Festival Mahler Jihlava 2015 by Jihlava

Mahler Jihlava 2015 Music Festival

pořádá Občanské sdružení Mahler 2000 – společnost Gustava Mahlera ve spolupráci s:

generální partner:

Mahler Jihlava 2015 Music Festival 18. 5.–7. 7. 2015

Hudba tisíců

18. 5.–7. 7. 2015

XIV. ročník

Hudba tisíců

pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky pana Milana Štěcha, primátora statutárního města Jihlavy pana Rudolfa Chloupka, hejtmana Kraje Vysočina pana Jiřího Běhounka pořádá

hlavní partner:

partneři:

generální partner FLY UNITED hlavní partneři Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a.s. Kronospan Jihlava

MusicEnterprise, Luxembourg

hlavní mediální partneři:

hlavní mediální partneři Lidové noviny | ČRo 3 – VLTAVA

mediální partneři:

mediální partneři ve spolupráci s: Spolek Dům Gustava Mahlera Hotel Gustav Mahler ZUŠ Jihlava ZUŠ Gustava Mahlera Humpolec

www.mahler2000.cz

KALIŠTĚ

Hudební rozhledy | ČRo Rádio Region | Jihlavské listy Rengl plakátovací plochy organizační výbor

KČT VYSOČINA, o. s.

Jana Černá, Alena Jakubíčková, Pavel Jirák, Marie Némová, Jana Petrůjová, Jan Rod, Ivana Ryglová, Jana Součková, Jana Škrdlová, Jiří Štilec, Roman Štork, Miroslav Tomanec, Irena Fila Wagnerová

2. strana obรกlky

3. strana obรกlky

Od narození Gustava Mahlera uplyne letos 155 let. Není sporu o tom, že patřil a stále patří k vůbec největším hudebním skladatelům, kteří se kdy narodili na našem v tomto směru bohatém území. Mahler pocházel z židovsko-německého prostředí a čeština nebyla jeho rodným jazykem. Přesto je dobře, že ho přijímáme za svého. Vždyť hudba je svým způsobem také jazyk, a to jazyk mezinárodní. Navíc z Mahlerových děl je podle některých znalců dobře cítit, jak moc ho inspirovala krásná krajina Vysočiny. Milan Štěch předseda Senátu Parlamentu České republiky

Vážení návštěvníci festivalu Mahler Jihlava 2015, jsme zvyklí, že pořadatelé festivalu vždy přichází s nějakou novinkou. Až bych skoro čekal, že musí přijít rok, kdy už žádné překvapení nebude. A nikdo to organizátorům po tolika letech inovací nebude moci vytknout. Přesto festival neúnavně jde dál se stále novými nápady. Jsem pyšný, že právě Jihlava bude místem, kde bude po desetiletích zapomnění uveden tak zvaný živý obraz a má jít o největší open air živý obraz v historii České republiky. Nejde tu tolik o předponu nej, ale o to, jak pořadatelé dokážou trvale vybočovat ze zajetých kolejí festivalů klasické hudby a zajímavou a nepodbízivou cestou lákat nové i odměňovat stálé návštěvníky. V pracovně Rady města Jihlavy je řada portrétů významných osobností našeho města. Je mezi nimi první český starosta Rudolf Veverka. Jeho synem byl významný malíř stejného jména. Festival symbolicky propojí generace, když ve zdech radnice vystoupí pravnuk starosty hobojista Vilém Veverka, obklopen obrazy svého děda. Pořadatelé jsou nejen inovativní, ale v nejlepším slova smyslu také vtipní. Návštěvníkům i vystupujícím v programu festivalu Mahler Jihlava přeji silné kulturní zážitky. A pokud si najdete čas na návštěvu Domu Gustava Mahlera, nebo se třeba jen projdete uličkami městské památkové rezervace, budeme potěšeni. Rudolf Chloupek primátor statutárního města Jihlavy

Vážení přátelé, festival Hudba tisíců – Mahler 2015 je stálicí v kulturním kalendáři Kraje Vysočina. Čtrnáctý ročník opět oslovuje hosty koncertů kvalitním výběrem interpretů. Podpora podobných kulturních projektů je cestou, jak představit nejen historické krásy našeho regionu, ale také jeho kulturní rozmanitost a nápaditost. Festival Hudba tisíců patří stejně jako jméno skladatele Gustava Mahlera k Vysočině, postupem doby se stal fenoménem, ale dává velkorysý prostor i různým žánrům a široké paletě umělců respektujících Mahlerovu tvorbu. Hudba je univerzální řečí lidstva, přeji proto festivalu co nejvíce nadšených posluchačů a jen ten nejlepší domácí i mezinárodní ohlas. Rád bych vyjádřil úctu a poděkoval všem, kteří tuto tradiční kulturní událost připravují, a hostům popřál krásné zážitky. Jiří Běhounek hejtman Kraje Vysočina

předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Masarykovo nám. 2, Jihlava tel.: 567 167 158 tic@jihlava-city.cz Hotel Gustav Mahler Křížová 4, Jihlava tel.: 567 320 501; 564 880 025 Občanské sdružení Mahler 2000 – společnost Gustava Mahlera Jaromírova 48, Praha 2 tel.: 223 006 935 info@mahler2000.cz

online: www.mahler2000.cz

pondělí 18. 5. 2015 19:00 | DKO, Jihlava

Slavnostní koncert k výročí ukončení 2. světové války Bedřich Smetana (1824–1884) Má vlast, cyklus symfonických básní (1874–1879) I. II. III. IV. V. VI.

Vyšehrad Vltava Šárka Z českých luhů a hájů Tábor Blaník

Filharmonie Hradec Králové Marek Štilec – dirigent

Filharmonie Hradec Králové

Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové. Od roku 1993 nese orchestr jméno Filharmonie Hradec Králové a vyjadřuje tak historickou kontinuitu sahající přes Filharmonii Sokola v Hradci Králové (1921–1965) až k Filharmonické jednotě činné ve městě od roku 1887. Český zvuk a umělecké kvality orchestru ovlivnil přední český dirigent prof. František Vajnar, který s tělesem pracoval jako šéfdirigent nepřetržitě v letech 1991–2001, kdy se stal čestným šéfdirigentem. S orchestrem provedl mimo jiné vrcholná Dvořákova symfonická díla či Mahlerovu Píseň o Zemi. V letech 1997–2002 byl koncertním mistrem orchestru královéhradecký rodák, houslista Jaroslav Svěcený. V letech 2001–2012 zastával post šéfdiri-

genta Ondřej Kukal. V současné době je šéfdirigentem Andreas Sebastian Weiser, který při filharmonii působí od roku 2006. Filharmonici vystupovali na pódiích předních koncertních síní Evropy (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Španělsko či Švýcarsko) a účastní se řady mezinárodních festivalů (Smetanova Litomyšl, Janáčkovy Hukvaldy, Svatováclavské slavnosti aj.). Spolu s ČRo 3 – stanicí Vltava je filharmonie pořadatelkou unikátního festivalu Hudební fórum Hradec Králové (mj. české premiéry děl Kančeliho, Gubajduliny, Beria, Henzeho). Pro bohaté zkušenosti s prováděním velkých oratorních děl světové hudební literatury patří orchestr mezi vyhledávané profesionální partnery pro domácí a především zahraniční sborová tělesa. Dosaženou interpretační kvalitu tělesa dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas. Představitel mladé dirigentské generace se širokým uměleckým záběrem Marek Štilec (*1985) pochází z Prahy, kde svá studia započal na Pražské konzervatoři v houslové třídě Dany Vlachové. Dirigování studoval u Leoše Svárovského na HAMU. Je absolventem mistrovských kurzů Vladimíra Kiradjeva v rakouském Reichenau, Achima Holuba v Grazu a legendárního Jorma Panuly ve Výmaru. Absolvoval také masterclass s Leonidem Grinem na International Järvi Academy. Mezi neopomenutelná dirigentská studia patří stáž u San Francisco Symphony a jeho šéfdirigenta Michaela Tilsona Thomase v roce 2010, v lednu 2014 pak pod jeho vedením řídil orchestr New World Symphony v Miami na Floridě. V listopadu 2014 zaujal veřejnost dirigováním koncertu, na němž vystupovala multižánrová houslistka Vanessa Mae a pěvec Jose Carreras Marek Štilec ve vyprodané pražské O2 aréně. Za svoji krátkou, ale intenzivní kariéru spolupracoval s řadou předních českých orchestrů (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražský komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonie Pardubice, Moravská filharmonie Olomouc, JKF České Budějovice, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Hradec Králové, Severočeská filharmonie Teplice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Akademičtí komorní sólisté, Czech Virtuosi, Orchestr Opery Ústí nad Labem). Ze zahraničních potom s Kammerphilharmonie Graz, National Orchestra of Moldova, Pärnu City Orchestra (Estonsko), Berlin Camerata, Ulster Orchestra (Severní Irsko), New World Symphony (USA). Je hostem nejvýznamnějších festivalů jako Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Pražský festival melodramů, Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha či Hudba tisíců – Mahler Jihlava. Cení si i inspirativní spolupráce s vynikajícími pěvci (Ivan Kusnjer, Soňa Červená, Štefan Margita, Adriana Kohútková, Ján Galla či Gabriela Be-

ňačková) a instrumentalisty (Kateřina Englichová, Jaroslav Svěcený, Jiří Bárta, Martin Kasík, Jitka Hosprová, Irvin Venyš). Věnuje se též opeře – v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem (Leo Delibes – Lakmé) či v divadle F. X. Šaldy v Liberci (G. Donizetti – Poprask v opeře). Jako asistent dirigenta Christophera Zimmermanna se podílel na premiéře cyklu Lingua angelorum Sylvie Bodorové komponované pro Thomase Hampsona. Od února 2012 nahrává společně s Českým národním symfonickým orchestrem kompletní orchestrální dílo Zdeňka Fibicha pro společnost Naxos. Tento projekt získal mnohá mezinárodní ocenění – dvakrát „Nahrávka týdne“ pro stanici WQXR v New Yorku, „Nahrávka roku“ 2013 a 2014 pro MusicWeb International, „Projekt roku 2013“ pro časopis Hudební rozhledy a dvakrát Tip Harmonie. V prosinci 2014 nastudoval Marek Štilec premiéru opery Sylvie Bodorové Legenda o Kateřině v Liberci. Pro společnost Naxos nahrává i symfonie představitele mannheimské školy Franze Ignaze Becka a připravuje rozsáhlý projekt z děl českých skladatelů působících v osmnáctém století ve Vídni.

čtvrtek 21. 5. 2015 19:00 | gotická síň radnice, Jihlava

Crossover – klasika, film, muzikál Antonín Dvořák (1841–1904) Slovanský tanec č. 4 Ladislav Němec (1922–2011) Valčík Lenka Mončeková, Kateřina Němečková – klavír (ZUŠ Jihlava) Eva Fišerová – pedagogické vedení Aram Chačaturjan (1903–1978) Šavlový tanec z baletu Gajané (1942) James Horner (*1953) Braveheart (1995) Antonio Vivaldi (1678–1741) „Bouře“ – 3. věta z Léta (Čtvero ročních dob, 1725) Karl Jenkins (*1944) „Benedictus“ z The Armed Man: A Mass for Peace (1999) Shadow Quartet Change Song Shadow Quartet Hora Romani přestávka

Vittorio Monti (1868–1922) Csárdás (1904) Shadow Quartet Pulp Fiction Francesco Sartori (*1957) Canto della Terra (1999) Giulio Caccini (1551–1618) Ave Maria Shadow Quartet 007 statečných Hans Zimmer (*1957) Piráti z Karibiku (2003) Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844–1908) „Let čmeláka“ z opery Pohádka o caru Saltánovi (1900)

Shadow Quartet Štěpán Švestka – violoncello Michal Franta – kontrabas Marek Švestka – akordeon Ondřej Plhal – housle Neotřelá hudební formace Shadow Quartet vznikla na konci 90. let minulého století v Brně ve složení Štěpán Švestka (violoncello), Michal Franta (kontrabas), Marek Švestka (akordeon) a Ondřej Plhal (housle). Shadow Quartet Všichni členové seskupení jsou absolventy hudebních škol, avšak vedle působení v profesionální hudební branži zatoužili i po interpretaci klasické hudby v netradičních úpravách. V širokém repertoáru této kapely nechybí hudba filmová, muzikálová a populární. Koncerty pojímají hudebníci jako komentovanou show a hudební nadsázku včetně úsměvné doprovodné choreografie. Vynalézavá čtveřice má na svém kontě i kuriózní hudební počin v podobě zápisu do Guinessovy knihy rekordů za nejrychlejší interpretaci virtuózní skladby Let čmeláka skladatele Nikolaje Rimského-Korsakova. Počátkem letošního roku pokřtil Shadow Quartet své první CD.

