rampa a snížení parkánu na úroveň ulic Věžní a Benešova. Rozšíří se tak městský prostor pro pěší návštěvníky a jejich odpočinek.

Pedestrian Precinct Věžní and Benešova Streets will become pedestrian zones near the park.

The main pedestrian zone will be extended up to the crossing of Benešova and Dvořákova Streets, controlled by traffic lights. Furthermore, a parallel rampart promenade will be attached to the pedestrian zone.

At a direct connection to the park, the Benešova Street will be furnished by a rest area and a terrace with stone blocks serving to the sitting, lingering, relaxation and meetings. One of the stone blocks will be equipped with a drinking fountain, another with an informational audio board.

At the crossing of the rampart area with the Benešova Street, the pavement forms pattern of a square – a symbolic entrance to the city (“a gate”), to the historical downtown. This gate has been emphasised by a stone sculpture of a bird and by newly planted trees creating the vertical dimension of the “gate”.

A new inclined ramp and lowering of the rampart area to the level of the Věžní a Benešova Streets serve to a barrier-free entrance for handicapped in the southern part of the rampart area. In this way, the city area will be extended for pedestrians and their relaxation.

Projektová dokumentace pro stavební povolení a realizaci stavby Hlavní myšlenka předchozích architektonických návrhů byla naplněna – podmínky územního rozhodnutí byly splněny. V dokumentaci pro stavební povolení a realizaci stavby se objevují drobné odchylky, které byly zapříčiněny dotvářením podrobnější dokumentace a tvůrčím přístupem architektů a sochaře k podobě a umístění sochařských děl a jejich vzájemných vazeb.

Design Documentation for the Building Permit Issue and for the Construction Carrying out The main idea of the foregoing architectural designs has been fulfilled – terms and conditions of the zoning and planning decision have been met.

The documentation for the building permit issue and for the construction carrying out bears minor changes caused by elaboration of the

67

Kamenných ryb není deset, ale jenom tři. Jsou umístěny na opačném břehu a nechrlí vodu, jenom se „hlavami“ vody dotýkají (při vlastní realizaci šla změna ještě o něco dále – plastiky ryb byly umístěny přímo do jezírka). Důvodem redukce počtu byla předimenzovanost prostoru, důvodem změny umístění památkově cenná parkánová zeď, která v předchozím návrhu oddělovala ryby od vodní hladiny (dle sochaře Jana Koblasy se jednalo o „ryby na suchu“), a nemožnost jejího ubourání tak, aby se plastiky dostaly do kontaktu s vodou. Problematické bylo i to, že deset střiků symbolizujících deset Mahlerových symfonií chrlilo vodu přes korunu hradby, proto byly posunuty před hradbu blíže jezírku a osazeny do jeho novodobé obruby.

Díky archeologickému průzkumu je v této dokumentaci zobrazena definitivní architektonická podoba úpravy okolí základů synagogy.

Základy synagogy nemohly být vyznačeny v celkovém půdorysu, protože severovýchodní roh synagogy byl zničen necitlivým překopem kanalizace v 70. letech 20. století.

Popis dokončeného Parku Gustava Mahlera Ústředním motivem parku je socha Gustava Mahlera od sochaře Jana Koblasy v nadživotní velikosti a na podstavci. Mahler shlíží směrem k vodní ploše s deseti vodotrysky symbolizujícími deset skladatelových symfonií, která je vymezena parkánovou hradbou. Prof. Koblasa ve své další navazující sochařské kompozici, která koresponduje se sochou, vychází z Mahlerovy symboliky a jeho písně o kázání rybám. Proto sochu Gustava Mahlera obklopují plastiky ptáků a ryb z vysočinské žuly (žlutá a šedá z Mrákotína, tmavá z Kamenné), abstrahované do jednoduchých hmot.

Sochařská kompozice je umístěna ve zvlněné zmenšené krajině Vysočiny, která sousedí s vodou a prolíná do náměstíčka synagogy sousedícího s městským parterem Benešovy ulice (kamenné kostky

68

documentation in detail and by creative attitude of architects and of the sculptor regarding the placement and mutual relations of sculptures.

There are not ten of stone fishes, they remained only three. They have been placed on the opposite water edge without spraying water, and they are just touching water by their “heads” (during the carrying out of the work the change was even more radical – the stone fishes were placed directly into the pond). The number of stone sculptures has been reduces because the space seemed to be over-equipped, and their placement has been changed because of a historically valued rampart wall that separated fishes from the water surface in the foregoing designs couldn’t be demolished and so the contact of fishes with water couldn’t be maintained (according to the sculptor Jan Koblasa there were “fishes out of water”).

The ten spouts, symbolizing the ten Mahler’s symphonies and spraying over the town-wall, also seemed to be complicated, therefore they have been moved to the front of the town-wall, nearer to the pond and imbedded into its modern border.

Thanks to an archaeological survey, a final architectural arrangement of the area around the synagogue fundaments could be delineated in this documentation. The entire ground-plan of the synagogue fundaments couldn’t be delineated because the northeast corner of the synagogue was destroyed by an insensitive excavation for the sewerage in 1970s.

Description of the completed Gustav Mahler’s Park The central motif of the park is represented by the sculpture of Gustav Mahler, larger than life-sized and standing on a pedestal, created by the sculptor Jan Koblasa. Mahler is looking down to the water surface, confined by the rampart wall, with ten spouts symbolizing the ten composer’s symphonies. Prof. Koblasa, further developing his sculptural composition in harmony with the statue, was inspired by Mahler’s symbolism and by his

— — Martin Laštovička – Vít Doležel

Dokumentace pro stavební povolení a realizaci stavby – nové architektonické řešení okolo sochy Gustava Mahlera (jezírko s třemi rybami a základy synagogy) / Documentation for the Building Permit Issue and for the Construction Carrying out – a new architectural solution of the area around the sculpture of Gustav Mahler (a pond with three fishes and the synagogue fundaments)

69

Dokumentace pro územní rozhodnutí – celkové řešení / Documentation for the Zoning and Planning Decision Issue – overall lay-out

70

— — Martin Laštovička – Vít Doležel

na sednutí a odpočinek) a zároveň do hradebního parkánu osázeného stromy.

Základy synagogy jsou přiznány v dochovaném torzu, které organicky navazuje na Mahlerovu krajinu. Vnitřní plocha synagogy je vydlážděna novou žulovou dlažbou, přechod mezi ní a nerovnými základy zprostředkovává pás oblázků. Vnější zdivo základů synagogy zdůrazňuje po obvodu vedený příkop krytý žárově zinkovanými ocelovými pochozími rošty v úrovni okolní dlažby, který obnažuje základy do hloubky jednoho metru. V noci bude zdivo synagogy v obvodovém příkopu nasvětleno, takže bude zářit na povrch.

Příkop slouží zároveň jako odvod dešťové vody, která zajišťuje jeho samočistící režim.

Na přibližném místě svatostánku (aron ha-kodeš), které je strategické také vzhledem k přechodu mezi přírodní modelací a vydlážděnou plochou, stojí pamětní zkosený kamenný hranol s textem připomínajícím existenci synagogy a jihlavské oběti holocaustu.

Vyhlídka v půlkruhové hradební baště na západní hranici parku, na níž je přístup po točitém kovovém schodišti, nabízí pohled na park a v něm umístěná umělecká díla z ptačí perspektivy. (duben 2010)

song about the preaching to fishes. Therefore the statue of Gustav Mahler was surrounded by sculptures of birds and fishes made of granite from Vysočina Highlands (yellow and grey granite from the quarry of Mrákotín, and dark from the quarry of Kamenná), in an abstract appearance of simplified volumes.

The sculptural composition was situate to a hilly miniaturized landscape of Vysočina Highlands, neighbouring with a water surface and overlapping into the synagogue square adjacent to the city parterre of the Benešova Street (the stone blocks for sitting and relaxing) and as well into the rampart area planted by trees.

The synagogue fundaments were disclosed as fragments and organically linked to the Mahler’s landscape. The internal space of the synagogue was paved by a new granite pavement, the interface between the pavement and the uneven fundaments was created by a band of pebbles. The outer masonry of the synagogue fundaments was pointed out by a ditch around the perimeter, covered by a galvanized steel grate suitable for walking, situated in the same level as the surrounding pavement, showing the fundaments to the depth of one meter. The masonry of the synagogue will be illuminated in the perimeter ditch by night, so it will shine to the surface. The ditch will simultaneously serve as a rain-water drain, so its self-cleaning will be maintained.

Approximately on the place of the former tabernacle (aron ha-kodeš), a strategic point also as regards the transition between the nature-like soft modelling and the paved area, a memorial canted stone block was placed, bearing a text remembering the synagogue and the Jihlava victims of holocaust.

The observatory in the semicircular bastion at the west border of the park, accessible by winding stairs, provides the chance to see the park and the sculptural objects placed there from the bird’s view perspective.

(April 2010)

71

72

I

1

74

Kalendárium Calendarium Vznik pomníku pohledem občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Establishment of the monument from the perspective of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Zpracoval / Elaborated by Petr Dvořák Myšlenka na zřízení pomníku Gustava Mahlara v Jihlavě se v hlavě Ing. Josefa Poukara zrodila mnohem dříve, cesta k její faktické realizaci však byla zahájena v polovině února 2004, kdy tento dlouholetý propagátor osobnosti a díla Gustava Mahlera s manželkou Olgou oslovili tehdejšího vedoucího odboru kultury Krajského úřadu kraje Vysočina Horymíra Kubíčka dopisem, ve kterém navrhují zhotovení skladatelova pomníku v Jihlavě k blížícímu se 150. výročí narození (7. 7. 2010) a 100. výročí úmrtí (18. 5. 2011). … Domníváme se, že zhotovení pomníku k těmto výročím by bylo důstojnou oslavou a upevněním mahlerovské tradice v Jihlavě. Gustav Mahler je posledním českým skladatelem, který pomník nemá. Přípravné práce by měly být zahájeny co nejdříve. Prosíme Vás o názor na náš návrh…

23. února 2004 odeslal básník Jiří Kuběna, přítel manželů Poukarových, kteří ho o této své iniciativě informovali, dopisy tehdejšímu hejtmanovi kraje Vysočina Františku Dohnalovi a Horymíru Kubíčkovi, v nichž je žádá o podporu záměru.

The idea to erect a monument to Gustav Mahler in Jihlava was born in the head of Ing. Josef Poukar long time ago, but its actual carrying out was initiated in the half of February 2004. At this point, Josef Poukar, a sedulous promoter of Gustav Mahler’s personality and work, and his wife Olga addressed Horymír Kubíček, the then head of the department for culture at the regional authority of Vysočina Region, by a letter, and proposed to establish a monument to the composer in Jihlava to celebrate the upcoming 150th anniversary of his birth (7. 7. 2010) and the 100th anniversary of his death (18. 5. 2011). … We believe that to build a monument at the occasion of these anniversaries would contribute to a dignified celebration and enhance traditions of Mahler in Jihlava. Gustav Mahler is the last Czech composer missing a monument. Preparatory works should be initiated as soon as possible. Please, would you be so kind as to express your statement to our proposal? …

Mr. and Mrs. Poukar entrusted this initiative to poet Jiří Kuběna, friend of Poukars, and he sent, on February 23rd, 2004, a letter to František Dohnal, the then regional commissioner of the Vysočina Region, and to Horymír Kubíček, requiring their support for this proposal.

75

Vážený pane krajský hejtmane, ze srdce rád se připojuji k podnětu manželů Poukarových, strážců a iniciátorů dobrého duchovního díla – u Vás v Jihlavě a na Vysočině, a – jak jen Vám bude možno, žádám i Vás o podporu víc než chvályhodného postoje, o kterém si Vás dovolujeme informovat současně s osloveným ved. odboru kultury na Vašem KÚ, p. Horymírem Kubíčkem.

Jde o záměr něčeho, co už dávno mělo být skutečností ve Vaší staroslavné Jihlavě, která má jedno světové prvenství (ale i závazek): prožil tu své dětství – u Vás! – fenomenální hudební skladatel, Gustav Mahler, jehož dvě velká výročí (sledovaná po všech koutech naší planety) stojí právě ve dveřích, který ale – jako jediný z našich komponistů-obrů – rodák z Vaší drahé Vysočiny, nebyl dosud poctěn svou sochou – pomníkem: odpovídající vysoké kvality a na co nejčestnějším místě…

21. února 2004 vyšel ve vysočinské mutaci MF Dnes rozhovor s Josefem Poukarem, nazvaný příznačně Bude tu stát socha, věří Poukar. … Jsem ale přesvědčen, že Jihlava se v budoucnu může stát městem, jakým je v případě Mozarta Salzburg. A že tady bude stát i Mahlerova socha…

30. března 2004 se uskutečnila na krajském úřadě schůzka Ing. Josefa Poukara a JUDr. Jiřího Šimánka s Horymírem Kubíčkem, který myšlenku zřízení pomníku Gustava Mahlera podpořil a doporučil, aby za tímto účelem bylo zřízeno občanské sdružení a zahájeno jednání s jihlavským magistrátem.

14. dubna 2004 se uskutečnilo v restauraci Domu kultury odborů v Jihlavě jednání přípravného výboru ve složení Josef Poukar, Jiří Šimánek a Petr Dvořák, na němž bylo založeno občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě a odsouhlaseny JUDr. Šimánkem vypracované stanovy, které byly spolu se žádostí o registraci zaslány na Ministerstvo vnitra ČR.

76

Dear Mr. Regional Commissioner, with all my heart I am joining the initiative of Mr. and Mrs. Poukar, the guards and initiators of a good spiritual tradition – in your Jihlava and Vysočina Region, and, if possible on your part, I am pleading to support the highly praiseworthy intention, about which we are informing you and Mr. Horymír Kubíček, the head of the department for culture at your Regional Authority.

This intention should have come into existence a long time ago – since Gustav Mahler, a phenomenal composer spent his childhood in your timehonoured Jihlava – yes, in your Jihlava! – that can be proud of its worldwide primacy (having also a commitment arising thereof), and now, Gustav Mahler, a native of Jihlava and of your beloved Vysočina, whose two great anniversaries are near at hand (pursued around the world), is the only one of our giant composers who have not yet been honoured by his statue – a monument: being of the highest quality and situated to the most honourable place…

On February 21st, 2004, an interview with Josef Poukar was published in the local version of MF Dnes, a national press, named significantly: A Statue Will Be Erected, Poukar Believes. … I am sure, that Jihlava can play a similar role in the future as Salzburg is playing in case of Mozart. And that a statue of Mahler will also be erected here…

On March 30th, 2004, a meeting took place between Ing. Josef Poukar, JUDr. Jiří Šimánek and Horymír Kubíček, who gave his support to the idea of memorial to Gustav Mahler and who recommended to establish a civic association for this purpose and to enter into negotiations with the municipal authority of Jihlava.

On April 14th, 2004, a preparatory meeting was held in the restaurant of Dům kultury odborů in Jihlava, in which participated: Josef Poukar, Jiří Šimánek and Petr Dvořák, and at which the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, a civic association, was established and articles of the association, drawn-up by JUDr. Šimánek,

Kalendárium / Calendarium — —

19. dubna 2004 bylo občanské sdružení Ministerstvem vnitra ČR zaregistrováno. Jako svůj hlavní cíl, který je zakotven v názvu i ve stanovách, si vytklo realizaci Mahlerova pomníku v Jihlavě a jeho odhalení v roce stopadesátého výročí umělcova úmrtí (díky vstřícnému přístupu představitelů města Jihlavy byl později termín odhalení stanoven už na výroční den Mahlerova narození 7. července 2010), k jehož naplnění bude činnost sdružení od počátku účelově směřovat. … Završením činnosti sdružení je realizace pomníku – sochy Gustava Mahlera ve vybrané lokalitě města Jihlavy v časovém horizontu do roku 2011, tak aby mohla být slavnostně odhalena u příležitosti stého výročí úmrtí této osobnosti světové kultury…

19. dubna 2004 jednal přípravný výbor s tehdejším náměstkem primátora Vladimírem Hinkem, který přislíbil podporu záměru a jeho prezentaci na jednání rady města 22. dubna.

3. května 2004 předal Jiří Kuběna kontaktní údaje na sochaře Jana Koblasu, žijícího od roku 1968 v Německu, kterého doporučil jako nejvhodnějšího autora pomníku a předběžně ho informoval o jihlavských aktivitách.

Od května 2004 vedena intenzivní osobní i písemná jednání s představiteli města Jihlavy a kraje Vysočina a pracovníky jihlavského magistrátu a krajského úřadu ohledně vybudování pomníku; záměr se od počátku setkával s podporou. O vzniku občanského sdružení byly informovány Jihlavské listy a následně i další média. … Přesvědčení, že právě v Jihlavě by měla stát důstojná socha této geniální osobnosti světové hudby, nás vedlo k založení občanského sdružení, jehož cílem je realizace pomníku v tomto městě a jeho odhalení v roce stého výročí Mahlerovy smrti. Činnost sdružení by měla být nasměrována účelově k naplnění tohoto záměru. Počítáme přitom především s podporou Magistrátu města Jihlavy a Krajského úřadu kraje Vysočina, jejichž zástupci

were adopted and sent to the Czech Republic Ministry of Interior, together with an application for the registration of the civic association.

The civic association was registered by the Czech Republic Ministry of Interior on April 19th, 2004. The first objective, on which the activity of the association has been purposefully focused since its very beginning, specified in the name and in articles of the association, was to build and to dedicate a monument to Gustav Mahler in Jihlava, to the 100th anniversary of his death. Thanks to a helpful attitude of representatives of Jihlava City the date of the monument unveiling ceremony could be set as early as on the day of Mahler’s birthday, i.e., on July 7th, 2010. … The activity of the association will be accomplished by the erection of the monument – a statue of Gustav Mahler, situated on a selected place in Jihlava within a time period ending by 2011, so that the unveiling ceremony could be held on the day of 100th anniversary of Gustav Mahler’s, a renowned personality of world culture, death…

On April 19th, 2004, the preparatory committee met with Vladimír Hink, the then vice-mayor of Jihlava City, who promised to support this intention and to present it before the City Council at its meeting held on April 22nd.

On May 3rd, 2004, Jiří Kuběna handed over contacts on Jan Koblasa, sculptor, living in Germany since 1968, and he recommended this sculptor as the best possible author for the monument and he preliminary notified Jan Koblasa about this activity in Jihlava.

Since May 2004, intensive discussions, in person and in writing, have been carried out with representatives of Jihlava City and of Vysočina Region, on the one hand, and with officers of the municipal authority of Jihlava and of the regional authority, on the other hand, regarding the monument erection; this intention met with their support since the very beginning.

77

již byli o vzniku sdružení informováni. Dále hodláme navázat kontakty s již existujícími spolky v Jihlavě, Kalištích či Humpolci, obdobně zaměřenými společnostmi u nás i v zahraničí, hudebními odborníky a představiteli kulturního života, potomky Gustava Mahlera a samozřejmě přizvat ke spolupráci také občanskou veřejnost města a kraje, jíž je sdružení otevřeno…

18. května 2004 vyšel v Jihlavských listech článek Mahlerův pomník by mohl stát u Jakuba, před „Dělňákem“, v Hluboké či na tržišti, který informoval o vzniku a cílech občanského sdružení. … Lokalitu pro Mahlerův pomník chce prý sdružení nalézt ve spolupráci s představiteli magistrátu, památkové péče a budoucím autorem. Padly zatím návrhy na jeho umístění např. na Jakubské náměstí, které je spjato s Mahlerovým působením na kůru svatojakubského kostela, nebo před Dělnický dům, dříve hotel Czap, v jehož sále několikrát koncertoval. Pomník by prý také mohl stát na prostranství dnešního tržiště v Benešově ulici, kde stávala synagoga, kterou s rodiči navštěvoval, či před budovu městské knihovny v Hluboké ulici, v níž původně sídlilo gymnázium, na kterém Gustav v letech 1869–1877 studoval.

11. června 2004 zahájen telefonický a písemný kontakt se sochařem Janem Koblasou.

21. června 2004 poslal Jan Koblasa občanskému sdružení z Hamburku první dopis, v němž se kladně vyjadřuje k nabídce na vytvoření pomníku.

Vážený pane inženýre Poukare, potěšil mne už pohovor s Vámi a poté Vaše došlé dopisy s bližší informací o Vašem záměru (dobrém záměru) postavit pomník Gustavu Mahlerovi. Ctím toho Mistra již ode dávna – s dirigentem Neumannem jsem měl možnost značně brzy (na české poměry) se seznámit s jeho mohutným dílem – takže by mi bylo ctí se zabývat jeho osobností ve třech dimenzích.

Myslím, že Jihlava pomník potřebuje – z mnoha důvodů. Těším se na tu práci a věnuji jí vše co umím, to mi věřte! …

78

The Jihlavské listy newspaper and other media were informed about the foundation of the civic association. … The belief that a decorous sculpture of this musical genius of the world should be placed precisely to Jihlava led us to the foundation of the civic association, the objective of which is to erect a monument in this city and to dedicate it in the year of the 100th anniversary of Mahler’s death. The activity of the association should purposefully aim to the fulfilment of this intention. Doing this, we rely especially on the aid of the municipal authority of Jihlava City and the regional authority of the Vysočina Region, whose representatives have been already informed about the foundation of the association. Furthermore, we plan to establish contacts with existing associations in Jihlava, Kaliště or Humpolec, with similarly focused local and foreign companies, with musical professionals and representatives of the cultural life, with descendants of Gustav Mahler and, of course, to invite also the general public of the city and region to cooperate with our association...

On May 18th, 2004, the article Mahler’s Monument Could be Erected at St. James’s Church, in front of “Dělňák”, in Hluboká Street or on the Marketplace appeared in Jihlavské listy newspaper, reporting on foundation and objectives of the civic association. … The association allegedly wishes to choose the locations for the Mahler’s monument in cooperation with representatives of the city authority, the monument preservation authority and the future author. In the meantime, there were proposals to place the monument to the St. James’s Square, connected with Mahler’s performances on the choir-loft of St. James’s Church, or in front of the Dělnický dům, the former Czap Hotel, in the hall of which Mahler gave several concerts. The monument could also be placed to the area of the recent marketplace in Benešova Street, which used to be the place of the former synagogue, visited by Mahler with his parents, or in front of the town library building in Hluboká Street, formerly the building of a gymnasium attended by him from 1869 to 1877.

79

2

3

15. července 2004 vyšel v deníku Vysočina rozhovor se zakládajícími členy občanského sdružení, nazvaný Sdružení usiluje o Mahlerův pomník.

On June 11th, 2004, the contact with Jan Koblasa, sculptor, has been initiated by telephone and in writing.

26. srpna 2004 vzala Rada města Jihlavy na vědomí informaci o záměru zřízení pomníku Gustava Mahlera, odsouhlasila spolufinancování pomníku v nadživotní velikosti a uložila vedoucímu odboru školství a kultury Mgr. Tomáši Koukalovi připravit celoměstskou diskusi k výstavbě pomníku a následně předložit výběr lokality pro pomník a návrh na spolufinancování městem.

On June 21st, 2004, Jan Koblasa sent his first letter to the civic association from Hamburg, consenting with the offer to create the monument.

Dear Mr. Ing. Poukar, I was pleased about the conversation with you and then about your letters giving detailed information on your intention (laudable intention) to build a monument to Gustav Mahler. I hold this Maestro in reverence since long time ago – I had the possibility to become acquainted with his colossal work thanks to the conductor Neumann very soon (in view of Czech circumstances) – so I would appreciate the chance to be concerned with his personality in three dimensions.

I thing that Jihlava needs such monument – due to many reasons. I am looking forward to such work and I will do my best, believe me! …

Říjnové Noviny jihlavské radnice zveřejnily anketní lístek k pomníku Gustava Mahlera.

80

název článku — — autor

4

5. listopadu 2004 navštívil Jan Koblasa poprvé Jihlavu. Byl přijat na radnici a obešel místa navržená k umístění pomníku; jako nejvhodnější vybral rovněž Společenstvím za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě preferovaný prostor jihlavské tržnice v Benešově ulici, kde stávala do roku 1939 synagoga. Byla zde domluvena spolupráce s městským radním Ing. arch. Jaroslavem Huňáčkem jako zástupcem města v jednáních se sochařem. O návštěvě Jana Koblasy informovaly 9. listopadu Jihlavské listy, tiskovou zprávu vydala ČTK. 2–6 26. listopadu 2004 vyšel v Jihlavských listech celostránkový blok článků Vytvořit Mahlerův pomník je pro mě kompliment, říká Jan Koblasa, věnovaný pomníku a jeho autorovi. … Já si myslím, že pomník musí mít podobu. A domnívám se, že Mahler sám je krásná hlava – a ta jeho hudba je krásná…, to všechno bych se pokusil do té sochy dát. A byla by to samozřejmě socha figurativní. Volně figurativní…

5

On July 15th, 2004, an interview with founder members of the civic association appeared in Vysočina newspaper, called The Association Strives for a Monument to Mahler.

On August 26th, 2004, the Council of Jihlava City was notified on the intention to erect a monument to Gustav Mahler, approved the cofinancing of the monument of a size larger than life size and charged Mgr. Tomáš Koukal, head of the department for education and culture, with the preparation of a citywide discussion about the monument erection and, thereafter, with submission of proposals for the choice of location for the monument and of for the co-financing by the City.

The Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny jihlavské radnice) published inquiry form concerning the monument to Gustav Mahler.

On November 5th, 2004, Jan Koblasa visited Jihlava first time. He was received by the municipal authority at the city hall and visited places

81

recommended for the monument to be placed; he chose the area of the marketplace in Benešova Street being the most suitable, preferred also by the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, which used to be the place of the former synagogue till 1939.

Ing. arch. Jaroslav Huňáček, the city councillor, has been appointed as a city representative for dealings with the sculptor. On the November 9th, the Jihlavské listy newspaper informed on Jana Koblasa’s visit, a press release has been published by ČTK. 2–6

6

Byl zde použit také úryvek z Koblasova dopisu občanskému sdružení z 11. listopadu, který dokládá prvotní sochařovy představy o pomníku. … Hned jsem se do Mahlera vložil a uvažuji kudy chodím, kudy sedím, kudy ležím o tomto zvláštním a velkém úkolu. První ideje se mění a snaží se vrůst do daného prostoru, který se mi velice zamlouvá, a to z mnoha důvodů – je na konci pěší zóny, s otevřením z města ven do krajiny, na místě synagogy, vedle hradeb, a k tomu dostatek místa i na rozlehlejší koncept s použitím modelace půdy a s možností spojit sochu se stromy, s umělou krajinou (ve smyslu čínských krajinných principů: tedy i s vodou a rostlinami, vše ve smyslu MISTRA).

Probírám se jeho životními zastávkami – a samozřejmě jeho hudbou – a domnívám se, že předpráce (to podstatné, co se odehrává v hlavě a duši) pozvolna pokračuje. Myslím, že znakové zpodobení deseti hlavních děl bude namístě. A když máme prostor, můžeme rozehrát plastické hodnoty okolo centrálního motivu pomníkové sochy na podstavci dobré výšky, aby vznikla správná dominanta a správné vztahy. Zatím se snažím zachytit proporce v kresbách a koncem zimy bych udělal menší modýlek – skicu – pro pochopení záměru…

82

On November 26th, 2004, a full-page spread concerning the monument and its author, named: It is a Compliment to Me, to Create a Monument to Mahler, Koblasa Says, appeared in the Jihlavské listy newspaper. … I think that the monument has to bear the likeness. And I mean that Mahler himself is a beautiful head – and his music is beautiful as well …, that all I would try to put into that sculpture. And it should be, of course, a figural sculpture. Loosely figural…

A passage from Koblasa’s letter sent to the civic association, dated November 11th, evidencing the sculptor’s first visions of the monument, was also used here. … I buckled down on the Mahler right away, and I am pondering on this very special and great task wherever I am going, sitting, lying. The first ideas are changing and trying to grow into the particular space, which I find very appealing because of many reasons – it is a place on the end of a pedestrian zone, opened out of the city into a natural scenery, situated on the plot of the former synagogue, alongside town walls, and, in addition, there is a lot of space to create larger concept with the use of the ground modelling and with the possibility to blend the sculpture with trees, with the artificial landscape (according to the Chinese principles of the landscaping: i.e. integrating water and plants, everything what MAESTRO would enjoy).

I am browsing through sojourns of his life – and of course though his music – and I guess that preparatory works (the most significant work done in the head and in the soul) go good ahead. I thing, that such figuration of ten

Kalendárium / Calendarium — —

V prosincových Novinách jihlavské radnice byly publikovány výsledky ankety k pomníku Gustava Mahlera. Svůj názor na to, zda má v Jihlavě stát skladatelův pomník, v ní vyjádřilo 78 obyvatel, z nichž 61 bylo pro pomník, 17 proti.

Od listopadu 2004 oslovováni potencionální zájemci o členství v občanském sdružení – mezi prvními se přihlásili např. mikulovský probošt P. Stanislav Krátký, mahlerolog Ing. Milan Palák, výtvarnice Juliana Jirousová či kunsthistorik PhDr. Ivan Žlůva. Prostřednictvím Milana Paláka z Ostravy se začaly dostávat informace o chystaném pomníku do zahraničí.

Během celého roku 2005 pokračovala jednání na úrovni města a kraje, která vedla ke konkretizaci záměru a k přiblížení jeho realizace, o podporu byli požádáni rovněž někteří poslanci Parlamenu ČR a Evropského parlamentu a osobnosti ze světa hudby. Ve druhé polovině roku byly podniknuty první pokusy o získání sponzorů.

14. března 2005 obdrželo občanské sdružení od Jana Koblasy první pracovní fotografie modelu sochy Gustava Mahlera a kamenných plastik a oficiální text seznamující s jeho představou pomníku a parku, který byl později využíván k prezentaci záměru a při oslovování dárců.

Domnívám se, že skladateli takového formátu, jako je Gustav Mahler, není možné jenom postavit pomníček za hradbami a dost. Myslím, že je nutno, aby celá úprava vymezeného prostoru byla proměněna v park, který by měl velkorysost a symbolickou úroveň vyzařující z Mahlerovy hudby.

Mistrův pomník sám by byl jenom jeho centrálním bodem.

O Mahlerovi je známo, že byl velikým obdivovatelem přírody, která se v jeho hudbě ve všech rovinách bez ustání objevuje. Proto bude nutno základní přírodní prvky použít ve struktuře parkové úpravy. Ty pak bude třeba modifikovat ve smyslu přeměněném (jako je příroda podávána na japonských či čínských obrazech) do různých symbolických plánů. Ty obrazy

main pieces would be right-on. And having sufficient space, we can configure also the plastic parameters around the central motif of the sculpture, a monument standing on a pedestal of good height, creating, in this way, a vista point and having appropriate relationships with its surroundings.

In the meantime, I am trying to put down proportions in drawings and, at the end of winter, I will shape a small model – sketch – to explain my intention…

In the December issue of the Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny jihlavské radnice), results of the public inquiry regarding the monument to Gustav Mahler were published. To the question whether a monument to the composer should be built in Jihlava, 78 of citizens gave their voice for and 17 voted nay.

Since November 2004, we have been contacted by prospective members of the civic association – e.g., P. Stanislav Krátký, provost from Mikulov, Ing. Milan Palák, mahlerologist, Juliana Jirousová, creative artist, and PhDr. Ivan Žlůva, art historian, who were among the first applicants.

Through Milan Palák from Ostrava, information about the prepared monument became known abroad.

Discussions with the municipal and regional authorities have been carried out during 2005, leading to a concretization of the intention, and bringing near its implementation. Also some members of the Czech Republic Parliament and European Parliament and some personalities from the musical world were asked for their aid. First attempts to engage sponsors were made in the second half of this year.

On March 14th, 2005, the civic association obtained from Jan Koblasa first photographs of the model of Gustav Mahler sculpture and of the stone objects, and also an official text describing his ideas of the monument and the park, to be used for presentation of the intention and for contacting the donators, later on.

83

7

a také východní poezii ctil Mahler pro její zhuštěnost. Také ji v tom smyslu používal ve své hudební řeči.

Můj návrh spočívá na použití základních přírodních prvků podobně přeměněných.

Chtěl bych použít KÁMEN sochařsky zpracovaný i volně ložený, ale i použitý pro užité objekty jako ohrazení, obrubníky, lavice atd., VODU jako vodní plochu i jako skupinu vodotrysků, ROSTLINY – trávník, plošnou zeleň, ale i organizované květiny, křoviny (rododendrony i jiné stále zelené odrůdy), i dekorativní stromy a popínavé rostliny, aby měl park po celý rok zajímavý a živý výraz.

Domnívám se, že základní rozvržení parku, jak je zaznamenáno na skice arch. dr. Huňáčka, se vcelku shoduje s mými představami, a věřím, že ve společném prohloubení návrhu dojdeme k jednotnému projektu, který bude splňovat všechny předpoklady stát se MÍSTEM, které bude navštěvováno a používáno v dobrém slova smyslu jak místními občany, tak zástupy z celého světa přišlými se poklonit památce místa, které formovalo základy Mistrovy tvorby a které i nyní vyzařuje jak dobu

84

8

I believe that to honour so great composer it is not enough just to erect a small memorial behind the town wall. In my view the whole marked area must be turned into a park that in its breadth and grandeur would symbolize what Mahler’s music conveys to us. The monument to the artist himself would be the central point of the whole complex.

We know that Gustav Mahler felt a special, intense empathy with nature and that this element constantly emerges in the most varied ways in his work. We should, therefore, use basic natural materials in laying out the park but also to modify them into various symbolic designs – much as the nature is represented in Japanese or Chinese pictures. Mahler was greatly attracted to these pictures, as well as to oriental poetry, thanks to their sensitive representation of universal experience – and he made use of them in his musical language. My design therefore aims to use natural elements transformed in a similar way.

I plan to use the following: STONE, sculpted or loosely laid, not least for objects such as enclosures, curbs and benches; WATER for rivulets, ponds and fountains; PLANTS for lawns, flower beds, shrubs (rhododendrons and other

název článku — — autor

9

minulou, ale i současně stimuluje a vyzývá k zamyšlení a meditaci o Mistrovi a o jeho nádherné tvorbě.

Základním objektem celého projektu je pomník GUSTAVA MAHLERA. Navrhuji figuru v mírně nadživotní velikosti, tzn. cca 250 cm vysokou (to je klasická výška, která byla již odedávna používána jako znázornění figury 1 : 1, od antiky po kupř. Rodinovu figuru Balzaca). Rozhodl jsem se pro figuraci, jejíž tělo je podáno v dobré proporci, ale ve velmi zjednodušeném tvaru. Vyrůstá z hrubě vytvořené hmoty podstavce, která se směrem vzhůru zpevňuje a nabývá pevně modelovaný tělesný tvar. Ten bez popisných detailů vyrůstá do horního dílu těla zakončeného rameny, krkem a portrétem, který vyzařuje napětí podobné tomu, když se dirigent snaží ovládnout mnohohlavý orchestr anebo když skladatel přijímá z přírody slyšení své jedinečné hudby. Celá figura je lehce předkloněná do vypjatého postoje, jako když květina vzhlíží ke zdroji života. Měl jsem tak trochu na mysli Mahlerovu píseň o kázání ptákům a rybám.

Jediným popisným detailem je mašlovitá vázanka, která jaksi nezbytně k figuře Mahlera patří. V podstatě neexistuje jeho vyobrazení bez

10

evergreens) as well as decorative trees and climbing plants. The aim is to ensure that the park will have an attractive and lively appearance throughout the whole year.

I think that the basic layout, as outlined in the drawing of arch. dr.

Huňáček, corresponds generally with my idea, and I believe that we will come to a consistent project through its sophistication during mutual cooperation, and that this will become a PLACE to be enjoyed by visitors from near and far who whish to trace the beginnings of Mahler’s life and work.

It will be a spot steeped in the past that nonetheless encourages meditation on all that Mahler’s timeless compositions have to tell us today.

Monument to GUSTAV MAHLER is, of course, the core of the whole project.

I form a figure slightly larger than life (i.e. about 250 cm tall – a classical height used to depict 1 : 1 figures throughout the ages, from antiquity to Rodin’s imposing monument of Balzac in the 19th century). I decided to create a posture, by which the figure initially rises firmly – unencumbered by details – from the pedestal and then in the upper part, around shoulders and neck, acquires a tension of the kind a conductor feels as he seeks to gain control

85

„motýlka“. V našem případě naznačuje předěl od tělesného k duchovnímu, i když celá takto pojatá figura (rozehraná hermovka) v sobě nese tento tak typicky mahlerovský výraz.

Bronzová figura stojí na 120 cm vysokém leštěném žulovém podstavci, který je zčásti seříznutým jehlanem s pravoúhlou zadní stranou. Na přední hladké straně je vyzlacený Mahlerův podpis. Ostatní tři strany jsou pokryty florálním ornamentem, špičákem vysekaným do leštěného kamene.

Pokusíme se najít krásnou mrákotínskou žulu (i když by červená žula byla asi opticky účinnější). Bronzová figura bude tmavě patinována do měděnkovitě zeleného odstínu.

Pod figurou bude kvadratické prohloubení se sedacími stupni s kulatou nízkou vodní plochou vyloženou oblázky, v níž bude zabudován kamenný cca 100 cm vysoký podlouhlý objekt cca 400–500 cm dlouhý a cca 50 cm široký s deseti otvory stříkajícími vodu, která pak stéká po bocích kamene do vodní plochy. Kamenné dlouhé stěny jsou zvrásněny vodorovnými řezy a odštípaným kamenem, zatímco boky jsou zaoblené a leštěné. Deset otvorů může být zakončeno nízkými bronzovými individuelně modelovanými hubičkami, aby i v zimních měsících, kdy nebudou fontány chrlit vodu, byl čitelný znak deseti symfonií.

Hlavní vchod do parku je od hlavní ulice akcentován dvěma figurami k sobě pohlížejících kamenných ptáků, které tvoří zvláštní bránu do parku a současně znamení – akcent – poutající na UDÁLOST, která se za bránou odehrává. Je to znak nebo symbol zobrazující vztah, souvztažnost, lásku ale i ZPĚV, tedy jevy a stavy, o nichž tak hluboce a bez ustání hovoří Mahlerova hudba. Ptáci jsou cca 400 cm vysocí. V zadní části za sochou je ještě třetí pták, menší, k těm dvěma vepředu vzhlížející (ale i k pomníku), vázající celý prostor do v sobě uzavřené jednoty.