21:00 | klubová scéna Radničního pivovaru, Jihlava

Hudebně zábavné nocturno improvizace na přání, setkání s účinkujícími

Shadow Quartet

středa 27. 5. 2015 19:00 | gotická síň radnice, Jihlava

Duchovní hudba východního křesťanství Marios Christou (*1978) „Te-ri-rem“ z Kanonické mše „Kyrie Eleison“ z Kanonické mše

anonym Christos anesti (Vstal z mrtvých Kristus), byzantský nápěv Marios Christou Hospodine, k tobě volám, byzantský nápěv Kyriakos Ioannidis „Kalogeros“ Trisagion (Trojsvatá píseň), úprava Marios Christou Marios Christou Dobrořeč duše má Hospodinu – žalm 102, variace tradiční athonské melodie Marios Christou Anafora (Milost pokoje) Alexander D. Kastalsky (1856–1926) Milosť mira (Milost pokoje) Dostojno jest (Důstojno jest)

Sergej Rachmaninov (1873–1943) Bogorodice djevo Arvo Pärt (*1935) Bogorodice djevo Nikolaj Kedrov, syn (1905–1981) Nyni otpuščaješi Molitvu proliju

Pavel Chesnokov (1877–1944) Milosť mira A. Archandělský S vysosti Patře Pavel Chesnokov Slava Otci i synu Da ispravitsja molitva moja

Maxim Berezovskij (1745–1777) Ne otverzi mene vo vremja starosti (úprava V. Shuklina) Pavel Chesnokov Milosť mira Alexander Gretchaninov (1864–1956) Cherubínská píseň Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) Jest důstojno Otče náš

Sbor pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze Valentina Shuklina, Marios Christou – sbormistři Sbor pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje působí při katedrálním kostele v Resslově ulici na Novém Městě v Praze. Svojí činností navazuje na tradici chrámového sboru vzniklého při obnovení pravoslavné církve v našich zemích za první republiky. Jeho rozvoj byl přerušen událostmi r. 1942, kdy byla církev nacisty zakázána a likvidována pro poskytnutí azylu těm, kdo vykonali soud dějin nad říšským protektorem Reinhardem Heydrichem. V roce 1945 stanul u dirigentského pultu mladý sbormistr, dirigent a skladatel Tomáš Jirák, student prof. Václava Talicha na Pražské konzervatoři. Sbor byl tehdy složen vesměs z mladých pěvců, jejichž valná část působila v opeře Národní divadla v Praze, v Českém pěveckém sboru a ve sboru Československého rozhlasu. V uměleckém směřování sboru pokračovala Jirákova žákyně Božena Berounská. V současné době je sbormistryní Valentina Shuklina. Pěvecký sbor se věnuje především interpretaci duchovních skladeb autorů, kteří svá díla zasvětili pravoslavným bohoslužbám. Významnou část tvoří pak díla česká, jejichž autory jsou např. biskup Gorazd, Tomáš Jirák a další. S katedrálním sborem spolupracovali i významní pěvci např. Beno Blachut, Eduard Haken a mnoho dalších. Umělecky všestranná dirigentka Valentina Shuklina (*1982) pochází z Ukrajiny, kde na konzervatoři v rodném Nikolajevu získala první hudební vzdělání v oborech klavír a dirigování. Od roku 2001 působí v České republice, kde studovala na Pražské konzervatoři dirigování a skladbu a následně dirigování na HAMU pod vedením Tomáše Koutníka, Leoše Svárovského, Stanislava Vavřínka či Charlese Olivieri-Munroe. Absolvovala mezinárodní operní kurzy a s Foerstrovým komorním pěveckým sdružením vyhrála Grand Prix v soutěži Venezia in Musica 2008. Ve spolupráci s Operním studiem Ton AMU nastudovala Pergolesiho opery La serva padrona a Livietta e Tracollo. Za studií dirigovala mimo jiné Komorní orchestr Pražských symfoniků, Komorní filharmonii Pardubice, Plzeňskou filharValentina Shuklina monii a Filharmonii Hradec Králové. Valentina Shuklina úzce spolupracuje s pražskými pěveckými sbory – je sbormistryní Sboru pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Působí i jako divadelní hudební poradce a korepetitor – představení Left Right v divadle Komedie (2009), Běsi či Taneční hodiny v Divadle v Celetné (2010 a 2011). Od roku 2008 vyučuje klavír a hudební teorii na International School of Music and Fine Arts v Praze a působí jako lektorka pražské Hudební akademie Pavly Zumrové, kde nastudovala dětskou operu Kominíček a Pucciniho Gianni Schicci. Pravidelně spolupracuje s komorním orchestrem Quattro a orchestrem Prague Royal Orchestra. V roce 2009 založila Valentina Shuklina „Netradiční operní studio (NOS)“ uvádějící klasické tituly v prostředí, kde se divák běžně s operou nesetká. V roce 2013 na studio navázalo seskupení „Tichá opera“ ve spolupráci s režisérem a mimem Radimem Vizvárym.

Skladatelsky se Valentina Shuklina věnuje především tvorbě vokální a melodramatické. Je stálým účinkujícím Mezinárodního festivalu melodramatu v Praze. Zabývá se i kompozicí a interpretací šansonů. Dirigent, skladatel a hudební pedagog Marios Christou (*1978, Nikósie, Kypr) vystudoval Pražskou konzervatoř (obory dirigování u H. Farkače a M. Košlera a skladba u J. Gemrota). Je absolventem HAMU (obor skladba u Václava Riedlbaucha) a Pedagogické fakulty UK (obor hudební výchova a sbormistrovství). V roce 2006 získal Marios Christou od kyperské vlády výjimečné stipendium na doktorské studium oboru hudební teorie a pedagogika na Karlově univerzitě, kde v současné době i vyučuje. Od roku 2009 studuje v rámci doktorského studia hudební teorii na HAMU u prof. V. Tichého. Marios Christou debutoval v roce 2005 jako dirigent a autor vokálních a instrumentálních skladeb (s největším ohlasem se setkala jeho Kanonická mše). V roce 2010 také debutoval jako skladatel a dirigent ve Dvořákově síni Rudolfina, kde úspěšně prezentoval svou druhou mši Missa in stylo Graeco pro orchestr, sbor a sólo baryton. V roce 2005 založil Marios Christou soubor Phillokallia ensemble, který má dvě složky – ženský pěvecký sbor inspirovaný pravoslavnou tradicí a instrumentální ansámbl zaměřený na hudbu soudobou. V roce 2009 založil sdružení Damaskinos, které také čerpá z pravoslavného umění (hudba, ikonopisectví, filmy související s pravoslavnou duchovností apod.). Je také sbormistrem katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje a uměleckým ředitelem festivalu pravoslavné hudby Archaion kallos, který je prvním a jediným festivalem svého druhu v České republice. Jeho působení v ansámblu Philokallia a ve sdružení Damaskinos v kombinaci s jeho řeckým původem a hudebně teoretickou činností (rozbory děl Arvo Pärta, byzantská hudba) ovlivnily velmi silně nejen jeho vokální tvorbu (mše či mnoho úprav řecké lidové nebo pravoslavné hudby), ale také tvorbu instrumentální (Sonáta pro housle a klavír, První modlitba pro sólo klarinet, Studie pro klarinet a komorní orchestr aj.).

sobota 30. 5. 2015 19:00 | kostel Povýšení sv. Kříže, Jihlava

Slavnostní koncert pěveckého sboru Bosch Chor Stuttgart Gioacchino Rossini (1792–1868) Petite Messe Solennelle s doprovodem harmonia a klavíru (1867) I. Kyrie (Kyrie/Christe/Kyrie) II. Gloria (Gloria/Gratias/Domine Deus/Qui tollis/Quoniam/Cum Sancto Spiritu)

III. IV. V. VI. VII.

Credo (Credo/Crucifixus/Et resurrexit) Prélude religieux Sanctus O salutaris hostia Agnus Dei

Christine Reber – soprán / Sopran Carmen Mammoser – Alt Thorsten Büttner – Tenor Teru Yoshihara – bas / Bass Désirée Eisele – Harmonium (Clavinova) Christian Döring – klavír / Piano Bosch Chor Stuttgart Ulrich Walddörfer – Dirigent Sopranistka Christine Reber studovala zpěv na Musikhochschule ve Freiburgu a jako stipendistka také na Mannes - College of Music v New Yorku. Ve Stuttgartu studijně spolupracovala s mezzosopranistkou Carmen Mammoser a účastnila se také mnoha domácích i zahraničních mistrovských kurzů. Umělecká všestrannost pěvkyně ji dovoluje se angažovat jak v operních úlohách (Anna / Nabucco, Pamina / Kouzelná flétna, Mařenka / Prodaná nevěsta), tak i v koncertním repertoáru všech hudebních epoch (Bachova oratoria). S úspěchem vystupuje v Německu i zahraničí (např. Švýcarsko, Francie, Velká Británie, Itálie, Kanada, Egypt, Dubaj či USA). V roce 2006 obdržela od Německého fóra v New Yorku cenu za mimořádný umělecký přínos. Christine Reber absolvierte ihr Gesangsstudium an der Musikhochschule in Freiburg sowie als Stipendiatin am Mannes–College of Music in New York. In Stuttgart arbeitet sie nun mit der Mezzosopranistin Carmen Mammoser. Sie nahm ebenso an verschiedenen Meisterkursen im In- und Ausland teil. Die Viel- Christine Reber seitigkeit der Sängerin spiegelt sich in ihrem umfangreichen Opern- (Anna / Nabucco, Pamina / Die Zauberflöte, Marie / Die verkaufte Braut) und Konzertrepertoire der unterschiedlichsten Musikepochen und -stilrichtungen wider. Verschiedenste Konzerte und Engagements führten die Sopranistin hierfür in vielerlei Länder. So sang sie z. Bsp. in Deutschland, in der Schweiz, Frankreich, Großbritannien, Italien, Kanada, Ägypten, Dubai und in den USA. 2006 wurde sie vom German Forum in New York mit dem Achievement Award for Artistic Excellence ausgezeichnet.

Mezzosopranistka Carmen Mammoser vystudovala operní a písňový zpěv na Musikhochschule ve Stuttgartu. V roce 1980 získala angažmá ve Státní opeře v Hagenu. Je držitelkou různých ocenění, mimo jiné Ceny Mozartovy společnosti v Dortmundu. Od roku

1985 působí ve Státní opeře ve Stuttgartu, kde vystoupila např. v roli Emilie ve Verdiho Othellovi po boku Placida Dominga. Hostovala i v dalších německých operních domech (Drážďany). Od roku 1985 také vyučuje na stuttgartské Musikhochschule. V roce 1995 podnikla jihoamerické turné s Verdiho Requiem, s písňovým repertoárem R. Wagnera koncertovala v Austrálii. V roce 2006 se zúčastnila se stuttgartskou operou japonského turné (Kouzelná flétna). Často také spolupracuje s rozhlasovými a nahrávacími společnostmi, např. CD s francouzským a německým písňovým repertoárem romantismu (2006). Carmen Mammoser studierte Opernschule und Liedklasse an der Musikhochschule Stuttgart. 1980 Engagement an der Städt. Carmen Mammoser Bühne Hagen, mit Partien wie Cherubino (Figaros Hochzeit) und Eboli (Don Carlos von Verdi). Preise bei diversen Wettbewerben, u.a. Sonderpreis der Mozartgesellschaft Dortmund. Seit 1985 Ensemblemitglied der Staatsoper Stuttgart, wo sie als Emilia in Othello zusammen mit Placido Domingo auftrat. Gastspiele führten sie an verschiedene deutsche Opernhäuser (Dresden). Seit 1985 unterrichtet sie Gesang an der Musikhochschule Stuttgart. Im Konzertbereich trat Frau Mammoser bei 1995 Tournee durch Südamerika mit Verdis Messa da Requiem oder mehrere Konzerte in Australien mit Wesendonck-Liedern von R. Wagner, auch am Opera House Sydney. 2006 nahm sie im Rahmen der Japantournee des Staatstheaters Stuttgart bei Aufführungen der Zauberflöte teil. 2002 erschien eine CD mit französischen und deutschen Liedern der Romantik. Diverse Rundfunkaufnahmen (beim SWR) und CD-Einspielungen zeugen von ihrem umfangreichen Repertoire.