Ptáci jsou z kamene, z kamenných dílů, různě pojednaných, od hrubě strukturovaných, přes špicované ale i řezané, až po leštěné plochy. Materiál mohu určit teprve až zjistím, jaké jsou možnosti, které dávají lomy a dílny mrákotínské, eventuelně jiné dostupné lomy.

86

over a large orchestra – or, indeed, that a composer experiences as he senses music within the world of nature around him. The whole figure will be slightly bent forward, like a flower being attracted to the source of life. Here, I have in mind the poem set to music by Mahler about St. Anthony of Padua preaching to fishes.

The only descriptive detail that I included is the bow tie that the composer is seen to be wearing in so many pictures. In this case it indicates a dividing line between the body and soul, even the whole statue shaped in this way (freely shaped, so called, “herm”, a monument consisting of a four-sided shaft bearing a head or bust) bears in itself this expression typical for Mahler.

The figure, in bronze with a dark patina of verdigris green, will stand on a polished granite pedestal – itself 120 cm high, and in the form of a partly truncated pyramid with a rectangular rear. Mahler’s signature will be picked out in gold on the smooth side at the front. The other three sides will be covered by floral ornaments engraved into the polished stone. We will try to find and use beautiful granite from the local area of Mrákotín (although strictly speaking red granite would be optically more effective).

Below the figure there will be a four-cornered recessed area with stairs for siting, as well as a round pond lined with pebbles. A fountain consisting of a stone object, roughly 100 cm high, 400–500 cm long and 50 cm wide with long sides wrinkled by horizontal grooves, and short sides rounded and polished, and with ten openings, will spray water running onto the stone walls and thence into the pond. These openings symbolize Mahler’s ten symphonies and will be clearly marked with bronze beaks, individually shaped – so that the symbolism will be manifested even when the water spouts do not operate during the winter months.

The entrance to the park from the main road will be marked by stone figures of two birds facing one another and creating a gate to the park and also an accent attracting attention to an EVENT that is going on when entering the gate. They symbolize relationship, consonance, love and also SINGING and hence relate to vital elements of Mahler’s work. These birds are roughly 400 cm high. In the back, behind the statue, there is a third smaller

Kalendárium / Calendarium — —

bird, looking up to the birds in the front (and also to the monument) and binding the whole space into a defined unity. All the birds will be made of stone, stone blocks with differently textured surface, from rough bossing to sown or even polished finish. I can specify the material in detail after I will fined out what possibilities are offered by Mrákotín quarries and stone cutting shops, failing that, from other quarries.

Such is my plan for the design and construction of the memorial park to GUSTAV MAHLER in Jihlava. Further details and specifications will emerge in the course of consultations between architects, representatives of the city and members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava. 7–10 11

Toto je má sochařská představa o parku GUSTAVA MAHLERA pro město Jihlavu. Detaily a upřesnění, jakož i možnosti sezení, osvětlení atd. samozřejmě přijdou až ve spolupráci s představiteli města Jihlavy, architektem a zástupci společnosti pro stavbu pomníku GM. 7–10 3. května 2005 inicioval Ing. arch. Jaroslav Huňáček setkání zástupců města, magistrátu, projektanta chystaných úprav území bývalé tržnice v Benešově ulici a občanského sdružení. Zúčastnění se shodli na tom, že je třeba změnit záměr využití pozemku v Benešově ulici, kde se vedle parku původně počítalo ještě s parkovištěm a tržnicí. 11, 12 18. května 2005 představil Jan Koblasa prostřednictvím modelů svoji koncepci parku s pomníkem Gustava Mahlera oficiálně na jihlavské radnici. O prezentaci podrobně informovaly vedle Jihlavských listů i regionální přílohy celostátních novin, tiskovou zprávu vydala také ČTK. 13, 14

On May 3rd, 2005, Ing. arch. Jaroslav Huňáček initiated a meeting with representatives of the city authorities, designer of the project for the area of the former marketplace in Benešova Street, and civic association.

Participants agreed that the General Plan for Use of this area in Benešova Street has to be changed, since a parking and a marketplace have been planned to be built here originally. 11, 12 On May 18th, 2005, Jan Koblasa officially presented his concept of the park around the monument through models, at the city hall of Jihlava. Besides Jihlavské listy newspaper, also the regional sections of national press informed in detail on this presentation, a press release was published by ČTK. 13, 14 In the June issue of Newspaper of Jihlava City Hall (Noviny jihlavské radnice), the above mentioned Koblasa’s text was published, reporting about his ideas regarding the monument and the park.

On June 17th, 2005, Jihlavské listy newspaper presented to the public the Koblasa’s vision of the monument to Gustav Mahler in Jihlava, through photographs of the statue models and of the stone objects.

87

12

Červnové Noviny jihlavské radnice zveřejnily výše uvedený Koblasův text seznamující s jeho představou pomníku a parku.

17. června 2005 představily Jihlavské listy veřejnosti na fotografiích modelů sochy a kamenných prvků Koblasovu vizi pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě.

V listopadu 2005 byl zpracován občanským sdružením předběžný rozpočet na pomník (socha a kamenné prvky) jako podklad pro jednání Rady města Jihlavy o pomníku. Předpokládané náklady byly tehdy vyčísleny na 2 369 000 Kč.

12. ledna 2006 odsouhlasila Rada města Jihlavy umístění pomníku v Benešově ulici a koncepci Jana Koblasy. Občanské sdružení o tom bylo informováno vedoucím odboru školství, kultury a tělovýchovy Tomášem Koukalem dopisem z 20. ledna.

88

13

In November 2005, the civic association elaborated a preliminary budget for the monument (statue and stone objects) as a document to be submitted to the Council of Jihlava City. Estimated costs amounted to CZK 2,369,000.00.

On January 12th, 2006, the Council of Jihlava City approved the Jan Koblasa’s concept and the placement of the monument to the Benešova Street. Mgr. Tomáš Koukal, head of the department for education, culture and sport, notified the civic association about this approval by a letter dated January 20th. … Considering thoroughly any statements of any and all involved parties, it was recommended the monument to be placed to the area of the recent marketplace. After obtaining the statement on the city income for 2005, a proposal for the project – gardening adaptation of the recent marketplace – will be submitted to the Council of Jihlava City, for an approval, to be included into the budget for 2006, namely in a height of 4 million Czech crowns, (consisting in a partial demolition of existing buildings, in earthmoving works

název článku — — autor

14

… Po důkladném uvážení všech zainteresovaných stran bylo doporučeno, aby pomník byl umístěn v prostorách stávající tržnice. Po výsledku hospodaření města za rok 2005 bude předložen zastupitelstvu města Jihlavy návrh na zařazení akce – sadové úpravy stávající tržnice do rozpočtu roku 2006, a to ve výši 4 mil. Kč (spočívající v částečné demolici stávajících objektů, zemních pracích včetně zasíťování pozemků a vlastních sadových úpravách). Pokud bude tento návrh schválen, bude vypsáno výběrové řízení na projektovou dokumentaci a následně na realizaci výše uvedeného prostranství… … Z předcházejících jednání vyplynulo, že realizaci sochy a ostatních prvků bude zajišťovat vaše Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera Jihlava, Stamicova 13. Z tohoto důvodu Vás informuji o možnosti požádat Statutární město Jihlava a ostatní instituce o příspěvek na realizaci pomníku. Zároveň upozorňuji na skutečnost, že objem takto získaných veřejných prostředků by neměl přesáhnout 50% z celkové částky…

V únoru 2006 byl připraven propagační materiál občanského sdružení, určený k informování o pomníku a k oslovování dárců, později byla

15

including provision of underground utilities, and in the gardening works alone).

Provided that this proposal will be approved, a public tender will be advertised for the design documentation and for the carrying out of the above mentioned area adaptation… … As mentioned in the preceding discussions, the carrying out of the statue and of other elements will be ensured by your Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, Stamicova 13, therefore, I am advising you about the possibility to apply to the Statutory City of Jihlava and to other institutions for financial contributions for the monument carrying out. I have also to point out the fact that the amount of public finance acquired in such way may not exceed a sum of 50 per cent of total costs…

In February 2006, materials for promoting the monument and for approaching the donators were prepared by the civic association, later on, an English version of the same was also created, and Jonathan Carr, author of a book about Gustav Mahler, British publicist, cooperated on the final version of this material in English.

89

vytvořena také anglická verze, na jejíž finální podobě se podílel britský publicista žijící v Německu Jonathan Carr, autor knihy o Gustavu Mahlerovi.

V březnu 2006 zahájilo občanské sdružení oslovování potencionálních dárců a sponzorů u nás i v zahraničí, které se dělo jednak písemnou formou, především však prostřednictvím osobních návštěv, jichž uskutečnili manželé Poukarovi více než sto, mnohdy i opakovaně.

Naprázdno vyzněly žádosti o pomoc při získávání velkých sponzorů adresované vrcholným komunálním politikům a také několika poslancům a senátorům, neúspěšné byly žádosti o finanční podporu z Ministerstva kultury. V této činnosti pokračovalo sdružení až do konce roku 2009.

Jihlavské listy 24. března v souvislosti se zahájením oslovování dárců napsaly: Docela příjemně se naslouchá zprávě, že první z firem, které byly osloveny a požádány o podporu vzniku Mahlerova pomníku v Jihlavě, zareagovaly vstřícně. Tu informaci je samozřejmě nutno nahlížet střízlivě: zatím přislíbené částky jsou tak trochu prvními vlaštovkami a především je tu řeč právě a „jen“ o fázi příslibu. Snad nejlépe to vystihl největší vyznavač a milovník Mahlerovy hudby a odkazu v Jihlavě, pan Josef Poukar: „My můžeme prosbou otevřít uši a srdce, je teď ale na firmách a institucích, jestli také otevřou dlaň…,“ říká. A má pravdu…

6. března 2006 poskytl Ing. arch. J. Huňáček občanskému sdružení a následně také Janu Koblasovi vizualizaci Mahlerova parku s pomníkem a kamennými prvky. Občanským sdružením i sochařem byla vizualizace vnímána jako první verze návrhu, na které bude ještě třeba pracovat. … Je výborné, že se Vám podařilo získat pro park prostor tak rozlehlý – to je velký zisk! Měli bychom však především akcentovat náš záměr: vytvoření parku GM k jeho uctění. Mám strach, že překřížení parku se synagogou by vedlo k nedorozuměním, pakliže by to bylo jedno přes druhé manifestováno. Proto se domnívám, že dominovat musí především

90

In March 2006, the civic association initiated communication with the prospective donators and sponsors in our country as well as abroad, established in writing, on the one hand, and by more than one hundred personal visits, sometimes also repeated, undertaken

by Mr. and Mrs. Poukar, on the other hand. Requirements for help addressed to municipal top politicians and also to some members of Parliament came to naught as well as requirements for financial aid sent to the Ministry of Culture failed. The civic association carried on this activity until the end of 2009. On March 24th, Jihlavské listy newspaper reported on the initiation of communication with the prospective donators as follows: It is enjoyable to hear the news that the first responses of companies, contacted and required to provide their aid for the monument to Mahler in Jihlava, were affirmative. However, it is to take a sober view of this information: the promised sums have been even only promised, and one swallow does not make a summer. Mr. Josef Poukar, an enthusiast and admirer of Mahler’s music, described this situation realistically when he said: “You may open somebody’s eyes and heart, but now the companies have their turn – to open their hand…”.

And that’s true…

On March 6th, 2006, Ing. arch. J. Huňáček handed over to the civic association and thereafter also to Jan Koblasa a visualization of Mahler’s park with the monument and stone objects. The civic association and the sculptor understood this visualization as a first version of the design, which requires to be further developed. … It is great that you were able to acquire so large area for the park – that’s a great benefit! However, we should, first of all, emphasize our intention: to create a park to celebrate GM. I am afraid that the interference with the synagogue could lead to misunderstandings, if it would be presented all over the place. Hence, I think that the PARK must be the major object, being a scene for the monument and all other accompanying objects (i.e., trees, shrubs, flowers, water, etc.) – all other should be formed as a hint

Kalendárium / Calendarium — —

PARK – jako scéna pro rozvinutí objektů pomníku (tedy stromy, keře, křoviny, květiny, voda atd.) – a ostatní jen v náznaku – (změkčeno) – celé to ohraničeno živými ploty (diferencovanými). Možná, že diagonála by vše zjasnila…

(Z dopisu J. Koblasy J. Huňáčkovi z 27. 3. 2006) 15 24. března 2006 byla vizualizace jako téměř definitivní představena v Jihlavských listech. V reakci na to uvedl ve vydání z 28. března tehdejší primátor Vladimír Hink, že na zpracování podoby parku město vypíše výběrové řízení a proti duchu lednového usnesení rady města zpochybnil realizaci kamenných prvků. … Soutěž bude zahrnovat celou lokalitu. Uvidíme, jestli do podmínek zadání dáme vedle pomníku i nějaké další prvky, které jsou v Koblasově návrhu…

only – (mollified) – indicated by hedgerows (differentiated). May be a diagonal would clarify everything…

(J. Koblasa wrote to J. Huňáček in a letter dated 27. 3. 2006) 15 On March 24th, 2006, the visualization was presented as almost the final alternative in Jihlavské listy newspaper. In an issue dated March 28th, the then city mayor, Vladimír Hink, responded that the city authority will advertise a public tender for the elaboration of the design of park, and, contrary to the resolution passed in January by the City Council, cast doubts on the carrying out of stone objects. … The public tender shall cover the whole location. May be, we will add some other elements from the Koblasa’s design to the tender prerequisites, in addition to the monument…

18. dubna 2006 se uskutečnila schůzka zástupců občanského sdružení s představiteli města a magistrátu o podobě parku, na níž byla zpochybněna realizace kamenných prvků; zástupci sdružení obhajovali Koblasovu koncepci a odvolávali se na předchozí jednání a lednové usnesení rady. Bylo zde také oznámeno, že úprava prostoru budoucího parku a navazujících ploch bude zadána do architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře, kterou pořádá pražská Společnost Petra Parléře.

Součástí zadání je také zakomponování sochy a kamenných prvků podle návrhu Jana Koblasy. Po této schůzce vyzvalo občanské sdružení architekty Jaroslava Huňáčka a Martina Laštovičku, aby se přihlásili do soutěže.

On April 18th, 2006, a meeting between the representatives of the civic association and of the city authorities was held, regarding the park design, and a doubt was cast upon the carrying out of stone objects, at this meeting; representatives of the civic association pleaded for Koblasa’s concept and referred to the preceding sessions and resolution of the City Council from January. At this meeting, it was also announced that the arrangement of the future park and surrounding area will be a subject-matter of an architectural competition, Petr Parléř Prize, organized by the Petr Parléř Association (Společnost Petra Parléře) from Prague. One of the competition objectives will also be the placement of Koblasa’s sculpture and stone objects into the composition. Following this meeting, the civic association appealed to architects Jaroslav Huňáček and Martin Laštovička to participate in such competition.

Koncem dubna 2006 byla podepsána smlouva o vytvoření pomníku mezi Janem Koblasou a občanským sdružením.

At the end of April 2006, a contract for creation of the monument was concluded between Jan Koblasa and the civic association.

17. května 2006 byla uhrazena první splátka honoráře, na kterou poskytlo občanskému sdružení finance město.

On May 17th, a first part payment of the remuneration was made by the civic association, finance was provided by the City.

91

92

Kalendárium / Calendarium — —

93

3. srpna 2006 se uskutečnila v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě vernisáž výstavy Jana Koblasy Dialogy s hmotou…, kde byly představeny také návrhy pomníku Gustava Mahlera. Na vernisáži navázali kontakt s Janem Koblasou Ing. arch. Martin Laštovička a zahradní architekt Ing. Vít Doležel, kteří se přihlásili do soutěže o Cenu Petra Parléře. Při pobytu v Jihlavě navštívil sochař kamenolomy v Mrákotíně. Někdy v této době přišel s myšlenkou na zakomponování plastik ryb do koncepce parku.

On August 3rd, 2006 an opening of Jan Koblasa’s exhibition, Dialogs with Substance... (Dialogy s hmotou...), took place in the Vysočina County Gallery in Jihlava, where also the design of the monument to Gustav Mahler was presented. At the opening Jan Koblasa met with Ing. arch. Martin Laštovička, architect, and Ing. Vít Doležel, garden planner, who applied to the competition Petr Parléř Prize. During his stay in Jihlava, the sculptor visited quarries in Mrákotín. At this time, he got an idea to place sculptures of fishes into the concept of the park composition.

Začátkem října 2006 byly vyhlášeny výsledky architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře. Návrh úprav plochy bývalého tržiště v Benešově ulici a přilehlých prostor zpracovávalo šest účastníků, oceněn nebyl žádný z nich. Odbor rozvoje města navrhoval vybrat jeden ze dvou soutěžních návrhů, které se dostaly do finále o Cenu města Jihlavy (návrh architektů Jana Lefnera a Aleše Břečky a návrh architekta Tomáše Pavlase), k dopracování, případně se vrátit k návrhu architekta Jaroslava Huňáčka, nebo realizovat pouze sochu. Kvůli komunálním volbám konaným 20. a 21. října bylo rozhodnutí odsunuto na listopad.

At the beginning of October 2006, results of the architectural competition, Petr Parléř Prize, were published. The design for the area of the former marketplace in Benešova Street and for the adjacent area was elaborated by six participants, no one of them received any prize. The department for the city development proposed to choose one of two designs participating in the final of the competition, City of Jihlava Prize (Cena města Jihlavy) (a design of architects Jan Lefner and Aleš Břečka, and a design of architect Tomáš Pavlas), to be completed in detail, or, as the case may be, to return to the design of architekt Jaroslav Huňáček, or to carry out only the statue itself. Because of the municipal elections held on October 20th and 21st, the decision making was postponed to the November.

V polovině listopadu 2006 byla občanským sdružením poprvé oslovena nová náměstkyně primátora pro kulturu a školství ak. mal. Irena Wagnerová, která byla požádána, aby měl Jan Koblasa možnost vyjádřit se ke všem architektonickým návrhům vzešlým ze soutěže a podílet se na výběru nejvhodnějšího z nich.

21. listopadu 2006 byly návrhy představeny v Deníku Vysočina, 24. listopadu bylo občanským sdružením odesláno CD s návrhy Janu Koblasovi, který 8. prosince telefonicky sdělil, že nesplňují jeho představy a jako jediný vhodný označil návrh architekta Martina Laštovičky a zahradního architekta Víta Doležela, který respektuje jím navrženou a městem schválenou koncepci pomníku a parku.

94

First time in the half of November 2006, the civic association addressed ak. mal. Irena Wagnerová, the new vice-mayor for culture and education, and asked her to make it possible for Jan Koblasa to express his opinion regarding the architectural designs originating in the competition and take part in the choice of the most suitable one.

On November 21st, 2006, the designs were published in the Deník Vysočina newspaper, on November 24th, the civic association sent the designs on CD to Jan Koblasa, who answered on December 8th, stating that they do not meet his visions and that the only suitable design is the one from architect

Kalendárium / Calendarium — —

15. prosince 2006 se v pražské kavárně Slavia uskutečnilo setkání náměstkyně primátora I. Wagnerové a zástupců občanského sdružení J. Poukara a P. Dvořáka s J. Koblasou, na němž se všichni zúčastnění shodli, že je třeba pracovat s návrhem M. Laštovičky a V. Doležela.

O schůzce informovaly 29. prosince Jihlavské listy. … „Spolu s akad. sochařem Janem Koblasou jsme návrhy posuzovali prakticky anonymně, aniž bychom blíže znali jejich tvůrce. Přitom jsme se naprosto shodli na jediném návrhu,“ dodává Wagnerová…

Návrh, který sochař Koblasa i náměstkyně primátora podporují, však podle Wagnerové není mezi dvojicí návrhů, které byly před jejím nástupem do funkce na jihlavské radnici doporučeny k dalšímu rozvoji a případnému schválení. „Podle mě by ale neměl být problém tento návrh prosadit, o což budu usilovat hned po Novém roce. Jan Koblasa je natolik renomovaný umělec, že jeho názor je nutno brát v potaz. Navíc naprosto koresponduje s názorem mým,“ avizuje Wagnerová. Jak upřesňuje, počítá tento návrh parku s vodní plochou a na rozdíl od ostatních také s linkou, a nikoli jen s pravým úhlem. „Respektuje v korespondenci s Mahlerovou hudbou určitou rozervanost krajiny a také inspiraci japonskou zahradou,“ charakterizuje návrh malířka Wagnerová. Návrh podle ní vyžaduje po konzultaci s autorem dotvořit jen v nezávažných a akceptovatelných bodech…

V roce 2006 získalo občanské sdružení od dárců 119 700 Kč.

Po celý rok 2007 pokračovalo oslovování dárců, které opět zajišťovali především manželé Poukarovi, prostřednictvím elektronické pošty byla anglická verze propagačního materiálu se žádostí o příspěvek rozeslána na několik desítek adres po celém světě. Byla vedena četná jednání s představiteli města Jihlavy a kraje Vysočina, s úředníky magistrátu a krajského úřadu, politiky, mahlerovskými spolky apod.

Koncem ledna 2007 vydala na jihlavské radnici vládnoucí koalice ODS, KDU-ČSL, ČSSD a Strany zelených, která vznikla po říjnových

Martin Laštovička and garden planner Vít Doležel, who respect the monument and park concept proposed by him and approved by the city authority.

On December 15th, 2006, Irena Wagnerová, the vice-mayor, met with J. Poukar and P. Dvořák, representatives of the civic association, and with Jan Koblasa in Slavia, a coffee house in Prague, where all participants agreed that the design of M. Laštovička and V. Doležel shall be used.

Jihlavské listy newspaper reported about this meeting. … “Together with Jan Koblasa, academic sculptor, we assessed the designs anonymously not knowing their authors. And we came to absolutely equal decisions, the only one best design”, said Wagnerová…

However, the design supported by the sculptor Koblasa and the vicemayor didn’t appear among the two designs being recommended for further development and possible approval before appointment of Wagnerová to her position. “According to my opinion, it shouldn’t be difficult to put through this design, and I will strive for it as soon as after the New Year’s Day. Jan Koblasa is as much renowned artist that his opinion must be considered. In addition, his opinion completely corresponds with mine”, argued Wagnerová. And she adds that this design includes also a water element and curved lines not only rectangles, in contrast to the other designs. “In a consonance with Mahler’s music, we respect certain brokenness of the landscape and also the inspiration by the Japanese garden”, explains painter Wagnerová. According to her opinion, the design requires to be completed, after a discussion with its author, as regards only insignificant and acceptable details…

In 2006, the civic association obtained contribution from donators in the height of CZK 119,700.00.

During the whole year of 2007, donators have been further contacted, again by Mr. and Mrs. Poukar. The English version of the promotional material, requesting contribution, was sent to several tens of addresses around the world through e-mail. Many meetings were held with Jihlava

95

City and Vysočina Region representatives, with the municipal and regional authorities, politicians, Mahler’s associations, etc.

At the end of 2007, the bloc of ODS, KDU-ČSL, ČSSD and Green Party, ruling the Jihlava City, allied after the October municipal elections, issued its policy statement giving that to build the Gustav Mahler’s Park before the end of 2010 will be one of its priorities within the oncoming electoral term.

16

komunálních volbách, programové prohlášení, v němž označila jako jednu ze svých priorit pro nadcházející volební období do roku 2010 vybudování parku Gustava Mahlera.

25. ledna 2007 odsouhlasila Rada města Jihlavy návrh jihlavských architektů Martina Laštovičky a Víta Doležala na architektonické řešení parku Gustava Mahlera a přilehlých prostor. Návrh, který byl vybrán ze šesti projektů, jež vzešly ze soutěže o Cenu Petra Parléře, byl prostřednictvím médií představen veřejnosti. … „Park bude zmenšenou krajinou. Okolo ní umístíme kamenné ptáky, symbolicky naslouchající Mahlerově hudbě, počítáme i s vodními prvky, což bude kromě jezírka i deset vodotrysků. Ty symbolizují deset symfonií Gustava Mahlera,“ popsal při prezentaci na radnici Laštovička. „Je to návrh, který nejlépe vystihuje myšlenku Mahlerovy hudby. A také se nejvíce přiblížil myšlence mistra Jana Koblasy, který pracuje na samotném soše a dalších uměleckých prvcích. A do třetice se pojetí architekta Laštovičky nejvíce blížilo představám občanského sdružení, které vybudování pomníku

96

On January 25th, 2007, the Council of Jihlava City approved the design of Martina Laštovička and Vít Doležal, architects of Jihlava, for the architectural solution of the Gustav Mahler’s Park and of the adjacent area. This design chosen from six designs created for the architectural competition, Petr Parléř Prize, was presented to the public through media. … “The park shall suggest a miniaturized landscape. Around it, we will place stone sculptures of birds, symbolically listening to the Mahler’s music, we also included water elements, in addition to the pound also ten spouts, symbolizing the ten Gustav Mahler’s symphonies”, described Laštovička in a presentation at the City Hall. “This design is expressing the idea of Mahler’s music best of all.

And it also best resembles the concept of Jan Koblasa, who is working on the sculpture itself and on other pieces of art to be placed into the park. And, thirdly, the concept of architect Laštovička best of all corresponds to the vision of the civic association preparing the monument erection”, resumed Irena Wagnerová, vice-mayor for culture, on behalf of all councillors of the Jihlava City. “The Park should also represent a gate to the downtown, and we would like to transfer some motives or themes further into the city”, said vice-mayor Wagnerová…

(Press release placed on web-pages of Jihlava City) 16 On January 29th, 2007, with the presence of J. Koblasa and architects M. Laštovička and V. Doležel, a meeting was held at the municipal authority of Jihlava, contributing to the progress of the whole project.

The closest working objectives were outlined – to arrange a meeting

Kalendárium / Calendarium — —

připravuje,“ shrnula i za radní města Jihlavy náměstkyně primátora pro oblast kultury Irena Wagnerová. „Park by zároveň měl být branou do centra. Rádi bychom některé motivy nebo myšlenky parku přenesli i dál do města,“ řekla náměstkyně Wagnerová…

(Z tiskové zprávy na webových stránkách města Jihlavy) 16 29. ledna 2007 se za účasti J. Koblasy a architektů M. Laštovičky a V. Doležela uskutečnilo jednání na jihlavském magistrátu, které posunulo celý projekt kupředu. Byly zde vytýčeny nejbližší úkoly, na nichž je třeba pracovat – uskutečnit pracovní setkání architektů Laštovičky a Doležela s Janem Koblasou, co nejdříve zahájit archeologický průzkum lokality v Benešově ulici a začít pracovat na projektu, aby mohlo být co nejdříve zahájeno stavební řízení.

Začátkem března 2007 provedla brněnská firma Geopek na objednávku krajského úřadu geofyzikální průzkum na území plánovaného parku, jehož cílem bylo doporučit archeologicky nadějná místa a upřesnit trasy inženýrských sítí. Zpráva o průzkumu, který lokalizoval pravděpodobnou polohu synagogy, byla krajskému úřadu předána koncem května.

V červnu 2007 bylo v Benešově ulici zrušeno tržiště, v září byl zahájen archeologický průzkum, jenž odkryl základy nacisty vypálené synagogy, které budou zakomponovány do parkové úpravy.

Na přelomu srpna a září 2007 pověřil Jan Koblasa kvůli zdravotním problémům dohledem nad realizací kamenných objektů (tehdy předpokládaní tři ptáci, deset ryb a sokl pod sochu) svého dlouholetého spolupracovníka Jaroslava Řehnu, který začal v této záležitosti jednat s architekty, městem a zástupci sdružení. Oproti původním předpokladům a kalkulacím se ukázalo, že cena kamenných prvků výrazně naroste.

between architects, Laštovička and Doležel, and Jan Koblasa, to initiate the archeological survey in the locality of Benešova Street as soon as possible, and to start works on the design with the aim to initiate the building permit proceedings as soon as possible.

In the early March of 2007, on order of the regional authority, a company from Brno, Geopek, carried out a geophysical survey of the future park area.

The survey focussed on finding of prospective archaeological sites and on specification of the underground services routing. The survey report, giving the presumed location of the synagogue, has been submitted to the regional authority towards the end of May. In June 2007, the marketplace in Benešova Street was liquidated, in September the archeological survey was initiated, at which the foundations of the synagogue, burnt by Nazis, were unearthed and included into the park concept.

At the turn of August and September 2007, Jan Koblasa appointed Jaroslav Řehna, his workmate, to supervise the carrying out of the stone objects (third birds, ten fishes and the pedestal for the sculpture, as supposed at that time), because of Koblasa’s health indisposition. Jaroslav Řehna started to discuss in this matter with architects, city authorities and representatives of the Association. In contrast to the initial expectations and calculations it came to light that the price for the stone objects will be much higher.

On November 15th, 2007, the building department of the Jihlava municipal authority issued the planning and zoning decision on the utilization of the former marketplace area for the Gustav Mahler’s Park.

In 2007, donators contributed a sum of CZK 71,100.00.

97

15. listopadu 2007 vydal Stavební úřad Magistrátu města Jihlavy územní rozhodnutí o využití území bývalého tržiště pro park Gustava Mahlera.

V roce 2007 bylo od dárců získáno 71 100 Kč.

Také v roce 2008 probíhalo oslovování dárců; v duchu stanov v něm bylo pokračováno i po převzetí financování pomníku městem v červnu tohoto roku s tím, že získané prostředky budou městu předány k využití při úhradě nákladů spojených s budováním pomníku a parku.

Začátkem roku 2008 byl odevzdán projekt parku Gustava Mahlera, který v roce 2007 ve spolupráci se sochařem Janem Koblasou zpracovali Martin Laštovička a Vít Doležel. Součástí parku budou vedle bronzové sochy Gustava Mahlera kamenné plastiky tří ptáků a tří ryb.

Milí páni architekti Laštovičko a Doležele, děkuji za zaslaný podklad návrhu parku GM. Domnívám se, že redukce věci prospívá. To přímé orientování na základy synagogy je výborné, to, že redukujete ryby na tři OK, avšak dva ptáci se mi zdají být ošizeni. Nebylo by možné zachovat také toho třetího, jak byl Vámi původně projektován – z Benešovy ulice již viditelný – ÚVODNÍ?!

S tím stříkáním přes hradbu si nejsem jist – myslím, že by bylo lepší STŘIKY vyvést přímo z hradbičky jednoduchými kovovými hubičkami! Takhle přes hradbu se mi to zdá být trochu přemyšlené. A ty hubičky by fungovaly dobře (viz park Tivoli u Říma)…

(Z dopisu J. Koblasy architektům Laštovičkovi a Doleželovi z 8. 1. 2008) 15. dubna 2008 vyšel v Jihlavských listech článek o aktuálním stavu prací na soše Gustava Mahlera, v němž byl použit i text z dopisu Jana Koblasy občanskému sdružení z 28. února.

98

Also in 2008, donators were addressed; and pursuant to articles of the association, this activity was carried on even after the financing of the monument was overtaken by the municipal authorities in June of the same year, providing that the acquired funds will be handed over to the municipal authorities to be used for payment of the costs connected with the monument and park erection.

Early in 2008, the Gustav Mahler’s Park design, elaborated in 2007 by Martin Laštovička and Vít Doležel in cooperation with Jan Koblasa, was submitted. In addition to the sculpture of Gustav Mahler, in bronze, the stone sculptures of three birds and three fishes were supposed to be placed into the park.

Dear architects Laštovička and Doležel, thank you for your design documentation of the GM park. I mean that the reduction was beneficial to all the thing. The direct orientation to the synagogue foundations is great, to reduce the number of fishes to three is OK, but two birds I find a little bit impoverishing. Would it be possible to keep the third one as you originally designed – it would be visible already from the Benešova Street – INTRODUCING ONE?!

I am not sure about the water spraying over the town walls – I thing that it would be better to lead the water SPOUTS from the little town wall directly by simple metal beaks! I find the spraying over the town wall too complicated.

And the beaks work well (see the Tivoli Park near Roma)…

(Letter of J. Koblasa to architects Laštovička and Doležel, dated 8. 1. 2008) On April 2008, an article on the current state of works on the statue of Gustav Mahler appeared in Jihlavské listy newspaper, giving also the text of Jan Koblasa’s letter addressed to the civic association dated February 28th. … As regards the artistic intention, it remains basically the same as the previously published one, only my vision of Mahler has developed into the shape

Kalendárium / Calendarium — —

99

17

… Pokud jde o invenci mého záměru – skoro vše zůstává při starém, tedy dle již publikovaného plánu – jenom jsem při dalším studiu podkladů dospěl k vizi Gustava Mahlera mladého, zahaleného do dlouhého pláště (chodil tak oblečený již za jihlavského pobytu a pak i ve Vídni spolu s Hugo Wolfem, který byl jeho důvěrným přítelem). Dlouhý plášť také navozuje jeho ahasverskou pouť světem – sám si své cizinectví dobře uvědomoval a často je zmiňoval. Vzniká tak vize umělce v pohybu, v koncentrovaném výrazu je cítit jeho upřený pohled vně i dovnitř – při kázání ptákům a rybám v jedinečné krajině parku, doprovázeném zurčením vody z hradební zídky.

Všechno na figuře je soustředěno do gesta rozhodného a rozhodujícího pohybu – jako ve chvíli, v níž dirigent ovládá orchestr již před prvním tónem hudby. Ptáci a ryby a příroda, vše přetvořeno do naplněného náznaku, dají divákovi optickou i hmatatelnou představu složité a komplexní vize Mahlerovy hudby.

To je v této chvíli vše, co o projektu mohu říci, a věřím, že bude takto dobře čitelný a vnímatelný občany a návštěvníky parku Gustava Mahlera.

Ve stejném čísle bylo publikováno zhodnocení rozpracované sochy kunsthistorikem Ivanem Žlůvou.

Při realizaci sochy světoznámého hudebního skladatele Gustava Mahlera našel sochař Jan Koblasa šťastnou inspiraci v antické formě

100

of a young Mahler garbed in a long cloak (he used to wear it already during his stay in Jihlava and then in Vienna together with his close friend Hugo Wolf).

The long cloak implies his Ahasuerian wandering round the world – he was very well aware of his not fitting in anywhere and often mentioned it. Thus, an image of an artist in motion has been created; his concentrated expression suggests his deep insight and outsight – when preaching to birds and fishes in a unique landscape of the park with water burbling down from a nearby town wall. Everything on the figure is concentrated into a gesture, determined and decisive, just like at the moment when the conductor controls the orchestra.

Birds, fishes, the whole nature is being transformed into an image of a complex and intricate vision of Mahler’s music.

I believe, the project will be legible to Jihlava citizens and visitors of the Gustav Mahler’s Park.

In the same issue a comment on the unfinished sculpture written by Ivan Žlůva, art historian, was published.

When creating the monument of the renowned composer Gustav Mahler, the sculptor Jan Koblasa got inspiration from the Ancient Greek form of a hermaic sculpture. In Ancient Greece it was a bust of the god Hermes merging into a rectangular pillar of stone. Such sculptures were situated at sacred places. Instead of the head of Hermes a portrait of a famous person

Kalendárium / Calendarium — —

hermovky. Snad pro vysvětlení: ve starověkém Řecku se jednalo o sochařsky ztvárněnou hlavu nebo poprsí boha Herma bez zobrazení rukou, které plynule přecházelo do hranolu. Takto provedené plastiky pak byly umísťovány na posvátná místa. Ve starověkém Římě hlavu Herma nahradil portrét slavné osobnosti. Místo po statickém hranolu sáhl sochař Jan Koblasa po dlouhém prostém plášti, který Gustava Mahlera vyděloval a současně odlišoval od jeho současníků. Vytvořil dílo, které je osobité, a to jak v celkovém pojetí figury, tak i v portrétu, který směle může stát vedle Rodinovy busty hudebního skladatele z roku 1909, vedle busty největšího francouzského sochaře druhé poloviny 19. a počátku 20. století.

Jsem uchvácený čistotou formy, rozvinutím neokázalého pohybu v celé figuře a vyvrcholením v nádherné, citlivě modelované hlavě, v jejím vnitřním soustředění. Od monumentálně podaného pláště oči diváka přechází až k drobnému detailu, pro Gustava Mahlera nezbytnému motýlku, který tvoří přechod od klidných forem k oduševnělému portrétu. Nic nesmí rušit posvátné ticho. Plastika jakoby vyzývala chodce k tichému zastavení, tiché chůzi, nabádala jít jenom tak po špičkách. Je to úžasné, jak málo prostředků stačilo Janu Koblasovi k vyjádření bohatého vnitřního života Gustava Mahlera. Je to mimořádné dílo a klobouk dolů před ním. 17 17. dubna 2008 dokončil sochař Jan Koblasa model sochy Gustava Mahlera 1 : 1.

Milí Poukarovi, minulý týden – ve čtvrtek 17. 04. 08 jsem konečně skončil práci na GM. Mohu říci, že to bylo práce dost a dost – a věřím, že to snad bude práce sloužící jak Gustavu Mahlerovi, tak občanům Jihlavy i občanům z celého světa, kteří přijdou do Parku GM pozdravit tohoto velkého kouzelníka rytmů a tónů – uctívače světa ve všech jeho lidských i nadlidských mírách.

Jsem rád, že je práce připravena pro slévárnu. V bronzu bude vypadat samozřejmě důstojněji a mohutněji. Chci si tu sochu ještě pár dní ponechat, než bude odtransportována do Čech do slévárny pana Sovince. Dohlédnu pak ještě na konečné cizelování a patinování – ale to až tak za rok.

topped the pillar in Ancient Rome. Jan Koblasa replaced the static block with a long simple cloak, which distinguished Mahler from his contemporaries.

The piece is remarkable as regards the figure as well as the portrait, which can easily match Rodin’s bust of the composer from 1909.

I am entranced with the purity of the form, with the modest motion within the figure and the climax in the beautiful sensitively modelled head and its inner concentration. From the monumental cloak the viewer’s eyes go to the small detail, Mahler’s inevitable bowtie, which represents a transition from the calm form to the soulful portrait. Nothing is to disturb the holy silence. The sculpture invites passers-by to pause in quiet, to walk on tiptoes. It is wonderful how little sufficed for Jan Koblasa to express the rich inner life of Gustav Mahler.

It is an exceptional piece of art. Hats off! 17 On April 17th, 2008, sculptor Jan Koblasa finished the 1 : 1 model of the Gustav Mahler sculpture.

Dear Mr. and Mrs. Poukar, last week – on Thursday the 17. 04. 08, I finished the work on the GM at last. I dare say that it was a lot of work – and I believe that this work will perhaps serve to both, to Gustav Mahler and to citizens of Jihlava and of the whole world, who will visit the GM’s Park as to pay their tribute to this magician of rhythms and notes – an adorer of the world in all its human and superhuman scales.

I’m glad that the work is ready to be cast. In bronze it will appear more stately and mighty, of course. I wish to keep the sculpture a few days before it will be transported to the Czech Republic, into foundry of Mr. Sovinec.

Furthermore, I will supervise the final chasing and patina coating – but this in a year, I guess.

I wish to keep the sculpture in my workshop to watch it – whether it needs any correction – and in addition I want to show it to some experts and admirers to hear their opinion…

(J. Koblasa’s letter dated 20. 4. 2008) 18, 19

101

18

102

19

Kalendárium / Calendarium — —

Chci sochu ještě nechat v dílně a pozorovat ji – zda nechce ještě nějaké úpravy – a navíc ji chci ukázat několika znalcům a milovníkům, abych se dozvěděl jejich mínění…

(Z dopisu J. Koblasy z 20. 4. 2008) 18, 19 20. května 2008 byl model sochy převezen do slévárny Jiřího Sovince ve Ždánicích u Kutné Hory.

17. června 2008 městské zastupitelstvo schválilo financování pomníku a parku a název „Park Gustava Mahlera“. Následně byla uzavřena smlouva o vytvoření pomníku Gustava Mahlera mezi statutárním městem Jihlava a Janem Koblasou, která nahradila původní smlouvu mezi občanským sdružením Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě a sochařem. Ještě předtím uhradilo občanské sdružení 300 000 Kč jako další splátku honoráře podle původní smlouvy.

1. července 2008 bylo vydáno stavební povolení na Park Gustava Mahlera.

Začátkem října 2008 byly firmou Pozemní stavby Jihlava, která zvítězila ve výběrovém řízení, zahájeny stavební práce na Parku Gustava Mahlera.

V říjnu 2008 získalo statutární město Jihlava na vybudování Parku Gustava Mahlera 39 500 000 Kč z fondů Evropské unie (regionální operační program NUTS 2 Jihovýchod).

Na podzim 2008 byly pod dohledem sochaře Jaroslava Řehny zahájeny v lomu v Kamenné u Tasova na Třebíčsku práce na kamenných plastikách pro park.

19. listopadu 2008 se v gotické síni jihlavské radnice uskutečnila aukce výtvarných děl, jejíž čistý výtěžek (60 200 Kč) byl věnován na

On May 20th, 2008, the model of the sculpture was transported to the foundry of Jiří Sovinec in Ždánice near Kutná Hora.

On June 17th, 2008, the municipal authority of Jihlava approved the financing of the monument and the name of the park “Gustav Mahler’s Park”. Thereafter, a Contract on Creation of a Monument to Gustav Mahler was concluded between the Statutory City of Jihlava and Jan Koblasa, replacing the original contract concluded between the civic association, Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, and the sculptor. Yet before this, the civic association disbursed a sum of CZK 300,000.00 as a part payment of the remuneration pursuant to the original contract.

On July 1st, 2008, a building permit for the Gustav Mahler’s Park was issued.

Early in October 2008, the building company, Pozemní stavby Jihlava, which won the tender, initiated the constructional works on the Gustav Mahler’s Park.

In October 2008, the Statutory City of Jihlava acquired a sum of CZK 39,500,000.00 from the European Union funds (Regional Operational Programme NUTS 2 Southeast) to build the Gustav Mahler’s Park.

In the autumn 2008, the works on the stone sculptures for the park were initiated in the quarry in Kamenná near Tasov in the Třebíč region, supervised by the sculptor Jaroslav Řehna.

On November 19th, 2008, an art auction took place in the gothic hall of Jihlava City Hall, the net proceeds of the auction (CZK 60,200.00) were donated for the construction of the Gustav Mahler’s Park in Jihlava.

The Association of Visual Artists of Vysočina, the Club of Visual Artists of Horácko, the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler

103

104

20

21

vybudování Parku Gustava Mahlera v Jihlavě. Na organizaci aukce se podílely Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, Klub výtvarných umělců Horácka, Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě a Magistrát města Jihlavy. Na žádost Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě věnovali do aukce umělecká díla např. Jan Koblasa (grafiky), Ivan M. Jirous (báseň), Juliana Jirousová (obraz svého otce Otto Stritzka), bratři Reynkové (novotisky grafik Bohuslava Reynka), galeristka Marie Kumbárová (deset grafik) a Jiří Kuběna, honoráře se zřekl také jihlavský malíř Jindřich Boška.

V roce 2008 získalo občanské sdružení od dárců 203 600 Kč, za reklamu 120 000 Kč a z aukce výtvarných děl 60 200 Kč, celkem 383 800 Kč.

V první polovině roku 2009 byla ve slévárně ve Ždánicích u Kutné Hory v částech odlita do bronzu socha Gustava Mahlera.

Během jarních a prvních letních měsíců byly v lomu v Kamenné pod dohledem Jaroslava Řehny dokončeny kamenné sochařské prvky pro Park Gustava Mahlera – plastiky ptáků a ryb. 20–25

106

22

and the municipal authority of Jihlava took part in the organization of this auction. On the request of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler to contribute to the auction, the following individuals devoted their pieces of art into the auction and waived their remuneration: Jan Koblasa (pieces of graphic art), Ivan M. Jirous (poem), Juliana Jirousová (painting of her father, Otto Stritzka), brothers Reynek (new prints of Bohuslav Reynek’s pieces of graphic art), gallery owner Marie Kumbárová (ten pieces of graphic art), Jiří Kuběna and Jindřich Boška, painter from Jihlava.

In 2008, the civic association obtained from donators the sum of CZK 203,600.00, proceeds from the advertisement in the height of CZK 120,000.00 and proceeds from the art auction in the height of CZK 60,200.00, in total the sum of CZK 383,800.00.

In the first half of 2009, the bronze sculpture of Gustav Mahler was cast in parts, in the foundry of Ždánice near Kutná Hora.

During the spring and the first summer months, the stone objects – sculptures of birds and fishes for the Gustav Mahler’s Park were finished in the quarry of Kamenná. 20–25

název článku — — autor

23

24

25

28. a 29. července 2009 byly kamenné objekty za účasti Jana Koblasy a Jaroslava Řehny instalovány v Jihlavě. 30–33

On July 28th and 29th, 2009, the stone objects were installed in Jihlava, in the presence of Jan Koblasa and Jaroslav Řehna. 30–33

V letních měsících se začalo uvažovat o tom, že v prostoru synagogy vznikne památník jihlavských obětí holocaustu. Plánovaná destička s textem připomínajícím existenci synagogy, jež bude umístěna na zkoseném kamenném hranolu stojícím přibližně na místě původního svatostánku (aron ha-kodeš), měla být podle záměru architekta doplněna o kamenné desky se jmény všech židovských obětí nacistické rasové perzekuce, které budou přecházet z kamenného bloku do dlažby v prostoru synagogy. Po jednání zástupců města s představiteli Židovského muzea v Praze ohledně financování bylo zřízení památníku prozatím odloženo.

During the summer months, an idea emerged to create a monument to the Jihlava holocaust victims in the area of synagogue. A plaque with the text remembering the existence of the synagogue, will be fastened to a canted stone block situated approximately on the place of the former tabernacle (aron ha-kodeš); and according to the original intention of the architect, stone plates containing names of all Jewish victims of the Nazi persecution should have been added to the plaque, passing from the stone block into the pavement in the area of synagogue. After a meeting of municipal authority representatives with Jewish Museum in Prague representatives regarding the financing, the installation of such monument was postponed.

V srpnovém čísle časopisu Harmonie vyšel velký článek Marie Kulijevičové Jihlava žije Koblasovým Mahlerem.

In the August issue of the Harmonie magazine, a large article Jihlava is living for Koblasa’s Mahler from Marie Kulijevičová appeared.

4. srpna 2009 byla na internetovém portálu www.iglau.cz a 7. srpna také ve vysočinské mutaci MF Dnes zveřejněna glosa jihlavského astrologa a countryového hudebníka Lea Švančary Krise? Živme naše

On August 4th, 2009, on the internet portal www.iglau.cz, and on August 7th also in the Vysočina version of MF Dnes newspaper, a comment: Crisis? Let’s feed all our poor – building contractors, architects and sculptors! appeared,

107

108 26

27

název článku — — autor

109

110

28

29

název článku — — autor

111

30

31

chudé – stavebníky, architekty a sochaře!, ostře napadající pomník a park. Způsob kritiky, přibližující se svou úrovní divokým internetovým diskusím, vedl členy výboru občanského sdružení k rozhodnutí, že glosa bude z jejich strany ponechána bez odezvy. … Sám honosný název „park“ při pohledu na dílo již signuje jakýsi odér postnormalisačního pokrytectví. Neboť právě PARK zde byl v minulých měsících (mimochodem přes odpor odboru životního prostředí jihlavské radnice!) brutálně vykácen, aby jej nyní na další desítky let našich životů v tomto neuralgickém bodě Jihlavy nahradily mrtvé žulové kamenné plochy, jimž vévodí několik „uměleckých“ děl. Pominu-li velmi spornou estetickou hodnotu celého díla, včetně oněch zmíněných kamenných menhirů zvaných vznosně „sochami“ (z nichž jedna, kouzlem nechtěného stojící přímo na místě bývalé synagogy připomíná přesný obrácený piktogram nacistické orlice!), zbývá se zamyslet, proč vlastně kdosi kdesi tak tvrdošíjně přes odpor selského rozumu, patriotského citu i estetického vkusu – prosté kupecké počty nevyjímaje – prosadil tento diskutabilní projekt právě zde, na tomto místě, v této podobě a za tyto nekřesťanské peníze. Přičemž když pohlédneme na prostor a odvedené práce, napadá člověka jediné: je patrně nutno některé naše spoluobčany v této těžké době uživit stůj co stůj!

Bude krise a tak je dobročinnost namístě – pomáhejme tedy potřebným,

112

32

written by Leo Švančara, astrologer and country musician from Jihlava, attacking sharply the monument and the park. The kind of this criticism, resembling wild internet discussions by its level and style, caused that members of the civic association committee decided not to answer to this comment. … At a glance over the work, the ostentatious name “park” itself is indicating certain odour of the postnormalization hypocrisy. Since even a PARK has been brutally cut down here in the last months (by the way, despite protests of the department for environment of the Jihlava municipal authority!), and now it will be replaced by dead granite surfaces, over which a few “pieces of art” will dominate in this sore spot of Jihlava for further tens of years of our lives. Apart from a very questionable artistic value of the whole work, including the mentioned stone menhirs called pretentiously “sculptures” (one of them, by pure chance, standing on the place of the former synagogue, is exactly resembling a pictogram of the Nazi spread-eagle turned upside down!), it only remains to give thought to the fact, why somebody somewhere, contrary to the horse sense, patriotic feeling and aesthetic good taste – not to mention the pure commercial arithmetics – stubbornly pushed through this questionable project just here, on this place, in this appearance and for such exorbitant costs. Looking on the space and works performed, it comes into one’s mind: it is obviously necessary to feed some of our fellow-citizens

název článku — — autor

33

34

řekli si, zdá se, někteří jihlavští politici. Našim betonářům, stavařům, architektům či sochařům…

15. září 2009 vyšel v Jihlavských listech obsáhlý rozhovor s Olgou Poukarovou o Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě.

14. října 2009 se v Horáckém divadle uskutečnil úspěšný galakoncert na podporu pomníku Gustava Mahlera, na kterém vystoupila bez nároku na honorář světoznámá operní pěvkyně Gabriela Beňačková za doprovodu Komorní filharmonie Vysočina. Na jeho přípravě se vedle členů výboru občanského sdružení manželů Poukarových podílely také Komorní filharmonie Vysočina a Statutární město Jihlava, které jej podpořilo rovněž finančně. O koncertě hojně informovala média. Vysočinská mutace MF Dnes ze 16. října v článku Beňačkové soprán „vytesal“ Mahlera uvedla: … K významu benefičního koncertu se bezprostředně po něm vyjádřila i Gabriela Beňačková: „Jsem velice šťastna, spokojena a nadšena.

Organizátory bych zahrnula všemi chválami, které se vůbec dají říct, protože tento koncert měl velký smysl. Gustav Mahler existuje, Gustav

at such tough time like this whatever the cost! We are facing the crisis, so the charity is pertinent – we will support the beggars, our concrete layers, building contractors, architects or sculptors … this is the meaning of some of our politicians in Jihlava, apparently.

On September 15th, 2009, an extensive interview with Olga Poukarová about the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava appeared in Jihlavské listy newspaper.

On October 14th, 2009, a successful gala concert to the benefit of the monument to Gustav Mahler took place in the theatre, Horácké divadlo, where Gabriela Beňačková, world-renowned opera singer, appeared and waived her remuneration, accompanied by Chamber Philharmonic Orchestra of Vysočina. In the preparation of the concert, in addition to Mr. and Mrs. Poukar, members of the civic association committee, of the Chamber Philharmonic Orchestra of Vysočina and of the Statutory City of Jihlava, which supported the concert also financially, took part. Media reported about this concert extensively. In the Vysočina version of the MF Dnes newspaper dated October 16th, in the article The soprano of Beňačková “chiselled” Mahler was mentioned:

113

Mahler existoval a Gustav Mahler bude existovat! To znamená – moje sponzorství je v tom, že prezentuji po celém světě Mahlerovy písně a symfonie. V Jihlavě jsem chtěla věnovat tento koncert všem lidem, kteří tady pro Mahlera něco dělají.“ …

Koncem října 2009 informoval Jan Koblasa náměstkyni primátora Irenu Wagnerovou a občanské sdružení o možnosti vzniku dokumentárního filmu o pomníku a parku Gustava Mahlera, o níž jednal s režisérem Pavlem Štinglem, mimo jiné autorem sběrného dokumentu Cesta k cestě, zachycujícího realizaci novodobé křížové cesty v Kuksu, na které se podílelo patnáct předních českých sochařů, mezi nimi i Jan Koblasa.

Při práci na tomto projektu natočil režisér i několik sekvencí v Koblasově hamburském ateliéru, kde sochař v té době pracoval na Mahlerově soše.

Irena Wagnerová zahájila s režisérem Štinglem jednání.

Začátkem listopadu byl Park Gustava Mahlera osázen zelení.

29. listopadu 2009, na první adventní neděli, byl park otevřen pro veřejnost. 34 17. prosince 2009 byla na webových stránkách města Jihlavy zveřejněna oficiální tisková zpráva o zpřístupnění Parku Gustava Mahlera, která obsahuje rovněž shrnující informaci o výstavbě parku a jeho financování. … Stavební práce na výstavbě budoucího parku na místě bývalé městské tržnice byly zahájeny v říjnu 2008 a v jejich průběhu došlo k přeměně tohoto území nacházejícího v blízkosti historického centra města na jedinečnou architektonickou kompozici, která v sobě spojuje jak prvky přírodní symbolizující krajinu (měkké materiály, keře a stromy), tak i prvky charakteristické pro město (jednoduché materiály, ostře tvarované formy, domy a kámen)…

114

… Gabriela Beňačková commented the significance of the benefit concert immediately after it: “I’m very happy, pleased and delighted. I would heap any and all praise on the organizers, because this concert was of a deep meaning.

Gustav Mahler exists, Gustav Mahler existed and Gustav Mahler will exist!

I mean, my sponsorship consists in my presentation of Mahler’s songs and symphonies all over the world. I wish to dedicate this concert to all people who take pains to promote Mahler here in Jihlava.” …

At the end of October 2009, Jan Koblasa notified Irena Wagnerová, the vicemayor, and the civic association on the possibility to create a documentary movie on the monument and park of Gustav Mahler. He already spoke about it with Pavel Štingl, a producer and, among others, author of a collecting documentary (“Cesta k cestě”), reporting on the carrying out of a modern Way of the Cross (Calvary) in Kuks, in which fifteen Czech renowned sculptors participated, including Jan Koblasa. During this project, Pavel Štingl also shot a few sequences in the Koblasa’s studio in Hamburg, where the sculptor worked on the statue of Mahler at that time. Irena Wagnerová initiated negotiations with producer Štingl.

In the early November, the planting works were made in the Gustav Mahler’s Park.

On November 29th, 2009, on the first Sunday in Advent, the park was opened for the public. 34 On December 17th, 2009, an official press release on the Gustav Mahler’s Park opening was published on the web pages of the Jihlava City, including also summery information on the park funding and construction. … Building operations on the construction site of the future park, replacing the former town marketplace, were initiated in October 2008 and changed this area to a unique architectural composition near the historical city centre, combining natural elements as symbols of a landscape (soft materials, bushes

Kalendárium / Calendarium — —

… V rámci realizace projektu byla vybudována kanalizace v prostoru budoucího parku a řešených částech ulic Benešova a Věžní (severní část), byla provedena rekonstrukce a nová přípojka vodovodu, nové veřejné osvětlení a dláždění chodníků v ulici Věžní a Benešova. V prostoru budoucího parku byly vybudovány nové zpevněné plochy, jezírko včetně technologické šachty, zídky a ploty na hranici parku určené pro popínavé rostliny a vznikly nové plochy veřejné zeleně, kde byla provedena výsadba stromů a keřů a instalace automatické závlahy. V jižní části parku byly odkryty základy bývalé synagogy a byla vybudována poměrně rozsáhlá přilehlá plocha a jižní terasa s masivními kamennými kostkami, které mají sloužit pro posezení a zastavení. Dále došlo k výstavbě vyhlídkové věže v baště historické hradby, osazení informačních panelů, telefonní budky a bezpečnostní kamery. V neposlední řadě byly instalovány majestátní kamenné plastiky ptáků a ryb symbolizující Mahlerovu hudební tvorbu a byl připraven postavec pro sochu Gustava Mahlera. Převážná část mobiliáře bude do parku dodána až na jaře roku 2010.

Tento projekt zaměřený na vybudování nového architektonicky a kompozičně jedinečného parku jako oddechového městského prostoru a na regeneraci bezprostředně navazujícího veřejného prostranství je financován z prostředků Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod se schválenou dotací ve výši 39,474 mil. Kč. Na částečnou úhradu nákladů na vytvoření sochy Gustava Mahlera a ostatních sochařských objektů umístěných v budoucím parku byla krajem Vysočina poskytnuta dotace ve výši 400 tis. Kč, která bude použita jako součást vlastního spolufinancování příjemce dotace.

V roce 2009 přispěli dárci částkou 54 100 Kč. Celkem se občanskému sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě podařilo v letech 2006–2009 získat 628 700 Kč. Tyto prostředky byly použity na uhrazení části honoráře Jana Koblasy (300 000 Kč) a na platby související s činností občanského sdružení, tj. na dofinancování nákladů na galakoncert Gabriely Beňačkové, na výrobu bronzové

and trees), and elements typical for a city (smooth materials, edged forms, houses and stones)… … Within the project implementation, a sewer system was built in the area of the future park and adjacent parts of Benešova Street and Věžní Street (northern part), a water-conduit renovation and a new connection were carried out, as well as a new street lighting and side-walk pavement in Věžní Street and Benešova Street. In the area of the future park, new pavements, a pond with a technological shaft, dwarf walls and fences on the boundaries of the park, intended to become overgrown with climbing plants, were built, as well as new public green spaces with plantings of trees and bushes and with the installation of an automatic irrigation system. In the southern part of the park, foundations of the former synagogue were unearthed and a new large adjacent area and a southern terrace were paved by massive paving blocks to serve for walking and lingering. Further, a new lookout tower on the town-wall bastion was built, information panels, a telephone call-box and security cameras were installed. Last but not least, stately stone sculptures of birds and fishes symbolizing Mahler’s musical work were installed and the pedestal for the Gustav Mahler sculpture was prepared. A major part of the street furniture will be supplied to the park only in the spring of 2010.

This project focusing on the building of a new park, a recreational city area, unique as regards its architecture and composition, and on the restoration of the immediately adjacent public spaces, was financed from funds of the Regional Operational Programme NUTS 2 Southeast consisting of an approved grant in the height of CZK 39,474 million. The Region of Vysočina appropriated a grant in the height of CZK 400 thousand, that will be used as a part of the recipient’s own co-financing, as a partial payment of costs for the creation of Gustav Mahler sculpture and of other sculptural objects to be placed in the future park.

In 2009, donators contributed a sum of CZK 54,100.00. The Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava was able to collect a sum of CZK 628,700.00 from 2006 to 2009. These funds were use to

115

35

destičky s poděkováním největším dárcům, na dofinancování nákladů na vydání publikace k odhalení pomníku a na další drobné výdaje, např. na úhradu honoráře pro licitátora aukce výtvarných děl či na výrobu děkovného billboardu dárcům na staveniště parku (celkem cca 150 000 Kč). Část peněz (cca 15 000 Kč) byla použita na provozní náklady občanského sdružení (vedení účtu, honorář daňového poradce, tisk propagačních materiálů, poštovné, telefony, kancelářské potřeby), které však byly v prvních letech činnosti hrazeny z prostředků poskytnutých městem a později ji částečně pokryly členské příspěvky.

Zbylá částka (cca 150 000–200 000 Kč) bude předána městu na financování nákladů spojených s budováním pomníku a parku.

26. března 2010 byla podepsána smlouva o poskytnutí dotace na vydání publikace k odhalení pomníku Gustava Mahlera ve výši 70 000 Kč mezi krajem Vysočina a Společenstvím za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě.

116

36

pay a part of Jan Koblasa’s remuneration (CZK 300,000.00) and payments related to the activities of the civic association, i.e., to complete the financing of Gabriela Beňačková’s gala concert, to manufacture a bronze plaque with a thanksgiving to the most bountiful donators, to complete the financing of a publication issued at the occasion of the monument unveiling ceremony and for other smaller expenses, e.g., for the remuneration to the auctioneer of the art auction or for the thanksgiving billboard to donators of the park construction (in total CZK 150,000.00). A part of this amount (about CZK 15,000.00) was spent for operating costs of the civic association (bookkeeping, tax adviser fee, printing of promotional materials, postage, telephones, office supplies), however, during the first years of its activity, these expenses were paid from funds provided by the municipal authority and, later on, partly covered by membership fees. The remaining sum (about CZK from 150,000.00 to 200,000.00) will be handed over to the municipal authority to finance costs connected with the monument erection and park construction.

Kalendárium / Calendarium — —

On March 26th, 2010, a Contract on the Provision of a Grant in the height of CZK 70,000.00 for the publication issued at the occasion of the monument to Gustav Mahler unveiling ceremony was concluded between the Region of Vysočina and the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava.

On April 13th, 2010, the first shooting day of the film, documenting works on the monument to Gustav Mahler, took place in the foundry in Ždánice near Kutná Hora and the finishing works on the statue have been initiated.

1, 26–29

37

13. dubna 2010 se ve slévárně ve Ždánicích u Kutné Hory uskutečnil první natáčecí den dokumentu o pomníku Gustava Mahlera a zároveň byly zahájeny dokončovací práce na soše. 1, 26–29 7. května 2010 vyšla ve středočeské a 14. května ve vysočinské mutaci MF Dnes mimořádná čtyřstránková příloha Mahler 2010, kde byly mimo jiné uveřejněny také informace o pomníku a občanském sdružení.

A special four-page section named Mahler 2010 was published in the Central-Bohemia and Vysočina-Region local versions of MF Dnes, a national press, on May 7th, 2010 and May 14th respectively, informing among others on the monument and the civic association.

On June 1st, 2010, the installation of the Gustav Mahler’s statue took place in Jihlava. 35–50 On July 7th, 2010, the ceremony unveiling the monument to Gustav Mahler will be held in the Gustav Mahler’s Park in Jihlava.

1. června 2010 instalace sochy Gustava Mahlera v Jihlavě. 35–50 7. července 2010 slavnostní odhalení sochy Gustava Mahlera v Parku Gustava Mahlera v Jihlavě.

117

38

118

39

40

41

název článku — — autor

119

120 42

43

název článku — — autor

121 44

45

122

46

47

48

název článku — — autor

123

49

124

Výběrová bibliografie článků k pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě Selected bibliography of articles concerning the monument to Gustav Mahler in Jihlava

Předkládaný soupis zachycuje výběr z článků publikovaných především v regionálním tisku a regionálních mutacích celostátních deníků, které pojednávají o pomníku a parku Gustava Mahlera. Některé z nich vznikly z iniciativy členů občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě či ve spolupráci s nimi. Zaznamenané články doplňují a rozšiřují informace obsažené v Kalendáriu. Další příspěvky k tématu lze nalézt na internetu, o pomníku bylo několikrát informováno také v rozhlase a v televizi.

The present list contains selected articles published within the regional periodicals and local versions of the national press, dealing with the monument and park of Gustav Mahler. Some of them have been written by members of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava or in cooperation with them. The recorded articles are completing and extending information contained in the Calendarium.

Further articles can be found in Internet; information on the monument has also been broadcasted by radio and TV several times.

Tomáš BLAŽEK, Bude tu stát socha Mahlera, věří Poukar. Obdivovatel skladatele mluví o vztahu města k nositeli nejslavnějšího jména, které je s Jihlavou spjato, MF Dnes XV, 2004, č. 44, 21. 2., Vysočina, s. C3. – Rozhovor s Josefem Poukarem. (jv), Mahlerův pomník chtějí postavit v roce 2011, Jihlavské listy XV, 2004, č. 40, 18. 5., s. 1. – Upoutávka na článek na s. 5. (jv), Mahlerův pomník by mohl stát u Jakuba, před „Dělňákem“, v Hluboké či na tržišti, Jihlavské listy XV, 2004, č. 40, 18. 5., s. 5. – Článek o založení občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě. (mm), Mahler by mohl mít do roku 2011 pomník, Vysočina III, 2004, č. 118, 21. 5., s. 5.

Josef POUKAR, Gustav Mahler by se těšil, Jihlavské listy XV, 2004, č. 45, 4. 6., s. 9. (ČTK), Z centra Jihlavy zmizí tržnice, MF Dnes XV, 2004, č. 158, 9. 7., Vysočina, s. C3.

Michal FOHL, Sdružení usiluje o Mahlerův pomník, Vysočina III, 2004, č. 163, 15. 7., s. 21. – Rozhovor se zakládajícími členy občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera.

125

(ČTK), Jihlava hledá místo pro Mahlerův památník, MF Dnes XV, 2004, č. 201, 28. 8., Vysočina, s. C2.

-hak-, Mahler se dočká pomníku, Noviny jihlavské radnice, 2004, říjen, s. 3. – Také dotazník pro obyvatele Jihlavy k pomníku. (jv), Koblasa hledal místo pro pomník. Mahler bude pravděpodobně stát na dnešní tržnici, Jihlavské listy XV, 2004, č. 89, 9. 11., s. 2.

Jiří VARHANÍK, Vytvořit Mahlerův pomník je pro mě kompliment, říká sochař Jan Koblasa, Jihlavské listy XV, 2004, č. 94, 26. 11., s. 1 a 6.

– Velký materiál o návštěvě Jana Koblasy v Jihlavě a o jeho tvorbě.

-hak-, Obyvatelé se vyjadřovali o Mahlerovi, Noviny jihlavské radnice, 2004, prosinec, s. 28. – Výsledky ankety k pomníku Gustava Mahlera. (lm), Tržnice bude ještě půl roku, Jihlavské listy XV, 2004, č. 97, 7. 12., s. 1. – Také zmínka o pomníku. (lm), O podobě židovského památníku zatím není rozhodnuto, Jihlavské listy XV, 2004, č. 99, 14. 12., s. 2. – Také zmínka o pomníku Gustava Mahlera na místě synagogy.

Petr ČENSKÝ, Pomník, o který se tříští čas, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 8, 28. 1., s. 9; tentýž text viz Hudební rozhledy, 2005, č. 3, s. 15.

Jana PECHOVÁ, Gustav Mahler bude mít konečně památník. Jihlavské občanské sdružení se s vervou pustilo do přípravy projektu, který nemá v Česku obdobu, Právo 15, 2005, č. 117, 19. 5., s. 12 (Vysočina).

– Informace o prezentaci projektu pomníku a parku Gustava Mahlera na jihlavské radnici.

Tereza GREBENÍČKOVÁ, Mahler bude mít park i pomník, Vysočina IV, 2005, č. 117, 19. 5., s. 5. (ilm), Místo tržiště bude Mahlerův park, MF Dnes, 2005, č. 117, 19. 5., Vysočina, s. C1.

Ilona MUSELOVÁ, Jihlava má mít Mahlerův park. Sochař Jan Koblasa včera představil návrh na vybudování parku Gustava Mahlera, MF Dnes XVI, 2005, č. 117, 19. 5., Vysočina, s. C11.

126

(it), Mahlerův pomník už má podobu, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 40, 20. 5., s. 1 a 2.

Ivo TOTH, Dočká se Mahler pomníku?, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 40, 20. 5., s. 15. (mz), Gustav Mahler má ve světě jméno, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 41, 24. 5., s. 5. – Zmínka o pomníku v souvislosti s výročím narození Gustava Mahlera.

Jan KOBLASA, Návrh na park Gustava Mahlera v Jihlavě s pomníkem skladatelovým, Noviny jihlavské radnice, 2005, červen, s. 34.

Radek LAUDIN, Formality odsouvají Mahlerův park o rok. K přestavbě tržnice zatím magistrát nezískal povolení, MF Dnes XVI, 2005, č. 147, 23. 6., Vysočina, s. C1. (jv), Uvažovaná Mahlerova socha vzhlíží ve vypjatém postoji, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 48, 17. 6., s. 1 a 6. – Informace o valné hromadě občanského sdružení, fotografie busty a modelů sochy a kamenných prvků.

Jiří VARHANÍK, Další náhledy návrhů chystaného pomníku Gustava Mahlera zaslal o prázdninách do Jihlavy z Hamburku Jan Koblasa, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 71, 9. 9., s. 6. – Popisek k fotografiím druhé varianty busty Gustava Mahlera.

Jaroslav BUČEK (čtk), Gustav Mahler se brzy vrátí do Jihlavy se vší parádou, Vysočina IV, 2005, č. 282, 3. 12., s. 5. (čtk, ilm), Mahlerův park se má budovat od příštího roku. Z rozpočtu přispěje město Jihlava čtyřmi miliony, MF Dnes XVI, 2005, č. 283, 5. 12., Vysočina, s. D5. (js), Stavba Mahlerova památníku se zdrží, Jihlavské listy XVI, 2005, č. 102, 30. 12., s. 2. (pch), Tržnice skončí v dubnu, Právo 16, 2006, č. 13, 16. 1., s. 15 (Vysočina).

Ivo TOTH, Tržnice ustoupí Mahlerovu pomníku, Vysočina V, 2006, č. 14, 17. 1., s. 4.

Bibliografie / Bibliography — —

Památník G. Mahlera v plánech a názorech, Noviny jihlavské radnice, 2006, únor, s. 12. – Grafické znázornění výsledku ankety k pomníku Gustava Mahlera a skica návrhu parku od Jaroslava Huňáčka.

Ilona MUSELOVÁ, Jihlavští chtějí vsadit na Mahlera. Tržiště se přemění na park se skladatelovou sochou, MF Dnes XVII, 2006, č. 51, 1. 3., Vysočina, s. C11. (jp), Na pomník skladatele se začaly scházet peníze, Vysočina V, 2006, č. 52, 2. 3., s. 5. (jv), Mahlerův park dostává tvář. Regionální firmy zatím možnost podpory neodmítají, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 24, 24. 3., s. 1. – Informace o vizualizaci parku zpracované Jaroslavem Huňáčkem.

Jiří VARHANÍK, Otevřené ucho, po něm dlaň…, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 24, 24. 3., s. 10. – Poznámka k oslovování dárců na pomník Gustava Mahlera. (jv), Na podobu Mahlerova parku bude výběr, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 25, 28. 3., s. 2.

Radek LAUDIN, Jihlavská tržnice končí. V Benešově ulici nedaleko centra města nahradí stánkaře parkoviště pro 60 aut, MF Dnes XVII, 2006, č. 159, 11. 7., Vysočina, s. D1 a D2. (jv), OGV představí J. Koblasu, autora Mahlerova pomníku, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 59, 28. 7., s. 5. (jv), Koblasa vybere v Mrákotíně kámen na Mahlerův pomník, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 61, 4. 8., s. 2. (čtk, kým), Autor Mahlerova pomníku vystavuje, Vysočina V, 2006, č. 181, 5. 8., s. 5.

-jv-, Kuběna: Mahlerův pomník je zásluha statečných šiřitelů nejlepších tradic, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 62, 8. 8., s. 5.

Jaroslav PACLÍK, Parkoviště nabouralo plány vzniku parku. Sochař Koblasa by v Benešově ulici raději viděl archeology, Jihlavský deník V, 2006, č. 234, 7.–8. 10., s. 6.

Jaroslav PACLÍK, Architekti navrhli budoucí park skladatele Mahlera. Dva finalisté předložili odlišné projekty. Nyní je na tahu sochař a radnice,

Jihlavský deník V, 2006, č. 270, 21. 11., s. 5. – Informace o výsledku architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře. (jv), Koblasa a Wagnerová se shodli na návrhu Mahlerova parku, Jihlavské listy XVII, 2006, č. 102, 29. 12., s. 15.

Ilona MUSELOVÁ, Wagnerová: Mahlera jsme zatím nevyužili. Náměstkyně primátora Irena Wagnerová mluví v rozhovoru o problémech jihlavské kultury i o vizích do budoucna, MF Dnes XVIII, 2007, č. 14, 17. 1., Vysočina, s. C1 a C5. – Také informace o pomníku.

Ilona MUSELOVÁ, Na místě tržnice bude park. Rada města Jihlavy schválila studii architektonického návrhu parku Gustava Mahlera, MF Dnes XVIII, 2007, č. 22, 26. 1., Vysočina, s. C5.

Jaroslav PACLÍK, Gustava Mahlera pohlídají kamenní tvorové. Nový jihlavský park je navržen. Architekt počítá s vyhlídkou z hradeb, Jihlavský deník VI, 2007, č. 23, 27. 1., s. 6.

Jana PECHOVÁ, Mahlerův park v Jihlavě už má svoji tvář. Proluka po vypálené synagoze v ulici Benešova poslouží už při oslavách kulatin hudebníka, Právo 17, 2007, č. 23, 27.–28. 1., s. 20 (Vysočina). (hm, jv), Město schválilo koncept parku Gustava Mahlera, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 9, 30. 1., s. 2.

Jaroslav PACLÍK, Sochař vytvoří Mahlera. Pomník hudebního skladatele v Jihlavě bude měřit asi čtyři metry, Jihlavský deník VI, 2007, č. 25, 30. 1., s. 6.

-lm-, Park Gustava Mahlera získal podobu, Noviny jihlavské radnice, 2007, únor, s. 14. (jv), Město zaplatí i Mahlerův pomník. Nastal obrovský posun, oceňují iniciátoři ideje sochy, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 10, 2. 2., s. 3.

Jiří VARHANÍK, Dva pilíře, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 11, 6. 2., s. 1.

– Sloupek nabádající k využití pomníku Gustava Mahlera a oslav v roce 2010 k propagaci města.

-jv-, Autor Mahlerovy sochy v rozhlasovém cyklu, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 12, 9. 2., s. 7. – Informace o pětidílném rozhlasovém rozhovoru s Janem Koblasou a připomenutí jeho návštěvy v Jihlavě.

127

50

128

Bibliografie / Bibliography — —

(ČTK), Kraj přidá na mahlerovské oslavy, MF Dnes XVIII, 2007, č. 89, 16. 4. 2007, Vysočina, s. D5. – Také informace o podpoře pomníku.

Anketa: Jaký problém nyní v Jihlavě považujete za největší? Co Vás naopak potěšilo?, Jihlavský deník VI, 2007, zvláštní vydání, 24. 5., s. 5.

– Také pomník.

Jaroslav PACLÍK, Geologové s radarem našli zbytky jihlavské synagogy.

Relikty zdiva mohou být jednou z atrakcí budoucího Mahlerova parku, Jihlavský deník VI, 2007, č. 125, 30. 5., s. 3.

Ein Mahler-Denkmal in Jihlava (Iglau), Nachrichten zur Mahler-Forschung, Heft 55, 2007, s 77–78. – Informace o pomníku. (jv), Archeologové objevili v Batelově středověké sídliště, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 71, 7. 9., s. 2. – Také informace o zahájení archeologického průzkumu tržnice v Benešově ulici. „Mustr“ pro Mahlerův park: Forchheim, Jihlavský deník VI, 2007, č. 229, 2. 10., s. 3.

-jv-, Jan Koblasa, autor Mahlerovy sochy, slaví pětasedmdesátku, Jihlavské listy XVIII, 2007, č. 79, 5. 10., s. 6. – Také zmínka o pomníku.

Jaroslav PACLÍK, Stavební úřad schválil podobu Mahlerova parku.

V Benešově ulici v centru Jihlavy nově vznikne například jezírko s mostkem, Jihlavský deník VI, 2007, č. 271, 21. 11., s. 3.

Jaroslav PACLÍK – Miroslav MAREŠ, Důležitý prvek parku, základy synagogy, narušila kanalizace, Jihlavský deník VI, 2007, č. 276, 27. 11., s. 3. (rl), Na Mahlerův pomník přispěli i příbuzní, MF Dnes XIX, 2008, č. 60, 11. 3., Vysočina, s. C1.

Tomáš BLAŽEK, Na Mahlerův pomník se těším, MF Dnes XIX, 2008, č. 60, 11. 3., Vysočina, s. C2.

-jv-, Mahler se zahalí v dlouhý plášť. Model pomníku by měl být na jaře přepraven do slévárny, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 30, 15. 4., s. 9.

Ivan ŽLŮVA, Jsem uchvácen čistotou formy, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 30, 15. 4., s. 9.

(rl), Model Mahlerovy sochy už je ve slévárně, MF Dnes XIX, 2008, č. 126, 30. 5., Vysočina, s. C4.

Jaroslav PACLÍK – Martina DAVIDOVÁ, Socha Mahlera je už ve slévárně.