Thorsten Büttner

Tenorista Thorsten Büttner získal první hudební vzdělání již jako pětiletý sborista a později i sólista (Kouzelná flétna) ve Státní opeře Stuttgart. V roce 2000 začal studovat v salzburském Mozarteu a také u prof. Lilian Sukis. Dále se v letech 2005–2009 zdokonaloval v přednesu oratorním a písňovém (Breda Zakotnik). Na mistrovských kurzech spolupracoval s mnohými významnými pěvci (Ramón Vargas, Giuseppe Giacomini, Grace Bumbry, Torsten Kerl). Je držitelem mnohých mezinárodních soutěžních ocenění, od roku 2007 pravidelně vystupuje na hudebních festivalech, koncertech či recitálech. Nastudování operních rolí ho zavedlo do zemí jako Rakousko, Francie, Itálie i Čína. Vystupoval mimo jiné jako Tamino (Kouzelná flétna), Andreas (Wozzeck), Alfredo (La Traviata) či Don Ottavio (Don Giovanni).

Thorsten Büttner begann seine musikalische Ausbildung bereits mit fünf Jahren im Kinderchor der Staatstheater Stuttgart – bald solo in der Zauberflöte. 2000 wechselte er an die Universität Mozarteum Salzburg (Prof. Boris Bakow) und 2004–2009 bei KS Univ. Prof. Lilian Sukis. 2005–2009 Lied und Oratorium mit Univ. Prof. Breda Zakotnik. Er arbeitete bereits auf Meisterkursbasis u.a. mit Ramón Vargas, Giuseppe Giacomini, Grace Bumbry, Torsten Kerl. Thorsten Büttner ist Preisträger internationaler Gesangswettbewerbe und tritt seit 2007 bei Musikfestivals, Konzert- und Liederabende und in Haupt-

und Titelpartien auf Opernbühnen in Deutschland, Österreich, Frankreich, Italien, und China auf. Zu seinem Repertoire zählen u.a. die Partien des Tamino (Die Zauberflöte), Andres (Wozzek), Alfredo (La Traviata) und Don Ottavio (Don Giovanni).

Teru Yoshihara studoval zpěv nejprve na hudební akademii v Tokiu, poté jako doktorand na univerzitě v Milánu. Následně se zdokonaloval v operním a písňovém zpěvu na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu, kde v současné době působí jako docent. V roce 1995 debutoval na operní scéně jako Sharpless v Pucciniho Madam Butterfly. S velkými úspěchy koncertuje jak v Evropě, tak i Japonsku. Spolupracoval s renomovanými dirigenty jako Nello Santi či Helmuth Rilling. Od roku 2002 se soustavně věnuje prezentaci japonské písňové tvorby v Evropě. V roce 2014 vydal sólové CD Noume-Pflaumenblüten in der Heide. Teru Yoshihara studierte Gesang an der Staatlichen Universität für Musik und Kunst in Tokio. Er folgte ein Aufbaustudium in Mailand. Danach studierte er in der Liedklasse an der Staatlichen Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Stuttgart und absolvierte auch hier die Opernschule. 1995 erfolgte das Opern-Debut des Bariton als Sharpless in Puccinis Madame Butterfly. Seitdem singt er mit großem Erfolg Konzerte und Opern in Europa und in Japan. Dabei arbeitet er mit namhaften Dirigenten wie Nello Santi und Helmuth Rilling zusammen. Seit 2002 ist es ihm ein großes Anliegen, japanische Kunstlieder in Europa zu präsentieren. 2014 erschien dazu seine Solo-CD Noume-Pflaumenblüten in der Heide. Teru Yoshihara

Mladá varhanistka Désirée Eisele studovala katolickou chrámovou hudbu na univerzitě v Rottenburgu. Od dubna letošního roku pokračuje v magisterském studiu na Musikhochschule ve Stuttgartu (obor varhany, sbormistrovství a dirigování). Účastnila se také mnohých mistrovských kurzů (např. Johannes Geffert, Helmut Deutsch, Wolfgang Schäfer aj.). Od roku 2012 je členkou renomovaného vokálního souboru Cantus de tempore pod vedením Johanny Irmscher. Désirée Eisele studierte katholische Kirchenmusik an der Hochschule für Kirchenmusik in Rottenburg. Seit April 2015 ist sie im Masterstudiengang Kirchenmusik-A an der Musikhochschule Stuttgart (Orgel, Chor- und Oratorienleitung und Orchesterleitung). Sie absolvierte Meisterkurse bei Prof. Johannes Geffert, Prof. Markus Eichenlaub, Prof. Helmut Deutsch, Prof. Wolfgang Schäfer, Prof. Morten Schuldt-Jensen, Prof. Robert Göstl. Seit 2012 ist sie stetiges Mitglied im renommierten Vokalensemble „Cantus de tempore“ unter der Leitung von Prof. Johanna Irmscher.

Klavírista Christian Döring studoval na univerzitě ve Stuttgartu (prof. Georg Sava). Pravidelně se s úspěchem účastnil soutěže Jugend musiziert a seznámil se též s varhanní a komorní hrou. Od roku 1984 působí jako korepetitor a sólista při univerzitním sboru a orchestru ve Stuttgartu. Dále se zdokonaloval na mistrovských kurzech (Kent McWilliams či Konrad Elser). V roce 1989 absolvoval strojní nástavbu a pracoval v oblasti výzkumu pro závod Roberta Bosche. Zároveň také jako klavírista spolupracuje se sborem i orchestrem Roberta Bosche ve Stuttgartu.

Christian Döring

Christian Döring studierte bei Prof. Georg Sava in Stuttgart. Er nahm regelmäßig mit Erfolg am Wettbewerb „Jugend musiziert“ teil und wurde in dieser Zeit auch mit dem Orgelspiel und der Klavierkammermusik vertraut. Seit 1984 ist er Korrepetitor und Solist beim Akademischen Chor und Orchester der Universität Stuttgart. Meisterkurse bei Prof. Kent McWilliams und Prof. Konrad Elser erweiterten seinen Erfahrungshorizont. Christian Döring schloss 1989 das Maschinen-baustudium an der Universität Stuttgart ab und arbeitet seitdem bei der Robert Bosch GmbH im Forschungsbereich. Mit dem Bosch-Sinfonieorchester und -Chor hatte Christian Döring seit 1989 zahlreiche Auftritte als Klaviersolist und -begleiter im In- und Ausland.

Bosch Chor Stuttgart společně se Symfonickým orchestrem Roberta Bosche (Bosch Sinfonieorchester) patří neodmyslitelně k nejhezčím tradicím firmy Bosch. V biografii společnosti od Theodora Heusse stojí, že už v roce 1886 se ve výrobní dílně mechaniky a elektroniky často zpívalo. Traduje se dokonce, že její zakladatel Robert Bosch usiloval o zřízení konzervatoře. Hudební aktivity zaměstna nců začal poprvé sdružovat v roce 1934 profesor Friedrich Mater. Veřejnou premiéru si orchestr i sbor Roberta Bosche odbyl o dva roky později na velkém koncertu u příležitosti 75. narozenin zakladatele firmy. Členy současného sboru jsou především zaměstnanci sídla firmy ve Stuttgartu, kteří od roku 1993 pravidelně zkouší pod profesionálním vedením dirigenta Ulricha Walddörfera a společně sdílí hudební nadšení. Repertoár sboru zahrnuje širokou škálu známých děl všech epoch - od renesance až po soudobé sborové skladby. Nedílnou součástí každoročního programu jsou adventní koncerty ve spolupráci s Bosch Sinfonieorchester. Sbor též vystupuje na beneficích a koncertech k rozmanitým kulturním událostem. Společně s orchestrem vyjíždí sbor koncertovat i do měst zahraničních poboček firmy Bosch, v roce 2006 navštívil i Českou republiku. Die Tradition des Bosch Chors Stuttgart geht zurück auf die Anfänge der 1886 von Robert Bosch gegründeten „Werkstätte für Feinmechanik und Elektrotechnik“. In dieser Keimzelle des Unternehmens wurde viel gesungen – so kann man es in Bosch Chor Stuttgart der Bosch-Biographie von Theodor Heuss nachlesen. Seit seinem ersten Auftritt 1936 beim 75. Geburtstag des Firmengründers hat der Bosch Chor in vielen Konzerten - oft gemeinsam mit dem Bosch Sinfonieorchester – das Unternehmen in der Öffentlichkeit im In- und Ausland als kultureller Botschafter vertreten. Das Repertoire umfasst ein breites Spektrum bekannter Werke aus allen Epochen, von der Renaissance bis zu zeitgenössischer Chormusik. Fester Bestandteil des Jahresprogramms ist das vorweihnachtliche Quempas-Singen, gemeinsam gestaltet mit dem Bosch Sinfonieorchester. Benefiz-Konzerte, Auftritte bei Kulturfestivals sowie Mitwirkung bei betrieblichen Jubiläen und in sozialen Einrichtungen,

u. a. im Robert Bosch Krankenhaus komplettieren den Veranstaltungskalender. Der Bosch Chor wird seit 1993 von Ulrich Walddörfer geleitet.

Dirigent Ulrich Walddörfer absolvoval stuttgartskou státní konzervatoř. Kromě toho se věnoval studiu církevní hudby v Esslingenu a muzikologie na univerzitě v Tübingenu. Po složení státní zkoušky navštěvoval kurzy u Helmutha Rillinga a Sergia Celibidache, poté úspěšně zvládl i studium dirigování na Vysoké umělecké škole v Berlíně. Se Symfonickým orchestrem a pěveckým sborem Roberta Bosche, v němž je jediným profesionálním hudebníkem, spolupracuje od roku 1993. Kromě něj diriguje také Filharmonický sbor Heilbronn a symfonický orchestr Stuttgarter Leiderkranz. Ulrich Walddörfer studierte an der Staatlichen Hochschule für Musik und darstellende Ulrich Walddörfer Kunst in Stuttgart. Außerdem studierte er Kirchenmusik in Esslingen und Musikwissenschaft an der Universität Tübingen. Nach dem ersten Staatsexamen im Jahr 1976 folgten Kurse bei Helmuth Rilling und Sergiu Celibidache. Daran schloss sich ein Dirigierstudium an der Hochschule der Künste in Berlin bei Hans-Martin Rabenstein an. Seit 1986 leitet er den Philharmonischen Chor Heilbronn, 1995 übernahm er als Chordirektor die Konzertchöre und das Sinfonieorchester des Stuttgarter Liederkranzes. Ulrich Walddörfer ist seit April 1993 Dirigent des Bosch-Chors, das Bosch-Sinfonieorchester dirigierte er von 1993 bis 2013.

pondělí 1. 6. 2015 19:00 | hotel Gustav Mahler, Jihlava

Fibichův Poem / Osudová láska aneb Milostný deník Zdeňka Fibicha Zdeněk Fibich (1850–1900) Poem ve verzi pro klavír (z cyklu Nálady, dojmy a upomínky; 1893) Zdeněk Fibich – Život

Robert Schumann (1810–1856) Snění (Dětské scény, op. 15; 1838) Komentář Jaroslava Durycha z roku 1931

Zdeněk Fibich Nálady, dojmy a upomínky (výběr) Zdeněk Fibich Anežce Schulzové, nedatováno, pravděpodobně začátek roku 1900 Zdeněk Fibich Anežce Schulzové, nedatováno

Bedřich Smetana (1824–1884) árie Barče z opery Hubička (1876) Romantik Zdeněk Fibich

Antonín Dvořák (1841–1904) Mazurek, op. 49 (1879) Paměti Anežky Schulzové

Bedřich Smetana árie Vendulky z opery Hubička (1876) Dopis Elišky Krásnohorské z roku 1881 přestávka

Zdeněk Fibich Sonatina pro housle a klavír, op. 27 (výběr; 1869) Paměti Anežky Schulzové

Bedřich Smetana Z domoviny, houslové duo (výběr; 1880) Dopis Zdeňka Fibicha Dagmar Schulzové z roku 1899

Zdeněk Fibich Písně Milostný deník Zdeňka Fibicha

Zdeněk Fibich Poem ve verzi pro zpěv, housle a klavír „Zmírá háj“ Lucie Silkenová – soprán Markéta Janoušková – housle Miroslav Sekera – klavír Ondřej Kepka – umělecký přednes

Sopranistka Lucie Silkenová (*1984) pochází z Prahy, kde absolvovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením, zpěv na HAMU ve třídě Ivana Kusnjera a také hudební management. Své pěvecké umění dále rozvíjela na mistrovských kurzech v Anglii, Španělsku, Německu a Rakousku (Anatolli Goussev, Gery Grice, Rotraud Hansmann, Margreet Honig, Tom Krause, Georg Nigl, Margot Nollen, Alexander Olivier, Tomas Paul, Marta Scheffel).

Za studií na sebe výrazně upozornila nejprve v divadle SeMaFor po boku Jiřího Suchého a poté v hlavních rolích oper, které studenti nastudovali pro divadlo F. X. Šaldy v Liberci. S vítězstvím v mezinárodních soutěžích se jí otevřela cesta na další operní scény po celé České republice. Tou nejvýznamnější je Národní divadlo v Praze, kde debutovala v roce 2010 a pravidelně zde hostuje. Jejím debutem ve Státní opeře Praha byla role Verdiho Gildy. Dále hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a spolupracuje s Komorní operou Praha na zahraničních turné (Japonsko, Španělsko, Francie, Německo, Švýcarsko). I její koncertní činnost je obdivuhodná. Již rok po ukončení studií měla svůj sólový recitál na MHF Pražské Jaro. V únoru 2012 byla přizvána dirigentem Jiřím Bělohlávkem k provedení role Terinky v koncertním uvedení Dvořákovy opery Jakobín s BBC Symphony Orchestra v Londýně. V březnu 2013 debutovala v jižní Americe pod vedením světově uznávaného dirigenta Osmo Vänskä, který řídil Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo a společně uvedli Glagolskou mši Leoše Janáčka. V dubnu 2014 byla jako jediná česká sólistka vybrána legendárním dirigentem Helmuthem Rillingem k provedení Beethovenovy skladby Missa solemnis se Symfonickým orchestrem FOK v pražském Obecním domě. V květnu 2014 byla přizvána dirigentem Ivánem Fischerem k evropskému turné s Budapest Festival Orchestra a uvedli společně koncertní verzi Dvořákovy opery Rusalka. Spolupracovala s dalšími významnými orchestry a dirigenty (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Filharmonie B. Martinů Zlín, Filharmonie Hradec Králové, Moravská filharmonie Olomouc a Severočeská filharmonie Teplice; Petr Altrichter, John Fiore, Tomáš Hanus, Robert Jindra, Jiří Kout, Ondrej Lenárd, Tomáš Netopil, Libor Pešek, Jac van Steen a Petr Vronský. Lucie Silkenová s úspěchem vystupovala na mezinárodních hudebních festivalech jako jsou MHF Pražské Jaro, Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mahler Jihlava – Hudba tisíců aj. Natočila několik nahrávek pro společnosti Navona Records, ArcoDiva a Český rozhlas. Markéta Janoušková (*1989) patří k nejvýraznějším mladým českým houslistům. Studovala na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy a za vedení Dany Vlachové na Pražské konzervatoři získala stipendium na prestižní Chicago College of Perfoming Arts of Roosevelt University ve třídě Cyruse Forougha a Roberta Chena. Pražskou konzervatoř ukončila pod vedením Jaroslava Foltýna. V současné době je studentkou Pavla Šporcla a Ivana Štrause na HAMU a také na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Pravidelně se účastní mistrovských kurzů a lekcí (např. Shlomo Mintz, Shmuel Askhenazy, Michael Fishenschlager, Dora Schwarzberg, Roger Chase, Fabio Bidini, Ole Karlsson, Gabriela Demeterová). Je též vítězkou letních kurzů Václava Hudečka v roce 2006, což vyústilo ve spolupráci na vánočním turné po celé republice. Dále je laureátkou mnoha soutěží jako Concertino Praga, ACT London, IVC Dubai či finalistkou prestižní soutěže Web Concert Hall Competition 2012. Za svoji krátkou kariéru má Markéta Janoušková na svém kontě stovky koncertů a recitálů jak u nás, tak v Evropě či v Rusku, Ekvádoru, USA a Spojených arabských emirátech. Sólově debutovala ve Smetanově síni Obecního domu či Dvořákově síni pražského Rudolfina a spolupracovala s významnými tělesy jako Symfonický orchestr Českého rozhlasu,

Pardubická filharmonie či Severočeská filharmonie a s předními umělci (Josef Suk, Václav Hudeček, Shlomo Minz) či dirigenty (Charles Olivieri-Munroe, Friedemann Riehle). Je také čím dál častěji zvána na festivaly (MHF Český Krumlov, ISA – Rakousko, Beyond Music Festival – Španělsko, Vesna v Rossii – Moskva či na prestižní festival Aurora Chamber Music – Švédsko). Mimo jiné je ikonou nadačního festivalu Prager Kultur am Prager Platz v Berlíně. Markéta Janoušková je též vyhledávanou komorní hráčkou (spolupráce se souborem Barocco sempre giovanne či Pražskou komorní filharmonií). Je členkou mezinárodního mladého souboru Aurora Quintet. Vystupuje také jako primáška Cimbálové muziky Jiřího Janouška, se kterou se s mimořádným ohlasem podílela na originálním projektu FolkloreClassic z pomezí klasické a lidové hudby. Markéta hraje na mistrovský nástroj Eugena Deganiho z roku 1899 – laskavě zapůjčený Státní sbírkou hudebních nástrojů. Miroslav Sekera (*1975) patří svojí jedinečností projevu a smyslem pro barvu k našim výrazným klavírním osobnostem. Hře na klavír se věnoval od tří let a současně studoval hru na housle do svých čtrnácti let. Díky umění hry na klavír a současně na housle byl vybrán do role malého Mozarta v oskarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Na Pražské konzervatoři se naplno věnoval klavírní hře ve třídě Evy Boguniové. Současně navštěvoval třídu Martina Ballého. V roce 1999 ukončil studia na pražské HAMU u Miroslava Langera jako nejúspěšnější student. Je laureátem mnohých domácích i zahraničních soutěží (cena za nejlepší provedení díla Leoše Janáčka v Badenu). V současné době působí jako vedoucí Oddělení klavírní spolupráce na HAMU v Praze. Miroslav Sekera pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, nahrával i pro stanice BBC, ORF a Radio France. V roce 2006 vydal své debutové CD u labelu Multisonic za podpory Nadace Českého hudebního fondu s díly J. Brahmse, D. Scarlattiho a M. Moszkovského. Pro soudobého bostonského hudebního skladatele Josepha Summera nahrál v USA tři CD, která vydaly nahrávací společnosti Albany Records a Navona Records. V roce 2013 nahrál s houslistou Josefem Špačkem CD pro firmu Supraphon. Jako sólista již dvakrát vystoupil se Symfonickým orchestrem FOK pod vedením dirigenta Jiřího Kouta. Pravidelně spolupracuje s mezzosopranistkou Dagmar Peckovou a dalšími pěvci (Eva Garajová, Kateřina Šmídová) i instrumentalisty (Radek Baborák, Dana Vlachová, Petr Nouzovský) aj. Herec, režisér, scénárista, moderátor a fotograf Ondřej Kepka (*1969) začínal jako dětský herec v televizi a filmu. Herectví se věnoval i na Divadelní fakultě AMU a vystudoval i televizní a filmovou režii na FAMU pod vedením Dušana Kleina. Uplatňuje se v dabingu, v televizi i rozhlase (dramatizované četby poezie, rozhlasové hry). Je držitelem ceny festivalu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon (hra Dutopěvec nebo exot?). V současné době se věnuje filmové, televizní a divadelní režii (opereta Boccaccio či konverzační drama Anatol). Je autorem mnoha dokumentů, ke kterým si píše i scénáře (Návštěva u Radovana Lukavského, Cesta ke slunci, Obyčejný život, dva díly z cyklu Předčasná úmrtí...). Věnuje se i hudebně poetickým projektům, např. poetická koláž O lásce, o slovech,

o písních (s matkou Gabrielou Vránovou a mezzosopranistkou Veronikou Hajnovou) či poetický pořad Obnov svou sílu, lásko (spolu s Taťjanou Medveckou přednáší sonety Williama Shakespeara, za spolupráce harfenistky Kateřiny Englichové a mezzosopranistky Karoliny Berkové), vše pod zastřešením agentury ArcoDiva.

čtvrtek 4. 6. 2015 19:00 | gotická síň radnice, Jihlava

Hudba mezi obrazy Rudolfa Veverky Giulio Briccialdi (1818–1881) Carnival of Venice (téma s variacemi) Tereza Pospíšilová – flétna (ZUŠ Jihlava) Hana Doležalová – klavírní doprovod Josef Kyral – pedagogické vedení

Maurice Ravel (1875–1937) „Le tombeau de Couperin“ (1919; úprava Otomar Kvěch) I. Prelude II. Forlane III. Rigaudon

Günter Raphael (1903–1960) Sonatina pro hoboj a harfu (1950) I. Zart II. Marsch III. Schnell

Thomas Daniel Schlee (*1957) „Aulodie“ pro hoboj sólo (1993) Claude Debussy (1862–1918) Reverie, Menuet, Prelude Kateřina Englichová – harfa Vilém Veverka – hoboj

Český malíř Rudolf Veverka (3. 4. 1922 Jihlava – 28. 7. 1973 Praha) pocházel z rodiny advokáta a sociálního demokrata JUDr. Rudolfa Veverky, prvního českého starosty v Jihlavě. Po maturitě na místním gymnáziu studoval v letech 1941–43 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl mimořádně intelektuálně disponovaný a celý život se intenzivně sebevzdělával. Zajímalo ho především výtvarné umění, literatura a hudba, kterou také aktivně provozoval (hrál na violoncello). Maloval do počátku 50. let a po krátké epizodě (kolem r. 1960) až koncem života – na přelomu 60. a 70. let. Výběr z raných prací Rudolfa Veverky byl poprvé představen na výstavě Konec avantgardy? (Galerie hl. města Prahy, 2011). Projekt podnítil k úvahám předního českého teoretika umění Josefa Vojvodíka, který tvorbě Rudolfa Veverky věnoval ve své práci (Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení…, Praha, 2014) rozsáhlou kapitolu. Veverkova díla ze 40. let se vyznačují příklonem k základním modelům křesťanské civilizace a návratu ke křesťanské ikonografii. Tématu Ukřižování a biblickým příběhům vůbec rozuměl jako metafoře lidského utrpení a oběti, mementu smyslu života i smrti. V obrazech z pozdějších let osobitě reflektoval aktuální umělecký vývoj. S časovým odstupem lze malířskou tvorbu Rudolfa Veverky hodnotit jako originální a svébytný vklad do dějin českého Rudolf Veverka: Ošetřování raněného (1946) moderního umění. Přední česká instrumentalistka Kateřina Englichová (*1969) absolvovala harfovou hru na Pražské konzervatoři u Libuše Váchalové. V letech 1989–94 získala prestižní Fulbrightovo stipendium, které jí umožnilo studovat na The Curtis Institut of Music ve Filadelfii (USA) u Marilyn Costello. Absolvovala řadu mistrovských kurzů, např. u Marielle Nordmann, Helgy Storck či Judy Loman. Její interpretační umění bylo oceněno v řadě soutěží, mimo jiné i Pro Musicis International Award v New Yorku (1995), International Music Competition ve Vídni (1999) či Torneo International Competition v Itálii (2000). Je také držitelkou Ceny Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii za přínos v oblasti komorní hry za rok 2000 a ceny lucemburského hudebního časopisu Supersonic Pizzicato za nahrávku francouzské komorní hudby – Pierné, d’Indy, Francaix s flétnistou Carlo Jansem a členy Martinů kvarteta. Jako sólistka vystupovala po celé Evropě, dále v Severní Americe, Kanadě, Japonsku, Hongkongu a Novém Zélandu. V roce 1998 debutovala v newyorské Carnegie Hall. Hostovala s našimi i zahraničními orchestry: Philadelphia Orchestra, Concerto Soloists of Phila-

Kateřina Englichová a Vilém Veverka

delphia, Komorní orchestr San Francisco, City Chamber Orchestra of Hong-Kong, Pražská komorní filharmonie, Sukův komorní orchestr, Virtuosi di Praga, Pražský komorní orchestr, Státní filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc aj. Z komorních souborů spolupracovala s Pražákovým kvartetem, Kubínovým kvartetem, Kvartetem Martinů, s Českým nonetem, Wihanovým kvartetem aj. Koncertuje často i jako komorní hráčka ve spolupráci s Pavlem Šporclem, Jitkou Hosprovou, Ivanem Ženatým, Martinem Kasíkem, Vilémem Veverkou, v zahraničí s Robertem Stallmanem, Eugénií Zukermanovou, Mstislavem Rostropovičem ad. Pravidelně se účastní významných mezinárodních festivalů (Music by the Red Sea v Izraeli, Pacific Music Festival v Japonsku, Pražské jaro, Pražský podzim, Tanglewood Music Festival a Tucson Chamber Music Festival v USA, Rencontres Musicales d‘Evian ve Francii aj.). V současné době se vedle koncertní umělecké dráhy věnuje i předávání svých zkušeností a vysoce oceňovaného hráčského umění. Vedla mistrovské kurzy v USA, Kanadě, Hongkongu a Itálii a každé léto vede třídu harfy a komorní hry v rámci mezinárodních mistrovských kurzů Ameropa v Praze a harfové kurzy v Santuario di Crea v Itálii. Kateřina Englichová má na svém kontě přes 30 sólových i společných nahrávek pro různé vydavatelské společnosti. Na nahrávkách prezentuje i soudobou hudební tvorbu – řada skladatelů pro ni napsala skladby, např. Sylvie Bodorová, Zdeněk Lukáš či J. F. Fischer. V roce 2009 vydala sólové album Fire Dance – Tanec ohně u firmy ArcoDiva. V lednu 2015 vydala u americké společnosti Bogner`s Café Mozartův Koncert pro flétnu a harfu s flétnistou Robertem Stallmanem, dirigentem Ondřejem Kukalem a Českým komorním orchestrem.