Umělecká díla pro park v místě bývalé městské tržnice stojí šest milionů korun, Jihlavský deník, 2008, č. 138, 13. 6., s. 3. (jp), Park ozdobí dirigent v plné síle, Jihlavský deník, 2008, č. 138, 13. 6., s. 3. – Krátký rozhovor s Janem Koblasou.

-lm-, Socha Gustava Mahlera je připravená k výrobě, Noviny jihlavské radnice, 2008, červenec, s. 11. (ČTK), Kdo zhotoví park Gustava Mahlera, MF Dnes XIX, 2008, č. 164, 15.

7., Vysočina, s. C1. – Informace o vyhlášení výběrového řízení. (rl), Přibývá dárců peněz na sochu Mahlera, MF Dnes XIX, 2008, č. 168, 19.

7., Vysočina, s. B1. – Krátká zpráva o největších dárcích.

(Pp), V centru města se ruší parkoviště v ulici Věžní, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 80, 7. 10., s. 3. – Zpráva o zrušení parkoviště z důvodu zahájení stavebních prací na Parku Gustava Mahlera.

Ilona ZELNÍČKOVÁ, V mahlerovské aukci se má dražit 89 výtvarných děl, MF Dnes XIX, 2008, č. 255, 30. 10., Vysočina, s. C3.

Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Peníze z velké aukce půjdou na park. Přes 80 děl bude vydraženo ve prospěch pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, Jihlavský deník, 2008, č. 259, 4. 11., s. 1.

Kamenný zvěřinec, Jihlavský deník, 2008, č. 266, 12. 11., s. 1.

– Upoutávka na článek na s. 3.

Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Mahlera pohlídá v parku velký pták s africkou hlavou. Sochař Jaroslav Řehna pracuje v lomu na Třebíčsku na „kamenném zvěřinci“ pro Jihlavu, Jihlavský deník, 2008, č. 266, 12. 11., s. 3. (ČTK), Velká aukce podpoří Mahlerův park, MF Dnes XIX, 2008, č. 269, 15. 11., Vysočina, s. B3. (lí), Do výkopu v Benešově ulici se bude pokládat kanalizace, Jihlavský deník, 2008, č. 269, 15.–17. 11., s. 3. – Informace o průběhu stavebních prací na Parku Gustava Mahlera.

129

(ilm), Aukce v Jihlavě. Dražilo se 89 výtvarných děl, MF Dnes XIX, 2008, č. 272, 20. 11., Vysočina, s. C1.

Dražilo se kvůli Parku Gustava Mahlera, Jihlavský deník, 2008, č. 272, 20. 11., s. 1. – Upoutávka na článek na s. 3.

Zuzana PĚTIVLASOVÁ, Skladatel Mahler by se divil. Umělci podpořili jeho park. Aukce výtvarných děl na jihlavské radnici včera odpoledne vynesla 111 tisíc korun, Jihlavský deník, 2008, č. 272, 20. 11., s. 3. (jv), Velký úspěch dražby uměleckých děl, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 92, 21. 11., s. 2.

Jiří VARHANÍK, Benefiční aukce v Gotické síni. Výtvarníci poslali desítky tisíc na Mahlerův pomník, Jihlavské listy XIX, 2008, č. 93, 25. 11., s. 17.

Michal KOLAŘÍK, Budoucí park, Jihlavský deník, 2009, č. 19, 23. 1., s. 1.

– Fotografie staveniště s popiskem. (mk), Park doplní i terasa, Jihlavský deník, 2009, č. 19, 23. 1., s. 2.

Lenka POSPÍŠILOVÁ, Sochy v Parku. K rybám přibyli ptáci, Jihlavský deník, 2009, č. 176, 30. 7., s. 1. – Fotografie z instalace soch.

Marie KULIJEVIČOVÁ, Jihlava žije Koblasovým Mahlerem, Harmonie, 2009, č. 8, s. 3–5.

Michal KOLAŘÍK, Místo tržnice roste park, jezírko dostává jasnou podobu, Jihlavský deník, 2009, č. 180, 4. 8., s. 3.

Leo ŠVANČARA, Krise? Živme naše chudé – stavebníky, architekty a sochaře, MF Dnes XX, 2009, č. 183, 7. 8., Vysočina, s. B3.

V parku stojí ptáci a ryby, Sedmička (Jihlava) I, 2009, č. 17, s. 1.

– Fotografie s popiskem.

Park doplnili kamenní giganti, Naše Jihlava.cz 2, 2009, č. 8, s. 11. (jv), Harmonie: „Záměr je velkolepý…“ Zvěst o jihlavském Mahlerově parku se šíří českými hudebními kruhy, Jihlavské listy XX, 2009, č. 66, 18. 8., s. 10. – Informace o článku v časopise Harmonie a fotografie z instalace kamenných soch v Parku Gustava Mahlera.

-lm-, Park Gustava Mahlera získává tvář, Noviny jihlavské radnice, 2009, září, s. 2.

130

(jv), Iniciátoři Mahlerova pomníku: Překonali jsme i krize, Jihlavské listy XX, 2009, č. 74, 15. 9., s. 10. – Obsáhlý text zpracovaný na základě rozhovoru s Olgou Poukarovou.

-lm-, Galakoncert Gabriely Beňačkové, Noviny jihlavské radnice, 2009, říjen, s. 24.

Dagmar HOŠKOVÁ, Do Horáckého divadla přijede slovenská pěvkyně Gabriela Beňačková. Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera chce tímto koncertem poděkovat dárcům a přispět k propagaci, Jihlavský deník, 2009, č. 238, 12. 10. s. 6. (jpa), Jména stovek zavražděných Židů mají lidé číst v Mahlerově parku, MF Dnes XX, 2009, č. 239, 13. 10., Vysočina, s. C1. – Informace o uvažovaných pamětních deskách obětem holocaustu.

Jaroslav PACLÍK, Mahlerovu parku chybí stromy, MF Dnes XX, 2009, č. 239, 13. 10., Vysočina, s. C3. – Informace o aktuální situaci kolem parku a pomníku. (aum), Beňačková zazpívá pro skladatele, MF Dnes XX, 2009, č. 239, 13. 10., Vysočina, s. C3. (aum), Beňačkové soprán „vytesal“ Mahlera, MF Dnes XX, 2009, č. 242, 16. 10., Vysočina, s. B6. (jv), Mahlerovský projekt podtrhl koncert světové pěvkyně, Jihlavské listy XX, 2009, č. 84, 20. 10., s. 9.

Sopranistka Gabriela Beňačková podpořila Mahlerův pomník, Naše Jihlava. cz 2, 2009, č. 11, s. 28.

Jana PECHOVÁ, Mahlerův park zahájí bez Mahlera, Právo 19, 2009, č. 249, 24.–25. 10., s. 13 (Jižní Morava – Vysočina). – Článek informující o chystaném otevření parku pro veřejnost.

Lenka POSPÍŠILOVÁ, Park Gustava Mahlera bude přibližně za měsíc hotový. Výstavba stála více než čtyřicet milionů korun. Součástí realizace je také vyhlídka, Jihlavský deník, 2009, č. 249, 24. 10., s. 3.

-lm-, Známá sopranistka Gabriela Beňačková navštívila Jihlavu, Noviny jihlavské radnice, 2009, listopad, s. 8.

Bibliografie / Bibliography — —

Parkové úpravy v Parku Gustava Mahlera dokončeny, Noviny jihlavské radnice, leden, s. 12.

Marie ZAJÍCOVÁ, Park? Ne, hora kamení a betonu, Jihlavské listy XXI, 2010, č. 30, 16. 4., s. 8.

Michal KOLAŘÍK, Mahler má drahý park, ale dočká se úcty i jeho rodina?

MF Dnes XXI, 2010, č. 96, 24.–25. 4., Vysočina, s. B2. – Stručná zmínka o pomníku v souvislosti s nedostatečnou péčí o jihlavský židovský hřbitov. (hm), Ocenění pro „mahlerovské“ manžele a numismatika, Jihlavské listy XXI, 2010, č. 33, 27. 4., s. 3. – Informace o udělení ceny města Jihlavy manželům Poukarovým.

Pavel POKORNÝ – Ilona ZELNÍČKOVÁ, Mahler 2010, MF Dnes XXI, 2010, č. 106, 7.–9. 5., Střední Čechy, s. D1–D4; č. 111, 14. 5., Vysočina, s. D1–D4. – Mimořádná příloha k oslavám v Jihlavě a v Kalištích, která obsahuje články Hudba tisíců oslaví narození mistra (s. D1), Mahlera inspirovala k dílu i těžká setkání na prahu života a smrti (s.

D1 a D4), Lásku k přírodě i geometrii vetkal Koblasa do sochy i do kompozice (s. D2), Hold umělci se zrodil v lázních (s. D2), Světoobčan se vrací na Vysočinu, aby podněcoval kulturní dění (s. D2), Anketa Muž, jenž fascinuje tím, jak hudbou vyjádřil hloubku prožitků (s. D2), Park je výzvou pro naplnění odkazu (s. D3), Z rušného domu, kde vyrůstal, vykročil mladý Gustav Mahler do Vídně (s. D3), Procházka Jihlavou po Mahlerových stopách (s. D3), Slavného skladatele vnímali někteří jako boha, jiní coby „ďábla“ (s. D4). (aum), Umělec svoji sochu odhalil jen na chvíli. Pocta Mahlerovi v Jihlavě, MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., s. A6 – Popisek k fotografii sochaře se sochou. (aum), Mahler byl na okamžik odhalen. Třímetrová socha mistra už je v jihlavském parku, MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., Vysočina, s. B1 – Popisek k detailu sochy.

Pavel POKORNÝ, Mahlerova figura je jako rostoucí strom, říká sochař, MF Dnes XXI, 2010, č. 127, 2. 6., Vysočina, s. B5.

Socha Mahlera. Hotovo, Jihlavský deník, 2010, č. 127, 2. 6., s. 3. – Popisek k fotografii zahalené sochy. (jv), Koblasův bronzový Mahler už dorazil do svého parku, Jihlavské listy XXI, 2010, č. 44, 4. 6., s. 1 a 3. (jv), Nový film o Mahlerovi se publiku hodně líbil, Jihlavské listy XXI, 2010, č. 44, 4. 6., s. 10. – Také informace o natáčení dokumentu o vzniku sochy Gustava Mahlera.

131

132

název článku — — autor

133

II

136

Helge Adolphsen

Helge Adolphsen

lutherischer Theologe, Hauptpastor emer. an St. Michaelis, Hamburg, August 2008

luteránský teolog, emeritní hlavní pastor v kostele sv. Michaela v Hamburku, srpen 2008

Inspiration für Gustav Mahlers Auferstehungssymphonie im Hamburger Michel

Inspirace pro symfonii Gustava Mahlera Vzkříšení v hamburském Michelu

Als junger Dirigent der Hamburger Oper von 1891–1897 brachte Gustav Mahler das Stadt-Theater an die Spitze aller deutschen Opernhäuser.

In seiner Hamburger Zeit entstanden bedeutende Werke: Die zweite und die dritte Symphonie sowie Lieder auf Texte aus der Gedichtsammlung „Des Knaben Wunderhorn“, die von Clemens Brentano und Achim von Arnim zwischen 1805 bis 1808 veröffentlicht wurde.

Am 29. März 1894 fand die Trauerfeier für den Dirigenten Hans von Bülow in der Hauptkirche St. Michaelis, dem Hamburger Wahrzeichen, statt. Gustav Mahler gehörte zur Trauergemeinde.

Als der Knabenchor den Klopstock-Choral auf die folgenden Worte anstimmte, empfing Mahler die Eingebung zum Text des Finales seiner zweiten Symphonie, der „Auferstehungssymphonie“:

V letech 1891–1897 působil mladý Gustav Mahler jako dirigent hamburské opery a udělal z Městského divadla nejlepší operní scénu v celém Německu.

Během svého pobytu v Hamburku vytvořil tak významná díla, jako je Druhá a Třetí symfonie a písně na texty ze sbírky básní „Chlapcův kouzelný roh“, kterou v letech 1805–1808 vydali Clemens Brentano a Achim von Arnim.

29. března 1894 se v hlavním kostele sv. Michaela, který je symbolem Hamburku, konala tryzna za zesnulého dirigenta Hanse von Bülowa. Gustav Mahler patřil ke smutečním hostům. Když chlapecký sbor zpíval Klopstockův chorál na níže uvedená slova, získal Mahler inspiraci k textu finále své druhé symfonie „Vzkříšení“:

Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du, mein Staub, nach kurzer Ruh’.

Unsterblich’s Leben wird, der dich schuf, dir geben.

Wieder aufzublüh’n wird ich gesät; der Herr der Ernte geht und sammelt Garben uns ein, die starben.

Die Gustav Mahler Vereinigung e.V., Hamburg, deren Ehrenpräsident Leonard Bernstein ist, hat im Jahr 2004 in der Turmhalle von St. Michaelis eine Gedenktafel – geschaffen von Paul Gerhard Scharf

Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas tvůj prach, až přijde čas! Život ti věčný vrátí Bůh nekonečný.

Jsi sémě, jež má vydat květ!

Pán – žnec jde, sklízí svět, jak snopy snáší pozemskost naši. překlad Jiří Stromšík

Hamburské sdružení Gustav Mahler Vereinigung e.V., Hamburg, jejímž čestným předsedou je Leonard Bernstein, umístila v roce 2004 ve věžní hale kostela sv. Michaela pamětní desku, jejímž autorem je Paul Gerhard Scharf.

Je na ní Mahlerův portrét a poselství z jeho symfonie Vzkříšení: „Umírám, abych mohl žít.“

137

– angebracht. Sie zeigt das Portrait Mahlers und die Botschaft seiner Auferstehungssymphonie: „Sterben werd ich, um zu leben.“

Gabriela Beňačková

Gabriela Beňačková

Gustav Mahler, besides Janáček and Richard Strauss, is one of my favourite composers. I came into contact with his songs as soon as during my studies at the Academy of Performing Arts in Bratislava, and later, since 1970, in Prague during symphonic concerts with the Czech Philharmonic Orchestra.

In 1971, my first working contact with the Czech Philharmonic Orchestra and the conductor Václav Neumann took place in the Tonhalle in Zürich at Mater Gloriosa, a small solo of the Eight Symphony. This performance associated us very closely thanks to my performance, and led to our cooperation on number of other concerts, mainly in Mahler’s Second and Eight Symphonies. Vaclav Neumann called me after the Zürich performance “heavenly voice”.

I used to sing the part of the first soprano in the Gustav Mahler’s Eight Symphony for my whole artistic life. That masterpiece, conducted by Neumann and executed by the Czech Philharmonic Orchestra, was recorded in 1982 as a disc recording. Neumann was an excellent conductor of Mahler’s symphonies and a wonderful man.

I often presented both solo parts in Japan, Vienna, Munich and Italy, and also in New York with the phenomenal New York Philharmonic Orchestra, and in many other concert halls all over the world.

A concert in Vatican for Pope John Paul II in 1979 was a wonderful experience with the Mahler’s Second Symphony and an important experience in my life at all, it was amazing.

Gustav Mahler was a titan, great composer and conductor, artistic director of the best opera houses, where I performed and sang too.

What an honour to me! He passionately loved nature, never thought of his heart diseases, even if they plagued his severely throughout his youth and adult life. His music fascinates, it sets you adrift, it is full of drama, pain, despair, but of great love too.

operní pěvkyně, národní umělkyně a rakouská Kammersängerin, 20. dubna 2009

Gustav Mahler patří vedle Leoše Janáčka a Richarda Strausse k mým oblíbeným skladatelům.

S jeho písňovou tvorbou jsem se potkala už na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě. A pak od roku 1970 v Praze na symfonických koncertech s Českou filharmonií.

První mé pracovní setkání s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Neumannem se uskutečnilo v roce 1971 v Tonhalle v Curychu při malém sólu 8. symfonie Mater Gloriosa. Toto vystoupení nás díky mému výkonu velice spojilo a znamenalo počátek spolupráce na množství dalších koncertů, hlavně v Mahlerových symfoniích č. 2 a 8. Václav Neumann mě nazval po tomto curyšském vystoupení nebeským hlasem.

Zpívala jsem pak celý život první soprán v symfonii č. 8 Gustava Mahlera. Roku 1982 jsme toto veledílo s dirigentem Neumannem a Českou filharmonií natočili na gramofonovou desku. Byl to excelentní dirigent Mahlerových symfonií a báječný člověk.

Oba sólové party jsem mnohokrát prezentovala v Japonsku, ve Vídni, v Mnichově, Itálii, v New Yorku s tamní fenomenální filharmonií a v mnoha dalších koncertních domech po celém světě.

Krásný zážitek ve 2. Mahlerově symfonii a v mém životě důležitý koncert byl ve Vatikánu pro papeže Jana Pavla II. roku 1979, bylo to úžasné.

Gustav Mahler byl velikán, obrovský skladatel a dirigent, umělecký ředitel v těch nejlepších operních domech, ve kterých jsem i já zpívala.

Jaká čest pro mne! Miloval vášnivě přírodu, nikdy nemyslel na choroby

138

opera singer, awarded National Artist and Austrian Chamber Singer, April 20th, 2009

svého srdce, i když bylo po celé jeho mládí i život těžce zkoušené.

Jeho hudba fascinuje, unáší, je plná dramatičnosti, bolesti, zoufalství, ale hlavně velké lásky.

Stála jsem v čele nadace „Mahler 2000“, zajišťující obnovu Mahlerova rodného domu v Kalištích na Českomoravské vrchovině.

V roce 2009 ráda přispěji benefičním koncertem občanskému sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, v jeho hlavním domově, kde jeho rodiče žili až do své smrti.

I was the head of the “Mahler 2000” foundation that ensured the renovation of the Mahler’s birthplace in Kaliště, in the Czech-Moravian Highlands. In 2009, I like to contribute with a benefit concert to the civic association, “Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava”, held in his main home, where his parents were living until their death.

Mgr. Martin Bialas Mgr. Martin Bialas houslista, člen Pražské komorní filharmonie, Praha, 1. února 2009

violinist, member of the Prague Chamber Philharmonic Orchestra, Prague, February 1st, 2009

Gustav Mahler Jugendorchester

Gustav Mahler Jugendorchester

Ta zpráva vypadala zprvu neuvěřitelně. Mladí lidé se za komunistického režimu dostávali do svobodného světa jen sporadicky. Občas to byli sportovci, z uměleckého oboru různé národopisné soubory nebo i školní orchestry. Ale aby na střední a vysoké hudební školy v tehdejším Československu přišla pozvánka na konkurz do mezinárodního studentského orchestru, bylo věcí v té době nevídanou. Přesto se podařilo několika chytrým a trpělivým lidem celou myšlenku panevropského setkávání mladých hudebníků uskutečnit. Konkurzy do mezinárodního orchestru se konaly v Bratislavě, v Brně a v Praze.

Vybraní mladí hudebníci byli pozváni na třítýdenní soustředění a zúčastnili se kurzů orchestrální hry, které vedli orchestrální hráči a koncertní mistři předních světových orchestrů. Pak spolu se svými vrstevníky, studenty ze západoevropských hudebních škol pod vedením světově proslulých dirigentů absolvovali koncertní turné po největších kulturních centrech Evropy.

Na podzim roku 1986 se konaly – kromě Rakouska a Maďarska i ve třech československých městech – první konkurzy do nového tělesa.

The news seemed to be incredible at first sight. Young people under the communist regime could visit the “free world” only sporadically. Some of them were athletes, some joined folklore groups from various artistic fields or school orchestras. However, to receive an invitation to audition for an international student orchestra was unprecedented for the secondary and high music schools in Czechoslovakia at that time. Nevertheless, some few smart and patient people managed to carry out the idea of a pan-European meeting of young musicians. Auditions for the international orchestra took place in Bratislava, Brno and Prague. Successful young musicians were invited to a three-weeks training and to attend orchestral playing courses, led by the orchestral players and concert masters of world’s leading orchestras. Then, together with their peers, students from Western music schools, guided by world-renowned conductors, toured through the largest cultural centres of Europe.

In autumn 1986, the first auditions for a new ensemble took place in three Czechoslovak cities, in addition to Austria and Hungary. The desire to look “abroad” and to work under the conductor Claudio Abbado, the

139

Touha podívat se „ven“ a pracovat s dirigentem Claudiem Abbadem, člověkem, který celý projekt zaštítil a stal se jeho hudebním ředitelem, přilákala ke konkurzům desítky mladých studentů českých a slovenských konzervatoří a vysokých hudebních škol. Na dvacet jich bylo mezinárodní porotou vybráno a spolu s dalšími kolegy z Rakouska, Maďarska, ale i hosty z Itálie, Jugoslávie a západního Německa bylo pozváno na jaro 1987 k soustředění do vesničky Oberschützenu v rakouském Burgenlandu, kde sídlí expozitura Hudební akademie z Grazu. Následovalo koncertní turné po hlavních městech hostitelských zemí, slovinské Ljubljani, štýrském Grazu, české Praze, slovenské Bratislavě, maďarské Budapešti a rakouské Vídni.

Turné bylo úspěšné a mladí muzikanti se rozjížděli do svých domovů plni dojmů a nových adres v zápisníku. Letní soustředění pak hostilo maďarské Szombathely, v následujícím roce pak slovenské lázně Piešťany a rok poté budova berlínské filharmonie v Západním Berlíně.

Během následujících let se za dirigentskými pulty vystřídali ti nejlepší světově proslulí umělci, jako Claudio Abbado, Franz Welser-Möst, Václav Neumann, Riccardo Chailly, Neville Marriner, Bernard Haitink.

Koncertovalo se i ve Spojených státech, v jižní Americe, v Japonsku a ve většině zemí Evropy.

A co v té době samotná Evropa? Začala se měnit. Mnoho hudebníků, kteří se v orchestru potkávali více let, se za ty roky stalo občany různých států, aniž změnili bydliště. V současnosti mají v orchestru zastoupení hudební školy celé Evropy.

Myslím, že už je pomalu čas zmínit se o pojícím prvku celého orchestru a myšlenky mezinárodní spolupráce a setkávání mladých lidí. Orchestr dostal do vínku jméno Gustava Mahlera, rodáka z Kališť, a jeho vzniku byli přítomni opravdu jen studenti zemí, s nimiž byl život Gustava Mahlera spjat. Jak se Mahlerovo dílo postupně dostávalo do povědomí hudbymilovného obecenstva celé Evropy a světa, tak i Gustav Mahler Jugendorchester se začal rozrůstat, jak svým mezinárodním

140

leader of the project and its musical director, attracted to auditions dozens of young students from the Czech and Slovak conservatories and music academies. An international jury chose about twenty of them together with their colleagues from Austria, Hungary, and guests from Italy, Yugoslavia and West Germany, and they were invited to come, in the spring 1987, to Oberschützen, a village in the Austrian Burgenland, outpost residence of the Academy of Music in Graz. Thereafter, a concert tour through capitals of the host countries, Ljubljana in Slovenia, Graz in Styria, Prague in Bohemia, Bratislava in Slovakia, Budapest in Hungary and Vienna in Austria followed.

The concert tour was successful and the young musicians returned to their homes full of impressions and with many new addresses in their pocket books. Than, Szombathely, a Hungarian town, hosted the summer training camp, than Piešťany, a Slovakian spa, in the next year, and thereafter the building of the Berlin Philharmonic Orchestra in West Berlin.

The best world-renowned artists, Claudio Abbado, Franz Welser-Möst, Václav Neumann, Riccardo Chailly, Neville Marriner, Bernard Haitink took the conducting baton during the following years. Then, performances took place even in the United States, South America, Japan and in the most European countries.

Europe started to be different that time, too. Many musicians, who have been meeting in the orchestra during several years, became citizens of different states without changing their residence. Music schools throughout Europe are represented in the orchestra now.

I think it’s time to mention the connecting element of the orchestra as a whole, and of the idea of international cooperation and young people meetings. The orchestra was given the name of Gustav Mahler, born in Kaliště, Bohemia, and only students from countries, linked with the life of Gustav Mahler, participated in it at its origin. As the music-loving audience became gradually aware of Mahler’s work all over Europe and the entire world, Gustav Mahler’s Jugendorchester began to expand as regards its pan-European international membership and also its

celoevropským složením, tak i koncertními cestami, jejichž programovou náplní se stalo právě dílo Gustava Mahlera.

Zbývá jen popřát orchestru, jehož členem jsem byl celých sedm let, aby dílo tohoto hudebního velikána dál předával posluchačům a aby toto dílo bylo dál inspirací k životu, přátelství a radosti z hudby.

concert tours, the programme of which is consisting just of the Gustav Mahler’s work.

It remains to wish to the orchestra, of which I have been a member for seven years, to continue in conveying the work of this musical genius to the audience so, that his work would inspire the life, friendship and joy of music furthermore.

Georg Borchardt Generalsekretär der Gustav Mahler Vereinigung Hamburg, 29. dubna 2010

Die „Gustav Mahler Vereinigung Hamburg“ grüßt Jihlava und alle Musikfreunde, die sich zur Eröffnung des Gustav-Mahler-Parks eingefunden haben. Sie beglückwuncht Jihlava zu dem Entschluß, den (ähnlich wie Joseph Haydn) in bescheidenen dörflichenVerhältnissen geborenen und aufgewachsenen Gustav Mahler mit der von Jan Koblasa geschaffenen monumentalen Gedenkstätte zum 150.

Geburstag zu ehren: ein schönes Zeichen der Würdigung für den großen Komponisten, der sich von hier aus zum überragenden musikalischen Weltbürger aufschwang.

In Gustav Mahlers Leben waren die in Hamburg verbrachten Jahre von 1891 bis 1897 die bedeutsamsten vor seiner in Wien begonnenen Ära. In dieser Stadt entstanden seine Lieder als Keimzellen für späteres Wachstum im Zusammenhang mit seiner zweiten und dritten Symphonie, und dort steigerten sich die Höhenflüge des genialischen Operndirigenten – nicht zuletzt auch mit der deutschen Erstaufführung von Smetanas „Verkaufter Braut“. Hamburg als MahlerStadt einzuprägen, daran arbeitet die Gustav Mahler Vereinigung seit über zwanzig Jahren auch mit Hilfe von Milan Knobloch – dem älteren der beiden um Mahler bemühten tschechischen Bildhauer, die sich beide nicht als „Konkurrenten“, sondern als kollegial Gleichstrebende betrachten.

Georg Borchardt generální tajemník sdružení Gustav Mahler Vereinigung Hamburg, 29. April 2010

Sdružení Gustav Mahler Vereinigung Hamburg zdraví Jihlavu a všechny milovníky hudby, kteří se sešli na otevření Parku Gustava Mahlera.

Blahopřejeme Jihlavě k rozhodnutí projevit úctu Gustavu Mahlerovi, který se (podobně jako Haydn) narodil a vyrůstal ve skromných venkovských poměrech, monumentálním památníkem vytvořeným Janem Koblasou u příležitosti 150. výročí Mahlerova narození. Je to hezký příklad uznání velkému skladateli, který se stal vynikajícím hudebním světoobčanem.

V životě Gustava Mahlera byla v Hamburku prožitá léta 1891–1897 nejvýznamnějším obdobím před érou započatou ve Vídni. V tomto městě vznikaly jeho písně, zárodky pozdějšího uměleckého vzepjetí v souvislosti s jeho druhou a třetí symfonií, a tam také stoupal k výšinám jeho talent geniálního operního dirigenta, v neposlední řadě i díky prvnímu uvedení Smetanovy „Prodané nevěsty“ v Německu. Sdružení Gustav Mahler Vereinigung se snaží již více než dvacet let vtisknout Hamburku pečeť Mahlerova města, a to i za pomoci Milana Knoblocha, staršího z obou českých sochařů zabývajících se Mahlerem, kteří se nepovažují za „konkurenty“, nýbrž za kolegy usilující o dosažení stejného cíle.

141

Annamaria Ducaton

Annamaria Ducaton

painter, Trieste, Italy

malířka, Terst, Itálie

I met “one day”... Gustav Mahler

„Jednoho dne“... jsem potkala Gustava Mahlera

I was only six years old when I heard one of Mahler’s symphonies for the first time in my life. It was his Fourth, but I did not know that then.

I would learn it later.

It was August, and I was with my parents at my paternal grandparents’ country home. In the breakfast room, with a delightfully cool breeze blowing and the scent of freshly cut flowers filling the air, a hand-cranked gramophone, complete with trumpet speaker, as was the use in my parents’ day, sat atop the round table. My mother had brought it from Trieste so she could listen to her beloved opera records during summer vacations in the countryside with us children. Those were happy times.

A record was spinning on the gramophone’s turntable. I knew absolutely nothing about the music that was playing, let alone the composer’s name.

My grandmother was helping me prepare a herbarium when, suddenly, I stopped. I felt as if a bright spark had exploded deep within me, leading me towards two different worlds: one was music, and the other was the vision of nature around me. These worlds, which are only apparently divided, overlapped in perfect harmony with one another, becoming one. All of a sudden.

Thus began my encounter with Gustav Mahler, and nothing, according to my perception, could have been a more perfect, exact, and complete way to begin my relationship with his music. Of course, as the years passed, so grew my interest, curiosity and above all my need to learn more about this composer, with whom I felt an unexplainable kinship, in both thoughts and feelings.

The mysterious ties that bind human beings, or better yet the senses and ultra-senses that link them, have not yet been rationally

Bylo mi teprve šest let, když jsem poprvé v životě slyšela jednu z Mahlerových symfonií. Byla to Symfonie č. 4, ale to jsem tehdy nevěděla.

To jsem zjistila až později.

Byl srpen a já jsem byla se svými rodiči na venkovském sídle svých prarodičů z otcovy strany. V jídelně, kde jsme snídali, pofukoval příjemný vánek a roznášel vůni čerstvě nařezaných květin, gramofon s klikou a velkou troubou, jaký se používal v době mládí mých rodičů, trůnil uprostřed kulatého stolu. Moje matka jej přivezla z Terstu, aby mohla i o letních prázdninách s námi dětmi na venkově poslouchat své milované opery. Byla to velmi šťastná doba.

Deska se točila na talíři gramofonu. Nevěděla jsem vůbec nic o hudbě, která hrála, neznala jsem ani jméno skladatele.

Babička mi pomáhala vyrábět herbář, když jsem náhle všechno upustila.

Cítila jsem, jakoby se hluboko ve mně rozžala zářivá jiskra, která mne vedla ke dvěma různým světům: jedním byla hudba a druhým překrásná příroda kolem mne. Tyto dva světy, které jsou pouze zdánlivě oddělené, navzájem splývají v dokonalé harmonii a tvoří jeden svět. Vše proběhlo v jediném okamžiku.

Tak došlo k mému prvnímu setkání s Gustavem Mahlerem a podle mého pocitu žádný způsob, jak započít můj vztah s jeho hudbou, nemohl být dokonalejší, přesnější a celistvější. Samozřejmě, jak běžely roky, rostl můj zájem, zvědavost a především potřeba zjistit něco více o tomto skladateli, se kterým jsem cítila nevysvětlitelnou spřízněnost jak myšlenkovou, tak pocitovou.

Tajemné pouto, které spojuje lidské bytosti, nebo ještě lépe pocity a ultra-pocity, které je spojují, dosud nebyly racionálně a logicky vysvětleny, avšak existují a jsou fascinující stránkou naší lidské existence.

142

and logically explained, but they do exist, and are a fascinating aspect of our way of being.

In 1981 I began my work on Mahler’s Fifth Symphony in C sharp minor with an initial exhibition at Trieste’s Galleria CARTESIUS. I was later invited to Spazio 2 in Palazzo Lantieri, owned by Barons Lewentzov-Lantieri of Gorizia, and from there I was invited to exhibit my work in Dobbiaco – Val Pusteria, on the occasion of the opening of the first Mahler Festival in July 1981.

Dobbiaco, or more precisely Alt Schluderbach, is the place where G. Mahler chose to spend the last three vacations of his life, and composed his Ninth Symphony, the Das Lied von der Erde, and parts of his unfinished Tenth Symphony.

The Song of the Earth became the focus of my attention a full 15 years later, when I prepared a series of exhibitions between 1997 and 2005, in which I not only studied and interpreted this sung poem, but also explored the concepts of infinity and absoluteness through the music itself, a logical outgrowth of my research. In my work, I tried to perceive and convey the fact that the breath of the divine, which determines the existence of everything, is the indispensable link between innocence and feeling, between creativity and spiritual elan.

Prof. Quirino Principe, a well known and highly esteemed Germanist and musicologist, is the author of innumerable essays, biographies and studies on illustrious composers past and present, including one of the best and most exhaustive Gustav Mahler biographies. During an encounter at Palazzo Lantieri, he wrote: Annamaria Ducaton listened to, saw, and touched Gustav Mahler beyond space and time.

I don’t know how to reply, apart from confirming that my decades-long dedication to Mahler, expressed through my paintings, has managed to come into contact with his music through the prism of an incredible, powerful emotion that goes well beyond our physicality, and expands into that infinite, absolute space we cannot yet know, but which some day will belong to us all without distinction.

V roce 1981 jsem zahájila svoji práci na Mahlerově Symfonii č. 5 cis moll výstavou v galerii Cartesius v Terstu. Později jsem byla pozvána do Spazio 2 v Palazzo Lantieri, vlastněném barony Lewentzov-Lantieri z Gorizie, a odtud mě pozvali, abych vystavila svoji práci v Dobbiaco – Val Pusteria, při příležitosti zahájení prvního Mahlerova festivalu v červenci 1981.

Dobbiaco (Toblach), nebo přesněji Alt-Schluderbach, je místem, kde se Mahler rozhodl strávit poslední troje prázdniny ve svém životě a kde zkomponoval svoji Symfonii č. 9, Píseň o zemi a části své nedokončené Symfonie č. 10.

Píseň o zemi se stala středem mé pozornosti o celých patnáct let později, když jsem připravovala sérii výstav v letech 1997–2005, v nichž jsem nejen studovala a interpretovala tuto zpívanou báseň, ale také zkoumala koncept nekonečna a absolutna prostřednictvím hudby samé, což se stalo logickým důsledkem mého snažení. Ve své práci jsem se snažila pochopit a sdělit fakt, že závan božství, který určuje existenci všeho, je nezbytným spojovacím článkem mezi nevinností a citem, mezi kreativitou a duchovní energií.

Profesor Quirino Principe, dobře známý a vysoce vážený germanista a muzikolog, je autorem nesčetných esejí, biografií a studií o význačných skladatelích starších i současných, včetně jedné z nejlepších a nejobsažnějších biografií Gustava Mahlera. Během setkání v Palazzo Lantieri napsal: Annamaria Ducaton slyšela, viděla a dotkla se Gustava Mahlera mimo prostor a čas.

Nevím, co na to odpovědět, kromě toho, že musím potvrdit, že po desetiletí, kdy jsem se věnovala Mahlerovi, což je vyjádřeno v mých obrazech, se mi podařilo získat kontakt s jeho hudbou prismatem obrovské, silné emoce, která překračuje naši fyzickou podstatu a rozprostírá se v nekonečném, absolutním prostoru, který zatím nemůžeme znát, který nám však jednoho dne bude patřit všem bez rozdílu.

Všichni umělci jsou dětmi Nejvyšší Bytosti, od které obdrželi jako dar svoji schopnost navázat kontakt s křehkými, ale mocnými sférami. Jejich úkolem je zprostředkovávat tyto emoce a pocity ostatním, snažit se

143

All artists are children of the Supreme Being, from whom they have received the gift of being able to come into contact with subtle, yet powerful spheres. Their task is to transmit these emotions and feelings to other, to try to convey the sounds of silence, the harmonious chatter of birds, the warmth of the earth, to let themselves be swept away by the water currents that can transport them to the infinite oceans of the universe and let them breathe the air that envelops the world, carrying with it the essence of humanity as a whole. This is what an artist is for me, and this is what I have always found in Mahler’s symphonies, as well as within myself. Having spent all these years in the wake of strong emotions, I had the great privilege of exchanging correspondence with Mahler’s daughter, the sculptor Anna, and of developing a close and tender friendship with his granddaughter Alma, who lives in Vienna and whom I visit regularly.

Other musicians, biographers, and scholars of Mahler have shared my interests and helped my research, including Prof. Donald Mitchell of London; Baron Henry-Louis de La Grange, one of the greatest of Mahler’s biographers; the musician Damiana Bratuz from Ontario, Canada; Prof. Pugliese; Prof. Metzger of Munich, Prof. Duse of Venice; the Blaukopfs of Vienna’s Mahler Centre; Madame Gagnard of Paris, the Director of the Los Angeles Philarmonic Orchestra, Esa Pekka Salonen; and Dr. Elizabeth Schächter of Canterbury, an illustrious scholar of Italo Svevo.

My conversation with Gustav Mahler is not over, it will never end.

His music will accompany me throughout my existence, providing me with endless pleasure and tremendous jolts, deep reflections and passionate, yearning daydreams.

Ibsen’s Ellida, in “The Lady of the Sea”, says: “I could have gazed into the unknown if only I had wanted to.”

I would rather keep the mystery, and continue along my incredible, surprising path.

144

tlumočit jim zvuky ticha, harmonické štěbetání ptáků, teplo země, nechat je smést vodními proudy, které je zanesou do nekonečného oceánu vesmíru, a nechat je dýchat vzduch, který tvoří obal našeho světa, a současně interpretovat podstatu lidství jako celek. To pro mne znamená být umělcem, a to jsem vždy nacházela v Mahlerových symfoniích a rovněž u sebe. Během těchto let, která jsem prožila s rozjitřenými silnými emocemi, se mi dostalo velké výsady, že jsem si mohla dopisovat s Mahlerovou dcerou, sochařkou Annou, a že vzniklo blízké a laskavé přátelství mezi mnou a jeho vnučkou Almou, která žije ve Vídni a kterou pravidelně navštěvuji.

Mé zájmy sdíleli a s mým výzkumem mi pomáhali mnozí hudebníci, životopisci a badatelé zabývající se Mahlerem, například profesor Donald Mitchell z Londýna, baron Henry-Louis de La Grange, jeden z největších Mahlerových životopisců, hudebnice Damjana Bratuž z Ontaria v Kanadě, profesor Pugliese, profesor Metzger z Mnichova, profesor Duse z Benátek, Blaukopfovi z Mahlerova centra ve Vídni, madam Gagnard z Paříže, ředitel Los Angeles Philarmonic Orchestra Esa Pekka Salonen a dr. Elizabeth Schächter z Canterbury, proslulá žákyně Italo Sveva.