Momentálně natáčí nové sólové album z děl světových i českých autorů pro firmu Supraphon. Kateřina Englichová hraje na harfu Lyon&Healy No. 23 Gold a Lyon&Healy Black Electroacoustic. Hobojista Vilém Veverka (*1978) absolvoval Pražskou konzervatoř u F. X. Thuriho. Pro jeho umělecký rozvoj bylo zásadní působení v Gustav Mahler Jugendorchester pod vedením Claudia Abbada, kde spolupracoval s dalšími dirigenty světových jmen (Pierre Boulez, Kent Nagano, Franz Welser-Möst). Ve studiu pokračoval na HAMU v Praze (Liběna Séquardtová) a na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně (Dominik Wollenweber), na které navázal dvouletým účinkováním v Berlínské filharmonii (Karajan Stiftung). Své vzdělání dále zdokonaloval u předních světových hobojistů (Jean-Louis Capezzali, Albrecht Mayer, Maurice Bourgue, Heinz Holliger a Hansjörg Schellenberger). Nastoupená cesta vyvrcholila triumfem v jedné z nejprestižnějších hobojových soutěží – Tokyo/Sony Music Foundation (2003). Jako sólista debutoval Vilém Veverka v roce 2006 v samostatném recitálu na MHF Pražské jaro. Vystupoval s významnými českými orchestry jako např. s Pražskou komorní filharmonií, FOK, SOČR ad., ze zahraničních např. s Tokyo Philharmonic, Bayerisches Kammerorchester, Capella Istropolitana či Budafok Orchestra Budapest. V současné době je sólistou Filharmonie Brno. Vilém Veverka se ve svých aktivitách zaměřuje rovněž na současné umění, zejména na propagaci hudby české avantgardy. Nahrál a v českých premiérách provedl řadu náročných skladeb druhé poloviny 20. století (R. R. Bennet, Luciano Berio, Benjamin Britten, Isang Yun, B. A. Zimmermann), včetně koncertu předního českého skladatele Marka Kopelenta A few Minutes with an Oboist ve spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou. Vilém Veverka je i iniciátorem vzniku nových skladeb pro hoboj (např. Hobojový koncert M. Hyblera, Vyhnání M. Kopelenta ad.). Jeho hráčské aktivity zasahují i do oblasti poučené interpretace staré hudby, mimo jiné se podílel na nahrávce triových sonát Jana Dismase Zelenky. Ve spolupráci s renomovanou cembalistkou Barbarou Marií Willi debutoval na MHF Moravský podzim 2007. Před několika lety inicioval intenzivní spolupráci s harfistkou Kateřinou Englichovou, se kterou vystupoval na mnoha význačných zahraničních festivalech. Je také zakládajícím členem souboru PhilHarmonia Octet Prague – A New Approach Ensemble, který sdružuje přední sólové hráče české hudební scény, a oficiálním hráčem prestižního francouzského výrobce dechových nástrojů Buffet-Crampon. Společně s Kateřinou Englichovou a klavíristou Ivem Kahánkem vydal v roce 2009 u Supraphonu debutové CD Risonanza se skladbami Jana Hanuše, Pavla Haase a Petra Ebena a u společnosti ArcoDiva nahrál hobojový koncert Bohuslava Martinů. V roce 2014 realizoval společně s klavíristou Danielem Wiesnerem vysoce oceňovaný projekt Tribute to a Lost Generation věnovaný „nesvobodným“ skladatelům K. B. Jirákovi, Miloslavu Kabeláčovi, Janu Hanušovi, Klementu Slavickému a Janu Klusákovi. Vilém Veverka je vnukem malíře Rudolfa Veverky, jehož obrazy dnešní večer ožívají hudbou.

úterý 9. 6. 2015 19:00 | hotel Gustav Mahler, Jihlava

Poezie a violoncellové sonáty Johann Sebastian Bach (1685–1750) Suity pro violoncello (1717–23; výběr) Rainer Maria Rilke (1875–1926) Duinské elegie (překlad a výběr Jiří Kostelecký) Prélude G dur Allemande G dur Allemande G dur Sarabande d moll Allemande d moll Courante d moll Sarabande C dur Gigue d moll Courante G dur Menuet I G dur Menuet II G dur Prelude d moll Menuet I d moll Sarabande c moll Bourrée II C dur Courante C dur Sarabande G dur Allemande C dur Prelude C dur

Kdo, když křičel bych (1. elegie) Hlasy, hlasy, naslouchej mé srdce (1. elegie) … A přesto, běda mi, pokud jsem oslovil (2. elegie) Milující by mohli ve vzájemném pochopení (2. elegie) Ach, ano opěvovat milenku… Pohleď, my nemilujeme přece láskou květin (3. elegie) Ó stromy života, kdy nastane čas (4. elegie) … Ó vy hodiny života, žité v dětství (4. elegie) Pověz mi, kdo jsou kočovní kejklíři (5. elegie) Právě vy, dostali jste kdysi bolest… (5. elegie) A náhle se v té únavné nicotě objeví nečekané místo (5. elegie) Odkdy má pro mě takový význam fíkovník (6. elegie) Vábení, již dost vábení, ty hlase, odrostlý dětskosti... (7. elegie) Abych jednou, až bezradný již bude… (10. elegie) Pozemské bytí je nádherné… (7. elegie) … Svobodné zvíře má za sebou neustálou hrozbu… (8. elegie) Proč, když nastane čas smířit se s pomíjivostí bytí… (9. elegie) Nejsme tady snad proto, abychom vyslovili: dům... (9. elegie)

Jitka Vlašánková – violoncello Václav Vydra – umělecký přednes Milovníky poezie Rainera Maria Rilka i strhující krásy Bachovy hudby zveme na provedení scénické verze Duinských elegií, kultovní básnické sbírky Rainera Maria Rilka (1875–1926), který se narodil v Praze a zemřel jako občan Československa a obdivovatel jeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka ve Švýcarsku. Před sto lety napsal Rilke na zámku Duino, kam byl pozván svou mecenáškou Marie Von Thurn und Taxis – Hohenlohe, první řádky Duinských elegií. Jde o básníkovo životní Opus Magnum, na kterém pracoval dalších deset let.

Vynikající česká violoncellistka Jitka Vlašánková, o jejímž projevu kritika letos napsala „sólové violoncello je takřka uhrančivé“, studovala na konzervatoři a AMU v Praze u profesorů Rudolfa Lojdy, Saši Večtomova a Miloše Sádla. Jako stipendistka Britské rady studovala v Londýně u Williama Pleethe. Účastnila se mistrovských kurzů u světových cellistů (např. A. Navarry, E. Rautia nebo u B. Greenhouse a Rayi Garbousové na semináři Georga Piatigorského v Los Angeles). Je držitelkou mnoha cen v národních a mezinárodních soutěžích (např. z MHF Pražské jaro nebo udělení Ceny za nejlepší provedení skladby D. Poppera v Mezinárodní soutěži Pabla Casalse v Budapešti). Jako sólistka pořádá violoncellové recitály, pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který natočila cellové sonáty Šostakoviče, Rachmaninova a Franka. S francouzskou klavíristkou M. Boegner absolvovala úspěšné turné v Holandsku a hrála pro nizozemský rozhlas AVRO. Jitka Vlašánková je vyhledávanou komorní hračkou (např. CD s J. Sukem, S. Ishikavou a J. Halou). Od roku 1986 je členkou světově respektovaného Kvarteta Martinů, jehož umělecká činnost zaplňuje většinu jejího profesionálního života a se kterým koncertuje ve většině zemí Evropy, v USA, Kanadě či Japonsku. Současně působí jako pedagog na Hudební škole hl. m. Prahy a je pravidelně zvána do porot mezinárodních soutěží. Jitka Vlašánková hraje na nástroj z dílny italského mistra Januaria Gagliana (18. stol.), na který po celý život hrál její učitel a největší český violoncellista Miloš Sádlo a jenž je nyní v majetku Národního muzea v Praze. Známý český divadelní, televizní a filmový herec Václav Vydra (*1956) pochází z herecké rodiny, je synem Dany Medřické a Václava Vydry st. Ve filmu se objevil již jako dítě (Zabil jsem Einsteina, pánové). Během studia na Pražské konzervatoři natočil několik televizních inscenací a hostoval v Divadle na Vinohradech. Poté začal hrát v divadle Kladno, následně v Městských divadlech pražských a v Divadle na Vinohradech, kde hrál i jeho dědeček a oba rodiče a kde působí dodnes. Později ale hostoval v Divadle Bez zábradlí nebo v Hudebním divadle v Karlíně (Noc na Karlštejně). V Městských divadlech pražských hrál Shakespearovské úlohy (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské), několik úspěšných sezón má za sebou komedie Blbec k večeři Václav Vydra a Jitka Vlašánková (hostování v Divadle Bez zábradlí). Diváci znají Václava Vydru i z plátna a televizní obrazovky. Natočil přes 80 titulů – mimo jiné úspěšné filmy české kinematografie jako Tankový prapor, Černí baroni, Copak je to za vojáka atd. Příležitostně se věnuje také dabingu a spolupráci na komponovaných pořadech.

čtvrtek 11. 6. 2015 15:00 | park Gustava Mahlera, Jihlava

Koncert u pomníku Gustava Mahlera (15:00) L. Janáček, B. Hajdušek, F. Kmoch, E. Zámečník, L. Prima, H. Mancini

Dechový orchestr TUTTI ZUŠ Jihlava Jan Nosek – dirigent

Živý obraz „Komenský se loučí s Jihlavou“ u sochy Gustava Mahlera (16:00) Zdeněk Fibich

(1850–1900) Hudba k živému obrazu při oslavě 300. narozenin J. A. Komen-

ského z roku 1892

vedení města, umělecké spolky, občanská sdružení, sportovní jednoty, studenti gymnázia, žáci ZUŠ Jihlava a další občané jihlavští Symfonický orchestr ZUŠ Jihlava Jan Nosek – dirigent Matěj Balcar – režie Žánr tzv. živého obrazu byl velmi populární a užívaný v devadesátých letech devatenáctého století a ještě během první dekády století dvacátého. Poté, bohužel, upadl téměř v zapomnění a jihlavský živý obraz bude jedním z prvých takových podniků po desetiletích odmlky. Jedná se, jak samotný název napovídá, o zhruba tříminutovou scénickou akci bez pohybu, při které se za doprovodu hudby předvede nějaká scéna nebo výjev s herci, případně dalšími osobami. Při tzv. živém obrazu je nejdůležitějším faktem absence jakéhokoliv pohybu všech aktérů, kteří vlastně vytvářejí jakési monumentální skupinové sousoší složené z kostýmovaných i civilně oblečených herců i neherců. Obvykle se taková scéna realizovala s předcházející recitací vlastenecké poezie – v našem případě krátký citát z díla velkého humanisty Jana Ámose Komenského (1592–1670),

Park Gustava Mahlera Jihlava

poté se otevřela opona, kde již stáli v předepsaných pozicích a polohách herci a herečky vytvářející příslušný „živý obraz“ a vydrželi stát ve stejné pozici zhruba tři minuty za zvuků příslušné, většinou pro tento účel zkomponované hudby – v našem případě Fibichova Hudba k živému obrazu při oslavě 300. narozenin J. A. Komenského z roku 1892. V Jihlavě bude živý obraz realizován v plenéru jako pokus o největší open air živý obraz v historii České republiky.

středa 17. 6. 2015 19:00 | gotická síň radnice, Jihlava

Vrcholy světového kvartetního umění Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847) Klavírní trio op. 49 I. Molto allegro ed agitato

Ludmila Nosková – klavír (ZUŠ Jihlava) Iveta Horáčková – housle (ZUŠ J. V. Stamice Havlíčkův Brod)

Ondřej Molva – violoncello (ZUŠ Jihlava) Eva Fišerová, Tamara Junová, Martina Charvátová – pedagogické vedení Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) Smyčcový kvartet C dur KV 157 Dmitrij Šostakovič (1906–1975) Smyčcový kvartet č. 9, op. 117 Franz Schubert (1797–1828) Smyčcový kvartet č. 14 d moll D 810 „Smrt a dívka“ Benda Quartet (Petr Grabovský – 1. housle, Petra Benda – 2. housle, Marek Šumník – viola, Tomáš Svozil – violoncello)

Benda Quartet

Mladý dynamický soubor Benda Quartet vznikl v roce 2012 na popud houslistů Petra Bendy a Petra Grabovského, kteří mají bohatou praxi v sólové i komorní činnosti a za sebou celou řadu společných koncertů jako duo. Jeden z projektů Svatováclavského hudebního festivalu jim dal příležitost spolupracovat s violistou Markem Šumníkem a cellistou Tomášem Svozilem a záhy následovala myšlenka na založení komorního tělesa. Komorní těleso tedy sestává výhradně z členů Janáčkovy filharmonie Ostrava a pojmenováno je zcela nekomplikovaně po svém druhém houslistovi Petru Bendovi. K založe-

ní souboru vedla dlouholeté orchestrální hráče touha provozovat kvalitní komorní hudbu a realizovat tak další komorní projekty, kterým se hojně věnovali již za dob studií nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale také na prestižních zahraničních školách a mistrovských kurzech. Benda Quartet se naplno věnuje bohatému kvartetnímu repertoáru. Přes své krátké působení má za sebou ansámbl již řadu koncertů u nás i v zahraničí. Za zmínku z poslední doby stojí například koncert ze 7. dubna 2014, který se uskutečnil v rámci komorní abonentní řady jubilejní 60. sezony Janáčkovy filharmonie Ostrava a sklidil u obecenstva velký ohlas. Tento koncert byl mimo jiné zaznamenán Českým rozhlasem.

středa 24. 6. 2015 19:00 | kostel Povýšení sv. Kříže, Jihlava

Pravdy každému přejte... Hospodine, pomiluj ny (nejstarší česká duchovní píseň, zřejmě přelom 10. a 11. stol.) Jezu Kriste, štědrý Kněže (Jistebnický kancionál, rkp. kolem roku 1420) Buóh všemohúcí (Jistebnický kancionál) Umělecký přednes: „…Bylo to z rána…a Husovi na věčnou památku.“ Navštěv nás, Kriste žádúcí (Jistebnický kancionál) Radujme se, dočekavše! (Jistebnický kancionál) Já bídný člověk (kancionál z Chlumce nad Cidlinou, kolem roku 1590, akrostich „Jan Hus”) Poprosmež Ducha svatého (anonymus, kolem roku 1600) Ktož sú boží bojovníci (Jistebnický kancionál) Vstoupil jest Kristus na nebe (anonymus z konce 16. stol.) Umělecký přednes: „…Vaše slovo budiž ano, ano …spravedlivou při každého člověka.“

Petr Eben (1929–2007) Cantica comeniana (text: J. A. Komenský – Amsterodamský kancionál, 1659) Ó Bože veliký Ó milé dítky Ježíš Kristus, náš Spasitel Smiluj se, Bože Umělecký přednes: „…Mistr Jan Hus v naději sluha Boží …i pravý člověk.“

Antonín Tučapský (1928–2014) Živ buď, národe milovaný (Dva hymnické zpěvy, 1988. Text: J. A. Komenský – Polnice milostivého léta)

Jan Hanuš (1915–2004) Kristus příklad pokory (Tři postní motetina, 1969) Umělecký přednes: „…Všemohoucí Bože…následovalo až do konce.“

Zdeněk Lukáš (1928–2007) Rozsvěť v srdcích našich (Liturgické písně, op. 236, 1991. Text: liturgie CČH) Alfréd Strejček – umělecký přednes Dana Slavíková – flétna Petr Baueršíma – baryton Pěvecké sdružení Campanula Jihlava Pavel Jirák – sbormistr Herec, moderátor a recitátor Alfréd Strejček (*1941) prošel po ukončení brněnské JAMU řadou pražských i mimopražských divadel. Již za studií hostoval v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, po absolutoriu byl angažován v pražském Divadle Jiřího Wolkera, ve Státním divadle Brno a plných sedmnáct let strávil v Divadle E. F. Buriana, působil i v Divadle Za branou u Otomara Krejči, vystupoval v pražské poetické vinárně Viola, od roku 1989 je na volné noze. Český rozhlasový archiv obsahuje přes tisícovku pořadů s jeho hlasem (např. role vypravěče v dramatizacích románů Jaroslava Foglara, Arthura Ransomeho i jiných autorů, na kterých se podílel spolu s Jiřím Hromadou, kytaristou Štěpánem Rakem a dalšími). Aktivitám v rozhlase se věnuje dodneška, stěžejní práce je však na poli moderátorském, kde se soustředí na uvádění hudebních pořadů. Společně se Štěpánem Rakem je nositelem ceny UNESCO za koncertní projekt Vivat Comenius, se kterým oba umělci vystoupili ve dvaatřiceti zemích. V roce 2012 vytvořil pořad o Františku Vladislavu Hekovi, který uvedl na Festivalu F. L. Věka v Dobrušce s violoncellistou Petrem Nouzovským. Svým kultivovaným projevem a multilingvními znalostmi se řadí mezi špičkové interprety poezie a prózy a je několikanásobným laureátem soutěží profesionálních umělců v uměleckém přednesu. Pět let působil i jako pedagog uměleckého přednesu na pražské konzervatoři. Je vyhledávaným interpretem melodramatických děl. Spolupracuje s předními hudebními tělesy i sólisty – Česká filharmonie, FOK, SOČR, Janáčkovo kvarteto, Musica Bohemica, Chairé, Virtuosi di Praga, Barock Jazz Q, Václav Hudeček, Jiří Hlaváč, Miroslav Petráš, Jaroslav Svěcený, Ivan Ženatý a další.

Mgr. Dana Slavíková je absolventkou flétnové hry na brněnské konzervatoři ve třídě prof. Radomíra Pivody. Dále se vzdělávala na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jako pedagog působí na Základní umělecké škole v Jihlavě, kde vyučuje hru na příčnou a zobcovou flétnu. Úzce spolupracuje s dechovým orchestrem TUTTI při ZUŠ Jihlava a příležitostně s Pěveckým sdružením Campanula Jihlava či Big Bandem z Polné. Pěvecké sdružení Campanula Jihlava bylo založeno v roce 1985 původně jako komorní sbor. V jeho čele stojí od roku 1990 sbormistr a umělecký vedoucí Pavel Jirák, za jehož působení se PS Campanula rozrostlo na velký smíšený pěvecký sbor s více jak padesáti členy. Koncertní repertoár tělesa je zaměřen především na interpretaci historické i soudobé sakrální hudby. Na programu sboru jsou i úpravy lidových písní, spirituály či moderní populární kompozice. Od roku 1992 pracuje při PS Campanula pod uměleckým vedením Jany Jirákové Dětský pěvecký sbor Zvoneček. Sdružení pravidelně vyjíždí do zahraničí (Rakousko, Holandsko, Francie, Itálie, Německo, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko), účastní se domácích i zahraničních festivalů duchovní hudby (putovní mezinárodní festival Musica sacra über die Grenzen) a pěveckých soutěží a setkání, kde získalo mnohá ocenění. Mezi významná patří např. umístění ve zlatém pásmu a udělení Ceny Petra Ebena za provedení autorovy skladby Salve Regina na Festivalu adventní a vánoční hudby v Praze v roce 1997 či vítězství ve zlatém pásmu v kategorii smíšených pěveckých sborů na Pražských dnech sborového zpěvu v roce 2000. PS Campanula má na svém kontě dvě samostatná CD – první z roku 1998 pod názvem Musica spiritualis a druhé z roku 2005 ke 20. výročí svého založení pod názvem Mysterium s nahrávkami současné duchovní tvorby (Antonín Tučapský, Jan Hanuš, Pavel Smutný a John Rutter). V roce 2011 vznikla dvě propagační DVD Advent s Campanulou a Postní koncert duchovní hudby se záznamy z koncertů sakrální tvorby. V roce 2012 se Campanula podílela na realizaci amerického filmového dokumentu Mahler – Origins v rámci projektu Keeping Score šéfdirigenta San Francisco Symphony Michael Tilson Thomase. Častá spolupráce Campanuly s profesionálními sólisty, orchestry i dirigenty rozšiřuje její koncertní dramaturgii. K výrazným událostem patří mimo jiné provedení Mozartova Requiem d moll v jihlavském chrámu sv. Ignáce v roce 2006 ve spolupráci s Musica Bohemica Praha pod vedením dirigenta Jaroslava Krčka. Pěvecké těleso se pravidelně účastní hudebního festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava (např. nastudování kantáty Otvírání studánek Bohuslava Martinů, spolupráce na provedení monumentálního oratoria Mojžíš Sylvie Bodorové či mimořádně oceňovaný koncert k Roku české hudby s písňovým repertoárem Petra Ebena, J. B. Foerstra aj.). V roce 2011 PS Campanula doprovodilo slavnostní mši kardinála Dominika Duky k 750. výročí posvěcení chrámu Povýšení sv. Kříže v Jihlavě a za uznání mezinárodní odborné veřejnosti vystoupilo ve Velkém slavnostním sále vídeňské radnice. V roce 2013 byl sbor pozván Společností Vítězslavy Kaprálové k provedení kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek v lesním amfiteátru na Třech Studních za účasti prezidenta České republiky Miloše Zemana. V závěru roku 2013 bylo PS Campanula oceněno čestným odznakem Sborového svazu Dolního Rakouska a Vídně. V roce 2015 se sbor připojuje k připomenutí 70. výročí konce 2. světové války slavnostním nastudováním Dvořákovy oslavné kantáty Te Deum. Zároveň PS Campanula letos slaví již 30 let své existence.

Jihlavský rodák, sbormistr, dirigent a varhaník PhDr. Pavel Jirák (*1954) vystudoval historii a hudební vědu na brněnské univerzitě. Od středoškolských studií působil v několika orchestrech a jako varhaník v jihlavských chrámech. V letech 1975–1995 spolupracoval s Jihlavským chrámovým sborem, se kterým postupně nastudoval a provedl četná díla z oblasti duchovní hudby. Od roku 1990 vede Pěvecké sdružení Campanula, které se za jeho působení vypracovalo na přední sborové těleso s domácími i zahraničními úspěchy. Pro rozšíření dramaturgických možností sboru založil a vede Malý komorní orchestr Jihlava. Pavel Jirák je členem organizačního výboru hudebního festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava a společně s PS Campanula se Pavel Jirák festivalu účastní i koncertně. Řadu let působí v kuratoriu česko-rakouského festivalu Musica sacra über die Grenzen. V roce 2000 byla Pavlu Jirákovi udělena Cena města Jihlavy.

pátek 26. 6. 2015 19:00 | kostel Povýšení sv. Kříže, Jihlava

Ewig, ewig – modravé dálky Vysočiny Gustav Mahler (1860–1911) Das Lied von der Erde / Píseň o zemi (1909) – symfonie pro tenorové a altové sólo a orchestr podle Bethgeho Čínské flétny v úpravě Arnolda Schönberga pro komorní orchestr I. Das Trinklied vom Jammer der Erde (Píseň o žalosti země) II. Der Einsame im Herbst (Osamělý v jeseni) III. Von der Jugend (O mládí) IV. Von der Schönheit (O kráse) V. Der Trunkene im Frühling (Opojený na jaře) VI. Der Abschied (Rozloučení)