Můj rozhovor s Gustavem Mahlerem neskončil, nikdy neskončí. Jeho hudba mne bude provázet, dokud budu žít, poskytuje mi nekonečnou radost a obrovský náboj, hlubokou reflexi a zanícené, toužebné snění.

Ibsenova Ellida ve hře „Paní z námoří“ říká: „Mohla bych zírat do neznáma, kdybych jen chtěla.“ Já bych raději zachovala tajemství a pokračovala ve své fascinující pouti plné překvapení.

Johan Giskes

Johan Giskes

musicologist, May 2009

muzikolog, květen 2009

The Concertgebouw Orchestra and Gustav Mahler

Concertgebouw Orchestra a Gustav Mahler

The international fame of the oeuvre of Gustav Mahler is for a greater part indebted to the spadework of the Concertgebouw Orchestra.

It all began in 1903. The composer/conductor Mahler had been willing to travel to Amsterdam to introduce two of his symphonies himself.

In those days the appearance of a guest conductor was very unusual for this relatively young orchestra (it was founded in 1888), not to mention one from abroad. Before Mahler made his debut with his Third Symphony Willem Mengelberg, the chief conductor, had given a lot of time to rehearsing his orchestra. October 22 and 23 the Third Symphony sounded for the first time under the baton of its composer.

Mahler was amazed by the outstanding quality of the CO. October 25 another Mahler symphony was played, the First and once more the composer was also the conductor. Mahler knew to convince a still small group of listeners of the great importance of his music, which led to an invitation to return the next year. This time he brought with him his Fourth and Second Symphonies, followed in 1906 by concerts including the Fifth Symphony, the Kindertotenlieder and Ich bin der Welt abhanden gekommen and Das klagende Lied. Finally in 1909 he conducted the CO for the last time, introducing his Seventh Symphony.

Mahler felt himself very much at home in Amsterdam and was delighted by his own concerts. And no wonder: the presence of a gifted colleague-conductor, Willem Mengelberg, who was very much interested in Mahlers work and did all he could to give it a splendid introduction, an orchestra even at that time already becoming internationally renowned, that responded so well to Mahlers music and last but not least the Amsterdam Toonkunstkoor, the choir that sang in the Third and Second Symphony as well as in Das klagende Lied,

O mezinárodní uznání díla Gustava Mahlera se z velké části zasloužila neúnavná práce Concertgebouw Orchestra. Vše začalo v roce 1903.

Skladatel/dirigent Mahler byl ochoten cestovat do Amsterodamu, aby sám uvedl dvě ze svých symfonií. V té době bylo účinkování hostujícího dirigenta u tohoto poměrně mladého orchestru (byl založen v roce 1888) velmi neobvyklé, nemluvě o tom, že šlo o dirigenta ze zahraničí. Než Mahler debutoval se svou Symfonií č. 3, dostal šéfdirigent Willem Mengelberg spoustu času na zkoušení se svým orchestrem. Dne 22. a 23. října poprvé zazněla Symfonie č. 3 pod taktovkou samotného skladatele. Mahler byl ohromen vynikající kvalitou orchestru. Dne 25. října se hrála jiná Mahlerova symfonie, Symfonie č. 1, a dirigentem byl opět sám skladatel. Mahler dokázal přesvědčit malou skupinku posluchačů o velké důležitosti své hudby, což vedlo k dalšímu pozvání na příští rok. Tentokrát přivezl své Symfonie č. 4 a 2, po nichž následovaly v roce 1906 koncerty obsahující Symfonii č. 5, Kindertotenlieder a Ich bin der Welt abhanden gekommen a Das klagende Lied. A konečně v roce 1909, kdy řídil Concertgebouw Orchestra naposled, uvedl svoji Symfonii č. 7.

Mahler se cítil v Amsterodamu jako doma a byl nadšen svými vlastními koncerty. A není divu: přítomnost nadaného kolegy-dirigenta, Willema Mengelberga, který se velmi zajímal o Mahlerovo dílo a dal vše, co mohl, do toho, aby dosáhl jeho skvělého uvedení, orchestr, který již tehdy získával mezinárodní věhlas a u kterého měla Mahlerova hudba takovou odezvu, a konečně amsterodamský pěvecký sbor Toonkunstkoor, který zazpíval v Symfoniích č. 3 a 2 a také v Das klagende Lied, to vše způsobilo, že se cítil jako v hudebním nebi. Co se týče veřejnosti, reagovala na Mahlerovy kompozice různě. V Amsterodamu vzniklo pevné přátelství mezi Mahlerem, Mengelbergem a nizozemským skladatelem Alphonsem Diepenbrockem,

145

it all helped him to feel in a musical paradise. As to the public: it reacted differently to his compositions. In Amsterdam a firm friendship was established between Mahler, Mengelberg and the Dutch composer Alphons Diepenbrock who was in the end one of the greatest “fighters” for Mahlers music. Mahler also had a special bond with several members of the Concertgebouw board.

Immediately after Mahler’s death Mengelberg started an enormous campaign for his friend culminating in the great Mahler Feest, the Mahler Festival of 1920. During this festival the CO along with famous soloists and various choirs performed Mahler’s oeuvre almost in its entirety. All the performances were conducted by one conductor, Willem Mengelberg. As a result of these concerts – attended by many illustrious guests from Holland and abroad, amongst whom conductors, composers and other musicians, directors and music school teachers, editors, academics, critics and family and friends of Mahler – the Concertgebouw and its orchestra found its place amongst the leading music institutions in the world. The orchestra delivered an almost superhuman achievement; rehearsal after rehearsal, performance after performance, hardly a day off, and that after a strenuous winter season. Amsterdam became for two weeks the centre of the musical world, a Bayreuth for Mahler.

Also after this festival Mahlers music remained a permanent item on the programs of the CO. Apart from Mengelberg, another outstanding Mahlerian appeared, Bruno Walter. The German invasion in the Netherlands of course meant a break. Conductors, soloists, members of the orchestra and other personnel had to be “arisch”, no more music of Jewish composers or music that was considered as entartet could be programmed which was also the case with music stemming from countries which were at war with Germany. After the liberation in May 1945 Mahler’s music returned very soon on the desks of the orchestra. On August 2 and 4 1945 Eduard van Beinum, who was Mengelberg’s successor, conducted Mahler’s Auferstehungssymphonie.

146

který se nakonec stal jedním z největších „bojovníků“ za Mahlerovu hudbu.

Mahler měl rovněž dobrý vztah s několika členy výboru Concertgebouw Orchestra.

Okamžitě po Mahlerově smrti zahájil Mengelberg pro svého přítele rozsáhlou kampaň, jejímž vyvrcholením byl slavný Mahler Feest, Mahlerův festival v roce 1920. Během tohoto festivalu Concertgebouw Orchestra společně se slavnými sólisty a různými sbory provedl téměř celé Mahlerovo dílo. Všechny koncerty byly řízeny jedním dirigentem, Willemem Mengelbergem. Výsledkem těchto koncertů – kterých se zúčastnilo mnoho významných hostů z Nizozemí a ze zahraničí, mezi nimi dirigenti, skladatelé a jiní hudebníci, ředitelé a učitelé hudebních škol, vydavatelé, akademici, kritikové a Mahlerova rodina a jeho přátelé – bylo, že se Concertgebouw a její orchestr stala jednou z předních světových hudebních institucí.

Orchestr podal téměř nadlidský výkon; zkouška střídala zkoušku, koncert střídal koncert, nebyl ani den volna, a to vše po namáhavé zimní sezóně.

Amsterodam se na dva týdny stal centrem hudebního světa, Mahlerovým Bayreuthem.

Po tomto festivalu zůstala Mahlerova hudba trvalou součástí repertoáru Concertgebouw Orchestra. Vedle Mengelberga se objevil další vynikající „Mahlerovec“, Bruno Walter. Německá invaze do Nizozemí samozřejmě znamenala přerušení. Dirigenti, sólisté, členové orchestru a ostatní zaměstnanci museli být „árijští“, už nemohla být na programu hudba židovských skladatelů nebo hudba, která byla považována za zdegenerovanou (entartet), což byla rovněž hudba pocházející ze zemí, které stály ve válce proti Německu. Po osvobození v květnu 1945 se Mahlerova hudba vrátila velmi brzy na pultíky orchestru. Eduard van Beinum, Mengelbergův nástupce, dirigoval 2. a 4. srpna 1945 Mahlerovu Symfonii č. 2 – Vzkříšení (Auferstehungssymphonie). Publikum Concertgebouw Orchestra si mohlo opět vychutnat koncerty z díla svého milovaného skladatele. A co Mahler skutečně pro Concertgebouw Orchestra znamenal, nemůže být ukázáno lépe než seznamem úchvatných audio a video nahrávek. Eduard van Beinum, Bernard Haitink, Riccardo Chailly,

Once again the public of the CO could relish the many performances of the work by their beloved composer. And what Mahler really meant to the CO can no better be shown than by the list of the impressive audio and video recordings. Eduard van Beinum, Bernard Haitink, Riccardo Chailly, Mariss Jansons, principal as well as guest conductors have shown their different views on Mahler, sometimes even evoking contradictions. But the love for Mahler stood firm and withstood all the storms evoked. A new highlight was the 1995 Mahler Festival, but this time the podium was shared by more conductors and orchestras than just one. However, the interest, also international, remained great.

During the seasons 2009/2010 and 2010/2011 the Concertgebouw Orchestra will once more bring all the symphonies and Das Lied von der Erde. © Johan Giskes, translation Eveline Nikkels and Olaf van der Veen

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. religionista, katolický teolog, kněz, psycholog a sociolog náboženství, vysokoškolský pedagog, prezident České křesťanské akademie, 6. prosince 2008

Hudba patří k největším pokladům české kultury, je patrně tou částí kultury, která nás nejvýrazněji reprezentuje ve světě. Hudba staví mosty – dovoluje překročit jazykové hradby, sdílet beze slov hluboké duchovní zkušenosti, nejjemnější záchvěvy srdce. Gustav Mahler navíc reprezentuje tři prvky, odvěků se prolínající v kultuře naší země a propůjčující jí nezastupitelný svéráz – prvek český, německý a židovský. Mahlerova Osmá symfonie je jednou z mála skladeb, která mne doprovází každoročně v týdnech tvůrčí samoty a je mi zdrojem inspirace pro mé vlastní přemýšlení a psaní. Jsem velmi rád, že Mahlerův rodný kraj nezapomíná na svého velkého rodáka.

Mariss Jansons, šéfdirigenti i hostující dirigenti prezentovali své rozdílné přístupy k Mahlerovi, někdy dokonce evokující protichůdné názory. Avšak láska k Mahlerovi zůstala neochvějná a překonala všechny rozpoutané bouře. Dalším milníkem byl Mahlerův festival v roce 1995, tentokrát se však na pódiu střídalo více dirigentů a orchestrů. Zájem o festival, i mezinárodní, byl obrovský. Během sezón 2009/2010 a 2010/2011 Concertgebouw Orchestra znovu přednese všechny symfonie a Das Lied von der Erde. © Johan Giskes, překlad do angličtiny Eveline Nikkels a Olaf van der Veen

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. religionist, catholic theologian, priest, psychologist and sociologist of religion, university teacher, President of Czech Christian Academy, December 6th, 2008

Music ranks among the greatest Czech cultural treasures being evidently that part of the culture representing us most expressively in the world.

Music builds bridges – allows to step over the language barriers, to share wordless deep spiritual experience, most fine thrills of one’s heart.

Moreover, Gustav Mahler represents three hereditary elements fading into one within the culture of our country and lending to it an irreplaceable individuality – Czech, German and Jewish element. Mahler’s Eighth Symphony is one of the few compositions accompanying me, every year, during my weeks of creative solitude as an inspiration for my own meditation and writing. I am very glad that Mahler’s native land does not forget its great compatriot.

147

Dr. phil., Dr. h. c., Prof. Werner Hofmann

Dr. phil., Dr. h. c., Prof. Werner Hofmann

Kunsthistoriker, Gründungsdirektor des Museums des 20. Jahrhunderts in Wien, Direktor emer. der Kunsthalle Hamburg, 29. Dezember 2008

kunsthistorik, zakládající ředitel Muzea 20. století ve Vídni, emeritní ředitel Kunsthalle v Hamburku, 29. prosince 2008

Über Gustav Mahler

O Gustavu Mahlerovi

Mahler steht an einer historischen Wende. Er vollzieht die Auflösung der traditionellen Spilmittel, – die bereits mit Mozarts „Zauberflöte“ began, und gewinnt daraus eine neue Freiheit – die Freiheit, heterogene Verbindungen, aber auch das zu erproben, was man negativ als mésalliance bezeichnen würde.

Carl Schorske hat Mahlers Wirken so umschrieben: er schuf „ein musikalisches Weltbild …, das der Fragmentierung und Komplexität des modernen Lebens entsprach.“ In der Tat brachte Mahler es fertig, aus dem musikalischen Material die überraschendsten Kombinationen hervorzuholen, um die klassische Stilhöhe aufzulösen: Bauerntänze und Walzer, jüdische und böhmische Melodien, Studentenlieder, Märsche, Trompetensignale. In diesem vielstimmigen manchmal dissonanten „Volgare“ kommen wieder die „barbarischen Avantagen“ zum Tragen, auf die sich schon Goethe berief, dessen FAUST bekanntlich zu Mahlers Schlüsselerlebnissen zählte. Wie Goethes Dichtung durch Himmel, Welt und Hölle reicht, umfasst der Kosmos von Mahlers Symphonien (und seiner Lieder!) Gegensätze und Widersprüche – Volksmelodien und Sphärenklänge. Man hat sein Komponieren mit dem Spiel mit Bausteinen verglichen, deren Kombination immer neue Gebilde hervorruft. Das macht ihn zu einem Vorläufer der Montage- und Collagetechniken, die damals – um 1910 – die europäische Malerei revolutionierten.

Mahler představuje historický přelom. Završil zánik tradičních hudebních prostředků, který započal již Mozartovou „Kouzelnou flétnou“, a získal tak novou svobodu – svobodu heterogenních spojení, ale také možnost vyzkoušet si to, co by se dalo v záporném slova smyslu označit jako mesaliance.

Carl Schorske charakterizoval Mahlerovo působení těmito slovy: vytvořil „hudební obraz světa ..., který odráží fragmentaci i komplexnost moderního života.“ Mahler zkrátka pokaždé dokázal vyjmout z hudebního materiálu překvapivé kombinace, aby zrušil klasický styl: selské tance a valčíky, židovské a české melodie, studentské písně, pochody, signály polnic. V této mnohohlasé, někdy disonantní „lidovosti“ se znovu uplatňují „barbarské přednosti“, na které se odvolával už Goethe, jehož FAUST patřil jak známo k Mahlerovým klíčovým životním zážitkům. Stejně jako Goethovo umění básnické obsáhlo nebe, peklo i svět, dokázal pojmout kosmos Mahlerových symfonií (a jeho písní!) protiklady a rozpory – lidové melodie a hudbu sfér.

Jeho komponování je přirovnáváno ke hře s kostkami stavebnice, jejichž kombinací vznikají stále nové útvary. To z něj činí předchůdce techniky koláží a montáží, která tenkrát kolem roku 1910 znamenala revoluci v evropském malířství.

148

Lukáš Hurník, PhD.

Lukáš Hurník, PhD.

skladatel, hudební publicista a sbormistr, ředitel Českého rozhlasu 3 – Vltava, 16. ledna 2009

composer, musical journalist and choirmaster, director of the Czech Radio 3 – Vltava, January 16th, 2009

Když se u nás v 70. letech objevil první přehrávač kompaktních disků, přemluvil jsem rodiče, aby ho koupili. K dispozici tehdy bylo jedno jediné CD s vážnou hudbou: Mahlerova 4. symfonie. Poslouchal jsem ji stále dokola a vychutnával si v digitální kvalitě dynamické kontrasty, nezvyklou barvu přeladěných houslí ve druhé větě a harmonické zázraky na konci věty třetí. Právě přes Čtvrtou symfonii vedla má cesta k Mahlerovi. Byla to pro mne dobrá brána ke vstupu do jeho světa.

Při poznávání jeho ostatních děl jsem zpočátku vždy trochu bojoval s obrovitými formáty jeho hudby. Jsou to hudební velehory, symfonické masivy, v nichž nebývá snadné najít místo k odpočinku. Čtvrtá symfonie nabízí i útulná zákoutí. Brzy jsem se ale nadchnul pro polyfonní místa v 5. symfonii. Několikanásobná fuga v poslední větě je fascinující v tom, jak je při vší kontrapunktické důmyslnosti zcela nebarokní. Mozartovy, Beethovenovy, Regerovy fugy mají v sobě vždy kousek z Bacha. Mahler nikoli. To, jak zachází s orchestrem, mi v pravidelných intervalech vyráží dech a pomalé téma 4. věty 1. symfonie je podle mne jednou z nejkrásnějších melodií hudební literatury.

Mahler mě někdy i trochu trápí. Občas je mi líto, že stejně sofistikovaně jako s harmonií, instrumentací a formou nepracuje s rytmem. A také se mi navzájem pletou věty z jeho symfonií, protože každá z nich se výrazově rozpíná napříč celým hudebním vesmírem.

Mahler je ten typ skladatele, kterého nikdy tak docela nepochopíme a můžeme se jím zabývat celý život. A je to velká radost zabývat se Mahlerem.

I persuaded my parents to buy to me the first CD player as soon as it came out on the market in 1970s. There was only one CD of classical music available: Mahler’s Fourth Symphony. I listened to it over and over again, and enjoyed, in the digital quality, dynamic contrasts, unusual colour of retuned violins in the second movement and the harmonic wonders at the end of the third movement. The Fourth Symphony opened a way to Mahler to me. It was a good gateway to join his world. When learning his other works, I initially always struggled a little with the giant formats of his music. These are musical mountains, symphonic massifs, and it is not always easy to find a place where to rest. However the Fourth Symphony offers neat nooks, too. I soon got inspired with the polyphonic parts in the Fifth Symphony. The multiple fugue in the last movement is fascinating in that, how it is with all the contrapuntal ingenuity completely barockless.

Fugues of Mozart, Beethoven, Reger always have a bit of Bach in. Mahler does not. The way how he is treating the orchestra is breathtaking to me repeatedly, and the slow theme of the fourth movement in the Firth Symphony is, in my opinion, one of the most beautiful melodies of the musical literature, at all.

Mahler worries me even sometimes a little. Sometimes, I regret that he does not work more sophisticatedly with the rhythm, as he does with harmony, instrumentation and form. I am sometimes getting lost in the movements of his symphonies; they interfere together because each of them is expanding by its expression across the whole musical universe.

Mahler is the kind of composer we do not quite grasp, and we can deal with him all one’s life. It is a great pleasure to grapple with Mahler.

149

Prof. Julian Chela-Flores

Prof. Julian Chela-Flores

Venezuelan astrobiologist resident in Trieste, Italy, April 9th, 2009

venezuelský astrobiolog žijící v Terstu v Itálii, 9. dubna 2009

A point of view of a scientist on the music of Gustav Mahler

Pohled vědce na hudbu Gustava Mahlera

I cannot recall the first time I heard the music of Gustav Mahler, as my father a mathematician and music lover, always played his own 78 rpm recordings of classical music. Mahler’s symphonies were too long for his private collection. (The exceptional item was Bach’s complete, but enormous “Passion According to St. Mathew”.) But my father encouraged us to listen to the cultural programme of the Venezuelan National Radio, where Mahler’s symphonies were played.

My enjoyment of music has not diminished throughout my life, in part due to my training in science in England, Venezuela and Italy, where great music halls and first-class musicians in those countries have exposed me to the highest musical standards. My love for the plastic arts has not lagged behind. Two of the leading Venezuelan painters of the midtwentieth century, who were close friends of my parents, attended my christening: Cesar Rengifo (my godfather) and Hector Poleo (a witness). With this background I have always been especially aware of the frontier between the plastic arts and music.

In the past painting has constrained itself to highlighting musical instruments, scores and, especially, musicians. Examples are plentiful, as illustrated by the well-known portrait of a lute player by the Italian painter Michelangelo Merisi (Caravaggio) now at the Hermitage Museum, in St. Petersburg. Today crossing the frontier is possible in more profound ways, arguably due to the above-mentioned early introduction of recorded sound that has evolved from the primitive 78-rpm recordings of my childhood to the present mp3 revolution.

Plastic artists, notably painters, have attempted to convey the aesthetic appreciation of musical sound. Is it possible to appreciate some of the aesthetic values of Mahler’s music (literally sound waves

Nemohu si přesně vybavit okamžik, kdy jsem poprvé slyšel hudbu Gustava Mahlera, protože můj otec, matematik a milovník hudby, si stále přehrával své vlastní 78 rpm nahrávky vážné hudby. Mahlerovy symfonie byly pro jeho soukromou sbírku příliš dlouhé. (Výjimkou byly úplné, avšak rozsahem ohromné „Matoušovy pašije“ od J. S. Bacha.) Otec nás ale vedl k tomu, abychom poslouchali kulturní pořady Venezuelského národního rozhlasu, který Mahlerovy symfonie vysílal. Mé nadšení pro hudbu se během mého života nijak nezmenšilo, částečně také díky studiu v Anglii, Venezuele a Itálii, kde v tamních koncertních síních vystupovali prvotřídní hudebníci a byl jsem tak vystaven vlivu hudby nejvyšších měřítek. Moje láska k výtvarnému umění nezůstala pozadu. Dva z předních venezuelských malířů poloviny dvacátého století, kteří byli blízkými přáteli mých rodičů, se zúčastnili mého křtu: Cesar Rengifo (jako můj kmotr) a Hector Poleo (jako svědek). Díky tomuto prostředí jsem si byl vždy vědom hranice mezi výtvarným uměním a hudbou.

V minulosti se malířství omezovalo pouze na zobrazování hudebních nástrojů, partitur a zejména hudebníků. Příkladů je mnoho, jak dokazuje třeba dobře známý portrét loutnisty od italského malíře Michelangela Merisi (Caravaggio) nyní umístěný v petrohradské Ermitáži. Dnes lze překračovat hranice mezi oběma druhy umění mnohem hlubším způsobem, pravděpodobně díky výše uvedenému ranému zaznamenávání zvuku, které se vyvinulo od primitivních 78 rpm nahrávek z mého dětství až k současné mp3 revoluci.

Výtvarné umění, zejména malířství, se pokusilo zprostředkovat estetické vnímání hudebního zvuku. Lze ocenit některé estetické hodnoty Mahlerovy hudby (doslova zvukové vlny rozlišované sluchovou oblastí šedé kůry mozkové) na dvourozměrném plátně, kde jsou namísto sluchem interpretovány zrakovou oblastí šedé kůry mozkové?

150

detected by the auditory cortex area of the human brain), on a two-dimensional canvas that instead is interpreted by the visual area of the cortex?

We have a significant precedent in the inspiration that the painter Vasilij Kandinskij obtained from the work of Wagner, but especially from his contacts with Arnold Schoenberg. Kandinskij found pictorial avenues to express some of the emotions that music transmitted to him. Closer to our time, the triestine painter Annamaria Ducaton has precisely pursued this objective in her intriguing series of suggestive paintings on Mahler’s “The Song of the Earth”. We hope that the Ducaton attempt to cross cultural frontiers is only the peak of the iceberg. Presenting works of art, including painting and the music of Mahler, in diverse media is a constructive attempt to communicate culture in a wider sense to the general public. The accessibility of art and other forms of our cultural patrimony, including science, is needed to integrate our work into the society that supports us. Overcoming the barriers that apparently separate seemingly different sectors of our cultural heritage is a necessary first step in the right direction.

Významným precedentem je inspirace, kterou malíř Vasilij Kandinskij nalezl v díle skladatele Wagnera a zejména v kontaktech se skladatelem Arnoldem Schoenbergem. Kandinskij malířským způsobem vyjádřil některé emoce, které mu zprostředkovala hudba. V novější době malířka Annamaria Ducaton z italského Terstu stejně tak sledovala tento cíl ve své velmi zajímavé kolekci podmanivých obrazů inspirovaných Mahlerovou „Písní o zemi“. Doufáme, že její pokus o překročení uměleckých hranic je pouze vrcholkem ledovce. Prezentace uměleckých děl, včetně obrazů a Mahlerovy hudby, v různých médiích je konstruktivním pokusem, jak kulturu v širším smyslu zprostředkovat široké veřejnosti. Dostupnost umění a jiných forem kulturního dědictví, včetně vědy, je nutná pro integraci našeho díla do společnosti, která nás podporuje. Překonávání bariér, které oddělují zdánlivě různé oblasti našeho kulturního dědictví, to je potřebný první krok k vykročení správným směrem.

Jan Klusák composer, July 2008

Jan Klusák hudební skladatel, červenec 2008

Když se v roce 1960 slavilo sto let od Mahlerova narození, byl to napůl zapomenutý skladatel. Soustavnou interpretační pozornost mu věnovalo jen velmi málo dirigentů. Patřil mezi ně i Karel Šejna; když 26. května onoho roku dirigoval v tehdejším Smetanově divadle (původně Neues deutsches Theater, dnes Státní opera) Píseň o zemi, bylo možná na jevišti víc účinkujících než obecenstva v hledišti. Pro účastníka to byl nezapomenutelný zážitek, především zpěv Beno Blachuta a Marty Krásové, jejíž puklý hlas, dávno za zenitem jejích úspěchů, připomínající

Gustav Mahler was a half-forgotten composer in 1960, the year of Mahler’s centenary birth celebrations. Very little conductors paid him attention as regards systematic interpretation. Karel Šejna was one of them, when he conducted Mahler’s work The Song of the Earth in the Smetana Theatre (earlier Neues Deutsches Theater, and now the State Opera) on the 26th May of that year. During the performance, more performers perhaps were on the stage than the number of audience in the auditorium was.

For participants, this was an unforgettable experience, especially vocals of Beno Blachut and of Marta Krásová, whose voice even well past the zenith of her achievements, like a precious antique or memorable ruin, was perfectly matched to the spirit of Mahler’s tragic.

151

nějakou vzácnou starožitnost či památnou zříceninu, dokonale přiléhal k duchu Mahlerovy tragiky.

Ještě v onom roce se domníval František Bartoš, vydavatel Mahlerových dopisů, že z díla tohoto velikána nebude žít nic víc než první čtyři symfonie a písně. Co by asi říkal tento suverénní arbiter své tehdejší věštbě, kdyby byl dnes vzbuzen a stal se svědkem soudobého mahlerovského kultu?! (Memento pro všechny příliš rychle hotové soudce.)

Radil jsem kdysi všem, kdo Mahlera neznají, aby se o to nepokoušeli, protože Mahler je divoký živel, který zcela opanuje toho, koho se zmocní.

Dnes už je pozdě: zmocnil se celého světa. Dosvědčují to programy koncertů i komplety jeho díla u velkých gramofonových firem. Dej Bůh, aby nám ho nezprotivili, jak se to stalo s Kafkou, Mozartem atd. atd.

In the same year, František Bartoš, publisher of Mahler’s letters, supposed that no more than the first four symphonies and his songs, out of the work of this genius would outlive. What would this sovereign arbiter say about his then prophecy, would he today be awaken and be a witness to the contemporary cult of Mahler? (It is a memento for all too quick judging critics.)

Once, I advised all, who do not know Mahler, not to attempt this, because Mahler is a wild element, and would quite master those of whom he got the hold. Today, it’s too late: Mahler got the hold of the entire world.

This is evident according to programmes of concerts performing his work as well as according to the great number of large record companies editing sets of his pieces. God forbid that this would create such dislikes, as it happened with Kafka, Mozart, etc., etc.!

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

lékař a chirurg, zakladatel dětské onkologie v Československu, milovník a znalec umění, prosinec 2008

physician and surgeon, founder of the paediatric oncology in Czechoslovakia, a lover and connoisseur of art, December 2008

Vyznání

Confession

Dirigentu tak respektovanému, jakým byl Bruno Walter, připomínal Gustav Mahler génia a démona. Jsem v hloubi nitra přesvědčen, že tomu tak bylo, i když si netroufám tak impresivní charakteristiku komentovat. Netroufám se k ní vyjádřit proto, že se o údělu Mahlera – člověka dozvídám jen nepřímo z literárních údajů a mohu si z nich poskládat jen jakýsi fiktivní umělcův obraz. Zato jeho hudby se mohu naposlouchat dosyta, přímo a znovu. Proto je moje vyznání jen vyznáním o ní. Chybí mi slova, která bych potřeboval. Nebyla ještě nalezena. Právě tak dokonale znám, jak nesnadné je sdělit dotyk hudby na nitro člověka. A také připomínám, že nemám rád předponu „nej“

Gustav Mahler evoked a genius and a demon to such distinguished conductor as Bruno Walter was. At the bottom of my heart, I believe so, though I do not dare to comment such impressive characteristics.

I do not even dare to express my opinion to it, because I learned about Mahler’s human fate only indirectly from the literature what enables me to put together just a sort of a fictional artist’s image. However, I may listen directly to his music, at-point-blank, to my heart’s content, again and again. Therefore, my confession concerns just the music. I am missing the words needed. They have not yet been found. As well, I perfectly know how difficult it is to communicate the touch of music on the human

152

za těch okolností, které není možné objektivizovat, jejichž kvalitu nelze ani zvážit ani změřit. Kdo si troufá tvrdit o někom či o něčem v oblasti umění (ale často i v jiných sférách lidské činnosti), že je nejlepší?

Takových „nej“ je mnoho. Jsou zdroji, ze kterých čerpá lidstvo sílu, radost a harmonii po staletí. Je zapotřebí se rozhlédnout, vnímat a s pokorou přijímat. Umělci nám svojí dokonalostí otevírají a přibližují světy, které bychom bez nich nikdy nepoznali. Gustav Mahler je pro mne jedním z nich.

Musím se však přiznat, že moje cesta k Mahlerovu dílu byla kostrbatá a dlouhá. Přesto, že mě hudba obklopovala od útlého dětství, oslovovala mě stále naléhavěji a niterněji, ta Mahlerova mi unikala, aniž bych tušil proč. Bylo mi to líto a dnes vím, o co mě tehdejší čas nepochopení připravil. Nedá se s tím dělat nic jiného než čekat.

Utěšoval jsem se vlastním Mahlerovým názorem, že jeho hudba „chce být chápána jedině ze sebe samé a ze svých vnitřních podmínek, jež nelze vysvětlovat ani obrazy ani výklady“. Bohudíky jsem se dočkal a přesvědčil jsem se o pravdě Mahlerových slov.

Prozření přišlo náhle, jako blesk z čistého nebe. Bylo okamžitým zjevením nepochopitelným právě tak, jako dosavadní prázdno. Mám velice rád knížky vynikajícího amerického esejisty – lékaře Lewise Thomase. Jednu z nich pojmenoval impresivně „Myšlenky pozdě v noci (při poslechu Mahlerovy Deváté symfonie)“. Už jsem věděl proč. Sám jsem od oné chvíle prohlédnutí zformoval „při poslechu Mahlerovy hudby“ mnoho myšlenek, napsal desítky či stovky různých statí a mnohé vnitřní sváry jsem pochopil, hodnotil a přehodnotil.

Mahlerova hudba mi odkryla ony dosud neznámé nové světy.

A to vyznání? Mahlerova hudba je pro mne zdrojem otázek o podstatě a smyslu bytí, o hledání a nacházení alespoň části odpovědí, které vedou k vnitřnímu smíru. Připomíná mi vysoké, nekonečné letní nebe s nespočtem hvězd, nádherné a tajemné. Tvrdil-li Tomáš G. Masaryk, že „filosofie je pokus o jednotný názor na svět a život, přírodu a ducha“, pak v Mahlerově díle spatřuji takový pokus vyjádřený hudbou.

bosom. And in addition, please, note that I do not like the superlative “the best”, under circumstances being not possible to be objectified, the quality of which is not possible to be weighted or measured. Who dares to say about somebody or something in the sphere of arts (or often also in other spheres of human activity) what is the best? There are many of such superlatives. They are sources, from which humanity derives strength, joy and harmony throughout centuries. We need to look round, to perceive and to accept them with humility. Through their perfection, artists are opening and enlighting worlds to us, we would never know without them. For me, Gustav Mahler is one of them.

I have to admit, however, that my journey to Mahler’s work was long and craggy. Despite the fact that I was surrounded by music from my early childhood, addressing me with growing strength and depth, I missed the Mahler’s music without knowing why. I was sorry for that. Now, I know what my misunderstanding deprived me of in that time. You can do nothing but wait. I consoled myself with the Mahler’s own view that his music “wants to be understood only by itself and its internal conditions, which neither images nor interpretations can explain”. Thanks God, I lived to see and to be convinced of the truth of Mahler’s words.

Revelation came suddenly, like a bolt from the blue. It was an immediate revelation, just as incomprehensible as the vacuum before. I like outstanding books written by American essayist, physician, Lewis Thomas.

He named one of them impressively: “Late Night Thoughts on Listening to Mahler’s Ninth Symphony”. Now, I know why he did so. Since that time of revelation, I formed, “while listening to Mahler’s music”, a lot of ideas, wrote dozens or hundreds of different articles, and understood, assessed and reassessed many internal contradictions. Mahler’s music reveals to me the previously unknown new worlds.

Confession? Mahler’s music is for me a source of questions about the nature and meaning of existence, about looking for and finding at least some responses leading to one’s inner peace. It reminds me of the high, endless summer-sky with countless stars, beautiful and mysterious. Tomas

153

Je úctyhodným leporelem o životě, o vesmíru a nekonečné cestě člověka, leporelem tajuplným, introvertním a přece tolik vypovídajícím, pestrou směsicí touhy a zklamání, odvahy i strachu, naděje i smutku.

Vzrušuje mě i uklidňuje, inspiruje mě a dojímá a někdy bolí, ale ta bolest je úlevná a připomíná mi, že nic netrvá věčně. V té souvislosti si připomínám fascinující televizní pořad, v němž charismatický Leonard Bernstein vykládal a ukázkami dokládal motiv smrti, zaznívající ve všech Mahlerových symfoniích. Motiv, který Mahlera stále doprovázel a který, tak jako všichni, samozřejmě rozluštit nedokázal. Připomenu tu výrok mého slavného lékařského předka Avicenny, který napsal už v 11. století: „Všechny záhady světa jsem uměl vysvětlit, od temna prachu po zenit.

Z pout myšlenek a klamů jsem se osvobodil, záhadu smrti neumím rozuzlit.“ Rozluštění zná jen věčná příroda, velkolepá ve své boží zákonitosti.

Co zbývá? Pokora. I té shledávám v Mahlerově hudbě plné fantazie dostatek.

Mahlerovu hudbu poslouchám často. Nemohu se jí nabažit. Ale ještě častěji se dívám zprostředkovaně do jeho tváře. Je pravděpodobné, že mezi všemi zpodobeními Mahlera je nejpůsobivější busta ztvárněná Augustem Rodinem. Ladislav Šíp o ní napsal: „Oduševnělá tvář, pohled upřený za horizont. Náznak lehkého úsměvu a čelo svědčící o úporném zápasu myšlenek.“ Na nás doma shlíží ze stěn pokoje dva grafické listy s Mahlerovým portrétem. Na jednom, jehož autorem je náš přítel Oldřich Kulhánek a jmenuje se Pražské jaro, je Gustav Mahler v úctyhodné společnosti Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Ten nádherný list je datován rokem 1995. Druhý vytvořil známý malíř a grafik Emil Orlik. Nese datum 1902, kdy poprvé zazněla veřejně Mahlerova pátá symfonie. Ten obrázek jsem dostal před několika lety od své ženy k narozeninám. Ona totiž dobře ví, co pro mne Gustav Mahler znamená.

154

G. Masaryk claimed: “Philosophy is an attempt to find a common view on the world and life, nature and spirit”, and in Mahler’s work I see such an attempt, expressed by music. It is an impressive folding picture-book about life, universe and endless journey of a man, a book which is mysterious, introverted, and yet so much predicating, it is a colourful mixture of desire and frustration, courage and fear, hope and sadness. It thrills me and soothes, inspires and impresses me and even hurts sometimes, but the pain is soothing and reminds me that nothing lasts forever. In that regard, I remember a fascinating TV show when the charismatic Leonard Bernstein explained and by examples demonstrated the theme of death that can be heard in all of the Mahler’s symphonies. Theme constantly accompanying Mahler, theme he never could solve as everybody, of course. I would like to cite words of Avicenna, my glorious medical ancestor, who wrote in the 11th Century: “All the mysteries of the world I could explain, beginning with the dark dust to the Zenith.

I got clear of shackles of ideas and falsehoods, but the mystery of death I can not disentangle.”

Only the eternal nature, admirable in its divine laws, knows this disentanglement. What is left? The humility! I found enough of it in Mahler’s music full of imagination.

I am listening to Mahler’s music often. I may not get enough of it.

But even more often, I look into his face through an intermediary. It is likely, that among all portrayals of Mahler, the most impressive bust was conceived by August Rodin. Ladislav Šíp wrote about it: “Spirited face, staring beyond the horizon. Light hint of a smile and forehead showing a stubborn struggle of ideas.” In our home, there are two graphic works with portraits of Mahler, looking down from the walls of the room. On one, portrayed by our friend Oldřich Kulhánek, and called Prague Spring, there is Gustav Mahler accompanied by Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák and Leoš Janáček. This beautiful graphic is dated 1995. The other was created by

Prof. Ladislav Kupkovič hudební skladatel a dirigent, Haste, 8. července 2008

Gustav Mahler Zaujímava osobnosť, znovu hudobný génius z českých zemí, hoci toho je dosť, nielen Dvořák, Smetana a Janáček, už predtým Stamic, Benda a daľši z Mannheimu.

Dirigent, operný šéf, skladateľ vlastne len bokom, keď na to čas.

Ale na géniov platia ine zákony ako na normálnych smrteľníkov.

Vedel vôbec Mahler komponovať? Napísal symfónie, 9 viac-menej, to bol taký zvyk po Beethovenovi, pár skladieb pre spev s doprovodom, to je ale všetko a v porovnaní s inými komponistami nielen málo, ale aj – čo sa obsadenia týka – pomerne jednotvárne. Nijaké kvarteto, oktetá, triá, nijaké skladby pre malých muzikantov, tá paleta tvorby je veľmi úzka.

Samozrejme, ako operný šéf mal veľmi nevhodné povolanie pre hudobného skladateľa. Od rána do večera v opernom „mlyne“ a to v časoch, keď ešte neboli computery, e-maily, ani len telefóny a autá boli v dnešnom rozsahu k dispozícii. Komponovať mohol len v divadelných prázdninách, v tom čase, keď iní operní šéfovia sa kúpali v Jadrane.

Každú dovolenku napísal jednu symfóniu, až do toho času, keď mu to zdravie – nie veľmi štedro od Pánaboha darované – už nedovolilo.

Aj úspech zpočiatku nebol veľmi štedrý. Jeho symfónie boli pre obecenstvo príliš dlhé, príliš ťažké a často zpočiatku nie priliš vkusné.

Ja sa pamätám, moje prvé stretnutie s Mahlerom bolo za pultom prvých huslí v orchestri Slovenskej filharmónie. Náš dirigent Dr. Rajter dal na program 1. symfóniu; dnes ju volajú „Titan“. Ak mám byť úprimny, nijako zvlášť sa ani mne, ani mojim kolegom nepáčila. Tá hudba bola príliš triviálna, gýčová a hrali sme ju síce tak dobre, ako sme všetko dobre hrali, ale o nejakej velkej láske sa vtedy ešte nedalo hovoriť.

Tu treba upozorniť na ďaľší bod geniálneho diela: ono si svojho

a well-known painter and graphic artist, Emil Orlik. It bears the date 1902, when Mahler’s Fifth Symphony was heard in public for the first time. I have got this picture a few years ago from my wife to my birthday. Indeed, she knows well, what Gustav Mahler means to me.

Prof. Ladislav Kupkovič composer and conductor, Haste, July 8th, 2008

Gustav Mahler An interesting personality, again a musical genius from the Czech lands, despite the fact that there have already been so many, not only Dvořák, Smetana and Janáček, but before also Stamic, Benda and others from Mannheim.

He was a conductor, opera chief and, in fact, the composer marginally only, when there was time left for it. But other laws apply to geniuses than to normal mortals.

Did Mahler know how to compose in fact? He composed symphonies, 9 more or less, it was such a habit after Beethoven, several compositions for singing and accompaniment, however, that all is not only little in comparison with other composers, but as to instrumentation – rather monotonous. No quartets, octets, trios, no compositions for young musicians, his spectrum of creative work was very narrow.

Of course, being the opera chief, he had a very unsuitable profession for a composer. From morning to evening, he was present in the opera “mill”, namely, at the time when there were no computers, e-mails yet, not even telephones and cars within the present extent available. He could compose only during theatre holidays, at the time when other opera chiefs bathed in the Adriatic. During each holiday he composed one symphony till his health – not quite generously given to him by the God – permitted it to him.

155

poslucháča získa až po nejakom čase. Dnes milujem môjho „Titana“, ale prečo to vtedy tak nebolo, neviem veľmi povedať.

Ja sa mimochodom ešte stále učím Mahlera počúvať a obdivovať; nie všetky symfónie ma omračujú. Ale snáď to ešte príde.

Umrel nie tak skoro ako Mozart, Schubert a Mendelssohn, ale stále ešte pomerne skoro. O jeho chorobe som prečítal 2–3 knihy, ale načo vlastne umrel, som sa tiež z tych lektúr nedozvedel. Mal neurózu; čo je to?

Pochádzal z Čiech, ale životná cesta ho trochu ináč podmieňovala.

So slovanským fenoménom mal do činenia už ako dirigent v slovinskej Ljubljane. Bol ale dirigentom aj v nemeckej opere v Prahe a ako sám píše, často tam chodil počúvať český repertoár, s ktorým síce nevedel veľmi čo začať, ale si ho veľmi cenil.

Jeho štylizácie českej dychovky, aj v hore spomenutej symfónii Titan, sú vzorovým príkladom štylizácie českého folklóru, s ktorým mal pravdepodobne cez spomienky na svoje detstvo viac spoločné, ako sa bežne predpokladá. Ako som na začiatku písal, pre génia platia iné pravidlá, ako pre talenty. Že teraz v Jihlave mu zasväcujú pamiatku, pokladám za vynikajúcu záležitosť a povinnosť občanovi tohto kraja.

Pôvod takého génia je kapitál aj pre tú krajinu, ktorá ho svetu darovala.

V dnešnej dobe si to treba aj vážit, géniovia nerastú vo veľkom množstve na stromoch.

Mahler pochádzal z chudobných pomerov, jeho babička predávala eště po domoch knoflíky (vtedy sa toto povolanie volalo „lacný Jožko“); sám Mahler sa za to dokonca trochu hanbil, ak ho nato oslovili, nepokladal to za veľmi primerané.

Môj priateľ Ján Koblasa, jeden z mojich najstarších priateľov, sa podujal na úlohu, spraviť Mahlerovi pomník s veľkým oduševnením.

Až som sa čudoval, koľko si stihol v príprave na túto veľkú úlohu prečítať, ano, poznal nejak Mahlera dokonce lepšie ako ja. Tak bude pamätník pre Jihlavu a pre Mahlera dôstojným veľkým dielom Koblasu.

Bude pripomínat generáciam, aký veľký génius z jihlavského kraja bol odtiaľto darovaný svetu.

156

At the beginning, the success was not generous either. His symphonies were too long for the audience, too difficult and often, at the beginning, not very neat.

I remember that first time I met Mahler at the rack of the first violin in the Slovak Philharmonic Orchestra. Our conductor, Dr. Rajter included the First Symphony into the programme; they call it “Titan” today. If I should be sincere, I and my colleagues did not like it very much. That music sounded too trivial, kitschy to us, nevertheless, we played it well as we played everything, but it could not be spoken about great love at that time yet. Here, it is necessary to turn attention to another point of a genial work: it would win its auditors not until certain time elapsed. Today, I love my “Titan”, but I cannot say why, as I couldn’t at that time.

By the way, I am still learning to listen to and to admire Mahler; I am not impressed by his all symphonies, but perhaps, it will still come.

He died not so early as Mozart, Schubert and Mendelssohn did, but still, quite early. I read two or three books about his disease, but I didn’t learn from those lectures what the cause of his death was, in fact. He suffered from neurosis; what is it?

He came from Bohemia, but the path of his life conditioned his in a little different manner. He had something common with the Slavonic phenomenon already as a conductor in the Slovenian Ljubljana. However, he was also a conductor at the German Opera in Prague and as he himself wrote, he often listened there to the Czech repertoire, even if he didn’t know how to grasp it, but he valued it highly.

His stylizations of the Czech brass band music, also in the abovementioned symphony Titan, are excellent examples of the Czech folklore stylization, with which he probably had more in common through the memories of his childhood than it is supposed commonly. As I wrote at the beginning, other laws apply to a genius than to a mere talent. I consider the fact that now in Jihlava they dedicate a monument to him an excellent deed and a duty to the great citizen of that region. The place of origin of such genius itself represents a capital for the land that gave his to

Otomar Kvěch hudební skladatel, redaktor, dramaturg, pedagog, 3. února 2009

Pár myšlenek o tvůrci Gustavu Mahlerovi Gustav Mahler – jeden z nejgigantičtějších duchů evropské hudby – a nejen hudby, ale evropského myšlení! Kde začít s jeho chválou?

Kromě vlastní neschopnosti se adekvátně vyjádřit mě brzdí ta obrovitost skladatelova zjevu, která snad nejde ani slovy popsat. Že byl vynikající skladatel s geniální invencí, to už je dávno všeobecně uznaná pravda. (Historický exkurs č. 1: Jak je možné, že se před padesáti lety psalo o Mahlerovi jako o mrtvé veličině, jako o blednoucím pomníku své doby?) Že byl Mahler dokonalý profesionál, to pozná každý, kdo jen trochu rozumí hudbě. (Historický exkurs č. 2: Jak je možné, že o něm kdysi psali jako podivném amatérovi, který „zamíchá“ do své hudby všechno možné?) Že Gustav Mahler šel za cenu vlastního utrpení a nezměrné práce stále vpřed za svým ideálem, že své partitury donekonečna zdokonaloval ještě na zkouškách, že neváhal přepracovávat již vydaná díla, to odborníci vědí velmi dobře. (Historický exkurs č. 3: Jak je možné, že existují nahrávky Mahlerových děl, kde dirigent škrtne půl věty, nebo kde nerespektuje pokyn „attacca – bez přestávky“ v momentě, kdy jsou do sebe s geniální invencí zaklesnuty dvě za sebou následující části díla? Jsou vůbec odborníky hudebníci, kteří tvrdí, že je škoda, že Mahlerovi nemohl pomoci s instrumentací Rimskij-Korsakov? Znali ti upravovatelé opravdu dobře provozované partitury a rozuměli jim?)

Zmiňované chvály na Mahlera skladatele však můžeme vztáhnout na řadu jeho skladatelských generačních vrstevníků. Claude Debussy, Richard Strauss, Alexandr Skrjabin, či český J. B. Foerster a desítky dalších byli také výborní profesionálové hledající usilovně svůj ideál.

V čem je tedy příčina toho, že při charakteristice Gustava Mahlera mne to nutí do nadneseně nadšených výlevů?

the world. This must be prized at present time; geniuses do not grow on trees in large numbers.

Mahler originated from poor circumstances, his grandmother sold buttons house-to-house (at that time this profession was called the “cheap Jack”); Mahler himself even felt a little ashamed of it, when they asked him about it, he did not consider it very adequate.

My friend, Jan Koblasa, one of my eldest friends, undertook the task to create a monument to Mahler with great soulfulness. I was even surprised how much he managed to read about Mahler in the preparation for this major task, yes, he somehow got to know Mahler even better than I do. So, the monument will become a dignified major work of Koblasa for Jihlava and for Mahler. It will remind further generations on the major genius from the Jihlava region, who fascinated the all world.

Otomar Kvěch composer, editor, dramaturge, pedagogue, February 3rd, 2009

Some Thoughts about the Creator Gustav Mahler Gustav Mahler – one of the most gigantic minds of European music – and not only of the music, but of the European thinking at all! Where to begin with the praise for him? Apart from my inability to express myself adequately, I am hampered by that enormousness of this composer phenomenon that perhaps cannot even be described by words.

The fact that he was an excellent composer with genial invention has already been generally acknowledged long ago. (Historical excursus No. 1: How is it possible that fifty years ago they wrote about Mahler as about a dead personality, as about a fading monument of his time?) Everybody who understands music at least a little, would see that Mahler was a perfect professional. (Historical excursus No. 2: How is it possible that

157

Podle mého názoru se Gustav Mahler liší od svých vrstevníků – a konec konců až na pár výjimek od celé hudební produkce – tím, že v jeho dílech je obsažen celý život se všemi jeho protiklady, se vší krásou i hnusotou, se vším nadšením i depresí, se všemi vrcholně šťastnými i nanejvýš tragickými okamžiky, se vší vážností i ironickým nadhledem, s maximálním citovým zaujetím i s intelektuální břitkostí, s pohledem naivního dítěte i s pohledem životem zkušeného jedince, atd., atd. Mahler ve své hudbě nic nepřikrašluje – impresionistické, v podstatě „kratochvilné malování obrázků“ je mu cizí, nikdy své tvůrčí svědomí nesníží k autorské filosofii typu: dejte námět, zhudebním vám cokoliv, je mu proti mysli odsouvat pravdivě reálné zobrazení života do jakýchsi ne zcela srozumitelných abstraktních transcendentálních výšin, nikdy nekryje snahu vyjádřit pravdu snobskou ušlechtilostí, která je ve svém důsledku tak trochu jalová (abych vyjádřil svůj pocit rozdílu mezi jím a výše jmenovanými čtyřmi autory).

Košatostí svého zjevu a samozřejmě profesionálním mistrovstvím je Gustav Mahler zcela ojedinělým zjevem, který je velkým vzorem pohledu na to, jak má vypadat nejhlubší umění – umění, které je hodno toho slova v nejpravějším slova smyslu.

158

they wrote about him once that he has been a strange amateur who “mixed” everything possible to his music?) Professionals know very well that Gustav Mahler, all the time, followed his ideal at the price of his own suffering and immense work, that he improved his scores again and again still during rehearsals, that he didn’t hesitate to rewrite his works already published. (Historical excursus No. 3: How is it possible that there exist recordings of Mahler’s works, in which some conductor deleted half of the movement, or he didn’t respect the instruction “attacca – without pause” at the place where two subsequent parts of the work are locked together with a genial invention? Are those musicians, who state that it is a pity that Rimsky-Korsakov could not help Mahler with instrumentation, professionals at all? Did those adapters really know the performed scores well and did they understand them?)

The above-mentioned praise for Mahler as a composer, however, we can refer to a number of composers of his generation. Claude Debussy, Richard Strauss, Alexander Skrjabin, or the Czech J. B. Foerster and dozens of others also were excellent professionals searching hard for their ideal.

So, what caused the fact that it forces me into stilted enthusiastic effusions when characterizing Gustav Mahler?

According to my opinion, Gustav Mahler differs from his contemporaries – and, after all, with few exceptions only, from the whole musical production – by the fact that his pieces of work include all life with all its contradictions, with all beauty and disgust, with all enthusiasm and depression, with all maximum happiness and all-tragic moments, with all seriousness and ironical aloof, with maximum emotional concern and intellectual poignancy, with the view of a naive child and with the view of an individual experienced through life, etc., etc. In his music Mahler didn’t embellish anything – an impressionistic, in fact, “painting of amusing pictures” was strange to him. He never let his creative consciousness down to an author’s philosophy of the type: give me a theme, and I will set anything to music for you. To shift the truly realistic depiction of life back to a sort of not quite understandable abstract transcendental heights was

Prof. Henry-Louis de La Grange musicologist, February 2010

I was only 21 years old when I first heard a work by Mahler. It was in New York in 1945 and Bruno Walter was conducting a performance of the Ninth Symphony in Carnegie Hall. I was so thrilled and so startled that I quickly set about reading everything I could find in print about this amazing–but then still unpopular–composer. I soon found out that he had been born a Jew in the small Czech village of Kalischt and had spent his childhood in the town of Iglau or Jihlava. During those postwar years, the black cloud of history still hung in the air over Central Europe. The twelve sinister years of Nazism were over but they were soon followed by the bleak Iron Curtain time, which maintained a seemingly endless distance between Western and Eastern Europe. Everything that had happened in the suffering East still remained unreal and mythical for the young French-American writer on music that I still was, at a time when I was sharing my life between musical studies in France, and Mahler research in the United States where most of the unpublished material was available, but where the flame of his music shone through a sadly limited amount of performances of his works.

Then one day by chance, at a musical cocktail party in New York, I encountered someone whose name has vanished from my memory, but whose words remain in my mind. The lady in question was probably Jewish and must have been born in South-Western Bohemia: As if she were mentioning something everyone knew, she briefly replied to my inquiries concerning Mahler’s origin: “But there were a great many ‘Mahlers’ in that neighborhood.” Suddenly I realized that Kalischt, Humpolec, Ledetsch, Iglau, these places of which I knew only the German name, were real towns and villages, which had once housed many families of Jewish tradesmen like Bernard Mahler’s, even though most of them, had either fled occupied Europe or perished in gas chambers.

uncongenial to him, he never covered his effort to express the truth by a snobbish nobility that would be somehow sterile consequently (to express my feeling of the difference between him and the abovementioned four authors).

Gustav Mahler is a completely unique figure by the spreading character of his personality and, of course, by his professional mastership. He sets an example of the deepest art – an art which is worth that word, to all intents and purposes.

Prof. Henry-Louis de La Grange muzikolog, únor 2010

Bylo mi teprve 21 let, když jsem poprvé slyšel skladbu Gustava Mahlera.

Bylo to v New Yorku v roce 1945 a provedení Symfonie č. 9 v Carnegie Hall dirigoval Bruno Walter. Byl jsem tak nadšen a ohromen, že jsem ihned začal číst vše tištěné, co jsem našel, o tomto úžasném – ale tehdy ještě málo známém – skladateli. Brzy jsem zjistil, že se narodil jako Žid v malé české vesnici Kaliště a dětství prožil v městě Jihlavě. V oněch poválečných letech se nad střední Evropou stále ještě vznášelo černé mračno historie.

Dvanáct temných let nacismu bylo za námi, ale brzy je vystřídalo bezútěšné období železné opony, která udržovala zdánlivě nekonečnou vzdálenost mezi západní a východní Evropou. Vše, co se odehrálo v trpící východní Evropě, zůstávalo nereálné a mytické pro mladého francouzsko-amerického hudebního spisovatele, kterým jsem tehdy byl, v době, kdy jsem svůj čas dělil mezi studium hudby ve Francii a výzkum o Mahlerovi ve Spojených státech, kde se nacházela většina nepublikovaných materiálů, kde však plamen jeho hudby jen prosvítal omezeným počtem provedení jeho díla.

Pak jsem jednou na hudebním koktejlovém večírku v New Yorku náhodou potkal ženu, jejíž jméno mi vyprchalo z paměti, ale jejíž slova jsem si zapamatoval. Ona dáma byla pravděpodobně židovka a musela

159

My curiosity was by now seriously aroused about Gustav Mahler’s place of birth, yet my first trip to Bohemia and Moravia took place only in the early 1970s, when I was lucky enough to visit both Kalischt and Bernard Mahler’s second residence, the house at no. 264 Pirnitzergasse which he inhabited until his death and at last obtained, twelve years after settling in Iglau, a legal permit to reside in Iglau and became a permanent and respected citizen of the Moravian town. At last I was able to stand before the doorway of the house where my hero had spent part of his childhood. Only a small plaque with his name differentiated it from its neighbours. I needed a souvenir of that memorable day when I had first stood in young Mahlers’ footsteps, and I asked my companion to take a picture of me in that doorway.

Nothing else at those days could be seen or purchased in Jihlava to guide me around the town, to single out the façade of the hotel and the theater where Gustav first appeared in public as a child-pianist, of the churches in which he sang in the chorus, of the Grammar School and the Gymnasium where he studied, of the barracks from which the soldiers emerged every day, before marching in front of his parents’ home with the military band that enchanted the small boy’s ears and later fired his imagination.

Since then, however, I have visited the sites of Mahler’s childhood and adolescence many times, and have been happy to see not only the museum established near Jihlava’s main square, but also the Mahler exhibition in Humpolec and the restored birthplace in Kalište. And I am now overjoyed by the news that a memorial park will soon open in a particularly appropriate place, the site of the former Jihlava Synagogue, which was completed in 1863 but was burned down by Nazi vandals in 1939. At long last the country of Mahler’s birth has paid due tribute to a composer whom the whole world recognizes today as one of the greatest in history. Henceforth and in perpetuity, this park will preserve the memory of Gustav Mahler and pilgrims travelling to Jihlava from all corners of the world will easily be able to follow the paths upon

160

se narodit v jihozápadní části České republiky. Na mé otázky týkající se Mahlerova původu stručně odpověděla, jako by mluvila o někom, koho každý zná: „Ale tam žila spousta ‘Mahlerů’ v okolí.“ Náhle jsem si uvědomil, že Kalischt, Humpolec, Ledetsch, Iglau, místa, která jsem znal pouze podle jejich německého názvu, byla skutečnými městy a vesnicemi, ve kterých kdysi přebývalo mnoho rodin židovských obchodníků, podobných, jako byla rodina Bernarda Mahlera, třebaže většina z nich buďto uprchla z okupované Evropy, nebo zahynula v plynových komorách.

Byl jsem nyní opravdu zvědav na rodiště Gustava Mahlera, avšak můj první výlet do Čech a na Moravu se uskutečnil až začátkem sedmdesátých let, kdy jsem měl to štěstí, že jsem mohl navštívit jak Kaliště, tak druhé bydliště Bernarda Mahlera, dům č. 264 v Brtnické ulici (Pirnitzergasse, dnešní Znojemská), který obýval až do své smrti a kde konečně obdržel povolení k trvalému pobytu, dvanáct let poté, co se v Jihlavě usadil, a stal se tak stálým a váženým občanem tohoto moravského města. Konečně jsem mohl stanout na prahu domu, kde můj hrdina strávil část svého dětství. Od sousedních domů se lišil pouze malou deskou s jeho jménem.

Potřeboval jsem upomínku na tento památný den, kdy jsem poprvé kráčel ve stopách mladého Mahlera, a požádal jsem proto svůj doprovod, aby mne vyfotil v těchto dveřích.

V té době nebylo v Jihlavě k vidění nic dalšího, ani se nedalo koupit nic, co by mne provedlo městem a pomohlo mi rozlišit fasády hotelu a divadla, kde Gustav poprvé vystupoval na veřejnosti jako dětský klavírista, kostelů, ve kterých zpíval ve sboru, základní školy a gymnázia, kde studoval, kasáren, z nichž se každý den vynořovali vojáci, pochodující pak před domem jeho rodičů s vojenskou kapelou, která tolik očarovala sluch malého chlapce a později vznítila jeho představivost.

Od té doby jsem navštívil místa Mahlerova dětství a dospívání několikrát, měl jsem to štěstí, že jsem mohl vidět nejen muzeum zřízené v blízkosti hlavního jihlavského náměstí, ale také Mahlerovu expozici v Humpolci a jeho zrekonstruované rodiště v Kalištích. A nyní jsem velmi potěšen zprávou, že se brzy chystá otevření pamětního parku

which the young Jew from Jihlava himself walked as a child and as an adolescent, before he took his flight and became the mighty genius, and creator of ten immortal symphonies.

Blanka Löblová zpěvačka, asistentka manažerky České filharmonie, březen 2009

Každý den se dívám na obrázek, který namalovala patnáctiletá žákyně ZUŠ z Lanškrouna. Vybrala jsem si ho z mnoha dalších, které byly vytvořeny v rámci dětské soutěže „Malujeme s Mahlerem“, kterou pořádala u příležitosti 100. výročí premiéry Sedmé Mahlerovy symfonie Česká filharmonie. Obrázek znázorňuje žluté paprsky na zeleném podkladě. Ano, i na mne Mahlerova hudba takto působí: zlaté paprsky slunce a zelená země, zkrátka obraz letní přírody, který Mahler maluje ve všech svých symfoniích v kontrastu s tajemnými i chmurnými melodiemi, věštícími zlověstný osud, jenž však vždy vyústí do smířlivé katarze.

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla do Mahlerova díla proniknout také jako interpret. S Pražským filharmonickým sborem, v nastudování sbormistrů Pavla Kühna a jeho nástupce Jaroslava Brycha, jsem se mnohokrát podílela na prvotřídních koncertních provedeních a nahrávkách Mahlerových symfonií. Byla to např. monumentální Osmá „Symfonie tisíců“ v Amsterdamu s proslulým Royal Concertgebouw Orchestra a s jeho charismatickým šéfem Riccardem Chaillym (1995, 2000). Vzpomínám, jak nám pan dirigent na zkouškách říkal, že v závěru této symfonie se musí otevřít nebe. A opravdu se to pokaždé stalo!

Dále téměř měsíční koncertní turné po Evropě s Jugendorchestrem Gustava Mahlera s dirigentem Franzem Welser-Möstem (září 2001), kdy tato symfonie zazněla např. 12. září ve Vídni, den po teroristickém

na mimořádně vhodném místě, na pozemku bývalé jihlavské synagogy, která byla postavena v roce 1863, avšak v roce 1939 ji vypálili nacističtí vandalové. Země, v níž se Mahler narodil, po dlouhé době konečně vzdala náležitý hold skladateli, jehož dnes celý svět uznává jako jednoho z největších skladatelů v historii. Odedneška navždy bude tento park uchovávat vzpomínku na Gustava Mahlera a poutníci cestující do Jihlavy ze všech koutů světa snadněji najdou chodníčky, po kterých se procházel mladý Žid z Jihlavy jako dítě a jako dospívající jinoch předtím, než se rozlétl do světa a stal se velkým géniem, tvůrcem deseti nesmrtelných symfonií.

Blanka Löblová singer, Assistant Manager of the Czech Philharmonic Orchestra, March 2009

Every day I am looking on the picture painted by a fifteen-years-old pupil of a basic school of art in Lanškroun. I chose it from a number of others that were created within a children competition “We Are Painting with Mahler” organized by the Czech Philharmonic Orchestra on the occasion of the 100th anniversary of the Mahler’s Seventh Symphony premiere. The picture shows yellow rays on a green background. Yes, the Mahler’s music has such effect on me: golden rays of the sun and green earth, in short, a picture of the nature during the summer that Mahler paints in all of his symphonies in contrast to mysterious and gloomy melodies foretelling an ominous fate, however, always leading to a conciliatory catharsis.

I was lucky to be able to penetrate into the Mahler’s work also as an interpreter. Many times, I participated with the Prague Philharmonic Choir in first-class concert performances and recordings of Mahler’s symphonies executed by chorus masters Pavel Kühn and his successor Jaroslav Brych.

It was, e.g., the monumental Eighth “Symphony of Thousands” in Amsterdam with the renowned Royal Concertgebouw Orchestra and with

161

útoku v New Yorku, a pak i v amfiteátru pod řeckou Akropolí. Jak ironicky v těchto dnech vyzněl úvodní verš této symfonie: „Veni Creator Spiritus!“ Vzpomínám ráda také na krásné koncerty na Kanárských ostrovech, v Zürichu a v Berlíně pod taktovkami dirigentů Pabla Peréze, Davida Zinmana a Eliahu Inbala.

S Třetí symfonií jsem se poprvé setkala v roce 1994, kdy ji natáčela Česká filharmonie s Václavem Neumannem. Pak jsme ji opět prováděli v Amsterdamu, v Salzburgu a samozřejmě několikrát v Praze s dirigenty Vladimirem Aškenazym a Zdeňkem Mácalem. Vždycky jsem se těšila na rozvernou písničku o andělíčcích, ale ještě více na nostalgické sólo na křídlovku, které tak mistrovsky hrával Miroslav Kejmar.

Nakonec zavzpomínám na svá setkání se svou nejoblíbenější Druhou symfonií „Vzkříšení“. Samozřejmě jsme ji opět tradičně zpívali a nahrávali v Amsterdamu (2002). V tomto krásném městě totiž mají k Mahlerovi zvláštní vztah, neboť již po roce 1900 se tam utvořila početná skupina jeho obdivovatelů a v květnu 1920 se tam uskutečnil první festival, na kterém zaznělo celé jeho dílo.

V roce 1997 přijela do Prahy Izraelská filharmonie se světoznámým dirigentem Zubinem Mehtou a v rámci festivalu Pražský podzim tato symfonie zazněla nejdříve v Rudolfinu a druhý den v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Byla to zcela jedinečná a krásná událost. O dva roky později jsme se opět společně setkali při provedení této symfonie, pod širým nebem, v blízkosti koncentračního tábora Buchenwald.

Přestože se tento koncert konal 29. srpna, i počasí ilustrovalo tragiku tohoto místa. Hustě pršelo a byla velká zima, jakoby z hrobů obětí vanul chlad. Oč triumfálněji pak zazněl závěrečný hymnus o vzkříšení!

V současné době se s potěšením setkávám i s ostatními symfoniemi Gustava Mahlera při koncertech České filharmonie s dirigenty Zdeňkem Mácalem, Manfredem Honeckem, Christopherem Eschenbachem, Jiřím Bělohlávkem, a je to vždy pro mě nádherný zážitek z hudebního zpodobnění přírody, vášní, zoufalství i smíření.

162

its charismatic chief Riccardo Chailly (1995, 2000). I remember the conductor telling us during rehearsals that in the conclusion of that symphony the heaven had to open. And it really happened every time! Further, I took part in a concert-tour around Europe, in the duration of almost one month, with the Jugendorchester of Gustav Mahler and the conductor Franz Welser-Möst (September, 2001). That symphony was executed, e.g., on September 12th in Vienna, one day after the terrorist attack in New York and then also in the amphitheatre under the Greek Acropolis. How ironically the introductory verse of that symphony ended up on those days: “Veni Creator Spiritus!”

I also like to remember the beautiful concerts at the Canary Islands, in Zurich and in Berlin conducted by Pablo Peréz, David Zinman and Eliahu Inbal.

I met the Third Symphony for the first time in 1994, when it was recorded by the Czech Philharmonic Orchestra under the baton of Václav Neumann. Then it was performed again in Amsterdam, in Salzburg and, of course, several times in Prague with the conductors Vladimir Aškenazy and Zdeněk Mácal. I was always looking forward to the playful tune about little angels, but still more to the nostalgic flugelhorn solo played by Miroslav Kejmar in a masterful manner.

At the end I will remember my meetings with my most favourite Second Symphony “Resurrection”. Of course, we again sang and recorded it traditionally in Amsterdam (2002). Namely, in that beautiful city where they have a special relation to Gustav Mahler, because, already after 1900, a large group of his admirers was formed there, and in May, 1920, a first festival was organized there, at which whole his work was performed.

In 1997 the Israeli Philharmonic Orchestra with the world-renowned conductor Zubin Mehta came to Prague, and that symphony was performed within the Prague Autumn festival in the Rudolfinum Concert Hall first, and in the St. Vitus Cathedral at the Prague Castle on the next day. It was an entirely unique and beautiful event. Two years later we met again during the performance of that symphony in an open-air concert near the Buchenwald concentration camp. Despite the fact that this concert took place on August 29th, also the weather illustrated the tragic of that place. It rained densely

Můj výjimečný vztah k Mahlerově hudbě byl odměněn v roce 2004 udělením Evropské ceny Gustava Mahlera komornímu souboru Gutta Musicae, jehož jsem členkou.

Mons. Václav Malý biskup, 31. října 2008

Jsem hrdý na skutečnost, že Gustav Mahler je pupeční šňůrou spojen s naší vlastí, jež se vtiskla nesmazatelně do jeho hudby tím, že byla mj. částečně inspirována českou lidovou hudbou. Dovedu si představit, jaký vnitřní duchovní zápas musel podstoupit, když pro vnější nátlak změnil svou náboženskou příslušnost. Smířil se s tím a novou náboženskou tradici v hlubině svého srdce přijal za svou, nicméně stopy tohoto nesnadného niterného procesu jsou v jeho díle čitelné.

Své duchovní kořeny neodhodil, ale včlenil je do své tvorby. Nenalezl ovšem trvalý vnitřní pokoj, což se obráží ve střetu protikladů, mistrně vyjádřených zvláště v některých jeho dílech. Mystický ponor a úzkost, patos a jednoduchost, to vše lze zaslechnout.

Naslouchat Mahlerově hudbě je pro mne nevšedním svátkem.

Potřebuji však být k poslechu disponován. Nemohu do ní vstoupit kdykoli, a nechat se jí uchvátit. Ale moje adekvátní duševní a duchovní rozpoložení naštěstí přicházejí. Nadto mne jeho dílo inspiruje k nevšední meditaci a naprosto koresponduje i s mými niternými pocity a zkušenostmi.

and it was very cold, as if the cold would be breathed from graves of victims.

How much more triumphal the final hymn on the resurrection sounded then!

At the present time, I am I enjoying meetings with the other Gustav Mahler’s symphonies during concerts of the Czech Philharmonic Orchestra conducted by Zdeněk Mácal, Manfred Honeck, Christopher Eschenbach, Jiří Bělohlávek, and it always brings to me a wonderful experience of the musical representation of nature, passion, despair and conciliation.

My exceptional relation to the Gustav Mahler’s music was rewarded in 2004 by awarding the European Prize of Gustav Mahler to the Gutta Musicae Chamber Chorus, of which I am a member.

Mons. Vaclav Malý Bishop, October 31st, 2008

I am proud of the fact that Gustav Mahler’s umbilical cord connects him to our country, which is indelibly imprinted into his music partly inspired by the Czech folk music. I can imagine what an internal spiritual struggle he had to undergo, when he has changed his religious churchmanship because of the external pressure. Reconciled with a new religious tradition, he adopted it in the depths of his heart; however, traces of this difficult inner process are readable in his work. He did not threw away own spiritual roots, but has incorporated them into his work. Certainly, he did not find lasting inner peace, which is reflected in the conflict of opposites, masterfully expressed particularly in some of his works. Mystic immersion and anxiety, pathos and simplicity, everything can be heard.

Listen to Mahler’s music is for me an extraordinary feast. But I need to be disposed to the listening. I am unable to step in it any time, and let it grab me. But my adequate mental and spiritual states of mind, fortunately come. Moreover, his work inspires me to a remarkable meditation and corresponds perfectly with my inward feelings and experience.

163

Donald Mitchell

Donald Mitchell

writer on music, London, October 29th, 2009

hudební spisovatel, Londýn, 29. října 2009

It was when I was still a schoolboy (I was born in 1925) that through my passion for Mahler’s music I first became acquainted with the idea of eternity. The power and revelation of that experience remains with me still, as has my gratitude for his music and will remain so until the very end of my days. Ewig, ewig...

Byl jsem tehdy ještě školák (narodil jsem se v roce 1925), když jsem se poprvé seznámil s myšlenkou věčnosti, ke které mne přivedla má vášeň pro Mahlerovu hudbu. Síla a zjevení této zkušenosti jsou stále se mnou, stejně jako má vděčnost za jeho hudbu a tak to zůstane až do úplného konce mých dnů. Ewig, ewig...

Dr. Eveline Nikkels

Dr. Eveline Nikkels

music historian, director of the Dutch Mahler Society, March 4th, 2009

hudební historička, ředitelka Nizozemské Mahlerovy společnosti, 4. března 2009

My love for Mahler

Má láska k Mahlerovi

Was it love on first sight or better said: “on first ear”? No, it was not.

When I was in my teens I did not like his music very much, I was much more impressed by the huge cathedral like symphonies by Anton Bruckner. But it changed when I first heard the Second Symphony in Salzburg, conducted by the then young Claudio Abbado who made his debut at the Festival. The sound coming from a world beyond the known, the silence that fell before we heard der grosse Appell, it gave me goose flesh and I thought: this man must have seen the beyond, he is trying to introduce me to an unkown hemisphere, where man is very close to God. I felt scared but on the other hand elated and my life has never been the same since then.

After many many years I was asked by the university of Utrecht to do my PhD and I decided to do it on Mahler, knowing that there was still so much to be known about him. I started looking for hidden messages, moments in which he tried to communicate through his

Byla to láska na první pohled nebo lépe řečeno: „na první poslech“?

Ne, to nebyla. V době dospívání se mi jeho hudba moc nelíbila, mnohem větší dojem na mne činily obrovské katedrály, ke kterým lze přirovnat například symfonie Antona Brucknera. To se však změnilo, když jsem v Salcburku poprvé slyšela Symfonii č. 2, kterou dirigoval tehdy mladý Claudio Abbado debutující na tamním festivalu. Zvuk, který přicházel z onoho světa, ticho, které padlo, těsně před tím, než zazněl der grosse Appell, z toho mi naskočila husí kůže a mne napadlo: tento muž musel nahlédnout do jiného světa, snaží se mne přenést na neznámou planetu, kde je člověk velmi blízko Bohu. Cítila jsem strach a současně jsem byla naplněna radostí a můj život už nikdy nebyl takový jako před tím.

Po mnoha letech, když jsem měla psát na univerzitě v Utrechtu doktorskou práci (PhD), rozhodla jsem se, že budu psát o Mahlerovi, protože je toho stále ještě tolik, co bychom se o něm měli dovědět. Začala jsem hledat skrytá poselství, okamžiky, kdy se ke mně snažil promlouvat svou

164

music or texts with me. It was a wonderful time and he gave me – yes, as if it was from the beyond, – answers to many questions I had concerning the problems of life, death and belief.

He has filled my life ever since, because I felt I had met this man in his music, in which is hidden his personality for those who want to listen to his voice and there is not one day I do not think of him, almost as if he were still alive.

hudbou nebo texty. Byla to nádherná doba a dostala jsem od něj – ano, jakoby z onoho světa – odpovědi na mnoho otázek, které jsem měla, týkajících se života, smrti a víry.

Od té doby Mahler naplňoval můj život, protože jsem cítila, že jsem se s ním setkala v jeho hudbě, ve které je skryta jeho osobnost pro ty, kteří chtějí naslouchat jeho hlasu, a není jediného dne, kdy bych na něj nemyslela, téměř jako kdyby byl stále živ.

Richard Novák

Richard Novák

operní pěvec, 30. listopadu 2008

opera singer, November 30th, 2008

Gustav Mahler 2010

Gustav Mahler 2010

Se jménem i dílem Gustava Mahlera jsem se setkal poměrně pozdě.

Tuším, že ještě za mých konzervatorních studií v Brně v padesátých létech se jeho díla nehrála. Mou zvědavost vzbudily především některé kapitoly z knihy J. B. Foerstra „Poutník v cizině“, kde se autor vyznává z velkého obdivu k Mahlerovu dílu a nešetří ani sympatiemi k Mahlerově osobnosti. Později jsem své znalosti rozšířil četbou knihy Bruno Waltra, svědka nejpovolanějšího. Také jsem konečně poznal především 1. symfonii a hlavně písňové cykly, které už vycházely v Gramofonovém klubu.

Písně se mi jako interpretu jevily dlouho jako velmi obtížné, ba nedostupné pro jejich extrémní rozsah – intonační i dynamický. Teprve v roce 1981 jsem do svého recitálu v Brně zařadil šest písní ze sbírky „Des Knaben Wunderhorn“. Myslím, že to značně rozšířilo mé písňové zkušenosti po Brahmsovi, Wolfovi i Straussovi. Hlavní eso však přišlo o rok později, kdy jsem měl možnost zpívat basový part při natáčení Mahlerovy 8. symfonie v pražském Rudolfinu za řízení Václava Neumanna. Ten úžasný příval nádherného zvuku, který máte možnost opakovaně poslouchat v krásné akustice prázdného sálu, mi asi nikdy nevymizí z paměti.

I met the name and work of Gustav Mahler quite late. I think that at the conservatory in Brno during my studies in the fifties, his works were not yet played. My curiosity aroused, first of all, by reading some chapters of the book “Poutník v cizině” (Pilgrim Abroad) written by J. B. Foerster, in which the author confessed his major admiration for the work of Mahler and expressed his liking for the personality of Mahler. Later on, I extended my knowledge by reading the book written by Bruno Walter, the most competent witness. Finally, I also got to know the First Symphony and the cycles of songs that were already published in the Gramophone Club. For a long time, the songs have seemed to be very difficult to me as an interpreter, and even inaccessible due to their extreme range – intonation and dynamic.