Eva Garajová – alt Lukáš Hacek – tenor Komorní filharmonie Pardubice Petr Altrichter – dirigent Eva Garajová appears with the support of MusicEnterprise, Luxembourg. MusicEnterprise was founded in Luxembourg by Geoff Piper 20 years ago. Its aim is to support classical Czech and Slovak music, in particular by sponsoring concerts and CDs, and promoting exchange visits between Luxembourg and Czech/Slovak musicians. Vzpomínka na dirigenta Israela Yinona V loňském roce hostoval na zahajovacím koncertu festivalu Hudba tisíců spolu s Pražskými symfoniky izraelský dirigent Israel Yinon (1956–2015). Bohužel v lednu 2015 tento skvělý umělec při dirigování Alpské symfonie v Luzernu náhle a nečekaně zemřel. Osobně si vzpomínám na první setkání s Israelem Yinonem v devadesátých letech. Měl velmi intenzívní a upřímný zájem o hudbu terezínských autorů a Erwina Schulhoffa, a v řadě nahrávek i koncertů věnoval těmto autorům mimořádnou pozornost. I česká hudba mu byla velmi blízká a často ji na svých koncertech uváděl. Israel byl velmi agilní, dynamický, a přitom velmi jemný, přátelský a milý člověk. Budeme na něj stále vzpomínat… Jiří Štilec, ředitel festivalu Šestidílný symfonický písňový cyklus vznikal na sklonku Mahlerova života, kdy intenzivně prožíval smrt svojí milované prvorozené dcerky Marie Anny v červenci roku 1907 ve vile v Maierniggu. Zároveň bylo velmi podlomeno jeho zdraví neustálým zhoršováním srdeční choroby. Na konci roku 1907 se Gustav Mahler za dramatických okolností rozloučil s Vídní, kde po dlouhých 10 let působil jako ředitel Dvorní opery. Nepříznivý sled životních událostí na Mahlera silně dolehl, jeho poslední díla se řadí mezi nejniternější a citově nejhlubší z celé jeho tvorby. V této krizové době oslovila Gustava Mahlera nově vydaná básnická sbírka Čínská flétna, kterou si opatřil v roce 1907 u lipského nakladatelství Insel-Verlag. Obsahem byla přebásnění staré čínské lyriky, o která se pokusil německý básník Hans Bethge (1876–1946). Ačkoli nebyl původem sinolog, umění starých mistrů jako Li Po či Wang Wej ho natolik uchvátilo svojí lyrickou intonací, že z existujících německých, anglických a francouzských verzí vytvořil sbírku více než osmdesáti básní. Práci na symfonii započal Gustav Mahler v létě roku 1908 v rakouském Toblachu, kdy měl za sebou první koncertní sezónu v Metropolitní opeře v New Yorku. Poslední takty dokončil pravděpodobně v říjnu následujícího roku u přátel Fritze a Josefa Redlichových v jejich rodinné vile v Hodoníně na Moravě. Redlichova vila byla významným místem společenského života a Mahler zde pobýval opakovaně. Vídeňskému publiku byla Píseň o zemi

představena až po Mahlerově smrti v roce 1912, kdy ji na jeho přání provedl přítel a Mahlerův životopisec, dirigent Bruno Walter. Jako inspirační zdroj pro svůj písňový cyklus si Mahler z Bethgeho sbírky vybral sedm básní, převážně od Li Pa. S původními verši si pohrával, přesouval je a měnil celé názvy básní i jejich části. Šestou a sedmou báseň sloučil do jedné věty pod názvem Rozloučení. Mahler chtěl původně celou symfonii zastřešit označením Píseň o žalosti země. Jakoby tušil, že skladba může být jeho poslední symfonií. Nakonec se však rozhodl pro název Píseň o zemi, kterým chtěl vyjádřit i svojí lásku k přírodě a životu. Nostalgičnost a působivost celého cyklu je nejvíce patrná v poslední větě. Zde se Mahlerova mysl skrz jím upravené verše projasní a v předtuše budoucnosti nalézá klid až ve svém rodném kraji… Slovenská pěvkyně Eva Garajová je absolventkou konzervatoře a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě u Hany Štolfové-Bandové. Již během studií se zdokonalovala v zahraničí – italské Osimo, německý Stuttgart či stáž v americkém Buffalo, kde koncertovala v roli Lukrécie v opeře Benjamina Brittena. Zároveň na Slovensku spolupracovala s Komorní operou v Bratislavě a v roce 1995 debutovala v Banské Bystrici jako Olga v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. Následně se její pěvecká kariéra rozvíjela v České republice, kde byla v letech 1995 až 2001 ve stálém sólovém angažmá ve Státní opeře Praha a dosud je jejím stálým hostem. Za své dlouholeté spolupráce Eva Garajová s pražským operním domem nastudovala více než 20 rolí ze světového mezzosopránového repertoáru (Mozartova Dorabella v Cosí fan tutte či Třetí dáma v Kouzelné flétně, Rossiniho Zaida v Il Turco in Italia, Bizetova Carmen, Ponchielliho Laura v La Gioconda, Janáčkova Varvara v Kátě Kabanové ad.). V roce 2004 debutovala v Národním divadle Brno jako Amneris ve Verdiho Aidě pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka. Za uměleckou tvořivou činnost jí byla v roce 2000 udělena cena Masarykovy akademie umění a také Cena Gustava Mahlera Evropské unie umění. V letech 2002–2004 se podílela na realizaci filmové nahrávky Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky pro BBC ve spolupráci s brněnskou Českou televizí. Mezi její významné úspěchy patří i hostování na galakoncertu světového tenoristy Josého Carrerase v roce 2003. Kromě operního repertoáru má na svém kontě i mnohé pěvecké party z oblasti duchovní či písňové tvorby a stěžejní vokálně – symfonická díla. Na koncertních pódiích Eva Garajová pravidelně spolupracuje s předními orchestrálními i komorními tělesy za účasti světových dirigentů (Slovenská filharmonie, Česká filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Státní komorní orchestr Žilina, Pražská komorní filharmonie, Tokyo Symphony Orchestra). Se Státní filharmonií Brno za vedení Sira Charlese Mackerrase nahrála

v roce 2003 Janáčkovu Glagolskou mši, kterou opětovně provedla i na MHF Pražské jaro se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK v roce 2007. V roce 2014 iniciovala založení festivalu v Karlově Studánce, kterého je uměleckým garantem, a je také zakladatelkou komorního cyklu Pražské múzy a Nadačního fondu Evy Garajové pro komorní hudbu.

Lukáš Hacek

Tenorista Lukáš Hacek se začal věnovat zpěvu až v 18 letech. Po ukončení studia na soukromé obchodní akademii v Žiaru nad Hronom byl přijat na Konzervatoř Jána Levoslava Belly v Banské Bystrici. V roce 2010 složil úspěšně přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Již v prvním roce studia byl angažován v Komorní opeře, kde účinkoval v díle Leoše Janáčka Mládí a operní inscenaci Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského, kde ztvárnil roli Triqueta a postavu Lenského. V dalším roce nastudoval roli Ferranda v opeře Cosi fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta, roli Matyáše v opeře L‘occasione fa il ladro Gioacchina Rossiniho a taktéž tenorový part ve Verdiho Messa da Requiem. Jeho sólový operní a operetní repertoár zahrnuje mimo jiné známé kusy Gaetana Donizettiho, Giuseppa Verdiho, Umberta Giordana, Franze Lehára, Emmericha Kalmána a mnoho canzon. Lukáš Hacek je čerstvým laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Komorní filharmonie Pardubice byla založena v roce 1969 a velmi záhy si díky prvnímu šéfdirigentovi Liboru Peškovi získala vysokou uměleckou úroveň, kterou úspěšně rozvíjeli následující šéfdirigenti Libor Hlaváček, Petr Altrichter, Bohumil Kulínský, Petr Škvor, Róbert Stankovský, Leoš Svárovský a Marko Ivanović. Od roku 2014 je šéfdirigentem orchestru Peter Feranec. Jako jediný profesionální orchestr Pardubického kraje má nezastupitelnou roli v hudebním životě tohoto regionu, koncertuje však i v dalších městech republiky. Dramaturgie tělesa se opírá především o klasicistní tvorbu, nechybí ani hudba baroka, romantismu a díla autorů 20. století. Posluchačům Pardubic nabízí abonentní cykly se zajímavým koncertním repertoárem i multižánrové projekty. Orchestr se pravidelně účastní předních domácích festivalů (MHF Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj Ostrava, MHF Český Krumlov, Concentus Moraviae, Moravský podzim Brno, Festival duchovní hudby Olomouc, Hudba tisíců – Mahler Jihlava aj.), českou hudební kulturu s úspěchem reprezentuje i na koncertních pódiích v Evropě a zámoří (turné po Japonsku a USA). Příležitostně je těleso zváno i k operním projektům (Teatro La Scala Piccola a operní sály ve Španělsku). Často hostuje i v pražském Rudolfinu a ve Smetanově síni Obecního domu. Komorní filharmonie Pardubice spolupracuje s předními českými i zahraničními dirigenty (Jiří Bělohlávek, Petr Vronský, Marco Armiliato, Marris Jansons a mnozí další), stejně tak

se s orchestrem představila plejáda špičkových instrumentalistů (klavíristé Lazar Berman, Ivan Moravec či manželé Ardaševovi, houslisté Vladimir Spivakov či Josef Suk, kytarista Angel Romero aj.), ale i pěvecké hvězdy jako Dagmar Pecková či Helen Donath a řada dalších. Pro mimořádnou kvalitu orchestrálního zvuku pořídila filharmonie již přes čtyři desítky úspěšných nahrávek pro domácí i zahraniční hudební vydavatelství. Mezi významná patří mimo jiné CD s britskou symfonickou tvorbou, na které filharmonici nahráli ve světové premiéře díla W. S. Benetta a C. Pottera s hostujícím dirigentem Douglasem Bostockem. V loňském roce vydal orchestr u společnosti Naxos 2 CD symfonií Franze Ignaze Becka s hostujícím dirigentem Markem Štilcem. Petr Altrichter (*1951) patří svým temperamentním uměleckým projevem mezi přední české dirigenty. Studoval hru na lesní roh a dirigování na ostravské konzervatoři a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně řízení orchestru a sboru. Po absolutoriu začal rozvíjet úspěšnou mezinárodní kariéru, kterou odstartoval jako asistující dirigent ve Státní filharmonii Brno. V letech 1978–83 působil v České filharmonii jako asistent šéfdirigenta Václava Neumanna, zkušenosti získal i u filharmonií ve Zlíně, Pardubicích a opět v Brně. V roce 1987 přešel do Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK jako druhý dirigent, později šéfdirigent. V letech 1993–2004 vedl Jihozápadní německou filharmonii v Kostnici, současně Petr Altrichter po Liboru Peškovi převzal post šéfdirigenta Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu (1997–2001). V letech 2002–2009 byl šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. Ve Velké Británii se Petr Altrichter stal propagátorem české hudby. Spolupracoval zde s BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra a s Londýnskými filharmoniky. V roce 2000 řídil na festivalu BBC Proms v Royal Albert Hall díla Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Petr Altrichter také často vystupuje s Českou filharmonií a s dalšími českými i zahraničními symfonickými tělesy včetně Berlínských symfoniků, Londýnských filharmoniků, Japonského symfonického orchestru nebo Symfonického orchestru RTL Luxembourg. Hostoval na velkých festivalech v Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Salcburku, Vídni, Edinburku, Aténách, Cheltenhamu atd.

Doprovodné akce: čtvrtek 28. 5. 2015 18:00 | Dělnický dům, Jihlava

Slavnostní koncert ZUŠ Jihlava lidová, arr. R. Zapletal Ach, synku, synku

Louis de Caix d‘Hervelois (1677–1759) Musette Georg Friedrich Händel (1685–1759) Rigaudon (Suita) lidová, arr. Z. Gola Pod tým naším okýnečkom

Smyčcový soubor „CVRČCI“ řídí Hana Vysloužilová Georg Friedrich Händel Malá suita I. Gigue II. Sarabanda (téma a variace)

Samuel Scheidt (1587–1654) Courant Dolorosa Komorní orchestr ZUŠ Jihlava řídí Josef Mrázek přestávka

Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847) Klavírní trio op. 49 I. Molto allegro ed agitato

Ludmila Nosková – klavír Iveta Horáčková – housle (ZUŠ J. V. Stamice Havlíčkův Brod) Ondřej Molva – violoncello

Antonín Dvořák (1841–1904) Serenada E dur, op. 22 Moderato Valse

Zdeněk Fibich (1850–1900) Hudba k živému obrazu „Komenský“ Symfonický orchestr ZUŠ Jihlava, řídí Jan Nosek Smyčcový soubor „CVRČCI“, řídí Hana Vysloužilová Komorní orchestr ZUŠ Jihlava, řídí Josef Mrázek Ludmila Nosková – klavír, Iveta Horáčková – housle, Ondřej Molva – violoncello Symfonický orchestr ZUŠ Jihlava, řídí Jan Nosek

sobota 30. 5. 2015 14:00 | open air, Kaliště u Humpolce festivalový autobus: 13:00 hotel Gustav Mahler Jihlava / 13:30 zastávka U Pošty, Humpolec

Evropan Gustav Mahler: VI. setkání mládežnických dechových hudeb Koncertní setkání mládežnických dechových hudeb v Kalištích patří již k tradici a těší se velké oblibě publika. Ve spojení s každoročním sázením růží do mahlerovského rosária u rodného domu Gustava Mahlera je i důstojnou připomínkou skladatelovy inspirace pochodovou hudbou.

Dechový orchestr mladých ZUŠ Gustava Mahlera Humpolec Dechový orchestr ZUŠ Pacov Mažoretky Cheerladies Třebíč řídí Jiří Šašek, Josef Jirků a Stanislav Žaloudek Lubomír Jech – moderátor

Dechový orchestr mladých při ZUŠ Humpolec byl založen se vznikem školy v roce 1946. V současné době orchestr sdružuje téměř padesát nadšených mladých muzikantů, které od roku 1981 umělecky vede a řídí ředitel školy Josef Jirků za asistence pedagoga Stanislava Žaloudka. Jejich repertoár je žánrově velmi široký – od swingových šlágrů počínaje, přes muzikálové melodie a hity populární hudby, až klasikou konče. O úspěších a oblíbenosti orchestru svědčí několikanásobný postup do Celostátního kola soutěže dechových orchestrů ZUŠ. V roce 2014 obsadil v kategorii do 16 let stříbrné pásmo. Orchestr se pravidelně účastní společenských a kulturních akcí ve městě Humpolci i v celém Kraji Vysočina. Se svým repertoárem vyjíždí Dechový orchestr mladých ZUŠ Gustava Mahlera Humpolec i do zahraničí (Polsko, Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francie či Belgie) a účastní se domácích festivalů mládežnických hudeb jako Čermákovo Mýto, Kmochův Kolín, FEDO – Štětí, Dačice, MAHLER – setkání hudeb v Kalištích). Dechový orchestr v ZUŠ Pacov vznikl v roce 2009. Původní počet členů byl deset, k dnešnímu dni se rozrostl na osmnáct žáků. Hraje jak hudbu dechovou, tj. pochody, polky a val-

Dechový orchestr ZUŠ Pacov

číky, tak i populární a filmovou (Beatles, ABBA, Karel Svoboda atd.) Aranže pro jednotlivé písně upravuje dirigent Jiří Šašek s ohledem na nástrojové obsazení. V loňském roce se hudebníci zúčastnili krajské soutěže orchestrů, kde získali 2. místo. Pravidelně vystupují na Pacovském festivalu, Dnu Mikroregionů a na dechovém minifestivalu OPEN AIR, který pořádá ZUŠ Pacov. Mažoretky Cheerladies Třebíč založila v roce 1992 Simona Kohoutová. Za dobu své existence prošla tanečním souborem přes tisícovka mladých děvčat. Mažoretky pravidelně účinkují na domácích i zahraničních festivalech a vystoupeních (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Francie, Itálie či Maďarsko) a během svého působení spolupracovaly např. s orchestry Májovák, Moravanka, Vojenská konzervatoř z Roudnice nad Labem, Posádková hudba Brno, Horanka, Dubňanka ad. V přátelský vztah vyústilo pravidelné hostování s Dechovým orchestrem ZUŠ Humpolec.

úterý 2. 6. 2015 19:00 | Divadlo Na Kopečku, Jihlava

Divadelní představení Ladislav Fuchs (1923–1994) Pan Theodor Mundstock (1963) Mrazivá doba, mrazivá atmosféra, protektorát a Žid, který miluje život, ale neumí se vzepřít smrti. Fuksův tísnivý román v úzkostně přesném podání jednoho herce. Jaroslav Achab Haidler – režie, herecká úloha Činoherák Ústí nad Labem Pan Theodor Mundstock (1963) je spisovatelovou prvotinou. Mundstock žije v divné době, která ho „válcuje“ stejně jako všechny, které osud, krev a norimberské zákony nahnaly do jednoho stáda. Mundstock se ale nevzpírá, neumí to, na to je moc slabý. Jen miluje život, i kdyby to bylo pouhé přežívání… Jeden konkrétní osud českého Žida v době protektorátu. Herec a překladatel Jaroslav Achab Haidler (*1958) pochází z Frýdlantu. Kvůli okolnostem za minulého režimu se vyučil spojovým mechanikem. Po odchodu do Brna začal spolupracovat s tamní amatérskou scénou a po vojně nastoupil jako technik do Divadla bratří Mrštíků, kde začal později i hrát. Ve vlastní režii v polovině 80. let nastudoval dodnes hranou inscenaci Pan Theodor Mundstock. Od roku 1984 působil jako herec na volné noze a v roce 1989 nastoupil do Činoherního studia. Po tříletém angažmá na dva roky odešel,

aby se v roce 1994 vrátil a nastoupil na pozici ředitele, ve které působil až do roku 2011. V divadle ale zůstal ve stálém angažmá jako herec. V roce 2005 hostoval v Divadle v Celetné v inscenaci Jakuba Špalka Hamlet a v roce 2010 v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem v opeře Čarostřelec režiséra Zbyňka Brabce. Zájem o dějiny náboženství ho přivedl ke studiu hebrejštiny. Věnuje se dokumentaci Inscenace Pan Theodor Mundstock židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě. Jaroslav Achab Haidler překládá z řady jazyků, pro ČS přeložil například texty Choroby mládí, Lakomec, Élektrá, Ivanov, Crave, Plavý kůň či Červený Nepomuk. Dále je autorem překladů Schwabových Prezidentek, Taboriho Balady o vídeňském řízku, Wedekindova Procitnutí jara nebo Leppinova románu Daniel Jesus. Příležitostně se věnuje režii – např. Tim Tolar aneb Prodaný smích nebo již zmiňovaný autorský projekt Pan Theodor Mundstock. Často spolupracuje s Českým rozhlasem, vytvořil unikátní nahrávku čtení z Tóry. Jeho hlas provází posluchače např. v audioknize Občanský průkaz podle novely Petra Šabacha. Objevil se v několika filmech a televizních inscenacích.

neděle 7. 6. 2015 10:00 | rodný dům Gustava Mahlera, Kaliště u Humpolce

Na kole po stopách Gustava Mahlera cyklojízda z Kališť do Jihlavy ve spolupráci s Klubem českých turistů Vysočina, o.s. 8:30 ul. Legionářů, Jihlava, odjezd autobusu

úterý 16. 6. 2015 17:00 | Dům Gustava Mahlera, Jihlava

Podvečer s Gustavem Mahlerem přednáška, rozhlasový pořad, film

Arnold Schönberg, Jan Špáta, Jiří Štilec

neděle 5. 7. 2015 15:00 | rodný dům Gustava Mahlera, Kaliště u Humpolce festivalový autobus: 14:00 hotel Gustav Mahler, Jihlava

Soňa Červená – Čím vším jsem žila vernisáž výstavy a hudební vystoupení (vstup volný)

Sylvie Bodorová (*1954) Kafkas Träume, melodram na texty Franze Kafky Soňa Červená – zpěv a recitace

čtvrtek 8. 10. 2015 19:00 | DIOD, Jihlava

Ozvěny festivalu – Nový cirkus jako hudební a scénická inspirace Valentina Shuklina, Radim Vizváry Stabat Mater Hudba, hudební nastudování a dirigentka: Valentina Shuklina Režie, dramaturgie a choreografie: Radim Vizváry Scénografie: Lucie Škandíková Kostýmní výtvarnice: Petra Vlachynská Elektronická hudba: Matouš Hekela Lightdesign: Karel Šimek Produkce: Jakub Urban Obsazení: performeři / Jonáš Janků, Marek Menšík a Ondřej Holba; zpěv / Irina Rurac, Zuzana Šejtková, Lucie Prokopová, Václav Cikánek, Ivo Michl; živý doprovod / Komorní orchestr Tiché Opery

Stabat Mater

Radim Vizváry Jednou z vašich nejnovějších prací je Stabat Mater, s hudbou Valentiny Shukliny, v jevištním ztvárnění při propojení opery s cirkusem, kdy na jevišti jsou vedle sebe zpěváci a akrobaté. Proč zrovna právě toto propojení a jak hodně vás jako tvůrce tato inscenace při práci na ní „chytla“? Vždy, když připravuji novou věc, se rád pouštím do neznámých vod. Risk mě nutí hledat nové techniky a učit se něčemu novému. Opera s novým cirkusem představuje spojení, které u nás není známé. Nadchla mě tato forma, která se stala inspirací pro Stabat Mater. Nadchla mě hudba, kterou složila Valentina Shuklina, a obsah nadčasové básně. A při práci jsem se tetelil, když se nám dařilo propojovat naprosto rozdílné styly. Už při přípravě vašeho nejnovějšího kusu pro Tichou operu jste se nechal slyšet, že dnešní společnost zapomíná na duchovní hodnoty a že vy jste se je snažili pro současného diváka ztvárnit. Můžete v tomto směru být konkrétnější? Jaká témata a jakými prostředky ve Stabat Mater akcentujete? Opera je umělý tvar. Snažil jsem se narušit herecké techniky operních zpěváků nebo posunout dovednosti akrobatů a donutit je k neobvyklým výkonům, které jsou pro ně náročné, stejně jako pocity obsažené v liturgické básni Stabat Mater. V samotné formě jsme šli za hranice naučených schopností interpretů. Zde vnímám analogii v duchovních hodnotách dnešní společnosti, která zapomíná překonávat individuální a společenské problémy silou vůle, fyzickou silou muže a duchovní silou ženy. Při náročných výkonech akrobatů a zpěváků je velmi důležitá vzájemná důvěra. Inspiroval jsem se myšlenkou, kdy jedinec v dnešní společnosti sází všechny karty na sebe a neumí se obětovat pro druhého. Proč by to dělal, když jsme naučení jenom vydělávat peníze a žít život podle hojnosti, nejlépe

bez žádných starostí, jsme systematicky rozmazlení a potom nedokážeme ani unést, že nemáme například na chleba nebo že nejsme s někým ve vztahu. Hojíme se idealizováním vlastní identity ve virtuální realitě, věnujeme spoustu času sociálním sítím. Proto je například v inscenaci jedna scéna, ve které herci používají v jednání mezi sebou tablety a iPhony. Zároveň jsem se snažil v inscenaci Stabat Mater zastavit čas, aby si divák uvědomil jeho skutečnou hodnotu. www.tichaopera.cz

Po dobu festivalu bude v Radniční restauraci na Masarykově náměstí v Jihlavě nabízeno speciální „mahlerovské“ menu, zejmééna vídeňský řízek a speciální vídeňský salát sestavený podle originálních receptur, které podle legendy přivezl do Vídně maršál Radetzky v roce 1857. Vídeňský řízek (Wiener Schnitzel) je skutečným centrálním pojmem vídeňské a rakouské kuchyně a patří tak jako proslulé kavárny, opera a valčíky ke společensko-kulturním konstantám a tradicím dnešní hudební metropole Vídně.

polévka: Tafelspitz hlavní chod: Vídeňský řízek + lehký vídeňský salát dezert: Sacher + káva

V rámci festivalu vychází nový kompaktní disk se záznamy vystoupení z ročníku 2014.

Těšíme se na shledanou na patnáctém ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava 2016

17. 5. – 7. 7. 2016 We are looking forward to meeting you again!

Program hudebního festivalu Mahler Jihlava 2015 vydalo: Občanské sdružení Mahler 2000 – Společnost Gustava Mahlera Jaromírova 48, 128 00 Praha 2, tel: +420 223 006 934 e-mail: info@mahler2000.cz, www.mahler2000.cz

Jihlava, květen 2015 redakce: Jana Součková grafická úprava: Eva Bystrianská sazba: Michaela Padrtová tisk: Antonín Prchal PROTISK Změna programu a účinkujících vyhrazena.

www.mahler2000.cz

2. strana obรกlky

3. strana obรกlky

Mahler Jihlava 2015 Music Festival

pořádá Občanské sdružení Mahler 2000 – společnost Gustava Mahlera ve spolupráci s:

generální partner:

Mahler Jihlava 2015 Music Festival 18. 5.–7. 7. 2015

Hudba tisíců

18. 5.–7. 7. 2015

XIV. ročník

Hudba tisíců

hlavní partner:

partneři:

generální partner FLY UNITED hlavní partneři Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a.s. Kronospan Jihlava

MusicEnterprise, Luxembourg

hlavní mediální partneři:

hlavní mediální partneři Lidové noviny | ČRo 3 – VLTAVA

mediální partneři:

mediální partneři ve spolupráci s: Spolek Dům Gustava Mahlera Hotel Gustav Mahler ZUŠ Jihlava ZUŠ Gustava Mahlera Humpolec

www.mahler2000.cz

KALIŠTĚ

Hudební rozhledy | ČRo Rádio Region | Jihlavské listy Rengl plakátovací plochy organizační výbor

KČT VYSOČINA, o. s.