As late as in 1981, I included six songs from the collection “Des Knaben Wunderhorn” into my recital in Brno. I think that after Brahms, Wolf and Strauss this considerably extended my experience with songs. However, the main hotshot came a year later, when I had the possibility to sing the bass part during recording of the Mahler’s Eighth Symphony conducted by Václav Neumann in the Prague Rudolfinum Concert Hall. That astonishing flood

165

Potom už přišly nahrávky všech symfonií s Českou filharmonií a teď v poslední době také komplet Kubelíkův a Bernsteinův. Ale ještě jeden silný zážitek s Mahlerovým dílem mne čekal. Asi před dvěma roky jsem – na vnější objednávku – začal studovat „Lieder eines fahrenden Gesellen“, cyklus, který jsem dříve vícekrát slyšel. Ale nyní, při skutečném studiu, se mi teprve zjevila ta podivuhodná genialita ranného díla, kde v jednoduché faktuře nepatrnými prostředky dociluje autor veliké změny atmosféry pro nádherné vyjádření poetického textu.

A k tomu ta dokonalá instrumentace v tak raném díle! Jak úžasný musel být duchovní obzor mladého hudebníka, aby vydal tak dokonalé dílo jako prvotinu. Škoda, že nemůžeme poznat a zažít Mahlera jako interpreta.

Musela to být úžasná éra operního šéfa v Hamburku i ve Vídni.

To proniknutí do operního díla, ten nárok na kvalitu, ta obětavost, která nám dnes tak chybí. To bychom měli také vzpomenout při výročí 2010.

of splendid sound that you may repeatedly listen to in the beautiful acoustic of an empty hall will probably never vanish from my memory.

Thereafter, recordings of all symphonies with the Czech Philharmonic Orchestra already came and now also the set of Kubelík and Bernstein.

But still another strong experience with the work of Mahler expected me.

About two years ago – to an external order – I started to study the “Lieder eines fahrenden Gesellen”, a cycle that I heard several times before. But at that time, during real study only that admirable geniality of the early work unfolded before me, the author achieved here, through a simple make, by minute means, large changes of the atmosphere for a wonderful expression of the poetic text. And in addition, that perfect instrumentation in such an early work! How astonishing the spiritual outlook of the young musician must have been to publish such perfect work as his first work.

It is a pity that we cannot get to know and enjoy Mahler as an interpreter. It must have been an astonishing era of the opera chief in Hamburg and in Vienna. That penetration into the opera work, that demand on quality, that devotion that we are missing today so much.

We should also remember this during the anniversary in 2010.

Dr. Erich Wolfgang Partsch Musikwissenschaftler, Kommission für Musikforschung der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien, März 2009

Vor nahezu hundert Jahren charakterisierte Richard Specht den großen „Unzeitgemäßen“, der „mit einem Ernst und einer Größe, die wirklich unmodern anmuteten, die höchsten Probleme anpackte; die höchsten geistigen und die höchsten der Musik. Ihm war Musik nicht Schmeichelei des Ohres, sondern die Erfüllung eines metaphysischen Bedürfnisses, ein tönendes Abbild der Welt.“ Die eminente Bedeutung des „Zeitgenossen der Zukunft“ (Kurt Blaukopf) hat sich mittlerweile längst bestätigt. Mahlers vielfältige Reformen, avantgardistische Elemente seiner Musiksprache, der

166

Dr. Erich Wolfgang Partsch hudební vědec, Komise pro hudební bádání Rakouské akademie věd, Vídeň, březen 2009

Před téměř sto lety charakterizoval Richard Specht velkého „staromilce“, který se s „vážností a velikostí, jež skutečně působily nemoderně, chopil těch nejzásadnějších problémů intelektuálních i hudebních. Hudba pro něj nebyla pohlazením pro ucho, nýbrž naplněním metafyzické potřeby, zvukovým obrazem světa.“ Eminentní význam „současníka budoucnosti“ (Kurt Blaukopf) se v průběhu času dávno potvrdil. Mahlerovy rozmanité reformy,

geistige Gehalt des kompositorischen Werkes, sein künstlerisches Ethos – all das hat sich aus dem Vorwärts-Gerichteten, Visionären gelöst und besitzt heute höchste Aktualität. Die Palette reicht hier von sozialem Engagement, Pazifismus über Klage wider die Naturbedrohung bis hin zu letzten philosophischen Fragen über die menschliche Existenz. Leider haben der berühmte „Mahler-Boom“ und die nunmehr breitflächige internationale Präsenz des Schaffens durch dessen recht unproblematische Einordnung in den musikgeschichtlichen Kanon vieles vom einst kompromisslosen Reformgeist und den neuartigen musikalischen und geistigen Zugängen überdeckt.

Die Jubiläumsjahre 2010 und 2011 sollten deshalb der Anlass sein, Mahlers künstlerisches Credo aus heutiger Sicht neu zu überdenken, ohne jedoch dabei die zentralen geistigen Ansprüche samt ihren Konsequenzen zu vergessen – ja mehr noch: diese Ansprüche als Grundlagen für aktuelles Denken und Handeln miteinzubeziehen.

avantgardistické prvky jeho hudebního jazyka, intelektuální obsah kompozičního díla, jeho umělecká etika – to všechno vzešlo z vizionáře a je dnes nanejvýš aktuální. Paleta otázek obsažených v jeho díle sahá od sociální angažovanosti a pacifizmu přes nesouhlas s ohrožováním přírody až po filozofické otázky lidské existence. Bohužel slavný „mahlerovský boom“ a nynější rozsáhlá mezinárodní prezentace tvorby jejím zcela neproblematickým zařazením do hudebně historického kánonu zakryly mnohé z kdysi nekompromisního reformního ducha a novátorských hudebních i intelektuálních přístupů.

Jubilejní roky 2010 a 2011 by se proto měly stát podnětem k novému zamyšlení nad Mahlerovým uměleckým krédem z dnešního pohledu, aniž bychom přitom zapomínali na ústřední intelektuální nároky, včetně jejich důsledků. Ba co víc: tyto nároky bychom měli zařadit mezi úhelné kameny našeho současného myšlení a jednání.

Prof. Heinz G. Pribil

Prof. Heinz G. Pribil

Kulturredakteur, Wiener Zeitung, Wien, August 2009

kulturní redaktor, Wiener Zeitung, Vídeň, srpen 2009

Zwischen Kalischt und Grinzing Mein Leben auf den Spuren von Gustav Mahler

Mezi Kalištěmi a Grinzingem Můj život ve stopách Gustava Mahlera

Seit Jahrzehnten befinde ich mich – bewusst und unbewusst – auf den Spuren von Gustav Mahler. Als Kind habe ich meine Ferien immer auf dem Kreuzberg in Breitenstein am Semmering verbracht, wo Mahler einen Baugrund gekauft, den Hausbau aber nicht mehr erlebt hat. Dort erwachte auch meine Liebe zu Herdenglocken, wie Mahler sie in seiner 6. und 7. Sinfonie verwendet. Wenn ich als Kind meine Familie zu Kuraufenthalten begleitete, faszinierten mich immer die verschiedenen Blasmusikkapellen (wie Mahler in Iglau). Und seit 1966 wohne ich in Wien in

Již několik desetiletí kráčím ve stopách Gustava Mahlera – vědomě i nevědomky. Jako dítě jsem trávil každé prázdniny na Křížové hoře ve vesnici Breitenstein am Semmering, kde si Mahler koupil stavební pozemek, ale stavby domu se již nedožil. Tam se také probudila moje láska ke zvoncům pasoucího se dobytka, které Mahler použil ve své 6. a 7. symfonii. Když jsem kdysi jako chlapec doprovázel svou rodinu na lázeňské pobyty, vždy mě fascinovaly různé dechové kapely (stejně jako Mahlera v Jihlavě). A od roku 1966 bydlím ve Vídni v domě, který stojí

167

einem Haus gegenüber vom ehemaligen Sanatorium Löw, in dem Mahler am 18. 5. 1911 starb. Wer will, kann das alles Zufall nennen...

Meine erste bewusste Begegnung mit der Musik von Gustav Mahler fand in der Unterstufe der Mittelschule statt. Als ich den 4. Satz von Mahlers „Erster“ hörte, wusste ich: das ist meine Musik. Und sie blieb es – bis heute. Ich habe diese Schallplatte (Wiener Philharmoniker unter Rafael Kubelik) heute noch.

Ich war dabei, als der grosse Mahler-Apostel Leonard Bernstein am 2. April 1966 erstmals in Wien Mahler dirigierte („Das Lied von der Erde“) und als er 1967 in der Staatsoper Mahlers „Zweite“ aufführte. Und es war mir vergönnt, 1968 in Wien noch den greisen Otto Klemperer als Dirigent von Mahlers „Neunter“ zu erleben. Später habe ich sämtliche Mahler-Konzerte von Bernstein in Wien gehört: zuerst privat und dann in meiner Tätigkeit als Musikkritiker.

Im Laufe der Jahre habe ich mich auf Gustav-MahlerSpurensuche begeben und bin (fast rund um die Welt) den Kreis seiner Wirkungsstätten ausgeschritten. Es waren faszinierende Reisen zwischen dem Geburtshaus in Kalischt in Böhmen und dem Grinzinger Friedhof in Wien, wo Mahler an der Seite seiner Tochter Maria begraben ist (ein Grab, das ich immer wieder besuche). So war ich in Iglau, Prag, Leipzig, Budapest und Hamburg. Und ich war 1991 mit den Wiener Philharmonikern unter Claudio Abbado in New York in der Carnegie Hall (Mahlers „Erste“). Also in jenem berühmten Konzertsaal, in dem Mahler 1911 das letzte Konzert seines Lebens dirigiert hat.

Und natürlich haben wir auch alle drei Komponierhäuschen von Mahler besucht: in Steinbach am Attersee, in Maiernigg am Wörthersee und in Toblach. Das sind nicht einfach Reisen für mich, das sind Wallfahrten.

Die Krönung dieser Spurensuche fand freilich erst jetzt im August 2009 statt. Durch einen Zufall war es uns mdglich, am Wörthersee auch die Villa zu besuchen, die Mahler 1900 dort bauen liess und in der 1907 seine Tochter Maria starb. 1907 war das „Annus terribilis“: Mahler trat

168

naproti sanatoriu Löw, v němž Mahler 18. 5. 1911 zemřel. Kdo chce, ať si tomu říká náhoda...

K mému prvnímu vědomému setkání s hudbou Gustava Mahlera došlo na prvním stupni základní školy. Když jsem uslyšel 4. větu Mahlerovy „První“, věděl jsem, že toto je moje hudba. A je jí do dneška. Mám tuto gramofonovou desku ještě dnes (Vídeňští filharmonici pod vedením Rafaela Kubelíka). Byl jsem přitom, když velký Mahlerův apoštol Leonard Bernstein 2. dubna 1966 poprvé ve Vídni dirigoval Mahlera („Píseň o Zemi“), a také když v roce 1967 uvedla Státní opera Mahlerovu „Druhou“. A v roce 1968 mi bylo dopřáno zažít ve Vídni provedení Mahlerovy „Deváté“ pod taktovkou stařičkého Otty Klemperera. Později jsem slyšel všechny koncerty Mahlera ve Vídni dirigované Bersteinem. Nejdříve jen jako soukromá osoba, později jako hudební kritik. Postupem let jsem se vydal pátrat po Mahlerových stopách a vkročil jsem do míst jeho působení (skoro po celém světě).

Bylo to fascinující putování mezi rodným domem v Kalištích v Čechách a hřbitovem v Grinzingu ve Vídni, kde je Mahler pohřben po boku své dcery Marie (hrob, který stále znovu navštěvuji). Byl jsem v Jihlavě, Praze, Lipsku, Budapešti a Hamburku. A v roce 1991 jsem byl s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Claudia Abbada v New Yorku v Carnegie Hall (Mahlerova „První“). Navštívil jsem tedy slavný koncertní sál, ve kterém Mahler v roce 1911 dirigoval poslední koncert svého života.

A samozřejmě jsme navštívili všechny tři domky, v nichž Mahler komponoval: ve Steinbachu am Attersee, Maierniggu am Wörthersee a v Toblachu. Pro mě to nejsou pouhé cesty, ale poutě.

Vrchol tohoto hledání Mahlerových stop ovšem nastal až v srpnu roku 2009. Díky náhodě jsme mohli navštívit vilu u jezera Wörthersee, kterou si tam Mahler nechal postavit v roce 1900 a ve které zemřela v roce 1907 jeho dcera Maria. Rok 1907 byl „annus terribilis“. Mahler odstoupil z funkce ředitele Dvorní opery, 9. 12. 1907 opustil Vídeň a vydal se do New Yorku, aby se do Maierniggu již nikdy nevrátil. Touto srpnovou „poutí“ se moje cestování po stopách Gustava Mahlera mezi Kališti a Grinzingem uzavřelo.

als Hofoperndirektor zurück, verliess am 9. 12. 1907 Wien in Richtung New York – und kehrte nie wieder nach Maiernigg zurück. Für mich hat sich mit dieser „Wallfahrt“ im August ein Kreis dieser Spurensuche zwischen Kalischt und Grinzing geschlossen.

In Wien gibt es zwar einige kleine Gedenktafeln für Gustav Mahler, aber ein Gustav-Mahler-Denkmal gibt es in Wien noch immer nicht (obwohl sogar auch Entwürfe von Anton Hanak dafür vorliegen). Daran ist schon Alma Mahler in der Zwischenkriegszeit gescheitert.

In Iglau gibt es jetzt ein Mahler-Denkmal, zu dem ich Iglau herzlich gratulieren möchte. Manchmal schäme ich mich fast, ein Wiener zu sein…

Prof. Dr. Dr. h. c. Hermann Rauhe Pianist, Dirigent, Komponist und Musikwissenschaftler, Ehrenpräsident der Hochschule für Musik und Theater Hamburg, Ordinarius emeritus der Universität Hamburg, Dezember 2008

Gedanken zum Gustav Mahler-Park in Iglau, gestaltet von Jan Koblasa Es gibt viele Affinitäten und Gemeinsamkeiten zwischen dem Werk Gustav Mahlers und dem Jan Koblasas: Beide stammen aus dem Süden und sind in den Norden gekommen, um dort ihr Schaffen zu realisieren.

Beide Künstler fühlen sich zu archaischen Formen und dem Ausdruck der Volkspoesie hingezogen: Sie verwenden Elemente daraus in ihrer Kunst: Die Vertonung von Gedichten aus „Des Knaben Wunderhorn“ (von Achim von Arnim und Clemens von Brentano) dient Mahler dazu, das kollektive Unbewusste, das sich über Generationen hin natürlich entwickelt und erhalten hat, musikalisch auszudrücken.

Genauso schafft Jan Koblasa bildnerische Welten, die in ihrer elementaren Wucht immer rätselhaft bleiben werden.

Ve Vídni je sice několik malých pamětních desek Gustava Mahlera, ale jeho památník ve Vídni stále ještě nestojí (ačkoli existují jeho návrhy od Antona Hanaka). Na tom ztroskotala už Alma Mahlerová v období mezi světovými válkami. V Jihlavě nyní je Mahlerův pomník, a k tomu bych rád Jihlavě srdečně pogratuloval. Někdy se skoro stydím, že jsem Vídeňan...

Prof. Dr. Dr. h.c. Hermann Rauhe pianista, dirigent, skladatel a hudební vědec, čestný prezident Vysoké školy hudební a divadelní, emeritní profesor Univerzity Hamburk, prosinec 2008

Úvahy o Parku Gustava Mahlera v Jihlavě vytvořeném Janem Koblasou Našli bychom mnoho příbuzných a společných rysů mezi dílem Gustava Mahlera a Jana Koblasy: oba pocházejí z jihu a přišli na sever, aby tam tvořili svá díla.

Oba umělci jsou přitahováni archaickými formami a výrazem lidové poezie a oba využívají jejich prvky ve svém umění: zhudebnění básní ze sbírky „Chlapcův kouzelný roh“ (od Achima von Arnim a Clemense von Brentano) slouží Mahlerovi k hudebnímu vyjádření kolektivního nevědomí, které se přirozeně rozvíjelo a uchovalo napříč generacemi. Právě tak Jan Koblasa vytváří výtvarné světy, které zůstanou ve své elementární energii stále záhadné. Přesto jejich díla charakterizuje něco hravého, co můžeme vnímat jako náznak lidové lyriky.

Ptáci mají pro oba umělce rovněž velký význam: u Mahlera jsou výrazem lásky a zpěvu, u Jana Koblasy představují symbol užasnutí.

Gustav Mahler propojil ve svých dílech minulost se současností: v tom také spočívá nadčasovost jeho umění pro dnešní generace. Totéž platí i o Janu Koblasovi.

Srdcem Parku Gustava Mahlera v Jihlavě je Mahlerův památník v klasické výšce 250 cm. Postava dirigenta a skladatele vyrůstá z podstavce.

169

Trotzdem kennzeichnet sie etwas Spielerisches, das als Anklingen eines lyrischen Volkstones gewertet werden könnte.

Die Vögel haben bei beiden Künstlern ebenfalls eine große Bedeutung: Bei Mahler als Ausdruck der Liebe und des Gesanges, bei Jan Koblasa als Symbol des Staunens.

Gustav Mahler verbindet in seinen Werken Vergangenheit und Gegenwart miteinander: Darin liegt die Zeitlosigkeit seiner Kunst für uns heute.

Das gilt genauso für Jan Koblasa.

Das Herzstück des Gustav-Mahler-Parks in Iglau ist das Mahlerdenkmal, 250 cm hoch, das entspricht der klassischen Größe.

Die Gestalt des Dirigenten und Komponisten erhebt sich vom Sockel.

Um die Schultern herum erkennt man die Spannung eines faszinierenden Dirigenten: Sein Blick und seine Kopfhaltung drücken aus, dass er die Kontrolle über ein großes Orchester ausübt, das er souverän dirigiert.

Prof. Václav Riedlbauch hudební skladatel, vysokoškolský pedagog, dlouholetý generální ředitel České filharmonie, od května 2009 ministr kultury, 1. dubna 2009

Gustav Mahler „Svého“ autora potkáváme všelijak. A mnohdy takové setkání s ním probíhá dlouhodobě, na rozdíl od těch všelijakých lásek na první pohled.

Patřím ke generaci, jež se ve svých pubertálních profesních letech stavěla značně odmítavě k odkazu romantiků. Přinejmenším jsme o jejich hudbu nejevili žádný zájem, na rozdíl od takových zjevů, jako je Igor Stravinskij, Béla Bartók, Arnold Schönberg, z našich autorů

170

Z horní části těla zakončené rameny vyzařuje napětí fascinujícího dirigenta: jeho pohled a držení hlavy vyjadřují, že má pod kontrolou svůj velký orchestr, který suverénně diriguje.

Prof. Václav Riedlbauch composer, university teacher, long-time General Manager of the Czech Philharmonic Orchestra, since May, 2009, Minister of Culture, April 1st, 2009

Gustav Mahler We can meet “our” author in all sorts of ways. And such meetings often spread over long time, in contrast to all those various loves at first sight.

I belong to such generation that had a considerably dismissive attitude to the legacy of romantics during its pubescent professional years. At least, we didn’t show any interest in their music, in contrast to such personalities as Igor Stravinsky, Béla Bartók, Arnold Schönberg, and, among the Czech authors, Bohuslav Martinů, and to all those that we rank among the classics of the 20th century. Gustav Mahler somehow didn’t fit to such aesthetic constellation. I remember my first meeting with him: Our professor of the history of music at the Prague Conservatory, Doctor Jan Malý, was an admirer of Mahler, namely, at the time when “it was not in” in our country. Once in 1963 or 1964, in my second or third year of study, he played to us the gramophone recording of the Mahler’s First Symphony and anxiously expected our astonishment. There was not much of it; we were rather somehow taken aback. I felt, it was something extraordinary, however, I was not prepared to receive such expression at all, I was not able to grasp what was offered to me.

During the 1960s and 1970s, the Mahler’s music appeared in the programmes of the Czech Philharmonic Orchestra more and more

Bohuslav Martinů a vůbec všichni, které řadíme mezi klasiky 20. století. Do takové estetické konstelace Gustav Mahler jaksi nezapadal.

Vzpomínám na své první seznámení s ním: Náš profesor dějin hudby na Pražské konzervatoři, pan doktor Jan Malý, byl Mahlerovým obdivovatelem, a to v době, kdy se to u nás „nenosilo“. Někdy v roce 1963 nebo 1964, v mém druhém nebo třetím ročníku studia, nám pouštěl gramofonovou nahrávku Mahlerovy První symfonie a dychtivě očekával naše nadšení. Moc ho nebylo, byli jsme spíš nějací zaražení.

Já cítil, že je to cosi mimořádného, nebyl jsem ale na přijetí takové výpovědi vůbec připraven, nebyl jsem schopen se zmocnit toho, co se mi nabízelo.

V průběhu 60. a 70. let se Mahlerova hudba objevovala na programech České filharmonie stále častěji, a protože jsem byl pravidelným návštěvníkem tehdejšího Domu umělců, postupně jsem se dostával s jeho odkazem do kontaktu. Velkou zásluhu na znovuobjevování tohoto nevšedního reprezentanta evropské secese v našem prostředí měl dirigent Václav Neumann. Jeho až fanatická víra v kvalitu Mahlerovy tvorby byla obdivuhodná. A nakažlivá. Tento muž stál spolu se spisovatelem a publicistou Zdeňkem Mahlerem u zrodu a uskutečnění myšlenky sdružit zájemce o Gustava Mahlera. V dnešní Kubelíkově síni Rudolfina jsem byl na základě výzvy Václava Neumanna přítomen ustavení Společnosti Gustava Mahlera a stal se jejím členem.

To jsem ještě nebyl tak úplně horlivým stoupencem, ani tajným vyznavačem tohoto nevšedního tvůrce. Doba přijímání velkých konceptů přelomu 19. a 20.století ve výtvarném umění, architektuře, literatuře, divadle a hudbě se teprve poté valila světem, věci dříve odmítané nebo dokonce radikálně odsuzované začaly být „brány na milost“. Logicky se Gustav Mahler dostal na přední místo mezi autory všech zmiňovaných uměleckých druhů, především díky své schopnosti obrovité syntézy, kladení všelidských a všeobjímajících otázek existence a hledání odpovědí na ně. Samozřejmě, že našinec nezůstane ušetřen takového obecného vlivu, značný podíl na mém již mnoho let trvajícím

frequently, and because I was a regular visitor of the House of Artists music hall, at that time, I gradually got into contact with his legacy. Václav Neumann, a conductor, has a great merit in the re-discovering of this unusual representative of the European secession in our environment.

His even fanatic belief in the quality of the Mahler’s creative work was admirable; and contagious too. That man, together with the writer and publicist Zdeněk Mahler, assisted at the birth and implementation of an idea to gather those interested in Gustav Mahler. On a call of Václav Neumann, I was present at the establishment of the Society of Gustav Mahler, in the Kubelík Hall of Rudolfinum, and I became its member.

At that time, I still was not a fully eager supporter, or a secret confessor of that unusual creator. The time of adoption of the major concepts arisen at the turn of the 19th and 20th centuries in art, architecture, literature, theatre and music has been rolling over the world only thereafter, pieces of art refused formerly or even radically condemned started to “be shown mercy”. Logically, Gustav Mahler came to the fore place among authors of all kinds of art, first of all thanks to his ability of immense synthesis, of asking questions common to all mankind and all-comprising questions of existence, and of seeking answers to them. Of course, neither one of us could avoid such general influence; however, my personal maturation, as the course of life of each of us brings it forth, has a considerable share in my intensive interest in Mahler, lasting for many years already.

Since January, 2001, I was managing the activities of the Czech Philharmonic Orchestra. This orchestra has built up its completely individual relationship to Gustav Mahler during long years, and I am glad that I could “be present at it”, that I could hear creations of many different conductors, soloists and choruses who all celebrated their ceremony of touching a great personality of the musical world, who brought their own interpretations of his work and who spread and communicated it to all who were willing to listen to it. And there is a whole armada of them, growing and increasing, which only confirms the exceptional quality left to us by Gustav Mahler.

171

intenzívním zájmu o Mahlera však určitě má i osobní dozrávání, jak to životní pouť každého z nás s sebou nese.

Od ledna 2001 řídím činnost České filharmonie. Orchestr si k Mahlerovi vybudoval za dlouhé roky zcela osobitý vztah, jsem rád, že mohu „být u toho“, slyšet kreace různých dirigentů, sólistů a sborů, kteří všichni celebrují svou slavnost dotýkání velkého zjevu světové hudby, kteří přinášejí své vlastní výklady jeho díla a kteří je šíří a sdělují všem, kdo jsou ochotni mu naslouchat. A je jich celý zástup, mohutnící a rozrůstající se, což jen potvrzuje výjimečnou kvalitu, kterou nám Gustav Mahler zanechal.

Antonín Rous houslista, člen skupiny 1. houslí Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam a Českého barokního tria, 11. ledna 2009

Mahlerův pomník v Jihlavě Hudba je krása, které nasloucháme, nemusíme ji vysvětlovat a popisovat. Unese nás do jiného světa. Projdeme s ní údolí stínu smrti, přivede nás na zelené pastvy a k tichým vodám – abychom použili slova žalmu.

Hudba ovšem zazní a je pryč. Chceme mít něco hmatatelného, toužíme alespoň vědět, kde se narodili, bydleli, umřeli ti geniální skladatelé, kteří nám hudbu přinesli.

Proto jsme si našli poutní místa: Dvořákova Nelahozeves, Smetanova Litomyšl, Janáčkovy Hukvaldy. Salzburg je plný Mozarta, Bonn plný Beethovena, ve Výmaru je k navštívení Lisztova vila, J. S. Bach je uctíván na mnoha místech od Eisenachu po Lipsko. Wagner má muzeum v Luzernu a Bayreuth si vystavěl sám. Bruckner leží pohřben v kryptě u sv. Floriana pod varhanami, na které tak nádherně hrál,

172

Antonín Rous violinist, a member of the group of first violins of the Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam and of the Czech Baroque Trio, January 11th, 2009

The Monument to Mahler in Jihlava Music is a beauty that we listen to, it need not to be explained and described. It will take us to another world. With it we will pass the valley of the shadow of death, it will bring us to green pastures and silent waters – to use the words of the psalm.

Of course, music dies away in a single moment. If we want to keep something more tangible, we long, at least, to know where those composers of genius who brought the music to us were born, where they lived, died.

This is why we found the places of pilgrimage: Dvořák’s Nelahozeves, Smetana’s Litomyšl, Janáček’s Hukvaldy. Salzburg is full of Mozart, Bonn full of Beethoven, in Weimar it is possible to visit the villa of Liszt, J. S. Bach is worshipped at many places from Eisenach to Leipzig. Wagner has his museum in Luzern and he built his Bayreuth himself. Bruckner is buried in the crypt at St. Florian under the organ that he played so wonderfully, and also his room where he lived as the pupil and singer of the cathedral boys’ choir has been preserved.

Verdi has his conservatory in Milan and Bellini is omnipresent in Catania in Sicily.

We are fascinated by the view of the tower of Polička where Martinů was born, by the tubular hearing aid that Beethoven used when he lost his hearing, by school works in mathematics and Greek of Mahler that have been preserved, by the piano that Schumann and Brahms played.

In Jihlava, a monument to Mahler will be built almost one hundred years after his death.

Is it late?

a zachován i jeho pokoj, kde bydlel jako žák a zpěvák katedrálního chlapeckého sboru.

Verdi má v Miláně konzervatoř a Bellini je v Catanii na Sicílii všudypřítomný.

Jsme fascinováni výhledem z poličské věže, kde se narodil Martinů, trubkovitým naslouchátkem, které užíval Beethoven, když přestal slyšet, Mahlerovými školními pracemi z matematiky a řečtiny, které se po něm zachovaly, klavírem, na který hrál Schumann a Brahms.

V Jihlavě se bude Mahlerovi stavět pomník téměř po sto letech od smrti.

Je to pozdě?

Asi ne. Měli jsme spoustu jiných starostí.

Nejdřív se svou národností – vždyť Jihlava byla napůl německá, potom s válkou a nacisty, komunisty a taky sami se sebou.

Zachování mahlerovských památek začalo pamětní deskou na domě, kde Mahlerova rodina v Jihlavě bydlela. Potom pan Rychetský vybavil mahlerovskými relikviemi a dobovými fotkami Mahlerovo muzeum, opravil se Mahlerův dům a upravil židovský hřbitov, kde jsou pochováni jeho rodiče.

Teď jako koruna všech snah o důstojné poutní místo bude vystavěn památník se sochou Gustava Mahlera na místě shořelé synagogy, na místě, které zelo prázdnotou. Ani praktická a dobře navštěvovaná tržnice nemohla tu prázdnotu zaplnit.

Návrh Mistra Koblasy má teď šanci tuto prázdnotu zrušit a naplnit prostor důstojnou, výtvarně výraznou parkovou formací s dominantou sochy skladatele, jednoho z největších Jihlavanů.

Celý hudební svět bude Jihlavě vděčen za tento počin. Hudba má další krásné poutní místo.

Perhaps, it is not. We have had a lot of other worries. Firstly, with our nationality – indeed, Jihlava was half German, then with the war and Nazis, communists and also with ourselves.

The preservation of Mahler’s monuments started with a memorial tablet placed on the house where the family of Mahler was living in Jihlava.

Then Mr. Rychetský equipped the Mahler’s museum with Mahler’s remnants and photos of his period, the house of Mahler was renovated and the Jewish cemetery, where his parents are buried, was adapted.

Now, as a crown of all these efforts to establish a dignified place of pilgrimage, a monument with the sculpture of Gustav Mahler will be built at the place of the synagogue burnt down, in the place that was vacant.

Not even a practical and well visited marketplace could fill that vacancy.

Now, the vision of Master Koblasa has a chance to cancel that vacancy and fill the space with a dignified, creatively marked park formation dominated by the sculpture of the composer, one of the greatest citizens of Jihlava.

The whole world of music will be grateful to Jihlava for this act.

The music won another beautiful place of pilgrimage.

Prof. PhDr. MgA. Milan Slavický composer, musicologist, university teacher, musical director, died on August 18th, 2009, January 5th, 2009

Gustav Mahler I started to come into contact with the music of Gustav Mahler during the sixties when I often attended concerts as a child of a Prague musical family, and when I began to get more closely acquainted with music of this author especially through activities of Karel Ančerl from the Czech Philharmonic Orchestra.

173

Prof. PhDr. MgA. Milan Slavický hudební skladatel, muzikolog, vysokoškolský pedagog, hudební režisér, zemřel 18. srpna 2009, 5. ledna 2009

Gustav Mahler S hudbou Gustava Mahlera jsem začínal přicházet do styku během šedesátých let, kdy jsem jako dítě z pražské hudebnické rodiny často chodil na koncerty a kdy především působení Karla Ančerla v České filharmonii mne začalo blíže seznamovat s hudbou tohoto autora.

Moje hvězdy těch časů byly především Janáček a Martinů a postupně přibývaly další – Lutoslawski, Messiaen, z domácích Kabeláč, začal jsem se zajímat o elektroakustickou hudbu a intenzívní doba přinášela mnoho dalších podnětů.

Mahlerova hudba v tomto kontextu působila dost rozporně a mé první dojmy z ní byly spíše smíšené: působila na mne (a na mnoho jiných posluchačů té doby) její velká senzitivita a odrazovala jistá romantická bombastičnost (v oné „modernistické“ době pociťovaná velmi negativně) a řada překvapivých stylových kontrastů (v době velmi soustředěné na otázku stylu a stylové jednoty působících rovněž problematicky).

Mezitím jsem dostudoval a stal se hudebním režisérem Supraphonu a po několika letech mi připadl velký studiový úkol – postupně během několika roků (konkrétně v letech 1977–82) natočit s Václavem Neumannem a Českou filharmonií komplet Mahlerových symfonií.

Byl to jeden z největších projektů v dějinách Supraphonu i v historii České filharmonie a zaměstnával nás velmi intenzívně, a to nejen z uměleckého hlediska, ale i technicky – během této práce jsme totiž přešli z analogové technologie na digitální a to spolu neslo zásadní proměnu studiové práce, především v postprodukční fázi. Dílo se však podařilo a pařížská prestižní cena Grand Prix de l’Académie Charles Cros, kterou dostala nahrávka nejkomplikovanější skladby z celého

174

In those days, my stars were mainly Janáček and Martinů, gradually joined by Lutosławski, Messiaen, and Kabeláč, my countryman. I began to be interested in the electro-acoustic music and influenced by many other stimuli at this intense time.

Mahler’s music seemed to me quite contradictory in this context, and my first impressions of it were rather mixed: it came across me (and many other listeners at that time too) by its great sensitivity and it discouraged with certain romantic bombast (in that “modernist” period being perceived very negatively) and a number of surprising stylistic contrasts (at that time focused on the question of style and unity of style, served it also problematic).

Meanwhile, I graduated and became a music director in the Supraphon, and in a few years, I got a great studio job – over several years (namely from 1977 to 1982), to make a recording of all Mahler’s symphonies under the baton of Václav Neumann conducting the Czech Philharmonic Orchestra.

It was one of the biggest projects in the history of Supraphon and of the Czech Philharmonic Orchestra and it occupied us very intensely, from an artistic perspective on the one hand and technological on the other hand. During this work, we changed the analogue technology for digital one and it brought along a fundamental change in the studio performance, especially in the post-production. Nevertheless, we succeeded and the Paris prestigious Grand Prix de l’Académie Charles Cros for recording of the most complicated piece of the cycle – the Eight Symphony, with regard to the whole newly completed project, was a great satisfaction for all concerned.

During this work, I was able to gain a deep insight into the Mahler’s music, to learn its structural features in detail, means of expression and its inner world, and to understand his greatness.

However, the position of this composer’s music changed within the world musical life as the time passed – and Mahler’s work has become one of the most asked items of the orchestral repertoire and the opportunity to experience a concert performance of one of his symphonies is today – after another quarter-century, since the said complete studio recording – worldwide usual.

cyklu – 8. symfonie, a to s přihlédnutím k celému čerstvě dokončenému kompletu, byla velkou satisfakcí všech zúčastněných.

Během této práce jsem měl možnost hluboce proniknout do Mahlerovy hudby, poznat detailně její strukturální rysy, výrazové prostředky i vnitřní svět. A pochopit jeho velikost.

Zároveň se ovšem s uplývajícím časem měnilo i postavení autorovy hudby ve světovém hudebním životě – Mahlerovo dílo se stalo jednou z nejfrekventovanějších složek orchestrálního repertoáru a příležitost koncertně zažít provedení některé z jeho symfonií je dnes – po dalším čtvrtstoletí od zmíněné kompletní studiové nahrávky – po celém světě běžnou záležitostí.

Jsem rád, že jsem se na realizaci projektu kompletu Mahlerových symfonií mohl podílet a že se mi takto otevřel pohled do hloubky autorova hudebního světa a umožnil mi pochopit jeho souvislosti, vnitřní zákonitosti a uměleckou velikost.

Doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c. kunsthistorik, vysokoškolský pedagog, 13. srpna 2008

Můj Mahler Bylo to za války. Táta byl v koncentráku. Máma chodila do práce.

Každou sobotu chodívala k přátelům „na muziku“. Ta se hrávala ještě na gramofonu s klikou. Hostitelem byl brněnský knihkupec pan Emil Svoboda, milovník umění a umělců, brněnská figurka. V jeho bytě na Merhautové byla obrovská knihovna plná literatury, knih o umění, o filozofii a neuvěřitelně rozsáhlá diskotéka. Sobota byla „jour fixe“, scházeli se tam historik umění Albert Kutal, hudební vědec Jan Racek, filozof Josef Šafařík, chodívali tam naši, za války jen moje máma, která občas vzala sebou i své mládě – mne. Že se tam za války dokonce

I am glad that I participated in this project of a set of Mahler’s symphonies and that I got an open view into the depth of author’s musical world and that I was able to understand its context, patterns and artistic grandness.

Doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c art historian, university teacher, August 13th , 2008

My Mahler It was during the war. Dad was in a concentration camp. Mom went to work. Every Saturday, she used to visit friends “for music”. It was played on an old record player with a handle. The host dealt in books, he was Brno resident, Mr. Emil Svoboda, an aesthete and friend of artists, such a Brno figure. In his apartment on Merhautová Street, there was a huge library full of literature, books on art, philosophy and incredibly large gramophone records library. Saturday was “jour fixe”, when there met art historian Albert Kutal, musicologist Jan Racek, philosopher Josef Šafařík, and ours, in the wartime just my mom, who occasionally took her offspring – me along. Drinking of “true coffee”, even in the time of the real war, was probably merit of my mother, who worked on the railway cooperative shop.

They listened to musical records, discussed music, art and politics. This tradition of music Saturdays by Svobodas’ continued even after the war.

When I arrived in 1952 from Prague to the Brno University for study, I took part in the Saturday’s meetings regularly. There was – like in the wartime – a scent of “conspiratorial atmosphere“. We listened to the music, discussed politics, Šafařík sometimes red his philosophical texts. I do not know when exactly, but there I heard Mahler’s Music, The Song of the Earth with Bruno Walter, first time. While at home talking about Mahler was

175

pilo pravé „kafe“, byla zřejmě zásluha mé matky, která pracovala v železničním konzumu. Poslouchala se hudba z desek, mluvilo se o hudbě, o umění, o politice. Tato tradice hudebních sobot u Svobodů pokračovala i po válce. Když jsem v roce 1952 přišel z Prahy na brněnskou univerzitu studovat, účastníval jsem se těchto sobotních schůzek pravidelně. Panovala tam – podobně jako za války – jakási „spiklenecká atmosféra“. Poslouchala se hudba, politizovalo se, někdy četl Šafařík své filozofické texty. Nevím kdy, ale tam jsem slyšel poprvé Mahlerovu hudbu: Píseň o zemi s Bruno Waltrem. Doma se sice o Mahlerovi mluvilo – táta, který se vrátil z koncentráku, se mě snažil uvést do kouzelného světa hudby, v jeho knihovně byla řada knih o Mahlerovi, rozbory jeho děl, jeho korespondence. Ale u Svobodů jsem Mahlerovu hudbu poprvé slyšel, Píseň o zemi mě zasáhla jako blesk.

Především proto, že oslovila několik stránek mých citových zkušeností. Blízké mi byly ozvuky lidové melodiky – ta mě zajímala a uchvacovala už od válečných let ve skladbách Dvořákových, Novákových a Janáčkových i v originálních verzích – v Praze jsem zažil přednášky Karla Plicky, k nimž si přizvával lidové zpěváky a muzikanty – a pro své univerzitní studium jsem si zvolil vedle dějin umění národopis. Hluboce se mě dotýkala mahlerovská melancholie a světobol, jež mě spojovaly s židovstvím. Sám po otci potomek konvertovaných moravských Židů jsem si své židovství začal uvědomovat (jak absurdní!) až s příchodem nacistů: do té doby jsem byl praktikujícím katolíkem a pak najednou přes noc míšencem 1. stupně. Židovská hvězda jako potupné označení na kabátech mého dědy a otce, jejich odvlečení do koncentráku, kde – v Terezíně – děda zahynul, to vše mě velmi záhy přivedlo k přemýšlení o židovské tradici i o mé přináležitosti k ní. Když jsem v 70. létech navštívil Izrael, uvědomil jsem si u „zdi nářků“ a v Getsemanské zahradě, že patřím jak ke starozákonní, tak k novozákonní tradici – jak k židovství, tak ke křesťanství. I pro tento pocit jsem našel výraz v Mahlerově hudbě, v 1. a 2., ale i 8. symfonii.

Od padesátých let jsem nevynechal jedinou příležitost poslouchat

176

obvious – my dad, who returned from concentration camp, was trying to introduce me in the magical world of music, in his library there was a number of books on Mahler, analyzes of his works, his correspondence.

But at Svobodas’, it was the first time I heard Mahler’s music, and Song of the Earth hit me like a lightning.

Primarily, it addressed several aspects of my emotional experience.

Echoes of folk melodies, I was interested in and fascinated since the years of war, in the compositions of Dvořák, Novák and Janáček and also in the original versions. In Prague, I attended lectures of Karel Plicka. He invited folk singers and musicians to attend – and it was important for my university studies, as I chose, beside the history of art, the ethnography as my second field of study. I was deeply touched by Mahler’s melancholy and spleen, connecting me with Judaism. I myself, through my father, converted descendant of Moravian Jews, became aware of my Jewishness (how absurd!) only with the incoming of Nazis: until then I was a practicing Catholic, and then suddenly overnight became half-breed of first degree.

Star of David as a defamatory sign on coats of my grandfather and father, their deportation into the concentration camp, where – it was in Terezin – grandpa died, it all led me very early to think about the Jewish tradition as well as about my belonging to it. In the seventies when I visited Israel, I realized at the “Wailing Wall” and in Gethsemane that I belong to both traditions – of the Old Testament and New Testament – as well to Judaism and to Christianity. And for this feeling I found expression in Mahler’s music, in his First and Second Symphonies, but even in the Eighth Symphony.

Since the fifties, I did not miss any opportunity to listen to Mahler’s music – both live concerts (those with the unforgettable Karel Ančerl, Songs on the Death of Children with Marta Krásová, Songs with Věra Soukupová) and reproduced (conducted by Bruno Walter and sang by Kathleen Ferrier, Lucie Popp, Dietrich Fischer Dieskau, Thomas Hampson). Great experience to me was a television series of all Mahler’s symphonies analyzed and conducted

by Leonard Bernstein. I found the expression of my exile wandering in Songs of a Wayfarer (Lieder eines fahrenden Gesellen).

Mahlerovu hudbu – jak živě na koncertech (nezapomenutelné jsou ty s Karlem Ančerlem, Písně o mrtvých dětech s Martou Krásovou, Písně s Věrou Soukupovou), tak v reprodukci (dirigované Bruno Waltrem, zpívané Kathleen Ferrier, Lucií Popp, Dietrichem Fischerem Dieskauem, Thomasem Hampsonem). Velkým zážitkem mi byl televizní cyklus všech Mahlerových symfonií analyzovaných a řízených Leonardem Bernsteinem. V Písních potulného tovaryše jsem našel i výraz mého exulantského putování.

Když mi 28. března 2001 (na narozeniny exulanta J. A. Komenského) Masarykova univerzita udělovala čestný doktorát, zazpíval v závěru na mé přání Richard Novák mimo jiné poslední z Písní potulného tovaryše.

Na konci své děkovné řeči jsem to komentoval: „Druhou písní je poslední z Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. Sám jsem se identifikoval s touto postavou, smutek a světobol Mahlerův, ale i jeho kosmické světoobčanství mi byly blízké a spojovaly mě a spojují s mým otcem, s mými přáteli, skladatelem Janem Klusákem i se zde přítomným Radkem Kvapilem, připomíná i hudební soboty u pana Svobody, brněnské figurky, knihkupce a přítele mých rodičů, kde jsme společně s Albertem Kutalem, Janem Rackem, Josefem Šafaříkem poslouchali hudbu z klikového gramofonu a kde jsem poprvé slyšel hudbu Gustava Mahlera. ...

Přeji Vám všem, aby Vám tato hudba přinesla radost a dobré myšlenky.“

Prof. PhDr. Antonín Tučapský, dr. h. c. hudební skladatel, sbormistr, vysokoškolský pedagog, 20. července 2007

Gustav Mahler Přiznám se, že s dílem tohoto velikána evropské hudby jsem se seznámil velmi pozdě, ale nebyla to moje vina. Během druhé světové války, kdy jsem hudbu začal studovat odborně, byl Mahler zakázaný skladatel.

When the University of Masaryk, on March 28th, 2001 (the birthday of exile Comenius), conferred on me a honorary doctorate, at the end, Richard Novak sang on my request, inter alia, the last song of the Songs of a Wayfarer. At the end of my acceptance address, I commented it: “The second song is the last song of the Songs of Gustav Mahler, a wayfarer.

I identified myself with this character, sadness, spleen of Mahler, and also his cosmic cosmopolitanism, that all was familiar to me, it connected and connects me with my father, with my friends, with the composer Jan Klusák and with Radek Kvapil, who is present here, it reminds me on the musical Saturdays at Mr. Svoboda, a well known Brno figure, bookseller and friend of my parents, where we together with Albert Kutal, Jan Racek, Josef Šafařík listened to music from an old record player with handle, where I heard the music of Gustav Mahler first time. ... I wish you all that this music will bring you joy and good thoughts.”

Prof. PhDr. Antonín Tučapský, dr. h. c. composer, chorus-master, university teacher, July 20th, 2007

Gustav Mahler I confess that I was acquainted with the work of this great man of European music very late, but it was not my fault. During World War II, when I started to study music at professional level, Mahler was a prohibited composer. It was forbidden to pronounce his name publicly.

After the war and in the fifties, his compositions were performed in Czechoslovakia very rarely only. And so, at the end of the seventies, I was able to get to know his unique symphonies only in England, and as a chorus-master I had also the opportunity to participate in the performance of his symphonic colossi: his Second, Third and Eight Symphonies. And there I learned with astonishment: it is not Germanic music, the melodics of Mahler has a markedly Slavonic or even Czech

177

Jeho jméno se nesmělo veřejně vyslovovat. Po válce a v padesátých letech se jeho skladby v Československu prováděly jen velmi zřídka.

A tak až v Anglii koncem sedmdesátých let jsem mohl poznat jeho unikátní symfonie a jako sbormistr jsem měl i možnost podílet se na provedení jeho symfonických kolosů: jeho Druhé, Třetí a Osmé symfonie.

A tu jsem s úžasem poznal: to není germánská hudba, Mahlerova melodika má výrazně slovanský nebo dokonce český charakter. Není divu: Gustav Mahler poznal na Jihlavsku spoustu českých lidových písní a lidových zvyků, jeho mateřská řeč byla sice němčina, ale sám často v německém a rakouském prostředí zdůrazňoval: „Já jsem český skladatel – Ich bin ein tschechischer Komponist!“ Mahler se za studentských let z Vídně na Jihlavsko často vracel a rád se toulal tímto zadumaným krajem, kde nacházel osvěžení a inspiraci pro svoji obdivuhodnou hudbu.

character. No wonder: in the region of Jihlava, Gustav Mahler got to know a lot of Czech folk songs and folk customs, his mother language was German, it is true, however, he himself often stressed in the German and Austrian environment: “I am a Czech Composer – Ich bin ein tschechischer Komponist!” During his student years Mahler often returned from Vienna to the region of Jihlava and liked to wander through that wistful landscape where he found revivification and inspiration for his admirable music.

Vladimír Válek conductor, chief conductor of the Czech Radio Symphony Orchestra, June 2009

My Relation to the Music of Gustav Mahler

Vladimír Válek dirigent, šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu, červen 2009

Můj vztah k hudbě Gustava Mahlera

S hudbou Gustava Mahlera jsem se setkával již od svých studentských let a vždy to byly pro mne krásné a nezapomenutelné chvíle. Velký symfonik mne spolu s dalšími mými velkými láskami, jako je například Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Jean Sibelius a další, provází dodnes. V jeho hudbě může dirigent postřehnout celou řadu vlivů a mezi nimi i důležitou inspiraci českým prostředím. Je to hudba plná dramatických konfliktů a zároveň jakési nadpozemské „nebeské“ krásy. Velmi moderní, neustále současná a přitom srozumitelná.

A tak je samozřejmé, že i mnou vedený Symfonický orchestr Českého rozhlasu má hudbu Gustava Mahlera často na svém

178

I have been encountering the music of Gustav Mahler already since my student years and these moments have always been beautiful and unforgettable for me. This great symphonist, together with others of my great loves, such as, e.g., Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Jean Sibelius and others, is accompanying me till today. In his music, a conductor can discern a number of influences and among them also the important inspiration by the Czech environment. It is music full of dramatic conflicts and, in parallel, of a sort of an unearthly “heavenly” beauty. It is very modern, contemporary all the time, and, at the same time, understandable. And so, it is a matter of course that also the Symphony Orchestra of the Czech Radio conducted by me has the music of Gustav Mahler often in its repertoire.

Contributing to it certainly were also frequent and long friendly debates with dr. Jiří Štilec during our cooperation in the eighties but, especially, from the middle of the nineties, when the renovation of the Gustav Mahler’s native house started, and the work of the Gustav Mahler Society, about which I am informed in detail, has been initiated. It was great pleasure

repertoáru. Jistě k tomu přispěly i časté a dlouhé přátelské debaty s dr. Jiřím Štilcem během naší spolupráce v osmdesátých letech, ale zejména od poloviny devadesátých let, kdy začala obnova rodného domu Gustava Mahlera a práce Společnosti Gustava Mahlera, o které jsem podrobně informován. Bylo pro mne velkým potěšením dirigovat na festivalu „Hudba tisíců – Mahler Jihlava“ Symfonii č. 4 Gustava Mahlera se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a jsem rád, že live nahrávka této symfonie vzbudila ve světě v tak obrovské konkurenci velký ohlas. Těším se nejen na dirigování Symfonie č. 2 Gustava Mahlera v naší rozhlasové sezóně 2009/2010, ale i na další návštěvy mahlerovského festivalu a přeji organizátorům velkých oslav v roce 2010 hodně úspěchů.

PhDr. Bohuslav Vítek muzikolog, publicista, hudební dramaturg, pedagog, 2. ledna 2009

Různorodý mahlerovský svět Ještě nevymizel z paměti pocit nejistoty, jaká se nás kdysi zmocňovala, když jsme se blížili při cestě z jiného, pro nás takřka nedostupného světa k domovu. Jeho prvním symbolem byla někdejší nelaskavá stará lesní budova s celnicí nedaleko Rozvadova. Dnes se člověk nezbaví úsměvu při vzpomínce, jak tehdy přeceňoval kulturní rozhled hraničních kontrol. V kufru jsem měl totiž uložené nádherné LP desky se symfoniemi Gustava Mahlera, které natočil u nás tehdy krajně nežádoucí Rafael Kubelík. Dodnes mnoho z nás tohoto Kubelíkova Mahlera považuje za nejzajímavější interpretační výklad, byť těch nahrávek existuje celá řada, samozřejmě se zvučnými jmény minulosti i současnosti. Po příchodu do rozhlasu jsem měl možnost připravit celý cyklus Mahlerových symfonií s Rafaelem Kubelíkem. Ten jej

for me to conduct the Gustav Mahler’s Fourth Symphony with the Czech Radio Symphony Orchestra at the festival “Music of Thousands – Mahler Jihlava”, and I am glad that the live recording of that symphony raised major response abroad in such immense competition. I am looking forward not only to the conducting the Gustav Mahler’s Second Symphony in our radio season 2009/2010, but also to further visits to the Mahler festival and I wish a lot of success to the organizers of the great celebrations in 2010.

PhDr. Bohuslav Vítek musicologist, publicist, musical dramaturge, pedagogue, January 2nd, 2009

Diversified Mahler’s World The feeling of uncertainty that seized us when coming home from abroad, from a different world, almost inaccessible for us then, has not yet vanished from the memory. On the border, the first symbol of home was an unkind old forest building with the customs office near Rozvadov. Today, one cannot help smiling when reminding how the cultural outlook of border officers was exaggerated at that time. In fact, in my suitcase, I kept beautiful LP discs with Gustav Mahler’s symphonies that were recorded

by Rafael Kubelík being extremely undesirable person in our country at that time. Till today, many of us consider this Mahler by Kubelík the most interesting interpretative approach, despite the fact that there exist many of those recordings connected, of course, with great names of the past and the present. Later on, being engaged with the radio, I had the possibility to prepare a cycle of Mahler’s symphonies conducted by Rafael Kubelík.

To my surprise, he listened to it, and as a result I was invited by him to a private debate. Thanks to it, I had the possibility to become more deeply acquainted with opinions of Kubelík, a significant world interpreter of

179

k mému překvapení náhodou poslouchal a důsledkem bylo jeho pozvání k soukromé rozpravě. Díky ní jsem měl možnost ještě hlouběji poznat názor tohoto významného světového mahlerovského interpreta na tvorbu nejen samotného Mahlera, ale i dalších našich i světových skladatelů. Mám-li se sám přiznat, co vytváří můj hluboký vztah ke Gustavu Mahlerovi, pak vedle obdivu a úcty k jeho tvorbě, jež je bytostná nám všem, kteří ji milujeme, je to možnost různorodého jejího vnímání, svoboda pro interpreta i posluchače, který v ní může nacházet mnoho impulzů a inspirací pro svůj vlastní duchovní svět. A interpreti nám nejednou otevřou oblast či jednotlivý detail, kterého jsme si doposud nepovšimli, a my jej přijímáme jako další důkaz nevyčerpanosti mahlerovského světa. Jinak nám jej otevírá Kubelík nebo Bernstein, jinak Chailly, Abbado, Boulez, Haitink, Solti, Tilson Thomas a řada dalších. Sledovat individualitu těchto názorů je mnohdy úchvatným kaleidoskopem a jedinečným průvodcem při věčném hledání a novém poznávání Mahlerova odkazu.

Mahler, regarding not only the work of Mahler, but also of other composers national and foreign ones. If I am to confess what creates my deep relation to Gustav Mahler, apart from admiration and esteem to his music that is essential for all of us who love it, it is the possibility of diverse perception of it, freedom for each interpreter and each listener to find in it many impulses and inspirations for his own spiritual world. And some interpreters often discover a section or an individual detail that we have not yet noticed and we accept it as another evidence of an inexhaustible nature of Mahler’s musical world. Kubelík opened to us this world in a different manner as Bernstein did, or Chailly, Abbado, Boulez, Haitink, Solti, Tilson Thomas and a number of others, each of them in any different way. Observing the individuality of those opinions is often a fascinating kaleidoscope and a unique guide in the eternal searching and new getting to know the Mahler’s legacy.

Doc. Petr Vronský conductor, university teacher, March 24th, 2009

Doc. Petr Vronský dirigent, vysokoškolský pedagog, 24. března 2009

Jsou skladatelé, kteří si neuměle dirigují svá díla. Jsou dirigenti, kteří z „přetlaku“ hudby na ně působící začnou neuměle skládat. Postava Gustava Mahlera na mě odjakživa působila oslnivě. Spojovala se v ní osobnost špičkového dirigenta a geniálního skladatele.

Je imponující jak svou dokonalou hudební vizi zrealizoval za pomoci někdy obrovského aparátu do do té doby neslýchaného a netušeného zvuku a účinku. Partituru dokonale vybavil poznámkami hudebními (jako jsou např. dynamická znaménka nebo znaménka tempová či výrazová), dirigentskými (v jakém schématu má dirigent taktovat), ale i nehudebními (jakým způsobem a na kterém místě nástroje a čím

180

There are composers who conduct their works in an untutored manner.

There are conductors who start composing in an untutored manner due to the “overpressure” of music they are exposed to. The personality of Gustav Mahler has ever had a fulgent influence on me. He joined both, the personality of a top conductor and of a composer of genius. It is impressive how he carried out his perfect musical vision with the aid of vast apparatus of sounds and effects unheard and unthought-of till then. He completed the score perfectly with musical remarks (such as, e.g., dynamic indications, tempo or expression indications), conductor’s remarks (in what scheme the conductor is to beat the time), but also non-musical remarks (in what way and at what part of the instrument and by which to create the sound), namely so that the interpreter need not to add anything more. One is just

vytvořit zvuk), a to tak, že interpret již nemusí nic doplňovat. Nad tím lze pouze strnout v úžasu. Na každý svůj koncert s Mahlerovou hudbou se dlouho a s pokorou připravuji. Na každý koncert se moc těším.

A každý tento koncert, každé toto setkání a splynutí s Mahlerovým géniem je pro mě velkým svátkem.

taken aback by astonishment by this. I prepare myself long time and with a humbleness for each my concert of Mahler’s music. I am looking forward to each such concert very much. And each of these concerts, each of those meetings and mergers with the genius of Mahler is a great feast for me.

Ak. mal. Irena Wagnerová Ak. mal. Irena Wagnerová

painter, vice-mayor of the Statutory City of Jihlava, June 3rd, 2009

náměstkyně primátora statutárního města Jihlavy, 3. června 2009

Hudba je pro člověka nepostradatelná a obrovský význam má odjakživa, byla součástí rituálů, oslav i každodenního života. Rytmus má zásadní vliv na lidskou psychiku, je každému z nás vrozen. Od okamžiku početí až do posledního dne lidského života je náš život protkán rytmy srdce a pulsací dechu. Celý život tedy „tančíme“ rytmem dne a noci, ročních období, puberty či stárnutí.

Když jsem byla malá, jedním z nejmocnějších zážitků té doby byl pro mne okamžik, kdy z televize zazněla, jako hudební doprovod jakéhosi dokumentárního filmu o operaci srdce, chrámová varhanní hudba. Po zádech mi přešel mráz, naskočila mi husí kůže a já prožívala jakousi extázi, spojenou se zvláštními pocity provinění a s potřebou se o tento zážitek podělit. Moje maminka, která byla v mládí vášnivou klavíristkou, mi tehdy řekla, že je to tím, že hudba, kterou jsem slyšela a která mne tak zaujala, byla velmi dobrá. Od té doby je pro mne ono mrazení v zádech jakýmsi ukazatelem kvalitní hudby a umění vůbec.

Za studií na střední umělecké škole jsme chodívali do filmového klubu a já jsem během projekce filmu Smrt v Benátkách uslyšela hudbu, která mne okouzlila na celý život. Touha, stesk, vášeň i pokora, euforie a hned vzápětí věčná pochybnost o smyslu bytí. Seděla jsem schoulená v křesle a po tvářích mi tekly slzy. Gustav Mahler, kolem jehož busty na domě v tehdejší Malinovského ulici v Jihlavě jsem procházela bez

Music is indispensable for human beings and it has ever had an immense importance, it was a part of rituals, celebrations and of everyday life.

Rhythm has an essential influence on the human psyche, it was inborn to each of us. From the moment of conception to the last day of human life, our life is interwoven with the rhythms of the heart and pulsation of the breath. Thus, the whole life we “dance” by the rhythm of day and night, seasons of the year, puberty or ageing.

When I was a child, one of the most powerful experiences for me of that time was the moment when the church-organ music was heard from TV as musical accompaniment of some documentary film about heart operation. I had willies, it gave me the creeps and I experienced a sort of ecstasy connected with special feelings of guilt and with the need to share that experience. My mother who was a passionate pianist during her youth told me that the music that I heard and that captivated me so much was very good. Since that time those willies are a sort of an indicator of high-quality music and high-quality art in general.

During my studies at the secondary school of art we used to visit the film club and during the projection of the film Death in Venice I heard a music that fascinated me for the rest of my life. The longing, nostalgia, passion and humbleness, euphoria, and immediately, thereafter, everlasting doubts about the sense of existence. I sat huddled in the armchair and tears poured on my face. Gustav Mahler, whose bust on the house in the

181

povšimnutí, byl pro mne najednou zjevením. Díky jeho hudbě jsem si uvědomila, že je i moje vlastní tvorba vždy vykoupena znovuprožívanou zkušeností, bolestnou a zároveň radostnou, dotýkající se bytí a nebytí.

Smaragdová zeleň je pak tou barvou, která hudbu Gustava Mahlera pro mne symbolizuje nejvíc, pastózní a temná i lazurní a lehounká. Kontrast temné a světlé, teplé a studené barvy, plocha i čára je oním věčným pochybováním a hledáním ideální krásy a harmonie.

Malinovského Street in Jihlava I passed by without noticing before, became a vision for me suddenly. Thanks to his music, I realized that also my own creative work was always redeemed by an experience felt ever newly, painfully and joyfully at the same time, touching the existence and non-existence. Emerald green is the colour that symbolizes the music of Gustav Mahler to me at the most, being it impasto, dark or glazy and tender. The contrast between dark and light, warm and cold colours, between the plane and the line, represents those everlasting doubts and searching for a perfect beauty and harmony.

Eva und Hartmut Winde Kunsthistorikerin und evangelischer Pfarrer i. R., Hamburg, Dezember 2008

Eva a Hartmut Winde Gustav Mahler 2. Sinfonie

kunsthistorička a evangelický farář ve výslužbě, Hamburk, prosinec 2008

Den endgültigen Entschluss die 2. Sinfonie mit einem Chorfinale abzuschliessen, fasste Mahler während der Trauerfeier für Hans von Bülow am 29. März in Hamburg.

Gustav Mahler in einem Brief an Dr. Arthur Seidl (1897): „Ich trug mich damals mit dem Gedanken, zum letzten Satz den Chor herbeizuziehen und nur die Sorge, man möchte dies als äußerliche Nachahmung Beethovens empfinden, ließ mich immer und immer wieder zögern! Zu dieser Zeit starb Bülow und ich wohnte seiner Totenfeier hier bei. – Die Stimmung in der ich dasaß und des Heimgegangenen gedachte, war so recht im Geiste des Werkes, das ich damals mit mir herumtrug. – Da intonierte der Chor von der Orgel den Klopstock-Choral ,Auferstehn!‘ – Wie ein Blitz traf mich dies und alles stand ganz klar und deutlich vor meiner Seele!“ G. Mahler in einem Brief an Arnold Berliner (1894): „Der 5. Satz ist grandios und schließt mit einem Chorgesang, dessen Dichtung von mir herrührt.“

Druhá symfonie Gustava Mahlera

182

K definitivnímu rozhodnutí ukončit Druhou symfonii sborovým finále dospěl Mahler během tryzny za Hanse von Bülowa, konané 29. března v Hamburku.

Gustav Mahler o tom napsal ve dopise Dr. Arthuru Seidlovi (1897): „Zabýval jsem se tehdy myšlenkou přibrat do poslední věty sbor a jen z obavy, že by se to chápalo jako vnější napodobení Beethovena, stále jsem znovu a znovu váhal. Tou dobou zemřel Bülow a já se zúčastnil tryzny za něj. Nálada, s jakou jsem tam seděl a myšlenky na zesnulého byly zcela v duchu díla, jímž jsem se tehdy obíral. – Vtom zaintonoval sbor od varhan Klopstockův chorál: ,Vzkříšen!‘ – Zasáhlo mě to jako blesk a všechno bylo v mé duši zcela jasné a srozumitelné!“ Gustav Mahler v dopise Arnoldu Berlinerovi (1894): „5. věta je velkolepá a končí sborem, jehož text je ode mne.“ V prvním znění symfonie byl zhudebněn tento text: „Vzkříšen budeš, vzkříšen budeš zas. A zjeví se ti milost Boží! Pohleď, to není zjevení, to není

In der ersten Fassung hat Mahler den folgenden Text vertont: „Auferstehn, ja, auferstehn wirst DU. Und es erscheint die Herrlichkeit Gottes! Und sieh da: es ist kein Gesicht. Es ist kein Sünder, kein Gerechter, kein Großer und kein Kleiner. Es ist nicht Strafe und nicht Lohn. – Ein allmächtiges Liebesgefühl durchleuchtet uns mit seligene Wissen und Sein!“ Es existieren mehrere Endfassungen von dem Schlußsatz der 2.

Sinfonie. Mit der Zeit hat sich die Kantate mit 8 Strophen durchgesetzt.

Die ersten beiden Verse stammen von Friedrich Gottlieb Klopstock.

Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du, Mein Staub, nach kurzer Ruh! Unsterblich Leben Wird, der dich rief, dir geben.

Wieder aufzublüh’n, wirst du gesät!

Der Herr der Ernte geht Und sammelt Garben Uns ein, die starben!

O glaube, mein Herz, es geht dir nichts verloren!

Dein ist, ja dein, was du gesehnt, Dein, was du geliebt, was du gestritten!

O glaube: Du wardst nicht umsonst geboren!

Hast nicht umsonst gelebt, gelitten!

Was entstanden ist, das muß vergehen!

Was vergangen, auferstehen!

Hör’ auf zu beben!

Bereite dich, zu leben!

hříšník, ani spravedlivý, to není velikán, ani nikdo nepatrný. Není to trest a není to odměna. Všemohoucí láska nás obdaří blahým poznáním a bytím!“ Existuje několik konečných znění závěrečné věty Druhé symfonie, v průběhu doby se však prosadila kantáta o osmi slokách. Autorem prvních dvou veršů je Friedrich Gottlieb Klopstock.

Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas tvůj prach, až přijde čas! Život ti věčný vrátí Bůh nekonečný.

Jsi sémě, jež má vydat květ!

Pán – žnec jde, sklízí svět, jak snopy snáší pozemskost naši. Ó srdce mé, věř, nic z toho nevymizí, co tvé, po čem jsi toužilo, vše, co zašlo, z mrtvých vstane! Ó věř! Nepřišlos’ marně na svět cizí, ne marně žilos’ v utrpení!

Jednou zhyne vše, co vzniklo kdysi, vše, co zhyne, ať se vzkřísí!

Zanech vší bázně! Života přijmi strázně! Ó bolesti, jež krušíš vše, z mé duše už zmizíš! Ó smrti vševládnoucí, teď porážku sklízíš!

183

O Schmerz! Du Alldurchdringer!

Dir bin ich entrungen!

O Tod! Du Allbezwinger!

Nun bist du bezwungen!

Na křídlech, jež se k boji vzepnou, se v lásky žhavém vzmachu povznesou z prachu až k jasu, kterým mnozí slepnou!

Mit Flügeln, die ich mir errungen in heissem Liebesstreben werd’ ich entschweben zum Licht, zu dem kein Aug’ gedrungen!

Na křídlech, jež se k boji vzepnou, se vznesu z prachu!

Zemřu, abych mohl žít!

Mit Flügeln, die ich mir errungen, werde ich entschweben!

Sterben werd’ ich, um zu leben!

Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas, brzy tvůj přijde čas! Čím víc se chvěješ, tím blíž k Bohu spěješ. překlad Jiří Stromšík

Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du, Mein Herz, in einem Nu! Was du geschlagen zu Gott wird es dich tragen.

(Mahlers Dichtung inspiriert von dieser Bibelstelle – 1. Brief an die Korinthes 15, 36.)

184

(Mahlerova báseň je inspirována touto částí Bible – První list Korintským 15, 36.)

Občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Výbor / Committee: Ing. Josef Poukar, předseda / Chairman Petr Dvořák, místopředseda / Vice Chairman PhDr. Ivan Žlůva, místopředseda / Vice Chairman JUDr. Jiří Šimánek, tajemník / Secretary Olga Poukarová, pokladník-hospodář / Treasurer Čestní členové / Honorary members: Dr. Ing. arch. Jaroslav Huňáček Jiří Kuběna doc. PhDr. Petr Spielmann, dr. h. c. Členové / Members: Marie Burianová Eva Bystrianská Mgr. Zdenka Coufalová MUDr. Josef Ehl Marina Grokhovskaya Natalia Grokhovskaya Viatcheslav Grokhovski st.

Vjačeslav Grokhovski ml.

Alexander Khristianov Stanislava Kohnová prof. Stanislav Krátký Františka Jirousová Juliana Jirousová

186

Jaroslav Kryl prof. Radoslav Kvapil Vadim Mazo (USA) Jaromír Nerad (Kanada) Ing. Milan Palák Ing. Jaroslava Pešánová Marie Svatošová Miroslav Svatoš Ladislav Šabacký JUDr. Jan Ševčík Jan Zhoř Ljuba Zhořová Hana Žáčková Mgr. Jana Žlůvová

Obrazový doprovod / Pictures and Drawings Na obálce, frontispisu, na straně 5, v oddílech I.1 a I.2 na stranách 15, 17, 18 (vpravo), 22, 27, 36, 42, 46, 51, 56 a v oddíle I.3 na stranách 73, 79, 92, 93, 99, 104 a 105 jsou jako obrazový doprovod použity skici, technické nákresy a pracovní fotografie modelů Jana Koblasy a ukázky z jeho dopisů.

Na stranách 18 (vlevo a uprostřed), 28, 54 a 132–134 jsou fotografie z umělcova ateliéru v Hamburku, které pořídila v roce 2005 jeho žena, výtvarnice Sonja Jakuschewa.

Fotografie modelů a busty na stranách 6, 10 a 13 pořídila rovněž v roce 2005 Eva Bystrianská.

Obrazové přílohy na stranách 58, 60, 61, 62, 65, 66, 69 a 70 poskytl Martin Laštovička.

Autory fotografií v oddíle I.3 jsou Eva Bystrianská (s. 116–121, č. 35–38, 40–42, 44, s. 124, č. 49), Sonja Jakuschewa (s. 100, č. 17, s. 102, č. 18, 19), Jan Koblasa (s. 84–85, č. 7–10), Lubomír Maštera, Jihlavské listy (s. 96, č. 16), Ilona Muselová (s. 88, č. 13, s. 89, č. 14), Josef Poukar (s. 106–107, č. 20–25), Pavel Štingl (s. 74, č. 1, s. 108–111, č. 26–29, s. 118, č. 39, s. 120, č. 43, s. 122, č. 45, 46, s. 128, č. 50), Radek Tulis, Magistrát města Jihlavy (s. 112–113, č. 30–34), Jiří Varhaník, Jihlavské listy (s. 81–82, č. 4–6) a Anna Vavríková (s. 123, č. 47, 48).

Fotografie 30. března 1939 vypálené jihlavské synagogy (s. 80, č. 2, 3) poskytl Ladislav Vilímek, fotografii tržnice v Benešově ulici z dubna 2006 (s. 88, č. 12) Magistrát města Jihlavy a vizualizaci parku z března 2006 (s. 89, č. 15) Jaroslav Huňáček. Návrh funkčního členění prostoru tržnice a přilehlé Věžní ulice (s. 87, č. 11) je reprodukován z Novin jihlavské radnice z prosince 2004.

On the cover, in the frontispiece, on the page 5, in sections I.1 and I.2 on pages 15, 17, 18 (right), 22, 27, 36, 42, 46, 51, 56 and in the section I.3 on pages 73, 79, 92, 93, 99, 104 and 105, sketches, technical drawings and working photographs of Jan Koblasa’s models and fragments of his letters have been used, creating the visual supplement.

On pages 18 (left and in the middle), 28, 54 and 132–134, there are photographs of the sculptor’s studio in Hamburg, made in 2005 by his wife, visual artist Sonja Jakuschewa.

Photographs of models and the bust on pages 6, 10 and 13 have been made by Eva Bystrianská also in 2005.

The picture documentation on pages 58, 60, 61, 62, 65, 66, 69 and 70 have been supplied by Martin Laštovička.

Authors of photographs in the section I.3 are: Eva Bystrianská (p. 116– 121, no. 35–38, 40–42, 44, p. 124, no. 49), Sonja Jakuschewa (p. 100, no. 17, p. 102, no. 18, 19), Jan Koblasa (p. 84–85, no. 7–10), Lubomír Maštera, Jihlavské listy (p. 96, no. 16), Ilona Muselová (p. 88, no. 13, p. 89, no. 14), Josef Poukar (p. 106–107, no. 20–25), Pavel Štingl (p. 74, no. 1, p. 108–111, no. 26–29, p. 118, no. 39, p. 120, no. 43, p. 122, no. 45, 46, p. 128, no. 50), Radek Tulis, Council of Jihlava City (p. 112–113, no. 30–34), Jiří Varhaník, Jihlavské listy (p. 81–82, no. 4–6) and Anna Vavríková (p. 123, no. 47, 48).

Ladislav Vilímek supplied photographs (p. 80, no. 2, 3) of the Jihlava synagogue, burnt down on March 30, 1939, Council of Jihlava City furnished the photograph of the market place in Benešova Street made in April 2006 (p. 88, no. 12) and Jaroslav Huňáček provided the park visualization made in March 2006 (p. 89, no. 15). The functional layout of the market place area and of the adjacent Věžní Street (p. 87, no. 11) has been reproduced from Noviny jihlavské radnice newspaper dated December 2004.

187

Obsah Contents

7 11

Úvodem / Introduction Poděkování / Thanks

I 19 21 25 29 37 43 55 59

1.

Jaroslav VYMAZAL / Jihlava Gustava Mahlera / Jihlava of Gustav Mahler Jiří BĚHOUNEK / Gustav Mahler a Vysočina / Gustav Mahler and the Moravian Highlands Václav JEHLIČKA / Evropan Gustav Mahler / Gustav Mahler European

2.

Josef POUKAR, / „Chci navrátit se v kraj svůj rodný, víc cizinou už nebloudit…“ / “I whish to come again to my native heath, no more go about like the Wandering Jew…” Jiří KUBĚNA / Můj Gustav Mahler (Pomník pro Jihlavu) / My Gustav Mahler (Memorial for Jihlava) Petr SPIELMANN / Koblasův Mahler pro Jihlavu / Koblasa’s Mahler for Jihlava Jan KOBLASA / Pár slov „na okraj“ / A few words “en passant” Martin LAŠTOVIČKA – Vít DOLEŽEL / Vývoj architektonického návrhu Parku Gustava Mahlera v Jihlavě / History of the Architectural Design of Gustav Mahler’s Park in Jihlava

75 125

3.

Kalendárium. Vznik pomníku pohledem občanského sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Calendarium.

Establishment of the monument from the perspective of the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Výběrová bibliografie článků k pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Selected bibliography of articles concerning the monument to Gustav Mahler in Jihlava

II 137 138 139 141 142 145 147 148 149 150 151 152 155 157 159 161 163 164 164 165 166

Helge ADOLPHSEN / Inspiration für Gustav Mahlers Auferstehungssymphonie im Hamburger Michel / Inspirace pro symfonii Gustava Mahlera Vzkříšení v hamburském Michelu Gabriela BEŇAČKOVÁ Martin BIALAS / Gustav Mahler Jugendorchester Georg BORCHARDT Annamaria DUCATON / I met “one day”... Gustav Mahler / „Jednoho dne“... jsem potkala Gustava Mahlera Johan GISKES / The Concertgebouw Orchestra and Gustav Mahler / Concertgebouw Orchestra a Gustav Mahler Tomáš HALÍK Werner HOFMANN / Über Gustav Mahler / O Gustavu Mahlerovi Lukáš HURNÍK Julian CHELA-FLORES / A point of view of a scientist on the music of Gustav Mahler / Pohled vědce na hudbu Gustava Mahlera Jan KLUSÁK Josef KOUTECKÝ / Vyznání / Confession Ladislav KUPKOVIČ, Gustav Mahler Otomar KVĚCH / Pár myšlenek o tvůrci Gustavu Mahlerovi / Some Thoughts about the Creator Gustav Mahler Henry-Louis de LA GRANGE Blanka LÖBLOVÁ Václav MALÝ Donald MITCHELL Eveline NIKKELS / My love for Mahler / Má láska k Mahlerovi Richard NOVÁK / Gustav Mahler 2010 Erich Wolfgang PARTSCH

167 169 170 172 174 175 177 178 179 180 181 182 186 187

Heinz G. PRIBIL / Zwischen Kalischt und Grinzing. Mein Leben auf den Spuren von Gustav Mahler / Mezi Kalištěmi a Grinzingem.

Můj život ve stopách Gustava Mahlera Hermann RAUHE / Gedanken zum Gustav Mahler-Park in Iglau, gestaltet von Jan Koblasa / Úvahy o Parku Gustava Mahlera v Jihlavě vytvořeném Janem Koblasou Václav RIEDLBAUCH / Gustav Mahler Antonín ROUS / Mahlerův pomník v Jihlavě / The Monument to Mahler in Jihlava Milan SLAVICKÝ / Gustav Mahler Petr SPIELMANN / Můj Mahler / My Mahler Antonín TUČAPSKÝ / Gustav Mahler Vladimír VÁLEK / Můj vztah k hudbě Gustava Mahlera / My Relation to the Music of Gustav Mahler Bohuslav VÍTEK / Různorodý mahlerovský svět / Diversified Mahler’s World Petr VRONSKÝ Irena WAGNEROVÁ Eva und Hartmut WINDE / Gustav Mahler 2. Sinfonie / Druhá symfonie Gustava Mahlera

Občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Obrazový doprovod / Pictures and Drawings

Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě / Gustav Mahler’s Monument in Jihlava Vydáno k odhalení pomníku dne 7. 7. 2010 / Issued on the occasion of the unveiling ceremony held on 7. 7. 2010 K vydání připravil / Editor Petr Dvořák Překlad / Translation Nora Martišková Překlad německých textů / German translation Lada Petránková Obálka, grafická úprava a sazba / Cover, layout, setting Eva Bystrianská Vydalo občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě / Issued by the Society for the Erection of a Monument to Gustav Mahler in Jihlava, civic association Redakční práce / Editorial work Petr Dvořák Tisk / Print EKON Jihlava Počet výtisků / Number of copies 600 První vydání / First edition Jihlava 2010

Publikace byla vydána s finanční podporou kraje Vysočina. / Publication has been issued with financial aid of the Vysočina Region authority.